Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.45.0-wmf.4 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu 100 1899 308658 307717 2025-06-08T21:29:12Z Jklamo 2750 /* Povídky vydané za života */ 308658 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Franz | příjmení = Kafka | Image = Kafka1906.jpg | datum narození = 3. července 1883 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 3. června 1924 | místo úmrtí = Kierling u Vídně | popis = pražský spisovatel židovského původu }} '''Franz Kafka''' (3. července 1883, Praha – 3. června 1924, Kierling u Vídně), celosvětově známý pražský německy píšící spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století. Za komunismu byl v Československu záměrně přehlížen, stejně jako zbytek židovské kultury. {{Více}} == Dílo == ''Mnohé z (německy psaných) povídek Franze Kafky jsou zveřejněny v německých Wikizdrojích, seznam děl vizte na [[:de:Franz Kafka|de:Franz Kafka]]''. === Povídky vydané za života === * ''Ein Damenbrevier'', 1909. * ''Gespräch mit dem Beter'', 1909. * ''Gespräch mit dem Betrunkenen'', 1909. * ''Die Aeroplane in Brescia'', 1909. * ''Großer Lärm'', 1912. * ''Das Urteil'', 1913 (česky ''Ortel''). * ''Der Heizer'', 1913 (česky ''Topič''). První kapitola románového fragmentu ''Der Verschollene'' (česky ''Nezvěstný''). * ''Die Verwandlung'', 1915 (česky ''Proměna''). * ''Der Mord'', 1918. Jiná verze nazvaná ''Ein Brudermord'', 1919. * ''In der Strafkolonie'', 1919 (česky ''V kárném táboře''). * ''Ein Landarzt'', 1918 (česky ''Venkovský lékař''). * ''Der Kübelreiter'', 1921 (česky ''Jezdec na uhláku''). * ''Ein Hungerkünstler'', 1922 (česky ''Umělec v hladovění''). === Sbírky vydané za života === * ''Betrachtung'', 1913 (česky ''Rozjímání'') - sbírka 18 povídek ** ''Kinder auf der Landstraße'' ** ''Entlarvung eines Bauernfängers'' ** ''Der plötzliche Spaziergang'' ** ''Entschlüsse'' ** ''Der Ausflug ins Gebirge'' ** ''Das Unglück des Junggesellen'' ** ''Der Kaufmann'' ** ''Zerstreutes Hinausschaun'' ** ''Der Nachhauseweg'' ** ''Die Vorüberlaufenden'' ** ''Der Fahrgast'' ** ''Kleider'' ** ''Die Abweisung'' ** ''Zum Nachdenken für Herrenreiter'' ** ''Das Gassenfenster'' ** ''Wunsch, Indianer zu werden'' ** ''Die Bäume'' ** ''Unglücklichsein'' * ''Ein Landarzt'', 1913 (česky ''Venkovský lékař'') - sbírka 14 povídek ** ''Der neue Advokat'' ** ''Ein Landarzt'' ** ''Auf der Galerie'' ** ''Ein altes Blatt'' ** ''Vor dem Gesetz'' ** ''Schakale und Araber'' ** ''Ein Besuch im Bergwerk'' ** ''Das nächste Dorf'' ** ''Eine kaiserliche Botschaft'' ** ''Die Sorge des Hausvaters'' ** ''Elf Söhne'' ** ''Ein Brudermord'' ** ''Ein Traum'' ** ''Ein Bericht für eine Akademie'' * ''Ein Hungerkünstler'', 1924 (česky ''Umělec v hladovění'') - sbírka 4 povídek ** ''Ein Hungerkünstler'' ** ''Erstes Leid'' ** ''Eine kleine Frau'' ** ''Josefine, die Sängerin oder Das Volk der Mäuse'' === Díla vydaná posmrtně === * ''Beschreibung eines Kampfes'', 1904 až 1905 (česky ''Popis jednoho zápasu''). * ''Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande'', 1907 až 1908 (česky ''Svatební přípravy na venkově''). * ''Der Dorfschullehrer'', 1914 až 1915 (česky ''Obří krtek''). Max Brodův titul ''Der Riesenmaulwurf''. * ''Blumfeld, ein älterer Junggeselle'', 1915. * ''Der Gruftwächter'', 1916 až 1917. * ''Der Jäger Gracchus'', 1917 (česky ''Myslivec Gracchus''). Titul dán Max Brodem. * ''Beim Bau der Chinesischen Mauer'', 1917 (česky ''Na stavbě čínské zdi''). * ''Eine alltägliche Verwirrung'', 1917. Titul dán Max Brodem. * ''Brief an den Vater'', rukopis 1918 (česky ''Dopis otci''). * ''Kleine Fabel'', 1920. Titul dán Max Brodem. * ''Der Geier'', 1920 (česky ''Sup''). * ''Forschungen eines Hundes'', 1922 (česky ''Výzkumy jednoho psa''). * ''Der Bau'', 1923 až 1924. Titul dán Max Brodem. * ''Der Prozeß'', rukopis z let 1914 až 1915; vydáno 1925 (česky ''Proces''). * ''Das Schloß'', rukopis z roku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky ''Zámek''). * ''Amerika'', první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky ''Amerika'' nebo ''Nezvěstný''). Max Brodův titul ''Amerika'' nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (''Nezvěstný''). === Dopisy === * [[Dopisy Mileně]] * [[Dopisy Felici]] === Česká vydání === * ''[[Topič (1920)|Topič]]'' v časopise Kmen v překladu [[Autor:Milena Jesenská|Mileny Jesenské]] (1920) {{Online Kramerius|nkp|6f273760-a1ae-11e4-b69d-5ef3fc9ae867}} * ''[[Nešťastný]]'' v časopise Tribuna v překladu Mileny Jesenské (1920) {{Online Kramerius|nkp|4567a8a0-c129-11e6-8680-005056822549}} * ''[[Náhlá procházka]], [[Výlet do hor]], [[Neštěstí mládence]], [[Kupec]], [[Cesta domů]] a [[Ti, kteří běží mimo]]'' v časopise Kmen v překladu Mileny Jesenské (1920) {{Online Kramerius|nkp|f2b8a9c0-a1ad-11e4-9a7e-5ef3fc9bb22f}} * ''[[Zpráva pro akademii]]'' v časopise Tribuna v překladu Mileny Jesenské (1920) {{Online Kramerius|nkp|a9c825c0-c1d5-11e6-8680-005056822549}} * ''[[Před zákonem]]'' v Dělnické besídce (přiloha deníku Právo lidu) v překladu [[Autor:Milena Illová|Mileny Illové]] (1920) * ''Závodníkům na uváženou'' v časopise Tribuna v překladu Jaroslava Dohnala (1922) {{Online Kramerius|nkp|fa7b6990-ccf3-11e6-b828-005056820560}} * ''[[Soud]]'' v časopise Cesta v překladu Mileny Jesenské (1922) {{Online Kramerius|nkp|fcf53303-44d3-4429-bdd0-cb0c70b7a624}} * ''Nejbližší vesnice'' v časopise Eva v překladu Otto Františka Bablera<!--zem. 1984--> (1924) * ''Starý list'' v překladu [[Autor:Ludvík Vrána|Ludvíka Vrány]] (1928) * ''Proměna'' v překladu Ludvíka Vrány a [[Autor:František Pastor|Františka Pastora]] (1929) * ''Venkovský lékař'' v překladu Ludvíka Vrány (1931) * ''Zámek'' v překladu [[Autor:Pavel Eisner|Pavla Eisnera]] (1935) * ''Pozorování'' v překladu Jana Řezáče (1946) * ''Proces'' v překladu Pavla Eisnera (1958) * ''Amerika'' v překladu Dagmar Eisnerové (1962) .... [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Němečtí autoři]] tt21qa1nirz179em47xjdcmh9pzhotc 250 77099 308661 304868 2025-06-08T22:38:22Z Ioannes Lukas 17300 308661 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /></noinclude><section begin=19/> ''19. žalm.'' (H. 20.) ==Modlitba za krále, který potřebuje pomoci.== __NOEDITSECTION__ Veškeren lid přeje svému králi, který vychází do boje, spásu a vítězství. V těžkém dni sklíčení nechť dá jemu pomoci, posílí jeho úrady (2—7). Israelité spoléhají na pomoc svého Boha, jím zvítězí jednou jejich král nad mocnými protivníky (87—10). Lid mluví jako i jinde v prvé osobě jedn. č. Nadpis jmenuje ''Davida'' pisatelem. Nemůžeme zajistiti, za které příležitosti by byl tento žalm složil. Nadpis syrského překladu praví, že David táhl tenkrát proti spojeným Syrským a Ammonitským (2 Kr. 10, 12). Možno, že byla tato píseň vůbec pro ty případy složena, aby ji před každou královou výpravou v chrámě mezi obětováním pěli. 20.&nbsp;žalm souvisí obsahem s tímto žalmem a vyjadřuje díkůčinění za dosažené vítězství. I formou, slohem se tyto dva žalmy sobě podobají. 18., 19. a 20.&nbsp;žalm vykazují sloky o 7, 7—4—4, 4—5—6, 6 verších. O nadpise viz úv. s. XXIII a XXVI. Vykládáno též o Kristu Pánu, který vešel v boj proti zlému duchu. Theodor z Mopsvestie tím králem mínil Ezechiáše. B. Jakob míní, že se nese k nějaké události z dějin národa. Cheyne čítá tento žalm a ž.&nbsp;20. (21.) k makkabejským zpěvům; k tomu dlužno připomenouti, že teprve Judas Aristobul přijal název krále r.&nbsp;105 př. Kr. Šimon makk. nemůže býti zván {{Cizojazyčně|he|מֶלֶךְ}}; a toto slovo nemá ve St. Zák. nikdy význam lat. »{{Cizojazyčně|la|consul}}«; neznamená rádce, soudce, ale »majitel, držitel« (v ethiopském amlâk jest i Bůh tak zván.) <poem> {{Verš|19|L. 1.|nobr=1}}Ku konci. Davidův žalm. {{Verš|19|L. 2.|nobr=1}}Vyslyš tebe Hospodin v den soužení; Ochraňujž tebe jméno Jakobova Boha! {{Verš|19|L. 3.|nobr=1}}Sešliž tobě pomoc se svatyně, A se Siona tebe ostříhej. </poem><poem> {{Verš|19|H. 1.|nobr=1}}Řediteli hudby. Davidův žalm. {{Verš|19|H. 2.|nobr=1}}Vyslyšiž tebe, Jahve, v den soužení. Povýšiž tebe jméno Ja‘qobova Boha! {{Verš|19|H. 3.|nobr=1}}Sešliž tobě pomoc se svatyně a se Ẓijjôna tě podporujž. </poem><noinclude></noinclude> 1gm0juo59oem11rio2jg3vnj335y1hn 0 94526 308656 308647 2025-06-08T13:10:54Z Jean-Paul 8278 použití kotvy 308656 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{Textinfo | TITULEK = Hovory okamžiků | PODTITULEK = Kniha feuilletonů | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]] | ZDROJ = NOVÁK, Arne. ''Hovory okamžiků''. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|5f07bd00-f5aa-4403-9ea8-63b35d4ebf38}} | JINÉ = 24. kniha „Obzinových tisků“ v 1000 výtiscích. | EDICE = Obzinovy tisky | LICENCE = PD old 70 }} == Obsah == ==== [[/Předmluva|Předmluva]] ==== ==== Mocné chvíle ==== * [[/Jitro v Praze|Jitro v Praze]] * [[/Léto básníkovo|Léto básníkovo]] ==== Důvěrné podobizny ==== * [[/Ještě jeden buditel|Ještě jeden buditel]] * [[/Zapomenutý stařeček|Zapomenutý stařeček]] * [[/Na besedě u Aloise Jiráska|Na besedě u Aloise Jiráska]] * [[/Feuilleton o feuilletonistovi|Feuilleton o feuilletonistovi]] * [[/Malý svět Ignáta Herrmanna|Malý svět Ignáta Herrmanna]] * [[/Politikové|Politikové]] ** [[/Politikové#Moregeometrico|More geometrico]] ** [[/Politikové#Panrada|Pan rada]] ** [[/Politikové#Realista|Realista]] ** [[/Politikové#Příklad|Příklad]] * [[/Tři popularizátoři|Tři popularizátoři]] ** [[/Tři popularizátoři#Hněvšín|Hněvšín]] ** [[/Tři popularizátoři#Náprstek|Žák Vojty Náprstka]] ** [[/Tři popularizátoři#Přerov|Nedělní odpůldne v Přerově]] * [[/Mladí mrtví|Mladí mrtví]] ** [[/Mladí mrtví#Excelsior|Excelsior]] ** [[/Mladí mrtví#Lenfant|L'enfant perdu]] ** [[/Mladí mrtví#Vzkaz|Vzkaz mrtvého]] ** [[/Mladí mrtví#Passepartout|Passepartout pokroku]] ** [[/Mladí mrtví#SílaVzdor|Síla a vzdor]] ==== Pražské motivy ==== * [[/Svatovítská elegie|Svatovítská elegie]] * [[/Španělsko v Praze|Španělsko v Praze]] * [[/Šlechtic staropražský|Šlechtic staropražský]] * [[/Vánoce Hany Kvapilové|Vánoce Hany Kvapilové]] * [[/Nová Praha|Nová Praha]] ==== Pohlednice z domova ==== * [[/B. Smetana|B. Smetana]] (Litomyšl. Bezděz.) * [[/Máchovo jezero|Máchovo jezero]] * [[/Loketská romantika|Loketská romantika]] * [[/V zemi hrdinů|V zemi hrdinů]] (Žižkovo pole. Pozdrav z Havlíčkova domova. Přivítání prácheňského kraje. Stopy básníkovy.) * [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku|Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku]] (Zima na Kunštátsku. Mrtvým vlastencům. Beskyd. Válečná vzpomínka na horách. Mluva hřbitovů. Pozdrav do Hlučínska.) ==== Vlast Mignonina ==== * [[/Marietta|Marietta]] * [[/Dva bratři|Dva bratři]] * [[/Velký pátek ve Fiesole|Velký pátek ve Fiesole]] ==== Rok boží ==== * [[/Svátek Mláďátek|Svátek Mláďátek]] * [[/Úryvky z velkonočního deníku|Úryvky z velkonočního deníku]] * [[/Cestou do Emaus|Cestou do Emaus]] * [[/Čtyři jarní písničky|Čtyři jarní písničky]] (Poselství jara. Kopytník. Vstavače. Večer před svatým Janem.) ==== Blízcí cizinci ==== * [[/Tři kapitoly o Peeru Gyntovi|Tři kapitoly o Peeru Gyntovi]] (I. Rek severu. II. Dovreský stařík. III. Ukolébavka.) * [[/Maupassant na cestách|Maupassant na cestách]] * [[/Kritikova cesta sluncem|Kritikova cesta sluncem]] ==== Osudy a typy ==== * [[/Proměny|Proměny]] * [[/Moudrost těžítka|Moudrost těžítka]] * [[/Dva genry středoškolské|Dva genry středoškolské]] (Pan profesor jde. Pražské zklamání.) * [[/Madrigaly všedního dne|Madrigaly všedního dne]] * [[/Závist neplodných|Závist neplodných]] ==== Smrt kmotřička ==== * [[/Židovské hřbitovy|Židovské hřbitovy]] * [[/Hřbitov bezvěrců|Hřbitov bezvěrců]] * [[/Křehnoucí srdce|Křehnoucí srdce]] [[Kategorie:Fejetony]] [[Kategorie:Eseje a kritiky]] sti79gsq3yc2h167u9o3fcgooi0gzs9 0 94534 308655 2025-06-08T13:01:29Z Jean-Paul 8278 založení 308655 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arne Novák | TITUL = Hovory okamžiků | PŘEDCHOZÍ = Malý svět Ignáta Herrmanna | ČÁST = Politikové | DALŠÍ = Tři popularizátoři }} {{Textinfo | TITULEK = Politikové | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]] | ZDROJ = NOVÁK, Arne. ''Hovory okamžiků''. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s. S. 39–43. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|c2bbfc39-1432-432e-ba21-1cacf65b45e0}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} {{Kotva|Moregeometrico}}MORE GEOMETRICO. V sedmdesátých a osmdesátých letech stáli v popředí svobodomyslného poselstva českého dva výrazní zástupci exaktních věd, lišící se podstatně od politisujících advokátů: pohyblivý přírodopisec popularisačních snah doktor [[Autor:Eduard Grégr|Ed. Grégr]] a vážný matematik spekulativního založení profesor [[Autor:František Tilšer|František Tilšer]]. Šlo-li o svobodnou školu, šlo-li o pokrok technický, šlo-li o zájmy učitelstva, byli rázem na svém místě: Edvard Grégr se temperamentně rozhorlil, zasršel ironií a vtipem v útočné a ohnivé řeči, kdežto František Tilšer se zahloubal metodicky do otázky, promyslil ji s důslednou logikou a v proslovu akademicky důstojném přednesl přesvědčivé důvody, provázeje je ušlechtile klidnou výmluvností, rozzařující bílým světlem jeho monumentální hlavu kněze táborského. Nedbaje nikdy ani osobních ohledů, ani vlastního prospěchu, sloužil obětavě věci, ale nad ni stavěl vždycky ideu, jež mu byla světější než klubovní usnesení a než oportunita chvíle — nejen staročeští odpůrci, ale i vlastní straníci často zazlívali profesoru deskriptivní geometrie, že také v politice postupuje přímočaře, more geometrico. Učenec, jehož prvním pracím se obdivoval [[Autor:Jan Evangelista Purkyně|J. E. Purkyně]], a jehož vrcholné koncepce zaujaly Johna Tyndala, byl filosofickým liberálem z rodu Johna Stuarta Milla, ale sám se — a to netoliko v studijní oblasti odborné — hlásil vždycky jako žák ke Kašparu Mongeovi, v jehož naukách nacházel východisko všeho usilování vědeckého, mravního a sociálně obrodného. Miloval revolučního Francouze, jehož zásady vytrvale domýšlel, láskou velice uvědomělou: stavěl ho s národně obrannou tendencí proti německy abstraktnímu Kantovi; hledal spojitost mezi jeho encyklopedickými snahami a pansofií Komenského; chtěl do duchové vzdělanosti české přinésti z galsky srostitého světa Mongeova blahodárný prvek živé představivosti jako doplnění a korektiv převládající u nás abstrakce; způsobem, v němž byla mimoděk utajena složka umělecká, žádal, aby se naše niterná skutečnost neskládala jenom z myšlenek a slov, nýbrž také z obrazů. Ikonognosie, jak nazval svou osobitou vědu, neměla býti pouze pomůckou a metodou naukově poznávací, nýbrž novým principem života jasného, pravdivého, všestranného, a ti, kdož by prošli její kázní, měli býti bezpečně vyzbrojeni proti zmatenosti myšlenkové, proti mravní a politické lži, zakrnělé pedanterii. Profesor František Tilšer, zakladatel tohoto ikonognostického náboženství, této nové víry more geometrico, zachoval si takovou zbroj sám až k samému prahu svých let devadesátých, světlý idealista patriarchálního typu. {{Oddělovač}} {{Kotva|Panrada}}PAN RADA. Postava P. [[Autor:Ignát Wurm|Ignáta Wurma]] vtělila se mladšímu pokolení již v legendu, nerozlučně spiatou s českým Olomoucem: veselý a rozmarný jednoruký stařeček provádí hosty národopisnými sbírkami Vlasteneckého musea; zastavuje se před výšivkovým oddělením; smeká staromódní klobouček se slovy „Cti otce svého i matku svou“; upozorňuje na motivy lidového ornamentu, pocházející prý až z doby velkomoravské; horlí, spřáteliv se z návštěvníky, hned o kultuře cyrilometodějské, hned o myšlence světového míru; šíří kolem sebe teplo a úsměv, čekaje jen koho podarovati z tohoto nevyčerpatelného bohatství radostného kněze a šťastného křesťana, jemuž již jeho první farníci přezděli Jezule. Ale pan konsistoriální rada z olomoucké vikárky nebyl jenom místní zvláštností Olomouce, ani nenáleží do moravských dějin pouze pro účast při založení a vybudování tamního Vlasteneckého musea po boku Havelkově a dam Wanklových — to byl toliko slunný západ, ozařující svou teplou hanáckou červení požehnané stáří Wurmovo. V mužných letech stál věrný žák Sušilův a Tarouccův v popředí moravské politiky jako důsledný státoprávník na straně Belcrediově a Pražákově, zastávaje neústupně program národněkonservativní — celý muž hájil celé přesvědčení. Byl státoprávníkem, ježto miloval historii jako pevnou oporu všeho ušlechtilého lidského snažení; přiznával se hrdě ke konservativismu netoliko jako kněz, ale i jako Slovan, jenž se ve všech životních projevech hrozí nivelisace, podkopávající půvab odlišnosti a rozmanitosti; všude zdůrazňoval smysl národnosti, která se mu jevila zvláštní milostí, plynoucí z přemoudrého úradku božského. Dokud byl mlád, rozněcoval rád své posluchače s kazatelny; později se stal ve vídeňském parlamentě a v brněnském zemském sněmu populárním řečníkem; nejrázovitěji a nejstatečněji vystupoval však jako neohrožený horlitel před svou duchovní vrchností, ať to byl biskup Gindl nebo Schaffgotsch, kardinál Schwarzenberk nebo Fürstenberk, vídeňský nuncius nebo Wurmův přítel, Slovan velkého srdce a dalekého pohledu, biskup Strossmayer. Uměl na ně působiti svým cyrilometodějským nadšením, přesvědčoval je důmyslnými postřehy o potřebách církve a kněžstva, došel u nich úspěchu pro českou věc, nedbaje vlastních osobních výhod. Až do konce života zůstal chudým vikářem při dómě, jenž se však cítil vždycky bohatcem, protože našel ještě větší chudáky, které mohl nasycovat, šatit, podporovat penězi. V poslední své vůli napsal: „Zlata a stříbra nezanechávám, leč které mi snesla láska přátel“: i z té lásky rozdával plnýma rukama. A přece zanechal po sobě tento dobrý a prostý kněz ještě cosi vzácnějšího: úsměv radostného a blahoslaveného štěstí, na nějž nikdo z těch, kdo se s ním setkali, nezapomene. {{Oddělovač}} {{Kotva|Realista}}REALISTA. Poznal jsem doktora [[Autor:Alois Rašín|Rašína]] velmi pozdě, a to v době, která mocně přemodelovala jeho povahu. Vrátil se s doktorem [[Autor:Karel Kramář (1860–1937)|Kramářem]] právě z vídeňského vězení, a redakční schůzky Národa u Černého koně o pátečních večerech byly pro ně oba příležitostí, aby se důvěrně informovali o změnách českého smýšlení a cítění v tom „čase za živa pohřbených“. Dr. Rašín pobytu v žaláři nikterak nepromarnil: přemyslil si důkladně naše i zahraniční problémy válečné a předválečné, včetl se s podivuhodnou vnímavostí do české literatury posledních desetiletí, kterou byl uprostřed advokacie a politiky poněkud zanedbal, a v důsledku toho srostl s národním životem pevněji než kdykoliv před tím. Nebylo na něm pranic ze sentimentálního pathosu vůdce, který ke svému národu přichází z okovů a proto se na všecko dívá v lichotné záři divadelních lamp, naopak byl docela střízlivý, až to mnohého enthusiastu v té opojné době slastného čekání a nebezpečné jistoty bolelo, zvláště když i tehdy rašínovský vtip měl svou ostrou jízlivost a rašínovský pohled svůj krutý chlad. Málem všichni jsme byli ilusionisty, ale dr. Rašín, národohospodář a peněžník, byl realistou. Znal lidi do dřeně kostí a ježto jim nerad odpouštěl, měl v onom čase tolikerého národního a politického slabošství mnoho příležitosti jimi pohrdati. Rozuměl poměrům v Praze i na venkově a bral je v počet při každé smělé koncepci svých druhů. Smál se povýšeně zlatým střechám, které jsme příliš ochotně nasazovali nedaleké české budoucnosti, ale přemýšlel opravdově o úhelných kamenech v jejích základech. Nedovedl jsem jako pouhý laik sledovati finančních a hospodářských otázek, do nichž se horlivě v diskusi zabíral, ale s psychologovou zvědavostí jsem se díval do jeho ostře modelované, výbojně chytré tváře, kde pracovaly pod inteligentním čelem pronikavé oči. A říkal jsem si, že všecky politické vignety jsou falešné, měří-li se na pravdě povahy. Pokrokář? Kdysi. Muž svobodomyslný? Patrně. Demokrat? Asi. Ale především realista, právě proto, že se k realistické straně nikdy ani zdaleka nehlásil. {{Oddělovač}} {{Kotva|Příklad}}PŘÍKLAD. Šest neděl tělesných muk, klamavých nadějí a příliš příznačných recidiv, šest neděl marného odevzdání do důmyslu i štěstí lékařů a operatérů, šest neděl zápasu nepodlomeného ducha se smrtí, která si tělo, tak tuhé a pevné, neodvolatelně poznamenala již v hrozný den atentátu — a to všecko před očima veřejnosti, za kontroly ctitelů i odpůrců, v průvodě komentářů Prahy i venkova a s přímým odrazem v zrcadle novin: takový byl závěr života doktora [[Autor:Alois Rašín|Aloisa Rašína]]. Sta a tisíce těch, kdož denně s napětím a účastí hledali v novinách bulletiny z podolské sanatoře, trnuli nad nesmyslnou marností této zkoušky a žehrali na rafinovanost osudu, který jako zlý dravec nezničil vzácnou svou kořist naráz, nýbrž si s ní mučivě a krvelačně pohrával. Proč, jen proč, volali k nebi, o jehož spravedlnosti pochybovali, musí syn člověka postupovati takovou cestu křížovou, která vede právě jen do zahrady Josefa Arimatejského? A přece, dovolte srdci, jež po šest neděl svírala úzkost, aby samo z hlubokosti vyznalo svůj paradox: ani těch. šest neděl odumírání a trápení doktora Rašína nebylo marno. Známe jenom málo autentických vět, které pronesl k rodině, k lékařům, k přátelům, k politickým spolupracovníkům od onoho osudného 5. ledna. Jsou mezi nimi laskavé žertíky, jasné projevy zájmu o českou věc, chrabré výrazy chuti k činnosti a nakonec ten jímavý nezapomenutelný, opravdu hrdinský vzkaz k členům vlády, jak rád by s nimi pracoval dále, on, jemuž již nohy stydly, tep ustával, srdce dohasínalo. Tyto věty, mezi kterými není jediného vzdechu, jediné výčitky, jediné sentimentality, jsou krásným příkladem a odkazem tohoto celého a pravého muže všem lidem v národě, kteří chtějí býti opravdu muži, uprostřed doby tak zbabělé, změkčilé, nedůtklivé. Doktor Alois Rašín, jenž pod šibenicí ukázal, jak pohrdat smrtí, a v době revoluce, jak využíti života, naznačil příkladem, jak umírat. Kolik lidí mezi námi smí se podle nadání a znalostí odvážit, aby pokračovalo v jeho životním díle ve prospěch hmotného blaha mladé republiky? Myslím, že by bylo bolestno zjišťovat, jak málo jich jest. Ale všichni, kdož máme před sebou život a za ním neodvratnou perspektivu smrti, můžeme si zapamatovati jeho příklad poslední: umírat statečně jako čestní vojáci na bojišti osudu. A zapamatujeme-li si to, netrpěl doktor Alois Rašín v Podolí šest neděl nadarmo. {{Konec formy}} [[Kategorie:Fejetony]] a18n2rlfn25ydl8idqgbbut9tyydyp2 0 94535 308657 2025-06-08T18:24:57Z Jean-Paul 8278 založení 308657 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arne Novák | TITUL = Hovory okamžiků | PŘEDCHOZÍ = Zapomenutý stařeček | ČÁST = Na besedě u Aloise Jiráska | DALŠÍ = Feuilleton o feuilletonistovi }} {{Textinfo | TITULEK = Na besedě u Aloise Jiráska | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]] | ZDROJ = NOVÁK, Arne. ''Hovory okamžiků''. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s. S. 28–30. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|67c24eff-6271-457d-8af2-c46d4bb0abcf}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Nesčíslné opály jiskřily nám před očima, když jsme si vysokým umrzlým sněhem prošlapávali pod zářivě modrou oblohou cestu na Kotouč. Zmizela Trúba, skrylo se neklidné a nikdy neunavující panorama štramberské, zestilisované nyní zimou na výrazný dřevoryt, nechali jsme za sebou již poslední baráčky, do nichž čtvrt roku slunce nesvítí, a jsme sami ve vysokém lese. Ještě jednou jsme od Masarykova pomníku pozdravili Štramberk, který se v monumentální zkratce prodral řídkým stromovím, obešli jsme bok Kotouče, a již iluse lesní přírody je úplná. Cestička docela se ztratila ve sněhu, jehož vrstva vůčihledně narůstá, nikde stop chodců, stromy houstnou, a cosi z osvobozujícího ticha beskydských hvozdů rozestřeno je v čirém, silném a mrazivém vzduchu, kam slunce tká zlatý svůj ornament. Najednou, tváří v tvář mohutnému vápencovému masivu Jurova kamene, nás doktor Hrstka zastavil — neboť s kým jiným než s ním, geniem loci ve Štramberce, možno konati pouť po Kotouči, ať pálí slunce srpnové nebo ať led pod sněhem modeluje docela nově tento podivně a vynalézavě pitoreskní kout Moravy? Přistupujeme k vysoce zasněženému pahorku, z něhož teprve postupně se noří umělá skalka s lavičkou, a z veliké závěje dívá se na nás napolo rozpačitě, napolo unaveně zvláštní kamenný stařík, se sněhem na obočí, v záhybech lícních, na vousech. Když jsme přišli, pokrývala mu hlavu vysoká bílá beranice po staré horácké módě, a krk mu zahřívala obrovská sněhová šála, jakou nosívají výměnkáři v Orlických horách, když se vyberou tu neděli před svatým Matějem na slovo boží. Smeteme lehkou rukou sněhový nános s pískovcové busty Štursovy a teprve nyní poznáváme tu celou intensitu životnosti, kterou velký sochař soustředil do Jiráskova výrazu. Ne, to skutečně není ten dědouš z Hronovska, jadrný jako pařízek a zakublaný jako kozák pod mechem, kterého dlouhá cesta sněhem a životem nahrbila, ale nepodlomila — kdež by! To zde do Jurova kamene, připomínajícího najednou skálu na Blaníce, hledí moudře a výmluvně starý a dobrý kronikář lidu českého a myslí a přemítá. O čem asi? Našel sám pro to kdysi krásné a hutné slovo biblické z žalmu sedmdesátého sedmého: I přicházeli mně na paměť dnové předešlí a léta dávní — a verš ten čteme teď na ústech kamenných a umrzlých. Nikde jako zde na Kotouči není ta řada let dávných tak nekonečná: tady, dávno, pradávno před historií usadil se v jamách a jeskyních první člověk našich vlastí, starší všech plemen známých a s námi příbuzných; sem na samé rozhraní českého živlu prudce udeřila nájezdná vlna tatarská, jistě jen poslední z věkového vlnobití valícího se východu; a ještě málem včera, před velkým osvobozením, vybíjel se v tomto kraji kopalen a železáren napiatý zápas o bytí a nebytí českého národa [[Autor:Alois Jirásek|Alois Jirásek]] přimhuřuje víčka krátkozrakých očí, aby zachytil tento nezměrný průvod pravěku, středověku a novověku před svým duševním zrakem. Vysoký smrk smetl s haluze soše trochu sněhu do tváře, a nám se zdá, jakoby jakási tesknota rozprostřela se po obličeji upřeném zpytavě do Jurova kamene. Ano, rozumíme již, co si velký kronikář sám v přísném sebezpytu nyní vyčítá. Vzpomíná na svou mladistvou touhu zpodobiti cyklicky všecky hrdinské děje svého národa a uvědomuje si, že nasadil práci a energii celého života, aby ji uskutečnil. A přece zůstala vlastně nesplněna a jeho životní dílo má ráz zlomku: našli tam sice místo nejzápadnější Slované z Chodska, zadunělo tam bohatýrství táborského bratrstva na samém nejvýchodnějším okraji Slovenska, ale Morava tam chybí skoro naprosto. Nic o domovině [[Autor:František Palacký|Palackého]], nic o kraji a junáckém plemeni pod Lysou horou, zcela nic o Štramberce a Kotouči. Není to krutá výčitka sobě samému, nýbrž jen kus melancholie: kolik půlstoletí práce bylo by třeba, aby zamýšlený hrdinský cyklus byl opravdu úplný? Po slově biblickém starý latinský citát paprskem únorového slunce se stře přes kamennou tvář: ars longa, vita brevis. Je to tak úplně přesvědčivé při pohledu na ten věkovitý Jurův kámen. A tu náš průvodce, drahý doktor Hrstka, přerušil mlčení. Vypráví, jak ogaři a děvuchy nosívají Aloisu Jiráskovi na Kotouč kvítí a věnce, vzpomíná hluché stařenky, jež se o berličce dobelhala až k pomníku, aby se podívala do kamenného líce vypravěči svých milovaných [[Psohlavci|Psohlavců]], a je šťasten, že se symbolický dosah jeho pietní myšlenky osvědčuje. Alois Jirásek není na Kotouči cizincem: snad až k němu příjdeme na besedu v letním slunci nebo v podzimní záři, uvidíme, jak se, hledě do Jurova kamene, spokojeně usmívá. Proč by si měl sám něco vyčítati zde, kde mu lid spontanně dobrořečí? {{Konec formy}} [[Kategorie:Fejetony]] adjevjgokhsmulhghpbj2raimyulajr 250 94536 308659 2025-06-08T22:15:14Z 178.255.168.237 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „<section begin=129/> ''129. žalm.'' (H. 130.) Jedenáctá ''poutní'' píseň. Šestý kajicný žalm. ==Kajicná prosba za milosrdenství.== __NOEDITSECTION__ Žalmista prosí Boha ve jménu Israele, aby je již netrestal dle své spravedlnosti, nýbrž aby se nad nimi smiloval pro svou úmluvu (1—5); u Boha jest milosrdenství a proto mu má každý důvěřovati a očekávati od něho vykoupení od viny i od trestu (6—8). Israel nalezá se…“ 308659 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="178.255.168.237" /></noinclude><section begin=129/> ''129. žalm.'' (H. 130.) Jedenáctá ''poutní'' píseň. Šestý kajicný žalm. ==Kajicná prosba za milosrdenství.== __NOEDITSECTION__ Žalmista prosí Boha ve jménu Israele, aby je již netrestal dle své spravedlnosti, nýbrž aby se nad nimi smiloval pro svou úmluvu (1—5); u Boha jest milosrdenství a proto mu má každý důvěřovati a očekávati od něho vykoupení od viny i od trestu (6—8). Israel nalezá se v hluboké tísni. Nyní uznává, že zavinil svou bídu svými hříchy, proto prosí za odpuštění těch hříchů, a doufá pak ve vysvobození. První část by bylo lze vykládati o prosbě jednotlivce, ale v. 7. a 8, ukazují, že se jedná o veškeren lid. Skladatel není znám. Doba babylonského zajetí by mohla býti dobou složení této písně. Jest to ''jedenáctá stupňová píseň'' (viz úvodu str. XXX); některá jména se opakují: Zachovati v. 3 a 4, doufá 5 a 6, vykoupení 7 a 8. Jméno Boží jest tu jmenováno osmkrát, pětkrát Jahve, třikrát Adōnâj. Žalm 129. jest ''šestým kajicným žalmem'' (viz úvod k 6. ž.). Že byl žalm vykládán o vysvobození od hříchů, poznáváme ze slov evangelia sv. Mat. 1²¹: ''On vysvobodí svůj lid z jejich hříchů'' (řečeno o Kristu Pánu, v. 8), a z listu k Titovi 2¹⁴, V jednom rukopise žaltáře sv. Jeronyma, připsáno o tomto žalmu: »Jest jej čísti k četbě proroka Jonáše«. Dvě sloky po čtyřech verších. Smith D. míní, že byl ž. 129. uspořádán k antifonnímu zpěvu; v prvé sloce (1. 2.) by mluvil zbožný Israelita, 2. sloka (3. 4.) by byla odpovědí jeho soudruha, ve 3. sloce (5. 6.) by mluvil opět prvý muž. Chorus Israelitů (7. 8.) by proroctvím zakončil, (Expository Times. 1901, 161—164.). <poem> {{Verš|129|L. 1.|nobr=1}} Stupňová píseň. <big>Z</big> hlubokostí volám k tobě, Hospodine;</poem><noinclude></noinclude> 4f27rbpgbzzuhxdz8stiwdxuoezo6q6 308668 308659 2025-06-08T23:25:51Z Ioannes Lukas 17300 308668 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="178.255.168.237" /></noinclude><section begin=129/> ''129. žalm.'' (H. 130.) Jedenáctá ''poutní'' píseň. Šestý kajicný žalm. ==Kajicná prosba za milosrdenství.== __NOEDITSECTION__ Žalmista prosí Boha ve jménu Israele, aby je již netrestal dle své spravedlnosti, nýbrž aby se nad nimi smiloval pro svou úmluvu (1—5); u Boha jest milosrdenství a proto mu má každý důvěřovati a očekávati od něho vykoupení od viny i od trestu (6—8). Israel nalezá se v hluboké tísni. Nyní uznává, že zavinil svou bídu svými hříchy, proto prosí za odpuštění těch hříchů, a doufá pak ve vysvobození. První část by bylo lze vykládati o prosbě jednotlivce, ale v. 7. a 8, ukazují, že se jedná o veškeren lid. Skladatel není znám. Doba babylonského zajetí by mohla býti dobou složení této písně. Jest to ''jedenáctá stupňová píseň'' (viz úvodu str. XXX); některá jména se opakují: Zachovati v. 3 a 4, doufá 5 a 6, vykoupení 7 a 8. Jméno Boží jest tu jmenováno osmkrát, pětkrát Jahve, třikrát Adōnâj. Žalm 129. jest ''šestým kajicným žalmem'' (viz úvod k 6. ž.). Že byl žalm vykládán o vysvobození od hříchů, poznáváme ze slov evangelia sv. Mat. 1²¹: ''On vysvobodí svůj lid z jejich hříchů'' (řečeno o Kristu Pánu, v. 8), a z listu k Titovi 2¹⁴, V jednom rukopise žaltáře sv. Jeronyma, připsáno o tomto žalmu: »Jest jej čísti k četbě proroka Jonáše«. Dvě sloky po čtyřech verších. Smith D. míní, že byl ž. 129. uspořádán k antifonnímu zpěvu; v prvé sloce (1. 2.) by mluvil zbožný Israelita, 2. sloka (3. 4.) by byla odpovědí jeho soudruha, ve 3. sloce (5. 6.) by mluvil opět prvý muž. Chorus Israelitů (7. 8.) by proroctvím zakončil, (Expository Times. 1901, 161—164.). <poem> {{Verš|129|L. 1.|nobr=1}} Stupňová píseň. <big>Z</big> hlubokostí volám k tobě, Hospodine;</poem><noinclude></noinclude> 8n793ezqingc8dszu81k74c6g1umpnw 250 94537 308660 2025-06-08T22:31:17Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „<poem> {{Verš|129|L. 2.|nobr=1}}Pane, vyslyš můj hlas. At pozorují tvé uši Na hlas mého prošení. {{Verš|129|L. 3.|nobr=1}} Kdybys uchovával nepravosti, Hospodine, Pane, kdo by obstál? {{Verš|129|L. 4.|nobr=1}} Zajisté u tebe jest odpuštění, A pro tvůj zákon spoléhám na tebe, Pane. Spoléhá má duše na jeho slovo; {{Verš|129|L. 5.|nobr=1}} <big>D</big>oufá má duše v Hospodina. {{Verš|129|L. 6.|nobr=1}} Od ranní hlídky až…“ 308660 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude><poem> {{Verš|129|L. 2.|nobr=1}}Pane, vyslyš můj hlas. At pozorují tvé uši Na hlas mého prošení. {{Verš|129|L. 3.|nobr=1}} Kdybys uchovával nepravosti, Hospodine, Pane, kdo by obstál? {{Verš|129|L. 4.|nobr=1}} Zajisté u tebe jest odpuštění, A pro tvůj zákon spoléhám na tebe, Pane. Spoléhá má duše na jeho slovo; {{Verš|129|L. 5.|nobr=1}} <big>D</big>oufá má duše v Hospodina. {{Verš|129|L. 6.|nobr=1}} Od ranní hlídky až do noci, Doufej Israel v Pána; {{Verš|129|L. 7.|nobr=1}} Neboť u Hospodina jest milosrdenství, A hojné jest u něho vykoupení. {{Verš|129|L. 8.|nobr=1}} A on vykoupí Israele Ze všech jeho nepravostí. {{Verš|129|H. 1.|nobr=1}} Stupňová (poutní) píseň. '''Z''' hlubin vzývám tebe, Jahve, {{Verš|129|H. 2.|nobr=1}} Pane, poslyš můj hlas, Nechať jsou tvé uši pozorny Na mé hlasité úpění. {{Verš|129|H. 3.|nobr=1}} Kdybys, Jah, uchovával nepravosti, Pane, kdo by obstál? {{Verš|129|H. 4.|nobr=1}} Neboť u tebe jest odpuštění, Aby se tebe báli. {{Verš|129|H. 5.|nobr=1}} Doufám v Jahve, doufá má duše, A v jeho slovo důvěřuji. {{Verš|129|H. 6.|nobr=1}} '''M'''á duše (čeká) na Pána, Více než hlídači na ráno, Hlídači na ráno, {{Verš|129|H. 7.|nobr=1}} At důvěřuje Israel v Jahve, Neboť u Jahve jest milost, A hojné u něho vykoupení. {{Verš|129|H. 8.|nobr=1}} A on vykoupí Israele, Ze všech jeho hříchů. </poem> 1. 2. ''Hlubokosti, hlubiny'' jsou obrazem velikého neštěstí a bídy (68³^. ¹⁵). Israel jest v hlubinách, jest v nebezpečí utonutí a záhuby, a v úzkosti volá: ''Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine! Pane, vyslyš můj hlas!'' (jako 5³). Volá a prosí, aby Bůh slyšel, sluchem ''pozoroval jeho hlasité úpění.'' ''Hlubiny'' či bída a tíseň vykládáno též: 1) o zajetí<noinclude></noinclude> dshs9y5uaocd4lyln1n1oa8qzdzblm9 250 94538 308662 2025-06-08T22:42:56Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „v Babyloně; 2) o zajetí tohoto života; 3) o bídě a hlubině hříchu; 4) o očistcovém žaláři. 3. 4. Zalmista (Israel) uznává úplně svoji vinu; kdyby zachovával Jahve hříchy Israele, udržoval je v paměti (po lidsku řečeno), neodpouštěl, nezapomínal jich, hříšník by byl ztracen: ''Kdo by obstál?'' Nikdo, ani nejspravedlivější by neobstál, neboť vědomí hříšnosti jest všeobecné (ž. 51⁷ Nah. 1³ Mal. 3²). Bůh…“ 308662 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>v Babyloně; 2) o zajetí tohoto života; 3) o bídě a hlubině hříchu; 4) o očistcovém žaláři. 3. 4. Zalmista (Israel) uznává úplně svoji vinu; kdyby zachovával Jahve hříchy Israele, udržoval je v paměti (po lidsku řečeno), neodpouštěl, nezapomínal jich, hříšník by byl ztracen: ''Kdo by obstál?'' Nikdo, ani nejspravedlivější by neobstál, neboť vědomí hříšnosti jest všeobecné (ž. 51⁷ Nah. 1³ Mal. 3²). Bůh jest však netoliko spravedlivý Bůh, ''u něho jest i odpuštění''; to jest důvodem, proč žalmista Boha prosí, a to dává mu naději, že bude jeho prosba vyslyšena. Bůh zapomíná na hříchy, odpouští je tedy; v lat. ještě přidáno: ''Pro tvůj zákon'', v zákoně obsažena jsou četná přislíbení odpuštění hříchů a spásy. V hebr. praví: ''U tebe jest odpuštění, aby se tebe báli'' (doslovně: abys byl obáván); odpuštěním hříchů zjednává si Hospodin zase věrné, bohabojné ctitele, neulehčuje tím hřešení, nýbrž spíše vede lidi k tomu, aby ho pak tím více ctili, aby se ho báli. 5. Israel věda, že jest Bůh milosrdný, ''spoléhá na jeho slovo'' (přislíbení), ''doufá v něho'', očekává, že mu budou odpuštěny jeho hříchy, a tím že bude též vysvobozen z nynější tísně a bídy. 6. ''Od ranní hlídky až do noci'' (Vulg.) tedy po celý den, stále, od časného rána počínajíc, ať doufá a skládá Israel svou naději v Hospodina; {{Cizojazyčně|la|''speret''}}: ať doufá, doufej, má doufati. V hebr. jest poněkud odchylné znění a zdá se býti původním. ''Má duše'' (já) ''čeká na Pána více než hlídači na ráno''; hlídačům (ponocným) bylo v noci bdíti a střežiti město. Bděním unaveni očekávali dychtivě rána, kdy jejich služba přestávala, aby si odpočinuli. Tak jest Israel dlouhým trápením, bděním v době bídy a neštěstí unaven a čeká na osvobození, a doufá tak v Hospodina. 7. 8. ''U Hospodina jest milosrdenství'', to vědomí sesiluje důvěru v Boha; ''milosrdenství jest s Hospodinem'', nemůže býti od něho ani odloučeno (v hebr.). ''Hojné jest u něho vykoupení'', on chce a může vysvoboditi.<noinclude></noinclude> 0sefh8b0pdtez12rexnevkkaq8phl8k 250 94539 308663 2025-06-08T23:15:24Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „''On vykoupí Israele ze hříchů'', a tím pak také přestane trest za hříchy, bída a neštěstí, v níž se lid nyní nalézal. 1. {{Cizojazyčně|he|מַעֲמַקִּים}} jako 69³^. ¹⁵ 40³ jsou ''hlubiny'' vody, v nichž žalmista vězí. 2. {{Cizojazyčně|he|קַשֻּׁב}} příd. jméno jako {{Cizojazyčně|he|רַחוֹם}} a j. {{Cizojazyčně|la|''arrectus''}}, ''pozorným uchem''. {{Cizojazyčně|la|Sustinere}} v.…“ 308663 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>''On vykoupí Israele ze hříchů'', a tím pak také přestane trest za hříchy, bída a neštěstí, v níž se lid nyní nalézal. 1. {{Cizojazyčně|he|מַעֲמַקִּים}} jako 69³^. ¹⁵ 40³ jsou ''hlubiny'' vody, v nichž žalmista vězí. 2. {{Cizojazyčně|he|קַשֻּׁב}} příd. jméno jako {{Cizojazyčně|he|רַחוֹם}} a j. {{Cizojazyčně|la|''arrectus''}}, ''pozorným uchem''. {{Cizojazyčně|la|Sustinere}} v. 25³. 4. {{Cizojazyčně|la|''Quia''}}, {{Cizojazyčně|grc|ὅτι}}, {{Cizojazyčně|he|כִּי}} uvádí zde přímou řeč a nebylo by ani třeba tuto částici překládati; mohla by býti odůvodněním: Bůh zapomíná na hříchy — neboť u něho jest odpuštění. {{Cizojazyčně|he|לְמַעַן תִּוָּרֵא}} ''abys byl obáván'' (nif.) překládali LXX {{Cizojazyčně|grc|ἕνεκεν τοῦ ὀνόματός σου}}, ale původně asi {{Cizojazyčně|grc|τοῦ νόμου σου}} {{Cizojazyčně|he|תוֺרָתְךָ}} ''pro tvůj zákon'' (ve Vulg.). Snad četli {{Cizojazyčně|he|תִּוָּרֵא}} od {{Cizojazyčně|he|ירה}} jako {{Cizojazyčně|he|תורה}} (''zákon''). 5. Rozdělení veršů není tu správné a shodné. Opakování: ''Čeká má duše, doufá'' vyjadřuje snažnost prosby a potřebu. 6. Na začátku bychom očekávali {{Cizojazyčně|he|הוֹחִילָה}} ''doufá, čeká'', totiž ''má duše'' (já 3³) na Hospodina. Opakování {{Cizojazyčně|he|שמרים לבקר}} jest i v řeckých překladech a dává výraz snažné, bolestné touze. {{Cizojazyčně|la|''Usque ad noctem''}} není v hebr. Noc bývala rozdělena ve tři bdění (vigilie) později ve čtyři. {{Cizojazyčně|he|מִן}} jest přirovnávací a nebylo v LXX přeloženo. ---- Nezapomínej tedy nikdo, ať jest v jakémkoli nebezpečí, doufati v Boha. Tak doufá hříšník v odpuštění hříchů a vin pro zásluhy Pána Ježíše; ovšem, že jest mu obrátiti se k Bohu se skroušeným a kajícím srdcem. Jednotlivé verše jsou v tom smyslu a významu v táhlém zpěvu neděle ''Devítníku'', ve mši sv. ''za odpuštění hříchů''. Žalm 129. jest určen ''v 2. nešporách Narození Páně a Srdce Páně''. Lidstvo bylo v hlubokosti hříchu, volalo po Vykupiteli, po milosrdenství Božím; to v Kristu Pánu nadešlo. V hodinkách ''za věrné zemřelé'', na hřbitově jest žalm modlitbou duší v očistci, neb sv. církve, která se za ony duše modlí, aby byly pro Boží milosrdenství brzy vysvobozeny z očistcových muk, a aby u nich dílo vykoupení bylo dokonáno.<noinclude></noinclude> cnxhgpk782xtnh6esb9cb6hl48shqpr 308664 308663 2025-06-08T23:17:33Z Ioannes Lukas 17300 308664 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>''On vykoupí Israele ze hříchů'', a tím pak také přestane trest za hříchy, bída a neštěstí, v níž se lid nyní nalézal. 1. {{Cizojazyčně|he|מַעֲמַקִּים}} jako 69³^. ¹⁵ 40³ jsou ''hlubiny'' vody, v nichž žalmista vězí. 2. {{Cizojazyčně|he|קַשֻּׁב}} příd. jméno jako {{Cizojazyčně|he|רַחוֹם}} a j. {{Cizojazyčně|la|''arrectus''}}, ''pozorným uchem''. {{Cizojazyčně|la|Sustinere}} v. 25³. 4. {{Cizojazyčně|la|''Quia''}}, {{Cizojazyčně|grc|ὅτι}}, {{Cizojazyčně|he|כִּי}} uvádí zde přímou řeč a nebylo by ani třeba tuto částici překládati; mohla by býti odůvodněním: Bůh zapomíná na hříchy — neboť u něho jest odpuštění. {{Cizojazyčně|he|לְמַעַן תִּוָּרֵא}} ''abys byl obáván'' (nif.) překládali LXX {{Cizojazyčně|grc|ἕνεκεν τοῦ ὀνόματός σου}}, ale původně asi {{Cizojazyčně|grc|τοῦ νόμου σου}} {{Cizojazyčně|he|תוֺרָתְךָ}} ''pro tvůj zákon'' (ve Vulg.). Snad četli {{Cizojazyčně|he|תִּוָּרֵא}} od {{Cizojazyčně|he|ירה}} jako {{Cizojazyčně|he|תורה}} (''zákon''). 5. Rozdělení veršů není tu správné a shodné. Opakování: ''Čeká má duše, doufá'' vyjadřuje snažnost prosby a potřebu. 6. Na začátku bychom očekávali {{Cizojazyčně|he|הוֹחִילָה}} ''doufá, čeká'', totiž ''má duše'' (já 3³) na Hospodina. Opakování {{Cizojazyčně|he|שמרים לבקר}} jest i v řeckých překladech a dává výraz snažné, bolestné touze. {{Cizojazyčně|la|''Usque ad noctem''}} není v hebr. Noc bývala rozdělena ve tři bdění (vigilie) později ve čtyři. {{Cizojazyčně|he|מִן}} jest přirovnávací a nebylo v LXX přeloženo. ---- Nezapomínej tedy nikdo, ať jest v jakémkoli nebezpečí, doufati v Boha. Tak doufá hříšník v odpuštění hříchů a vin pro zásluhy Pána Ježíše; ovšem, že jest mu obrátiti se k Bohu se skroušeným a kajícím srdcem. Jednotlivé verše jsou v tom smyslu a významu v táhlém zpěvu neděle ''Devítníku'', ve mši sv. ''za odpuštění hříchů''. Žalm 129. jest určen ''v 2. nešporách Narození Páně a Srdce Páně''. Lidstvo bylo v hlubokosti hříchu, volalo po Vykupiteli, po milosrdenství Božím; to v Kristu Pánu nadešlo. V hodinkách ''za věrné zemřelé'', na hřbitově jest žalm modlitbou duší v očistci, neb sv. církve, která se za ony duše modlí, aby byly pro Boží milosrdenství brzy vysvobozeny z očistcových muk, a aby u nich dílo vykoupení bylo dokonáno. <section end=129 /><noinclude></noinclude> 5s5s2k1wkcodbtsjnixcleig8dkkila 0 94540 308665 2025-06-08T23:24:22Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="169-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" />“ 308665 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="169-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" /> 7dixyhpj8rq14xcukkphh3p8afyemib 308666 308665 2025-06-08T23:24:51Z Ioannes Lukas 17300 308666 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="170-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" /> qj0mi6n1qoxmgf562gqdo24b1dst592 308667 308666 2025-06-08T23:25:18Z Ioannes Lukas 17300 308667 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="169-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" /> 7dixyhpj8rq14xcukkphh3p8afyemib 308669 308667 2025-06-08T23:26:11Z Ioannes Lukas 17300 308669 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="170-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" /> qj0mi6n1qoxmgf562gqdo24b1dst592 308670 308669 2025-06-08T23:26:26Z Ioannes Lukas 17300 308670 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 128. žalm | ČÁST = 129. žalm | DALŠÍ = 130. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu" include="169-173" fromsection="ps129" tosection="ps129" /> 7dixyhpj8rq14xcukkphh3p8afyemib