Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.45.0-wmf.7 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu 0 94572 308737 2025-06-28T19:20:24Z Ceplm 1807 Nové heslo Točenice 308737 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Točenice | PŘEDCHOZÍ = Tocuyo | DALŠÍ = Točivé proudy }} {{Textinfo |TITULEK=Točenice |AUTOR=[[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] a [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] |POPISEK= |ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 500. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fdc925c0-1452-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] |VYDÁNO= |ISBN= |LICENCE=PD old 70 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA=Točenice |WIKIPEDIA-HESLO= |IMAGE= |POPISEK-IMAGE= }} {{Forma|proza}} '''Točenice:''' '''1)''' '''T.''', věnec uvitý z vlny neb z cucku, který byl ovinut hedvábnou stužkou, jejíž konce svislé nazývaly se {{Prostrkaně|letice}} neb {{Prostrkaně|feflíky rozletité}}. '''T.''' bývala dávána na přílbici, aby zdržovala náraz. Odtud přešla do heraldiky jako ozdoba přílbice a bylo pravidlem, že se na ní objevovaly barvy, které byly ve štítě. К nám přišla ve století XIV. z Francie a z Anglie a vyskytuje se po prvé na starém náhrobku (obraz v »Hradech« IX, 242). V XV. stol. přešla od nás do Němec a zvána tu někdy i českým jménem. Čím víc přibývalo korun na přílbicích, tím více zanikal zvyk vyobrazovali '''t'''-ci na přílbici, až pak přestala docela. V XV. stol. nosívala se '''t.''' zhotovená z cendalu (hedvábné látky), jež otáčena okolo hlavy a visela konci až po kolena. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' 2) '''T.''', v mluvě zednické, tesařské a kamenické {{Prostrkaně|šnek}}, šlovou točené schody buď dřevěné neb kamenné, u kterých hlavy stupňů končí se v sloup, kolem kterého schody se točí. Na širším konci bývají stupně obyčejně zazděné. '''T.''' vyžaduje ze všech schodů nejmenší půdorys, ovšem nejsou tyto schody tak pohodlné, jako schody o rovných ramenech. '''T.''' zřizuje se nejčastěji u věži, kde klade se do zvláštních přístavků, které ukončuji se obyčejně as 2 ''m'' nad posledním stupněm střechou. Výška mezi stupni nad sebou se nacházejícími bývá taktéž zhusta jen as 2 ''m''. Šířka stupňů bývá as 30 ''cm'', výška až 25 ''cm'', světlá délka stupňů mezi zdí a sloupem nejméně 75 ''сm''; železné zábradlí tvaru kulaté tyče připevní se spirálovitě na venkovskou zeď schodiště. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Symboly v Ottově slovníku naučném]] kw53ccgopf2pr5phi7ak3znmx8l548y 0 94573 308738 2025-06-28T19:31:27Z Ceplm 1807 Nové heslo Tocuyo 308738 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Tocuyo | PŘEDCHOZÍ = Tocussa | DALŠÍ = Točenice }} {{Textinfo |TITULEK=Tocuyo |AUTOR=neuveden |POPISEK= |ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 500. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fdc925c0-1452-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] |VYDÁNO= |ISBN= |LICENCE=PD anon 70 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA=Tocuyo |WIKIPEDIA-HESLO= |IMAGE= |POPISEK-IMAGE= }} {{Forma|proza}} '''Tocuyo''' [tokújo], m. ve státě Lara ve Venezuele, v Cordilleře Meridské, jz. od Barquinuseta, blíže vrchoviska {{Prostrkaně|řeky}} t. jm., ve výši 655 ''m'' n. m., má 4775 obyv. (1891); koželužství, tkalcovstvi a obchod se solí, dobytkem a zeměděl. plodinami. Založeno bylo r. 1545. — Na středním toku '''T'''-ya leží ves {{Prostrkaně|Rio}} '''T.''' a při ústí {{Prostrkaně|přístav}} '''T.''' s 1054 obyv. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Venzuele v Ottově slovníku naučném]] h3uujw1sye5ebqhv0yz3j95iusyft1q 0 94574 308739 2025-06-28T19:42:26Z Ceplm 1807 Nové heslo Tocussa 308739 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Tocussa | PŘEDCHOZÍ = Tocqueville | DALŠÍ = Tocuyo }} {{Textinfo |TITULEK=Tocussa |AUTOR=neuveden |POPISEK= |ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 500. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fdc925c0-1452-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] |VYDÁNO= |ISBN= |LICENCE=PD anon 70 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA=Tocussa |WIKIPEDIA-HESLO= |IMAGE= |POPISEK-IMAGE= }} {{Forma|proza}} '''Tocussa''' bot., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Eleusine}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] isjrtnjpsgyw8a72sljz3uw0rmpv6mu 0 94575 308740 2025-06-28T20:07:03Z Ceplm 1807 Nové heslo Tocqueville 308740 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Toqueville | PŘEDCHOZÍ = Tocqué | DALŠÍ = Tocussa }} {{Textinfo |TITULEK=Toqueville |AUTOR=neuveden |POPISEK= |ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 500. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fdc925c0-1452-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] |VYDÁNO= |ISBN= |LICENCE=PD anon 70 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA=Toqueville |WIKIPEDIA-HESLO= |IMAGE= |POPISEK-IMAGE= }} {{Forma|proza}} '''Tocqueville''' [tokvil]: '''1)''' {{Prostrkaně|de}} '''T.''' {{Prostrkaně|Francois Hippolyte Clérel}}, comte, franc. politik (* 1797 v Paříži — † 1877 t.). Byl zprvu důstojníkem, pak hospodářem a účastnil se i ruchu politického. R. 1871 byl zvolen do národního shromáždění a vynikl zde svým republikánským smýšlením. R. 1875 zvolen senátorem. '''T.''' jest autorem okřídleného slova »Francie je zemdlena příliš mnoha dynastiemi« a napsal: ''Mémoire sur l’amélioration des chevaux normands'' (Cherbourg, 1842) a ''Quelques idées sur les moyens de remédier à la mendicité et au vagabondage'' (1849). 2) de '''T.''' {{Prostrkaně|Charles Alexis Henri Maurice Clérel}}, franc. publicista (* 1805 ve Verneuili [Seine-et-Oise] — † 1859 v Cannes). Studoval v Paříži práva a vstoupiv do státních služeb soudcovských byl r. 1826 jmenován soudcem ve Versaillích. R. 1831 vyslán byl do Spojených Obcí studovat vězeňství americké, o němž napsal: ''Systéme pénitentiaire aux États-Unis et de son application en France'' (1832, s přítelem svým Gust. de Beaumont). Později napsal hlavní a proslulé své dílo: ''La démocratie en Amérique'' (Pař., 1835, 2 sv., 15. vyd. 1868), začež dostalo se mu ceny Montyonovy (1836) a členství v Académii des sciences morales et politiques, později v Académii francouzské. R. 1839 byl zvolen do sněmovny poslanců, kde byl na straně opposice, r. 1848 do konstituanty, r. 1849 do shromáždění zákonodárného, jehož byl vicepraesidentem. V kabinetě Odilon Barrot-Dufaure byl ministrem vnějších záležitosti. Po státním převratě r. 1851, proti němuž se postavil, byl vězněn, později uchýlil se do života soukromého a žil v Italii. Mimo díla uvedená napsal ještě spisy vynikající pevným i prostým slohem a bohatým obsahem myšlenkovým, jako zejména: ''L’ancien régime et la Révolution'' (Pař., 1856, 7. vyd. 1866); ''État social et politique de la France'' (1834); ''Histoire philosophique du règne de Louis XV'' (1846), s pokračováním ''Coup dr’oeil sur le règne de Louis XVI, de son avènement au 23 juin 1789'' (1850). Jeho ''Oeuvres complètes'' vydal v 9 sv. v l. 1860—65 G. de Beaumont. Srv. Jaques, Alexis de '''T.''' (Víd., 1876); Souvenirs d’Alexis de '''T.''' (Pař., 1893); d’Eichthal, Alexis de '''T.''' et la démocratie libérale (t., 1897). Do češt. přeloženo: O politických účincích decentralisace správní v Americe, přel. Jos. Jireček (»ČČM.« na r. 1849). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští politici v Ottově slovníku naučném]] pjji514ew9xu62a1alv9gsi1f900sh8 308741 308740 2025-06-28T20:08:58Z Ceplm 1807 308741 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Tocqueville | PŘEDCHOZÍ = Tocqué | DALŠÍ = Tocussa }} {{Textinfo |TITULEK=Tocqueville |AUTOR=neuveden |POPISEK= |ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 500. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fdc925c0-1452-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] |VYDÁNO= |ISBN= |LICENCE=PD anon 70 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA=Tocqueville |WIKIPEDIA-HESLO= |IMAGE= |POPISEK-IMAGE= }} {{Forma|proza}} '''Tocqueville''' [tokvil]: '''1)''' {{Prostrkaně|de}} '''T.''' {{Prostrkaně|Francois Hippolyte Clérel}}, comte, franc. politik (* 1797 v Paříži — † 1877 t.). Byl zprvu důstojníkem, pak hospodářem a účastnil se i ruchu politického. R. 1871 byl zvolen do národního shromáždění a vynikl zde svým republikánským smýšlením. R. 1875 zvolen senátorem. '''T.''' jest autorem okřídleného slova »Francie je zemdlena příliš mnoha dynastiemi« a napsal: ''Mémoire sur l’amélioration des chevaux normands'' (Cherbourg, 1842) a ''Quelques idées sur les moyens de remédier à la mendicité et au vagabondage'' (1849). 2) de '''T.''' {{Prostrkaně|Charles Alexis Henri Maurice Clérel}}, franc. publicista (* 1805 ve Verneuili [Seine-et-Oise] — † 1859 v Cannes). Studoval v Paříži práva a vstoupiv do státních služeb soudcovských byl r. 1826 jmenován soudcem ve Versaillích. R. 1831 vyslán byl do Spojených Obcí studovat vězeňství americké, o němž napsal: ''Systéme pénitentiaire aux États-Unis et de son application en France'' (1832, s přítelem svým Gust. de Beaumont). Později napsal hlavní a proslulé své dílo: ''La démocratie en Amérique'' (Pař., 1835, 2 sv., 15. vyd. 1868), začež dostalo se mu ceny Montyonovy (1836) a členství v Académii des sciences morales et politiques, později v Académii francouzské. R. 1839 byl zvolen do sněmovny poslanců, kde byl na straně opposice, r. 1848 do konstituanty, r. 1849 do shromáždění zákonodárného, jehož byl vicepraesidentem. V kabinetě Odilon Barrot-Dufaure byl ministrem vnějších záležitosti. Po státním převratě r. 1851, proti němuž se postavil, byl vězněn, později uchýlil se do života soukromého a žil v Italii. Mimo díla uvedená napsal ještě spisy vynikající pevným i prostým slohem a bohatým obsahem myšlenkovým, jako zejména: ''L’ancien régime et la Révolution'' (Pař., 1856, 7. vyd. 1866); ''État social et politique de la France'' (1834); ''Histoire philosophique du règne de Louis XV'' (1846), s pokračováním ''Coup dr’oeil sur le règne de Louis XVI, de son avènement au 23 juin 1789'' (1850). Jeho ''Oeuvres complètes'' vydal v 9 sv. v l. 1860—65 G. de Beaumont. Srv. Jaques, Alexis de '''T.''' (Víd., 1876); Souvenirs d’Alexis de '''T.''' (Pař., 1893); d’Eichthal, Alexis de '''T.''' et la démocratie libérale (t., 1897). Do češt. přeloženo: O politických účincích decentralisace správní v Americe, přel. Jos. Jireček (»ČČM.« na r. 1849). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští politici v Ottově slovníku naučném]] jln91e7izj8hdxl3seafjc521950kmd 0 94576 308742 2025-06-29T07:19:12Z Ceplm 1807 Nové heslo Velenský 308742 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Velenský | PŘEDCHOZÍ = Velenovský | DALŠÍ = Veleopi }} {{Textinfo | TITULEK = Velenský | AUTOR = ''[[Autor:August Sedláček|August Sedláček]]'' | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 508. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1a48b760-0a76-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = V }} {{Forma|proza}} '''Velenský''' {{Prostrkaně|ze Mnichova}}, příjmení staročeské rodiny vladycké, jejíž erb byly dva meče křížem přeložené a mezi nimi dva prsteny a klénot týmž způsobem. Původiště jejich byl Mnichov (Sv. Barbora) u Nového Zámku a Č. Lípy. V XV. stol. žili bratři {{Prostrkaně|Vítek}} v Zahrádkách (''Neugarten''), {{Prostrkaně|Jiřík}} ve Stranném a Tajné († j. 1453) a {{Prostrkaně|Václav}} v Nedomicích. Vítkův syn byl {{Prostrkaně|Vítek}} ze M. (1446 až 1468). {{Prostrkaně|Oldřich}} ze M. zdědil po mateři Jitce z Byšic statek Veleň, kterýž měla po muži Bernartovi Medulánovi z Veleně († 1451) a zůstavil syna {{Prostrkaně|Jana}} (1470). Týž neb jiný Jan připomíná se v l. 1515—20. Syn Janův byl bezpochyby {{Prostrkaně|Oldřich}}, jenž se stal r. 1515 bakalářem v Praze. Bezpochyby pobyl potom ve Vitemberce, kdež si oblíbil učení Lutherovo, a v Norimberce, kde se vyučil umění typografickému. Ok. r. 1519 založil si tiskárnu v Bělé pod Bezdězem a vytiskl tu šest svých spisův (1518 tiskl v Boleslavi). Jak se zdá, tiskárna mu nevynášela, protože bezmála jen své spisy tiskl, pročež tiskárny ok. r. 1520 zanechal. Na žádost Arkléba Vranovského z Boskovic přeložil r. 1522 Lutherův spis o Antikristu. Po smrti tohoto příznivce († 1528) žil v Nových Benátkách za Bedřicha z Donína, přestoupil r. 1530 k Jednotě, ale přes to odporoval Janovi Augustovi, jenž řídil (1529—32) sbor benátský. Po r. 1531 jméno jeho nikde se nevyskytuje i památka po něm zmizela tak rychle, že katolíci, kladouce r. 1571 spisy jeho do katalogů knih odsouzených, domnívali se, že člověka toho jména nikdy nebylo. Tak poznamenal Blahoslav, jenž chválí Oldřicha jako muže učeného, jenž, cokoli psal česky i latině, pěkně psal. Z četných spisů jeho, většinou překladův obsahu náboženského a tendence reformačni, uvádíme: ''Laktantia Firmiana O pravé poctě boží'' s vyňatky z knihy Senekovy o hněvu (Boleslav, 1518; 1786 vydáno opět Fr. Faust. Procházkou); ''Pranostika'', z té, ježto lat. jazykem v Normberku jest vytištěna (Bělá, 1519); ''Kniha Erasma Rotterdamského O rytíři křesťanském'' (t., 1519 a opět 1787 od Fr. Faust. Procházky); ''Rokovanie dvou osob, Paškvilla a Cyra'' (t., 1520); ''Kratochvilní, spolu i užiteční listové a žaloby chudých a bohatých před Saturnem'', od Luciana (t., 1520); ''Spis vtipný Marsilia Gicinského, kterak Pravda k kardinálovi Riarovi přišla'' a j. (t., 1520); ''Spolu rozmlouvání sv. Petra apoštola a nejsv. Julia II. papeže o moci církevní'' (t., 1520); ''Výklad M. Luthera o antikristu'' (Praha, 1522) a j. Viz Jireček, Rukovět III. 311. Jím rodina ta vyhasla. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští duchovní v Ottově slovníku naučném|Milíč]] i38edq9s090mobsbl4ttg7czuafv7w8 308743 308742 2025-06-29T07:21:04Z Ceplm 1807 308743 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Velenský | PŘEDCHOZÍ = Velenovský | DALŠÍ = Veleopi }} {{Textinfo | TITULEK = Velenský | AUTOR = ''[[Autor:August Sedláček|August Sedláček]]'' | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 508. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1a48b760-0a76-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Oldřich Velenský z Mnichova }} {{Forma|proza}} '''Velenský''' {{Prostrkaně|ze Mnichova}}, příjmení staročeské rodiny vladycké, jejíž erb byly dva meče křížem přeložené a mezi nimi dva prsteny a klénot týmž způsobem. Původiště jejich byl Mnichov (Sv. Barbora) u Nového Zámku a Č. Lípy. V XV. stol. žili bratři {{Prostrkaně|Vítek}} v Zahrádkách (''Neugarten''), {{Prostrkaně|Jiřík}} ve Stranném a Tajné († j. 1453) a {{Prostrkaně|Václav}} v Nedomicích. Vítkův syn byl {{Prostrkaně|Vítek}} ze M. (1446 až 1468). {{Prostrkaně|Oldřich}} ze M. zdědil po mateři Jitce z Byšic statek Veleň, kterýž měla po muži Bernartovi Medulánovi z Veleně († 1451) a zůstavil syna {{Prostrkaně|Jana}} (1470). Týž neb jiný Jan připomíná se v l. 1515—20. Syn Janův byl bezpochyby {{Prostrkaně|Oldřich}}, jenž se stal r. 1515 bakalářem v Praze. Bezpochyby pobyl potom ve Vitemberce, kdež si oblíbil učení Lutherovo, a v Norimberce, kde se vyučil umění typografickému. Ok. r. 1519 založil si tiskárnu v Bělé pod Bezdězem a vytiskl tu šest svých spisův (1518 tiskl v Boleslavi). Jak se zdá, tiskárna mu nevynášela, protože bezmála jen své spisy tiskl, pročež tiskárny ok. r. 1520 zanechal. Na žádost Arkléba Vranovského z Boskovic přeložil r. 1522 Lutherův spis o Antikristu. Po smrti tohoto příznivce († 1528) žil v Nových Benátkách za Bedřicha z Donína, přestoupil r. 1530 k Jednotě, ale přes to odporoval Janovi Augustovi, jenž řídil (1529—32) sbor benátský. Po r. 1531 jméno jeho nikde se nevyskytuje i památka po něm zmizela tak rychle, že katolíci, kladouce r. 1571 spisy jeho do katalogů knih odsouzených, domnívali se, že člověka toho jména nikdy nebylo. Tak poznamenal Blahoslav, jenž chválí Oldřicha jako muže učeného, jenž, cokoli psal česky i latině, pěkně psal. Z četných spisů jeho, většinou překladův obsahu náboženského a tendence reformačni, uvádíme: ''Laktantia Firmiana O pravé poctě boží'' s vyňatky z knihy Senekovy o hněvu (Boleslav, 1518; 1786 vydáno opět Fr. Faust. Procházkou); ''Pranostika'', z té, ježto lat. jazykem v Normberku jest vytištěna (Bělá, 1519); ''Kniha Erasma Rotterdamského O rytíři křesťanském'' (t., 1519 a opět 1787 od Fr. Faust. Procházky); ''Rokovanie dvou osob, Paškvilla a Cyra'' (t., 1520); ''Kratochvilní, spolu i užiteční listové a žaloby chudých a bohatých před Saturnem'', od Luciana (t., 1520); ''Spis vtipný Marsilia Gicinského, kterak Pravda k kardinálovi Riarovi přišla'' a j. (t., 1520); ''Spolu rozmlouvání sv. Petra apoštola a nejsv. Julia II. papeže o moci církevní'' (t., 1520); ''Výklad M. Luthera o antikristu'' (Praha, 1522) a j. Viz Jireček, Rukovět III. 311. Jím rodina ta vyhasla. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští duchovní v Ottově slovníku naučném|Milíč]] tox172ycmy4nq2ch4fgkghhyu9dh8sl