Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.45.0-wmf.8 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu 0 94605 308773 2025-07-03T16:03:20Z Jean-Paul 8278 založení 308773 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Ze tmy | ČÁST = Neděle | DALŠÍ = Básník a svět }} {{Textinfo | TITULEK = Neděle | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 48. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9b4a7840-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Louky, rákos ve větru svítí měkce nad vodami. Plátek květu rozetru, vůně touhami mě zmámí. Jak oblaka nad městem půjde lehounké mé snění smavě oblečeným dnem, zářícím od kuropění. Stačilo by promluvit, krok, dva kroky učiniti, přelud plachý jako cit tělem stane se a vznítí, vznítí ve mně neděli, lačnými rty dýchající. Vše se ve mně rozželí po slově, jež měl bych říci. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 2sk581pjo43sj7utws72q1y9qvzdxb2 0 94606 308774 2025-07-03T16:07:15Z Jean-Paul 8278 založení 308774 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Neděle | ČÁST = Básník a svět | DALŠÍ = Nad Faustem }} {{Textinfo | TITULEK = Básník a svět | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 49. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9b64b700-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Svět říká: Chci být zpodoben v své křeči, porodu a zmaru. Z tmy klíčení být vyloven a ztuhnout ve tvar v slov tvých varu. A básník říká: Chci tě mít. Bráníš se. Trhám tvoji masku. Pod maskou, běda, vidím hnít sny, smutek, a já hledal lásku. Jsi hrozný. Ale k hrůze té mě poutá běs mé zvědavosti. I zmar v písmenách rozkvete a masem obalí se kosti, když vyřknu to, co zřím, čím zníš, co v tobě lže a zlem co drásá. Co bylo malé, spěje výš, co chtělo klamem být, je krása. </poem> [[Kategorie:Poezie]] iesb1zkfebgl5izfs0aeajpjemded6w 0 94607 308775 2025-07-03T16:10:51Z Jean-Paul 8278 založení 308775 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Básník a svět | ČÁST = Nad Faustem | DALŠÍ = V koutu pohovky }} {{Textinfo | TITULEK = Nad Faustem | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 50. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9b7558d0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Očima vševědoucího bolesti světa plynou v dál jak ptáci. Zbyl jenom tvar, v nějž skula ramena v prchavé chvíli láska šílená. Zbyl jenom básník. Vítr, jenž se vrací. Vlaštovek křídla mizí s večera do tmy, jíž Faust jde hledati své mládí. Markétko, neplač! Přejde žal a soud, hlas varhan smířený slyš na nebesa plout a viz, zem kvete, květ tvé tváře hladí. Minuta žalu, žaloba tvých úst zní stříbrem zvonů z vůle básníkovy. Vše pomine. Jen obraz zůstává, hvězd podobenstvím nad tmou postává, by v srdce živých pad básníkovými slovy. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 9i028n5b48bg8kimgg6wocmabzk3mmj 0 94608 308776 2025-07-03T17:15:03Z Jean-Paul 8278 založení 308776 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Nad Faustem | ČÁST = V koutu pohovky | DALŠÍ = Balonek nad parkem }} {{Textinfo | TITULEK = V koutu pohovky | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 51. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9b85faa0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <small>Překlad z Alexandra Blok</small> <poem> Z krbu do tmy už se schvěly plamínky. Za okénkem dohořely ohýnky. V metelici Baltu hynou koráby. Leskem jižních moří plynou jeřábi. Věř mně, na tom světě slunce není již. Básníkovi, noční srdce, věř, vždyť víš. Chtěj! Já vypovím ti zkazky, co jich chceš. V šeru slov mých steré masky nalezneš. Steré stíny ohně vstanou z hlubiny. Po zdi kouzelné ti vzplanou vidiny. Každá z nich se, vidouc tebe, pokloní. Každá z nich květ barvy nebe uroní. </poem> [[Kategorie:Poezie]] qgl62ffyo0ypng6826ryarmmlls43t3 308778 308776 2025-07-03T17:19:03Z Jean-Paul 8278 drobné doplnění 308778 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Nad Faustem | ČÁST = V koutu pohovky | DALŠÍ = Balonek nad parkem }} {{Textinfo | TITULEK = V koutu pohovky | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 51–52. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9b85faa0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <small>Překlad z Alexandra Blok</small> <poem> Z krbu do tmy už se schvěly plamínky. Za okénkem dohořely ohýnky. V metelici Baltu hynou koráby. Leskem jižních moří plynou jeřábi. Věř mně, na tom světě slunce není již. Básníkovi, noční srdce, věř, vždyť víš. Chtěj! Já vypovím ti zkazky, co jich chceš. V šeru slov mých steré masky nalezneš. Steré stíny ohně vstanou z hlubiny. Po zdi kouzelné ti vzplanou vidiny. Každá z nich se, vidouc tebe, pokloní. Každá z nich květ barvy nebe uroní. </poem> [[Kategorie:Poezie]] gyhr1vlzba5tdh03tqceejw3zs463uh 0 94609 308777 2025-07-03T17:18:42Z Jean-Paul 8278 založení 308777 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = V koutu pohovky | ČÁST = Balonek nad parkem | DALŠÍ = Víno }} {{Textinfo | TITULEK = Balonek nad parkem | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 53. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9ba4f450-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Co všechno vytrh jsi nám z rukou jako ten balonek, jenž stoupá! Radost sta očí se v něm houpá a jenom jedněm se stal mukou ten let, ten z hrudi lásky vytržený květ. Plačte jen, oči jediné vy, my radujem se z vašich želů, mstivými meči archandělů vyhnaní synové my Evy v svět, jenž jenom z krve snů a matek zkvet. </poem> [[Kategorie:Poezie]] a0zo63w3p0gveilgaavflimk0o47tmz 0 94610 308779 2025-07-03T17:27:32Z Jean-Paul 8278 založení 308779 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Balonek nad parkem | ČÁST = Víno | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Víno | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 54–57. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9bb0db30-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Nebesa pokojná, jež zrát jste dala vínu na bílém pomoří a v zpěvném dešti cikád! Nebesa pokojná, v jichž plavě světlém stínu se hrozny modraly, jak na sever zas zvykat! Jak dávno, co jsem šel tím krajem, na nějž dých bůh sladkých jar a zlatých jesení! Jak dávno, co jsem šel tím krajem, jenž se chvěl v průzračném oblačnu jak láska čirých těl! Je podzim, mlha je, daleko jižní zem, dívám se do kraje, les voní, mlha padá. A z mhy, jíž kráčel jsem, zpěv na vinicích zní: Je úsměv, květ a den, jenž nikdy neuvadá? Sklenici zvedaje, z níž trpké víno piji, krok dávných vinařů, k severu jdoucích, slyším. Nad hroby císařů a bojišť, všech, kdo míjí, zpěv opojených let se znova vznáší k výším. Zem černá jediná se provždy opakuje. A každá hodina má jinou barvu chvil. A z věku do věku pokoleními pluje krev, kterou bůh nám propůjčil. Hle, v této sklenici, již proměnil jsem v pýchu, v krve své zrcadlo, plove tvář lásky mé a vichřice mých hříchů — a vše, co povadlo, zas klíčí v jejím tichu. Svět, který zahřměl mnou pokřikem na náměstí. Hlad tisíců, jež jdou, tma v očích, zbraň a pěsti. A ruce dvou a dvou, trhající své štěstí. Ruiny jižních měst, smích živých z tratorií, a réva podle cest, jež pne se po stromech přes celou Italii. Přípitky korábům, jež bůhví, kdy se vrátí. Přípitky vítězům, přípitky horkým snům, jichž děsili se svatí. Přípitky pod lustry s hrou perel na ramenou. Přípitky tuláků těm, kteří odešli v tmu věznic zlořečenou. Svět ze dna sklenice vystupuje s mou tváří. Zrající vinice se brouzdá mlhami k sluneční záři. A někde vedle nás usměvavý bůh vína se tiše raduje z lásky, jež miluje, a na hříchy, jež hyzdí nás, bratrsky zapomíná. </poem> [[Kategorie:Poezie]] anp37uffys91upf2gvplfy3zxti15md 308780 308779 2025-07-03T17:27:53Z Jean-Paul 8278 drobné doplnění 308780 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Balonek nad parkem | ČÁST = Víno | DALŠÍ = Znova }} {{Textinfo | TITULEK = Víno | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 54–57. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9bb0db30-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Nebesa pokojná, jež zrát jste dala vínu na bílém pomoří a v zpěvném dešti cikád! Nebesa pokojná, v jichž plavě světlém stínu se hrozny modraly, jak na sever zas zvykat! Jak dávno, co jsem šel tím krajem, na nějž dých bůh sladkých jar a zlatých jesení! Jak dávno, co jsem šel tím krajem, jenž se chvěl v průzračném oblačnu jak láska čirých těl! Je podzim, mlha je, daleko jižní zem, dívám se do kraje, les voní, mlha padá. A z mhy, jíž kráčel jsem, zpěv na vinicích zní: Je úsměv, květ a den, jenž nikdy neuvadá? Sklenici zvedaje, z níž trpké víno piji, krok dávných vinařů, k severu jdoucích, slyším. Nad hroby císařů a bojišť, všech, kdo míjí, zpěv opojených let se znova vznáší k výším. Zem černá jediná se provždy opakuje. A každá hodina má jinou barvu chvil. A z věku do věku pokoleními pluje krev, kterou bůh nám propůjčil. Hle, v této sklenici, již proměnil jsem v pýchu, v krve své zrcadlo, plove tvář lásky mé a vichřice mých hříchů — a vše, co povadlo, zas klíčí v jejím tichu. Svět, který zahřměl mnou pokřikem na náměstí. Hlad tisíců, jež jdou, tma v očích, zbraň a pěsti. A ruce dvou a dvou, trhající své štěstí. Ruiny jižních měst, smích živých z tratorií, a réva podle cest, jež pne se po stromech přes celou Italii. Přípitky korábům, jež bůhví, kdy se vrátí. Přípitky vítězům, přípitky horkým snům, jichž děsili se svatí. Přípitky pod lustry s hrou perel na ramenou. Přípitky tuláků těm, kteří odešli v tmu věznic zlořečenou. Svět ze dna sklenice vystupuje s mou tváří. Zrající vinice se brouzdá mlhami k sluneční záři. A někde vedle nás usměvavý bůh vína se tiše raduje z lásky, jež miluje, a na hříchy, jež hyzdí nás, bratrsky zapomíná. </poem> [[Kategorie:Poezie]] qjkzwt5uvnzds26dmyepam8ajt4a0pl 0 94611 308781 2025-07-03T17:32:53Z Jean-Paul 8278 založení 308781 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Víno | ČÁST = Znova | DALŠÍ = Léto }} {{Textinfo | TITULEK = Znova | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 58–59. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9be2c0a0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Padal sníh a svítil den nad domy a ulicemi. Chtělo se mi vyjít ven mimo tělo, mimo zemi. Chtělo se mi vyjít ven mimo lidský hlas a slova, stát ve větru opuštěn, jako na hřbitově vdova. Nic a ticho, nic a sen a tam dole vše co není. A tam dole tisíc jmen, jež se vyslovují v snění. Tisíc slov a tisíc jmen, tisíc mrtvých políbení, tma, jež lehla na plamen, prázdný prostor po plameni. Hodil bych v ten prostor květ, jejž bych neměl komu dáti. Prázdno bude rozumět, květ, jejž vydech jsem, mi vrátí, vrátí mi ho zase zpět a má dlaň ho zase schvátí, mrtvé dny v něm budou znět, mrtvý hlas v něm bude štkáti. Nedožité vteřiny přijdou obejmout mě znova. Ze zasuté hlubiny vzlétnou v modro jasná slova. Oddaný a bez viny navrátím se ze hřbitova, dáš-li mi žít hodiny, marně utracené, znova. </poem> [[Kategorie:Poezie]] dkymkx3xv8h8g3cm6ndz3bqmx1oj8ie 0 94612 308782 2025-07-03T17:35:32Z Jean-Paul 8278 založení 308782 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Znova | ČÁST = Léto | DALŠÍ = Mísa ovoce }} {{Textinfo | TITULEK = Léto | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 60. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c01ba50-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> V nebeské modři oblečena, jde mužským zrakem věčná žena. Alt večerů a soprán rán, nahotou její zadýchán, rozechvěl hvězdy, proudí námi, duje jak vůně zahradami a v krvi poznamenav nás, mizí jak vítr, jako čas. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 5tpz6bktn751i49xy8aj9scgunxoxgh 0 94613 308783 2025-07-03T17:38:28Z Jean-Paul 8278 založení 308783 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Léto | ČÁST = Mísa ovoce | DALŠÍ = Jeden den }} {{Textinfo | TITULEK = Mísa ovoce | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 61. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c125c20-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Tam venku stromy opuštěné a pobořené vinohrady. Tam venku lijavec se žene a vítr běží přes zahrady. Tam venku vody rozčeřené a listí třesoucí se chlady. Ale tvé hrozny zajíněné, tvá jablka nám voní tady, tvé jaro, země, a tvé zrání. A sladký, živný svit tvých strání se choulí v teple našich dlaní a vzpomíná a vzpomínka ta je plna stříbra, plna zlata, milostiplná vzpomínka ta. </poem> [[Kategorie:Poezie]] cykfxj6cwhzrnmfdvlftb5mnj9d91qx 0 94614 308784 2025-07-03T17:44:19Z Jean-Paul 8278 založení 308784 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Mísa ovoce | ČÁST = Jeden den | DALŠÍ = Mléčná dráha }} {{Textinfo | TITULEK = Jeden den | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 62–63. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c20b400-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Přijde den, sám rozmar a sám jas z hlubin šedivého listopadu. Bez barev, jež zvadnout nechal čas, bez vůní a bez koncertu sadů přátelsky se sklání do ulic neviditelný a nepoznaný. A přec tuším ho a jdu mu vstříc, ať si zvoní na kostele hrany, ať si dav má přísnou, tvrdou tvář, ať si z bank a paláců strach civí. Vidím jeho lehkou svatozář nad domy, jež do mlhy se křiví, nad keři, v nichž poskakuje pták, jak by tušil zázrak této chvíle, vrhající na zem skrze mrak poselství své tančící a bílé. Jako dětský úsměv na mě spad, prostoupil mě, zrušil moji tíži, z tvrdé dlažby, po níž šlapal hlad, vzal mě a vznes tichou, modrou zdviží. A tam setkal jsem se s radostí, nevědoucí, proč a kde se vzala, měla šat a hlas mé mladosti, dětským smíchem tvář mi postříkala, s hodinami sladkých vzrušení, jež mi tloukly štěstí se svých věží, s obrazem svých očí v prameni, po němž oblak bílých dálek běží. Bůh ví, kam to plynul se mnou den z hlubin šedivého listopadu. Bůh ví. Vrátil jsem se okouzlen a ty chvíle jak rým k rýmu kladu. </poem> [[Kategorie:Poezie]] h79fuuod3xernfv860dw60stxw2rhsu 0 94615 308785 2025-07-03T17:48:39Z Jean-Paul 8278 založení 308785 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Jeden den | ČÁST = Mléčná dráha | DALŠÍ = Vzpomínka }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčná dráha | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 64. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c3d3cb0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Světla pod vrchy — komu svítí? Čí stín se to chvěje v nich? Shasíná jedno za druhým, už jenom mléčné dráhy dým pluje ve výších. Už jenom mléčnou drahou táhne sen za snem spícím pod čely. Z mrazivé, srázné dálavy sestupují k nám postavy, oděné v modř a do běli. Průsvitné, hladí ruce naše, nad ústa se nám sklánějí. Dotýkáme se jich údů plaše a plni stesku díváme se, jak mléčná dráha pryč je nese průvanem našich veřejí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] cpqx24nwyzfko9yoc8t1021ght33j0d 0 94616 308786 2025-07-03T17:52:57Z Jean-Paul 8278 založení 308786 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Mléčná dráha | ČÁST = Vzpomínka | DALŠÍ = Zima }} {{Textinfo | TITULEK = Vzpomínka | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 65–66. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c4b9491-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Šípky na mezích voní k silnici. Přišel jsem z vesnice chlebem vonící. Teče tam řeka, prozpěvuje si. Kukačka kuká vítězně nad lesy. Průsek doubravou v parách zalitý. Nevrátíme se po něm já ni ty. Neopřeme se o stůl dubový, žulová ňadra, zpěvné hřbitovy. Tady na domu dům, v oknech nesmělý květ. Slyším za mraky řeku plout a znět. Hudby vzdálené na mě padají. Z železných pekel ráj si vybájí. Tichý déšť světel, úsměv ozvěny volá nás, volá na vrch skleněný. Tam prvních slov zní sladkost ztracená, tok řeky kreslí její písmena, vítr je rozsel v modrý vzduchu sad a ptáci slov je snovou v dechu mát. Vraťme se zase do nenávratna, kde tekou dny jak voda závratná, dohovořme se novým jazykem nad starou láskou, sny a nad zvykem. </poem> [[Kategorie:Poezie]] rhihzvjskuuuhxwjve5aex39atlajke 0 94617 308787 2025-07-03T17:57:08Z Jean-Paul 8278 založení 308787 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Vzpomínka | ČÁST = Zima | DALŠÍ = Vlaky }} {{Textinfo | TITULEK = Zima | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 67. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c681d40-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Někde v noci mezi topoly zvoní zvonky, křupe koní klus. Ale ne. To jen tak pobolí vzpomínka na široširou Rus. Štíhlé břízy do nedohledna, na závějích měkký, modrý stín. A těch oblak hloubka bezedná, v nichž si koupal oči Jesenin. Někde v noci mezi topoly zvoní z cerkve na kost zmrzlá zem. Mrtvý Jesenin tam blábolí modrý verš nad černým traktorem. </poem> [[Kategorie:Poezie]] mf9vokqxfo6gruutwjv96ncam1ncvx5 0 94618 308788 2025-07-03T18:01:15Z Jean-Paul 8278 založení 308788 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Zima | ČÁST = Vlaky | DALŠÍ = Míjení }} {{Textinfo | TITULEK = Vlaky | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 68. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c767521-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Těch vlaků z dálek, jež se vracejí, tak plny hudby, plny nadějí! Také jsem v rytmu prchavých jich chvil a v rytmu kol a skel s cizinci hovořil, čas jejich slov chuť oceánu měl. Kdo ví, zda jsem jim rozuměl? Vlak rovinami jel, po horách, tkal modro v očích a v srdci strach, neznámý úsměv se v ústech smál ženám, jež se mnou jely v dál. Jely, přejely. Teprve dnes mi jejich úsměv v náruč kles, změnil se v slovo, slovo v dým a tomu dýmu rozumím. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 7snn9m10i0mxrflsotwth1u8f9ahp91 0 94619 308789 2025-07-03T18:09:05Z Jean-Paul 8278 založení 308789 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Vlaky | ČÁST = Míjení | DALŠÍ = Daleko }} {{Textinfo | TITULEK = Míjení | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 69–70. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c84a5f0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Dny vály jako vůně, soumraky z růží byly. Nechtělo se nám loučit s pomíjející chvílí, vraceti času lesk očí a rty, jež jsme políbili. Nechtělo se nám ztrácet šum slov, jež nevěděla, slyšeti vyprchávat tušení rozechvělá, vědět, jak hroutí se v nás sladká vnuknutí těla. Kéž bychom měli ruce, jež si vás nedají vzíti, kéž bychom měli něhu, jež věčným světlem svítí a byli jako peřej, jež bez času se řítí! Kéž by v zrak nevyplouval nám obraz utonulý, kéž by nás nevolal už zvuk vln, jež jednou jsme vzduli, kéž dotkne se mně milost nehledat, nenajdu-li. Dny vály jako vůně, soumraky z růží byly, děti, jež umírají, sotva se narodily. Tak kráčí plaché štěstí probouzejících se chvílí. Dotknu se tě a mizíš, jiné se vracíš znova. Vracíš se ke mně cizí, mé jenom závratí slova. Vracíš se, šťasten jsem, vida, kterak se v tmách ztrácíš znova. </poem> [[Kategorie:Poezie]] nsiyn8b3ub5sp0s100mlov2vfeoephq 0 94620 308790 2025-07-03T18:14:50Z Jean-Paul 8278 založení 308790 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Míjení | ČÁST = Daleko | DALŠÍ = Hasnoucí den }} {{Textinfo | TITULEK = Daleko | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 71–72. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9c9c73b0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Odlétají ptáci v dál jako v staré, smutné básni. Odlétají ptáci v dál, ale obzory se jasní. Sladký vítr z hloubi let čeří vlny, čeří mračna. Sladký vítr z hloubi let vane na tvá ústa lačná. Uzříš, chceš-li viděti, míle stop svých vlastních kroků. Soumrak v oči zvedne ti dlouhou vlnu ženských boků. Zvedne ti ji do tváře a hned zase opadává. Stíny jdou, jdou bez záře, bez bolesti do smrákava. A tam v hvězdách a tam v tmách klasů, žen a parolodí věčný sen, jenž na tě sáh, kolem božích vrat tě vodí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 9ri3fpj1pc60rbyv2etjr80s3rfzorv 0 94621 308791 2025-07-03T18:33:29Z Jean-Paul 8278 založení 308791 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Daleko | ČÁST = Hasnoucí den | DALŠÍ = Jakoby tu byl }} {{Textinfo | TITULEK = Hasnoucí den | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 73. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9cb44170-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Pohleď, jak se mísí den s modrou nocí v našem zraku. Za mrtvé dny vyměněn, mizí, zázrak na zázraku, mizí, dětský smích a krok, zrak vším ještě okouzlený, dívčí zrak a dívčí bok, zlatý kříž na prsou ženy, mizí, sýček ozvěny, jitřní hudby ještě plný, jako déšť, jak plameny, jako vítr, jako vlny. A tak mizí vše, co znáš, všecko, co jsme milovali. A tak mizí, Bože náš, vše, co v těla plášť nás halí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 824h9jedtbgc47erdqi2hv72dqa4jbg 0 94622 308792 2025-07-03T18:38:37Z Jean-Paul 8278 založení 308792 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Hasnoucí den | ČÁST = Jakoby tu byl | DALŠÍ = Zvony }} {{Textinfo | TITULEK = Jakoby tu byl | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 74. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9cc29950-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Vidím ten večer již, a jakoby tu byl. Mha teplá jako dech se chvěje mezi stromy a barvy soumraku, z jichž tůní žal jsem pil, v tmu sladkou, medovou, se bez bolesti lomí. Vzpomínko ztracená, sne nevyplněný, větévko za oknem a sklo, sklo mezi námi! A šero, jež mi hráš na housle ozvěny, na vítr čekám tu, jenž skráně polaská mi. Zvedni mě jako list, v svých vykoupej mě tmách, jak dítě v dlaních tvých ať jsem, ať nemám strach ze sebe, ze smrti, z průvanu ve hvězdách. Vidím ten večer již a jakoby tu byl. A slyším města šum za miliony mil, jako když nejsem již a jakobych jen byl. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 4zqs2htbwlp87zdf07bdvhbjz8l7tm6 0 94623 308793 2025-07-03T18:45:09Z Jean-Paul 8278 založení 308793 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Jakoby tu byl | ČÁST = Zvony | DALŠÍ = Válka }} {{Textinfo | TITULEK = Zvony | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 75–76. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9cd0ca20-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Onoho dne, zněly polední zvony, roznášely krajinou těžký hlas, jakoby na hroby padaly jich tóny a od žuly k nebi se odrážely zas a mne jal smutek, ale bez bolesti, jakobych čekal na nějaké znamení, třebaže snítka ve větru zašelestí a v zářivou krajku se promění, nebo že zvony se v alej rozestaví a já jí půjdu daleko za obzor a jako roj zlatých včel kol mé hlavy se rozšumí lehce jejich truchlivý sbor. Zdálo se mi, že rozumím zvonu, jenž se mi rozpršel po pleti, zdálo se mi, že jdu a jdu a tonu, jak Orfeus v bezhvězdném podsvětí. A Eurydiké, neviditelná celá, mě za ruku vedla a cítil jsem v jejích prstech vznos bílého těla, nad nímž nevládla tíha a zem. A všecky věci, po nichž paprsky bez slunce plály a všechny mé city, jež šťastným mne činily, se věcem a citům pouze podobaly, z věčnosti padajíce mi do duše na chvíli. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 8sqrp9xkot9o1tx7jtr82y4tytb8pbc 0 94624 308794 2025-07-03T18:49:18Z Jean-Paul 8278 založení 308794 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Zvony | ČÁST = Válka | DALŠÍ = Ulice }} {{Textinfo | TITULEK = Válka | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 79. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d137870-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Nahoře bílo, dole bílo. Obilí v dálku se rozvlnilo. Mlčí dávno zvon ke hřbitovu, válka lidí a rachot kovů. Už ani nevíš, jestli byla, nevíš, koho ti zahubila. Možná však, že i nyní právě teče krev po zelené trávě, ohně a války a vraždy jdou neviditelně krajinou. Šípkový keři, žitný klase, nedávej nám je vidět zase, zahal nás, země, v plodném tichu do svého světla, tmy a smíchu. </poem> [[Kategorie:Poezie]] f8zmziqs5f82oysbulo4iq0my1atk3s 0 94625 308795 2025-07-03T18:54:21Z Jean-Paul 8278 založení 308795 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Válka | ČÁST = Ulice | DALŠÍ = Tvář }} {{Textinfo | TITULEK = Ulice | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 80. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d241a40-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Prší, déšť úsměvy smývá, lamp záře plá uvadle. Stín lidských kroků se stmívá v asfaltu zrcadle. Na zlato, na perly za sklem, na hrozny ve skříních dívá se v pohledu prasklém zrak nezaměstnaných. Studený vítr žene chladné myšlenky v tmách. Pohledy popálené se rozpadají v prach. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 53w1nr04yozavy0ixo7sdp7uhf7glce 0 94626 308796 2025-07-03T18:59:25Z Jean-Paul 8278 založení 308796 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Ulice | ČÁST = Tvář | DALŠÍ = Spát }} {{Textinfo | TITULEK = Tvář | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 81–82. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d399e10-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Směje se města tvář v zrcadle na nároží. Tančí tisíce noh v zrcadle na nároží. Květiny promenád se v něm pyšní svou barvou. A těch rukou, těch ruk, jež jdou, jež si jich narvou! Směje se města tvář v zrcadle na nároží. Zelená slunce lamp v zkřivené tváři boží. Sklání se umělý den v noc nad jezero rtuti. Šumí les bílých žen, pleť doutná v černé huti a prostřed zrcadla, hleď, noční motýl sedí, samet zavřených ran, prosba bez odpovědi. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 070620t6pd4zj2gdwqiusxl4r6sxdf0 0 94627 308797 2025-07-03T19:03:57Z Jean-Paul 8278 založení 308797 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Tvář | ČÁST = Spát | DALŠÍ = Nahý smích }} {{Textinfo | TITULEK = Spát | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 83. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d883340-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Tam, kde tanec zní a smích, vše se mění v zvuk a krásu. Bohu sytých chce se jasu na dně nocí šumivých. Ale tam, kde neštěstí obchází, hlad rozsívajíc, šerem pomazaný krajíc vlhne v mlze předměstí, anděl bídy nevěrný, stydící se za své cáry, než rozdá své milodary, zhasne všecky lucerny. Po tmě kvasí vzdech a hlad, hněv a nemoc bez lékaře. Jenom zlatu chce záře, blátu chce se spát jen, spát. </poem> [[Kategorie:Poezie]] b6ptrbej0qmb8efvw3kfoghf2pg3d10 0 94628 308798 2025-07-03T19:08:04Z Jean-Paul 8278 založení 308798 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Spát | ČÁST = Nahý smích | DALŠÍ = Sever }} {{Textinfo | TITULEK = Nahý smích | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 84. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d9d9000-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Kane déšť a padá list do bláta a mezi saze. Tolik úst, jimž chce se jíst, z šera usmívá se naze. Míjí krásu rodných měst nahý smích, jenž smíchem není. Padá jako hřích a trest na sochy a na kamení. Tluče v zlaté veřeje tvrdě prsty hubenými. Popisuje aleje zlověstnými znameními. A když se pak rozpadne jako vřed v tvých ulic jase, neraduj se. Přepadne tě v tvém klidném spánku zase. </poem> [[Kategorie:Poezie]] qp1rubgw5xlotzaq7yyc8vxm4b3t7yr 0 94629 308799 2025-07-03T19:12:44Z Jean-Paul 8278 založení 308799 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Nahý smích | ČÁST = Sever | DALŠÍ = Vzpomínka (2) }} {{Textinfo | TITULEK = Sever | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 85. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9dabe7e0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Prach silnic, popel hald čpí z květů toho kraje. Prach silnic, popel hald — a májový tvůj alt tu do tmy, lásko, zraje. A z tmy těch hlubin tvých, v nichž zvuk a barva hyne, a z tmy těch hlubin tvých se do měst zářivých proud světla na nás line. Jsme sever a jsme jih. Tma dolů, záře polí. Žijeme z nocí tvých a tebe den náš bolí. Náš krutý den tě bolí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] noyyha7gly7lqqpc3thaiu4xxqq7g54 0 94630 308800 2025-07-03T19:27:19Z Jean-Paul 8278 založení 308800 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Sever | ČÁST = Vzpomínka (2) | DALŠÍ = Žebráci }} {{Textinfo | TITULEK = Vzpomínka (2) | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 86–87. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9dc144a0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Dým barvil tu květy, hukot otřásal nebem. Shrbeni, s bandaskami a s okoralým chlebem se trousili dělníci do práce. Nebylo ptáků a hasl van hvězd nad suchým lesem a nad prachem cest, když z žhavých pecí železo teklo, povléklo nebe a dusilo noc. Říkal jsem: Peklo. Vyvanul dým, nebe modrá se v kruhu, skřivan se vrátil a zpívá. Ticho jak balsám se rozlévá zelení luhů a jako spoutaný dravec továrna mlčí. Nad zrezavělou pecí, nad prsty mrtvých komínů slaví svůj vjezd, když padne večer, chorály cvrčků a armády hvězd. A máj, sladký máj. Říkám si tiše: Ráj? </poem> [[Kategorie:Poezie]] sg4mufeeddzrc66zke961p7r7esagsr 0 94631 308801 2025-07-03T19:31:37Z Jean-Paul 8278 založení 308801 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Vzpomínka (2) | ČÁST = Žebráci | DALŠÍ = Hřbitov v Boru }} {{Textinfo | TITULEK = Žebráci | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 88–89. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9dec2530-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> V déšť a mlhu oblečen, potácí se se žebráky po silnici kalný den. V poli převrácený pluh čeká ještě na oráče, ale cesty nazdařbůh, nazdařbůh se vinou v dál. Nazdařbůh jde bláto cest, nazdařbůh jde otrhánek k věžím smějících se měst. Boháč chléb tam rozdává, na znavené údy čeká pohostinná šatlava. Je tam sucho, je tam smích spoluvězňů, lidským soudem milosrdně přikrytých. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 78i4z1mqrb86qavkbppq7j4mzs0wb5j 0 94632 308802 2025-07-03T19:36:52Z Jean-Paul 8278 založení 308802 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Tonoucí stíny | AUTOR = Josef Hora | PŘEDCHOZÍ = Žebráci | ČÁST = Hřbitov v Boru | DALŠÍ = Země Dostojevského }} {{Textinfo | TITULEK = Hřbitov v Boru | AUTOR = [[Autor:Josef Hora|Josef Hora]] | ZDROJ = HORA, Josef. ''Tonoucí stíny''. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 90–91. | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9e124ad0-1039-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Vůně skal a borovic stoupá k nebi v modrém svitu. Oblak, les a hřbitov, nic, sedm zastřelených spí tu. Sedm ran a sedm hran a zas léto jako bylo. Břízami zas se všech stran jako družičkami bílo. Žijí ti, kdo stříleli? Jsou mrtvi ti zastřelení? A ti, soud kdo seděli, dočkali se odsouzení? Sladce, teple dýchá zem na slunci i v stínu thují. Kam pohlédneš pod nebem, bitvy hmyzu pokračují. Jedni bez hlesu tu mrou, druzí skřekem smrt svou hlásí. Měkkým sluncem, měkkou tmou z hrobů nové rostou časy. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 03gx6p22v0ljpa9bmxhfdn6gtdp4tkn