Dějiny Korolup/Proslov

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikiknihy</sitename>
    <dbname>cswikibooks</dbname>
    <base>https://cs.wikibooks.org/wiki/Wikiknihy:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.7</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikiknihy</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikiknihám</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Dějiny Korolup/Proslov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7509</id>
    <revision>
      <id>55337</id>
      <parentid>51502</parentid>
      <timestamp>2026-06-16T14:59:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-35147-25</username>
        <id>11674</id>
      </contributor>
      <comment>/* */ mrdkoslav IV</comment>
      <origin>55337</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="19388" sha1="r0pjqbre7lj2s6oqvxeb4ldosq3ckyi" xml:space="preserve">[[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg|náhled|Obec [[w:Korolupy|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v na jihozápadě Jihomoravského kraje v okrese Znojmo. První písemná zmínka o Korolupech pochází z 12. prosince roku 1371, kdy markrabě Jan přikázal Petrovi Hechtovi z Rosic, toho času purkrabímu na Frejštejně a Vranově, aby byl poslem k deskám při vkladech Jindřicha z Hradce (a to i vsí Chrlop a Mešovic) ''Seydlinovi'' ze Sichelbachu a Lubnice.&lt;ref&gt;Stavovské listiny, výtah z katalogu Dr. Mojmíra Švábenského, (1212) 1310 - 1847, s. 18, č. 84.&lt;/ref&gt; Do června roku 1945 ve vsi žilo převážně německé obyvatelstvo s malou českou menšinou. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu.]]

Po bojích římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský|Vojtěcha Babenberského]] s českým knížetem [[w:Břetislav I.|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (''Kaja'') a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové|Babenberkům]], kteří od konce 11. století svěřili kolonizační působnosti na území sahajícím od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] (''Raabs an der Thaya'') až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]] svým ministeriálům z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], hrabatům původem z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku. K menší korekci hranice na Dunaji došlo po bitvě u Mailberka (Mouriberg), kdy český kníže [[w:Vratislav II.|Vratislav II.]] a jeho mladší moravský bratr [[w:Konrád I. Brněnský|Konrád I.]], kníže brněnsko-znojemský, porazili [[w:Leopold II. Babenberský|Leopolda II. Babenberskéhohoven kunda pizda čurák]], čímž se nejsevernější oblouky Dyje dostaly k moravskému území (předpolí Bítova zabezpečené novým hradem Vranovem).

Část rakouského Podyjí u dyjského brodu na jihozápadní Moravu spravovali asi od první poloviny 12. století ve službách hrabat z Perneku páni z Trnavy (''Herren von Thürnau'') s erbem tří leknínových lupenů.&lt;ref&gt;Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198&lt;/ref&gt; Sídlem se pro ně stalo u soutoku Dyje (u obce ''Dolní Trnávka / Unter-Thürnau'') a potoka Javorka (''Gaberbach'') hradní sídlo na vysokém ostrohu. V roce 1157 je z rodu pánů z Trnavy doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z rodu ''Wernhard de Trnowa'' vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]], za což získal právo kolonizovat přilehlé moravské pohraničí.

Po válečných konfliktech mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody [[w:Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také dolnorakouský klášter v Jeruši (''Stift Geras''). Vikart z Trnavy (''Wichard de Thyrnach'')&lt;ref&gt;„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein&quot; (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel&quot;, XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429&lt;/ref&gt; téhož roku daroval se svolením panovníka a též své choti (''Wulfhild de Tyrna'') a synů (''Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna'') jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (''Wratingen, Vraetingen''). Založená ves Vratěnín tvořila tehdy součást většího Vikartova majetkového celku, který se rozprostíral po obou stranách hranice se správním centrem na hradě Trnava.&lt;ref&gt;Podle ''Antona von Perger''se od 13. stol. hlavním působištěm pánů z Trnavy stala Vídeň a v pol. 14. stol. byl rod povýšen do rytířského stavu. Anton Franz Ritter von Perger (* 20. Dezember 1809 Wien; † 14. April 1876) rakouský malíř, grafik a spisovatel, syn malíře a mědirytce Sigmunda Ferdinanda von Perger, otec chemika Huga von Perger a hudebníka Richarda von Perger.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[https://books.google.at/books?id=Jd6TjzKZ7IkC&amp;pg=PA329&amp;dq=Die+Tirna&amp;hl=de&amp;sa=X&amp;ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIMzAC#v=onepage&amp;q=Die%20Tirna&amp;f=false Jahrbuch für Landeskunde von Nieder-Oesterreich, Band 2]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[https://books.google.at/books?id=Srem9TqtjMsC&amp;pg=PA167&amp;dq=Die+Tirna&amp;hl=de&amp;sa=X&amp;ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIKDAA#v=onepage&amp;q=Die%20Tirna&amp;f=false Berichte und Mitteilungen des Altertums-Vereines zu Wien, Band 15]&lt;/ref&gt;

Vikartovi bratranci Wernhart a jeho bratr Oldřich (též erbu tři leknínových lupenů) se psali roku 1251 po Budči (1251 ''Wernhardus de Putsche'', ''Vlricus de Putsche'') a Wernhart roku 1259 po Loukovicích / Slavíkovicích (''Wernhard von Laúkwicz''),&lt;ref&gt;CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]&lt;/ref&gt; kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného Vikarta z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).&lt;ref&gt;Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL &lt;http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter&gt;, accessed at 2018-08-11Z&lt;/ref&gt; Potomkem Oldřicha byl pravděpodobně Winhard z Loukovic / Slavíkovic (''Winhardus de Laukwicz'', r. 1265)&lt;ref&gt;[http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=69&amp;page=381 CDM III, s. 377, č. 374]&lt;/ref&gt; a dalšími následníky vladykové ze Slavíkovic.&lt;ref&gt;PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83, p. 19; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 26; s. 83&lt;/ref&gt; K nim patřil Bernhard (''Bernhardi de Laucwycz''), jež po sobě zanechal vdovu Jitku (''Jutca de Laucwycz'').&lt;ref&gt;MZD I, s. 11, č. 206; s. 11, č. 208&lt;/ref&gt; Budeč se později dostala do držení Ranožírovců, snad sňatkem s nějakou členkou Vikartovy větve.&lt;ref&gt;CDM VII. s. 523-526, č. 708; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83&lt;/ref&gt;

Někdy kolem poloviny 13. století založili potomci pána ''Wernharda de Trnowa'' hrad [[w:Frejštejn|Frejštejn (''Freistein'')]]. Páni z Frejštejna (''Frei von Freistein'') nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (''Svobodný, německy Frei'') a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (''Ulrich Frei von Freistein'') vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, každoročního daru kláštera v Jeruši. Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi.

Hrad byl ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),&lt;ref&gt;CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích [[w:Radkovice u Hrotovic|Radkovicích]], [[w:Udeřice|Udeřicích]] a [[w:Bačice|Bačicích]], listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna,&lt;/ref&gt; v roce 1322 a 1323 při obdarování [[w:Klášter Zwettl|Světelského kláštera]] (''Stift Zwettl'') Oldřich Frej (Ulrich Vrey).&lt;ref&gt;Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.&lt;/ref&gt; Od třicátých let 14. století se hrad Frejštejn nacházel ve správě zeměpanských purkrabí: roku 1331 se připomíná purkrabí Konrád z Bítova s chotí Budislavou, roku 1354 a 1371 Petr Hecht z Rosic (též purkrabí na hradě ve Vranově a držitel blíže nespecifikovaného léna u benediktýnského kláštera v Melku)&lt;ref&gt;Niederösterreichisches Landesarchiv Urkundensammlung des Ständischen Archivs StA Urk 2055, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-NOeLA/StA_Urk/StA_Urk_2055/charter 1420 - Nikolaus, Abt von Melk, belehnt Mert den Fabrukk mit den Melker Lehen, die dieser von Peter dem Hecht gekauft hat.]&lt;/ref&gt;, syn Wernharda Hechta z Rosic (erbu stříbrné štiky&lt;ref&gt;Štika - německy der Hecht&lt;/ref&gt; ve skoku v červeném poli).&lt;ref&gt;Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/O-muzeu/Publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wernhard Hecht z Rosic měl v zástavě od krále Jana Omice s tvrzí a ves Bukovany za 80 hř. gr. pražských, jež mu r. 1319 vyplatil královský číšník Oldřich z Khessinga a sám je přijal od krále v zástavu za 200 hř. gr. praž. na tak dlouho, až by se jemu, nebo jeho dědicům, splatily tyto peníze. In: Vlastivĕda Moravská, Musejní spolek v Brně 1904, s. 337&lt;/ref&gt; V roce 1377 je na rakouské straně zmíněn ''Niclas der Hecht'', purkrabí na hradě Waidhofenu (''Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen'').&lt;ref&gt;Weitra, Schlossarchiv Urkunden (1339-1606) 1377 06 24, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-SchlAWei/Urkunden/1377_06_24/charter Siegler: 1. „die erbern mein Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: Hechtové z Rosic / Die Hecht von Rossitz&lt;/ref&gt;

Část Vikartova majetku se po jeho smrti dostala do držení [[w:Fulštejnové|pánů z Fulštejna]]. V roce 1310 získal [[w:Klášter Oslavany|klášter v Oslavanech]] od Izoldy, vdovy po Matějovi z Fulštejna (''Mathei de Fullenstein''), zboží v [[w:Menhartice|Menharticích]], [[w:Hluboká (Dešná)|Hluboké]], [[w:Bělčovice|Bělčovicích]], [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]], Kozojedech, [[w:Stálky|Stálkách]], [[w:Stupešice|Stupešicích]] a [[w:Křepice (okres Znojmo)|Křepicích]]. Donaci potvrdila roku 1312 královna Eliška Přemyslovna.&lt;ref&gt;Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL &lt;http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter&gt;, accessed at 2018-08-11Z, [http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter král Jan potvrzuje darování Isoldy (''Ysaldis abbatissa monasterii de Osla''), choti Matěje z Fulštejna (''ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein'')]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt; CDM VI, s. 46-47, č. 62; s. 47, č. 63; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 201; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 88&lt;/ref&gt; K majetku Fulštejnů (dříve Vikarta z Trnavy) snad patřily i vsi [[w:Dešná (okres Jindřichův Hradec)|Dešná]], [[w:Županovice (okres Jindřichův Hradec)|Županovice]] a zaniklé Ocmanice (v katastru obce Dešná), jež se prodejem nebo postoupením v léno dostaly k majetkům [[w:Arcidiecéze olomoucká|olomouckého biskupství]] (v roce 1320 v držení pánů z Walsee).&lt;ref&gt;CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=68&amp;page=578]&lt;/ref&gt; Příznivcem kláštera
byl i Jan z Klinkenberka, který neznámo kdy klášteru daroval les u Kozojed. Majetky kláštera se v této části území udržely až do roku 1493, kdy abatyše Kateřina prodala 11 a půl lánů v Uherčicích, pusté Kozojedy, již zmíněný les ležící u této vsi a dále jeden a půl lánu ve Stálku Litoltovi z Krajku.&lt;ref&gt; MZD 2, s. 54-55, č. 178; s. 58, č. 200.&lt;/ref&gt; Část Uherčic byla zeměpanským lénem.

Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (''Johann von Klingerberg /Chlingerverch''), zástavní majitel dolnorakouského hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]] se clem a rychtou, popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz''/ Lubnice)&lt;ref&gt;Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261&lt;/ref&gt; a u Šonovic (zaniklá ves),&lt;ref&gt;Šonovice ležely snad mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde se nachází polní trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48;&lt;/ref&gt; ves [[w:Rancířov|Rancířov]] s fojtstvím a rychtou, [[w:Mešovice|Mešovice]] s třemi a půl lány, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s třemi podsedky a dva podsedky v [[w:Kostníky|Kostníkách]] a dále dvůr s rychtou a příslušenstvím v [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovicích]], které obdržel snad od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.&lt;ref&gt;Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen niederoesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg: Johann Herr von Klingenberg hatte zur Gemahlin Agnes Herrin von Meyssau, und mit ihr den Sohn Heinrich, nebst zwo Töchtern Elisabeth und Agnes erzeugt, von welchen Elisabeth um das Jahr 1362 Reimprecht Herr von Schönberg, Agnes um das Jahr 1370 Johann Herr von Liechtenstein zu Nickolsburg, Herzogs Albert III. Obershofmeister gehabt hat. Der Sohn Heinrich von Klingenberg zoge im Krieg zwischen den Königen Philipp dem VI. von Frankreich und Eduard III. König von England, mit Johann König von Böhmen den Franzosen zu Hilfe, und ist sammt dem König Johann in der blutigen Schlacht bey Creffi oder Creesy, in welcher die Engeländer siegten, am Mittwoch vor Bartholomäi Tag 1346 ungekommen. Er war der lezte Mannssprosse der Klingenberg von der Linie zu Klingenberg und Litschau in Oessterreich. Ausser diessen aber lebten im selbigen Jahrhundert auch von der Schwäbischen Linie in Niederössterreich - Conrad und Albert.&lt;/ref&gt; V roce 1323 Jan Lucemburský povýšil Vratěnín na trhové městečko a udělil mu právo trhu, který se konal každý týden ve středu.

V roce 1348 udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] odúmrť po pánech z Klinkenberka, tak jak ji drželi bratři Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka (''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'')&lt;ref&gt; Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka byli synové Oldřicha II. z Klinkenberka a synovci Jindřicha II. z Klinkenberka, biskupa v Kostnici: [https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/kindlervonknobloch1898bd2/0303/image Rodokmen Klingenberg]&lt;/ref&gt; a před nimi páni z Trnavy (''zu dem Huse ze Tyrnach''), Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] a Drosendorfu.&lt;ref&gt;CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=68&amp;page=578]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Mladoňovice pak získal Jindřich z Hradce a v roce 1349 mu léno potvrdil Karel IV. Snad v této souvislosti pak držel majetky u Mešovic a Korolup. Později ale léno Mladoňovice ve spojení s pány z Hradce zmíněno není. V polovině 14. století vedli také spor o hrad Cornštejn s Lichtenburky z Bítova.&lt;/ref&gt; Od Wolfganga a Oldřicha z Wallsee získal vratěnínské léno stejně jako dolnorakouský hrad Trnavu Heinrich z Rauhensteinu. V roce 1379 pak tento majetkový komplex prodal Hansovi z Trnavy. Další listinu na toto léno vydal v roce 1411 Václav IV., z té však není jasné komu. V roce 1423 udělil vratěnínské zboží král Zikmund jako manství Lipoltovi z Krajku, což v roce 1425 svým listem stvrdil moravský markrabě a rakouský vévoda Albrecht. V roce 1494 toto léno propustil Vladislav Jagellonský Volfgangovi z Krajku. Tehdy k lénu patřilo městečko Vratěnín, Mladoňovice, v Mešovicích pět půllánů a čtyři čtvrti a dále dvůr zvaný Sitznhof, role a louka v Rancířově, pět a
půl lánů a sad v Kostníkách, dvůr s příslušenstvím v Hafnerluden (Lubnici). Zde zmíněnu pustou vsí Stoječice jsou snad Šonovice zmiňované v zápisu z roku 1348.&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, s. 175: CDM VII, s. 574-575, č. 791; Šonovice zanikly, ležely mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde je trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 199; PLESSER, A.: Zur Kirchengeschichte des Waldviertels in der Zeit der Visitation von 1544 und überhaupt vor dem Ueberhandnehmen des Luthertums. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesanblatt IX, 1911, s. 273; ZBYTKY REGISTER, s. 89, č. 626; s. 121, č. 854; MZD 2, s. 54-55, č. 178.&lt;/ref&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

=== Externí odkazy ===
* {{Wikipedie|článek=Korolupy}}
* {{Wikislovník|heslo=Korolupy}}
* [https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/1724 Indikační skica Korolupy (Kurlupp) 1824]
* [http://www.suedmaehren.at/ort/kurlupp/ Südmähren/Kurlupp] německy
* Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]
* Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [https://www.muzeumznojmo.cz/admin/images/files/Hrady%20Podyji%20slovem_Burgen%20Thayatals%20in%20Wort.pdf Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy
* Jiří Kacetl: [https://www.youtube.com/watch?v=Jy8dvNMZNLY&amp;t=523s Moravsko-rakouské pomezí v éře Přemyslovců], videozáznam přednášky
* Filozofický ústav AV: [https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&amp;cat=16 Databáze Czech Medieval Sources (online)], kterou poskytuje výzkumná infrastruktura [https://lindat.cz LINDAT/CLARIAH-CZ], podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2018101)

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>r0pjqbre7lj2s6oqvxeb4ldosq3ckyi</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>55338</id>
      <parentid>55337</parentid>
      <timestamp>2026-06-16T16:53:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Tchoř</username>
        <id>696</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/~2026-35147-25|~2026-35147-25]]“ ([[User talk:~2026-35147-25|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]]“</comment>
      <origin>51502</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="19365" sha1="ot7xwuru2db9nricwehjzslp18itkbi" xml:space="preserve">[[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg|náhled|Obec [[w:Korolupy|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v na jihozápadě Jihomoravského kraje v okrese Znojmo. První písemná zmínka o Korolupech pochází z 12. prosince roku 1371, kdy markrabě Jan přikázal Petrovi Hechtovi z Rosic, toho času purkrabímu na Frejštejně a Vranově, aby byl poslem k deskám při vkladech Jindřicha z Hradce (a to i vsí Chrlop a Mešovic) ''Seydlinovi'' ze Sichelbachu a Lubnice.&lt;ref&gt;Stavovské listiny, výtah z katalogu Dr. Mojmíra Švábenského, (1212) 1310 - 1847, s. 18, č. 84.&lt;/ref&gt; Do června roku 1945 ve vsi žilo převážně německé obyvatelstvo s malou českou menšinou. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu.]]

Po bojích římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský|Vojtěcha Babenberského]] s českým knížetem [[w:Břetislav I.|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (''Kaja'') a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové|Babenberkům]], kteří od konce 11. století svěřili kolonizační působnosti na území sahajícím od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] (''Raabs an der Thaya'') až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]] svým ministeriálům z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], hrabatům původem z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku. K menší korekci hranice na Dunaji došlo po bitvě u Mailberka (Mouriberg), kdy český kníže [[w:Vratislav II.|Vratislav II.]] a jeho mladší moravský bratr [[w:Konrád I. Brněnský|Konrád I.]], kníže brněnsko-znojemský, porazili [[w:Leopold II. Babenberský|Leopolda II. Babenberského]], čímž se nejsevernější oblouky Dyje dostaly k moravskému území (předpolí Bítova zabezpečené novým hradem Vranovem).

Část rakouského Podyjí u dyjského brodu na jihozápadní Moravu spravovali asi od první poloviny 12. století ve službách hrabat z Perneku páni z Trnavy (''Herren von Thürnau'') s erbem tří leknínových lupenů.&lt;ref&gt;Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198&lt;/ref&gt; Sídlem se pro ně stalo u soutoku Dyje (u obce ''Dolní Trnávka / Unter-Thürnau'') a potoka Javorka (''Gaberbach'') hradní sídlo na vysokém ostrohu. V roce 1157 je z rodu pánů z Trnavy doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z rodu ''Wernhard de Trnowa'' vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]], za což získal právo kolonizovat přilehlé moravské pohraničí.

Po válečných konfliktech mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody [[w:Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také dolnorakouský klášter v Jeruši (''Stift Geras''). Vikart z Trnavy (''Wichard de Thyrnach'')&lt;ref&gt;„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein&quot; (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel&quot;, XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429&lt;/ref&gt; téhož roku daroval se svolením panovníka a též své choti (''Wulfhild de Tyrna'') a synů (''Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna'') jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (''Wratingen, Vraetingen''). Založená ves Vratěnín tvořila tehdy součást většího Vikartova majetkového celku, který se rozprostíral po obou stranách hranice se správním centrem na hradě Trnava.&lt;ref&gt;Podle ''Antona von Perger''se od 13. stol. hlavním působištěm pánů z Trnavy stala Vídeň a v pol. 14. stol. byl rod povýšen do rytířského stavu. Anton Franz Ritter von Perger (* 20. Dezember 1809 Wien; † 14. April 1876) rakouský malíř, grafik a spisovatel, syn malíře a mědirytce Sigmunda Ferdinanda von Perger, otec chemika Huga von Perger a hudebníka Richarda von Perger.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[https://books.google.at/books?id=Jd6TjzKZ7IkC&amp;pg=PA329&amp;dq=Die+Tirna&amp;hl=de&amp;sa=X&amp;ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIMzAC#v=onepage&amp;q=Die%20Tirna&amp;f=false Jahrbuch für Landeskunde von Nieder-Oesterreich, Band 2]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[https://books.google.at/books?id=Srem9TqtjMsC&amp;pg=PA167&amp;dq=Die+Tirna&amp;hl=de&amp;sa=X&amp;ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIKDAA#v=onepage&amp;q=Die%20Tirna&amp;f=false Berichte und Mitteilungen des Altertums-Vereines zu Wien, Band 15]&lt;/ref&gt;

Vikartovi bratranci Wernhart a jeho bratr Oldřich (též erbu tři leknínových lupenů) se psali roku 1251 po Budči (1251 ''Wernhardus de Putsche'', ''Vlricus de Putsche'') a Wernhart roku 1259 po Loukovicích / Slavíkovicích (''Wernhard von Laúkwicz''),&lt;ref&gt;CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]&lt;/ref&gt; kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného Vikarta z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).&lt;ref&gt;Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL &lt;http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter&gt;, accessed at 2018-08-11Z&lt;/ref&gt; Potomkem Oldřicha byl pravděpodobně Winhard z Loukovic / Slavíkovic (''Winhardus de Laukwicz'', r. 1265)&lt;ref&gt;[http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=69&amp;page=381 CDM III, s. 377, č. 374]&lt;/ref&gt; a dalšími následníky vladykové ze Slavíkovic.&lt;ref&gt;PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83, p. 19; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 26; s. 83&lt;/ref&gt; K nim patřil Bernhard (''Bernhardi de Laucwycz''), jež po sobě zanechal vdovu Jitku (''Jutca de Laucwycz'').&lt;ref&gt;MZD I, s. 11, č. 206; s. 11, č. 208&lt;/ref&gt; Budeč se později dostala do držení Ranožírovců, snad sňatkem s nějakou členkou Vikartovy větve.&lt;ref&gt;CDM VII. s. 523-526, č. 708; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83&lt;/ref&gt;

Někdy kolem poloviny 13. století založili potomci pána ''Wernharda de Trnowa'' hrad [[w:Frejštejn|Frejštejn (''Freistein'')]]. Páni z Frejštejna (''Frei von Freistein'') nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (''Svobodný, německy Frei'') a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (''Ulrich Frei von Freistein'') vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, každoročního daru kláštera v Jeruši. Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi.

Hrad byl ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),&lt;ref&gt;CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích [[w:Radkovice u Hrotovic|Radkovicích]], [[w:Udeřice|Udeřicích]] a [[w:Bačice|Bačicích]], listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna,&lt;/ref&gt; v roce 1322 a 1323 při obdarování [[w:Klášter Zwettl|Světelského kláštera]] (''Stift Zwettl'') Oldřich Frej (Ulrich Vrey).&lt;ref&gt;Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.&lt;/ref&gt; Od třicátých let 14. století se hrad Frejštejn nacházel ve správě zeměpanských purkrabí: roku 1331 se připomíná purkrabí Konrád z Bítova s chotí Budislavou, roku 1354 a 1371 Petr Hecht z Rosic (též purkrabí na hradě ve Vranově a držitel blíže nespecifikovaného léna u benediktýnského kláštera v Melku)&lt;ref&gt;Niederösterreichisches Landesarchiv Urkundensammlung des Ständischen Archivs StA Urk 2055, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-NOeLA/StA_Urk/StA_Urk_2055/charter 1420 - Nikolaus, Abt von Melk, belehnt Mert den Fabrukk mit den Melker Lehen, die dieser von Peter dem Hecht gekauft hat.]&lt;/ref&gt;, syn Wernharda Hechta z Rosic (erbu stříbrné štiky&lt;ref&gt;Štika - německy der Hecht&lt;/ref&gt; ve skoku v červeném poli).&lt;ref&gt;Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/O-muzeu/Publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wernhard Hecht z Rosic měl v zástavě od krále Jana Omice s tvrzí a ves Bukovany za 80 hř. gr. pražských, jež mu r. 1319 vyplatil královský číšník Oldřich z Khessinga a sám je přijal od krále v zástavu za 200 hř. gr. praž. na tak dlouho, až by se jemu, nebo jeho dědicům, splatily tyto peníze. In: Vlastivĕda Moravská, Musejní spolek v Brně 1904, s. 337&lt;/ref&gt; V roce 1377 je na rakouské straně zmíněn ''Niclas der Hecht'', purkrabí na hradě Waidhofenu (''Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen'').&lt;ref&gt;Weitra, Schlossarchiv Urkunden (1339-1606) 1377 06 24, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-SchlAWei/Urkunden/1377_06_24/charter Siegler: 1. „die erbern mein Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: Hechtové z Rosic / Die Hecht von Rossitz&lt;/ref&gt;

Část Vikartova majetku se po jeho smrti dostala do držení [[w:Fulštejnové|pánů z Fulštejna]]. V roce 1310 získal [[w:Klášter Oslavany|klášter v Oslavanech]] od Izoldy, vdovy po Matějovi z Fulštejna (''Mathei de Fullenstein''), zboží v [[w:Menhartice|Menharticích]], [[w:Hluboká (Dešná)|Hluboké]], [[w:Bělčovice|Bělčovicích]], [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]], Kozojedech, [[w:Stálky|Stálkách]], [[w:Stupešice|Stupešicích]] a [[w:Křepice (okres Znojmo)|Křepicích]]. Donaci potvrdila roku 1312 královna Eliška Přemyslovna.&lt;ref&gt;Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL &lt;http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter&gt;, accessed at 2018-08-11Z, [http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter král Jan potvrzuje darování Isoldy (''Ysaldis abbatissa monasterii de Osla''), choti Matěje z Fulštejna (''ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein'')]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt; CDM VI, s. 46-47, č. 62; s. 47, č. 63; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 201; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 88&lt;/ref&gt; K majetku Fulštejnů (dříve Vikarta z Trnavy) snad patřily i vsi [[w:Dešná (okres Jindřichův Hradec)|Dešná]], [[w:Županovice (okres Jindřichův Hradec)|Županovice]] a zaniklé Ocmanice (v katastru obce Dešná), jež se prodejem nebo postoupením v léno dostaly k majetkům [[w:Arcidiecéze olomoucká|olomouckého biskupství]] (v roce 1320 v držení pánů z Walsee).&lt;ref&gt;CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=68&amp;page=578 ]&lt;/ref&gt; Příznivcem kláštera
byl i Jan z Klinkenberka, který neznámo kdy klášteru daroval les u Kozojed. Majetky kláštera se v této části území udržely až do roku 1493, kdy abatyše Kateřina prodala 11 a půl lánů v Uherčicích, pusté Kozojedy, již zmíněný les ležící u této vsi a dále jeden a půl lánu ve Stálku Litoltovi z Krajku.&lt;ref&gt; MZD 2, s. 54-55, č. 178; s. 58, č. 200.&lt;/ref&gt; Část Uherčic byla zeměpanským lénem.

Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (''Johann von Klingerberg /Chlingerverch''), zástavní majitel dolnorakouského hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]] se clem a rychtou, popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz''/ Lubnice)&lt;ref&gt;Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261&lt;/ref&gt; a u Šonovic (zaniklá ves),&lt;ref&gt;Šonovice ležely snad mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde se nachází polní trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48;&lt;/ref&gt; ves [[w:Rancířov|Rancířov]] s fojtstvím a rychtou, [[w:Mešovice|Mešovice]] s třemi a půl lány, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s třemi podsedky a dva podsedky v [[w:Kostníky|Kostníkách]] a dále dvůr s rychtou a příslušenstvím v [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovicích]], které obdržel snad od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.&lt;ref&gt;Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen niederoesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg: Johann Herr von Klingenberg hatte zur Gemahlin Agnes Herrin von Meyssau, und mit ihr den Sohn Heinrich, nebst zwo Töchtern Elisabeth und Agnes erzeugt, von welchen Elisabeth um das Jahr 1362 Reimprecht Herr von Schönberg, Agnes um das Jahr 1370 Johann Herr von Liechtenstein zu Nickolsburg, Herzogs Albert III. Obershofmeister gehabt hat. Der Sohn Heinrich von Klingenberg zoge im Krieg zwischen den Königen Philipp dem VI. von Frankreich und Eduard III. König von England, mit Johann König von Böhmen den Franzosen zu Hilfe, und ist sammt dem König Johann in der blutigen Schlacht bey Creffi oder Creesy, in welcher die Engeländer siegten, am Mittwoch vor Bartholomäi Tag 1346 ungekommen. Er war der lezte Mannssprosse der Klingenberg von der Linie zu Klingenberg und Litschau in Oessterreich. Ausser diessen aber lebten im selbigen Jahrhundert auch von der Schwäbischen Linie in Niederössterreich - Conrad und Albert.&lt;/ref&gt; V roce 1323 Jan Lucemburský povýšil Vratěnín na trhové městečko a udělil mu právo trhu, který se konal každý týden ve středu.

V roce 1348 udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] odúmrť po pánech z Klinkenberka, tak jak ji drželi bratři Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka (''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'')&lt;ref&gt; Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka byli synové Oldřicha II. z Klinkenberka a synovci Jindřicha II. z Klinkenberka, biskupa v Kostnici: [https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/kindlervonknobloch1898bd2/0303/image Rodokmen Klingenberg]&lt;/ref&gt; a před nimi páni z Trnavy (''zu dem Huse ze Tyrnach''), Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] a Drosendorfu.&lt;ref&gt;CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&amp;cat=3&amp;bookid=68&amp;page=578 ]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Mladoňovice pak získal Jindřich z Hradce a v roce 1349 mu léno potvrdil Karel IV. Snad v této souvislosti pak držel majetky u Mešovic a Korolup. Později ale léno Mladoňovice ve spojení s pány z Hradce zmíněno není. V polovině 14. století vedli také spor o hrad Cornštejn s Lichtenburky z Bítova.&lt;/ref&gt; Od Wolfganga a Oldřicha z Wallsee získal vratěnínské léno stejně jako dolnorakouský hrad Trnavu Heinrich z Rauhensteinu. V roce 1379 pak tento majetkový komplex prodal Hansovi z Trnavy. Další listinu na toto léno vydal v roce 1411 Václav IV., z té však není jasné komu. V roce 1423 udělil vratěnínské zboží král Zikmund jako manství Lipoltovi z Krajku, což v roce 1425 svým listem stvrdil moravský markrabě a rakouský vévoda Albrecht. V roce 1494 toto léno propustil Vladislav Jagellonský Volfgangovi z Krajku. Tehdy k lénu patřilo městečko Vratěnín, Mladoňovice, v Mešovicích pět půllánů a čtyři čtvrti a dále dvůr zvaný Sitznhof, role a louka v Rancířově, pět a
půl lánů a sad v Kostníkách, dvůr s příslušenstvím v Hafnerluden (Lubnici). Zde zmíněnu pustou vsí Stoječice jsou snad Šonovice zmiňované v zápisu z roku 1348.&lt;ref&gt;Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, s. 175: CDM VII, s. 574-575, č. 791; Šonovice zanikly, ležely mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde je trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 199; PLESSER, A.: Zur Kirchengeschichte des Waldviertels in der Zeit der Visitation von 1544 und überhaupt vor dem Ueberhandnehmen des Luthertums. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesanblatt IX, 1911, s. 273; ZBYTKY REGISTER, s. 89, č. 626; s. 121, č. 854; MZD 2, s. 54-55, č. 178.&lt;/ref&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

=== Externí odkazy ===
* {{Wikipedie|článek=Korolupy}}
* {{Wikislovník|heslo=Korolupy}}
* [https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/1724 Indikační skica Korolupy (Kurlupp) 1824]
* [http://www.suedmaehren.at/ort/kurlupp/ Südmähren/Kurlupp] německy
* Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]
* Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [https://www.muzeumznojmo.cz/admin/images/files/Hrady%20Podyji%20slovem_Burgen%20Thayatals%20in%20Wort.pdf Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy
* Jiří Kacetl: [https://www.youtube.com/watch?v=Jy8dvNMZNLY&amp;t=523s Moravsko-rakouské pomezí v éře Přemyslovců], videozáznam přednášky
* Filozofický ústav AV: [https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&amp;cat=16 Databáze Czech Medieval Sources (online)], kterou poskytuje výzkumná infrastruktura [https://lindat.cz LINDAT/CLARIAH-CZ], podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2018101)

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>ot7xwuru2db9nricwehjzslp18itkbi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Diskuse s uživatelem:~2026-35147-25</title>
    <ns>3</ns>
    <id>9770</id>
    <revision>
      <id>55339</id>
      <timestamp>2026-06-16T16:53:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Tchoř</username>
        <id>696</id>
      </contributor>
      <comment>{{subst:Experimenty2}} --~~~~</comment>
      <origin>55339</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="504" sha1="nlrkv0pm03iib0z49kso0hwr7j8id3o" xml:space="preserve">&lt;div class=&quot;toccolours&quot;&gt;
[[Soubor:Nuvola apps important.svg|32px]]
'''Opakované experimenty'''

Přestaňte, prosíme, přidávat do Wikiknih nesmysly, je to považováno za [[w:Wikipedie:Vandalismus|vandalismus]]. Editaci si můžete vyzkoušet na [[Wikiknihy:Pískoviště|pískovišti]]. Pokud nepřestanete poškozovat články, bude vám zablokována možnost editace. Děkujeme za pochopení.
&lt;/div&gt; --[[Uživatel:Tchoř|Tchoř]] ([[Diskuse s uživatelem:Tchoř|diskuse]]) 16. 6. 2026, 16:53 (UTC)</text>
      <sha1>nlrkv0pm03iib0z49kso0hwr7j8id3o</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>