Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.46.0-wmf.21 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 96570 313587 2026-03-27T15:44:45Z Lenka64 2855 n 313587 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Slavomír | PŘEDCHOZÍ = Slavníkovci | DALŠÍ = Slezsko }} {{Textinfo | TITULEK = Slavomír | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 760. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Slavomír (Velká Morava) | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''Slavomír''', kněz, vůdce povstalých Moravanů proti Němcům po uvěznění od nich knížete Svatopluka. {{Konec formy}} p61iq5p7uh0up0usdiuz8y5beedq07n 250 96571 313588 2026-03-27T20:12:59Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ {{Verš|109|3}} a slovy záští mne obklopují a bojují proti mně bezdůvodně. {{Verš|109|4}} Odplatou za mou lásku se mi staví na odpor, a já jsem v modlitbách. {{Verš|109|5}} Přidělili mi zlo odplatou za dobro a zášť namísto lásky. {{Verš|109|6}} Stanov nad ním zlovolného a odpůrce nechť se postaví po jeho pravici. {{Verš|109|7}} Když bude souzen, vyjde jako vinník a svou modlitbou se prohřeší. {{Verš|…“ 313588 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ {{Verš|109|3}} a slovy záští mne obklopují a bojují proti mně bezdůvodně. {{Verš|109|4}} Odplatou za mou lásku se mi staví na odpor, a já jsem v modlitbách. {{Verš|109|5}} Přidělili mi zlo odplatou za dobro a zášť namísto lásky. {{Verš|109|6}} Stanov nad ním zlovolného a odpůrce nechť se postaví po jeho pravici. {{Verš|109|7}} Když bude souzen, vyjde jako vinník a svou modlitbou se prohřeší. {{Verš|109|8}} Jeho dny budou nečetné, jeho postavení si vezmiž jiný. {{Verš|109|9}} Osiřejí jeho synové a jeho manželka ovdoví, {{Verš|109|10}} a neustále budou obcházeti jeho děti s prosbami a žádati z důvodu svého zhroucení. {{Verš|109|11}} Zabaví věřitel všechen jeho majetek a ukořistí cizinci jeho výdělek. {{Verš|109|12}} Nechť není nikoho, kdo by mu zachoval milost, a nikoho, kdo by uštědřil jeho sirotkům. {{Verš|109|13}} Buď jeho potomstvo určeno k zániku, v pokolení dalším bude smazáno, jejich jméno. {{Verš|109|14}} Budiž vzpomenuto viny jeho otců u Tvůrce a hřích jeho matky nebudiž smazán, {{Verš|109|15}} nechť jsou před Tvůrcem stále a vyhladí ze země jejich památku {{Verš|109|16}} za to, že nevzpomněl toho, by prokázal milost, a pronásledoval muže chudého a bezmocného a na srdci zdrceného, až na smrt, {{Verš|109|17}} a miloval kletbu i postihla jej, a nepřál si požehnání, i vzdálilo se od něho, {{Verš|109|18}} a oděl se kletbou jako svým hávem a vnikla jako voda do jeho nitra a jako olej do jeho kostí. {{Verš|109|19}} Nechť je mu jakoby oděvem, který halí, a jakoby pásem, který stále opásá. {{Verš|109|20}} To budiž odměna mých odpůrců od Tvůrce a těch, kdo promlouvají zlo proti mé duši. {{Verš|109|21}} A ty, Vládce osudu, Pane, jednej se mnou pro jméno své, jakož dobrá je tvá milost, zachraň mne! {{Verš|109|22}} Neboť chudý jsem a bezmocný, a mé srdce je raněno v mém nitru. {{Verš|109|23}} Jako stín, který se klaní, jsem zaplašen, prchám s místa na místo jako přelétavý hmyz. {{Verš|109|24}} Má kolena se třesou postem a s mého těla opadl tuk.<noinclude></noinclude> e9deahx8fezb1gndjvuwvh1fvnmv3m6 250 96572 313589 2026-03-27T20:21:27Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ {{Verš|109|25}} I stal jsem se potupou pro ně, podívají se na mne a zavrtí hlavou. {{Verš|109|26}} Pomoz mi, Tvůrce, Pane mého osudu, zastaň se mne dle milosti své, {{Verš|109|27}} a nechť poznají, že tvá ruka to jest, tys, Tvůrce, to učinil. {{Verš|109|28}} Klnou oni, ale ty požehnej, vstanou a zastydí se a tvůj služebník se zaraduje. {{Verš|109|29}} Odějí se moji odpůrci zklamáním a zahalí se jakoby pl…“ 313589 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ {{Verš|109|25}} I stal jsem se potupou pro ně, podívají se na mne a zavrtí hlavou. {{Verš|109|26}} Pomoz mi, Tvůrce, Pane mého osudu, zastaň se mne dle milosti své, {{Verš|109|27}} a nechť poznají, že tvá ruka to jest, tys, Tvůrce, to učinil. {{Verš|109|28}} Klnou oni, ale ty požehnej, vstanou a zastydí se a tvůj služebník se zaraduje. {{Verš|109|29}} Odějí se moji odpůrci zklamáním a zahalí se jakoby pláštěm svou hanbou. {{Verš|109|30}} Vzdávám dík Tvůrci velice svými ústy a uprostřed četných jej budu velebiti, {{Verš|109|31}} že se postaví po pravici bezmocného, by se ho zastal proti těm, kdo odsuzují jeho duši. <section end="Žalm 109."/><section begin="Žalm 110."/> === ŽALM 110. === __NOEDITSECTION__ {{Verš|110|1}} Davidovi určený zpěv. Výrok Tvůrce o mém pánu: Setrvej po mé pravici, až položím tvé nepřátele co podnož k tvým nohám. {{Verš|110|2}} Oporu tvé vítězné síly pošle Tvůrce z Cijonu, panuj uprostřed svých nepřátel. {{Verš|110|3}} Tvůj národ: oddanost v den, kdy k tobě se shluknou, v ozdobách svatosti, od matčina lůna přízeň, při tobě je rosa tvého mládí. {{Verš|110|4}} Přisahal Tvůrce a neodvolá: Tys kníže navždy, po mém rozkazu, král spravedlivosti.<ref>Dle I. kn. Mojž. kap. 14. v. 18. název králů jerusalemských.</ref> {{Verš|110|5}} Pán po tvé pravici zničil v den svého hněvu krále. {{Verš|110|6}} Rozsoudí národy, plno mrtvol, zničil hlavu nad zemí mocnou, {{Verš|110|7}} z potoku na cestě se napije, tož nechť vztyčí hlavu! <section end="Žalm 110."/><section begin="Žalm 111."/> === ŽALM 111. === __NOEDITSECTION__ {{Verš|111|1}} Haleluja. Vzdávám dík Tvůrci z celého srdce, v radě přímých a shromáždění. {{Verš|111|2}} Veliká jsou díla Tvůrcova, promyšlena pro všechny jejich účely.<noinclude></noinclude> 8jxfslflicyj409t3c22bu8ysic9bn3 0 96573 313590 2026-03-27T20:23:43Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 108. | ČÁST = Žalm 109. | DALŠÍ = Žalm 110. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="104-106" fromsection="Žalm 109." tosection="Žalm 109." />“ 313590 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 108. | ČÁST = Žalm 109. | DALŠÍ = Žalm 110. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="104-106" fromsection="Žalm 109." tosection="Žalm 109." /> s4qs4e6exym0ncce0f56u84j80iwsq3 0 96574 313591 2026-03-27T20:25:28Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 109. | ČÁST = Žalm 110. | DALŠÍ = Žalm 111. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="106" fromsection="Žalm 110." tosection="Žalm 110." />“ 313591 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 109. | ČÁST = Žalm 110. | DALŠÍ = Žalm 111. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="106" fromsection="Žalm 110." tosection="Žalm 110." /> 6w5gfada6lvui9evsxsnv8ynsy4t0sg 250 96575 313592 2026-03-27T20:33:14Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ {{Verš|111|3}} Vznešenost a nádhera je jeho působení a jeho spravedlivost trvá povždy. {{Verš|111|4}} Památku stanovil pro své zázraky, milostivý a milosrdný je Tvůrce. {{Verš|111|5}} Potravu dal svým ctitelům, vzpomene na věky své smlouvy. {{Verš|111|6}} Sílu svých skutků zvěstoval svému lidu, že jim dá dědictví národů. {{Verš|111|7}} Díla jeho rukou jsou pravda a právo, osvědčena všechna jeho us…“ 313592 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ {{Verš|111|3}} Vznešenost a nádhera je jeho působení a jeho spravedlivost trvá povždy. {{Verš|111|4}} Památku stanovil pro své zázraky, milostivý a milosrdný je Tvůrce. {{Verš|111|5}} Potravu dal svým ctitelům, vzpomene na věky své smlouvy. {{Verš|111|6}} Sílu svých skutků zvěstoval svému lidu, že jim dá dědictví národů. {{Verš|111|7}} Díla jeho rukou jsou pravda a právo, osvědčena všechna jeho ustanovení, {{Verš|111|8}} opřena trvale navždy, učiněna v pravdě a přímosti. {{Verš|111|9}} Vysvobození poslal svému lidu, přikázal na věky svou smlouvu, svaté a úctyhodné je jeho jméno. {{Verš|111|10}} Počátkem moudrosti je bázeň před Tvůrcem, důmysl dobrý pro každého, kdo se jimi<ref>Ustanoveními dle v. 7.</ref> řídí, jeho chvála trvá navždy. <section end="Žalm 111."/><section begin="Žalm 112."/> === ŽALM 112. === __NOEDITSECTION__ {{Verš|112|1}} Haleluja. Blaze muži, který se bojí Tvůrce, v jeho příkazech má zalíbení velmi. {{Verš|112|2}} Statným v zemi bude jeho potomstvo, pokolení přímých bude žehnáno. {{Verš|112|3}} Jmění i bohatství je v jeho domě a jeho spravedlivost trvá navždy. {{Verš|112|4}} Vysvitlo v temnu světlo pro přímé, milostivý<ref>Bůh.</ref> a milosrdný a spravedlivý. {{Verš|112|5}} Dobrý muž uděluje a půjčuje, pořádá svá slova v právu, {{Verš|112|6}} neboť nikdy nekolísá, k paměti věčné bude spravedlivý. {{Verš|112|7}} Pověsti zlé se nebojí, pevné je jeho srdce, spoléhá na Tvůrce. {{Verš|112|8}} Klidné je jeho srdce, nebojí se, až bude moci hleděti na své utiskovatele. {{Verš|112|9}} Štědře dává nemajetným, jeho zásluha trvá navždy, jeho roh<ref>Obraz mocí a slávy.</ref> se pozdvihne ve cti. {{Verš|112|10}} Zlovolný uvidí a zlobí se, zuby zatíná a zachází, tužba zlovolných hyne. <section end="Žalm 112."/><noinclude></noinclude> 52u7oln6r4yekgag02pxok1z08fpqm2 0 96576 313593 2026-03-27T20:34:53Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 110. | ČÁST = Žalm 111. | DALŠÍ = Žalm 112. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="106-107" fromsection="Žalm 111." tosection="Žalm 111." />“ 313593 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 110. | ČÁST = Žalm 111. | DALŠÍ = Žalm 112. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="106-107" fromsection="Žalm 111." tosection="Žalm 111." /> 9gozyiedr4li9pgdbyfnjlijcdsk85f 0 96577 313594 2026-03-27T20:35:40Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 111. | ČÁST = Žalm 112. | DALŠÍ = Žalm 113. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="107" fromsection="Žalm 112." tosection="Žalm 112." />“ 313594 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Arnošt Bass | TITUL = Žalmy | PŘEDCHOZÍ = Žalm 111. | ČÁST = Žalm 112. | DALŠÍ = Žalm 113. }} <pages index="Arnošt Bass Žalmy.pdf" include="107" fromsection="Žalm 112." tosection="Žalm 112." /> pbmnysvw31v2x37f47oig3mxn4cvuef 0 96578 313595 2026-03-28T08:15:53Z Lenka64 2855 n 313595 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Slezsko'''Tučný text''' | PŘEDCHOZÍ = Slavomír | DALŠÍ = ze Slivna }} {{Textinfo | TITULEK = Slezsko | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 760—763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Slezsko | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''Slezsko''', lat. ''Silesia'', něm. ''Schlesien'', druhdy země koruny České, nyní s větší části od ní odtržená, tak že jen skrovný díl horního '''S'''-ska při ní pozůstává, ostatní pak ku království Pruskému náleží, obydleno bylo záhy rozličnými kmeny slovanskými, Holasici, Vislany, Opolany, Bobrany, Charváty a j., kteří však nedospěli k utvoření vlastního neodvislého státu, nýbrž dle okolností vlivu a panství mocnějších sousedů svých, Němců, Čechů a Poláků, podlehali. Není pochybnosti, že '''S'''. činilo svým časem část veliké říše Samovy, později říše Velkomoravské, odkud i křesťanství se tam dostalo. Po pádu říše Moravské dostala se zajisté větší část '''S'''-ska pod panství mocných Boleslavů I. a II., a tím samým v církevním ohledu pod biskupy Pražské (r. 973). V zakládací listině biskupství Pražského vyskytuje se poprvé pro krajiny a obyvatelstvo Čechám poddané hromadné pojmenování {{Prostrkaně|Slezané}}. Po smrti Boleslava II. opanoval '''S'''. Polský Boleslav Chrabrý, který mu vládl až do své smrti (1025). Ale již r. 1039 kníže Český Břetislav zmocnil se celého '''S'''-ska, jež Kazimírovi Polskému vrátil teprv r. 1054 za roční poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra, který přestal teprv za Boleslava Křivoústého okolo r. 1102. Od té doby vykazovali polští Piastové mladším členům rodu svého úděly v '''S'''-sku pod vrchmocí panovníka, jenž vládl v Polště, a tak časem rozděleno jest '''S'''. na množství menších knížectví, která zase všelijak dále se dělila a spojovala. (Těmto jednotlivým knížectvím slezským věnovány jsou v díle našem zvláštní články.) Drobní tito polosamostatní panovníci hleděli si každý osobních zájmů svých, které se často mezi sebou rozcházely, málo kdy se shodujíce s interesy říše Polské, z jejíhož vrchního panství všemožně se vytrhovali. Odtud časté různice mezi nimi, ve kterých jednotliví knížata hledali opory v cizině. Tak Kazimír II. kníže Bitomský dal se r. 1289 v ochranu krále Českého Václava II. na základě práva lenního, kteréhož příkladu následovali brzy též bratří jeho Měčislav Těšínský, Boleslav Opolský a Přemysl Ratibořský, tak že Václav II. stal se vrchním pánem celého horního '''S'''-ska. Čím dále tím více knížat slezských přistupovalo k lennímu svazku s korunou Českou, jmenovitě za krále Jana, až konečně Karel IV. i poslední dvě samostatná knížectví slezská, Javornické a Svídnické, sňatkem s dědičkou jejich Annou roku 1353 získal. Již dříve byl se král Polský Kazimír Veliký v míru r. 1335 s králem Janem uzavřeným odřekl všeho práva k '''S'''-sku, následkem čehož Karel IV. r. 1348 prohlásil je za {{Prostrkaně|věčné příslušenství království Českého}}. Od té doby králové Čeští nazývali se {{Prostrkaně|nejvyššími knížaty Slezskými}}, dávajíce se v dobách pozdějších zastupovati ve Vratislavi {{Prostrkaně|nejvyššími}} starosty čili {{Prostrkaně|hejtmany zemskými}}. Knížata zvykali scházeti se ke společným poradám o záležitosti obecného dobra celé země, z kterýchžto schůzek, když knížata osoby své dávali zastupovati posly, a když podobné zástupce v dorozumění s knížaty též stavové některých knížectví do nich posílali, vyvinul se znenáhla tak zvaný {{Prostrkaně|conventus publicus}} co jakési zastupitelstvo celého '''S'''-ska, vedle kteréhož jednotlivá knížectví měla zvláštní své sněmy. Na nejvyšší hejtmanství podle privilegie Vladislavova z r. 1498 a na vyšší důstojenství kněžská podle narovnání Kolovratova (v. Kolovrat str. 319) z roku 1504 směli jen domácí býti usazováni. Holdování králům Českým konalo se ve Vratislavi, vojenské služby toliko na území slezské byly obmezeny. Za takového postavení zemí slezských ke koruně České, jejíž generální sněmy také knížata slezská navštěvovali, dostaly se mnohé zvyky českoslovanské do '''S'''-ska, jmenovitě zaveden v XV. století jazyk český do listin slezských. Roku 1478 mírem Olomouckým, uzavřeným, mezi králi Vladislavem Českým a Matiášem Uherským, odtrženo jest '''S'''. na čas od koruny České, byvši s Moravou a Lužicemi postoupeno tomuto na čas jeho života, po jeho smrti však jsou všecky tyto země opět spojeny s korunou Českou. Ve XIII. století dalo se ve '''S'''-sku, jako v Čechách a na Moravě, zakládání měst dle německého spůsobu, čímž německý živel trvale se zahnízdil v zemi, nejsa žádnou národní reakcí, jako v Čechách za dob husitských, v šíření svém zadržován, čímž stalo se, že během času nad slovanským opanoval. Proti církevně-reformačnímu ruchu v Čechách nejenom německé měšťanstvo, nýbrž i knížata slezská příkře se stavěli, o čemž svědčí časté boje Slezanů s Husity a později zarytý odpor proti králi Jiřímu, jehož hlavou byla Vratislav. Za slabého Vladislava nastaly také v '''S'''-sku jako v Čechách rozličné zmatky vnitřní, vedoucí až ke krvavým bojům, které ne bez obtíže jsou uklizeny. Jakož pak dříve odporni byli Slezané českému husitství, tak snadno se u nich ujímalo učení Lutherovo z Němec přišlé, proti němuž marně stavěli se králové Čeští z rodu Habsburského. Mezi tím velmi často střídali se držitelé jednotlivých knížectví slezských, z nichž některá dostávala se v moc rodinám cizím, při čemž bylo králům Českým nejednou důrazně hájiti práv koruny, aby žádné území '''S'''-ska od ní se neodcizilo. Pokoušeliť se o to jmenovitě markrabata Braniborští opětovaným uzavíráním dědičných smluv s jednotlivými knížecími rodinami slezskými, kteréžto smlouvy pak od panovníků českých, jmenovitě od Ferdinanda I., za neplatné jsou prohlášeny. V následujících na to rozbrojích náboženských stáli Slezané věrně při evangelických stavech českých, a r. 1609 vypravili poselství do Čech, aby tam společně s nimi pracovalo za propůjčení svobody náboženské. Po vydání Čechům žádaného majestatu udělil císař Rudolf také Slezanům zvláštní majestat. I za povstání českého byli Slezané za jedno se stavy českými, s nimi zároveň prohlásili se r. 1619, že neuznávají Ferdinanda II. za svého pána, a vypověděli jesuity ze země. Později uznali Fridricha Falckého za krále Českého a přidali se k všeobecnému spolku rakouských dědičných zemí s Uhry proti Ferdinandovi zatím již na císařství zvolenému; svolali do zbraně 8000 mužů pěších a 1800 jezdců, 23. února 1620 holdovali Fridrichovi ve Vratislavi a povolili mu daň 60.000 a manželce jeho 40.000 tolarů. Ale po bitvě Bělohorské přijali návrh kurfiršta Saského, že mezi nimi a císařem smíření sprostředkuje. Následkem toho ujednáno 18. ún. 1621 takzvaný {{Prostrkaně|saský akord}}, dle něhož knížata a stavové, vyjma Jana Jiřího markrabí Braniborského, jenž držel knížectví Krňovské, měli obdržeti odpuštění, potvrzení majestatu i ostatních svých svobod, avšak vzdáti se spolku dosavadního, rozpustiti vojsko své a zaplatiti císaři 300.000 zl. Císař potvrdil smlouvu tu, ale Slezané musili mu zaplatiti mnohem více peněz, což se několikráte opakovalo. Přes to všecko neušli Slezané přísného trestu za zpouru, roku totiž 1627, když císař nemusil se obávati, že by jim odněkud mohla pomoc přijíti, odvolal majestátní list, jednotlivým šlechticům a městům vyměřeny nové pokuty, mnozí trestáni smrtí, jiní ztrátou všech anebo části statků, od těch pak, kdo nechtěli ke katolictví přestoupiti, vydírali císařští soudcové vysoké peníze. Tisíce obyvatelů vystěhovaly se ze země, tisíce přivedeny na mizinu. Za války 30leté bylo '''S'''. opětně bojištěm, kterým se proháněla císařská i nepřátelská vojska, a zkáza země byla náramná. Šlechta zchudla, ještě více město a nejvíce sedláci, kteří byli beze vší ochrany vydáváni na milost a nemilost jak přátel tak nepřátel. Mírem Vestfálským sice slíbena Slezanům svoboda víry, ale slib nedržán; jak mile nebylo se více strachovati cizího nepřítele, nastalo nové pronásledování katolíků, a z knížectví, která byla časem přímo na korunu spadla, jsou protestanti bez milosti vyháněni. Konečně ujal se král Švédský Karel XII. ve smlouvě Altranstädtské (1707) také slezských protestantů, následkem čehož popřáno nějakého ulehčení luteránům, kdežto reformovaní i nadále zakoušeli přísnosti vlády. V takové míře zůstávalo '''S'''-sko až do smrti císaře Karla VI., proti jehož dceři a dědičce Marii Teresii vystoupil král Pruský Fridrich II., který, odvolávaje se na svrchu zmíněné dědičné smlouvy svých předků markrabat Braniborských, od králů Českých za neplatné prohlášené, činil nároky na '''S'''. a brannou moci ku platnosti je přivedl. Mírem Vratislavským postoupila Marie Teresie r. 1742 Fridrichovi největší část '''S'''-ska, podrževši jenom některá knížectví hornoslezská, která dosavad pod jménem {{Prostrkaně|rakouského}} '''S'''-ska při koruně České trvají. {{Konec formy}} 5qdb0w5exhz8ywaxksj9bg6azlkhtae 313596 313595 2026-03-28T08:16:33Z Lenka64 2855 313596 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Slezsko | PŘEDCHOZÍ = Slavomír | DALŠÍ = ze Slivna }} {{Textinfo | TITULEK = Slezsko | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 760—763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Slezsko | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''Slezsko''', lat. ''Silesia'', něm. ''Schlesien'', druhdy země koruny České, nyní s větší části od ní odtržená, tak že jen skrovný díl horního '''S'''-ska při ní pozůstává, ostatní pak ku království Pruskému náleží, obydleno bylo záhy rozličnými kmeny slovanskými, Holasici, Vislany, Opolany, Bobrany, Charváty a j., kteří však nedospěli k utvoření vlastního neodvislého státu, nýbrž dle okolností vlivu a panství mocnějších sousedů svých, Němců, Čechů a Poláků, podlehali. Není pochybnosti, že '''S'''. činilo svým časem část veliké říše Samovy, později říše Velkomoravské, odkud i křesťanství se tam dostalo. Po pádu říše Moravské dostala se zajisté větší část '''S'''-ska pod panství mocných Boleslavů I. a II., a tím samým v církevním ohledu pod biskupy Pražské (r. 973). V zakládací listině biskupství Pražského vyskytuje se poprvé pro krajiny a obyvatelstvo Čechám poddané hromadné pojmenování {{Prostrkaně|Slezané}}. Po smrti Boleslava II. opanoval '''S'''. Polský Boleslav Chrabrý, který mu vládl až do své smrti (1025). Ale již r. 1039 kníže Český Břetislav zmocnil se celého '''S'''-ska, jež Kazimírovi Polskému vrátil teprv r. 1054 za roční poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra, který přestal teprv za Boleslava Křivoústého okolo r. 1102. Od té doby vykazovali polští Piastové mladším členům rodu svého úděly v '''S'''-sku pod vrchmocí panovníka, jenž vládl v Polště, a tak časem rozděleno jest '''S'''. na množství menších knížectví, která zase všelijak dále se dělila a spojovala. (Těmto jednotlivým knížectvím slezským věnovány jsou v díle našem zvláštní články.) Drobní tito polosamostatní panovníci hleděli si každý osobních zájmů svých, které se často mezi sebou rozcházely, málo kdy se shodujíce s interesy říše Polské, z jejíhož vrchního panství všemožně se vytrhovali. Odtud časté různice mezi nimi, ve kterých jednotliví knížata hledali opory v cizině. Tak Kazimír II. kníže Bitomský dal se r. 1289 v ochranu krále Českého Václava II. na základě práva lenního, kteréhož příkladu následovali brzy též bratří jeho Měčislav Těšínský, Boleslav Opolský a Přemysl Ratibořský, tak že Václav II. stal se vrchním pánem celého horního '''S'''-ska. Čím dále tím více knížat slezských přistupovalo k lennímu svazku s korunou Českou, jmenovitě za krále Jana, až konečně Karel IV. i poslední dvě samostatná knížectví slezská, Javornické a Svídnické, sňatkem s dědičkou jejich Annou roku 1353 získal. Již dříve byl se král Polský Kazimír Veliký v míru r. 1335 s králem Janem uzavřeným odřekl všeho práva k '''S'''-sku, následkem čehož Karel IV. r. 1348 prohlásil je za {{Prostrkaně|věčné příslušenství království Českého}}. Od té doby králové Čeští nazývali se {{Prostrkaně|nejvyššími knížaty Slezskými}}, dávajíce se v dobách pozdějších zastupovati ve Vratislavi {{Prostrkaně|nejvyššími}} starosty čili {{Prostrkaně|hejtmany zemskými}}. Knížata zvykali scházeti se ke společným poradám o záležitosti obecného dobra celé země, z kterýchžto schůzek, když knížata osoby své dávali zastupovati posly, a když podobné zástupce v dorozumění s knížaty též stavové některých knížectví do nich posílali, vyvinul se znenáhla tak zvaný {{Prostrkaně|conventus publicus}} co jakési zastupitelstvo celého '''S'''-ska, vedle kteréhož jednotlivá knížectví měla zvláštní své sněmy. Na nejvyšší hejtmanství podle privilegie Vladislavova z r. 1498 a na vyšší důstojenství kněžská podle narovnání Kolovratova (v. Kolovrat str. 319) z roku 1504 směli jen domácí býti usazováni. Holdování králům Českým konalo se ve Vratislavi, vojenské služby toliko na území slezské byly obmezeny. Za takového postavení zemí slezských ke koruně České, jejíž generální sněmy také knížata slezská navštěvovali, dostaly se mnohé zvyky českoslovanské do '''S'''-ska, jmenovitě zaveden v XV. století jazyk český do listin slezských. Roku 1478 mírem Olomouckým, uzavřeným, mezi králi Vladislavem Českým a Matiášem Uherským, odtrženo jest '''S'''. na čas od koruny České, byvši s Moravou a Lužicemi postoupeno tomuto na čas jeho života, po jeho smrti však jsou všecky tyto země opět spojeny s korunou Českou. Ve XIII. století dalo se ve '''S'''-sku, jako v Čechách a na Moravě, zakládání měst dle německého spůsobu, čímž německý živel trvale se zahnízdil v zemi, nejsa žádnou národní reakcí, jako v Čechách za dob husitských, v šíření svém zadržován, čímž stalo se, že během času nad slovanským opanoval. Proti církevně-reformačnímu ruchu v Čechách nejenom německé měšťanstvo, nýbrž i knížata slezská příkře se stavěli, o čemž svědčí časté boje Slezanů s Husity a později zarytý odpor proti králi Jiřímu, jehož hlavou byla Vratislav. Za slabého Vladislava nastaly také v '''S'''-sku jako v Čechách rozličné zmatky vnitřní, vedoucí až ke krvavým bojům, které ne bez obtíže jsou uklizeny. Jakož pak dříve odporni byli Slezané českému husitství, tak snadno se u nich ujímalo učení Lutherovo z Němec přišlé, proti němuž marně stavěli se králové Čeští z rodu Habsburského. Mezi tím velmi často střídali se držitelé jednotlivých knížectví slezských, z nichž některá dostávala se v moc rodinám cizím, při čemž bylo králům Českým nejednou důrazně hájiti práv koruny, aby žádné území '''S'''-ska od ní se neodcizilo. Pokoušeliť se o to jmenovitě markrabata Braniborští opětovaným uzavíráním dědičných smluv s jednotlivými knížecími rodinami slezskými, kteréžto smlouvy pak od panovníků českých, jmenovitě od Ferdinanda I., za neplatné jsou prohlášeny. V následujících na to rozbrojích náboženských stáli Slezané věrně při evangelických stavech českých, a r. 1609 vypravili poselství do Čech, aby tam společně s nimi pracovalo za propůjčení svobody náboženské. Po vydání Čechům žádaného majestatu udělil císař Rudolf také Slezanům zvláštní majestat. I za povstání českého byli Slezané za jedno se stavy českými, s nimi zároveň prohlásili se r. 1619, že neuznávají Ferdinanda II. za svého pána, a vypověděli jesuity ze země. Později uznali Fridricha Falckého za krále Českého a přidali se k všeobecnému spolku rakouských dědičných zemí s Uhry proti Ferdinandovi zatím již na císařství zvolenému; svolali do zbraně 8000 mužů pěších a 1800 jezdců, 23. února 1620 holdovali Fridrichovi ve Vratislavi a povolili mu daň 60.000 a manželce jeho 40.000 tolarů. Ale po bitvě Bělohorské přijali návrh kurfiršta Saského, že mezi nimi a císařem smíření sprostředkuje. Následkem toho ujednáno 18. ún. 1621 takzvaný {{Prostrkaně|saský akord}}, dle něhož knížata a stavové, vyjma Jana Jiřího markrabí Braniborského, jenž držel knížectví Krňovské, měli obdržeti odpuštění, potvrzení majestatu i ostatních svých svobod, avšak vzdáti se spolku dosavadního, rozpustiti vojsko své a zaplatiti císaři 300.000 zl. Císař potvrdil smlouvu tu, ale Slezané musili mu zaplatiti mnohem více peněz, což se několikráte opakovalo. Přes to všecko neušli Slezané přísného trestu za zpouru, roku totiž 1627, když císař nemusil se obávati, že by jim odněkud mohla pomoc přijíti, odvolal majestátní list, jednotlivým šlechticům a městům vyměřeny nové pokuty, mnozí trestáni smrtí, jiní ztrátou všech anebo části statků, od těch pak, kdo nechtěli ke katolictví přestoupiti, vydírali císařští soudcové vysoké peníze. Tisíce obyvatelů vystěhovaly se ze země, tisíce přivedeny na mizinu. Za války 30leté bylo '''S'''. opětně bojištěm, kterým se proháněla císařská i nepřátelská vojska, a zkáza země byla náramná. Šlechta zchudla, ještě více město a nejvíce sedláci, kteří byli beze vší ochrany vydáváni na milost a nemilost jak přátel tak nepřátel. Mírem Vestfálským sice slíbena Slezanům svoboda víry, ale slib nedržán; jak mile nebylo se více strachovati cizího nepřítele, nastalo nové pronásledování katolíků, a z knížectví, která byla časem přímo na korunu spadla, jsou protestanti bez milosti vyháněni. Konečně ujal se král Švédský Karel XII. ve smlouvě Altranstädtské (1707) také slezských protestantů, následkem čehož popřáno nějakého ulehčení luteránům, kdežto reformovaní i nadále zakoušeli přísnosti vlády. V takové míře zůstávalo '''S'''-sko až do smrti císaře Karla VI., proti jehož dceři a dědičce Marii Teresii vystoupil král Pruský Fridrich II., který, odvolávaje se na svrchu zmíněné dědičné smlouvy svých předků markrabat Braniborských, od králů Českých za neplatné prohlášené, činil nároky na '''S'''. a brannou moci ku platnosti je přivedl. Mírem Vratislavským postoupila Marie Teresie r. 1742 Fridrichovi největší část '''S'''-ska, podrževši jenom některá knížectví hornoslezská, která dosavad pod jménem {{Prostrkaně|rakouského}} '''S'''-ska při koruně České trvají. {{Konec formy}} d9tobtdvzaqm6j5fkyflfxf6gl0r4fp 0 96579 313597 2026-03-28T08:59:56Z Lenka64 2855 n 313597 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = ze Slivna | PŘEDCHOZÍ = Slezsko | DALŠÍ = Sloup }} {{Textinfo | TITULEK = ze Slivna | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Jaroš z Pušperka | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''ze Slivna''', pánové, připomínají se v XIII. století, a sice bratří {{Prostrkaně|Rudolf}} a {{Prostrkaně|Albrecht}}, kteréhožto posledního syn {{Prostrkaně|Jaroš}} '''ze S.''' a {{Prostrkaně|z Poděhus}} byl 1239—48 král. truksasem a 1253—64 nejvyšším purkrabím. O tomto Jarošovi dokazují bratří Jirečkové (ve spise ''Die Echtheit der Königinhofer Handschrift'') velmi důmyslně, že on nebyl nikdo jiný než {{Prostrkaně|Jaroslav}}, slavný vítěz nad Tatary u Olomouce. Od r. 1237, kde ponejprv se jmenuje, až do smrti krále Václava (1253), byl {{Prostrkaně|Jaroš}} '''ze S'''. stále po jeho boku, a sice 1237 v Chotěšově, 1240 v Brně, 1241 (v říjnu) v Králové Hradci, 1248 v Brně, 1249 v Litoměřicích, 1252 v Praze a 1253 v Týřově, kde král zemřel. Pohřešuje se ale v jeho společnosti právě v době obležení Olomouce od Tatarů, když totiž několik neděl po bitvě Lehnické král 7. kv. 1241 na hradě Königsteině meškal; i lze se z toho domnívati, že Jaroš byl jedním z vůdců, kteří veleli vojsku českému, vypravenému z Lužice do Moravy, a po zapuzení Tatarů s králem dále do Rakous táhli. Potom jsa nejvyšším purkrabím Pražským velel r. 1260 středu českého vojska v bitvě u Kressenbrannu, kdež Uhři byli poraženi. Současně s Jarošem připomínají se bratr jeho Eppo a ještě více jiných osob s názvem '''ze S'''. Není pochybnosti, že rod toho jmena byl větví rodu Šternberského, kterýžto poslední vyskytuje se pod tímto jmenem teprv r. 1242. {{Konec formy}} pdvbu6oo1u789owzacdv58gp71easov 0 96580 313598 2026-03-28T09:02:29Z Lenka64 2855 n 313598 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Sloup | PŘEDCHOZÍ = ze Slivna | DALŠÍ = Slovacius }} {{Textinfo | TITULEK = Sloup | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''Sloup''' v. {{Prostrkaně|[[../Pirkštein|Pirkštein]]}}. {{Konec formy}} 0dcb39dy3t8erjbfhx4y62kqil7x6e5 0 96581 313599 2026-03-28T09:19:22Z Lenka64 2855 n 313599 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Slovacius | PŘEDCHOZÍ = Sloup | DALŠÍ = na Slovanech }} {{Textinfo | TITULEK = Slovacius | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Václav Slovacius Turnovský | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''Slovacius 1)''' {{Prostrkaně|Pavel}} (Paulus Slavus), bratr český, narozen v druhé polovici XVI. století, stal se 1592 jáhnem v Boleslavi, na synodě Třebické 1596 zřízen na kněžství, r. 1601 přijat do úzké rady, zemřel 7. led. 1604 co správce sboru Lanškrounského (od r. 1598). Spolu s Cyrem přeložil ''cestu Jana Lerya'' do Brasilie, r. 1557 vykonanou, jazykem ozdobným a plynným, kteréhožto zajímavého díla rukopis chová se ve Fürstenberské bibliotéce v Praze. — '''2)''' {{Prostrkaně|Václav}} '''S.''' {{Prostrkaně|Turnovský}}, též {{Prostrkaně|Václav Martinides Turnovský}}, syn Martina Turnovského, vychován v nauce Lutherově stal se 1581 knězem, a pobyv na rozličných místech kratší neb delší čas ve správě duchovní stal se r. 1592 farářem v Rožďalovicích, kdež zemřel r. 1616. '''S'''. byl pilný spisovatel theologický, a jmenovitě sepsal celou řadu ''kázaní'' a ''výkladů''. {{Konec formy}} cvzpeoxns8ib0flq5ocn61odmj7ma2d 0 96582 313600 2026-03-28T09:54:41Z Lenka64 2855 n 313600 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = na Slovanech | PŘEDCHOZÍ = Slovacius | DALŠÍ = Smečno }} {{Textinfo | TITULEK = na Slovanech | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''na Slovanech''' v. {{Prostrkaně|[[../Emaus|Emaus]]}}. {{Konec formy}} jhrzfzkbd2ujmb0shcczzv468f9wqru 0 96583 313601 2026-03-28T10:20:10Z Lenka64 2855 n 313601 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Smečno | PŘEDCHOZÍ = na Slovanech | DALŠÍ = ze Smilkova }} {{Textinfo | TITULEK = Smečno | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Smečno | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Smečno (zámek)|Smečno (zámek)]] }} {{Forma|proza}} '''Smečno''', panství a zámek blíž Slaného, připomíná se již u Kosmy a bylo s počátku majetkem panského rodu nazvaného odtud {{Prostrkaně|ze Smečna}}. V XV. století dostalo se v držení pánů {{Prostrkaně|z Martinic}}, z nichž {{Prostrkaně|Bořita}} roku 1460 zámek v nynější rozsáhlosti vystavěl. {{Prostrkaně|Jaroslav Bořita z Martinic}} učinil r. 1633 z panství Smečenského fideikomis, ku kterémuž r. 1647 ještě panství Slánské připojil. Ve válce 30leté bylo '''S'''. od rozličných vojsk navštíveno a drancováno. Na '''S'''-ně vládnou nyní hrabata {{Prostrkaně|Clam-Martinicové}}, po přeslici potomci hrabat Martiniců, v mužském koleně vymřelých. {{Konec formy}} olkcij0uhurpnkzr2t7j560gjj80m9s 0 96584 313602 2026-03-28T10:38:23Z Lenka64 2855 n 313602 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = ze Smilkova | PŘEDCHOZÍ = Smečno | DALŠÍ = Smiřický ze Smiřic }} {{Textinfo | TITULEK = ze Smilkova | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 763. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = }} {{Forma|proza}} '''ze Smilkova''' v. {{Prostrkaně|[[../Sádlo|Sádlo]]}}. {{Konec formy}} lwbtdnvbjklwdy9wqirqnrjyvn3vhqd