Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.45.0-wmf.6 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu 0 86088 308728 284597 2025-06-22T19:49:38Z JAn Dudík 532 /* VI. Jak si má začátečník počínati= */ 308728 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Cestou k filatelii | PODTITULEK = Drobné kapitoly | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Lešetický|Jaroslav Lešetický]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = infofila.cz | ONLINE = [https://infofila.cz/leseticky-jaroslav-autor-183 dostupné online] | VYDÁNO = Český filatelista, 1896 | datum vydání = 1896 | periodikum = Český filatelista | JINÉ = Vycházelo na pokračování v číslech 2-10}} {{Forma|proza}} <!-- číslo 2--> == I. Úvod == Podávaje sběratelům známek - a hlavně začátečníkům tyto kapitoly, prohlašuji předem, že nepíši nic nového, a nemohou býti řádky tyto považovány za nic jiného nežli za souhrn toho, co musí každý začátečník sám pracně shledati, nežli nabude jakýs takýs pojem o úkolu skutečného filatelisty. Poněvadž pak vím sám ze zkušenosti vlastní, jak těžké jsou první kroky do filatelie bez dobrého rádce, poněvadž vím, jak častých škod doznává začátečník, je-li odkázán nevědomosti své a prohnanosti jiných, poněvadž vím, kolik mraků přeletí přes růžové nebe snah mladého filatelisty: proto chci mu ušetřiti práci, chci zahnati co nejvíce těch mraků, aby počátky, které jsou vždy těžké, staly se mu co možná nejlehčími. Jsou tedy kapitoly tyto jen sbírkou zkušeností mých a cizích a jak je doporučuji naší mládeži, tak doporučuji je i neméně vřele i těm, kteří jich nepotřebují - aby věděli, kde jsem čeho opomenul, a kde by oni mohli zkušenostmi svými prospěti. Jsou pak tyto kapitoly dále ukázkami samostatného spisku, „Úvodu do filatelie“, jímž hodlám časem „citelnou mezeru“ (jak se obyčejně říká) v naší filatelistické literatuře vyplniti. Kapitoly mé budou stručné. Každou z nich bylo by možno v samostatný článek upraviti, ale daleko nechci zase ulehčiti práci našim začátečníkům, aby se nestali pohodlnými ve vlastním bádání a přemýšlení. Přesvědčím-li se, že naši začátečníci slovům mým porozuměli, bude mi to dostatečnou odměnou, a důkazem, že „dobré dílo vykonal jsem“. == II. Co jest filatelie? == Sběratelství známek obdrželo řecký titul „{{Prostrkaně|filatelie}}“ ({{Prostrkaně|filos}}) = milý a {{Prostrkaně|atelés}} = porta prostý, též cla prostý nebo {{Prostrkaně|télos}} = clo, porto, známka). Řekněme tedy „přítel známek“. Jiní slyšeli by raději „telofilie“, jiný vůbec slovo toto i ono zavrhují a překládají je např. Němci, kteří neradi trpí cizích slov, domnívajíce se, že je jazyk jejich je nejschopnější ke tvoření názvů, což ovšem v tomto případě není pravdou, neboť slovo „Briefmarkensammler“ jest slovo slušně dlouhé. Nám se slovo filatelie dosti líbí a užíváme někdy vedle něho významů: sběratelství známek, známkařství, markářství. Filatelie tedy zabývá se sbíráním známek vůbec a některých zvláště. Vůbec známek tedy i kolků, vignet, neboť i to jsou známky, ale v našem užším smyslu pouze známek poštovních a sice přísně vzato, pouze poštovních, tedy ani ne telegrafních, ačkoli telegrafy více méně všude splývají s poštami, ani ne známek poštovních spořitelen, telefonů atd. <!-- číslo 3--> Známo kupř., že rakouské celistvosti (Ganzsachen)<ref>Účel článku mého ukládá mi uváděti odborné názvy též v řeči německé, poněvadž chci, aby začátečník poznal významy cizí, jichž pak v katalogu a ceníku naleznete.</ref>), a sice formuláře pro telegrafní podací lístky (Aufgabescheine) s vtištěnou známkou 5 kr. červenou, lístky k telefonnímu mluvení (Karten zum telephonischen sprechen) s vtištěnými známkami různých hodnot (20, 30 kr. 1 zl. Atd.) a různých barev, též poštovské úsporné lístky c. k. poštovní spořitelny s 5 kr. známkami vtištěnými červenými, dále ne každému známé blankety telegrafní (pro tzv. Stundungstelegramme) s vraženou 2 kr. hnědou známkou, nepočítají se k předmětům sběratelným.<ref>Sammelberechtigt</ref> A přece v Rakousku je telegraf a telefon úzce sloučen s poštou! Filatelie vylučuje dále mnohé známky, na nichž není hodnota udána. Tak např. služební známky (Dienstmarken) a egyptské s nápisem: Service de l’etat neb mexické (Correspondecia official), pak známky, které udávají váhu, např. španělské pro úřady civilní z roku 1854 a 55, s udáním 1/2 , 1 Onze, 4 Onzas a 1 Libra*) vylučuje dále finanční kolek na poštovní průvodní adrese rakouské vtištěný, neb přilepovaný (Bosna a Herzegovina) vylučuje známky městských pošt a pošt privátních (Stadpost- und Privat- Marken) privátních společností např. paroplavební, dunajské atd. Řekli jsme: vylučuje, t. j. dovoluje sbírati jen v druhé řadě, vylučuje t. j. neuvádí jich v albech a nutí tak sběratele, by jim pozornosti nevěnoval, uvádí je však zcela rozumně v katalogu, poněvadž je chce ukázati, jejich cenu stanoviti a jak zcela přirozeno, také prodati. Filatelie konečně v poslední době počíná brojiti proti masám známek jubilejních (příležitostných) a proti zbytečným přetiskům, jakožto zjevům spekulativním. Filatelie si tedy vybírá a ukážeme později, co dlužno sbírati a co možno sbírati v řadě druhé. == III. Něco z minulosti filatelie == Kdy filatelie povstala, nelze přesně určiti. Jisto jest, že ne před rokem 1840, poněvadž jak známo zavedena a vládou schválena byla v srpnu 1840, ale jisto jest, že se začala sbírat brzo po tomto roce, tedy asi roku 1845 - 50.**) Ovšem nesbíralo se tak, jak se sbírá dnes a nesmí také nikdo považovati za počátky filatelie, když se sbíranými známkami polepovaly stěny a stropy, záclony ke krbům apod. To se také děje ještě dnes a není to filatelie. <!-- číslo 4--> Filatelii nutno i tenkráte i dnes rozuměti dle sbírání známek dle dílů světa a zemí, chronologické, dle emisí! Při tom nutná znalost letopočtů (kdy známka vydána) a okolnosti (za jakých vydána), v jakých hodnotách, barvách, zda z opravdové potřeby neb u příležitosti nějaké (jubilejní). O tom všem poučuje nás literatura z děl sestávajících se samostatných, časopisů, alb, katalogů a ceníků. Prvně počalo se sbírati v Anglii, vlasti to poštovních známek, neboť přičítá se objevení, resp. vynalezení jich dvěma Angličanům Rowlandu Hillovi a Jamesu Chalmersovi. Zdá se, že rozšířilo se pak sběratelství dvojím směrem a sice přes moře do jižní Ameriky (do Brasilie) a do zemí nejblíže Anglii ležících, Francie a Belgie. V Německu nezačalo se dříve až v roce 1850, a do Rakouska přišlo sbírání známek, jak se zdá, přes Terst z Itálie. A pak to šlo ze země do země, ze státu do státu, i možno tvrditi, že v roce 1870 sbíralo se již v celém světě. Když filatelie tak se rozšířila, že šik její vyznavačů čítal se na tisíce, vznikly filatelistické obchody a spolky. Ony i tyto hlavně v Anglii a Německu. == IV. Užitek z filatelie == Snad dosud žádný sport nebyl příčinnou tolika úvah o tom, je-li rozumný či nikoliv, jako filatelie. Aniž bych chtěl potýkati se s nepřáteli filatelie, uvedu některé z mnohým důvodů, proč sbírání známek nutno doporučiti každému a hlavně - mládeži! Důvody ty jsou dvojí: # . Tytéž, které se při sbírání jiných předmětů (nerostů, zkamenělin, rostlin, živočichů, mincí, znaků, pečetí atd.) ku platnosti přicházejí - tedy {{Prostrkaně|důvody všeobecné}}, z nichž uvedu jen tyto: ## . pěstění pořádku milovnosti ## . zapuzování zhoubného nepřítele - dlouhé chvíle, matky to mnohých a mnohých neřestí; ## . cvičení oka; ### pozorování rozdílů ### rozměrů ### seznáváním barev a jich variací ## cvičení v ladném upravování a sestavování, v zachování čistoty a neporušenosti sbíraných předmětů atd. # Důvody vlastní , z nichž některé převésti možno do numismatiky (sbírání mincí) heraldiky (sbírání znaků). ## učení se geografii a sice způsobem zábavnějším než se to děje ve školách, způsobem hravým, poutavým; ## seznávání panovníků různých zemí a států ; ## nabádání ke studiu {{Prostrkaně|historie}}; ## seznávání mincí běžných i bývalých, té které země, měny, též váhy panující v tom kterém státě; ## poznávání znaků zemských; ## vzbuzování záliby po etnografii (národopis), pozorováním postav a skupin věrné napodobených domorodců na známkách; ## nabádání ke studiu náboženských (úcta k Bohu, svatým, bohům, přírodě) ## a politických (rozdělení země, státu, poměry vlád, kupříkladu u známek departmentů Spojených Států amer.); ## náklonnost k učení se různým řečem (poněvadž na známkách objevují se hesla a pořekadla v domácí řeči); ## studium poměrů národohospodářských (v ohledu výroby známek, pokrok v kreslení, tisku, papírnictví, výrobě barev atd.) Tímto výčtem se spokojíme, ač bychom ještě více důvodů uvésti mohli. Každý poctivý bojovník za některou myšlenku uvažuje nestranně také důvody svých odpůrců. Audiatur et altera pars! (Buď vyslechnuta i druhá strana!) Nebojím se chabé ty důvody zde opakovati. Jsou to: # že prý se rozptyluje mysl a mládež stává se roztržitou; # že zabíjí se tím drahý čas; # že navádí se k plýtvání penězi; # že svádí se mládež ke - krádeži! atd. atd. <!-- číslo 5--> Tito pánové, kteří tyto důvody vymyslili, zapomněli, že právě tak při sbírání motýlů, brouků, kamenů, zkamenělin, květin, dělaní krystalographických tvarů (!) se mysl rozptyluje, drahým časem plýtvá (hlavně při posledně jmenovaném dělání nerostopisných tvarů, pro život prakticky úplně zbytečných), že i penězi se plýtvá (neboť i brouci a motýlové, nerosty i zkameněliny za drahé peníze se prodávají) a že zde může nepoctivec svému druhu exempláře scházející krásti! Že však mladá mysl nesmí se stále učením unavovati, to nechtí připustiti! Že dítě, které od rána do noci nesedí nade knihou, může také dobře prospívati, to jim nejde na rozum ! Právě tak by bylo nesmyslné, kdybychom chtěli namítati, že sbírání brouků je nebezpečné proto, že musí hoch broditi se ve vodách při chytání brouků vodních, že může býti uštknut hadem, když hledá brouky v lese, že může dostati zápal plic, když se honí za motýlem, že může zlámati nohu nebo vaz, když leze po stráních sbíraje květy a nerosty, právě tak bylo by nesmyslno tvrditi, poněvadž každý sport možno provozovati {{Prostrkaně|rozumně}}, tedy i filatelii, při které netřeba broditi se ve vodách, honiti po lesích, lézti po skalách a stráních… A přece ani o jednom ze jmenovaných sportů neodvažujeme se tvrditi, že by byl neužitečným neb dokonce škodlivým, poněvadž jest poučnýma právě tak nechceme, aby to někdo tvrdil o filatelii. Všude jsou vedle poctivců též lidé nepoctivý, štěstí, že víc je poctivých! Co se týče posledně jmenovaného důvodu, že filatelie svádí ke krádeži, nutno maličko se u něho zdržeti. Zobecnělo totiž pořekadlo, že každý filatelista je zloděj. Tj. přísloví právě nesmyslné jako nepravdivé. Ovšem každý kdo krade, je zloděj, ale z toho nelze vyvozovati, že každý je zloděj. Možno, že mnozí kradou, já to připouštím, ale nezapomínejme také, že kradou i nefilatelisté! - a těch nefilatelistů je více! A proto můžeme směle tvrditi: filatelie je sport pěkný, ušlechtilý, poučný i zábavný a jak jsme se přesvědčili, netřeba býti vždy Rotschildem, chceme-li si založiti slušnou sbírku. == V. Chybné směry začátečníků == Z výše uvedených bodů pro filatelii mluvících zřejmě vyplývá, co jest úkolem každého filatelisty. Poněvadž ale chceme těmito rozpravami uváděti začátečníky do filatelie, nutno nám nejprve promluviti o chybách, jichž začátečníci zpravidla se dopouštějí. Dnes jsou po většině studující odkázáni sami na sebe. Nelze žádati na jich učitelích, aby se s nimi v tomto ohledu zabývali. Ti mají vedle namáhavého vyučování práce své, studium vlastní. Členy spolků studující škol středních býti nesmějí; jest to zcela správné, neboť zájem školy toto nedovoluje. Zbývá tedy jediná cesta: aby studující tvořili sdružení, která se nepříčí řádům disciplinárním a záleží ve společné práci. Někdo mi řekne, že nepřicházím s ničím novým. Já to dobře vím, a podám toho důkaz: vylíčím krátce takové sdružení, jak se s ním dnes shledáváme. Několik studujících, sbírajících známky sdruží se; nemají znalosti ani zkušenosti, neznají se známkami zacházeti, neznají pramenů výhodné koupě neb výměny. Každá známka projde všemi rukami, přičemž se důkladně ohmatá, znečistí a zohýbá. Po několik dní nosí ji majetník v kapse u vesty a pak ji konečně těstem neb škrobem celou plochou přilepí do sešitu, zastupujícího album. Někdy, nežli jí přilepí, jí ostříhá zoubky, pomaluje barevnými tužkami a aby nezapomněl, které zemi náleží, napíše si na rub její inkoustem jméno země. Sdružení vkládá do společné kasy drobné peníze, a když mají dvě, tři zlatky, píší do Německa o známky (Předtím si psali na několik stran o ceníky a dostali je obratem pošty.) Pošlou-li dvě, tři zlatky, dostane se jim výběru až za 15 marek. Na listech nalepeny jsou tu „jako sklo“ čisté Hamburgy, Helgolandy, Bergedorfy, Lübecky, Thurn-Taxisy, Elsasy-Lotrinky, Sardinie atd. atd. po 10, 15, 20, 25 fenikách. A naši mladí sběratelé padají na to jako hladoví vlci a koupí za tři zlaté - obrázky, které jako „neüdrucke“ - novotisky *) - se nabízejí, ale jsou jen špatnými ilustracemi známek, jež cení se na mnoho a mnoho marek! <!-- číslo 6--> K podobnému výsledku docházejí, když kupují známky v obálkách (Briefmarkenpackete). Za 50 - 60 kr. dostane se tu 200 - 500 známek. Většina z nich jsou uvedené obrázky, pak známky pošt privátních a to ostatní jsou známky neobyčejnější, jaké každý začátečník v několika dnech zdarma nabude. Jindy počínají si začátečníci jinak. Nejdou do Německa, probouzející se u nich vlastenectví praví jim, zůstaňme v Čechách. Jdou pak k papírníkovi, který má dvě neb tři aršíky se známkami ve výkladní skříni. Ovšem nevědí, že zboží, které tu je jest jim nabízeno, jest totéž, co se jim posílá z Německa. Tentokráte jest to zboží komisní, mnohdy ještě dražší, neboť jsou ceny psány ve fenikách a papírník prodává je v krejcarech. Tedy např. cena pod známkou napsaná 10 značí pro vás 10 kr., pro papírníka 10 feniků, tedy 6 kr.; nepoměr však stoupá při cenách vyšších; 30 je 30 kr. místo 30 fen. (tedy 18 kr.), 50 je 50 kr. místo 50 fen. (tedy 30 kr.). Mimo to bývá toto zboží horší než direktně posílané, poněvadž bývají známky vyrudlé, což vše kupující v přítmí papírníkova krámu nevidí. Známka, kterou studující koupí za 10 kr. , nemá mnohdy ceny ani 2 kr. Já tomu českému papírníkovi vinu nekladu. On tomu nerozumí, prodal by vám třeba „červeného merkura“ za 10 kr., kdyby to tak na aršíku stálo. On má na tom své percento a mimoto zabloudí k němu více kupců. Je to pro něho lákadlo, aby ten, kdo u něho koupí známky, také u něho kupoval sešity, tužky, pera, inkoust a p. Papírnická živnost dnes téměř srostla s prodejem známek, ba i v oknech trafik tu a tam vábně kynou mladistvému sběrateli záhadné známky „Escuelas“. (Sám jako 14letý gymnazista tuto tajemnou „zem“ hledal přes týden na mapě!) Podobně má to se švédskými „Lösen“ (známky doplatkové); také toto „Lösen“ nebylo možno ani v dobrém atlase nalézti. == V. Vědomosti geografické == Mladým sběratelům chybí mimo to úplně základní vědomosti v tomto oboru. Oni nerozumí nápisům na známkách, jak dokazují tyto ukázky: Známku peruánskou zařadil jistý sběratel do Asie a mínil, že má známku korejskou, poněvadž na ní bylo „Correos“. Druhý zase považoval nizozemskou doplatkovou známku s nápisem „Te Betalen“ (t. j. zu bezahlen, zaplatit) za známku asijského Tibetu.<ref>Bude snahou „Českého klubu filatelistů“ neb redakce t. č. vydati co nejdříve slovníček cizích jmen na známkách se nalézajících.</ref> Známku Finskou se známými kroužky choval jiný sběratel mezi ruskými, sniž by věděl, že kroužky ty činí z ní známku finskou. Veškeré známky pošt levantských<ref>{{Prostrkaně|Levantou}} rozumí se poštovní úřady některých států evropských v evropském a asijském Turecku. To jsou: * {{Prostrkaně|Rakousko}} s poštami v {{Prostrkaně|evropském}} Turecku: Cařihrad, Salonica, Adrianopol, Janina. Mimo to poštovní expedice rakouského Lloydu: Cařihrad Kandia, Kanea, Kavala, Dardanely, Dede-Agatsch, Durazzo, Gallipoli, Lagos,Prevesa, Retimo, San Giovanni di Medua, Santi Quaranta, Valona; * V {{Prostrkaně|asijském}} Turecku: Beirut, Jaffa, Jerusalem, Smyrna, Trapezunt, Tschesme (Scio, Chios), Vathi. * {{Prostrkaně|Německo}}: Cařihrad aj. * {{Prostrkaně|Francie}}: (Má mimo to známky s přetisky: Cavalle, Dédéagh, Port Lagos, Vathy.) * {{Prostrkaně|Velká Britanie}}, {{Prostrkaně|Rusko}}, {{Prostrkaně|Italie}}. (Úplný seznam všech míst, kde levantské pošty nalézají, uveřejňuje se právě v letošním ročníku „III Brif. Zeitung, Senf“ Leipzig, počínaje č. 6.) V širším smyslu pak „Levanta“ značí poštovní úřady i v jiných zemích neb dílech světa některému evropskému státu náležící kupř. {{Prostrkaně|Francie}} v Číně (Schanghai), v Maroku a v Zanzibaru, Německo v Číně (Schanghai), ve východní Africe atd. Tuto Levantu však dobře dlužno rozeznávati od osad (kolonie).</ref> důsledně bývají zařaďovány do Turecka, poněvadž na nich jsou přetisky „paza“ a „piaster“. Sbírky mladách filatelistů hemžívají se kolky, které často bývají docela podobny známkám i co do velikostí i co do kreseb, jak shledáváme u malých kolků italských (Marca di bollo), kanadských (s poznámkou „bill stamp“), které jsou kresbou podobny známkám z r. 1893., jenom že na těchto je nápis „Canada postage“, dále celá řada kolků Spojených států severoamerických, vesměs s nápisem „inter. revenue“, (kdežto známky mají nápis „postage“), peruánské (bez označení „correos“) atd. <!-- číslo 7--> Podotýkáme tu předem, že sbírání kolků, v čase potřeby k frankování dopisů, tedy k {{Prostrkaně|účelům poštovním}}, užitých náleží do oboru filatelie, ale při většině jich žádá se na nich zřetelné {{Prostrkaně|poštovní}} razítko, kdežto kolky pouze k fiskálním účelům potřebované bývají obyčejně {{Prostrkaně|přepisovány}}. O kolcích poštovně užitých zmíníme se níže. Aby mladý sběratel chyb výše uvedených se nedopouštěl nutno mu důkladně seznámiti se se zeměpisem. Nesmí mu stačiti to, co zví na škole střední; s tím by ve filatelii málo pořídil. Ví kupř. absolvent gymnasia nebo reálky, kde leží: Bangkok, Bhopal, Bhore, Chamba, Indur, Ihalawar, Ihind, Johor, Nabha, Nandgaon, Nawanagar, Negri Sembilan, Nepal Punch, Rajpipla, Soruth, Sungei, Ujong atd., jak se všechny ty asijské loupežné státy jmenují, které v posledních letech vlastní známky vydaly neb jimž je Anglie vydala? Připouštíme, že to ani pan profesor neví, ale sběratel známek to věděti musí, on musí každou zem neb zemičku, a kdyby byla jen jako dlaň, vyhledat si na mapě a vštípit v paměť její jméno. Tedy musí míti {{Prostrkaně|dobrý atlas}}, jakým jest kupř.: atlas Andreeův.<ref>Andree’s allgemeiner Handatlas, Leipzig.</ref> Poté vezmeme {{Prostrkaně|dobrý slovník naučný}}<ref>Kdežto dosud jsme nuceni používati katalogů a atlasů německých, můžeme [[Ottův slovník naučný|Ottův Český slovník naučný]] jakožto úplně dostačitelný vřele doporučiti. Německý ([[Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892|Mayer’s Conversations-lexicon]]) nevyniká nad něj ničím. Pozn. autorova</ref> a přečte si o zemi té, o jejích poměrech, lidu v ní žijícím, o jejím zřízením zvycích a obyčejích, náboženství atd. a dobře učiní, když si neopomene dělat krátké výpisky, v něž pojme jméno panovníka, užívané znaky, mince a p. Tak tedy představuji si tu pravou filatelii, která úzce hraničí s vědou, a třeba vědou sama nebyla, k studiu jiných věd podává materiál, příležitost a chuť! Než toto získávání si vědomostí geografických (též historických, heraldických, numismatických, politických, národohospodářských atd.) jde zvolna kupředu, poněvadž sběratel cítí zájem k té neb oné zemi teprve tenkráte, když získá první exemplář do sbírky. A začátečník musí dříve obírati se zeměmi nejbližšími a nejznámějšími, hlavně Evropou, poněvadž zde nalezne hojně známek levných. == VI. Jak si má začátečník počínati == Každý člen sdružení výše uvedeného má nejprve hleděti, aby si to, co má jakžtakž srovnal, i vidí pak, co mu schází, a co druhý člen mu může výměnou poskytnouti. Všechny známky pak, které má sdružení ve více exemplářích, tvoří {{Prostrkaně|výměnu}}. Tyto duplikáty (dublety) ukládají se buď do obálek; neb se lehce, pomocí papírového proužku gumou potřeného přilepují do knížek, neb zastrkují za vodorovné proužky papíru, polovicí na list přilepené tzv. Einstecksystem). Peníze, které se seberou, pečlivě se ukládají a čeká se s nimi tak dlouho, až se vyskytne dobrá příležitost. A ta jest v nynější době zde! Není třeba začátečníkům našim obraceti se do Němec a kupovati tam bezcenné obrázky, ať obrátí se na „{{Prostrkaně|Český klub filatelistů}}“, který zajisté s nimi poctivě jednati bude. Mezi 60 členy vždy najde se jich dosti, kteří dobré známky jim přenechají levně a radou svou budou jim nápomocni. Mají-li lepší známky na výměnu, nechť pošlou se těm, kteří se v tomto časopisu o výměnu v inserátech hlásí, neb též jiným sdružením v městech jiných. Teď teprve počnou mladí snaživci pociťovati půvab filatelie, když odkázání jsou na {{Prostrkaně|svépomoc}}. Aby při té zábavě na hlavním svém konání, totiž bedlivém neúnavném studiu, na něž rodiče jejich těžce vydělané peníze vynakládají, se školou se nesetkávali, nechť ustanoví si přesně dobu, kdy se filatelií zabývati budou, například jednou týdně v sobotu odpoledne hodinu nebo dvě. Vše, co v týdnu obdrží, ulož až k tomto dni, všechny své myšlenky, návrhy, nápady vymění až v této týdenní schůzičce v bytu některého kolegy, aby nemohli učitelé jich naříkati, že zanedbávají učení a rozptylují mysl. Nepotřebují se před rodiči skrývati touto svou zálibou, a pečlivý otec zajisté raději uvidí, ukládá-li si jeho syn krejcary a desetníky, aby si za ně známky koupil, nežli aby je - promlsal a tím si žaludek a zuby kazil. A prospívá-li syn dobře ve škole, je-li hodný a svědomitý, dá mu tu a tam i mimořádně nějaký krejcar za odměnu pilnosti a přinese od známých kde jakou známku, leckdy dobrou. Ovšem, je-li synáček lenoch, neučí-li se a při tom horlivě sbírá známky, pak nedivíme se tatínkovi ani pánům profesorům, když jeho filatelistickým snahám křidélka přistřihují. <!-- číslo 8--> Radíme-li, aby začátečníci neposílali peněz do Němec, neb aby nekupovali u papírníků, činíme jen tak proto, že z jejich nevědomosti bývá leckdy hříšně těženo. Může-li začátečník spoléhati na radu sběratele zkušenějšího, pak může kupovati třeba z celého světa. Zprvu nechť kupuje známky levnější 5ti-, 10ti-, 15ti-, atd. fenikové, což, nemá-li obzvlášť mnoho hmotných prostředků, trvá dosti dlouho, nežli si je opatří. Začátečník nechť každou známku i tu neobyčejnější uschová, nevíť, nehodí-li se co nejdříve jinému. Nechť známky chová v čistotě, neboť i ta nejslabší sbírka je hezkou, je-li čistá a spořádaná. Později podáme začátečníkovi různé pokyny, jak se známkou zacházeti. Nutno nám ještě dříve jiné důležité otázky rozebrati. == VII. Album == {{Prostrkaně|Má si začátečník koupit album}}? O tom panují různé náhledy. {{Prostrkaně|Malé}} album české jest jediné, ono Reachovo, jenž před dvěma asi lety vydal nákladné album {{Prostrkaně|velké}}, první to album české, úplně vyhovující potřebě sběratele, vkusně provedené a levné. Tyto dva kroky staly se v oboru české filatelie teprve v době poslední, i jest naděje, že obětavá pan vydavatel na nich nepřestane. Jiné státy mohou se vykázati ovšem výsledky skvělejšími, nádherné knihy Schaubeckovy (v pěti řečech), Schwanebergovy, Baumbachovy, Kohlovy, Daberkovy, Dieckmannovy, Larischovy, atd. o tom svědčí. Prostředních alb je nespočetné množství. Mnohý řekne: „Proč dáti dva, tři zlaté za album? Raději si koupím za to známek!“ I takový „oekonom“ v oboru filatelistickém má pravdu. V tom případě, nechť si pořídí knížku ze silnějšího papíru, opatří ji řadami čtverců bez určitého systému, nemá-li po ruce katalogu neb jiného vzoru. Ještě lepší však je poříditi si volné listy, neboť se pak snáze doplňují. Ať sestavuje zemi za zemi bez určitého pořádku. Teprve až jeho sbírka bude čítati několik set kusů, ať si pořídí si dobré album větší. V jaké řeči, nemůže zde rozhodovati. Filatelie musí zůstati mezinárodní, nelze v ní provozovati systematicky vlastenectví. My Čechové nemůžeme vydávati ročně několik knih na ukládání známek, nemůžeme vydávati časopisů nákladných jako Angličané, Francouzi, Němci. Uvážíme-li, že první známky datují se od 40. Let., co jsme podnikli dosud ve filatelii? Teprve před několika lety vydáno bylo zmíněné album české, po něm album velké a letos první český časopis. Je to sice dosti, ale nestačí to ještě. Pro nás musí být filatelie ještě stále internacionální a nesmí nám nikdo vytýkati, pěstujeme-li anglicky, francouzsky nebo německy. Nemáte a nebudeme mít dlouho českého katalogu, českých ceníků a větších časopisů. Ale začátky jsou mnohoslibné, vůle neschází, tedy doufejme! Alba jsou co do sestavení svého různá. Buď obsahují jen známky k frankování dopisů sloužící (Freimarken) a ostatní známky (české album), neb též výstřižky z celistvostí. Jiná alba jsou na celistvosti, sytém zastrkovací, vsunovací. Je-li lépe sbírati jen známky frankovací a vynechati známky služební, časopisecké, doplatkové, expresní, atd., či je-li nutno sbírati vše, to budiž vždy ponecháno na chuti a vkusu jednotlivce. Rozhodně lze raditi začátečníkům, aby zůstali pokud možno při známkách listovních zejména, když mají album, které jiné známky neuvádí, poněvadž, čím více omezí se sběratel, tím snáze dosáhne úplnosti. <!-- číslo 9--> == VIII. Pomůcky sběratelovy == Jakmile si sběratel pořídí album, musí sbírati dle jakéhosi určitého systému. Musí vědět, které známky sbírati má nejdříve, za jakým podmínek si je může opatřiti - a to mu poví {{Prostrkaně|katalog}}. Pravého filatelistu nemohu si bez dobrého katalogu představiti. Třeba bychom na ceny v něm udané nepřísahali, přece jest nám katalog vodítkem, ukazatelem klesání a stoupání cen a zároveň seznamem známek, musí nás poučovati o emisích, různostech, vzácnostech atd. Dobrý katalog musí častěji (aspoň jednou do roka) být obnovován, doplňován a opravován, nesmí zestárnouti. Musí tedy dobrý filatelista míti: # Katalog, aby znal: ## známky vůbec. Katalog má býti první věcí člověka sběratele. I pro začátečníka, který dvěma třetinám poznámek v něm nerozumí, má katalog svůj význam, neboť jsou tam ilustrace téměř všech známek, takže kdyby sběratel textu nerozuměl, obrázek poví mu tolik, co potřebuje, aby si mohl známky řaditi dle vydání ; ## emise, co se týče letopočtů ; ## ceny známek a konečně ## různé odrůdy # Dobré album, aby mohl známky uspořádati # Časopis (aspoň jediný), který ho seznamuje s novinkami, varuje před falzifikáty a podvodníky. Přistupuje pak # Aby byl členem spolku nějakého, dovolují-li to podmínky, u nás tedy jediného „Klubu českých filatelistů“ aby měl příležitost výměnou nebo výhodnou koupí album si doplňovati. Bez těchto podmínek není žádný sběratel známek - filatelistou, právě jako není např. numismatikem ten, kdo sbírá staré mince, aby jich užil jako přívěsků k hodinkám. „Filatelista“ musí konati o známkách studium, nesmí jen známky sbírati, ale musí je též - poznávati. <!-- číslo 10--> == IX. Výchova začátečníků == K takovému stupni vychování v tomto oboru, k tomu přechodu ze sběratele na filatelistu musí být mládež vedena radou i skutkem. To musí býti úkolem spolků. Nejen obchodovati a druh druha šiditi, jak leckde se děje, ale vychovávati dorost, to je úkolem spolků a časopisů. Pokud tento úkol jest plněn a pokud zanedbáván. Nechceme rozhodovati. Tolik jest však jisto, že členové klubu bývají obyčejně filatelisté pokročilí, majitelé sbírek nádherných, mužové s vědomostmi širokými. A tu ne všichni vzpomenou si těch studentů s počátky filatelie zápasících, v nevědomosti tápajících, známky ostříhajících a barvami malujících celou plochou je přilepujících, známku denně dvacetkráte ohmatávajících, do ciziny pro drahé a pochybné známky chodících - a jak by asi zněla celá ta litanie. Z těchto zbloudilých oveček má se nám pak vyloupnouti filatelistický dorost, nové členstvo! Ti znalci a koryfeové ve filatelii nedbají o začátečníky, kteří nemohou jejich drahé dublety platiti desítkami a stovkami, ti kteří kupují celé archy známek čistých, pohrdají těmi, kteří myslí, že veliký peníz zaplatili, když dali za známky - 10 krejcarů! Ale pánové, nezapomeňte, že ti pohrdaní začátečníci dorůstají a stávají se členy spolků, jichž vedení vy máte v rukou, že ti zanedbaní hošíci přihlašovati se budou do klubů a tam kupovati obyčejnější známky, které vy zpeněžíte - a proto si těch začátečníků važte a poučujte je. Kdyby nebylo začátečníků, nebylo by znalců. A buďte pamětliví toho, že tito nový členové klubů vašich bývají dokonalí ignoranti sportu (nechci říci „vědy“) filatelistického. Toho vy nesete vinu, ne oni. Oni neměli příležitosti, vy jste jim ji neposkytli. Či jest vám milejší, nepozná-li takový miláček, je-li kupř. nabízená ceylonská známka z r. 1880 neb 1884, má-li vodotisk CC neb CA a je-li tedy ona šestkrát dražší než tato? Uvádím jen tento primitivní příklad, opomíjeje drastičtější. Jest vám milejší nevědomost jeho, poněvadž z ní můžete těžiti? Chcete se prokázati nepoctivými vůči tomu, jehož vědomosti jsou slabé? Zajisté nikoli a proto nezbývá, nežli poučovati toho, kdo méně ví, nežli vy. Ale jak skoupí na poučení a výklady bývají páni znalci vůči nováčkům, o tom přesvědčil jsem se sám u jednoho, jenž vzal ode mě hrstku známek, řka: „Je to šmejd, dám za to pět šesťáků!“ - A později, když jsem počal seznávati cenu známek, poznal jsem, že mezi těmi dvěma sty známek byla známka ostrovů Fidži z první emise dnes Senfem na 3 marky ceněná, nemluvě ani o řadě jiných. A já byl tenkráte těmi pěti šestáky - unesen! A takových znalců je dnes množství, nepočítaje v to kruhy obchodnické, které za 5 marek známku prodávají, ale sotva půl druhé za ní nabídnou! Nutno tedy vychovávat nový dorost pro spolky a kluby. Dobrá! Co vše jest tedy činiti klubu, aby mohl říci, že vychovává dorost? # Musí dáti návod ke sbírání; # Příležitost ke sbírání; # Poučení o zacházení se známkami. Není zde možno bráti registrování těchto tří bodů na váhu, všechny tři jsou stejně důležité, ať slují za prvé, za druhé, neb za třetí. == X. Závěr == Abychom mohli s plným porozuměním o těchto třech bodech s laskavým čtenářem uvažovati, jest nanejvýše nutno, seznámiti ho s tím, co všechno známka je a v jaké řády a podřády se dělí. Dnešního dne, kdy někteří sbírají všechno, jiní jen něco, třeba jest vytknouti střední cestu a tu těžkou otázku „Co sbírati“ rozluštiti, pokud se rozluštiti dá. Vždy však zůstane výsledkem našeho uvažování heslo: „Volnost!“ Ať sbírá každý, co chce, a jak chce, ale ať zachovává systém, který je první podmínkou každé řádné sbírky. To bude tedy první náš úkol v ročníku příštím „Č. F.“ - kdež doufám, že shledám se nejen se všemi i nynějšími čtenáři, i nýbrž s mnoha novými, poučení a vysvětlení tolika záhad tolika tajů našeho oboru toužícími. Druhým naším úkolem bude rozbor výše uvedených tří bodů, majáků to veškeré filatelie a podmínek zdárného sběratelství známek. Konče, dovoluji si na tomto místě poděkovati oněm pánům filatelistům, kteří lichotivými dopisy udělili pochvalné uznání tomuto článku a mne vyzvali, abych v něm pokračoval. Těší m+ toto uznání tím více, že jest mi důkazem jednak jejich přátelství a přízně k mé maličkosti jednak, že jest mi nad peníz milejším honorářem. {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} ff1dajmz2m6r7jd2xriawkxb7d87878 0 93077 308729 305087 2025-06-22T20:18:55Z JAn Dudík 532 zapomenutý text - korektura, ale budu muset někde dohledat zdroj - byl to nějaký novodobý (199x-200x) časpois dostupný online 308729 wikitext text/x-wiki {{Textinfo |AUTOR= [[Autor:Jaroslav Lešetický|Jaroslav Lešetický]] |LICENCE = PD old 70 |TITULEK=Pošta československá 1919 |ZDROJ = ? }} =Část I. Úvod= Starorakouské známky, tj. známky předlitavské části bývalé rakousko-uherské monarchie, vydané dne 1. října 1916 ( 82. nařízení Pošt a telegrafů ve Véstníku č. 79 ze dne 24. září 1916, obsaženo v CX1. části říšského Zákoníku ze dne 24. září 1916 pod č. 319) mély v československé republice platnost až do 1. března 1919 současně s prvními známkami československými. Samozřejmě nebylo možno tyto starorakouské známky hned po našem převratu nahraditi novými. Měl jsem vícekrát příležitost pojednati o tisku prvních známek československých a vylíčiti staré potíže a nesnáze, s nimiž se tisk setkal. Opakovati se zde nenáleží do rámce tohoto textu. Jest však na místě uvésti, že na přetisku 2 starorakouských známek pracovalo se hned první den po převratu, nedošlo však k němu. Zato se však objevily přetisky mimostátního původu, z nichž sběratelům dobře známy jsou přetisky revolučního komitétu: „Provisorní československá vláda" a český znak a „Československá státní pošta a spojený znak (tzv. „pražské" vydání), kromě toho ovšem i privátní přetisky budějovické a hlubocké (lev a „Česko-slovenský stát"), přetisky „Česká pošta" a „Československá Republika" a jiné. Tyto objekty, mající původ v nezkrotném nadšení prvních dob popřevratových a touze po odstranění známek starorakouských, jsou sběrateli hojné hledány v domnění, že jde o známky státní ( hlavně cizina zdá se býti i nyní o nich špatně informována), náleží však rozhodně do speciálních sbírek Republiky Československé, pokud sběrateli běží o to, aby sbírka byla úplným obrazem chaotických dob převratových. Prvních známek Československé republiky počalo se užívati postupné od 18. prosince 1918, avšak teprve v únoru 1919 bylo možno jimi dostatečně zásobiti úplně vyčerpané poštovní úřady a teprve dne 1. března 1919 platnost starorakouských známek v naší republice zastaviti. Na Slovensku, které se stalo součástí Československé republiky, užíváno bylo až do 1. března 1919 známek uherských, pokud byly na tamních poštovních úřadech v zásobě. Asi od 25. prosince užívalo se ovšem již i tam našich známek československých. Také na Slovensku dvakrát uvedena byla myšlenka, přetisknouti známky uherské českým přetiskem, ve skutek. Jsou to jednak známky s přetiskem „Československá státní pošta" a spojeným znakem, jednak s třířádkovým přetiskem „ Česko - slovenská - pošta" (tzv. vydání Šrobárovo). Ani prvním ani druhým přetiskům nedostalo se úředního schválení z Prahy a platí o nich totéž, co jsem řekl výše o přetiscích na známkách rakouských. Pro úplnost poznamenávám zde ještě, že z nedostatku rakouských známek od listopadu 1918 až do konce února 1919 pomáhaly si některé poštovní úřady zcela zbytečné tím způsobem, že užívaly různých přetisků: T, P, PORTO, DOPLATIT, D a podobné, jimiž známky výplatní, spěšné i novinové na známky doplatní měnily, nebo přetisků „FRANCO", jimiž ze známek doplatních, spěšných a novinových známky výplatní vytvářely. Tyto známky, jimž sice nedostávalo se sankce nadřízených úřadů, které však přes tyto byly mlčky trpěny, rozštěpily sběratele na dva tábory. Jedni je naprosto zavrhují, poukazujíce hlavně na velkou možnost padělků, jiní je, pokud o jich zaručené pravosti se přesvědčili, náruživé sbírají. O jejich oprávněnosti ve sbírkách speciálních nemůže býti sporu a jsou jako výše uvedené známky přetiskové cennou ukázkou těžkých dob, jaké naše pošta na počátku našeho osvobození prožívala. ===Státní přetisk známek starorakouských a uherských=== {{Dopis|Nařízením Ministerstva pošt a telegrafů v Praze č. 3426-VI-19 ze dne 8. února 1919 (Věstník č. 9, str. 32) staly se starorakouské a uherské známky na půdě československé republiky neplatnými. Nařízení toto zní: „Platnost starorakouských a uherských známek na území státu Československého zastavuje se koncem měsíce února 1919, takže od l.března 1919 mají výhradní platnost známky československé. Zastavení vztahuje se na všechny druhy známek, a to na známky výplatní, doplatní, spěšné a novinové. Poštovní celiny platí prozatím i dále, bude však jejich platnost také v době nejbližší zastavena. (Toto se stalo výnosem Ministerstva pošt a telegrafů číslo 33.530/VI-19 ze dne 20. září 1919, Věstník č. 31, str. 250.) Rakouské a uherské známky, nacházející se v majetku obecenstva, mohou býti nejdéle dne 15. března 1919 u poštovních úřadů za nové známky československé bezplatné vyměněny. Po tomto datu je každá výměna vyloučena. Zásilky všeho druhu, které po vypršení platnosti starých známek budou ještě těmito frankovány, budtež odmítány respektive pokládány za nevyplacené a bud tak s nimi nakládáno. Vyměněné staré známky, jakož i zbylou zásobu jest odvésti hospodářské ústředně v Praze cestou hospodářských úřadů do konce dubna 1919. Po této lhůtě nebudou takovéto odvody přijímány. V Praze, dne 8. února 1919“}} Odvod poštovních známek trval delší dobu. Veškeré odvedené známky musely býti úředně přepočteny, srovnány dle jednotlivých hodnot a účelné zapáskovány. Odváděno bylo bud v celých listech o 100 kusech, v půllistech nebo čtvrtkách. Menší skupiny a jednotlivé známky byly většinou již úřady poštovními nalepeny na listy v počtu 25 kusů. Mnoho, zejména vyšších korunových hodnot rakouských, nalepeno bylo na staré tiskopisy celou plochou, dokonce byly listy kolem dokola ostřihovány, čímž ovšem zoubky mnohých známek (zejména fialových a modrých 10 korunových rakouských) valné utrpěly. Nastala otázka, co počíti s těmito známkami? Odvedeno bylo v celku: *známek rakouských za 7 593 868 K *známek uherských za 1 098 170 K úhrnem za: 8 692 037 K Bylo zřejmo, že nově vybudovaný stát, jehož vydání dosahovala horentních sum, nemůže tyto známky zničiti. Byla by to bývala nehospodárnost, v nynější dobé neodpustitelná! Rozhodnutí znělo: známky budou vypotřebovány a budou k tomu účelu přetištěny přetiskem „Pošta Československá 1919”. Touto prací byla pověřena tiskárna fy A. Haase v Praze, která v poměrné krátké době za stálého dozoru poštovních orgánů přetiskla různobarevnými přetisky na ručních strojích z odvedeného materiálu vše, co bylo k přetisku způsobilé. Poté nastalo třídění a opětné počítání, které trvalo až do 11. prosince 1919. Výnos o vydání těchto známek zní: {{Dopis| „C.10214-VI-1919 Prodej rakouských a uherských známek s přetiskem. Od 12. prosince 1919 prodávají se u filatelistické přepážky č. 33 a 34 ve dvoraně hlavního poštovního úřadu 1 v Praze starorakouské a uherské známky posledního vydání, které byly jakožto zbytky odvedeny po 1. březnu 1919 poštovní správě. Známky tyto jsou opatřeny přetiskem „Pošta - Československá - 1919". K nominální jich ceně připočítává se 50% přirážka. Známky prodávají se, pokud zásoba stačí, ve větších neb menších sestavách, některé hodnoty též jednotlivé neb v listech. Veškeré tyto známky výplatní, spěšné, letecké, novinové a doplatní mají platnost jako známky výplatní v původní nominální hodnotě až včetně do 31. prosince 1919 a mohou jimi býti v této době vypláceny všechny poštovní zásilky určené pro tuzemskou dopravu v Republice Československé. Prodej známek těchto potrvá, i když pozbudou platnosti, až do úplného vyčerpání zásoby. V Praze, dne 5. prosince 1919"}} Tento výnos zaslán byl všem ředitelstvím Republiky Československé a jimi sdělen oběžníkem všem poštovním úřadům. Oběžník pražského poštovního ředitelství má číslo: Č.360.978/1919/ IX.b. Toto znění nebudu uvádět, protože je pouze opisem výnosu, uvedeného výše. Denním listům dostalo se o tomto vydání zprávy prostřednictvím „Československé tiskové kanceláře." Poněvadž byl zájem o tyto známky nad očekávání veliký a strany hojně užívaly jich na dopisech obyčejných i doporučených, prodloužilo ministerstvo pošt platnost jejich až do 31. ledna 1920. Výnos zní: {{Dopis|Č. 55.679-VI. 19. Poštovní známky s přetiskem „Pošta Československá 1919“. Platnost známek starorakouských a uherských s přetiskem „Pošta Československá 1919", jež byla původně stanovena do 31. prosince 1919, prodlužuje se do 31. ledna 1920. V Praze dne 29. prosince 1919.}} O tom zaslán pražským poštovním ředitelstvím všem poštovním úřadům v Čechách oběžník č. 375.765 - lxb ze dne 1.ledna 1920. Při prodeji těchto známek bylo vzhledem k nestejnému počtu jednotlivých hodnot nutno dbáti účelného jich rozdělení na všechno kupující obecenstvo. Systém úplných sérií nebyl možný, poněvadž velmi mnoho hodnot bylo zastoupeno nepatrným počtem proti jiným hodnotám, jichž bylo mnoho. Jedině účelným bylo přistoupili k prodeji dle určitého klíče, který byl co nejspravedlivěji určen a dle něhož stanoven poměr počtu hodnot vzácnějších k obyčejnějším. K filatelistické přepážce přidělovány byly určité partie, obsahující většinu hodnot, některé druhy prodávány byly v libovolném množství. Tento systém byl všeobecné uznán správným, neboť jediné jím bylo zabráněno skoupení méně početných hodnot několika rukama. Že tyto přetisky byly prodávány pouze u jediné přepážky pražské, stalo se proto, aby vykonávání služby pro strany u jiných přepážek nebylo návalem sběratelů zdržováno. Ani to však není způsob nový: dělo se tak v Uhrách (známky korunovační - 30. prosince 1916 - a známky svatomarketské výstavy - 15. září až 24. října 1917; za každou známku vybírán byl příplatek 1 K), právě tak jako u upotřebených známek bosenských Ferdinandových atd. Nezáleží zajisté na tom, kde se známky prodávají, jsou-li u všech úřadů k vyplácení poštovních zásilek platný. Poštovní správa vydala známky tyto pro všechno obecenstvo; počítala-li při tom též s miliony sběratelů, nelze jí toho zazlívati. lest mylným domnění, že naše přetisky byly kupovány pouze sběrateli a obchodníky poštovními známkami; naopak, nikdy ještě nezajímala se nejširší veřejnost o nové vydané známky tou měrou, jako o tyto historicky významné přetisky, na nichž výmluvně sloučena vzpomínka na dřívější poddanství s vědomím nynější neodvislosti. A poněvadž veškeré známky tyto státem vydané byly platný k frankování všech poštovních zásilek v tuzemské* dopravě po dobu sedmi týdnů, jsou tyto známky úplně rovnocenné našim známkám běžným, statisíce dopisů bylo jimi frankováno a poštou dopravováno a náleží jim tudíž jak ve sbírkách filatelistických, tak v odborných seznamech a katalozích stejné místo jako známkám současným. Poštovní úřady, které užívaly až do 1. března 1919 známek rakouských, neodvedly pouze známky posledního vydání z r. 1916/17 výplatní a doplatní, novinové a spěšné a to nejen vydání obdélníkové, pocházející z 15. května r. 1917, nýbrž i vydání první - trojúhelníkové z 1. října 1916, které byvši vzato z oběhu, bylo dne 1. září roku 1918 znova v platnost uvedeno k doplňování dopisnic 8haléřových. Odvedeno bylo i více materiálu staršího jako: doplatní známky s velkými ciframi z roku 1910 na obyčejném, silnějším papíru (hodnoty 2,4, 5, 25, 30 a 50h) a 14 h z roku 1913, dále obé provisorní porta z 21. října r. 1916 (1h Karel VI a 2h Marie Terezie přetištěné šikmým červeným PORTO a černým 15 PORTO 15, vydání z dubna 1917: 10-50h známky s nápisem PORTO nahoře, změněnou hodnotou a hvězdou dole, l0h novinová z r. 1910 aj. Praha odvedla nepatrnou zásobu známek pošty letecké. * Dle předpisu Světového poštovního spolku v Bernu nejsou známky s přechodní dobou platnosti (např. známky pamětní, výstavní, dobročinné a vydání spotřební) na zásilkách do ciziny přípustny. Z uherských známek odvedeny vedle běžných s obrazy ženců, parlamentu, Karla a Zity, spěšných, novinových a doplatních také známky s tzv. turulem (pták letící nad korunou), kterýžto vzor po 16 let udržoval se na známkách uherských a přichází v přetisku pouze v 7 hodnotách, (70fil je z doby pozdější), dále válečné 10, 15 a 40 fil a konečné uherské doplatní s černými číslicemi a různými průsvitkami. Mnohé z těchto známek byly zastoupeny ve velmi nepatrném počtu a nemohlo se jich ovšem každému sběrateli dostati. ===Tvar přetisku. === Starorakouské a uherské známky vykazují několik různých tvarů. Největší formátem svým jsou vyšší korunové rakouské, nejmenší známky novinové a výplatní a známky uherské. Některé hodnoty mají tvar obdélníku na výšku, jiné obdélníku ležmého a jsou zde i známky tvaru trojúhelníkového. Tato nestejnost byla příčinou, že i k tvarům přetisku nutno bylo voliti různé formy, jež se liší jednak velikostí písmen, jednak délkou, polohou a vzdálenostmi jednotlivých řádků. Všechny přetisky jsou však třířádkové a stejného znění a jsou buď šikmé, směřující od levého dolejšího k pravému hořejšímu rohu známky, neb vodorovné. U šikmých shledáváme u jednotlivých druhů různý sklon. Písma volená k přetiskům jsou zcela zvláštní, neužívané typy tiskařské. Slova skládána byla z jednotlivých písmen a ulity štočky. Po skončeném tisku bylo vše zničeno. Celkem užito na známkách rakouských 5 různých přetisků a na známkách uherských 3 přetisků (nebudu jednotlivé druhy přetisku popisovat, protože v současné době jsou popsány jak v katalozích, tak v monografii). ===Barva přetisku=== Většina známek přetištěna jest přetiskem černým. Barva tato má různé odstíny, bývá někdy intensivní, velmi černá, jindy slabší do Šeda neb do hnědá. Závisí to jednak na tlaku, jakým bylo tištěno, jednak na Přetisk velmi černý, světlý i matný, do šeda neb do hněda objevuje se mnohdy i na témže listu. Nápadný jsou rozdíly zbarvení hlavně u 20h známek rakouských světlých (velmi černý a hnědočerný), dále u 60h, kdež bývá značně šedý, konečně i u některých hodnot 2-4 korunových. Vedle přetisku černého užito bylo přetisku modrého a to u rakouských známek výplatních 6h a 1 K a u spěšných 2h. Stalo se tak proto, aby se nesešly barvy žlutá a černá. Tisky hodnoty 6h a 1K a 2h spěšně s černým přetiskem přišly též do oběhu. Možno je v pravém slova smyslu považovati za chybné tisky. ===Nedokonalosti přetisku=== Téměř u všech hodnot jeví přetisk mnoho nedokonalostí, a to jednak v celku, jednak v jednotlivých písmenech neb cifrách. Snad u každé hodnoty nalezli již sběratelé zkomoleniny, z nichž nejobyčejnější jsou: typy nedotištěné, silněji tištěné, zalité barvou (P, O, A), zlomené, s bezbarvými neb ohraničenými černými kroužky, jichž původ hledati se sluší jednak v bublinkách liteřiny, při lití vzniklých, neb v bublinkách barvy, jednak v perforačních papírových výsecích, jež spadly ze známky na desku. Některé z nich jsou typické, objevují se pravidelně na témže místě, jiné náhodné. Pokud se týče háčků a čárek na písmenech, shledáváme: háčky a čárky volné a přisedlé, čárky tlusté a tenké, háčky vykrojené (normální) a zaplněné, též poloviční (hlavně u Č). Tu a tam schází čárka neb háček úplné. To platí hlavně o přetiscích velkopísmenných. U známek s přetisky prostřední velikosti (jako novinové rakouské) bývají odchylky méně význačné: zalité P, O, A, 9, nedotištěná písmena, čárka na A, kličky na Š a Č spojené neb volné a podobné. ===Zvláštnosti.=== Jelikož se chýlil rok ku konci a vzhledem k letopočtu 1919 na známkách natištěnému, bylo nutno, aby známky ten rok vyšly. Nebylo tudíž k radosti mnohého sběratele možno ohromný materiál tak prohlédnouti, aby vše, co odchylného neb nepodařeného, mohlo býti vyloučeno a nedostalo se do přídělů filatelistické prodejny. Podobné uvítáno bylo všeobecné kruhy filatelistickými, že jsem roztřídil dle velikosti a papíru tak zvané typy známek 2-10 korunových výplatních, čímž ovšem zájem sběratelů velice byl povzbuzen. Některé odrůdy a nuance barev nalezeny byly v ostatním materiálu teprve dodatečné neb až těmi, kdož známky koupili. Zmíním se o některých těchto zajímavostech. Známky 2-10 korunové. Vydání rakouských známek z října r. 1916 má 4 hodnoty provedené jemným půltónovým tiskem z hloubky. Jsou to známky: *2 K tmavomodrá; *3 K tmavokarmínověhnědá; *4 K tmavoolivovězelená; *10 K tmavofialová. Známky tištěny jsou na tuhém papíře s našedivělým neb namodralým nádechem, který přechází později v papír čisté bílý. Jsou 30mm vysoké a 25 mm široké a představují tak zvaný I. typ. Takové bylo první vydání těchto známek. Známky 2 a 3 K objevily se v červnu r. 1917 v nápadné nižším a širším tvaru, který měří 29 x 25 % mm a zove se typem II. Papír jejich jest jiný, tenší, poresní, bělejší. Klížení jasně bělavé neb nažloutlé. Dotazy ve Vídni učiněné byly zodpověděny v ten smysl, že jde o roztažení papíru, jenž při tisku z hloubky se navlhčuje a pak nestejné vysychá. To zdá se býti ovšem neuvěřitelným, poněvadž celý list známek tohoto druhého typu jest o 9 mm širší. V kruzích sběratelských udržuje se houževnaté domněnka, že známky tištěny jsou z nové rytých štočků. Specialisté rozlišují nadále dva typy těchto známek. Současné s objevením se těchto rozdílů byli sběratelé znova překvapeni, jelikož barvy známek byly příliš tmavé, čímž se stalo razítko (hlavně na průvodkách) nečitelným. Počínaje srpnem r. 1918 vycházely postupné - bez zvláštního výnosu - v barvách světlých: *2 K bleděmodrá; *3 K růžová; *4 K jasné žlutozelená; *10K světleji fialová. U všech hodnot těchto známek možno opět rozeznati I. a II. typ. Krátce před převratem (v září 1918) nastala změna papíru, podmíněná všeobecnou papírovou kalamitou. Nový papír jest velmi tenký a v jeho strukturu vmíšeny jsou tenké černé chloupky. lest to tak zvaný žilkovaný, chloupkový papír (Faserpapier). V dobé uvedené vyšly na něm hodnoty: *2 K světlemodrá; *3 K svétlerůžová. Druhé dvé hodnoty: *4K světlezelená; *10K světlefialová vydala Vídeň až v březnu r. 1919 a přetiskla je krátce gotickým šikmým přetiskem „Deutsch-Oesterreich". Mezi známky odvedené poštovnímu úřady nedostaly se tedy tyto dvé hodnoty cestou obvyklé objednávky z Vidně, jak se dělo před převratem, nýbrž jen tím způsobem, že je úřad někomu vyměnil. Poznámka autora: k přetisku, o němž v tomto spisku jednám, nebylo žádných známek z Vidně k vyrovnání nákladů některých hodnot objednáno, ani nebyly od soukromých osob k přetisku přijímány, jak mnohým s námi „dobře smýšlejícím“ také občanům republiky naší tvrditi se zachtělo! ===Jiné zvláštnosti.=== U výplatních hodnot rakouských 3 hal a 90 hal rozeznávati možno dvojí až trojí druh papíru. Až do dubna r. 1918 měl papír těchto známek nažloutlý nádech. Po té byl papír čiře bílý. Krátce před převratem tenčí, poresní, jak zejména na 3, 10 a 60 hal známkách lze pozorovati. Některé hodnoty známek vydání 1916 - 1919 měly tak zvané ochranné pruhy s počitadly. Od počátku října 1918 pak barevné pruhy nahoře a dole. U rohových známek různých hodnot shledáváme též kontrolní značky v podobě hvězdiček neb čárek. Uherské známky mají pravidelné ochranné pruhy s počitadly. Tyto pruhy bývají u některých druhů známek na pravé a dolejší straně zachyceny přetiskem. Kontrolními značkami jsou tu na některých listech měsíce ( úplňky a půlměsíce). Rakouské známky jsou bez průsvitky, u uherských nacházíme jakožto průsvitku kříže. U výplatních kolmé, u doplatních a parlamentů ležící. U oněch též koruny. Různé zoubkování vyskýtá se bohudík pouze u spěšných obdélníkových a diferencuje mezi 11 x/i a 12 %. Dvojí pak u uherských doplatních 12 a 50 fil s černou cifrou 11 %: 12 a 15. Známky byly mnohdy před přetištěním porouchány (jako dlouhým ležením u úřadů, častým počítáním a p.). Krajní známky dopředu neb dozadu ohnuty (přeložky a záložky), složeny neb skrčeny (složky a skrčky, falty), povrch jich odřen (tisk na bílé půdě). Z nápadnějších zvláštností, pokud mi byly hlášeny a předloženy, uvádím: a) Tisky posunuté. Objevují se u všech hodnot dosti zhusta ve větším posunu, směřujícím buď dolů neb nahoru, častěji napravo, zřídka nalevo. U hodnot 2-4 koruny zaviněn jest posun u prvního nákladu při tisku tím, že nebylo o obou typech těchto hodnot ničeho známo a přetisk sestavený pro list I. typu nestačil pro typ II. Posuny o jedno písmeno nejsou významné, filatelistický zajímavé jsou posuny o více písmen. Například u 50hal hnědé PORTO, kdež přechází posun nahoru polovicí přetisku na druhou známka, podobné u 2 koruny bleděmodré, 40 a 50fil Zity, u níž je posun napravo tak značný, že první kolmá řada známek nalevo jest vůbec bez přetisku. Jdou-li přetisky až na ochranné pruhy, jak se stává u známek uherských, ponecháme je u známek. b) Přetisk obrácený. Přetisk tento směřuje od hořejšího levého rohu známky k pravému dolejšímu a znám jest u rakouské doplatní 4hal z roku 1910 a 25, 30 a 40hal z roku 1916. Povstal bezděčně tím způsobem, že jednotlivý list známek byl ve sloze otočen o 90 stupňů k levé straně, což nebylo zpozorováno, poněvadž jsou tyto doplatní známky přesným čtvercem. c) Přetisk převrácený. Vznikl tím, že bud ve sloze byl list položen převrácené (hlavou dolů) neb omylem tak do stroje dán. lest mi znám u rakouských hodnot : 5, 15, 20, 40, 60, 80, 90hal, 1,4 a 10 Korun prvního vydání tmavého, 2 Koruny světlé vydání prvého, 3 a 4 Koruny světlé vydání druhého a 10 Koruny světlé vydání prvého. Také u doplatních známek v roku 1910 (velká cifra) 6hal. Dále u doplatních z roku 1916 ( malá cifra) 15 a 30hal. Modré doplatní 1 Koruna, 15 a 20hal Marie Terezie. Také u uherských známek 15 fil válečné, 2, 5, 20 a 35 fil ženci, 10 a 20fil Karel, 50 fil Zita a 1 a 6 fil doplatních červené cifry. d) Obtisk lest bezpečné výkon stroje, kdykoliv sblížily se obé desky, aniž byl vložen list, který měl tisk přijmouti. Tu pak následující dva až tři listy jeví na zadní straně obtisky v zrcadlovém obraze. První intensivní, druhý a třetí slabší. Obtisky jsou známy u většiny hodnot. e) Dvojitý přetisk. Tento přetisk (dvakrát paralelně) je znám u hodnot rakouských: 5hal znak a 2 Koruny bleděmodré, jakož i u uherských 2 fil turul, a 10 fil ženci. U hodnoty 2 fil žluté jest druhý přetisk značné bledší au 1 0 fil se oba přetisky částečné kryjí. 40hal rakouská výplatní je známa s přetiskem velmi černým a tlustým, jak některá písmena ukazují, jde zde o dvojitý přetisk téměř úplné se kryjící. ===Zkoušení pravosti přetisku.=== Možnost padělků přetisku není ve filatelii nikdy vyloučena. S tím bylo v kruzích filatelistických již od prvního dne počítáno. Jak sběratelé, tak i obchodníci poštovními známkami sjednotili se na způsobu, jakým proti padělkům postupovati. Předně jest to zkoušení známek a opatřování originálů původními razítky, za druhé opatrnost při získávání známek těchto od osob neznámých, za třetí popud, aby sběratelé méně zkušení kupovali pouze od reelních firem, které jim mohou poskytnouti záruku pravosti. Pražské spolky filatelistické i obchodníci opatřují známky své kont rolní (garanční) značkou, záručkou. lest však naprosto nutno, aby každý sběratel neb reelní obchodník osoby, jež by prodejem těchto známek budily podezření, ihned zadržel a úřadům odevzdal. Dosud objevivší se padělky nejsou zdařilé, aby mohly vzbuzovati obavy. Míním ostatně, že šílený chvat, se kterým nynější doba přímo chrlí do světa spousty nejrůznějších známek, jest účinnou brzdou obtížnému hotovení a zceňování fals, jež bují lépe v dobé klidné, kdy nekyne ze všech stran lehký a výnosný výdělek z prodeje známek pravých. Ovšem neradím, aby okolnost tato byla puštěna ze zřetele, neradím zanechati stráže, nýbrž ji zdvojiti a hlavně ve veřejném tisku na možnost fals upozorňovati. Zkoušení známek provedou ochotné zkušení odborníci, kteří mají záruční razítka, jež na zadní stranu známek vtiskují. Poštovní razítko na těchto známkách jest též zárukou pravosti, byť ne úplnou. Žádám pak sběratele a obchodníky, aby mi každý případ objevení falsa neb i pouhého podezření ohlásili a doklad předložili. Sám též ke zkoušení známek a označení jich záručkou jsem vždy ochoten. pd8i3j6mz095zgi7ev01rxxuhwhbnsz 308730 308729 2025-06-22T20:19:13Z JAn Dudík 532 JAn Dudík přesunul stránku [[Uživatel:JAn Dudík/Pošta československá 1919]] na [[Pošta československá 1919]] bez založení přesměrování 308729 wikitext text/x-wiki {{Textinfo |AUTOR= [[Autor:Jaroslav Lešetický|Jaroslav Lešetický]] |LICENCE = PD old 70 |TITULEK=Pošta československá 1919 |ZDROJ = ? }} =Část I. Úvod= Starorakouské známky, tj. známky předlitavské části bývalé rakousko-uherské monarchie, vydané dne 1. října 1916 ( 82. nařízení Pošt a telegrafů ve Véstníku č. 79 ze dne 24. září 1916, obsaženo v CX1. části říšského Zákoníku ze dne 24. září 1916 pod č. 319) mély v československé republice platnost až do 1. března 1919 současně s prvními známkami československými. Samozřejmě nebylo možno tyto starorakouské známky hned po našem převratu nahraditi novými. Měl jsem vícekrát příležitost pojednati o tisku prvních známek československých a vylíčiti staré potíže a nesnáze, s nimiž se tisk setkal. Opakovati se zde nenáleží do rámce tohoto textu. Jest však na místě uvésti, že na přetisku 2 starorakouských známek pracovalo se hned první den po převratu, nedošlo však k němu. Zato se však objevily přetisky mimostátního původu, z nichž sběratelům dobře známy jsou přetisky revolučního komitétu: „Provisorní československá vláda" a český znak a „Československá státní pošta a spojený znak (tzv. „pražské" vydání), kromě toho ovšem i privátní přetisky budějovické a hlubocké (lev a „Česko-slovenský stát"), přetisky „Česká pošta" a „Československá Republika" a jiné. Tyto objekty, mající původ v nezkrotném nadšení prvních dob popřevratových a touze po odstranění známek starorakouských, jsou sběrateli hojné hledány v domnění, že jde o známky státní ( hlavně cizina zdá se býti i nyní o nich špatně informována), náleží však rozhodně do speciálních sbírek Republiky Československé, pokud sběrateli běží o to, aby sbírka byla úplným obrazem chaotických dob převratových. Prvních známek Československé republiky počalo se užívati postupné od 18. prosince 1918, avšak teprve v únoru 1919 bylo možno jimi dostatečně zásobiti úplně vyčerpané poštovní úřady a teprve dne 1. března 1919 platnost starorakouských známek v naší republice zastaviti. Na Slovensku, které se stalo součástí Československé republiky, užíváno bylo až do 1. března 1919 známek uherských, pokud byly na tamních poštovních úřadech v zásobě. Asi od 25. prosince užívalo se ovšem již i tam našich známek československých. Také na Slovensku dvakrát uvedena byla myšlenka, přetisknouti známky uherské českým přetiskem, ve skutek. Jsou to jednak známky s přetiskem „Československá státní pošta" a spojeným znakem, jednak s třířádkovým přetiskem „ Česko - slovenská - pošta" (tzv. vydání Šrobárovo). Ani prvním ani druhým přetiskům nedostalo se úředního schválení z Prahy a platí o nich totéž, co jsem řekl výše o přetiscích na známkách rakouských. Pro úplnost poznamenávám zde ještě, že z nedostatku rakouských známek od listopadu 1918 až do konce února 1919 pomáhaly si některé poštovní úřady zcela zbytečné tím způsobem, že užívaly různých přetisků: T, P, PORTO, DOPLATIT, D a podobné, jimiž známky výplatní, spěšné i novinové na známky doplatní měnily, nebo přetisků „FRANCO", jimiž ze známek doplatních, spěšných a novinových známky výplatní vytvářely. Tyto známky, jimž sice nedostávalo se sankce nadřízených úřadů, které však přes tyto byly mlčky trpěny, rozštěpily sběratele na dva tábory. Jedni je naprosto zavrhují, poukazujíce hlavně na velkou možnost padělků, jiní je, pokud o jich zaručené pravosti se přesvědčili, náruživé sbírají. O jejich oprávněnosti ve sbírkách speciálních nemůže býti sporu a jsou jako výše uvedené známky přetiskové cennou ukázkou těžkých dob, jaké naše pošta na počátku našeho osvobození prožívala. ===Státní přetisk známek starorakouských a uherských=== {{Dopis|Nařízením Ministerstva pošt a telegrafů v Praze č. 3426-VI-19 ze dne 8. února 1919 (Věstník č. 9, str. 32) staly se starorakouské a uherské známky na půdě československé republiky neplatnými. Nařízení toto zní: „Platnost starorakouských a uherských známek na území státu Československého zastavuje se koncem měsíce února 1919, takže od l.března 1919 mají výhradní platnost známky československé. Zastavení vztahuje se na všechny druhy známek, a to na známky výplatní, doplatní, spěšné a novinové. Poštovní celiny platí prozatím i dále, bude však jejich platnost také v době nejbližší zastavena. (Toto se stalo výnosem Ministerstva pošt a telegrafů číslo 33.530/VI-19 ze dne 20. září 1919, Věstník č. 31, str. 250.) Rakouské a uherské známky, nacházející se v majetku obecenstva, mohou býti nejdéle dne 15. března 1919 u poštovních úřadů za nové známky československé bezplatné vyměněny. Po tomto datu je každá výměna vyloučena. Zásilky všeho druhu, které po vypršení platnosti starých známek budou ještě těmito frankovány, budtež odmítány respektive pokládány za nevyplacené a bud tak s nimi nakládáno. Vyměněné staré známky, jakož i zbylou zásobu jest odvésti hospodářské ústředně v Praze cestou hospodářských úřadů do konce dubna 1919. Po této lhůtě nebudou takovéto odvody přijímány. V Praze, dne 8. února 1919“}} Odvod poštovních známek trval delší dobu. Veškeré odvedené známky musely býti úředně přepočteny, srovnány dle jednotlivých hodnot a účelné zapáskovány. Odváděno bylo bud v celých listech o 100 kusech, v půllistech nebo čtvrtkách. Menší skupiny a jednotlivé známky byly většinou již úřady poštovními nalepeny na listy v počtu 25 kusů. Mnoho, zejména vyšších korunových hodnot rakouských, nalepeno bylo na staré tiskopisy celou plochou, dokonce byly listy kolem dokola ostřihovány, čímž ovšem zoubky mnohých známek (zejména fialových a modrých 10 korunových rakouských) valné utrpěly. Nastala otázka, co počíti s těmito známkami? Odvedeno bylo v celku: *známek rakouských za 7 593 868 K *známek uherských za 1 098 170 K úhrnem za: 8 692 037 K Bylo zřejmo, že nově vybudovaný stát, jehož vydání dosahovala horentních sum, nemůže tyto známky zničiti. Byla by to bývala nehospodárnost, v nynější dobé neodpustitelná! Rozhodnutí znělo: známky budou vypotřebovány a budou k tomu účelu přetištěny přetiskem „Pošta Československá 1919”. Touto prací byla pověřena tiskárna fy A. Haase v Praze, která v poměrné krátké době za stálého dozoru poštovních orgánů přetiskla různobarevnými přetisky na ručních strojích z odvedeného materiálu vše, co bylo k přetisku způsobilé. Poté nastalo třídění a opětné počítání, které trvalo až do 11. prosince 1919. Výnos o vydání těchto známek zní: {{Dopis| „C.10214-VI-1919 Prodej rakouských a uherských známek s přetiskem. Od 12. prosince 1919 prodávají se u filatelistické přepážky č. 33 a 34 ve dvoraně hlavního poštovního úřadu 1 v Praze starorakouské a uherské známky posledního vydání, které byly jakožto zbytky odvedeny po 1. březnu 1919 poštovní správě. Známky tyto jsou opatřeny přetiskem „Pošta - Československá - 1919". K nominální jich ceně připočítává se 50% přirážka. Známky prodávají se, pokud zásoba stačí, ve větších neb menších sestavách, některé hodnoty též jednotlivé neb v listech. Veškeré tyto známky výplatní, spěšné, letecké, novinové a doplatní mají platnost jako známky výplatní v původní nominální hodnotě až včetně do 31. prosince 1919 a mohou jimi býti v této době vypláceny všechny poštovní zásilky určené pro tuzemskou dopravu v Republice Československé. Prodej známek těchto potrvá, i když pozbudou platnosti, až do úplného vyčerpání zásoby. V Praze, dne 5. prosince 1919"}} Tento výnos zaslán byl všem ředitelstvím Republiky Československé a jimi sdělen oběžníkem všem poštovním úřadům. Oběžník pražského poštovního ředitelství má číslo: Č.360.978/1919/ IX.b. Toto znění nebudu uvádět, protože je pouze opisem výnosu, uvedeného výše. Denním listům dostalo se o tomto vydání zprávy prostřednictvím „Československé tiskové kanceláře." Poněvadž byl zájem o tyto známky nad očekávání veliký a strany hojně užívaly jich na dopisech obyčejných i doporučených, prodloužilo ministerstvo pošt platnost jejich až do 31. ledna 1920. Výnos zní: {{Dopis|Č. 55.679-VI. 19. Poštovní známky s přetiskem „Pošta Československá 1919“. Platnost známek starorakouských a uherských s přetiskem „Pošta Československá 1919", jež byla původně stanovena do 31. prosince 1919, prodlužuje se do 31. ledna 1920. V Praze dne 29. prosince 1919.}} O tom zaslán pražským poštovním ředitelstvím všem poštovním úřadům v Čechách oběžník č. 375.765 - lxb ze dne 1.ledna 1920. Při prodeji těchto známek bylo vzhledem k nestejnému počtu jednotlivých hodnot nutno dbáti účelného jich rozdělení na všechno kupující obecenstvo. Systém úplných sérií nebyl možný, poněvadž velmi mnoho hodnot bylo zastoupeno nepatrným počtem proti jiným hodnotám, jichž bylo mnoho. Jedině účelným bylo přistoupili k prodeji dle určitého klíče, který byl co nejspravedlivěji určen a dle něhož stanoven poměr počtu hodnot vzácnějších k obyčejnějším. K filatelistické přepážce přidělovány byly určité partie, obsahující většinu hodnot, některé druhy prodávány byly v libovolném množství. Tento systém byl všeobecné uznán správným, neboť jediné jím bylo zabráněno skoupení méně početných hodnot několika rukama. Že tyto přetisky byly prodávány pouze u jediné přepážky pražské, stalo se proto, aby vykonávání služby pro strany u jiných přepážek nebylo návalem sběratelů zdržováno. Ani to však není způsob nový: dělo se tak v Uhrách (známky korunovační - 30. prosince 1916 - a známky svatomarketské výstavy - 15. září až 24. října 1917; za každou známku vybírán byl příplatek 1 K), právě tak jako u upotřebených známek bosenských Ferdinandových atd. Nezáleží zajisté na tom, kde se známky prodávají, jsou-li u všech úřadů k vyplácení poštovních zásilek platný. Poštovní správa vydala známky tyto pro všechno obecenstvo; počítala-li při tom též s miliony sběratelů, nelze jí toho zazlívati. lest mylným domnění, že naše přetisky byly kupovány pouze sběrateli a obchodníky poštovními známkami; naopak, nikdy ještě nezajímala se nejširší veřejnost o nové vydané známky tou měrou, jako o tyto historicky významné přetisky, na nichž výmluvně sloučena vzpomínka na dřívější poddanství s vědomím nynější neodvislosti. A poněvadž veškeré známky tyto státem vydané byly platný k frankování všech poštovních zásilek v tuzemské* dopravě po dobu sedmi týdnů, jsou tyto známky úplně rovnocenné našim známkám běžným, statisíce dopisů bylo jimi frankováno a poštou dopravováno a náleží jim tudíž jak ve sbírkách filatelistických, tak v odborných seznamech a katalozích stejné místo jako známkám současným. Poštovní úřady, které užívaly až do 1. března 1919 známek rakouských, neodvedly pouze známky posledního vydání z r. 1916/17 výplatní a doplatní, novinové a spěšné a to nejen vydání obdélníkové, pocházející z 15. května r. 1917, nýbrž i vydání první - trojúhelníkové z 1. října 1916, které byvši vzato z oběhu, bylo dne 1. září roku 1918 znova v platnost uvedeno k doplňování dopisnic 8haléřových. Odvedeno bylo i více materiálu staršího jako: doplatní známky s velkými ciframi z roku 1910 na obyčejném, silnějším papíru (hodnoty 2,4, 5, 25, 30 a 50h) a 14 h z roku 1913, dále obé provisorní porta z 21. října r. 1916 (1h Karel VI a 2h Marie Terezie přetištěné šikmým červeným PORTO a černým 15 PORTO 15, vydání z dubna 1917: 10-50h známky s nápisem PORTO nahoře, změněnou hodnotou a hvězdou dole, l0h novinová z r. 1910 aj. Praha odvedla nepatrnou zásobu známek pošty letecké. * Dle předpisu Světového poštovního spolku v Bernu nejsou známky s přechodní dobou platnosti (např. známky pamětní, výstavní, dobročinné a vydání spotřební) na zásilkách do ciziny přípustny. Z uherských známek odvedeny vedle běžných s obrazy ženců, parlamentu, Karla a Zity, spěšných, novinových a doplatních také známky s tzv. turulem (pták letící nad korunou), kterýžto vzor po 16 let udržoval se na známkách uherských a přichází v přetisku pouze v 7 hodnotách, (70fil je z doby pozdější), dále válečné 10, 15 a 40 fil a konečné uherské doplatní s černými číslicemi a různými průsvitkami. Mnohé z těchto známek byly zastoupeny ve velmi nepatrném počtu a nemohlo se jich ovšem každému sběrateli dostati. ===Tvar přetisku. === Starorakouské a uherské známky vykazují několik různých tvarů. Největší formátem svým jsou vyšší korunové rakouské, nejmenší známky novinové a výplatní a známky uherské. Některé hodnoty mají tvar obdélníku na výšku, jiné obdélníku ležmého a jsou zde i známky tvaru trojúhelníkového. Tato nestejnost byla příčinou, že i k tvarům přetisku nutno bylo voliti různé formy, jež se liší jednak velikostí písmen, jednak délkou, polohou a vzdálenostmi jednotlivých řádků. Všechny přetisky jsou však třířádkové a stejného znění a jsou buď šikmé, směřující od levého dolejšího k pravému hořejšímu rohu známky, neb vodorovné. U šikmých shledáváme u jednotlivých druhů různý sklon. Písma volená k přetiskům jsou zcela zvláštní, neužívané typy tiskařské. Slova skládána byla z jednotlivých písmen a ulity štočky. Po skončeném tisku bylo vše zničeno. Celkem užito na známkách rakouských 5 různých přetisků a na známkách uherských 3 přetisků (nebudu jednotlivé druhy přetisku popisovat, protože v současné době jsou popsány jak v katalozích, tak v monografii). ===Barva přetisku=== Většina známek přetištěna jest přetiskem černým. Barva tato má různé odstíny, bývá někdy intensivní, velmi černá, jindy slabší do Šeda neb do hnědá. Závisí to jednak na tlaku, jakým bylo tištěno, jednak na Přetisk velmi černý, světlý i matný, do šeda neb do hněda objevuje se mnohdy i na témže listu. Nápadný jsou rozdíly zbarvení hlavně u 20h známek rakouských světlých (velmi černý a hnědočerný), dále u 60h, kdež bývá značně šedý, konečně i u některých hodnot 2-4 korunových. Vedle přetisku černého užito bylo přetisku modrého a to u rakouských známek výplatních 6h a 1 K a u spěšných 2h. Stalo se tak proto, aby se nesešly barvy žlutá a černá. Tisky hodnoty 6h a 1K a 2h spěšně s černým přetiskem přišly též do oběhu. Možno je v pravém slova smyslu považovati za chybné tisky. ===Nedokonalosti přetisku=== Téměř u všech hodnot jeví přetisk mnoho nedokonalostí, a to jednak v celku, jednak v jednotlivých písmenech neb cifrách. Snad u každé hodnoty nalezli již sběratelé zkomoleniny, z nichž nejobyčejnější jsou: typy nedotištěné, silněji tištěné, zalité barvou (P, O, A), zlomené, s bezbarvými neb ohraničenými černými kroužky, jichž původ hledati se sluší jednak v bublinkách liteřiny, při lití vzniklých, neb v bublinkách barvy, jednak v perforačních papírových výsecích, jež spadly ze známky na desku. Některé z nich jsou typické, objevují se pravidelně na témže místě, jiné náhodné. Pokud se týče háčků a čárek na písmenech, shledáváme: háčky a čárky volné a přisedlé, čárky tlusté a tenké, háčky vykrojené (normální) a zaplněné, též poloviční (hlavně u Č). Tu a tam schází čárka neb háček úplné. To platí hlavně o přetiscích velkopísmenných. U známek s přetisky prostřední velikosti (jako novinové rakouské) bývají odchylky méně význačné: zalité P, O, A, 9, nedotištěná písmena, čárka na A, kličky na Š a Č spojené neb volné a podobné. ===Zvláštnosti.=== Jelikož se chýlil rok ku konci a vzhledem k letopočtu 1919 na známkách natištěnému, bylo nutno, aby známky ten rok vyšly. Nebylo tudíž k radosti mnohého sběratele možno ohromný materiál tak prohlédnouti, aby vše, co odchylného neb nepodařeného, mohlo býti vyloučeno a nedostalo se do přídělů filatelistické prodejny. Podobné uvítáno bylo všeobecné kruhy filatelistickými, že jsem roztřídil dle velikosti a papíru tak zvané typy známek 2-10 korunových výplatních, čímž ovšem zájem sběratelů velice byl povzbuzen. Některé odrůdy a nuance barev nalezeny byly v ostatním materiálu teprve dodatečné neb až těmi, kdož známky koupili. Zmíním se o některých těchto zajímavostech. Známky 2-10 korunové. Vydání rakouských známek z října r. 1916 má 4 hodnoty provedené jemným půltónovým tiskem z hloubky. Jsou to známky: *2 K tmavomodrá; *3 K tmavokarmínověhnědá; *4 K tmavoolivovězelená; *10 K tmavofialová. Známky tištěny jsou na tuhém papíře s našedivělým neb namodralým nádechem, který přechází později v papír čisté bílý. Jsou 30mm vysoké a 25 mm široké a představují tak zvaný I. typ. Takové bylo první vydání těchto známek. Známky 2 a 3 K objevily se v červnu r. 1917 v nápadné nižším a širším tvaru, který měří 29 x 25 % mm a zove se typem II. Papír jejich jest jiný, tenší, poresní, bělejší. Klížení jasně bělavé neb nažloutlé. Dotazy ve Vídni učiněné byly zodpověděny v ten smysl, že jde o roztažení papíru, jenž při tisku z hloubky se navlhčuje a pak nestejné vysychá. To zdá se býti ovšem neuvěřitelným, poněvadž celý list známek tohoto druhého typu jest o 9 mm širší. V kruzích sběratelských udržuje se houževnaté domněnka, že známky tištěny jsou z nové rytých štočků. Specialisté rozlišují nadále dva typy těchto známek. Současné s objevením se těchto rozdílů byli sběratelé znova překvapeni, jelikož barvy známek byly příliš tmavé, čímž se stalo razítko (hlavně na průvodkách) nečitelným. Počínaje srpnem r. 1918 vycházely postupné - bez zvláštního výnosu - v barvách světlých: *2 K bleděmodrá; *3 K růžová; *4 K jasné žlutozelená; *10K světleji fialová. U všech hodnot těchto známek možno opět rozeznati I. a II. typ. Krátce před převratem (v září 1918) nastala změna papíru, podmíněná všeobecnou papírovou kalamitou. Nový papír jest velmi tenký a v jeho strukturu vmíšeny jsou tenké černé chloupky. lest to tak zvaný žilkovaný, chloupkový papír (Faserpapier). V dobé uvedené vyšly na něm hodnoty: *2 K světlemodrá; *3 K svétlerůžová. Druhé dvé hodnoty: *4K světlezelená; *10K světlefialová vydala Vídeň až v březnu r. 1919 a přetiskla je krátce gotickým šikmým přetiskem „Deutsch-Oesterreich". Mezi známky odvedené poštovnímu úřady nedostaly se tedy tyto dvé hodnoty cestou obvyklé objednávky z Vidně, jak se dělo před převratem, nýbrž jen tím způsobem, že je úřad někomu vyměnil. Poznámka autora: k přetisku, o němž v tomto spisku jednám, nebylo žádných známek z Vidně k vyrovnání nákladů některých hodnot objednáno, ani nebyly od soukromých osob k přetisku přijímány, jak mnohým s námi „dobře smýšlejícím“ také občanům republiky naší tvrditi se zachtělo! ===Jiné zvláštnosti.=== U výplatních hodnot rakouských 3 hal a 90 hal rozeznávati možno dvojí až trojí druh papíru. Až do dubna r. 1918 měl papír těchto známek nažloutlý nádech. Po té byl papír čiře bílý. Krátce před převratem tenčí, poresní, jak zejména na 3, 10 a 60 hal známkách lze pozorovati. Některé hodnoty známek vydání 1916 - 1919 měly tak zvané ochranné pruhy s počitadly. Od počátku října 1918 pak barevné pruhy nahoře a dole. U rohových známek různých hodnot shledáváme též kontrolní značky v podobě hvězdiček neb čárek. Uherské známky mají pravidelné ochranné pruhy s počitadly. Tyto pruhy bývají u některých druhů známek na pravé a dolejší straně zachyceny přetiskem. Kontrolními značkami jsou tu na některých listech měsíce ( úplňky a půlměsíce). Rakouské známky jsou bez průsvitky, u uherských nacházíme jakožto průsvitku kříže. U výplatních kolmé, u doplatních a parlamentů ležící. U oněch též koruny. Různé zoubkování vyskýtá se bohudík pouze u spěšných obdélníkových a diferencuje mezi 11 x/i a 12 %. Dvojí pak u uherských doplatních 12 a 50 fil s černou cifrou 11 %: 12 a 15. Známky byly mnohdy před přetištěním porouchány (jako dlouhým ležením u úřadů, častým počítáním a p.). Krajní známky dopředu neb dozadu ohnuty (přeložky a záložky), složeny neb skrčeny (složky a skrčky, falty), povrch jich odřen (tisk na bílé půdě). Z nápadnějších zvláštností, pokud mi byly hlášeny a předloženy, uvádím: a) Tisky posunuté. Objevují se u všech hodnot dosti zhusta ve větším posunu, směřujícím buď dolů neb nahoru, častěji napravo, zřídka nalevo. U hodnot 2-4 koruny zaviněn jest posun u prvního nákladu při tisku tím, že nebylo o obou typech těchto hodnot ničeho známo a přetisk sestavený pro list I. typu nestačil pro typ II. Posuny o jedno písmeno nejsou významné, filatelistický zajímavé jsou posuny o více písmen. Například u 50hal hnědé PORTO, kdež přechází posun nahoru polovicí přetisku na druhou známka, podobné u 2 koruny bleděmodré, 40 a 50fil Zity, u níž je posun napravo tak značný, že první kolmá řada známek nalevo jest vůbec bez přetisku. Jdou-li přetisky až na ochranné pruhy, jak se stává u známek uherských, ponecháme je u známek. b) Přetisk obrácený. Přetisk tento směřuje od hořejšího levého rohu známky k pravému dolejšímu a znám jest u rakouské doplatní 4hal z roku 1910 a 25, 30 a 40hal z roku 1916. Povstal bezděčně tím způsobem, že jednotlivý list známek byl ve sloze otočen o 90 stupňů k levé straně, což nebylo zpozorováno, poněvadž jsou tyto doplatní známky přesným čtvercem. c) Přetisk převrácený. Vznikl tím, že bud ve sloze byl list položen převrácené (hlavou dolů) neb omylem tak do stroje dán. lest mi znám u rakouských hodnot : 5, 15, 20, 40, 60, 80, 90hal, 1,4 a 10 Korun prvního vydání tmavého, 2 Koruny světlé vydání prvého, 3 a 4 Koruny světlé vydání druhého a 10 Koruny světlé vydání prvého. Také u doplatních známek v roku 1910 (velká cifra) 6hal. Dále u doplatních z roku 1916 ( malá cifra) 15 a 30hal. Modré doplatní 1 Koruna, 15 a 20hal Marie Terezie. Také u uherských známek 15 fil válečné, 2, 5, 20 a 35 fil ženci, 10 a 20fil Karel, 50 fil Zita a 1 a 6 fil doplatních červené cifry. d) Obtisk lest bezpečné výkon stroje, kdykoliv sblížily se obé desky, aniž byl vložen list, který měl tisk přijmouti. Tu pak následující dva až tři listy jeví na zadní straně obtisky v zrcadlovém obraze. První intensivní, druhý a třetí slabší. Obtisky jsou známy u většiny hodnot. e) Dvojitý přetisk. Tento přetisk (dvakrát paralelně) je znám u hodnot rakouských: 5hal znak a 2 Koruny bleděmodré, jakož i u uherských 2 fil turul, a 10 fil ženci. U hodnoty 2 fil žluté jest druhý přetisk značné bledší au 1 0 fil se oba přetisky částečné kryjí. 40hal rakouská výplatní je známa s přetiskem velmi černým a tlustým, jak některá písmena ukazují, jde zde o dvojitý přetisk téměř úplné se kryjící. ===Zkoušení pravosti přetisku.=== Možnost padělků přetisku není ve filatelii nikdy vyloučena. S tím bylo v kruzích filatelistických již od prvního dne počítáno. Jak sběratelé, tak i obchodníci poštovními známkami sjednotili se na způsobu, jakým proti padělkům postupovati. Předně jest to zkoušení známek a opatřování originálů původními razítky, za druhé opatrnost při získávání známek těchto od osob neznámých, za třetí popud, aby sběratelé méně zkušení kupovali pouze od reelních firem, které jim mohou poskytnouti záruku pravosti. Pražské spolky filatelistické i obchodníci opatřují známky své kont rolní (garanční) značkou, záručkou. lest však naprosto nutno, aby každý sběratel neb reelní obchodník osoby, jež by prodejem těchto známek budily podezření, ihned zadržel a úřadům odevzdal. Dosud objevivší se padělky nejsou zdařilé, aby mohly vzbuzovati obavy. Míním ostatně, že šílený chvat, se kterým nynější doba přímo chrlí do světa spousty nejrůznějších známek, jest účinnou brzdou obtížnému hotovení a zceňování fals, jež bují lépe v dobé klidné, kdy nekyne ze všech stran lehký a výnosný výdělek z prodeje známek pravých. Ovšem neradím, aby okolnost tato byla puštěna ze zřetele, neradím zanechati stráže, nýbrž ji zdvojiti a hlavně ve veřejném tisku na možnost fals upozorňovati. Zkoušení známek provedou ochotné zkušení odborníci, kteří mají záruční razítka, jež na zadní stranu známek vtiskují. Poštovní razítko na těchto známkách jest též zárukou pravosti, byť ne úplnou. Žádám pak sběratele a obchodníky, aby mi každý případ objevení falsa neb i pouhého podezření ohlásili a doklad předložili. Sám též ke zkoušení známek a označení jich záručkou jsem vždy ochoten. pd8i3j6mz095zgi7ev01rxxuhwhbnsz