Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.46.0-wmf.24 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu Ottův slovník naučný/Filosofický 0 21230 321784 113043 2026-04-21T06:11:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321784 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofický | PŘEDCHOZÍ = Filosofické vejce | DALŠÍ = Filosofie }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofický | AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofický''', přídavné jméno naznačující vše, co náleží do filosofie nebo k ní se vztahuje. Slovo samo má mnoho odstínův u významu svém, ale vždy bylo pojímáno tak, že se buď na vědění nebo na smýšlení dával hlavní důraz. Nechť v ohledu logickém jedno ode druhého přísně lišiti musíme, v živé konkrétní skutečnosti obé na jednotlivém člověku se spojuje. {{Prostrkaně|Filosofickou}} zoveme mysl onu, která jednotlivinu považujíc ve vztahu k celku, hloub zírá než na povrchní styk neb užitečnou zručnost. Ve všech vzdělaných jazycích tento smysl se ustálil; stává-li slovo, kterým spojiti lze nejvyšší znaky ducha, jest to zajisté epitheton ornans »f.«; ono znamená možnou výši náhledů, smýšlení totiž, které nejen samo sebou ušlechtilé (dobré), nýbrž i věděním co nejsvětleji prozářeno jest. V českém přibližně se tlumočí výrazy: {{Prostrkaně|mudřecký, libomudrcký, mudroslovný, myslitelský, vědecký}}. Viz ostatně {{Prostrkaně|[[../Filosof/]]}}, {{Prostrkaně|[[../Filosofie/]]}}. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném|Filosofický]] lk0c1c0bcqvnha18g0xuqxzjri2t2wo Ottův slovník naučný/Filosofické vejce 0 21231 321783 273523 2026-04-21T06:11:14Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 321783 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofické vejce | PŘEDCHOZÍ = Filosofém | DALŠÍ = Filosofický }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofické vejce | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;226. [https://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofické vejce''' (''ovum philosophorum'') nazývají chemikové nádobu vejčitou nebo srdčitou, dole rouru mající. Pojmenování to patrně pochází z dob alchymie, kdy pomocí přístroje toho, jako apparátu destillačního, hleděli dělati kámen mudrců nebo zlato. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hermetické nauky v Ottově slovníku naučném|Filosofické vejce]] [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Filosofické vejce]] ctpnq2wb572fms567ikkpvtgq95x0q8 Ottův slovník naučný/Filosofém 0 21232 321787 66907 2026-04-21T06:11:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321787 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofém | PŘEDCHOZÍ = Filosofaster | DALŠÍ = Filosofické vejce }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofém | AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofém''' či '''Filosoféma''' (z řec.), výpověď filosofa, pokus nebo výtěžek filosofické činnosti, pomysl, poučka, učení až i celá poměrně ucelená soustava filosofická. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném]] gy35xg15im3mb9wvb4xgqvn5fycqdci Ottův slovník naučný/Filosofaster 0 21233 321782 168951 2026-04-21T06:11:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321782 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofaster | PŘEDCHOZÍ = Filosof | DALŠÍ = Filosofém }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofaster | AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofaster''' (z řec.), s příhanou se pronášívá, jakožto pafilosof, jenž po filosofu se opičí, zevnější způsoby jeho napodobí a na velikého mudrce si hraje, ač mu k tomu i vloha i učenost schází; člověk mělký, však o důležitých otázkách s důležitou tváři jednající, mudrlant, mudrák, filosofisko – '''Filosofasterie''', bytnost filosofastera, ale i plod jeho, plané povrchní povídání nebo spisování o něčem filosofickém. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném|Filosofaster]] tcsi52fi34spub8knrom87iampqo55l Ottův slovník naučný/Filosof 0 21234 321780 92547 2026-04-21T06:11:12Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321780 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosof | PŘEDCHOZÍ = Filoselle | DALŠÍ = Filosofaster }} {{Textinfo | TITULEK = Filosof | AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Filosofie }} {{Forma|proza}} '''Filosof''' (z řec.), {{Prostrkaně|milovník moudrosti}}, muž, který si filosofování učinil povoláním životním, odborník či učenec filosofický, mudřec, libomudrc, mudromil, myslitel, mudroslovec, rozumec…, slova to, při kterých všech ten dvojí zřetel vystupuje, totiž k vědění (theorie) a k jednání (praxis). Vzorný obraz, jejž obecný zvyk při tom slově na mysli má, prozrazuje vedle učenosti předpokládané patrně rysy mudrce stoického: ušlechtilé smýšlení, pevné zásady, nestrannost, spravedlivost a povznešenost nad ústrky všedního života. Viz {{Prostrkaně|[[../Filosofie/]]}}. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném]] ie1vahnxk59ofj66xu1so0brl7rxe4m Ottův slovník naučný/Fysika 0 21264 321843 70577 2026-04-21T06:11:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321843 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fysika | PŘEDCHOZÍ = Fysik | DALŠÍ = Fysikální zeměpis }} {{Textinfo | TITULEK = Fysika | AUTOR = [[Autor:František Koláček|František Koláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;793–794. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n814/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Fyzika|Fyzika]] }} {{Forma|proza}} '''Fysika''' (φύσις, příroda), {{Prostrkaně|silozpyt}}, jedna z nejdůležitějších disciplin přírodovědeckých. pojednává, jak obvyklá definice dosti neúplně dí, rovněž jako lučba, o zákonech zjevů, které na neústrojných hmotách pozorujeme, lišíc se tím od fysiologie a věd biologických, které k ústrojné hmotě přihlížejí. Jest otázkou dosud nerozhodnutou, ve kterém dosahu se zákony '''f'''-ky a chemie, nebo lépe řečeno obrazy, které si v nitru našem o zákonitostech neústrojné hmoty tvoříme, přenésti dají na ústrojnou hmotu. Od lučby v užším slova smyslu liší se nynější '''f.''' tím, že operujíc více méně formálně a methodologicky s pojmy, které jí k dokonalému co možná výpisu rozmanitých vlastností hmoty sloužiti mají, nepřihlíží k tomu, kterak hmota z prvků složena jest. Toť úlohou nového odvětví, chemie fysikální. Dosah problemů této disciplině přikázaných dovedeme zajisté oceniti, uvážíme-li, jak úzce souvisí fysikální vlastnosti hmoty, např. specifické teplo, vodivost elektřiny, lomivost, disperse světla, optická aktivita a j. s atomovým ustrojením hmoty. Poukazujíce stran jednotlivých oddílů '''f'''-ky, jako jest mechanika, akustika, thermika (nauka o teple), optika, magnetismus a elektřina k dotyčným heslům, uvádíme k všeobecnější informaci o obsahu '''f'''-ky pouze následující: 1. Nejstarším odvětvím '''f'''-ky jest {{Prostrkaně|mechanika}}, nauka o rovnováze a pohybu hmoty viditelné. K ní náleží v širším slova smyslu astronomie, mnohé vědy technické, akustika, čili věda o objektivných příčinách zjevů zvukových, do jisté míry meteorologie a j. 2. V nauce o {{Prostrkaně|teple}} shrnujeme jisté zjevy sui generis, seřaďujíce je v určitý vědecký system zavedením pojmů teploty (temperatury) a množství tepla, jejichž vniterné podstaty sice neznáme, které však nicméně (aspoň prakticky) lze zcela přesně definovati. Otázka po oteplení hmot se zřetelem na množství spotřebovaného tepla vede ke kalorimetrii, jiná po postupu tepla v hmotách ke krásné nauce o teple vedeném, v thermice vyšetřují se zákony o vývoji tepla při dějích chemických a mechanických, změny, které v mechanickém stavu tělesa teplem vznikají a j. Objev, že se mechanická práce v teplo a toto zpět v práci měniti může, vedl k novému odvětví nauky o teple, k thermodynamice, jejíž dosah jest najmě v chemii fysikální nedozírným. Je-li nebo není-li teplo projevem mechanického pohybu atomů a molekul, jest zde otázkou vedlejší, která mimo vlastní thermiku stojí; tato jest založena na základech pevných, protože operuje s pojmy, třeba jen prakticky, přece určitě definovanými. jednak dle pravidel logiky, jinak pod ustavičnou kontrolou zkušenosti. 3. O zjevech světelných pojednává {{Prostrkaně|optika}}. Jednak vyšetřuje je po stránce geometrické, hledíc k zákonům odrazu, lomu, disperse, dvojlomu, jinak si předkládá otázku po vlastní podstatě světla. Odpověď na ni jest do jisté míry kusá; neb to, co nezvratně tvrditi lze, dá se shrnouti ve větu, že světlo podobně jako zvuk jest projevem jakéhos periodického děje, který se v témže ústředí isotropickém se stálou rychlostí šíří. Toť železná konsekvence ze zjevů interferenčních a ohybových. Zjevy dvojlomu a interference polarisovaného světla nutí nás k doplnění tohoto obrazu v tom smyslu, že ději světelnému nutno přičísti transversalitu, to jest vlastnost, která se jedině vztahuje k rovině kolmé na onom směru, v kterém se světlo šíří. Jak si to vše mysliti máme, závisí na dalším doplnění obrazu. Dle staršího, nyní skoro již opuštěného názoru jest děj světelný identickým s příčnými kmity jisté světlovodné hypothetické látky, aetheru; dle novějších a zcela opodstatněných názorů jest světlo projevem sil magnetických a elektrických, rovněž příčných ku směru postupu. Substrátem dějů jest tam, kde obecné hmoty není, hypothetická látka, aether světelný, jinde hmota i aether. 4. {{Prostrkaně|Magnetismus a električnost}} jsou opět zjevy sui generis. Bezprostředně jsme na existenci jejich upozorňováni mechanickými akcemi, na př. přitahováním železa magnetem. Odtud vznikl názor o existenci sil magnetických a elektrických, jehož se ve všech zjevech toho druhu houževnatě přidržujeme, akkommodujíce i assimulujíce všechny zjevy nové tím, že imputujeme hmotě nové a nové vztahy k těmto fundamentálním pojmům síly magnetické a elektrické. Tak na př. mluvíme o větší propustnosti (permeabilitě) železa k síle magnetické u přirovnání ke vzduchu, o neutrálním elektrickém stavu kovů jakožto o kompromissu obou hmot elektrických, o pohyblivosti elektřiny v kovech a j. Vlivem mohutné myšlénky Newtonovy o gravitaci vznikla představa, že příčinou sil magnetických a elektrických jsou hypothetické hmoty magnetické a elektrické, které bezprostředně do dálky účinkují, aniž šíření sil z nich vycházejících potřebuje času. V rámci těchto názorů vytvořily se všechny představy naše o proudu a účincích jeho. V jedné příčině objevila se arci korrektura nutnousíly ty nešíří se rychlostí nekonečnou, nýbrž konečnou. Veškeré zjevy, s nimiž '''f'''. činiti má, jsou ovládány nejvyšším zákonem o zachování energie. Mechanická práce sil mění se buď opět v mechanickou práci, proti jiným vnitřním neb zevním silám vykonanou, nebo v živou sílu, nebo v teplo, chemickou energii a naopak; nikdy nepřichází však energie na zmar, měníc se ve zjevech pouze v energii tvaru jiného. {{Prostrkaně|O vztahu '''f'''-ky ku vědám technickým}}. '''F'''., která jako věda o sobě se nese za nejvyššími cíli poznání přírodního a právem filosofií přírody se nazývá (''Natural-Philosophy''), souvisí podle obsahu svého úzce se životem praktickým. Zákony, dle kterých se řídíme při rozličných konstrukcích technických, jsou zákony '''f'''-ky. Záhy vzniklý poznatek o napjetí vodních par dal myšlénku k sestrojení parostrojů, ze zdánlivě nepatrného objevu o účinku galvanického proudu na železo vznikly tele. grafy, chemické účinky proudu vedly ku galvanoplastice. k zařízení akkumulátorů elektrických, z Faradyových objevů o proudech indukovaných povstaly stroje dynamoelektrické, telefony. Hromosvody nás chrání před bleskem, dalekohledy stopujeme zjevy ve vesmíru nekonečném, drobnohledy, jež nikterak náhodou, nýbrž vědomou účelností na stupeň nynější dokonalosti přivedeny jsou, odhalily nám nový svět mikroorganismů. Spektrální rozbor odhaluje nám netoliko chemické složení hvězd, nýbrž slouží i účelům technickým, lékařským, podobně polarimetry. Vlastnosti magnetů upotřebujeme k orientaci na moři, komprimovaného vzduchu k vrtání tunnelů a ke konservování mrtvých organismů následkem chladu při rozpjetí jeho se vyvinujícího, fonografem fixujeme říši zvuků, fotografií říši zjevů světelných atd. {{Prostrkaně|Methoda}} '''f'''-ky. '''F'''. jest vědou ryze zkušebnou, čerpající obsah svůj z pozorování buď zjevů, které se nám samy sebou nabízejí, nebo – což nyní téměř pravidlem jest – ze zkušeností, které umělými experimenty vyvozujeme. Pokusem přírodě otázky předkládáme, uznávajíce odpovědi její za výroky absolutně platné, které nám jsou kontrolou a vodítkem při dalších badáních. Arciť jest nutno, aby experimentator své otázky určitě formuloval, chce-li míti odpověď rovněž určitou; nutno, aby si byl vědom dosahu všech podmínek, za kterých pokus svůj zařizuje. Vyšetřují-li se na př. zákony tlaku pro plyny, třeba si zjednati přesnou vědomost o objemu, na nějž určité kvantum plynu stlačeno bylo, nutno se přesvědčiti o neprostupnosti stěn nádoby, v níž plyn obsažen jest (najmě při vysokých temperaturách), o jich deformaci tlakem, o správnosti thermometrů, o udržování stálé temperatury atd. Veliká řada objevů učinila se – nutno to vyznati – nahodile, tedy za podmínek, které mnohdy účelně vyvolávány nebyly; v takovém nahodilém pozorování o sobě neleží však pokrok vědy, nýbrž v interpretaci jeho. Pozorování Oerstedtovo, že se magnetka v přítomnosti proudu pohybuje, bylo úplně nahodilé, nicméně nebylo na snadě, v účinku tom viděti zjev sui generis, charakteristickou novou vlastnost proudu; k tomu vedly teprve další úvahy a pokusy. Nyní pokročila '''f'''. tak daleko, že podstatně nových objevů bez veliké duševní práce a značných prostředkův učiniti nelze. Z pravidla se poutají k nějaké méně povšimnuté okolnosti, která jako nevysvětlené residuum jiného známého pokusu zbývá. Jde. li na př o výboj láhve Lejdské drátem a může-li výboj současně jíti malou mezerou jako jiskra, volí raději cestu poslední. Tato jednoduchá okolnost dala podnět k slavným výzkumům Hertzovým o proudech oscillačních a k objevu, že síly elektromagnetické k šíření svému času potřebují Že se horké plameny (na př. líhový nebo dmuchavkový) do žluta zbarvují, zdánlivě nahodile, vědělo se dávno, až se konečně přišlo na stopu příčině, parám sodíkovým. V tomto poznatku je zárodek spektrálné analysy. Že '''f.''' u přirovnání k vědám biologickým dosáhla dokonalosti aspoň formálně vědecky vyšší, jest podmíněno tím, že při poměrně jednodušší povaze zjevů jí přikázaných na nich vždy nalézti lze stránku kvantitativně měřitelnou. Tím se stala přístupnou kalkulu mathematickému. Z elementárních zákonů, za nejjednodušších okolností nalezených, lze si pak pomocí mathematiky a priori konstruovati obraz zjevů komplikovanějších. Pomocí jednoduchého gravitačního zákona ovládáme spletité pohybové zákony sluneční soustavy, jednoduché zákony pružnosti dovolují nám předpověděti, jaké kmity dává struna, tyč, blána, Chladného deska, známe-li hmotu co do pružnosti, jakož i geometrický tvar zmíněných těles. Mnohdy nám nejsou nutné zákony elementárné ani známy. I kdybychom i věděli, že existuje na př. světlovodný aether, nemůžeme existenci jeho přímo dokázati, na př. hmatem, poněvadž jediná forma, ve které nám svou jsoucnost prozrazuje, jest světelný zjev sám o sobě; tím méně lze si o jeho vlastnostech direktním experimentem vědomostí zjednati. Experiment nás poučuje na př. o zákonech uzavřeného proudu elektrického, nikterak však o tom, kterak účinkuje proud otevřený neb element jeho. Zde zasahují hypothesy do díla '''f'''-ky, podobajíce se berlám, jichž pomocí, byť i později zavrženy býti musily, se dostáváme proto dále, jelikož nás ustavičně vybízejí ku zkoumání konklusí z nich vyvozovaných. Mnohé hypothesy vystačují pro jistou skupinu zjevů, ba byly pomocí jich zjevy naprosto nové předpověděny (zákony dvojlomu, polarisace, konická refrakce, magnetický účinek dielektrik v proměnlivém poli elektrickém, časové šíření se zjevů elektromagn.). S hypothesami jest mnohdy jako s kamenem moudrosti; zlato alchymisté dělati nedovedli, ale četné objevy chemické se učinily. V tvoření hypothes prozrazuje se jaksi vrozená potřeba ducha lidského, chtíti pochopiti vše, nebo lépe řečeno assimilovati nepochopitelné tomu, co následkem větší všednosti považujeme za pochopitelnější. Ve vědomém upotřebování hypothes nevězí nebezpečí pro vědu, je-li chráněna před zdogmatisováním jejich ustavičným se odvoláváním ke zkušenosti. ''[[Autor:František Koláček|Klč.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Fyzika v Ottově slovníku naučném]] b5c0ins54pxzu4yiqxrlstvh5nm9dts Ottův slovník naučný/Geologie 0 21412 321886 97241 2026-04-21T06:13:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321886 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Geologie | PŘEDCHOZÍ = Geologický útvar | DALŠÍ = Geomant }} {{Textinfo | TITULEK = Geologie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;23–28. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n28/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Geologie|Geologie]] }} {{Forma|proza}} '''Geologie''' jest nauka o vnitřní stavbě pevné kůry zemské a její vzniku. Zkouší vnitřní strukturu naší zeměkoule, snaží se vypátrati, vvstihnouti a správně vyložiti zjevy, jež se jeví výslednicí změn v zemské struktuře, a vykládá zákony, dle nichž se mění a přetvořuje vnitřek i povrch kůry zemské. Nyní se obyčejně modifikuje se slovem {{Prostrkaně|geognosie}}. Dříve bývala této podřizována právě tak, jak se s ní dnes činí, stanoví-li se hranice mezi ní a geognosií. V tomto případě vyrozumíváme {{Prostrkaně|geognosií}} učení o nynějším stavu pevných součástek zemských, o jejichž vzniku nám vypráví {{Prostrkaně|geogenie}}. Tato a geognosie podřizuje se '''g'''-ii. '''G.''' jest, jak zřejmo, vědou positivní, pevně založenou na studijních výsledcích pozorování stavby zeměkoule a složení jejích součástek. Hlavní zření má však k pevným součástkám kůry zemské; vody, moří a vzduchu hledí si jen, nakolik toho má zapotřebí, aby správně postřehla stopy činnosti mass kapalných a elasticko-tekutých na tvrdém pokrovu horninném. A to právem; neboť po mnohé stránce není tento horninný pokrov vlastně než ohromnou knihou, v níž věčně rušivé tekutiny a vzduch zřetelným písmem svou činnost popsaly. Příliv a odliv, orkány a bouře, déšť a kroupy, zátopy a sucha zanechávají své stopy všady v těchto pevných součástkách kůry zemské a píší na nich dějiny své činnosti. Neméně jasně a hluboko ryjí do ní své děje síly znenáhla působící, jejichž zřejmější výsledky vynikají teprve po dobách, proti nimž je stáří individuí nebo lidských pokolení pouhým okamžikem. Na ten způsob vzniká zvláštní hieroglyfové písmo, kteréž správně vysvětliti je namnoze věcí velmi nesnadnou; ale když se jedenkráte podaří jeho smysl pochopiti, pak jasným světlem ozařuje rázem dějiny země a její vývojepisné periody. '''G.''' nalézá tuto knihu všady otevřenou a hustě popsanou, jen že bohužel namnoze i písmem nečitelným, ba i dosud nesrozumitelným. Aby tedy mnohé vysvětlila, mnohé doplnila, '''g.''' zkoumá zevrubně menší území a šíří soudobně svá pozorování po všech kontinentech. Za týmž účelem vyšetřuje vzájemné vztahy pevnin a moří, určuje směr a složení horských hřbetův, údolí, říčních koryt, bedlivě sleduje a pilně zkouší zemětřesné pásy, pronásleduje zemské zlomy a vyšetřuje obvody sopečné, dále zkoumá vnitřní strukturu hor, horských hřbetův a j., jen aby vyšetřila a zjistila, proč právě tu je údolí, jinde horský hřbet, tam opět jezerní nížina, proč jinde se střídá rovina s pahorkatinou atd. a jaký asi vliv měly tyto zemské úkazy za vzniku a mají-li dosud nějaký, jak a čím působí na bezprostřední okolí, na sousední území a na zeměkouli vůbec. Na této výzkumné cestě shledává a dospívá '''g.''' materiálu k přehlednému obrazu zeměkoule a snáší pečlivě vše, jen aby nabyla jasného názoru o zemském nitru, o pradobě naší planety, o jejích posloupných vývojepisných dobách a konečně o různých organických říších, jež zemský povrch za různých geologických dob oživovaly, slovem, aby správně postřehla vývojepisné dějiny naší zeměkoule. Tato obrovská látka '''g.''', zde jen hrubými obrysy nastíněná, rozpadá se v několik samostatných oddílů, povahou svého obsahu přirozeně omezených: 1. {{Prostrkaně|geofysika}} neboli {{Prostrkaně|fysiografická}} '''g.''' učí o tvaru naší země, o teplotě vnitrozemské ({{Prostrkaně|geothermika}}), o rázu povrchu zemského ({{Prostrkaně|orografie}}), zvláště se zřením k roztřídění pevnin, vod a j.; 2. {{Prostrkaně|petrografie}} neboli {{Prostrkaně|lithologie}} učí o mineralogicko-chemickém rázu hornin zemskou kůru skládajících; 3. {{Prostrkaně|geotektonika}} neboli {{Prostrkaně|architektonická}} '''g.''' učí o stavbě kůry zemské a rozpadá se ve {{Prostrkaně|stratigrafii}} (učí o vrstvách a jejich uvrstvení) a v {{Prostrkaně|učení o rudních žilách}} (''Ganglehre''); 4. {{Prostrkaně|dynamická}} '''g.''' učí o vulkanismu, o účincích vody, větrů a j.; 5. {{Prostrkaně|petrogenie}} neboli {{Prostrkaně|petrogenetická}} '''g.''' učí o vzniku a přeměně hornin; 6. {{Prostrkaně|historická}} '''g.''' neboli {{Prostrkaně|věda o útvarech}} učí, jak země v geologické minulosti se vyvinula a jak se organický svět na zemském povrchu znenáhla od doby k době měnil, až konečně dospěl dnešního rázu. Vztah '''g.''' k vědám pomocným je rozmanitý, namnoze až i těsný. '''G.''' sahá přímo do zeměpisu, jde-li jí o to, aby popsala vnější tvary povrchu zemského; přibírá na pomoc učení astronomie, vykládá-li o prvních vývojepisných stadiích naší planety; buduje na výsledcích věd popisných: mineralogie, zoologie a botaniky, vyšetřuje-li složivo vrstevní a snímá-li roušku se světů živočišných a rostlinných, pohřbených v usazeninách kůry zemské, a používá konečně archaeologie a ethnografie od oněch dob, kdy bylo nezvratně dokázáno, že člověk neomezuje se jen na dobu nynější, nýbrž že sahá daleko zpět do doby minulé, diluviální. Mimo to čerpá ještě i z poznaných zákonů fysiky, zvláště optiky, zkoumá-li barvu, tvrdost a mikroskopické složení hornin a pátrá-li po nových a zkouší-li staré mikroorganismy ({{Prostrkaně|mikroskopická}} '''g.'''), — a chemie, snaží-li se vyslíditi molekulární složení součástek povrchu zemského ({{Prostrkaně|chemická}} '''g.'''). K zákonům fysiky a chemie obrací '''g.''' zřetel svůj zejména v poslední době, kdy se jí podařilo experimentem vysvětliti přemnohé úkazy ({{Prostrkaně|experimentální}} '''g.'''), jež alespoň správně vyložiti dříve marně usilovala. A jako '''g.''' čerpá z věd jiných, naopak opět i těmto nelze se obejíti bez jejích výsledků. Předem staví na těchto svou nádhernou budovu zeměpis, pak dále věda půdoznalecká ({{Prostrkaně|pedologie}}) a zejména hornictví, k němuž se druží celá řada technicky důležitých úkolů: vrtání artéských studní, stavění silnic, železničních tratí, kopání průplavů, zakládání tunnelů a j. ({{Prostrkaně|technická}} '''g.'''). A právě v tom záleží ohromný význam '''g.''' pro život praktický, a je až ku podivu, že toho dosud dbáme tak málo na vlastní škodu. Činí se tak i nyní, kdy zkušenosti nedávné poučily, jak '''g.''' prospěšna je i při řešení otázek hygienických. {{Prostrkaně|Dějiny}} '''g.''' moderní nejsou staré. Ovšem jinak dopadá věc, jde-li o dějiny '''g.''' vůbec, zejména o soubor názorů vysvětlujících vznik země a o ponenáhlý jejich vývoj. Vývojepisná dráha těchto názorů běží středověkem hluboko do starověku. Ba mnohdy se živě pociťuje, že vede daleko za dnešní hranici dějepisnou. Před touto však ústí do četných kosmogonií. I nelze nepřijmouti názoru, že obsah moderní '''g.''' se vyvinul pomalu a ponenáhlu z kosmogonií starověkých. Pravda, kosmogonie překypují namnoze divnými výplody bujné obrazotvornosti; ale naproti tomu nelze též popříti, že chovají přec jen mnohé zárodky, ano i pravdy, z nichž některé naše dnešní názory dosud sílí a podepírají. Mnohé z nich kotví v poznatcích, jež bývaly někdy souborně označovány jako '''g.''' Řeků a Římanů. Mnohé z těchto poznatků, jako na př. {{Prostrkaně|Thaléta Milétského, Xenofana, Pythagora, Platóna, Hérodota, Aristotela, Theofrasta, Polybia, Strabóna a Plinia}} st., vzbuzují skutečný obdiv, jsouce jasny a ostry; ale přes to nejsou než záznamy geologických pozorování, neboť pohřešují všeho tmelu, jímž se váže stavivo přesné vědy. Ani středověk nepřičinil mnoho k vývoji dějin '''g.''' a také první polovice novověku byla takměř neplodna. Rovněž za této doby byl sledován směr starý; pozoroványť totiž zjevy ojedinělé a nepátráno po jejich vzájemné souvislosti. Všem tanulo tehdy na mysli, jak vznikla země, a nikoho nenapadlo pátrati po tom, z čeho je složena kůra zemská. A právě v tom záleží nezdar všech tehdejších snah, ježto vznik země nelze vysvětliti bez znalosti vzniku kůry zemské. V tom dále záleží, proč tehdy podceňovali objevy opravdu směrodatné, proč neuznávali zjevů na pohled sice nepatrných, ale v souvislosti velmi cenných a předůležitých, a proč se zhusta obdivovali a přitakovali názorům pochybným. Onou snahou byli svedeni i četní duchové, kteří svou dobu daleko předstihují, jejichž výplody opravdový podiv vzbuzují i dnes, kdy se kráčí za vytčeným cílem po dráze zcela jiné. V oněch okolnostech třeba hledati příčinu, proč {{Prostrkaně|Agricola}} (1490–1555) prohlásil zkameněliny za hru přírody přes to, že před tím slavný malíř a sochař {{Prostrkaně|Leonardo da Vinci}} asi kolem r. 1517, pak {{Prostrkaně|Bernard de Palissy}} (1515) a s nimi veronský lékař {{Prostrkaně|Fracastoro}} (†1553) pravou jejich podstatu byli poznali, a proč velezasloužilý anglický přírodozpytec a znamenitý znatel měkkýšů, {{Prostrkaně|Martin Lister}} (1663–1712), znovu hlásal uvedený názor Agricolův, ačkoliv jej dříve opětně {{Prostrkaně|Simon Majoli}} (1597) a {{Prostrkaně|Fabio Colonna}} (1616) vyvrátili. Tomuto nekonečnému kolísání mezi pravdou a falešnými závěry učinil navždy konec {{Prostrkaně|Hooke}} (1635–1703), kterýž poprvé jal se souditi z rázu zkamenělin na fysikální poměry území, na němž vymřelé rostliny a zvířata žila. Od této doby oceňovány zkameněliny po zásluze a důležitosti. Když bylo takto rozhodnuto o zkamenělinách, které dlouho a dlouho vzbuzovaly zájem obecný, obrácen zřetel ke studiu vrstev, k jejich uložení a složení, přikročeno ke studiu kůry zemské. Tím okamžikem, tak lze právem tvrditi, počíná starší období moderní '''g.''' Jest sice pravda, že vedle badatelské snahy ještě dlouho geologická spekulace mysli poutala, ba že byly doby, kdy se zdálo, že v nich zcela utone; přece však nelze nepostřehnouti, že tyto spekulace, ač znenáhla, přece jen zacházely do pozadí, až konečně zanechaly volnou prostoru snahám ryze vědeckým. Od výzkumů Agricolových až téměř do 1. pol. století XVIII. střídají se výsledky ostražitého a namáhavého zkoumání s neplodnými hypothesami. Jako meteor září v prvním období této nejstarší doby dějin moderní '''g.''' {{Prostrkaně|Mikuláš Steno}} (1631–86), v jehož díle ''De solido intra solidum naturaliter contento'' (Florencie, 1669) je četně předůležitých výsledků ducha přebystrého, které jsou dnes tak platny jako druhdy a platnosti nikdy nepozbudou. {{Prostrkaně|Steno}} rozpoznával velmi přesně horniny uvrstvené od sopečných a horniny se zkamenělinami od hornin bez zkamenělin. Věděl, že původní poloha vrstev sedimentárních byla vodorovná, a z toho soudil přirozeně, že vrstvy zpodní jsou starší než vrsty svrchní atd. Znal tedy přemnohé, vlastně podklad všeho, čeho dnes jest nezbytně třeba, stanoví-li se stáří vrstev. Steno nenašel mezi svými současníky následníka. Nenašel ho ani, když uvedený dříve Lister vyzýval pořizovati geolog. mapy, na nichž by byla vytčena různá horninná území různými barvami. Zanikl na dlouho. Naproti tomu uchopili se díla mathematikové, astronomové a filosofové a jali se, ovšem každý po svém zvláštním způsobu, vysvětlovati vznik země. Angličané předstihli všechny národy ve snaze, uvésti výsledky geol. badání v soulad s Mojžíšovým výkladem stvoření světa. Tehdy se rozproudilo nesčetných, bohužel že planých hypothes. {{Prostrkaně|Burneta a Woodwarda}} třeba právem označiti za směrodatné v těchto snahách. Poněkud střízlivěji vedli si {{Prostrkaně|Descartes}} (''Principes de la philosophie'', 1685) a {{Prostrkaně|Leibniz}} (''Protogaea'', 1693), leč i oni psali v duchu své doby — ryzí hypothesu. Ve skutečné snění pohřížili se naproti tomu {{Prostrkaně|Whiston a Buffon}}, jimž nepomohl ani jakýs takýs okamžitý úspěch od věčného zapomenutí. Tomuto bezúčelnému pachtění po bezduchých hypothesách učinil přítrž téměř rázem filosofický skepticism, který se byl během XVIII. stol. nepozorovaně vyvinul. I '''g'''-ii vrátil přesnému pozorování úkazu, tedy směru, jímž se bral dříve Steno. Ten teprve nyní nalezl v {{Prostrkaně|Lehmannovi a Füchselovi}} pokračovatele. Právem lze prohlásiti, že vydáním Lehmannova díla ''Versuch einer Geschichte von Flötzgebirgen'' (1736) začíná druhé, mladší období dějin moderní '''g.''', jež nepřetržitě trvá až do našich dnů. Neboť v onom díle, jakoby navazoval na objevy Stenovy, dospěl Lehmann důležitého názoru, že útvary jsou všady v témže pořádku na sobě uloženy. Neméně důležity jsou i objevy Füchselovy, jenž vyšel rovněž od názorů Stenových, a to od onoho, že všechny sedimentární horniny byly původně vodorovné, a přesvědčil se, že všechny nakloněné vrstvy byly buď vyzdviženy, buď sníženy a tím jejich původní poloha porušena. Mimo to poznal, že jest třeba jisté vrstevní skupiny spojiti ve skupenství a tato označiti společným jménem, formací. Též přesně rozeznával usazeniny sladkovodní od mořských. Od něho pochodí i první geol. mapa, vypracovaná dle intencí Listerových, na níž jsou útvary označeny různými barvami, čímž se valně liší od geol. mapy na př. {{Prostrkaně|Packeovy a Guittardovy}}, které mají jen nejdůležitější naleziště nerostů označena. V témže duchu pracoval {{Prostrkaně|Pallas}}. Ve svých ''Observations sur la formation des montagnes'' (1777) vyslovil dlouho obhajovaný názor o centrálních žulových jádrech pohoří a představoval si, že k těmto jádrům přiléhají všady předně horniny břidličnaté z rozrušených žul vzniklé, přebohaté na kyzy, jež prý podmínily sopečné úkazy, vzňaly-li se náhodou. Na tyto břidličnaté horniny přikládají se dle něho druhohory z mořských usazenin a na tyto konečně třetihory z vápna. Převraty vrstevní vysvětloval Pallas vulkanickými výbuchy a domníval se, že posledním sopečným výbuchem, nejsilnějším ze všech, vyzdviženy byly ostrovy v Jižním okeánu a americkém pohraničním pohoří, čímž prý se moře tou měrou zčeřilo a rozvlnilo, že vystouplo ze břehů a zaplavilo celý kontinent evropsko-asijský (tak vysvětloval potopu). S Pallasem současně působil ve Francii {{Prostrkaně|Dolomieu}}, jenž studiem sopek auvergnských správně postřehl pravou podstatu sopek vůbec; jest jen litovati v zájmu vědy geol., že jeho názory přehlédla škola Wernerova, spolu s mnohými vymoženostmi {{Prostrkaně|Saussurovými}}, kotvící pevně ve znamenité znalosti geol. poměrů Alp švýcarských. Saussurovi děkuje '''g.''' první správné názory o ledovcích. {{Prostrkaně|Steno, Lehmann, Füchsel, Pallas, Dolomieu, Saussure}} a j., pracujíce o pokroku '''g.''', zkoumali zemské vrstvy ve směrech různých a stavěli nejen na svých poznatcích, než zároveň i na poznatcích svých předchůdcův. Leč nikdo z nich se neodvážil jednotného systému promyšleného. K tomuto důležitému činu odhodlal se konečně A. G. {{Prostrkaně|Werner}} (1750–1817), když byl dříve ve ''spise Uiber die äusseren Kennzeichen der Fossilien'' shrnul názory o zkamenělinách a novými je doplnil dodatky a když odstranil až do těch dob trvavší chaos z nomenklatury hornin. Pravda, Werner stál pouze na půdě malého Saska, s níž přehlížel celý svět, domýšleje se, že jako zde, jest i všady na celém povrchu zemském. Leč i tato okolnost, za níž tak mnohé vězí, nezvrátí jeho význam, jehož si dobyl zejména tím, že sebrav vše, co dosud bylo známo, a odloučiv nesprávné od správného, toto shrnul a doplnil a tím zbudoval názor o vzniku kůry zemské, kterýž je etapou u vývoji '''g.''' dalekosáhlou a velevýznamnou. Werner vycházel od názoru, že všechny vrstvy na povrchu zemském uložilo moře a že kůra zemská je všady téměř stejně složena. Tuto horninnou massu z moře uloženou roztřiďoval v prahory, do nichž řadil žulu, rulu, svor, prahorní vápence, hadce, pak porfyry, zelenokameny, mladší hadce a j., v {{Prostrkaně|přechodní hory}} (''Übergangsgebirge''), do nichž stavěl silur a devon, a ve {{Prostrkaně|flecový útvar}}, v jehož starším období vzniklo kamenné uhlí, červené pískovce (permské), zechstein, mědnaté břidlice, sádra a kamenná sůl, kdežto v mladším byl uložen pestrý pískovec, lasturnatý vápenec, kvádrový pískovec a křída. Po této době, učil Werner, vody opadly a na některých místech vyvstaly souše, kde vznikl útvar hnědouhelný, čediče, dolerity a fonolithy. Teprve po této době nastoupila doba náplavů, posledních, totiž nejmladších sedimentárních hornin. Sopečným horninám Werner velké váhy nepřikládal; domnívalť se o nich, že vznikly teprve za doby poslední, a připisoval je na vrub požárů vzňavších se kamenouhelných plástů a rozkladu síranů. Proč tak činil, není nesnadno vysvětliti: scházel mu přímý názor a vlastní pozorování velkých sopečných mass; Sasko mu jich neposkytlo. V tom leží též příčina, že právě tento názor Wernerův byl tak záhy napadán a že nejen jemu, nýbrž zároveň všem ostatním ubývalo pevné půdy tou měrou, jak se šířily nové zkušenosti o geol. stavbě různých zemí. Již r. 1763 zahájil {{Prostrkaně|Voigt}} boj proti názoru Wernerovu, že čedič a jiné sopečné horniny uložilo moře. Tento boj, do něhož později zasáhl silnou rukou L. z {{Prostrkaně|Buchů}}, řídě jej téměř až do konce, a jehož se účastnili takměř všichni soudobí geologové (Naumann, Elie de Beaumont, Freisleben, Brogniart, Cuvier, Lamarck a j. a mimo ně též A. Humboldt, Laplace a j.), byl skončen úplným rozvratem neptunistického názoru Wernerova a jeho školy a zavedením systému plutonistického. Jako dříve sopečným silám nepřikládána téměř žádná váha, tak opět nyní spatřována v nich hybná síla rodivá a rušící, jíž pojednou byly přiřknuty úlohy přerozmanité. Jí vysvětlován vznik všech pohoří — vyvstáním eruptivních jader — jí vykládáno všechno porušení vrstev, všechno zborcení a vrstevní zlomy, ona, učilo se, převodila vápenec v dolomit magnesiovými parami, od ní konečně odvozovány všechny převraty na povrchu zemském a domníváno se, že tyto převraty — katastrofy — náhlé prý a veliké, ukončily doby '''g.''' a začaly doby nové. Tak se upadalo z extrému do extrému. Ale tentokráte neupadlo se zcela, mělyť se věci zcela jinak, než za doby starší. Tentokráte bylo vše, ať již názor jakýkoliv, podepřeno přesným pozorováním. Byl-li onen nesprávný, zbyl vždy ještě výsledek pozorování, a ten byl bráván — a je až dosud — v další úvahu. A právě v této zdravé methodě záleží úspěch. Tím způsobem odstraňovány theoretické výstřelky i školy plutonistické, kdežto výsledek správný fixován na věčné časy. Na tuto dráhu klidné rozvahy vstoupili všichni, kdož poznali, že jedině přísným a zevrubným pozorováním zjevů přírodních, zejména soudobých, lze vysvětliti přemnoho záhad, které studium geol. stavby kůry zemské tak ztěžují (Lyell, 1830). Tito badatelé, v jejichž čele kráčel Lyell, odstraňovali z cesty, co plutonisté a neptunisté do ní navalili. Za té doby učiněn též první pokus užiti zákonů fysiky a chemie na vysvětlení geol. záhad. I nepřekvapí tedy nikterak, že tehdy byla vyslovena Bischofem věta, že »naše země jeví se velikou chemickou laboratoří«. A co nepřekonala rozvaha pěstitelův směru evolucionistického, spojená s vědami pomocnými, toho se značnou měrou došlo, když přibrány na pomoc zlepšené přístroje zkoumací. Velmi mnoho objeveno, stvrzeno a odstraněno drobnohledným zkoumáním ({{Prostrkaně|Sorby, Vogelsang, Zirkel, Rosenbusch}}), zejména když toto bylo doplněno mikroskopickými reakcemi ({{Prostrkaně|Streng, Behrens}}). Téže váhy jsou i {{Prostrkaně|Daubréeovy}} směrodatné pokusy experimentální, k nimž se druží v poslední době zkoumání {{Prostrkaně|Reyerovo}}. Předůležitá věta {{Prostrkaně|Lyellova}}, že přesná znalost zjevů soudobých jest nezbytna k vysvětlení záhad geologických dob, přenesena i do badání palaeontologického, v němž již tehdy {{Prostrkaně|darwinismus}} dobýval úspěchu. Výsledkem všech těchto snah a práce je úplný přerod názorů starších, což zřejmě vyniká z vůdčích ideí, kterýmiž se dnešní geol. studium řídí a jež jsou: Tytéž síly, které zemský povrch dnes pozměňují, měnily jej i za dřívějších dob geologických; tyto změny děly se ponenáhlu během velkých dob, beze skoků a všelikých náhlých a násilných převratů; katastrofy, byly-li kde, nebyly větší nežli dnešní a byly též osamocené, lokalisované; ani síly vulkanické ani síly neptunické nezměnily výhradně tvar povrchu zemského a jeho hmotu, nýbrž obě na ně působily ne jinak, než jako za doby nynější; i organický svět neměnil se náhle, nýbrž pozvolnu, nedoznav žádných katastrof. Zde budiž však zároveň podotknuto, že tyto věty nejsou než programmem určitých směrů, určitých snah. Jsou otázkami dosud ne zcela rozřešenými, ale veledůležitými, bez nichž pokrok '''g.''' by byl více méně pochybným. A že mnoho užitku přinesly, o tom hlasně svědčí dějiny '''g.''' Viz Hoffmann, Geschichte der Geognosie (Berlín, 1838); Keferstein, Gesch. der Geognosie (1840); Cotta, Beiträge zur Gesch. der Geol. (Lipsko, 1877); Vogt, Lehrb. der Geol. (Brunšvik, 1879). {{Prostrkaně|Sbírky geologické}}. Jestliže co, zajisté veřejné geolog. sbírky, uspořádané nejen přehledně, než zároveň i podrobně propracované, jsou s to, aby studium '''g.''' usnadnily a překonaly četné obtíže, jichž se začátečníku za první doby tolik do cesty navaluje. Ovšem, mnohou věc vysvětlí a namnoze i odstraní vlastní pozorování a sbírání materiálu; ale mnohem rychleji dojde se vytknutého cíle, věnuje-li se zároveň náležitá pozornost veřejným sbírkám geol. Tyto jsou při universitách, polytechnikách, hornických akademiích, lesnických a zemědělských vysokých školách téměř všady pomůckami vyučovacími důležitými a nejvíce pobádajícími. V hlavních městech zemí, států a soustátí, kde se praktické důležitosti '''g.''' náležitě dbá, založeny jsou geol. sbírky namnoze velkolepě a vylíčeny stručně v přehledných popisných seznamech, čímž porozumění a pochopení do širokých mass jejich navštěvovatelů se vnáší a láska k nim vzbuzuje. Nejdůležitější a zároveň nejvýznačnější geol. sbírky jsou ovšem ony, jež jsou založeny z výzkumného materiálu při zemských geol. ústavech anebo geol. společnostmi při veřejných museích. Jejich význam záleží v tom, že v sobě uzavírají — jsou-li účelně uspořádány — celistvý a bohatě vyzdobený obraz geolog. stavby příslušných zemí a že i praktika poučují, kde a jaký horninný materiál jeho otčina v lůně svém chová. {{Prostrkaně|Učebnice}}. a) {{Prostrkaně|Geologické}}: {{Prostrkaně|Krejčí}}, Geologie n. nauka o vrstvách kůry zemské (Praha, 1877); {{Prostrkaně|Frič}}, Malá geologie n. nauka o vrstvách zemských (t., 1869); {{Prostrkaně|Naumann}}, Lehrbuch der Geognosie (2. vyd. Lipsko, 1858 až 1872); {{Prostrkaně|Lyell}}, Principles of geology (Londýn, 1830—32, v 12. vyd. 1876); týž, Elements of geology (t., 1838, 6. vyd. 1865); {{Prostrkaně|Stopani}}, Corso di geologia (Milán, 1871); {{Prostrkaně|Pfaff}}, Allgemeine Geologie als exakte Wissenschaft (Lipsko, 1873); {{Prostrkaně|Senft}}, Synopsis der Mineralogie und Geognosie (Hannover, 1878); {{Prostrkaně|Vogt}}, Lehrbuch der Geologie und Petrefaktenkunde (4. vyd. Brunšvik, 1879); {{Prostrkaně|Dana}}, Manual of Geology (New-York, 3. vyd. 1880); týž, Textbook of Geol. (t., 1883); {{Prostrkaně|Credner}}, Elemente der Geologie (Lipsko, 5. vyd. 1883); {{Prostrkaně|Leonhard R. Hoernes}}, Grundzüge der Geognosie und Geol. (Lipsko, 4. vyd. 1889); {{Prostrkaně|Giekie}}, Textbook of Geol. (Londýn, 2. vyd. 1885); {{Prostrkaně|Kaiser}}, Lehrbuch d. Geol. (Stutgart, 1893); {{Prostrkaně|Koken}}, Die Vorwelt und ihre Entwickelungsgeschichte (Lipsko, 1893); {{Prostrkaně|Woods}}, Elementary Palaeontology of Geological students (Cambridge. 1893); {{Prostrkaně|Lapparent}}, Traité de Géologie (Paříž, 3. vyd. 1893); {{Prostrkaně|Reyer}}, Theoretische Geologie (Štutgart, 1883); {{Prostrkaně|Walter}}, Allgemeine Meereskunde (Jena, 1893); {{Prostrkaně|Hoernes}}, Erdbebenkunde (Lips., 1893); {{Prostrkaně|Daubrée}}, Etudes synthétiques de géol. experimentale (Paříž, 1879); {{Prostrkaně|Bischof}}, Lehrbuch der chemischen und physikal. Geol. (Bonn, 2. vyd. 1863 až 1866); {{Prostrkaně|Prestwich}}, Geology chemical, phys. and stratigraphical (Oxford, 1888); {{Prostrkaně|Mušketov}}, Fisikalnaja geologija (Petrohr., 1891); {{Prostrkaně|Roth}}, Allgem. u. chemische Geologie (Berl., 2. vyd. 1892—94); {{Prostrkaně|Brauns}}, Die technische Geologie (Halle, 1878); {{Prostrkaně|E. Fuchs et L. de Launay}}, Traité de gîtes minéraux et métallifères (Paříž, 1892, 2 sv.); {{Prostrkaně|Heer}}, Die Urwelt der Schweiz (Curich, 2. vyd. 1879); {{Prostrkaně|Hauer}}, Die Geologie und ihre Anwendung auf die Kenntniss der Bodenbeschaffenheit der oest.-ung. Monarchie (Vídeň, 2. vyd. 1877); {{Prostrkaně|Lepsius}}, Geol. von Deutschland und der angrenz. Gebiete (Štutgart, 1887-92); {{Prostrkaně|Medlicot and Blandford}}, A Manuel of the Geology of India (Kalkutta, 1879); {{Prostrkaně|Ramsay}}, The physical Geology and Geography of Great Britain (Lond., 1878); {{Prostrkaně|Quenstedt}}, Epochen der Natur (Tub., 1861); {{Prostrkaně|Vogelsang}}, Phylosophie und Geologie und mikrosk. Gesteinsstudien (Bonn, 1867); {{Prostrkaně|Cotta}}, Geol. der Gegenwart (Lips., 4 vyd. 1874); {{Prostrkaně|Hochstetter}}, Allgem. Erdkunde (Praha, 3. vyd. 1881, rozšířené vyd. 1885); {{Prostrkaně|Neumayr}}, Erdgeschichte (Vídeň, 2. vyd. 1895); {{Prostrkaně|Priem}}, La terre, les mers, les continents (Paříž, 1892); {{Prostrkaně|Suess}}, Antlitz der Erde (Praha-Lip., 1885—92). — b) {{Prostrkaně|Palaeozoologické a palaeophytologické}}: {{Prostrkaně|Hoernes}}, Elemente der Palaeontologie (Lipsko, 1884); {{Prostrkaně|Steinmann a Doderlein}}, Elemente der Palaeontol. (t., 1888); {{Prostrkaně|Zittel}}, Handbuch d. Palaeontol. (palaeozoologie od Zittla, palaeophytologie od Schimpera a Schenka, t., 1876 n.); {{Prostrkaně|Neumayr}}, die Stämme des Thierreiches (Vídeň-Praha, 1889). — c) {{Prostrkaně|O drobnohledu v '''g'''-ii}}: {{Prostrkaně|Rosenbusch}}, Mikroskopische Physiographie der massigen Gesteine (Štutg., 1877); {{Prostrkaně|Cohen}}, Sammlung von Mikrophotographien zur Veranschaulichung der mikroskop. Struktur der Mineralien und Gesteine (t., 1884); {{Prostrkaně|Rosenbusch}}, Mikroskop. Physiographie der petrographisch wichtigen Mineralien (2. vyd. t., 1885); {{Prostrkaně|Zirkel}}, Die mikroskop. Beschaffenheit der Mineralien und Gesteine (2. vyd. t., 1894). {{Prostrkaně|Časopisy}}. Tento oddíl třeba jest poněkud rozšířiti, má li dostáti svému účelu. Z něho nabude se jen tehdy žádoucího názoru o velikém rozsahu a mohutném vzrůstu geologické vědy, je-li předveden alespoň v rámci zde položeném. Do něho jsou vepsány periodické časopisy všech čelnějších geol. ústavů a společností mimo ony spisy, v nichž až dosud valnou měrou po zásluze geologickým studiím se přeje a v nichž četné práce geologické a palaeontologické byly a dosud jsou uveřejňovány: Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech (oddíl geologický, Praha); Rozpravy České akademie pro vědy, slovesnost a umění (odd. mathem.-přírodověd., Praha); Rozpravy a Věstník Král. české společnosti nauk (odd. mathem.-přírodovědecký, Praha); Verhandlungen d. naturfor. Vereines (Brno); Pamiętnik a Rozprawy Akademie umiejętności, mat.-přírod. tř. (Krakov); Rad jugoslavenske Akademije znanosti i umjetnosti (Záhřeb); Russkaja geologič. biblioteka, vydává Nikitin (Petrohrad); Trudy a izvěstija geolog. komitěta (t.); Materialija dlja geologiji Rossiji (t.); Trudy obščestva jestěstvoispytatělej (otdělenije geologiji i miněralogiji, t.); Mémoiry a Bulletin de l'Académie impériale de science (t.); Bulletin et Nouveaux Mémoires de la Société impériale de naturalistes (Moskva); Matěrijalija dlja geog. Kavkaza (Tiflis); Zapiski Novoross. Obščestva jestěstvoznatělej (Oděssa); Zapiski obščestva jestěstvoznatělej (Kijev); Trudy Charkovskago obščestva jestěstvoznatělej (Charkov); Trudy Kazanskago obščestva jestěstvoizpytatělej (Kazaň); Trudy Tomskago obščestva jestěstvoznatělej (Tomsk): Jahrbuch, Verhandlungen a Abhandlungen říšsk. geologického ústavu (Vídeň); Beiträge zur Palaeontologie Oesterreich. Ungarns u. des Orients, původně vydávány E. Mojsisovicsem a M. Neumayrem, od r. 1895 Waagenem (Vídeň); Sitzungsberichte a Denkschriften, math.-přírod. tř. cís. akademie nauk (Vídeň); Tschermaks Mittheilungen od r. 1878 rozšířeny na Mineral. u. petrograph. Mittheil. (Vídeň); Mittheilungen aus d. Jahrbuche der k. ungar. geolog. Anstalt (Budapešť); Annuai re géologique universel, revue de géologie et de paléontologie (Paříž); Bulletin a Mémoires de la Société géologique de France (t); Annales de la Soc. géol. du Nord (Lille); Bulletin de la Soc. géol. de Normandie (Havre); Annales de la Soc. géol. de Belgique (Lutich); Annales de la Section des travaux géolog. du Portugal (Lisabon); Bolletino del Comissão geograph. e geologica (São Paulo); Bolletino d. r. comitato geolog. d'Italia (Řím); Atti e Memorie d. r. accademia dei Lincei mat. nat. cl., (t.); Jahrbuch für Mineralogie, Geologie, Palaeontol. etc. (Štutgart, je pokračováním čas. Mineralog. Jahrbuch r. 1807 Leonhardim založeného); Zeitschrift der deutschen geolog. Gesellschaft (Berlín); Zeitschrift für prakt. Geologie (t.); Jahrbuch d. köngl. preussischen Landesanstalt (t.); Abhandlungen a Mittheilungen d. kais.Commission für Elsass-Lothringen (Štrasburk); Palaeontologische Abhandl., vyd. Dames a Kayser (Berlín); Palaeontographica (vycházela v Kasselu, nyní v Lipsku); Sitzungsber. a Abhandlungen d. k. bayerischen Akademie d. Wissensch, mat.-přír. tř. (Mni. chov); Leopoldina, Nova Acta d. kais. Leopoldino-Carolinischen deut. Akademie d. Naturforscher (Halle); Beiträge zur geolog. Karte der Schweiz, Abhandlungen d palaeontolog. Gesellschaft (Luzern); Förhandlingar a Afhandlingar d. geologiska Föreningens (Štokholm); Geological Magazin (Londýn); Transactions, Proceedings, a Quaterly Journal of the Geol. Soc. of London (Londýn); Transactions of the geolog. Soc. (Glasgow); Transactions of the royal geolog. Soc. of Cornwall (Penzance); Scientific Transaction of the royal geol. Soc. of Ireland (Dublin); Journal a Proceedings of the r. Soc. of New South Wales; Annual raport, Memoirs a Record of the geolog. Survey (Sydney); Reports of the geolog. exploration vlády Spoj. Obcí sev.-amer.; Reports of the geol. Survey of Pennsylvania (Filadelfia); Bulletin, Annual report a Monograph of the geolog. Survey (Washington); Annual reports of the geol. and natural History Sur. of Minnesota (Minneapolis); Contribution, Canadian Palaeontology a Micropalaeontologie of the Geological and Natural History Survey of Canada (Ottava); Memoirs of the geolog. Survey of India (Kalkutta); Palaeontologia Indica (Kalkutta). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] rnn31yvbwk5djgwpfo4yae90ktw2mvn Ottův slovník naučný/Fasces 0 21468 321730 249330 2026-04-21T06:10:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321730 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fasces | PŘEDCHOZÍ = Fasattengrün | DALŠÍ = Fascia }} {{Textinfo | TITULEK = Fasces | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;34. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n42/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fasces | IMAGE = Fasces 1895 Otto.jpg | POPISEK-IMAGE = Č. 1423. Fasces. }} {{Forma|proza}} '''Fasces''' (lat.), u Římanů svazek prutů jilmových nebo březových (''virgae''), svázaný červeným řemenem (vyobr. č. 1423.). Ze svazku vyčnívala sekera (''securis''). F. byly odznakem úředníků majících ''[[../Imperium|imperium]]'' (v.t.). Původ svůj měly dle podání starých z Etrurie. Nosili je před úředníky liktoři. Král (později úřadující konsul) měl 12 liktorů, kteří po jednom kráčeli před ním, nesouce na levém rameni ''f. cum securibus''. Hned na počátku republiky zákonem P. Valeria Poplicoly ''de provocatione'' odstraněny byly sekery ze svazků v obvodu městském (''domi'') a f. před shromážděným národem na znamení jeho suverenity se skláněly (''submittere''). Podobně skláněl nižší úředník f. před vyšším. Diktátorovi příslušeli 24 liktoři, veliteli jízdy 6. Praetor měl mimo město, právě tak jako propraetor, 6 liktorů, v městě nejspíše dva. Prokonsulům příslušelo 12 liktorů, ovšem jen mimo město. Císařští legáti měli po pěti liktorech (''quinquefascales''). Censorové, jakož i pozdější procuratores, nemajíce impéria, neměli liktorů. Vítězný vojevůdce zdobil f. vavřínem (f. ''laureati''). V době císařské byly vavřínem věnčené f. vyznamenáním císařským, kterého se dostávalo zasloužilým vojevůdcům. Císařové měli jen f. laureati, zdobené mimo to rozličnými zlatými okrasami. Také někteří kněží (flamen Dialis, Vestalky a j.) měli po jednom liktoru. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném|Fasces]] [[Kategorie:Symboly v Ottově slovníku naučném|Fasces]] llruyfwb0nz2dxxxwy2juzcbb7fxl2q Ottův slovník naučný/Gaius 0 23322 321846 64074 2026-04-21T06:13:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321846 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gaius | PŘEDCHOZÍ = Gaius (praenomen) | DALŠÍ = Gaiwitz }} {{Textinfo | TITULEK = Gaius | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;826–827. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n848/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gaius }} {{Forma|proza}} '''Gaius''', pravoznalec římský, který žil již za vlády císaře Hadriána (117–138 po Kr.) a psal ještě r. 178 nebo i později. Záhadno jest, že ani jeho vrstevníci ani pozdější římští právníci se jeho nedovolávají a poprvé se o něm zmiňuje teprve zákon z r. 426 zv. citační, který zároveň první dosvědčuje velikou vážnost, které '''G.''' požíval tenkráte i později. Záhadu onu vysvětluje za souhlasu jedněch, ale též za odporu jiných, Th. Mommsen domněnkou, že '''G.''' žil a učil v provincii a to, jak Mommsen podrobněji usuzuje, v maloasijské provincii řečené Asia. To alespoň zdá se nepochybné, že '''G.''' neměl ius respondendi a nebyl vůbec činný jako praktický právník, nýbrž jen jako učitel a spisovatel. Pro svou prostotu a jasnost a ušlechtilý sloh byly výklady Gaiovy ještě v V. a VI. stol. velmi oblíbeny jak na východě tak i na západě římském. Z rozmanitých spisů jeho, odnášejích se veskrze k právu soukromému, bylo do Justiniánových Pandekt přejato 521 uryvků (Lenel, Palingenesia I, str. 181–266). Z děl těchto zjednala Gaiovi největší slávu jeho učebnice pro začátečníky o 4 knihách: ''Institutionum commentarii''. Až do Justiniána udílelo se v římských školách právnických první vyučování právům podle Institucí Gaiových a jsou i samy Justiniánovy Instituce sdělány na jejích základě. Pro moderní pravovědu romanistickou jsou pak Gaiovy Instituce předůležity hlavně proto, že jsou jediný spis z římské klassické literatury právnické, který se nás dochoval téměř úplný a nám podavá stručný, ale všestranný přehled o celém římském právu soukromém a civilním processu a jeho dějinách. Až do počátku našeho století byl obsah Galových Institucí znám ještě nedokonale, dílem z úryvků zachovaných ve právních sbírkách Justiniánových, dílem z výtahu o 2 knihách na sklonku IV. stol. zhotoveného a do [[../Breviarium Alaricianum|{{Prostrkaně|Breviarium Alaricianum}}]] (v. t.) přijatého (''Epitome Gaii'' neboli Visigotský '''G.'''). Ale r. 1816 odkryl Niebuhr úplné a nezměněné Instituce Gaiovy v palimpsestu veronské knihovny kapitolní, na němž byly napsány spisy církevního otce Jeronýma. Rukopis veronský prozkoumali poprvé Goeschen, později Bluhme, konečné s velikým úspěchem V. Studemund, který vydal pak r. 1874 věrný obraz jeho a s Krügerem pořídil výtečné vydání Gaiových Institucí v Collectio librorum iuris anteiustiniani sv. I. (1877, 3. vyd. 1891). Srv. Mommsen v Jahrb. d. gem. Rechtes, vyd. Bekker a Muther III, I (1859); Dernburg, Die Institutionen des '''G.''', ein Kollegienheft aus dem J. 161 n. Chr. (1869); Karlowa, Röm. Rechtsgesch. I 720 a 758; P. Krüger, Gesch. d. Quellen d. röm. R. str. 183 a 243. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští právníci v Ottově slovníku naučném]] j1fhwhz0m8rkb7wc6zvyl3uj8jszhyu Ottův slovník naučný/Fiducia 0 23380 321773 63837 2026-04-21T06:11:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321773 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiducia | PŘEDCHOZÍ = Fidonia | DALŠÍ = Fiduciář }} {{Textinfo | TITULEK = Fiducia | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;175–176. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n186/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiducia''' (lat.) jest smlouva starého práva římského, záležející v tom, že jeden ({{Prostrkaně|fiduciant}}) převáděl na druhého ({{Prostrkaně|fiduciáře}}) civilním formálným aktem (''mancipatione'' nebo ''in iure cessione'') vlastnictví své věci nebo svou rodinnou moc nad osobou, při čemž nabyvatel výslovně prohlašoval, že nabývá převedeného práva pouze k věrné ruce (''fidi fiduciae causa''). Byloť tím na jevo dáno, že fiduciář jest povinen věc nebo osobu zase zpět převésti na fiducianta, po případě jinak s ni nakládati, což podrobněji se řídilo účelem, za kterým '''f.''' byla zřízena, a bývalo určeno v neformálné, vedle mancipace nebo injurecesse stojící úmluvě (''pactum'' '''f'''-''ae''). Fiduciární převod vlastnictví dál se jmenovitě k zástavnímu pojištění pohledávky ('''f.''' ''cum creditore contracta''), nebo za tím účelem, aby fiduciář věc schovával, jí bezplatně užíval, třetí osobě vydal a pod. ('''f.''' ''cum amico cont.''), nebo aby mancipovaného otroka propustil na svobodu. Fiduciář stal se tu vlastníkem, měl však obligační povinnost věc naň převedenou v určeném případě fiduciantovi zase vrátiti nebo předsevzíti s ní co jiného, jak smluveno bylo. Pro závazek tento byla proti němu propuštěna ''actio in personam'', zvaná ''actio'' '''f'''-''ae''. Na půdě práva rodinného vyskytovala se '''f.''' při koempci ženy (''coemptio fiduciaria'', viz [[../Coemptio|{{Prostrkaně|Coemptio}}]]), nebo při mancipaci dítěte za účelem umělého rozvázání moci otcovské a provedení adopce nebo emancipace jakožto úmluva, kterou se nabyvateli ukládala ''remancipatio'' nebo ''manumissio'' ženy nebo dítěte. '''F.''' zůstala povždy v těsné spojitosti s formálnými akty mancipace, injurecesse nebo koemce a vymizela konečné též s nimi. V Justiniánském právu již není jí popřáno místa. Srv. J. Čermák. '''F.''' (1889). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] fn5ti9b3rb20vh26n5ce3aincgzpv10 Ottův slovník naučný/Fiduciář 0 23381 321775 64068 2026-04-21T06:11:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321775 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiduciář | PŘEDCHOZÍ = Fiducia | DALŠÍ = Fiduciární jednání právní }} {{Textinfo | TITULEK = Fiduciář | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;176. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n188/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiduciář''' (''fiduciarius'') viz [[../Fideicommissum|{{Prostrkaně|Fideicommissum}}]], [[../Fiducia|{{Prostrkaně|Fiducia}}]] a [[../Fiduciární jednání právní|{{Prostrkaně|Fiduciární jednání právní}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] bw43to0puuo1tbnoac9r4p5hdvp7u3q Ottův slovník naučný/Fiduciární jednání právní 0 23382 321774 64067 2026-04-21T06:11:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321774 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiduciární jednání právní | PŘEDCHOZÍ = Fiduciář | DALŠÍ = Fidžijské ostrovy }} {{Textinfo | TITULEK = Fiduciární jednání právní | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;176. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n188/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiduciární jednání právní''' činí, kdo převádí na druhého (fiduciáře) právo věda, ze jemu tím svěřuje větší právní moc, nežli vyžaduje účel, ke kterému se nese úmysl stran, ale s vyslovenou důvěrou, že nabyvatel užije právní moci pouze k onomu účelu. Právním jednáním takovým byla římská [[../Fiducia|{{Prostrkaně|fiducia}}]] (v. t.). V dnešním právním životě náleží sem převod vlastnictví nebo cesse k pojištění pohledávky, postup pohledávky k vymáhání jejímu, plná indossace k zástavě, inkassu a pod. Z fiduc. jednání vzchází fiduciářovi to plné právo, které se tím neb oním druhem právního jednání převádívá; stane se tedy vlastníkem, obecným nebo směnečným věřitelem, nemá však práva toho užiti k jinému než určenému účelu. Tato povinnost fiduciářova jest však pouze obligační. Poruší-li ji fiduciář, má to pouze v zápětí, že jest převodci (fiduciantovi) zavázán k náhradě škody. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] odbzgynk4i208o3d2iobz4q7azj44wn Ottův slovník naučný/Fideicommissum 0 23384 321766 63850 2026-04-21T06:11:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321766 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideicommissum | PŘEDCHOZÍ = Fideicommissarius | DALŠÍ = Fideikommiss }} {{Textinfo | TITULEK = Fideicommissum | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;171. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n182/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svěřenství }} {{Forma|proza}} '''Fideicommissum''' (lat.) zove se u Římanů [[../Odkaz|odkaz]] (v. t.), který byl na právní zřízení povýšen teprve od císařského práva, na rozdíl od starobylého, již v zákoně XII. tabulí uznaného, odkazu zvaného ''[[../Legatum|legatum]]'' (v. t.). Za republiky bylo po právu platným a žalovatelnym pouze ''legatum'', jehož platnost závisela na zachování pevných formalit, jmenovitě na tom, že bylo nařízeno v testamentu a určitými slovy rozkazovacími. Přece se však již za republiky stávalo, že zůstavitel, nezachovávaje formy pro ''legata'' předepsané nebo chtěje něco odkázati osobě, které nebylo po právu lze zůstaviti něčeho na případ smrti, žádal na dědicovi nebo legatářovi, aby po jeho smrti plnil něco osobě třetí. Z takového pořízení vzcházela původně pouze mravní povinnost, jejíž splnění záviselo úplně na cti a věrnosti (''fides'') požádaného (''fiduciarius''). Proto slulo pořízení takové '''f.''', osoba pak, ve prospěch které se stalo, ''fideicommissarius''. '''F.''' došlo jakési právní platnosti nejprve císařem Augustem, který v některých mimořádných případech přikazoval konsulům, aby splnění '''f'''-sů ''extra ordinem'' vynutili. Ale teprve, když císař Claudius zavedl trvalý a všeobecný soud pro '''f.''', stalo se řádným právním institutem. I potom nebyla pro '''f.''' od práva předepsána určitá forma a neplatily pro ně všecky předpisy omezující ''legatum''. '''F.''' bylo lze platně sdělati netoliko v testamentu, nýbrž také mimo něj, kterýmkoli způsobem, jmenovitě též listem zůslavitelovým, vší formy prostým (''codicillus'' viz [[../Kodicill|{{Prostrkaně|Kodicil}}]]), a slovy vyjadřujícími pouze přání, ne rozkaz. Kdežto legatem mohl býti obtížen pouze dědic testamentární, mohlo '''f.''' býti uloženo každému, komu se smrtí zůstavitelovou dostalo majetkového prospěchu, jejž poslední vůle zůstavitelova jemu poskytla nebo neodňala, tedy jmenovitě nejen testumentárnímu, nýbrž i intestatnímu dědicovi, jakož i odkazovníkovi a pod. Též bylo lze skrze '''f.''' naříditi, aby odkaz, byv nabyt od odkazníka, byl po jisté době (jmenovitě po smrti odkazníkově) vydán jinému ({{Prostrkaně|substituce fideikommissarní}}). Zvláštním případem takovýmto jest '''f.''' {{Prostrkaně|rodinné}}, t. j. odkaz s ustanovením, že odkázaný předmět má zůstati vždycky v určité rodině. Po jiných stránkách bylo '''f.''' časem víc a více podrobováno omezujícím předpisům. Ba pro ně byla za křesťanských císařů zavedena i určitá forma, přibráni 5 svědků při zřízení jeho. Justinián konečně sloučil ''legatum'' a '''f.''' úplně. Každý odkaz měl býti pokládán zároveň za legatum i za '''f.''' a účasten všech výhod toho i onoho zřízení. Skrze '''f.''' mohlo býti nařízeno dědicovi, aby celé dědictví nebo zlomkový díl jeho zase vydal jinému ('''f.''' ''hereditatis''). '''F.''' takové způsobovalo od polovice I. stol. po Kr. za jistých, podle Justiniána za všech okolností, že vydáním dědictví fideikommissarovi přešlo dědictví s dědice na fideikommissaře jako celek, uskutečnila se tedy nepřímá universální sukcesse ve jměni zůstavitelovo. Pořízení takové zove se tedy '''f.''' {{Prostrkaně|universální}}, odkaz universální. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] g177zsrj2i5d0q6rpa4z3vt4ezykxv5 Ottův slovník naučný/Fideicommissarius 0 23385 321765 63851 2026-04-21T06:11:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321765 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideicommissarius | PŘEDCHOZÍ = Fiddichow | DALŠÍ = Fideicommissum }} {{Textinfo | TITULEK = Fideicommissarius | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;171. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n182/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fideicommissarius''' [-ikom-] viz [[../Fideicommissum|{{Prostrkaně|Fideicommissum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 7ki0xu7tkl0z7gyi53iaq1tavwaif6x Ottův slovník naučný/Fideikommissární substituce 0 23386 321768 64064 2026-04-21T06:11:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321768 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideikommissární substituce | PŘEDCHOZÍ = Fideikommiss | DALŠÍ = Fideiussio }} {{Textinfo | TITULEK = Fideikommissární substituce | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;173. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n184/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fideikommissární substituce''' v. [[../Fideicommissum|{{Prostrkaně|Fideicommissum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 6af1be21njful3xroivnm0psox5pvml Ottův slovník naučný/Fideiussio 0 23387 321769 64065 2026-04-21T06:11:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321769 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideiussio | PŘEDCHOZÍ = Fideikommissární substituce | DALŠÍ = Fideiussor }} {{Textinfo | TITULEK = Fideiussio | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;173–174. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n184/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fideiussio''' (lat.) jest rukojemská smlouva již ve starém právu římském se vyskytující, nejmladší mezi třemi formami adpromisse (viz [[../Adpromissor|{{Prostrkaně|Adpromissor}}]]). Zvala se tak podle slovného znění ústní otázky věřitelovy (''Idem fide tua esse iubes'') a shodné odpovědi rukojmě, kterou se zavázal, že béře cizí dluh vedle vlastního (hlavního) dlužníka na sebe. '''F.''' byla přejata též do práva Justinianova a dochovala se i do dnešního práva obecného, až na to, že nyní není již vázána na určitou formu, čímž odpadla též některá s římskou formou její související pravidla. V podstatě však jest rukojemství obecného práva posuzovati posud podle předpisů, jež platily pro římskou '''f.''' Jmenovitě platí, že závazek fideiussorův jest [[../Akcessorní|akcessorní]] (v. t.); předpokládáť vedle sebe obligaci hlavního dlužníka a jest na právním bytí a trvání jejím přesně závislým. Objem hlavní obligace jest pak rozhodný pro objem obligace fideiussorovy, a když nějaká událost zruší obligaci hlavní, jest tím z pravidla zrušena též obligace fideiussorova. Může-li se fideiussor splnivší dluh rukojemský pro to hojiti na hlavním dlužníkovi, závisí zcela na důvodu, ze kterého rukojemství bylo převzato. Zaručí-li se rukojmě, jak se obyčejné stává, byv k tomu vyzván od hlavního dlužníka nebo jako jednatel bez příkazu, bude moci postih vykonati podle pravidel platících o přikázaném nebo nepřikázaném jednatelství. Též jest jemu k opatření práva postižného propůjčeno ''beneficium cedendarum actionum''. Kromě tohoto právního dobrodiní slouží k úlevě fideiussorů též ''beneficium excussionis s. ordinis'' a ''beneficium divisionis'' (viz [[../Beneficium|{{Prostrkaně|Beneficium}}]]). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] l69thhr6g5tpfccvtn6m3y19uz8czho Ottův slovník naučný/Fideiussor 0 23388 321770 64066 2026-04-21T06:11:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321770 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideiussor | PŘEDCHOZÍ = Fideiussio | DALŠÍ = Fideles }} {{Textinfo | TITULEK = Fideiussor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;174. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n186/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fideiussor''' viz [[../Fideiussio|{{Prostrkaně|Fideiussio}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] a7ma0jck7lad8wua2wldo4w8pqh02w2 Ottův slovník naučný/Falcidia lex 0 23480 321694 79631 2026-04-21T06:10:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321694 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falcidia lex | PŘEDCHOZÍ = Falce | DALŠÍ = Falciformis }} {{Textinfo | TITULEK = Falcidia lex | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1020–1021. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1057/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Falcidia lex''', plebiscit z r. 40 př. Kr., učiněný k návrhu tribuna plebis P. {{Prostrkaně|Falcidia}}; měla zameziti, aby dědictví následkem toho, že jest celé vyčerpáno odkazy, nebylo od testamentního dědice zamítnuto a tím poslední vůle zmařena. Ustanovilať, že dědicovi musí zůstati alespoň čtvrtina dědictví prosta všelikých legátů. Omezení toto bylo časem vztaženo na odkazy učiněné ''per fidei commissum'' a na jinaká obtížení dědice (darováním na případ smrti a pod.) a zavedeno též ve prospěch dědice intestatního. Takto byvše rozšířena přešla ustanovení zákona Falcidiova do práva Justiniánova a platí posud v právu obecném. Odkazy a jinaká obtížení dědice, pokud skracují onu čtvrtinu ('''F.''' ''quarta''), jsou neplatny a dědic jest oproti nim oprávněn k poměrné srážce. Při vypočtení quarty hledí se ke stavu majetku zůstavitelova v době úmrtí. '''F.''' ''quarta'' vvměřuje se pak z čistého dědictví, t. j. z dědictví, od něhož jsou odpočteny dluhy pozůstalé, útraty pohřební a pod. Do čtvrtiny vpočte se dědicovi vše, co obdrží jako dědic. Je-li více dědiců, vypočte se pro každý jednotlivý dědický podíl quarta zvláště. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' Dle rak. obč. zák. se falcidická quarta nepřipouští. § 690 obč. zák. ustanovuje: »Je-li celé dědictví odkazy vyčerpáno, nemůže dědic žádati nic jiného než {{Prostrkaně|náhradu nákladů}} ve prospěch zůstalosti učiněných jakož i {{Prostrkaně|odměnu}} námahám jeho přiměřenou. Nechce-li zůstalost sám spravovati, musí žádati za zřízení {{Prostrkaně|kuratora}}«. To však státi se může pouze v tom případě, že se dědic přihlásil k zůstalosti s dobrodiním inventáře (§ 802 obč. zák.), neboť jinak (§ 801) ručí všem věřitelům i legatářům, ať pozůstalost stačí čili nic. Dědicovi náleží arci též právo, dědictví bezpodmínečně zamítnouti (§ 805), čímž zbaví se všech následků spojených s jeho povoláním k dědictví. ''[[Autor:Karel Kadlec|–dlc.]]'' '''F. l.''' v {{Prostrkaně|právu polském}} znamenala něco jiného než v právu římském. Výrazem tímto označovalo se totiž poměrné rozdělení čistého konkursního jmění podle práva městského. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 46gfdi490uj3iti8q6wpbro0wz0adt3 Ottův slovník naučný/Glossátorové 0 23495 321910 82585 2026-04-21T06:13:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321910 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossátorové | PŘEDCHOZÍ = Glossata | DALŠÍ = Glosséma }} {{Textinfo | TITULEK = Glossátorové | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n216/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Glossátorové''' slovou učitelové práv, kteří v Bologni a v jiných městech italských od sklonku XI. do pol. XIII. stol. vykládali právo Justiniánské (viz [[../Glossa|{{Prostrkaně|Glossa}}]]). '''G.''' první podali exaktní exegesi celého zákonodárství císaře Justiniána. Získavše bedlivým určením textu pro interpretaci pevný základ, hleděli '''g.''' neunavným studiem pramenů práva Justiniánského samých a jen jich samých proniknouti k plnému pochopení práva toho. Zjednavše sobě zevrubnou znalost Justiniánových sbírek právních a zákonů, nad kterou vším právem žasneme, dovedli důmyslným a důkladným spracováním všech částí Justiniánova zákonodárství plný obsah práva římského učiniti duševním majetkem doby nové. Ze spisův jejich může ještě dnešní pravověda těžiti. Oni nemálo přispěli k tomu, že Justiniánovo právo římské bylo za platné přijato v celé střední Evropě. Mezi '''g'''-ry slavného jména si dobyli hlavně tito: {{Prostrkaně|Irnerius}}, zakladatel školy (asi 1055–1130), {{Prostrkaně|Bulgarus}}, {{Prostrkaně|Martinus}}, {{Prostrkaně|Jacobus}}, {{Prostrkaně|Hugo}} (t. zv. čtyři ''doctores'' 2. polovice XII. stol.), {{Prostrkaně|Rogerius}} (kol. 1162), {{Prostrkaně|Placentinus}} († 1192), {{Prostrkaně|Johannes Bassianus}} (vrstevník před.), {{Prostrkaně|Azo}} († kol 1230), {{Prostrkaně|Pillius}} († po 1205), {{Prostrkaně|Hugolinus}} († po 1233) a {{Prostrkaně|Franciscus Accursius}} (asi 1182–1260), od něhož složena ''Glossa ordinaria'' (viz [[../Glossa|{{Prostrkaně|Glossa}}]]). Srv. Savigny, Gesch. d. röm. Rechts im Mittelalter, 3. a násl. sv. (2. vyd. 1834); Landsberg, Die Glosse des Accursius (1883); Heyrovský, České Athenaeum VI, 29 (1888). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští právníci v Ottově slovníku naučném]] 8y6ikdlxv6d5ynbs14qwh3juio7zwz9 Ottův slovník naučný/Glossa 0 23507 321906 191909 2026-04-21T06:13:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321906 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossa | PŘEDCHOZÍ = Glosau | DALŠÍ = Glossalgie }} {{Textinfo | TITULEK = Glossa | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]], [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;205. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n216/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Glosa }} {{Forma|proza}} '''Glossa''' (řec. γλῶσσα) značí vlastně {{Prostrkaně|jazyk, řeč}}; záhy však nabylo slovo to užšího významu {{Prostrkaně|nářečí, dialekt}}, i užíváno ho pak k vytčení výrazů jen nářečím vlastních, provincialismů, jakož i slov méně obvyklých, zejména zastaralých. V Řecku, zvláště v Athénách, obrátili učenci již záhy zření k výrazům takovým, sbírajíce je a vykládajíce, což bylo i tím prospěšno, že četba památek starých, jako Homéra, způsobem tím hlavně mládeži byla usnadňována. Sběratelé oni zváni {{Prostrkaně|glossografy}}, seznamy jich {{Prostrkaně|glossáři}}, '''g. ''' pak značilo i sám výklad slova nejasného neb z oběhu vyšlého. Literatura příslušná čím dále tím více vzrůstala i dochovaly se nám z ní některé cenné zbytky v lexikografických dílech doby pozdější, t.&nbsp;j. v slovníku Hesychiově, Suidově, Pollukově, v Etymologiku Magnu, rovněž ve scholiích homérských. Podobně v Římě shledáváme snahu grammatiků vykládati výrazy starožitné a čtenářstvu temné, a to již před Varronem. Z doby Augustovy náleží sem důležité, jen z části zachované dílo Verria Flacca {{Cizojazyčně|la|''De significata verborum'',}} z doby pozdější lexikální práce Nonia Marcella {{Cizojazyčně|la|''Compendiosa doctrina per litteras''.}} Četní učenci obírali se zejména neobvyklými výrazy Plautovými. Ze sbírek takových čerpali pak ve středověku různí glossografové, kterýchž práce z velké části v hojných rukopisech jsou nám dochovány. Glossářům jejich věnuje se nyní nemalá pozornost a píle, ježto obsahují leccos, co pro starou latinu a latinu vulgární má velikou důležitost. Srv. G.&nbsp;Loewe, {{Cizojazyčně|la|Prodromus corporis glossariorum latinorum}} (Lips., 1876). Vydání: {{Cizojazyčně|la|''Corpus glossariorum latinorum''}} a {{Cizojazyčně|la|''G.&nbsp;Loewe inchoatum auspiciis Societatis litter. reg. Saxonicae comp., rec., ed.''}} (t., 1887 a násl.), práce neukončená; celkem má obsahovati devět svazků. Po Loewovi pokračuje v ní G.&nbsp;Goetz. ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' '''G.''' nabyla zvláštního významu ve {{Prostrkaně|středověké pravovědě}}. '''G.''' tu znamená slovný nebo věcný výklad, který po způsobu poznámky přičinili italští učitelové práv od XI. do XIII.&nbsp;stol. k jednotlivému místu toho neb onoho zákonníka Justiniánova (viz {{Cizojazyčně|la|{{Prostrkaně|[[../Corpus iuris civilis|Corpus iuris civilis]]}}).}} S počátku bývaly jen zcela stručné vysvětlivky k objasnění jednotlivých slov do textu mezi řádky vepisovány ('''g.''' ''interlinearis''), po čase pak stávaly se poznámky tyto obšírnějšími, byly umístěny na kraji ('''g.''' ''marginalis'') a rozšířily se ponenáhlu v úplný kommentář. '''G'''-sou slula pak i jednotlivá vysvětlivka i souhrn jejich, jmenovitě když tím byl utvořen nepřetržitý výklad toho neb onoho kusu Justiniánské kompilace nebo jednotlivé části jeho. Kommentář takový býval též ''apparatus'' nazýván. Podle toho, že této formy při literární činnosti své po výtce užívali, slovou dotčení italští učitelové práv {{Prostrkaně|[[../Glossátorové|glossátory]]}} (v.&nbsp;t.). Z gloss a jiných spisů všech glossátorů sestavil Fr. {{Prostrkaně|[[../Accursius|Accursius]]}} (v.&nbsp;t.) úplný kommentář ke všem čtyřem Justiniánovým zákonníkům, který zván jsa '''G.''' ''ordinaria, magistralis'' neboli '''G.''' zkrátka, všude se ujal a po staletí požíval autority nevídané, tak že byly i doby, kdy v literatuře, při vyučování a na soudech nebylo hleděno tak k tomu, co prameny samy praví, nýbrž jak se o nich vyslovuje '''G.''' V jednom směru podržela '''G.''' právní závaznost podnes. Způsob, jak byla uskutečněna recepce práva římského, jmenovitě okolnost ta, že Evropa přijala {{Cizojazyčně|la|''Corpus iuris civilis''}} z rukou glossátorů, a veliká autorita '''G'''-sy měly totiž za následek, že v Německu byla za platné právo přejata ze zákonů Justiniánových jen ona místa, která jsou glossována {{Cizojazyčně|la|(''Quidquid non agnoscit glossa, non agnoscit curia'').}} I jsou též nejstarší tisková vydání Justiniánových zákonníků opatřena Accursiovou '''G'''-sou. Poslední takové vydání glossované jest z r.&nbsp;1627. O glossátorských rukopisech děl Justiniánových viz čl. {{Cizojazyčně|la|{{Prostrkaně|[[../Corpus iuris civilis|Corpus iuris civilis]]}},}} strana 649. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' '''G.''' {{Prostrkaně|v poetice}} jest ozdobná báseň obsahu rozjímavého, původu španělského, odkud bratřími Schlegely do lit. něm. byla uvedena. Skládá se ze čtyř decim, z nichž každá je výkladem ('''g'''-sou) jednoho ze čtyř veršů, které tvoří thema básně a z nichž každý po řadě vyskytuje se slovně jako poslední verš svojí decimy. Thema toto obyčejně předchází. Rýmy proplétají se dle libovůle básníkovy, však důsledně ve všech decimách. Bratří Schlegelové zvali '''g'''-su {{Prostrkaně|variací}}. '''G.''' {{Prostrkaně|malberžská}} viz {{Prostrkaně|[[../Francké právo|Francké právo]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Literatura v Ottově slovníku naučném]] 8ollphc27rcv4uf9jkpc056t8blj74w Ottův slovník naučný/Glossalgie 0 23508 321907 191910 2026-04-21T06:13:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321907 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossalgie | PŘEDCHOZÍ = Glossa | DALŠÍ = Glossanthrax }} {{Textinfo | TITULEK = Glossalgie | AUTOR = [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n217/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Glossalgie''' (z řec.), tolik co {{Prostrkaně|neuralgie jazyková}}. Sensorický nerv jazyka {{Cizojazyčně|la|(''nervus lingualis'')}} odštěpuje se od třetí větve nervu trigeminu a jest tudíž zřejmo, že při neuralgii této větve nemocný pociťuje trapné, paroxysticky se dostavující bolesti. Časem neuralgická bolest, vyskytující se výhradně v jazyku, hlásá jeho rakovinu. ''[[Autor:Emerich Maixner|Mx.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] o4p1acva90eyjm3v66ol586jzh1k1hh Ottův slovník naučný/Glossanthrax 0 23509 321908 97250 2026-04-21T06:13:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321908 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossanthrax | PŘEDCHOZÍ = Glossalgie | DALŠÍ = Glossář }} {{Textinfo | TITULEK = Glossanthrax | AUTOR = [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n217/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Glossanthrax''' (z řec.), anthrax čili uhlák jazykový, manifestace nákazy uhlákové, vzbuzená přímou infekcí jazyka. Jest to affekce velmi nebezpečná a rychle smrtící, dílem že sloučena bývá s prudkým zánětem jazyka a oedemem, který do hrtanu se šíří, dílem že rychle vzniká thrombosa žil krčních a splavů mozkových. ''[[Autor:Emerich Maixner|Mx.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] tl81k6i7mmxrwmrc9jb4v2bvpmr9edm Ottův slovník naučný/Glossář 0 23510 321911 191911 2026-04-21T06:13:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321911 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossář | PŘEDCHOZÍ = Glossanthrax | DALŠÍ = Glossata }} {{Textinfo | TITULEK = Glossář | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n217/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Glossář''' {{Cizojazyčně|la|(''glossarium''),}} značí slovník obsahující výrazy neobvyklé nebo temné s výklady jich. Srv. {{Prostrkaně|[[../Glossa|Glossa]]}}. '''G.''' v širším smyslu slovník vůbec. ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] jrl0a5hbwzh5sw169l6kz7n86haxj6g Ottův slovník naučný/Glossata 0 23511 321909 97251 2026-04-21T06:13:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321909 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glossata | PŘEDCHOZÍ = Glossář | DALŠÍ = Glossátorové }} {{Textinfo | TITULEK = Glossata | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n217/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Glossata''' totiž {{Prostrkaně|Lepidoptera}} viz {{Prostrkaně|[[../Motýli|Motýli]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] olwml3cqp8om8iqgltah4zwondf58pu Ottův slovník naučný/Glosséma 0 23512 321912 97253 2026-04-21T06:13:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321912 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glosséma | PŘEDCHOZÍ = Glossátorové | DALŠÍ = Glossina morsitans }} {{Textinfo | TITULEK = Glosséma | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n217/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Glosséma''' (z řec.), pozdější výraz značící totéž co {{Prostrkaně|glossa}}; užívá se ho i ve významu místa patrně podvrženého. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] cchb6uh3vxh4v5aujeh6brs8jguentx Ottův slovník naučný/Fakultativní obligace 0 23553 321692 63461 2026-04-21T06:10:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321692 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fakultativní obligace | PŘEDCHOZÍ = Fakultativní | DALŠÍ = Falaecký verš }} {{Textinfo | TITULEK = Fakultativní obligace | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1017–1018. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1053/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fakultativní obligace''' jest obligace, pří níž věřitel má právo žádati jen jednu věc nebo plnění, dlužníkovi však jest zůstavena možnost, plněním jiné věci nebo dávky obligačního závazku se zprostiti. Říká se v tom případě, že pouze jeden předmět jest in obligatione, avšak dva in solutione, čili že dlužníkovi přísluší ''facultas alternativa''. Byl-li na př. někdo při smlouvě {{Prostrkaně|skrácen přes polovici hodnoty}} (''laesio ultra dimidium''), jest oprávněn žádati za zrušení smlouvy, druhý kontrahent může však trvání smlouvy způsobili tím, že skrácenému kontrahentovi nedostávající se hodnotu nahradí (§ 934. obč. zák.) Neběží tu o [[../Alternativní obligace|alternativní obligaci]] (v. t.), při níž skrácený kontrahent by byl oprávněn žádati buď za zrušení smlouvy nebo za náhradu nedostávající se hodnoty, nýbrž žaloba směřovati musí pouze k tomu, aby smlouva byla zrušena. Žalovanému arci zůstavena jest možnost, buď dopustiti, aby smlouva byla zrušena, nebo nedostávající se hodnotu nahraditi a tím existenci smlouvy nezrušiti. Jinak tomu bylo ve právu církevním, které při skrácení přes polovici žalobcovi přímo předpisovalo alternativně žalovati. Podobný příklad fakultativní obligace poskytuje smlouva s {{Prostrkaně|litkupem}} (''mulcta conventionalis'', ''Reugeld''), kde totiž strana k plnění zavázaná může od smlouvy odstoupiti tím, že zaplatí jistý peníz zvaný litkup. Věřitel má právo žádati pouze jedno plnění (nikoli tedy alternativní, kde by měl volbu), dlužníkovi však jest možno místo plnění zaplatiti litkup, který není in obligatione, nýbrž in solutione (§ 909. obč. zák.). Splní-li dlužník smlouvu, rozumí se, že odpadá povinnost litkup platiti, a byl-li již zaplacen, musí býti navrácen. Facultas alternativa dlužníkova pomíjí, jakmile s plněním bylo počato, jakmile tedy dlužník buď sám smlouvu částečně splnil nebo částečné plnění druhého kontrahenta přijal. V tomto případě může věřitel na splnění smlouvy trvati. Facultas alternativa nastává také tenkráte, když strany se smluví, že dlužníkovi jest volno, plniti buď původně smluvený předmět nebo předmět, o němž se strany nové dohodly, kdežto věřitel má i na dále právo žádati pouze předmět původně smluvený. Případ tento nazývá se {{Prostrkaně|datioin solutum}}. Dle římského práva měl dlužník ještě v jednom případě facultatem alternativam, ve kterém jí dle rak. práva nemá. Běží-li totiž o alternativní obligaci ze smlouvy, při níž si dlužník výslovně nevyhradil právo, voliti předmět plnění, a volba zahynutím jednoho nebo více předmětů jest zmařena, mění se alternativní obligace v obligaci prostou. Dlužník totiž plniti musí zbývající předmět, který nezahynul. Důvod ustanovení toho spočívá v tom, že věřitel jest oprávněn žádati jeden, ať již ten či onen, tedy nezahynulý předmět obligace, kdežto dlužníkovi, který dříve měl možnost, plniti ten či onen předmět, zahynutím jednotlivých předmětů možnost ta jest odňata. Dle řím. práva byl sice dlužník v tomto případě rovněž zavázán, plniti předmět nezahynuly, avšak měl zároveň facultatem alternativam, zprostiti se obligace zaplacením odhadní ceny zahynulého předmětu. Tato zvláštnost řím. práva nebyla do rakouského zákona přijata (§ 907. obč. z. a contr.). Srv. Hasenöhrl, Das österr. Obligationsrecht. ''[[Autor:Karel Kadlec|–dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 4uy70scnsbvpo5w5ls7rvrc23kidbdw Ottův slovník naučný/Fakultativní 0 23577 321691 97197 2026-04-21T06:10:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321691 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fakultativní | PŘEDCHOZÍ = Fakulta | DALŠÍ = Fakultativní obligace }} {{Textinfo | TITULEK = Fakultativní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1017. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1054/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fakultativní''' (lat.), vůli jednotlivcově ponechaný, svobodný. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7f4uzey8v0421i4ul3is3bg7tule54q Ottův slovník naučný/Falaecký verš 0 23578 321693 97198 2026-04-21T06:10:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321693 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falaecký verš | PŘEDCHOZÍ = Fakultativní obligace | DALŠÍ = Falaise }} {{Textinfo | TITULEK = Falaecký verš | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1018. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1055/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falaecký verš''' viz {{Prostrkaně|[[../Hendekasyllabos|Hendekasyllabos]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] gyxzmf9qsfld8bryxlmpwdmgegvqyq9 Ottův slovník naučný/Furtum 0 23610 321840 82297 2026-04-21T06:11:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321840 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Furtum | PŘEDCHOZÍ = Furtmeyer | DALŠÍ = Furtwangen }} {{Textinfo | TITULEK = Furtum | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;785. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n806/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Furtum''' (lat.) jest u Římanů zapověděný čin, který páše, kdo s věcí movitou nakládá vědomě bezprávně, maje úmysl sebe tím obohatiti (''lucri faciendi gratia''). A sice se pokládá, je-li tu dotčený úmysl, za '''f.''' nejen vědomé bezprávné odnětí věci z cizí držby (krádež), nýbrž též přivlastnění si věci nalezené, zpronevěra věci svěřené a pod. Obyčejně má pachatel (''fur'') úmysl přisvojiti si věc samu ('''f.''' ''rei ipsius''). Ale '''f.''' jest tu též, když pachatel chce se obohatiti pouze užíváním nebo držením cizí věci ('''f.''' ''usus'' a '''f.''' ''possessionis''). Různiti jest '''f.''' ''manifestum'' a '''f.''' ''nec manifestum'' podle toho, zdali fur byl při skutku samém postižen čili nic. Z '''f'''-ta vzcházela každému, kdo jím vzal škodu, proti pachatelovi, strůjci nebo pomocníkovi žaloba na soukromou pokutu (''actio furti''). V klassickém a Justiniánském právu nesla se ''actio'' '''f'''-''ti manifesti'' k čtyřnásobnému, ''actio'' '''f'''-''ti nec manifesti'' k dvojnásobnému učiněné škody. Vedle toho příslušela vlastníkovi uzmuté věci proti pachateli samému neb jeho dědicovi ''conductio furtiva'', směřující k vydání odcizené věci a k náhradě škody. Pro jednotlivé těžké druhy '''f'''-ta bylo časem zavedeno veřejné trestní stíhání ''cognitione extraordinaria'' (viz [[../Cognitio|{{Prostrkaně|Cognitio}}]]), a trest veřejný, druhdy velmi těžký. Konečně bylo při každém '''f.''' ''rei ipsius'' na vůli ponecháno škodujícímu, zdali má býti k platnosti přivedena soukromoprávní ''actio furti'' nebo nastoupiti trestní řízení. – Odcizené věci movité, ''res furtivae'', byly dle předpisu 12 tabulí a ''lex Atinia'' vyloučeny z řádného vydržení, leč že by odcizená věc vrátila se v moc vlastníkovu. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] du68167qpjnjko34br2wut0j9iagivx Ottův slovník naučný/Genese 0 23853 321876 176709 2026-04-21T06:13:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321876 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Genese | PŘEDCHOZÍ = Genersich | DALŠÍ = Genesee }} {{Textinfo | TITULEK = Genese | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : 1895 J.&nbsp;Otto. S.&nbsp;1021. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n1041/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Genesis }} {{Forma|proza}} '''Genese''' (řec. γένεσις), t. j. {{Prostrkaně|zrození, povstání, původ}}, dále vypravování o něm, konečně i zpráva o něm. Odtud po příkladu řeckého překladu bible (Septuaginta) název I. knihy Mojžíšovy, jak zvána vzhledem k obsahu. Rozpadáť se '''G.''' ve dvě hlavní části, z nichž prvá (I.—XI.) jedná o počátcích (stvoření) světa a lidstva, tvoříc takto jaksi všeobecnou předmluvu k dějinám národa isráélského; pradějinám národa isráélského (původní vlasť dle '''G.''' Horní Mesopotamie) věnována jest čásť druhá (kap. XII.—L.) obsahující osudy tří patriarchů (Abráháma, Isháka a Jakúba) až po usazení se rodiny Jakúbovy v Egyptě. '''G.''' jest z nejdůležitějších knih člověčenstva. S významem jejím souvisí i pozornost, jež věnována jí po všecky doby. Ve výkladech rozeznávati jest celkem dvojí směr: tradicionální, který jest i orthodoxní, dle něhož '''G.''' je jednolitou částí Pentateuchu jako jednotného díla, pochodícího až na poslední zprávy o smrti Mojžíšově od Mojžíše samého; druhý, nové historicko-kritické školy, dle něhož jedná se zde o sloučeninu různých částí, pochodících od různých autorův a různých dob, jež vespolek jsou spojeny nebo vedle sebe parallelně umístěny, nebo se i rozmanitě proplétají. Důvody své čerpá škola tato z celého plánu díla, jehož jednotlivé části dle názoru jejího nesouvisejí a jenž i jinak vykazuje zbytečnost opakování, ba i odpory. Stejné různosti vykazuje i mluva, v níž zvláště různý výraz pro boha v různých částech dal vznik theorii o {{Prostrkaně|[[../Elohista|elohistu]]}} (v. t.) a {{Prostrkaně|jahvistovi}}. Ke třídění materiálu, pro něž užívá nová doba buď různého písma, buď i různých barev, viz Kautzsch a Socin, Die Genesis mit äusserer Unterscheidung der Quellenschriften übersetzt (Freiburk, 1888, 2. vyd. 1891). Z kommentárů ke '''G'''-i vynikají Tuchův (nové vydání Arnold a Merx) a Knobelův (nově Dilmann) — viz {{Prostrkaně|[[../Pentateuch|Pentateuch]]}}. {{Konec formy}} 5ye1gcsilipxtwnof1otqfgpgxtnxk6 Ottův slovník naučný/Fandango 0 24016 321727 97223 2026-04-21T06:10:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321727 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fandango | PŘEDCHOZÍ = Fancy | DALŠÍ = Fan-Darjá }} {{Textinfo | TITULEK = Fandango | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;7. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n15/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Fandango|Fandango]] (angl.) }} {{Forma|proza}} '''Fandango''', národní tanec andaluský, ve společností vyšší neoblíbený. '''F.''' tančí vždy jen jeden pár doprovázen jsa hrou na kytaru, někdy i tamburinou a zpěvem, improvisací t. zv. ''coplas''. Diváci učiní kolem tančících kruh, sedíce obyčejně na zemi a udávájíce takt, původně 6/8, tleskem dlaní. Takt bývá nyní i 3/4, tak že ráz '''f'''-ga se tu smývá a splývá s bolerem a seguidillou. Tančící sami udržují se v taktu zvukem kastanět. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] qz9pp0s9ljeii2dn4ateacv7d6czxw5 Ottův slovník naučný/Fan-Darjá 0 24017 321726 97222 2026-04-21T06:10:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321726 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fan-Darjá | PŘEDCHOZÍ = Fandango | DALŠÍ = Fanderlik }} {{Textinfo | TITULEK = Fan-Darjá | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n15/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fan-Darjá''', jedna z pramenitých řek {{Prostrkaně|[[../Zeravšán|Zerafšánu]]}} (v.t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] oboe0ycxo6kef12cq97hoddqzdkcjd0 Ottův slovník naučný/Giro 0 24555 321903 65281 2026-04-21T06:13:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321903 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Giro | PŘEDCHOZÍ = Girndt | DALŠÍ = Giro (agito) }} {{Textinfo | TITULEK = Giro | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;149. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Indosament }} {{Forma|proza}} '''Giro''' [žíro], též {{Prostrkaně|indossace}}, {{Prostrkaně|indossament}}, rubopis, nazývá se v právu směnečném a obchodním zvláštní od cesse rozdílný způsob převodu skripturních obligací, totiž obligací, při nichž závazek i právo jediné listinou (skripturou) vzniká, trvá i zaniká. Čl.&nbsp;9.—17. směn. řádu z 25.&nbsp;led. 1850, č.&nbsp;51. ř.&nbsp;z. jednají podrobně o giru čili indossaci. Povaha směnečného gira, s nimž v praxi setkáváme se nejčastěji, spočívá v tom, že první {{Prostrkaně|majitel směnky}} ({{Prostrkaně|remittent}}) nemusí čekati, až směnka stane se splatnou. Potřebuje-li peněz, nebo z jiných důvodů, může na zadní straně čili rubu směnky (''in dorso'', odtud název indossace, rubopis), písemně naznačiti osobu, na niž směnečná práva převádí, při čemž musí této osobě směnku odevzdati. Osoba směnku převádějící nazývá se {{Prostrkaně|girant}} (žirant), {{Prostrkaně|indossant}}, {{Prostrkaně|indossovatel}}, {{Prostrkaně|rubopisec}}; osoba, na niž směnka byla převedena, {{Prostrkaně|giratář}}, {{Prostrkaně|indossatář}}, {{Prostrkaně|indossovník}}, {{Prostrkaně|rubopisník}}. Tento způsob převodu čili girování může se prováděti dále, tak že ze dřívějšího giratáře státi se může girant a vyvine se tak celá řada gir čili indossací. Indossace obsahuje dvojí moment: 1.&nbsp;Práva ze směnky převádějí se poznamenáním gira a odevzdáním směnky do vlastnictví. To jest t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|převodní (transportní) effekt}} gira. Jediným věřitelem jest vlastník směnky. Indossatář nevstupuje v obligační právo svého předchůdce (indossanta), nýbrž nabývá směnečného práva z vlastnictví papíru (směnky), tak jakoby sám byl remittentem (prvým majitelem směnky). Dlužník směnečný zavázán jest indossatáři jakožto vlastníkovi směnky. Tímto převodním účinkem rozeznává se indossace od cesse. Kdežto při cessi nabývá cessionář pouze práv svého cedenta, nabývá každý giratář (počínajíc od prvního až do posledního při indossaci přímých práv ze směnky. 2.&nbsp;Každá indossace zahrnuje v sobě nový výminečný slib směnečný, totiž slib zaplatiti směnku, kdyby jí akceptant nezaplatil. To jest t.&nbsp;zv. garanční effekt směnečný. — Od cesse liší se dále indossace tím, že není ani třeba ani nebývá při ní zvykem udávati důvod převodu směnky, kdežto při cessi nutno jest vždycky udati právní důvod postupu (''causam cessionis''). Mimo to jest cedent práv pouze při úplatné cessi, jenom svému cessionáři, toliko dle obecného práva a nikdy z větší sumy, nežli kterou sám od cessionáře obdržel. Naproti tomu ručí girant dle formálného svého slibu směnečným způsobem všem pozdějším majitelům za zaplacení celé směnečné sumy. Vedle toho liší se indossace od cesse arci ještě formou. '''G.''' státi se musí písemně, a to buď na směnce samé (na prvním exempláři nebo duplikátu), na přepisu nebo na přívěsku (allonži) směnky nebo na přívěsku přepisu a vyžaduje současné odevzdání papíru (směnky). Cesse není vázána formou žádnou. — Směnka nemůže se girovati jen tenkráte, když vydatel, [[../Trassant|trassant]] (v. t.), přidá na směnce ke jménu remittentovu nebo girant ke jménu giratářovu slova »nikoli na řád«. Směnka, ve které girování od vydatele jest zakázáno, nazývá se {{Prostrkaně|recta-směnka}}. — '''G.''' jest buď {{Prostrkaně|úplné}} nebo {{Prostrkaně|neúplné}} čili {{Prostrkaně|in bianco}}, též {{Prostrkaně|blancoindossace}}. Úplná indossace obsahuje formuli indossační (»zaplaťte za mne« nebo »za mne«), jméno indossatáře a podpis indossanta. Při giru in bianco není udáno jméno indossatáře; podpis indossantův arci jest nevyhnutelný, vedle něhož může býti ještě (avšak nemusí) formule indossační. — Jako směnky, jsou indossovatelné též jiné obchodní papíry, na př. šeky, dále kupecké poukázky a papíry uvedené ve čl.&nbsp;301 a 302 rak. zák. obch., zní-li na řad. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 44nr18itnoyw0m7y5n6lp82hxduic9q Ottův slovník naučný/Fundace 0 24774 321837 97238 2026-04-21T06:11:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321837 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fundace | PŘEDCHOZÍ = Fund | DALŠÍ = Fundament }} {{Textinfo | TITULEK = Fundace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;770. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n792/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fundace''' (lat.), [[../Nadace|{{Prostrkaně|nadace}}]], [[../Nadace|{{Prostrkaně|nadání}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] e0q8dlpsjx98fab6lgyr6co60riazj6 Ottův slovník naučný/Fetiales 0 24887 321757 98759 2026-04-21T06:10:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321757 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fetiales | PŘEDCHOZÍ = Feti | DALŠÍ = Fétis }} {{Textinfo | TITULEK = Fetiales | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;146. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n160/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fetiales''' [feciá-], lat. (česky asi: {{Prostrkaně|mluvčí}}, {{Prostrkaně|hlasatelé}}), bylo prastaré kněžské collegium, jehož vznik přičítá se králi Numovi nebo Anku Martiovi. Byli činni hlavně ve stycích mezinárodních (při uzavírání smluv, míru, příměří, vypovídání válek a p.), kteréžto akty u Římanů vykonávány byly, jak známo, za jistých náboženských obřadů, obsažených v rituálu fetialském (''ius fetiale''). Collegium skládalo se z 20 členů, původně pouze patricijských, z rodů nejváženějších, a doplňovalo se kooptací. Hodnost byla doživotní. Při jednotlivých výkonech fetialských nebylo činno celé collegium, nýbrž pouze čásť, nejčastěji 4 členové, někdy také pouze dva. V čele takové deputace byl ''pater patratus'', kterýž však nebyl stálým náčelníkem collegia, nýbrž byl k jistému aktu za určitých obřadů jmenován. Mimo něho připomíná se ''verbenarius'', jenž nesl posvátné byliny (''verbenae'', ''sagmina'') na Kapitolu od konsula utržené. O obřadech fetialských, obvyklých při vypovídání války, viz [[../Ager hostilis|{{Prostrkaně|Ager hostilis}}]]. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] iruvdvp6gb201xru1k0m5iapide1sgg Ottův slovník naučný/Flavius 0 24888 321809 98760 2026-04-21T06:11:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321809 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flavius | PŘEDCHOZÍ = Flavin | DALŠÍ = Flavius Iosephus }} {{Textinfo | TITULEK = Flavius | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], [[Autor:František Šembera|František Šembera]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;291–292. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n304/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Flavius }} {{Forma|proza}} '''Flavius''', jméno rodů sabinských, tuscijských a jiných staroitalských: '''1) F.''' {{Prostrkaně|Cnaeus}}, syn propuštěncův a písař Appia Claudia Coeca, kolem 450 a. u. c. vyvěsil na foru římském kalendář soudní (''[[../Fasti|fasti]]'' v. t.) a uveřejnil sbírku soudních formulí (''legis actiones''). Nebo až potud dovedlo patricijské kollegium pontifiků obecenstvu zatajiti znalost i kalendáře i formulí. Vděčné občanstvo odměnilo za to '''F'''-ia volbou za kurulského aedila. Sbírka formulí '''F'''-iem uveřejněná slula pak ''ius civile Flavianum''. Skladatelem jejím byl však prý {{Prostrkaně|App. Claudius}}, který, jak se pravdě podobá, nastrojil též uveřejnění její i kalendáře. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' '''2) F.''', rodem z Lukanie, zradil r. 213 prokonsula Sempronia Graccha Karthagincům i způsobil tak záhubu jeho. – '''3) F.''' {{Prostrkaně|Flaccus}}, senátor, prozradil Tiberiu Gracchovi, že ho chtějí zavražditi. – '''4)''' C. '''F.''' {{Prostrkaně|Fimbria}}, přítel Mariův a Cinnův, táhl r. 86 s konsulem L. Valeriem Flakkem do Asie proti Mithridatovi. Získav vojsko, podnítil proti konsulovi vzpouru a zabil ho. Po té porazil Mithridata v několika bitvách a krutě pronásledoval přívržence Sullovy. Avšak r. 84 byl od Sully poražen u Thyatiry v Lydii, načež prchnuv do Pergamu, dal se tam zabiti od otroka. – '''5) F.''' {{Prostrkaně|Fimbria}}, bratr před., sloužil ve válce proti Sullovi ve vojště Norbanově (r. 82) i byl úkladně sprovoděn ze světa. – '''6)''' L. '''F.''', rytíř římský, svědek proti Verresovi. – '''7)''' L. '''F.''', tribunus plebis r. 60, navrhl zákon ku prospěchu veteránů Pompejových. – '''8)''' C. '''F.''', přítel Brutův, padl v bitvě u Filippi. – '''9) F.''' {{Prostrkaně|Scaevinus}}, senátor za panování Nerónova, súčastnil se spiknutí Pisónova. A totéž učinil i '''10) F.''' {{Prostrkaně|Subrius}}. Ostatní v článku [[../Vespasianus|{{Prostrkaně|Vespasianus}}]]. ''[[Autor:František Šembera|Šra.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] swti8vl7rep8vi2h7uxvva88rizkvl5 Ottův slovník naučný/Fasti 0 24889 321731 98755 2026-04-21T06:10:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321731 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fasti | PŘEDCHOZÍ = Faster | DALŠÍ = Fastidiosní }} {{Textinfo | TITULEK = Fasti | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;37. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n46/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fasti''' (lat): 1. u Římanů dni, ve které bylo dovoleno souditi (v. [[../Dies|{{Prostrkaně|Dies}}]]), metonymicky {{Prostrkaně|seznam dní soudních}}. 2. Poněvadž dní těch byla v římském kalendáři většina, nazván takto (a potiori) {{Prostrkaně|kalendář římský}}. Při jednotlivých dnech zaznamenány byly také slavnosti, oběti, hry na ně připadající, stručné poznámky o událostech historických, o východu a západu souhvězdí a j. Kalendář, jehož vedení měli na starosti pontifikové, byl přístupen původně pouze patriciům, kteří z výhody té rozmanitě těžili ve svůj prospěch. Teprve r. 304 př. Kr. uveřejnil jej {{Prostrkaně|Cn. Flavios}}, písař Appia Claudia Caeca, zároveň s formulemi soudními (t. zv. ''ius Flavianum''), a od doby té zabývali se také soukromníci studiem '''f'''-tů. Fragmenty úředních i neúředních '''f'''-tů nalezeny byly, v kameni vryté, dosti hojné, a z nich podařilo se sestaviti úplný kalendář celého římského roku. Sem spadají na př. '''f.''' {{Prostrkaně|Maffeiani}} (dle prvního majetníka Maffeiho), obsahující přehled téměř všech dní v roce; '''f.''' {{Prostrkaně|Praenestini}}, redigované od slavného grammatika Verria Flacca a zvané tak dle jeho rodiště Praeneste, kdež, vryty jsouce do mramorů, veřejně byly vystaveny, a j. – Všecky zlomky vydány a vysvětleny, od Th. Mommsena v Corpus inscript. Lat. svazek I. (1863), str. 293. Mimo to zachovány jsou rukopisně dva kalendáře, jeden ze IV. stol. po Kr., sepsaný od Dionysia Filocala a křesťanské jeho přepracování od Polemia Sylvia. 3. Slovem '''f.''' označeny byly také rozličné úřední chronologické seznamy s udáním eponymních úředníků. Sem spadají: '''f.''' ''consulares'', '''f.''' ''praetorii'', '''f.''' ''censorii'', seznamy kněží ('''f.''' ''sacerdotales'', '''f.''' ''fratrum Arvalium''), seznamy triumfů a ovací slavených ('''f.''' ''triumphales''). Fragmenty jednotlivých těch '''f'''-tů jsou zachovány. Obzvláště důležitý jsou '''f.''' {{Prostrkaně|Capitolini}} (jméno jejich pochodí od místa, kam je uložil Alex. Farnese a kde dosud jsou uschovány). Vykopány byly na foru římském na sklonku polovice XVI. stol. a opět v XIX. stol. několikráte. Původně zdobily stěnu úřední budovy nejvyššího pontifika, {{Prostrkaně|Regia}} zvané. Obsahují seznamy konsulů, diktátorů, náčelníků jízdy, censorů, triumfů a ovací v chronologickém pořádku dle éry Catonovy od r. 508 př. Kr. až do r. 354 po Kr. Vydány byly od Bart. Borghesa r. 1818 v Miláně. Otištěny jsou v Corpus inscr. Lat. I, str. 415. Mimo to vydal Klein, '''F.''' consul. inde a Caesaris nece usque ad imp. Diocletiani (1881); De Boor, '''F.''' censorii (Berlín, 1873); Wehrmann a Hölzl, '''F.''' praetorii (onen r. 1875, tento r. 1876). Srv. Kaufmann, Die Fasten d. späteren Kaiserzeit (Gotinky, 1874). – 4. '''F.''' {{Prostrkaně|Ovidiovy}} viz [[../Ovidius|{{Prostrkaně|Ovidius}}]]. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] o51u2x4t5g1uzo1dhen9by41zbws28s Ottův slovník naučný/Gens 0 24968 321877 64077 2026-04-21T06:13:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321877 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gens | PŘEDCHOZÍ = Genrista | DALŠÍ = Gen-san }} {{Textinfo | TITULEK = Gens | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n10/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gens''' (lat.), {{Prostrkaně|rod}}, u Římanů zavírá v sobě všecky osoby, které pocházejíce od společného předka posloupností mužskou nebo nabyvše práv takových potomků zvláštním právním jednáním, užívají společného jména rodového (''nomen''). Jednotlivá '''g.''' vznikla rozšířením příbuzenství agnatského (viz [[../Agnace|{{Prostrkaně|Agnace}}]] a [[../Familia|{{Prostrkaně|Familia}}]]). Po překročení jistých mezí nebyl přesný důkaz agnatské posloupnosti a stupně jejího již možný, ale byl nahrazen právní domněnkou, podle které všichni, kdož mají stejné nomen, pocházejí po meči od společného praotce. V nejstarším římském státě měl poměr gentilický (''gentilitas'') velikou důležitost politickou. Vždyť římský stát doby nejstarší jest jen spojením určitých rodů. Svobodným občanem římským této doby jest pouze ''gentilis'' neboli ''patricius'', t. j. kdo náležel k jedné z oněch ''gentes'', jichž spojením povstal stát římský, nebo která později ve svazek státní byla přijata zvláštním státním aktem. Mezi těmito později přibylými ''gentes'' byl pak jistý počet označen jakožto ''gentes minores'' na rozdíl od rodů starších (''gentes maiores''). Na gentilitě zakládá se též prastaré roztřídění občanů na kurie a tribue, kteréžto oddíly jsou jen vyššími jednotami rodů. Základem státního ústroje přestala býti '''g.''', když ústavou zv. Serviovskou obec římská byla přeměněna na stát pojímající nejen patricie, nýbrž i plebeje. Tu pak za vzorem patricijských bylo ustaveno též několik rodů (''gentes'') plebejských. Zvláštní ke gentilitě se odnášející pravidla (''ius gentilicium'') platila na poli práva sakrálního a soukromého. Každá '''g.''' měla pro sebe svou zvláštní od předků zděděnou bohoslužbu (''sacra gentilicia''), své společné slavnosti a hrobky (''sepulcra gentilicia''). Půda orná pak, jak se podobá, původně nebyla ve výhradném vlastnictví jednotlivců, nýbrž náležela společně a nerozdílně celému tomu neb onomu rodu. Dotčené kollektivní rodové vlastnictví k popluží ustoupilo ovšem již v době předhistorické vlastnictví individuálnímu. Ale ještě zákonem XII tabulí povolává se k dědické posloupnosti po občanu nezůstavivším testamentu, nejsou-li tu ani ''sui heredes'' ani ''agnati'', jeho '''g.''' S tím souvisí ustanovení téhož zákona, podle kterého nad nedospělcem nemajícím testamentárního poručníka a nad marnotratníkem nebo na mysli pomateným přísluší poručenství, nemá-li on agnátů, gentilům. Ustanovení ta zůstala praktickými až do konce republiky. Za císařů však mizela rychle důležitost gentility a pozbylo jmenovité celé ''ius gentilicium'' záhy své platnosti. Srv. Mommsen, Röm. Staatsrecht (III, 9); Karlowa, Röm. Rechtsgesch. (I, 32); Marquardt, Rom. Staatsverw. (III, 126). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] amwcoybzm34p5q5auz1fdhpwi4le8ap Ottův slovník naučný/Gentes 0 24969 321878 145454 2026-04-21T06:13:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321878 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentes | PŘEDCHOZÍ = Gent | DALŠÍ = Genthin }} {{Textinfo | TITULEK = Gentes | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n14/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentes,''' množ. číslo slova [[../Gens|{{Prostrkaně|gens}}]] (v. t.) – '''G.''' ve staré mluvě církevní nalézáme jako překlad novozákonního ''{{Cizojazyčně|grc|τὰ ἔθνη}}'', t. j. {{Prostrkaně|národové}} = ''{{Cizojazyčně|grc|οἰ Ἕλληνες}}'' (''{{Cizojazyčně|la|Graeci}}'') ve smyslu pohané, ač i národové vůbec. Vyskytuje se v překladech bible i u sv. otců a ve výnosech synodů. Tertullián užívá přímo výrazu ''{{Cizojazyčně|la|ethnici}}''. Ve stejném smyslu užívá se i ''{{Cizojazyčně|la|gentiles}}''. Později ustupují výrazy ty terminu ''{{Cizojazyčně|la|pagani}}'', s nímž se poprvé r. 365 u Maria Victorina setkáváme. '''G.''' {{Prostrkaně|maiores}} a '''g.''' {{Prostrkaně|minores}} viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] ok5ikzabyw59ffjpowwya5cioqhx4qk Ottův slovník naučný/Gentilia 0 24970 321879 64079 2026-04-21T06:13:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321879 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilia | PŘEDCHOZÍ = Gentilhomme | DALŠÍ = Gentilicia sacra }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilia | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilia''' (lat.), t. j. {{Prostrkaně|nomina}}, totéž co {{Prostrkaně|gentilicia nomina}}, t. j. jména rodů (viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]). V širším slova smyslu jména zemí a národů vůbec. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] je5i4qhjo34mcestv8rqg8p66gg2mfp Ottův slovník naučný/Gentilicia sacra 0 24971 321880 64080 2026-04-21T06:13:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321880 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilicia sacra | PŘEDCHOZÍ = Gentilia | DALŠÍ = Gentilicia sepulcra }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilicia sacra | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilicia sacra''' viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] epa222euzk8dfzf7bx3bjrases9rnyd Ottův slovník naučný/Gentilicia sepulcra 0 24972 321881 64081 2026-04-21T06:13:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321881 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilicia sepulcra | PŘEDCHOZÍ = Gentilicia sacra | DALŠÍ = Gentilicium ius }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilicia sepulcra | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilicia sepulcra''' viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 3rhv9nm5uzbhdv4vez4t3zwrlzzwhwq Ottův slovník naučný/Gentilicium ius 0 24973 321882 64082 2026-04-21T06:13:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321882 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilicium ius | PŘEDCHOZÍ = Gentilicia sepulcra | DALŠÍ = Gentilis }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilicium ius | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilicium ius''' viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] h5jlpo3mw9p7u2i1g9cyy1pikvf3z7y Ottův slovník naučný/Gentilis 0 24974 321883 64083 2026-04-21T06:13:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321883 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilis | PŘEDCHOZÍ = Gentilicium ius | DALŠÍ = Gentilismus }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilis | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilis,''' mn. číslo {{Prostrkaně|Gentiles}}, viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]] a [[../Gentes|{{Prostrkaně|Gentes}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 2dewrtqpars8boy3rxhjwno046zfq2g Ottův slovník naučný/Gentilismus 0 24975 321884 64085 2026-04-21T06:13:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321884 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilismus | PŘEDCHOZÍ = Gentilis | DALŠÍ = Gentilitas }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilismus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilismus''' (lat.), {{Prostrkaně|pohanství}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] qkdfwejh276bnymfi43xcm7vlao4ub5 Ottův slovník naučný/Gentilitas 0 24976 321885 64084 2026-04-21T06:13:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321885 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gentilitas | PŘEDCHOZÍ = Gentilismus | DALŠÍ = Gentilly }} {{Textinfo | TITULEK = Gentilitas | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gentilitas''' viz [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] rh5cuq9ryj8a1brd7hz0a7zaklap195 Ottův slovník naučný/Familia 0 24977 321722 106674 2026-04-21T06:10:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321722 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Familia | PŘEDCHOZÍ = Famié | DALŠÍ = Familia (biologie) }} {{Textinfo | TITULEK = Familia | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5–6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n14/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Familia,''' slovo latinské, jež etymologové odvozují od kmenů značících {{Prostrkaně|usídlení}}, {{Prostrkaně|bydlení}} nebo {{Prostrkaně|vzdělávání}}, ve smyslu starého práva římského znamená nejprve soujem všech osob a věcí spojených tím, že podrobeny jsou právní moci téhož samostatného občana. V užším smyslu pak znamená '''f.''' jak soujem oněch osob pro sebe, tak i soujem oněch věcí pro sebe. I užívá se pak slova '''f.''' ve smyslu věcném k označení celého majetku. Ve smyslu osobním značí '''f.''' všecky osoby, nad nimiž určitý občan římský má moc otcovskou (''patria potestas'') nebo manželskou (''manus''), zahrnujíc v to také hlavu rodiny samu. K '''f'''-ii v tomto smyslu náleží tedy zvláště otec, jako hlava rodiny, manželka jemu podrobená, synové, dcery, vnuci ze synů, snachy atd. a označují se proto osoby tyto jakožto ''paterfamilias'', ''materfamilias'', ''filiusfamilias'', ''filiafamilias''. Zemře-li pater familias, stávají se všichni, kdož byli moci jeho podrobeni přímo, jako choť, synové a dcery, vnuci a vnučky ze syna dříve zemřelého, samostatnými (''sui iuris'') a počínají činiti každý pro sebe zvláštní '''f'''-ii. Přes to trvá mezi těmito různými rodinami svazek rodinný dále a zove se soujem těchto rodin i na dále '''f.''' Členové takového rozšířeného svazku rodinného slovou ''agnati'' (viz [[../Agnace|{{Prostrkaně|Agnace}}]]). Žena není způsobilá rozšířiti '''f'''-ii, ze které pošla, a nemůže agnaci zprostředkovati. Odtud řehole: ''Mulier familiae suae et caput et finis est''. Dalším rozšířením svazku agnatského vzcházela ''[[../Gens|gens]]'' (v. t.), t. j. společenstvo zavírající v sobě více agnatských rodin, spojených vespolek týmž jménem rodným. I bylo pak výrazu '''f.''' užíváno též o ''gens'' samé, jako na př. při rčení '''f.''' ''Iulia''. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Genealogie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] q1evo09fdlh1p76uhmj46pefgypfjkg Ottův slovník naučný/Familiae emptor 0 24978 321724 106676 2026-04-21T06:10:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321724 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Familiae emptor | PŘEDCHOZÍ = Familia (biologie) | DALŠÍ = Familiaris }} {{Textinfo | TITULEK = Familiae emptor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n16/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Familiae emptor,''' {{Prostrkaně|mancipatio}}, viz [[../Testament|{{Prostrkaně|Testamentum per aes et libram}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 63yve271pv2kb0o2ugd98vnk7v0ce8r Ottův slovník naučný/Fredum 0 25008 321826 107199 2026-04-21T06:11:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321826 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fredum | PŘEDCHOZÍ = Fredro | DALŠÍ = Freeden }} {{Textinfo | TITULEK = Fredum | AUTOR = [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;663. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n690/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fredum''', též {{Prostrkaně|fredus}} (''Friedensgeld'', {{Prostrkaně|smírné}}), původně plat, který se skládal při uzavírání smíru mezi stranami spornými od škůdce nebo rodu jeho oněm, kdož smír zprostředkovali. '''F.''' jest instituce práva německého, náležející již poněkud aspoň pokročilejší době rozvoje řízení soudního. Když pak pravidelným orgánem smír zprostředkujícím stal se soud obce národní, nazýván fredem obnos, kterým se zločinci mír zločinem pozbytý od národní obce opět zjednával; jevil se tedy jakýmsi výkupným za ztrátu ochrany, kterou obec zaručovala míru i právu členů svých. Sesílením moci královské u národů germánských nabylo konečně '''f.''' povahy pokuty v pevných obnosech, jež vedle původního, na zločin sám stanoveného peněžitého trestu se platila, dostávajíc se panovníku samému celá, tedy beze srážky, po níž se jinak peněžité tresty odváděly do pokladny královské. Srv. Schollar, Die vermögensrechtl. Folgen d. Verbrechens nach altfränk. R. (Praha, 1893, str. 91). ''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|–l.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] omw9hljnm5gx2d00cipab6b4mgg7qsq Ottův slovník naučný/Fiskus 0 25022 321804 99435 2026-04-21T06:11:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321804 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiskus | PŘEDCHOZÍ = Fiskumfos | DALŠÍ = Fismes }} {{Textinfo | TITULEK = Fiskus | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], neznámý, [[Autor:František Havrda|František Havrda]], [[Autor:Emil Ott|Emil Ott]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;270–271. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n284/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiskus''', lat. ''fiscus'', vlastně veliký koš k uschování peněz, úplněji ''fiscus Caesaris'', slula pokladna císařská, která hned od zřízení římského císařství vystoupila jako nová veřejná pokladna vedle starobylé státní pokladny republikánské (''[[../Aerarium|aerarium populi]]'', v. t.). V přeneseném smyslu znamenal '''f.''' císařský veřejný poklad sám, konečně císařský veřejný majetek (soujem práv a závazků). Do '''f'''-ku plynuly rozmanité veřejné {{Prostrkaně|důchody}}, hlavně všeliké důchody dřívějších zeměpánů v územích zabraných (v Egyptě), veškeré daně a poplatky z provincií císařských, ba i čásť berní z provincií senatorských. Příjmy ty byly obracovány na veřejné potřeby, jejichž správu císař byl převzal, jmenovitě na žold vojenský a jiné účely válečné, na správu provincií císařských, na císařskou správu veřejných financí, na osvědčování císařské štědrosti a pod. Časem bylo od '''f'''-ku hrazeno víc a více jiných, hlavně se správou Italie a Říma spojených, veřejných výdajů, jako na výživu hlavního města, na silnice italské a pod. Za to pořáde rostl podíl, který měl '''f.''' v důchodech, které původně náležely aerariu. Způsobem tím vstupoval '''f.''' vždy více v popředí na úkor aeraria a stával se ponenáhlu hlavní pokladnou veřejnou. Vytčenou veřejnou povahou svou lišil se '''f.''' od soukromého majetku císařova (''patrimonium principis'' a ''res privata''). Přes to byl za právního představitele a majitele '''f'''-ku pokládán císař, tedy jednotlivá fysická osoba, kdežto právním subjektem majetku náležejícího k aerariu byl římský stát sám. Důsledkem tohoto právního názoru na poměry fiskální bylo dílem, že na majetkový právní obchod mezi '''f'''-kem a jednotlivci bylo užito právních pravidel, platících pro soukromoprávní obchod vůbec, dílem že císař byl strany fiskálních záležitostí prost vší zodpovědnosti a všeho kladení účtů a že '''f.''' byl pod vrchním dozorem císařovým spravován dílem od čeledi císařské, dílem od císařských úředníků, vzatých ze stavu rytířského, že však osoby stavu senatorského a vlastní magistrátové neměli ve správě té nijakého účastenství. Mezi ony úředníky náležejí hlavně vrchní berní provinciální (''procuratores Augusti''), později též představený ústřední pokladny (''procurator a rationibus''). Při přechodu od principátu k absolutní monarchii bylo s '''f'''-kem sloučeno ''aerarium'', při čemž zavládl názor, že majitelem pokladu veřejného nyní sjednoceného jest stát sám. Odtud užívá se slov ''aerarium'' a '''f.''' ve významu stejném k označení státu jakožto právního subjektu majetkových poměrů právních. Přes to platila odtud zásada, ze staršího nazírání na '''f.''' pochodící, že soukromoprávní obchod mezi státem a jednotlivci jest podřízen obecnému právu soukromému, a hledí se v právu soukromém k státu nejinak, nežli k osobán soukromým. Byly ovšem též odchylky od této zásady; jmenovitě požíval '''f.''' mnohých výsad (''privilegia fisci'') před jinými osobami. Srv. Th. Mommsen. Röm. Staatsrecht (II 998 násl.); O. Hirschfeld, Röm. Verwaltungsgeschichte; Brinz, Sitzungsber. der Akad. d. Wissensch. in München (1886, 471) ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' Dle nynějšího práva nazývá se '''f'''-kem stát jakožto subjekt majetkových práv. Jest tedy '''f.''' právnická osoba v oboru soukromého práva. V každém státě jest pouze jediný '''f.''' Vyskytují se sice jednotlivé oddělené správy státního jmění, t. zv. ''stationes fisci'' (na př. vojenský, berní, železniční fiskus atd.); avšak tu neběží o samostatné právnické osoby, nýbrž jen o různé soustředěné správní skupiny jednoho a téhož '''f'''-ku. V právním obchodu má '''f.''' celkem postavení právnických osob. Zákony některých států zaručují mu však v jistých směrech výhodnější postavení než jiným korporacím. Dle rak. obč. práva požívá sice '''f.''' naproti přirozeným osobám jistých výhod, avšak výhody tyto poskytnuty jsou i jiným korporacím a fondům. ''red.'' Uvésti sluší zejména, že § 1472 všeob. obč. z. vyhledává delší doby 40 let, aby vydrželo se mimoknihovně právo vlastnické i jiná práva ku věcem nemovitým oproti '''f'''-ku (jinak lhůta 30letá). V příčině věcí movitých stanovena jest lhůta vydržecí proti '''f'''-ku na 6 let (jinak na 3). (Předpisy téhož § v příčině knihovního vydržení zrušeny jsou knihovním zák. z 25. čce 1871, č. 95 ř. z. §§ 61.–67.). Též promlčení proti '''f'''-ku dokonává se ve lhůtě 40leté (jinak 30leté, § 1485 obč. zák.). Kompensaci lze naproti '''f'''-ku provésti jen tenkráte, jestliže platy oboje vykonati možno u téže státní pokladny, jestliže tedy i to, co kdo státu jest dlužen, i to, co týž na státu pohledává, platiti se má u téže pokladny státní (§ 1441 obč. zák.). Dle dvor. dekretu ze dne 10. pros. 1819 č. 1635 sb. z. s. nelze ve smlouvách s erárem vymíniti si vzdání se pořadu práva; podmínka taková pokládala by se za nedoloženou. ''[[Autor:František Havrda|hda.]]'' '''F.''' {{Prostrkaně|ve směru processním a v řízení nesporném}}. '''F.''' jest název státu, pokud v soukromoprávním obchodě nastupuje, důsledkem čehož jediný jen '''f.''' uznán býti může, nechť podle správních úřadů k zastupování jeho povolaných různě bývá označen. Podroben jsa z pravidla povšechným předpisům práva občanského (§ 290 obč. zák), '''f.''' podřízen jest ve sporech {{Prostrkaně|obecným soudům}}, zejména v záležitostech pravomocnosti osobní soudům sborovým stanoviska {{Prostrkaně|processního zástupce}} svého, totiž t. zv. [[../Finanční prokuratura|finanční prokuratury]] (v. t.) § 14, 23 J. N. Z přečetných výsad v obecném právu processním '''f'''-ku příslušejících zachovalo se, že sproštěn jest povinnosti, zříditi kauci žalobní (I. 1. § 18. D. 36, 3), vzhledem k tomu, že '''f.''' za zámožného vůbec v zemi platí (§ 406 sd. ř.), rovněž že sproštěn jest kolků a poplatků (pol. sazby zák. poplatk. 75 ''a''). Rakouské právo nezná však povinností k vydání listin ve prospěch '''f'''-ku a zákaz edice listin v jeho neprospěch, vyloučení odvolání z nálezů, '''f'''-ku přisuzujících zřejmě vykázanou pohledávku a t. pod. Ve sporech '''f'''-ku šetřiti sluší pravidel {{Prostrkaně|o řízení soudním}} vůbec platných; lze tudíž '''f'''-ku ukládati {{Prostrkaně|přísahu rozhodovací}}, již vykoná zřízenec státní správy, v jehož úřední obor záležitost spadá, nikoli processní zástupce '''f'''-ku. Rovněž '''f.''', ztrativ spor, odpůrci zvítězivšímu nahraditi musí {{Prostrkaně|náklady sporu}}. '''F.''' při vymáhání veřejno-právních dávek se setkává se soukromoprávními nároky osob jiných, zvláště když zákonné právo zástavní pro reální daně a poplatky v exekuci nemovitostní k platnosti přivádí nebo dávky veřejné v konkursu ohlašuje. V řízení {{Prostrkaně|pozůstalostním}} o dědictví a odkazy '''f'''-ku připadlé soudům starati se jest zvláštním jejich oznamováním zemské vládě (§ 84 nesp. ř.), inventurou z úřední povinností provedenou (§ 92) i podobnou péčí při dělení pozůstalosti, jakouž sirotkům osvědčiti sluší (§ 173). Odkaz '''f'''-ku splatiti nebo pojistiti dlužno před odevzdáním dědictví (§ 159). Pozůstalosti bezdědičné (§ 130) a soudní deposita po 30 let uschovávaná, k nimž se oprávněný, ediktálně volán byv, nepřihlásil (dv. d. 6. ledna 1842 č. 587 sb. z. s.), '''f'''-ku soudem buďte odevzdána. ''[[Autor:Emil Ott|Ott.]]'' '''F.''' viz též [[../Fiškus|{{Prostrkaně|Fiškus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] facjw5qskzi43xlnj0da7adlb5mvl8p Ottův slovník naučný/Fiškus 0 25024 321807 92428 2026-04-21T06:11:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321807 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiškus | PŘEDCHOZÍ = Fišera | DALŠÍ = Fit }} {{Textinfo | TITULEK = Fiškus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n286/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiškus''' nazývá se dle chorvatského národního obyčeje (»dle Križevackých statutů«) pomocník pořadatele hostiny, který se má starati o to, aby se sklenice dle nařízení naplňovaly a vyprazdňovaly, atd. – {{Prostrkaně|V nemocnicích}} nazývá se '''f.''' pomocník assistenčního neb sekundárního lékaře, jenž bývá obyčejně studujícím lékařství a opatřuje hlavně potřebné práce písařské. {{Konec formy}} [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] hap10tidbthlda74gsbemj5nz4zwm3i Ottův slovník naučný/Finanční prokuratura 0 25474 321801 64069 2026-04-21T06:11:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321801 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Finanční prokuratura | PŘEDCHOZÍ = Finanční právo | DALŠÍ = Finanční stráž }} {{Textinfo | TITULEK = Finanční prokuratura | AUTOR = [[Autor:Matouš Talíř|Matouš Talíř]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;246. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n257/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Finanční prokuratura''' (dříve {{Prostrkaně|prokuratura dvorní komory}}, {{Prostrkaně|prokuratura komorní}}, {{Prostrkaně|úřad fiskální}}) jest úřad státní, jehož úkolem jest, zastupovati erár a fondy jemu na roveň postavené v záležitostech soudních, k vyzvání státních úřadů podávati dobrá zdání a spolupůsobiti při právním jednání, týkajícím se eráru a fondů jemu na roveň postavených. '''F. p'''-ry jsou co do záležitostí věcných podřízeny státním úřadům zemským a co do záležitostí přísně úředních, osobních, disciplinárních a oekonomických, zemským úřadům finančním. Pouze prokuratura vídeňská jest podřízena ve směru posledním přímo ministeriu financí. '''F. p'''-ry jsou zřízeny v hlavních městech veškerých zemí korunních, vyjmouc Dalmatsko a Slezsko, kde jsou zřízeny pouhé expositury '''f. p'''-ry terstské a brněnské, a pak Vorarlberk, který jest přikázán '''f. p'''-ře inšprucké. V čele '''f. p'''-ry stojí ve Vídni dvorní rada a při ostatních vrchní radové finanční, jimž přidáni jsou vrchní radové finanční, resp. radové finanční, sekretáři, adjunkti, koncipisti a konceptní praktikanti. (Viz nař. min. ze dne 13. srpna 1851, ř. z. č. 188; dto ze dne 8. pros. 1867, ř. z. č. 138; služ. instr. pro '''f. p'''-ry ze dne 16. ún. 1855, ř. z. č. 34.) ''[[Autor:Matouš Talíř|Tř.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 7g7uo4wry7lbvyjxbq5hzr1zxb9o1lt Ottův slovník naučný/Falliment 0 25494 321695 64052 2026-04-21T06:10:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321695 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falliment | PŘEDCHOZÍ = Fallières | DALŠÍ = Fallingbostel }} {{Textinfo | TITULEK = Falliment | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1034. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni14ottogoog#page/n1080/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falliment''' (ital. ''fallimento'', franc. správně ''faillite'', nepsrávně ''fallisement''), {{Prostrkaně|úpadek}}, krach, bankrot, krida. Viz [[../Konkurs|{{Prostrkaně|Konkurs}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] oo35q7wmc867dacb8w1vkyse3cj4wdy Ottův slovník naučný/Falšování potravin a pochutin 0 25662 321713 97212 2026-04-21T06:10:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321713 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falšování potravin a pochutin | PŘEDCHOZÍ = Falšování | DALŠÍ = Falštein }} {{Textinfo | TITULEK = Falšování potravin a pochutin | AUTOR = [[Autor:Gustav Kabrhel|Gustav Kabrhel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;1–3. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n9/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Falšování potravin a pochutin.''' Porušování prostředků k výživě člověka sloužících za účelem dosažení většího zisku rozmohlo se v posledních několika desítiletích v ohromné míře. Důkaz toho zajisté není třeba blíže přiváděti, poněvadž jeden každý má příležitost pozorování toho druhu činiti. Ohlédneme-li se poněkud po činitelích, které spolupůsobily jednak ku vzniku, jednak ku vzrůstu zla vytčeného k výši a rozsahu nynějšímu, musíme kromě egoismu lidského poukázati: 1.&nbsp;k principu dělení práce, 2.&nbsp;k neobyčejnému rozmachu a rozkvětu věd technických a chemických doby novější. Co se týče principu dělení práce, byl a jest ovšem týž pro vývoj a pokrok lidský činitelem nejzávažnějším, i děkuje mu člověk vše, čím nyní jest. Na druhé straně lze však říci, že jest sdružen vůbec s velikými škodami a závadami zdravotními, jež organismus lidský oslabují a ničí. Lze bezpečně tvrditi, že možno označiti princip dělení práce za vlastní podnět ku vzniku největší části závad zdravotních, jichž význam právě v době nejnovější s rozkvětem věd hygienických doznává náležitého ocenění a objasnění. Rovněž falšování potravin stojí v příčinné souvislosti s tímto principem. Jen pokud členové rodin neb kmenů opatřování a výrobu potravin sami si obstarávali, bylo vyloučeno požívání potravin jakkoli porušených. Jakmile však začala se mezi kmeny objevovati dělba práce, tak že na př. jedni se obírali pracemi rolnickými a druzí hotovili předměty řemeslné, při čemž jedni od druhých výrobky kupovali neb vyměňovali, nastala možnost takové úpravy potravinových výrobků, při níž upuštěno od zásady solidnosti, totiž nabízeti a prodávati je v kvalitě, jež odpovídá skutečné ceně, a ve stavu tom, jak je příroda poskytuje. Pomůcky, jež sloužily v prvních dobách k dosažení účelu naznačeného, byly ovšem velmi jednoduché, odpovídajíce nízkému stupni vývoje člověka a jeho nezkušenosti. Tak vešlo asi nejdříve v užívání jednak zřeďování pomocí vody, jednak úprava, mající za účel zlepšení vzhledu neb zakrytí nějakého nedostatku, který při prodeji by nezůstal nepovšimnut. Později, zvláště v novější době, kdy vědomosti lidské značně se rozmohly a kdy zejména vědy chemické netušeného rozkvětu dospěly, použito vymožeností ducha lidského k tomu, aby dosáhlo se zisku největšího přísadou látek méně cenných, často i zdraví lidské ohrožujících, nebo přípravkami zcela uměle vyrobenými, které však pro nezasvěceného neb nezkušeného odběratele jako takové patrny nejsou. Lze dále za to míti, že vedle hlavních těchto činitelů také svobodná tržba a svoboda živnostenská a z nich vyplývající velká konkurrence přispěly značnou měrou k porušování potravin za účelem naznačeným. Tak dostoupil tento nesolidní směr v obchodu s předměty sloužícími výživě v posledních létech té výše, že zejména ve velikých městech našlo by se málo potravin neb pochutin, o jichž úpravu za účelem většího zisku vtip ziskuchtivých obchodníků neb producentů by se nebyl pokusil. Způsob, jakým se to děje, jest dle povahy zboží velmi rozličný. Z povšechného stanoviska lze vytknouti celkem následující možnosti: 1.&nbsp;Smícháváni zboží jakosti horší s lepším (slévání vína). 2.&nbsp;Použití méně cenných surovin k přípravě jistých potravin (na př. masa koňského nebo masa ze zdechlých kusů pro výrobky uzenářské, rýže místo ječmene při vaření piva a&nbsp;j.). 3.&nbsp;Znehodnocování potravin určitými výkony (sbírání mléka neb zřeďování ho vodou, extrakce étherických olejů z koření a&nbsp;j., prodej vyvařených a opět usušených listů čajových atd.). 4.&nbsp;Přidávání látek neb přípravek téměř bezcenných (na př. máty do roztlučeného koření, sádry do mouky, síranu barnatého do cukroví a&nbsp;j.). 5.&nbsp;Zlepšování vzhledu, zakrývání určitých vlastností, jakož i zadržování jistých pochodů chemických v potravinách zvláštními přísadami (barvení másla, přísada sody do mléka, přísada chemických sloučenin, jež fermentativní pochody v potravinách zdržují neb ruší). 6.&nbsp;Výroba přípravek umělých (margarinové máslo), často i takových, které mají s pravým zbožím společný toliko zevnější vzhled (umělá zrnka pepře ze škrobu a&nbsp;j.). Sluší k tomu poukázati, že mohou z prodeje potravin, jež některým z naznačených způsobů byly porušeny, vedle škody hmotné pro odběratele vyplynouti i velká nebezpečí zdravotní; neboť často nejsou producenti u volbě prostředků pranic vybíraví. Tak byly konstatovány nesčíslněkráte otravy po cukroví, k jehož přípravě užito sloučenin jedovatých (zejména sloučenin chromu). Rovněž infekce vznikající následkem požití masa neb uzenářského zboží, zhotoveného z dobytčat zachvácených nakažlivými nemocmi, jsou zjevem velmi častým. Jak vytčeno, dostoupilo falšování předmětů sloužících k výživě člověka, zejména v poslední době, ohromné výše. Bylo pak pozorováno, že čím obecněji se jistého zboží potravinového užívá, tím více se falšuje. Na doklad možno uvésti porušování mléka sbíráním neb přiléváním vody, o jehož rozsahu mají zajisté i neodborné širší kruhy náležitou vědomost. Jest zřejmo, že k zjevům těmto, jimiž občané státní nejen o ohromné obnosy peněžní se podvádějí, ale i na zdraví nebezpečně se ohrožují, nemohlo zůstati ni zákonodárství nečinno. Poněvadž pak spočívala v dobách, kdy falšování potravin bylo v počátcích, největší škoda a nebezpečí v tom, že se občas přivážely na trh potraviny zdraví lidské poškozující, přihlíželo se se strany zákonodárství nejvíce k tomuto činiteli, i vydávána nařízení a předpisy zákonné za tím účelem, by zamezil se zejména prodej masa z dobytka nemocného, používání sloučenin jedovatých při výrobě jistých potravin, prodej potravin zkažených a&nbsp;j. Zákony a nařízení podobná objevily se však úplně nedostatečnými v novější době, kdy nabyl při prodeji potravin vrchu směr, při němž nečiní se útok ani tak na zdraví, jako spíše na měšec lidský. Neboť tomuto způsobu falšování nebylo ovšem možno zákonům čeliti s úspěchem, přihlížejícím toliko k ochraně zdraví. Následkem toho razilo si čím dále tím více cestu poznání, že proti takovým nesolidním výstřelkům obchodu s potravinami nebude lze jinak účinně vystupovati leč vydáním zvláštního zákona, na jehož základě by bylo možno, veškeré směry '''f. p. a p.''' přísnými tresty stíhati. Co se týče hlavních základních bodů, jež musí býti obsaženy v zákonu směřujícím proti falšování potravin, jest především patrno, že musí týž obsahovati čásť trestní, t.&nbsp;j. onu, na jejíž základě bylo by soudci vyměřovati pokuty neb tresty v případech dokázaného falšování. Jest však samozřejmo, kdyby zákon se vztahoval toliko na výměr přestupků neb přečinů spadajících pod jeho působnost a na stanovení pokut a trestů sebe přísnějších, že by tím ještě mnoho získáno nebylo, zrovna tak, jako trestní zákonník by úplného užitku nepřinesl, kdyby nebylo ve státě orgánů, jichž povinností jest, bdíti nad tím, zda skutečně normy zákona toho se zachovávají. Z uvedeného vyplývá, že musí býti, má-li '''f. p. a p.''' úspěšně býti čeleno, jistí veřejní orgánové zmocněni ku kontrole obchodu potravinami tak, aby z nenadání mohli se přesvědčiti o jakosti zboží k prodeji nabízeného, po případě vzíti zkoušky potravin k dalšímu úřednímu řízení. Avšak ani to by ještě nestačilo. Dějeť se porušování předmětů sem spadajících v novější době s takovou raffinovaností, že by jednotlivcům neb i orgánům kontrolním v mnohých případech před soudcem sotva se podařilo, bez použití dobrozdání znalců odborných provésti důkaz o skutečném falšování. Proto musí obsahovati zákon o falšování potravin i zásady týkající se zřízení autorisovaných ústavů, v nichž by mužové odborně vzdělaní a přísahou vázaní za jistý mírný honorář prováděli vyšetřování podezřelých ukázek dodaných jednak odběrateli, již mají pochybnost, jednak úřady kontrolními. Musí tudíž zákon o falšování předmětů sloužících k výživě přihlížeti: a)&nbsp;k stanovení výměrů a zásad, na jejichž základě bylo by lze stíhati přísnými tresty jakýkoliv způsob falšování, b)&nbsp;k upravení dozoru nad obchodem s potravinami (kterým orgánům má býti dohled svěřen a jak se má prováděti), c)&nbsp;k vytknutí zásad týkajících se způsobu, jak prováděti vyšetřování zkoušek podezřelých a podávání dobrozdání o nich atd. (ústavy pro vyšetřování potravin a pochutin). V {{Prostrkaně|Německu}} skutečně vydán před několika léty zákon, v němž přihlíženo bylo k momentům výše naznačeným. Působení zákona toho ukázalo se, jak zprávy různých ústavů pro vyšetřování potravin a pochutin tiskem vydávané toho jsou dokladem, býti nejvýš blahodárným. Rovněž se ukázalo, že celkem nevzniklo značnější finanční obtížení, poněvadž pokuty, které se uvalují na obchodníky, jimž falšování bylo dokázáno, ve veliké míře přispívají k uhrazení nákladu spojeného s udržováním ústavů potravinových. Také {{Prostrkaně|Rakousko}} učinilo krok k dosažení nápravy ve směru vytknutém. R.&nbsp;1893 byl předložen říšské sněmovně ve Vídni návrh zákona, týkající se prodeje potravin a některých předmětů, jichž se obecně užívá. Ačkoli dlužno předlohu zákona označiti celkem jako dobrou a účelu vyhovující, přece nedosáhla v některých částech, na jichž přijetí vláda kladla právě hlavní důraz, schválení říšské rady. Většina sněmovny, hájíc totiž stanovisko, aby autonomii v příčině dohledu širší obor působnosti byl vymezen, než jaký vládní předloha vykazovala, zamítla dotyčné místo a zaměnila je zněním jiným. Následkem toho uvázla celá akce v příčině uskutečnění zákona tak potřebného, čehož ovšem v zájmu poplatnictva, jež na dále se nechává v ohromné míře hmotně vykořisťovati a zdravotně poškozovati, velice jest želeti. Některé z důležitějších bodů předlohy vládní, které došly schválení většiny říšské sněmovny, uvádíme v následujícím, majíce za to, že dojde-li opětně k jejímu projednání, stanou se zákonem, byť i snad v jiných částech nastaly změny. {{Prostrkaně|Zákon týkající se prodeje věcí k požívání sloužících a některých předmětů, jichž se obecně užívá:}} {{Prostrkaně|Předmět zákona.}} §&nbsp;1. Obchod s věcmi k požívání sloužícími (potravinami a pochutinami), hračkami, tapetami, předměty k odívání, nádobím k jídlu a pití, jakož i nádobím k vaření, k uschování potravin nebo k použití při nich, dále vahami, měrami nebo jinými nástroji k měření, kterých se při předmětech potravinových používá, konečně obchod petrolejem podléhá ustanovením tohoto zákona. — §&nbsp;2. obsahuje normy týkající se provádění dohledu nad obchodem potravinami. — §&nbsp;3. stanoví pravomoc orgánů dozor vykonávajících. — §&nbsp;4. obsahuje normy o tom, kterak orgánové dozorčí mají naložiti se vzatými zkouškami a se zbožím patrně zkaženým. — §&nbsp;5. týká se revise obchodů. — {{Prostrkaně|Zmocnění vlády k vydání zápovědí.}} §&nbsp;6. Od súčastněných ministerií mohou býti vydány k ochraně zdraví předpisy, jimiž se zakazují neb omezují: 1.&nbsp;Jisté způsoby výroby, uschování a balení předmětů k požívání sloužících, které jsou určeny k prodeji. 2.&nbsp;Prodej a nabízení předmětů jistého způsobu k požívání sloužících 3.&nbsp;Použití jistých hmot a barev k výrobě, jakož i jistá podstata látek, hraček, tapet, dále v §&nbsp;1. vytknutého náčiní k jídlu, pití a jiného nádobí, dále vah, měr i jiných přístrojů k měření, jakož i živnostní nabídka a prodej neb užívání zboží, jehož výroba nebo jakost neodpovídá těmto předpisům. 4.&nbsp;Prodej a nabídka petroleje jisté jakosti. — §&nbsp;7. Od súčastněných ministerií může živnostní výroba, prodej a nabídka předmětů, které jsou určeny k napodobení neb falšování předmětů k požívání sloužících, dále pak živnostní prodej a nabídka jich pod jiným jménem, než které odpovídá jejich skutečné jakosti, zakázáno neb obmezeno býti. {{Prostrkaně|Ustanovení trestní.}} §&nbsp;9. Kdo proti předpisům §&nbsp;3. vstup do místností, vzetí zkoušky neb provedení revise odepře, stává se vinným, pokud čin nespadá v obor trestního zákonníku, přísnější trest vyměřujícího, přestupkem a tresce se vězením od jednoho do 14&nbsp;dnů neb pokutou do 100&nbsp;zl. — §&nbsp;10. Kdo jedná proti nařízením vyneseným na základě §§&nbsp;6. a 7. neb proti ustanovením §&nbsp;8., stává se vinným přestupkem a tresce se vězením od 3&nbsp;dnů do 3&nbsp;měsíců, s čímž pokuta do 500&nbsp;zl. může býti spojena, aneb pokutou od 5—500&nbsp;zl. — §&nbsp;11. Přestupkem vinným se stává a tresce se vězením 1&nbsp;týdne až 3&nbsp;měs., s čímž peněžní trest až do 500&nbsp;zl. spojen býti může, aneb pokutou od 5—500&nbsp;zl.: 1.&nbsp;Kdo předměty k požívání sloužící v obchodu a prodeji za účelem obelstění napodobí neb falšuje. 2.&nbsp;Kdo nabízí vědomě předměty k požívání sloužící, které jsou napodobeny neb falšovány, zkaženy neb nezralé neb na své hodnotě výživné újmu vzaly, ve formě neb označení k oklamání příhodném. 3.&nbsp;Kdo za účelem oklamání předměty k požívání sloužící pod nepravým označením nabízí neb prodává. 4.&nbsp;Kdo nabízí vědomě prostředky k požívání sloužící napodobené, falšované, zkažené neb nezralé neb takové, které v příčině výživné hodnoty újmu utrpěly, aniž odběratel podstatu zboží zná neb seznati s to jest. — §&nbsp;12. Kdo se dopustí činů v §&nbsp;11. v odstavci 2. a 4. vytknutých z nedbalosti aneb kdo z nedbalosti předměty k požívání sloužící, které za účelem obelstění falešným označením jsou opatřeny, nabízí neb prodává, stává se vinným přestupkem a tresce se vězením od 3 do 14&nbsp;dnů, s čímž peněžní trest až do 100&nbsp;zl. spojen býti může, aneb pokutou od 5—300 zl. — §&nbsp;14. Vinným přestupkem se stává a tresce se vězením od jednoho týdne do 3&nbsp;měsíců, s čímž trest peněžní do 500&nbsp;zl. může býti spojen, aneb pokutou od 5 až do 500&nbsp;zl.: 1.&nbsp;Kdo z nedbalosti předměty k jídlu sloužící, které pro obchod a prodej jsou určeny, takovým způsobem vyrábí, že požívání jich zdraví lidské poškoditi může. 2.&nbsp;Kdo z nepozornosti předměty, jichž požití zdraví lidské poškoditi může, jakožto věci k jídlu sloužící nabízí, prodává neb jinak do obchodu uvádí. — §&nbsp;17. Nedbání a jednání proti předpisům vyneseným ve smyslu §&nbsp;6., proti předpisům §&nbsp;8., jakož i §§&nbsp;11., 12., 14., jestliže z toho vznikne tělesné poškození člověka neb smrť, podmiňují přečin. Pro přečin v případě nastalého těžkého tělesného poškození tresce se vinník vězením od jednoho do šesti měsíců, s čímž i trest peněžní do 500&nbsp;zl. může býti spojen; v případě nastalé smrti však vězením až do 1&nbsp;roku, s čímž i peněžní pokuta do 1000&nbsp;zl. spojena býti může. — §&nbsp;18. Vinným přestupkem se stává: 1.&nbsp;Kdo vědomě předměty k požívání sloužící, které pro obchod a prodej jsou určeny, tak připravuje, že požití jich zdraví lidské poškoditi musí. 2.&nbsp;Kdo vědomě předměty, jichž požívání zdraví lidské poškoditi může, jakožto potraviny nabízí aneb jinak do obchodu přivádí. Trest na tento přestupek jest vězení od jednoho do šesti měsíců, s čímž i pokuta do 500&nbsp;zl. může býti spojena. — §&nbsp;19. Bylo-li některým z trestných činů v §&nbsp;18. uvedených těžké tělesné poškození neb smrť člověka přivoděna, tresce se týž jako přečin přísným vězením od 6&nbsp;měsíců do 1&nbsp;roku, s čímž i pokuta do 1000&nbsp;zl. může býti spojena. Byl-li některý z činů v §&nbsp;18. uvedených za takových okolností proveden, že vzniká nebezpečí pro život neb zdraví lidí, tresce se týž jako zločin žalářem od 1 do 5&nbsp;roků. — §&nbsp;24. Pro technické vyšetřování předmětů za potravu sloužících a předmětů, jichž se obecně užívá a jež v rámec tohoto zákona spadají, zřídí se státní ústavy vyšetřovací. Vláda jest zmocněna vymeziti okršlek státních stanic vyšetřovacích, ustanovovati methody vyšetřovací, tarif poplatků za vyšetřování a vydávati předpisy jinak potřebné. K řádnému vzdělání orgánů policie zdravotní nechť se zřídí vyučovací kursy. — §&nbsp;25. jedná o podmínkách, za kterých dobrozdání podané vyšetřovacími ústavy obcí, okresů neb zemí mají stejnou platnost jako dobrozdání vydaná ústavy státními. O způsobu falšování jednotlivých potravin viz dotyčnou potravinu nebo pochutinu. ''[[Autor:Gustav Kabrhel|Kl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] anppbm0hbz33b6eiz0oqssoxtqzwe3d Ottův slovník naučný/Falštein 0 25663 321714 191897 2026-04-21T06:10:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321714 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falštein | PŘEDCHOZÍ = Falšování potravin a pochutin | DALŠÍ = Faltis }} {{Textinfo | TITULEK = Falštein | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;3. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n11/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Falštein''' (''Falkenstein?''), někdy hrad pod Potínem a nade mlýnem řeč. {{Cizojazyčně|de|''Alte Mühle''}} v okolí Bezdružic, o jehož osudech a držitelích není nic známo, než že dostal se okolo r.&nbsp;1460 Jetřichovi z Gutšteina. Jestli ještě tehda stál, není známo. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] j91fq8svcxsxjzuhkankcxvmclxfaxr Ottův slovník naučný/Falšování 0 25668 321712 97211 2026-04-21T06:10:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321712 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falšování | PŘEDCHOZÍ = Falsus procurator | DALŠÍ = Falšování potravin a pochutin }} {{Textinfo | TITULEK = Falšování | AUTOR = [[Autor:František Storch|František Storch]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1039. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1076/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Padělek }} {{Forma|proza}} '''Falšování''' {{Prostrkaně|v právu trestním}} znamená činnost záležející v tom, že se jistá označení, jimiž ověřují se skutečnosti právně důležité, buďsi neoprávněně zhotovují ({{Prostrkaně|napodobení}}) anebo pravá taková označení neoprávněně mění ({{Prostrkaně|porušování}} nebo '''f.''' v užším smyslu). K takovým označením náležejí na př. listiny, veřejné úvěrní papíry a mince, míry a váhy, pečeti veřejných úřadův a ústavů, mezníky, obchodní a průmyslové známky na zboží atd. Trestnost skutků takových jest odůvodněna tím, že dotčená označení k účelům, ku kterým jsou ustanovena, jenom potud plně mohou sloužiti, pokud trvá obecná důvěra v jejich pravost, ten však, kdož je napodobí nebo porušuje, obecnou tuto důvěru a tím i působnost jejich oslabuje. K tomu přistupuje, že s těmito činy také {{Prostrkaně|může}} spojen býti úmysl pachatelův, zjednati sobě bezprávný zisk. V rozšířeném poněkud smyslu počítá se k '''f.''' také {{Prostrkaně|křivá přísaha}} jakožto porušení určité slavnostní formy, která v řízení soudním má zabezpečiti vyhledání pravdy. — {{Prostrkaně|Rak. zák. tr.}} z r.&nbsp;1852 shrnuje velikou čásť činů trestných sem náležejících pod pojem podvodu, jiné zas uznávaje za činy trestné samostatné. Prohlašuje totiž: 1.&nbsp;za {{Prostrkaně|zločin podvodu křivou přísahu}} a počítá rovněž ke zločinu podvodu, užívá-li se kde ve veřejném obchodě nepravých nebo takových {{Prostrkaně|měr a vah}}, jež méně v sobě drží, než označují; nebo když někdo napodobí nebo porušuje {{Prostrkaně|veřejné listiny}} neb označení kolkovadlem, pečetí nebo průbou, zavedená nějakým veřejným ústavem; nebo když odstraňuje nebo přesazuje mezníky zasazené k označení hranic (§&nbsp;199, lit.&nbsp;a, c, d, e) Při tom všude předpokládá se, že pachatel jednal s úmyslem podvodným, t.&nbsp;j. s úmyslem způsobiti někomu škodu (§&nbsp;197.). Napodobení nebo porušování {{Prostrkaně|veřejné listiny}} bez dotčeného úmyslu jest zvláštním přestupkem (§&nbsp;320., lit.&nbsp;f). {{Prostrkaně|Přestupku}} nebo — činí-li škoda způsobená nebo zamýšlená více než 25&nbsp;zl. — {{Prostrkaně|zločinu podvodu}} dopouští se, kdo falešné {{Prostrkaně|listiny soukromé}} zhotovuje nebo pravé porušuje, nebo kdo {{Prostrkaně|listiny}} ({{Prostrkaně|veřejné}} nebo {{Prostrkaně|soukromé}}, které mu buď docela nenáležejí nebo nenáležejí výhradně, ničí, poškozuje nebo potlačuje, ač má-li zase úmysl podvodný (§§&nbsp;200., 201. lit.&nbsp;a, §&nbsp;461.). 2.&nbsp;Zvláštním zločinem jest '''f.''' {{Prostrkaně|veřejných úvěrních papírů}}, t.&nbsp;j. papírů vytčených v §&nbsp;106. Co do činnosti rozeznává se při tom: a) {{Prostrkaně|napodobení}} (§&nbsp;106.), při čemž označuje §&nbsp;107. jisté způsoby spolučinnosti již samy o sobě za trestnou spoluvinu, a b) {{Prostrkaně|změňování}} (§&nbsp;114.). Kdo takové falšované veřejné papíry úvěrní ve srozumění s pachatelem, některým spoluvinníkem nebo jiným účastníkem vydává, pokládá se za {{Prostrkaně|účastníka}}, nechať srozumění to stalo se před činem hlavního pachatele, či při něm nebo po něm (§§&nbsp;109.; 112., 116.). 3.&nbsp;Rovněž samostatným {{Prostrkaně|zločinem}} jest '''f.''' {{Prostrkaně|mincí}} (§&nbsp;118.), při němž možným také jest účastenství v témže smyslu jako při zločinu předešlém (§&nbsp;120.). 4.&nbsp;Zvláštním {{Prostrkaně|přečinem}} jest '''f.''' {{Prostrkaně|obchodních a průmyslných známek}}, pokud se v něm jeví zasahování v cizí právo známkové. O tom má zvláštní ustanovení zákon o ochraně známek, daný dne 6.&nbsp;ledna 1890, čís.&nbsp;19, ř.&nbsp;z. 5.&nbsp;Zvláštního {{Prostrkaně|přečinu}} dopouští se také, kdo při volbách, jež se předseberou k vykonávání politických práv, lstivě falšuje {{Prostrkaně|hlasování}} nebo {{Prostrkaně|výsledek voleb}}. Čl.&nbsp;VI. zák. ze dne 17.&nbsp;pros. 1862, č.&nbsp;8. ř.&nbsp;z. z r.&nbsp;1863. — {{Prostrkaně|Vládní osnova nového trest. zákona}} z r.&nbsp;1891 (a na jejím základě zdělaná osnova výboru sněmovny poslanecké z r.&nbsp;1893) liší se od těchto ustanovení hlavně v tom, že {{Prostrkaně|křivou přísahu}} a '''f.''' {{Prostrkaně|listin}} (vlastně bezprávné užívání listin falšovaných) vytrhuje z nepřirozeného spojení s podvodem a prohlašuje onu za zvláštní {{Prostrkaně|zločin}} (§&nbsp;174., osn. výb. §&nbsp;165.), toto za zvláštní {{Prostrkaně|přečin}} a v případech těžších rovněž za zvláštní {{Prostrkaně|zločin}} (§§&nbsp;292.— 302., osn. výb. §§&nbsp;282.—292.); pod '''f'''-m listin zahrnuty jsou také všeliké způsoby porušování {{Prostrkaně|mezníků}} a&nbsp;pod. (§&nbsp;298., č.&nbsp;2., osn. výb. §&nbsp;288., č.&nbsp;2.). Ustanovení týkající se ostatních zmíněných činů trestných neliší se v osnově touže měrou od práva posavadního (o '''f.''' mincí a veřejných úvěrních papírů srv. §§&nbsp;165.— 173. osn. vl., §§&nbsp;157.—164. osn. výb. a v příčině deliktů volebních §§&nbsp;|114.—115. osn. vl., §§&nbsp;108. a 109. osn. výb.); zákon pak o obchodních a průmyslných známkách má i vedle nového zákona trestního zůstati v platnosti (čl.&nbsp;III. úv. zák. osn.). ''[[Autor:František Storch|-rch.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ad9zyv96qk2ewutp4qvcihp9vgmx9f5 Ottův slovník naučný/Falsus procurator 0 25669 321704 97203 2026-04-21T06:10:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321704 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsus procurator | PŘEDCHOZÍ = Falsum | DALŠÍ = Falšování }} {{Textinfo | TITULEK = Falsus procurator | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1038–1039. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1075/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falsus procurator''' (lat.), {{Prostrkaně|nepravý zástupce}}, jest ten, kdo při právních jednáních nebo ve sporech vydává se neoprávněným způsobem za něčího zástupce. Takovéto nepravé zástupnictví má důležité následky zejména v právu obchodním a směnečném. Na úmyslu, ze kterého se kdo neoprávněným způsobem za zástupce vydává, nezáleží. Čl.&nbsp;95. směn. řádu ze dne 25.&nbsp;ledna 1850 stanoví: „Kdo podepíše směnečné prohlášení jakožto plnomocník někoho jiného, nemaje k tomu plnomocenství, {{Prostrkaně|zavázán jest osobou svou}} týmž způsobem, jako by býval zavázán domnělý zmocnitel, kdyby se bylo stalo zmocnění. Totéž platí o poručnících a jiných zástupcích, kteří překročivše svá oprávnění, vydávají směnečná prohlášení.“ Podobné ustanovení platí i dle zákona obchodního. Podniká-li kdo obchody, vydávaje se křivě za prokuristu, za obchodního zmocněnce, za obchodního agenta nebo za prostého zmocněnce, anebo překročí-li tito tři poslední zmocněnci plnou svou moc, jsou třetím osobám bezelstně jednajícím osobně dle obchodního zákona zavázáni. Tyto osoby mohou domnělého zmocněnce žalovati buď o náhradu škody a ušlého zisku neb o splnění uzavřené smlouvy (čl.&nbsp;55., 283. a 298. obch. zák.). Kdyby tohoto zvláštního ustanovení nebylo, byl by domnělý zmocněnec práv toliko z náhrady škody dle §§&nbsp;1017. a 1295. ob. zák. obč. Uvedené následky nezmocněného jednání nenastávají, když osoba, v jejímž jméně '''f.&nbsp;p.''' vystupoval, jednání takové dodatečně schválí (ratihabicí). Rovněž tak není domnělý zmocněnec zavázán k náhradě škody a zisku, resp. k plnění smlouvy, jestliže třetí osoba o nebytí plné moci, resp. o jejím překročení, měla vědomost. Tu jest smlouva dle praesumptivní vůle stran uzavřena vlastně jen pod podmínkou, že ji principál schválí. Srv. Randa, Soukromé obch. právo rak. (1888), str. 127 a 128. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] hjqfyngo9d54l0ygyq2fseaqbg8kd0k Ottův slovník naučný/Falsum 0 25670 321703 97202 2026-04-21T06:10:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321703 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsum | PŘEDCHOZÍ = Falsterbo | DALŠÍ = Falsus procurator }} {{Textinfo | TITULEK = Falsum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1038. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1075/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Padělek }} {{Forma|proza}} '''Falsum''' (lat.), věc nepravá, falešná, podvodná, padělek. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] emcyoj8l3fmn9qbeh1yn98dxnf1e5po Ottův slovník naučný/Falsterbo 0 25671 321702 89862 2026-04-21T06:10:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321702 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsterbo | PŘEDCHOZÍ = Falster Christian | DALŠÍ = Falsum }} {{Textinfo | TITULEK = Falsterbo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1038. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1075/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Falsterbo }} {{Forma|proza}} '''Falsterbo''', město ve švéd. länu malmöhusském na jihozáp. cípu poloostrova Skandinavského, tvoří se {{Prostrkaně|Skanörem}} 25&nbsp;km sev. od něho ležícím jednu obec, má staré chrámy a 1082&nbsp;obyv. (1891). V okolí nalezeny základy mohutných budov středověkých. Na mysu jest maják, ale poněvadž nebezpečný {{Prostrkaně|útes Falsterbský}} ještě na 11&nbsp;km dále pod mořem se táhne, opatřen jest konec jeho lodní světlárnou. Ve středověku, zvl. ve stol. XIII. až XV., byla obě města důležitými tržišti, kdež stýkali se kupci z jihozáp. Evropy s obchodníky z pobřeží baltických. Nejvíce bohatla lovem sledí, kterážto živnost ještě r.&nbsp;1522 zaměstnávala na 40.000&nbsp;lidí, avšak časté bouře a pískové vánice zanesly přístav a pokryly břehy obrovskými dunami, tak že rybářství ustoupilo na břehy severnější. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Švédsku v Ottově slovníku naučném]] flhkfdn59dgfv0nds0djbgddht6p35r Ottův slovník naučný/Falster Christian 0 25672 321701 191896 2026-04-21T06:10:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321701 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falster Christian | PŘEDCHOZÍ = Falster | DALŠÍ = Falsterbo }} {{Textinfo | TITULEK = Falster | AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1038. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1075/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = da:Christian Falster }} {{Forma|proza}} '''Falster''' {{Prostrkaně|Christian}}, básník a filolog dánský (*&nbsp;1690 v Branderslevu — †&nbsp;1752 v Ribe, jako ředitel latinské školy). Byl zejména činným v dějinách klassických literatur spisy na dobu tehdejší velmi pozoruhodnými: {{Cizojazyčně|la|''Quaestiones Romanae sive idea historiae litterariae Romanorum''}} (Lipsko a Flensburk, 1718); {{Cizojazyčně|la|''Cogitationes variae philologicae''}} (t., 1719) a {{Cizojazyčně|la|''Memoriae obscurae''}} (Hamburk, 1722). Dále uvésti jest tyto jeho spisy: {{Cizojazyčně|la|''Vigilia prima noctium Ripensium''}} (Kodaň, 1721), obírající se rekonstrukcí osmé, ztracené knihy spisu Gelliova, a {{Cizojazyčně|la|''Amoenitates philologicae sive discursus varii''}}, sbírka různých řečí a pojednání (Amsterodam, 1729—32, 3&nbsp;d.). Dále uvádíme '''F'''-ovy elegantní dánské překlady Ovidiových Tristíí (1719 a&nbsp;j.), čtrnácté satiry Iuvenalovy (1731) a sbírku samostatných satirických básní, upomínajících trpkostí a podrážděností tónu na satiry Iuvenalovy. Životopis a literární ocenění '''F'''-ovo podal Ch.&nbsp;Thaarup v úvodu k vydání satir '''F'''-ových (Ch. Falsters Satirer, Kodaň, 1840). — Srv. též Chr. Brunn, Falsteriana (1869). ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] r8lxfaptif0a0vpnzuaghox9velxkq5 Ottův slovník naučný/Falster 0 25673 321700 97200 2026-04-21T06:10:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321700 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falster | PŘEDCHOZÍ = Falstaff | DALŠÍ = Falster Christian }} {{Textinfo | TITULEK = Falster | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1038. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1075/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Falster }} {{Forma|proza}} '''Falster''', dánský ostrov v Baltickém moři, jižně od Själlandu, od něhož jej dělí Masned Sund, vých. od Lollandu (oddělen Guldborgsundem) a jihozáp. od Möënu, odděl. Grönsundem); má podobu trojúhelníka vybíhajícího na jihu v úzký ostroh Gjedserrev 8&nbsp;km dlouhý s cípem Gjedserodde. Rozloha '''F'''-u s ostrůvkem Hasselö, jenž s ním je spojen hrázemi a 5&nbsp;malými výspami, obnáší 474&nbsp;km². Tvoří plochou rovinu, která toliko na sev.-vých. pobřeží v Bavnehöji stoupá do 44&nbsp;m, a má tučnou půdu hlinitou, která, dobře jsouc zavlažována (prům. množství srážek 587&nbsp;mm) a výborně vzdělávána, skýtá nadbytek obilí a dříví, tak že '''F.''' vůbec náleží k nejúrodnějším a nejkrásnějším částem Dánska. Nerostné bohatství poskytuje vápno a jíl. Kippinge pak má minerální pramen. Obyv. počtem 32.640&nbsp;duší (1890) má mnohé zvláštnosti národní (viz {{Prostrkaně|[[../Dánsko|Dánsko]]}} str.&nbsp;4.) a zabývá se orbou, ovocnářstvím ('''F.''' sluje odtud „ovocným sadem Dánska“) a chovem dobytka zvl. hovězího, vepřového a ovcí; značný jest též chov drůbeže (husy) a včelařství. Obchod souvisící úzce se zemědělstvím podporován jest železnicí (22,4&nbsp;km), jež vede celým ostrovem od jihu k sev. (z Gjedserodde do Orchovedu), kdežto druhá trať odbočuje z Nykjöbingu na Lolland; k ní pojí se paroplavební trati mezi Kodaní a Warnemünde. Politicky tvoří s ostrovem Lollandem amt maribský; hl. městem jest {{Prostrkaně|Nykjöbing}}. — Ve středověku byl '''F.''' v úzkých stycích se Slovany Baltickými a mnoho místních jmen ukazuje k původu slovanskému, kdežto u Bötö byly založeny také osady hollandské. V l.&nbsp;1320—26 za neschopného Krištofa&nbsp;II. náležel '''F.''' k Holštýnsku, potom byl v držení různých rodů šlechtických, ale dostal se znenáhla v moc koruny, tak že od stol. XVI.— XIX. byl královskou doménou. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] mptv9jx4rpsba5qe3rawz142bl2hccn Ottův slovník naučný/Falstaff 0 25676 321699 284227 2026-04-21T06:10:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321699 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falstaff | PŘEDCHOZÍ = Falsobordon | DALŠÍ = Falster }} {{Textinfo | TITULEK = Falstaff | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1037–1038. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1074/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Falstaff }} {{Forma|proza}} '''Falstaff''' [-stef] {{Prostrkaně|John sir}}, jméno Shakespearovy dramatické osoby z „Jindřicha&nbsp;IV.“ a „Veselých žen windsorských“, líčené jako typ ničemy, zbabělce a chlubivého tlachala, člověka povrchního, lehkomyslného, zhýralého a vilného, duševně klidného a vtipného, se svým konáním vždy spokojeného, obratného a pod zdánlivou hrubostí vychytralého. Psychologicky je '''F.''' z nejhlubších tvoreb Shakespearových: sloučení a sladění různorodých prvků, pohyblivý tok a bohatá měnlivost v rozvoji, ostrá charakteristika dodávají '''F'''-ovi neobyčejné sytosti a plnosti životní. Pod jménem '''F'''-a kreslil Shakespeare osobu historickou: sira {{Prostrkaně|Johna Fastolfa}}, kavalíra, pána hradů Caisteru a Reedhamu (1378—1459), který sloužil Jindřichu&nbsp;V. ve válce franc.-anglické od r.&nbsp;1415 a vyznamenal se při různých příležitostech jako statečný voják i jako obezřetný správce politický (spravoval Condé-sur-Noireau a později Bastillu). Pohroma vojenská stihla jej teprve r.&nbsp;1429, kdy bylo mu uloženo zásobiti armádu obléhající Orléans. V Rouvray byl napaden Francouzi pod hr. Clermontem, ale odolal jim přes jejich číselnou převahu (v Shakespearově „bitvě u Harengsu“ je tato historická událost travestována), a teprve když přišla Jeanne d’Arc, byli Angličané se svými vůdci Talbotem a Fastolfem poraženi u Pataye (18.&nbsp;června 1429). Z této bitvy lpí na Fastolfově válečné cti skvrna; Monstrelet viní jej ze zbabělého útěku, jímž prý uniknul zajetí. Za trest prý také zbaven řádu podvazkového, což však není údaj správný, poněvadž brzy potom král siru Fastolfovi svěřil jiné úkoly. Soukromý život Fastolfův vylíčen je s dostatečnou určitostí v listech Johna Pastona {{Cizojazyčně|en|(''Pastons Letters'')}}, souseda a přítele Fastolfova a dědice jeho. Po válečných výpravách vrátil se totiž po r.&nbsp;1440 Fastolf do Anglie, zbohatnuv ve Francii, a vystavěl si nádherný zámek v Caisteru, kde žil jako pán přísný a hospodárný, lakomý, krutý k poddaným i sluhům a zapletený do processů. — Zajímavo jest ještě, že figura, která dnes nese jméno '''F'''-ovo, slula původně {{Prostrkaně|Oldcastle}}, kteréžto jméno Shakespeare na žádost lorda Cobhama, potomka Oldcastleova, zaměnil za '''F'''-ovo. Tento John Oldcastle byl stoupencem Wiclifovým a upálen kacířským soudem r.&nbsp;1417. Odpůrci jeho líčili jej jako chlubivého zbabělce, a na tuto niť navázal původně Shakespeare typ '''F'''-ův. Typ '''F'''-ův spracován byl často též v mnohých operách, jejichž hudbu složili: Salieri (1798), Balfe (1838); Adam (1856); Nicolai (1849) a Verdi (1892). — Srv. Halliwell, {{Cizojazyčně|en|On the character of Sir J.&nbsp;'''F.'''}} (1841); Morgann, {{Cizojazyčně|en|Essay on the dramatic character of Sir J.&nbsp;'''F.'''}} (1825); Hairdner, {{Cizojazyčně|en|The historical element in Shakspere’s '''F.'''}} ({{Cizojazyčně|en|Fortnightly Review}}, 1873). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] d5liadoeuhvyapqyqquegmnsf8t4rgd Ottův slovník naučný/Falsobordon 0 25679 321698 191894 2026-04-21T06:10:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321698 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsobordon | PŘEDCHOZÍ = Falsifikát | DALŠÍ = Falstaff }} {{Textinfo | TITULEK = Falsobordon | AUTOR = [[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1037. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1074/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Falsobordone }} {{Forma|proza}} '''Falsobordon''', {{Prostrkaně|falsobordone}} ital., slove druh vokální skladby vícehlasé, v níž střídá se čásť recitativní s částí psanou v přísném rozměření taktovém. Poprvé objevuje se '''f.''' ve stol. XVI., udržel se však až na dnešní dobu, vyskytuje se tu skoro výhradně v komposici žalmové. V tomto případě pak sluší různiti 2&nbsp;druhy, z nichž jeden '''f.''' zachovává v tenoru jako {{Cizojazyčně|la|cantus firmus}} melodii příslušného modu žalmového, kdežto druhý komponován jest zcela samostatně, nepodržuje z melodií užívaných 8&nbsp;modů žalmových praničeho (viz též {{Prostrkaně|[[../Žalm|Žalmové tóny]]}}). '''F.''' nebudiž stotožňován s jiným druhem vícehlasé skladby, významu pouze historického, totiž s {{Prostrkaně|[[../Faux bourdon|faux-bourdonem]]}} (v.&nbsp;t.); byť i slovný význam obou byl totožný (falešný bas), významem svým věcným oba tyto pojmy zásadně se liší. ''[[Autor:Karel Stecker|Str.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hudba v Ottově slovníku naučném]] dcbgf4xggys2cbrhhvpbv0vhkle01mm Ottův slovník naučný/Faux bourdon 0 25690 321735 97225 2026-04-21T06:10:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321735 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faux bourdon | PŘEDCHOZÍ = Fauvin | DALŠÍ = Faux pas }} {{Textinfo | TITULEK = Faux bourdon | AUTOR = [[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;49. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n57/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Fauxbourdon }} {{Forma|proza}} '''Faux bourdon''' [fó burdo͡n], franc., {{Prostrkaně|falešný bas}}, jest v prvých dobách vývoje vícehlasé hudby druh tříhlasého zpěvu, jenž vyznačuje se důsledným postupem v parallelních [[../Sextový akkord|sextakkordech]] (v.&nbsp;t.), uváděje pouze v prvém a posledním souzvuku kvintakkord (trojzvuk) bez tercie. Hlavní melodie leží ve hlase zpodním, {{Prostrkaně|tenoru}}; hlas střední slově {{Prostrkaně|contratenor}} a vrchní {{Prostrkaně|supranus}}. Je-li '''f.&nbsp;b.''' původu francouzského, kdež zříme jej ve věku XIII. na stupni právě uvedeném, nelze s určitostí stanoviti; neníť vyloučena možnost, že vyvinul se z podobného útvaru anglického, zvaného „gymel“, jenž již ve stol. XII. přináší dvouhlasý zpěv v parallelních terciích nebo sextách, a potom vykazuje další stadia vývoje, analogická '''f.&nbsp;b'''-u. Ve XIV.&nbsp;stol. přidáván '''f.&nbsp;b'''-u ještě čtvrtý hlas pod tenorem, zvaný {{Prostrkaně|contratenor bassus}}, někdejší contratenor pak slove na dále {{Prostrkaně|c.&nbsp;altus}}. Název '''f.&nbsp;b.''' vůbec namnoze tím se vysvětluje, že v tomto druhu tříhlasé skladby vyskytá se vesměs, vyjma prvý a poslední souzvuk, ve zpodním hlase tercie trojzvuku a nikoli jeho základní tón, takže po názoru oné doby objevuje se zde jakýsi nepravý, falešný základní hlas. '''F.&nbsp;b.''' nesluší zaměňovati se soujmennou formou {{Prostrkaně|[[../Falsobordon|falso bordone]]}} (v.&nbsp;t.); byť i u vývoji obou byla jistá souvislost, významem svým přece podstatně se liší. ''[[Autor:Karel Stecker|Str.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 8ttb8n7x48dfgg3dprg8vap0p7uvta9 Ottův slovník naučný/Faux pas 0 25691 321736 97226 2026-04-21T06:10:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321736 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faux pas | PŘEDCHOZÍ = Faux bourdon | DALŠÍ = Fava }} {{Textinfo | TITULEK = Faux pas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;49. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n57/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Faux pas }} {{Forma|proza}} '''Faux pas''' [fó pa], franc., {{Prostrkaně|chybný krok, omyl, nedopatření}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] db4ucqmqqxclon792rvtxcxvtwbd25x Ottův slovník naučný/Fava 0 25692 321737 97227 2026-04-21T06:10:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321737 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fava | PŘEDCHOZÍ = Faux pas | DALŠÍ = Fava Onorato }} {{Textinfo | TITULEK = Fava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fava''', též {{Prostrkaně|Feva a Felethus}} (Sličný), král Rugů, syn a nástupce Flaccitheův, byl ariánem a vážil si sv.&nbsp;Severina, který snažil se zmírniti neurvalou povahu Rugů. Po smrti světcově r.&nbsp;482 počal '''F.''' utiskovati občany římské a ohrožovati pokoj v krajinách na Dunaji; tu r.&nbsp;487 vypravil se Odoaker do jeho země, zajal krále a jeho manželku Gisu, odvedl je s sebou do Italie, kde v okovech vedeni byli v triumfu na Kapitol. Tam '''F.''' jest sekerou popraven, Gisa uvržena do vězení. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] gq7tcxxa0qbhdxf5zgxe5tbrhi3duq5 Ottův slovník naučný/Fava Onorato 0 25693 321738 191898 2026-04-21T06:10:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321738 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fava Onorato | PŘEDCHOZÍ = Fava | DALŠÍ = Favara }} {{Textinfo | TITULEK = Fava Onorato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fava''' {{Prostrkaně|Onorato}}, italský spisovatel (*&nbsp;1859 v Collobianu v Piemontě), žije v Neapoli jako professor ital. literatury. Přispíval do četných listů, zejména do ''Musée Oriental'' v Paříži, do {{Cizojazyčně|it|''Gazetta Letteraria''}} v Turině, {{Cizojazyčně|it|''Domenica letteraria''}} a {{Cizojazyčně|it|''Fanfulla della Domenica''.}} Sám vydával {{Cizojazyčně|it|''Lo Studente''}} a {{Cizojazyčně|it|''Fantasio''}} (s Di Giacomem). '''F.''' je plodný a v Italii oblíbený povídkář a romanopisec. Jmenujeme z jeho prací: {{Cizojazyčně|it|''Prime Folie''}} (Milán, 1881), {{Cizojazyčně|it|''Vita nostra''}} (Cesena, 1885), {{Cizojazyčně|it|''Tesoruccio''}} (Milán, 1885), {{Cizojazyčně|it|''Granellin di pepe''}} (t., 1886, spis pro mládež), {{Cizojazyčně|it|''Vita napoletana''}} (Catania, 1885), řadu črt lidopisných a malířských, {{Cizojazyčně|it|''Storielle di Francine''}} (Neapol, 1888), {{Cizojazyčně|it|''Morti''}}, {{Cizojazyčně|it|''Capo d’anno, versi''}} (Milán, 1888); {{Cizojazyčně|it|''Ometti e donnine''}} (Milán, 1888); {{Cizojazyčně|it|''Rinascimento''}} (román, 1888&nbsp;t.); {{Cizojazyčně|it|''Contro i più''}} (román, 1889) a&nbsp;j. — Do češtiny přeložil O.&nbsp;S.&nbsp;Vetti „Souměrnost“ v „Hlase Nár.“, r.&nbsp;1886. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7xdpv6t6g2gmtuaoxbsazy0f88danus Ottův slovník naučný/Favara 0 25694 321739 97229 2026-04-21T06:10:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321739 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Favara | PŘEDCHOZÍ = Fava Onorato | DALŠÍ = Favard }} {{Textinfo | TITULEK = Favara | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = it:Favara }} {{Forma|proza}} '''Favara''', město v sicilské prov. a kraji girgentském, 325&nbsp;m n.&nbsp;m. a 15&nbsp;km od pobřeží, má 16.051&nbsp;ob. (1881), zámek ze XIII.&nbsp;stol., těžení síry, kamence, turmalínu, mramorové lomy a značný obchod s jižními plodinami. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 18xr8uy7zxg896zyhz2itzigtq2s1bf Ottův slovník naučný/Favard 0 25695 321740 191899 2026-04-21T06:10:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321740 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Favard | PŘEDCHOZÍ = Favara | DALŠÍ = Favart }} {{Textinfo | TITULEK = Favard | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = it:Guillaume-Jean Favard de Langlade }} {{Forma|proza}} '''Favard''' [-vàr] de {{Prostrkaně|Langlade Guill. Jean}}, baron, právník franc. (*&nbsp;1762 v St. Florentu — †&nbsp;1831), byl advokátem při pařížském parlamentu, r.&nbsp;1795 byl v radě 500, v tribunátě, r.&nbsp;1808 radou kassačního soudu, r. 1828 jeho presidentem. Jsou od něho četné spisy, jako: {{Cizojazyčně|fr|''Motifs des S codes''}} (1804); {{Cizojazyčně|fr|''Motifs et discours''}} (4.&nbsp;vyd. Ponceletovo, 1838); {{Cizojazyčně|fr|''Conférence du Code civil avec la discussion particulière du conseil d’état et du tribunat''}} (1805—10); {{Cizojazyčně|fr|''Répert, de la législ. du notariat''}} (1807, 2&nbsp;vyd. 1830); {{Cizojazyčně|fr|''Code pénal''}} (1810) a&nbsp;j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7g8jdtu40bwhcuda10bkns9ub3rlu9d Ottův slovník naučný/Favart 0 25696 321741 191901 2026-04-21T06:10:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321741 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Favart | PŘEDCHOZÍ = Favard | DALŠÍ = Favé }} {{Textinfo | TITULEK = Favart | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = fr:Charles-Simon Favart }} {{Forma|proza}} '''Favart''' [-vàr] {{Prostrkaně|Charles Simon}}, dramat. spisovatel franc. (*&nbsp;1710 v Paříži — †&nbsp;1792 v Bellevilleu [Seine]), navštěvoval kollej Ludvíka Velkého, načež přinucen byv poměry oddal se živnosti otcově, paštičkářství. Roku 1733 zápasil při květinových hrách básní ke cti Panny Orléanské, rok potom dal provozovati v ulici Buci první svoji komickou operu {{Cizojazyčně|fr|''Les deux jumelles''}} po níž následovalo ještě asi 20&nbsp;kusů, většinou bezejmenných a netištěných, které zjednaly znamenité úspěchy tomuto posud nepatrnému divadlu. Nejcennější z nich je známá {{Cizojazyčně|fr|''Chercheuse d’esprit''}} (1741). R.&nbsp;1744 divadlo to bylo však zrušeno, a '''F'''-ovi svěřeny na to osobní záležitosti opery, zejm. opatřování sil hereckých, při čemž poznal slečnu ''Duroncerayovu'' (*&nbsp;1727 — †&nbsp;1772), nadanou subrettu, která sama složila některé dosti zdařilé texty operní (zejm. {{Cizojazyčně|fr|''Annette et Lubine''}}) a s níž se dal oddati brzy potom. R.&nbsp;1746 jmenován byl ředitelem herecké společnosti, provázející všude maršála Morice Saského, který brzy potom oblíbil si manželku '''F'''-ovu. Láska neopětovaná učinila z něho pronásledovatele obou manželů. '''F.''' řídil pak obnovenou operu komickou Foire Saint-Lorent, kterou zušlechtil jemnějším humorem. Z pozdějších textů '''F'''-ových jest uvésti: {{Cizojazyčně|fr|''Le caprice amoureux ou Ninette à la cour''}}, s hudbou Ciampiho (1753); {{Cizojazyčně|fr|''L’Anglais à Bordeaux''}} (1763); {{Cizojazyčně|fr|''Le proces et la plaideuse''}} (1762); {{Cizojazyčně|fr|''Les fêtes de ia paix''}}, s hudbou Philidorovou (1763); {{Cizojazyčně|fr|''Isabelle et Gertrude''}} (1765); {{Cizojazyčně|fr|''Les moissoneurs''}}, s hudbou Duniho (1766); {{Cizojazyčně|fr|''L’amant déguisé''}}, s hudbou Philidorovou (1769); {{Cizojazyčně|fr|''Les trois sultanes''}}, s hudbou Gilbertovou (1777). Sebrané práce '''F'''-ovy vyšly v l.&nbsp;1763—1772 ve 12&nbsp;sv. {{Cizojazyčně|fr|''Théátre de monsieur et madame'' '''F.'''}}, pak v různém výběru častěji ještě, naposledy r.&nbsp;1853, pod titulem {{Cizojazyčně|fr|''Oeuvres de M. et Mme'' '''F.'''}} Roku 1808 vyšly pod názvem {{Cizojazyčně|fr|''Mémoires''}} jeho dopisy s hrab. Durazzem, ředitelem div. vídeňského. Srv. {{Cizojazyčně|fr|''G. Desmoiresterres, Epicuriens et Lettres''}} (1879). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] hri98oufu8wyxl7hsb42lfatbbs725i Ottův slovník naučný/Favé 0 25697 321744 191902 2026-04-21T06:10:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321744 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Favé | PŘEDCHOZÍ = Favart | DALŠÍ = Faventia }} {{Textinfo | TITULEK = Favé | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Favé''' {{Prostrkaně|Ildephonse}}, generál franc. (*&nbsp;1812 v Dreuxu — †&nbsp;1894 v Paříži), spolupracovník Napoleonův (III.) při jeho literárních pracích, pak jeho pobočník, od r.&nbsp;1855 professor a od r.&nbsp;1865 ředitel polytechnické školy v Paříži, kde také po válce r.&nbsp;1870—71 působil a své přednášky pod názvem {{Cizojazyčně|fr|''Cours d’art militaire''}} (1877) vydal. R.&nbsp;1874 vystoupil ze služby a věnoval se cele práci vědecké, i byl r.&nbsp;1876 zvolen za člena pařížské akademie věd. Napsal: {{Cizojazyčně|fr|''Nouveau système d’artillerie de campagne de L. Napoléon Bon.''}} (Paříž 1850); {{Cizojazyčně|fr|''Etudes sur le passé et l’avenir de l’artillerie''}} (t., 1846—72, 2&nbsp;sv.), pokračování to díla Napoleonova; {{Cizojazyčně|fr|''Histoire de l’artillerie''}} (t., 1845—47, s atlantem); {{Cizojazyčně|fr|''L’ancienne Rome''}} (t,, 1880); {{Cizojazyčně|fr|''L’empire des Francs depuis sa fondation jusqu’à son démembrement''}} (t., 1888); {{Cizojazyčně|fr|''Nos revers''}} (t., 1871). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] n9byb74d0t5zu4e2010kbp0l4a6j5p1 Ottův slovník naučný/Faventia 0 25698 321742 97232 2026-04-21T06:10:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321742 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faventia | PŘEDCHOZÍ = Favé | DALŠÍ = Faverge }} {{Textinfo | TITULEK = Faventia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Faventia''' [-cia] viz {{Prostrkaně|[[../Faenza|Faenza]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] j17leou23hjsdr9drazn91rcgocu14z Ottův slovník naučný/Faverge 0 25700 321743 97233 2026-04-21T06:10:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321743 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faverge | PŘEDCHOZÍ = Faventia | DALŠÍ = Faversham }} {{Textinfo | TITULEK = Faverge | AUTOR = [[Autor:František Farský|František Farský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n58/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Faverge''' [-rž] jest z nejlepších vín švýc. kantonu neuchâtelského a vyznamenává se ohnivou rubínovou barvou, lihem a chutí burgundského vína. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] rymjbm8vzxm0wjpgxxp803sa5t7fm30 Ottův slovník naučný/Facio ut des 0 26577 321682 113175 2026-04-21T06:09:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321682 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facio ut des | PŘEDCHOZÍ = Facilis descensus Averno | DALŠÍ = Facit }} {{Textinfo | TITULEK = Facio ut des | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;999. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1035/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Facio ut des,''' také {{Prostrkaně|facio ut facias}} (lat.), viz {{Prostrkaně|[[../Do ut des|Do ut des]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Facio ut des]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném|Facio ut des]] mhqdn7ewbu4dav2i12lbyipdah1omcb Ottův slovník naučný/Facultas 0 26578 321686 78926 2026-04-21T06:10:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321686 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facultas | PŘEDCHOZÍ = Factum | DALŠÍ = Facultates }} {{Textinfo | TITULEK = Facultas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1000. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1037/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Facultas''' (lat.) znamená v právu {{Prostrkaně|schopnost}}, {{Prostrkaně|možnost}}, {{Prostrkaně|oprávněnost}}; '''f.''' ''alternativa'' jest v obligačním právu ten případ obligace, při němž se dovoluje, aby z několika jednání osoby zavázané splněno bylo dle volby této (zavázané) osoby nebo věřitele, po případě i třetí osoby, buď to či ono. '''F.''' ''docendi'', {{Prostrkaně|oprávnění k vyučování}}. – ''Examen pro'' '''f'''-''ate docendi'', zkouška opravňující k vyučování, hlavně na školách vysokých. Viz {{Prostrkaně|[[../Universita|Universita]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] 3kbp6rbai8aye76tbz5us64nsj99quj Ottův slovník naučný/Falsa causa non nocet 0 26579 321696 64053 2026-04-21T06:10:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321696 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsa causa non nocet | PŘEDCHOZÍ = Falret | DALŠÍ = Falsa demonstratio non nocet }} {{Textinfo | TITULEK = Falsa causa non nocet | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1036. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1073/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Falsa causa non nocet''' (lat.) jest římská právní řehole, podle které omyl v pohnutce posledního pořízení, jakkoli pohnutka jest vytknuta v pořízení samém, o sobě nezpůsobuje neplatnost pořízení. – Též řehole ''falsa demonstratio non nocet'' vztahuje se předem k posledním pořízením. Znamená, že nesprávné označení odkázaného předmětu nebo obmyšlené osoby nevylučuje platnost posledního pořízení, je-li jen patrna pravá vůle zůstavitelova. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 5apyoua0xd0nlor0oo2benk05jqrnsu Ottův slovník naučný/Falsa demonstratio non nocet 0 26580 321697 64054 2026-04-21T06:10:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321697 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falsa demonstratio non nocet | PŘEDCHOZÍ = Falsa causa non nocet | DALŠÍ = Falsarius }} {{Textinfo | TITULEK = Falsa demonstratio non nocet | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1036. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1073/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falsa demonstratio non nocet''' (lat.), nesprávné označení neškodí, právní pravidlo viz {{Prostrkaně|[[../Falsa causa non nocet|Falsa causa non nocet]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] maezq6hb9rf0merevhapacd3tbo133t Ottův slovník naučný/Factor 0 27085 321685 64669 2026-04-21T06:10:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321685 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Factor | PŘEDCHOZÍ = Factitivum | DALŠÍ = Factory bill }} {{Textinfo | TITULEK = Factor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;999. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1035/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Factor''' [fak-] nazývala se v římském právu osoba, které svěřeno bylo řízení živnosti. – Ustanovil-li otec syna, který moci jeho byl podroben, za '''f'''-a, zmocnil jej tím ke všem právním jednáním, jež ku provozování oné živnosti náležejí. Byl proto otec jakožto majitel živnosti z právních jednání synových oprávněn i zavázán. – V moderním obchodním právu jest '''f.''' čili {{Prostrkaně|disponent}} osoba, které jest svěřeno vedení obchodu. Náleží ve smyslu čl. 47. obch. zák. k obchodním zmocněncům. Plná moc jeho (dle téhož čl. 47.) vztahuje se na všechny obchody a právní jednání, jež provozování živnosti principálovy nebo provozování obchodu toho kterého druhu obyčejně s sebou přináší, aniž k tomu zapotřebí má zvláštní plné moci dle § 1008. obč. zák. nebo dle jiných zákonů potřebné. Jenom k podstoupení {{Prostrkaně|směnečných}} závazků, pak k přijímání {{Prostrkaně|půjček a k vedení}} rozepří potřebuje speciální plné moci. Práva jeho jsou menší než práva prokuristova. Srv. Randa, Soukromé obchodní právo rak. Viz též [[../Disponent|{{Prostrkaně|Disponent}}]]. – Ve středověku mělo slovo '''f.''' význam poněkud jiný. Středověký '''f.''' byl takový obchodní zřízenec, který na cestách zastupoval obchodní zájmy svého pána. Po provedení svěřeného mu úkolu vracel se pravidelně do vlasti a jen výjimečně v cizině se usadil. Býval vždycky krajanem, pravidelně důvěrníkem, zhusta docela příbuzným principálovým, s nímž býval skoro vždycky ve společenském (societním) poměru, poskytuje k provozování obchodů, jež obstarával, buď kapitál anebo, což bývalo nejčastěji, svou činnost a intelligenci. Následkem toho účastnil se arci i zisku a ztráty. Kromě toho bývaly mu nahrazovány náklady cesty. Společenský poměr, ve kterém '''f.''' stál ke svému principálovi, byla známá {{Prostrkaně|commenda}} ({{Prostrkaně|accommenda}}), ve středověku nejrozšířenější forma obchodní společnosti. Středověký '''f.''' nejednal ve vlastním jméně, nýbrž jménem principála, jehož plnou mocí jako zástupce se vykazoval. O své činnosti musil pravidelně svému principálovi podávati zprávy. Na vlastní účet směl jen mimotně obchody uzavírati; naproti tomu nesměl, aspoň ve starších dobách, třetím osobám služby své věnovati. Viz R. Ehrenberg, Faktor v Handwörterbuch der Staatswissenschaften. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] krpyjppmn60httxrzpvuefc1x7ocoii Ottův slovník naučný/Felčar 0 27087 321746 64674 2026-04-21T06:10:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321746 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Felčar | PŘEDCHOZÍ = Felbské Taury | DALŠÍ = Feldbach }} {{Textinfo | TITULEK = Felčar | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;74. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n86/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Felčar''', z něm. ''Feldscheerer'', {{Prostrkaně|polní lazebník}}, p. {{Prostrkaně|ranhojič}}, obyčejný holič občanský, druhdy najatý na trvání války a v minulých stoletích, kdy leda vojevůdcové a vyšší velitelé mívali s sebou tělesné své lékaře a nebyla jako nyní vyvinuta lidskost a péče pro raněné vojíny, jediný zdravotnický pomocník těchto ubožáků; a i těch '''f'''-ů stojících vědecky na stupni zcela nízkém, bylo při vojscích málo, původně jen u každého pluku jeden. Teprve ve válkách proti Francii na rozhraní věků XVIII. a XIX. začínala voj. správa lépe se starati, stanovíc nad '''f'''-y graduované lékaře, doktory, a zanikl potom i titul '''f.''' ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] otkzon6xog17mecuhkdbpmjzjgaw38n Ottův slovník naučný/Felonie 0 27088 321745 82418 2026-04-21T06:10:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321745 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Felonie | PŘEDCHOZÍ = Felnar z Feldeka | DALŠÍ = Felpa }} {{Textinfo | TITULEK = Felonie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;84. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n96/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Felonie''' znamená v právu feudálním zrušení věrnosti lenní, t. j. každou hrubou urážku buď osoby buď hmotných povinností pána k vasallovi nebo vasalla k pánovi. Jak viděti, možna jest '''f.''' dvojstranná. Podle obvyklého obsahu smlouvy lenní byl totiž {{Prostrkaně|vasall}} vinen '''f'''-ií, kdykoli nezdržel lenní přísahy, když tedy zejm. osobu vasallovu nebo rodinu jeho urazil (injurie verbální i reální, ukládání o život, cizoložství, svádění dcery), anebo nedostál povinnostem jeho osobě přímo ve smlouvě lenní uloženým (tak zejm. nedostavil-li se k službě vojenské nebo před soud, opustil-li pána nebo zradil-li ho, zcizil-li nebo ztenčil léno), dále když vzpíral se zjevně zákonům a nařízením zeměpanským, nebo když v zemi loupil nebo jiné obecné zločiny páchal. '''F.''' vasallova měla za následek pravidelně ztrátu léna, které vráceno pánovi, a kromě toho po případě i jiné tresty osobní, na př. vypovězení, ztrátu rytířství a j. Léno však nevěrný '''f.''' se dopustivší vasall nepropadl ipso jure. Pán musil ho žalovati před soudem vasallů, kterému bylo uznati na ztrátu léna i na jiné osobní tresty. Nežaloval-li pán, mělo se za to, že nevěrnému vasallovi odpustil. {{Prostrkaně|Pán}} byl vinen '''f'''-ií proti vasallovi, když mu neposkytoval ochrany proti útiskům třetích, nebo když dopustil se sám na vasallovi nebo rodině jeho útisků mravních nebo hmotných. '''F.''' pánova, který z pravidla nepřísahal věrnost plnění smluvených nebo obyčejových závazků, musila býti před soudem suzeréna pěti znamenitými a bezvadnými svědky prokázána. Nevěrnost pánova rozvazovala také poměr lenní: pán takový neměl práva na pocty vasallovy, vasall postaven přímo pod suzeréna, statek pak jeho pod bezprostřední lennictví suzeréna nevěrného pána. – Jméno '''f.''' pochodí od středolatinského ''felo'', kteréž samo je původu neurčitého, znamenajíc však tolik jako {{Prostrkaně|spiklenec}} nebo {{Prostrkaně|zrádce}}. V IX. stol. vyskytuje se poprvé ve své latinské formě (''felo'') v jedné z kapitularií Karlových, ve franc. formě ''fel'', ''felun'' v XI. stol. v Písni Rolandově. Do soudní řeči jako termin technický vniklo teprve po XIII. stol. Kromě tohoto odborného výrazu mívá v literatuře '''f.''' širší smysl; tak zejm. rozumí se '''f'''-ií zločin ohrožující bezpečnost a bytí osoby druhé (únos, zabití aj). V Anglii zvláště značí se slovem {{Prostrkaně|felony}} zločiny těžké proti lehčím (''misdemeanour''). – K '''f'''-ii počítá se tu zejm. sebevražda (''felo-dese'', angl.-latinský tvar značící »zločinec na sobě samém«), která se tu stíhá soudně. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ba4ctlyqbye20nboeouzs5zdyo940yx Ottův slovník naučný/Fena 0 27089 321751 154563 2026-04-21T06:10:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321751 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fena | PŘEDCHOZÍ = Fen | DALŠÍ = Fenacetin }} {{Textinfo | TITULEK = Fena | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;87. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n99 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fena''', samice mysliveckého psa a lišky. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Fena]] kam65c4zpwuis2khd1cmo8cjb3vskxn Ottův slovník naučný/Feriae 0 27090 321754 64678 2026-04-21T06:10:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321754 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Feriae | PŘEDCHOZÍ = Ferchenhaid | DALŠÍ = Feriální osady }} {{Textinfo | TITULEK = Feriae | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;116. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n128/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Feriae''' (lat). Římané dělili dny v roce v ''dies festi'' (= '''f.'''), dny sváteční, svátky, ve které práce odpočívaly, oběti byly přinášeny, hostiny vystrojovány a hry pořádány, a ''dies profesti'', dny všední (viz [[../Dies|{{Prostrkaně|Dies}}]]). '''F.''' pak dělily se 1. ve '''f.''' ''publicae'', svátky veřejné, státní, týkala-li se slavnost veškerého občanstva, 2. ve '''f.''' ''privatae'', soukromé svátky slavené pouze od jistých rodů nebo takové, které občas v každé rodině se naskytly, na př. narozeniny, den úmrtní některého člena ('''f.''' ''denicales''). '''F.''' publicae dělily se, jako svátky naše, 1. ve '''f.''' ''statae'', ''stativae'', ''legitimae'', svátky stálé, které ročně na stejný den měsíce připadaly. Sem spadají na př. ''Matronalia'' 1. bř., ''Quinquatrus'' (''maiores'') od 19.–23. bř., ''Palilia'' 21. dub. (slavnost založení Říma), ''Saturnalia'' od 17. pros. po několik dní slavené; 2. ve '''f.''' ''conceptivae'', ''indictae'', svátky pohyblivé, které sice každoročně, ale ne v určité dny, byly slaveny, na př. '''f.''' ''Latinae''; 3. ve '''f.''' ''imperativae'', svátky mimořádné, ustanovené od pontifiků neb úředníků za zvláštních příležitostí, na př. ''sacrum novendiale'' u Liv. I. 31. (že pršelo kamením). Sem spadají rozmanité supplikace, svátky prosebné a děkovné. Fasty zachované nám nápisně i rukopisně spracoval Th. Mommsen v Corpus inscript. Lat. I., 293, a sestavil slavnostní kalendář římský pro celý rok. – '''F.''' ''Latinae'' byla starobylá slavnost spolku měst latinských pod náčelnictvím Alby Longy. Když však tato od Římanů byla vyvrácena a obyvatelstvo převedeno do Říma, zaujali náčelnictví ve spolku latinském římští králové. Než i po době, když Latinové vzbouřivše se bylí pokořeni, spolek jejich zrušen a postavení Říma k Latiu bylo dominující, slaveny '''f.''' Lat. stále každoročně až do dob pozdních na vrchu Albánském ku poctě Jova, ochránce Latia (''Jupiter Latialis''). Za tou příčinou odebírali se co rok oba konsulové na horu Albánskou, aby tam vzdali oběť; za jejich nepřítomnosti zastupoval je v Římě praefectus urbi. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] aiwm8e3cmrbggb1ogu3fbngfkdbuxdy Ottův slovník naučný/Ferie 0 27091 321755 64680 2026-04-21T06:10:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321755 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ferie | PŘEDCHOZÍ = Feríd-Uddín Attár | DALŠÍ = Ferijář }} {{Textinfo | TITULEK = Ferie | AUTOR = [[Autor:Emil Ott|Emil Ott]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;118. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n130/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ferie''' (z lat.), {{Prostrkaně|prázdniny}}. – '''F.''' {{Prostrkaně|soudní}} jsou doby, kdy u soudu {{Prostrkaně|projednáváno}} býti nemá v rozepři {{Prostrkaně|od stran sporných}}. Nemají však významu, pokud jde o {{Prostrkaně|vnitřní}} činnost soudu, a důsledkem toho dle našeho práva postrádají povahy dovolené, soudcům zákonem propůjčené. Moderní právo zná jen soudní prázdniny {{Prostrkaně|stanovené}} (''sollemnes''), nikoli náhlé nebo rozkázané vrchností za příčinou vzácné události (''imperativae''), neb obvyklé v čas výročních trhů (''conceptivae''), jež arciť pod vlivem obecného práva uznávala ještě městská Koldínova práva (B. 23.). Soudní řád obmezil (§ 376.) počet dnů feriálních mimo neděle a svátky co nejvíce: posléz dotčených však šetřiti sluší jakožto '''f'''-ií soudních vůbec ve sporech, třeba vyžadujících rychlého vyřízení (nájemní, směnečné), vyjímajíc jediné spory o rušenou držbu. V čas '''f'''-ií platně {{Prostrkaně|podání na soud}} vznášeti a {{Prostrkaně|vyřízení soudní}} doručovati lze. {{Prostrkaně|Nedostavení}} se strany zvané na den feriální k jednání spornému [[../Kontumace|kontumací]] (v. t.) stíhati nelze, leč by v případě spěšném obeslání se stalo se zvláštním toho připamatováním. Obecným svátkům rovnají se v tom směru svátky uznané dle vyznání náboženského té které strany. Po pravoplatném rozsouzení sporu '''f.''' soudní co do {{Prostrkaně|vykonání nálezu}} mají potud jen význam, že zabaviti lze svrchky pro dluh peněžitý kromě ve svátek i neděli, avšak pokračování u vedení práva odložiti sluší. Jinakým druhům exekuce nejsou '''f.''' soudní na překážku; má-li však vynuceno býti činění nějaké, všímejž si soud dle potřeby času žní a vinobraní (''feriae rusticae''). V {{Prostrkaně|řízení nesporném}} nutné záležitosti provésti lze i v čas všech soudních '''f'''-ií. ''[[Autor:Emil Ott|Ott.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] a3ucjfiamr7uex5scvyllwgsqbnz8bj Ottův slovník naučný/Fiasko 0 27093 321761 64684 2026-04-21T06:10:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321761 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiasko | PŘEDCHOZÍ = Fianona | DALŠÍ = Fiat }} {{Textinfo | TITULEK = Fiasko | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;158. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n172/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiasko''' (ital. ''fiasco'' = {{Prostrkaně|flaška}}), v Toskáně jako míra tekutinová = 2.279 ''l'', pro olej 2.089 ''l''. Udělati '''f.''' tolik co pohořeti, s úplným nezdarem se setkati, na divadle propadnouti. Vzato od křehkosti láhví. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] e31dspas3w8l16ri50yt07028zihsda Ottův slovník naučný/Fictio legis Corneliae 0 27094 321763 64685 2026-04-21T06:11:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321763 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fictio legis Corneliae | PŘEDCHOZÍ = Fictio | DALŠÍ = Fictum z Fictumu }} {{Textinfo | TITULEK = Fictio legis Corneliae | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;166. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n180/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fictio legis Corneliae''' [fikcio- kor-] byla zásada římského práva, dle níž k zemřelému zajatci, který jinak následkem zajetí stává se otrokem a pozbývá tedy veškerých práv, hleděti se má tak, jako by byl zemřel ihned v tom okamžiku, kdy byl zajat. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] qkfs13gw7rs378jmwzjj06ilxian3dm Ottův slovník naučný/Ficta possessio 0 27095 321762 64686 2026-04-21T06:10:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321762 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ficta possessio | PŘEDCHOZÍ = Ficquet | DALŠÍ = Ficticium }} {{Textinfo | TITULEK = Ficta possessio | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;166. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n180/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ficta possessio''' [fik-] viz [[../Fictus possessor|{{Prostrkaně|Fictus possessor}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 0hsibl17corw928yf2gpbn51285pxtc Ottův slovník naučný/Fictus possessor 0 27096 321764 64687 2026-04-21T06:11:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321764 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fictus possessor | PŘEDCHOZÍ = Fictum z Fictumu | DALŠÍ = Ficus }} {{Textinfo | TITULEK = Fictus possessor | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], [[Autor:Heřman Šikl|Heřman Šikl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;167–168. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n180/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fictus possessor''' (lat.) zove se žalovaný, proti kterému má podle římského práva, odchylkou od pravidla, průchod žaloba vlastnická (dědická a pod.) na vydání věci (''vindicatio''), jakkoli on nedrží této věci. Jakožto '''f. p.''' může býti žalován, kdo ze zlého úmyslu, aby unikl processu, věc z držení pustil (zcizil nebo zničil, ''qui dolo desiit possidere''), jakož i kdo předstíraje, že věc drží, process na se vzal (''qui liti se obtulit''). Mluvíme tu o '''f. p.''', o {{Prostrkaně|ficta possessio}}, poněvadž žalovaný pokládá se tu za držitele, jakkoli jím není, a má býti odsouzen, jakoby vskutku držel. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Prostrkaně|Rakouské právo}} neuznává této ficta possessio; se žalobou vlastnickou lze zvítěziti pouze proti detentorovi. Ovšem má vlastník právo žádati na tom, kdo jej předstíráním, že věc má, v omyl uvedl, náhradu škody i ušlého zisku (§ 377 obč. z.) a na tom, kdo věc po doručené žalobě pustil, aby věc na své útraty opět opatřil, anebo mimořádnou cenu její nahradil (§ 378 obč.) V těchto případech lze (Randa, Právo vlast. str. 162) zmíniti žalobní prosbu vindikační v prosbu za náhradu škody. Byl-li tu žalovaný odsouzen k náhradě ceny věci a později skutečný detentor k vydání, může prvjmenovaný žádati na vlastníku vrácení toho, čím by se tento jinak jeho škodou obohatil (§ 1435 obč. zák.). Podle řím. práva sluší, pokud malae fidei possessor nepustil věc úmyslně, nahrazení ceny věci žalobci (''litis aestimatio'') pokládati za prodej (L. 1. 3. D. 41. 4. L. 21. 46. 47. 63. 69. D. 6. 1.). – Pustil-li držitel věc před doručením žaloby, sluší vedle rak. práva rozeznávati, byl-li držitelem obmyslným nebo neobmyslným; prvý je práv. náhradou škody, proti druhému následkem nedostatku viny nároku takového není. ''[[Autor:Heřman Šikl|Šikl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] easpxwcodcor8gzw26uqnotj7e1suom Ottův slovník naučný/Fidepromissio 0 27097 321771 64691 2026-04-21T06:11:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321771 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fidepromissio | PŘEDCHOZÍ = Fidenae | DALŠÍ = Fideris }} {{Textinfo | TITULEK = Fidepromissio | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;174. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n188/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fidepromissio''' (lat.), druh to římské [[../Adpromissor|{{Prostrkaně|adpromisse}}]] (v. t.), který do Justinianova práva nepřešel. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] mixsjpvgg8c4zkeqr9uvdoo0svnu56p Ottův slovník naučný/Fides bona 0 27098 321772 185961 2026-04-21T06:11:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321772 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fides bona | PŘEDCHOZÍ = Fides | DALŠÍ = Fide, sed cui vide }} {{Textinfo | TITULEK = Fides bona | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;174. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n188/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fides bona''', '''f.''' {{Prostrkaně|mala}} viz [[../Bona fides|{{Prostrkaně|Bona fides}}]], [[../Mala fides|{{Prostrkaně|Mala fides}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 8w9kqc2xg1xj2jgxub1j1toonq5ylx3 Ottův slovník naučný/Fikce 0 27099 321776 64694 2026-04-21T06:11:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321776 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fikce | PŘEDCHOZÍ = Fikar z Vratu | DALŠÍ = Fikh }} {{Textinfo | TITULEK = Fikce | AUTOR = [[Autor:Heřman Šikl|Heřman Šikl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;192. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n206/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Právní fikce }} {{Forma|proza}} '''Fikce''' (lat. ''fictio''). Aby pro jistou osobu nastaly jisté právní účinky – vznik, změna, zrušení právních poměrů – předpokládají se jisté faktické podmínky, totiž určitý vztah osoby k zevnímu světu, buď přímo k jiným osobám anebo ke věcem a prostřednictvím jich opět k osobám. Vzhledem k dočasnosti individua musí veškeré vztahy jeho k zevnímu světu teprve povstávati, což se díti může toliko změnou dosavadního stavu. Změny takové nazýváme skutečnostmi a pokud s nimi právní účinky spojeny jsou, právními skutečnostmi (''juristische Thatsachen''). Vysloví-li však právo, že jisté právní účinky povstávají, jako by byla jistá skutečnost, na níž ony jinak závisí, nastala, ač vskutku nenastala, mluvíme o fikci. '''F.''' vyskytuje se již v sakrálním právu římském (''in sacris simulata pro veris accipiuntur''; obětování voskových nebo těstových podob zvířat, vržení hasty ferraty ve fingovaný ager hostilis atd.), odkud přešly ve process a právo soukromé (formulae fictitiae, kde soudce, ač jisté skutečnosti nebylo, poukázán byl tak souditi, jak by učinil vedle platných zákonů, kdyby skutečnost ona byla vskutku nastala; arrogatio, se sakrálním právem souvisící přijetí cizí osoby za filium familias; bonorum possessio; domnělé vlastnictví [actio Publiciana, '''f.''' dokonaného vydržení]; '''f.''' při zastupování; '''f.''' mandátu u negotiorum gestio; '''f.''' osobnosti u hereditas jacens; '''f.''' splnění smlouvy při nahodilé nemožnosti splnění; kompensace ipso iure atd.). I v moderním processuálním a soukromoprávném zákonodárství (srv. §§ 22., 293., 296., 297., 298., 302., 547., 876. obč. zák.) nalézáme zhusta fikci. Ovšem upříti nelze, že tu v podstatě běží pouze o pomůcku právnické konstrukce, aby jistá faktická, dotud irrelevantní skutečnost jiné, právně relevantní a co do právních účinů známé, vystižené a upravené na roveň postavena byla. – Srv. Demelius, Die Rechtsfiktion (1858); Arndts, Civil. Schr. I. 3; Bülow, Civ. Arch. 62. 1.; Wach, Wiener Zeitschr. VII. 4, str. 130; Leonhard, In wie weit etc. (1880); Kohler, Krit. Vjschr. XXII str. 355. ''[[Autor:Heřman Šikl|Šikl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 0g9q5r8zrwsz2u8b4dqhx1bztf763vt Ottův slovník naučný/Filius familias 0 27100 321777 64695 2026-04-21T06:11:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321777 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filius familias | PŘEDCHOZÍ = Filius ante patrem | DALŠÍ = Filius Sancti Petri }} {{Textinfo | TITULEK = Filius familias | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;219. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n232/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filius familias''' (lat.), syn podrobený moci otcovské (viz [[../Familia|{{Prostrkaně|Familia}}]]), podle starého římského práva jakožto ''[[../Alieni iuris|persona alieni iuris]]'' (v. t.) neměl celé úplné způsobilosti k právům. Byl sice, nevadila-li v tom nedospělost, způsobilým vcházeti v manželství, nabývati moci rodinné a zavazovati se smlouvami nebo zapověděnými činy. Ale dokud byl pod mocí otcovskou, nemohl sám vykonávati nabyté moci rodinné, práv majetkových pak nemohl vůbec pro sebe nabyti; byl takto nezpůsobilým míti své jmění a nabýval všeho, co jemu připadlo, vždy a nezbytně svému otci. Důsledně nebyly mezi otcem a synem podrobeným možny majetkové právní nároky a žaloby. Zásady tyto byly v dějinném vývoji římského práva víc a více seslabovány, v době císařské pak četnými výjimkami prolomeny, až konečně v Justiniánském právě výjimka stala se pravidlem. Viz [[../Adventitia|{{Prostrkaně|Adventicia}}]] a [[../Peculium|{{Prostrkaně|Peculium}}]]. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] pyt8up51p9cbay40gom03i07mshf7wu Ottův slovník naučný/Firma 0 27101 321803 64697 2026-04-21T06:11:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321803 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Firma | PŘEDCHOZÍ = Firlot | DALŠÍ = Firmamentum }} {{Textinfo | TITULEK = Firma | AUTOR = [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Karel Hermann-Otavský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;258–259. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n272/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Obchodní firma }} {{Forma|proza}} '''Firma''' (od lat. ''firmare'', potvrzovati, franc. ''raison'', ''nom commercial'', angl. ''firm'', ''trade-name'', ital. ''firma'', ''ragione'', ''ditta'') ve smyslu právnětechnickém jest jméno, pod kterýmž kupec (resp. sdružení obchodní jemu na roveň postavená) obchody provozuje a při tom se podpisuje. '''F'''-my rozeznávati jest předem dle toho, spočívají-li na skutečném stavu věci čili nic, {{Prostrkaně|pravdivé}} (přirozené) a {{Prostrkaně|nepravdivé}} (umělé, strojené), dále dle toho, obsahují-li jméno osoby či ne, {{Prostrkaně|osobní a věcné}} (neosobní), osobní pak opět dle toho, označují-li zněním svým obchodní sdruženi či jen jednotlivce, '''f'''-my {{Prostrkaně|jednotlivé}} (''Einzelnfirmen'') a {{Prostrkaně|společenské}} (''Gesellshaftsfirmen''). U nás platný všeob. zákon obchodní (ze 17. pros. 1862) obsahuje zejména ve 3. titulu I. knihy přesná ustanovení o '''f'''-mě, kterým však podrobeni jsou pouze t. zv. kupci {{Prostrkaně|plného práva}} dle § 7. úvod. zákona k zákonníku obchodnímu; předpisy těmito zákonodárství naše – opominuvši jak zásady neobmezené volnosti kupce co do volby '''f'''-my, tak i zásady naprostého jejího souhlasu se skutečným jménem a stavem věci – přidalo se k soustavě tak zv. {{Prostrkaně|smíšené}}. Dle této rozeznává se '''f.''' jednak {{Prostrkaně|nová}} (původní), jednak {{Prostrkaně|stará}} (přenesená). '''F.''' {{Prostrkaně|nová}}, totiž původně volená, musí při kupci jednotlivci obsahovati jeho rodinné (občanské) jméno, jemuž může býti připojen dodatek, směřující k bližšímu označení osoby nebo závodu (čl. 16. obch. z.), musí tudíž býti '''f'''-mou pravdivou a osobní. Při společnosti veřejné, kommanditní a kommanditě akciové musí '''f.''' obsahovati buď jména všech osobně ručících společníků, nebo jméno alespoň jednoho z nich s dodatkem společnost naznačujícím (na př. ... »a spol.«, »& Cie«, čl. 17.); naproti tomu při společnosti akciové, jakož i při společenstvech výdělkových a hospodářských, musí býti '''f.''' {{Prostrkaně|věcnou}}, a sice má býti při akciové společnosti zpravidla, při společenstvu pak povždy, vzata z předmětu podniku (čl. 18. obch. z.; § 4. zák. z 9. dub. 1873, č. 70 ř. z.); při společenstvech pak mimo to obsahovati musí ještě dodatek »zapsané společenstvo s ručením obmezeným« resp. »– neobmezeným« (§ 4. cit. zák.). Kupec jednotlivec, jakož i obchodní společnost resp. společenstvo, povinni jsou '''f'''-mu svou u příslušného soudu, a to jak závodu hlavního, tak i vedlejšího, ohlásiti za účelem zanesení do obchodního rejstříku, resp. rejstříku společenstev; každá nová '''f.''' pak musí se zřejmé lišiti od firem v rejstřík již zanesených (čl. 19., 20., 86., 151., 176., 210. obch. zák., §§ 4. 8. zák. z r. 1873). Vedle '''f'''-my nové rozeznává te dále '''f.''' {{Prostrkaně|stará}}, kteréžto užíváno býti může od toho, na nějž pod určitou '''f'''-mou již stávající obchodní závod byl převeden, a to buď prosté nebo s dodatkem poměr postupní vyznačujícím; k užívání tomu však třeba jest výslovného svolení dosavadního majitele závodu, resp. jeho dědiců; '''f.''' sama bez závodu přenesena býti nemůže (čl. 22. a 23. obch. zák.). Stará '''f.''' podržena býti může též tenkráte, když do stávajícího závodu někdo nově přistoupí, nebo když z ného vystoupí, svolí-li k tomu, aby '''f'''-my jeho jméno obsahující dále bylo užíváno (čl. 24.). Tím jest tedy možným případ, že kupec jednotlivec má '''f'''-mu dle znění společenskou a naopak společnost '''f'''-mu dle znění jednotlivou. Vyplývá z toho, že '''f.''' stará jest tudíž pravidelně {{Prostrkaně|nepravdivou}}. – Zvláštní změna nastává při '''f'''-mě tehda, když obchod společenský končí se [[../Likvidace|{{Prostrkaně|likvidací}}]] (v. t.); tu se totiž k '''f'''-mě stávající přidává zvláštní dodatek »per liquidationem«, »per stralzio« a pod. (čl. 139. obch. zák.). – Stejně jako nové přijetí '''f'''-my musí se i každá její změna a zánik její ohlásiti ke vkladu do rejstříku obchodního; o zvláštních účincích vkladu, resp. jeho opominutí, srv. čl. [[../Rejstřík|{{Prostrkaně|Rejstřík obchodní}}]]. Ohledné {{Prostrkaně|znamenání}} '''f'''-my (firmování) platí všeobecně, že '''f.''' {{Prostrkaně|osobní}} má býti vlastnoručné psána, '''f.''' {{Prostrkaně|věcná}} pak může býti vytisknuta s připojením vlastnoručních podpisů firmantů. – Zachovávání předpisů o '''f'''-mách zaručeno jest jednak officiósním dohledem úředním (čl. 26. obch. zák. §§ 46.–49. živnost. řádu: novella z 15. bř. 1883 č. 39. ř. z.), jednak právem poškozeného žádati náhradu škody pro zneužití '''f'''-my jeho a zákaz zneužití dalšího (čl. 27. obch. zák.). Ohledné podrobnosti srv. {{Prostrkaně|Randa}}, Obchodní právo. § 11. ''[[Autor:Karel Hermann-Otavský|Hmn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] pds4ehb09hdrvvd297c2mha34kjzg26 Ottův slovník naučný/Fiskál 0 27102 321805 82112 2026-04-21T06:11:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321805 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiskál | PŘEDCHOZÍ = Fisk | DALŠÍ = Fiske }} {{Textinfo | TITULEK = Fiskál | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;269. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n282/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fiskál''' (z lat.), zástupce fisku před soudem a veřejný žalobce, byl již v římském právu, nazýval se však tenkráte ''advocatus fisci''. Z tohoto římského státního funkcionáře vyvinul se v Německu zvláštní úředník státní, nazvaný '''f.''', který měl hájiti práv a zájmů fisku a udržoval se v jednotlivých státech něm., dokud trvalo všeobecně inkvisiční řízení. V trestních věcech vystupoval jako veřejný žalobce a pečoval o to, aby poplatky, které odváděti měli králi zločinci (na př. smírné), řádně byly zapravovány. Dlouho udrželi se '''f'''-ové (fiskální radové u krajských vlád) zejména v Bavorsku a trvají ve změněné podobě ještě dnes v Uhrách, kde právě tak jako v Chorvatsku nazývá se {{Prostrkaně|fiškálem}} advokát. – {{Prostrkaně|Říšští}} '''f'''-ové u říšského komorního soudu a říšské dvorní rady měli za povinnost vystupovati jako veřejní žalobci (státní zástupci), kde běželo o porušení práv, zákonů a ústavy říšské, na př. o porušení mincovního regálu, o porušení zemského míru atd. – V jednotlivých něm. územích, na př. v Hessku, zaveden byl {{Prostrkaně|fiskální trestní process}}, který se však na dlouho neudržel. (srv. Ortloff, Der fiskalische Strafprocess, Lipsko, 1859). Zvláštní druh pruského soudnictví byl {{Prostrkaně|fiskální vyšetřovací process}}, který stál uprostřed mezi trestním a civilním řízením. Užívalo se ho při menších přečinech. – V Rusku má slovo '''f.''' ošklivou příchuť a znamená tolik co udavač. Původ sluší hledati vtom, že od počátku XVIII. stol. až do r. 1866 byli ustanovováni zvláštní vládní agenti, kteří měli vésti dozor nad úředníky a nešvary v úředním jednání vládě oznamovati. Vyvinul se tak jistý druh vyzvědačů a udavačů, kteří sami se dopouštěli největších přechmatů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ju4bgzmr9vy10ap094k9y2edjybmc5m Ottův slovník naučný/Fixa vincta 0 27103 321806 112578 2026-04-21T06:11:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321806 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fixa vincta | PŘEDCHOZÍ = Fixativy | DALŠÍ = Fixlmillner }} {{Textinfo | TITULEK = Fixa vincta | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;277. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n290/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fixa vincta''' (lat.) nazývá se všechno, co pevně a trvale s nějakou nemovitostí (domem nebo pozemkem) jest spojeno, tvoříc příslušenství (pertinenci) oné nemovitosti. '''F. v.''' sdílejí právní osud věci hlavní, s níž jsou spojena. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] f3u5jlvh8f7rqsw2i8ziyx3qtl3k3fs Ottův slovník naučný/Fláma 0 27104 321811 64701 2026-04-21T06:11:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321811 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fláma | PŘEDCHOZÍ = Flajšhans | DALŠÍ = Flamande }} {{Textinfo | TITULEK = Fláma | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;283. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n296/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fláma''', {{Prostrkaně|flamendr}}, přezdívka, jež se dává darmošlapům, tulákům. Též o ženách: {{Prostrkaně|flamendřice}}. Na Slovensku {{Prostrkaně|flandra}} = necudná ženská. Jméno pochází z národního jména Vlámů a jest svědectvím, jaké asi povahy byli tito pobělohorští hosté. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 6hd3atg5edhcy9m4e0lrs1viz7fog1q Ottův slovník naučný/Flamen 0 27105 321808 64704 2026-04-21T06:11:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321808 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flamen | PŘEDCHOZÍ = Flamboyant | DALŠÍ = Flamen (malíř) }} {{Textinfo | TITULEK = Flamen | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;283. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n296/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Flamen''' (lat., česky asi: zapalovač obětí) byl kněz výhradně jednotlivého božstva, v republikánské době jmenovaný a inaugurovaný od nejvyššího pontifika. Choť jeho slula ''flaminica''. Flaminové byli ustanoveni dle po dání od krále Numy a netvořili dohromady collegium, jako jiná kněžstva. Rozeznávají se: 1. {{Prostrkaně|tři}} flaminové vyšší (''maiores''), vybraní z patriciů, a to ''a)'' '''f.''' ''Dialis'' (kněz boha Jova), ''b)'' '''f.''' ''Martialis'' (kněz Martův), ''c)'' '''f.''' ''Quirinalis'' (kněz Quirinův, t. j. zbožněného Romula); 2. {{Prostrkaně|dvanáct}} flaminů nižších (''minores'') z plebejů volených, k nimž na př. patří '''f.''' ''Volcanalis'' (kněz Vulkanův), '''f.''' ''Pomonalis'' (kněz Pomónin), '''f.''' ''Floralis'' (kněz Flořin) a j. Za doby císařské rozmnožen byl počet jejich flaminy zbožněných císařů, na př. '''f.''' ''Augusti''. Úřad jejich slově ''flamonium'' a jest z pravidla doživotní. Nejvznešenější ze všech byl '''f.''' Dialis, kterýž sice požíval největší vážnosti, ale byl také podroben mnohým obtížným formalitám. Co se důstojnosti týká, příslušela mu toga praetexta, sella curulis, místo v senátě a liktor; nesměl však zastávati žádných státních úřadů. Byl s celým svým domem zasvěcen Diovi. Manželství jeho, uzavřené confarreací, bylo nerozlučné. Zemřela-li mu choť, musil úřadu svého se vzdáti. Nesměl viděti vojsko ozbrojené, nesměl vsednouti na koně, přísahati, nesměl déle než noc, později ne déle než dvě noci, mimo dům svůj prodlévati, nesměl nikoho spatřiti pracovati, za kterouž příčinou kráčel před ním liktor, na jehož hlas každý práci odkládal, nesměl na šatě míti uzlů ani nositi prsten, leda provrtaný (uzel a prsten známka upoutání) a j. Úbor jeho jest: špičatý klobouk (''pileus''), na jehož vrcholu (''apex'') upevněna byla ratolest olivová, ovinutá stuhou vlněnou (''filum''). Úkolem jeho jesť vykonávati denně Diovi oběť. – Choť jeho {{Prostrkaně|flaminica}} (''Dialis'') byla kněžkou bohyně Junony a chodila také ve zvláštním slavnostním úboru. Dlouhý její šat byl zcela vlněný, ano i vlnou sešívaný, účes jejích vlasů, propletený nachovými stuhami vlněnými, měl podobu pyramidy, hlavu halila ve zvláštní závoj (''flammeum'') a j. O jiných zvláštních obětech flaminů jest málo známo. Na př. děje se zmínka o obětech flamina Diova při slavnosti ''vinalia'' zvané. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] i1l7ek6c79n85aj3pprnydvw8xru86o Ottův slovník naučný/Formula 0 27106 321814 64829 2026-04-21T06:11:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321814 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Formula | PŘEDCHOZÍ = Formování | DALŠÍ = Formula Concordiae }} {{Textinfo | TITULEK = Formula | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;377–378. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n392/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Formula.''' (lat.), {{Prostrkaně|pravidlo}}, {{Prostrkaně|nařízení}}, [[../Formule|{{Prostrkaně|formule}}]] (v. t.). '''F.''' (lat.) {{Prostrkaně|v civilním processu římském}} jest stručný spis, kterýmž magistrát nařizuje určitému, pro tento případ dosazenému porotci rozsouzení právní rozepře, předpisuje jemu, za jakých okolnosti by měl žalovaného odsouditi, za jakých osvoboditi. BylaťC již od počátku republiky římské v civilním processu činnost soudcovská rozdělena mezi magistrátem a jedním nebo více porotci, v ten způsob, že předkem před magistrátem (''in iure'') zahajoval se process a za souhlasu obou sporných stran se určilo, že a jaká právní rozepře jejich má býti vznesena na porotce, načež teprve následovalo řízeni porotní, ve kterém byly předsevzaty ostatní úkony processné a byla rozepře rozhodnuta nálezem porotcovým. Při určení rozepře před magistrátem musilo vždy užito býti jistých formulí (''actiones''). V nejstarším processu mezi občany dalo se toto určení rozepře formulemi, jež strany samy ústně pronášely (''legis actiones''). Teprve asi od polovice II. stol. př. Kr, užívalo se, jako již dříve v processech, mimo město Řím nebo mezi neobčany konaných, též v občanském processu v Římě zahájeném k určení rozepře formule písemné, kterou magistrát porotcovi předpisoval podmínky odsouzení nebo osvobození žalovaného. Tato písemná formule slula pak po výtce '''f.''' a řízení, ve které se jí užívalo, ''agere per'' '''f'''-''s sive per concepta verba''. V čele formule stálo jmenování porotce. Z dalších pravidelných jejích částí byly nejdůležitéjši ''intentio'' a ''condemnatio''. ''Intentio'' obsahovala tvrzení žalobcovo, jehož pravdivost byla hlavním předmětem soudcovského vyšetřování a rozhodnutí. ''Condemnatio'' pak nařizovala porotcovi, aby, shledali ono tvrzeni žalobcovo pravdivým, žalovaného odsoudil, neshledá-li je však pravdivým, aby jej osvobodil. Odsouzen mohl býti žalovaný vždy jen k placeni sumy peněžné. Pro nároky uznané od práva civilního (viz [[../Jus|{{Prostrkaně|Ius civile}}]]) byla propouštěna '''f.''' ''in ius concepta'', t. j. formule, ve kteréž za výminku odsouzení žalovaného položeno jest bytí určitého žalobcem tvrzeného právního poměru civilního. Co se však dotýče nároků, zakládajících se na právu magistrátském, vyskytovala se pro některé z nich '''f.''', ve které rozkaz kondemnační závisel na tom, zdali by porotce, kdyby si jen přimyslil nějakou, pro bytí určitého civilního poměru právního nezbytnou okolnost, musil nalézti, že jest tu onen civilní poměr právní. '''F.''', ve které jest nařízena taková fikce, slově '''f.''' ''ficticia''. Z pře valné části byla však pro nároky práva magistrátského propuštěna '''f.''', ve které jako skutečnost, podmiňující odsouzení, nebyl vůbec vytknut poměr právní, nýbrž jen faktická nějaká událost. '''F.''' ta slula '''f.''' ''in factum concepta''. Řízení ''per'' '''f'''-s vyskytuje se ještě v prvních dobách římského císařství jakožto jediná forma řízení porotního. Tou měrou pak, co se ryze úřednické řízeni šířilo na úkor řízení porotniho (viz [[../Cognitio|{{Prostrkaně|Cognitio}}]]), ustupovala též '''f.''' ze soudů římských. Když pak za císaře Diokletiána padly poslední zbytky civilních porot, mělo to v zápětí, že i '''f.''' úplně zmizela z právního života. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] ffsoy9hcq9pzcbi85e58oz3adxd4wrq Ottův slovník naučný/Forum 0 27107 321815 64707 2026-04-21T06:11:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321815 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Forum | PŘEDCHOZÍ = Fort Worth | DALŠÍ = Forum (soudnictví) }} {{Textinfo | TITULEK = Forum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n418/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Forum''' (lat.), vlastně volné místo před hrobem, pak náměstí, určené ke konání soudů, shromáždění lidu, trhů. V Římě rozeznávala se fora soudní (''fora civilia'') a tržní (''fora venalia''). Kdežto v menších městech bylo obyčejně jediné '''f.''' tržní, měl Řím více for takových, na př. '''f.''' ''boarium'' (dobytčí trh), '''f.''' ''olitorium'' (trh zelinářský). Z římských for bylo neislavnější [[../Forum romanum|'''f.''' ''romanum'']] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 9ae2s0ne9w6o5vdcmx4xdfl4z10oq38 Ottův slovník naučný/Fragmentum de dediticiis 0 27108 321816 92445 2026-04-21T06:11:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321816 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fragmentum de dediticiis | PŘEDCHOZÍ = Fragmentum | DALŠÍ = Fragonard }} {{Textinfo | TITULEK = Fragmentum de dediticiis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n468/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fragmentum de dediticiis''' (lat.) nazývá se zbytek právnického římského spisu, který se uchoval jakožto kus pergamenového listu. Jedná o osobách, ''qui dediticiorum numero sunt''. Se zlomky jiné právní památky zv. Papiniani libri XIX. responsorum dostal se do Berlína a byl uveřejněn od {{Prostrkaně|Mommsena a Krügera}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] atdgkxwn078tt1ywrw9mh04rq8j81at Ottův slovník naučný/Fratriagium 0 27109 321824 64709 2026-04-21T06:11:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321824 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fratriagium | PŘEDCHOZÍ = Fratria | DALŠÍ = Fratricelli }} {{Textinfo | TITULEK = Fratriagium | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;654. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n682/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fratriagium''' (středolat.), též ''freragium'' nebo ''fraternitas'', nazýval se dědický podíl mladších bratrů tam, kde následkem prvorozenství náleželo nejstaršímu synovi právo přednosti. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] tif1bkfkv4lbiks3bd6jbiiia3ud2kt Ottův slovník naučný/Freragium 0 27110 321827 85081 2026-04-21T06:11:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321827 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Freragium | PŘEDCHOZÍ = Frequentativum | DALŠÍ = Frère }} {{Textinfo | TITULEK = Freragium | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;681. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Freragium''' ({{Prostrkaně|fratriagium}}, franc. ''frérage'', ''frarachage'', ''fraresche'') nebo {{Prostrkaně|paragium}} (ze správného {{Prostrkaně|partagium}}, franc. ''parage'') jest onen způsob lenního držení, kde když bylo více synů, obdržel po smrti vasalla nejstarší syn otcovský hrad a polovici nebo dvě třetiny lenních statků, kdežto zbytek léna byl rozdělen mezi syny mladší. Ačkoli léno bylo tu rozděleno, pokládalo se vůči seniorovi lenní mu za nerozdělené. Vasallem byla tu hromadná osoba, utvořená spojením všech lenních spoludědiců (bratrů) a repraesentovaná bratrem nejstarším (zv. ''chef parageur''), který sám konal manské povinnosti za léno jakožto celek. Bratří mladší (''aparageurs'') nebyli v přímém manském poměru k pánovi (seniorovi), byli však povinni nahrazovati nejstaršímu bratrovi v poměru ke svým dědickým podílům náklady spojené s vykonáváním manských povinností. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] iq1mg5fqa58l2ymfx1glcwy6dapjx0y Ottův slovník naučný/Fructuarius 0 27111 321829 64712 2026-04-21T06:11:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321829 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fructuarius | PŘEDCHOZÍ = Fructidor | DALŠÍ = Fructuosus }} {{Textinfo | TITULEK = Fructuarius | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;735. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n760/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fructuarius''' viz [[../Usufructuarius|{{Prostrkaně|Usufructuarius}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] rw12q5oegfv8jz1gxiy05yrdjy0qp1g Ottův slovník naučný/Fundus instructus 0 27113 321838 64715 2026-04-21T06:11:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321838 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fundus instructus | PŘEDCHOZÍ = Fundus | DALŠÍ = Fundy-Bay }} {{Textinfo | TITULEK = Fundus instructus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;773. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n800/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fundus instructus''' viz [[../Fundus|{{Prostrkaně|Fundus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] oeyma984gt85zowa7sd3iz2y51bvksv Ottův slovník naučný/Furtiva res 0 27114 321839 64716 2026-04-21T06:11:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321839 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Furtiva res | PŘEDCHOZÍ = Furtim | DALŠÍ = Furtivní }} {{Textinfo | TITULEK = Furtiva res | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;785. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n812/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Furtiva res''' viz [[../Furtum|{{Prostrkaně|Furtum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] cr4b4vp52tkph5k51ikpafvz7xbr9jt Ottův slovník naučný/Fustuarium 0 27115 321842 64719 2026-04-21T06:11:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321842 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fustuarium | PŘEDCHOZÍ = Fustin | DALŠÍ = Fusulina }} {{Textinfo | TITULEK = Fustuarium | AUTOR = [[Autor:Karel Cumpfe|Karel Cumpfe]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;789. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n816/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fustuarium''' sc. supplicium (lat. ''fustis'' = kyj, obušek, hůl), ubití holemi nebo obušky, byl u Římanů trest ukládaný vojínům pro opuštění praporu nebo stanoviště, krádež, křivé svědectví proti soudruhu, odepření poslušnosti a jiná těžká provinění. Vyskytá se sice již za dob republikánských, ale častěji užíváno ho bylo za vlády císařské. Tribun dotkl se odsouzence holí, načež spoluvojíni bili jej holemi a házeli naň i kameny, až obyčejně ducha vypustil. Avšak vyvázl-li životem, musil odejíti do vyhnanství, ježto pokládán byl mezi občany římskými za psance, jemuž nikdo ani potravy ani přístřeší neposkytl. Někdy přiházelo se, že celá oddělení propadla této pokutě pro zbabělost nebo vzpouru; tu však vylosován byl vždy desátý (decimování) a za doby císařské i dvacátý a na nich trest vykonán. Jen zřídka potrestán byl smrtí celý oddíl hromadně, jako popravena prý byla legie na náměstí římském za války proti Pyrrhovi r. 271 př. Kr. – Srv. Liv. 5, 6; Liv. 28, 28; Tacit. Ann. III, 21. ''[[Autor:Karel Cumpfe|Cfe.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] iiy1oejmfu0npii8b7prblxp94oj1mz Ottův slovník naučný/Gaii Institutiones 0 27116 321845 64720 2026-04-21T06:13:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321845 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gaii Institutiones | PŘEDCHOZÍ = Gaibí | DALŠÍ = Gaikvar }} {{Textinfo | TITULEK = Gaii Institutiones | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;822. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n850/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gaii Institutiones''' viz [[../Gaius|{{Prostrkaně|Gaius}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] h387khd82gebwxb5jcvvpabg3wfl46t Ottův slovník naučný/Gambrinus 0 27117 321859 64722 2026-04-21T06:13:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321859 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gambrinus | PŘEDCHOZÍ = Gambo | DALŠÍ = Gamel }} {{Textinfo | TITULEK = Gambrinus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;894–895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n922/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gambrinus }} {{Forma|proza}} '''Gambrinus,''' dle Aventinovy kroniky bavorské král flanderský, který první počal vařiti pivo. Báje ta vznikla nejspíše splynutím jména vévody brabantského »Jan primus« (t.j. první) zvaného, který v l. 1251–94 v zemi brabantské vládl, na prosbu sladovnického cechu brusselského přijal čestné předsednictví cechu a proto vyobrazen byl v cechovní místnosti s pohárem pěnícího se piva v ruce. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] dkjhahgzkm4hpwpz58v7wsfk0nzfcpz Ottův slovník naučný/Garderoba 0 27118 321863 84762 2026-04-21T06:13:20Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321863 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Garderoba | PŘEDCHOZÍ = Gardenia | DALŠÍ = Gardez }} {{Textinfo | TITULEK = Garderoba | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;918. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n946/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Garderoba }} {{Forma|proza}} '''Garderoba''' (z franc.), šatna, místnost, do které se ukládá prádlo neb šatstvo. V bytech klade se '''g.''' obyčejně blíže ložnice. Nezbytným požadavkem jest, aby to byla místnost úplně suchá, vydatné větraná a přímo osvětlená; severní poloha doporučuje se nejlépe. V divadlech anebo jiných společenských domech slově '''g'''-bou místnost, kde navštěvovatelé uschovávají si vrchní odložený šat po dobu své přítomnosti v domě. Velikost těchto '''g'''-ob řídí se pravděpodobným největším počtem navštévovatelů a dává se přednost oněm, kde odložený šat se zavést, před těmi, kde se tento, vzhledem k úspoře místa, skládá a v náležitých odděleních uschovává. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 745zbahnoxx04e1for03oy0rd97pisd Ottův slovník naučný/Garnitura 0 27119 321864 85827 2026-04-21T06:13:21Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321864 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Garnitura | PŘEDCHOZÍ = Garnisona | DALŠÍ = Garo }} {{Textinfo | TITULEK = Garnitura | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;928. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n943/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[../Zámek]] | IMAGE = Otto 1529 Zámek chubbský s garniturou.PNG | POPISEK-IMAGE = Č. 1529. Zámek chubbský s garniturou. }} {{Forma|proza}} '''Garnitura''', franc., ''garniture'' [-itýr], slove opatření něčeho potřebným, upravení, zařízení, výprava, ozdoba (zvl. ženského úboru, jídel atd.), příslušenství, nábytek, zařízení pokoje atd. Ve {{Prostrkaně|stavitelství}} celá výprava pro jistý předmět, na př. '''g.''' {{Prostrkaně|kování}} pro okno nebo dvéře, čímž se rozumí zámek se vším, co k němu náleží, závěsy, zástrčky atd., dále vše, co k jistému menšímu celku náleží, na př. '''g.''' {{Prostrkaně|zámku}}, totiž veškeré samostatné části, které k zámku náležejí, jako kliky, štítky, klíč, zapadací plech atd.; podobně slovou části potřebné k okování nějakého vzepřeného (arrovaného) trámu '''g'''-rou. V zámcích chubbských slovou též '''g'''-rou t. zv. stavítka, skládající se z různé vypilovaných plechů, obyčejně mosazných, které jsou v obr. č. 1529. písmeny S<sub>1</sub>, S<sub>2</sub> a S<sub>3</sub> označeny. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] eplwvitn32epyr6in8iwb5k4ygncufv Ottův slovník naučný/Fiakr 0 27120 321759 79681 2026-04-21T06:10:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321759 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiakr | PŘEDCHOZÍ = Ffestiniožská železnice | DALŠÍ = Fiala }} {{Textinfo | TITULEK = Fiakr | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;156. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n167/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Drožka }} {{Forma|proza}} '''Fiakr''' (franc. ''fiacre''), název, jehož se dostalo veřejným povozům čtyřkolovým a čtyřmístným, poprvé v Paříži r. 1640 zřízeným. Nalézaloť se prvé stanoviště jejich v ulici St. Martin proti ulici Montmorency u vývěsního štítu, opatřeného obrazem sv. Fiacra, a obraz světce toho nebo snad karmelitánského mnicha bosáka Fiacra (pokládaného tehdy za divotvorce) malován na povozy, aby odvrácen byl možný úraz při jízdě. Zdá se, že slovo '''f.''' původně označovalo vozku a ne vůz. Podnik čítal s počátku 20 vozů a poplatek obnášel 5 sous za hodinu z místa. Byly to tedy vozy sloužící hromadné potřebě obecenstva a vyhrazené bourgeoisii. Zakázáno bylo užívati jich zejm. vojákům, královskému služebnictvu a pážatům. R. 1668 zřízeny byly stanice, r. 1703 vozy poprvé číslovány. Vláda pak zmocnila se zřízení tohoto jako monopolu, jejž prodávala nebo pronajímala a jenž teprve r. 1790 byl zrušen výkupem od shromáždění konstitučního. Jménem '''f.''' označují se dnes ve větších městech povozy nájemné vedle jména [[../Drožka|{{Prostrkaně|drožky}}]] (v. t.), užívaného pro vozy lehčí. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] ezn32msg7bjfr58uvki0e830qdou5r1 Ottův slovník naučný/Gesta et acta 0 27121 321897 64733 2026-04-21T06:13:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321897 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gesta et acta | PŘEDCHOZÍ = Gessner | DALŠÍ = Gesta municipalia }} {{Textinfo | TITULEK = Gesta et acta | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;91. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n104/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gesta et acta''' [-akta], ve starém Římě název úřadních protokollů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] nkq9hmvyrssdfnte7s4trh8mykg7zwa Ottův slovník naučný/Gestio negotiorum 0 27122 321898 64734 2026-04-21T06:13:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321898 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gestio negotiorum | PŘEDCHOZÍ = Gestikulace | DALŠÍ = Gesto }} {{Textinfo | TITULEK = Gestio negotiorum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;92. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n106/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gestio negotiorum''' viz [[../Negotiorum gestio|{{Prostrkaně|Negotiorum gestio}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 0x9tf6z7g0flt2eihuxnxrcmoimr1f5 Ottův slovník naučný/Ghetto 0 27123 321900 64735 2026-04-21T06:13:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321900 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ghetto | PŘEDCHOZÍ = Ghetaldi | DALŠÍ = de Gheyn }} {{Textinfo | TITULEK = Ghetto | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;102. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n118/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ghetto''' [geto], ital. název židovských čtvrtí, v nichž musili druhdy židé bydleti, odděleni od ostatního obyvatelstva. Nejznámější bylo '''g.''' římské, založené papežem Pavlem IV. r. 1556. I pražské Josefovo město bylo do r. 1848 '''g'''-tem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] ni268llcxvtlh4knrvts3ax6afq6gkw Ottův slovník naučný/Glebae adscripti 0 27124 321904 83506 2026-04-21T06:13:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321904 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glebae adscripti | PŘEDCHOZÍ = Gleba | DALŠÍ = Głębce }} {{Textinfo | TITULEK = Glebae adscripti | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;183. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n198/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Glebae adscripti''' (ku hroudě připsaní), {{Prostrkaně|adscripticii}}, nazývali se za pozdějšího římského císařství rolníci, kteří zaujímali střední postavení mezi svobodným obyvatelstvem a otroky. Název obdrželi odtud, že i se svými potomky trvale byli spojeni s pozemky jim přidělenými, za jejichž užívání odváděti musili svému pánu roční pachtovné (canon). Ve středověku oživl název '''g. a.''' a užívalo se ho v celé Evropě, kde vládla latina. Jmenováni tak byli lidé nesvobodní nejrůznějšího zaměstnání, nejen rolníci, nýbrž i různí řemeslníci a služebníci. Půda udělována jim byla pod podmínkou plnění jistých osobních služeb a se závazkem jí neopouštěti. Zváni byli též {{Prostrkaně|obnoxii}}, {{Prostrkaně|obnoxii ad servitia}}, {{Prostrkaně|servi glebae}}, ba i {{Prostrkaně|servi}} a j., v jazycích domácích pak »připsaní«, »nevolní« a pod.; polsky se na př. překládalo slovo '''g.''' a {{Prostrkaně|tus przytwierdzony}}, {{Prostrkaně|przypisany}}, rusky {{Prostrkaně|prikrěplennyj}}, {{Prostrkaně|krěpostnyj}} (připoutaný). Kdo samovolně půdu opustil, mohl býti od pána stíhán. Viz [[../Nevolnictví|{{Prostrkaně|Nevolnictví}}]]. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] 3tfozr1czbjd6ldhhw2nr7g4h15w1zk Ottův slovník naučný/Gradus 0 27125 321931 107946 2026-04-21T06:14:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321931 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus | PŘEDCHOZÍ = Graduovati | DALŠÍ = Gradus admonitionis }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus''' (lat.), {{Prostrkaně|stupeň}}; zvláště ve smyslu přeneseném stupeň hodností, v úřadech a pod. Nejobyčejněji se mluví o '''g'''-du akademickém, po výtce '''g.''' zvaném, jímž rozumějí se hodnosti akademické (bakalaureát, licenciát, magisterství, doktorát). Odtud pro '''g'''-du tolik jako za účelem dosažení hodnosti akademické, na př. disputace pro '''g'''-du. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] fsorrryf5gbx247qn3dzdvfu22kv3uy Ottův slovník naučný/Gregorianus 0 27126 321973 64740 2026-04-21T06:14:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321973 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gregorianus | PŘEDCHOZÍ = Gregoriánský zpěv | DALŠÍ = Gregorije }} {{Textinfo | TITULEK = Gregorianus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;457. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n474/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gregorianus,''' římský právník, který kolem r. 300 po Kr. sestavil právní sbírku, nazvanou dle něho [[../Codex|{{Prostrkaně|Codex Gregorianus}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští právníci v Ottově slovníku naučném]] bv739434oe33cgxstgrgzrx9a4w024y Ottův slovník naučný/Medovina 0 27278 321675 64985 2026-04-21T05:14:20Z Rulumas 19860 oprava 321675 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medovina | PŘEDCHOZÍ = Medović | DALŠÍ = Medovník }} {{Textinfo | TITULEK = Medovina | AUTOR = [[Autor:Alois Thuma|Alois Thuma]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9–10. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medovina }} {{Forma|proza}} '''Medovina''' neb {{Prostrkaně|medové víno}} jest zvařená medová voda kořením sesílená, která řádným vykysáním a častým přeléváním do sudu a konečně do láhví nabyla lahodné chuti vínu zcela podobné. Po delším vyležení rovná se úplně těžkému červenému vínu. Láhev takového až 10 let vyleželého vína medového prodává se za 2 až i 20 korun. Chceme-li sobě připraviti víno podobné šampaňskému, vezmeme k tomu čistý, bílý med, neboť jen takový dá nám pěkné, bílé medové víno. Hnědý neb načervenalý med dá zase jen hnědé víno. Na 10 litrů vody dáme 2½—5 ''kg'' medu, do roztoku přidáme ještě 30 až 40 ''gr'' chmele. Přejeme-li sobě, aby víno vynikalo zvlášť příjemnou chutí a vůní, dáme do něho ještě takové koření, jaké nám právě nejvíce lahodí, na př. citronovou neb pomorančovou kůru, skořici a pod. Voda a med ohřeje se tak, až počne se vařiti, abychom tím všecky škodné látky ve vodě obsažené zmařili. Stačíť k tomu 65° R tepla. Chmel, citronovou n. pomorančovou kůru, skořici a pod. koření vaříme zvlášť ve vodě, procedíme odvar z nich a nalejeme do roztoku medového. Dobrota '''m'''-ny jest závislá na řádném kvašení. Kvašením mění se med v líh a kyselinu uhličitou. Čím více medu dáme, tím více vyvine se těchto látek, následkem čehož jest i '''m'''-na silnější. Kvašení můžeme podporovati dvojím způsobem, buď v soudku s otvorem pro zátku neb i v otevřeném kbelíku. Je-li k tomu zvolen soudek, vlejeme do něho nálevkou roztok medový neboli mošt na 12 neb 18° R vychladlý, a to tak, aby naplnil asi ¾ soudku; pak dáme 3 až 4 lžíce dobrých vrchních kvasnic do menší nádoby, rozředíme je vychladlým moštem, vlejeme je do sudu s moštem a promícháme dobře nějakou hůlkou. Načež doplníme sud úplně až k vrchu moštem v jiné nádobě uchystaným nebo vodou a nahneme soudek stranou, aby překypující vybývající kvasnice malým otvorem mohly dobře odtékati. Doba kvašení není vždy stejná, závisíc na mnoha okolnostech, dílem na množství medu v moštu obsaženém, dílem i na teplotě místnosti, kde jsme soudek umístili. Dle toho může kvašení býti ukončeno buď dříve nebo později; často trvá kvašení toto celých šest neděl. Na počátku kvašení utvoří se na povrchu moštu lehounká, bílá pěna, a když nastalo úplné kvašení, uchází kvas nepřetržitě ze sudu a když počne kvašení ochabovati, utvoří se poznovu bílá pěna na otvoru soudku. Tím skončeno první kvašení a nastane kvašení druhé, kterým počíná se '''m.''' již čistiti. Po několika dnech provrtáme v sudě malým nebozízkem dírku a necháme moštu do sklenice na zkoušku vytéci, ucpeme však hned zase tento otvor uchystanou dřevěnou zátkou. Není-li ''m.'' ve sklenici ještě dosti čistá, vlejeme ji nazpět do sudu a po několika dnech učiníme podobnou zkoušku. Je-li konečně '''m.''' již úplně vyčištěna, uzavřeme otvor v sudě, opatříme jej pípou a necháme po dva dny tiše státi. V uzavřeném sudě tvoří se nyní kyselina uhličitá. Po dvou dnech otevřeme pípu a naplňujeme '''m'''-nou silné láhve, kteréž dobře zátkou uzavřeme a pak ještě ovážeme. Necháme-li '''m'''-nu vykvasiti v nádobě otevřené, ve kbelíku nebo v kádi, nenadělá nám to žádných obtíží. '''M.''' i zde vykvasiti se může, jak svrchu již udáno při kvašení v sudě. Je-li zde '''m.''' po prvním i druhém kvašení již učištěna, musí se i zde do otevřené nádoby pípa zasaditi, aby na dně usazené kvasnice '''m'''-ny již učištěné nekalily. Tak upravená a pravidelně vykvašená '''m.''' vydrží pak jako víno z révy více let. Pro uschování '''m'''-ny hodí se kterákoliv místnost suchá, je-li v ní teploty nejvýše 14 až 18° R. Teplota místnosti nemá na jakost '''m'''-ny velikého vlivu. Čím jest víno toto vyleželejší, tím je též lahodnější a silnější. Láhve s vínem medovým klademe ve sklepě vždy ležmo. Není nikterak na újmu jeho hodnoty, zahrabujeme-li láhve do písku nebo do hlíny. Láhve v písku polévají někteří vyrábitelé též solnou vodou, kteráž chladí. Avšak nutné to není, neboť dobrá '''m.''' se ve sklepě nezkazí, je-li jen poněkud chladný. Dobrá '''m.''' jest vždy na líh bohatší než víno hroznové. Staří Slované a Němci, než bylo do jejich krajin zavedeno víno jiné, nemohli si '''m'''-ny ani dost vynachváliti. Pěstovaliť včely tenkráte hlavně jen k vůli tomu, aby měli dosti medu k vyrábění '''m'''-ny. Podnes jest '''m.''' oblíbeným nápojem v Rusku, Polsku a v Uhrách a bylo by žádoucno, aby i u nás opět zdomácněla. ''[[Autor:Alois Thuma|Ta.]]'' {{Konec formy}} rghkr9yayb6jyd87knge4w5823ecqi8 Ottův slovník naučný/Fideikommiss 0 27305 321767 65023 2026-04-21T06:11:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321767 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fideikommiss | PŘEDCHOZÍ = Fideicommissum | DALŠÍ = Fideikommissární substituce }} {{Textinfo | TITULEK = Fideikommiss | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;171–173. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n182/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svěřenství }} {{Forma|proza}} '''Fideikommiss''' něm. práva čili t. zv. {{Prostrkaně|rodinný}} '''f.''' ({{Prostrkaně|svěřenství}}) jest právní ústav, spočívající v tom, že majetkový předmět následkem ustanovení jisté osoby (zakladatele '''f'''-u) přecházeti má určitým řádem jen na členy jisté rodiny. Účelem '''f'''-u jest pojistiti určité rodině na věčné časy vynikající sociální postavení. Dle tohoto účelu mohou býti předmětem '''f'''-u jen takové předměty, které poskytují trvalý pramen důchodů, jako jsou především pozemky. Zakládání '''f'''-ů bylo reakcí proti šířícímu se volnému disponování s nemovitostmi. Starší německé (a podobně i slovanské) právo nepřipouštělo zcizování pozemků, zvláště dědičných statků, beze svolení dědiců (čekanců). Pozemek mohl zcizen býti jen tenkráte, když členové rodiny dali své svolení, nebo když do roka a do dne zcizení neodporovali. Od této zásady znenáhla se upouštělo a disposice s nemovitými věcmi stavěna víc a více na roveň disposici s movitostmi. Naproti těmto novým řádům vyvinuje se reakce zejména od XIII. stol. Nejdříve vyskytují se případy, že vlastníci nemovitostí soukromými disposicemi nařizují, že statek mezi více osob nikdy nemá býti dělen. Od XIV. stol. pokládají se za platné i takové testamentární disposice, dle nichž pozemek dle jistého řádu posloupnosti vždycky jen od jednoho člena (potomka) rodiny zůstavitelovy mohl býti děděn. Případy podobné setkávaly se sice na počátku s odporem, avšak znenáhla dobyly si obecného uznání. Zvláštní interess na zachování rodinného jmění v míře neztenčené, a to vždy v jedněch rukou, měla zvláště šlechta, vyšší i nižší, a pak i zámožné měšťanstvo. Když římské právo bylo recipováno, dosahovala vyšší šlechta účelu svého rodinnými smlouvami a domácími statuty, kdežto pro nižší šlechtu a stav měšťanský vytvořilo se zvláštní právo, jež jen vnějším, nahodilým způsobem navazováno na římskou fideikommissní substituci, vyslovenou ve 159. novelle Justiniánově a rozšířenou v pozdější italské praxi i doktrině. Poprvé byl tento názor hájen obšírným způsobem od {{Prostrkaně|Knipschildta}} v jeho »Tractatus de fideicommissis familiarum nobilium« (1654, a před tím již v dissertaci z r. 1626). Názoru o fideikommissní substituci římského práva dalo se však jen částečně užiti. Předmět se závazkem fideikommissní substituce v rodině mohl přecházeti jen do čtvrtého kolena, načež se v rukou posledního držitele stával co do disposice úplně volným. Proto záhy od srovnávání s římským právem upouštěno, a z někdejší romanistické doktriny zbyl jen pouhý název »rodinný '''f.'''«, který upomíná na právo římské. Ústav rodinného '''f'''-u rozšířil se pak všeobecně a spočívaje původně na právu obyčejovém a pak jsa vyvíjen doktrinou, uchoval se až na naše dny. V nových zákonnících jest dosti podrobně upraven. Zákony francouzské revoluce '''f'''-y zrušily, a Code civil ve čl. 896. zapověděl obmezování dědiců. Proto neměly za francouzského panství v Německu nové '''f'''-y býti zřizovány a dosavadní měly býti zrušeny. Avšak brzo byly tyto zákony opět zrušeny. R. 1848 byl ústav ten znova ohrožen. Základní práva německého národa (§ 38.) stanoví zrušení '''f'''-ů a žádají, aby zemská zákonodárství tuto zásadu provedla. Některé státy se dle toho zachovaly, ale v krátkosti byly zákony '''f'''-ům nepřátelské opět zrušeny, tak že ve většině německých zemí existují dodnes rodinné '''f'''-y. Zřízení '''f'''-ů děje se písemným prohlášením vůle zakladatelovy, a to buď na případ smrti (poslední vůlí nebo dědickou smlouvou) anebo inter vivos (jednostranným nebo smluvním jednáním). Kromě toho vyžadují jednotlivá práva veřejného vyhlášení vůle zakladatelovy, po případě zápisu do veřejných knih a velmi zhusta různého způsobu státního účastenství (stvrzení moci zákonodárné, zeměpanské, soudního stvrzení), často i zřízení inventáře. Dle pruského práva třeba jest soudního vyhlášení a dle bavorského práva soudního potvrzení, které však nesmí býti odepřeno, jsou-li splněny zákonné požadavky. Většina novějších zákonů žádá zeměpanského potvrzení, jehož jest třeba dle pruského práva jen při velmi velikých '''f'''-ech (s čistým výnosem přes 30.000 marek), dle práva saského jen při '''f'''-ech, které ještě ve třetí ruce mají býti nezměnitelné. V Rakousku třeba jest dokonce svolení moci zákonodárné (zák. ze 13. čna 1868). – Způsobilým, zříditi '''f.''', jest každý, kdo může o jmění svém volně disponovati. Povinné díly nesmějí arci zřízením '''f'''-u býti zkráceny. Právo, zřizovati '''f'''-y, není žádnou stavovskou předností. Pravidelně mohou je tedy zakládati nejen rodiny šlechtické, nýbrž i měšťanské, ačkoli práva toho užívá více šlechta. Jen dle práva bavorského připouští se zřizování '''f'''-ů pouze ve prospěch rodin šlechtických. – Co může býti předmětem '''f'''-u, uvedeno již shora. Některá partikulární práva, zvláště pruské a bavorské, obmezují '''f'''-y jen na pozemky (domy jsou tudíž vyloučeny) a kapitály. Jednotlivé zákony žádají též minimální hodnoty '''f'''-u (na př. pruské právo u pozemků minimální čistý výnos 7500 marek, u peněžných '''f'''-ů kapitál aspoň 30.000 marek). – Co se týče poměru toho kterého držitele k '''f'''-u samému, panují v doktrině různá mínění. Dle jedněch spisovatelů jest fideikommissní jmění zvláštním účelným jměním, které náleží jako vlastnictví pouze rodině, kdežto ten který držitel '''f'''-u má pouze obsáhlé právo požívací. Se stanoviska obecného práva nedá se však mínění to zastávati, poněvadž rodina (nehledě k rodům vysoké šlechty) není právním subjektem. V minulých stoletích rozšířen byl nejvíce názor o t. zv. děleném vlastnictví, dle něhož {{Prostrkaně|vlastnictví vrchní}} náleželo rodině (čekancům) a t. zv. {{Prostrkaně|vlastnictví požitků}} držiteli fideikommissu. Názor tento projeven jest také v rak. obč. zák. (§ 629.). Vlastnictvím požitků rozuměla tu starší doktrina ona rozsáhlá práva požívací, která se od práva vlastnického lišila jen tím, že držitel '''f'''-u nesměl různým disponováním zkrátiti práva čekanců. Názory o děleném vlastnictví jsou dávno již překonány, a dnes uznává se takořka všeobecně, že držitel '''f'''-u jest pravým, arci (ve smyslu zakládací fideikommissní listiny) obmezeným, jeho vlastníkem. Právo vlastnické vykonávati může jen salva rei substantia, a odpadnou-li čekanci, nabývá vlastnictví úplného. Zciziti, zastaviti a věcně trvale obtížiti pozemek, není oprávněn. Zcizení, které přes to se stalo, jest neplatné a nenabývá se jím vlastnictví. Čekanci mohou vystoupiti proti nabyvateli s reivindikací, jakmile k nástupnictví jsou povoláni. Ani descendent zcizujícího držitele '''f'''-u není povinen zcizení uznati, poněvadž právo své neodvozuje od zcizujícího ascendenta, nýbrž přímo od zakladatele '''f'''-u. Co se týče nezcizitelnosti '''f'''-u, jde obecné právo tak daleko, že neuznává ani svolení žijících čekanců, jakož i kuratora zřízeného k hájení práv potomků, ani svolení soudního. I v těchto případech jest zcizení neplatné. Partikulární práva se od této přísné zásady uchýlila a dovolují v jistých případech zcizení. Pruské právo dovoluje změnu rodinného statutu jakož i zcizení a obtížení rodinného jmění jednohlasným a od fideikommissního úřadu schváleným usnesením rodiny. Při disposicích jistého druhu, jako při směně nebo zcizení jednotlivých parcell, umístění a vypovědění fideikommissních kapitálů, dále při kontrahování nutných zápůjček, stačí, když si držitel '''f'''-u opatří svolení dvou určitých čekanců. Z účelu '''f'''-u vyplývá, že držitel musí statek fideikommissní i s příslušenstvím udržovati v dobrém stavu a opatřovati nutné opravy. Pravidelné hospodářské náklady má nésti z výnosu mu připadajícího. Pro mimořádné požadavky může podstatu '''f'''-u učiněným nákladem jakožto fideikommissním dluhem obtížiti, pokud se týče, mohou jeho allodiální dědicové žádati od nástupce '''f'''-u náhradu. – Ostatní členové rodiny mají jen neodňatelné právo čekanecké. Jednak náleží jim totiž právo dozoru, právo na inventarisování, pojištění a kladení účtů, na účastenství v jistých jednáních, týkajících se správy '''f'''-u, jednak nároky na odbytné, na výživu nebo vyplácení určité renty z příjmů '''f'''-u a p. – Pro {{Prostrkaně|dluhy}}, které kontrahoval držitel '''f'''-u, nemohou věřitelé sáhnouti na podstatu '''f'''-u. Za dluhy takové zavazeny jsou jen plody (výtěžky) statku z vlastnického období dlužníkova, pokud arci nebylo jich užito na udržování '''f'''-u a na hrazení vlastních dluhů fideikommissních, kterými se rozumějí dluhy zakladatelovy, náklady podniknuté k očištění statku od věcných břemen a konečně dluhy učiněné k uhrazení mimořádných nákladů, jež byly nutny za tím účelem, aby hospodářská výnosnost statku byla udržena nebo zjednána. Co se týče {{Prostrkaně|nástupnictví}} ve '''f'''-u, platí vůle zakladatelova. Každý jednotlivý čekanec nastupuje tedy dle principu sukcesse ex pacto et providentia majorum, z práva přímo od zakladatele mu poskytnutého a na právu předešlého držitele nijak nezávislého. Myšlénka tato provedena jest tu daleko přísněji než ve právu lenním, tak že i potomci posledního držitele zpupné dědictví mohou odmítnouti, statek fideikommissní však podržeti. Schopnost nástupnictví řídí se podmínkami, jež zakladatel ustanovil. Zhusta žádá se šlechtictví prosté nebo jistým počtem předků kvalifikované, původ z rovného manželství, určité náboženské vyznání atd. I kde takových zvláštních podmínek není, rozumí se v pochybnosti zrození z řádného manželství, mužské pohlaví a náležitost k mužskému kmenu. Není třeba podotýkati, že zakladatel může k nástupnictví povolati i ženy a ženské příbuzenstvo (t. zv. ženské '''f'''-y). Pravidelně stanoví zakladatel pro fideikommissní posloupnost zvláštní řád, který se od obecného řádu dědičného uchyluje. Dle toho nazývá se pak '''f.''' majorát (je-li povolán nejstarší z nejbližších zákonných dědiců posledního držitele), seniorát (je-li povolán nejstarší čekanec celého rodu), primogenitura (náleží-li přednost nejstaršímu čekanci z nejstarší linie), a podobným způsobem, hledí-li se k mladšímu věku, minorát (je-li povolán nejmladší z nejbližších zákonných dědiců), juniorát (je-li povolán nejmladší z celého rodu) a ultimogenitura (náleží-li přednost nejmladší linii). Béře-li se zřetel pouze k liniím, rozeznávají se primo-, secundo-, tertiogenitury. Nebyl-li ustanoven zvláštní řád posloupnosti, nastupuje posloupnost intestátní, arci s tou modifikací, že kmen mužský, jakožto nositel rodinného jména, vylučuje členy ženské. Vymřením kmene mužského obyčejně '''f.''' zaniká, fideikommissní statek pozbývá totiž povahy '''f'''-u a může kterékoli osobě byti odkázán. Někdy však povolána bývá po vymření mužských potomkův nejbližší ženská příbuzná posledního držitele '''f'''-u (ultimus familiae) a s ní i přiženěná linie kognatů. Od nástupnictví ve '''f.''' vyloučeni jsou adoptovaní, nemanželské děti a legitimovaní per rescriptum principis. Dle obecného práva zaniká '''f.''' jen vymřením rodu k nástupnictví oprávněného a zahynutím věci. Partikulární práva připouštějí i dobrovolné zrušení '''f'''-u, a sice usnesením rodiny, jednohlasným totiž prohlášením všech čekanců. Většina partikulárních práv dovoluje takové zrušení jen za takových kautel, které jsou předepsány pro změny ve fideikommissním předmětu. V Rakousku upraveny jsou poměry fideikommissní jednak v občanském zákonníku (§§ 618–646), jehož ustanovení, a sice §§ 627., 635.–637. doplněna, resp. modifikována byla zákonem ze 13. června 1868 čís. 61. ř. z. (o povolení ke zřízení a zadlužení '''f'''-ů), jednak cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208. ř. z. (§§ 220.–256.), jednak jurisdikční normou ze 20. listopadu 1852 č. 251. ř. z. (§ 38. a 89.). Dle § 1. zák. ze 13. čna 1868 č. 61. ř. z. může povolení ke zřízení '''f'''-u uděleno býti jen říšským zákonem, a dotyčný návrh zákona má jako vládní osnova předložen býti říšské radě. Dle předpisů obč. zák. i cit. cís. pat. musí pro každý '''f.''' zřízen býti zvláštní kurator, který má za povinnost bdíti nad tím, aby kmenové svěřenské jmění bylo zachováno a nezhoršeno. Kromě kuratora mají soudy z úřední povinnosti pečovati o to, aby '''f'''-y zachovány byly neztenčené (§ 627. obč. zák., § 223. a násl. cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208. ř. z.). Držitel '''f'''-u může třetinu fideikommissního statku zadlužiti, aniž potřebuje svolení čekanců nebo kuratora; stačí jen svolení fideikommissního soudu. Běží-li o zadlužení přes tuto míru, dává svolení c. k. nejvyšší soudní a kassační dvůr (vyslyšev kuratora i všechny známé čekance), avšak jen v tom případě, když kontrahování dluhů k udržení '''f'''-u nezbytně jest třeba (§ 3. cit. zák. ze 13. čna 1868). Soudní moc v záležitostech fideikommissních náleží v Čechách zemskému soudu (dekret dv. kanc. ze 23. srp. 1784 č. 326.). Před forum tohoto soudu spadají nejen nesporné záležitosti svěřenské, nýbrž i spory, týkající se poměrův fideikommissních, jako žaloby o posloupnost ve '''f.''', žaloby o prohlášení '''f'''-u za zaniklý a p. {{Prostrkaně|Literatura}}: Betsius, De statutis, pactis et consuetudinibus familiarum illustrium et nobilium (1611); Knipschildt, De fideicommissis familiarum nobilium a Tractatus de fideicommissis (1654); J. H. Boehmer, Exerc. ad pandectas II, exerc. 31; v. Salza a Lichtenau, Die Lehre von Familien-, Stamm- und Geschlechts-Fideikommissen (1838); G. Beseler, Die Lehre von den Erbverträgen. II, 2 (1840); Eichhorn, Mittermaier, Walter, Gengler, Bluntschli, Stobbe a j. ve svých dílech o soukromém právu německém; Zimmerle, Das deutsche Stammgutssystem (1857); Wippermann, Kleine Schriften I. Gauerbschaften. III. Lehn- und Familienrechtliches (1873); v. Gerber, Beiträge zur Lehre vom deutschen Familienfideikommiss, ve svých Jahrb. I., str. 53–100 Gesammelte Abh., str. 100–143); Lewis, Das Recht des Familienfideikommisses (1868); Sally Meyer, Beiträge zur Gesch. der fideikom. Substitutionen (1878, dodatek v Zeitschrift für Rechtsgesch. XV., str. 131–137); Pfaff a Hoffmann, Kommentar zum österr. allg. bürg. Gesetzb., sv. II., str. 319–386 (1880 a 1883) a spis Zur Gesch. der Familienfideikommisse (1884); Miaskowski, Das Erbrechtund die Grundeigenthumsvertheilung im Deutschen Reich, Abth. II. (1884); hr. Bothmer, Die Reform des adeligen Erbrechts (1888); O. Gierke, Fideikommisse v Handwörterbuch der Staatswiss. III. sv. (Jena, 1892); Brunner, Familienfideikom. v Holtzendorflově Rechtslexicon (3. vyd. 1880). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 11b2qkxim4al54s4vv6h0r8hmpska8m Ottův slovník naučný/Finanční právo 0 27324 321802 65060 2026-04-21T06:11:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321802 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Finanční právo | PŘEDCHOZÍ = Finanční politika | DALŠÍ = Finanční prokuratura }} {{Textinfo | TITULEK = Finanční právo | AUTOR = [[Autor:Matouš Talíř|Matouš Talíř]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;245–246. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n255/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Finanční právo.''' Aby stát občanům svým mohl zjednati, čeho se vyžaduje od státu správně zřízeného a spravovaného, aby vůbec mohl plniti úkoly, jaké státu jsou uloženy, jest mu nutně potřebí prostředků hmotných. Systematické pojednání o závažných ustanoveních, na jejichž základě a dle kterých v tom kterém státu nabývají se prostředky tyto pro uhrazování potřeb státních, nazýváme '''f'''-m '''p'''-vem toho kterého státu. Ono jest částí práva veřejného. ''[[Autor:Matouš Talíř|Tř.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] etysn4aa27izlwfhsst8rc2ce2uyen4 Ottův slovník naučný/Gorod 0 27367 321930 84839 2026-04-21T06:14:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321930 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gorod | PŘEDCHOZÍ = Górny Koniec | DALŠÍ = Gorodčaninov }} {{Textinfo | TITULEK = Gorod | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;327–337. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n342/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gorod''' (od slovesa ''gorodiť'', hraditi) znamená v rus. jazyce původně {{Prostrkaně|hrad}}, nyní {{Prostrkaně|město}}. Ruská města vznikala z hradů podobným způsobem jako města řecká, římská i města nových evropských národů. O významu prvotních ruských hradů vyvinuly se dvě hlavní hypothesy. Dle jedné, jejímž původcem jest Zorian Dolęga Chodakowski (Adam Czarnocki), byly '''g'''-y posvátná, hrazená místa, v nichž se přinášely oběti a konaly bohoslužby. Téhož názoru se držel Pogodin, Srezněvskij, Kirkor, Šafařík a j. Dle druhé theorie byly '''g'''-y opevněná, hrazená místa, chráněná proti nepřátelským vpádům (Kalajdovič, Danilowicz, Grabovskij, Samokvasov a j). Dle některých přívrženců této theorie byly '''g'''-y místa neobydlená, jež sloužila za útočiště obyvatelstvu pouze v dobách, kdy nepřítel vtrhl do země (Giljferding, Leontovič a j.), kdežto dle jiných badatelů byly '''g'''-y místa obydlená. Do sedmdesátých let ruští badatelé, kteří pokládali staré '''g'''-y za místa obydlená, shodovali se v tom, ze ruští Slované před tím, než počali stavěti '''g'''-y (čili, jak v letopisech se psalo, ''rubiť'', ''staviť'', ''strojiť'', ''sypať'' '''g.'''), žili ve vesnicích, a spojením vesnic teprve že povstaly hrady-města. Po Karamzinovi drželi se tohoto mínění Solovjev, Kavelin, Kostomarov, Běljajev, Leškov. V sedmdesátých létech vystoupil s novou theorií Samokvasov ve spise ''Drevnije goroda Rossiji'' a tvrdil, že dříve než vesnice vznikly ruské '''g'''-y. Ruští Slované, stěhujíce se z nížin Dunaje a Visly na východ do nížin Dněpru, Dviny a Volchova, kde sídlili národové jiní, známí pode jménem Skytů, Litevců a Finů, nemohli se usazovati v neopevněných vesnicích, nýbrž ve hrazených místech, v '''g'''-ech. Hrady byly jedině možnou formou kolonisace oněch krajů. Hrozilať novým osadám četná nebezpečí. Tuzemci nemohli se chovati passivně k novým přistěhovalcům, a Slované musili se skrze ně prodírati a půdu jim odnímati. Hrazená ona místa ležela kromě toho na širokém prostranství, na němž ode dávna se stýkala západní Evropa s asijskými národy, a konečně nežili přistěhovalci sami mezi sebou v míru, a bylo tudíž třeba, aby se chránili v místech opevněných. Když '''g'''-y nestačily, vystěhovala se čásť obyvatelstva na jiná místa, jež rovněž byla ohrazena. Povstávaly tak {{Prostrkaně|prigorody}} (příhrady). Teprve když se přistěhovalci zabezpečili v nové zemi vystavěním mnoha hradů jednoho politického svazku, objevovaly se ve prostranstvích mezi hrady jednotlivé dvory a vesnice. Tyto prvotní ruské '''g'''-y byly však jiného rázu než '''g'''-y pozdější (města). Každý '''g.''' ohrazen byl nějakým náspem, týnem, kůly, dřevěnou nebo kamennou stěnou a nezaujímal nikdy tak velkého místa jako pozdější hrady-města. Tím se vysvětluje dle Samokvasova, že ve starém Rusku mohlo býti až na několik tisíc hradů. Theorie Samokvasova setkala se na počátku s námitkami. Vyslovili se proti ní Pogodin, Kalačov, Byčkov, Srezněvskij, Savvaitov, později však se s ní smířili. Západní Evropu seznámil s ní Píč. Během doby usazovalo se obyvatelstvo i kolem hradů, za hradskými zdmi, a tvořilo nové osady, jež těsně s hradem byly spojeny. Slovo '''g.''' nabylo tu poněkud jiného významu. Rozuměloť se jim nejen původní hrazené místo, nýbrž i osady kolem tohoto místa. Bývalému '''g'''-u, vnitřní části pevnosti, říkalo se nyní {{Prostrkaně|kreml}}, {{Prostrkaně|dětinec}} (pevnost, hrad), kdežto vnější čásť nazývána {{Prostrkaně|město}}, {{Prostrkaně|predměsťje}}, {{Prostrkaně|zastěňje}}, {{Prostrkaně|okolótok}}, {{Prostrkaně|ochábeň}}, {{Prostrkaně|posad}} atd. Ve vnitřní části města, ve hradě, pevnosti, kremlu skrývali se v době obležení nebo nepřátelského vpádu všichni obyvatelé nejen města, nýbrž i nejbližších osad. V době míru sídlily tam též úřady. Za hradbami, v předměstí, v posadu nalézaly se domy a krámy kupecké, sklady zboží, tržiště, bazary pro přijíždějící kupce čili hosti, přístavy pro lodi atd. Třídy živnostnické, obchodníci a řemeslníci, jakož i rolníci byli vytlačeni z '''g'''-ů teprve v době pozdější, když v kremlu sídlily jen osoby vojenské, úředníci a duchovenstvo. Prvotně obývány byly '''g'''-y nejrůznějším obyvatelstvem bez rozdílu zaměstnání. Sídlila v nich aristokracie čili t. zv. {{Prostrkaně|bojaři}} a pak ostatní svobodné obyvatelstvo, nazývané {{Prostrkaně|gorožaně}}, {{Prostrkaně|ljudi gradskije}}, často též {{Prostrkaně|ljudi}}, muži. Prvé místo mezi nimi zaujímali {{Prostrkaně|gosti}} (hosté), totiž cizí kupci, jichž knížata záhy počali užívati k službám politickým. Po hostech přišli {{Prostrkaně|kupci}} (domácí obchodníci) a po nich nejnižší třída čili t. zv. {{Prostrkaně|černí}}, {{Prostrkaně|mladší lidé}} nebo {{Prostrkaně|smerdy}} (řemeslníci a rolníci). Prvé určitější zprávy o vzniku ruských mést podávají nám letopisy a spisovatel X. století Konstantin Purpurorodý. Nejstaršími nám známými městy ruskými jsou: Novgorod, Kijev, Smolensk, Černigov, Rostov a j., právem však sluší míti za to, že počátky ruských měst sahají do doby předcházející povolání Rurika. Ke každému většímu '''g'''-u, jenž byl střediskem jistého území, nazývaného volosť (vlasť), země, knížectví, úděl a v širším významu též '''g.''', náleželo několik měst menších čili t. zv. {{Prostrkaně|prigorodů}}. Tyto stavěny byly obyvatelstvem '''g'''-ů a následkem toho stály v ustavičném svazku s mateřskými osadami. Při jich stavění bylo účelem udržovati jednak vliv staršího '''g'''-u nad jednoplemenným obyvatelstvem celé země a usnadňovati správu území, jednak i rozšiřovati volosť a držeti v závislosti cizí plemena, podmaňovaná plemenem panujícím. V území jednoplemenném vzmáhaly se brzo prigorody a odlučovaly se mnohdy od města mateřského, stávajíce se samostatnými nebo si docela stará města podmaňujíce. Příklad zajímavý poskytuje Pskov, který do 1. pol. XIV. stol. byl prigorodem Velkého Novgorodu a pak se stal samostatným, dále Rostov, který náležel původně rovněž k novgorodské volosti a utvořil samostatné území již na poč. stol. X. Od poloviny XII. stol. byl však Rostov zastíněn novým '''g'''-em ve své volosti, Suzdalí. Dvě tato města měla ve XII. stol. společný prigorod Vladimiř, který znenáhla nabýval důležitosti, až obě připravil o prvenství. Také Novgorod byl původně, jak jméno jeho ukazuje, prigorodem nějakého nám neznámého staršího města. Velká ruská města dělila se na {{Prostrkaně|konce}}, {{Prostrkaně|ulice}}, {{Prostrkaně|slobody}}, {{Prostrkaně|setniny}} (sotně), tvořící jednotlivě takořka zvláštní obec s vlastními funkcionáři: starostou, sotskými, děsjatskými a j. správními osobami, jež se nazývaly obyčejné {{Prostrkaně|starci}}, {{Prostrkaně|lepšími muži}}, {{Prostrkaně|staršími}}. Záležitosti celého města i celého území (volosti) vyřizovány byly na společných sněmích zv. {{Prostrkaně|věče}}. S věčemi setkáváme se od nejstarších dob, a vyvinula se tato forma sněmování obyčejem. Věče účastnilo se pravidelně pouze svobodné obyvatelstvo staršího města, nikoliv obyvatelé celé volosti. Prigorody mohly sice na věče hlavního města též docházeti, avšak ve skutečnosti dělo se to málokdy, pro vzdálenost jejich a pro krátkost času od svolání. Nemohouce se účastniti věcí hlavního města, svolávaly si prigorody mnohdy vlastní věčová shromáždění, avšak při normálním stavu neměla tato jejich věče politické moci, vyřizujíc pravidelně jen otázky místní správy. Na věče dostavoval se kníže, bojaři i ostatní svobodné obyvatelstvo. Hlavní massu účastníků tvořili prostí občané, ljudi, a bylo proto věče demokratickou formou vlády, bez níž se v nejstarších dobách kníže neobešel, nemaje ještě zvláštních orgánů: policie a vojska. Slabost vlastních sil nutila knížete hledati oporu v souhlasu s národem. V XVI. stol. život věčový nadobro zanikl, ačkoli již ve stol. XV. silně byl obmezen. V době údělných knížectví spravována byla hlavní města volostí knížetem, pokud se týče jeho úředníky, a do prigorodů byli posíláni úředníci nazývaní {{Prostrkaně|posadníky}}, někdy též {{Prostrkaně|tysjackými}}. Za posadníky dosazováni byli do prigorodů buď podřízená knížata nebo bojaři. Vedle nich existovaly však různé, shora již dotčené orgány místní samosprávy: {{Prostrkaně|starostové}}, {{Prostrkaně|sotští}}, {{Prostrkaně|děsjatští}} a j. V době státu moskevského nabyla města tvářnosti jiné než dříve. Z bezstavovské massy dosavadního městského obyvatelstva počala se oddělovati t. zv. třída {{Prostrkaně|sloužících lidí}} (služiloje soslovije), stav vojenský a úřednický, k němuž se řadila {{Prostrkaně|třída polosloužící}} (gosti a z obchodníků dvě setniny, t. zv. gostinnaja sotňa a sukonnaja sotňa). Hosté a kupci (tito jen částečně) byli totiž v mosk. státě přidržováni k vybírání cel a poplatků a vůbec ke službám finančním, ustanovováni jsouce za různé finanční zřízence (golovy a ďjáky). Za to udělovány byly hostem na počátku osobní a pak obecné výsady (r. 1613 a 1648), dle nichž osvobozeni byli od soudu náměstníků a podrobeni jen soudu panovníkovu, sproštěni daní, veřejných povinností, mýta a mostného, obdařeni právem držeti (do r. 1666) votčiny, nabývati poměstí atd. Každý obchodník, který byl vládou vyhlédnut pro finanční státní službu (kterému dle tehdejšího způsobu vyjádření uděleno bylo »hostinné jméno«, titul »host«), povinen byl z města, v němž byl usazen, přestěhovati se do Moskvy. Počet hostí nebyl veliký. Za Kotošichina bylo jich jen 30. Obchodníci hostinné a sukonné sotně tvořili první třídu městského obyvatelstva po hostech. Již ve XIV. a XV. stol. uvádějí se po hostech »sukonniki« jako bohatí, avšak neprivilegovaní obchodníci. Organisovati se počali teprv od konce XVI. stol., kdy moskevská vláda počala po městech vybírati lepší lidi z t. zv. černých sotnin a slobod a zřizovati z nich v Moskvě zvláštní sotniny: hostinnou a sukonnou. Dělo se to rovněž za účely fiskálními. Členové těchto sotní pomáhati měli hostem ve finanční správě. Výhody, jichž se jim náhradou za služby podobně jako hostem dostávalo, nevyrovnaly se však ztrátám spojeným s jejich službou. Zanedbávaliť proti své vůli obchod. Původně byla hostinná a sukonná sotňa pouze v Moskvě, od pol. XVII. stol. nalézají se však členové těchto sotní i v jiných městech. Ostatní nesloužící obyvatelstvo městské, jež zbylo po hostech a členech privilegovaných sotnin, nazývalo se {{Prostrkaně|černými posadskými lidmi}}. (Lidé posadští byl od XVI. stol. název všech obyvatel města kromě třídy sloužící; zahrnovali se tedy mezi ně i hosté a členové privileg. sotnin. Atributem »černí« označovali se nižší posadští lidé.) Název »posadští« pocházel odtud, že lidé tito bydlili kol měst v posadech. Většinou živili se obchodem, avšak vedle toho i řemesly a rolnictvím. Možná, že rolníci byli vůbec prvými posadskými obchodníky. Dále za posady byly slobody řemeslníků a rolníků, jež stejně jako posady tvořily obce a k městům byly čítány. Po oddělení se z městské obce hostí a členů privilegovaných sotnin v třídu polosloužících lidí tvořili obec vlastně již jen prostí čili černí posadští lidé, na nichž jediných lpěla všechna státní i obecní břemena čili t. zv. těhlo (ťaglo), od čehož se nazývali též městskými {{Prostrkaně|lidmi těhlými}} (ťaglyje ljudi). Těhlo nevázlo však na osobách, nýbrž na celých obcích, které ručiti musily za správné odvádění daní a poplatků, jakož i za konání různých osobních služeb, spočívajících zejména v dodávání rekrutů k vojsku, ve stavění a opravování městských pevností atd. Služby tyto nazývaly se {{Prostrkaně|gorodovoje dělo}}. Tím, že všechno ostatní městské obyvatelstvo osvobozeno bylo od různých státních břemen a povinností, stávalo se postavení černých posadských lidí vskutku nesnesitelným. Posadští lidé opouštěli raději města a prchali do vesnic do služby k zámožným lidem, než by snášeli přílišná břemena. Vyvinuly se takto v Rusku zcela opačné poměry než v záp. Evropě, kde města obdařená četnými výsadami rozmnožovala se právě lidem venkovským. Opouštění měst mělo však za následek, že ostatní městské obyvatelstvo, ručíc společně za plnění všech státních povinností, nésti musilo všechna břemena za lidi uprchlé. Stát nemoha postavení černých posadských lidí jinak ulehčiti, utekl se ku znevolnění nižšího městského posadského obyvatelstva. Již r. 1613 nařízeno bylo vraceti posadské lidi, kteří utekli z Moskvy. R. 1619 usnesl se v podobném směru zemský sněm (sobor). Ustanovení tato byla opakována jednotlivými úkazy a nařízeními z r. 1638, 1642 se sankcí trestů. Definitivně formulováno bylo znevolnění městského posadského obyvatelstva v t. zv. Uložení Alexeje Michajloviče z r. 1648. Stěhování z posadu zakázáno bylo pod následkem vypovědění do Sibiře. Zapověděn byl i přechod z jednoho posadu do druhého. Takovýmto způsobem nebyl vytvořen zámožný střední stav městský, nýbrž jen třída připoutaná stejně jako rolnictvo k těhlu a místu pobytu. Kdežto stará ruská města za doby údělných knížectví hrála velkou politickou roli na věčových shromážděních, nebylo ve státě moskevském po dřívější moci ani stopy. Města spravována byla od úředníků zv. {{Prostrkaně|náměstníky}}, vedle nichž existoval v městě a celém újezdě ještě zvláštní systém orgánů samosprávy (starostové, sotští a j.). I v době moskevské svolávány byly sněmy, nazvané nyní {{Prostrkaně|sobory}}, avšak ty byly zcela jiného rázu než někdejší věče. Byly to již sbory repraesentativní, jichž se účastnily osobně pouze některé osoby, kdežto hlavní massa obyvatelstva zastoupena byla v osobě deputátů. Osobně se dostavovali na zemské sobory pouze vyšší duchovní a vyšší osoby z třídy sloužící, kdežto všechno ostatní obyvatelstvo, zejména těhlé posadské obyvatelstvo vysílalo své zástupce. Nehledíc ani k tomu, že sobory svolávány byly od panovníků velmi zřídka (v době od r. 1548 do 1658 konalo se jich pouze 17), měla usnesení jejich význam jen poradný, tak že vláda se jimi říditi nemusila. A kromě toho nelíbila se činnost deputátů, zastupujících obyvatele posadské, bojarům, vyššímu úřednictvu i duchovenstvu. Ukazovaliť řečení deputáti na zlořády úřadů a soudů. Působily tedy vyšší třídy na panovníka, aby soborů nesvolával. V pol. XVI. stol. zdálo se, že nastane ve správě měst jakýsi obrat. Ukazem z r. 1555 zrušena byla instituce {{Prostrkaně|náměstníků}}, kteří namnoze obyvatelstvo velice utiskovali, a správa měst i újezdů k nim patřících svěřena byla orgánům autonomním t. zv. {{Prostrkaně|izljublenným golovám}}, později jmenovaným {{Prostrkaně|starosty}}, {{Prostrkaně|zemskému ďjákovi}} a t. zv. {{Prostrkaně|lepším lidem}} (různým cělovalníkům, nazývaným též zemskými soudci). Příslušnost dotčených zemských funkcionářů vztahovala se na všechna odvětví správy i na soudnictví. Moci jejich podrobeni byli jen lidé těhlí: městští čili posadští i vesničtí. Vedle těchto autonomních orgánův existovali ještě t. zv. {{Prostrkaně|gubní starostové}}. Doba samosprávy byla však krátká. Již na poč. XVII. stol. zavedena byla v ruských provinciích t. zv. {{Prostrkaně|prikaznovojevodská správa}}. Stalo se tak následkem nepokojů, kdy bylo třeba míti v každém městě vojenskou moc a kromě toho takový orgán státní správy, který by pojil provincii se středem říše a prostíral svou moc na všechny třídy obyvatelstva (nejen na těhlé lidi). Moc vojevody byla obyčejně krátká; trvalať 1 až 2 léta. Ve velkých městech bývalo vojevod současně několik, v menších po jednom. Ďjáci a podjačí tvořili s vojevodou t. zv. {{Prostrkaně|prikaznou izbu}}. I za správy vojevodské trvala soustava orgánů samosprávných, moc jejich však byla velmi malá, poněvadž vojevoda velmi často se míchal do oboru jejich působnosti, ačkoli mu náleželo vlastně jen právo kontroly. Obsáhlou samosprávu, jaká se vyvinula v městech záp. Evropy, v Rusku marně by bylo hledati. Jen ve Velkém Novgorodě měly se poměry poněkud lépe. Správa městská spočívala tam v rukou pěti starostů, zvolených dle konců města. Pokus se zavedením municipálního zřízení, podobného magdeburskému zřízení měst německých a polských, učiněn byl r. 1666 ve Pskově. Základ novému městskému zřízení položen byl Petrem Velikým, který zřídil v Moskvě r. 1699 {{Prostrkaně|purkmistrovskou komoru}} (burmistěrskaja palata), které brzy na to dáno jméno {{Prostrkaně|ratuša}}, a v ostatních městech {{Prostrkaně|zemské izby}} s volenými purkmistry (burmisty) v čele. Moskevští purkmistři voleni byli všemi městskými sotninami i posadskými slobodami. Účelem reformy bylo osvoboditi hosti, kupce, živnostníky městské i černoslobodce od správy státních úředníků a soudců a podříditi je vlastním autonomním orgánům, purkmistrům. Moskevská purkmistrovská komora byla nejen místním městským úřadem, nýbrž i ústřední institucí, jíž byly podřízeny všechny zemské izby. Ani ještě nyní nelišilo se obyvatelstvo městské valně od obyvatelstva vesnického, které rovněž mělo právo voliti si purkmistry. Krok k odrůznění stal se zřízením městských magistrátů, když Petr podruhé reformoval ústřední i provinciální správu. R. 1718 ustanovil, aby ve všech městech ruských byly zřízeny magistráty, které by se spravovaly zvláštními řády, sepsanými na základě reglementu rižského a revalského. V Petrohradě zřízen byl {{Prostrkaně|hlavní magistrát}} a to z úředníků státních, v ostatních městech {{Prostrkaně|městské magistráty}} z orgánův autonomních. Kompetence magistrátů vztahovala se již jen na města a jejich obyvatelstvo. Pro hlavní magistrát vydána byla instrukce (reglement) r. 1721, pro městské magistráty r. 1724. Nové úřady nespravovaly však veškero městské obyvatelstvo, nýbrž hlavně jen obchodně-živnostenské třídy čili {{Prostrkaně|graždany}} (občany); šlechta, duchovenstvo a cizinci se za »občany« nepočítali. Občany rozdělil Petr na {{Prostrkaně|regulární a neregulární}}. Regulární, k nimž náležela intelligence, obchodníci a řemeslnící, dělili se na 2 gildy; k neregulárním patřily nižší vrstvy zvané {{Prostrkaně|podlyje ljudi}} (prostí, nízcí lidé), kteří byli v námezdním poměru, v »černých pracích a jim podobní«. Počet členů magistrátních závisel na velikosti měst, která dle počtu obyvatelstva dělila se na 5 tříd. Za město pokládána byla od dob Petrových každá obec zanesená do seznamu měst. Každý magistrát skládal se z jednoho nebo několika {{Prostrkaně|purkmistrů}} a několika {{Prostrkaně|radních}} (ratmanů); ve velkých městech volili se kromě toho {{Prostrkaně|presidenti}}. Za členy magistrátu voleni byli jen občané regulární. »Podlí lidé« správy městské se neúčastnili, avšak volili si ze svého středu {{Prostrkaně|starosty}}, kteří hájili jejich zájmy před magistrátem. Magistráty byly institucí polo soudní, polo správní. Před soud jejich náležely všechny trestní i civilní záležitosti »občanů«; v záležitostech trestních byl vrchní stolicí hlavní magistrát, v záležitostech civilních senát. Co se týče správy, měly magistráty různé úkoly finanční a policejní; také o zvelebení a blahobyt města měly pečovati. Bděly především nad rozvrhováním a vybíráním státních daní a nad vykonáváním různých veřejných povinností. Dále uloženo bylo magistrátům starati se o městskou policii, zřizovati školy, sirotčince, káznice, nemocnice, stavěti radnice a bursy. Městské magistráty byly podřízeny hlavnímu magistrátu, kterému podávaly zprávy o všech svých jednáních a záměrech, a jehož předpisů povinny byly šetřiti. Kromě toho byla pro ně závazná též nařízení některých kollegií, na př. kammer-kollegie. Jinak měly magistráty postavení samostatné, nejsouce »v tom, co se týkalo městského soudu a oekonomie«, podřízeny gubernatorům a vojevodům. Magistráty neměly dlouhého trvání. Brzo po smrti Petrově zrušen byl hlavní magistrát r. 1727. Bývalé magistráty, nazvané nyní {{Prostrkaně|ratušemi}}, podřídila Kateřina I. vojevodům. Stejně jako dříve magistráty spravovaly též ratuše soudní i finanční městské záležitosti a dle instrukce z r. 1728, dané gubernatorům a vojevodům, také městskou policii, čímž upadly ještě ve větší závislost na gubernátorech a vojevodech. Za Alžběty Petrovny byly sice magistráty r. 1743 nominálně obnoveny (také v Petrohradě zřízen byl hlavní magistrát), přes to však netěšila se města daleko té samosprávě jako za Petra I. Zůstalyť magistráty v témž podřízeném postavení k oblastným úředníkům státním jako ratuše. Nová změna v organisaci městské správy nastala za Kateřiny II., která počet měst zmenšila. Dle seznamu z r. 1764 počítalo se v Rusku pouze 165 měst a 13 prigorodů. Dne 21. dub. r. 1785 vydala císařovna městské zřízení ruské čili t. zv. listinu o právech a výhodách měst ruské říše. Tímto zákonem, jakož i několika jinými určena byla práva a povinnosti městského stavu. Městskými obyvateli byli »všichni starousedlí, dále ti, kteří se v městě narodili nebo se tam usadili nebo tam měli nemovitosti nebo zapsáni byli do nějaké gildy, cechu nebo konali městskou službu a nesli břemena«. Z nich byli však {{Prostrkaně|skutečnými}} městskými obyvateli (nastojaščije obyvateli) pouze ti, kteří měli v městě nemovitosti bez rozdílu původu, povolání a zaměstnáni. Každý městský obyvatel měl zapsán býti do městské obyvatelské knihy, která byla rozdělena na šest oddílů. Do prvého oddělení zapisovali se »skuteční« obyvatelé, do druhého kupci, do třetího cechoví řemeslníci, do čtvrtého hosté z cizích měst a zemí, do pátého »přední« občané (ti, kteří zastávali městské hodnosti, učenci, umělci, kapitalisté, velkoobchodníci a majitelé korábů), do šestého t. zv. {{Prostrkaně|posadští}}, totiž ostatní obyvatelé, kteří se zabývali živnostmi a pracemi a do jiného oddělení obyv. knihy zapsáni nebyli. Novým zřízením nabyl městský stav výhradného práva na provozování obchodu a řemesel. Naproti tomu byly osoby měst. stavu povinny bydleti v městech a nikoli na venkově, aneb měly aspoň připsány býti k tomu neb onomu městu. Tím teprv odlišil se městský stav značnou měrou od obyvatelstva venkovského. Městským zřízením z r. 1785 zůstaveno bylo městům vlastnické právo ke všem zákonnou cestou nabytým pozemkům, pastviskům, řekám, rybím lovům atd. Dovoleno jim bylo též zakládati na městských pozemcích mlýny, zřizovati, vydržovati a dávati v nájem lidové kuchyně, krčmy a traktýry, míti kupecký bazar, cejchovati míry a váhy, konati týdenní a roční trhy atd. Městský stav podržel těhlý charakter, avšak kupci osvobozeni byli od podušné dané, tělesného trestání a vojenské povinnosti, což bylo příčinou rozdělení stavu na dvě třídy, z nichž poplatná třída nazývána byla měšťany. Kateřinské městské zřízení bylo až do nedávna základem ruské městské samosprávy. V podstatě své ustanovovalo jen obecné principy městské samosprávy, jež potřebovaly hojných doplnění a výkladů. Orgány městské autonomie byly: {{Prostrkaně|duma}} (rada) {{Prostrkaně|obecná a šestihlasná}}, {{Prostrkaně|městský golova}} (náš purkmistr) a {{Prostrkaně|magistráty}}. Obecná městská duma skládala se z radních (glasnyje), volených od každé z uvedených šesti tříd městských obyvatel (v nerovném počtu) a z měst. golovy. Scházeti se měla obecná městská duma jednou za tři roky a kromě toho ve případě potřeby. Obecná duma volila ze svého středu dumu šestihlasnou, jež nazvána byla odtud, že každá ze šesti tříd měla v ní svého zástupce. Duma šestihlasná, jež úřadovala neustále, byla vlastním orgánem městské správy. Vedlať pod předsednictvím měst. golovy veškeré městské hospodářství, avšak za dozoru gubernatora, jemuž měla dávati účet o všech městských příjmech a vydáních. Soudnictví náleželo za Kateřiny II. již dle zákona o guberniích z roku 1775 magistrátům, které byly podřízeny gubernskému magistrátu a skládaly se jako dříve z purkmistrův a radních volených na tři léta »městským kupectvem a měšťanstvem«. Jurisdikce jejich vztahovala se pouze na obchodně průmyslové obyvatelstvo města, na kupce a měšťany. Městskými úřady byly takto magistráty vlastně jen v tom smyslu, že se nalézaly v městě. Městským zřízením z r. 1785 byl obor jejich působnosti rozšířen i na městskou správu. Nehledíc k tomu, že magistráty a dumy byly povinny »vzájemně si podávati ruku pomocnou«, měly městské magistráty býti strážci mětských práv. Směly totiž podávati gubernskému magistrátu a senátu stížnost, jestliže úřady ukládaly městům nové daně, služby nebo břemena. Poměr městských i gubernských magistrátů k dumám byl dle měst. zřízení z r. 1785 velmi nejasný a neurčitý. Instancí appellační a revisní byly magistrátům trestní a civilní komory; stolicí nižší byly t. zv. {{Prostrkaně|ústní}} (slovesné) soudy, pojmenované odtud, že všechno se v nich ústně projednávalo. V menších městech a posadech zřízeny byly místo magistrátů {{Prostrkaně|ratuše}}, které vedle svých soudních funkcí řídily též celou městskou správu, nahrazujíce městské dumy, jež v malých městech a posadech ustanovovány nebyly. Městské magistráty (a ovšem i ratuše) vedly též záležitosti týkající se vybírání daní z nemovitostí, záležitosti týkající se vojenské povinnosti, sčítání měšťanů a kupců, volby na cechové funkce atd. V Sibiři nazýval se městský magistrát {{Prostrkaně|městským soudem}}, purkmistr {{Prostrkaně|měst. soudcem}} a radní {{Prostrkaně|přísedícími}} (zasědatěli). Magistráty a ratuše udržely se až do r. 1866, kdy následkem soudních reforem byly zrušeny v celém Rusku. Soudní jejich funkce odevzdána byla újezdným soudům; záležitosti hospodářské a městské správy přešly do oboru působnosti městských dum. V těch městech, kde úplně vedly městské hospodářství, zůstaveno bylo ministru vnitra zřizovati buď městské dumy na obecném základě nebo zjednodušenou obecní správu. V některých místech Sibiře zrušeny byly městské soudy již zákonem z r. 1864, v ostatních teprve r. 1885. Kateřinské samosprávě měst nebyla popřána dlouhá doba. Již Pavel I. se proti ní postavil. Petrohradskou městskou dumu nejprve pozměnil a pak r. 1798 docela zrušil, nahradiv ji podivným úřadem, nazvaným {{Prostrkaně|kommisse pro zaopatřování residence zásobami, byty a jinými věcmi náležejícími ku policii}}, které bylo podřízeno několik nižších úřadů: {{Prostrkaně|městská správa}} (gorodskoje pravlenije) čili {{Prostrkaně|rathauz}}, {{Prostrkaně|kancelář správy zásobáren a kancelář městských staveb}}. Přísně byrokratické organisaci ustoupiti musila samospráva. Koncem října r. 1798 zaveden byl nový řád v Petrohradě a v únoru r. 1799 též v Moskvě, s tím však rozdílem, že v čele městské správy stál v Moskvě {{Prostrkaně|departement}} podřízený petrohradské kommissi pro opatření zásobami. Nová organisace městské správy měla býti zavedena i v jiných městech, kde se Kateřinské instituce dožily jen druhé poloviny r. 1800, byvše definitivně zrušeny. Dle císařova ukazu ze 4. září 1800 měly v gubernských městech zřízeny býti {{Prostrkaně|rathauzy}} na témž základě jako v obou residencích, avšak pro smrt Pavlovu nemohly chystané plány býti provedeny. Alexander I., sotva nastoupil v březnu r 1801 na trůn, hned zrušil dotčený ukaz Pavlův a za dvě neděle na to obnovil městské zřízení Kateřinské. Kommisse pro zaopatřování residence zásobami i její departement v Moskvě byly zrušeny. Kateřinská organisace byla sice obnovena, císař Alexander měl nejlepší úmysly, avšak poručnictví a dohled, který vykonával stát nad městskou samosprávou, byl tak rozsáhlý, že městská autonomie prospívati nemohla, nebo lépe řečeno, ve skutečnosti jí nebylo. Ještě v r. 1801 zřídil císař t. zv. {{Prostrkaně|komitét k urovnání městských povinností}}, na počátku v Petrohradě, potom v Moskvě a j. městech. Povstala tak nová instituce, na niž přešla čásť působnosti městské dumy. Skládala se z živlu autonomního i státního, avšak státní převládal. R. 1820 zřízeny byly kromě toho v obou sídelních městech ještě zvláštní {{Prostrkaně|komitéty pro lepší organisaci městských příjmů a výdejů}}. I tyto komitéty skládaly se jednak ze zřízenců státních, jednak z představitelův obce. Takto obmezeny byly dumy, sotva byly obnoveny, ve své působnosti do možného minima. Podřízeny jsouce komitétům, proměnily se ve výkonný jejich orgán, a činnost jejich spočívala ve skutečnosti jen v tom, že prostě vydávaly městské příjmy na uhrazení těch neb oněch potřeb města, jež ukájeny byly komitétem nebo policií. Za Alexandra I. nastaly v organisaci městského stavu některé změny. Manifestem z 1. led. 1807 udělena byla kupectvu nová výsada: zavedena byla nová hodnost {{Prostrkaně|kupců prvé třídy}} (pervostatějnyje), kteří měli býti voleni jen na čestnější městské funkce. Aby se zvěčnila památka kupeckých rodů této prvé třídy, uloženo bylo zároveň ministru obchodu založiti »sametovou knihu čelných kupeckých rodů«. Existovavší dotud hodnost »předních« (imenitých) občanů byla pro kupectvo zrušena a vyhrazena jen učencům a umělcům. Jak hodnost prvé třídy, tak hodnost předních občanů byly zrušeny, když r. 1832 byla zřízena nová třída t. zv. {{Prostrkaně|čestných občanů}} (s rozdělením na osobní a dědičné občany). Po těchto změnách dělili se dle svodu zákonů městští obyvatelé na obyvatele vůbec a na »obyvatele zvláště«. Těmito rozumělo se hlavně obchodní a živnostnické obyvatelstvo města, jež se dělilo na 5 tříd: 1. na čestné občany (osobní i dědičné), 2. na gildové kupectvo, 3. na měšťany čili posadské, 4. na cechové řemeslníky, 5. na pracující lid. Pátá třída nepočítala se však k městské obci. V základech svých trvalo Kateřinské městské zřízení až do zavedení nového zřízení z r. 1870. Se změnami, které na něm během půlstoletí jeho trvání byly činěny, přešlo ve druhé redakci do svodu zákonů z roku 1832. Prošedši pak vydání z r. 1842, vešlo v poslední své redakci do svodu z r. 1857. Městská samospráva ruská podobala se dle těchto změn Kateřinského zřízení jen málo autonomii. Příčinou toho byly nejen faktické poměry, nýbrž i právní stránka městské správy. Autonomní městské orgány, jichž byl veliký počet, podrobeny byly na jedné straně obsáhlé kontrole a poručnictví orgánů státních, na druhé straně však nepodléhaly samy odpovědnosti městské obce, která je zvolila, a jejímiž byly repraesentanty. Městskou správu vedla především {{Prostrkaně|šestihlasná duma}}, která v městech menších se proměnila ve dvouhlasnou. Duma obecná, zavedená již za Kateřiny II., existovala jen dle jména; ve skutečnosti jí nebylo. Vedle dumy trvala ještě celá řada různých městských institucí, z nichž jen některé byly výkonnými orgány dumy, a skoro všechny proměnily se v pouhé kanceláře, které se nejevily skutečnými představiteli a ochránci obecních městských zájmů. Všechny tyto instituce a orgány podřízeny a odpovědny byly nikoli městské dumě nebo obci, nýbrž jen státním úřadům, především náčelníku gubernie a finanční komoře (kazennaja palata). Orgány městské správy úřadovaly tak, aby jen státní úřady byly uspokojeny. Velkého zájmu na obecních záležitostech neměly. Běželo jim hlavně o to, aby vyhověly formě zákona a nedostaly se v moc soudu, jakož i aby nemusily zaplatiti případnou škodu vzešlou z jejich úřadování. Týkalo se to hlavně {{Prostrkaně|šestihlasné dumy}}, která sestavovati měla roční rozpočty příjmů a výdejů a předkládati je náčelníku gubernie. Jestliže rozpočty vyhovovaly zákonu, předkládán byl opis jejich ministerstvu vnitra. Bylo-li v rozpočtu něco nesprávného, vracen byl znova dumě. Po prozkoumání gubernským úřadem potvrzován byl rozpočet buď gubernátorem nebo dle velikosti sumy ministrem vnitra. Rozpočtem povoleným musila se duma přesně spravovati a nesměla činiti žádná větší vydání. Bez vládního povolení nesměla duma stanoviti ani nové městské poplatky a vůbec prameny městských příjmů. Státní dozor jevil se též v tom, že gubernátor bděl nad pořádkem v městě, nad vedením obyvatelských knih atd. Koncem roku předkládaly dumy gubernátorovi a finanční komoře též roční účty o měst. výdejích. Na každém kroku, v každém svém jednání měla duma svázané ruce předně rozpočtem, jejž nesměla překročiti, a pak státními úřady místními i centrálními. Některé funkce její přešly na policii, kterou duma platila stejným způsobem, jako nesla mnohá vydání spojená se správou státních záležitostí. Konec konců náleželo městské dumě skoro jen rozvrhování a vybírání daní a poplatků městských i státních a některé věci menšího významu. Obrátila se takto i duma v pouhou kancelář. Úpadek městské autonomie zavinila do značné míry též lhostejnost městské společnosti k vlastním zájmům jakož i malá vzdělanost a nezralost k tomu, aby sama se spravovala. Také oekonomické poměry měst byly příčinou úpadku. Do volebních shromáždění městských nedostavovala se ani desetina občanů, kteří měli aktivní volební právo. Obyvatelské knihy nevedly se buď vůbec aneb aspoň pořádně. Lidé, zvolení na rozličné hodnosti obecní, byli analfabeti a podpisovali listiny, kterým ani nerozuměli. Někdy byli to i vyděrači nebo podvodníci. Městské rozpočty sestavovány byly nedbale a nesmyslně, jen aby se vyhovělo představeným úřadům. Udávaly se výdeje, jež neexistovaly, a vpisovaly se příjmy, jež nedocházely. Gubernský úřad zkoumal rozpočty jen se stránky formální. Věcné zkoumání díti se mohlo jen nenáviděnými revisemi, jež konali zvláště ve čtyřicátých létech úředníci zv. revizoři. (Mistrovsky vylíčil Gogol stav městské správy v dramatě »Revizor«.) Celá složitá procedura odpovědnosti městských institucí před státními úřady byla namnoze jen mrtvou písmenou. Ve skutečnosti rozpočty skoro nikdy gubernátorovi nebyly předkládány, a revise finanční komory se nedály. Protokoly o zasedání dum se nevedly; žurnálů ve většině případů nebylo. Pořádek závisel na uznání a dobré vůli městského sekretáře, člověka mnohdy »líného, opilého a hloupého« a nejčastěji nesvědomitého. Za takového stavu byly věci vyřizovány v dumě velmi zdlouhavě a zhusta po celá léta se odkládaly. Hlavní příčinou smutného stavu městské správy bylo přílišné státní poručnictví, jehož rozsah ostatně zákonem nebyl přesně vytčen. Nebylť zákonem jasné stanoven poměr městských institucí k ministerstvu a k místním gubernským úřadům. Ani jeden městský orgán nevěděl, pokud jest povinen šetřiti vůle a přání toho kterého úřadu neb orgánu státního. Velmi nejasný byl zejména poměr k policii, což za následek mělo kromě zmatků též průtahy. Okolnost ta způsobila dále, že korrespondence kancelářská tak se rozmnožila, že kanceláře pohltily velké sumy peněz, které by se jinak byly mohly věnovati na městské potřeby. Co se týče oekonomických poměrů, nemohou se ruská města až do nejnovější doby měřiti s městy západoevropskými. Dle vládního názoru vysloveného min. vnitra r. 1864 byla městem: 1. taková obec, jejíž obyvatelé liší se od vesnických obyvatelů způsobem života tak, že hlavním prostředkem výživy jest jim obchod a různého druhu průmysl, 2. obec, jež má svou zvláštní obecní samosprávu, 3. obec, která jest střediskem oblastné správy: gubernské neb újezdné. Obce, které vykazují buď jen jeden z naznačených tří elementů nebo dva takové elementy, městům se sice podobají a zahrnují se stejně s městy do širokého názvu »městská osada« (gorodskoje poselenije), nazývají se však buď {{Prostrkaně|posády}} neb {{Prostrkaně|městečky}}. Posad spojuje v sobě prvé dva naznačené živly, městečko vykazuje jen živel prvý. Městy v pravém slova smyslu nejsou sice t. zv. {{Prostrkaně|bezújezdná}} č. {{Prostrkaně|zaštátná}} města, poněvadž v dané době nejsou středisky provinciální státní správy, přes to však k městům se počítají proto, že aspoň v minulosti středisky takovými byla. Jak viděti, rozhoduje o povaze města živel čistě administrační; oekonomické poměry, které by nejvíce měly vážiti, mají jen význam podřízený. Mnohá městečka, jichž jest mnoho v záp. a jižním Rusku, ničím se podstatně neliší ani od posádův ani od újezdných nebo zaštátných měst, poněvadž se v nich většina obyvatel zabývá nikoli zemědělstvím, nýbrž průmyslem; nicméně jsou zbavena práva městské samosprávy, a obchodné průmyslové třídy v nich obývající nemohou tvořiti obec, nýbrž patří k městům, k nimž jsou připsána, nebo (do r. 1863) k městu toho újezdu, kde leží městečko. Kdežto mnohá městečka mají až několik tisíc obyvatel, možno v každé gubernii ukázati na několik újezdných a zaštátných měst, jejichž obyvatelstvo sotva převyšuje 1000 duší a často ani tisíce nedosahuje. Tak se vysvětluje, že v Rusku přes veliký poměrně počet měst – dle údajů z r. 1866 byla v evropské Rusi kromě Polska, kraje Ostzejského a Finska 682 města a posady – není vyvinut městský život. Jevíť se městem mnohá obec jen proto, že jest v ní sídlo státní správy. Z uvedeného počtu 682 bylo gubernských měst 50, újezdných 470, zaštátných čili bezújezdných 115 a posádů 47. Připočtou-li se k tomu ještě města sibiřská, jeví se v r. 1866 poměr jedněch měst ke druhým v procentech takto: gubernských měst bylo 8.12%, zaštátných měst a posádů 20.8% čili skoro čtvrtina všech měst; ostatek připadal na města újezdná. Co se týče poměrů měst. obyvatelstva k vesnickému, bylo dle údajů z r. 1847 v městech průměrem jen 10.2% všeho obyvatelstva, a tu sluší ještě uvážiti, že většinu tvořili v městech t. zv. měšťané čili posádští, kdežto třída kupecká a živnostnícká jakož i intelligence byly ve veliké menšině. »Měšťanů« počítalo se více než 5o% městského obyvatelstva, kupců všech tří gild jen 4.5%, čestných občanů 0.15%, šlechty a úřednictva 5.5%, duchovenstva 1.4%. Za takovéhoto složení městského obyvatelstva a za poměrů nízkého stupně vzdělanosti není divu, že městská samospráva, dušená mimo to státním poručnictvím, prospívati nemohla. Státníci dvacátých, čtyřicátých i šedesátých let viděli příčinu úpadku měst. správy v tom, že se jí nesúčastnila šlechta, živel vzdělaný. Nové městské zřízení z r. 1846 vydané pro Petrohrad, kterým šlechtě umožněn větší vliv na městskou správu, ukázalo však, že naděje ve šlechtu kladené se nesplnily. Úpadek městského hospodářství a městské samosprávy vůbec přiměl vládu, že pomýšlela na revisi měst. zřízení. Reforma počata s Petrohradem. Dotčeným novým zříz. vyd. 13. ún. 1846 pro Petrohrad rozděleny byly osoby, náležející k obci, na 5 tříd: v prvé třídě byli {{Prostrkaně|dědiční šlechtici}}, kteří vládli v sídelních městech nemovitostmi, ve druhé třídě {{Prostrkaně|osobní šlechtici, čestní občané a raznočinci}} (k těm patřili učenci, umělci a j. osoby, jež nenáležely ani k osobní šlechtě ani k čestným občanům, které však měly rovná s nimi práva), vládnoucí rovněž nemovitostmi; v třetí třídě byli {{Prostrkaně|kupci}} všech tří gild; ve čtvrté »{{Prostrkaně|měšťané}}« (nezapsaní do cechů); v páté {{Prostrkaně|řemeslníci}} nebo »{{Prostrkaně|měšťané}}« zapsaní do cechů na neobmezenou dobu. Kromě toho připočteni k městské obci na čas cizinci, kteří provozovali v residenci obchod, živnost neb řemeslo. Všechny uvedené třídy povolány byly novým zřízením k vedení městské správy. Kruh plnoprávných příslušníkův obce se takto naproti dosavadním poměrům velice rozšířil. Institucemi a orgány městské správy byly: {{Prostrkaně|městský golova}}, {{Prostrkaně|obecná městská duma}} (obščaja duma) {{Prostrkaně|a výkonná duma}} (duma rasporjaditělnaja) s existujícími při ní orgány. Obecná duma skládala se z představitelů všech městských tříd. Každá třída volila do ní minimálně 100 a maximálně 150 osob, tak že celkem bylo všech členů dumy 500, resp. 750. Obecná duma scházela se však velmi zřídka. Dělo se to obyčejně jen k volbě městského golovy a k jednání o nejdůležitějších obecních záležitostech. Pravidlem bylo, že záležitosti vyřizovaly se v jednotlivých z pěti oddělení, z nichž se duma (dle počtu městských tříd) skládala. V obecné dumě předsedal městský golova a v odděleních třídní {{Prostrkaně|staršinové}}. Za měst. golovu mohly býti zvoleny jen váženější osoby ze šlechticů, čestných občanů a kupců 1. gildy, které vládly v městě majetkem v ceně nejméně 15.000 rublů a měly aspoň 30 let věku. Na hodnost měst. golovy navrhovala vlastně jen duma dva kandidáty, z nichž jeden byl pak jmenován císařem. Obecná duma byla jen orgánem usnášejícím se, nikoli výkonným. Provedení jejích usnesení náleželo {{Prostrkaně|dumě výkonné}}, která nahrazovala dřívější dumu šestihlasnou a skládala se (mimo měst. golovu) ze 13 členů, z nichž 12 bylo autonomních a i vládní. Velkou většinu mezi členy autonomními měli nejbohatší, počtem však nejslabší městské vrstvy. Volilyť prvé tři třídy po 3 členech, kdežto na dvě třídy nejnižší (»měšťany« a řemeslníky) společně zbývali jen 3 zástupcové. A k tomu ještě byla prvá gilda kupectva zastoupena dvěma členy, druhé dvě členem jediným. K takovým výsledkům přivedla sestavovatele nového městského zřízení snaha získati pro správu obce nejintelligentnější vrstvy obyvatelstva. Člen vládní zaveden byl do výkonné dumy, aby bděl nad řádným a správným postupem záležitostí v dumě. Velkou nesrovnalostí nového řádu bylo ustanovení, že výkonná duma podřízena jest nikoli dumě obecné, nýbrž řídícímu senátu a co do místní správy náčelníku gubernie. K obecné dumě byla výkonná duma až do r. 1862 v tom podivném poměru, že v případě nesouhlasu s usnesením obecné dumy nemusila ono usnesení provésti, nýbrž mohla prostřednictvím městského golovy oznámiti obecné dumě příčiny svého nesouhlasu nebo s oznámením obrátiti se na náčelníka gubernie, který, nedošlo-li ke shodě mezi oběma dumami, předložil záležitost se svým návrhem k rozhodnutí vojenskému geněralgubernátoru. Od r. 1862 změnily se poměry. Shledala-li výkonná duma při provádění nějakého usnesení obecné dumy obtíže, měla to oznámiti. Jestliže však obecná duma neshledala nutným změniti své usnesení, musila je výkonná duma provésti. Ku provádění usnesení jednotlivých oddělení obecné dumy (v záležitostech té které městské třídy) byly zřízeny t. zv. {{Prostrkaně|upravy}}: kupecká, měšťanská a řemeslnická, které byly podřízeny dumě výkonné. Časem se ukázalo, že úhrnný počet členů obecné dumy (500–750) jest velmi značným k uvažování záležitostí v plném shromáždění, jež se týkaly hospodářství a obecného blaha hlav. města. Poněvadž praxe, dle níž záležitosti uvažovány byly postupné každým oddělením dumy zvláště, nejevila záruk všestranného a objektivního posouzení, zmenšen byl r. 1862 počet členův dumy na jednu třetinu. Každé oddělení obecné dumy čítalo jen 50 osob a duma celá tedy 250 osob. Při tom byla i působnost samé dumy obmezena jen na záležitosti obecního hospodářství. Záležitosti třídní a volby na městské funkce jakož i volba členů do obecné dumy vloženy byly nyní na zvláštní sbor, volený od jednotlivých městských tříd v témž počtu členů, v jakém dle řádu z r. 1846 voleni byli členové obecné dumy. Roku 1862 zavedeno bylo podobné zřízení městské jako v Petrohradě též v Moskvě a r. 1863 v Oděsse. Zároveň s tím vydán 20. bř. 1862 nejvyšší příkaz ministru vnitra, aby se bez průtahu chopil prostředků ku zlepšení obecní správy ve všech ruských městech na základě zásad užitých pro Petrohrad. Ministerstvo uznalo za nutné seznámiti se dříve s místními zvláštnostmi a hospodářským stavem měst a sestavilo programm, dle něhož kommisse, zřízené v každém městě ze zástupců všech tříd obyvatelstva, sebraly potřebná data. Práce 509 kommissí a vedle toho i materiály sebrané samým minist. vnitra byly uloženy v celé řadě úředních publikací a sloužily za základ pro sestavení návrhů nového zákona o městské správě. Před definitivním přijetím prozkoumán byl návrh zákona ještě ve zvláštní kommissi za účastenství městských golov Petrohradu, Moskvy a Oděssy, jakož i několika jiných představitelů městské autonomie jako znalců. Dne 16. čna 1870 bylo konečně potvrzeno nové městské zřízení. Dne 20. čna 1872 vydán byl předpis o užití jeho pro Petrohrad, Moskvu a Oděssu, 28. října 1874 pro města Zakavkazského kraje, 29. dub. 1875 pro města západních gubernií, 26. bř. 1877 pro města pobaltických gubernií. Sotva nové městské zřízení vešlo v život, pomýšleno bylo již r. 1881, když běželo o reformu místní oblastné správy, na některé jeho opravy. Když však r. 1890 vydáno bylo nové zemské zřízení, jež podstatně proměnilo základy místní samosprávy, stala se nevyhnutelnou celková revise městského zřízení. Již r. 1891 byl předložen říšské radě projekt nového zákona, k jehož posouzení repraesentanti samosprávy obecní jako před 20 léty již povoláni nebyli. Nové zřízení městské potvrzeno bylo císařem 11. čna 1892 a provádí se nyní v ruských městech. Nejdůležitější jeho ustanovení budou vyložena pro větší názornost parallelně s odpovídajícími předpisy městského zřízení z roku 1870, avšak jen tam, kde nové zřízení zavádí větší změny. Jinak k účelu krátkosti uvedeny budou jen předpisy zřízení nového. Hlavním orgánem městské autonomie jest dle obou zřízení {{Prostrkaně|městská duma}} (gorodskaja duma), volená osobami fysickými i právnickými, požívajícími volebního práva. Dle obou zřízení voleni jsou členové dumy na 4 léta. Dle dřívějšího zákona bylo členů nejméně 30 a nejvíce (kromě obou residencí) 72; 30 členů bylo tam, kde voličů nebylo více než 300. Na každých 150 lidí přes ten počet přišlo 6 členův. Pro moskevskou dumu byl počet členů (radních) zvětšen na 180, pro petrohradskou na 250. Novým zřízením snížen byl minimální počet členů na 20 při 100 voličů; na každých 50 voličů přidává se po 3 členech, pokud úhrnný počet členů nedosahuje v residencích 160, v gubernských městech s obyvatelstvem přes 100.000 a v Oděsse 80, v ostatních městech gubernských, oblastných a spadajících pod [[../Gradonačaljstvo|gradonačalstvo]] (v. t.) jakož i ve větších újezdných 60, v ostatních městských obcích 40. Kromě členů dumy a zástupce duchovní správy náleží k dumě dle nového zřízení ještě předseda místní újezdní zemské úpravy. Předsedou dumy jest městský golova. Aktivní volební právo náleží dle nového měst. zřízení: 1. osobám, korporacím a ústavům, držícím v obvodě města nejméně 1 rok právem vlastnickým nebo právem doživotní držby nemovitosti v ceně (dle významu města) od 300 do 3000 rublů, 2. osobám, spolkům a společnostem, jež vedou v městě obchodně průmyslový podnik na základě živnostenského listu, a sice v residencích na základě listu 1. gildy, v jiných městech na základě listu 1. nebo 2. gildy. Kromě osob nesvéprávných nebo vyloučených z obecní činnosti následkem svého služebního poměru nenáleží volební právo také těm, kteří jsou dlužni více než polovinu ročních městských daní a poplatků, dále majitelům krčem a pijáren. Duchovní a církevní zřízenci křesťanských vyznání nemají ani aktivního ani passivního volebního práva. Také židé jsou na příště před revisí platných o nich předpisův úplné vyloučeni z počtu voličů i osob volených. V těch městech však, kde jest židům dovolen stálý pobyt (kromě Kijeva), jmenuje gubernská kancelář pro městské záležitostí (gubernskoje po gorodskim dělam prisutstvije) jistý počet židovských členů dumy, maximálně desetinu všech členů dumy. Dle dřívějšího městského zřízení dělili se voliči na 3 třídy: K prvé třídě náleželi velcí poplatníci, ke druhé prostřední a ke třetí drobní, tak aby suma daní odváděných od voličů každé třídy tvořila jednu třetinu všech městských daní. Každá třída byla zvláštním volebním sborem, volícím jednu třetinu úhrnného počtu členů dumy. Vadou dřívějšího volebního systému bylo, že menšině pojištěna byla umělá převaha nad většinou. Byloť v prvním volebním sboru mnohdy méně voličů, než bylo třeba voliti členů dumy. Prvá a druhá třída vzaté dohromady volily dvě třetiny všech členů, kdežto voličové obou těchto sborů tvořili často jen osminu, desetinu, ba i menší zlomek úhrnného počtu voličů. Tím se stalo, že soustředěn byl vliv v rukou velkých průmyslníků a obchodníků jakožto nejbohatší (ale ovšem ne nejintelligentnější) třídy městského obyvatelstva. Nové zřízení nezavedlo sice podstatné změny ve volebním právu, avšak zrušilo dělení voličů na třídy. Voliči tvoří jeden volební sbor, který jen při četnosti voličů může býti opět rozdělen na oddělení dle částí města. Dřívější zřízení dovolovalo každému voliči dáti plnou moc voliči jinému s tím jen obmezením, že nikdo nemá spojovati více než dva hlasy. Nový zákon dopouští plné moci jen se strany žen a zletilých nedosáhších ještě 25 let, jakož i se strany otce neoddělenému synu. Passivní právo volební náleží dle obou zřízení těm, kdo mají volební právo aktivní. Počet osob zvolených z nekřesťanů nemá dle nového zřízení převyšovati jednu pětinu úhrnného počtu zvolených. Dle dřívějšího zřízení nebyla přítomnost členů dumy v zasedání závaznou. Nový zákon ukládá však těm, kdo bez závažných příčin do schůzí se nedostavují, různé tresty (napomenutí, peněžnou pokutu, ba i vyloučení z dumy na čas). Dle dřívějšího zřízení byla duma kompetentní, sešla-li se v residencích aspoň pětina a v ostatních městech aspoň třetina členů. Dle nového zákona vyžaduje se však ve městech, kde jest členů dumy nejvýš 40, přítomnosti aspoň poloviny, v jiných městech přítomnosti nejméně jedné třetiny členů. Dřívější zřízení neobmezovalo počet zasedání dumy, žádajíc, aby aspoň 2 zasedání ročně byla věnována zkoumání účtů městské správy a rozpočtu příjmů a výdejů. Dle nového zákona má se duma scházeti do roka z pravidla 4krát a nejvíce 24krát. Pro schůze mimořádné jest třeba pokaždé zvláštního povolení státního úřadu. Zprávy mají býti zkoumány dumou v září, rozpočet v říjnu. Výkonným orgánem městské obecní správy jest dle obou zřízení {{Prostrkaně|městská uprava}}, jež se pod předsednictvím městského golovy skládá z několika členů. Dříve závisel počet členův upravy na dumě, nyní jest stanoven zákonem. Pravidelný počet dvou členů může býti rozmnožen v gubernských a jiných značnějších městech na tři, v městech s obyv. přes 100.000 na 4 a v obou sídelních městech na 6 členů. V nepatrných újezdných a bezújezdných městech nahrazovati může samojediný městský golova celou městskou upravu. Nový zákon žádá v takovém případě, aby městský golova měl k rukám pomocníka. Dle nového zřízení volí v Petrohradě a Moskvě městské dumy na hodnost městského golovy dva kandidáty, z nichž jeden ustanovován bývá panovníkem po návrhu ministra vnitra. V ostatních městech volil a volí se městský golova právě tak jako jeho náměstek (tovarišč), členové upravy a městský sekretář (totiž sekretář dumy). Státního potvrzení vyžadovalo se dříve jen pro městského golovu, jeho náměstka a členy upravy, kteří je zastupovali. Nyní se žádá pro všechny funkcionáře volené dumou. Nedošla-li zvolená osoba státního potvrzení, obsazuje uprázdněnou hodnost gubernátor nebo ministr vnitra. Městský golova, jeho náměstek a pomocník i členové upravy považováni jsou novým měst. zřízením za státní úředníky. Pro řízení jednotlivých odvětví hospodářství a správy mohla a může duma voliti zvláštní výkonné kommisse; dle nového zřízení mohou tyto kommisse konati své povinnosti jen s dovolením gubernátorovým. Dle dřívějšího zákona byli funkcionáři městské správy odpovědni za trestné činy v úřadování spáchané jen před soudem, při čemž odevzdání soudu městských golov záviselo na prvém departementu senátu a odevzdání soudu ostatních úředníků na dumě nebo na gubernské kanceláři pro městské záležitosti, na jejíž nález mohla si duma stěžovati před senátem. Dle nového zřízení vydává soudu městské funkcionáře (dle funkce a dle důležitosti města buď gubernská kancelář nebo rada ministra vnitra (s potvrzením ministra). Senát vydává soudu jen golovy obou residencí. Kromě toho podrobeni jsou všichni městští funkcionáři disciplinárnímu řízení. Dle obou zřízení náleží městské obecní správě pečovati o majetek města, o pořádek, o pojištění obživy obyvatelstva, o zdravotní, chudinské a dobročinné záležitosti, o ochranné prostředky proti ohni a j. neštěstím, o rozvoj prostředků národního vzdělání, o rozvoj místního průmyslu a obchodu. Oba zákony poskytují městské správě právo přimlouvati se za místní prospěchy a potřeby, jakož i právo účastniti se vydávání závazných předpisů. Dle obou zřízení ustanovují se mimo jiné tyto městské poplatky: 1. odhadní poplatek z nemovitostí, 2. z listů na právo obchodu a živnosti, 3. z traktýrů, hostinců a veřejných kuchyní, 4. z vývozného a průvozného průmyslu, 5. z koní a vozů vydržovaných soukromými osobami, 6. ze psů. Dle dřívějšího zřízení nemusila duma žádný z uvedených poplatků vyměřovati, dle nového zřízení jest vybírání tří prvých poplatků prohlášeno za povinné, kdežto tři poslední jsou rázu fakultativního. Bez podstatné změny zůstaly jiné poplatky (z cejchování měr a vah, z dražeb, z právních jednání atd.), které existovaly již za dřívějšího zřízení. Petrohradu a Moskvě zůstaveno dřívější právo vybírati ještě některé jiné poplatky. Jako dříve nésti musí městské obce náklady na policii, na správu požární, na vojenské ubytování, na trestnické místnosti při policii, na vytápění a osvětlování vězení a j. (t. zv. povinné městské výdeje). Dohled státních úřadů nad městskými autonomními orgány zostřil se dle nového zřízení velmi. Zákon z r. 1870 poskytoval městské správě u vedení městského hospodářství plnou samostatnost. Gubernátor (nebo gradonačalnik) bděl jen nad tím, aby městská správa neprovedla něco protizákonného, a zakročovati směl, jen když nebyly splněny závazné pro město povinnosti, a tu jen v souhlase s gubernskou kanceláří pro městské záležitosti, která byla zřízena k uvažování nezákonnosti usnesení městské správy. Dotčená gubernská kancelář vyřizovala též neshody mezi městským golovou a většinou upravy, mezi upravou a dumou, mezi gubernátorem a dumou. Na její rozhodnutí stěžovati si mohla městská správa senátu. Stvrzení státního třeba bylo jen při těchto kategoriích usnesení městské správy: při usneseních týkajících se organisace a řádu tržní policie, dozoru nad obchodem, změny městských plánův, uzavírání velkých zápůjček, zcizování městských pozemků jsoucích v obecném užívání, odevzdání jich poprvé v něčí výhradné užívání, vystavění na nich budov obmezujících průchod nebo průjezd, určování poplatků za užívání spojovacích prostředků na suchu i na vodě. Nové zřízení, nemluvíc ani slova o samostatné působnosti městské správy, podřizuje dozoru gubernátora nejen zákonnost, nýbrž i »správnost« usnesení městské správy. V obou směrech posuzuje městská usnesení gubernská kancelář pro městské záležitosti. Gubernátor zastavuje usnesení dumy, shledá-li, že usnesení čelí 1. proti zákonu, 2. že nesrovnává se s všeobecným státním prospěchem a potřebami nebo zjevně porušuje zájmy místního obyvatelstva. V prvém případě rozhoduje v instanci prvé gub. kancelář pro městské záležitosti a ve druhé instanci (k protestu gubernátora nebo ke stížnosti dumy) senát; ve druhém případě předkládá se rozhodnutí gub. kanceláře ministru vnitra, a věc vyřizuje se konečně říšskou radou, má-li zrušení nebo změna usnesení dumy míti za následek zvýšení městských poplatků, a ve všech ostatních případech buď komitétem ministrů (co se týče obou residencí, gubernských, oblastných a některých jiných větších měst) nebo ministrem vnitra (co se týče jiných měst). Mnohem více druhů městských usnesení podléhá dle nového zákona státnímu stvrzení (a to dle důležitosti věci, a dle velikosti města buď stvrzení gubernátora nebo ministra vnitra) než dle zákona z r. 1870. Patří sem: instrukce pro městskou upravu a výkonné orgány městské správy, jež se účastní řízení vyučovacích ústavů, předpisy pro správu městského jmění a všeobecně prospěšných ústavů, usnesení týkající se přeměny naturálních povinností v peněžně. Gubernské kanceláře pro městské záležitosti zachovány jsou jen pro Petrohrad, Oděssu, Kronštadt, Nikolajev, Kerč a Sevastopol, jakož i v guberniích, kde není zemských institucí; všechny ostatní splývají s kanceláří pro zemské záležitosti pod názvem {{Prostrkaně|gubernská kancelář pro zemské i městské záležitosti}} (gubernskoje po zemskim i gorodskim dělam prisutstvije). Ke kanceláři náležejí: gubernátor jako president, gubernský šlechtický maršálek (predvoditělj dvorjanstva), vicegubernátor, správce finanční komory, prokuror okr. soudu, předseda gub. zemské úpravy, městský golova gub. města a (v záležitostech městských na místo člena od zemského shromáždění) člen volený městskou dumou téhož města, potvrzovaný ve své hodnosti ministrem vnitra. Zároveň s novým městským zřízením potvrzeny byly předpisy o zjednodušené městské správě v těch městských obcích, kde za nemožné uznáno zavésti všeobecné zřízení pro nedostatek městských prostředkův, pro zvláštnost zaměstnání obyvatelstva a nízký stupeň rozvoje obchodu a průmyslu. Dumu nahrazuje tu sbor důvěrníků (od 12 do 15) volených místními majiteli domů, jejichž nemovitost páčí se aspoň na 100 rublů. Městského golovu a městskou upravu nahrazuje městský starosta s jedním nebo dvěma pomocníky. Neshody mezí gubernátorem a sborem důvěrníků vyřizují se definitivně gub. kanceláří pro zemské i městské záležitosti vyjmouc případy, kdy běží o zvýšení městské daně, jež se předkládají k vyřízení říšské radě. Velkou vadou měst. zřízení z r. 1870 i 1892 jest vyloučení značné části obyvatelstva, zejména inteligence z účastenství na městské správě. Hlavní místo mezi voliči zaujímají majitelé domů, kterými jsou ve středních a nevelkých městech skoro všichni větší živnostníci a obchodníci. Nedostatkem městského zřízení z r. 1870 byla neobyčejná četnost třetího volebního sboru. Aby se tomu vyhnulo, dopouští nové městské zřízení dělení voličů dle částí města. Dělení takové obmezuje však svobodu voličů, poněvadž mohou býti voleny výhradně jen osoby připsané k danému oddělení volebního sboru. Vadou toho i onoho zřízení dále jest, že v osobě městského golovy spojeno jest předsednictví v dumě i upravě, což nesmírně znesnadňuje kontrolu městské správy nad výkonným orgánem. Převaha obchodního a průmyslového živlu v městské správě jakož i malý počet vzdělaných členů (radních) zavinily positivní nedostatky městské správy (upotřebení městského jmění hlavně ve prospěch zámožnějších tříd obyvatelstva, nestejnoměrnost městských daní, rychlý vzrůst výdejů na vydržování úředních osob atd.). Vady tyto nejsou sice rozšířeny ve všech městech, ale přece jen ve mnohých. Negativním nedostatkem jest, že města nemohou plniti četné úkoly na nich spočívající buď vůbec nebo v náležité míře. Městské prostředky obraceti se musí totiž především na t. zv. povinné městské výdeje, k nimž náležejí náklady na policii, na bezpečnost požární, na osvětlování, na vytápění vězení, na ubytováni vojska atd. Teprve po uhrazení »povinných výdejů« smějí města obraceti své příjmy na výdeje nepovinné, k nímž náležejí právě náklady nejproduktivnější (na obecné školy, na assanaci města, na dobročinné ústavy, na rozvoj drobného průmyslu atd.). Takto uloženo jest městům starati se v první řadě o záležitosti, jež by měl opatřovati stát. Přes to vykonala města v poslední době pro zvelebení blahobytu velmi mnoho, zvláště stavěním škol, nemocnic a mnohých dobročinných ústavů. {{Prostrkaně|Literatura}}: Samokvasov, Drevnije goroda Rossiji (1873); týž, Istorija russ. prava: Běljajev, Goroda na Rusi do Mongolov (Ž. Min. Nar. Pros., Č. LVII); Vladimirskij Budanov, Obzor istoriji russ. prava (1888); Sergějevič, Russ. jurid. drevnosti (1890); Diťatin, Ustrojstvo i upravlenije gorodov Rossiji (2 sv., 1875 a 1877); Encykl. slov. ruský Andrejevského, Arseňjeva a Petruševského: Gorodišče, Gorodovyje magistraty, Gorod. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ruské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 4j44d5ui2z9xpcc4su44v3t336rtsrn Ottův slovník naučný/Gewere 0 27368 321899 82853 2026-04-21T06:13:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321899 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gewere | PŘEDCHOZÍ = Gevrey-Chambertin | DALŠÍ = Gewerke }} {{Textinfo | TITULEK = Gewere | AUTOR = [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;95. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n108/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gewere''' (got. ''vasjan'' = ''vestire'') označuje v právu něm. původně uvedení v držbu a později, v tak zv. právních knihách středověkých, i každou držbu věci bez ohledu na způsob nabytí i úmysl držitelů (''ledigliche'' '''G.'''). V další řadě užíváno slova toho i k označení předmětů držby, v ohledu právním nejdůležitějších, totiž domu i dvoru s příslušenstvím jeho. Poněvadž pak právo k jakési věci pravidelně se jevilo v držbě i užívání jejím, užíváno slova '''g.''' též k označení práva, jehož výsledkem držba jest, tedy práva držby, a konečně i plného práva vlastnického (''rechte'' G.), s držbou třeba i nespojeného, jakož i různých práv k určitým požitkům, jako na př. nároků na desátek a pod. Trvala-li '''g.''' k jisté věci rok i den, aniž jí právně bylo odporováno, chráněna jest soudem proti každému rušiteli. Recepcí cizích práv v Německu ustoupily názory o '''g.''' zásadám práva římského i církevního, tak že význam '''g.''' pro právo moderní jest docela podřízený. Srv. Albrecht, Die '''G.''' als Grundlage d. ält. deutsch. Sachenrechts (1828); Heusler, Die '''G.''' (1872). ''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|–l.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] m7g8j50mf3jtaai5v65fsl06ynm7o8r Ottův slovník naučný/Fas 0 27371 321729 65174 2026-04-21T06:10:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321729 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fas | PŘEDCHOZÍ = Farukhábád | DALŠÍ = Fás }} {{Textinfo | TITULEK = Fas | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;33. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n40/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fas''' (lat.) znamená u Římanů soujem pravidel, upravujících poměr božstva klidem, t. j. jak ke státu, tak i k jednotlivým občanům. Protivou k '''f.''' jest ''ius'' jakožto právní pravidla, kterými jsou spořádány vzájemné poměry lidí mezi sebou. V době historické jsou u Římanů oba tyto obory pravidel lidského jednání ('''f.''' a ''ius'') přísně od sebe odděleny. '''F.''' zahrnuje jmenovitě pravidla o bohoslužbě, o ústavě kněžské a povinnostech náboženských. Pravidlům těmto připisoval se původ božský. '''F.''' jest zákonem božským a proto nezměnitelným. Překročení jeho jest proviněním proti božstvu. Co se srovnává se zákonem božským, jest pak '''f.''' v subj. smysle, co jemu však odporuje, ''nefas''. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] jsrxs2gpej2gpdr7sromfp727kobihv Ottův slovník naučný/Gradus admonitionis 0 27629 321933 107948 2026-04-21T06:14:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321933 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus admonitionis | PŘEDCHOZÍ = Gradus | DALŠÍ = Gradus ad Parnassum }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus admonitionis | AUTOR = [[Autor:Ladislav Dvořák|Ladislav Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus admonitionis''' (lat.), {{Prostrkaně|stupeň napomenutí}}, dotýká se církevních trestů. Stanovila totiž církev stupnici trestů a přísně ukládá představeným církevním, aby napřed užívali trestů lehčích a teprve jsou-li tyto bezvýsledné, dovoluje užívati trestů přísnějších. Obšírně o tom jedná právo kanonické. ''[[Autor:Ladislav Dvořák|dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] s4i57d7cqz21cxuloblee9td6l1ol93 Ottův slovník naučný/Gradus ad Parnassum 0 27630 321932 107949 2026-04-21T06:14:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321932 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus ad Parnassum | PŘEDCHOZÍ = Gradus admonitionis | DALŠÍ = Gradus cognationis }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus ad Parnassum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Gradus ad Parnassum|Gradus ad Parnassum]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Gradus ad Parnassum''' (lat.), {{Prostrkaně|stupeň k Parnassu}}. Tak slují některé lat. a řecké slovníky, udávající kvantitu každého slova, jeho synonyma, epitheta, poetické obraty, v nichž slovo to se nalézá atd. Slovníky takové byly určeny k prosaickým cvičením školním. První lat. '''G. a. P.''' sepsal jesuita P. Aler (Kolín n. R., 1702); novější spisy toho druhu sepsali C. H. Sintenis a O. M. Müller (Züllichau, 1822, 4. vyd. opatřil Friedemann, 1842 až 1845, 8. vyd.); G. A. Koch (Lipsko, 1879); J. Conrad (t., 1829, 4. vyd. 1880); A. de Wailly (7. vyd. Paříž, 1883); E. Pessonneaux (3. vyd. t., 1883). Řecký '''G. a. P.''' složil Brass (vydán Siedhofem, Gotinky, 1838-40, 2 d.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Literatura v Ottově slovníku naučném]] dku0fuhaul00lemi2ieq58xs5atl98h Ottův slovník naučný/Gradus cognationis 0 27631 321934 83762 2026-04-21T06:14:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321934 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus cognationis | PŘEDCHOZÍ = Gradus ad Parnassum | DALŠÍ = Gradus comparationis }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus cognationis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus cognationis''' (lat.), {{Prostrkaně|stupeň příbuzenství}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] hssxbvl9e8xmbmhm2bwyyfjhev2eiti Ottův slovník naučný/Gradus comparationis 0 27632 321935 83763 2026-04-21T06:14:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321935 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus comparationis | PŘEDCHOZÍ = Gradus cognationis | DALŠÍ = Gradus ordinationis }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus comparationis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus comparationis''' (lat.), {{Prostrkaně|stupeň srovnání}}, viz {{Prostrkaně|[[../Srovnání|Srovnání]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] lyayrvs59212ez7aodspmrmqhzo5edi Ottův slovník naučný/Gradus ordinationis 0 27633 321936 112583 2026-04-21T06:14:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321936 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus ordinationis | PŘEDCHOZÍ = Gradus comparationis | DALŠÍ = Gradus poenitentiales }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus ordinationis | AUTOR = [[Autor:Ladislav Dvořák|Ladislav Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus ordinationis''' (lat.), {{Prostrkaně|stupně svěcení kněžstva}}. V církvi katolické ritu latinského počítá se jich sedm a to svěcení nižší (ostiariát, lektorát, exorcistát a akolytát) a tři vyšší (podjáhenství či subdiakonát, jáhenství či diakonát a kněžství či presbyterát). ''[[Autor:Ladislav Dvořák|dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] 6dm3nw78n5r6uif3rkoa014iy5u29ka Ottův slovník naučný/Gradus poenitentiales 0 27634 321937 112582 2026-04-21T06:14:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321937 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus poenitentiales | PŘEDCHOZÍ = Gradus ordinationis | DALŠÍ = Gradus prohibiti }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus poenitentiales | AUTOR = [[Autor:Ladislav Dvořák|Ladislav Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus poenitentiales''' [-enciáles], (lat.), {{Prostrkaně|stupně pokání}}. Výraz ten náleží praxi církevní prvních století a týká se sv. zpovědi a veřejného pokání. Kdo totiž dopustil se hříchů hrubých, zvláště určených, jako na př. modlářství, smilstva, vraždy, byl ze svazku církevního vyloučen dle dobrého zdání biskupa, v řídkých případech kněze, a musil, chtěl-li býti opět přijat, podrobiti se na delší neb kratší dobu pokání veřejnému ve třech stupních. První stupeň byl ''flentes'' (plačící), již se slzami v očích prosili do chrámu vstupující, aby u Boha se přimlouvali, by odpuštění hříchů se jim dostalo. Samým do kostela vstoupiti nebylo dovoleno. Druhý stupeň byl ''audientes'' (slyšící), jimž dovoleno bylo obcovati t. zv. missa catechumenorum, t. j. čtení z Písma sv. a výkladu k přečtenému. Třetí stupeň byl ''genuflectentes'' (klečící); těm bylo dovoleno obcovati i modlitbám věřících a přijati požehnání kněžské. Kdo se osvědčil ve všech stupních, býval obyčejně na zelený čtvrtek zase do svazku církevního slavně uveden. ''[[Autor:Ladislav Dvořák|dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny křesťanství v Ottově slovníku naučném]] sndyskun8ttwb9xgeghal50r6ikkyeg Ottův slovník naučný/Gradus prohibiti 0 27635 321938 112584 2026-04-21T06:14:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321938 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gradus prohibiti | PŘEDCHOZÍ = Gradus poenitentiales | DALŠÍ = Grądzki z Grądy }} {{Textinfo | TITULEK = Gradus prohibiti | AUTOR = [[Autor:Ladislav Dvořák|Ladislav Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gradus prohibiti''', (lat.), {{Prostrkaně|stupně zakázané}}. Míní se jimi stupně příbuzenství neb švakrovství, ve kterýchžto příbuzným neb sešvakřeným osobám nelze bez dispense sňatek manželský platně a dovoleně uzavříti. Rozeznávají se '''g. p.''' od církve a od státu ustanovené, které se mezi sebou velmi liší. Obšírně o tom jedná právo kanonické v části o překážkách manželství rozlučujících. ''[[Autor:Ladislav Dvořák|dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] jdbu2vtwjna3dnoq32fhqqkwx309kdt Ottův slovník naučný/Graeca fides 0 27637 321939 83768 2026-04-21T06:14:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321939 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graeca fides | PŘEDCHOZÍ = Grądzki z Grądy | DALŠÍ = Graeca sunt, non leguntur }} {{Textinfo | TITULEK = Graeca fides | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n408/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:Punische Treue|Punische Treue]] (německy) }} {{Forma|proza}} '''Graeca fides''' (lat.), {{Prostrkaně|řecká víra, věrnost}}. U Římanů slov těch užíváno o svrchované nespolehlivosti, poněvadž pokládali Řeky za národ věrolomný. Podobně užíváno ''Punica fides'', punská, karthaginská víra. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] e2vagdwuxnyiptf9ofj4cyszk9c8l89 Ottův slovník naučný/Francké právo 0 27669 321819 65719 2026-04-21T06:11:40Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321819 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francké právo | PŘEDCHOZÍ = Franckenstein | DALŠÍ = Franckovice }} {{Textinfo | TITULEK = Francké právo | AUTOR = [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;607. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n626/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Francké právo,''' národní právo germánského kmene Franků, ze všech kmenů jižních i vých. Germanů nejdůležitějšího pro rozvoj státoprávních útvarů v pozdějších říších Německé i Francouzské. Pro rozvoj všeho práva německého nabylo '''f. p.''' dalekosáhlého významu, neboť nejdůležitější právní řády německé ve '''f'''-m '''p'''-vě v přední řadě základ svůj mají. Tak jest povaha moci královské u národa německého franckého původu, veškerá správa říšská, zřízení vojenské, finanční i soudní, na základech '''f'''-ho '''p'''-va spočívá. Ano i v oněch oborech právních, v nichž obzvláštní povaha jiných german. národností nejlépe se zračiti i v přesnosti své zachovati mohla, nabylo '''f. p.''' následkem toho, že vláda francká, zejména Karlem Velikým, takřka na všechna území národností těchto byla rozšířena, rozhodného vlivu na rozvoj právních zásad středověkých. Tak nezůstalo takměř žádné právo německé trestní, processuální, ano i soukromé, prosto vlivu franckého. Zejména jest i právo lenní původu franckého. Nejdůležitějšími prameny '''f'''-ho '''p'''-va jsou tak zv. právo salické, ripuarské a právo Franků Chamavských, dále capitularia franckých panovníků. {{Prostrkaně|Právo salické}} (''lex Salica'') sepsáno jest asi koncem V. stol. v základě usnesení národního shromáždění od mužů práva národního znalých i doplňováno různými dodatky panovníků Chlodvika, Childeberta a Chlothara. Nejstarší sepsání vzniklo asi v sev. Gallii i zachovalo se nám v četných rukopisech, nyní v 65 článků rozdělených. Připojováním různých dodatků na místa, jež opisovačům se zdála příhodnými, vznikaly různé redakce, officiální i soukromé povahy, které teprve za doby Karla Vel. nabývají opět jednotné povahy (''lex Sal. emendata''). V IX. st. přeložena jest též lex sal. – původně as latinsky sepsaná – na jazyk německý (nář. hornoněm.). Lex Salica obsahuje ponejvíce zásady staroněmeckého práva obyčejového a, ačkoliv dosti četné řády právní, tou dobou u Franků zajisté již obvyklé, v sepsání práva toho pojaty nejsou, poskytuje přece v celku věrný obraz národního práva franckého a tvoří tudíž právem východisko pro pozorování historického jeho rozvoje. V lat. kontextu l. Sal. vyskytují se četně slova i krátké výroky franckým nářečím (?) psané, Malberžskými glossami nazývané, jež měly bezpochyby soudcům národním usnadniti užívání práva sal., anebo jejichž pravý význam sepisovatelé práva toho latinsky nedovedli náležitě vyjádřiti. Mezi četnými vydáními pr. salického zasluhuje zvláštní zmínky vydání Hessels Kernovo, Lex Sal. (1880) a Behrendovo, Lex Sal. u. d. Cap. (1874). {{Prostrkaně|Právo Franků ripuarských}} (''lex Ripuaria'') sepsáno jest v jednotlivých částech svých od VI.–VIII. stol. i spočívá z valné části na právu salickém, vyličujíc odchylky od práva sal., jež se byly vyvinuly v území Franků, na obou březích Rýna bydlících, tedy ripuarskými nazývaných. Proto lze v mnohém ohledu právo ripuarské pokládati za památku, objasňující další stupeň rozvoje '''f'''-ho '''p'''-va, nežli v právu sal. vylíčen jest. Obsah jak práva sal., tak i ripuarského týče se především zločinů i jejich trestů, dále řízení soudního, z části i práva soukromého. Mimo to vztahuje se dost značný počet ustanovení práv těchto ku právům panovníka a orgánů veřejné správy. V právu ripuarském jeví se již i vliv církve. Toto právo tvořilo též osobní právo panovníků franckých. Platnost obou těchto práv ještě v XI. stol. lze dokázati. Tak zvaná ''Euua Chamavorum'' jest konečně kratičkým sepsáním odchylek od práva franko-ripuarského, platných v území zv. Hamalant, podél hranic sasko-fríských. Odchylky ty sepsány ok. r. 802 k podnětu Karla Vel., který ku všem právům franckým vydával četné doplňky i capitularia. Právo rip. i chamavské vyd. zejm. Sohm, Lex Rip. et l. Franc. Chamavorum (1883). Další literaturu o '''f'''-ckých '''p'''-vech viz J. Hanel, Říšské i právní dějiny něm., str. 149. ''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|–l.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] i8e9585y17fxzv37knnpa0aglmcnspo Ottův slovník naučný/Faksimile 0 27906 321690 66176 2026-04-21T06:10:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321690 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faksimile | PŘEDCHOZÍ = Fakír | DALŠÍ = Faktický }} {{Textinfo | TITULEK = Faksimile | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;1016. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1053/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Faksimile }} {{Forma|proza}} '''Faksimile''' (lat., vlastně ''fac simile'' = učiň podobné), {{Prostrkaně|snímek}}, věrné napodobení starých rukopisů, podpisů vynikajících mužů, kreseb a j. K účelu tomu užívá se kovotisku, dřevotisku, kamenotisku, fotografie, zvláště pak způsobu fotomechanického tisku a leptání. Prvním větším dílem toho druhu byl »Doomsday Book« Viléma I., zhotovený naprosto věrně r. 1862 na podnět anglické horní sněmovny. Uvésti sluší ještě »Codex Sinaiticus«, napodobení nejstaršího známého textu biblického. {{Konec formy}} [[Kategorie:Výrobky v Ottově slovníku naučném]] casm3182tgp6es8hherstnlinl6358j Ottův slovník naučný/Filosofie práva 0 28291 321785 66897 2026-04-21T06:11:15Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321785 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofie práva | PŘEDCHOZÍ = Filosofická grammatika | DALŠÍ = Filosofie přírodní }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofie práva | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýosmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1909. s.&nbsp;418. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofie práva''' viz [[../Právo|{{Prostrkaně|Právo}}]], str. 569 sl. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném]] sdez6snbwjybfvdebax3hldvlp6rlqd Ottův slovník naučný/Fariseové 0 28296 321728 145446 2026-04-21T06:10:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321728 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fariseové | PŘEDCHOZÍ = Fáris | DALŠÍ = Fárisí (al) }} {{Textinfo | TITULEK = Fariseové | AUTOR = [[Autor:František Jaroš|František Jaroš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;23. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n30/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Farizeové }} {{Forma|proza}} '''Fariseové''' (hebr. ''perúším'', t. j. oddělení, odloučení, řec. ''{{Cizojazyčně|grc|φαρισαῖοι}}''), důležitá strana židovská v I. stol. př. Kr. a po Kr. Původ mají v reakci proti hellénismu, k němuž přilnula židovská aristokracie. Záhy utvořili mocnou stranu t. zv. ''chasídím'', t. j. zbožných, kteří se zavázati pilně dbáti přikázání zákonních. Pod vedením Júdy Makkabejského súčastnili se boje proti řeckému panství jako samostatná družina (''συναγωγή'' r. 167). Dosáhnuvše náboženské svobody upustili od dalšího boje, ano politické snahy a tendence Hašmoneovců, založiti domácí dynastii, znechutily se '''F'''-ům nadobro. Neshoda — podle svědectví Josefa Flavia úplné nahodilá — mezi Janem Hyrkanem (135—105) a '''F'''-ei vedla k šestiletému krvavému a vášnivému boji za vladaření Hyrkanova nástupce, Jannaje Alexandra (104 — 79). Ale vdova po Alexandrovi, Salome Alexandra, byvši umírajícím manželem upozorněna na bezúčelnost domácí války, smířila se s '''F'''-ei a podporovala i prováděla jejich snahy. Tím nabyli '''F.''' svrchovaného účinu na záležitosti veřejné a nepozbyli ho, ani když Římané, přilákáni jsouce domácími různicemi, učinili všeliké samostatnosti židovské konec. Fariseismus sám dalek byl všeliké politické radikálnosti, za to však jeho idee o příštím království messiánském podněcovaly mysl lidu proti nenáviděné vládě římské. Význam i podstata {{Prostrkaně|fariseismu}} v tom záleží, že jest posledním a nezbytným důsledkem pojímání náboženství jako zákona. Zákon velí, aby byly vyplněny jeho požadavky, tudíž první a hlavní snahou fariseismu jest vyplniti přikázání zákona. Náboženství stanoví povšechné principy, zákon však má na zřeteli jednotlivé případy; proto záhy dostavila se potřeba authenticky vyložiti to, co náboženství povšechně přikazovalo. Učení '''F'''. věnovali se této práci s podivuhodnou pílí a provedli ji do podrobností. Podání starších {{Cizojazyčně|grc|παράδοσις τῶν πρεσβυτέρων}} — jak nazývány výklady a dodatky — požívalo neobmezené úcty, a stoupenci zásad farisejských byli povinni plniti jeho ustanovení jako kterékoliv přikázání. Kdo učinil zadost všem požadavkům zákonním, byl dokonalý; tím ovšem vnitřní cena dobrých skutků trpěla a obsah začasté přecházel v pouhou formu. Ponenáhlu vyvinula se mezi '''F'''-ei jakási duševní aristokracie, která se zakládala na plnění zákona. Stoupenci fariseismu nazývali se vzájemně ''chabérím'', t. j. {{Prostrkaně|druhové, společníci}}; lid byl jim ''‘amha’árec'' t. j. {{Prostrkaně|pozemský}}. Neprávem bývají '''F.''' nazýváni sektou odchylného a mylného učení. O zvláštním učení '''F'''-eů lze mluviti pouze v poměru jejich k {{Prostrkaně|[[../Sadduceové|Sadduceům]]}} (v. t.), od nichž uchylovali se i v zásadních otázkách. Sluší vytknouti: věřili v nesmrtelnost duše a v odměnu i tresty posmrtné. Duše spravedlivých zdržují se v ''šeólu'', t. j. v podsvětí. Nebyla jim cizí víra ve stěhování se duší. Duše spravedlivých mohou se převtěliti, t. j. přejíti do jiného člověka a oživovati jej (metemsómatósis); duše nespravedlivých mohou se přidusiti, t. j. vejíti do člověka živého a všelikým způsobem jej trápiti (metempsychósis). Těla zemřelých vstanou z mrtvých a budou účastna trestu neb odměny. Bůh vzkřísí sice napřed Židy spravedlivé a bude s nimi vládnouti v království messiánském, ale na konci věku vzkřísí všechny lidi a bude je po zásluze souditi. Jsou duchové dobří i zlí, kteří na člověka působí. Dobré i zlé děje se z vůle boží, a zdánlivě svobodné jednání člověka závisí na všemohoucnosti boží. Bůh, dav zákon a učiniv smlouvu s lidem vyvoleným, zavázal se přísným právem odměniti plnitele zákona, učiniti je účastnými království messiánského a věčně je oblažiti a j. — Srv. hlavně J. Wellhausen, Die Pharisäer und die Sadducäer (1874); Cohen, Les Pharisiens (Paříž, 1877); Weber, System der altsynag. pal. Theologie (1880); Montet, Essai sur les originesdes parties Sadd. et Phar. (Paříž, 1883). ''[[Autor:František Jaroš|-roš]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Náboženství v Ottově slovníku naučném]] 5zudtncodzxhofik4vw5ue8bvzfhm85 Ottův slovník naučný/Fenus 0 28526 321753 67228 2026-04-21T06:10:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321753 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fenus | PŘEDCHOZÍ = Fenton | DALŠÍ = Fenwick }} {{Textinfo | TITULEK = Fenus | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;93. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n102/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fenus''' (lat. ''faenus'', ''foenus'') znamená ve starém právu římském zápůjčku úročitelnou ''per aes et libram'' (viz [[../Nexum|{{Prostrkaně|Nexum}}]]) poskytnutou, na rozdíl od ''mutuum'', kterýmžto výrazem byla původně označována pouze bezforemná a neúročitelná zápůjčka. Podle zákona XII tabulí nesměl úrok za jeden rok přesahovati 1/12 kapitálu ('''f.''' ''unciarium''). Později byla tato maximální sazba úroková snížena na polovici ('''f.''' ''semiunciarium''), až konečně byl zapověděn každý úrok. – '''F.''' ''nauticum'' neboli ''pecunia traiecticia'' jest zápůjčka s úmluvou, že věřitel má býti oprávněn žádati vrácení zapůjčené sumy jen tenkráte, když buď loď se zapůjčenou sumou nebo se zbožím za ni koupeným se dostane šťastně na určené místo. Při této zápůjčce mohly pro dobu plavby vymíněny býti úroky nad zákonnou sazbu úrokovou ve výši libovolné. Podle předpisu Justiniánova byly tu dovoleny úroky nejvýše 12%. O tomto omezení pokládá se však za to, že pro obecné právo neplatí. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] eer1lqpud04vy493rmlbyidvfhqgz2d Ottův slovník naučný/Fiala 0 29012 321760 311243 2026-04-21T06:10:57Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321760 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fiala | PŘEDCHOZÍ = Fiakr | DALŠÍ = Fiala (osoby) }} {{Textinfo | TITULEK = Fiala | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;156. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n167/mode/2up Dostupné online.] {{Kramerius|ndk|b759aa20-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fiala (rod) }} {{Forma|proza}} '''Fiala''' neb {{Prostrkaně|fijala}}, {{Prostrkaně|fialka}} neb {{Prostrkaně|violka}} viz {{Prostrkaně|[[../Viola|Viola]]}}; '''f'''. {{Prostrkaně|letní}} a {{Prostrkaně|zimní}}. ''Matthiola annua'' a ''M. incana'' viz {{Prostrkaně|[[../Matthiola|Matthiola]]}}; '''f'''. {{Prostrkaně|noční}}, ''Hesperis matronalis'' viz {{Prostrkaně|[[../Hesperis|Hesperis]]}}; '''f'''. {{Prostrkaně|žlutá}}, ''Cheiranthus Cheiri'' viz {{Prostrkaně|[[../Cheiranthus|Cheiranthus]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Fiala]] r3m89uwhxvp9fl89thxsa5tt80m1m5l Ottův slovník naučný/Fronde 0 29024 321828 299353 2026-04-21T06:11:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321828 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fronde | PŘEDCHOZÍ = Frommel | DALŠÍ = Frondes }} {{Textinfo | TITULEK = Fronde | AUTOR = [[Autor:Karel Bečka|Karel Bečka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 730–731. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n743/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fronda }} {{Forma|proza}} '''Fronde''' [fro͡nd], t.&nbsp;j. »{{Prostrkaně|prak}}«, nazývala se ve Francii strana, která za nezletilosti Ludvíka XIV. utvořila se z popudu parlamentu pařížského proti neobmezené vládě Mazarina a Anny Rakouské, chtějíc zavésti řádnou správu ve financích, v úřadech a v ukládání a vybírání daní. Počátek učiněn byl r. 1648, když parlament pařížský opřel se zvýšení daní a spojiv se dne 13.&nbsp;května s oběma nejvyššími úřady berními, přiřkl sobě právo raditi se a rozhodovati o věcech státních. Mazarin zakázal schůzi odbývati a když parlament neuposlechl, dal 26.&nbsp;srp. 1648 zatknouti presidenta parlamentu Blancmenila a radu Broussela. Zatčení to způsobilo v Paříži veliké rozechvění; lid, pobádán Gondim, pozdějším kardinálem retzkým, vystavěl přes noc 2000 barikád a vymohl, že zatčení byli dne 28.&nbsp;srpna propuštěni. Opposiční strana tato, jíž od dvora bylo dáno jméno ''Frondeurs'', t.&nbsp;j. pračata, zmáhala se každým dnem; obratný Gondi vlivem sličné vévodkyně z Longueville získal jejího bratra Contiho. jejího milence Marsillaca, vévodu z Beaufortu a z Bouillonu a sbíral brannou moc, jejíž velitelem stal se Conti, kdežto velitelem vojska královského byl Condé. Když v noci z 5.&nbsp;na 6.&nbsp;led. 1649 královna s oběma syny svými unikla tajně z Paříže a přeložila dvůr svůj do St.Germainu, stala se válka neodvratnou. Parlament dne 8.&nbsp;ledna prohlásil Mazarina za psance a za původce všech nepokojů a nepořádků a ujal se řízení správy veřejné. Vojsko '''f'''-dy bylo od Condéa u Charentonu poraženo, která porážka nazývána byla posměšně »prvním listem ke Korintským«, protože poražené pluky byly vypraveny od Gondiho, biskupa korintského, a Paříž obležena; ale obléhání se protahovalo, a když král španělský prostřednictvím arciknížete Leopolda Viléma prohlásil, že chce '''f'''-du vydatně podporovati, a Turenne parlamentu pařížskému, ke kterému přistoupily ostatní parlamenty, nabídl vojsko své proti Mazarinovi, byla Anna donucena s protivníky vyjednávati. Dne 11.&nbsp;bř. 1649 byla v Ruelu zavřena smírná smlouva, kterou zabezpečena byla všem svoboda osoby a statků, podrobí-li se do 4 dnů králi, a král se zavázal, že ve dvou následujících létech učiní půjčku jen 12 mill. livrů. Zdálo se, jako by smír ten měl vésti k úplné reformě ústavy dle vzoru anglické; ale členové '''f'''-dy nevytrvali, Mazarin pak neměl nikdy úmyslu zaměniti neobmezenou moc královskou za ústavní, Ukázalo se to nejlépe r. 1650: neb Mazarin, chtěje odstraniti nenáviděného Condéa a zničiti stranu protivnou, dal 18.&nbsp;března Condéa, Contiho a vévodu z Longueville zatknouti, kdežto Turenne, Marsillac a Beaufort jen útěkem se zachránili. Násilný skutek ten vzbudil obecnou nevoli proti Mazarinovi a sympathii pro Condéa, jehož rodina na jihu Francie počala s královskými válku, kdežto Turenne a Longueville na severu a severovýchodě k jeho osvobození vojsko sbírali. Nová tato strana Condéova nazývá se {{Prostrkaně|novou '''f'''-dou}} (''la nouvelle'' '''f'''), na rozdíl od strany parlamentu r. 1648–1649. Mazarin počínal si rázně; Turenne porazen jest u Rethelu a jih jest pokořen, ale v Paříži spojila se stará '''f'''. s novou a parlament dne 9.&nbsp;února 1651 prohlásil kardinála znovu za psance. Po nezdařeném vyjednávání s Condéem uprchl Mazarin 10.&nbsp;ún. do Kolína n.&nbsp;R., Condé 16.&nbsp;ún. uveden jest u vítězoslávě do Paříže a ujal se správy. Neukázal však velikých schopností; za krátko znepřátelil se s Gondim a nepořádky byly na denním pořádku, zvláště když šlechta a duchovenstvo vystoupily proti parlamentu, vytýkajíce mu, že ruší ústavu a osobuje si vrchní moc. Rozvratu tohoto dovedl Mazarin využitkovati dobře ke svému prospěchu; na jeho radu Anna Rakouská získala vévodu z Bouillonu a Turenna, který s vojskem svým postupoval k Orléansu a odtud k Paříži. Dne 2.&nbsp;čce 1652 v předměstí St.-Antoine jest Condé poražen i musil z Paříže ustoupiti, a 21.&nbsp;října slavil Ludvík XIV., r. 1651 prohlášený za plnoletého, vjezd do města, které toužíc po klidu, s radostí ho uvítalo. Tím skončila se válka, ale ne vítězstvím strany oprav, nýbrž utužením neobmezené moc: královské; nebo mladý král, svolav na zejtří parlament, prohlásil, že všecka moc náleží králi, zrušil všecky ústupky parlamentu dříve učiněné a když parlament odvážil se odporovati, jest mocí potlačen a dne 3.&nbsp;ún. 1653 zaujal Mazarin své dřívější postavení. Viz Sainte-Aulaire, Histoire de la '''F'''. (Paříž, 1860, 2&nbsp;sv.); Chéruel. Hist. de France pendant la minorité de Louis XIV. (t., 1880); Hist. de France sous le ministère de Mazarin (t., 1882). ''[[Autor:Karel Bečka|Bka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném|Fronde]] [[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Fronde]] cypempbq34wf4edranbhnpfxpg9cd1m Ottův slovník naučný/Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871 0 29074 321820 98742 2026-04-21T06:11:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321820 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871 | PŘEDCHOZÍ = Francouzská metlice | DALŠÍ = Francovice }} {{Textinfo | TITULEK = Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871 | AUTOR = [[Autor:Josef Pekař|Josef Pekař]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 610–612. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n623/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Prusko-francouzská válka }} {{Forma|proza}} '''Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871''' jest v následcích svých nejdůležitější událostí poslední doby. Jí byla evropská převaha Francie posunuta na Německo, Německo sjednoceno v dědičném císařství Hohenzollernském a zvětšeno o Elsasy a Lotrinsko a ve Francii založena republika. O příčinách války viz čl. {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, dějiny, str.&nbsp;599. Francouzská vláda dala se do války velmi lehkomyslně. Na papíře měla sice více než million vojáků, ale ve skutečnosti nebylo s počátku pohotově ani 300.000. Reorganisace armády, o kterou byl pracoval maršál Niel, byla ustala s jeho smrtí, a země, pravého stavu věcí neznalá, důvěřovala ve svou brannou moc a její legendární převahu nad každým nepřítelem. Ve skutečnosti znala armáda franc. málo kázně a ducha vojenského, vedena jsouc většinou neschopnými generály, kteří děkovali své postavení jen dvorskému favoritismu, žárlíce na sebe a intrikujíce proti sobě, i tváří v tvář nepříteli. Pevnosti, arsenály a zásoby byly opatřeny nedostatečně; ale nejhorší byla vojenská administrace, jež od počátku poskytovala obraz zmatku až neuvěřitelného. Napoleon neměl spojenců, a jen pro případ, že by vojska jeho vtrhla rychle do jižního Německa, mohl se nadíti pomoci od Rakouska a Italie. Šlo mu proto o rychlé překročení Rýna – u Met mělo býti soustředěno spěšně 150.000, u Štrasburku 100.000 a u Châlonsu 50.000 mužů. Tak posílány byly pluky rychle k hranicím, ač nebyly ještě úplně mobilisovány. V Châlonsu soustředěna záloha (as 34.000), u Met pod Bazainem shromážděno na 130.000 mužů, v Elsasu pod Mac-Mahonem 47.000; ale nedostávalo se odvahy postoupiti útočně přes hranice, kdežto zatím za zády této armády panoval děsný zmatek vojsk, nevědoucích, co činiti a kam táhnouti. Zcela jinak utvářily se poměry v Německu. Král Vilém vydal rozkaz o mobilisaci dne 15.&nbsp;čce, dne 16.&nbsp;a 17. mobilisovaly Bavorsko, Virtembersko a Badensko, jež vedle smluv z r. 1866 podřídily své armády pruskému velení. Tím byly naděje Napoleonovy v neutralitu jižního Německa a pomoc Rakouska a Italie pochovány. Německo stálo proti Francii, jež byla sotva s to, aby odolala jedinému spolku severoněmeckému, sjednoceno, a obratnost Bismarckova dovedla vylíčiti nadcházející válku jako národní a rozplameniti patriotismus všeho Němectva. Mobilisace armád byla připravena a promyšlena do nejmenších podrobností, a Německo postavilo vkrátce 447 000 mužů a připravilo 574.000 zálohy. Utvořeny byly tři armády, z nichž první pod gener. Steinmetzem (75 praporů, asi 50 000 mužů, 64 švadron, 270 děl) shromažďovala se na dolní Saaře, druhá pod princem Bedřichem Karlem (181&nbsp;pr., 194.000&nbsp; m., 156&nbsp; šv. a 630 děl) na horní Saaře, třetí pod korunním princem Bedřichem Vilémem (153&nbsp;pr., 125.000&nbsp;m., 134&nbsp;šv. a 576 děl) u Landavy a Karlsruhe. Záloha dvou arm. sborů stála u Mohuče. Duší hlavního generálního štábu byl maršálek Moltke. Měli-li Francouzové lepší ručnice (chassepotky) a mitrailleusy, jichž účinek byl ostatně velmi přeceňován, bylo německým vojskům velikou výhodou, že každé divisi pěší přidělen byl 1 pluk jízdy a jen ze zbývajících pluků zřízeny samostatné jízdné divise. Německá jízda, jež postupovala před pěchotou, kryla pohyby i sílu vlastní armády, vyzvídajíc zprávy o pohybech a počtu nepřítele, kdežto francouzské jízdy užíváno bylo takřka jen jako zálohy do bitvy. Francouzské loďstvo nebylo v lepším stavu než vojsko; nemajíc dosti mužstva, nemohlo proti německému pobřeží, s dostatek obsazenému, nic podniknouti. Napoleon odebral se 28.&nbsp;čce se svým synem do Met, aby převzal vrchní velení, král Vilém 31.&nbsp;čce odejel do Mohuče. Tou dobou bylo ještě lze užiti převahy francouzské proti pravému křídlu německé armády a proniknouti za Rýn; ale Francouzi, majíce upřílišené zprávy o síle vojsk německých, ustanovili spokojiti se defensivou. Jedinou výjimkou je útok na {{Prostrkaně|Saarbrücken}} z 2.&nbsp;srp., kde bylo užito celého arm. sboru Frossardova proti malé posádce 1300 mužů. Zapuzení její slavila franc. vláda jako vítězství. Německým plánem bylo proraziti střed franc. moci na Mosele a dobyti tak nejbližší operační čáry k Paříži. K tomu cíli mělo býti pravé křídlo franc. zatlačeno ku středu, a úkol ten připadl třetí něm. armádě, jež majíc nejdále k Mosele, musila nejdříve dáti se na pochod. Dne 4. srpna vytrhla od Landavy k {{Prostrkaně|Weissenburku}}, kde porazila franc. divisi Douayovu. Mac-Mahon spěchal postup nepřítele zastavit, ale v bitvě u {{Prostrkaně|Wörthu}} (6.&nbsp;srp., také slove bitva ta u {{Prostrkaně|Froeschwilleru}} nebo u {{Prostrkaně|Reichshofenu}}) byl přemocí poražen, a armáda korunního prince překročila bez odporu Vogésy. Badenská divise Beyerova, v Elsasu zanechaná, oblehla 9.&nbsp;srpna Štrasburk. V den bitvy u Wörthu donutily části 1.&nbsp;a 2.{{Prostrkaně|}}německé armády v bitvě u {{Prostrkaně|Spicheren}} (též u {{Prostrkaně|Forbachu}}) generála Frossarda po krvavém boji k ústupu k Mosele a postoupily rovněž na půdu francouzskou. Dne 11.&nbsp;srpna stály hlavní síly všech tří armád již před moselskou linií, soustředěny v délce 52&nbsp;''km'', od Met až k Nancy. Následkem událostí těchto padlo v Paříži ministerstvo Ollivierovo. Nový kabinet hr. Palikao jal se starati energičtěji o rozmnožení branné síly říše. U Châlonsu zřizována byla nová armáda a pečováno též o obranu Paříže. Vrchní velení předal císař Bazainovi. Nepříteli šlo již o to, aby spojení k Paříži, tedy předem k Verdunu, bylo Francouzům od. říznuto. Napoleon proto poručil Bazainovi, aby ustoupil za Mosu a spojil se s vojskem u Châlonsu. Bazaine strojil se 14.&nbsp;srp. odtáhnouti k Verdunu; ale když téhož dne udeřila armáda korunního prince na jeho zadní voj, došlo k bitvě ({{Prostrkaně|Colombey-Neuilly}}, též {{Prostrkaně|Borny}}), kterou bylo odtažení Bazainovo o dva dny zdrženo, kdežto zatím druhá armáda německá získala čas překročiti Moselu. Bazaine, jenž byl se svými 170.000 muži již také na levém břehu Mosely, chtěl, jak se zdá, zůstati buď jak buď u Met a tak nedostal se na pochodu k Mose dne 15. srpna dále, než k Doncourtu a Vionvilleu, kde je) zatím druhého dne ráno 3-sbor druhé armády dostihl. Došlo ke krvavému a houževnatému boji ({{Prostrkaně|Gravelotte}}, též {{Prostrkaně|Rezonville}} nebo {{Prostrkaně|Vionville-Mars-la Tour}}), v němž konečně, když přibyly i ostatní části druhé armády, Němci zvítězili. Bazaine zřekl se následkem toho tažení k Verdunu zjevně, vrátil se dne 17. k Metám a dne 18. postavil se k bitvě ({{Prostrkaně|Gravelotte}} nebo {{Prostrkaně|St. Privat}}), v níž byl poražen. Tím byla rýnská franc. armáda uzavřena v Metách se všech stran. První a druhá něm. armáda zůstaly u Met, ze tří sborů druhé armády utvořena byla samostatná čtvrtá armáda mosská, jež měla spolu s třetí armádou operovati proti vojsku maršálka Mac Mahona, jenž soustředil u Châlonsu 135 000 mužů. Třetí a čtvrtá německá armáda překročila 20.&nbsp;srp. Mosu, míříc k Châlonsu, když náhle došla zpráva, že Mac Mahon Châlons opustil. Z Londýna bylo současně oznamováno, že maršálek chce Bazaina v Metách osvoboditi. Mac Mahon vskutku, lákán Bazainem, jenž sliboval, že pronikne směrem k Montmédy, obrátil se k Remeši, a bylo by se mu snad podařilo dostati se po belgické hranici, pod ochranou pevných míst pohraničních, až blízko k Metám, kdyby plán byl býval proveden rychle a energicky. Ale Mac Mahon, nemaje zpráv od Bazaina, postupoval tak pomalu, že obě něm. vojska mohla zatím pospíšiti k severu a postaviti se mu v cestu. Po srážkách u Buzancy (27.&nbsp;srp.), Nouartu (29.&nbsp;srpna) a Beaumontu (30.&nbsp;srp.) bylo nutno plánu o spojení s Bazainem se vzdáti Maršálek byl na rozpacích, co podniknouti, až konečně rozhodl postaviti se k bitvě proti dvojnásobné přesile. Dne 1.&nbsp;září u {{Prostrkaně|Sedanu}} byli Francouzi po krvavých bojích obklíčeni se všech stran a po hrdinné, leč marné obraně donuceni se vzdáti. Císař Napoleon, as 3000 důstojníků, 83.000 mužů padlo v německé zajetí, přes 500 děl, 66.000 ručnic, 1072 vozů, 12.000 koní dostalo se vítězi. Přímým následkem této hrozné, ponižující porážky byl pád císařství. Státním převratem ze 4.&nbsp;září (viz článek {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, dějiny str. 599.) byl mír posunut do nedohledné dálky, neboť vláda národní obrany nechtěla postoupiti ani píď francouzské půdy. Bylo třeba dokončiti dílo vítězství podmaněním Paříže. Armády obou princů daly se od Sedanu na pochod k Paříži, k níž přitrhly 15.&nbsp;září. Obrana Paříže dála se s napjetím všech sil, ale obmezovala se pouze na defensivu; výpady, ač hojné, podnikány byly se silami nedostatečnými, kdežto Němci, uhájivše a upevnivše své posice, mohli čekati, až Paříž, se všech stran sevřená, bude hladem donucena vzdáti se a kapitulací pevností pohraničních uvolněny budou ostatní německé armády. Dne 27.&nbsp;září vzdal se Štrasburk a již po měsíci (27.&nbsp;října) kapituloval v Metách Bazaine s nejlepší armádou 173&nbsp;000 mužů. Tím zdála se porážka Francie býti zpečetěna. Vláda s Gambettou v čele a celá země, pokud byla prosta okkupace, pracovala zatím s vlasteneckým zápalem a horečnou přičinlivostí o zřízení nových armád v provinciích. Ještě v září organisovány byly veliké odvody, takřka ''levée en masse'' a postaveno vskutku na 600.000 mužů a opatřeno 1400 děl. Armáda na Loiře vzrostla brzo na 150.000 m. Německá vojska, zaměstnaná dosud u Met a u Paříže, proti této moci nestačovala, ale bojovala s ní přece s úspěchem (10.&nbsp;řij. u Artenay, 11.&nbsp;u Orléansu, 18.&nbsp;Châteaudun, 17.&nbsp;list. Dreux, 18.&nbsp;Château neuf – vyjma vítěznou pro Francouze srážku u Coulmiersu 9.&nbsp;list.), a když po pádu Met tři sbory druhé armády pod princem Bedřichem Karlem pospíšily na Loiru, byl plán Francouzů o osvobození Paříže zmařen úplně. Loirská armáda po některých úspěších ve výhodném postavení u {{Prostrkaně|Orléansu}} (1.&nbsp;pros. Villepion) byla 2.&nbsp;až 4.&nbsp;pros. poražena a rozdělena ve dví. Hlavní moc pod Chanzym obrátila se k západu, druhá čásť pod Bourbakim k východu. Chanzyho podařilo se Němcům, ač jen s napjetím všech sil, zatlačiti zpět (8.–10. pros. u Beaugency) k Vendôme a dále k {{Prostrkaně|Le Mansu}}, kde byli Francouzi konečně po některých pokusech offensivy poraženi (12.&nbsp;led.). Chanzy sice sesílil a sebral své sbory znovu; ale když chystal se k útoku proti mnohem slabšímu a zemdlenému nepříteli, došla zpráva o příměří. Proti armádě severní (as 50.000 m.), jíž od poč. pros. velel Faidherbe, vytrhla od Met část prvé něm. armády pod velením Manteufflovým. Dne 27.&nbsp;list. byli tu Francouzi poraženi u {{Prostrkaně|Amiensu}} a donuceni ustoupiti k severu, kde chráněni jsouce pevnostmi a loďstvem byli v bezpečí. Když nepřítel pronikl až k Rouenu. pojal Faidherbe plán proniknouti za jejich zády k Paříži. Manteuffel vrátil se však rychle zpět a odrazil Faidherba 23.&nbsp;pros. na {{Prostrkaně|Hallue}}. Faidherbe pokusil se od Arrasu počátkem ledna po třetí o offensivu a brzy na to po čtvrté, až dne 18.&nbsp;led. byl u {{Prostrkaně|Saint Quentinu}} znovu odražen. Příměřím pak byly jeho pokusy o proniknutí k Paříži zastaveny úplně. Ve Vogésách organisovala se od října z osamělých sborů (mezi nimi i sbor dobrovolníků Garibaldových) t.&nbsp;zv. armáda východní. Proti ní postupoval generál Werder, jenž kryl obležení Belfortu. Werder přinutil Cambrielsa k ústupu (6.&nbsp;říj. u Etivalu; dne&nbsp;30. dobyl Dijonu) a mladý Garibaldi, jenž byl (19.&nbsp;list.) přepadl posádku v Châtillonu, byl, pokoušeje se o útok na Dijon, odražen a zahnán zpět (26.&nbsp;a 27.&nbsp;list.). Hrdinná obrana Belfortu, odražení Němců od Autunu (1.&nbsp;pros.) a úspěch generála Cremera (u Nuits 18.&nbsp;pros.) přiměly vládu k odeslání Bourbakiho od Loiry na vých. bojiště. Bourbaki měl osvoboditi Belfort, spojení nepřítele přerušiti a proniknouti po případě na Rýn. Werder však, zpraven byv o tažení Bourbakiově, spěchal mu zahradit cestu a dovedl uhájiti svých posic v trojdenní bitvě na {{Prostrkaně|Lisaině}} (15.–17.&nbsp;led.) proti veliké přesile Francouzů (150.000&nbsp;m). Zatím zvěděl Bourbaki, že Werderovi na pomoc spěchá Manteuffel, kterému svěřena byla t.&nbsp;zv. jižní armáda, nově utvořená ze 2&nbsp;sborů, a ustoupil proto od Besançonu vých. směrem k hranici švýcarské. Manteuffel pojal smělý plán donutiti jej k bitvě nebo k ústupku na neutrální půdu švýcarskou, což se mu po vítězné bitvě u {{Prostrkaně|Pontarlieru}} (29.&nbsp;led.), zejména následkem zmatku franc. generálů, nevědoucích, že armáda jejich z příměří právě smluveného jest vyloučena, cele podařilo. Francouzům nezbylo než uchýliti se do Švýcar (1.&nbsp;ún.), kde byli odzbrojeni a internováni až do míru. Tak byla ztracena poslední franc. armáda, čítající ještě 84&nbsp;000&nbsp;m. Armáda nejsilnější, pařížská, byla již 28.&nbsp;ledna se vzdala, když i poslední veliký výpad (19.&nbsp;led. z Mont-Valérien) se byl nezdařil a když nedostatek potravin, povstání strany převratu v Paříži samé a neúspěch boje v provinciích kapitulaci diktovaly. Trojtýdenní příměří, jež bylo zároveň smluveno, neplatilo pro východní bojiště, kde po zničení armády Bourbakiho hájil se ještě Belfort, jenž po houževnaté obraně vzdal se teprve 16.&nbsp;ún. na rozkaz vlády franc. Kapitulací Paříže dostaly se Němcům všechny tvrze se vším válečným materiálem, zbraně, prapory a polní dělostřelectvo. Posádka pařížská (131.000&nbsp;m. řadového vojska, 14.000 námoř., 100.000&nbsp;m. mobilní gardy, 40.000 raněných a nemocných) internována v městě až do míru, Paříž zaplatila 200 mill.&nbsp;fr. válečné daně. Příměří bylo ještě dvakráte prodlouženo a za něho byly praelimináře míru smluveny a ratifikovány (viz {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, dějiny, str. 599.). Válka stála Francii 156&nbsp;000 mrtvých a 143.000 raněných, Německo 44.000 mrtvých a 127.000 raněných. Francie ztratila 14.475&nbsp;''km''<sup>2</sup> s 1,600.000&nbsp;ob. a obtížila se dluhem 10&nbsp;milliard, jenž zvětšuje rozpočet ročně o 840&nbsp;mill. Nejdůležitějším následkem války je napjatý poměr mezi Francií a Německem, jenž určuje politiku evropskou v době nejnovější, vede k nesmírnému zbrojení ve všech evropských státech a hrozí neustále propuknouti v novou, ještě hroznější válku na život a na smrt. {{Prostrkaně|Literatura}}. Der Deutsch-französ. Krieg 1870–71, redig. von der kriegsgeschichtlichen Abteilung des Grossen Generalstabes (1874 až 1881, 5&nbsp;sv.); Moltke, Gesch. des Deutschfranzös. Krieges 1870-71 (1892, 1&nbsp;sv.) dále četné popisy více méně populární (Rüstow, Hiltl, Fechner, Scherr a&nbsp;j.). Franc. i něm. lit. shrnuta je u Alb. Schulze, Bibliographie de la guerre franco-allem. et de la Commune de 1871 (Paříž, 1886). Zvlášť jmenovati třeba: Freycinet, La guerre en province pendant le siége de Paris (1871); d'Aurelle de Paladines, La première armée de la Loire (1872); Chanzy, La deuxième armée de la Loire (8.&nbsp;vyd. 1888); Faidherbe, Campagne de l'armée du Nord (1871); Bazaine. L'armée du Rhin (1871); Vinoy, Siège de Paris (1872); Ducrot, La défense de Paris (1875–78); Boulanger, L'invasion allemande (1888–90). ''[[Autor:Josef Pekař|Pkř.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny Francie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny Německa v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] 6zxitrrfq7iksdmztqshjhr1q6yrtp3 Ottův slovník naučný/Germain (obce) 0 29203 321896 314030 2026-04-21T06:13:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321896 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Germain (obce) | PŘEDCHOZÍ = Germain | DALŠÍ = Germain Sophie }} {{Textinfo | TITULEK = Germain | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Germain''', {{Prostrkaně|Saint-'''G'''}}. [s ͡en žerm ͡en], jméno několika míst ve Francii, z nichž jsou důležitější: '''1)''' St.-'''G'''. {{Prostrkaně|du Bois}} [-dy boa], hl. město kantonu v dep. Saône-et-Loire, arr. louhanském, při trati Paříž-Lyon Středomořské žel. dráhy; má 1057, jako obec 2682 ob. (1891) a dosti vyvinuté hrnčířství. '''2)''' St.-'''G'''. {{Prostrkaně|en Laye}} [- ͡an léj], kant město ve franc. dep. Seine-et-Oise, arr. versaillském, 21&nbsp;''km'' záp. od Paříže, na l. bř. Seiny, s Paříží spojené žel. drahou. St.-'''G'''. má velký, starobylý, historicky proslulý zámek, knihovnu a skvostnou terrasu (2400 ''m'' dl., 35 ''m'' š.) s překrásnou vyhlídkou na údolí Seiny. Založil ji r. 1796 zahradník Le Nôtre. Při již. konci terrasy stojí t.&nbsp;zv. pavillon Jindřicha IV., zbytek to zámku postaveného Jindřichem II., jenž zbořen byl r. 1776. '''G'''. má 14.262 ob. (1891), značný průmysl textilní a výrobu žel. zboží a faiencí. Nedaleko rozkládá se {{Prostrkaně|Saint-germainský les}} ve výměře 4400 ''ha'', obehnaný zdmi, s malým letohrádkem {{Prostrkaně|Les Loges}}. Zámek v St.-'''G'''-u vystavěný Ludvíkem VI. byl spálen Angličany, avšak Karlem V. r. 1367 opět obnoven. Od doby Františka I., jenž zámek značně rozšířil, sídlili zde králové francouzští velmi zhusta a zámek zvelebovali, jmenovitě Jindřich II. a Ludvík XIV. St.-'''G'''. jest rodištěm Jindřicha II., Karla IX., Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Ludvík XIII. zde též zemřel. R -1570 uzavřel zde Karel IX. mír s Hugenoty, r. 1635 Richelieu úmluvu s Bernhardem Výmarským. R. 1679 uzavřen v St-'''G'''-u mír mezi Francií a Braniborskem. R. 1689 přenechal Ludvík XIV. zámek vypuzenému králi anglickému Jakubu II., jenž zde zemřel r. 1701. Téhož syn, praetendent Jakub III., také zde sídlil. Od té doby přestal býti zámek sídlem královským. Za Napoleona I. sloužil zámek za školu pro jezdectvo, za doby restaurace byl kasárnami, později pak vojenskou trestnicí. Napoleon III. dal jej opět restaurovati a zřídil z něho národní museum. Srv. Lacombe, Le château de St. '''G'''. (4.&nbsp;vyd. Paříž, 1874). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Germain (obce)]] mi0u0a2fckouelqajw5xzp0c32cepet Ottův slovník naučný/Germain 0 29204 321895 314029 2026-04-21T06:13:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321895 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Germain | PŘEDCHOZÍ = Germ. | DALŠÍ = Germain (obce) }} {{Textinfo | TITULEK = Germain | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Germain''' [žerm ͡en], franc. jméno mužské, lat. {{Prostrkaně|Germanus}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Germain]] 4wq246b91pqk88lnngukyfkd27n2zzu Ottův slovník naučný/Germ. 0 29205 321894 97246 2026-04-21T06:13:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321894 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Germ. | PŘEDCHOZÍ = Gerl z Gerlsteyna | DALŠÍ = Germain }} {{Textinfo | TITULEK = Germ. | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Germ.''': '''1) G'''., zoologický skratek = Ernst Friedrich {{Prostrkaně|Germar}}. – '''2) G'''., botan. skratek, jímž označen Ernest {{Prostrkaně|Germain de Saint-Pierre}}, botanik a lékař franc., jenž vedle prací vykonaných společně s {{Prostrkaně|E. Cossonem}} vydal hlavně: ''Guide du botaniste'' (Pař., 1852); ''Histoire iconographique des anomalies de l'or ganisation dans le règne végétal'' (t., 1855, 16 tab.); ''Nouveau dictionnaire de botanique'' (t., 1870). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] kv4bqxbmv2b6rkztujv41uo8cxduhoh Ottův slovník naučný/Gerl z Gerlsteyna 0 29206 321892 97244 2026-04-21T06:13:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321892 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gerl z Gerlsteyna | PŘEDCHOZÍ = Gerlsdorf | DALŠÍ = Germ. }} {{Textinfo | TITULEK = Gerl z Gerlsteyna | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gerl z Gerlsteyna''' viz {{Prostrkaně|[[../Goerl z Gerštejna|Goerl z Gerštejna]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] fr3nbkb4icz5bwx9mwdfk022zzxxee2 Ottův slovník naučný/Gerlsdorf 0 29207 321893 97245 2026-04-21T06:13:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321893 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gerlsdorf | PŘEDCHOZÍ = Gerlovo | DALŠÍ = Gerl z Gerlsteyna }} {{Textinfo | TITULEK = Gerlsdorf | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gerlsdorf''', ves na Moravě viz {{Prostrkaně|[[../Gerlichov|Gerlichov]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 2pbdhwab4w7b7twy52n6u6amqaywvcb Ottův slovník naučný/Gindely 0 29371 321902 275045 2026-04-21T06:13:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321902 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gindely | PŘEDCHOZÍ = Gin | DALŠÍ = Ginevra }} {{Textinfo | TITULEK = Gindely | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Vojtěch Jaromír Nováček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;133–134. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n144/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Antonín Gindely]] | WIKIPEDIA-HESLO = Antonín Gindely }} {{Forma|proza}} '''Gindely''' {{Prostrkaně|Antonín}} (* 3. září 1829 v Praze, † 27. října 1892), syn otce německého a české matky; studoval nejprve bohosloví, pak práva, stal se r. 1852 doktorem filosofie a pomocným učitelem na českých školách reálních v Praze, v l. 1853 – 1855 byl supplentem všeobecných a rakouských dějin na universitě olomúcké, načež stal se r. 1857 professorem reálních škol v Praze a r. 1862 mimořádným, 1867 řádným professorem university pražské. Vedle toho byl od r. 1862 do smrti archivářem zemským království Českého. Ve dvou létech prázdně (1855 – 1857) prozkoumal '''G.''' četné archivy v Čechách, v Polsku a v Německu, sbíraje prameny pro své dějiny Bratří českých: ''Böhmen u. Mähren im Zeitalter der Reformation. I. Abth. Geschichte der böhmischen Brüder'' (Praha, 1857 – 58, 2 sv.); o rok později vydány ''Quellen zur Gesch. der böhm. Brüder, vornehmlich ihren Zusammenhang mit Deutschland betreffend'' (Vídeň, 1859, Fontes rer. Austr. XIX). S nimi souviselo pojednání ''Über des Johann Amos Comenius Leben und Wirksamkeit in der Fremde'' (víd. akad., 1855, 2. vyd. přepracované a rozšířené ve Znojmě, 1892). Pracemi těmi stal se '''G.''' známým v širších kruzích, což přimělo vládu k tomu, že mu udělila několikaletou dovolenou, aby pro své práce mohl sbírati látku nejen v archivech rakouských a německých, ale i v Brusselu, Haagu, Paříži a Simancas. O této archivní cestě podal '''G.''' zprávu: ''Meine Forschungen in fremden und einheimischen Archiven'' (Sitzungsberichte der Wiener Akad., 1862). Hojnost nových neznámých pramenů přiměla '''G'''-ho k tomu, že odhodlal se sepsati dějiny války 30leté a doby bezprostředně předcházející od r. 1600. Záhy mohl vydati dějiny panování Rudolfa II. : ''Rudolf II. und seine Zeit'' 1600 – 1612 (Praha, 1863 a 1868, 2 sv.) a dějiny panování císaře Matiáše, jako první svazek své hlavní práce ''Geschichte des dreissigjährigen Krieges'' (1869). Další tři svazky téhož (1878-1880) obsahují dějiny českého povstání a průběh války falcké do r. 1632. Na ovládnutí ohromné látky snesené pro další průběh války 30leté nestačila ani neobyčejná vytrvalost '''G'''-ho; vidělť se nucena jako průpravu k hlavní práci své sepsati celou řadu jednotlivých, dílem obšírných pojednání, jež uveřejňoval hlavně v publikacích vídeňské akademie a král. české spol. nauk, jako na př. ''Geschichte der böhmischen Finanzen von 1526 bis 1618'' (Denkschriften víd. akad. XVIII., 1869) anebo o sobě, jako ''Waldstein während seines ersten Gener lates im Lichte der gleichzeitigen Quellen 1625 – 30'' (2 díly, 1886), kteréhož spisu pokračování je pojednání ''Waldsteins Vertrag mit dem Kaiser bei der Übernahme des zweiten Generalates'' (v Pojednáních král. spol. nauk, VII 3, 1889); do A. Szilágyiho Magyar történeti életrajzok (sbírky životopisů osob v dějinách uherských vynikajících) přispěl životopisem Bethlena Gabora, vydav současně (1890) v uherské akademii ''Acta et documenta historiam Gabrielis Bethlen illustrantia''. O dějinách celé války 30leté pojednal stručně v populárním spise: ''Geschichte des dreissigjährigen Krieges'' 1882, 3 sv.). K návrhu '''G'''-ho uloženo archivu zemskému vydávání objemné publikace pramenů ''Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu'', jíž od r. 1877 do smrti '''G'''-ho vyšlo 7 silných svazků. Jako spis pohrobní vydány Tuptzem '''G'''-ho dějiny reformace katolické: ''Geschichte der Gegenreformation in Böhmen'' (1894). Vedle prací čistě vědeckých sepsal '''G.''' celou řadu učebnic dějepisu všeobecného pro školy střední, které v originále německém a překladech do jazyka českého a chorvátského dočkaly se hojných vydání. Vědecké práce '''G'''-ho některé přísně posouzeny a namnoze nespravedlivě odsouzeny; zejména po vydání Dějin českého povstání jazykem českým napaden Gindely způsobem neslýchaným, při čemž více rozhodovalo ukvapené rozhořčení vlastenecké, než sama znalost věci; na druhé straně ovšem popříti nelze, že v '''G'''-ho líčení Valdštejna, kterého již od převzetí prvního generalátu pokládá za velezrádce a líčí barvami nejčernějšími, od odborníků obírajících se výhradně tou otázkou (Hallwich, Schebek) nalezeno a prokázáno mnoho slabých stránek, což zavdalo příčinu k neutěšené polemice, která způsobila oběma stranám mnoho trpkých chvil. Palacký vyhlídl si '''G'''-ho za svého pokračovatele, jeho působením založen archiv zemský, za jehož prvního archiváře ustanoven '''G.''' s tím úmyslem, aby v dějepise českém od r. 1526 do nejnovějšího věku pokračoval. Gindely úkolu toho s mysli nespouštěl, ale práce již prve počaté, které odložiti bylo nesnadno, staly se mu překážkou; nicméně dlouholetými pracemi jeho jest úkol budoucího historiografa českého nemálo usnadněn. Se strany kompetentní vědecká činnost '''G''' ho došla záhy uznání; již r. 1855 jmenován mimořádným a 1864 řádným členem král. české spol. nauk, r. 1861 stal se dopisujícím a r. 1870 řádným členem akademie vídeňské, s nejvyššího místa byl r. 1874 vyznamenán řádem železné koruny třetí třídy, došed před tím vysoce čestného povolání za učitele dějepisu zvěčnělého korun. prince Rudolfa, konečně r. 1890 zvolen za řádn. člena České akademie cís. Františka Josefa. Viz pamětní řeč prof. V. V. Tomka v Almanachu České akad. (III, 1893, str. 26) a A. Hubera v Almanachu víd. akad (XXIII., 1893, str. 296), kde nachází se též zdařilá podobizna '''G'''-ho. ''[[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Nk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 47fryinm7ymi7wggdetyqtdtzjuoepb Ottův slovník naučný/Goll 0 29372 321925 191912 2026-04-21T06:14:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321925 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goll | PŘEDCHOZÍ = Golkonda | DALŠÍ = Gölle }} {{Textinfo | TITULEK = Goll | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;271–273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n282/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Jaroslav Goll]] | WIKIPEDIA-HESLO = Jaroslav Goll }} {{Forma|proza}} '''Goll: 1) G.''' {{Prostrkaně|Friedrich}}, lékař něm. (* 1829 v Curichu). Lékařství vystudoval v Curichu, Vircpurku a v Paříži, r.&nbsp;1862 habilitoval se jako docent ve svém rodišti a působí tu dosud jako prof. farmakologie. Jeho jméno uvádí se někdy ve spojení se zadním podélným provazcem v míše. Mezi hlavní jeho práce z anatomie a fysiologie patří ''Ueber den Einfluss des Blutes auf die Nierensekretion'' (1853); ''Ueber die feinere Anatomie des Rückenmarkes'' (1868); ''Die Vertheilung der Blutgefässe auf die Rückenmarksquerschnitte'' (1864). '''2) G.''' {{Prostrkaně|Jaroslav}}, historik a básník český (*&nbsp;11.&nbsp;čce&nbsp;1846 v Chlumci n.&nbsp;C.), syn lékaře Adolfa '''G'''-a. S otcem přesídlil se do Hradce Králové a později do Ml. Boleslavě. V těchto městech, jakož i v Praze studoval gymnasium, v posledním i universitu, na níž povýšen byl r.&nbsp;1870 na doktora filosofie. R.&nbsp;1870—71 působil na gymn. v Ml. Boleslavi. Za vědeckými účely meškal potom r.&nbsp;1871—72 v Gotinkách u slavného G.&nbsp;Waitze a roku následujícího v Berlíně jako tajemník vyslance Spoj. Států amerických, historika G.&nbsp;Bancrofta. Navrátiv se do Prahy, byl od r.&nbsp;1874—80 professorem na Českoslov. obchodní akademii. Současně habilitoval se r.&nbsp;1875 na univ. pro všeobecnou historii i byl z docentů, kteří konali čtení svá také jazykem českým. R.&nbsp;1880 jmenován byl mimoř., r.&nbsp;1885 řádným professorem. R.&nbsp;1891 až 1892 byl děkanem české filosofické fakulty. Počátky '''G'''-ovy činnosti literární padají do jeho studijních dob. Seznámiv a spřáteliv se v Praze s Hálkem a Nerudou, přispíval do různých časopisů belletristických (jmenovité do Květů, později i do nově založené Osvěty) zprvu překlady básnickými z frančiny, polštiny a italštiny, potom i původními pracemi básnickými. Ve Květech uvedl také poprvé do češtiny několika úryvky Mickiewiczova {{Prostrkaně|Pana Tadeusza}}; tamže (1868) uveřejněna jeho povídka ''Večerní hvězda'' a přednáška v Uměl. Besedě ''O národní poesii ukrajinské''. Roku 1874 vydal svazeček původních básní, které byly kritikou příznivě přijaty, prozrazujíce nevšední nadání básnické. Snad ku škodě české belletrie, ale jistě na veliký prospěch české vědy historické obrátil se '''G.''' záhy k tomuto oboru. Za pobytu svého v cizině zanášel se zvláště historií franc. a angl. Z tohoto oboru vzata jest také látka k jeho dissertaci habilitační ''{{Cizojazyčně|de|Die französische Heirat. Frankreich und England 1624 und 1625}}'' (Praha, 1876). Z téhož pobytu v cizině datují se články ''Bohemica ve sbírce rukopisů knihovny v Gotinkách'' a ''Stará píseň morní'' (z rkp. berlínského) v Musejníku r.&nbsp;1873. V první době po svém návratu zanášel se '''G.''' se zálibou a úspěšně dějinami XVII.&nbsp;stol. Náleží sem: ''O slezském majestátě Rudolfa&nbsp;II.'' (ČČM., 1874; ''Příspěvky k životopisu Komenského'' (t., 1874); ''K dějinám r.&nbsp;1620. Ze současných dopisů'' (Osvěta IV., 1874); ''Současné zprávy o defenestraci'' (ČČM., 1875); ''Poměry evropské po bitvě na Bílé Hoře'' (t., 1875); ''{{Cizojazyčně|de|Über Mannsfeld im J.&nbsp;1624}}'' (»{{Cizojazyčně|de|Sitzb.}}« učené spol., 1875). Delší práce z tohoto oboru uveřejněny byly v Pojednáních učené společnosti ''{{Cizojazyčně|de|Der Convent v. Segeberg 1621}}'' (1875) a ''{{Cizojazyčně|de|Der Vertrag von Alt-Ranstaedt, Oesterreich und Schweden 1706—1707}}'' (1879). Odtud obrátil se '''G.''' k době husitské, v této pak zvláště k dějinám Jednoty bratrské, v jichž znalosti nemá soupeře. K poznání pramenů o vzniku a starších dějinách této náboženské společnosti navštívil '''G.''' téměř všecka čelnější místa české emigrace, kde památky toho druhu najíti doufal. Zprávy jeho o bohemikách těchto knihoven jsou zároveň jakýmsi jeho itinerářem. Jsou to: ''Archiv Ochranovský'' (ČČM., 1876); ''Krátká zpráva o některých rukopisech Žitavských'' (t., 1876); ''{{Cizojazyčně|de|Die böhm. Handschriften der Gymnasialbibliothek in Freiberg}}'' (Sitzb., 1877); ''{{Cizojazyčně|de|Die böhm. Handschriften der Miličschen Bibliothek in Görlitz}}'' (t., 1877); ''Zpráva o českých rukopisech ve Zhořelci'' (ČČM., 1878). Jako z části již tyto, tak na řadu let téměř všecky práce '''G'''-ovy věnovány jsou dějinám bratrským, zejména: ''Jana Blahoslava spisy historické'' (ČČM., 1877); ''{{Cizojazyčně|de|Der böhm. Text des Bruderkatechismus und sein Verhältniss zu den Kinderfragen}}'' (Sitzb., 1877); ''O Příbramově spise o poslušenství starších a jednotě křesťanské'' (t., 1878); ''Spis Víta z Krupé proti Bratřím'' (t., 1878); ''Rokycanova Postilla'' (ČČM., 1879); ''Jak soudil Luther o Husovi'' (t., 1880); ''Petr Chelčický a spisy jeho'' (t., 1881); ''O některých spisech Br.&nbsp;Lukáše z Prahy'' (t., 1883); ''Br.&nbsp;Lukáše z Prahy výklad na zjevení sv.&nbsp;Jana'' (t., 1884), ale zvláště řada článků, jež s titulem ''Jednota bratrská v XV.&nbsp;století'' vyšla v ČČM. od r.&nbsp;1883—86. Před tím vyšla řada kritických studií o počátcích Jednoty a o Chelčickém německy: ''{{Cizojazyčně|de|Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der böhm. Brüder}}'' (v Praze u Otty ve 2&nbsp;sv. r.&nbsp;1878, 1882). Jsou to práce u nás svého druhu jediné, fundamentální články veškerého badání o dějinách bratrských. Na širokém základě, jako před ním nikdo, pojav náboženské hnutí české, probírá '''G.''' vznik bratrství, respektuje veškeré cizí vlivy, jež zde působiti mohly, a vykládaje, jak působily. Jest to obraz duševního vývoje, nakreslený s neobyčejnou pílí a důkladností a zvláště jemným kritickým taktem, při čemž cena jeho ještě se zvyšuje, uvážíme-li nesčetné obtíže, jež badateli v cestu se staví. Sem spadají i ''Nové spisy o Valdenských'' (Athenaeum V. a parallelní jeho referát ''{{Cizojazyčně|de|Die Waldenser im Mittelalter}}'' (v MIÖG. IX., r.&nbsp;1888); ''Některé prameny k náboženským dějinám v XV.&nbsp;století'' (Věstník uč. spol., 1895); ''Ještě jednou: Kdo jest Chelčického Mistr Protiva?'' (ČCH., 1895). '''G.''' osvědčil se i jako pečlivý vydavatel pramenů, vydav: ''Vypsání o Mistru Jeronymovi z Prahy''; ''Dvě kroniky o Janu Žižkovi'' (Praha, 1878). Pověst tuto skvěle osvědčil r.&nbsp;1894, kdy v Pramenech dějin č.&nbsp;V. vyšlo jeho krásné vydání Vavřince z Březové a jiných pramenů pro dobu husitskou, čímž teprve staré hříchy Höflerovy byly napraveny. Kriticky pojednal o některých z těchto pramenů již dříve (1884) ve Zprávách o zasedání učené společ. Tak zvláště ''{{Cizojazyčně|la|Chronicon Universitatis Pragensis}} a poměr jeho k Vavřincovi z Březové''; ''O kronice Bartoška z Drahynic''. Rovněž do doby husitské spadá poslední '''G'''-ova práce v MIÖG. r.&nbsp;1894 ''{{Cizojazyčně|de|König Sigmund und Polen 1420—36}}'', jsoucí ukázkou chystaného velikého díla o dějinách německého řádu a o stycích českopolských. Podobnými ukázkami jsou jiné dvě práce '''G'''-ovy ''Přemysla Otakara&nbsp;II. druhá výprava křížová a plán povýšiti biskupství Olomucké na arcib.'' (ČMM. XV., 1891) a ''Cesta Arnošta z Pardubic na Litvu'' (ČČH. I., 1895). — Také posledního sporu o RKZ účastnil se '''G.''' činně spisem ''Historický rozbor básní RKého Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava'' (Praha, 1886), dokazuje historickou methodou novověký původ těchto básní. Srv. i Athenaeum X. 33 a&nbsp;n. R.&nbsp;1878 začal '''G.''' s prof. Hostinským vydávati ''Sbírku přednášek a rozprav'' (u Otty), jejíž druhé číslo tvoří důkladná studie '''G'''-ova o ''Vzniku anglického parlamentu''. '''G.''' přispíval četnými referáty do různých časopisů ({{Cizojazyčně|fr|Revue historique}}, ČČM., MIÖG. a Athenaea). V posledním uveřejnil i ''Desideria a desiderata'' (III., 1886), o potřebách české vědy hist., zejména o badání ve Vatikáně a ''Dějiny a dějepis'' (V., 1888), kde vyložil svůj názor na dějiny a jejich poměr k historiografii a došel téměř souhlasného výsledku se současnou skoro knihou Bernheimovou ({{Cizojazyčně|de|Lehrbuch der historischen Methode}}). R.&nbsp;1895 založil a rediguje s Rezkem »Český časopis historický«. Při vší svědomitosti a kritičnosti vědecké zůstává '''G.''' přece básníkem — dikcí a formou vůbec. Nejnověji podal důkaz svého básnického nadání překlady z Baudelaira (s Vrchlickým) ve Sborníku světové poesie.{{Redakční poznámka|[[Výbor z Květů zla]] je ve Wikizdrojích dostupný.}} '''G.''' jest od r.&nbsp;1882 s Emlerem (a později i s Rezkem) spoluředitelem semináře historického. Zde snaží se svědomitou pílí svoje kritické zásady posluchačům svým vštípiti. Vědecká činnost mladé generace jest z velké části i jeho zásluhou. Některé výsledky svých prací v semináři uveřejnil '''G.''', jako ''{{Cizojazyčně|de|Der Fürstentag von Tribur und Oppenheim (1076)}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ein Beitrag zur Kritik der Quellen}}'' (MIÖG. II.); ''Příspěvky k rozboru Řehoře Turského historie Franků knihy&nbsp;II.'' (Sborník hist. III.); ''{{Cizojazyčně|de|Samo und die karantanischen Slaven}}'' (MIÖG. XI.) a výsledky jich ve vědeckém světě téměř všeobecně byly přijaty. Od r.&nbsp;1875 jest '''G.''' mimořádným členem učené společnosti. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Goll]] bo6hm176e8ley2dsfnrbdimd4enic1w Ottův slovník naučný/Gölle 0 29374 321995 97265 2026-04-21T06:14:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321995 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gölle | PŘEDCHOZÍ = Goll | DALŠÍ = Golleschau }} {{Textinfo | TITULEK = Gölle | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n283/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gölle''' (něm.), druh menších člunů, viz {{Prostrkaně|[[../Yola|Yola]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] jusxdd597ccx9y7on7zrkvrubtcxoas Ottův slovník naučný/Golleschau 0 29375 321926 97260 2026-04-21T06:14:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321926 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Golleschau | PŘEDCHOZÍ = Gölle | DALŠÍ = Göllheim }} {{Textinfo | TITULEK = Golleschau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n283/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Golleschau''' viz {{Prostrkaně|[[../Kolešov|Kolešov]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] f7yufh7tyyy0zhvzei46b8r80kued1l Ottův slovník naučný/Gauss 0 29945 321868 169155 2026-04-21T06:13:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321868 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gauss | PŘEDCHOZÍ = Gaus | DALŠÍ = Gaussen }} {{Textinfo | TITULEK = Gauss | AUTOR = [[Autor:František Josef Studnička|František Josef Studnička]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;959–960. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n973 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Carl Friedrich Gauss]] | WIKIPEDIA-HESLO = Carl Friedrich Gauss }} {{Forma|proza}} '''Gauss''', {{Prostrkaně|Johann Friedrich Karl}}, největší mathematik něm., obyčejně »{{Cizojazyčně|la|princeps mathematicorum}}« zvaný (*&nbsp;30.&nbsp;dub. 1777 v&nbsp;Brunšviku, kdež otec jeho byl správcem vodárny — †&nbsp;23.&nbsp;února 1855 na hvězdárně v Gotinkách). Vynikal již jako dítě neobyčejným nadáním počtářským, tak že prý uměl dříve počítati nežli mluviti. Ve škole jsa povzbuzován dovedným učitelem a&nbsp;pozdějším přítelem svým Bartelsem, zjednal si záhy nemálo vědomostí mathematických, tak že r.&nbsp;1788 na gymnasium vstupuje byl hned do II.&nbsp;tř. vřaděn. Zde též latinu nad jiné si oblíbil, odkudž i&nbsp;pozdější elegance jeho slohu latinského vznikla. R.&nbsp;1792 přijat byl, vyznamenav se dovedností počtářskou u&nbsp;dvora vévody brunšvického, do t.&nbsp;zv. {{Cizojazyčně|la|collegium Carolinum}}, kdež ukončil přípravná studia svá mathematická — Newton, Euler a Lagrange byli mu vůdci — načež r.&nbsp;1795 odebral se na universitu do Gotink, kde co »Carl Friedrich&nbsp;'''G.'''« stal se výhradně mathematikem (jména »Jan« více neužíval). Ukončiv zde r.&nbsp;1798 svá studia, vrátil se domů, aby se připravil k&nbsp;doktorátu filosofickému. Záhy se tu jevily úspěchy odborných jeho studií. V&nbsp;březnu roku 1795 vyzpytoval fundamentální poučku o&nbsp;{{Prostrkaně|zbytcích [[../Kvadratický|kvadratických]]}} (v.&nbsp;t.), jakož i&nbsp;základy theorie {{Prostrkaně|nejmenších [[../Čtverec|čtverců]]}} (v.&nbsp;t.), 30.&nbsp;března r.&nbsp;1796 podařilo se mu sestrojiti {{Prostrkaně|pravidelný sedmnáctiúhelník}} pomocí pravítka a&nbsp;kružítka, počátkem října r.&nbsp;1797 nalezl důkaz základní poučky o&nbsp;{{Prostrkaně|existenci kořenů rovnic algebraických}}, již r.&nbsp;1799 v&nbsp;doktorské dissertaci uveřejnil a v&nbsp;prosinci r.&nbsp;1815 i&nbsp;v&nbsp;lednu r.&nbsp;1816 novými dedukcemi nahradil. Současně pracoval tu o&nbsp;klassickém větším spisu svém prvém, kterýž po mnohých tiskařských nesnázích teprve r.&nbsp;1801 s&nbsp;názvem ''{{Cizojazyčně|la|Disquisitiones arithmeticae}}'' vyšel, a&nbsp;rázem mu zjednal uznání celého světa mathematického. — 31.&nbsp;led. r.&nbsp;1801 jmenován sotva 24letý '''G.''' dopisujícím členem petrohradské akademie věd. — Ještě známějším stal se pak {{Prostrkaně|stanovením dráhy}} sotva objeveného a&nbsp;již zmizelého asteroidu {{Prostrkaně|Ceres}}, poněvadž tehdáž splněn požadavek Keplerův — {{Cizojazyčně|la|inter Jovem et Martem interposui planetam}} — i&nbsp;Bonnetův — vzdálenosti oběžnic řídí se řadou geometrickou <center><math>(v = 4 + 3 \times 2^{k-2})</math>,</center> <p style="text-indent: 0">tak že všechny hvězdárny byly objevem tímto nanejvýš překvapeny. R.&nbsp;1802 nabídnuto slavnému již '''G'''-ovi místo v&nbsp;akademii a&nbsp;ředitelství hvězdárny petrohradské, ale marně; spokojiv se doma s&nbsp;ročním platem 400&nbsp;tolarů, věnoval se tu svým výzkumům zcela, a&nbsp;věren jsa své zásadě »{{Cizojazyčně|la|pauca, sed matura}}«, vypracoval vše pokaždé tak jasně, podrobně a&nbsp;důkladně, že se mu v&nbsp;této příčině sotva kdo z&nbsp;mathematiků rovná. V&nbsp;létě r.&nbsp;1807 povolán do Gotink za professora a&nbsp;ředitele hvězdárny na universitu, kdež zůstal až do své smrti, ač mu nejedno skvělé nabídnutí učiněno, zejména roku 1821 do Berlína a&nbsp;r.&nbsp;1842 do Vídně. Do nového postavení svého uvedl se klassickým spisem druhým, 28.&nbsp;března r.&nbsp;1809 ukončeným dílem astronomickým ''{{Cizojazyčně|la|Theoria motus corporum coelestium}}'' zvaným, v němž uveřejnil i&nbsp;svou již osvědčenou theorii nejmenších čtverců. Když pak byl přítelem svým V.&nbsp;Webrem, jejž r.&nbsp;1831 pro Gotinky získal, převeden i&nbsp;na pole fysikální, osvědčil se neméně vynikajícími úspěchy; vydalť r.&nbsp;1832 zvláštní pojednání o&nbsp;{{Prostrkaně|měření absolutní intensity magnetismu zemského}}, r.&nbsp;1834 sestrojil s&nbsp;Webrem první {{Prostrkaně|elektrický telegraf}}, jejž pak r.&nbsp;1837 Steinheil pro širší kruhy upravil, t.&nbsp;r. vymyslil {{Prostrkaně|bifilární magnetometr}} a&nbsp;konečně r.&nbsp;1839 uveřejnil své třetí klassické dílo ''{{Cizojazyčně|de|Allgemeine Theorie des Erdmagnetismus}}''. Vedle těchto svých theoretických výzkumů v&nbsp;oboru mathematiky, astronomie a&nbsp;fysiky věnoval již od r.&nbsp;1820 mnoho času i&nbsp;praktické geodaesii, prováděje na rozkaz krále hannoverského triangulaci a&nbsp;měření stupňové k&nbsp;dánským toho druhu pracím se pojící. I&nbsp;zde přispěl jak k&nbsp;theorii, zejména k&nbsp;zdokonalení {{Prostrkaně|nauky zobrazovací}}, tak ku praxi, zvláště sestrojením {{Prostrkaně|heliotropu}}. Vůbec smí se tvrditi, že každý obor vědecký, do něhož '''G.''' pronikavým duchem svým zasáhl, doznal rozhojnění cenného; na př. budiž uvedeno pojednání z&nbsp;r.&nbsp;1813 ''{{Cizojazyčně|la|Theoria attractionis corporum… methodo nova tractata}}'', z&nbsp;r.&nbsp;1829 ''{{Cizojazyčně|la|Principia generalia theoriae figurae fluidorum…}}'' a&nbsp;''{{Cizojazyčně|de|Uiber ein neues Gesetz der Mechanik}}'', kdež stanoví t.&nbsp;zv. ''{{Cizojazyčně|de|Princip des kleinsten Zwanges}}'', z&nbsp;r.&nbsp;1840 ''{{Cizojazyčně|de|Dioptrische Untersuchungen}}'' a&nbsp;''{{Cizojazyčně|de|Allgemeine Lehrsätze in Beziehung auf die… Anziehungs- und Abstossungskräfte}}'' a&nbsp;mn.&nbsp;j. '''G'''-ovo jméno pojí se k&nbsp;četným novostem, jako '''G'''-ovy {{Prostrkaně|analogie}}, {{Prostrkaně|logarithmy}}, {{Prostrkaně|příbližné kvadratury}}, {{Prostrkaně|nauka o křivosti ploch}}. Všechny výsledky jeho vědecké činnosti vydány po jeho smrti souborně v&nbsp;7&nbsp;svazcích. — V&nbsp;soukromém životě svém byl '''G.''' nanejvýš jemnocitným, vlídným a&nbsp;dobromyslným. Slávy nehledal, a byv jí záhy zasypán, zůstal stejně skromným učencem a&nbsp;přítelem nečetných svých známých. Do života veřejného se nedral, ač průběh jeho stopoval, takže ani r.&nbsp;1837 ani r.&nbsp;1848 se ho valně nedotekl. Rodinný život byl mu zvlášť milý; oženilť se již r.&nbsp;1805 v&nbsp;Brunšviku, a&nbsp;když mu r.&nbsp;1809 choť zemřela, podruhé r.&nbsp;1810, z&nbsp;každého manželství po jedné dceři a&nbsp;dvou synech byv obdařen. Zvlášť upřímným přátelstvím lnul k&nbsp;{{Prostrkaně|Schumacherovi}}, řediteli hvězdárny altonské, tak že dopisy jejich, v&nbsp;6&nbsp;svazcích později uveřejněné, nejlepším jsou pramenem ku poznání jeho povahy a&nbsp;snahy vůbec. Bližšího poučení o&nbsp;životě '''G'''-ově poskytuje jubilejní spis »{{Prostrkaně|Karel Bedřich Gauss}}«, jejž na oslavu 100leté památky jeho narození sepsal Dr.&nbsp;F.&nbsp;J.&nbsp;{{Prostrkaně|Studnička}}, k&nbsp;němuž připojil zprávu o&nbsp;zásluhách geodaetických Dr.&nbsp;K.&nbsp;{{Prostrkaně|Kořistka}} a&nbsp;o&nbsp;pracích fysikálních i&nbsp;astronomických Dr.&nbsp;A.&nbsp;{{Prostrkaně|Seydler}}. ''[[Autor:František Josef Studnička|FStd.]]''</p> {{Konec formy}} [[Kategorie:Matematici v Ottově slovníku naučném|Gauss]] [[Kategorie:Fyzici v Ottově slovníku naučném|Gauss]] 698rkbsm07ivrvvz0jtp67e0i37ak7i Ottův slovník naučný/Gaus 0 29953 321867 70657 2026-04-21T06:13:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321867 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gaus | PŘEDCHOZÍ = Gaurus | DALŠÍ = Gauss }} {{Textinfo | TITULEK = Gaus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;959. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n973/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gaus,''' nejvyšší stupeň dervišů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Islám v Ottově slovníku naučném]] tswiq1s5lqs5texoke0tqwx3uxkk8r1 Ottův slovník naučný/Gaussen 0 29957 321869 153453 2026-04-21T06:13:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321869 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gaussen | PŘEDCHOZÍ = Gauss | DALŠÍ = Gaussin }} {{Textinfo | TITULEK = Gaussen | AUTOR = [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;960. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n975/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gaussen''' {{prostrkaně|François Sam. Louis}}, reform. bohoslovec směru přísně kalvínského (*&nbsp;1790 v&nbsp;Genevě&nbsp;— †&nbsp;1863&nbsp;t.), byl nejprve farářem v&nbsp;Satigny u&nbsp;Genevy, účastnil se náboženského hnutí, v&nbsp;němž založil missijní společnost v&nbsp;Genevě a&nbsp;evangelickou společnost za účelem konání vzdělavatelných hodin a&nbsp;nedělní školy; pro toto své positivní reformované-kalvinské smýšlení byl státní radou r.&nbsp;1832 sesazen, stal se r.&nbsp;1836 professorem dogmatiky na école de théologie, na škole, kterouž spolu s&nbsp;historikem Merle d’Aubigné proti panujícímu rationalismu v&nbsp;Genevě byl založil. Zde byl až do své smrti. Sepsal: ''Théopneustie'' (2.&nbsp;vyd. 1842); ''Le canon des Saintes-Ecritures sous le double point de vue de la science et de la foi'' (1860); ''Leçons sur Daniel'' (1861, 3&nbsp;sv.). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Švýcarští duchovní v Ottově slovníku naučném]] iwfypz2t031qcwson2f25i5h4nnlg7b Ottův slovník naučný/Goethit 0 31402 321919 97256 2026-04-21T06:14:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321919 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goethit | PŘEDCHOZÍ = Goethe- und Schillerarchiv | DALŠÍ = Goetz }} {{Textinfo | TITULEK = Goethit | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n261/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Goethit''' viz {{Prostrkaně|[[../Pyrrhosiderit|Pyrrhosiderit]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 2o7iwfsd5mt1kyfl5x52qp7b0ejljoi Ottův slovník naučný/Goethe- und Schillerarchiv 0 31403 321917 111284 2026-04-21T06:14:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321917 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goethe- und Schillerarchiv | PŘEDCHOZÍ = Goethegesellschaft | DALŠÍ = Goethit }} {{Textinfo | TITULEK = Goethe- und Schillerarchiv | AUTOR = [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Arnošt Vilém Kraus]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n261/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Goethe-und Schillerarchiv''', původně {{Prostrkaně|Goethearchiv}}, zřízen z pozůstalosti Goethovy a jest nyní určen, aby se tu soustředily pozůstalosti básníků německých vůbec. Jest umístěn ve velkovévodském zámku výmarském. ''[[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Ks.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Instituce v Ottově slovníku naučném]] ryb5o5zn9uebw6z14jh82hop69lvir0 Ottův slovník naučný/Goethegesellschaft 0 31404 321918 111283 2026-04-21T06:14:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321918 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goethegesellschaft | PŘEDCHOZÍ = Goethe | DALŠÍ = Goethe- und Schillerarchiv }} {{Textinfo | TITULEK = Goethegesellschaft | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n261/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Goethegesellschaft''', spolek založený r. 1886 ke správě pozůstalosti Goethovy, pokud není uložena v archivu. Spolek se sídlem ve Výmaru vydává každoročně svazek »Goethejahrbuch« a číslo »Schriften der Goethegesellschaft« a spravuje Goethovo museum v domě Goethově. {{Konec formy}} [[Kategorie:Instituce v Ottově slovníku naučném]] si5ai9f1ufnlqgvv84kpuixpy2dmb5k Ottův slovník naučný/Goethe 0 31405 321916 121576 2026-04-21T06:14:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321916 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goethe | PŘEDCHOZÍ = Goethals | DALŠÍ = Goethegesellschaft }} {{Textinfo | TITULEK = Goethe | AUTOR = [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Arnošt Vilém Kraus]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;246–250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n256/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Johann Wolfgang von Goethe]] | WIKIPEDIA-HESLO = Johann Wolfgang von Goethe }} {{Forma|proza}} '''Goethe''' {{Prostrkaně|Johann Wolfgang}}, nejslavnější básník něm. nové doby (* 28. srpna 1749 ve Frankfurtě n. M. – † 22. března 1832 ve Výmaru). Otec jeho, syn krejčího, doktor práv ucházel se nezvyklým poněkud způsobem o úřad městský, a byv odmrštěn, rozhněván zaopatřil si titul císařského rady, tak že pak rovnaje se nejvyšším úředníkům, nemohl pod nimi sloužiti. V téže hněvivosti pojal za choť dceru městského sudího frankfurtského Textora, Alžbětu, a byl pak tímto příbuzenstvím úplně vyloučen z hierarchie městské. Žil jako bohatý soukromník, věnuje svůj čas skoro výhradně vychování svých pěti dětí, z nichž jen nejstarší Wolfgang a Kornelie přežili dětská léta. Tak '''G.''' nabyl již v dětských létech hojných vědomostí, hlavně jazykových a historických (učil se mimo jiné ještě z Komenského »Orbis pictus«), ale přílišná přísnost a pedantičnost otcova hrozily mu přetížením a otupením. Naproti tomu znamenitou protiváhou byla roztomilá osobnost matky, slavné, září poesie obestřené »paní radové«, od níž zdědil zálibu ve vynalézání báchorek a povídek. Vychování bylo náboženské v duchu orthodoxního lutheránství, avšak nové hnutí duchů obráží se již v duši chlapcově. Knihovna otcova obsahovala díla starších básníků něm., zapomenutých nyní Canitzů, Besserů až ke Gellertovi, a '''G.''' je čítal a znal mnoho z nich nazpaměť; ale poesie nejnovější, nerýmová, především první zpěvy Klopstockova »Messiáše» tu scházely, a byly jen za zády otcovými domácím přítelem dětem dodávány, působily však tím hlouběji. Otec krášlil dům svůj novými obrazy, zaměstnávaje mnohé domácí umělce, tak že i ke '''G'''-ovu pozdějšímu theoretickému i praktickému zaměstnání s výtvarným uměním již v otcovském domě byly základy položeny. '''G.''' navštěvuje pilně divadlo francouzské, hravě nabyl znalosti jazyka franc. a odvážil se až i k sepsání mythologické hry, o jejíž provedení však marně usiloval. Aby se cvičil v jazycích, pracoval později o románě v dopisech psaných sedmi jazyky; chtěje si židovský žargon osvojiti, učil se poněkud hebrejštině, a prohloubil tím svou důkladnou znalost bible a zvláště St. zákona Ze všech těchto hříček nezachovalo se nic, leda báseň v duchu náboženské poesie z 1. pol. XVIII. st. ''Höllenfahrt Christi''. V té době uveden byl '''G.''' do kruhu podnikavých mladíků, mezi nimiž si pojistil místo, zhotovuje básně na objednanou. V kruhu tom poznal i Markétku, první lásku svou, o níž však nic bližšího není známo, ani jméno; ale po slavné korunovaci Josefa II. zmizela, byvši nejspíše vypovězena z města, neboť někteří z mladického toho kruhu dopouštěli se i věcí nezákonných. Když '''G.''' na podzim r. 1765 odejel na universitu do Lipska, vezl s sebou a zanechal doma celé svazky poesie v duchu starších vzorů něm. a francouzských. Místo vnuceného studia práv chtěl se věnovati studiím filosofickým a aesthetickým, a když mu to šťastně vymluvili, byl toho následek, že studování vůbec ustoupilo bujnému životu studentskému. Ostrá kritika vzdělaných dam lipských (»malá Paříž«) znechutila mu celou dosavadní tvorbu poetickou, až ji zničil velikým auto da fè. Kateřinu Schönkopfovu, dceru hostinského, mučil svou žárlivostí, až se mu odcizila; památku této vášně shledáváme dosud v ''Amine'', později ''Die Laune des Verliebten'' zvané, malé pastýřské hře v alexandrinech, jevící mnohem více živlů tradicionelně literárních, než zažitých. Mnohem větší měrou platí to o lyrice z této doby, která úplně kráčí v šlépějích něm. anakreontismu, učíc didakticky oné »filosofii gracií«, které se na Wielandu podivovali. Dvacet takových písniček bylo r. 1770 anonymně vytištěno s melodiemi od Breitkopfa, větší počet jich opsal přítel '''G'''-ův, Behrisch, jehož kniha teprve nedávno byla nalezena; ráz písní těch jest prý chlapecká smyslnost. Ještě méně utěšený pohled do životních zkušeností mladíkových poskytuje realističtější veselohra ''Die Mitschuldigen'', kde humor si zahrává s věcmi více než povážlivými, při čemž arci burleskní tón, zvláště ve starších spracováních mírní trapný dojem. Nezřízený život v Lipsku, hlavně pád s koně, měl za následek, že '''G.''' počátkem září 1768 opustil Lipsko nemocen (chrlil krev) a nehotov. Trávil trapné chvíle v dlouhé, chybně léčené chorobě v domě nespokojeného otce potěšován láskou své matky, sestry a mateřské přítelkyně slečny ze Klettenbergu, zbožné »krásné duše«, která '''G'''-a naučila hledati útěchu v pietismu českobratrském (ochranovském) a zároveň v mystice, ba i v alchymii. Ještě v první době nového pobytu na universitě, tentokráte štrasburské (1770), přidržoval se tamějších pietistů. Pobyt v Štrasburce byl pro '''G'''-a veledůležit. Především seznámil se tu s málo starším, ale již proslulým Herderem, jenž vymýtil z '''G'''-a všechnu samolibost, všechnu zálibu v básnění dle dosavadních vzorů svou neúprosnou, nešetrnou, kousavou kritikou; za to mu otevřel nový svět, ukazuje mu, že poesie není hříčkou několika učených lidí, nýbrž mateřským jazykem člověčenstva, otevřel mu ducha pro krásu národních písní, pro Shakespeara, Homéra, pravou antiku vůbec. Zcela nový a naprosto odchylný od lipské lyriky jest tudíž i tón, kterým '''G.''' tenkráte opěval líbeznou Frideriku Brionovou, dceru pastora sesenheimského, v písních nesmrtelných (''Willkommen und Abschied, Kleine Blumen, kleine Blätter'' a j.). Že '''G.''' se neodhodlal ucházeti se o roztomilé, ale jak se zdá, málo vzdělané děvče, bylo mu po dlouhá léta mukou a výčitkou. V postavách nerozhodných slabochů, ničících klid srdcí dívčích, kreslil pak sebe sama v dramatech mládí, nemoha se vynatrestati tímto způsobem, a po létech ve své autobiografii vykouzlil čarokrásný obraz prostomilého děvčete, který marně se snaží pokaziti kritika některých nových badatelů, kteří jako detektivové pátrají po pozdějším životě Bedřiščině, aby dle něho soudili o poměru ku '''G'''-ovi! V srpnu r. 1771 stal se '''G.''' licenciátem práv a vrátil se do Frankfurtu, kdež otec, úplně smířen, byl ochoten pracovati za mladého advokáta a dopřáti mu času k básnění a k životu společenskému. '''G.''', pln ještě dojmů štrasburských, dramatisoval vlastní životopis rytíře Götza z Berlichingen, a přepracovav jej vydal r. 1773 drama ''Götz von Berlichingen''. Postava energického svépomocníka uvedena. tu na jeviště shakespearovsky volně; celé drama jest jediná rousseauovská vzpoura proti zákonníkům a fariseům, proti pravidlům vůbec, i theatrálním a grammatickým. Celá řada mladých napodobitelů (jako Klinger a Lenz) zahájila po tomto dramatě hnutí kvašení a bouření, známý »Sturm und Drang«; jiní podřízenější libovali si v dramatech rytířských, kde jen zevnějšek loupeživého rytířstva byl okoukán. R. 1772 súčastnil se '''G.''' s Herderem a novým přítelem Merckem, pak se Schlosserem, švakrem svým, práce kritické ve »Frankfurter gelehrte Anzeigen«, hlasateli nové školy. Na jaře t. r. šel do Wetzlaru jako praktikant u říšského komorního soudu, kdež seznal Charlottu Buffovou, nevěstu pedantického Kestnera, a zahořel k ni láskou neopětovanou. Z vášně této vyhojil se, navrátiv se do Frankfurtu, poetickym spracováním jejím v proslavených ''Leiden des jungen Werthers'' (1774), jež vrstevníky zarážely neslýchaným realismem a smělostí u vylíčení sentimentality mladé generace, kdežto my se podivujeme zralému umění a mistrné komposici díla. Mimo vlastní vášen byl k Wertherovi modelem mladý Jerusalem, jenž se zastřelil ve Wetzlaru za okolností, které '''G.''' až fotograficky věrně přejal do románu svého. Tyto realistické rysy zaručily Wertherovi větši působení, než měl jeho vzor (Rousseauova »Nouvelle Heloise«) i ve Francii. Podnítil celou literaturu, napodobitelskou i polemickou. '''G.''' s druhy svými vesele splácel útoky geniálními aristofanovskými útoky ostře osobními. V této veselé době frankfurtské vznikl ''Pater Brey'' (proti toulavému a dotěrnému Leuchsenringovi), překrásný ''Satyros'' (snad Basedow, ale i na Herdera hádáno), ''Jahrmarkt zu Plunderweilern''. S Herderem vydali malou knížku ''Von deutscher Art und Kunst'', kdež '''G.''' ujal se opovrženého slohu gotického (jejž považoval za německý). Wieland, který samolibě vynášel svou »Alcestu« nad Euripidovu, byl persiflován se svým křivým ponětím antiky v dialogu ''Götter, Helden und Wieland''. Život a pohrobní sláva uměle charakterisovány krátkými scénami (''Künstlers Erdenwallen, Apotheose''), Hansa Sachsa, tehda opovrženého, jenž mu propůjčil formu k těmto výtvorům, přivedl '''G.''' k uznání, dramata »Mahomed« a »Julius Caesar« projektoval a ve velebných hymnách, jimž nemá světová poesie rovných, hlásal spinozistický pantheism. V krátké době dramatisoval čásť vzpomínek Beaumarchaisových v realistické tragedii ''Clavigo'' (1774) a napsal v první podobě svého ''Fausta'' s úplnou již tragédií Marketčinou (»Urfaust« nedávno teprve nalezený). Osobní styky v této nejplodnější a nejšťastnější době '''G'''-ově byly nejhojnější; seznámil se a cestoval s Lavatrem, Basedowem, Jacobim, Heinsem. I mladý vévoda výmarský navštívil ho na cestě Frankfurtem a pozval ho k sobě. Koncem r. 1774 seznal '''G.''' roztomilou a krásnou Alžbětu Schönemannovou, svou Lili, dle ujišťování starce první a poslední, kterou hluboce a v pravdě miloval. Byla z bohaté obchodnické rodiny a uvrhla zbožňovaného jinak básníka ve služebnost, kterou nerad nesl (»ochočený medvěd«) a již konečně zlomil, vylíčiv poměr svůj v několika z nejněžnějších básní lyrických. Napsav malé zpěvohry ''Claudine von Villa Bella'' a ''Erwin und Elmire'', cestoval s mladými hrabaty Stolbergy, tenkráte velkými demokraty, r. 1775 po Švýcarsku. V dramatě ''Stella, ein Schauspiel fur Liebende'' láska hrdinova ke dvěma ženám vedla zarážejícím, ale v sentimentální době nejednou uváženým způsobem k bigamii. Proti vůli otcově přijal '''G.''' opětné pozvání do Výmaru, kamž přijel netuše, že na vždy, v listopadu r. 1775. Nejprve byla veselá doba frankfurtská pouze vystřídána veselou dobou výmarskou s honbami a sanicemi. '''G.''' spřátelil se s Wielandem, Herdera odporučil za superintendenta a brzo hleděl vévoda ho upoutati trvale: '''G.''' se stal tajným legačním radou s hlasem ve státní radě. '''G.''' staral se nejdříve o hornictví, pak o universitu a bibliotéku, úřednická jeho dráha dospěla k hodnosti tajného rady, excellence, r. 1782 dosáhl i šlechtictví. Mocným poutem vížícím jej k Výmaru byla též láska k Charlottě von Stein, dámě starší než on a provdané, o níž svědčí básně na Lidu a zachované listy '''G'''-ovy, plné pozornosti a přátelské důvěry. Poesie vstoupila ve služby dvorské a ztrácela se v malých hrách příležitostných, jako jsou ''Lila, Die Fischerin'', ironický ''Triumph der Empfindsamkeit'', mezi nimiž vyniká drobná hra ''Die Geschwister''. Ale dokonán také po dlouhých pracích obraz mučenníka za svobodu nízozemskou ''Egmont'' a r. 1779 v první (prosaické) podobě napsána ''Ifigenie''. Pro zábavu dvorské společnosti překládáni ''Ptáci'' Aristofanovi a zhotoveny rýmy k četným průvodům maškarním. A při tom zmocnila se básníka snaha nová, po vědeckém zkoumání přírody; především v osteologii podařil se mu důkaz, že i člověk má kost mezičelistní. Dvorský život přerušují cesty do Harcu (1777), Berlína (1778), do Švýcar (1779), kdy navštívil i Sesenheim. R. 1785 poprve navštívil Karlovy Vary, kde se zaměstnával botanikou a geologií, r. 1786 podruhé a odtud uprchl do Italie, uspořádav před tím vydání sebraných spisů svých. Tak vědomě učinil touto cestou epochu ve svém životě. Cesta do Říma a tamější pobyt, cesta do Neapole a Sicilie, druhý pobyt v Římě a vzdálenost skoro dvouletá, život svobodného umělce mezi umělci – vše co možná se liší od dosavadního života '''G'''-ova. Učinil tu nález, že kosti lebeční jsou proměněné kosti pateře; hledaje prarostlinu nalezl metamorfosu rostlin, studoval architekturu a plastiku a utvrzoval se v přímém odporu k mladistvému nadšení pro chrám štrasburský v přesvědčení o jedině platném umění antickém. '''G.''', jenž se tam i prakticky pokoušel ve výtvarném umění, jako kořist básnickou dokonal ''Iphigenie auf Tauris'', drama humanity, a ''Torquato Tasso'', tragédii umělce; nový plán ''Ifigenie v Delfech'' nebyl proveden. ''Faust'' byl uzavřen jen prozatímně, aby mohl býti vytištěn jako zlomek. Ve Výmaru uleveno mu konečně v úřední činnosti a zároveň schladl poměr jeho k paní Steinové. Prostomilá ač nevzdělaná Christiana Vulpiusová (''Gefunden'') stala se od té doby jeho chotí, třeba že vzhledem k dvorní společnosti teprve v bouřích válečných r. 1806 byla s ním oddána. Reflexy římských dojmů, životních a literárních, splynuly s dojmy nového manželství v ''Römische Elegien''. Chlad, kterým se bránil proti společnosti, urážené jeho poměrem, zůstal významnou vlastností '''G'''-a jako muže. Odjížděje z Italie domníval se, že jediným pokusem přesvědčil se o nesprávnosti Newtonovy hypothesy o světle; zahloubal se následkem toho objevu víc a více ve studium barev, které se mu stalo trestem a kletbou, neboť všechen odpor jen více ho utvrzoval v nešťastných pokusech. Vyšlo z nich leckteré pěkné pozorování, stránka fysiologická barev probadána poprvé, historická čásť je přímo vzorná, ale hlavní věc nebylo lze dokázati. Výbuch revoluce francouzské '''G'''-a velmi rozrušil a pokusy jeho, zbaviti se nemilých dojmů předzvěstí revoluce (skandální aféra nákrčníková) a pozdějších hrůz jejích tvorbou poetickou nedopadly šťastně (Der ''Gross-Cophtha''; ''Der Bürgergeneral''; ''Die Aufgeregten''). Aby se cvičil v hexametrech, přeložil v nich starou dolnoněmeckou báseň o lišáku ''Reinecke der Fuchs''. Podruhé a naposledy jel do Italie r. 1790 pro vévodkyni a dostal se až do Benátek. kdež básnil různocenné antikisující distichy ''Venetianische Epigramme''. R. 1792 provázel vévodu do války a u Valmy odvážil se až do dostřelu děl; roku násl. byl při obléhání Mohuče až do kapitulace. Nade vše důležito bylo '''G'''-ovo přátelství se Schillerem (od r. 1794), od kterého počal '''G.''' novou dobu produkce. Nejen že časopis Schillerův »Die Horen« vyžadoval stálých příspěvků, ale oba básníci umluvili se též o korrespondenci, obsahu hlavně aesthetického, ve které uvažovali o zákonech poetického tvoření. Právem '''G.''' tyto dopisy později, když je vydával, nazval velikým darem pro národ něm. Přede. vším dokončil svůj román dávno započatý ''Wilhelm Meister Lehrjahre'', v němž se jeví rysy z '''G'''-ova života, zvláště jeho zaměstnání s divadlem, jež ve Výmaru řídil od r. 1791, pak doba zednářská v zakončení románu. Pro »Hory« přeložil vlastní životopis Ben. Celliniho a pro Schillerův almanach na r. 1796 chystali básníci strašný soud nad časopisy protivnými, zároveň i nad veškerou prostředností. Byly to epigrammy ''Xenien'' společně vydané, které vzbudily ohromný rozruch a odpovědi více hrubé než vtipné. Básníci již neodpověděli, nýbrž tvořili dále. '''G.''' po krásné elegii v almanachu »Alexis und Dora« vypracoval mistrné dílo epické ''Hermann und Dorothea'' (1797). Látku nalezl v knížce vypisující osudy vyhnaných ze Solnohradska lutheránů, ale zaměnil je vyhnanci ze Zarýní, prchajícími před vojsky revolučními a učinil tak báseň všeněmeckou. Jako v tomto idyllickém eposu, tak i v četných balladách z toho roku jeví se probuzená záliba v epice; vznikly tu o závod se Schillerem: ''Schatzgr äber, Gott und Bajadere, Braut von Korinth, Zauberlehrling''; z pokusu o báseň homérickou ''Achilleis'' dokončen jen 1. zpěv, epickou látku o Tellovi přenechal Schillerovi; k tomu družily se elegie ''Neue Pausias'' a ''Amyntas''. Na žádost vévodovu přeložil Goethe Voltairovy tragédie ''Mahomet'' a ''Tancred''. R. 1801 upadl '''G.''' v bolestnou a nebezpečnou chorobu, po které vypracoval první kus trilogie ''Die natürliche Tochter'', drama typů, pravý opak realistické poesie mládí; starší své hry přepracoval s různým štěstím pro divadlo, při čemž »Stella« proměněna v tragédii (1805). Na divadle představil Shakespearova »Julia Caesara« v plném znění a dokončil do r. 1806 ''Fausta'' 1. dil. Smrt Schillerova r. 1805 byla zdrcující ztrátou pro '''G'''-a, jenž mu věnoval ''Epilog zu Schillers Glocke'', ale marně se chystal dokončiti »Demetria«. Od r. 1806 začal '''G.''' zase pravidelně navštěvovati české lázně, nejdříve Karlovy Vary, později též Teplice a Františkovy Lázně; i mineralogický spisek vydal v Karlových Varech. Dcera dávné přítelkyně Maxy Brentanové Bettina (později von Arnim) blížila se básníkovi s vášnivou láskou, ale básník jí neopětoval, opěvuje v sonatech schovanku přítelovu Minu Herzliebovou. R. 1808 byl '''G.''' v Erfurtě představen Napoleonovi, jehož velice ctil, a dojem osobnosti císařovy, jenž byl dobrým znalcem Werthera a zvolal spatřiv '''G'''-a »Voilà un homme!«, byl tak mocný, že '''G.''' skutečně uvažoval o jeho pozvání do Paříže. Nejčastěji si '''G.''' nyní dopisoval s hudebníkem Zeltrem, učitelem Mendelssohn-Bartholdyho. Z novelly, jichž '''G.''' tou dobou některé básnil, vzrostl román ''Die Wahlverwandtschaften'' (1808), jehož thematem je fysická a duševní neporušenost manželství. R. 1812 počal vydávati svůj vlastní životopis nadepsaný ''Dichtung und Wahrheit'', který, jak titul ukazuje, podrobuje správnost zevnějších fakt komposici básnické. Dospěl pohrobním čtvrtým svazkem jen až k r. 1775. Po válce r. 1813, jíž se nesúčastnil slovem, jako nedovolil synovi chopiti se zbraní, opět po době vlády cizí vrátil se do rodiště svého a čerpal nové síly z dotknutí půdy domácí. Počíná teď zcela nová produkce, básnění '''G'''-a starce. Vznikl tu ''Westöstlicher Divan'' jednak ze studia světa východního, hlavně dle studií Hammerových, jednak z přátelských styků s duchaplnou Mariannou von Willemer, kterou '''G.''' nazývá Suleikou, sám sebe Hatem; tak pod škraboškami posílají si skutečně básně, a básně Suleičiny, pojaté do Divanu, neliší se nikterak od '''G'''-ových. R. 1816 dožil se '''G.''' nevděku, že byl intrikami vytlačen z divadla, které vytvořil; záminku dal »pes Aubryho«, učený psík, kterého '''G.''' nechtěl pustiti na jeviště. V témž roku smrtí Christianinou osamotněl ještě více. V této době snažil se poznati a obsáhnouti literaturu celého světa; jeho dům se stal cílem pouti nejen všech Němců nějakého významu, ale též nejznamenitějších cizinců: Byron holdoval mu z dáli, Mickiewicz s Odyńcem vykonali návštěvu ve Výmaru, Kollár jako student se mu představil. Nejtrvalejší přátelství s mužem sobě nejvíce rovným uzavřel '''G.''' r. 1822 v Marianských Lázních s hrabětem Kašparem Sternberkem, s nímž ovšem jen zřídka osobně se stýkal. Starcova klidná mysl nejraději se vyjadřovala v gnomických strofách, jež nazval ''Zahme Xenien''. Aby byl ve styku s obecenstvem, čemuž navykl od dob Schillerových, vydával po uměleckých ''Propylaeen'' časopis ''Über Kunst und Alterthum'' a s obsahem přírodovědeckým sešity ''Zur Morphologie'' a ''Zur Naturwissenschaft überhaupt''. Plzeňský professor Zauper potěšil ho nepatrným pokusem, vyvinouti poetiku z děl jeho. R. 1823 vzplanul '''G.''' ještě jednou starcovskou vášní ke krásné a roztomilé Ulrice v. Levetzow, jíž sice nenabídl své ruky, jak se bájilo, ale byl blízek zoufalství při rozchodu, z něhož vznikla elegie v ''Trilogie der Leidenschaft''. (Ulrika žije podnes v Třebevlicích v Čechách.) Mladý Eckermann, který mu zaslal rozbor děl jeho, stal se členem domácnosti '''G'''-ovy, jeho sekretářem a věrným zaznamenatelem jeho hovorů. S ním připravoval '''G.''' vydání svých spisů u Cotty a k jeho naléhání odhodlal se stařec málem osmdesátiletý napsati druhý díl ''Fausta''. Roku 1831 dokončil dílo, pokud mu bylo možná, a další svůj život pokládaje za dar, oddal se myšlénce, že lhostejno, bude-li dále ještě činným čili nic. K vlastní biografii jako doplněk napsal annalistické ''Tag- und Jahreshefte''. R. 1825 oslaven celou zemí padesátý výroční den jeho pobytu ve Výmaru, ale brzy potom zemřel vévoda a '''G.''' tím více pociťoval svou osamotnělost. I syna přežil, který zemřel na cestě v Římě. '''G.''' po ztrátě té upadl v těžkou nemoc, ale povstav z ní, nadále v nerušeném požitku všech sil ducha a těla dočkal se jara r. 1832, kdy zemřel, vypustiv prý poslední slova významná »Více světla!« '''G.''' byl od samého začátku své dráhy nejslavnějším básníkem své doby a udržel se na výši té, jsa vždy pravdivý jako příroda sama a vyjadřuje plně, co cítil jako jinoch, muž, stařec. Dosáhnuv vysokého postavení povznesl i poesii v ocenění davu. Díla jeho vyšla ve vydáních přečetných. Pozůstalost jeho byla úzkostlivě chráněna a teprve po smrti obou vnuků jeho stala se obecně přístupnou; k její správě zřízen »Goethearchiv«, z jehož pokladů čerpá nové vydání výmarské o 4 odděleních (1. spisy poetické, 2. přírodovědecké, 3. denníky, 4. listy); k tomuto vydání druží se Biedermannova pěkná sbírka všeho, co z hovorů '''G'''-ových je zaznamenáno (Goethes Gespräche, 9 sv.). – Do {{Prostrkaně|češtiny}} překládali básně '''G'''-ovy Purkyně, Jungmann, Kocián. Macháček, nověji J. Nečas (výbor básní), L. Quis (ballady a Vrchlický; »Heřmana a Dorotu« přeložil Jungmann, »Ifigenii« Macháček (1822) a Quis (1895), »Márinku« (''Geschwister'') Čelakovský (1827), »Egmonta« Kolár, »Fausta« Kolár, Vlček a Vrchlický (oba díly), »Přetvor rostlin« Čejka. Životopisy: Viehoff, '''G'''-'s Leben (1847); Lewes, The life and works of '''G.''' (1855); Goedeke, '''G.''' (1874); H. Grimm, '''G.''' (1874); Düntzer, '''G''''s Leben (1880); Bernays, '''G.''' (1880);' Baumgartner, '''G.''' (1885); Bossert, '''G.''' ses précurseurs et ses contemporains (1872); R. M. Meyer, '''G.''' (1894); Kraus, Goethe a Čechy I. (1893). Seznam nepřehledné literatury o '''G'''-ovi viz v Gödekově Grundriss zur Gesch. d. deutschen Dichtung (2. vyd. str. 565). ''[[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Ks.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí spisovatelé v Ottově slovníku naučném|Goethe]] [[Kategorie:Němečtí básníci v Ottově slovníku naučném|Goethe]] hx7wci28a7qsqunp3ghv6h99hs12he7 Ottův slovník naučný/Galatea (planetoida) 0 31417 321847 73805 2026-04-21T06:13:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321847 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Galatea (planetoida) | PŘEDCHOZÍ = Galata Burun | DALŠÍ = Galatea }} {{Textinfo | TITULEK = Galatea (planetoida) | AUTOR = [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;835. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n856/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Galatea''', planetoida objevená 29.&nbsp;srpna 1862 Tempelem v&nbsp;Marseillu; střední jasnost v&nbsp;opposici 11<sup>·</sup>8, průměr v&nbsp;kilometech&nbsp;53, označení [[Soubor:Asteroid Galatea symbol.svg|20px|Astronomický symbol planetky Galatea]]. ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] jlzq0w6hey89vlla0j4ih1okwmkz810 Ottův slovník naučný/Galaxia 0 31418 321848 79364 2026-04-21T06:13:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321848 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Galaxia | PŘEDCHOZÍ = Galatové | DALŠÍ = Galaxidhi }} {{Textinfo | TITULEK = Galaxia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;836. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n858/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Galaxie Mléčná dráha }} {{Forma|proza}} '''Galaxia''' viz [[../Mléčná dráha|{{Prostrkaně|Mléčná dráha}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] mb0y363smb50xewx0rvhhugp10jpnm2 Ottův slovník naučný/Faltis 0 31624 321705 97204 2026-04-21T06:10:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321705 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faltis | PŘEDCHOZÍ = Falštein | DALŠÍ = Faltys }} {{Textinfo | TITULEK = Faltis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Faltis''' {{Prostrkaně|Emanuel}}, skladatel čes. (* 1847 v Lanžově), studoval na gymnasiích v Broumově a v Praze, kde i varhanickou školu absolvoval a byl členem orchestru král. zem. divadla. Pak působil jako operní kapelník v Ulmu, Rize, Lubeku, Kielu, Štětíně, Berlíně (v Krollově div.), Basileji, Vratislavi, Brémách a v Koburku, kde je dosud dvorním kapelníkem. Složil 4 instrumentální a 8 chorálních mší, 2 symfonie, 4 orchestr. ouvertury, smyčcový kvartet, písně, sbory pro mužské hlasy a j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] f3a26h85499b2tdrf4zgjvjue8r9snk Ottův slovník naučný/Faltys 0 31625 321706 97205 2026-04-21T06:10:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321706 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faltys | PŘEDCHOZÍ = Faltis | DALŠÍ = Faludi }} {{Textinfo | TITULEK = Faltys | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Faltys: 1) F. ''' nebo {{Prostrkaně|Faltis}} Jan, průmyslník český (* 1796 v Trutnově –† 1874 tamtéž). Zařídiv si v Trutnově obchod plátennický, kupoval výrobky od plátenníků a tkalců z celých severových Čech; pokroky, kterých zavedením parních strojů bylo v přádelnictví a tkalcovství v Anglii dostiženo, dráždily jeho podnikavost a vybízely ho k napodobení. Protože vývoz strojů z Anglie do Rakouska byl zakázán, odebral se '''F.''' do Anglie, kde v strojových přádelnách tajně studoval jejich zařízení. Po delší době vrátil se do Trutnova, vystavěl tu dle plánů svých tovární budovu a dal dle nákresův a údajů svých zhotoviti stroje na předení lnu. Stroje se však neosvědčily; tu '''F.''', nepozbyv odvahy, odebral se znovu do Anglie a vytrvalým pozorováním dospěl tak daleko, že vystihl celou soustavu a zařízení přádelen anglických a že po návratu svém, opraviv dřívější stroje, zřídil první strojovou přádelnu v Čechách a v mocnářství rakouském. Příkladu jeho jest rychle následováno, a již r. 1856 bylo v Trutnovsku 9 továrních přádelen. '''2) F.''' {{Prostrkaně|Václav}}, spisovatel český (* 1826 v Poličce). Studoval v Praze, stal se professorem na něm. reálce v Praze a posléze okr. inspektorem. Ze spisů jeho důležitější jest ''Česká mluvnice pro Němce''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7dxvd09m5yd30ni60no23ux01yeluho Ottův slovník naučný/Faludi 0 31626 321707 97206 2026-04-21T06:10:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321707 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Faludi | PŘEDCHOZÍ = Faltys | DALŠÍ = Falun }} {{Textinfo | TITULEK = Faludi | AUTOR = [[Autor:František Brábek|František Brábek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Faludi''' {{Prostrkaně|Ferencz}}, spis maď. (* 1704 v Németujváru – † 1779 v Rohonczi). Byl členem řádu Jesuitů a vynikl zejména svými idyllickými básněmi a překrásnou prósou, kteráž četným povídkám jeho zjednala velikou oblibu k rozšíření. Díla jeho byla mnohokráte vydána, posledně vydal je úplně Toldy v Pešti 1853 (''F. F. minden munkái a Versei''). Před Kazinczym byl '''F.''' nejpřednějším pěstovatelem krásné prósy maďarské. ''[[Autor:František Brábek|Bbk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] sttueb2k70k1gu846hagp91zqankgfe Ottův slovník naučný/Falun 0 31627 321708 103950 2026-04-21T06:10:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321708 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falun | PŘEDCHOZÍ = Faludi | DALŠÍ = Falunské brillanty }} {{Textinfo | TITULEK = Falun | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Falun }} {{Forma|proza}} '''Falun''' ({{Prostrkaně|Fahlun}}), hl. město švéd. länu kopparberského v Dalarně, v širokém údolí mezi jezery Warpanským, Tiskenským a Runnským na říčce Falua a na želez. tratích Gefle-'''F.'''-Rättvik a '''F.'''-Domnarfret-Göteborg, byl po požáru r. 1761 znova pravidelně vystavěn, má skoro veskrze domy dřevěné a ulice dlážděné struskami. Vzezření města jest nevlídné, poněvadž kouř z nedalekých hutí měděných hubí veškeru vegetaci v okolí a pokrývá domy zelenavými sazemi. Město má 6 náměstí, 2 chrámy, z nichž jeden pochází z r. 1350, 2 nemocnice, hornickou školu (v l. 1822–69 byla zde proslulá hornická akademie opatřená velkými sbírkami a laboratořemi, přenesena však do Štokholmu), školu zvěrolékařskou, gymnasium, reálku, seminář pro vzdělání učitelek, museum, ústav pro hluchoněmé, velké skladiště obilné a jest sídlem zemského hejtmana i jiných úřadů länských a horního ředitele. Obyvatelstvo, počtem 8085 duší (1891, z toho asi sedmina horníků), zabývá se vedle hornictví hlavně průmyslem v přádelnách a v továrnách na dýmky, kůže, pokrývky i koberce z hovězí srsti aj. '''F.''' jest proslulý rozsáhlými doly na měď, jež bývaly dříve nejbohatší v celém Švédsku, ale rozměry svými dosud náležejí k největším dolům na zemi. Rudná ložiska uložena jsou v talkové břidlici a svoru a sahají do hloubky 380 ''m''. Nejdůležitější důl jest Falugrufva nebo Kopparberget; jest to obrovské ložisko otevřené, jež vzniklo sřícením starých štol, hlavně 25. dub. a 24. čna 1687, a rozšířilo se dalším sesutím půdy r. 1833 a 1876, takže jest nyní 385 ''m'' dl., 211 ''m'' šir. a 96 ''m'' hluboké. Na dně jeho, kdež obrovské spousty štěrku a hlíny spočívají, vedou vchody do šachet. Kola a stroje pohánějí se většinou vodou z jezera Wellanského. Dobývání rudy děje se z největší části trháním skal; ruda zdejší jest kyz měděný obsahující 1–20% čisté mědi a mimo to hojné příměsky železa, někdy i zinku a olova. Z dolů falunských těží se již od stol. XIV., avšak výtěžek jejich v novější době značně klesá; kolem r. 1650, kdy těžba byla v největším rozkvětu, dobývalo se ročně 27.000–32.000 centů, kdežto r. 1891 vytěženo toliko 271.200 ''kg''. Od r. 1616 jest vlastníkem dolů akciová společnost, která od r. 1804 každý osmý cent mědi jako daň odvádí vládě. Mimo měď dobývá se tu též něco zlata (r. 1891: 107 ''kg''), stříbra (1891: 303 ''kg''), dále síry, skalice zelené i modré. S doly spojeno jest 70 vysokých pecí a tavíren, veliká továrna na broky a závody na výrobu kyseliny sírové a okr. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] d15f79wsgzyx6n41ujewccgbn9r826c Ottův slovník naučný/Falunské brillanty 0 31644 321709 97208 2026-04-21T06:10:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321709 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falunské brillanty | PŘEDCHOZÍ = Falun | DALŠÍ = Falva }} {{Textinfo | TITULEK = Falunské brillanty | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falunské brillanty''' viz {{Prostrkaně|[[../Diamant|Diamant]]}}, 465. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] qlbyg958wlk8vugmndco6x2wonvysh9 Ottův slovník naučný/Falva 0 31645 321710 97209 2026-04-21T06:10:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321710 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falva | PŘEDCHOZÍ = Falunské brillanty | DALŠÍ = Falx }} {{Textinfo | TITULEK = Falva | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Falva''' (maď.), {{Prostrkaně|vesnice}}, vyskytuje se jako součástka místních jmen. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ptl46xia2la3sg93vnuxkl3u2n5ky31 Ottův slovník naučný/Falx 0 31646 321711 97210 2026-04-21T06:10:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321711 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Falx | PŘEDCHOZÍ = Falva | DALŠÍ = Fama }} {{Textinfo | TITULEK = Falx | AUTOR = [[Autor:Josef Čapek (1851–1915)|Josef Čapek]], [[Autor:Ondřej Schrutz|Ondřej Schrutz]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;4–5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n12/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Falx''' (lat.) {{Prostrkaně|srp}}; '''f.''' {{Prostrkaně|muralis}} byl ve vojenství římském bořicí stroj válečný, podobný beranu (''aries''). Skládal se z trámce zavěšeného ve zvláštním přístřeší a železného zobce v podobě srpu. Užíváno ho ku vytrhování kamenů ze zdí, zvláště pak ku strhování horní části zdí. Obležení hleděli zachycováním a odrážením železa učiniti jej neškodným. Podobného přístroje ('''f.''' {{Prostrkaně|navalis}}) užívali v námořnictví k přitahování lodí nepřátelských. ''[[Autor:Josef Čapek (1851–1915)|Čap.]]'' '''F.''' {{Prostrkaně|cerebri}}, {{Prostrkaně|srp mozkový}}, nazývá se v anatomii blánitá deska tvrdé pleny mozkové, podoby srpovité, jež upíná se předním užším koncem na kohoutí hřebínek kosti cedičné a zadním širším koncem na vrchol stanu mozečkového. Horní konvexní kraj odstupuje ve střední čáře od vnitřní plochy kosti čelní, švu šípového a částečně též od kosti týlní, dolní konkávní kraj pak je volný a dosahuje až ke svalkovému tělesu mozkovému. Tvoří tudíž srp mozkový neúplnou přepážku, která dělí dutinu lebečnou na polovinu pravou i levou a vkládá se zároveň mezi obě polokoule mozkové. – '''F.''' {{Prostrkaně|cerebelli}}, {{Prostrkaně|srpek mozečkový}}, je daleko nižší řasa tvrdé pleny, jež horním širším koncem upíná se na dolní plochu stanovou, odtud táhne se po vnitřní hraně týlní k velké díře týlní a tu se rozestupuje ve dvě nízká raménka pobočná. Přední kraj této řasy zapadá do zadního zářezu mozečkového (''incisura marsupialis cerebelli''). ''[[Autor:Ondřej Schrutz|Srz.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] cojzaw8uc0sv9lwkeaazpq7fbrv7lky Ottův slovník naučný/Fama 0 31647 321715 97214 2026-04-21T06:10:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321715 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fama | PŘEDCHOZÍ = Falx | DALŠÍ = Fama crescit eundo }} {{Textinfo | TITULEK = Fama | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fama''', zosobněná pověst u Římanů, jako u Řeků Ossa, Fémé, Angelia. Dle Verg. Aen. (IV. 173–188) porodila ji Terra (Země) jakožto nejmladší sestru Coea a Encelada, hněvem proti bohům jsouc roznícena. Pohybem přibývá jí rychlosti v nohou a křídlech do míry zázračné; nejprv nepatrna jsouc vzrůstá tak, že kráčejíc po zemi dotýká se hlavou nebes. Kolik per na těle, tolik má očí, uší, úst a jazyků. Dle Ovid. Metamorf. XII., 39–63 hrad její ze zvučného kovu stojí uprostřed země, moře a nebes; tudy kolují pomocí jejích sluhů všecky zprávy pravdivé a lživé. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 27r7bkc4sjx985pr2eqzed69x0yv60u Ottův slovník naučný/Fama crescit eundo 0 31661 321716 97215 2026-04-21T06:10:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321716 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fama crescit eundo | PŘEDCHOZÍ = Fama | DALŠÍ = Famagusta }} {{Textinfo | TITULEK = Fama crescit eundo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fama crescit eundo''', lat. přísloví: pověst rozšiřujíc se roste. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 5dqmwiksnx7brahxfcbo73577t4erhx Ottův slovník naučný/Famagusta 0 31662 321717 103410 2026-04-21T06:10:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321717 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Famagusta | PŘEDCHOZÍ = Fama crescit eundo | DALŠÍ = Famars }} {{Textinfo | TITULEK = Famagusta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Famagusta }} {{Forma|proza}} '''Famagusta''' (tur. {{Prostrkaně|Ma'usa}}, řec. {{Prostrkaně|Ammochostos}} = pískem zasutá), hl. město okresu na vých. pobřeží Cypru již. od ústí Pidia, bývalo ve středověku korunovačním městem králů cyperských a důležitým místem obchodním, avšak nyní jest zanedbáno a přístav zanesen pískem. V nejnovější době Angličané hledí obnovením přístavu a zbudováním hrází i nábřeží '''F'''-tu zase povznésti. Zachovány jsou hojné zbytky chrámů i paláců, zvláště velká mešita, bývalá to kathedrála, a části mohutných hradeb. Počet obyv. ve '''F'''-tě se sousední Varosií činí 3367 duší (1891); 4 ''km'' od města na sev., na levém břehu Pidia rozkládají se rozvaliny starověké {{Prostrkaně|Salaminy}}. '''F.''' jest nej. spíše stará {{Prostrkaně|Arsinoë}}, jež v dobách římských byvši kolonisována dostala jméno {{Prostrkaně|Fama Augusta}}. Velkého významu nabyla teprve pod panstvím byzantským, kdy byla sídlem biskupa, avšak r. 1191 odňal ji Byzantincům Richard Lvísrdce a postoupil ji vypuzenému králi jerusalemskému Quidonu z Luisignanu, který se tam dal korunovati za krále cyperského. Za něho a jeho nástupců byla '''F.''' nejbohatším městem ostrova. Roku 1372 dobyli jí Janované a r. 1489 přešla v držení Benátčanů, kteří ji silně opevnili. Slavná obrana její r. 1570–71 [[../Bragadino|Bragadinem ]] (v. t.) nezachránila města, jež 9. srp. 1571 podlehlo Turkům. '''F.''' má velmi výhodnou polohu strategickou. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 6kh8unsslwmwdlwj6cqmx90mmqbj4pv Ottův slovník naučný/Famars 0 31717 321718 97217 2026-04-21T06:10:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321718 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Famars | PŘEDCHOZÍ = Famagusta | DALŠÍ = Famatina }} {{Textinfo | TITULEK = Famars | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Famars''', ves ve franc. dep. Nord, arr. valenciennesském, 5 ''km'' již. od Valenciennes, mezi Skaldou a Rhonellou, má starý zámek z r. 1662, 915 obyv. (1891) a jest důležitým nalezištěm řím. starožitností, jichž zde sebráno 28.000 kusů. V dobách římských slulo místo ''Fanum Martis'' a ve středověku bylo hl. městem krajiny zvané ''Pagus Fanmartensis'' R. 1793 zřídili tu Francouzi opevněný tábor, jehož 23.–24. kv. t. r. dobylo koaliční vojsko pod princem Koburským. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] jd3khf1wiej68cacdsobwh1xl861ljv Ottův slovník naučný/Famatina 0 31740 321719 97218 2026-04-21T06:10:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321719 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Famatina | PŘEDCHOZÍ = Famars | DALŠÍ = Famenne }} {{Textinfo | TITULEK = Famatina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Famatina''', {{Prostrkaně|Sierra}} '''F.''', horské pásmo v argentinské prov. Rioji v Již. Americe, mezi 27° 35' – 31° 30' j. š., táhne se rovnoběžně s hlavním pásmem andským mezi ním a Sierrou de Velasco a jest vedle Andů nejvyšším horstvem Argentiny, dosahujíc v temeni Nevado de '''F.''' (na 29° 10' j. š. a 68° z. d.) výše 6024 ''m''. Jižní prodloužení její na půdě prov. San Juan sluje Sierra de la Huerta. Svah na východ i západ je náhlý. Úbočí hlavního, žulového hřbetu pokrývají silurské břidlice a pískovce stupně rhaetického, místy však proraženy jsou horninami vyvřelými, zejména porfyrem a trachytem. '''F.''' jest bohata rudami, zvláště její svah východní; od r. 1875 čile se tam těží zlato, stříbro, měď i vizmut. Mnohé doly nacházejí se u veliké výši (La Mexicana 5030 ''m''). Středem hornictví jest {{Prostrkaně|Chilecito}} se 4000 obyv., kdežto místo '''F.''', ležící od něho na sever, pozbylo někdejšího významu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] gb711inxfp9g6hfj6hosgo7ecchjwd6 Ottův slovník naučný/Famenne 0 31755 321720 97219 2026-04-21T06:10:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321720 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Famenne | PŘEDCHOZÍ = Famatina | DALŠÍ = Fames }} {{Textinfo | TITULEK = Famenne | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Famenne }} {{Forma|proza}} '''Famenne''' [-mèn], krajina v jihových. Belgii, mezi Condrozem a Ardennami zaujímající záp. končiny prov. Lucemburku a vých. části provincie Namuru, známa jest vzácnou úrodností i výtečným vzděláním své půdy, kterou zavlažují řeky Ourthe a Lesce. Nejdůležitějším místem jest Marche. Jméno pochází od starověkého kmene {{Prostrkaně|Paemanů}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 8ajkn232izu378i7esym2h1mj0ums85 Ottův slovník naučný/Fames 0 31756 321721 97220 2026-04-21T06:10:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321721 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fames | PŘEDCHOZÍ = Famenne | DALŠÍ = Famié }} {{Textinfo | TITULEK = Fames | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fames''', u Římanů personifikace hladu, sídlí (Verg. Aen. 6, 275) vedle jiných daemonů u vchodu do podsvětí, jsouc zvláště způsobilá sváděti k zlému. Dle Ovid. Metam. (VIII, 788) sídlí u Skythů na neúrodné rovině blíže Kavkázu jako pravá kostra, vedle ní Pallor a Tremor. Na žádost jiných božstev za noci přepadá své oběti a vdechuje jim neukojitelný hlad. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 4y1trtzlo29gu8p77q0r5az2p6nfjgg Ottův slovník naučný/Goetzen 0 32207 321921 111286 2026-04-21T06:14:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321921 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goetzen | PŘEDCHOZÍ = Goetz | DALŠÍ = Goetzův prach }} {{Textinfo | TITULEK = Goetzen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n261/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Goetzen''' {{Prostrkaně|Friedrich Wilhelm}}, hrabě a generál pruský (* 1783 v Postupimi – † 1820 v Chudobě). Byl pobočníkem Bedřicha Viléma III., který ho po bitvě u Jeny poslal do Slezska, aby byl rádcem gener. guvernérovi Bedřichu, knížeti anhalt-plesskému; po marném vyjednávání s Rakouskem o pomoc zorganisoval '''G.''' sbor 20.000 mužů a stav se sám gener. guvernérem, staral se o obranu země a způsobil, že mírem v Tilži bylo Slezsko při Prusku ponecháno. Později přispěl k reorganisaci pruské armády. Zásluhy jeho uznány tím, že od r. 1889 má jeho jméno druhý husarský pluk slezský. {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] 6659ikda5kypege50086e43ss2ugps5 Ottův slovník naučný/Goeverneur 0 32208 321922 111426 2026-04-21T06:14:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321922 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goeverneur | PŘEDCHOZÍ = Goetzův prach | DALŠÍ = Goez }} {{Textinfo | TITULEK = Goeverneur | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250–251. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n260/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Goeverneur''' [chúvernér] {{Prostrkaně|Johann Jacob Antonie}}, spisovatel nízoz. (* 1809 v Hoevelaken v Geldrech – † 1889 v Groninkách), psal pod pseudonymem {{Prostrkaně|Jan de Rymer}} verše pro lid nejčastěji humoristické, často i spracované z cizích námětů, hlavně německých. V prose napsal mnoho bájí, báchorek a povídek pro děti, které se dosud těší znamenité oblibě. Po 40 let redigoval velmi populární list rodinný »De Huisvriend«. {{Konec formy}} [[Kategorie:Nizozemští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] cmunnv5nv23r5x2u66epgtw2fhiky5f Ottův slovník naučný/Grotius 0 32659 321977 104155 2026-04-21T06:14:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321977 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grotius | PŘEDCHOZÍ = Groth | DALŠÍ = Grotjohann }} {{Textinfo | TITULEK = Grotius | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;528–529. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n550/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Hugo Grotius }} {{Forma|proza}} '''Grotius''' [-óci-[ {{Prostrkaně|Hugo}}, {{Prostrkaně|Huig de Groot}}, jeden z největších myslitelů XVII. stol., zván ''Bataviae decus, aevi miraculum'' (* 1583 v Delftu, † 1645 v Roztokách). Pocházel ze staré šlechtické rodiny burgundské; otec jeho byl purkmistrem v Delftu a kurátorem univ. lejdské. Již jako hoch dvanáctiletý navštěvoval Hugo '''G.''' právnické přednášky na lejdské univ. a za. býval se vedle práv též starožitnostmi. Patnáctiletý provázel advokáta Oldenbarneveldta na jeho vyslanecké cestě do Francie a byl tu od krále Jindřicha IV. vyznamenán jako ''miracle de la Hollande''. V Orléansu byl povýšen na doktora práv. Vrátiv se do vlasti, usadil se v Haagu jako advokát a byl r. 1607 jmenován gener. fiskálem (advokátem) Hollandska, Zeelandu a Záp. Fríz., r. 1613 pensionářem (syndikem) Rotterdamu. Zapleten jsa do sporů mezi gomaristy a arminiány čili remonstranty (viz {{Prostrkaně|[[../Arminius|Arminius 2]]}}), stál společně s Oldenbarneveldtem na straně arminiánů a hájil jí různými polemickými spisy, jako ''Pietas Ordinum Hollandiae et Westfrisiae'' (1613) a j. Při pronásledování arminiánů byl zajat a odsouzen k doživotnímu žaláři v Loevesteinu. Jen lstí choti své Marie z Reigersbergů vysvobodil se '''G.''' z vězení. Dala se totiž manželka jeho v bedně na knihy donésti do žaláře, vyměnila si s ním šaty a zůstala ve vězení, kdežto on ve skříni byl vynesen (1621). Přestrojen jsa za zedníka, odebral se nejdříve do Antverp a pak do Paříže, kde obdržel od Ludvíka XIII. roční pensi 3000 lirů. Za pobytu svého ve Francii vydal '''G.''' hlavní své dílo ''De jure belli ac pacis'', jež věnoval Ludvíkovi XIII. (vyd. s poznámkami Gronovia v Amsterdamě r. 1700, 1701, 1702, 1712; s pozn. od H. Cocceji ve Vratislavi, 1744–52, 4 sv.; vyd. Barbeyracovo v Amsterdamu, 1720, 1735; vyd. franc. od Pradier-Fodéréa v Paříži, 1867; něm. od Kirchmanna v Berlíně, 1869; angl. od W. Whewella v Cambridgei, 1853). Spisem tím položil '''G.''' základ k vědě mezinárodního práva a dobyl si takového jména, že všude brán byl za autoritu. Kurfiršt falcký Karel Ludvík zřídil v Heidelberku docela stolici pro výklad dotčeného spisu '''G'''-iova. Ačkoli požíval výtečné pověsti, netěšil se přece '''G.''' ve Francii veliké přízni. Pro politické své přesvědčení přišel do rozporu se všemohoucím Richelieuem, jehož přičiněním mu nebyla pense řádně vyplácena. Zatím dostal se v Hollandsku v čelo státu princ Jindřich Oranský, který se pronásledování remonstrantův neúčastnil. Vrátil se tedy '''G.''' r. 1631 do Rotterdamu. Poněvadž však působením jeho nepřátel vypsána byla cena na jeho zatčení, vystěhoval se z nevděčné vlasti a odebral se nejprve do Hamburka. Tam získal jej r. 1634 kancléř Oxenstierna pro švédské služby. V l. 1635 – 45 zastával '''G.''' funkci švédského vyslance na franc. dvoře, kde mu působil mnohé obtíže dávný jeho nepřítel min. Richelieu. Nicméně udržel se '''G.''' v přízni švédské vlády po celých deset let. Konečně však vzbudily jeho snahy o náboženskou smířlivost jakési podezření, a jakýsi Duncan byl za ním do Paříže poslán, aby ho pozoroval. Zažádal tedy '''G.''' r. 1645 za propuštěnou a chtěl se ze Stokholma přes Lubek vrátiti do Hollandska. Na moři však zastihla jej bouře a vyvrhla jej na pobřeží nedaleko Gdanska. Na to brzy zemřel. Byla mu v Delftu roku 1886 postavena bronzová socha. – V historii literatury a osvěty vůbec náleží '''G'''-iovi vynikající místo. Proslavil se jako učenec v několika oborech. Vedle znamenitého právníka, filosofa a historika byl velikým theologem a slavným humanistou. Se zdarem obzvláštním pokusil se o překlad řeckých klassiků (na př. znamenitý překlad Anthologie řecké, {{Prostrkaně|Euripida}} a j.) a stal se svými formálně dokonalými a o velikém poetickém nadání svědčícími básněmi jedním z nejlepších moderních latinských básníků. Samostatné básně jeho dramatické, lyrické a didaktické, a to obsahu jak duchovního tak světského, vydal bratr jeho Vilém v Lejdě r. 1617. Ve právu proslavil se jmenovitě jako zakladatel vědy všeobecného státního práva, právní filosofie a práva mezinárodního. Také v theologii zaujímá přední místo. Dílo jeho ''De veritate religionis christianae'' (Lejda, 1622, 1627 a j.; nejlepší vydání od J. C. Köchera v Halle, 1740, něm. od Hohla v Kamenici, 1768) jest nejznamenitější novější apologie křesťanství a bylo přeloženo do všech téměř světových jazyků (i do čínštiny a arabštiny). V theologii vynikal '''G.''' velikou smířlivostí. Tato jeho povaha jeví se ve výkladech obou zákonů, Starého i Nového: ''Annotationes in Novum Testamentum'' (Amster., 1641–47, 2 sv., nové vydání Halle, 1769, Groninky, 1826–34, 9 svazků); ''Annotationes in Vetus Test.'' (Paříž, 1644, 3 sv., Döderleinovo v Halle 1775–76, 3 sv.). Mnohem dříve než obě poslední díla byl sepsán traktát ''De imperio summarum potestatum circa sacra'' (někdy r. 1614), avšak vydán teprve r. 1647 (v Paříži). Soubor '''G'''-iových spisů theologických (''Opera theologica'') vydán byl v Amst. r. 1679 o 4 sv. Z ostatních spisů jeho jmenujeme: ''Mare liberum'' (1609), kde hájí svobodu hollandského obchodu ve Vých. Indii; ''De antiquitate reipublicae batavicae'' (Lejda, 1610); ''Annales et historiae de rebus belgicis'' (Amst., 1657); ''Florum sparsio in jus Justinianeum'' (Paříž, 1642, Halle, 1729); ''De jure praedae comm.'' (vyd. Hamaker, Haag, 1808); ''Epistolae'' (Amst., 1687, Haarlem, 1866); ''Epistolae sex ineditae'' (vyd. Stolker, 1809) atd. Životopisem '''G'''-iovým se zabývali: Schudt, Vita (1722); J. de Vries, H. de Groot et Maria de Reigersberg (Amst., 1827); Luden, H. '''G.''' (Berlín, 1806); Butler, Life of H. '''G.''' (Londýn, 1827); Gaumont, Étude sur la vie et les travaux de '''G.''' (Paříž, 1862); Hély, Étude sur le droit de la guerre et de la paix de '''G.''' (t., 1875); Creuzer, Luther und '''G.''' (Heidelb., 1846); Hälschner v Allgem. Deutsch. Biogr. IX., 767–784; Hartenstein, Darstellung d. Rechtsphilosophie d. H. '''G.''' Lipsko, (1850); Neumann, Hugo '''G.''' (Berlín, 1884); Vorsterman van Oijen, Hugo de Groot en zijn geslacht (Amst., 1883); L. Müller, Gesch. der klass. Philologie in den Niederlanden, 195–211 a j. Důležitým pramenem pro životopis '''G'''-iův jsou zejména jeho listy. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 2td3w0jm2wqz1nakgveillhjkodrwa0 Ottův slovník naučný/Facultates 0 33156 321687 78927 2026-04-21T06:10:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321687 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facultates | PŘEDCHOZÍ = Facultas | DALŠÍ = Fáček }} {{Textinfo | TITULEK = Facultates | AUTOR = [[Autor:Kamil Henner|Kamil Henner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1000. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1037/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Facultates''' (lat.), {{Prostrkaně|fakulty}}, v církevním právu jsou plnomocenství, která majitel moci svátostné nebo řádné pravomoci církevní uděluje v určitých mezích nižším církevním zřízencům, čímž stávají se oprávněnými k výkonům, které by jinak prováděti nemohli. Nejhlavnější jsou '''f'''. udílené {{Prostrkaně|papežem}}, a to již od XIII. stol., na př. missionářům a náčelníkům řádovým pro velikou vzdálenost od Říma, pak ve století XVI. propůjčované papežským nunciům za účelem rázného provádění protireformace a dále od XVII. stol. udělované též biskupům a arcibiskupům, aby měli stejnou moc s nuncii. Papežské '''f'''. udělují se nyní hlavně za účelem rychlejšího vyřizování různých záležitostí a podporování missií, a to různě co do obsahu i co do času, pak pravidelně i mimořádně, ale jsou vždy papežem odvolatelné. Podle doby, na kterou se udělují, mají též své názvy: ''triennales'', tříleté, udělované na př. biskupům francouzským; ''quinquennales'', pětileté pro biskupy rakouské a německé; ''septennales'', sedmileté pro rakouského polního biskupa a ''decennales'', desítileté poskytnuté biskupům sicilským atd. '''F'''. udělují se pro obor vnější (''pro foro externo'') kongregací propagandy a pro obor vnitřní (''pro foro interno'') římskou poenitentiarií. Pravidelné pětileté '''f'''. pro obor vnější udělované biskupům rakouským a něm. vztahují se hlavně k absolucím v případech reservovaných, k povolování čtení knih zapovězených, k dispensacím od některých překážek manželských vylučujících, od některých irregularit nastalých tajnými přečiny, jakož k dispensacím od některých slibův, a pak se vztahují k různým věcem liturgickým. '''F'''. musejí vždy vykonány býti zdarma, bez každé zvláštní odměny, v příslušné diécési, čímž však vyloučeny nejsou obyčejné kancelářské a expediční sazby ani poplatky ku zbožným účelům. Vedle pravidelných fakult udělují někdy papežové ještě '''f'''. zvláštní i mimořádné. Co se {{Prostrkaně|biskupských fakult}} tkne, udělují se buď vzhledem k samostatným právům biskupským, buď vzhledem k právům biskupovi delegovaným, a sice duchovním biskupovi podřízeným, zejména generálnímu vikáři a venkovským děkanům, a to opětně buď všeobecně, buď zvláště. Též řeholní přednostové mohou práva svá vyplývající z papežských privilegií přenášeti jednotlivým duchovním světským nebo řeholním. ''[[Autor:Kamil Henner|Hnr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] 6audjxmmispet9ulpsz8f3v5r3f9g8g Ottův slovník naučný/Famié 0 33285 321725 97221 2026-04-21T06:10:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321725 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Famié | PŘEDCHOZÍ = Fames | DALŠÍ = Familia }} {{Textinfo | TITULEK = Famié | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n13/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Famié''' viz [[../Apamea|{{Prostrkaně|Apamea}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] t7fpqbeovzm58pnbf4494gpfbc8df0d Ottův slovník naučný/Gin 0 33383 321901 97247 2026-04-21T06:13:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321901 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gin | PŘEDCHOZÍ = Gimino | DALŠÍ = Gindely }} {{Textinfo | TITULEK = Gin | AUTOR = [[Autor:Karel Lukáš|Karel Lukáš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;133. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n144/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gin }} {{Forma|proza}} '''Gin''' [džin], kořalka vyráběná v Anglii destillací zápary obilné s přísadou různého koření. Pije se rozředěna studenou nebo horkou vodou. ''[[Autor:Karel Lukáš|Lš.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] hgdmcysg528wzprqwwqypafh49yofww Ottův slovník naučný/Foinikie 0 33432 321812 174480 2026-04-21T06:11:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321812 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Foinikie | PŘEDCHOZÍ = Foinický oheň | DALŠÍ = Fonix }} {{Textinfo | TITULEK = Foinikie | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;333–336 [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n347/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fénicie }} {{Forma|proza}} '''Foinikie''' (''{{Cizojazyčně|grc|Φοινίκη}}'', lat. {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|la|Phoenice}}}}), krajina ve starověké Asii, rozložená na úzkém pobřeží mezi Libánem a mořem Středozemním, zdélí as 220&nbsp;''km'' a zšíří 15—20&nbsp;''km''. Hranice její nebyly na západě a jihu ustáleny, obvykle však pokládán za jižní hranici mys Karmel, za severní pak okolí města Aradu. Původní předfoinické pojmenování bylo nepochybně země {{Prostrkaně|Hena}} neb {{Prostrkaně|Chena}}, assyr. {{Prostrkaně|Chaná}} nebo {{Prostrkaně|Chaní}}, ''{{Cizojazyčně|grc|Χνᾶ}}'' Stef. Byz., jak zván ovšem celý kraj. Egypťané střední říše zvali '''F'''-ii {{Prostrkaně|Zahi}}, Assyrové {{Prostrkaně|Amurru}} neb (později) {{Prostrkaně|Acharru}}. Původ jména '''F.''' posud nezjištěn. '''F.''' měla ráz úplně hornatý. Libánem oddělena jsouc od Syrie, svažovala se po stupních, četnými krátkotokými bystřinami rozrytých, k moři. Vrchoviska některých řek poskytují však podnes dosti pohodlných přechodův a proto vedla '''F'''-ií důležitá cesta z Egypta k Eufrátu. Jediná {{Prostrkaně|Kásamije}} nebo {{Prostrkaně|Litany}} pohoří údolím svým na příč přerývá. Úbočí libánská, hojně jsouce ovlažena dešti, odívají se bujným rostlinstvem a mohutnými lesy, ve starověku cedrovými, na březích pak palmovými. Vrstvy vnitřní poskytovaly hojnost rud, pobřeží křemen, k výrobě skla potřebný. Moře podávalo hojnost ryb a plže nachodárného (''{{Cizojazyčně|la|Murex trunculus}}''), skalnaté ostrovy pobřežní byly výbornými přístavy. Na mnohých místech rozsochy libánské trčí až do moře a obkličují takto malé přímořské nížiny, v jichž středu vznikla kvetoucí města. Z mysů, jimiž rozsochy tyto v moři končí, nejpamátnější jest {{Prostrkaně|Mys psí}} (Rás el-Kelb, {{Cizojazyčně|grc|Θεοῦ πρόσωπον}}) blíže Béryta, kdež přímořská cesta prokopána jest strmými skalinami. — {{Prostrkaně|Dějiny}} Původní obyvatelstvo foinické bylo nepochybně původu amorského. Živilo se těžbou plodin a pobřežním obchodem, jemuž ostrůvky podél pobřeží byly výhodnými stanicemi, avšak i místy bohoslužebnými, zejména výspa {{Prostrkaně|Sor}}. Někdy kol r.&nbsp;2000 př.&nbsp;Kr., nepochybně za élamských vpádů na západ, pronikli do '''F.''' semitští osadníci z plaveckých končin na záp. břehu Perského zálivu, kteří usadili se hlavně v pevných pobřežních městech a jali se ihned provozovati kupectví, průmysl a plavbu do Egypta a blízkých končin maloasijských. Osadníci tito splynuli s domácím amorským obyvatelstvem, přijali jazyk jeho a zváni jsou Foiničany (''{{Cizojazyčně|grc|Φοίνικες}}''), sami však zvali se {{Prostrkaně|Sidonim}} (t. j. Sidonští), po městě tehdy nejpřednějším. Amorské obyvatelstvo na venkově podrželo zvyky své na dále, smísilo se však znenáhla na jihu s Isráélity a v ostatních končinách s Aramskými. Toliko horalé libánští zachovali národnost svou a žili i nadále pod dědičnými náčelníky. Egypťané a Assyrové nazývali sídla jejich zkrátka {{Prostrkaně|Libánem}} (Remenen hierogl.). Foiničané žili v menších státech, jichž středy byla města Tyros, Sidon, Bérytos a Arados, vedle nich však i venkovské obyvatelstvo amorské žilo v obcích více méně samostatných, jako jsou Arka, Simyra atd. Původně, zdá se, králové sidonští vykonávali politickou svrchovanost nad králi ostatními, což státoprávně vysloveno názvem »krále sidonského«. Čilý obchod a plavecké styky s Egyptem podnítily rozmanitou činnost průmyslovou i osvětnou. Výroba babylonského nachu v městech foinických byla zdokonalena, až téměř v nich zdomácněla, rovněž i sklářství a klenotnictví. Stavba lodí ve '''F'''-ii přivedena k dokonalosti dotud neznámé. Byblos stal se i sídlem lékařů hledaných. Thutmes&nbsp;III. r.&nbsp;1475 př.&nbsp;Kr. podmanil si '''F'''-ii, která odtud po 300 téměř let byla částkou veleříše egyptské. Faraonové ponechali namnoze krále domácí v městech foinických, teprve později, když opětovaly se vzpoury, v některých městech svěřena správa královským ámilům. Panství egyptské bylo pro '''F'''-ii svrchovaně důležité; náleželyť tehdy k němu i ostrovy ve východním Středomoří a Archipelagu, s obyvatelstvem plavecky pokročilým, jehož prostřednictvím pronikli Foiničané do vod řeckých. Existenci osad foinických v Řecku za doby mykénské není sice lze prokázati, avšak stopy přívozu, osvěty a kultu foinického spatřují se ve všech téměř nalezištích doby té. Za Amenhotepa&nbsp;IV. počali '''F'''-ii ze severu znepokojovati Hittité. Tím způsobeny dlouhé drobné boje, o nichž zajímavé podrobnosti podávají dsky Amarnské. Arados však upadl v moc hittitskou a za faraonů Seti&nbsp;I. a Ramsa&nbsp;II. (1348—1281 př.&nbsp;Kr.) ústí Nahr el-Kelbu bylo nejsevernějším mezníkem panství egyptského v Syrii. Za Ramsa III. uhodili na '''F'''-ii národové námořští i opanovali celou zemi. I Tyros tehdy zpustošen a r.&nbsp;1208 př. Kr. nově, hlavně Sidonskými, osazen. Když za XXI.&nbsp;dyn. panství egyptské v Syrii zaniklo, nabyla města foinická znova nezávislosti, načež v popředí vstupuje město Tyros, jehož králové, zovouce se »králi sidonskými«, dožadovali se svrchovanosti nad veškerou '''F'''-ií. Tehdy rozvinuli Foiničané nejrozsáhlejší činnost obchodní a plaveckou. Již dříve usazovali se Foiničané mezi Hittity a praobyvateli v městech kyprských, která znenáhla brala na se ráz foinický; nedlouho však po r.&nbsp;1200 př.&nbsp;Kr. počínají daleké plavby na západ. V krátce pokryly se tyrskofoinickými osadami břehy sicilské, severoafrické, jihošpanělské i marocké a plavci tyrští zajížděli již i do Gallie a Britannie. Souvisí-li tato mohutná kolonisace s příchodem Isráélitů do Kenaana, není lze prokázati. Naopak foinická moc ze Sidona a Tyra pronikala tehdy značně i do severních krajin isráélských, kdež kmenové Ašer a Naftalí upadli i v závislost Foiničanů. Největšího rozsahu nabyly plavby foinické za {{Prostrkaně|Hiráma I.}}, souvěkovce Davidova a Šalomounova (asi r.&nbsp;981—947 př.&nbsp;Kr.), jenž za všelikou pomoc obdržel od říše isráélské některé krajiny na severu a spolu se Šalomounem podnikal z Ezjóngébera na Rudém moři »ofirské plavby« do krajin při Perském zálivu rozložených. Hirámem I. počínajíc zachovala se řada králů sidonských v Tyru nepřetržitá (u Menandra Efeského), spolu však jest z těchto zpráv viděti, že vnitřní mír ve '''F'''-ii byl ohrožen. Příčinou toho bylo bohatství městského patriciátu foinického, jenž veškeren obchod měl v rukou svých. Bohatství toto jednak lákalo cizí výbojce, jako assyrské krále Tiglatpilesara&nbsp;I., Ašurbilkalu a později Assurnázirpala a Salmanassara&nbsp;III., jednak i dávalo podnět k nespokojenosti nižších vrstev a zejména otroků. Tento boj trval zvláště v Tyru po dlouhá léta a častěji podařilo se lidu, že zmocnil se panství, až konečně za krále {{Prostrkaně|Pumaiathona}} nebo {{Prostrkaně|Pygmaliona}} r.&nbsp;825 př.&nbsp;Kr. nejpřednější rody tyrské vystěhovaly se do Afriky a tam založily Karthaginu. Ku konci VIII.&nbsp;stol. př.&nbsp;Kr. znova a mocněji dolehli Assyrové na města foinická. Tehdy Tyros hledal ochrany ve spolku s říší isráélskou a s Egyptem, ale marně. Salmanassar V. přenesl válku již i do území tyrského, načež Sanherib města přímořská od Tyra odtrhl a v Sidoně nastolil krále samostatného. Současně rozpadala se i tyrská říše osadní. Již před r.&nbsp;708 př.&nbsp;Kr. opuštěn ostrov Thasos, jejž osadili ostrované řečtí z Paru, kolem r.&nbsp;701 př.&nbsp;Kr. očekával prorok Jesaia odpad osad španělských, v severní pak Africe kol r.&nbsp;700 zařídila se Karthago nezávisle, osadila Sicilii, Sardinii a r.&nbsp;654 př.&nbsp;Kr. i Pityusy. Přes to pokoušeli se Foiničané o vzpoury proti Assyrii, jako r.&nbsp;678 př.&nbsp;Kr. Sidon proti králi Assarhaddonu. Když vznikem XXVI.&nbsp;dynastie egyptské nabyli Iónové a Karové osad dolnoegyptských, vytlačeni i odtud Foiničané, načež za úpadku říše assyrské podlehli nejprve r.&nbsp;608 př.&nbsp;Kr. egyptskému králi Nechovi&nbsp;II. a r.&nbsp;605 př.&nbsp;Kr. Babyloňanům. Toliko Tyros vzdoroval na nepřístupném svém ostrově, byl však třináctiletou blokádou r.&nbsp;583 př.&nbsp;Kr. k poplatnosti přinucen. R.&nbsp;539 př.&nbsp;Kr. spolu s říší babylonskou upadla '''F.''' v moc perskou. Tehdy Foiničané, konajíce velkokrálům perským výborné služby loďstvem svým proti Egyptu a později proti Rekům, požívali přízně vládní a za ztracené osady západní nabyli náhrady v obchodu vnitrozemském. Peršané ponechávali jednotlivým městům autonomii za králů dědičných domácího původu. Proti Artaxerxu III. Ochovi vzbouřilo se město Sidon, bylo však r. 344 př. Kr. vzato a vyvráceno. Týž osud potkal r. 331 př. Kr. Tyros skrze Alexandra Makedonského. Odtud '''F.''' významu svého pozbývala a sdílela se o osud svůj se Syrií a Palestinou, až r.&nbsp;64 před Kr. připojena k říši římské. {{Prostrkaně|Vzdělanost foinická}}. Foiničané byli národem po výtce {{Prostrkaně|plaveckým a obchodním}} i vynikli v těch oborech vzdělanosti nejvíce, které s plavbou a obchodem úže souvisí. {{Prostrkaně|Plavba}} mořem byla Foiničany velice zdokonalena. Jim připisuje se prvé užívání velikých lodí obchodních a přepravních (= lodi do Taršíš), jakož i nejstarší pokusy pravidelné přepravy, do Španěl a do Ofira. Lodi foinické byly prostranné, podoby džbánovité (''gavvál'', odtud ''γαῦλος''), vnitřní prostor byl pak rozdělen souměrně; plavily se rychle ve dne i v noci, při čemž v noci spravoval se kormidelník dle počasí, zejména dle severky. Záhy odvažovali se Foiničané k dalekým plavbám, načež pak cestou zřizovali stanice. Pokud známo, byly nejzazší body plaveb jejich na západě Senegambie, galská krajina Oistrymnis a Veliká Britannie — že se plavili do moře baltského nebo do Ameriky, jsou pouhé smyšlénky; Karthaginci nejdále na západě seznali Azory — na východě pobřeží perského zálivu. Nejznámější pravidelné plavby dály se do Taršíš, t.&nbsp;j. do Španěl, a do Ofira (Apir, východní pobřeží zálivu Perského). Nejslavnější plavbu vykonali Foiničané r.&nbsp;608—605 př.&nbsp;Kr., opluvše po rozkaze Necha&nbsp;II. Afriku směrem od východu k západu. Středem plaveb foinických býval Tyros; do Indického oceánu dopravovali zboží buď karavanami do Ézjongébera, buď po Eufrátu k ústí jeho. Byl tudíž foinický obchod hlavně povahy námořské a výměnné. Foiničané přiváželi do cizích zemí výrobky dílen svých, egyptských a babylonských, vyměňujíce je po výtce za suroviny, jež dle okolností hned na místě spracovávali anebo do svých měst ku spracování dopravovali. Z potřeby, suroviny na místě spracovávati, vznikly foinické {{Prostrkaně|osady}}, které byly buď: 1.&nbsp;obchodní čtvrti uprostřed jinokmenného obyvatelstva, jako v Jerusalemě, Memfi, Peiraieu. Abydu egyptském, Puteolech, anebo 2.&nbsp;samostatnéo sady městské se správou i rázem foinickým. Foiničané v těchto osadách pobývali jako směnárníci, majitelé lodí, velkoobchodníci, kramáři, připravovatelé mastí, barvíři nachem, kuchaři, pekaři atd. Na břehu syrském jmenují se: Doros a Laiš v Palestině, Rhosos, Aiga a Myriandos severně ústí orontského, Astyra v Karii, Liébris při šíji Suezské, Eddana nad Eufráten, na Kypru Salamis, Kittion, Amathus, Pafos, Lapéthos, Golgos, Idalion, v krajině Emporii při Menší Syrtě Takapé, Leptis, Oia, Sabratha a ostrov Méninx, v Africe Karthago, Hadrumetum, Utika. Hippo Diarrhytos a ostrov Kossura, ve Španělích Gades, Malaka na Sicilii Makara (Herakleia Minoa), Motyé, Panormos, na Sardinii Nora, Sulci, v Mauretanii Lixos atd. Obětní dska marseillská dovozuje, že i Massalia měla původně obyvatelstvo foinické. O rozvoji světového obchodu foinického a zejména tyrského zprávu nejúplnější podává Ezechiel 27, 12—25. Hlavní obchodní cesty foinické byly: 1.&nbsp;do Mesopotamie, kdež nepochybně v Charránu se rozštěpovala v cestu ninivskou a babylonskou, 2.&nbsp;Jerusalemem do Ezjóngébera a odtud do přimořských krajin Indického okeánu, 3.&nbsp;do Taršíše se zástavkou na ostrovech středomořských a v Utice. Stopy foinických karavan ve vnitřní Arabii chová v sobě aramejský nápis Eutingem v Teimě shledaný. Jména foinických kupců vyskytují se i v nápisech abusimbelských v Núbii. O způsobu plaveb foinických srov. Il. XXIII., 740 sld. a Od. XV., 414 sld. Foiničané ve svých osadách vyměňovali veškery plodiny zemské, anobrž i vzdálenější, v Egyptě obilí a tovary, v Emporii plodiny súdánské, ve Španělích stříbro, při ústí rhônském kupovali jantar, Oistrymnis byla stanicí pro cín ze záp. pobřeží britských ''{{Cizojazyčně|grc|κασσιτερίδες}}'', ve stanicích mesopotamských kupovali otroky. Osady své uzavírali jiným, plenili země sousedů, bořili města a obyvatelstvo do otroctví vlekli. Výsledky plaveb svých horlivě utajovali, lodi, které se do vod jejich odvážily, potápěli a o vzdálených krajích báječné zprávy rozšiřovali. Obchodem svým však zjednali si Foiničané veliké zásluhy o rozšíření lidské vzdělanosti. Byliť prostředníky mezi vzdělaným východem a barbarskými končinami západními. Jimi zajisté rozšířeny byly váhy a míry babylonské, ku potřebám obchodu upraveno jednoduché hláskové písmo, z něhož vzniklo písmo řecké i latinské. S obchodem úzce souvisel foinický průmysl. Sklářství, z Egypta přinesené, vzkvétalo nejvíce v Sid ónu, barvení nachem, původem babylonské, zahostilo se v Tyru. Velice důležité byly látky, tkané v Byblu, šperky, zboží bronzové; ve stavitelstvi lodním byli Foiničané nejpokročilejším národem starověku. Méně podrobně zpraveni jsme o uměni foinickém. Památky jeho jsou sice hojné, ale po výtce shledávají se v osadách. Praktický smysl Foiničanů projevuje se i v umění, jehož zachované plody spíše se podobají výrobkům uměleckého průmyslu. Stavby chrámové podobaly se ohrazeným dvorům někdy i stropem přikrytým, do nichž vedla ozdobná brána; před branou bývávaly vztyčeny dva volně stojící sloupy. Hradby městské a opevnění přístavní byly velice dokonalé, jakož svědčí zprávy o hradbách tyrských anebo dosud zachované zbytky v sicilském Eryku a v Lixu. Budovány byly ze čtverců kamenných, hladce tesaných, a spojovány bronzovými náplněmi. Domy soukromé byly vysoké, mnohopatrové. Vnitřní ozdoba chrámův a paláců byla figurální, ale bez vzletu uměleckého. Výtvarné památky foinické vvznamenávají se vesměs zvláštním rázem, jenž podmíněn jest zřejmým ještě nedostatkem názoru na přírodu. Namnoze pořizovány byly z kovu, a tu zejména z bronzu, jehož příprava rovněž ve Foinikii byla zdokonalena. Zvláštní podoby jsou náhrobky, z nichž některé (el Magázil) dochovaly se u Amríta a v okolí Tyrském (tak zv. náhrobek Hirámův). Pozoruhodny byly vodní stavby, jako vodovod vedoucí z pobřeží do ostrovského Tyra. — {{Prostrkaně|Ústava}}. Foiničanům náleží zásluha, že sami první prakticky řešili zásady autonomie městské. Prvotně byla jednotlivá města spravována králi, však s mocí značně obmezenou zástupci usedlého foinického patriciátu. Za pozdějších dob byla působnost králova složena toliko z hodnosti velekněze, soudce a velitele loďstva válečného. V některých městech, zvláště osadních (jako v Karthagině a Gadech), ustoupila hodnost králova úřadu dvou šófetů, z nichž jeden vykonával působnost královskému důstojenství zbývající, druhý však měl toliko moc dozornou. V Tyru nebyl ani král veleknězem, ježto připomíná se velekněz Melkartův jako hodnostář po králi nejpřednější. Král byl omezen sborem desíti mužů (''{{Cizojazyčně|la|decem Poenorum principes}}''), ti pak byli výběrem rady, obvykle ze 300&nbsp;mužů složené (''{{Cizojazyčně|la|seniorum principes}}''). V Tyru po r.&nbsp;826 př.&nbsp;Kr. osazována byla rada lidem, který tudíž omezoval i působnost krále sama. Tři původně sidonská města, Sidon, Tyros a Arados, zbudovala si někdy za perských dob město Tripolis, kdež zasedali k společným úradám zástupcové všech tří měst. Vedle patriciátu a lidu velice četni byli otroci, namnoze na cizích trzích koupení, kterých hlavně užíváno při plavbě a k dolování rud. — {{Prostrkaně|Náboženství}} foinické v podstatě své ničím se sice neliší od hlavních rysů původní semitské bohocty, avšak ze společného podkladu vyvinula se působením různých okolností a dojmů náboženská soustava samostatná. Velikou vadou v dosavadním badání o náboženství foinickém jest nedostatečné přihlížení k názorům původně amorským a k zásadám ryze foinickým. Amorským byl bůh Él v Byblu, amorskými byly i různé »výšiny«, nejnověji i na Kypru shledané, kdež vzdávány oběti božstvům starokanaanským. Předním bohem Foiničanů byl tyrský {{Prostrkaně|Melkart}}, místní božství nebo Baal ostrovského města, později mocný ochránce plavby, obchodu a diaspory. Také jiná města i osady měly svá božstva ochranná, bohy i bohyně, která však zřídka specificky označována; obyčejně dávána jim jména Baal a Bélit neb Ašérá dle okolností přívlastkem zvláštním různěná. Soudíme-li dle osobních jmen, vzývána byla nejvíce božstva Ešmún, Zákón, Astarté a Moloch. Kult božstev těchto byl mnohdy ukrutný a necudný i vzbuzoval u národů západních pohoršení nemalé. — {{Prostrkaně|Jazyk a literatura}}. Jazyk foinický povahou svou byl nářečím veliké skupiny západosemitské neboli kanaanské, liše se toliko dialekticky od hebrejštiny. Písmo foinické jest téměř totožné se starohebrejskou ''kursivou''. Původ svůj má pravděpodobně v písmě egyptském. Nemnohé a obsahem nedůležité nápisy péčí Renanovou sebrány a vydány v »Corpusinscriptionun Semiticarum «, pars I., inscriptiones Phoenicias continens (Díl I.Tabulae. Paříž, 1881; díl II., t., 1890). Základy jazyka foinického obsahuje vedle staršího Geseniova »Scripturae linguaeque phoenicae monumenta« (Lip., 1837) zejm. spis Schröderův »Die phönizische Sprache; Entwurfeiner Grammatik« (Halle, 1869), slovníček, Bloch, Phoenicisches Glossar a 1891). Literatura foinická jest úplně ztracena. Toliko některá jména spisovatelův a některé zlomky spisů jejich v rouše řeckém se dochovaly. O dějinách foinických psali Theodotos, Hypsikratés a Mochos, jichž spisy Asitos přeložil na jazyk řecký. Zbytky letopisů tyrských, přesně chronologicky upravených, zachoval z Menandra Efeského Josefos Flavios. O dějinách foinických psali i Filostratos st. ({{Cizojazyčně|grc|Ἰνδικὰ καὶ Φοινικικά}}) a Klaudios Julios. Souvěkovec Flaviovcův a prvých Antoninů, Filón Byblios, vydal spis theogonického a mythologického obsahu, jejž vydával za překlad foinického prvopisu kněze [[../Sanchoniathon|Sanchoniathona]] (v. t.). Srov. Movers, {{Cizojazyčně|de|Geschichte der Phoenizier}} I—III. (1845—1857): Kenrick, {{Cizojazyčně|en|Hist. of Phoenicia}} (Londýn, 1855); Renan, {{Cizojazyčně|fr|Mission en Phénicie}} I. II. (Paříž, 1863—1865); Pietschmann, {{Cizojazyčně|de|Gesch. der Phoenizier}} (Berlín, 1889); H. G. Rawlinson, Pnoenicia (Londýn, 1889); Gutschmid, {{Cizojazyčně|de|Kleine Schriften}} II,: O osadách foinických; Bochart, Phaleg et Kanaan. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] immoqxlmy6i6dtvovfkl7akmho0gk0j Ottův slovník naučný/Fastidiosní 0 33533 321733 98757 2026-04-21T06:10:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321733 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fastidiosní | PŘEDCHOZÍ = Fasti | DALŠÍ = Fasti Limburgenses }} {{Textinfo | TITULEK = Fastidiosní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;37. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n46/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fastidiosní''' (z lat.), nechuť, odpor vzbuzující; odpor, nechuť k něčemu mající, pyšný, vyběravý. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] aqeclmk5k92p8xj23gem38m0hx0x7gj Ottův slovník naučný/Fasti Limburgenses 0 33534 321732 98756 2026-04-21T06:10:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321732 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fasti Limburgenses | PŘEDCHOZÍ = Fastidiosní | DALŠÍ = Fastoso }} {{Textinfo | TITULEK = Fasti Limburgenses | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;37. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n46/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fasti Limburgenses''' nebo {{Prostrkaně|Limburger Chronik}} nazývá se kronika pánů a města Limburku n Lahnou, sepsaná notářem Tilemanem Elhenem z Wolfhagenu a obsahující kromě zpráv o událostech v l. 1336–1398 zajímavé, místy až naivní líčení tehdejších životních a kulturních poměrů, vypočítávání písní tehdy oblíbených, vypravování o flagellantech a poznámky o Václavu IV., ve kterých líčen jest jako největší zhýralec. Vydal ji A. Wyss v Monum. Germ. hist. B IV. Abtheil. 1. (Hannover, 1883). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 1ml06i07i6qktua3mzo8ounstm50zt6 Ottův slovník naučný/Fastoso 0 33535 321734 98758 2026-04-21T06:10:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321734 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fastoso | PŘEDCHOZÍ = Fasti Limburgenses | DALŠÍ = Fastov }} {{Textinfo | TITULEK = Fastoso | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;37. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n46/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fastoso''' [-tózo], ital., {{Prostrkaně|pyšně}}, {{Prostrkaně|nádherně}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Italské výrazy v Ottově slovníku naučném]] hx33b1quuajgb6jepl1zm7f5nq7p0zw Ottův slovník naučný/Furtwangen 0 34087 321841 97239 2026-04-21T06:11:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321841 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Furtwangen | PŘEDCHOZÍ = Furtum | DALŠÍ = Furtwängler }} {{Textinfo | TITULEK = Furtwangen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;785. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n806/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Furtwangen,''' město v bad. kraji Villingen, okr. Triberg, na ř. Breg, v již. Černém lese. S okolními samotami má 4202 obyv. (1890). Vyniká odbornými školami pro kvetoucí zde černoleský průmysl (hodinářství, řezbářství, nástroje hudební, plet. slámy). Jest tu sbírka černoleských hodin ze XVI. věku, k níž se pojí knihovna a stálá výstava zdejších výrobků, z nichž zvláště hodiny mají nejlepší pověst po všem Černolesku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 1u1wt8d8kkvge0fm0qc1tlgj1w2485k Ottův slovník naučný/Göllheim 0 34194 321996 97266 2026-04-21T06:14:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321996 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Göllheim | PŘEDCHOZÍ = Golleschau | DALŠÍ = Golling }} {{Textinfo | TITULEK = Göllheim | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n284/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Göllheim''' ({{Prostrkaně|Gellheim}}), ves v bav. Falci Porýnské, okr. kirchheimbolandského, s 1651 obyv. (1890). Nedaleko krásná kaple s pomníkem na místě, kde král Adolf Nassavský v bitvě na Hasenbühlu 2. čce 1298 ztratil život. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 521adm2blcfang3n96qa52207h8vu4h Ottův slovník naučný/Golling 0 34196 321927 97261 2026-04-21T06:14:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321927 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Golling | PŘEDCHOZÍ = Göllheim | DALŠÍ = Gollitsch }} {{Textinfo | TITULEK = Golling | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n284/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Golling,''' městys v Salcpursku, hejt. salcpurském, na pr. bř. Salice, 10 ''km'' jv. od Halleinu, 476 ''m'' n. m., sídlo okr. soudu, má 707 obyv. (1890), faru, poštu a telegr. Pevný hrad nad městysem připomíná se již r. 963. Na blízku tvoří potok Schwarzbach krásný vodopád {{Prostrkaně|Gollinger Fall}}, jenž má ve 2 stupních 76 ''m'' výšky. Salzach teče u '''G'''-u slují 2 ''km'' dl., zv. {{Prostrkaně|Oefen}}; nedaleký průsmyk {{Prostrkaně|Lueg}}, důležitý ve válkách francouzských, byl opevněn již r. 1316. Vede jím železnice a silnice. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] lnglnrap3h7860q56byffh1aa5pe5ys Ottův slovník naučný/Gollmick 0 34252 321928 97262 2026-04-21T06:14:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321928 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gollmick | PŘEDCHOZÍ = Göllitz | DALŠÍ = Gollnetschlag }} {{Textinfo | TITULEK = Gollmick | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n284/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gollmick: 1) G.''' {{Prostrkaně|Karl}} (* 1796 v Dessavě, † 1866 ve Frankfurtě n. M.), syn váženého tenoristy a herce {{Prostrkaně|Friedricha Karla}} '''G'''-a (* 1774 v Berlíně – † 1852 ve Frankf. n. M.), studoval v Štrasburku theologii, vzdělávaje se zároveň v hudbě. Záhy řídil již sám t. zv. klášterní koncerty, hrál na varhany v Tomášském kostele a vystupoval jako pianista. Tehdy rozvinuly se též jeho skladatelské vlohy, projevivší se již v 11. jeho roku sbírkou 6 písní, později u Andréa v Offenbachu vyšlých. Roku 1817 uchýlil se pro studentské různice do Frankfurtu n. M., kde se ho ujal Spohr, zaopatřiv mu místo tympanisty u městského divadla, a '''G.''' setrval v tomto postavení až do svého pensionování r. 1858. Napsal 2 sonáty pro klavír (op. 9 a 11) vedle množství kusů pro týž nástroj, jako polonéz, rond, variací a směsí, a vydal četné zpěvy, mezi jinými sbírku ruských písní. Více vynikl však jako hudební spisovatel a kritik, vyznačuje se satirickou žilou. Sepsal vedle praktické školy zpěvu a své autobiografie: ''Leitfaden fur junge Musiklehrer''; ''Kritische Terminologie für Musiker und Musikfreunde'' (Frankf., 1833, 2. vyd. 1839); ''Musik. Novellen und Silhouetten'' (1842); ''Feldzüge und Streifereien'' (1846); ''Karl Guhr'' (1848); ''Herr Fétis als Mensch, Kritiker; Theoretiker u. Komponist'' (1852), a ''Handlexikon der Tonkunst'' (Offenb., 1858). '''2) G.''' {{Prostrkaně|Adolf}}, syn před. (* 1825 ve Frankf. n. M. – † 1883 v Londýně) R. 1844 přišel do Londýna a našed vlídné přijetí, působil tu jako pianista, houslista, skladatel i zakladatel několika uměleckých společností (Réunion des Beaux Arts, Westbourne Operatic Society, Kilburn Musical Association). Kromě salonních kousků, zpěvů, transkripcí něm. národ. písní složil kantáty ''The Blind Beggar of Bethnal Green'', ''The Heir of Linne'', klavírní kvartet a trio, C-moll-symfonii, a opery ''Balthasar'' (1860), ''The Oracle'' (1864) a ''Dońa Costanza'' (1875). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 0a9cl5a7jkgl5hvjn7v0o4vbcz1hlnj Ottův slovník naučný/Göllnitz 0 34255 321997 97267 2026-04-21T06:14:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321997 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Göllnitz | PŘEDCHOZÍ = Gollnetschlag | DALŠÍ = Gollnow }} {{Textinfo | TITULEK = Göllnitz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;273. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n284/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Göllnitz''' viz [[../Hlinec|{{Prostrkaně|Hlinec}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] iluoco91gu54ycj6wrfvzf9xgpobvkz Ottův slovník naučný/Geomant 0 34386 321887 97242 2026-04-21T06:13:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321887 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Geomant | PŘEDCHOZÍ = Geologie | DALŠÍ = Geomantie }} {{Textinfo | TITULEK = Geomant | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;28. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n28/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Geomant''' (z řec.), kdo obírá se geomantií. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] gyr4dog2kwb2tdz9e8da6delw0sx5ew Ottův slovník naučný/Geomantie 0 34387 321888 145692 2026-04-21T06:13:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321888 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Geomantie | PŘEDCHOZÍ = Geomant | DALŠÍ = Geometr }} {{Textinfo | TITULEK = Geomantie | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;28. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n28/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Geomantie }} {{Forma|proza}} '''Geomantie''' (z řec.), {{Prostrkaně|věštění ze země}}, a sice z bodů holí do země nebo písku nahodile (místem i počtem) udělaných, jež se pak v obrazce spojují a ze souvislosti jich věci tajné nebo příští věští. Pravidla věštění uložena jsou ve vlastních knihách, t. zv. {{Prostrkaně|knihách o bodání}}, jež na trzích se prodávají. Původ '''g.''' shledává se u Arabů, u nichž těší se posud hlavně v nižších třídách veliké oblibě. Název její zde zní ''rezm''. V překladě vyšla podobná kniha arabská v Lipsku r. 1785. Za '''g.'''-ii považuje se i čínský způsob zvaný ''feng-šui'', dle něhož soudí se ze vzájemné polohy řek, pahorků a pod., ale i stromů, na vhodnost místa některého pro obydlí, hrob a pod., pověra, jež jest hlavní překážkou vnikání evropské civilisace do Číny (stavění železnic, telegrafů a j.). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Geomantie]] 2c2komm0hdoqgo539kaig3r2oyvik8m Ottův slovník naučný/Geometrie 0 35381 321889 283959 2026-04-21T06:13:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321889 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Geometrie | PŘEDCHOZÍ = Geometridae | DALŠÍ = Geometrie absolutní }} {{Textinfo | TITULEK = Geometrie | AUTOR = [[Autor:Alois Strnad|Alois Strnad]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S.&nbsp;29–31. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n39/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Geometrie }} {{Forma|proza}} '''Geometrie''', {{Prostrkaně|měřictví}}, jest nauka o veličinách a útvarech prostorových. Pojmu těchto útvarů nabýváme abstrakcí z předmětů hmotných. Nehledíme-li ku hmotě a máme-li z vlastností tělesa na zřeteli pouze jeho {{Prostrkaně|tvar}}, {{Prostrkaně|velikost}} a {{Prostrkaně|polohu}}, myslíme si {{Prostrkaně|těleso mathematické}}, kteréž tedy není nic jiného, než určitě a dokonale omezená čásť prostoru. Meze tělesa takového jsou plochy, meze ploch jsou {{Prostrkaně|linie}}, tyto pak omezeny jsou {{Prostrkaně|body}}. Body, linie, plochy a tělesa mathematická, jakož i různá jejich spojení a skupení, jmenují se {{Prostrkaně|útvary geometrické}}. Jsou to pojmy, které bytují toliko v naší mysli, kterých však nelze smysly postihnouti. Linie, plochy a tělesa jsou {{Prostrkaně|veličiny prostorové}}, a to o 1, 2, 3 {{Prostrkaně|rozměrech}}. Jednajíc o veličinách těchto, jest '''g'''. částí mathematiky, vědy o veličinách vůbec. Dle obsahu bývá rozeznávána '''g'''. {{Prostrkaně|nižší}} od {{Prostrkaně|vyšší}}. Nižší '''g'''. dělí se v {{Prostrkaně|planimetrii}} a {{Prostrkaně|stereometrii}}; první jedná o elementárních {{Prostrkaně|útvarech rovinných}} (body, přímky, úhly, úhelníky, kružnice), druhá o elementárních {{Prostrkaně|útvarech prostorových}} (skupení bodů, přímek a rovin, mnohohrany, mnohostěny, válec, kužel a koule). V oboru těchto útvarů koná své výpočty {{Prostrkaně|trigonometrie rovinná}} i {{Prostrkaně|sférická}}. Vyšší '''g'''. zabývá se hlavně theorií křivek rovinných i prostorových, jakož i ploch křivých; zkoumá z obecných hledisek útvary geometrické a vyšetřuje jejich vzájemnou souvislost, vytvořujíc jedny ze druhých anebo přetvořujíc jedny ve druhé. Dle methody, jimiž při výzkumech svých se řídí, a dle prostředků, jichž užívá, rozeznává se '''g'''. {{Prostrkaně|synthetická}} a '''g'''. {{Prostrkaně|analytická}}. První počátky '''g'''. hledati jest u starých Egypťanů, kde, jak Hérodot (II. 109) vypravuje, potřeba její vznikla měřením pozemků každoročně Nílem zaplavovaných. Mathematické vědomosti kněží egyptských sepsal asi v XIX. stol. př. Kr. {{Prostrkaně|Ahmes}} (Papyrus Rhind, nyní v britském museu). Geometrický obsah jeho díla záleží v úlohách o měření délekao výpočtu obsahu plošného i tělesného. I za pozdějších dob nesly se konstrukce i výpočty harpedonaptů egyptských jen ku praktickým účelům zeměměřictví. Jiného rázu bylo geometrické vědění starých Babyloňanů, majíc původ svůj hlavně v astronomii. Znali vlastnosti rovnoběžek a pravého úhlu, dovedli sestrojiti pravidelný šestiúhelník a děliti kružnici na 360 stupňů-Tak na březích Nílu a Eufrátu spatřujeme vznikati počátky, z kterých však teprve duch řecký dovedl vypěstovati vědu; dal jí sice jméno nasvědčující empirickému původu jejímu (γή = země, μετρείνν = měřiti), ale zároveň vytvořil v ní vzor nauky spekulativní. Nejstarší z geometrů řeckých, {{Prostrkaně|Thalés}} (640–548 př. Kr. ), poznav vědomosti egyptské, rozšířil je vlastními objevy o rovnosti úhlů vrcholových, o úhlu obvodovém na průměru; z délky stínu určoval výšku předmětu. Hlavní však zásluhou jeho jest, že prvý učil věty geometrické dokazovati. Větší ještě vliv na rozvoj '''g'''. měl {{Prostrkaně|Pythagoras}} (kol 500 př. Kr. ). Opatřiv si vědomosti geometrické jako Thalés cestou do Egypta, objevil pověstnou větu o čtverci přepony a rozšířil nauku o úměrnosti poznáním délek nesouměřitelných. V jižní Italii založil školu, z níž vyšla řada filosofů a mathematiků, jako. byli {{Prostrkaně|Filolaos}}, {{Prostrkaně|Archytas}} a&nbsp;j. Tito značně rozšířili obor '''g'''. naukou o rovnoběžkách, větou o součtu úhlů v trojúhelníku, vyšetřovánim trojúhelníků shodných a úhelníků obsahem rovných; znali též zlatý řez, vlastnosti pravidelných mnohoúhelníků a kruhu, jakož i pět pravidelných mnohostěnů, které jim byly symboly živlů kosmických. Ale i mimo školu tu '''g'''. se zdarem pěstována. Nebudeme zejména vyčítati zásluh, jichž sobě dobyli {{Prostrkaně|Anaxagoras}}, {{Prostrkaně|Démokritos}}, {{Prostrkaně|Hippias}}, {{Prostrkaně|Hippokratés}}, {{Prostrkaně|Oinopidés}} a&nbsp;j.; připomínáme toliko, že to byly hlavně tři proslulé úlohy, kterými se zabývali: zdvojení krychle, třetění úhlu a kvadratura kruhu. Vlastní však dobu rozkvětu '''g'''. řecké zahájil {{Prostrkaně|Platón}} (429–348), jenž zřídil v Athénách akademii, nad jejíž branou napsáno heslo: »Neznalý '''g'''. nevstupuj sem!« Zde vznikla a vyvíjela se methodika '''g'''., kterou Platón obohatil o methodu analytickou a pojem místa geometrického. Z následovníků jeho {{Prostrkaně|Eudoxos}} nalezl, že jehlan jest třetinou hranolu, kužel třetinou válce o stejné základně a výšce; {{Prostrkaně|Menaichmos}} objevil kuželosečky a užil jich k řešení úlohy delické, {{Prostrkaně|Aristaios}} pak o nich napsal první dílo. Tak znenáhla nashromážděno hojně materiálu, který k soustavnému spracování takořka vybízel. Práci tu s neobyčejným zdarem vykonal {{Prostrkaně|Eukleidés}} (kol 300 př. Kr. ), který snesl všechny elementárně geometrické vědomosti svých předchůdců, rozmnožil je výzkumy vlastními a s methodickou dokonalostí spořádal vše v učebnou knihu, zvanou »Základové« (ΣΣτοιιιχεεία). Kromě tohoto slavného díla napsal ještě několik cenných spisů o jiných oborech geometrických a právem zasloužil si jména »otce '''g'''.«. Vědeckou původností vyniká nad něho {{Prostrkaně|Archimédés}} (287–212 př. Kr. ), který s neobyčejným důmyslem dovedl vyšetřovati metrické vlastnosti křivek i křivých ploch; methodou exhaustiční ustanovil obvod i obsah kruhu, povrch i obsah válce, kužele a koule, plochu ellipsy a paraboly, vlastnosti spirály, obsah rotačního ellipsoidu a paraboloidu atd; objevů jeho v mechanice tuto zejména nepřipomínáme. K němu druží se {{Prostrkaně|Apollónios z Pergy}} (kol 200 př. Kr. ), již v starověku »velkým geometrem« zvaný. Poznal, že rovinným průsekem kruhového kužele může vzniknouti každá ze tří křivek, které ellipsou, hyperbolou a parabolou nazval; vlastnosti jejich vyvodil s obdivuhodnou přesností methody a bohatostí výsledků ve spise »O kuželosečkách« (χχωνιχά). Eukleidés, Archimédés a Apollónios, všichni tři ze školy alexandrijské, tvoří trojici největších geometrů starého věku. Po nich nastává doba nenáhlého úpadu řecké '''g'''., doba epigonů a kommentatorů. Z doby té vynikají: {{Prostrkaně|Nikomédés}}, {{Prostrkaně|Dioklés}} a {{Prostrkaně|Perseus}}, kteří pěstovali nauku o křivkách; {{Prostrkaně|Hypsiklés}}, jenž doplnil Eukleidovu stereometrii; {{Prostrkaně|Hérón Alexandrijský}} (kol 100 př. Kr. ), který jest hlavním zástupcem antické geodaesie. Z potřeb astronomických počal vznikati nový oddíl '''g'''., trigonometrie, ku které základy kladli {{Prostrkaně|Hipparchos}} (161–126 př. Kr. ) a {{Prostrkaně|Menelaos}} (kol 100 po Kr.) a kterou ku značné výši vypěstoval {{Prostrkaně|Ptolemaios}} (125–200 po Kr.; jeho ''[[../Almagest|Almagest]]'' (v.&nbsp;t.) po staletí byl zdrojem nauk hvězdářských. Znamenitý kommentator {{Prostrkaně|Pappos}} (ku konci III. stol. po Kr.), který též některými důležítými objevy proslul, uzavírá dobu '''g'''. řecké. Světovládní Římané neměli hloubavého ducha řeckého; jim pro praktické potřeby stačila '''g'''. agrimensorů. Také Indové, jichž důmysl mathematický v arithmetice i algebře tak se osvědčil, vědomosti geometrické, přejaté ze školy Hérónovy, jen nepodstatně rozmnožili. Uprostřed mezi Řeckem a Indií založili říši svou Arabové, kteří přejali a spracovali vědomosti obou těchto národů. Pře. kládali spisy geometrů řeckých, zabývali se pilně astronomií a zdokonalili trigonometrii. Založivše říši maurskou na poloostrově Pyrenejském, stali se prostředníky, jimiž vzdělanost orientu přenesena jest na západ, ze starověku přecházejíc ve středověk. Co se vědy geometrické týče, neučinila až do XVI. stol. značnějších pokroků. Teprve potom ujal se jí národ, který dovedl jí raziti a vykázati nové dráhy. Ve Francii zahájili dobu nového rozkvětu této vědy {{Prostrkaně|Vieta}} (1540–1603) a {{Prostrkaně|Fermat}} (1590–1663), kteří, ač vědeckou povahou vlastně algebraikové, i v '''g'''-ii dodělali se výsledků pozoruhodných; první řešením úlohy Apollónické a výpočty cyklometrickými i trigonometrickými, druhý svou methodou k stanovení tečen, k rektifikaci a kvadratuře křivek. Neobyčejným důmyslem geometrickým vyznamenal se {{Prostrkaně|Pascal}} (1623–1662), který objevil četné vlastnosti cykloidy a kuželoseček (''hexagramma mysticum''), a {{Prostrkaně|Desargues}} (1593 až 1662), jenž svým zvláštním pojímáním útvarů geometrických stal se jedním z připravovatelů novější '''g'''. synthetické. Mimo Francii {{Prostrkaně|Kepler}} (†&nbsp;1630) a {{Prostrkaně|Cavalieri}} (†&nbsp;1647) uvedli do stereometrie pojem veličin nekonečně malých, {{Prostrkaně|Guldin}} (†&nbsp;1643) pak založil výpočet povrchu a obsahu rotačních těles na úvahách o těžišti. Novou však dobu v '''g'''-ii zahájil {{Prostrkaně|Descartes}} (1596–1650), založiv '''g'''-ii analytickou. Tím dostalo se vědě nového mohutného prostředku, s kterým mohla odvážiti se na úkoly dosud neřešené. Na drahný čas bylo '''g'''-ii synthetické ve smyslu starých ustoupiti do pozadí, ačkoli jednotlivci i na dále se zdarem ji pěstovali. Tak {{Prostrkaně|Lahire}} (†&nbsp;1675) studoval kuželosečky a epicykloidy, {{Prostrkaně|Huygens}} (†&nbsp;1695) cykloidu a evoluty, {{Prostrkaně|Newton}} (†&nbsp;1727) a {{Prostrkaně|Maclaurin}} (†&nbsp;1746) vytvořování křivek vůbec. Velkolepým nálezem počtu infinitesimálného přišly methody analytické zvláště ku konci XVII. stol Geometrie výhradné téměř platnosti; jimi obecně řešeny úlohy o stanovení tečen i středů křivosti, o rektifikaci a kvadratuře křivek, o komplanaci a kubatuře ploch křivých; jimi objeveny nesčetné skryté vlastnosti těchto útvarů. Nelze tu jmenovati ani nejdůležitější z výsledků, k jakým dospěli {{Prostrkaně|Bernoulliové}} a jiní analytikové. Musíme však vzpomenouti zásluh, kterých získal si veliký {{Prostrkaně|Euler}} (1707–83), dav trigonometrii nynější její podobu, položiv základy obecné theorie křivek a klassifikace ploch 2.&nbsp;stupně, zvláště pak zbudovav theorii křivosti ploch. Ve směru takto nastoupeném nejvýše došel {{Prostrkaně|Monge}} (1746–1818); methodicky upravil analytickou '''g'''-ii a objevil netušený vztah mezi theorií ploch a rovnic differenciálných, jimiž vyšetřoval obecné čeledi ploch a stanovil jejich křivky křivostí. Dostoupivši takto na ten čas svého vrcholu, '''g'''. ze směru Descartesem nastoupeného obrátila se v nové dráhy – a to opět zásluhou Francouzů. Monge sám, stvořiv deskriptivní '''g'''-ii, přivedl k platnosti methodu, která názorně a bezprostředně útvary geometrickými se obírajíc, spojuje studium útvarů rovinných a prostorových. Vedle něho {{Prostrkaně|Carnot}} (1753 až 1823) svou '''g'''-ií polohy snažil se '''g'''-ii synthetické opatřiti touž obecnost, kterou honosila se dosud jen '''g'''. analytická. Kterými odtud směry, za jakými cíli a s jakými úspěchy brala se '''g'''. v tomto století, viz články {{Prostrkaně|[[../Geometrie analytická|'''g'''. analytická]]}}, {{Prostrkaně|[[../Geometrie synthetická|'''g'''. synthetická]]}}, {{Prostrkaně|[[../Geometrie absolutní|'''g'''. absolutní]]}} a {{Prostrkaně|[[../Geometrie deskriptivní|'''g'''. deskriptivní]]}}. {{Prostrkaně|O dějinách}} '''g'''. mimo obecná díla o dějinách mathematiky jednají zvláště spisy: Chasles, Aperçu historique sur l'origine et le développement des méthodes en Géométrie (Brussel, 1837, 2.&nbsp;vyd. Paříž, 1875; něm. překlad od Sohncka Halle, 1839); týž, Rapport sur les progrès de la Géométrie (Paříž, 1870); Loria, Il passato e il presente delle principali teorie geometriche (akad. turinská, 1887; něm. př. od Schütteho v Lipsku, 1888). {{Prostrkaně|Pěstování '''g'''. v Čechách}} počíná založením university pražské (1348); hned od počátku konána tu čtení o této vědě v rozsahu na ten čas neobvyklém, tak že v Praze ku konci XIV. stol. podáváno z '''g'''. to, co na př. v Lipsku teprve v 1. pol. XVI. stol. Vykládán tu zejména již tehdáž Almagest Ptolemaiův; bakalářové university naší musili poslouchati »Tractatus de sphaera materiali«, obsahující základy sferické astronomie; mistrové pak měli znáti nejenom prvních 6&nbsp;knih Eukleidových, ale žádána na nich též »perspectiva communis«. Křišťan z Prachatic (1392), Jan Šindel (1399), Jan z Blovic (1481), Tadeáš Hajek (1556), Martin Bacháček (1583) a jíní prosluli jako pěstitelé astronomie a spojené s ní '''g'''., udržujíce výklady svými výbornou pověst Pražského učení. Úpadek náš pobělohorský přirozeně také tuto vysokou školu zachvátil; že však mathematická učenost u nás ani v době té zcela nezanikla, o tom svědčí jméno {{Prostrkaně|Marcus Marci}} (†&nbsp;1667), proslulé daleko za hranicemi vlasti naší. Připomenouti sluší, že v Praze tehdáž po delší dobu meškal a mathematice učil znamenitý geometr Belgičan {{Prostrkaně|Gregorius a Sancto Vincentio}} (†&nbsp;1667), kněz řádu tovařišstva Ježíšova. Pamětihodno též, že jesuité pro školy své v cizině rádi vybírali učitele z českých svých členů. Z nich {{Prostrkaně|Jakub Kreza}} (†&nbsp;1715) učil v Madridě a dosáhl tu čestného příjmí »Euclides Hesperiae«; v Praze vydal roku 1720 výborný spis »Analysis speciosa Trigonometriae Sphaericae«. K pěstování vědy geometrické jazykem českým došlo však teprve v našem století. Základ k tomu položil {{Prostrkaně|Sedláček}} záslužným dílem »Základové měřictví čili '''g'''.« (1822), v němž se zdarem užito nově utvořené české terminologie. Dlouho ovšem ještě literatura naše k vědeckým pracím v oboru '''g'''. se nepovznesla; hojná však jest literatura školska této nauky. Zahájena výbornou »'''G'''-ií pro vyšší gymnasia« (1864–67), kterou napsal {{Prostrkaně|Jandečka}}; později až do časů našich vydali učebné knihy geometrické pro střední školy: Šanda, Hoza, Jarolímek, Zahradník, Strnad, Dřízhal, Jeřábek, pro ústavy učitelské pak Domín a Janoušek. Ve vyšších oborech nauky počalo se pracovati po zřízení české polytechniky (1863), pro jejíž potřeby napsali knihy: {{Prostrkaně|Skřivan}}, Úvod do analytické '''g'''. v rovině (1864); {{Prostrkaně|Studnička}}, Základové sférické trigonometrie (1865) a Úvod do analytické '''g'''. v prostoru (1874). Od těch dob počaly se vydávati i samostatné spisy geometrické, z nichž jmenujeme tuto hlavní pořádkem chronologickým: {{Prostrkaně|Müller}}, O kvadratuře kruhu (1865); Em. a Ed. {{Prostrkaně|Weyr}}, Základové vyšší '''g'''. (3&nbsp;díly, 1871–78); {{Prostrkaně|Vaněček}}, Křivé čáry rovinné i prostorové (1881) a O dějinách '''g'''. (1882); {{Prostrkaně|Jelínek}}, Úlohy tělesoměrné (1884); {{Prostrkaně|Šourek}}, Nauka o čtyrstěnu (1886); {{Prostrkaně|Monin}}, O některých druzích souřadnic projektivických (1890); Ed. {{Prostrkaně|Weyr}}, O theorii ploch (1891), {{Prostrkaně|Zdráhal}}, Úlohy z analytické '''g'''. (1892). – Z překladů uvésti jest české vydání spisu {{Prostrkaně|Cremonova}} Úvod do geometrické theorie křivek rovinných (1873) a téhož Geometrické transformace útvarů rovinných (1872); obé uspořádal Em. {{Prostrkaně|Weyr}}. Mimo to {{Prostrkaně|Bellavitis}}, Methoda aequipollencí (1874) v překladu dra {{Prostrkaně|Zahradníka}}{{Prostrkaně|}}. Dle prací {{Prostrkaně|Mannheimových}} vzdělal {{Prostrkaně|Vaněček}} Pošinování geometrických útvarův (1880). – Četná jsou i pojednání geometrická, která v Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky, v zaniklém Dastichově Kroku a Wevrově Archivu, ve Zprávách král. české společnosti nauk a v Rozpravách České akademie, jakož i v programmech českých škol středních, uveřejnili různí badatelé, z nichž tuto jmenováni buďtež: Em. a Ed. Weyrové, Solín, Zahradník, Machovec, Jeřábek, Lerch, Pánek, Řehořovský, Strnad, Sucharda, Vaněček. ''[[Autor:Alois Strnad|Sd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Věda v Ottově slovníku naučném|Geometrie]] 2jwwn56wk37ixmu6a6xucc6j6kz7jl1 Ottův slovník naučný/Gasteromycetes 0 35831 321866 85840 2026-04-21T06:13:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321866 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gasteromycetes | PŘEDCHOZÍ = Gasterenthal | DALŠÍ = Gasterosteus }} {{Textinfo | TITULEK = Gasteromycetes | AUTOR = [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Ladislav František Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;943–943. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n957/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[../Houby]] }} {{Forma|proza}} '''Gasteromycetes''' č. {{Prostrkaně|břichatky}} jest velká čeleď hub {{Prostrkaně|stopkovýtrusých}} (''Basidiomycetes'') s&nbsp;vyvinutými, břichatě naduřelými plodnicemi rozmanitého tvaru, jež však nenesou pletivo výtrusorodé (t.&nbsp;zv.&nbsp;roušku čili hymenium) na svém povrchu, nýbrž v dutinách, zde {{Prostrkaně|komůrkách}} zvaných. Vnitřní komůrkované úrodné pletivo plodnic nazývá se {{Prostrkaně|gleba}}, vnější pak vrstva obalná sluje {{Prostrkaně|okrovka}} čili {{Prostrkaně|peridie}} (''peridium''). Tato mívá v&nbsp;různých rodech a&nbsp;řádech rozmanitý a&nbsp;význačný tvar a&nbsp;zvláštní charakteristickou strukturu vnitřní. Nejjednodušeji upravena bývá u&nbsp;Hymenogastreí, kdež tvoří jedinou vrstvu stejnorodou, hned slabší, hned silnější, jež jest na povrchu hladká nebo hustě plsťnatá. U&nbsp;pýchavkovitých (''Lycoperdaceae'') skládá se okrovka ze dvou vrstev oddělitelných: tak zvaných {{Prostrkaně|vnitřní a&nbsp;vnější okrovky}}. V&nbsp;tom případě bývá vnitřní okrovka tenká, papírovitá, vnější pak tužší a&nbsp;silnější a začasté opět z&nbsp;více vrstev rozdílné struktury složená. Plodnice nejčastěji zrají na povrchu země; zřídka zůstávají na způsob hub lanýžovitých trvale pod zemí ukryty (většina Hymenogastreí). Lanýžovitým se ostatně mnohé břichatky (a&nbsp;nejvíce ''Hymenogasteres'') tvarem a&nbsp;vnitřní strukturou&nbsp;— hlavně tím, že výtrusorodná vrstva čili rouška skryta jest uvnitř plodnic ve zvláštních komůrkách&nbsp;— velice podobají, ačkoli jinak s&nbsp;nimi nemají příbuznosti. Nadzemní plodnice břichatek buď jsou dole opatřeny stopkou, obyčejně krátkou a&nbsp;tlustou, řídčeji prodlouženou, anebo přisedají a&nbsp;pak okrovka vezpod na obmezeném místě přechází ve svazky podhoubí čili mycelia. Podobně také u&nbsp;mnohých podzemních břichatek jenom z&nbsp;nejdolejší partie okrovky vybíhají svazky houbových vláken, zprostředkující spojení s&nbsp;podhoubím vůkolním. Pouze několik podzemních Hymenogastreí má plodnice, které na četných, libovolných místech celého povrchu svého souvisí s&nbsp;podhoubím. Gleba obsahuje komůrky, jejichž stěny skládají se uprostřed z&nbsp;houbových vláken hustě spojených a s&nbsp;povrchem rovnoběžných; z&nbsp;těchto odbočují k&nbsp;oběma plochám stěny krátké větevky, končící kyjovitými basidiemi, anebo větevky jsou prodloužené, hojně rozvětvené, a&nbsp;nesou na svých volných koncích roztroušené basidie. V&nbsp;prvním případě komůrky jsou prázdné a stěny jich na obou stranách povlečeny bývají stejnoměrnou, tenkou vrstvou kolmo postavených basidií, typickou to rouškou čili<!--V originále „čiil“, zřejmě překlep.--> hymeniem, jak se objevuje napořád u&nbsp;všech Hymenomycetů. Ve druhém případě vrstva plodní neobmezuje se na pouhou tenkou vrstvu basidiální, nýbrž jest mnohonásobně silnější a vyplňuje bezmála neb úplně dutinu komůrek. Také tomuto vyplňovacímu pletivu plodnímu, jaké se nalézá u&nbsp;Sclerodermeí, Geaster hygrometricus a&nbsp;j.&nbsp;břichatek, říkává se hymenium, ač to vlastně typické hymenium není. Pravá rouška nalézá se v&nbsp;čeledi břichatek, na př. u&nbsp;Hymenogastreí, Lycoperdaceí, Phalloideí. U&nbsp;prve jmenovaných zachovává gleba svou stavbu a&nbsp;své složení od počátku až do úplné zralosti. V&nbsp;plodnicích rodu ''Scleroderma'' zruší se po dozrání pletivo vyplňující dutiny komůrek, t.&nbsp;j. ony prodloužené a&nbsp;rozvětvené hyphy (houbová vlákna) i&nbsp;se svými basidiemi a&nbsp;zůstanou jen stěny komůrek a&nbsp;mezi nimi výtrusy. Teprve později se ponenáhla scvrklé a&nbsp;seschlé stěny komůrek rozlamují a&nbsp;rozpadávají v&nbsp;té míře, ve které také vnější okrovka podléhá pomalému zvětrání. V&nbsp;rodu ''Polysaccum'' zůstávají stěny komůrek také dlouho zachovány, ale nejvnitřnější vrstvy jejich obemykající komůrku s&nbsp;výtrusy se isolují v&nbsp;podobě zvláštních nádržek. t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|peridiol}} (''peridiolum''). U&nbsp;Nidulariaceí čočkovité peridioly jsou zcela volny, poněvadž střední partie mezi sousedními komůrkami a&nbsp;krom toho též jisté partie vůkolní zrosolovatěly a&nbsp;se rozplynuly. V&nbsp;rodech ''Lycoperdon'', ''Bovista'', ''Geaster'' a&nbsp;mnohých jiných zruší se stěny komůrek až na některé jich tlustoblanné součásti. V&nbsp;mladých plodnicích lze totiž ve stěnách komůrek rozeznati dvojí vlákna houbová: jednak úzká, tenkostěnná, na obsah plasmový bohatá, článkovaná, z&nbsp;nichž odbočují větve nesoucí na svém konci basidie, jednak vlákna silnější, již z&nbsp;mládí tlustostěnné, namnoze bez příhrádek jsoucí roury, jež však povstaly z&nbsp;týchž příhrádkovaných vláken houbových. Tyto tlustostěnné, jednoduché nebo začasté rozmanitě, na př. hvězdovitě rozvětvené, roury po dozrání výtrusů se uvolní, jelikož všecky ostatní jemnější součástky gleby se zruší a&nbsp;rozplynou. V&nbsp;dutině plodnice na místě gleby nalézá se pak směsice výtrusů a&nbsp;oněch tlustoblanných vláken, jež se zovou {{Prostrkaně|vlášením}} (''capillitium''). Zvláštní zmínky zasluhují též některé rody, které vyznačují se zvláštními, podivnými, ba fantastickými formami plodnic. Nejméně nápadné, ale pamětihodné svým zvláštním mechanismem sloužícím ku rozšiřování výtrusů, jsou plodnice rodu ''Sphaerobolus''. Tyto skládají se ze dvou peridií (vnější a&nbsp;vnitřní) a&nbsp;z&nbsp;gleby, která má jen jednu dutinu hymeniem vystlanou. Tato gleba uvolní se v&nbsp;podobě kulaté, lepkavou blanou obklíčené peridioly. Obě peridie na temeni hvězdovitě puknou a&nbsp;zvonkovitě se rozhrnou, při čemž peridiola nějaký čas na jejich dně odpočívá. Posléze vnitřní peridie vychlípí se elasticky vzhůru (aniž se však cípy svými odtrhne od cípů vnější okrovky) a&nbsp;vymrští peridiolu vzhůru. V&nbsp;rodech ''Batarrea'' a&nbsp;''Tulostoma'' vynikne vnitřní okrovka na zvláštním stonku z&nbsp;vnější peridie. U&nbsp;Podaxineí jsou plodnice stopkaté a&nbsp;stopka vniká v&nbsp;podobě středního sloupku do komůrkované gleby. U&nbsp;Tulostomy a&nbsp;některých Podaxineí vyvinuje se na týž způsob, jak to již u&nbsp;pýchavky, bovistu atd. vylíčeno bylo, vlášení. Takovéto schází naprosto u&nbsp;Phalloideí, nejpodivnějších a&nbsp;nejbizarrnějších to hub vůbec, které dosahují skoro větší složitosti svých plodnic, nežli mezi Hymenomycety muchomůrka (''Amanita''), jež i&nbsp;jinak svým vývojem upomíná na některé Phalloidey. V&nbsp;rodu ''Phallus'' má plodnice, s&nbsp;počátku vejčitá, vnější okrovku ze dvou vrstev složenou, z&nbsp;jedné vnější tuhé vláknité a&nbsp;druhé, vnitřní rosolovité. Uvnitř pak obsažen jest stonek, jenž se táhne až skoro k&nbsp;vrcholku vejčité plodnice. Na svém konci hořejším nese zvonkovitý klobouk, vlastní to glebu, obklopenou tuhou vnitřní okrovkou. Stonek jest s&nbsp;počátku massivní, později uvnitř dutý, o&nbsp;stěnách vzdušnými komůrkami prostoupených. Tyto povstaly tím, že trámečky a&nbsp;destičky, z&nbsp;nichž se stonek skládá, dříve vrásčitě složeny byvše, se narovnaly a&nbsp;rozestoupily. Při tomto narovnávání, kterýmž stonek počíná se prodlužovati, pukne vnější i&nbsp;vnitřní peridie a&nbsp;gleba povznese se do výše. Posléze rozplyne se hymeniální pletivo gleby a&nbsp;odkapává s&nbsp;okraje klobouku dolů. Neméně podivný rod ''Clathrus'' má taktéž plodnice zprvu tvaru vejčitého, z&nbsp;nichž vystoupí vnitřní okrovka v&nbsp;podobě prolamované sítě, která se zveličuje a&nbsp;vnitřní glebu tím s&nbsp;sebou vzhůru povznáší. {{Prostrkaně|Přehledné rozdělení břichatek}} (dle Luerssena): I. Okrovka jedno-nebo dvouvrstevná, v&nbsp;posledním případě vrstvy obě pohromadě zůstávající. Gleba z&nbsp;okrovky ven nevystupující. ''A'') Plodnice bez středního sloupku a&nbsp;namnoze beze stopky. 1. Plodnice nestopkatá. Gleba bez peridiol. ''a'')&nbsp;Stěny gleby mizejí při uzrání úplně a&nbsp;dutá plodnice jest pak naplněna výtrusy a&nbsp;vlášením: ''Lycoperdacei''. ''b'')&nbsp;Stěny gleby nemizejí při zralosti, nýbrž plodnice zůstane masitá, komůrkatá a&nbsp;nese hymenium čili roušku na stěnách komůrek. Vlášení schází. Namnoze podzemní houby podobné lanýžovitým: ''Hymenogastrei''. ''c'')&nbsp;Se stěn gleby mizí při uzrání hymenium, kdežto stěny samy zůstanou v&nbsp;podobě seschlé, lámající se síti uvnitř tlusté, kožovité, korkovité nebo dřevnaté okrovky. Vlášení jen v&nbsp;řídkých zbytcích přítomno: ''Sclerodermei''. 2. Plodnice více méně zřetelně stopkatá. Komůrky gleby obklíčené zvláštní vrstvou původních stěn komůrkových odloučí se od zbytků těchto stěn a&nbsp;leží pak jakožto peridioly výtrusy naplněné volně v&nbsp;dutinách gleby: ''Pisocarpiacei''. ''B'') Plodnice na stonku, jenž se prodlužuje do vnitř gleby až ku temeni plodnice v&nbsp;podobě zvláštního středního sloupku: ''Podaxinei''. II. Okrovka zvrstvená. Vnější okrovka při zralosti určitým způsobem se roztrhne a&nbsp;gleba obalená vnitřní okrovkou anebo bez této vystoupí pak volně ven. ''A'') Vnější okrovka roztrhne se hvězdovitě v&nbsp;hygroskopické, při vysychání zpět se ohrnující laloky. Vnitřní okrovka otevře se na temeni různým způsobem a&nbsp;uzavírá ve zralém stavu kromě výtrusů též vlášení: ''Geastridei''. ''B'') Vnější okrovka při dozrání nepravidelně se roztrhá a&nbsp;gleba povznese se na stonku značně se prodlužujícím. 1. Gleba se svými komůrkami naplněnými výtrusy a&nbsp;vlášením zůstává i&nbsp;při uzrání vnitřní okrovkou obklopena: ''Batarrei''. 2. Gleba proráží také vnitřní okrovku, měni se v&nbsp;mazlavou, slizkou massu, ve které výtrusy vzplývají a&nbsp;která z&nbsp;konce dutého a&nbsp;ve svých stěnách komůrkovaného stonku dolů skapává: ''Phalloidei''. ''C'') Okrovka vnější roztrhá se hvězdovitě a vnitřní v&nbsp;podobě prolamované, masité síti se rozšiřuje a&nbsp;pozvedá glebu, která se rozplývá a&nbsp;skrze oka síti odkapává: ''Clathrei''. III. Pletivo gleby až na vrstvy, které obklopují komůrky, se zruší. V&nbsp;okrovce leží pak jedna nebo více oddělených, výtrusy naplněných peridiol. ''A'') Vnější i&nbsp;vnitřní okrovka rozpuknou se zuby, ale zůstanou těmito spojeny; vnitřní okrovka se rázem vychlípne a&nbsp;vymrští jedinou volně na dně jejím ležící peridiolu: ''Carpoboli''. ''B'') Pohárkovitě otevřená nebo trvale uzavřená okrovka obsahuje více připevněných peridiol: ''Nidulariei''. ''[[Autor:Ladislav František Čelakovský|lč.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Mykologie v Ottově slovníku naučném]] f8g2g88ffojhhuklheu85ilm19jvyhf Ottův slovník naučný/Fadějev 0 38627 321689 90347 2026-04-21T06:10:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321689 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fadějev | PŘEDCHOZÍ = Fadd | DALŠÍ = Fadějův ostrov }} {{Textinfo | TITULEK = Fadějev | AUTOR = [[Autor:Karel Štěpánek|Karel Štěpánek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1001. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1037/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fadějev''' {{Prostrkaně|Rostislav}} {{Prostrkaně|Andrejevič}}, generál a publicista ruský (* 1824 v Jekatěrinoslavě – † 1883 v Oděsse), již v útlém mládí jevil neobyčejné schopnosti, jež v něm rozvíjeli hlavně domácí učitelé. R. 1837 dán do petrohradské dělostřelecké školy, odkud poslán jako důstojník k vojsku. Avšak chtěje ku přání otcovu přejíti do státní služby, vystoupil z vojska a věnoval se soukromým studiím, doplňuje své vzdělání ve všech směrech. R. 1850 vstoupil opět k vojsku a sloužil při kavkázské armádě, účastnil se během 15 let všech operací proti nepokojným horalům až do úplného jich pokoření, vynik nuv nejednou statečností a důvtipem, při čemž byl několikráte raněn a vyznamenán. V létech 1853–55 bojoval v Asii a dílem u Sevastopolu, načež r. 1857 jmenován pobočníkem knížete Barjatynského, náčelníka kavkázského štábu, a později velkoknížete Michala Nikolajeviče. R. 1860 jmenován plukovníkem a r. 1864 gen.-majorem. Kavkázské boje vylíčil '''F.''' ve spise ''Šesťděsjať lět Kavkazskoj vojny'' (1860), vydaném kavkázským štábem, a konečné pokoření Kavkázu ve spisech ''Pisma s Kavkaza a Zapiski o kavkazskich dělach'' (1865), kde buduje též plán ruské politiky v Asii. Procestovav r. 1865 skoro celou Evropu, předložil carovi po svém návratě plán připojení Mervu k Rusku, načež r. 1866 byl předsedou kommisse, vyšetřující zlořády při vojenských dodávkách, a násl. roku revidoval kavkázské vojenské nemocnice. Té doby uveřejnil spis ''Vooružennyja sily Rossiji'', v němž domáhá se národní organisace ruského vojska a jenž přeložen byv do různých jazyků, proslavil jméno spisovatelovo daleko za hranicemi, ale za to znesvářil '''F'''-a s tehdejším ruským ministrem vojenství, tak že '''F.''' nechtěje polemisovati se svým představeným, šel podruhé do výslužby. Podniknuv opět cestu po Evropě, usadil se pak v Petrohradě, odkud dojížděl jen občas ku svým příbuzným do Oděssy, kam přestěhoval se trvale r. 1879. Od té doby věnoval se skoro výhradně slovanské otázce, které dotkl se již v posledním díle a jíž věnoval zvláštní spis ''Mněnije o vostočnom voprosě'' (1869), vzbudivší nemalou pozornost v Evropě, zvláště pak ve světě slovanském. R. 1872 jal se uveřejňovati v čas. »Russkij mir« řadu pozoruhodných statí ''Čěm nam byť'', vydaných r. 1874 o sobě s názvem ''Russkoje obščestvo v nastojaščem i buduščem'', kde podobně, jako v pozdějším spise svém ''Pisma o sovremennom sostojaniji Rossiji'' (Lip., 1881 rusky a něm.), vydaném se souhlasem carovým, kritisuje otevřeně vady ruské společnosti, zastávaje se při tom jistých liberálních zásad. Hodlaje prospěti ruské věci, '''F.''' přijal s dorozuměním ruské vlády r. 1874 nabídku egypt. chedíva, aby zorganisoval jeho vojsko, začež štědře odměněn. Při návratě z Egypta r. 1876 dověděl se o povstání v Srbsku a stal se organisátorem pomocné akce pro Srby. R. 1877 vypracoval s knížetem Milanem válečný plán a hned na počátku rusko-turecké války povolán do hlavního stanu ruského, kde jeho plány schváleny a '''F.''' poslán do Srbska, ale k naléhání Gorčakova zpět odvolán. Uchýliv se pak na Černou Horu, bojoval zde po boku knížete. Po válce předložil carovi projekt o železnicích v Srbsku a paroplavbě na Dunaji. R. 1880 povolán byl ku hlavnímu štábu a přidělen k Lorisu Melikovu, načež r. 1882 byl ještě členem kommisse pro administrativní reformy v Zakavkází. V posledních létech svého života navštívil též po dvakráte Karlovy Vary. '''F.''' byl bez odporu z nejlepších znalců novověkého válečnictví a při tom bystrý politik. Všecky úkoly Ruska, celý směr jeho mravního a historického vývoje činí závislým na správném a přirozeném rozřešení slovanské otázky, která byla pro něho střediskem všech snah a z níž nevyjímá žádný slovanský národ. Otázky vojenské a sociální, kterým též věnoval své péro, v podstatě nebyly pro něho ničím jiným, než rozvinutím velkolepého plánu ku mravnímu a hmotnému sesílení Ruska, aby mohlo vystačiti ku svému velikému dějinnému úkolu; neboť jest přesvědčen, že bez všeslovanského cíle dějiny Ruska pozbývají smyslu. Při tom se zvláštními sympathiemi chová se k Čechům. Nejsa theoretikem, podřizujícím vše napřed vypracovanému systému, uvažuje poměry a okolnosti i možné nahodilosti a ukazuje na praktické cesty k uskutečnění své nadšené touhy. '''F.''' z prvních na Rusi jasně a přesně formuloval požadavky slovanské politiky Ruska. Po ruskoturecké válce čásť svých plánů viděl splněnu. Spisy jeho vydal V. V. Komarov (Petrohrad, 1889, 4 díly). U nás psal o něm J. J. Toužimský (Osvěta, 1884). ''[[Autor:Karel Štěpánek|Šnk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] mnb6diwzlldeay09guis1dwtg6klkv9 Ottův slovník naučný/Fadaise 0 38629 321688 90352 2026-04-21T06:10:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321688 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fadaise | PŘEDCHOZÍ = Fáček | DALŠÍ = Fadd }} {{Textinfo | TITULEK = Fadaise | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. S.&nbsp;1001. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1037/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fadaise''' franc., {{Prostrkaně|nechutnost}}, {{Prostrkaně|pošetilost}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 8g7fgfs9wyu25owwcvugbtaarhm5jno Ottův slovník naučný/Fragonard 0 39787 321817 103431 2026-04-21T06:11:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321817 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fragonard | PŘEDCHOZÍ = Fragmentum de dediticiis | DALŠÍ = Fraheleč }} {{Textinfo | TITULEK = Fragonard | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n468/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jean-Honoré Fragonard }} {{Forma|proza}} '''Fragonard''' [-nár]: '''1) F.''' {{Prostrkaně|Jean Honoré}}, malíř a ryjec franc. (*&nbsp;1732 v Grasse – †&nbsp;1802 v Paříži). Byl žákem Chardinovým a Boucherovým a zdokonalil se v Římě. Za svůj obraz ''Koresos a Kallirhoë'' stal se členem akademie. Přizpůsobiv se vkusu své doby, opustil historické malířství a stal se malířem veselého rozmaru a rozkoše. Svými ozdobnými a pikantními obrazy dobyl si záhy přízně obecenstva, a obrazy jeho ryli nejčelnější současní ryjci. Za revoluce — nedoved přizpůsobiti se novému klassicismu — upadl v zapomenutí a poklesl též hmotně. Provedl též značný počet rytin dle vlastních i cizích obrazů. '''2) F.''' {{Prostrkaně|Alex. Evariste}}, malíř a sochař franc, syn před. (*&nbsp;1780 v Grasse – †&nbsp;1850 v Paříži). Jsa žákem Davidovým, věnoval se historickému malířství, později přešel k romantismu. Nejlepší malířská jeho díla jsou: ''Calaisští před králem Edvardem''; ''Marie Terezie před magnáty uherskými''; ''Vjezd Panny Orléanské''; z plastických jeho děl buďtež uvedena: výzdoba štítu na budově sněmovní, studna na náměstí Maubertově, bronzová socha ''Johanny z Lavalu'' v Beaufortu. Díla jeho jeví sice snahu po effektu, ale vynikají také pěknými myšlénkami a smělým a jistým provedením. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] trdu4mlqa724uulagjxtb8w0kqe6kvb Ottův slovník naučný/Feriální osady 0 41678 321756 99523 2026-04-21T06:10:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321756 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Feriální osady | PŘEDCHOZÍ = Feriae | DALŠÍ = Feriální senáty }} {{Textinfo | TITULEK = Feriální osady | AUTOR = [[Autor:Karel Chudoba|Karel Chudoba]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;117. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n127/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Dětský tábor }} {{Forma|proza}} '''Feriální osady''' jsou dobročinné zařízení, jimž poskytuje se hodným, chudým školním dítkám, zvláště z velikých měst, v době letních prázdnin zdravého pobytu, rozumné životosprávy a přiměřeného zaměstnání, pokud lze, na venkově, aby děti tělem slabší sesílily, začinají-li býti nedokrevnými, opět se uzdravily, a přestály-li choroby těžší, zase se zotavily. Cílem '''f'''-ch '''o'''-d jest zdraví jakožto poklad největší s heslem: »Ve zdravém těle zdravý duch«. Původcem myšlénky jest farář curišský {{Prostrkaně|Walter Bion}}, který vida zuboženost dítek ve farnosti své r. 1876, vypravil ze sebraných peněžitých příspěvků 34 hochův a 30 děvčat pod dozorem 5 učitelův a několika učitelek vždy na 14 dní do vybraných míst v kantoné appenzellském. Touž dobou poslal také pastor {{Prostrkaně|Schorst}} z Hamburku 7 dítek na zotavenou na venek a má tudíž také zásluhu o původ osad. V Kodani v Dánsku prováděli touž věc ovšem již as o 25 let dříve, avšak způsobem jiným. Tam zavedl myšlénku inspektor vojenské školy, jenž spojiv se s řídicími učiteli obecných škol, vydal provolání ku všem obyvatelům vesnic, aby poskytli dětem z hlavního města u sebe zdarma pobytu o prázdninách. Cesta sem a tam zaopatřovala se dětem zdarma nebo za sníženou cenu. Takto zaopatřeno bylo hned prvním rokem 1000 dětí na venkově. Znamenitý výsledek, jehož farář Bion ve Švýcarsku docílil, zjednal myšlénce jeho horlivých následovatelů. Tak zajel si Varentrapp z Frankfurtu n. M. v létě 1878 do Curichu a domluviv se s farářem Bionem o stravě, výpravě a dozoru dítek, počal 14 dní před počátkem prázdnin organisovati dětské osady ve Frankfurtě. Dle vzoru švýcarského zařízeny osady feriální v Kolíně n. R., ve Štutgartě, Karisruhe, Berlíně, Lipsku, Drážďanech, ve Francii, Itálii, Rakousko-Uhersku, Španělích, Belgii a vzrůstají rok od roku. U nás v {{Prostrkaně|Praze}} ujal se myšlénky MUDr. Václav Medal a vykonav přípravné práce, svolal schůzi ustavující dne 15. čna 1882 a docílil toho přes veškerou nepřízeň, s níž mu bylo zprva zápasiti, že umístěno ihned v prvém roce 48 dítek, a sice 36 dítek ve dvou osadách a 12 dítek ve 3 osadách, tyto hlavně péčí a obětavostí soukromou. Od té doby přičiněním výboru spolkového a obětavostí příznivců mládeže rostl stále počet dítek tak, že r. 1893 vysláno bylo na venkov dítek 237. Právo navrhovati dítky pro zdravotní osady způsobilé ponechal výbor úplně učitelstvu. Pro každé dítko ustanovena jest konsignace, v níž zaneseno jméno a stáří dítěte, mravní chováni jeho a pilnost, stav a zaměstnání rodičů, četnost rodiny, velikost a poloha obydlí, aby z ní bylo viděti potřebnost dítěte. Při výběru dítek zanáší se do lístku toho váha, výška, míra hrudníku a stav zdravotní. Rodičům dítek opatřiti jest pro každé dítko: 2 páry bot kožených, 3 páry punčoch, 2 košile denní a 1 noční, 2 páry podvlékaček, 4 kapesní šátky, 2 páry kalhot, 2 vesty, 2 kabáty, čepici nebo klobouk, 2 ručníky, mýdlo, hřeben, kartáček na zuby, botanickou torbu nebo brašnu, polštář, lžíci, nůž a vidličku. Dětem venku ponechává se individuelní svoboda, a to po celý den co možná nejvíce volný pohyb na vzduchu, strava dává se jednoduchá, ale výživná, a dbá se bedlivě čistoty těla a duševního laskavého povzbuzování při přísné kázni. O zdárném působení osad lze pak mimo radost, kvetoucí tváře a příbytek na váze vrátivších se kolonistů přesvědčiti se i ze zpráv ředitelů školních, z nichž vidíme, že děti ty nevynechaly téměř ani hodiny po celý následující rok a že kromě toho byly duševně čilejší a svěžejší. Ze všeho viděti lze, že osady feriální jsou zařízení velmi blahodárné, že jsou aspoň jedním prostředkem, aby odchovalo se i ze tříd lidí nezámožných zdravé pokolení. Síly jednotlivce zde však nestačí; zde třeba pomoci odevšad a proto nechť každý, seč síly stačí, podporuje podnik ten. A co pro slabé děti se činí, toho nechť i chorobným dětem u nás se dostane, jako děje se to v Itálii, v jejíž »mořských nemocnicích« ročně přes deset tisíc dětí se léčívá, v Anglii, ve Francii, v Německu, v Hollandsku, v Americe atd. Kéž i u nás najde se kruh dobrodinců, již by věc podporovali! ''[[Autor:Karel Chudoba|Ch.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] cs2o1vh2nizj7a63zdj4zkn9its02v4 Ottův slovník naučný/Familia (biologie) 0 43442 321723 106675 2026-04-21T06:10:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321723 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Familia (biologie) | PŘEDCHOZÍ = Familia | DALŠÍ = Familiae emptor }} {{Textinfo | TITULEK = Familia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n16/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Familia,''' {{Prostrkaně|čeleď}}, viz {{Prostrkaně|[[../Soustava rostlinná a živočišná|Soustava rostlinná a živočišná]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] qple77ea844fjjufdxbsm6apxwrorwg Ottův slovník naučný/Gorice 0 45384 321929 111445 2026-04-21T06:14:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321929 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gorice | PŘEDCHOZÍ = Gorica | DALŠÍ = Gorice a Gradiška }} {{Textinfo | TITULEK = Gorice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;316. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n332/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gorizia }} {{Forma|proza}} '''Gorice''' (slovinsky ''Gorica'', ital. ''Gorizia'', něm. ''Görz''), hl. město pokněžněného hrabství Gorice a Gradišky a okr. hejtm., na horském úpatí v úrodné rovině ve výši 86 ''m'' n. m. na lev. bř. Soče a při Jižní dráze rak. (trať Terst-Nabrežina-Kormin) a zaujímá s obcemi s ní sloučenými 23,53 ''km''<sup>2</sup>. Čítajíc 1603 domy, skládá se ze dvou částí; starší přiléhá ku tvrzi, kdežto nové díly v rovině se rozkládají. Tvrz na pahorku 175 ''m'' vys. bývala sídlem hrabat gorických; ve stol. XVI. byla od Benátčanů obklopena trojím pasem opevnění s bastiony, nyní však stavby ty jsou zanedbány a stavení tvrze slouží z části za kasárny. Četné sady, zvláště korso Františka Josefa, dodávají městu zvláštního půvabu. Z veřejných budov pamětihodny jsou dóm arcibiskupský ze stol. XVII. s krásným sakrariem a náhrobkem posledního hraběte gorického Linharta (†1500), býv. chrám jesuitský (mimo ně má '''G'''. ještě 3 far. chrámy kat., 4 kláštery, a evang. chrám augšp. v.), stará kollej jesuitská (nyní kasárny), zemský dům, radnice, divadlo, biskupské sídlo s krásným sadem a četné paláce domácích rodů šlechtických. '''G'''. jest sídlem sněmu a zem. výboru pro hrabství Goricko-gradišské, dále knížete-arcibiskupa, okres hejtmanství, kraj. soudu, vojenského velitelství (posádka skládá se ze praporů myslivců č. 7. a 31. i divise pol. dělostřelstva č. 25 se 3 batt.), zemědělské rady, obchodní a živnostenské komory, spořitelny, hlavního celního i hlavního berního úřadu a státní správy lesní; obec nepodléhá okresnímu hejtmanství, nýbrž spravuje se vlastním statutem. Ústavy vzdělávací a dobročinné: bohoslovecký ústav s arcibiskupským chlapeckým seminářem, gymnasia, reálka (obě něm.), ústav pro vzdělání učitelek s odděleními něm-slovinským a něm.-italským, zem. škola rolnická, pokusná stanice pro chov bourcův a vinařství, hudební a průmysl. škola, 14 škol obecných, státní knihovna, ústav pro hluchoněmé, společnost filharmonická a rolnická. Obyv. r. 1890 napočteno v '''G'''-ci i předměstích 21.825 duší (město 17.956), 3567 Slovinců, 14.860 Italů, 1497 Němců; voj. posádka čítala 1162 mužů. Výživa obyvatelstva záleží v ovocnářství, zelinářství, vinařství, průmyslu a obchodě. V činnosti průmyslové prvé místo náleží rozsáhlým závodům firmy Rittrovy ve Strazigu a Podgoře po obou březích Soče, jež vykazují roční výrobu 12 mill. ''kg''; pracujíť tu mechanická přádelna na floretní hedvábí, veliký mlýn, přádelna na bavlnu (9600 vřeten), tkalcovna látek bavlněných a továrna na papír a cellulosu. Dále vynikají barvírna červených látek, vyvážející výrobky své hlavně do Levanty a do Bombaye, kamž většinou také se zasílá zboží gorické továrny na sirky, dvě továrny na kanditované ovoce, továrna na mýdlo, na čištěný vinný kámen a na voskové svíce (''cremor tartari''), 2 pivovary a závod pro výrobu koží. Obchod je velmi živý; ranné ovoce, zelenina, hrozny a konservované ryby vyvážejí se u velikém množství na sever, sušené ovoce do Ameriky, víno do Krajiny, Terstu, Benátska, kokony a dobytek hovězí do Italie, škumpa (''Rhus'') do Terstu. Blízkost hranice říšské podporuje v '''G'''-ci obchod zasílatelský, kdežto velkoobchod se soustředil v Terstu. V nejnovější době stává se '''G'''. pro mírné a suché podnebí (stř. teplota roční 12,6&nbsp;°C, leden 3,1°, duben 12,4°, červenec 22,8°, říjen 13,6&nbsp;°C) jakož i polohou před sev. větry chráněnou hledaným místem léčebným, tak že se jí odtud dostalo příjmí »rakouské Nizzy«.Sev. od Gorice vypíná se {{Prostrkaně|Monte Santo}} s proslulým poutnickým kostelem a překrásnou vy. hlídkou a jižně od města na úbočí Krasu františkánský klášter Kostanjevica, kdež pochováni jsou členové starší dynastie Bourbonské, která vypuzena byvši z Francie červencovou revolucí (1830), obrala si r. 1836 '''G'''-ci za sídlo; pohřbeni tam král Karel X. (†1836), jeho syn vév. z Angoulêmu (†1844) se svou manželkou (†1851) a hr. Chambord (†1883). — {{Prostrkaně|Okresní hejtmanství gorické}} (pro okolí) zaujímá 760.58 ''km''<sup>2</sup> se 63.876 obyv. (61.118 Slovinců, 2136 Italů, 164 Němců) ve 154 osadách a 41 obci a dělí se ve 3 soudní okresy ('''G'''., Kanal a Ajdovščina). — Srv. Seibert, Görz, Stadt und Land ('''G'''., 1873); Czörnig, Görz, das österr. Nizza (Vídeň, 1874, 2 sv.); Schatzmayer, Der klimat. Kurort Görz u. s. Umgebung (t., 1886). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Itálii v Ottově slovníku naučném|Gorice]] emkxz41xc927sdf5uh3aisus1dei7e3 Ottův slovník naučný/Facit 0 46328 321683 113101 2026-04-21T06:10:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321683 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facit | PŘEDCHOZÍ = Facio ut des | DALŠÍ = Facit indignatio versum }} {{Textinfo | TITULEK = Facit | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;999. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1036/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Facit''' (lat.), tolik co: {{Prostrkaně|činí}} neboli {{Prostrkaně|obnáší}}, a sice suma účtu nějakého; potom tolik jako {{Prostrkaně|výsledek}}, {{Prostrkaně|konec}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Facit]] p010tz2aed59rsp8w84wagq8hkyq0o0 Ottův slovník naučný/Facit indignatio versum 0 46329 321684 113100 2026-04-21T06:10:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321684 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facit indignatio versum | PŘEDCHOZÍ = Facit | DALŠÍ = Facius }} {{Textinfo | TITULEK = Facit indignatio versum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;999. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1036/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Facit indignatio versum''' (lat.), {{Prostrkaně|rozhořčení tvoří verš}}, t. j. mravní rozhořčení vkládá satirickému básníku péro do ruky. — Citát z Iuvenalových Satir I, 79. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Facit indignatio versum]] q0rq4nnm5fmuds3deu2b02ebjmuarg7 Ottův slovník naučný/Facilis descensus Averno 0 46366 321681 113180 2026-04-21T06:09:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321681 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Facilis descensus Averno | PŘEDCHOZÍ = Facilis | DALŠÍ = Facio ut des }} {{Textinfo | TITULEK = Facilis descensus Averno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;999. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n1036/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Facilis descensus Averno''' (lat.), {{Prostrkaně|snadný sestup je do Averna}} (t. j. do podsvětí, viz {{Prostrkaně|[[../Avernské jezero|Avernské jezero]]}}), citát z Vergiliovy Aeneidy VI, 126. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Facilis descensus Averno]] o1tfa0svc7yuaapkiiog3jrg3p8hfuw Ottův slovník naučný/Georgie 0 46945 321890 145753 2026-04-21T06:13:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321890 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Georgie | PŘEDCHOZÍ = Georgičević | DALŠÍ = Georgij }} {{Textinfo | TITULEK = Georgie | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;40–41. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n50/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Georgie: 1) G'''., západoevropský název země zvané Rusy {{Prostrkaně|Gruzia}}. Původ tohoto názvu sluší hledati ve franc. transkripci (čteno = žorží) persk. názvu ''Gurdží'', jak zovou se Georgijci v jazyce perském. Jich území slove zde ''Gurdžistán'', t. j. země Gurdžů. Viz {{Prostrkaně|[[../Gruzie|Gruzie]]}}. — '''2) G'''. {{Prostrkaně|americká}} viz {{Prostrkaně|[[../Georgia|Georgia]]}}. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Georgie]] 6pvgbbsq5g9kn40ctb9x5hdv4vcm3iu Ottův slovník naučný/Georgijci 0 46947 321891 114335 2026-04-21T06:13:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321891 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Georgijci | PŘEDCHOZÍ = Georgij (osoby) | DALŠÍ = Georgij Daškov }} {{Textinfo | TITULEK = Georgijci | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;41. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n51/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Georgijci''', západoevropský název kavkázských národů, zvaných Rusy {{Prostrkaně|[[../Gruzini|Gruzini]]}} (v. t.). O původu jeho viz {{Prostrkaně|[[../Georgie|Georgie]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Georgijci]] qkp28yv3w4vngf179euxvxaliwvsug5 Ottův slovník naučný/Gruzie 0 46948 321978 309252 2026-04-21T06:14:44Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 321978 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gruzie | PŘEDCHOZÍ = Gruytère | DALŠÍ = Gruzincev }} {{Textinfo | TITULEK = Gruzie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;547. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n569/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|ndk|e56843b0-0b21-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gruzie }} {{Forma|proza}} '''Gruzie''', francouz. ''Géorgie'', něm. ''Georgien'', u dom. obyv. ''Karthvali'' n. ''Karthli'', u Turků a Peršanů ''Gurdžistán'', u Armenů ''Vrastán'', za starověku ''Iberie'', až do r. 1801 samostatné království v Zákavkazí na středním toku ř. Kuru. Administrativně náleží nyní čásť býv. '''G'''. k tifliské, čásť ke kutajské a čásť k batumské gubernii, jež opět jsou částí ruské {{Prostrkaně|{{Heslo|Kavkázsko|gub. kavkázské}}}} (v. t.), církevně však od r. 1830 tvoří zase celek pode jménem {{Prostrkaně|gruzijsko-imeretského exarchátu}}, k němuž náleží i gubernie jelizavetpolská. Sídlem exarchy jest Tiflís. — {{Prostrkaně|Dějiny}}. Nejstarší obyvatelé '''G'''., zvaní {{Prostrkaně|Iberové}}, vystupují poprvé v dějinách za doby Pompejovy, který tam vítězně vtrhl. Na počátku křesťanské aery rozdělila se '''G'''. ve 2 říše, které však již ve II. st. po Kr. opět byly sjednoceny jako samostatné království. Již ok. r. 30 hlásali tam prý křesťanství apoštolé Ondřej a Šimon, ale to teprve za Miriama (†342) trvale se zakořenilo, hlavně úsilím biskupa Eustathia. R. 455 založen Tiflís a zřízena vysoká církevní hodnost »katholika«, jako hlavy církve gruzínské. V těchto dobách bylo '''G'''-ii neustále zápasiti s Peršany. Králové gruzínští dávali se proto do ochrany Byzance, čímž vzrůstal vliv říše Východořímské v '''G'''-ii. Král Štěpán I. kol<!-- ins: -->.<!-- /ins --> r. 580 byl skutečně jen místodržitelem byzantským. Stará dynastie {{Prostrkaně|Chosru}} úplně odstraněna. Následovali králové z rodu {{Prostrkaně|Gurámoav}}, jakožto vasallové byzantští, později (787) {{Prostrkaně|Bagratovci}}, ale již pod svrchovaností výbojců arabských. Nového vlivu nabyli císařové byzantští opět v l. 991–1072. Z králů od nich dosazených vyniká zejména Bagrat IV., veliký podporovatel řeči a literatury gruzínské. Za Davida II. »Obnovitele« (1089–1130) osvobozena '''G'''. od Peršanů, kteří tam usilovali zavésti islám, a povznesena vojensky. Za Jiřího IV. (1198–1223) vtrhl do země strašný Džengischán a tak ji zpustošil, že od té doby nikdy nevzmohla se k stavu, v jakém byla před tím. Od té doby jsou dějiny '''G'''. řadou revolucí. R. 1241 došlo k novému (2.) rozdělení na dvé. Poněkud lepší perioda nastala sice za Jiřího VI. (1304–60), kdy opět nastalo sloučení, ale nástupci proslulého {{Prostrkaně|Timura}} zemi opět zpustošili a přinutili obyvatelstvo k přijetí islámu. Alexandr I. (1414–24) snažil se vypleniti islám a říši opět sjednotil, ale velmi uškodil dalšímu rozvoji jejímu tím, že rozdělil ji mezi své tři syny, čímž vznikly říše {{Prostrkaně|Imeritie}}, {{Prostrkaně|Kartalie}} a {{Prostrkaně|Kachetie}}. Imeritie r. 1801 trvale od Rusů opanována. V Kartalii provozovali dlouho vliv svůj Peršané, ale Heraklius II., vládce Kartalie a Kachetie, r. 1783 dal se v ochranu říše Ruské a uznal vrchní moc carovu, načež nástupce jeho Jiří XIII. r. 1802 '''G'''-ii úplně postoupil caru Alexandrovi I. R. 1829 mírem adrianopolským získalo Rusko i tu čásť '''G'''., jež dosud náležela Turkům. — Srv. cestopisy Klaprothův (1812–14), Duboisa du Montpereux (1839–43), Haxthausenův a j.; dále Brosset, Description géogr. de la Georgie (Petrohr., 1842); Histoire de la Géorgie (t., 1850–59, 2 sv.); Langlois, La G., histoire, géographie atd. (»Révue de l'Orient«, 1860); Leist, Georgien (Lipsko, 1885). {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie v Ottově slovníku naučném|Gruzie]] [[Kategorie:Dějiny Persie v Ottově slovníku naučném|Gruzie]] [[Kategorie:Dějiny Ruska v Ottově slovníku naučném|Gruzie]] eei8joge31bqunvypvxojtev9zw0crs Ottův slovník naučný/Gruzínská literatura 0 47082 321979 145756 2026-04-21T06:14:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321979 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gruzínská literatura | PŘEDCHOZÍ = Gruzinov | DALŠÍ = Gruzínské stavby }} {{Textinfo | TITULEK = Gruzínská literatura | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;547–549. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n569/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gruzínská literatura.''' Gruzinci přijali záhy víru křesťanskou a s ní vznikla i jejich literatura. Nejstarší její knihou jest překlad bible, dle řeckého překladu Septuaginta, z V. st po Kr. (krásné vydání z r. 1740, nově 1884). V VI. stol. sdělány z řeckého překlady snesení synodálních. Téže době náleží i poslání gruzínského arcibiskupa Kiriona biskupům armenským, zachované ve zlomcích a v arm. překladě (konec VI. stol.). Ze stol. VII. a VIII. zachoval se Žaltář a Modlitby (na papyrusu), kdežto stol. IX. (r. 864) náleží nejstarší datovaný gruzínský rukopis, obsahující řeči sv. Řehoře novocaesarejského, Basilia Velkého, Jana Chrysostoma a Cyrilla Jerusalemského, a X. stol. překlad Eusebiovy chroniky, jakož i řady knih liturgických a bohosloveckých, životy svatých Řeků, Syrů, Armenů, z domácí produkce životy gruzínských světců (vyd. 1882). Parallelně s touto činností literární, náboženskou a překladatelskou, jde domácí literatura historická, jejíž nejstarší listinou jest kostelní nápis na kameni z poč. VII. stol. Ze zprávy Prokopiovy dovídáme se ovšem, že již v VI. stol. byly v Lazeku, a zajisté i jinde, archivy pro vládní listiny. Do X. stol. vykazuje literatura chroniky. Originály nejstarších listin, církevních i světských, sáhají do počátku XI. století. Století X. až XIII. považují se za zlatý věk gruzínské literatury, jež obohacuje se tu měrou velikou nejen pokračováním na poli náboženském a historickém, ale i produkcí na poli filosofie a poesie, původní i přeloženou. Středisky činnosti jsou města a kláštery gruzínské, poslednější nejen v Gruzii, ale i mimo tuto zemi, na př. v Cařihradě, na Athosu, v Syrii a Palestině, na Sinaji. Athos chová nejstarší rukopis gruzínské bible z r. 978. Při chrámech a klášteřích nalézaly se školy pro mládež, jež sloužily dovršení vzdělání. Z řady básníků této doby vynikají: {{Prostrkaně|Rustaveli}} (XII. stol., proslulé epos »Tigří kůže — Vepchvis thaosani« vydáno v Tiflise, 1892, přeložena do řady jaz.. do němč. Leistem, Lipsko, 1888 a Drážďany, 1890), {{Prostrkaně|Mose Choneli}}, {{Prostrkaně|Sargis Tmogveli}}, {{Prostrkaně|Šovteli}} a {{Prostrkaně|Čachruchadze}}, vesměs z XI. až XII. stol. Jako filosof proslavil se {{Prostrkaně|Joann Petriči}}, současně grammatik a překladatel Josefa Flavia. — S úpadkem moci politické, který trvá ve XIV.–XVI. stol., dostavuje se i úpadek činnosti literární, jež nalézá svého útočiště jen v klášteřích. XVI. stol. náleží jako nejvážnější projev činnosti překlad Firdeusiova Šáhnáme od {{Prostrkaně|Chossa Turmanidze}}. Následuje doba obrození (XVII.–XVIII. stol.), charakterisovaná sbíráním materiálu staršího na poli jazyka, dějin a práva. {{Prostrkaně|Orbeliani}} sestavil slovník o 25.000 slovech (vyd. 1884), car {{Prostrkaně|Teimuraz}} I. (†1663) a {{Prostrkaně|Arčil}} (†1712) pracovali o historii, geografii a ethnografii. Car {{Prostrkaně|Vachtang}} VI. vydal na základě zákonů starších gruzínský zákonník (poč. XVIII. stol, překlad do ruštiny a něm., Lipsko 1856, vyd. Trenkelem v Tiflise, 1887). Týž dal sestaviti na základě starých letopisů XV.–XVIII. stol. i chroniku Gruzie (vyd. Čubinov, Petrohrad, 1849–57, 2 sv., franc. překlad od Brosseta, t. 1850–59). Společně s Orbelianim přeložil z perštiny ''Kalílu'' a ''Dimnu'' (vyd. 1882). Syn jeho {{Prostrkaně|Vachušt}} sestavil historii a geografii Gruzie s mapami, technologii, gruzínsko-ruský slovník a účastnil se i prací na prvé gruzínské mluvnici. (1737). Jiné dvě grammatiky vydal {{Prostrkaně|Antony Katolikos}} (†1788) (vyd. 1884), činný i jinak na poli theologie, historie, filosofie a literárních dějin. Náleží sem i cenné veršované biografické a bibliografické dílo o literatuře gruzínské, staré i nové, a zvláště důležitá sbírka, pravá encyklopaedie gruzínská, ''Gurámiani Davitiani'', dílo {{Prostrkaně|Davida Gurámišvili}} (ok. 1770), obsahující mimo jiné i všestranný výbor poesie gruzínské, světské i církevní. Sborníkem zkazek a básní XVII. stol. jest ''Kniha moudrosti a lži'' (ruský překlad od Cagareliho, Petrohrad, 1878). Týž Gurámišvili jest současně i sám předním všestranným mistrem poesie této doby. Vedle něho se řadí jako lyrikové car {{Prostrkaně|Teimurasp}} II. (†1761), zvláště {{Prostrkaně|Bessarion Gabašvili}} (†1791), jehož písně kolují posud v ústech lidu, a {{Prostrkaně|David Colakašvili}}. Otec Bessarionův {{Prostrkaně|Zacharija Gabašvili}} vyniká jako satirik. {{Prostrkaně|David Colakašvili}} jest současně i zakladatelem dramatu a sice překladem Racineovy Ifigenie, již převedl k rozkazu cara Iraklia II. r. 1795. XVIII. stol. náleží i cestopis archimandritů Timoteje a Joana k sv. místům východu, přel. do franč. a ruštiny. V grammatice vyniká i jinak všestranný arcibiskup Gajoz, jenž vytiskl svou grammatiku r. 1789, po něm carevič David (†1819), současně skladatel všeobecných dějin (Tiflis, 1800) a překladatel Montesquieuova »Esprit de loi« a historie Nádiršáhovy. Z konce XVIII. stol. počíná v Gruzii seznamování se s literaturou západu a ruskou. Literatura vymaňuje se tu ponenáhlu z posavadní odvislosti od orientu, hlavně perského, jehož vliv nahrazován vlivem evropským. Z odchovanců vlivu toho vynikají jako básníci: {{Prostrkaně|Alexander Čavčavadze}} (†1846) jako lyrik opěvající přírodu, ale i víno a lásku, jehož písně jsou posud velmi populární v Gruzii, současně i překladatel z Puškina, V. Huga, Corneille a Voltaira; {{Prostrkaně|Orbeliani}} (†1883), lyrik i epik, jemuž vadí jen rhétorický pathos krásné jinak mluvy; {{Prostrkaně|Baratašvili}} (†1845), nejbližší směru evropskému, vynikající bohatostí obsahu a jeho hloubkou, lehkostí formy a prostotou jazyka. Vliv Byronův a Lermontovův vyzírá z jeho melancholické poesie, jež však nikde nezabíhá v beznadějný pessimismus. V nové době vynikají zvláště talentem J. G. {{Prostrkaně|Čavčavadze}}, {{Prostrkaně|Cereteli}} a nejnověji výtečný znalec lidu gruzínského, jazyka i života jeho, šťastný ve vystihování forem lidových {{Prostrkaně|Važa Pšáveli}}. Prosou psal {{Prostrkaně|Kazbek}} zdařilé obrázky z přírody a ze života. V 50tých létech zřídil kníže Voroncov v Tiflise divadlo a tím začíná se i domácí dramatická poesie. Nejzdárnějším pěstitelem jejím jest {{Prostrkaně|Eristov}} (†1864), skladatel komédií z domácího života gruzínského; v nové době vyniká živostí a věrností scén z gruzínského života, podaných i mluvou lidovou, {{Prostrkaně|Cagareli}}. Století XVIII. i XIX. jest bohato překlady z literatur orientálních (arabština a perština) i západních, starých (Homér, Hérodot, Aristotelés, Plutarch, Platón) i nových. Z evropských badatelů má největší zásluhu o jazyk a literaturu gruzínskou [[../Brosset|Brosset]] (v. t.), jehož zasvětil ve studium to spolupracovník carevič Teimuraz (†1846), sám jakož i bratři jeho, autor gruz. grammatiky David (†1819) a pisatel rusko-gruz. slovníka Joan (†1839), zdatný pracovník na poli historie, archaeologie, numismatiky a literatury. Petrohradská orientální fakulta má svého professora gruzinštiny, domorodce Cagareliho. Počet literárních památek národa gruzínského od VII. do konce XVIII. stol. udává se na 5000 exemplářů a to jest jen malá část toho, co skutečně vykonáno. První tiskárna zřízena v Tiflise r. 1709 a r. 1801 přenesena do Imeretie. V numismatice gruzínské pracoval Baratajev (Numismatičeskije fakty, Petrohr., 1844) a Langlois (Numismatique géorgienne, Paříž 1860). — Srv. Cagareli, Svěděnija o pamjatnikach gruzinskoj pismennosti (Petrohr., 1886, 1889 a 1894, 3 sv.); týž, Pamjatniki gruzinskoj stariny v sv. Zemljě i na Sinajě (t., 1888). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Gruzínská literatura]] pvhgk9oy0g7mjtg4t2aat19cfb19vkp Ottův slovník naučný/Gruzínský jazyk 0 47098 321980 158366 2026-04-21T06:14:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321980 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gruzínský jazyk | PŘEDCHOZÍ = Gruzinskij Petr Nikolajevič | DALŠÍ = Gruž }} {{Textinfo | TITULEK = Gruzínský jazyk | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;550. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n572/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gruzínština }} {{Forma|proza}} '''Gruzínský jazyk''' ({{Prostrkaně|georgijský}} j.) jest člen jižní skupiny jazyků kavkázských, zvané kartelskou či iberskou, již tvoří společně s blízkým jazykem lazským, dále mingrelským a svanětským. Mluví jím s malými odchylkami vedle Gruzinců v užším slova smyslu i Mingrelci, Imeretinci s Gúrijci, Kobulezové s Adzáry, Chevsúrové se Pšavy a Tuši, Svanětinci, Engiloi (muhammedánští Gruzinci okolo Lagodechi), Mtiuli na horní Aragvě a gruzínští vystěhovalci na horním Tereku, celkem asi 1 million duší. Jest to jazyk flexivní, vynikající bohatstvím slovního materiálu i tvarů. Charakteristickým znakem jest vyvinutý konsonantismus (se zvláště hojnými sykavkami), v jehož hromadném užívání si jazyk zvláště libuje a jež dodává mu nezvyklé drsnosti. Tvarosloví má v celku ráz jazyků agglutinujících, užívajíc ku tvoření slov a tvarů praefixů a suffixů. Neobyčejně vyvinuto jest časoslovo, pokud týče se času, způsobu i osob. Genetivické spojení jest volné, za to stojí adjektivum před svým substantivem, jímž řídí se na rozdíl od ostatních jazyků jihokavkázských v čísle i pádu. Celkem jeví se nám '''g'''. '''j'''. velmi starožitným, s čímž shoduje se i úkaz, že geografická jména autorů řeckých vztahující se ke Kavkázu jeví se vesměs gruzínskými. On jest důkazem, že již okolo narození Kristova mluvilo se jazykem tím v celé nynější oblasti a že záhy stal se nejen obcovacím, ale i kulturním jazykem, jehož vliv sáhal i za hranice vlastní Gruzie, k Abcházům a Osetincům, jejichž byl jazykem literním. Jazyk sám prodělal v historickém svém vývoji valné změny, jak svědčí srovnání nynější mluvy s mluvou nejstarších památek (rukopisů VI. stol. po Kr.). Abeceda gruzínská čítá 40 znaků. Původu jest armenského a vyskytuje se ve dvojí podobě, zastaralém nyní Chucúri, jehož užívá se jen k účelům církevním, a běžném Mchedruli (ze XIV. stol.). Nejstarší stopy písma gruzínského a sice chucúri nalézáme jako legendy na gruzínských mincích VI. stol. typu sásánovského. Grammaticky spracovali '''g'''. '''j'''. nejprve Madggio (Řím, 1643), v nové době Brosset (Paříž, 1837, franc.) a opětně Rusové (Čubinov, Kratkaja gruzinskaja grammatika, Petrohrad, 1885). Studiem o domácích grammaticích a mluvnicích jest Cagareliův spis O grammatičeskoj literaturě gruzinskago jazyka (t., 1873). Slovník podal Čubinov (Dictionnaire géorgien-russe-français, t., 1840). Týž vydal i dvě gruzinské chrestomathie (1846 a 1860). Srovn. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft (III., 2) a Erckart, Die Sprachen des Kaukasus (Lipsko, 1895). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Gruzínský jazyk]] e77xedegxyvfgivt0h5vr9dt697yauy Diskuse s uživatelem:JAn Dudík 3 48461 321999 321628 2026-04-21T06:31:33Z JAn Dudík 532 /* OttSN WD "viz."-hesla linkování */ odpověď 321999 wikitext text/x-wiki == Práce pro JAnDbota == Ahoj, můžeš prosím na všech stránkách v NS 0, které jsou odkazovány z [[Ruch (almanach 1870)]], provést opravu sestavitele? Původně (chybně): <pre> ZDROJ=SLÁDEK, Josef Václav. </pre> Nově (správně): <pre> ZDROJ=ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. </pre> Pro tebe to bude na jeden řádek a můžeš využít pagegenerators, u mě by to bylo složitější. Díky. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2016, 21:30 (UTC) :Snad jsem to provedl správně. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 16. 1. 2016, 22:02 (UTC) == Přepisování zdrojů == Zdravím, proč děláte tyto [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Zweig_Stephan&curid=67871&diff=197884&oldid=197878 změny]? Kramerius je zdroj těchto skenů, takže vůbec nechápu tenhle postup. I v případě ostatních stránek z OSN by měl být odkaz na Kramerius, protože ten sken je mnohem lepší. Navíc to má systém narozdíl od archive.org. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 10. 4. 2019, 07:17 (UTC) :{{Re|Skim}} Asi nechápu, v čem je problém. :# zdrojem je OSN 28. díl, který má jediné vydání. :# Z dosud zpracovaných hesel OSN má za zdroj 160× Kramerius a cca 19900× Archive. (o dva řády více) Z toho u těch asi 50 hesel z Doplňků je to kvůli tomu, že do včerejška na archive.org chyběl právě tento díl :#Systém? kde jej vidíte? u Archive dokážu odkázat přímo na stránku (dokonce systematicky), u Krameria je to velký problém (teď se divím, že to u tohoto případu jde, vidím to poprvé) :# Uznávám, že v tomto případě je pravděpodobně kvalitnější sken na Krameriovi :Stávající zápisy jsou velmi nejednotné [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Speciální:Kategorie&offset=Monitoring%3ATextinfo%2FZDROJ%2F%3D_OSN&limit=145], kromě Kramerius/Archive někde je odkazováno na dvoustranu, někde na jednostranu. A snadno se v tom udělají chyby, když se zapomene změnit odkaz nebo číslo strany. Ideálně by mělo stačit zadat jako zdroj číslo dílu a číslo strany a zbytek, včetně odkazu by se vygeneroval sám. Shodou okolností jsem se dnech chystal udělat si rešerši skenů na archive.org, kde lze dopočítat číslo stránky v odkazu dle čísla stránky zdroje, např. u 28. dílu (kde chybí desky a předsádky) je číslo XXX v url <nowiki>https://archive.org/details/otto28-doplnky/page/nXXX</nowiki> shodné s číslem strany, u jiných dílů je posun zřejmě také konstantní (nutno ověřit u dílů, kde jsou obrazové přílohy). U Krameria jsem (zatím, po velmi krátkém zkoumání) nezjistil žádnou možnost, jak z čísla strany dopočítat url, vy snad ano? :Myslím, že by ideálně každé dílo mělo mít odkaz na sken, a u skenu trochu uživatelské přívětivosti (přechod na další stránku, libovolnou stránku, titulní stránku). Archive.org v tomto ohledu vede nad krameriem (minimálně verze 3, kde je problém i s formátem djvu), i když teď mne zaskočilo, že se vám podařilo odkázat na konkrétní stranu, což jsem doposud považoval za velký problém (a že jsem to taky zkoušel). Mimochodem, Google books jsou naprosto nepoužitelné (dostupnost většiny děl pouze z USA). :Zatím se nechystám systematicky odkazy nahrazovat, ale výhledově by to bylo ideální sjednotit. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 10. 4. 2019, 07:59 (UTC) == Odkazy na Wikidata == Ahoj. Přidáváš [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Penjon&curid=36062&diff=203474&oldid=86561 odkazy] na Wikidata, ale dáváš to do špatné sekce. WIKIPEDIA-HESLO to přece není. Přidal bych WIKIDATA položku do {{Šablona|Textinfo}}. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 22. 5. 2019, 12:19 (UTC) :Jasně, takhle to zní logicky, ale problém je ve chvíli, kdy [[Ottův slovník naučný/Wagner|jedno heslo]] v OSN odpovídá mnoha heslům, z nichž některá existují na cs.wiki (prefeované), jiná třeba jen na en.wiki a ještě jiná na více wikipediích - v tom případě preferuji Wikidata. Pokud chci u těchto složitých hesel odkazovat logicky, je dobré odkazy očíslovat a dát do jednoho chlívku. :Zatím jsou to takové pokusné vlaštovky, jistě by bylo dobré to řešit nějak systematicky. Pokud jde o jediný odkaz, není problém jej v budoucnu roboticky odhalit a převést. :On by celý ten systém odkazů chtěl zrevidovat, je v tom hokej. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 5. 2019, 12:37 (UTC) ::No, v první řadě by bylo dobré to mít provázané na wikidatech. Zbytek se dá dotáhnout z wikidat, ::V čem je problém, když bude: :::Související články ve Wikipedii: 1) Hans von Kulmbach 3) Johann Ernst Wagner :::Související odkazy na Wikidatech: 1) Hans von Kulmbach, 2) Heinrich Leopold Wagner, 3) Johann Ernst Wagner, 4) Johann Martin von Wagner, 5) Vincenz August Wagner, 6) Rudolf Wagner, 7) Richard Wagner ::? Čitelné to bude, logické taky. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 22. 5. 2019, 13:14 (UTC) :::Jako ideální by bylo, kdyby si ty odkazy infobox doplňoval sám, není v silách těch málo editorů to v této podobě doplňovat. CO se jednou vyplní, jen výjimečně se někdy v dohledné budoucnosti opraví. Jenže k tomu nám chybí provázanost částí hesla s tématy, a na tu už vůbec nemáme. (<small>mám ale myšlenku, že by se jednotlivá témata v heslech alespoň vyznačila nějakou šablonkou, což by usnadnilo odkazování na sekce a počítání hesel.</small>) :::Jako kompromisní možnost mne napadá udělat něco na způsob šablony [[w:Šablona:Wikidata]], která by odkazovala na Wikidata: Pokud článek neexistuje na cs.wiki, vedl by označený odkaz přímo na WD, pokud by vzniknul, povede cíl na WP. :::V tuto chvíli beztak visím na problému, že odkazy na wikidata se nedaří roboticky importovat, na rozdíl od odkazů na Wikipedie. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 5. 2019, 05:03 (UTC) == {{š|Kotva}} (aka {{š|Anchor}}) == Není mi jasné, jaký měl být účel [[Speciální:Diff/203642|této úpravy]]. Pokud to mělo být pouze za účelem monitoringu, pak považuji za nevhodné zavádět kvůli tomu nový parametr (NB druhý číslovaný). Upravil jsem tak, aby se použití na stránkách OSN monitorovalo podle stávajícího (= prvního číslovaného) parametru. Pokud jste sledoval nějaký dlouhodobější účel, budu rád, když mi jej objasníte a zkusíme společně nalézt co nejvhodnější řešení korespondující s očekávatelným účelem šablony a případně využitelné i v dalších encyklopediích či jiných dílech. Případně přeneste diskusi [[WS:U pramene|ku prameni]] nebo na [[Diskuse k Wikizdrojům:Ottův slovník naučný|některou]] z [[Diskuse k nápovědě:Převod textů z Ottova slovníku naučného|diskusních]] [[Diskuse:Ottův slovník naučný|stránek]] týkajících se OSN, ponechávám na vašem zvážení.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 24. 5. 2019, 05:53 (UTC) :{{Re|Shlomo}} Kotvy mají tu nectnost, že nelze jednoduše zjistit, co na ně odkud odkazuje. A jsou už [[Ottův slovník naučný/Bonaparte|ledaskde i v OSN]] použité. A tam mají popisný název. :Naopak odstranění pojmenovaného parametru rozbilo [[Ottův_slovník_naučný/Wagner|heslo]], kde jsem zkoušel využití kotvy na vzájemnou navigaci mezi příbuznými. :ALe souhlasím s tím, že diskuse je na místě před masovějším nasazováním, bohužel místní diskuse o koncepci často připomínají monolog... [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2019, 06:24 (UTC) ::A po přidání parametru <code>osn=</code> to zjistit půjde? ::Ano, jsou použité a mají popisný identifikátor. Upravený monitoring bude sledovat jak číslované, tak popisné kotvy, každou na příslušné podstránce. IMHO není problém přidat i monitorovací kategorii [[:Kategorie:Monitoring:OSN/popisný identifikátor]], je-li to k něčemu potřebné. To že jsou kotvy použité jiným způsobem než zavádíte, je tím spíše důvodem k diskusi. (BTW diskuse o formátování hesel v OSN se poněkud vymykají a často bývají docela živé; což však ještě neimplikuje jejich plodnost…) ::Heslo bych vám byl upravil taky, ale máte tam šablonu {{š|Pracuje se}} s žádostí, abych se zdržel editací a kontaktoval vás na diskusní stránce, tak jsem to respektoval.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 24. 5. 2019, 06:39 (UTC) :::Sepsal jsem motivaci U Pramene. :::Na heslo se dostanu nejdřív zase večer, tady nemám nakonfigurovaný prohlížeč pro pohodlnou práci s OSN. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2019, 07:12 (UTC) ::::OK, pokračujme tam. Heslo jste si mezitím upravil sám, takže do večera myslím nic nehoří.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 24. 5. 2019, 07:32 (UTC) A mimochodem, doporučoval bych vyčkat na výsledek případné diskuse i před nějakým hromadným doplňováním číslovaných kotev nad rámec potřeb testování. Kotvy (popisné) jsou zatím použity jen u několika málo stránek a měly-li by být doplněny, bude se jednat o stovky či tisíce. Je zbytečné to teď vytvářet a záhy předělávat, pokud se dospěje k jinému řešení.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 24. 5. 2019, 06:46 (UTC) == Riegrův Slovník Naučný == Ahoj, existuje stránka [[Uživatel:Reaperman/Autoři Riegrova Slovníku naučného]]. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 3. 7. 2019, 21:27 (UTC) :Díky, dobré vědět (a nutné sloučit :-|) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 4. 7. 2019, 06:06 (UTC) == Community Insights Survey == <div class="plainlinks mw-content-ltr" lang="en" dir="ltr"> '''Share your experience in this survey''' Hi {{PAGENAME}}, The Wikimedia Foundation is asking for your feedback in a survey about your experience with {{SITENAME}} and Wikimedia. The purpose of this survey is to learn how well the Foundation is supporting your work on wiki and how we can change or improve things in the future. The opinions you share will directly affect the current and future work of the Wikimedia Foundation. Please take 15 to 25 minutes to '''[https://wikimedia.qualtrics.com/jfe/form/SV_0pSrrkJAKVRXPpj?Target=CI2019List(other,act5) give your feedback through this survey]'''. It is available in various languages. This survey is hosted by a third-party and [https://foundation.wikimedia.org/wiki/Community_Insights_2019_Survey_Privacy_Statement governed by this privacy statement] (in English). Find [[m:Community Insights/Frequent questions|more information about this project]]. [mailto:surveys@wikimedia.org Email us] if you have any questions, or if you don't want to receive future messages about taking this survey. Sincerely, </div> [[User:RMaung (WMF)|RMaung (WMF)]] 9. 9. 2019, 14:34 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:RMaung (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=CI2019List(other,act5)&oldid=19352874 --> == Prachatice a Zlatá stezka == Ahoj, tak máme v digitální podobě první (drobnou) restaurátorskou zprávu z Prachatic, [[Speciální:E-mail/Gampe|pošli mi prosím svůj mail]] a já ti to pošlu přes úschovnu. Fyzicky máme dva výtisky [https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001790229&local_base=NKC druhího dílu Zlaté stezky] (dar muzea) a o dalším jednáme. zdraví --[[Uživatel:Gampe|Gampe]] ([[Diskuse s uživatelem:Gampe|diskuse]]) 1. 11. 2019, 07:05 (UTC) == Sehnsucht (Němcová) == Ahoj, JAn Dudík. Thank you for your addition to German wikisource. There are some small problems though. de-WS requires to have a visible scan of the orginal. The scan by Národní knihovna however is access-restricted. Could you provide the relevant page, on commons preferably. And while you are at it: Is there proof in the book that the translation has been done by Němcová herself? Sorry for bothering you, your addition is really welcome. --[[Uživatel:Maasikaru|Maasikaru]] ([[Diskuse s uživatelem:Maasikaru|diskuse]]) 27. 1. 2020, 20:02 (UTC) :{{Re|Maasikaru}} Hello, Scan is not public accesible yet, but there is also text copy of this book in [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/61/basne_a_jine_prace.pdf Prague City Library] (page 30 and another poem on page 31. Next german work is on pages 491-496). [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 27. 1. 2020, 20:41 (UTC) ::{{Re|Maasikaru}} I found original text form year 1912 [http://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:1efe70c3-4048-11e1-1586-001143e3f55c?page=uuid:1efe729c-4048-11e1-1586-001143e3f55c&fulltext=sehnsucht here (467) is written], that this translate is by Němcová and the poem is on the next page (468). == Už by to šlo? == [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Wikizdroje:U_pramene&diff=next&oldid=227266]? --[[Uživatel:Silesianus|Silesianus]] ([[Diskuse s uživatelem:Silesianus|diskuse]]) 14. 2. 2020, 10:20 (UTC) :{{Re|Silesianus}} Nerozumím na co se ptáš? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 2. 2020, 13:24 (UTC) <pre> Dobrý den, je někdy uloženo kvůli autorským právům odstraněné dílo [[Augustiniáni kanovníci ve Fulneku do války třicetileté]]? Autor zemřel 14. září 1949 a stať by tak již měla být volná. --[[Uživatel:Petrus Adamus|Petrus Adamus]] ([[Diskuse s uživatelem:Petrus Adamus|diskuse]]) 26. 12. 2019, 14:40 (UTC) Co vidím, mělo by stačit obnovit smazanou stránku. Ale dílo bude volné až za týden. Ať autor zemřel v lednu nebo v prosinci, dílo se stává volné prvního dne 70. roku po jeho úmrtí. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 26. 12. 2019, 19:23 (UTC) </pre> A je půlka února 2020. --[[Uživatel:Silesianus|Silesianus]] ([[Diskuse s uživatelem:Silesianus|diskuse]]) 14. 2. 2020, 14:17 (UTC) :{{Re|Silesianus}} Pokud bylo dílo poprvé zveřejněno v&nbsp;r.&nbsp;1931, je pravděpodobně v USA stále chráněno podle Uruguayské úmluvy, i když je v ČR volné. Každopádně případnou žádost o obnovení smazané stránky je třeba směřovat na správce — hodně štěstí…--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 16. 2. 2020, 08:13 (UTC) :: Tak se dohodněte, jak s tím obnovením, jestli ano nebo ne. (Nechci být vulgární, tak nebudu autorské právo USA ve vztahu k projektům WMF komentovat.) Alternativně by to mohlo přijít na Wikilivres, které se, jak jsem právě dohledal, snad řídí podle novozélandského (dříve kanadského) autorského práva, kde platí „PD old 50“, jenže nepodařilo se mi na ně dostat (stránka wikilivres.org prý neexistuje), fungují vůbec, nebo je od nás blokovaný přístup? --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 2. 2020, 21:16 (UTC) ::{{Re|Silesianus}} Aha, ty jsi odkazoval na můj příspěvek ohledně eknih. ::{{Re|Milda}} Nevím o tom, že bychom zde brali ohled i na datum zveřejnění díla. Děl, která byla poprvé zveřejněna po roce 1924 je zde nemálo. ::Wikilivres mi také nefungují, ale zřejmě jde o nějaký dlouhodobější stav, jelikož i na [[d:Q15627693|Wikidatech]] mají uvedeno jako umístěno Nový Zéland do srpna 2019. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 17. 2. 2020, 10:06 (UTC) :::Pokud je datum zveřejnění díla relevantní pro trvání autorských práv, [https://foundation.wikimedia.org/wiki/Terms_of_Use/en#7._Licensing_of_Content asi] by se zohledňovat mělo.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 18. 2. 2020, 07:57 (UTC) == [[Autor:Dušan Dudík|Dušan Dudík]] == Ohledně rozpracovaného překladu [[Index:Kinter, Maurus - Beda Dudík.djvu‎]]: Pokud se jedná o [[d:Q59295752|tohoto]] Dušana Dudíka, tak jeho dílo bude zřejmě volné až v r.&nbsp;2069. Máte-li kontakt na držitele autorských práv (dědice), můžete prosím zkusit vyžádat souhlas s uvolněním pod příslušnou licencí?--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 18. 2. 2020, 07:57 (UTC) :Ano, jedná se o mého dědečka, takže nebude problém získat svolení od synů a manželky. Jen musím vymyslet, jak to formulovat, aby se to dalo vztáhnout na všechny jeho texty týkající se rodu Dudíků. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 18. 2. 2020, 09:11 (UTC) == Hyperaktivní JAnDbot == Hlásím, že JAnDbot naneštěstí vyrábí wd položky např. i pro deaktivovaná přesměrování navržená ke smazání, např. [[Ottův slovník naučný/Otto (dodatek)]]. Zdraví, —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 29. 6. 2020, 18:45 (UTC) :Hlásím, že o tom vím, ale místní správci až tak hyperaktivní nejsou. Měl jsem dojem, že je to už dávno nahlášeno vývojářům, ale nenašel jsem, proto jsem [[phab:T256676|nahlásil]]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 29. 6. 2020, 19:15 (UTC) == Citace Q == Ahoj, sepsal jsem návrh pro další práce ohledně {{Šablona|Citace Q}} na [[U%C5%BEivatel:Skim/Citace]]. Pokud k tomu máš co říct, tak budu rád. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 13. 11. 2020, 00:36 (UTC) == Programové prohlášení vlády české republiky == Nešlo by to přesunout na „Programové prohlášení vlády '''Č'''eské republiky“? --[[Speciální:Příspěvky/46.135.15.9|46.135.15.9]] 15. 2. 2021, 19:11 (UTC) == PD old 70 v. PD anon 70 == Když je článek z OSN vnitřně strukturován na víc částí (např. název sídla/obce/města s více výskyty) a několik částí má autora a několik částí nemá uvedeného autora, uvádět obě licence nebo jen jednu (PD old 70)? :{{re|Libor Grunaw }} Byl jsem přesvědčen, že se v takovém případě uvádí jen jedna licence (PD old 70, protože je o něco "přísnější"). V místních diskusích jsem o tom nic nenašel. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 2. 2021, 20:30 (UTC) ::Nevidím důvod, proč by se něměly uvádět obě značky; existuje na to (nezdokumentovaný) parametr <code>LICENCE2</code>. Ještě lepší by samozřejmě bylo označit, ke které části se která značka vztahuje, ale na to momentálně nejsou k dispozici vhodné technické prostředky. <small>BTW ty značky nejsou „přísnější“ a „mírnější“, prostě se jen vztahují na odlišné situace a počítají trvání majetkových práv podle odlišných pravidel.</small>--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 3. 2021, 05:34 (UTC) == gratuluji, == s [[Ruch (almanach 1873)/Přání (Studničková)]] mi to ukazuje 50.000 stránek! [[user:-jkb-|-jkb-]] 11. 3. 2021, 20:46 (UTC) :Díky, chtěl jsem dát šanci i jiným, ale neměl jsem dost trpělivosti :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 11. 3. 2021, 20:55 (UTC) :: :-) [[user:-jkb-|-jkb-]] 11. 3. 2021, 23:23 (UTC) == Wikidata == Thanks for the merging of ''Kategorie:John Stuart Mill''. I was testing something on wd but failed to consider I may give someone more work. So sorry. But hey, I had the opportunity to visit wikizdroje :)--[[Uživatel:Mishuletz|Mishuletz]] ([[Diskuse s uživatelem:Mishuletz|diskuse]]) 5. 11. 2021, 13:10 (UTC) :{{re|Mishuletz}} So I run bot on ro.wikisource and merged some more categories ;-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 6. 11. 2021, 09:48 (UTC) == Velký Olomouc == Zdravím. Vypadá to, že obnovit není třeba nic, protože nakonec ani nedošlo ke smazání. Moc si to už nepamatuji, ale myslím, že jsem tehdy až po vložení celé knihy našel v doslovu vyjmenované autory některých kapitol a přišel tak na to, že některé z nich ještě nejsou volné. Informoval jsem o tom správce, který mi poradil, že to mám před smazáním zapsat na uvedenou podstránku, ale pak to asi nakonec zapomněl smazat. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 2. 1. 2022, 10:34 (UTC) :{{Re|Jan.Kamenicek}} V tom případě prosím o revizi zápisů podstránek téže knihy na [[Wikizdroje:Nástěnka správců/Obnovení smazaných stránek]]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 3. 1. 2022, 13:30 (UTC) ::Opět zdravím. Dnes bych tu knihu asi nevložil vůbec, dohledat některé autory je složité a jiné nemožné. ::Bohuši Vybíralovi jsem založil autorskou stránku a jeho kapitolu odstranil z podstránky NS odstranil. ::Nově se mi podařilo dohledat Ant. Vlčka, takže i jeho jsem z podstránky odstranil. ::Boh. Skořepa bude s velkou pravděpodobností Bohuslav Skořepa (1890–1943), ale jistý si úplně nejsem: https://www.jihlava.cz/foto-zdenek-a-bohuslav-skorepovi-maji-v-malatove-ulici-novou-pametni-desku/d-549493 . Co myslíte, lze ho takto ztotožnit? ::Prosím o skrytí příslušných revizí ostatních kapitol. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 7. 1. 2022, 16:04 (UTC) :::Takže i ten Boh. Skořepa je sporný, našel jsem ještě jednoho vojáka téhož jména (zemř. 1951), který možná vypadá i pravděpodobněji, protože je dokonce z Olomouce (https://www.vets.cz/vpm/13112-hrob-bohuslav-skorepa/#13112-hrob-bohuslav-skorepa ), takže bez bližších informací bude lepší je neztotožňovat. Prosím proto o skrytí revizí i u kapitoly Vojenský Olomouc. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 7. 1. 2022, 17:19 (UTC) == How we will see unregistered users == <section begin=content/> Ahoj! Tuto zprávu dostáváte, protože máte správcovská práva na některé wiki nadace Wikimedia. Když dnes někdo edituje wiki nadace Wikimedia, aniž by byl přihlášen, zobrazujeme jeho IP adresu. Jak možná víte, v budoucnu už to nebudeme moci dělat. Rozhodlo tak Právní oddělení nadace Wikimedia, protože se změnily normy a regulace týkající se soukromí v online prostředí. Místo IP adresy budeme zobrazovat maskovanou identitu. Jako správce si '''budete i nadále moci zobrazit si jejich IP adresu'''. Také vznikne nové oprávnění pro uživatele, kteří potřebují vidět plné IP adresy neregistrovaných uživatelů pro boj s vandalismem, obtěžováním a spamem, aniž by byli správci. Patroláři také uvidí část IP adresy, aniž by museli mít toto oprávnění. Také pracujeme na [[m:IP Editing: Privacy Enhancement and Abuse Mitigation/Improving tools|lepších nástrojích]], které budou pomáhat. Pokud jste to ještě neviděli, můžete si [[m:IP Editing: Privacy Enhancement and Abuse Mitigation|přečíst více informací na Metě]]. Pokud si chcete být jisti, že vám neutečou žádné technické změny na wiki nadace Wikimedia, můžete se [[m:Global message delivery/Targets/Tech ambassadors|přihlásit k odběru]] našeho [[m:Tech/News|týdenního technického zpravodaje]]. Existují [[m:IP Editing: Privacy Enhancement and Abuse Mitigation#IP Masking Implementation Approaches (FAQ)|dva navrhované způsoby]], jak by tato identita mohla fungovat. '''Oceníme vaše názory''' na to, který způsob by podle vás fungoval nejlépe pro vás a vaši wiki, teď či v budoucnu. Můžete [[m:Talk:IP Editing: Privacy Enhancement and Abuse Mitigation|nám dát vědět v diskusi]]. Můžete psát ve svém jazyce. Návrhy byly předloženy v říjnu a rozhodovat se budeme po 17. lednu. Děkuji. /[[m:User:Johan (WMF)|Johan (WMF)]]<section end=content/> 4. 1. 2022, 18:11 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:Johan (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Johan_(WMF)/Target_lists/Admins2022(2)&oldid=22532495 --> == Křížové odkazy na jazykové verze přes Wikidata == Zdravím, hlásím, že JAnDbot rozbíjí propojení různých jazykových verzí Wikizdrojů tím, že zakládá samostatnou datovou položku pro různé edice stejného díla a odkazy na jednotlivé stránky na Wikizdrojích přesouvá z hlavní položky díla na ty ediční podpoložky. Jazykové odkazy v levém panelu Wikizdrojů se berou pouze z hlavní položky díla. Stránka s ediční datovou položkou bude hledat i další odkazy přes vlastnost P629 (ediční položka -> hlavní dílo), ale opačným směrem přes vlastnost P747 (hlavní dílo -> ediční položky) už se jazykové odkazy na Wikizdroje nehledají. Například kvůli [https://www.wikidata.org/w/index.php?title=Q11868&oldid=1610568804 téhle editaci] JAnDbota u Ošklivého káčátka nejsou vidět odkazy na rumunštinu. Čeština nebyla vidět také, ale to jsem opravil ručně. [[Uživatel:Next ghost|Next ghost]] ([[Diskuse s uživatelem:Next ghost|diskuse]]) 10. 4. 2022, 11:08 (UTC) :{{Re|Next ghost}} Naopak, JAnDbot to dělá přesně dle toho, jak se to má na Wikidatech dělat, tedy odděluje vydání od díla. Každé vydání může mít jiný rok vydání, jiného překladatele, jiného ilustrátora etc. :Naopak každé dílo může mít X vydání v jednom jazyce, viz třeba [[Havran]]. :Viz též [[d:Wikidata:WikiProject_Books]], [[d:Wikidata_talk:Wikisource]], [[phab:T128173]]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 10. 4. 2022, 18:43 (UTC) ::Evidovat ve Wikidatech různá vydání je v pořádku. Ale na hlavní datové položce díla musí zůstat minimálně jeden odkaz na každou jazykovou verzi Wikizdrojů, kde se dílo vyskytuje. Jinak v levém panelu Wikizdrojů budou křížové odkazy chybět. [[Uživatel:Next ghost|Next ghost]] ([[Diskuse s uživatelem:Next ghost|diskuse]]) 10. 4. 2022, 22:27 (UTC) :::{{re|Next ghost}} Nechávat na datové položce odkaz na něco jiného je kontraproduktivní - sice se tím jakoby vyřeší problém mezijazykových odkazů, ale vznikne problém s metadaty, kdy se bude těžko určovat, který údaj platí pro dílo a který pro vydání, navíc nebude vydání na wikizdrojích propojeno s vydáním na wikidatech. Už teď robot u těchto propojených položek občas páchá dost škody ;-) :::Ne, tohle není dobré řešení. :::Ale, na polských wikizdrojích mají [[:pl:Moduł:Wielokrotne_interwiki]], ten jsem zkusil upravit pro české prostředí ([[Modul:Wikidata]]) a tím by se snad problém snad z větší části vyřešil - nutno ještě odzkoušet - při editaci stránky vložit <code><nowiki>{{#invoke:Interwiki|interwiki}}</nowiki></code> a dát náhled (zatím mi nefunguje). [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 11. 4. 2022, 12:26 (UTC) jo, ještě je potřeba si přidat do svého stylopisu toto (možná o něco méně) <syntaxhighlight lang="js"> jQuery( function() { jQuery( 'span.interwiki-extra a' ).removeClass().each( function() { var oldlink = jQuery( '#p-lang a[href="' + $( this ).attr( 'href' ) + '"]' ); if ( oldlink.length ) { oldlink.text( $( this ).text() ); } else { var lang = $( this ).parent().attr( 'lang' ); var title = $( this ).parent().attr( 'title' ); $( this ).attr( { 'lang': lang, 'hreflang': lang, 'title': title } ); jQuery( '<li>' ).addClass( 'interlanguage-link interwiki-' + lang ).append( this ).appendTo('#p-lang ul'); } }); jQuery( 'li.interwiki-cs' ) .insertBefore( '#p-lang' ) .wrapAll( '<div id="p-versions" class="portal portlet" role="navigation" ><div class="body pBody"><ul></ul></div></div>' ); jQuery( '#p-versions' ).prepend( '<h3>Inne wersje</h3>' ); }); </syntaxhighlight> [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 11. 4. 2022, 12:45 (UTC) == [[Cirkus Humberto]] == Jsem rád, že jste se do toho pustil ;) Bass sice už svůj výroční měsíc měl, ale jeho dílu to na kráse jistě neubírá. Pár poznámek: # Odkaz na předlohu v textinfoboxech nefunguje. # Zvažte prosím, zda by nebyla vhodnější víceúrovňová struktura ([[Cirkus Humberto/Část první/I.]] atd.), tak jako to máme třeba u [[Jan Cimbura|Jana Cimbury]] a dalších. # Pro elegantnější zobrazení obsahu na hlavní stránce díla by se hodilo mít k dispozici univerzálně použitelný stylopis pro řádkový seznam, tak jako jej kdysi zprovoznil [[User:Danny B.|Danny B.]] pro seznamy hesel v OSN (viz [[MediaWiki:Gadget-OSNlist.css]]). Dannyho stylopis funguje IMHO dobře, stačilo by ho jen převzít do [[MediaWiki:Common.css]] a zvolit vhodný název třídy (třeba <code>.radkovyseznam</code>, po vzoru již existujícího <code>.rimskecislovani</code>) Zdravím, --[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 11. 8. 2022, 08:09 (UTC) :{{Re|Shlomo}} Koukáme s dětmi na seriál, tak jsem si chtěl přečíst i knihu :-) :Ad 1 - o problému vím, opravím (chybí a na začátku uuid) :Ad 2 - právě, že jsme se chtěl vyhnout podstránkám částí. ale už mi totéž psal Danny B., ESO :Ad 3 - do stylů se nerad pouštím, asi by to bylo na širší diskusi a neumím si úplně představit takovýto obsah řádkově... :- [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 11. 8. 2022, 09:32 (UTC) == Březí u Mikulova - písničky o vsi == Dobrý den, bohužel jste mi bez jakéhokoliv upozornění smazal texty dvou písní, které jsem horko těžko sháněl a chtěl jsem aby tyto krásné písně o naší vesnici Březí u Mikulova nebyly zapomenuty a byly uchovány digitálně. Oba autoři již nežijí a měl jsem svolení jejich potomků s uveřejněním. Jako napsat tam, že google nic nenašel je více méně jasné. Protože jsou to písně o naší vesnici a nikde se nedají dohledat. Sám jsem dostal pouze text psaný na stroji :( Protože by mě ani ve snu nenapadlo, že to může nkomu vadit, že něco nedohledá na Googlu, chtěl jsem Vás alespoň poprosit o zaslání těch textů, protože jsem si je neukládal a přímo vložil na Wiki zdroj: jedná se o tyto odkazy: https://cs.wikisource.org/wiki/B%C5%99ez%C3%AD a https://cs.wikisource.org/wiki/Kdy%C5%BE_id%C3%BA_B%C5%99ez%C3%A1c%C3%AD_do_sklep%C5%AF Ještě jednou moc prosím. Případně prosím o informaci jak na Wikisource vložit lidovou píseň o naší vesnici, která se dochovala pouze zapsaná na papíře a autoři již bohužel nežijí :( Předem moc děkuji a omlouvám se za to pokud jsem něco porušil. S pozdravem Jaromír Jedlička PS Ty texty jsem dával přímo na Wikipedii a bylo mi doporučeno použít Wikisource - někde možná tu původní diskuzi ještě dohledám [[Uživatel:Jedlickj|Jedlickj]] ([[Diskuse s uživatelem:Jedlickj|diskuse]]) 28. 6. 2023, 21:55 (UTC) : {{Re|Jedlickj}} Dobrý den. To, že zmíněné texty nenašel Google, by problém nepředstavovalo. Problém textů byl, že ani s pomocí Googlu ani dalších zmíněných zdrojů nebylo možné dovodit, že tady ty texty mohou být. Jednou z podmínek pro vkládání textů na Wikizdroje je, že se musí jednat o texty již zveřejněné (ideálně knižně nebo v periodickém tisku), což i dle Vašeho příspěvku zřejmě neplatí. Druhou zásadní podmínkou je, že se z pohledu [[Autorský zákon|autorského zákona]] musí jednat o volná díla nebo musí být držitelem autorských práv prokazatelně uvolněna pod některou [[w:Svobodná licence|svobodnou licencí]]. Ani zde se nepodařilo najít jakoukoli indicii, že by tomu tak bylo. --[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 29. 6. 2023, 09:32 (UTC) :Osobně doporučuji podívat se, jestli nejsou zaznamenány v nějaké kronice, kterou by se dalo potom citovat. Případně zkusit kontaktovat místní periodikum, jestli by je nemohlo například v rámci nějaké rubriky nebo rozhovoru vytisknout. Tím se texty samo o sobě "zvěční" a bude splněna první podmínka, o které píše kolega. Druhá podmínka pak je, aby byly texty [[Wikizdroje:Autorské právo|svobodně šiřitelné]] - tj. ideálně aby ty noviny otiskly i (přibližný) datum vzniku písně, případně i autory, aby bylo možné dopočítat, jestli už jde o volné dílo (70 let po smrti autora/všech autorů nebo od zveřejnění anonymního díla). Bohužel je to tak, že Wikizdroje jsou sbírkou pouze svobodných původních textů, čili v určitých případech prostě nejsou úplně vhodné pro zachování nějakých starších textů a je potřeba se podívat po jiných možnostech (třeba to otištění v novinách). --[[Uživatel:Palu|Palu]] ([[Diskuse s uživatelem:Palu|diskuse]]) 30. 6. 2023, 10:53 (UTC) :@[[Uživatel:Jedlickj|Jedlickj]] Dobrý den, texty vám zašlu na mail. :Omlouvám se, že jsem vám nedal vědět, ale jelikož jste ode dne vložení textů needitoval žádný z projektů, neočekával jsem, že byste si zprávy všiml. :Ohledně zdroje - U písničky ''Když idú Březácí do sklepů'' byla uvedena nahrávka na youtube, což sice není písemný zdroj, ale dokazuje to alespoň, že píseň existuje. :Problémem byla hlavně licence - lidová píseň to není, úřední dílo také ne, žádný zdroj neuvádí ani existenci písně ani nepomáhá při určení autorů a vysoce pravděpodobně tak není splněn požadavek na volnost textů. Jak píše výše kolega Palu, uveřejnění v lokálním zpravodaji by vyřešilo problém zdroje, zaslání [[w:Wikipedie:Žádost_o_svolení_autora|souhlasu dědiců]] by vyřešilo problém s licencí. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 6. 2023, 12:12 (UTC) == Moravská orlice == Dobrý den. Děkuji Vám za úpravy v Moravské orlici pro lepší přehlednost. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 12. 2. 2025, 05:26 (UTC) :Já děkuji za to, že nové články již zakládáte v novém formátu. Ještě takto převedu [[:Kategorie:Našinec|Našince]]. :Nový formát by měl stačit minimálně do doby, než začnou být zakládány články z různych vydání téhož dne současně. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 2. 2025, 12:21 (UTC) == OttSN WD "viz."-hesla linkování == Všiml jsem si že spolu se svým robotem pečlivě vytváříte WD položky pro jednotlivá hesla v OttSN (OSN).<br> Některá hesla jsou řekl bych (v rámci možností tehdy použitého média) skoro čistý redir. Např. u [[Ottův slovník naučný/Oměj|Oměj]]. Asi se nabízí ve wd [[:d:special:permalink/2315760586#P921|napojovat]] odkazovaná OttSN hesla. (U prvního takového hesla kde současně existuje i cílové heslo, [[Ottův slovník naučný/Aade|Aade]], na kterém jsem zjistil, že to není zatím praktikováno, jsem taky [[:d:special:diff/2315761102|provedl]]. Tam by se případně navíc mohlo podchytit nějak i to, že jde o odkaz na sekci OttSN hesla). Zdraví, —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 2. 2025, 15:02 (UTC) :Ano, redirecty jsou trochu problém, jelikož 1) není je jednoduché detekovat a 2) neumím udělat vymezení. :S tím dávat to jako Odkaz a jako vymezení úplně nesouhlasím, třeba Němci [[d:Q16325742|používají]] {{Wikidata|q1302249|křížový odkaz}} přímo jako P31 (viz [[:de:RE:Andiantes]]). :Ale odkazování existujících hesel z redirectů se [[Ottův_slovník_naučný/Vždyžil|dělá]], pokud to autor uvede. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 2. 2025, 20:59 (UTC) ::(Asi si nejsem jist co se myslí přesně tím ''odkaz'' a ''vymezení''.) Ještě jsem si všiml, že existuje [[d:Property:P13269|P13269]] ''directs readers to'', ale při použití je constraint problém, asi by se musela vytvořit nová třída Otto viz-hesel. (Zkusil jsem u [[Ottův slovník naučný/Guaranin|Guaranin]] wd; můžete to tam doupravit dle dle vás preferovaného způsobu). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 19. 4. 2026, 08:35 (UTC) :::@[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] U [https://www.wikidata.org/w/index.php?oldid=2315760586#P921] je vymezení {{Property|P1552}} s hodnotou {{q|121769}}. :::{{Property|P13269}} rozhodně vypadá užitečně, když přidám {{Property|P31}}={{Q|Q1302249}}, constraint problém zmizí. Přijde mi to jako vhodná cesta do budoucna - část by šla jistě na WD označit strojově, spíchnout nějaký jednorázový skript s pomocí AI a podchytit aspoň <code>čisté redirecty, které obsahují jen <nowiki>'''{{SUBPAGENAME}}''' <krátký text maximálně x bajtů nebo šablona> viz <odkaz></nowiki> -> vlož P31=Q1302249 a P13269=<odkaz></code> [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 4. 2026, 06:31 (UTC) == Periodika == Zdravím. Před cca 14 dny jste zde upravoval v rámci struktury periodik několik textů z Moravské orlice. Všiml jsem si přitom jedné drobnosti při přesouvání stránek, a to „bez založení přesměrování“. Začal jsem zpracovávat Rozpravy Aventina do „nové struktury“ a rád bych texty, které jsem zde v minulosti vložil, do této „nové struktury“ zapracoval, přičemž varianta bez přesměrování mi přijde ideální. Přesunout stránku „bez založení přesměrování“ ale asi může provést jen správce. Já takovouto možnost nikde nenašel. Mohu vás tedy o toto „přesunutí“ požádat? článek [[Praha, město sta věží (Smrž)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha, město sta věží]] článek [[Praha v záři světel (Rozpravy Aventina)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha v záři světel]] článek [[Aj, aj, aj! (Paulík)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!]] článek [[Žena (Paulík)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Žena]] článek [[Řeka (Smrž)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1933–1934/3/Řeka]] článek [[Sedmá velmoc (Smrž)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Sedmá velmoc]] článek [[Zlatá Kateřina (Smrž)]] přesunout pod název [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Zlatá Kateřina]] Další záležitosti bych si již upravil sám (odkazy na stránkách autorů, wikidata…). Děkuji [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 26. 2. 2025, 18:45 (UTC) :@[[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] Přesunuto, přesměrování až tolik nevadí, případně je satčí označit {{š|smazat}}. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 1. 3. 2025, 16:14 (UTC) == Global sysop == Hello, and sorry for writing in English. This wiki has only 2 admins (except Abuse filter system account). So, I think this wiki need some help from global sysops. We can open a discussion to opt-in global sysop wikis. What do you think? [[Uživatel:Hide on Rosé|Hide on Rosé]] ([[Diskuse s uživatelem:Hide on Rosé|diskuse]]) 2. 10. 2025, 09:23 (UTC) :@[[Uživatel:Hide on Rosé|Hide on Rosé]] Hello, there was no problem with vandalism until now, today was exception. So I think there is no urgent need for global-sysops. :{{Ping|Shlomo|Jean-Paul|Mykhal|Skim|Jklamo}} nechcete někdo posílit místní řady správců? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 10. 2025, 16:12 (UTC) ::{{Re|JAn Dudík}} Na základě zdejších aktivit by se [[user:Shlomo|Shlomo]] myslím na správce hodil. (Tím nechci srovnávat s ostatními, tam nejsem schopen posoudit). Vidím tady zase (při ~náhodné návštěvě) hromadu založených nesmyslů označených ke smazání po (probíhajícím) nájezdu vandalů, tak bych případná admin práva taky příležitostně využil. —[[Uživatel:Mykhal|mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 4. 10. 2025, 12:53 (UTC) q033gcdx0mge5fjr7iy9zmi9fy8hpdd Ottův slovník naučný/Fósforos 0 49048 321844 132553 2026-04-21T06:11:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321844 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fósforos | PŘEDCHOZÍ = Fórové | DALŠÍ = Fosforoskop }} {{Textinfo | TITULEK = Fósforos | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;407–408. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n431/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Éósforos }} {{Forma|proza}} '''Fósforos''' ({{Cizojazyčně|grc|Φωσφόρος}}, {{Prostrkaně|světlonosný}}) v řeckém mythu: '''1) F.''' příjmí bohyně Artemidy. '''2) F.''', též Heósforos ({{Cizojazyčně|grc|Ἑωσφόρος}}, jitřenka), syn Astraia (t. j. hvězdnatého nebe), dárce rosy, jako matka jeho Éós, zoře, kterou prý předchází s pochodní v ruce. Afrodité jej prý unesla v útlém věku a ustanovila nočním dozorcem svého chrámu, t. j. nebes. Římský název jitřenky {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|la|Lucifer}}}} jest asi překladem z řeckého; jinak zván {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|la|Iubar}}}} (záře). Již záhy staří poznávali totožnost jitřenky s večernicí (řec. {{Cizojazyčně|grc|Ἓσπερος}}, řím. {{Cizojazyčně|la|Vesper, Vesperugo, Nocturnus}}); mezi filosofy vyslovil to Pythagoras nebo Parmenidés, mezi básníky Ibykos. '''F.''' a Hesperos představováni pak jako bratří, podobně Dioskurům. Jako '''F.''' u Řeků k Afroditě, tak v Římě měl Vesper zvláštní vztah k Veneře, kdežto Lucifer pokládán za hvězdu Iova neb Iunony Luciny. Krása obou velebena obecně; Hesperos pak vzýván zvláště ve svatebních písních jako průvodce, jenž nevěstu uvádí v náruč ženichovu. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] m3x7a3cwb4pokra2w1i7w4izexgrs22 Ottův slovník naučný/Gedymin 0 49144 321872 119700 2026-04-21T06:13:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321872 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gedymin | PŘEDCHOZÍ = Gedrósia | DALŠÍ = Geefs }} {{Textinfo | TITULEK = Gedymin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;983. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n1003/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gediminas }} {{Forma|proza}} '''Gedymin''', velký kníže litevský (1315–37), nejspíše syn Vitěnesův, zmocnil se r. 1315 vlády a hájil samostatnosti země účinně proti všem nepřátelům; r. 1316 odrazil knížata jihoruská od Grodna a hned téhož roku obrátil se proti rytířům řádu Německého, kteří byli opanovali Žmuď, porazil je nad řekou Žejmilou a r. 1318 u Mědnikův, tak že musili Žmuď opustiti. Po úspěchu tomto obrátil se proti Rusům, zvítězil r. 1321 pod Bělgorodem, opanoval Žitomíř, Kyjev i Perejeslav a položil tak základ k říši litevsko-ruské, jejíž hlavním městem stalo se Vilno, r. 1320 založené. '''G'''. přijav titul krále »Litvínův a mnohých Rusů« (''Rex Litvinorum et multorum Ruthenorum''), snažil se upevniti novou říši a upraviti vnitřní poměry; proto povolával do země řemeslníky a dopouštěl, aby křesťanství se šířilo, jednak pravoslavím ze zemí ruských, jednak připouštěním řádů církevních západních, zvláště františkánů. Sám však křtu nepřijal, třeba byl ve spojení s arcibiskupem Rižským a s papežem Janem XXII., kterému v listě svém ze dne 26. kv. r. 1323, který list Voigt ve své Geschichte Preussens IV. připisuje arcibiskupu Rižskému, vyslovil ochotu přijmouti křest, bude-li zbaven »katanů«, t. j. řádu rytířů Německých, kteří pod pláštěm šířiti víru Kristovu usilovali opanovati celou Litvu. Když r. 1324 počali křižáci opět se svými zhoubnými vpády a válka znovu vypukla, hleděl '''G'''. sesíliti moc svou spolkem s králem polským Vladislavem; spolek na obranu a výboj proti rytířům byl uzavřen a utvrzen sňatkem Vladislavova syna Kazimíra s '''G'''-ovou dcerou Aldonou, která na křtu obdržela jméno Anna. Válka počala r. 1327 vpádem rytířů do Kujavska a prodloužila se až do r. 1337, i vedena byla s velikou houževnatostí; neb řád byl podporován od knížat německých, ano r. 1328 sám Jan Lucemburský postavil se v čelo výpravy křížové a přešel přes Němen, nenabyl však žádného úspěchu, za to r. 1330 '''G'''. vpadl do území řádového a hrozně je poplenil. R. 1336 vypravena byla proti němu nová výprava křížová, v jejíž čele stáli bavorský vévoda Jindřich a braniborský markrabě Ludvík; ale i ta zmařena byla zvláště proto, že polský král Kazimír napadl křižáky v jejich vlastní zemi. I tažení v lednu r. 1337 s Janem Lucemburským v čele bylo bez úspěchu a křižáci musili spokojiti se jen založením hradu na hranicích litevských, který na počest Jindřicha bavorského nazván byl Bayerburg. '''G'''. postoupil proti hradu tomuto, byl však při dobývání zasažen ohnivou střelou i zemřel; vojsko jeho bylo od rytířů Německých přepadeno, zahnáno až k Mědníkům, kde bylo podruhé poraženo. Po smrti jeho stal se velkým knížetem syn jeho Javnuta, ostatních 5 synů dostalo různé úděly. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Gedymin]] 8s2foub63qg3y0b0o99c8srzsbtjaoa Ottův slovník naučný/Filoselle 0 49390 321779 121695 2026-04-21T06:11:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321779 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filoselle | PŘEDCHOZÍ = Filoponus | DALŠÍ = Filosof }} {{Textinfo | TITULEK = Filoselle | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filoselle''' [-sèl] viz {{Prostrkaně|[[../Floretní hedvábí/]]}}. {{Konec formy}} bxrchfd6t2gp39gjvce1h52p1cubj0e Ottův slovník naučný/Filosofovati 0 49392 321786 121696 2026-04-21T06:11:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321786 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosofovati | PŘEDCHOZÍ = Filosofie | DALŠÍ = Filosof ze Sanssouci }} {{Textinfo | TITULEK = Filosofovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;232–233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n244/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filosofovati''', přemýšleti a rokovati o věcech filosofických, ve filosofii se pokoušeti, o důležitostech lidských myšlénky si činiti, rozumovati: duševní to úkon, který se dostavuje nenáhle, jak člověk dozrává k užívání rozumu svého, od prvního zásvitu, kterýmž své okolí si objasniti a upraviti usiluje, až k vědomému vědeckému řešení úloh. Proto filosofování v jakémsi smysle a stupni vždy bylo a bude, dokud lidé lidmi, jest výsadou člověka, a neprávě činí, kdož je obmezovati chtějí na nějaký úzký kruh zřízenců. Každý člověk filosofuje, ale ne každý, kdo filosofuje, jest filosof. Viz ostatně {{Prostrkaně|[[../Filosofie/]]}}. {{Konec formy}} 70mr3oifyezrd786qwduc6erbpdd8sj Ottův slovník naučný/Filotechnia 0 49393 321789 121687 2026-04-21T06:11:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321789 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filotechnia | PŘEDCHOZÍ = Filótas | DALŠÍ = Filoteknia }} {{Textinfo | TITULEK = Filotechnia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filotechnia''' (řec.), {{Prostrkaně|láska k umění}}; '''filotechnos''', {{Prostrkaně|přítel umění}}. {{Konec formy}} 8hqw1ezaa7yj4tdvm9ao2uii66i97x5 Ottův slovník naučný/Filoteknia 0 49394 321790 121688 2026-04-21T06:11:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321790 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filoteknia | PŘEDCHOZÍ = Filotechnia | DALŠÍ = Filotésia }} {{Textinfo | TITULEK = Filoteknia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filoteknia''' (řec.), {{Prostrkaně|láska k dětem}}. {{Konec formy}} rxmowpqsjk0bolwsmguta7gomyda31a Ottův slovník naučný/Filotésia 0 49395 321792 121689 2026-04-21T06:11:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321792 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filotésia | PŘEDCHOZÍ = Filoteknia | DALŠÍ = Filotimia }} {{Textinfo | TITULEK = Filotésia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filotésia''' (řec.), {{Prostrkaně|připití na zdraví}}. {{Konec formy}} 5dpcx0isfroapg3ihk28d4rtuqm5fjt Ottův slovník naučný/Filotimia 0 49396 321791 121690 2026-04-21T06:11:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321791 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filotimia | PŘEDCHOZÍ = Filotésia | DALŠÍ = Filou }} {{Textinfo | TITULEK = Filotimia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filotimia''' (řec.), {{Prostrkaně|ctižádost}}, {{Prostrkaně|slávychtivost}}. {{Konec formy}} kpe9ab8ihgsrs5mk34zww809ua67oqi Ottův slovník naučný/Filou 0 49397 321793 121691 2026-04-21T06:11:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321793 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filou | PŘEDCHOZÍ = Filotimia | DALŠÍ = Filous }} {{Textinfo | TITULEK = Filou | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filou''' [filú], franc. {{Prostrkaně|šibal}}, {{Prostrkaně|filuta}}; '''filouterie''', {{Prostrkaně|prohnanost}}, {{Prostrkaně|šibalství}}. {{Konec formy}} i60yce3g97vt0zyuy0vhhhmdszieih1 Ottův slovník naučný/Filous 0 49398 321794 121692 2026-04-21T06:11:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321794 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filous | PŘEDCHOZÍ = Filou | DALŠÍ = Filoxenia }} {{Textinfo | TITULEK = Filous | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filous''', t.&nbsp;j. {{Prostrkaně|pilous}}, viz {{Prostrkaně|[[../Calandra/]]}}. {{Konec formy}} 3pdwcoghnx3lpvz9k8k1gm3mgukqmvr Ottův slovník naučný/Filoxenia 0 49399 321795 121693 2026-04-21T06:11:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321795 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filoxenia | PŘEDCHOZÍ = Filous | DALŠÍ = Filoxenos }} {{Textinfo | TITULEK = Filoxenia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filoxenia''' (řec.), {{Prostrkaně|pohostinnost}}. {{Konec formy}} d4b7gubiuyc5dfnpnrap7g4ctso8435 Ottův slovník naučný/Filótas 0 49404 321800 121710 2026-04-21T06:11:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321800 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filótas | PŘEDCHOZÍ = Filostratos | DALŠÍ = Filotechnia }} {{Textinfo | TITULEK = Filótas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filótas''', syn Parmeniónův, soudruh Alexandrův z mládí, vedl na výpravách asijských jízdu makedonskou a vzbudil si svým přepychem (mělť lovecké síti 100&nbsp;stadií dlouhé) mnoho závistníků, a ti na něho sočili u Alexandra, kterého '''F.''' svými narážkami na božský jeho původ také proti sobě popuzoval. Alexander pojal proti němu nedůvěru a když bylo mu doneseno, že '''F.''' věděl o spiknutí proti králi připravovaném, dal ho zmučiti a vynutiv na něm mučením vyznání, že měl s otcem svým na spiknutí účasť, kázal ho r.&nbsp;329 př. Kr. v městě Prophtasice (nyn. Ferrah) v Drangiáně popraviti a Parmenióna zavražditi. {{Konec formy}} m96dhd4tgfdxvuipo1y9mu9woqnsgvy Ottův slovník naučný/Filosof ze Sanssouci 0 49406 321781 191904 2026-04-21T06:11:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321781 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filosof ze Sanssouci | PŘEDCHOZÍ = Filosofovati | DALŠÍ = Filostratos }} {{Textinfo | TITULEK = Filosof ze Sanssouci | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fridrich II. Veliký }} {{Forma|proza}} '''Filosof ze Sanssouci''' [sa͡nsusì] znamená krále prus. {{Prostrkaně|Bedřicha Vel.}}, jenž tak sám se nazval v nadpisu svých děl ''{{Cizojazyčně|fr|Oeuvres du philosophe de Sanssouci}}'' (1752). {{Konec formy}} 7d4a84n6hkl5x69w961pe4xh80n2tpe Ottův slovník naučný/Filostratos 0 49407 321788 191906 2026-04-21T06:11:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321788 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filostratos | PŘEDCHOZÍ = Filosof ze Sanssouci | DALŠÍ = Filótas }} {{Textinfo | TITULEK = Filostratos | AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filostratos''', jméno čtyř řeckých sofistů: '''1)&nbsp;F.'''&nbsp;I., žil za dob císaře Nerona. Z hojných jeho spisů zachoval se nám dialog Νέρων, v rukopisech mezi spisy Lukianovými se nalézající. '''2)&nbsp;F.''' {{Prostrkaně|Flavios}}&nbsp;II., rodem z Athén, nejslavnější z '''F'''-tů, působil v Athénách, později v Římě jako učitel rhétoriky. Květ jeho spadá do vlády Alexandra Severa (222—235), dočkal se však ještě vlády císaře Philippa (244—249). Sepsal na žádost císařovny Julie Domny ''Životopis Apollónia z Tyany'' (Τὰ ἐς τὸν Τυανέα Ἀπολλώνιον) v 8&nbsp;knihách; dále složil zajímavý a důležitý spisek o gymnastice (Γυμναστικός), z něhož dříve pouze zlomky byly známy; celý spisek objevil nedávno novořecký filolog Minas. Konečně zachovaly se od něho ''Životopisy sofistů'' (Βίοι σοφιστῶν) ve 2&nbsp;knihách a 73&nbsp;krátkých listů, nejvíce obsahu erótického. '''3)&nbsp;F.'''&nbsp;III. z Lémnu, zeť '''F'''-ta&nbsp;II. Mládí jeho spadá do dob Caracallových (211—217). Sepsal dialog Ἡρωικός, v němž vinař vypravuje foinickému lodníku osudy bohatýrů řeckých, výpravy trójské se súčastnivších, jak prý mu je sdělil Prótesilaos, dále ''Obrazy'' (Εἰκόνες), popis to 65&nbsp;obrazů chovaných, jak praví spisovatel, v soukromé obrazárně v Neapoli. Spis tento, psaný vkusnou mluvou, jíž však přece nelze upříti místy hledanosti a nejasnosti, jest pro dějiny umění řeckého velmi důležit, podávaje popis obrazů nám nezachovaných; neboť právem soudí Brunn, že '''F.''' popisuje obrazy skutečné, jak poznáváme z podobnosti scén na vásách a sarkofázích zobrazených, a tudíž nesprávna jest domněnka Friederichsova, jenž pokládal popisy '''F'''-tovy za pouhá rhétorická cvičení, za výtvory fantasie, jež pro archaeologii nemají pražádné ceny. Literaturu této otázky se týkající viz u Sittla: {{Cizojazyčně|de|Klass. Kunstarchaeologie}} ({{Cizojazyčně|de|Müller’s Handb. d. klass. Altertumswiss}}, díl VI., 34). '''4)&nbsp;F.'''&nbsp;IV., vnuk '''F'''-ta&nbsp;III., žil ve IV.&nbsp;stol. po Kr. a sepsal druhou řadu ''Obrazů'' (Εἰκόνες), jež však v rukopisech nezachovaly se nám úplně. Rukopisy končí uprostřed popisu 17.&nbsp;obrazu. Obrazy tohoto '''F'''-ta nedosahují ani z daleka obratnosti a živosti popisu a elegance mluvy, jimiž vyznačují se Obrazy '''F'''-ta&nbsp;III. Vydání všech spisů '''F'''-tů, jež tou dobou byly známy, opatřili 0learius (Lipsko, 1709), Westermann (Paříž, 1849) a Kayser (Lipsko, 1870—71, a&nbsp;d.). Obrazy obou '''F'''-tů mimo to vydali Jacobs a Welcker (t., 1825). Obrazy staršího '''F'''-ta vydali seminaristé vídeňští (t., 1893), Heroikos vydal Boissonade (Paříž, 1806), Životopisy sofistů vydal a opatřil kommentárem Kayser (Heidelberk, 1838), Gymnastikos vydal Volckmar (Aurich, 1862). — Srv. Bougot, {{Cizojazyčně|fr|Philostrate ancien, une galerie antique, introduction, traduction et commentaire}} (Paříž, 1881); Bertrand, {{Cizojazyčně|fr|Un critique d’art dans l’antiquité, Philostrate et son école}} (t., 1882); J.&nbsp;Fertig, {{Cizojazyčně|la|De Philostratis sophistis}} (Bamberg, 1894). ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' {{Konec formy}} to5kxc2tnkma11xzmusnv6sgr1qrfa6 Ottův slovník naučný/Gawęda 0 49461 321871 123200 2026-04-21T06:13:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321871 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gawęda | PŘEDCHOZÍ = Gawarecki | DALŠÍ = Gawiński }} {{Textinfo | TITULEK = Gawęda | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;967. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n982/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gawęda''', u Poláků původně tlach, žvast. V literatuře dán název ten národním pověstem z doby největšího rozvoje individuality národní, jakými jsou na př. srbské národní zpěvy bohatýrské, od nichž polské pověsti vedle historického podkladu liší se nevázanou řečí Pozdější '''g'''. vyskytuje se nejen jako zvláštní druh povídky, čerpané z. národního života (Wójcického ''Stare gawędy i obrazy'', Czajkowského ''Gawędy''), ale i jako osobitá a význačná forma umělých skladeb epických rázu národního, v nichž vynikl zejména Wincenty Pol (''Mohort, Przygody p. Benedykta Winickiego, Starosta kiślacki''), Wład. Syrokomla, Lenartowicz a hlavně Mickiewicz, jehož ''Pan Tadeusz'' pokládá se za prototyp básnické '''g'''-dy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Literatura v Ottově slovníku naučném|Gawęda]] pizpc8pvx82pdpy31uujonryw6m74s3 Ottův slovník naučný/Filoxenos 0 49668 321796 122668 2026-04-21T06:11:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321796 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filoxenos | PŘEDCHOZÍ = Filoxenia | DALŠÍ = Fils }} {{Textinfo | TITULEK = Filoxenos | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Hanačík|Vojtěch Hanačík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Filoxenos''' {{Prostrkaně|kytherský}} (435—380 př.&nbsp;Kr.), znamenitý básník dithyrambů. Dostav se po dobytí rodného ostrova jako otrok do Athén, upozornil svým nadáním na sebe básníka dithyrambického Melanippida, jehož žákem se pak stal. Delší dobu žil na dvoře Dionysia&nbsp;st. v Syrakusách, a známo jest vypravování, jak tyranna toho podráždil svou přímostí, odsuzuje nechutné básnické plody jeho. Tyrann dal jej konečně uvrhnouti do lomů, aby tam hladem zahynul, ale od přátel básníkových byv uprošen, vzal jej opět ke dvoru a kdysi otázal se zase, co soudí o jeho básních; tu '''F.''' prý zvolal: „Králi, dej mne uvrhnouti do lomů!“ Ta mužná přímost zalíbila se tyrannovi tak, že mu odpustil. — Napsal 24&nbsp;dithyrambů, z nichž nejslavnější byl ''Kyklops'', ve kterém kyklop zpívá roztoužené vyznání lásky krásné Galatei. Větší zlomky zachovány jsou z dithyrambu zvaného Δεῖπνον ''(Hostina)'', který se připisuje buď jemu nebo jakémusi Filoxenovi z Leukady a jest velmi důležit pro poznání rhythmických forem mladšího dithyrambu, jakož i pro raffinovanost tehdejší požívavosti. Dle vzoru Melanippidova jest také '''F'''-nův dithyramb, na rozdíl od vznešených dithyrambů staré školy, daleko nevázanější i co do rhythmu i co do látky plný bombastu, nepřirozených obrazů, bezuzdné fantasie, s převládajícím živlem hudebním, tak že přešel ponenáhlu v mimus hudební. Nicméně '''F'''-novy dithyramby jeví ruku mistrnou; ještě za časů Polybiových byly co rok od Arkaďanů provozovány. ''[[Autor:Vojtěch Hanačík|Hčk.]]'' {{Konec formy}} no2lwaqd4a6nwndijuyax9u665p0ih5 Ottův slovník naučný/Fils 0 49669 321797 122669 2026-04-21T06:11:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321797 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fils | PŘEDCHOZÍ = Filoxenos | DALŠÍ = Filstich }} {{Textinfo | TITULEK = Fils | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;233–234. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n245/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fils''' (franc.), syn, synové. — '''F. de France''' [fra͡ns], totéž co {{Prostrkaně|[[../Enfants de France/]]}} (v.&nbsp;t.). — '''F. ainé de l’Église''' [ené de leglíz], {{Prostrkaně|nejstarší syn církve}}, titul panovníků francouzských. {{Konec formy}} f6w3bxz0856m2hvf87b5tj221r7vg95 Ottův slovník naučný/Filstich 0 49670 321798 191907 2026-04-21T06:11:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321798 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filstich | PŘEDCHOZÍ = Fils | DALŠÍ = Filtr }} {{Textinfo | TITULEK = Filstich | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;234. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n246/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ro:Johann Filstich|Johann Filstich]] (rumunsky) }} {{Forma|proza}} '''Filstich''', též {{Prostrkaně|Filstik Jan}}, historik sedmihradský (*&nbsp;1689 v Brašově — †&nbsp;1743 t.). Po vykonaných studiích v Jeně působil jako rektor luther. gymnasia v Brašově, zanechal po sobě několik histor. děl v rukopise a vydal: ''{{Cizojazyčně|la|Schediasma historicum de Walachorum historia}}'' (Jena, 1743). {{Konec formy}} 99u012tbqlzncjlvs88g93asmto6km7 Ottův slovník naučný/Filtr 0 49671 321799 191908 2026-04-21T06:11:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321799 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filtr | PŘEDCHOZÍ = Filstich | DALŠÍ = Filtrace }} {{Textinfo | TITULEK = Filtr | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;234. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n246/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Filtr''' (lat. ''{{Cizojazyčně|la|filtrum}}'') viz {{Prostrkaně|[[../Ceďák/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Filtrace/]]}}. {{Konec formy}} rgqfzo4mx3kj4x0to2n9uqr7ifaoipk Ottův slovník naučný/Filoponus 0 49672 321778 191903 2026-04-21T06:11:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321778 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Filoponus | PŘEDCHOZÍ = Filopoimén | DALŠÍ = Filoselle }} {{Textinfo | TITULEK = Filoponus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;226. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n238/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jan Filoponos }} {{Forma|proza}} '''Filoponus''' {{Prostrkaně|Johannes}}, jinak též {{Prostrkaně|Joh. Grammaticus}} zvaný, z Alexandrie, filosof a theolog VI. a VII.&nbsp;stol. po&nbsp;Kr., proslul jako kommentátor spisův Aristotelových. (O vydáních kommentářů těch v. Uiberweg, {{Cizojazyčně|de|Grundriss d. Gesch. d. Philos.}} vyd.&nbsp;7.&nbsp;I., 329.) Drže se přesně nauky Aristotelovy, že existují jen individua, dospěl, obraceje tvrzení to na Trojici božskou, k tritheismu. (O tom v. S.&nbsp;Trechsel, ''{{Cizojazyčně|de|Abh. über Joh.&nbsp;'''F.'''}}'' v „{{Cizojazyčně|de|Theolog. Studien u. Kritiken}}“, 1835.) Proto byl prohlášen za haeretika, ač jinak hájil křesťanství proti sektářství monofysitův, agnoetů, fthartolatrův a proti novoplatónikům. Sem připadá jeho spis ''{{Cizojazyčně|la|Adversus Procli Diadochi pro aeternitate mundi argumenta XVIII solutiones}}'', řecky vydal Vict. Trincavellus (Benátky, 1535}, lat. překl. J.&nbsp;Mahotius (Lyon, 1557). {{Konec formy}} riwxpvl7xlzk6ip0biqnt9v8no162sg Ottův slovník naučný/Fembra 0 55196 321747 136751 2026-04-21T06:10:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321747 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fembra | PŘEDCHOZÍ = Féma | DALŠÍ = Femina }} {{Textinfo | TITULEK = Fembra | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 86. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n98/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fembra''', {{Prostrkaně|Femern}}, viz {{Prostrkaně|[[../Fehmarn|Fehmarn]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fembra]] gjcg250om9ouwj5aq0pfssc5llc8q0o Ottův slovník naučný/Femina 0 55197 321748 136754 2026-04-21T06:10:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321748 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Femina | PŘEDCHOZÍ = Fembra | DALŠÍ = Femininum }} {{Textinfo | TITULEK = Femina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 86. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n98/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Femina''' (lat.), {{Prostrkaně|[[../Žena|žena]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Femina]] [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Femina]] lc4mmyghd9n66n27gdqaup7k7lufztx Ottův slovník naučný/Femininum 0 55198 321749 136760 2026-04-21T06:10:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321749 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Femininum | PŘEDCHOZÍ = Femina | DALŠÍ = Fémios }} {{Textinfo | TITULEK = Femininum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 86. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n98/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Femininum''' viz {{Prostrkaně|[[../Rod|Rod]]}} (grammatický). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Femininum]] [[Kategorie:Jazykověda v Ottově slovníku naučném|Femininum]] [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Femininum]] 7termdsapd0ta5v5tcfd0q4alru5xor Ottův slovník naučný/Femme 0 55199 321750 136755 2026-04-21T06:10:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321750 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Femme | PŘEDCHOZÍ = Fémios | DALŠÍ = Femoralis }} {{Textinfo | TITULEK = Femme | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 86. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n98/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Femme''' [fam], franc., {{Prostrkaně|[[../Žena|žena]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Femme]] [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném|Femme]] 34gu7tz7hdt53bi3wu65fm7uuhrdpg1 Ottův slovník naučný/Gymnasion 0 58596 321994 154124 2026-04-21T06:14:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321994 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gymnasion | PŘEDCHOZÍ = Gymnasiarchové | DALŠÍ = Gymnasium }} {{Textinfo | TITULEK = Gymnasion | AUTOR = [[Autor:Karel Cumpfe|Karel Cumpfe]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650–651. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gymnasion }} {{Forma|proza}} '''Gymnasion''' slulo u Řeků cvičiště jinochů či efébů (viz {{Prostrkaně|[[../Efébie/]]}}), jež rozeznávati jest od tak řečené palaistry, gymnastické školy, v níž chlapci učili se tělocviku. Jest známo, že gymnastika pěstována byla u Řeků s velikou horlivostí a že mladíci z rodin zámožných, vyšedše z chlapeckých palaister, dále v ní se tužili a zároveň k vojenské službě se připravovali. Proto byla '''g'''-ia důležitou částí každého města a zřizována nákladem státním neb obecním i v malých a chudých obcích. Města veliká a bohatá mívala jich dokonce několik. Athény na př. opatřeny byly třemi '''g'''-ii před branami městskými (Akadémeia, Lykeion, Kynosargés), která pro čerstvý vzduch, stinné sady a hojnost vody hodila se výborně k tělesnému tužení a občerstvení. V době hellénisticko-římské rozmnožen pak počet jejich ještě o čtyři uvnitř města. Nejdůležitější místo v '''g'''-iích byla palaistra (zde ve významu zápasiště), jíž třeba bylo k provádění obvyklých tělesných cvičení: běhu, skoku, házení diskem i kopím a zápolení; k tomu přistupovaly koupele, jimiž očišťovali se zápasníci. Časem rozšiřována byla '''g'''-ia o místnosti určené k svlékání, k natírání, k házení míčem atd., též zakládány sady k procházkám, zřizovány chodby, sloupení, stadia, sedadla atd. Musili tudíž stavitelé přihlížeti k tomu, aby všecky prostory ty spojili v celek, jenž by vyhovoval praktické potřebě i požadavkům aesthetickým. V úkolu jejich podporovala je chvalitebná štědrost obcí i lidumilných boháčů. I byla '''g'''-ia vyzdobována sochami a malbami a vypravována vůbec vším, co pobyt v nich mohlo zpříjemniti. Vedle mladíků docházeli do '''g'''-ií i starší občané, buď k přiměřenému cvičení tělesnému, buď k družnému rozhovoru, společenské zábavě a hře, anebo na podívanou, jak tuží se bujará mládež, budoucí naděje vlasti. Umělci konali v nich studia lidského těla a filosofové, procházejíce se se svými posluchači nebo sedíce ve chladných loubích a pod stinnými stromy, rozpřádali výklady o předmětech nejrozmanitějších. '''G'''-ia byla posvěcena Hermovi; proto zdobena byla jeho sochami a dle něho často pojmenována. Z řeckých spisovatelů poznáváme jen názvy jednotlivých místností; o tom, jak souvisely vespolek, poučuje nás římský stavitel Vitruvius (V, 11). Také zachovaly se z doby pozdější značnější zbytky '''g'''-ií v Efesu, Hierapoli a v Alexandrii tróadské. Na základě těchto zbytků a popisu Vitruviova sestrojili badatelé půdorysy, které však rozcházejí se v některých věcech. To pochopíme snadno, uvážíme-li, že ony zbytky přece jen jsou celkem skrovné, dále že popis Vitruviův není ve všem zcela jasný a konečně že stavitelé vedli si v jednotlivostech podle svého vkusu a místních poměrů, třeba že v celku řídili se plánem stejným. Byly pak hlavní části '''g'''-ií tyto: ''efébeion'', rozsáhlá síň ke cvičení jinochů, měchovna (''kórykeion''), šatna (''apodytérion''), nátěrna (''elaiothesion''), kde mazali se zápasníci olejem, pískovna (''konistérion''), kde posypávali se pískem, aby mohli pevně se popadnouti, míčovna (''sfairistérion''), lázně studené i teplé s potnicí, chodby (''dromoi'') a zvláštní druh jejich xystoi, t.&nbsp;j. chodby kryté, vyvýšené, k procházkám po obou stranách a snížené uprostřed; mezi oběma xysty bývaly sady a za nimi stadion. Konečně bývalo celé prostranství obklíčeno sloupeními se sedadly a [[../Exedra|exedrami]] (v.&nbsp;t.) pro filosofy a rhétory; sloupení ta byla na straně jižní dvojitá, aby v nich bylo možno ukryti se před deštěm. Srv. Baumeister, {{Cizojazyčně|de|Denkm. des klass. Altertums}}, str.&nbsp;609; Becker-Göll, Charikles, II, 213. ''[[Autor:Karel Cumpfe|Cfe.]]'' {{Konec formy}} k4fnhoredsl95t74zuuzfrsbx475apz Ottův slovník naučný/Gymnasiarchové 0 58597 321993 154127 2026-04-21T06:14:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321993 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gymnasiarchové | PŘEDCHOZÍ = Gymnarchus | DALŠÍ = Gymnasion }} {{Textinfo | TITULEK = Gymnasiarchové | AUTOR = [[Autor:Karel Cumpfe|Karel Cumpfe]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gymnasiarchové''' sluli u Řeků občané, kteří brali na se tak řečenou gymnasiarchii. Tato náležela k leiturgiím, t.&nbsp;j. k břemenům státním, ukládajíc občanu, na něhož připadla, vydržování a placení těch osob, které účastnily se závodního běhu s pochodněmi. Závody těmito slavily se původně Panathénaie, Héfaisteie a Prométheie, později také slavnost Panova a Bendidina (viz {{Prostrkaně|[[../Bendis/]]}}). Náklad na gymnasiarchii o svátku Prométheově obnášel r.&nbsp;405 př. Kr. 1200&nbsp;drachem, jak dovídáme se od řečníka Lysia (21, §&nbsp;3.). Jinoši závodící běželi obyčejně z Akadémeie do města; o svátku Bendidině jelo se na koni. Vítězství a zároveň ceny dostalo se té straně nebo tomu, kdo první doběhl cíle, aniž zhasla pochodeň; také vítězný '''g'''-arch zasvětil jako chorég památku na své vítězství. — Zcela rozdílní od těchto '''g'''-chů byli '''g.''' v době pozdější, vrchnost k tomu ustanovená, aby dozírali na mladíky, zvláště v gymnasiích, by zachovávali ve všem slušnost a náležitě konali cvičení. Takoví '''g.''' jmenují se na Teu, Séstu a v městě Iulis na Keu. Zdá se, že také opatřeni byli nějakým zevnějším odznakem své důstojnosti na znamení, že mají moc trestati provinilce. Srv. Gilbert, {{Cizojazyčně|de|Handb. d. griech. Staatsalterth.}} I. str.&nbsp;342; II. str.&nbsp;337 (1.&nbsp;vyd.). ''[[Autor:Karel Cumpfe|Cfe.]]'' {{Konec formy}} 40xo577pxcv1p55iaa6ft7k0eg7rs81 Ottův slovník naučný/Gymnarchus 0 58598 321992 154128 2026-04-21T06:14:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321992 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gymnarchus | PŘEDCHOZÍ = Gymnadenia | DALŠÍ = Gymnasiarchové }} {{Textinfo | TITULEK = Gymnarchus | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gymnarchus''' ''niloticus'' Cuv., ryba měkkoploutvá (z řádu ''Physostomi'') z nepatrné čeledi ''Mormyridae'', podobná úhoři, ale tím památná, že nemá řitní ani ocasní ploutve; břišní ovšem také scházejí. Hřbetní ploutev prostírá se po všem téměř hřbetě. Má ve trupu po obou stranách páskovitý orgán pseudoelektrický, totiž ústroj podobné úpravy, jakým ozbrojen na př. úhoř elektrický, ale bez účinku. Dorůstá délky až 1,8&nbsp;''m'' a žije v Nílu i ve vodách Západní Afriky vůbec. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} aiph6cabdwmcbd1ynw55vpw3wexljwa Ottův slovník naučný/Gymnadenia 0 58599 321991 154131 2026-04-21T06:14:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321991 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gymnadenia | PŘEDCHOZÍ = Gyllippos | DALŠÍ = Gymnarchus }} {{Textinfo | TITULEK = Gymnadenia | AUTOR = [[Autor:Karel Vandas|Karel Vandas]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Gymnadenia|Gymnadenia]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Gymnadenia''' R. Br., {{Prostrkaně|pětiprstka}}, rod rostlin z řádu {{Prostrkaně|vstavačovitých}} (''Orchideae'' Juss.) s {{Prostrkaně|vemenníkem}} (''Platanthera'' L. C. Rich.) nejpříbuznější, má medianní lístky okvět. vnější a vnitřní přilbovitě skloněné, postranní vnější odstálé nebo také k přilbě přikloněné, pysk 3klaný nebo 3laločný, zřetelně ostruhatý, stranou nebo častěji dolů hledící, prašník tupý, nepohyblivý, se zřetelným zobánkem mezi jeho prašná pouzdra vystupujícím, pylové brylky stopkaté se stopkami, jež jsou zakončeny žlázkami nahými, na kraji blizny sedícími. Hlízky kořenné nejčastěji 2. Známo asi 10&nbsp;druhů v Evropě a sev. Asii rozšířených, z nichž také 3 v Čechách jsou domácí. Na horských lesních lukách a travinatých, světlých místech lesních roste často v červnu a červenci kvetoucí {{Prostrkaně|p. obecná}} ('''G.''' ''conopea'' R. Br.), druh až ½&nbsp;''m'' vysoký s listy čárkovito-kopinatými, hořeními menšími, klasem květním hustým, válcovitým, ostruhami niťovitými semenníku 2kráte delšími, pyskem dosti hluboce 3laločným s laloky stejnými, zaokrouhlenými a drobně vroubkovanými, vnějšími lístky okvětními odstálými. Květy nachové, zřídka bílé, jsou slabě vonné. Dlanitě dělené hlízky slouží na salep; bývaly pod jménem ''Radix palmae Christi'' v pověře lidové užívány při vykopávání pokladů. Na horských lukách, někdy také, jako u nás u Všetat, na vlhkých úrodných lukách rovin, roste úhledná, ve všem útlejší {{Prostrkaně|p. nejvonnější}} ('''G.''' ''odoratissima'' Rich.), lišící se od druhu předešlého listy úzce čárkovitými, květy mnohem drobnějšími s ostruhami sotva jako semenník dlouhými. Květy voní příjemně vanilkou. Na horských lukách a pastvinách, jako u nás na Krkonoších, roste {{Prostrkaně|p. bělavá}} ('''G.''' ''albida'' Rich.) s lístky okvětními (mimo pysk) přilbovitě skloněnými, ostruhou válcovitou, semenníka 3kráte kratší. Malé, žlutavobílé květy sestaveny v tenký, hustý klas. ''[[Autor:Karel Vandas|Vs.]]'' {{Konec formy}} tu0o5x5n7lqnqubsmif0oc53dssjpqg Ottův slovník naučný/Gyllippos 0 58600 321990 154132 2026-04-21T06:14:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321990 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gyllippos | PŘEDCHOZÍ = Gyllenhaal | DALŠÍ = Gymnadenia }} {{Textinfo | TITULEK = Gyllippos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Gylippus|Gylippus]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Gyllippos''', syn Kleandridův a matky heilótky, vynikající vojevůdce spartský, prokázal své schopnosti r.&nbsp;414 př. Kr., když od Sparty byl poslán obleženým Syrakusám na pomoc. Rozmnoživ u Himery svou moc na 2000&nbsp;m., pronikl s nimi od Epipol hradbou athénskou do města a způsobil tak úplný obrat v celém válčení. Obnoviv přísnou kázeň u vojště, povzbudil pokleslou mysl obyvatelstva šťastnými podniky válečnými; neboť smělým přepadem zmocnil se athénského opevnění Labdalonu a vystavěné athénské pevnůstky Plemyrionu a postaral se též o vítězství loďstva syrakusského nad athénským tím, že provedl opravu navrhovanou Korinťanem Aristonem, zkrátiv předek lodí a opatřiv ho silným beranem. Když konečně Athéňané r.&nbsp;413 po marném boji námořním nastoupili na ústup po suchu, zastoupil jim '''G.''' cestu a porazil je u Polyzelia a nad řekou Asinarem a zajal tu vůdce Nikiu a Démosthena. Slavné jméno to poskvrnil si na konci války peloponnéské; neboť maje od Lysandra uloženo, aby dopravil z Asie do Sparty kořist válečnou v zlatých penězích, rozpáral pytle a vzal čásť peněz pro sebe. Byl proto odsouzen k smrti, které ušel útěkem. {{Konec formy}} gw45v8uizmo864ocpswby8jcn1uqgoi Ottův slovník naučný/Gyllenhaal 0 58601 321989 154134 2026-04-21T06:14:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321989 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gyllenhaal | PŘEDCHOZÍ = Gyllenborg | DALŠÍ = Gyllippos }} {{Textinfo | TITULEK = Gyllenhaal | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;650. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n669 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Leonard Gyllenhaal|Leonard Gyllenhaal]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Gyllenhaal''' [jyl-] {{Prostrkaně|Leonhard}}, zoolog švéd. (*&nbsp;1752 v Ribbingsbergu — †&nbsp;1840 v Hoebergu), sloužil ve vojště, jež opustiv v hodnosti majora, věnoval se studiu hmyzu a vydal vedle různých monografií důkladné dílo soustavné o broucích švédských ''Insecta suecica'' (1808—1827, 4&nbsp;díly). {{Konec formy}} 61aav8brjw9qosltki3d4o226xeaua2 Ottův slovník naučný/Fenacetin 0 58834 321752 308455 2026-04-21T06:10:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321752 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fenacetin | PŘEDCHOZÍ = Fena | DALŠÍ = Fenanthren }} {{Textinfo | TITULEK = Fenacetin | AUTOR = [[Autor:Jan Štěpánek|Jan Štěpánek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;87. {{Kramerius|nkp|a770c9e1-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fenacetin }} {{Forma|proza}} '''Fenacetin''', ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>4</sub>(''NHCOCH''<sub>3</sub>)''OC''<sub>2</sub>''H''<sub>5</sub>, {{Prostrkaně|acetfenetidin}}, léčivý prostředek synthetické lučby doby nejnovější. V lékařství upotřebuje se ho hojně hlavně proti horečce, bolení polouhlaví (''antipyreticum'' a ''antineuralgicum''). Příprava: natrium-paranitrofenol{{Redakční poznámka|v původním textu chybí koncové ''l'': natrium-paranitrofeno}}{{Redakční poznámka|''Podle Oprav na konci IX. dílu'': 87 str., 2. sl., 26 řád. shora, čti paranitrofenolnatrium. ({{Kramerius|nkp|a1390870-0a02-11e5-b309-005056825209|''dostupné online''}})}} pomocí jodethylu promění se v aethylaether fenolu ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>4</sub>''NO''<sub>2</sub>''OC''<sub>2</sub>''H''<sub>5</sub>, kterýž pak redukcí se mění v paraamidofenol ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>4</sub>''NH''<sub>2</sub>''OC''<sub>2</sub>''H''<sub>5</sub>. Vařením této sloučeniny s ledovou kyselinou octovou obdržíme '''f.''' Výroba děje se po továrnicku. '''F.''' přichází do obchodu v bílých lesklých šlupičkách bez vůně a chuti; rozpouští se snadno v líhu, těžko ve studené vodě; v zahřáté vodě a v glycerinu snadněji. Léčivo to nesmí se v lékárnách bez předpisu lékaře vydati. Předpisuje se v dávkách 0,1—1&nbsp;g. ''[[Autor:Jan Štěpánek|šnk.]]'' {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Fenacetin]] [[Kategorie:Lékařství v Ottově slovníku naučném|Fenacetin]] asuime5v3rm62dpam90cm9eoz8ja8wm Ottův slovník naučný/Goetz 0 59901 321920 156296 2026-04-21T06:14:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321920 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goetz | PŘEDCHOZÍ = Goethit | DALŠÍ = Goetzen }} {{Textinfo | TITULEK = Goetz | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;250. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n261/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Goetz''' {{Prostrkaně|Gottfried Bernhard}}, malíř a ryjec moravský (* 1708 ve Velehradě — † 1774 v Augšpurku. Vyučiv se u malíře Ecksteina v Brně, usadil se v Augšpurce. Zde osvojil si novou techniku barevné rytiny dle manýry Le Blondovy a první v Německu jal se ji rozšiřovali. Ovládal však i malbu olejovou a freskovou. Karel VI. jmenoval ho dvorním malířem. Od něho jsou obrazy oltářní v býv. klášteře jeptišek v Amberku (''Sv. Augustin, Sv. František Saleský, Navštívení P. Marie'' a j.); tamže maloval r. 1750 některé fresky. Dále jsou od něho ''Zjevení sv. Jana'' v Řezně; fresky v býv. kostele jesuit. v Augšpurce; ''Na Nebe vzetí P. Marie'' v Donauwörthu. Z rytin uvádíme: ''Sv. Walburga'' (dle Bergmüllera); ''Cís. Karel VII.'' (dle vlastní podobizny); ''Cís. František I.; Marie Terezie; Ludvík XV.; Marie Leszynská'' a 15 listů s apoštoly, Kristem, Marií a Janem. Srv. Lipowsky, Bairisches Künstlerlexicon; Dlabacz, Allg. Künstlerlex. für Böhmen (Praha, 1815). ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] cvvxyb5c935rjftj1cu9rihpbrdaziu Ottův slovník naučný/Goez 0 59902 321923 156297 2026-04-21T06:14:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321923 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goez | PŘEDCHOZÍ = Goeverneur | DALŠÍ = Goeze }} {{Textinfo | TITULEK = Goez | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;251. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n260/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Goez''' {{Prostrkaně|Joseph Franz}}, sv. pán, malíř a ryjec něm: (* 1754 v Sibini — † 1815 v Řezně). Za života svého otce byl nucen věnovati se službě státní, ale po smrti jeho oddal se umění a odešel do Mnichova (1779), kdež provedl velkou řadu různých kreseb. Byv nucen r. 1791 jako svobodný zednář opustiti Mnichov, usadil se v Řezně. Díla jeho jsou: ''Versuch einer zahlreichen Folge leidenschaftlicher Entwürfe für die empfindsame Kunst- u. Schauspielfreunde, erfunden, gez. geätzt und mit Anmerkungen begleitet'' (Augšp., 1784; franc. vyd. t. 1783—84); ''Smrt královny'' (z »Hamleta«); ''Šílený král Lear''; podobizny: ''Kurfiršt Karel Theodor'' (odměněno zlatou medaillí akad. mnich.); ''Kníže Lichnowski'' aj.; rytiny: ''Papež Pius VI.; Gustav III. švédský; Kosciuszko''; 6 scén pro »Lecture für Stunden der Müsse« od Kaysera; ''Výjev rodinný při zprávě o příchodu Francouzů do Řezna''. Ovládal také dobře i barevnou techniku ryjeckou. ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Nizozemští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] 1b6g7bm5i3pujl3dsgt7osgvor27ep8 Ottův slovník naučný/Galilei 0 59925 321849 156352 2026-04-21T06:13:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321849 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Galilei | PŘEDCHOZÍ = Galilea | DALŠÍ = Galileisté }} {{Textinfo | TITULEK = Galilei | AUTOR = [[Autor:Gustav Zába|Gustav Zába]], [[Autor:Michal Ursíny|Michal Ursíny]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;848–851. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n868/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Galileo Galilei }} {{Forma|proza}} '''Galilei''' {{Prostrkaně|Galileo}}, slavný astronom, mathematik a fysik ital., syn {{Prostrkaně|Vincenza}} Galileiho, florenckého hudebního theoretika a skladatele (*18. února 1564 v Pise – †8. ledna 1642 v Arcetri). Pocházeje ze zchudlé patricijské rodiny florencké, odebral se r. 1581 do Pisy, kde měl studovati lékařství, obrátil se však ke studiu mathematiky a fysiky a dokončil studia ta r. 1585. Byl pak professorem mathematiky v Pise od r. 1589 – 1592 a v Padově od r. 1592 – 1610. Do doby jeho studií a professorování připadají četná jeho pozorování a samostatné objevy. Studiem Archimeda veden byl k sestrojení vážek hydrostatických. Pozoruje v pisském chrámě rozkmity lampy na dlouhé šňůře zavěšené, srovnával počet rozkmitů jejích s počtem úderů své tepny a objevil tak isochronismus pohybů kyvadlových. Zákony pádu studoval na pádu těles se sklonité věže pisské a přišel k výsledku, že všechny hmoty padají k zemi stejnou rychlostí. Nedostatečnost fysikálních názorů Aristotelových vždy více proň vyzírala, čímž veden byl jen k usilovnějším studiím. Do doby jeho pobytu v Padově připadá odkrytí zákonů pohybu stejnoměrného, pádu volného a pádu na šikmé ploše, zákona setrvačnosti a parallelogrammu sil. O zákonech pádu učinil však výklad písemně teprve r. 1638, až na sklonku svého života, ve spise ''Discorsi et dimonstrazioni matematiche intorno a due nuove scienze attenti alla mecanica ed ai movimenti locali'' (Lejda), maje zjištěný i zákon akcelerace, který odkryl r. 1604. Studiem mechaniky přišel dále k stanovení zásady, že, co se získává na síle, ztrácí se na rychlosti. Vedle badání čistě theoretického zanášel se i praktickými výzkumy; sestrojil první thermoskop a vynalezl kružidlo úměrné. Vynález ten byl mu pohnutkou, že poprvé vystoupil do veřejnosti i jako spisovatel. Boje se totiž, aby priorita vynálezu toho nebyla mu upírána, dal do tisku dílko ''Le Operazioni del compasso geometrico et militare'' (Padova, 1606). Před tím spokojoval se vždy jen tichou prací badatelskou a pořádáním výkladů pro své posluchače, jichž hojně ze všech končin k slovutnému mistru se hrnulo. Též nebránil, aby výklady jeho v sepsání a opisech kolovaly. V té době také již měl ustálené své přesvědčení o hodnotě učení Koperníkova; znal je aspoň již r. 1597, než jednaje opatrně, vykládal dle Ptolemaia. Ale v klidnou a tichou tuto jeho působnost přiveden byl r. 1609 osudný obrat pro jeho život zvěstí, že v Hollandsku vynalezen byl dalekohled. O totéž pokusil se Galilei a docíliv zvětšení sto průměrů, jal se studovati astronomii. Objevy Galileim na nebi učiněné týkaly se měsíce, slunce, mléčné dráhy a planet Saturna a Jupitera. Zjistil hory a údolí na měsíci, skvrny na slunci, měsíce Jupiterovy a kruh Saturnův. Pod skly jeho teleskopu proměnila se mléčná dráha ve skupenství hvězd a pozorování družic Jupiterových vedlo jej k určování zeměpisné délky na moři. O výzkumech těch podal Galilei zprávu r. 1610 v ''Sidereus nuntius'', který téhož roku byl tištěn. Zásluhy jeho došly veřejného uznání tím, že jej benátská vláda jmenovala doživotním professorem v Padově. Místa tohoto Galilei se zřekl, poněvadž působnost učitelská mu bránila ve vědecké a literární činnosti, a odebral se r. 1610 do Florencie, kde jej Cosimo II. jmenoval svým prvním mathematikem a filosofem. Ale vedle uznání i záští a podezřívání se dostavilo, jakož vůbec zjištění celé řady netušených fakt astronomických, která nasvědčovala pravdivosti učení Koperníkova, že země se točí a slunce stojí, s nerovným účastenstvím přijímáno bylo, podle toho, jakou váhu kdo přikládal geocentrické soustavě Ptolemaiově pro orthodoxní výklad Písma. Galilei sám aspoň ze svých výzkumův nečinil žádných vývodů proti znění Písma a konflikt, v jakém se ocitl s kurií římskou, vyvinul se mimo vůli jeho a postupně. Mezi protivníky jeho vyskytl se i český hvězdář a lékař Martin Horký (»Brevissima peregrinatio«, Modena, 1610) a jakýsi Šimon Mayer (»Mundus Jovialis«, Norimberk, 1614), na jichž útoky Galilei ani neodpověděl; nebezpečnější však proň bylo stanovisko, jaké zaujali v té věci dominikáni a jesuité, prohlásivše se pro Ptolemaia proti Koperníkovi. Ti jen čekali, až veřejně se Galilei přizná k učení Koperníkovu. To učinil r. 1613 ve spise o skvrnách slunečních (''Istoria e dimonstrazioni intorno alle macchie solari e loro accidenti'', Řím, 1613), nevida v tom žádného kacířství, poněvadž Koperníkovo dílo »De revolutionibus orbium coelestium«, vydané již r. 1543, tehda samému papeži Pavlu III. věnováno býti mohlo a nebylo námitek. Než to jako by v zapomenutí bylo přišlo a Galilei viněn nyní přímo z haeresie a bludařství. Aby podezření takové od sebe odvrátil, psal Galilei dva listy, jeden r. 1613 benediktinu P. Castellimu, druhý ke konci r. 1615 vévodkyni Kristině Lotrinské, oba v duchu katolické orthodoxie; ovšem že list Castellimu svědčící obsahuje místo, kde Galilei tvrdí, že výzkum přírodní se nemůže říditi zněním bible, nýbrž že jest věcí theologů výklad bible uváděti ve shodu se stávajícím řádem přírodním. P. Castelli vydal neprozřetelně kopii listu toho, na základě kteréž pak dominikán P. Lorini ve Florencii podal 5. dubna 1615 tajně žalobu proti Galileimu u římské inkvisice a jiný dominikán veřejně s kazatelny ve Florencii proti němu útočil, vině jej z kacířství pro učení o pohybu země a přívržence Galileovy, t. zv. sektu {{Prostrkaně|Galileistův}}, žaluje z bezbožnosti a atheismu. Ke konci r. 1615 odebral se Galilei do Říma, snad že k rozkazu inkvisice, kde nikterak nežádal, jak někteří tvrdí, aby učení Koperníkovo církevní autoritou uznáno a dogmatem učiněno bylo, nýbrž aby jen bylo trpěno. Než nedosáhl toho, ač přijímán byl jinak všude s poctami a uznáním a ani spisy jeho, ani učení nezatracováno, až 26. dubna 1616 volán byl ke kardinálu Belarminovi, kde z rozkazu papeže Pavla V. dáno mu napomenutí, aby se vzdal mínění, že slunce stojí a země se točí. Galilei se podrobil a tím byl první process proti němu vyřízen. Ale Galilei se domníval, že jest mu vždy ještě volno vykládati Koperníkovo učení jako hypothesu, jen nebude-li je vydávati za pravý výraz řádu přírodního, a proto r. 1618 při objevení se tří vlasatic opět své důminky pronesl ve spise ''Discorso della comete'' (1619), začež jej prudce napadl jesuita Orazzio Grassi. Než Galilei vystříhal se za posledních let vlády papeže Pavla V. opatrně vší polemiky a odpověděl teprve na útoky ty až r. 1623, kdy florencký kardinál Maffeo Barberini stal se papežem pod jménem Urbana VIII. Tu zdála se býti Galileimu situace výhodně změněnou, poněvadž Urban VIII. byl příznivcem věd a umění, nakloněn byl římské akademii Lincei, jejíž členem Galilei byl, a Galileimu samému opětovaně důkazy své přízně podal. Jemu věnoval Galilei svůj spis ''Saggiatore'' a r. 1630 podal mu nový spis, slavný svůj dialog ''Massimi sistemi''. Též pro ten obdržel potřebné imprimatur a kniha vyšla r. 1632 ve Florencii. Galilei i zde jednal o soustavě Koperníkově jako o hypothese, nerozhodoval o pravdě systému Koperníkova nebo Ptolemaiova, nýbrž postavil oba systémy tak proti sobě, že zřejmo bylo, že jeden z obou pravdou býti musí s vyloučením vůbec třetí nějaké hypothesy, z kterého však sestavení vyzíralo dále i to, že myšlénka Ptolemaiova, tehda Tychonem v čele zastoupená, jest nanejvýš pravdě nepodobnou a pravděpodobnost systému Koperníkova že téměř jistotě se blíží. Přátelé Galileovi jásali, ale nepřátelé osnovali jeho pád, což se jim tím způsobem povedlo, že líčíce nebezpečí pro církev, přesvědčili též Urbana VIII., že jej Galilei v dialogu tom činí směšným, uváděje jej tam pod jménem Simplicius jako zastance starých názorů Ptolemaiových. Aby nový process proti němu mohl tím spíše býti zahájen, dovolávali se protivníci jeho pojednou protokollu ze dne 26. února 1616, podle něhož dán k rozkazu papežovu od svatého officia Galileimu výslovný zákaz, Koperníkově soustavě učiti nebo jí jakýmkoliv způsobem hájiti, ať slovem, ať písmem. Tento dokument prohlašují v nejnovější době někteří badatelé (Gherardi, Martin, Scartazzini, Wohlwill a j.) za podvržený, jiní (Reusch, Wolynski, l'Elpinois) pravost jeho hájí. Galilei citován byl do Říma, kamž se v únoru 1633 odebral. Process trval od 12. dubna do 22. června. Že byl mučen nebo že mu mučením i jen hroženo bylo, nezdá se býti pravdivo. Galilei musil kleče odpřisáhnouti své učení. Slova jeho »Eppur si muove« (a přece se hýbe), jež povstav hněvně prý pronesl, jsou legendou. Inkvisicí odsouzen byl k vězení, ale vězněn skutečně nebyl. Papež trest ten zmírnil a vykázána mu k pobytu jen určitá místa, jakož vůbec papež Urban VIII. jen nerad proti Galileimu straně jesuitů povoloval a co učinil, učinil jen z ohledů na domnělé zájmy křesťanstva. Sám aspoň nedal officiálního potvrzení rozsudku proti Galileimu vynesenému a veškerou zodpovědnost za rozsudek ten ponechal inkvisici samé, rovněž svalil veškeru zodpovědnost za zatracení jeho spisů (16. čna 1633) na kongregaci indexovou. A tak po odbytém processu pobýval Galilei prvé dny až do počátku července ve ville Medici u Říma, potom v Sienně, kde byl pobytem u arcibiskupa Ascania Piccolominiho, a v prosinci téhož roku odebral se na svou villu v Arcetri u Florencie, stále jsa pod dohlídkou římské inkvisice. R. 1636 dokončil svrchu již zmíněné ''Discorsi e dimonstraziomi matematiche'' (Lejda, 1638), kteréž dílo obsahuje jeho nejdůležitější výzkumy z oboru mechaniky. Roku 1637 oslepl na obě oči, jsa i jinak churav pakostnicí. Doufaje ve zdar operace své slepoty, odebral se r. 1638 do Florencie, avšak naděje byly marny. Než neduhy jeho nevadily duševní čilosti. Ještě r. 1641 našel spojení kyvadla se strojem hodinovým. V posledních létech jeho života dlívali v blízkosti jeho P. Castelli, přítel a bývalý žák jeho, pak Viviani, pozdější životopisec jeho, a Torricelli, jimž mohl práce své diktovati. Zemřel ve své ville téhož roku, kdy Newton se narodil, a pochován byl v chrámě S. Croce ve Florencii. – Galilei byl duch positivní, jdoucí vždy za poznáním exaktním. Badání jeho založeno bylo na pozorování, experimentu a mathematice. Hypothesám i sebe zdůvodněnějším přísuzoval jen cenu relativní. Zavedením methody experimentální a induktivní byl předchůdcem Baconovým, a to právě jest významným, že užití method těch rozšířil na celou fysiku; zevšeobecnil tudíž jejich užívání, nikdy od nich se neuchyluje, a tím se stal zakladatelem moderní fysiky. Pozorování a přesné měření zjevů jakož výsledků vedlo jej k mathematickému určení působících příčin či k určení sil a mechanického jich působení. Ve filosofii samé dovedl se moudře držeti střední cesty mezi skepticismem, ochromujícím badavost, a domýšlivosti dogmatickou, jaká je příznakem přehnaného rationalismu, doufajícího v absolutní poznání. Poznání lidmi zjednávané – vykládá Galilei v »Dialogo sopra i due massimi sistemi« – jest obmezeno jen na úzký obor, čásť po části si je opatřujeme a i když k nabytým takto poznatkům připojíme své domněnky a hypothesy, netvoří všechno naše vědění než jen nepatrnou čásť vědění universálního, jež jediné jest u Boha, který prozírá vše s naprostou jistotou, aniž mu jest potřebí rozvoje a postupu myšlének. Nepřipouštěl, že člověk a jeho prospěch jsou jediným účelem veškerenstva, neb že jest nějaká jiná výhradní příčina účelná, k níž všechna příroda jako k jedinému svému účelu se táhne, poněvadž prozřetelnost Boží pečuje stejně o celek jako o jedince, právě tak jako slunce rozlévá své paprsky po celé soustavě sluneční i dává uzráti zrnu obilnímu. {{Prostrkaně|Literatura}}. Akta processu Galileova vydali De l'Elpinois (Paříž, 1867, Řím, 1877); Riccardi (Modena, 1873); Berti (Řím, 1876 a 1878); Gebler (Štutgart, 1877). Monografie k processu tomu se odnášející psali Gherardi. Il processo Galileo (Flor, 1870); Wohlwill, Der Inquisitionsprocess des Galileo Galilei (Berlín, 1879); Ist Galilei gefoltert worden? (Lipsko, 1877); Scartazzini, Der Process Galileo Galilei (»Unsere Zeit«, 1877); Wolynski: Nuovi Documenti inediti del pro cesso di Galileo Galilei (Flor., 1878); Reusch, Der Process d. Galilei und die Jesuiten (Řezno, 1882); l'Elpinois, La question de Galilei (Paříž, 1878); Gebler, G. Galilei und die röm. Kurie (Štutgart, 1876) a j. Pietro Riccardi sebral veškeré až dosud známé dokumenty a příspěvky týkající se processu a odsouzení Galileova a provázel jich uveřejnění kritickou studií (Di alcune recenti memorie sul processo e sulla condanna del Galileo (Modena, 1873), ve které provedl důkaz, přidržuje se Gherardiho a Wohlwilla, že dokument, kterým zdůvodňováno odsouzení Galileovo, jest falsum. Přehled literatury processu toho se týkající viz u Schanze »Liter. Handweiser« (1879). Úplná vydání Galileových spisů vyšla v Bologni (1655 – 1656, 2 sv.); ve Florencii (1718, 3 sv.) a v Miláně (1808 – 11, 13 sv. a ve 2 sv. 1832). Nejposlednější a nejlepší vydání jest pořízené Alberim ve Florencii (Opere complete de Galileo G., 1842 až 1856, 16 sv.), jež mimo jeho díla obsahuje i různé příspěvky životopisné, vysvětlení týkající se jeho prací a vynálezů, korrespondenci jeho, dokumenty týkající se jeho processu, a biografii Vivianovu. Vydání to doplňuje se pracemi, jež podali Wolynski, Lettere inedite a Galileo Galilei (Flor., 1874) a La diplomazia toscàna e Galileo Galilei (t., 1874); Pieralisi, Urbano VIII. e Galileo Galilei (Řím, 1875); Favaro, Inedita Galileina (Benátky, 1880 – 89) a Galileo Galilei et suor Maria Celeste – nejstarší ze tří dcer Galileových – Flor.,1891). Nové vydání jeho spisů, jež obsahovati bude 20 sv., počalo se r. 1890 ve Florencii řízením S. Favara. Biografie psali: Viviani (1654); Nelli (1793); Venturi (1818 – 1821); Marini (1850); Chasles (1862); Parchappe (1866); von Gebler (Štutgart, 1876). Úplné sestavení literatury Galileiho se týkající podal Riccardi v »Bibliografia Galileiana« (Modena, 1873). K filosofii Galileově odnášejí se Th. Henri Martin, Galilée, le droits de la science et la méthode des sciences physiques (Paříž, 1868, viz téhož článek ve Frankově Dictionnaire des sciences philosophiques), Ciavarini, Della filosofia di Galilei (Flor., 1869); C. Prantl. Galilei u. Kepler als Logiker (Sitzungsber. d. bayer Ak. d. Wiss., 1875); P. Natorp, Galilei als Philosoph (Philos. Monatshefte, 1882). V literatuře české viz o Galileim Jos Durdík: G. G., otec moderního silozpytu (ve sbírce: O pokroku přírodních věd) a Studnička: »Galilei, Koperníkova soustava a inkvisice« ve sbírce »Zábavné rozhledy hvězdářské«. ''[[Autor:Gustav Zába|Zb.]]'' '''2)''' '''Galilei''' {{Prostrkaně|Alessandro}}, architekt ital. (*1691 ve Florencii – 1737 v Římě). Vystudovav architekturu jakož i mathematiku ve Florencii, odebral se za studiemi do Londýna, kde pobyl 7 let. Po návratu jeho do Florencie svěřen mu vrchní dozor nad dvorskými stavbami za vlády posledních dvou Medicejských, Kosmy III. a Jana Gastona. Ale teprve v Římě, kamž povolal jej papež Klement XII., projevil nadání své plnou měrou. Díla, jimiž se proslavil, jsou hlavně tato: krásná façada chrámu San Giovanni dei Fiorentini, průčelí chrámu lateránského (1734) a kaple Corsiniů v téže kathedrále. Ačkoliv průčelí chrámu toho vyvinuté po obvyklém tehdy způsobu antických štítů chrámových, náleží k nejlepším svého druhu, jest přece sama kaple Corsiniův celkovým uspořádáním i pěknou výzdobou nejlepším dílem '''G'''-ovým. ''[[Autor:Michal Ursíny|U-y.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Italští astronomové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Architekti v Ottově slovníku naučném|Galilei]] nwkvnfz826g3il4bjtevzkljsvrr8m8 Ottův slovník naučný/Gassendi 0 60844 321865 167452 2026-04-21T06:13:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321865 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gassendi | PŘEDCHOZÍ = Gassen | DALŠÍ = Gasser }} {{Textinfo | TITULEK = Gassendi | AUTOR = [[Autor:Gustav Zába|Gustav Zába]], [[Autor:Václav Láska|Václav Láska]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;938–939. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni26ottogoog#page/n953/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Pierre Gassendi }} {{Forma|proza}} '''Gassendi''' {{Prostrkaně|l’abbé Pierre}}, svým pravým jménem {{Prostrkaně|Pierre Gassend}}, filosof a učenec franc. (*&nbsp;1592 v&nbsp;Champtercieru u Digne — †&nbsp;1655 v&nbsp;Paříži), pocházel z&nbsp;nezámožné rodiny rolnické. Prvního vzdělání školního nabyl v&nbsp;Digne, r.&nbsp;1607 odebral se do Aix, kde studoval theologii a filosofii, r.&nbsp;1617 přijal svěcení kněžské a téhož r.&nbsp;dostalo se mu kathedry filosofie na universitě aixské, kteréhož místa však po příchodu jesuitův do města toho se vzdal (1622). Na to pobyl několikráte v&nbsp;Paříži (1624, 1628, 1633, 1641) a podnikl r.&nbsp;1629 cestu do Hollandska a špan. Nizozemí. R.&nbsp;1645 přijal stolici mathematiky na Collège de France, odkud však r.&nbsp;1648 pro prsní chorobu na jih se odebral, hledaje tam polevy. R.&nbsp;1653 vrátil se do Paříže, kde zemřel. Do poslednějších let jeho života, jmenovitě do doby pobytu na jihu, připadá úsilí jeho vzbudovati vlastní filosofii »po předchozí kritice dřívějších filosofů«. '''G.''' byl duch prohloubených vědomostí universálních. Theologie, metafysika, historie, astronomie, mathematika, fysika i anatomie byly obory, v&nbsp;nichž s&nbsp;úspěchem se osvědčil, a třeba žádných nových objevů neučinil, přece platně přispěl k&nbsp;tomu, že pronikly a se utvrdily nově vznikající tehda názory ve fysice kosmické. Bayle nazývá jej největším učencem mezi filosofy a největším filosofem mezi učenci. Galilei, Kepler, le Vayer, Hobbes, Descartes, Pascal a&nbsp;j. byli s&nbsp;ním ve stycích osobních a literárních; Kristina švédská, princ Condé, kardinál Richelieu byli jeho protektory. Při vší všestrannosti vyznačena jest vědecká činnost '''G'''-ova též obzvláštní pozorovatelskou střízlivostí. Měřil a pozoroval jako fysik a astronom a týž spekulativní rys vedl jej ve filosofii k&nbsp;tomu, že odvrácen všemu apriorismu, zaujal polemické stanovisko proti Descartesovi a ovšem tím spíše i proti současnému mysticismu Fluddovu. První jeho čin spisovatelský, ještě jako učitele filosofie na universitě v&nbsp;Aix, byl výpad proti vládnoucímu tehdáž aristotelismu, poněvadž v&nbsp;něm viděl překážku šíření se nových názorů světové fysiky, jak Koperník, Galilei a Kepler ji formulovali, a zajisté jen ohled na stávající moc církevní a světskou, kdy vyhláškou franc. parlamentu r.&nbsp;1624 pod trestem smrti se zapovídalo učiti něčemu, co by čelilo proti naukám starým a uznaným, přiměl jej k&nbsp;tomu, že polemiku další zastavil a ke dvěma dílům svého spisu ''Exercitationes paradoxicae adversus Aristotelos'' (Grenoble, 1624) dalších slíbených pět již nepřičinil. Proti Descartesovi čelí ''Disquisitio metaph. seu Dubitationes et Instantiae adversus Cartesii metaphysicam'' (Amstrd., 1644), proti Fluddovi ''Epistolica exercitatio'' (Paříž, 1631). Podstatnou část '''G'''-ových studií tvořilo též obírání se filosofií Epikurovou, jejíž atomismus usiloval obnoviti, spíše však se mu povedlo obhájiti život a zásady filosofa toho proti předsudkům a nedoceňování. Napsal: ''De vita, moribus et doctrina Epicuri libri octo'' (Lyon, 1647); ''De vita, moribus et placitis Epicuri, seu Animadversiones in libr.&nbsp;X. Diogenis Laërtii'' (Lyon, 1649) a ''Syntagma philosophiae Epicuri'' (t., 1649). Z&nbsp;theorií filosofie té mnoho převzal i do svého ''Syntagma philosophicum'' (I. a II.&nbsp;sv. vyd. spisů '''G'''-ových, 1658), v&nbsp;němž složil své vlastní názory filosofické. Sensualismus a epikureismus křesťanstvím promíšený a opravovaný (nesmrtelnost nenáleží atomům, nýbrž duším a&nbsp;j.) jsou základními myšlénkami tohoto eklektického díla. ''[[Autor:Gustav Zába|Zb.]]'' Z&nbsp;astronomických pozorování '''G'''-ho budiž uvedeno prvé pozorování průchodu Merkura před Sluncem dne 7.&nbsp;listopadu 1631. Jako stoupenec Kopernikův hájil jeho soustavu, ač neotevřeně, proti {{Prostrkaně|Morinovi}}{{Redakční poznámka|Biografické heslo „Morin“ (Jean-Baptiste), na které se zde odkazuje, v&nbsp;Ottově slovníku naučném není.}} (v.&nbsp;t) ve spise: ''De motu impresso a motore translato'' (1649) ''[[Autor:Václav Láska|La.]]'' Z&nbsp;četných prací astronomických uvedeny buďtež: ''Mercurius in sole visus et Venus invisa'' (Paříž, 1631); ''De apparente magnitudine solis'' (t., 1642); ''Novem stellae circa Jovem visae'' (t., 1643); ''De proportione, qua gravia decidentia accelerantur'' (t., 1647); ''Tychonis Brahei, Nic. Copernici, G. Puerbachii et J. Regiomontani vitae'' (t., 1654). Sebrané vydání všech spisů '''G'''-ových jest dvojí, první v&nbsp;Lyoně, uspořádané Montmortem r.&nbsp;1658, druhé Averanim ve Florenci r.&nbsp;1727. Srv. A. Martin, Hist. de la vie et des écrits de P. '''G.''' (Paříž, 1889). {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Francouzi v Ottově slovníku naučném|Gassendi]] [[Kategorie:Francouzští filosofové v Ottově slovníku naučném|Gassendi]] [[Kategorie:Francouzští astronomové v Ottově slovníku naučném|Gassendi]] [[Kategorie:Francouzští vědci v Ottově slovníku naučném|Gassendi]] f2glelaezb60gqea82dekcq9omhobij Ottův slovník naučný/Gallikánská církev 0 61869 321850 167142 2026-04-21T06:13:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321850 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallikanismus | ČÁST = Gallikánská církev | DALŠÍ = Gallimathias }} {{Textinfo | TITULEK = Gallikánská církev | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallikánská církev''' v. {{Prostrkaně|[[../Gallikanismus|Gallikanismus]]}}. {{Konec formy}} njtfi7o0l7h7tgh6lp47n3bosieoqb3 Ottův slovník naučný/Gallimathias 0 61870 321851 167143 2026-04-21T06:13:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321851 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallikánská církev | ČÁST = Gallimathias | DALŠÍ = Gallinacei }} {{Textinfo | TITULEK = Gallimathias | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallimathias''' (franc. ''galimatias''), slovo původu neznámého, značící tolik jako zmotaná, spletená řeč, páté přes deváté, nesmysl. Etymologií vykládá se jako {{Prostrkaně|galli Mathias}} (t. j. kohoutův Matěj, přeřeknutí místo gallus Mathiae, kohout Matějův). {{Konec formy}} 94zybmtsc6f0oer09wp7mp2jnyi3231 Ottův slovník naučný/Gallinacei 0 61871 321852 167144 2026-04-21T06:13:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321852 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallimathias | ČÁST = Gallinacei | DALŠÍ = Gallinaceum caput }} {{Textinfo | TITULEK = Gallinacei | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallinacei''' viz {{Prostrkaně|[[../Kurovití ptáci|Kurovití ptáci]]}}. {{Konec formy}} kwarupf0rhugiqxsl7y6esgsbskabk9 Ottův slovník naučný/Gallinaceum caput 0 61872 321853 167145 2026-04-21T06:13:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321853 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallinacei | ČÁST = Gallinaceum caput | DALŠÍ = Gallinago }} {{Textinfo | TITULEK = Gallinaceum caput | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallinaceum caput''' viz {{Prostrkaně|[[../Caput gallinaginis|Caput gallinaginis]]}}. {{Konec formy}} alorukmmjj33knsjgcdnvznzr0ld5tu Ottův slovník naučný/Gallinago 0 61873 321854 167146 2026-04-21T06:13:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321854 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallinaceum caput | ČÁST = Gallinago | DALŠÍ = Gallinula }} {{Textinfo | TITULEK = Gallinago | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallinago''' viz {{Prostrkaně|[[../Sluky|Sluky]]}}. {{Konec formy}} gseg7cvtgeiyeclu37h5dm16qu8n04f Ottův slovník naučný/Gallinula 0 61874 321855 167147 2026-04-21T06:13:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321855 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallinago | ČÁST = Gallinula | DALŠÍ = Galliona }} {{Textinfo | TITULEK = Gallinula | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallinula''' viz {{Prostrkaně|[[../Slípka|Slípka]]}}. {{Konec formy}} r74x5f8pp70rx6stz6k46e9kl5lkff6 Ottův slovník naučný/Galliona 0 61875 321856 167148 2026-04-21T06:13:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321856 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallinula | ČÁST = Galliona | DALŠÍ = Gallionella }} {{Textinfo | TITULEK = Galliona | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Galliona''' viz {{Prostrkaně|[[../Galeona|Galeona]]}}. {{Konec formy}} jmttq1y6ix1u2oy0cup3adn2fwb782r Ottův slovník naučný/Gallionella 0 61876 321857 167149 2026-04-21T06:13:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321857 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Galliona | ČÁST = Gallionella | DALŠÍ = Gallipoli }} {{Textinfo | TITULEK = Gallionella | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gallionella''' viz {{Prostrkaně|[[../Melosira|Melosira]]}}. {{Konec formy}} sh5azif7q3npu9i5coabube9awziyb3 Ottův slovník naučný/Gallipoli 0 61877 321858 167158 2026-04-21T06:13:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321858 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Gallionella | ČÁST = Gallipoli | DALŠÍ = Gallitsch }} {{Textinfo | TITULEK = Gallipoli | AUTOR = [[Autor:Konstantin Jireček|Konstantin Jireček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;868-869. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n896/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gelibolu <!-- Q52143 --> }} {{Forma|proza}} '''Gallipoli:''' '''1) G.'''. město na evrop. břehu Dardanell naproti Lampsaku (tur. {{Cizojazyčně|tr|Gelibolu}}), středisko kraje vilájetu drinopolského, sídlo řeckého biskupa, asi s 15.000&nbsp;obyv., Řeky, Turky, Armeny, Židy a j., stanice parníkův. — Založeno od Athénských jako »město Kalliovo« (''{{Cizojazyčně|grc|Καλλίου πόλις}}'', později ''{{Cizojazyčně|grc|Καλλίπολις}}'') bylo za doby římské známým místem na přechodu přes Hellespont do Asie a po přenešení residence do Cařihradu důležitou pevností u vrat do Propontidy. R.&nbsp;1190 přepravili se zde křižáci třetí výpravy do Asie; v l.&nbsp;1204—35 '''G.''' patřilo Benátčanům a r.&nbsp;1235 dobyto od císaře řeckého Jana Duky Vataka, jenž pak zde měl schůzi se spojencem svým, bulh. carem Asěnem&nbsp;II. V l.&nbsp;1304—07 v něm tábořili žoldnéři španělští, »kompanie Katalonská«, pívodně zverbovaní od Byzantinců proti Turkům, jako bojovná obec loupežnická. R.&nbsp;1354 Turci osmanští, použivše poškození hradeb zemětřesením, se zmocnili '''G'''-le a odsud začali své výboje v Evropě. R.&nbsp;1366 vévoda savojský Amadeo&nbsp;VI. na výpravě Cařihradu ku pomoci '''G'''-le dobyl a odevzdal město Byzantincům, ale ti ho neuhájili, načež od sultána Bajezida&nbsp;I. znovu opevněno. Další jeho dějiny splývají s dějinami pevností této úžiny (viz {{Prostrkaně|[[../Dardanelly|Dardanelly]]}}, dějiny). R.&nbsp;1854 měli zde Angličané a Francouzi tábor jakožto oporu při operacích krimské války. — '''2) G.''', město v italské provincii Lecce, na západ. pobřeží poloostrova Apulského a zálivu Tarentského, na skalném, opevněném ostrově, jenž s pevninou je spojen mostem. Má 8083&nbsp;ob. (1881), velikou kathedrálu ze XVII.&nbsp;stol., obchod s olejem, jenž se chová v skalných cisternách, a rybářství; jest sídlem biskupa a gymnasia a stanicí parolodí a dráhy odbočující z trati Otranto-Brindisi. — Město slulo původně ''Anxa''. Tarentští Řekové založili v něm osadu ''Kallipolis''. Koncem IX.&nbsp;stol. za císaře Basilia&nbsp;I. obyvatelstvo sesíleno osazením Řeků byzantských. ''[[Autor:Konstantin Jireček|KJk.]]'' {{Konec formy}} hqm0o2q3ibo81qtwazj6nkymyblhvs6 Ottův slovník naučný/Fetiš 0 63285 321758 172054 2026-04-21T06:10:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321758 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fetiš | PŘEDCHOZÍ = Fétis | DALŠÍ = Fetišismus }} {{Textinfo | TITULEK = Fetiš | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;146. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n160 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fetiš''' viz {{Prostrkaně|[[../Fetišismus/]]}}. {{Konec formy}} nks5h88svnvoogkvhdnio2pii5johsl Ottův slovník naučný/Flavius Iosephus 0 64524 321810 175541 2026-04-21T06:11:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321810 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flavius Iosephus | PŘEDCHOZÍ = Flavius | DALŠÍ = Flavius Vespasianus }} {{Textinfo | TITULEK = Flavius Iosephus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;292. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n304/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Flavius Iosephus]] }} {{Forma|proza}} '''Flavius Iosephus''' viz [[../Josephus Flavius|{{Prostrkaně|Josephus Flavius}}]]. {{Konec formy}} t4ww4owvf4gxiys4sdr8qx8rx7hj145 Ottův slovník naučný/Geison 0 64991 321873 185217 2026-04-21T06:13:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321873 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Geison | PŘEDCHOZÍ = Geismar | DALŠÍ = Geissau }} {{Textinfo | TITULEK = Geison | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;992–993. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n1012 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Geison''' (řec.) slove ve stavitelství přístřešek, okap. V&nbsp;architektuře jest '''g.''' korunující částí stavby — corona — částí zakončující a zároveň chránivou. Proto vystupuje značně a silně z&nbsp;průčelí, vyniká daleko v&nbsp;před jako visutý okraj střechy, jejíž hlavní skloněnou linii také za svou přijímá. '''G.''' sestaveno jest z&nbsp;dlouhých, těsně vedle sebe položených kamenů, které více méně přečnívají tělo stavby na venek, vytvářejíce takto jakési kamenné přístřeší. Zpodní jeho plocha v&nbsp;podhledu jest buď šikmo do vnitř seříznuta nebo žlábkem — nosem — opatřena, což má za úkol zamezili stékání vody po zpodních článcích. Vykládání '''g'''-u mělo ten účel, aby voda deště přímo neprala do plastik vlysu, malé vodorovné profily na svislých čelech '''g'''-u, žlábkovitě podebrané, mají zabránili, aby stékající po nich voda netáhla se po kameni dále, nýbrž dolů kapala. Každé '''g.''' možno co do článkování děliti ve tři díly: ve zpodní část t. zv. články podporující, ve střední čásť, visutou plotnu, jako důležitý článek chránící, a ve svrchní část, t. j. články korunující. Šikmá zpodní plocha visuté plotny '''g'''-u v&nbsp;slohu dórském má osobité, zvláštní oživení: nad každou metopou a nad každým triglyfem vyniká z&nbsp;ní deska obdélníkové podoby — ''via'', cesta — která je jako ze zpodu přibita ke '''g'''-u vždy osmnácti ve třech řadách do hloubky pravidelně rozestavenými kuželovitými kamennými kolíky, které širším koncern dolů jako kapky — ''guttae'' — visí. Týž motiv ozývá se o&nbsp;něco níže a sice vždy pod každým triglyfem, kde pod páskem lemujícím hoření okraj architravu je krátká laťka, na jejímž zpodu visí opět po šesti kapkách. Jejich tvar tu i&nbsp;onde ze všech částí chrámové stavby nejvíce a nejhlasitěji přivozuje na mysl, že jsou to tvary ze dřeva do kamene přenesené, že jsou to hřeby, kolíky, jimiž obě části, desky stezk i&nbsp;lišty při architravu, jsou přibity a připevněny. V&nbsp;slohu jónském nevyčnívá visutá deska '''g'''-u tak daleko nad vlys jako v&nbsp;řádu dórském, ale profily '''g'''-u v&nbsp;celku se s&nbsp;dórským shodují, jenže plastický ornament (vaječník a perloveci hrou svých stínů a světel dodává tomuto článku stavby výrazu a půvabu. Zpodní plocha desky geisonové zůstala v&nbsp;řádu jónském jednotnou a nedělenou, jenom na místě šikmého zříznutí do vnitř objevuje se mělké vyhloubení. Při této podobě '''g'''-u zůstaly attické stavby, avšak v&nbsp;Jónii, kde ohlasy orientálního umění a dřevěných konstrukcí měly větší trvání, vyskytuje se těsně pod visutou deskou nový tvar: geisipodes — {{Prostrkaně|[[../Zubořez|zubořez]]}} (v. t.). Visutá plotna '''g'''-u v&nbsp;slohu korintském a římském jest podepřena plastickými podporami, krákorci č. konsolami, které, mnohdy též růžicemi v&nbsp;náplních od sebe jsouce odděleny, nemálo přispívají k&nbsp;bohatosti '''g'''-u. (Více viz {{Prostrkaně|[[../Římsa|Římsy]]}}.) ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Architektura v Ottově slovníku naučném]] 5g9hg4kkwa2juvioq7dytan0e5pqhz5 Ottův slovník naučný/Medón 0 65101 321668 177655 2026-04-20T23:52:52Z Rulumas 19860 odkaz na kvalitnější zdroj, úprava šablony 321668 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medón | PŘEDCHOZÍ = Medola | DALŠÍ = Medonosy }} {{Textinfo | TITULEK = Medón | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medón }} {{Forma|proza}} '''Medón''' v řecké báji: 1. syn Oileův a Rheiin, obývající ve Fylace, kam prchl dopustiv se vraždy; před Trojí velel bojovníkům Filoktéta, jenž zanechán na Lémnu, a padl rukou Aineiovou; 2. hlasatel nápadníků na Ithace, jenž od Odyssea ušetřen, že Pénelopu upozornil na nebezpečí, hrozící Télemachovi. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Medón]] h1qysy89px2c67fbtkp4lf9crlroyrv Ottův slovník naučný/Medola 0 65102 321667 195706 2026-04-20T23:48:42Z Rulumas 19860 odkaz na kvalitnější zdroj 321667 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medola | PŘEDCHOZÍ = Medojedi | DALŠÍ = Medón }} {{Textinfo | TITULEK = Medola | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medola''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Medulić}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Medulić]] 69am9jsfwob79dahujeutnqladpx4co Ottův slovník naučný/Gluten 0 66865 321915 189241 2026-04-21T06:13:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321915 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gluten | PŘEDCHOZÍ = Glutarová kyselina | DALŠÍ = Glutin }} {{Textinfo | TITULEK = Gluten | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;215. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n226/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Lepek }} {{Forma|proza}} '''Gluten''', lep bylinný, zbývá jakožto hmota přišedivělá, ve vodě nerozpustná, hněteme-li nejlépe těsto z&nbsp;mouky pšeničné delší dobu pod vodou. Také z&nbsp;jiných obilovin ho získati lze. Není to však hmota jednaká, obsahujeť vedle [[../Gliadin|{{Prostrkaně| gliadinu}}]] (v.&nbsp;t.) a mucedinu čásť v líhu nerozpustnou t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|glutenkasein}}, pak jakousi vlákninu rostlinnou {{Prostrkaně|glutenfibrin}}. Ostatně viz též [[../Bílkoviny|{{Prostrkaně|Bílkoviny}}]]. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Gluten]] 06bany8sx1tty0kr720dk39xc9oc9eo Ottův slovník naučný/Gliadin 0 66867 321905 189243 2026-04-21T06:13:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321905 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gliadin | PŘEDCHOZÍ = Glia | DALŠÍ = Glicki }} {{Textinfo | TITULEK = Gliadin | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;190. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni02ottogoog#page/n201/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gliadin''' ({{Prostrkaně|klih rostlinný}}) jest druh rostlinné bílkoviny, čítaný mezi tak zv. bílkoviny lepové (viz [[../Bílkoviny|{{Prostrkaně|Bílkoviny}}]]). Získati lze '''g.''' nejlépe z lepu mouky pšeničné, kde vedle jiných příbuzných látek jest obsažen (viz [[../Gluten|{{Prostrkaně|Gluten}}]]). Jest to lepkavá hmota pod alkoholem tuhnoucí. Vodou botná. Ve zředěných kyselinách a alkaliích se rozpouští, ne však v roztocích solí minerálných. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Gliadin]] 897j1jz25sdssv0mtno28hy1cdj4uwh Ottův slovník naučný/Františkáni 0 68573 321823 201963 2026-04-21T06:11:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321823 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Františkáni | PŘEDCHOZÍ = Františkán | DALŠÍ = Františko-Josefova železnice }} {{Textinfo | TITULEK = Františkáni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;646–647. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni26ottogoog/page/n659 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Františkáni }} {{Forma|proza}} '''Františkáni''' slují členové {{Prostrkaně|tří}} řádů mnišských sv. Františkem z Assisi založených a sice: 1. {{Prostrkaně|menších bratří}} (''fratres minores'') či vlastních '''f'''-nů, také zv. bratří {{Prostrkaně|serafických, šedých}} nebo {{Prostrkaně|bosáků}}; 2. {{Prostrkaně|chudých paní}} nebo {{Prostrkaně|klarisek}}, ženské to větve řádu a 3. {{Prostrkaně|třetího řádu}} (''tertiarii''). Viz {{Prostrkaně|František z Assisi}}. Podle řehole byla organisace řádu tato: každý klášter měl představeného (custos, guardián), každá země (provincie) podřízena byla provinciálovi, bratrstvo celé jest podřízeno generálovi, zvolenému doživotně na shromáždění provinciálův a guardiánů. Kapitola generální schází se pravidelně ve 3 létech jednou. Celý řád stál ještě pod zvláštním dozorem (hlavně ve věcech dogmatických) kardinála, papežem k tomu ustanoveného. Výsady '''f'''-nů byly také značné: směli žíti výlučně z almužen, směli všude – bez dovolení příslušného kněžstva světského – kázati a zpovídati, nebyli podrobeni soudnictví biskupa řádného, nýbrž podřízeni generálu řádovému. Středem řehole bylo zachovávání chudoby, kteréž rozuměti se mělo dle úmyslů zakladatele naprosto slovně: ani řád sám jako právnická osoba neměl míti nijakého majetku, nijakých stálých důchodů. Přísně nemohla ovšem zásada tato býti zachovávána, tím méně, čím více mohutněl řád. Odtud již za života sv. Františka vyskytují se v řádě snahy, aby pravidlo to vztahovalo se jen k jednotlivým členům, ne však ke korporaci samé. Tak již první generál řádu {{Prostrkaně|Eliáš z Cortony}} v tom směru pracoval, začež sesazen zakladatelem; ale obnovil snahu tu, když r. 1232 znova jmenován byl generálem. Ale přísnější strana, vedená {{Prostrkaně|Antonínem z Padovy}} a {{Prostrkaně|Caesariem ze Špýru}} (odtud jméno její {{Prostrkaně|caesarini}}), zvítězila a Eliáš z Cortony r. 1239 na vždy sesazen. Ale směr mírnější nabýval přece vrchu, zejména papežové volně »vykládali« řeholi (jež nesměla býti nikdy měněna dle bully Honoriovy) a dovolovali, aby řád měl v »požívání« (a ne ve »vlastnictví«) movitosti i nemovitosti, kdežto »vlastnictví« náleželo stolici papežské (tak zejména stanoví bully Řehoře IX. z r. 1231 a Innocence IV. z r. 1245). Přísná strana však (''viri spirituales'') nastoupila cestu odboje. Občasně domohli se i většiny v řádu a prosadili svého stoupence za generála; ale papežové chovali se k této snaze celkem odmítavě a později přímo {{Prostrkaně|spiritualy}} č. {{Prostrkaně|fratricelly}} (v. t.), jak později zváni v lidu, hubili. Déle než sto let trval boj proti nim. R. 1283 bratr {{Prostrkaně|Petrus Johannes de Oliva}} spojil nejkrajnější levici v Narbonně. On (v »Postille o Apokalypse«), {{Prostrkaně|Ubertino de Casale}}, {{Prostrkaně|Jacopone do Todi}} a j. horlili proti stolici papežské i církvi samé. Někteří papežové činili této levici větší menší ústupky (tak zejm. Coelestin V., jenž r. 1302 zřídil je ve zvláštní kongregaci {{Prostrkaně|poustevníky papeže Coelestina}}, a Clemens V., jenž vyslovil se r. 1311 pro t. zv. ''usus pauper'', t. j. pro užívání věcí pouze nevyhnutelných), hlavně aby je řádu podrobili a zamezili haeresi, která skutečně u některých z nich začínala se ujímati. Důrazně vystoupil proti nim teprve Jan XXII., který vůdce '''f'''-nů narbonnských a bézierských {{Prostrkaně|Bernarda Délicieuxa}} dal upáliti v Marseilli, stoupence jeho pak vyloučil z církve (1318) a dal pronásledovati inkvisicí. On také roku 1322 zavrhl učení Mikuláše III. o chudobě Kristově, zrušil fiktivní vlastnictví stolice papežské k statkům '''f'''-nů a přikázal, aby kláštery jejich nabývaly statků nutných ke své existenci přímo. Rok na to zavrhl jako haeretické snesení františkánské kapitoly v Pérouse o »nutnosti chudoby k životu apoštolskému«. Proti papeži postavil se však generál {{Prostrkaně|Michal z Ceseny}} s proslulým theologem {{Prostrkaně|Occamem}}, spojili se s Ludvíkem Bavorským a útočili na papeže ve svých spisech, viníce jej z haeresie a nemravnosti. Většina však se poddala a zvolila si r. 1329 generála papeži vyhovujícího. Mnoho odpůrců svých z '''f'''-nů dal pak Jan XXII. upáliti. Po celé XIV. stol. vedl se pak ještě boj mezi stoupenci přísné observance a papeži. Přísná strana byla nevyhubitelna. Byvše rozptýleni, sdružovali se zase. Teprve od sněmu Kostnického (1415) zastaven byl boj proti nim a oni uznáni za větev řádu sv. Františka pod návzem {{Prostrkaně|observantů}} (''fratres regularis observantiae''). Odtud boj byl veden mezi oběma větvemi řádovými, {{Prostrkaně|observantisty}} a {{Prostrkaně|konventualisty}} (stranou, která uznávala vlastnictví řádové), v němž konventualisté podlehli; zejm. r. 1517 jejich generál podřízen byl generálu observantistů. V XVI. a XVII. stol. jsou konventualisté zejména v Italii, Španělsku i Francii (tu zváni observantisté ''cordeliers'', to jest šňůrou opásaní) utiskováni a hubeni. Během století hlavně XVI. vynikly pak různé jiné ještě snahy a opravy mezi observantisty, které rozdělily je v značný počet kongregací; tak zejména ustavili se r. 1528 jako samostatný řád {{Prostrkaně|kapucíni}}. Jiné větve řehole františkánské jsou: {{Prostrkaně|klarenští}} (''Clareni fratres'', viz {{Prostrkaně|Clarene}}), {{Prostrkaně|bosáci}} (v. t.) ve Španělích, od nichž r. 1555 vedením Petra z Alcantary se odlišila nejpřísnější větev t. zv. {{Prostrkaně|alcantarinů}} (v Italii zváni bývají »reformovanými '''f'''-ny«, ''fratres reformati'') a {{Prostrkaně|recollecti}} ve Francii a Flandrech (1602). – Dnešní rozdělení řádu františkánského je toto: 1. {{Prostrkaně|menší bratři observanti}} (z nich volí se generál celého řádu), 2. {{Prostrkaně|menší bratři observanti reformovaní}} (gener. prokurátor v Římě), 3. {{Prostrkaně|menší bratři recollecti a z Alcantary}} (gener. prokurátor v Římě), 4. {{Prostrkaně|menší bratři konventualisté}} (gener. prokurátor v Římě), 5. {{Prostrkaně|menší bratři kapucíni}} (generál i prokurátor v Římě), 6. {{Prostrkaně|třetí řád řeholní}}, řízený gener. vikářem a prokurátorem v Římě, k němuž náležejí členové třetího řádu laického, pokud žijí v klášteřích a věnují se péči nemocných, tak zejména řád {{Prostrkaně|Chudých sester sv. Františka}}, zal. r. 1851 Františkou Schervierovou. Řád sv. Františka patří k nejrozšířenějším řádům mnišským. Počet příslušníků jeho kolísal ovšem během rozvoje jeho, ale i dnes je ještě značný. (R. 1264 čítal ke 200.000 a ještě v XVIII. stol. bylo jich s kapucíny k 150.000 v 9000 klášterech. Po revoluci franc. řád ten byl potlačován v mnohých státech; r. 1884 čítal však ještě úhrnem ke 20.000 členů.) V dějinách církevních a náboženských vůbec (nábož. spekulace a missie) byl vliv a význam jeho znamenitý. Stolici Petrově dal 5 papežů a 45 kardinálů, značný počet básníků (Pacifica, Tomáše de Celano, Jacopona di Todi), theologů (Alexandra de Hales, sv. Bonaventuru, Rogera Bacona a zejména Dunsa Scotta, jehož methoda i system přešly v tradice řádu, zejm. bojem s dominikány, s nimiž utkali se hlavně v učení o neposkvrněném početí P. Marie), malířů, missionářů i kazatelů. – K dějinám rozvoje řádu '''f'''-nů odnášejí se díla: L. Wadding, Annales ordinis minorum (1629 54, 8 sv.); Helyot, Histoire des ordres monastiques (1714 až 1719); Bullarium franciscanum (Řím, 1759 až 1768); Evers, Analecta ad fratrum minorum historiam (1882). {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] oprmzf486i7de9jvoipu1vn66w3qpem Ottův slovník naučný/Fratricelli 0 69819 321825 207336 2026-04-21T06:11:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321825 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fratricelli | PŘEDCHOZÍ = Fratriagium | DALŠÍ = Fratricidium }} {{Textinfo | TITULEK = Fratricelli | AUTOR = [[Autor:František Xaver Kryštůfek|František Xaver Kryštůfek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;654–655. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni26ottogoog/page/n667 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spirituální františkáni }} {{Forma|proza}} '''Fratricelli''' slují ve středověku bludaři trojího směru: 1. Bludaři od pol. XIII. do pol. XV. stol., kteří různá jména mají, z nichž však apoštolikové (v. t.) vynikali a s nimiž v Německu beghardové (v. t.) spřízněni byli. V bulle papeže Jana XXII. z r. 1317 »S. Romana et universalis Ecclesia« slují »mužové ze sprostého, hanebného lidu, vůbec '''f.''' nebo bratří chudého života bizochové, neb beghini nebo jinými jmény nazývaní«. Po porážce apoštolikův a popravě Dolcinově udržely se zbytky sekty a pozdvihly své hlavy zase za sídlení papežů v Avignoně a západního rozkolu a slují ve své pozdější formě '''f.''' ''de opinione'', u nichž ovšem o jednotném názoru nemůže býti řeči. – 2. '''F.''' byla nazývána od protivníků strana v řádě františkánském, tak zvaní spirituálové, kteří hájili naprosté chudoby čili žebroty s velikou přemrštěností a z nichž někteří od řádu se odtrhli (1313) a jiní bulle Jana XXII. »Quorumdam exigit caecae scrupulositatis ambiguum«, kteroužto bullu Klement V. »Exivi de Paradiso« zmírnil, se protivili. – 3. '''F.''', stoupenci sesazeného generála františkánů Michala z Ceseny, Viléma Occama a Bonagratie z Bergama, přemrštěnců, kteří papeže Jana XXII. z bludu vinili, poněvadž zavrhl v bulle »Cur inter nonnullos« učení, že Kristus a apoštolové nic neměli a že k věcem, jež měli, žádné vlastnické právo jim nenáleželo, že jich tedy ani prodati ani darovati nemohli. Utekli se k císaři Ludvíku Bavorovi, od papeže pak byli sesazeni a do klatby dáni. ''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr.Kr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] c00mo0i5bpqxtpc13wl0bktiigs8gca Ottův slovník naučný/Granateae 0 73936 321963 247806 2026-04-21T06:14:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321963 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granateae | PŘEDCHOZÍ = Granát | DALŠÍ = Granati cortex }} {{Textinfo | TITULEK = Granateae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;418. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n434 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Granateae''', čeleď (dříve také řád) z velkého řádu {{Prostrkaně|myrtovitých}} rostlin (''Myrtaceae''), jen o jediném rodu ''[[../Punica/]]'' (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} 7wwvpnsideov4ayvbvqfm3tsvfctbwt Ottův slovník naučný/Granati cortex 0 73937 321964 247807 2026-04-21T06:14:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321964 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granati cortex | PŘEDCHOZÍ = Granateae | DALŠÍ = Granati flores }} {{Textinfo | TITULEK = Granati cortex | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Jiruš|Bohuslav Jiruš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;418. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n434 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Granati cortex''' (lat.), kůra kmene, větví a kořene stromu ''Punica granatum''. Obsahuje jako účinné látky alkaloidy pelletierin, pseudopelletierin, isopelletierin a methylpelletierin, pak dvě třísloviny, mannit a&nbsp;j. Jest oblíbeným a dosti jistě účinkujícím prostředkem proti tasemnici. Dříve byla officinální pouze kůra kořene, která působí silněji, ale jen zřídka do obchodu přichází, pročež se nyní farmakopoea s korou kmenovou spokojuje. ''[[Autor:Bohuslav Jiruš|Jš.]]'' {{Konec formy}} tukae8n1jmjohtu8cdpj93k7a91i8ah Ottův slovník naučný/Granati flores 0 73938 321965 247809 2026-04-21T06:14:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321965 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granati flores | PŘEDCHOZÍ = Granati cortex | DALŠÍ = Granatino }} {{Textinfo | TITULEK = Granati flores | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Jiruš|Bohuslav Jiruš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;418. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n434 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Granati flores''', květy stromu ''Punica granatum'', ve staré farmacii ''flores Balaustriorum'' zvané, šarlatově červené; užívalo se jich dříve za svěrací prostředek, rovněž jako kůry plodů pod jménem ''cortex Malicorii''. ''[[Autor:Bohuslav Jiruš|Jš.]]'' {{Konec formy}} 436zoqdw4hh04q3bmrv795o45rovq07 Ottův slovník naučný/Granatino 0 73939 321966 247810 2026-04-21T06:14:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321966 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granatino | PŘEDCHOZÍ = Granati flores | DALŠÍ = Granátnice }} {{Textinfo | TITULEK = Granatino | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;418. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n434 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Granatino''', velmi silné, trvanlivé sicil. víno. {{Konec formy}} lhg6bus3lekh4yn7yltvdcptm96ezda Ottův slovník naučný/Granátnice 0 73940 321972 247811 2026-04-21T06:14:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321972 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granátnice | PŘEDCHOZÍ = Granatino | DALŠÍ = Granátník }} {{Textinfo | TITULEK = Granátnice | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;418. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n434 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Granátnice''', {{Prostrkaně|dělo granátové}}, je hrubé dělo pevnostní, nyní již zastaralé a ve předních státech vzdělaných již na vyhynutí, dělo, z něhož stříleny granáty. V Rakousku jsou z dávnějšího vyzbrojení v pevnostech ještě '''g.''' 15centimetrové těžké a 15centimetrové lehké, dřívější to 9liberky. V některých dělostřelstvech cizích nazývají '''g'''-mi (francouzsky ''{{Cizojazyčně|fr|obusier}}'', německy ''{{Cizojazyčně|fr|Granatkanone}}'') {{Prostrkaně|[[../Haubice|haubice]]}} č. {{Prostrkaně|[[../Houfnice|houfnice]]}} (v.&nbsp;t.). ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} olbs3qz1u058h3k48ospfy8zyeqn7pf Ottův slovník naučný/Granberg 0 73943 321967 247821 2026-04-21T06:14:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321967 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Granberg | PŘEDCHOZÍ = Granátový strom | DALŠÍ = Gran Canaria }} {{Textinfo | TITULEK = Granberg | AUTOR = [[Autor:Hugo Kosterka|Hugo Kosterka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;419. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n435 Dostupné online.] | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q5767987|Per Adolf Granberg}} }} {{Forma|proza}} '''Granberg''' {{Prostrkaně|Peter Adolf}}, spisovatel švéd.… ''[[Autor:Hugo Kosterka|HKa.]]'' {{Trvající majetková práva|autor=Hugo Kosterka|rok=2027}} {{Konec formy}} 3phuyp4ve0wjrveo6tsn9q3v310xc6v Ottův slovník naučný/Grand 0 73948 321968 247828 2026-04-21T06:14:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321968 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grand | PŘEDCHOZÍ = Gran Canaria | DALŠÍ = Grand’antico }} {{Textinfo | TITULEK = Grand | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;419. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n435 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grand''' slove ve {{Prostrkaně|stavitelství}} čelní skluzový kámen stoky, který se osazuje přímo pod záchodovou troubu; má býti zhotoven vždy z kamene neporósního, a korýtko v něm upravené budiž pokud možno hladké, aby se v něm výkaly nezdržovaly. — '''G.''' zove se též nádoba, která jest v {{Prostrkaně|pivovarství}} ustanovena za nádržku pro předek či výstřelek, po případě i pro rmut, odkud se čerpadlem (pumpou) na kotel uvádí. Takový '''g.''' se upravuje buď z plechu měděného nebo železného, z kamene (mramoru nebo hlazené žuly), anebo se vyzdí a vycementuje. Poslední způsob jest špatný; za krátko se totiž rozpuká a odprýská vrstva cementu, mladinka a&nbsp;pod. vniknou do rozsedlin a pod vrstvu cementovou a mohou se pro pozdější várky státi nebezpečnými, jelikož podobné korýtko důkladně již vyčistiti nelze. '''G.''' staví se nad dlažbu v takové výšce, aby se splašky snadně stahovati daly malým kohoutem do podstaveného dřezu. Pro var 100&nbsp;''hl'' dostačí '''g.''' na 10—12&nbsp;''hl''. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} iqnvtblwkzeimhwth065j2dfhi5l9pb Ottův slovník naučný/Grand’antico 0 73949 321971 247829 2026-04-21T06:14:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321971 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grand’antico | PŘEDCHOZÍ = Grand | DALŠÍ = Grand Army of the Republic }} {{Textinfo | TITULEK = Grand’antico | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;419. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n435 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grand’antico''' [-iko], ital., slove druh napodobeného mramoru. Základní tón jest černý a povrch opatřen širokými bílými žilami a čarami. Při výrobě '''g'''-ca nanáší se nejdříve podklad černý, kdežto žíly a čáry bílé dvojnásobně se nanesou. Nejzpodnější černý podklad skládá se ze sádrové mazaniny zbarvené na černo sloninovou černí a terpentinu, druhý nános upraven podobně, ale s použitím černě japanské, a v něm již zakládá se žilování bělobou olovnatou zbarvené, které po krajích štětcem (jezevčíkem) do černého nánosu se rozetře; celek doplní se jemnými bílými liniemi v různých směrech. Po zaschnutí se povrch srovná, shobluje a leští. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} 756z5slo427ltrk2j26ydlraa50n8fy Ottův slovník naučný/Grand Army of the Republic 0 73950 321969 247830 2026-04-21T06:14:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321969 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grand Army of the Republic | PŘEDCHOZÍ = Grand’antico | DALŠÍ = Grand Canal }} {{Textinfo | TITULEK = Grand Army of the Republic | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;419. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n435 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grand Army of the Republic''', obyčejně skráceno v '''G.&nbsp;A.&nbsp;R.''', bylo jméno spolku, jenž za války občanské vznikl v městě Decatur v sev.-amer. státě Illinoisu z příčin humanních, ne politických. Později zašel na cestu prospěchářskou, domáhaje se zvýšení výslužného výhrůžkami, že při volbách spojí se proti straně národní se stranou demokratickou. R.&nbsp;1888 udáván byl počet členův na 387.473. {{Konec formy}} ctevd6jweo69twq02ppuzz48ct90rdc Ottův slovník naučný/Grand Canal 0 73951 321970 247831 2026-04-21T06:14:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321970 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grand Canal | PŘEDCHOZÍ = Grand Army of the Republic | DALŠÍ = la Grand’ Combe }} {{Textinfo | TITULEK = Grand Canal | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;419. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n435 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grand Canal''' [grénd khénel], nejdůležitější průplav v Irsku. Počíná u Dublina, dosahuje nad městem Banagherem ř.&nbsp;Shannonu a končí u Ballinasloe na ř.&nbsp;Sucku (přít. Shannonu). Jest 128&nbsp;''km'' (s poboč. průplavy 264&nbsp;''km'') dlouhý a 1,8&nbsp;''m'' hluboký. Byl počat r.&nbsp;1765 a vystavěn nákladem 1,861.008&nbsp;lib. sterl. {{Konec formy}} 1pz9m6lqqfpzc8xapnp2zyeemhd2w81 Ottův slovník naučný/Graecia 0 73952 321940 247834 2026-04-21T06:14:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321940 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecia | PŘEDCHOZÍ = Graeca sunt, non leguntur | DALŠÍ = Graecismus }} {{Textinfo | TITULEK = Graecia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n409 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''{{Cizojazyčně|la|Graecia}}''' [gréc-], lat. {{Prostrkaně|Řecko}}. — '''G.''' {{Prostrkaně|magna}} [- mág-], t.&nbsp;j. {{Prostrkaně|Řecko veliké}}, ve starověku název řeckých osad v jižní Italii, zvláště při zálivu Tarentském, od Strabóna pak jméno to dáno všem osadám řeckým v Iralii a na Sicilii. {{Konec formy}} s4hhcklly997dtd6mcoeblrmfn42qu9 Ottův slovník naučný/Graecismus 0 73953 321941 247835 2026-04-21T06:14:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321941 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecismus | PŘEDCHOZÍ = Graecia | DALŠÍ = Graecoárijci }} {{Textinfo | TITULEK = Graecismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n409 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecismus''', řecký způsob vyjadřování se (obrat, výraz a&nbsp;pod.) ve mluvě nebo písmě. — '''Graecisovati''', po řeckém způsobu se vyjadřovati ve mluvě nebo písmě, ale i po řecku si počínati. — '''Graecista''', znatel řečtiny. — '''Graecita''', řecství, t.&nbsp;j. způsob řecké povahy vůbec, jazyka řeckého zvláště. Odtud v užším slova smyslu '''g.''' = řečtina. {{Konec formy}} 3u4xmxz27vdkgsmc3vh1olvsllxpu8q Ottův slovník naučný/Graecoárijci 0 73956 321945 247843 2026-04-21T06:14:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321945 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecoárijci | PŘEDCHOZÍ = Graecismus | DALŠÍ = Graecoitalové }} {{Textinfo | TITULEK = Graecoárijci | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n409 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecoárijci''' [gréko-]. Dle Schleicherovy „rodokmenové“ theorie o vývoji jazyků indoevropských [[../Řekové/]] s [[../Árijci/]] (v.&nbsp;t.) a jinými kmeny indoevr. tvořili delší dobu celek, když celý kmen indoevropský již byl počal se děliti ve větve samostatné. Tento zvláštní celek, jenž teprve později se rozdělil, jmenoval se graecoárijským. Mínění to dnes vůbec se zavrhuje a zvláštní shody jazykové mezi řečtinou a jazyky árijskými (na př. plně vyvinuté medium) vykládají se tak, že v jiných jazycích indoevr. mnoho zaniklo, co v oněch náhodou se uchovalo. ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]'' {{Konec formy}} kscm50qk87dp5r22qgnno78ylmp2i4i Ottův slovník naučný/Graecoitalové 0 73958 321942 247847 2026-04-21T06:14:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321942 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecoitalové | PŘEDCHOZÍ = Graecoárijci | DALŠÍ = Graecomanie }} {{Textinfo | TITULEK = Graecoitalové | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;393–394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n409 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecoitalové.''' [gréko-]. Někteří jazykozpytci se domnívali, že Řekové s Italy v kruhu jazyků indoevropských tvořívali zvláštní celek, jenž později rozštěpil se ve větev řeckou a italskou: příslušníci tohoto celku jmenováni '''G'''-ly. Mínění to (jehož původ hledati jest v první řadě v těsných osvětových stycích Řekův a Římanů v dobách historických) dnes větším dílem se zavrhuje, neb aspoň pokládá za nedokázané. ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]'' {{Konec formy}} 08fozk955zmp26tisk8svz3lz4sgd72 Ottův slovník naučný/Graecomanie 0 73960 321943 247849 2026-04-21T06:14:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321943 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecomanie | PŘEDCHOZÍ = Graecoitalové | DALŠÍ = Graecostasis }} {{Textinfo | TITULEK = Graecomanie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n410 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecomanie''' [gréko-], přepjatá záliba pro vše, co je řecké. {{Konec formy}} dr45bqwrjhjwnciqey2e2vny7t69ork Ottův slovník naučný/Graecostasis 0 73961 321944 247852 2026-04-21T06:14:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321944 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graecostasis | PŘEDCHOZÍ = Graecomanie | DALŠÍ = Graefe }} {{Textinfo | TITULEK = Graecostasis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n410 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecostasis''' viz {{Prostrkaně|[[../Forum romanum|Forum Romanum]]}}. {{Konec formy}} 4oyeklp2v06yql16yn909lnbwjilyfv Ottův slovník naučný/Graefe 0 73963 321946 247855 2026-04-21T06:14:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321946 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graefe | PŘEDCHOZÍ = Graecostasis | DALŠÍ = Graetz }} {{Textinfo | TITULEK = Graefe | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n410 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graecostasis''' viz {{Prostrkaně|[[../Gräfe/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Graevius/]]}}. {{Konec formy}} slp8sim6bywkh2byb1abwbd00q34itb Ottův slovník naučný/Graevius 0 73966 321947 247865 2026-04-21T06:14:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321947 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graevius | PŘEDCHOZÍ = Graetz | DALŠÍ = Graf }} {{Textinfo | TITULEK = Graevius | AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n410 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Graevius''' (vlastně {{Prostrkaně|Gräfe}}) {{Prostrkaně|Johan Georgius}}, filolog holl. (*&nbsp;1632 v Naumburku — †&nbsp;1703 v Utrechtu). Studoval v Lipsku práva, pak v Deventru a Lejdě jazyky klassické, r.&nbsp;1656 stal se prof. v Duisburku, 1658 v Deventru, 1662 prof. dějin v Utrechtě. Vilém&nbsp;III. angl. jmenoval jej svým historiografem. '''G.''' byl hlavně činným v oboru kritiky textové, zejména řím. prosaiků. Z vydání, jež '''G.''' opatřil, jest nejcennější nedokončené vyd. spisů ''Ciceronových'' (1684 nn.); méně váhy mají vydání ''Hésioda'' (1667, 1701), ''Kallimacha'', ''Caesara'', ''Catulla'', ''Tibulla'', ''Propertia'', ''Suetonia'', ''Flora'' a ''Justina''. Dále vydal: ''{{Cizojazyčně|la|Thesaurus antiquitatum romanarum}}'' (Utrecht, 1694—99, 12&nbsp;d., Benátky, 1732), sbírku to antiquárních spisů; ''{{Cizojazyčně|la|Thesaurus antiquitatum et historiarum Italiae}}'', dílo dokončené Burmannem (Lejda, 1704—25, 45&nbsp;d.); ''{{Cizojazyčně|la|Thesaurus eruditionis scholasticae}}'' (Lipsko, 1710); ''{{Cizojazyčně|la|Inscriptiones antiquae}}'' (Amsterdam, 1707, 4&nbsp;díly). Řeči, listy a předmluvy '''G'''-ovy psány jsou elegantním slohem latinským. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' {{Konec formy}} bed0g5rmuysiz3lqcnj08ckmn9nvj3o Ottův slovník naučný/Gräfe 0 73969 321982 247872 2026-04-21T06:14:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321982 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gräfe | PŘEDCHOZÍ = Gräf | DALŠÍ = Gräfenberg }} {{Textinfo | TITULEK = Gräfe | AUTOR = [[Autor:Ondřej Schrutz|Ondřej Schrutz]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;395. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n411 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | LICENCE2 = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gräfe: 1)'''&nbsp;von '''G.''' {{Prostrkaně|Karl Ferdinand}}, lékař něm. (*&nbsp;1787 ve Varšavě — †&nbsp;1840 v Hannoveru). Studoval v Drážďanech, Halle a v Lipsku a působil pak jako osobní lékař vévody Anhaltského v Ballenstedtu, kde založil nemocnici. Odtud povolán r.&nbsp;1810 na nově zřízenou universitu do Berlína za professora a ředitele ústavu klinicko-chirurgicko-okulistického. Organisoval i nemocniční službu při pruském vojsku a řídil r.&nbsp;1815 veškeru polní službu zdravotní v Německu, Nizozemí a v Belgii. R.&nbsp;1825 bylo mu uděleno ruské šlechtictví. '''G.''' je z předních chirurgů německých, výborný učitel a operatér. Zavedl do Německa mnohé nové nebo vůbec zapomenuté operace, zejména plastické a vynikal i jako organisátor studia lékařského a služby nemocniční. K jeho trvalým zásluhám náleží zařízení chirurgické kliniky berlínské. Vedle chirurgie věnoval i bedlivý zřetel zanedbávaným dosud nemocem očním, k jichž studiu byl povzbuzen zejména hojně se vyskytujícími trachomy ve vojsku. Z jeho spisů buďtež jmenovány: ''{{Cizojazyčně|de|Angiektasie, ein Beitrag zur rationellen Cur und Erkenntniss der Gefässausdehnungen}}'' (1808); ''{{Cizojazyčně|de|Normen für die Ablösung grösserer Gliedmassen nach Erfahrungs-Grundsätzen entworfen}}'' (1812); ''{{Cizojazyčně|de|Rhinoplastik}}'' (1818); ''{{Cizojazyčně|de|Die Gaumennath, ein neuentdecktes Mittel}}'' (1820); ''{{Cizojazyčně|de|Die epidemisch-contagiöse Augenblenorrhoe Aegyptens in den europaeischen Befreiungsheeren. Jahresbericht über das klinische chirurg-augenärztliche Institut der Universität zu Berlin}}'' (1817—34). ''[[Autor:Ondřej Schrutz|Srz.]]'' '''2)&nbsp;G.''' {{Prostrkaně|Heinrich}}, paedagog něm. (*&nbsp;1802, †&nbsp;1868), studoval v Jeně mathematiku a theologii, stal se r.&nbsp;1825 ředitelem městské školy v Jeně a proniknuv některými spisy (''{{Cizojazyčně|de|Das Schulrecht}}'', časopisem „{{Cizojazyčně|de|Die deutsche Schule}}“ a hlavně prací ''{{Cizojazyčně|de|Die Schulreform mit bes. Beziehung auf das Königr. Sachsen}}'', Lip., 1834), byl r.&nbsp;1840 povolán za prof. paedagogiky na univ. v Kasselu. Tam založil reálku, již napotom řídil. R.&nbsp;1848 a násl. rozvinul živou činnost jako zástupce učitelstva kurhesského a poslanec strany liberální. Za spis ''{{Cizojazyčně|de|Der Verfassungskampf in Kurhessen}}'' (Lipsko, 1851) byl r.&nbsp;1852 stanným právem odsouzen k pevnostnímu vězení na dobu jednoho roku. Potom odebral se do Švýcar, kde v Genevě založil vychovatelský ústav. Zemřel v Brémách jako ředitel průmyslové školy. Důležitější jeho spisy jsou: ''{{Cizojazyčně|de|Das Rechtsverhältnis der Volksschule von innen und aussen}}'' (Quedlbg., 1829); ''{{Cizojazyčně|de|Allgemeine Paedagogik}}'' (Lipsko, 1845); ''{{Cizojazyčně|de|Deutsche Volksschule}}'' (3.&nbsp;vyd. Jena, 1877—79); ''{{Cizojazyčně|de|Handbuch d. Naturgeschichte der drei Reiche}}'' (Jena, 1838); ''{{Cizojazyčně|de|Archiv für das praktische Volksschulwesen}}'' (Jena a Eisleben, 1828—35). '''3)'''&nbsp;von '''G.''' {{Prostrkaně|Albrecht}}, lékař něm., syn '''G.'''&nbsp;1) (*&nbsp;1828 v Berlíně — †&nbsp;1870 t.). Studoval v Berlíně, načež zdokonaloval se v okulistice v Praze, ve Vídni, v Paříži, Dublině a Edinburce. Založil pak v Berlíně soukromou nemocnici pro nemoci oční, r.&nbsp;1853 habilitoval se na univ., r.&nbsp;1857 stal se tu prof. okulistiky. '''G.''' je z předních lékařů německých; moderní okulistiku povznesl na vysoký stupeň dokonalosti. Mezi přední jeho zásluhy patří, že dovedl v oční praxi využitkovati Helmholtzova vynálezu očního zrcadla, že zavedl nové operace při léčení glaukomu a zákalu čočky. Vynikal též jako výborný učitel a většina moderních okulistů patří mezi jeho žáky. Jeho práce uveřejněny jsou skoro veskrze v časopisu „{{Cizojazyčně|de|Archiv für Opthalmologie}}“, jejž r.&nbsp;1854 založil. Buďtež z nich jmenovány: ''{{Cizojazyčně|de|Ueber die Wirkung der Augenmuskeln}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Beiträge zur Physiologie der schiefen Augenmuskeln}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Doppelsehen nach Schieloperationen}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber lineare Extraction}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber das Gesichtsfeld bei Amblyopie}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Die Iridectomie bei Glaucom}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Embolie der Arteria centralis retinae}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Calabar-Bohne}}''. ''[[Autor:Ondřej Schrutz|Srz.]]'' '''4)&nbsp;G.''' {{Prostrkaně|Alfred Karl}}, lékař něm. (*&nbsp;1837 v Martinskirchenu). Studoval v Halle, Heidelberce, Praze, Berlíně a Paříži, stal se pak assistentem Albrechta '''G'''-fa, založil soukr. nemocnici pro nemoci oční v Halle, habilitoval se tu a stal se r.&nbsp;1873 prof. okulistiky, vzdal se však r.&nbsp;1892 dráhy akademické. Vynikal jako výborný učitel a organisátor, jenž bojoval neunavně za řádné zastoupení okulistiky na pruských universitách. K jeho předním zásluhám patří, že určil methody, kterak lze bez nebezpečí odstraňovati parasity skryté v nejzazších částech oka. Napsal: ''{{Cizojazyčně|de|Klinische Analyse der Mobilitätsstörungen des Auges}}'' (1858); ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Cysticercus-Extraction aus den tiefsten Theilen des Auges, mit Construction eines Localisations-Ophthalmoskopes}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Wundbehandlung bei Augenoperationen}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber Extraction unreifer Staare}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ueber caustische und antiseptische Behandlung der Conjunctival-Entzündüngen}}'' a&nbsp;j. Mimo to se Sämischem vydal ''{{Cizojazyčně|de|Handbuch der gesammten Heilkunde}}'' (Lipsko, 1874—80, 7&nbsp;sv.). ''[[Autor:Ondřej Schrutz|Srz.]]'' {{Konec formy}} puiaudcxp5bnkjgy2w207mgclu4dz0b Ottův slovník naučný/Gräfenthal 0 73983 321983 247909 2026-04-21T06:14:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321983 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gräfenthal | PŘEDCHOZÍ = Grafenried | DALŠÍ = Grafenwalde }} {{Textinfo | TITULEK = Gräfenthal | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;396. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n412 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gräfenthal''', město ve vévod. Sasko-Meiningenském, kraji saalfeldském, v hlubokém údolí říčky Zopty, s obv. soudem, berním úřadem a 2263&nbsp;ob. (1890). Má továrnu na porculán, břidlicové tabulky, lepenkové a punčochářské zboží, lomy břidličné a brouskového kamene, ložiska barvířské hlinky, železné doly, obchod se zbožím skleněným a břidlicovým. Na severozáp. stěně údolí strmí starý zámek Wespenstein, částečně ve zříceninách. {{Konec formy}} 0z8vtzylat0s914tqzoz8vjy333eauj Ottův slovník naučný/Gräffer 0 73987 321984 247914 2026-04-21T06:14:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321984 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gräffer | PŘEDCHOZÍ = von Graff | DALŠÍ = Graffiato }} {{Textinfo | TITULEK = Gräffer | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gräffer''' {{Prostrkaně|Franz}}, bibliograf a spis. něm. (*&nbsp;1785 ve Vídni — †&nbsp;1852 t.), syn knihkupce Augusta '''G'''-a, byl nějakou dobu knihovníkem u knížete Mor. Liechtensteina, pak u hraběte K.&nbsp;Harracha. Zařídiv si samostatné knihkupectví a antikvariát, pozbyl všeho svého jmění a živil se pak jen spisovatelstvím, až posléze došel opatření v chudobinci. Jeho práce jsou při naprostém nedostatku memoirové literatury v Rakousku cenným příspěvkem ku poznání historických a literárních poměrů vídeňských i dolnorakouských vůbec. Spisy jeho jsou přečetné, mnohé z nich anonymně nebo pseudonymně vydané. Pozoruhodny z nich jsou: ''{{Cizojazyčně|de|Historisch bibliographische Buntelei}}'' (Brno, 1824); ''{{Cizojazyčně|de|Kleine Wiener Memoiren}}'' (t., 1845, 3&nbsp;sv.); ''{{Cizojazyčně|de|Wiener Dosenstücke}}'' (t., 1846, 2&nbsp;sv.); ''{{Cizojazyčně|de|Wiener Lokalfresken}}'' (Linz, 1847); ''{{Cizojazyčně|de|Wiener Tabletten}}'' (Víd., 1848); ''{{Cizojazyčně|de|Österr. National-Encyklop.}}'', s Czikannem (t., 1835—38, 6&nbsp;sv.); ''{{Cizojazyčně|de|Jüdischer Plutarch}}'' s S.&nbsp;Deutschem (t., 1848). {{Konec formy}} 1ppgdahrpzosx3bg49ch1ee94es7j15 Ottův slovník naučný/Graffiato 0 73988 321948 247915 2026-04-21T06:14:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321948 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graffiato | PŘEDCHOZÍ = Gräffer | DALŠÍ = de Graffigny }} {{Textinfo | TITULEK = Graffiato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graffiato''' (ital.), ozdoba zboží hliněného, při níž celý výrobek pokryje se vrstvou barevnou a do této vryje se ornament, tak že původní barva vystoupí; celek opatří se glasurou. {{Konec formy}} lghe98jy10aab63aijgfqwplk8uxe4p Ottův slovník naučný/Graffio 0 73990 321949 247917 2026-04-21T06:14:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321949 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graffio | PŘEDCHOZÍ = de Graffigny | DALŠÍ = Graffito }} {{Textinfo | TITULEK = Graffio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Graffio''' {{Prostrkaně|Giacomo}}, též {{Prostrkaně|Jacobus de Graffiis}}, {{Prostrkaně|Jacobus Graffuis}}, učený italský kasuista (*&nbsp;1548 v Capui — †&nbsp;1620 v Neapoli). V klášteře sv.&nbsp;Severa věnoval se hlavně církevnímu právu a kasuistice i osvojil si bohaté vědomosti. Pro ně jakož i pro jeho neobyčejnou bystrost úsudku, požíval nejlepší pověsti, a jeho úsudek váhy. Vynikl i jako spisovatel. Jeho ''{{Cizojazyčně|la|Decisiones aureae casuum conscientiae}}'' o 2&nbsp;dílech s přídavkem a dodatky (Benátky, 1591—1613) byly všeobecně užívanou knihou příruční. Dodatek jich byla ''{{Cizojazyčně|la|Consilia sive responsa}}'' (2&nbsp;sv., t., 1604—12), ''{{Cizojazyčně|la|Practica}}'' (Neapol, 1609) a ''{{Cizojazyčně|la|De Arbitrariis Confessoriorum}}'' (t., 1613). I kázání jeho považována za výborná. {{Konec formy}} 6xqh4w28w5ygwxkccusnksbugwhqseq Ottův slovník naučný/Grafická arithmetika 0 73993 321950 247921 2026-04-21T06:14:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321950 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafická arithmetika | PŘEDCHOZÍ = Graffito | DALŠÍ = Grafická statika }} {{Textinfo | TITULEK = Grafická arithmetika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafická arithmetika''' viz {{Prostrkaně|[[../Arithmografie/]]}}. {{Konec formy}} 7v6wqs9lf627ffrfennzkaazhpykjvb Ottův slovník naučný/Grafická statika 0 73994 321951 247923 2026-04-21T06:14:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321951 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafická statika | PŘEDCHOZÍ = Grafická arithmetika | DALŠÍ = Grafická umění }} {{Textinfo | TITULEK = Grafická statika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafická statika''' viz {{Prostrkaně|[[../Statika/]]}}. {{Konec formy}} bin9bpxlntagahi0gaqvurk6j0yo8l1 Ottův slovník naučný/Grafická umění 0 73996 321952 247925 2026-04-21T06:14:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321952 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafická umění | PŘEDCHOZÍ = Grafická statika | DALŠÍ = Grafické soustavy }} {{Textinfo | TITULEK = Grafická umění | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;397. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n413 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafická umění''' byla dříve psaní, kreslení a malování; nyní rozumí se pojmem tím každé umění, jehož účelem jest písmo, kresbu nebo malbu učiniti schopnou reprodukce tiskem. Hlavní způsoby jsou dřevořezba, mědiryt a lithografie, každá s řadou processů více méně odchylných, známých pod vlastními názvy: autotypie, barvotisk, cerografie, dřevořezba, elektrochemitypie, fotogalvanografie, fotografie, fotolithografie, fototypogravura, fotozinkografie, galvanoglyfie, galvanografie, galvanoplastika, glyfografie, grafotypie, heliografie, chemitypie, chromotypie, lithografie, mědiryt, metallografie, neografie, oceloryt, panikonografie, polychromie, polytypie, stigmatypie, světlotisk, tiskařství, typometrie, zinkografie a&nbsp;j.&nbsp;v. Viz Waldow, {{Cizojazyčně|de|Encyklopädie der graphischen Künste}} (Lipsko, 1880—84); Wessely, {{Cizojazyčně|de|Gesch. d. graph. Künste}} (t., 1891); Koller, {{Cizojazyčně|de|Die Vervielfältigungs- und Kopirverfahren}} (Vídeň, 1892); Adeline, {{Cizojazyčně|fr|Les arts de reproduction}} (Paříž, 1893); Seemann, {{Cizojazyčně|de|Lehrbuch der vervielfältigenden Künste}} (Drážďany, 1894). {{Konec formy}} hfnf823jsl3p3otzsmcx12ju4mo65ty Ottův slovník naučný/Grafické tabulky 0 73998 321953 247928 2026-04-21T06:14:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321953 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafické tabulky | PŘEDCHOZÍ = Grafické soustavy | DALŠÍ = Grafický }} {{Textinfo | TITULEK = Grafické tabulky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafické tabulky''' nazývají se často diagrammy různých statistických, meteorologických a jiných pozorování, kterými dosáhne se snazšího přehledu a rychlejšího srovnání, nežli tabulkami číselnými. {{Konec formy}} dzh5ctpv7frm4m3zzd7g5q4pknuqgxj Ottův slovník naučný/Grafický 0 73999 321954 247929 2026-04-21T06:14:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321954 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafický | PŘEDCHOZÍ = Grafické tabulky | DALŠÍ = Graficon }} {{Textinfo | TITULEK = Grafický | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafický''' (z řec.), vše, co náleží k umění písařskému a kreslířskému, tedy {{Prostrkaně|písemní}}; odtud {{Prostrkaně|'''g'''-ké znaky}}, {{Prostrkaně|'''g'''-ké figury}}, tolik jako znaky písma; vyskytuje se i ve významu {{Prostrkaně|popisný}}. {{Konec formy}} 84dfg93k1n6k35rip676bx9x4efesge Ottův slovník naučný/Graficon 0 74034 321955 309341 2026-04-21T06:14:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321955 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Graficon | PŘEDCHOZÍ = Grafický | DALŠÍ = Grafika }} {{Textinfo | TITULEK = Graficon | AUTOR = [[Autor:Jindřich Brix|Jindřich Brix]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | WIKIPEDIA-HESLO = Grafikon dopravy }} {{Forma|proza}} '''Graficon''' [-kon], znázorněný jízdní řád železniční… ''[[Autor:Jindřich Brix|Brix.]]'' {{1923|Ottův slovník naučný/Graficon|2029}} {{Konec formy}} 446hauyhh426y7csbwj32vfqrjk2iv3 Ottův slovník naučný/Grafit 0 74036 321956 248017 2026-04-21T06:14:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321956 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafit | PŘEDCHOZÍ = Grafika | DALŠÍ = Grafitová kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Grafit | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafit''' viz {{Prostrkaně|[[../Tuha/]]}}. {{Konec formy}} lxni0dzjc5dc6y6jrop5aaijf1s26rh Ottův slovník naučný/Grafitový tmel 0 74038 321957 248020 2026-04-21T06:14:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321957 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafitový tmel | PŘEDCHOZÍ = Grafitová kyselina | DALŠÍ = Gräfle }} {{Textinfo | TITULEK = Grafitový tmel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafitový tmel''' viz {{Prostrkaně|[[../Tmel/]]}}. {{Konec formy}} kgjd47vjbh7kvbrybk68sg3qv6t6wyd Ottův slovník naučný/Gräfle 0 74039 321985 248021 2026-04-21T06:14:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321985 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gräfle | PŘEDCHOZÍ = Grafitový tmel | DALŠÍ = Grafofon }} {{Textinfo | TITULEK = Gräfle | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gräfle''' {{Prostrkaně|Albert}}, malíř něm. (*&nbsp;1809 ve Freiburku — †&nbsp;1889 v Mnichově), žák Corneliův a Schnorrův v Mnichově, pracoval od r.&nbsp;1840 v Paříži v atelieru Winterhalterově, načež vrátiv se do Mnichova věnoval se malbě historické a genrové. Po technické stránce jsou obrazy jeho bezcenné a chladná, šablonovitá idealita jeho komposice nesnadno dojde dnes souhlasu. Za to podobizny pracoval dosti dobré a tyto jediné zabezpečují mu jméno. Jsou roztroušeny v Elsasku, Anglii a v Paříži. Galerie v Karlsruhe má od něho ''Triumfální tažení Ariminiovo'' a v zámku tamějším nalézají se od něho ''Čtyři roční počasí''. Také maloval oltářní obrazy (v Dundenheimu a&nbsp;j.). Z podobizen jeho nejzdařilejší jsou: Královna Victorie a její rodina, tehd. něm. korunní princ a princezna, velkovévodkyně badenská, mexický císař Maximilián a jeho choť. ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k.]]'' {{Konec formy}} d8f16l3ukucb0gw4utm8moaq6kvdi8l Ottův slovník naučný/Grafofon 0 74040 321959 248024 2026-04-21T06:14:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321959 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafofon | PŘEDCHOZÍ = Gräfle | DALŠÍ = Grafochemie }} {{Textinfo | TITULEK = Grafofon | AUTOR = [[Autor:Jan Vancl|Jan Vancl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafofon''' jest druh fonografu, pocházející od Bella, Chichestera a Simmera Taintera, jímž reprodukují se zvuky silněji a zřetelněji nežli fonografem obyčejným. Přístroj zapisovací skládá se z desky, které třecím kolečkem udílí se pohyb otočný (180—190&nbsp;obrátek za min.). Deska ta pokryta jest papírem natřeným směsí o 2&nbsp;částech paraffinu a 1&nbsp;části bílého vosku. Mimo pohyb otočný sdílí se desce pohyb posuvný, tak že se osa otočná parallelně sune (rychlostí asi 25&nbsp;''mm'' za 1&nbsp;min.). Na desce té píše hrot, uvedený v pohyb vibrací tenké desky slídové, tvoře ve voskovém nátěru jemnou vlasovitou rýhu spirální. Po vytvoření fonogrammu deska pečlivě se nagrafituje a použije se jí jako formy v lázni galvanoplastické. Tím obdrží se otisk měděný, na němž ona místa, která na fonogrammu byla vrytá, vystupují. Dle tohoto galvana zhotoví se mechanicky fonografické písmo na desce železné. Před desku tu umístí se pak magnet, zakončený cívkou drátem ovinutou. Vnitřkem cívky položena jest jehla z měkkého železa, která k desce těsně jest přiblížena, avšak se jí nedotýká. Uvede-li se deska v pohyb totožný s původním, reprodukují se zvuky v telefonu, s nímž dráty cívky jsou spojeny. — Při nejnovějším druhu '''g'''-u (dle Braulta) jest deska nahrazena papírovým válcem, jenž jest natřen voskem a shlazen. Válci udílí se pohyb otočný, kdežto posuv udělen jest hrotu psacímu. ''[[Autor:Jan Vancl|Vcl.]]'' {{Konec formy}} amnqucf4g8pho36openrqqoudtljomi Ottův slovník naučný/Grafochemie 0 74041 321958 248025 2026-04-21T06:14:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321958 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafochemie | PŘEDCHOZÍ = Grafofon | DALŠÍ = Grafologie }} {{Textinfo | TITULEK = Grafochemie | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n414 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafochemie''' jest nauka o tom, kterak z grafického znázornění — obyčejně po způsobu souřadnic geometrie analytické zřízeného — nabyti lze přehledu o jistých poměrech a vzájemnostech chemických sloučenin i reakcí. Jedna z proměnných veličin (za neodvislou zvolená) nanáší se za úsečku, druhá jakožto veličina odvislá nanáší se jakožto pořadnice; po případě, jsou-li dvě neodvisle proměnné, třeba se uchýliti k souřadnicím prostorovým. Získají se tak buď křivky nebo celé síti křivek, z nichž pouhým odměřováním určiti lze hodnotu odvisle proměnné veličiny pro libovolné dané hodnoty veličin neodvisle proměnných, zcela po způsobu grafické interpolace obvyklé v mathematice a v geometrii. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} 10lvqhirc3fzsjslfytauoh7hjq7xq8 Ottův slovník naučný/Grafometr 0 74046 321960 248035 2026-04-21T06:14:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321960 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafometr | PŘEDCHOZÍ = Grafomanie | DALŠÍ = Grafostatika }} {{Textinfo | TITULEK = Grafometr | AUTOR = [[Autor:František Müller|František Müller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;399–400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n415 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafometr''' se nazývají tu i tam malé stroje úhloměrné (astrolab, pantometr a&nbsp;j.) odtud, že za příčinou menší přesnosti jejich výsledků měření se neužívá pro výpočet trigonometrický, nýbrž pouze pro {{Prostrkaně|grafickou}} konstrukci. ''[[Autor:František Müller|Mü.]]'' {{Konec formy}} 4a2qkcjam9ljvfqzz226vfgxktrun4j Ottův slovník naučný/Grafostatika 0 74047 321961 248036 2026-04-21T06:14:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321961 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafostatika | PŘEDCHOZÍ = Grafometr | DALŠÍ = Grafotypie }} {{Textinfo | TITULEK = Grafostatika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n416 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafostatika''' viz {{Prostrkaně|[[../Statika/]]}}. {{Konec formy}} 5ttiharwao9ezike2xk5067lofbw551 Ottův slovník naučný/Grafotypie 0 74053 321962 248046 2026-04-21T06:14:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321962 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grafotypie | PŘEDCHOZÍ = Grafostatika | DALŠÍ = Gräfrath }} {{Textinfo | TITULEK = Grafotypie | AUTOR = [[Autor:Jan Vancl|Jan Vancl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n416 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grafotypie''' (z řec.) jest hotovení desk tiskacích dle vynálezu new-yorkského xylografa Clintona-Hitchcocka (1860). Záleží v tom, že směs jemně rozemleté křídy a tmelu nanese se na desku zinkovou, načež se ocelovou deskou hydraulicky stlačí a slabým roztokem klihovým pokropí. V tuto křídovou vrstvu kreslí se pak jemným štětcem (ze srsti sobolí nebo velbloudí) zvláštním inkoustem (''{{Cizojazyčně|en|silicious ink}}''). Místa štětcem zasahnutá ztvrdnou a po skartáčování desky vynikají. Po té se deska ponoří do roztoku vodního skla, čímž povrch utvrdne a slouží pak k hotovení stereotypu nebo kopie galvanoplastické. '''G.''' měla jakožto způsob laciný a málo času vyžadující nahraditi dřevoryt; neujala se však, byvši zatlačena zinkografií. ''[[Autor:Jan Vancl|Vcl.]]'' {{Konec formy}} mcua4e92vbp2kjp7gtxvbdcym3mo7mt Ottův slovník naučný/Gemárá 0 78587 321875 264090 2026-04-21T06:13:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321875 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gemárá | PŘEDCHOZÍ = Gelzer | DALŠÍ = Gembloux }} {{Textinfo | TITULEK = Gemárá | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;1006. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni08ottogoog#page/n1026 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gemara }} {{Forma|proza}} '''Gemárá''', název druhé z obou hlavních částí, na něž rozpadá se talmúd. Obsahuje v celku (vedle hojných zpráv, týkajících se nejrůznějších oborů) výklad části první, Mišny, pokud týče se jejího upotřebení v životě. Viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Talmúd}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Judaismus v Ottově slovníku naučném|Gemárá]] 5uex0ls4v7syvkgpxkpxsnwtjrx27cf Ottův slovník naučný/Glukosa 0 81612 321914 272976 2026-04-21T06:13:58Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321914 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glukosa | PŘEDCHOZÍ = Glukonová kyselina | DALŠÍ = Glukosan }} {{Textinfo | TITULEK = Glukosa | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;214. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni02ottogoog/page/n225 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Glukóza }} {{Forma|proza}} '''Glukosa''', též {{Prostrkaně|glykosa}}, dříve nevhodně {{Prostrkaně|dextrosa}}, jinak {{Prostrkaně|cukr hroznový}} či {{Prostrkaně|škrobový}} (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Cukr}}}} str.&nbsp;761) zvaná, jest cukr z&nbsp;řady {{Prostrkaně|hexos}} o vzorci ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>12</sub>''O''<sub>6</sub> či rozvedeně <span style="display:block;text-align:center">''CH''<sub>2</sub>(''OH'') . [''CH''(''OH'')]<sub>4</sub> . ''COH''.</span> Jest nad míru rozšířena v&nbsp;bylinstvu, méně hojně ve&nbsp;zvířectvu. Tvoří součást četných glykosidů taktéž v&nbsp;bylinstvu rozšířených a složitých cukrů: saccharosy, maltosy, laktosy, z&nbsp;nichž vzniká {{Heslo|Hydrolyse|hydrolysí}}&nbsp;(v.&nbsp;t.), podobně jako působením fermentů ze&nbsp;škrobu atd. Čistá se připravuje v&nbsp;laboratoři vařením saccharosy s&nbsp;alkoholem a trochou kyseliny solné, na veliko vařením mazu škrobového se&nbsp;zředěnou kyselinou sírovou. Jest hmota něco méně sladká cukru třtinového, ve vodě i v&nbsp;alkoholech (methylnatém, éthylnatém) rozpustná. Z&nbsp;roztoků alkoholických krystalluje bezvodá v&nbsp;soustavě kosočtverečné, z&nbsp;roztoků vodných rád se vylučuje hydrát ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>12</sub>''O''<sub>6</sub> . ''H''<sub>2</sub>''O'' jednoklonný. Bezvodá má hutnost 1.538, bod tání 144°, kdežto hydrát již nad 80° taje. Roztoky vodné otáčejí rovinu světla polarisovaného v&nbsp;pravo. Úhel specifické otáčivosti [α]<sup>''D''</sup> dle koncentrace kolísá kolem +53°. Roztoky čerstvé ukazují otáčivost bezmála dvakráte tak velkou (birotace). Zahříváním při 170° tratí molekulu vody a mění se v&nbsp;{{Prostrkaně|glukosan}}, ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>10</sub>''O''<sub>5</sub>, zahříváme-li výše, hnědne, poskytujíc {{Prostrkaně|karamel}}, jehož užívají k&nbsp;barvení likérů. Kyselinami i žíravinami se '''g'''. zejména za&nbsp;horka rozrušuje. Oxydační činidla dávají vznik různým látkám, redukcí amalgamatem sodíkovým vzniká {{Prostrkaně|sorbit}}. Mikrobi určití zkvašují '''g'''-su v&nbsp;alkohol a kysličník uhličitý, kvasidlo mléčné dává vznik kyselině mléčné. Kvantitativně stanovíme množství '''g'''-sy v&nbsp;roztocích buď vážkově dle množství vyloučeného kysličníku mědičnatého z&nbsp;roztoku Fehlingova, který se '''g'''-sou redukuje, nebo volumetricky z&nbsp;množství roztoku cukerného k&nbsp;odbarvení určitého množství roztoku Fehlingova potřebného; jinak polarimetricky z&nbsp;otáčivosti roztoků nebo (zhruba) i kvašením z&nbsp;množství vytvořeného kysličníku uhličitého. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Glukosa]] 9qytr1zqk2tcj62eslinj94k0tk6jlu Ottův slovník naučný/Guaranin 0 81833 321986 273459 2026-04-21T06:14:51Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 321986 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Guaranin | PŘEDCHOZÍ = Guarani | DALŠÍ = Guarda }} {{Textinfo | TITULEK = Guaranin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;563. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n563 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Guaranin''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Coffein}}}}. {{Konec formy}} 08ceuokyyivggcli7uc47g60jj5iyc4 Ottův slovník naučný/Fumarová kyselina 0 81844 321836 293668 2026-04-21T06:11:53Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 321836 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fumarová kyselina | PŘEDCHOZÍ = Fumaroly | DALŠÍ = Fumay }} {{Textinfo | TITULEK = Fumarová kyselina | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Raýman|Bohuslav Raýman]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;769. {{Kramerius|mzk|c28fdaf0-0a05-11e5-b562-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kyselina fumarová }} {{Forma|proza}} '''Fumarová kyselina''' <span style="display:inline-block; vertical-align:middle; text-align:left; text-indent:0; line-height:1.2"> ''CH&nbsp;.&nbsp;CO''<sub>2</sub>&nbsp;''H'' <br /> | | <br /> ''CH&nbsp;.&nbsp;CO''<sub>2</sub>&nbsp;''H''</span> nalézá se v dymnivce ({{Cizojazyčně|la|''fumaria officinalis''}}), v&nbsp;přesličce a rozličných hřibech. Látka krystallická, při 206° sublimující. ''[[Autor:Bohuslav Raýman|Rn. ]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Fumarová kyselina]] ppysu3l1gphfzaulpntf3ro0ewdepuq Ottův slovník naučný/Goldoni 0 82055 321924 273838 2026-04-21T06:14:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321924 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Goldoni | PŘEDCHOZÍ = Goldmark | DALŠÍ = Goldové }} {{Textinfo | TITULEK = Goldoni | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;260. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni02ottogoog/page/260/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Carlo_Goldoni }} {{Forma|proza}} '''Goldoni''' {{Prostrkaně|Carlo}}, komický básník ital. (⋆ 1707 v Benátkách - † 1793 v Paříži), pocházel z bohaté rodiny původu modenského; děd jeho byl velikým milovníkem divadla a mladý '''G.''' lnul k němu od malička až chorobně. V Perugii, kde otec jeho byl lékařem, chodil do kolleje, pak v Benátkách a Pavii studoval práva, která dokončil r. 1731, a usadil se v Benátkách jako advokát. R. 1732 vydal tu almanach veršův i prosy ''Esperienza del Passato, l‘astrologo dell Avvenire''; v touž dobu složil prvou svou komédii lyrickou ''Amalasuntu''. T. r. opustil však pro nešťastnou lásku Benátky a odešel do Milána, kde počal pětiaktovou tragédii ''Belisario'' a dal provozovati mezihru o dvou hlasech ''Gondoliere di Venezia''. R. 1733 opustiv Milán, žil toulavě několik měsíců, až ve Veroně se setkal se známým hercem Cazalim, který dal tu hráti jeho tragikomedii ''Belisaria'' (se dvěma komickými intermezzy ''Pupilla'' a ''Birba'') se značným úspěchem. V létě r. 1735 byl '''G.''' v Padově, kdež napsal tragédii ''Griseldu''; na podzim vrátil se do Benátek a dal tam hráti se zdarem některé své práce. R. 1736 oženil se s dcerou notáře janovského, která k němu lnula vřele po celý život. Napsav ještě několik tragédií oddal se pak cele opravě {{Prostrkaně|domácí komédie}}, která byla velmi pokleslá. Commedia dell’arte byla tehdy řadou sprostých a nesmyslných fraškovitých scén; situace nemožné, charaktery falešné, cit žádný, děj nesouvislý, triviální šaškovství — takové bylo tehdy domácí dramatické umění, které, nejapně ovšem, napodobilo Španěla Lope de Vegu; Jacopa a Giacinto Cicogni byli představiteli tohoto bezcenného starého proudu; vedle nich stál abbate Chiari, zástupce »učené komédie«*, která mísila nezpůsoby lidového s lichou affektací umělého divadla. S tímto starým proudem střetnul se nyní '''G'''; boj odtud vzplanuvší bojoval pak po celý svůj život. Chtěl prosaditi na divadle hlavně tyto 3 reformy: 1. dobrodružné a banální {{Prostrkaně|situace}} chtěl nahraditi malbou {{Prostrkaně|lidských vášní nebo směšností}}; 2. v commedii dell'arte {{Prostrkaně|improvisovali}} herci své úlohy, autor poskytnul jen hrubé osnovy (''canevacci''), '''G.''' pracoval k tomu, aby básník napsal celý kus a herci odříkávali pouze jeho text; 3. herci vystupovali dosud ve starých typických neměnných maskách; '''G''' chtěl, aby se strojili přiměřeně k charakteru, jejž představovali. Jak viděti, bojoval '''G.''' o {{Prostrkaně|moderní komédii mravolíčnou}} proti starému jarmarečnímu fraškářství. Postupoval zvolna a opatrně. Roku 1739 dal hráti v Benátkách dvě komédie mravolíčné, psané pro Golinettiho a Sacchiho zpola s pevným textem, zpola s osnovami. R. 1740 složil první úplně psanou komédii ''La donna di garbo'', kterou za tří léta sehrála poprvé společnost Madebachova v Livorně. '''G''' který v těchto třech létech toulal se po různých městech ital. (Rimini, Florencie, Siena, Pisa a j.), přidal se ke společnosti Madebachové, odešel s ní do Benátek a vstoupil k ní v pevný svazek dramatika, který výlučně pro ni jen psal a za to pevným platem byl honorován. V Benátkách usadila se společnost v divadle St. Angelo a zahájila boj na nůž se starou commedii dell'arte, se stoupenci Chiariho. '''G.''' pracoval horečné, aby udolal plodností svou své soky; tak v saisoně r. 1750 napsal neméně než 16 nových kusů. Madebach nedodržoval mu podmínek smlouvy, ano bránil mu vydávati hry tiskem; přes to vyšel r. 1751 první svazek jeho divadla u Bettinelliho. Proto toužil '''G.''' po zrušení svazku se svým impressariem; stalo se to r. 1752, když jej byl prve následoval do Turina, kde složil komédii ''Moliere'' napsanou v martellianech. R. 1752 dohodnul se o provozování her svých s Vendraminim a r. 1753 vydal u Pepperiniho ve Florencii v 10 sv. své divadelní kusy. V téže době měla jeho nová komédie ''La sponza persana'' znamenitý úspěch. R. 1756 povolán infantem Filipem do Parmy a obdařen roční pensí. R. 1760 bylo mu nabídnuto franc. vyslancem dvouleté engagement při pařížském Théàtre Italien. '''G.''' je přijal a v dubnu 1761 opustil Benátky, do nichž se již nevrátil. V Paříži přijata byla jeho komédie ''Amor paterno'' chladně; aby vyhověl vkusu obecenstva, musil tu hráti zase komédie canevacciové a harlekynády. R. 1763 jmenován byl učitelem italštiny královských dcer a odtud žil stále na dvoře královském. Napsal ještě dvě komédie (''Bourru bienfaisant'', 1771 a ''Avare fastueux'', 1773) a ''Mémoires pour servir à l’histoire de sa vie et de son théâtre'' (1784 až 1787) ve frančině. Poslední rok života '''G'''-ho byl strpčen nouzí, poněvadž služné jeho 3600 liber bylo mu Konventem odňato. — '''G.''' jest velikým reformátorem divadla italského. Neobyčejně jsa plodný (počítá se 124 pouze jeho komédií) zkusil se ve všech genrech: tragédii, dramatě, komické opeře, komédii intrikové i charakterové atd. Zásluha jeho jest v {{Prostrkaně|komédii charakterové}}; zde byl pro Italii velikým tvůrcem. Odvislost jeho od Molièra jest jen zásadní; v konkrétní tvorbě byl samostatný, bystrý pozorovatel benátských typů, zejména lidových. Jeho hry dýchají skutečným dramatickým životem; benátské provincialismy, jež mu vytýkali puristé florenčtí, tvoří právě mocný komický reálný jich prvek. ''La donna di garbo'', ''L’adulatore'', ''Il Giocatore'', ''La Donna Volubile'', ''Il Vecchio bizarro'', ''L’avaro'', a dialektem psané ''I rusteghi'', ''Le baruffe chiozzote'', ''Chiasseti e spassetti del Carnovale di Venezia'' jsou typické plody jeho umění. Komédie jeho mají však i význam společenský; představují totiž boj měšťanstva, třetího stavu, proti šlechtě. V té příčině zvláště ''La famigilia dell’ antiquario'' (šlechtic, aby se zachránil před finančním úpadkem, ožení se s bohatou dívkou měšťanskou) jest povšimnutí hodná; '''G.''' jeví se nám jako básník po výtce {{Prostrkaně|měšťanský}}. Odtud plynou i jeho vady: moralismus a přílišný smysl pro střízlivou praktičnost života, nedostatek vyšších éthických ideí. — Souborná vydání dél '''G'''-ho jsou z r. 1761 (vyd. Pasqualího v Benátkách v 18 sv.), 1788—95 (Ben., 44 sv.), 1819—27 (Prato, 47 sv.), 1827 (Florencie, 53 sv.). Výběr vydán často, ku př. v Miláne 1891. Jeho Mémoires přeloženy do italštiny a vydány v Benátkách 1788 a pozd., naposledy v Miláně 1877. Listy jeho byly vydány v Bologni 1880 (Masim), Benátkách t. r. (Urbanim de Gelthof) a Miláně 1884 (Mantovanim). Srv. Carrer, Saggi su la vita e su le opere di C '''G.''' (1824, 3 sv.); Molmenti, C. '''G.''' (1879); Galanti, C. '''G.''' e Venezia nel secolo XVII. (1884); Malamanni, Nuovi appunti e curiosità Goldoniane (1887); Spinelli, Bibliografía Goldoniana (1884). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Italští dramatici v Ottově slovníku naučném]] 77k7q12y2z35ti7f5a46rokldv1u5vy Ottův slovník naučný/Gryf 0 82157 321981 273973 2026-04-21T06:14:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321981 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gryf | PŘEDCHOZÍ = Grybów | DALŠÍ = Gryfina }} {{Textinfo | TITULEK = Gryf | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;550. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n572/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gryf''' viz {{Prostrkaně|[[../Noh|Noh]]}} {{Konec formy}} h202p4o2vlijjg8dlyqnudg9uzkk6y3 Ottův slovník naučný/Glukonová kyselina 0 85975 321913 283011 2026-04-21T06:13:57Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321913 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Glukonová kyselina | PŘEDCHOZÍ = Glukodinový prach | DALŠÍ = Glukosa }} {{Textinfo | TITULEK = Glukonová kyselina | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. S.&nbsp;213–214. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni02ottogoog/page/n225 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kyselina glukonová }} {{Forma|proza}} '''Glukonová kyselina''' ({{Prostrkaně|glykogenová kys}}.), ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>12</sub>''O''<sub>7</sub> či rozvedeně <span style="display:block;text-align:center">''CH''<sub>2</sub>(''OH'') [''CH''(''OH'')]<sub>4</sub> . ''CO''<sub>2</sub>''H'',</span> vzniká, okysličíme-li glukosu, škrob, glykogen dextrin, ba i saccharosu nebo maltosu chlórem nebo bromem a látku vzniklou rozložíme kysličníkem stříbrnatým. Jest syrup ve&nbsp;vodě snadno rozpustný, jenž rád tratí vodu, měně se v&nbsp;příslušný t.&nbsp;zv. lakton ''C''<sub>6</sub>''H''<sub>10</sub>''O''<sub>6</sub>, rovinu světla polarisovaného v&nbsp;pravo otáčející. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Glukonová kyselina]] 44q5swqe6vqeaslui6ouz1ld0dz3v9s Ottův slovník naučný/Foinix 0 86089 321813 284599 2026-04-21T06:11:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 321813 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Foinix | PŘEDCHOZÍ = Foinikie | DALŠÍ = Foix }} {{Textinfo | TITULEK = Foinix | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;336–337 {{Kramerius|nkp|df091e70-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fénix }} {{Forma|proza}} '''Foinix''': {{Kotva|1}}'''1) F'''. (vlastně ''bunnu'') slul starým Egypťanům báječný pták podoby a velikosti orlí, s peřím dílem zlatým, dílem nachovým. Prodlévaje obyčejně daleko na východě, v&nbsp;Arabii nebo Assyrii, přichází jednou za&nbsp;500 let do Egypta do Héliopole, aby zde v&nbsp;chrámě boha slunečního pohřbil svého vlastního otce. Kdykoli totiž cítí, že blíží se konec jeho života, upraví si na vrcholku palmy hnízdo z&nbsp;myrrhy, skořice a nardu a, uděliv hnízdu sílu plodistvou, na něm umírá. Mladý '''f'''., jenž z&nbsp;hnízda toho se vylíhne, nabyv náležitých sil a zkusiv jich, ve&nbsp;vejčité schránce z&nbsp;myrrhy přenáší svého otce do Héliopole, kdež jej na oltáři boha slunce upaluje. Dle pozdější báje hnízdo s&nbsp;mrtvolou starého '''f'''-ika zapalováno paprsky slunečními, z&nbsp;popela pak jeho vzcházel '''f'''.&nbsp;nový. Odtud '''f'''.&nbsp;jest obrazem všelikého obrození. {{Kotva|2}}'''2) F'''., syn Agénorův a Télefassin, jenž vyslán byv s&nbsp;bratry Kadmem a Kilikem hledat sestru svou Európu, usadil se po marném bloudění v&nbsp;zemi, jež po něm nazvána Foinikie. {{Kotva|3}}'''3) F'''., syn Amyntorův a Kleobulin z&nbsp;Eleónu v&nbsp;Boiótii, nepohodnuv se s&nbsp;otcem svým pro jeho krásnou souložnici, stižen byl od něho kletbou, by zůstal bez potomkův, prchl pak do Fthie k Péleovi, od něhož ustanoven vládcem Dolopů. Zároveň svěřeno mu i vychovávání mladého Achilla, jehož později, jsa již kmetem, doprovázel v&nbsp;Trójské válce. Když Achilleus nejvíce na Achaje zanevřel, '''F'''. s&nbsp;Aiantem a Odysseem vysláni přemluvit ho k&nbsp;povolnosti. Po smrti Achillově a pádu Tróje vrátil se s&nbsp;Neoptolemem do Fthie, kdež u vysokém stáří zemřel. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném|Foinix]] qztforgp235pssjyl2kumk0d6v1k0pc Ottův slovník naučný/Franky 0 86104 321822 284732 2026-04-21T06:11:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321822 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Franky | PŘEDCHOZÍ = Frank von Frankenstein | DALŠÍ = Franowa }} {{Textinfo | TITULEK = Franky | AUTOR = [[Autor:Josef Pekař|Josef Pekař]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;631. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni26ottogoog/page/631/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|2384b460-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = Franky }} {{Forma|proza}} '''Franky''' slulo vévodství v&nbsp;již. Německu, obývané od Franků. Prostíralo se po obou stranách Rýna od Elsasu až k&nbsp;Bingenu (''Francia occidentalis'', {{Prostrkaně|'''F.''' Porýnské}}) a pak na Mohanu mezi Saskem a Durynskem na jedné a Bavory a Švábskem na druhé straně (''Francia orientalis''). Ačkoliv pozbylo territoriální celitosti dříve, než na př. vévodství Bavorské, Švábské či Sasko, bylo přece považováno za prvé mezi ostatními, za jádro říše, a tradice přednosti této zachovala se i&nbsp;později, přešedši na rýnské falckrabství. '''F.''' jako vévodství zanikly již r. 939, kdy Otto I., poraziv povstalého vévodu Eberharda, spojil je s&nbsp;korunou. Panství v&nbsp;nich připadlo z&nbsp;největší části mocnému rodu Salských, z&nbsp;nichž r. 1024 Konrád&nbsp;II. dosáhl koruny německé. Roku 1155 obdržel mladší syn Bedřicha Švábského Konrád od bratra svého, krále Bedřicha Barbarossy, starou lotrinskou důstojnost falckrabskou, čímž položen byl základ k&nbsp;pozdějšímu falckrabství Rýnskému. Toto obsahovalo jen části někdejších západních '''F'''-nk — ostatek zabíralo území duchovních knížat mohučského, wormského a špýrského, pak přemnohých hrabat a pánů světských. Středem '''F'''-nk východních byl s&nbsp;počátku Vircpurk, kde si práva vévodská osobovali biskupové, až r. 1168 dosáhli od Bedřicha I. na základě podvržených výsad jejich potvrzení. Od poč. XV. stol. nazývali se vévody východofranckými. Při rozdělení říše v&nbsp;10 krajů za cís. Maximiliána vznikl {{Prostrkaně|francký kraj}}, jejž tvořila duchovní knížectví Vircpurské, Bamberské a Eichstättské, knížectví Bayreutské a Anšpašské, 5 říšských měst (Norimberk, Rothenburk na Taubeře, Weissenburk, Schweinfurt a Windsheim) a državy říšských hrabat a rytířů. {{Prostrkaně|Vévodství '''F'''.}}, jak si je r. 1683 založil ve Vircpurku vévoda Bernard Výmarský, udrželo se sotva přes rok, a později dostal se největší díl bývalého území franckého znenáhla Bavorsku. Jméno '''F.''' potom téměř zaniklo, až r. 1837 obnovil je král Ludvík I., rozděliv bavorské území starého kraje franckého v&nbsp;kraje '''F.''' {{Prostrkaně|Horní}}, {{Prostrkaně|Střední}} a {{Prostrkaně|Dolní}} (dříve kraje hornomohanský, rezatský a dolnomohanský). '''F.''' Střední mají 700.606 ob. (1890), z&nbsp;nichž 528.608 evangelíků, na prostoře 7573&nbsp;''km''²; hl. město kraje je Anšpach, největší město Norimberk. '''F.''' {{Prostrkaně|Horní}} mají 573.320 obyv. (326.426 evang.) na 6998&nbsp;''km''² a hl. město Bayreuth. '''F.''' {{Prostrkaně|Dolní}} 618.489 obyv. (109.727 evang.) na 8401&nbsp;''km''² s&nbsp;hl. městem Vircpurkem. — K&nbsp;děj. '''F'''-nk srv. Fr. Stein, Geschichte Frankens (1885—86; 2 sv.). ''[[Autor:Josef Pekař|Pkř.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny Německa v Ottově slovníku naučném|Franky]] [[Kategorie:Německo v Ottově slovníku naučném|Franky]] 99hj0xu92doi5qd0hkscchj2zj1bfxa Ottův slovník naučný/Frankové 0 86105 321821 284731 2026-04-21T06:11:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321821 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Frankové | PŘEDCHOZÍ = Frankovati | DALŠÍ = Frankové (rodina) }} {{Textinfo | TITULEK = Frankové | AUTOR = [[Autor:František Šembera|František Šembera]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;627–630. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni26ottogoog/page/631/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|22e05e10-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = Frankové }} {{Forma|proza}} '''Frankové.''' Jménem tímto označovala se původně skupina kmenů v&nbsp;Germanii severozápadní nad středním a dolním Rýnem, jako byli: Batavi, Sugambři, Brukteři, Chamavi, Chattové. Jméno jejich poprvé se vyskýtá na mapě zv. Peutingerově, jež zhotovena byla za císaře Severa, tedy někdy před r. 235. Slovo '''F.''' znamená prý = {{Prostrkaně|svobodní}} neb i&nbsp;{{Prostrkaně|divocí}}, {{Prostrkaně|bojovní}}. Kmenové frančtí spolčili se za příčinou snazší obrany proti Římanům a pak ovšem i&nbsp;k&nbsp;útokům na říši jejich, do níž od stol. III. neustále se tlačili, anyť vlasti jejich jim neposkytovaly dostatečné výživy. Okolo r. 242 porazil pluky jejich tribun šesté legie gallické v&nbsp;Mohuči Aurelianus, potomní císař. Od té doby bylo Římanům s&nbsp;'''F'''-ky válčili takořka neustále. Císař Probus je porazil a přestěhoval čásť jich k&nbsp;moři Černému, odkudž však utekli a průlivem gibraltarským šťastně se dostali do domova, cestou nabyvše hojné kořisti; neboť přepadli a vydrancovali množství měst, na př. i&nbsp;Syrakusy. Výsledkem tímto a vůbec každým úspěchem, i&nbsp;sebe menším, vzrůstala žádost kmenů franckých nabyti kořisti a dobyti sídel v&nbsp;krajinách náležejících Římanům, zejména v&nbsp;Germanii druhé a v&nbsp;obojí Belgii. Římané najímali je za vojíny, brali je do země za hraničáře a za kolony. Za Constantia Chlora drahně jich osazeno v&nbsp;okolí měst Amiens, Troyes, Beauvais a Langres. Tak Římané sami říši svou otvírali Germanům, kteřížto, co zkazili mečem, pluhem měli napravili. Koloni a hraničáři frančtí byli Římanům ovšem přáteli naprosto nespolehlivými. Neboť když krajané jejich, strádajíce nouzí a puzeni jsouce kmeny severnějšími, do říše Římské tlačili se nepřestávali, tu oni s&nbsp;nimi se jednotili a proti pánům svým, Římanům, se zdvihali. Konstantin Veliký válčil s&nbsp;'''F'''-ky a krůtě si proti nim vedl, avšak návalu jejich nezastavil. Prodlením času '''F.''' rozpadli se ve dvě veliké větve, '''F'''-ky {{Prostrkaně|salické}} na západě a '''F'''-ky {{Prostrkaně|ripuarské}} na východě. '''F.''' saličtí měli prý jméno od řeky Isaly a '''F.''' ripuarští od slova ''ripa'' = břeh, ježto bydleli na březích Rýna. '''F.''' saličtí bydleli hlavně v&nbsp;Batavii a v&nbsp;Toxandrii (v&nbsp;sev. Brabantě). Julián Odpadlík bojoval s&nbsp;nimi a porazil je, avšak ponechal jich v&nbsp;Toxandrii, uloživ jim, aby dávali poplatek a konali povinnosti válečné jakožto spojenci Římanův (''foederati''). Počátkem stol. V., když spousty kmenů germánských zaplavily Gallii a Hispánii, '''F.''', využívajíce okolností a sesilováni též soukmenovci z&nbsp;oné strany Rýna přicházejícími, zabrali ponenáhlu všecky země od Rýna až k&nbsp;Sommě. Hlavní o&nbsp;to zásluhu měl prý {{Prostrkaně|Chlodio}} č. {{Prostrkaně|Chlojo}}, syn prý Faramundův, kterého kmenové saličtí, jakož se podobá, na čas války si zvolili za vévodu. Z&nbsp;rodu Chlodiova pocházel prý {{Prostrkaně|Merovig}} č. {{Prostrkaně|Meroveus}}, po němžto prý dynastie francká se zove meroveovskou, a synem jeho byl {{Prostrkaně|Childerich}} (457—481), jenž panoval nad '''F'''-ky osazenými kolem Tournay. Byl pohan, avšak choval se přátelsky ke katolíkům a byl ctitelem svaté Genovefy. Syn jeho {{Prostrkaně|Chlodvig}} č. {{Prostrkaně|Chlodovech}} (481—511) vytáhl proti Syagriovi, místodržícímu římskému, jehož území mezi Mayennou, střední Loirou a Sommou se prostíralo, a poraziv ho v&nbsp;bitvě u&nbsp;Soissons (486), zmocnil se jeho državy. R. 496 povolán byl od Sigiberta, krále ripuarského, na pomoc proti Alemanům. Zvítěziv nad nimi u&nbsp;Zülpicha (?), vzal jim, čeho se byli zmocnili v&nbsp;Gallii (vyjímaje Elsas), a východně od Rýna opanoval území jejich nad Mohanem a dolním Nekarem, kdež ihned množství '''F'''-ků se osadilo, pročež kraje ty také nazvány {{Prostrkaně|Franconií}}. Chlodvig za manželku měl princeznu burgundskou Chlotildu č. Hrotechildu, katoličku; i&nbsp;namlouvala ho, aby se dal na její víru, což i&nbsp;učinil (viz o&nbsp;tom {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, str. 482). Přistoupení jeho k&nbsp;víře katolické následky mělo dalekosáhlé, světodějné. Katolíci v&nbsp;Gallii — a to bylo veškero obyvatelstvo domorodé, gallorománské — utiskováni jsouce od ariánských Burgundův a Visigotů, spatřovali v&nbsp;něm zákonného krále, dědice římských císařův, a biskupové všude působili v&nbsp;prospěch jeho. Burgundové musili se mu zavázali k&nbsp;poplatku (500) a Visigoti, poraženi byvše od »nového Konstantina« (507) v&nbsp;bitvě u&nbsp;Poitiers, ztratili země, jež dotud drželi v&nbsp;Gallii mezi Pyrenejemi a Loirou, vyjímajíc toliko Septimanii (nynější Languedoc). Po té Chlodvig, válek s&nbsp;národy cizími již nedbaje, hleděl sjednotili v&nbsp;rukou svých vládu nad ostatními kmeny franckými, což se mu, s&nbsp;použitím ovšem prostředkův i&nbsp;nejošemetnějších, také podařilo. Císař Anastasius I. jmenoval ho magistrem militum, patriciem, ba i&nbsp;konsulem. Tituly těmito měla naznačena býti závislost krále franckého (arci jen nominální) na císaři. Sjednocení národa franckého a založení veleříše, jež v&nbsp;sobě zahrnovala celou skoro Gallii a značné části Germanie, bylo skutkem dosahu světodějného. Říše Byzantská nebyla leč pokračováním říše Starořímské; avšak říše Chlodvigova byla útvar nový a tvořila, základem majíc nejenom živly románské, nýbrž i&nbsp;germánské, takořka most od starověku k&nbsp;středověku. Založením jejím, možno říci, středověk vlastně se počíná. Chlodvig ostavil čtvero synů; {{Prostrkaně|Theudericha}} (ze souložnice pohanské) a {{Prostrkaně|Chlodomira}}, {{Prostrkaně|Childeberta}} a {{Prostrkaně|Chlothara}} (z&nbsp;Chlotildy). Synové tito o&nbsp;říši otcovskou se rozdělili a statečně pokračovali ve výbojích. Tehdy podmaněno Durynsko (531) a říše Burgundská vyvrácena (532). Když pak Justinián Vel. jal se válčiti proti Ostrogotům v&nbsp;Itálii (535), poslal králům franckým veliké sumy peněz a sliboval i&nbsp;značné platy roční, kdyby mu jakožto katolíci proti ariánům oněm pomáhali. Ale zároveň obrátil se k&nbsp;nim i&nbsp;král ostrogotský Vitiges. Dal jim 2000 liber zlata i&nbsp;odstoupil jim Provenci a čásť Rhaetie, aby mu pomáhali proti Justiniánovi. Meroveovci brali a slibovali, ale nepomáhali potom ni tomu ni onomu. {{Prostrkaně|Theodebert}}, syn Theuderichův, vypravil se do Italie (539), avšak chtěl jí dobyti sám pro sebe, což ovšem se mu nepovedlo. Justinián potvrdil (541) '''F'''-kům vše, čeho se byli zmocnili, a vzdal se císařského práva svého ke Gallii, avšak ani tím jich nezískal proti Ostrogotům. Ba Theodebert, mezi tím podmaniv Alamany jakož i&nbsp;Bavory a zabrav též část Italie severní, hodlal vpadnouti do Pannonie a pokusiti se i&nbsp;o&nbsp;samu Byzancii, tu však ho (547) zachvátila smrť. Syn jeho {{Prostrkaně|Theodobald}} vypravil do Italie vévody alamanské Leuthara a Bucelina, avšak divocí plukové jejich vzali za své jednak morem, jednak porážkou, kterou jim způsobil Narses. Narses potom odňal '''F'''-kům země, jež byl Theodebert v&nbsp;Itálii opanoval, tak že ustoupiti musili za Alpy. Po smrti Theodobaldově (555) a Childebertově (558) {{Prostrkaně|Chlothar}} říši Chlodvigovu opět spojil v&nbsp;jedno. Proti němu zdvihli válku Sasové a porazili ho kdesi nad Labem. To pak byl počátek onoho velikého boje mezi '''F'''-ky a Sasy, mezi křesťany a pohany germánskými, jenž skončil se podmaněním sluhů Vodanových Karlem Vel. Chlothar zemřel r. 561, zanechav po sobě čtyři syny, {{Prostrkaně|Chariberta}}, {{Prostrkaně|Guntrama}}, {{Prostrkaně|Sigiberta}} a {{Prostrkaně|Chilpericha}}, kteříž ihned o&nbsp;říši jeho se rozdělili. Charibert měl sídlo v&nbsp;Paříži, Guntram v&nbsp;Orléanu, Sigibert v&nbsp;Remeši a Chilperich v&nbsp;Soissoně. Charibert zemřel r. 567, načež bratří o&nbsp;země jeho se rozdělili, takže se říše Francká rozpadla ve tré území. Úděl Sigibertův byl na východě, v&nbsp;zemích převahou germánských, i&nbsp;jmenován říší Východní čili Austrasií. Území Chilperichovo prostíralo se na západě, i&nbsp;slulo říší Západní č. Neustrií. Úděl pak Guntramův zahrnoval v&nbsp;sobě země jižní a jmenován Burgundskem. Neustrie a Burgundsko měly obyvatelstvo převahou románské, z&nbsp;něhož se ponenáhlu vyvinul národ francouzský. Sigibert pojal za choť Brunhildu, dceru krále visigotského Athanagilda, a za nedlouho potom Chilperich se oženil se sestrou její Galsvintou. Tato však za krátko zavražděna, a Chilperich povýšil na místo její původkyni vraždy, dosavadní souložnici svoji, Fredegundu. To pak byl počátek děsných bojů mezi Brunhildou a Fredegundou, které konec vzaly teprve, když {{Prostrkaně|Chlothar}}&nbsp;II., syn Fredegundin, r. 613 nad říší veškerou se uvázal ve vládu a Brunhildu dal koněm usmýkati. Říše Francká skládala se z&nbsp;rozličných zemí. Země rozděleny byly v&nbsp;župy (''pagus'', ''civitas'', ''gau'') a župy v&nbsp;okresy (''centena'', ''huntari''). Okresu vládl náčelník, obyčejně od lidu volený, a župě vládl hrabě (''comes'', ''judex'', ''graffio''), jejž dosazoval král. Hrabata měli v&nbsp;župách moc správní, soudní i&nbsp;vojenskou. Výše než hrabata postaveni byli vévodové (''duces''). Vévoda byl náčelník několika žup, jež spolu tvořily souvislý celek. Někteří vévodové jakožto hajitelé zájmů kmenových a zemských proti ústřední moci králově stali se pány, na králích skoro nezávislými. Důstojnost jejich a též i&nbsp;hraběcí stala se tu a tam i&nbsp;dědičnou. Postavením pak obzvláště samostatným honosili se vévodové bavorští. V&nbsp;čele říše stál král jakožto nejvyšší správce, soudce a vojevůdce. Důstojenství královské bylo dědičné, a synové královi dělili se spolu o&nbsp;říši. Moc královská byla neobmezená. Národ nescházel se již na sněmích, leda v&nbsp;Austrasii, a to pouze jednou za rok, počátkem března (pole březnové), a později (za Pipína Krátkého) počátkem května (pole májové). Na sněmích těchto lid shromážděný celkem jenom bral na vědomí, o&nbsp;čem král a velmožové se byli uradili. O&nbsp;důležitostech veřejných rozhodoval král, doradiv se s&nbsp;pány a praeláty, nejsa však vázán jejich míněním. Středem správy státní byl královský dvůr a prostředkem k&nbsp;vykonávání moci panovnické bylo četné úřednictvo. Z&nbsp;úředníků nejmocnějšími stali se majordomové. Tito byli původně správci domu a dvoru královského Dohledu jejich odevzdány byly také královské statky a tudíž i&nbsp;léna (''beneficia''), jež králové manům svým dávali k&nbsp;užívání. Manové tito byli tedy závislí na jejich přízni a milosti. Za bojů mezi Brunhildou a Fredegundou manové domohli se práva majordomy voliti. Majordomové stali se tudíž z&nbsp;úředníků královských náčelníky feudální aristokratie a moc jejich zastínila a za nedlouho i&nbsp;podvrátila moc panovníků. Syn a nástupce Chlothara II., {{Prostrkaně|Dagobert}} I. (628 až 638), jenž pokusil se o&nbsp;zničení říše Samovy, nechtěje, aby na východě říše Francké povstala velká říše Slovanská, která by '''F'''-kům znesnadnila dobytí zemí podunajských, byl poslední vůbec rázný panovník z&nbsp;rodu Meroveova. Nástupci jeho byli slabí a na trůn nastupovali nezletilí. Za okolností takových moc panovnická připadla majordomům. Mezi těmi vynikal Pipín Landenský, jenž vládu konal v&nbsp;Austrasii. Syn jeho Grimoald dal tamního krále {{Prostrkaně|Dagoberta}} II. (656) odvésti do Irska, načež na trůn dosadil vlastního syna svého Childeberta. Avšak pokus o&nbsp;svržení rodu Meroveova se nepovedl. F. povstali proti uchvatitelům i&nbsp;vydali je {{Prostrkaně|Chlodvigovi}} II., králi neusterskému. Grimoald i&nbsp;Childebert zahynuli ve vězení. Z&nbsp;majordomů následujících nejmocnější byli {{Prostrkaně|Ebroin}} a {{Prostrkaně|Pipín Heristalský}}. Tento byl po matce vnuk Pipína Landenského. Stal se majordomem v&nbsp;Austrasii a vítězstvím u&nbsp;Testri (687) nad majordomem neustro-burgundským Berthariem dosáhl majordomátu v&nbsp;celé říši vůbec. Za zmatků, jež prýštily se z&nbsp;nesvornosti mezi Meroveovci a pak i&nbsp;mezi majordomy, Durynkové, Alamani a Bavoři počali si vésti samostatně. Pipín hleděl panství francké nad nimi utvrditi. Za válek, jež za tou příčinou podnikal, užíváno proti odbojným kromě síly hmotné za zbraň i&nbsp;náboženství křesťanského, neboť se ukázalo, že pohany nad míru nesnadno jest donutiti k&nbsp;poslušenství. Missionář tedy doprovázel vojína, neb mu i&nbsp;klestil cestu. Tehdy působili sv. Robert v&nbsp;Bavořích, sv. Kilián v&nbsp;Pomohaní a sv. Villibrord mezi Frísy. Pipín zemřel r. 714. Nástupce jeho {{Prostrkaně|Karel Martel}} obhájil říše od Arabů slavným vítězstvím u&nbsp;Poitiers r. 732, kteroužto bitvu co do důležitosti světodějné řaditi dlužno k&nbsp;bitvám Marathonské a Salaminské. Po té znova podmanil Burgundy, Frísy, Aquitány. R. 737 připravil Arabům novou porážku blíže Narbonny, r. 738 donutil Sasy k&nbsp;poplatku a r. 739 znova opanoval Provenci, jež pomocí Arabů vytrhnouti se hleděla z&nbsp;panství franckého. Ve válce této pomáhal mu král longobardský Liutprand. Proto, když papež Řehoř III. proti Longobardům ho volal na pomoc, Karel žádosti jeho nevyhověl. Za pomoci a ochrany jeho sv. Bonifacius v&nbsp;Německu hlásal evangelium. Když Karel zemřel (741), starší syn jeho {{Prostrkaně|Karloman}} uvázal se v&nbsp;Austrasii, Alamanii, Frankonii a Durynsko, mladší pak {{Prostrkaně|Pipín Krátký}} v&nbsp;Burgundsko a v&nbsp;Neustrii. Kromě toho Karloman byl vrchním pánem nad Bavory a Pipín vrchním pánem nad Aquitány. Bratři oba pilně přihlédali k&nbsp;záležitostem církevním, podporujíce snahy sv. Bonifacia. R. 747 Karloman odešel do kláštera, následkem čehož Pipín Krátký se stal majordomem v&nbsp;celé říši. Povstání, které proti němu způsobil Grifo, nevlastní bratr jeho, spolu s&nbsp;vévodou alamanským Landfridem, skončilo se porážkou povstalců (749), načež Alamanie z&nbsp;vévodství učiněna provincií a ku správě odevzdána franckým úředníkům. Tehdy právě Avaři znova porobou hrozili Slovanům korutanským. Kníže korutanský Borut obrátil se tedy do Bavor o&nbsp;pomoc, a té poskytl mu Pipín jakožto poručník vévody tamního Thassila. Za to však Slované korutanští uznati musili franckou nadvládu, a v&nbsp;zemi jejich zaváděno křesťanství. Pipín, podmaniv Alamany a nad Bavorskem utvrdiv vrchní panství francké, umínil si provésti dávný zámysl rodu svého: zmocniti se koruny. O&nbsp;zachování dynastie meroveovské nemohlo pro tělesnou a duševní chatrnost členů jejích býti ani řeči. Zabrání pak trůnu majordomem nutné bylo již i&nbsp;za tou příčinou, aby neposlušným velmožům odňala se výmluva, že vzpoury jejich směřují toliko proti majordomovi a nikoliv i&nbsp;proti králi. Za okolností takových dal se Pipín s&nbsp;přivolením papeže Zachariáše r. 752 králem zvolili a od sv. Bonifacia pomazati. Nástupce Zachariášův Štěpán II., maje potřebí pomoci francké proti králi longobardskému Aistulfovi, zajel r. 753 k&nbsp;Pipinovi, a pomazav i&nbsp;syny Karla a Karlomana za budoucí krále, zakázal '''F'''-kům pod trestem klatby, aby budoucně králů nevolili z&nbsp;rodu jiného než z&nbsp;Pipínova. Mimo to Pipína a syny jeho prohlásil za patricie Římanův, t. j. za ochránce římské církve a lidu sv. Petrovi poddaného. Za to mu Pipín r. 754 a pak ještě r. 755 vytáhl na pomoc do Italie proti Aistulfovi a města a krajiny, kterých se zmocnil, daroval sv. Petru. R. 759 vypravil se do Septimanie a vypudil odtud Araby. Sulejmán, emír barcelonský, dal se mu tehdy pod ochranu. R. 768 podmanil Aquitanii, kde vévoda Vaifar zabit byl od zrádcův. Država francká sáhala od Pyrenejí a okeanu Atlantského až k&nbsp;Enži, Šumavě a Sále. Za vlády Pipínovy byla nejmocnější říší křesťanskou. Pipín před smrtí svou (768) rozdělil ji mezi své dva syny, Karla a Karlomana. {{Prostrkaně|Karloman}} za krátko zemřel, načež Karel uvázal se v&nbsp;jeho země, nic se neohlížeje na jeho syny, kteří pak i&nbsp;s&nbsp;matkou se uchýlili ku králi longobardskému Desideriovi. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} (768—814) proslul jako válečník a podmanitel. První tažení, na které se vydal, namířeno bylo na Sasy, a s&nbsp;těmi pak válčil přes 30 let (772—804). Válka skončila se úplným podmaněním kmenů saských a říše Francká rozšířena až k&nbsp;Labi a k&nbsp;moři Baltickému. R. 774 vyvrátil Karel říši Longobardskou v&nbsp;Italii. R. 778 učinil výpravu do Španěl na pomoc emírovi zaragozkému proti Omajovci Abdurrahmánovi. Avšak nepořídil, a zadní vojsko jeho, když se vracel, přepadeno a pohubeno loupeživými Basky v&nbsp;údolí Roncevalském. Teprve později zařízena mezi Pyrenejemi a Ebrem marka řeč. španělská č. barcelonská. R. 788 poslední vévoda v&nbsp;říši Francké, vévoda bavorský Thassilo, zpronevěřiv se Karlovi, zajat a zavřen do kláštera. Bavory odtud byly podrobeny panství franckému bezprostředně. R. 791 vytáhl Karel na Avary, proti kterým mu pomáhali také Čechové a Moravané. Avaři několika výpravami na dobro byli zkroceni a země jejich zabrány až po Dunaj. Karel přemohl také Dány a zatlačil je za Ejdoru. Sousední kmeny slovanské, Polabany, Čechy, Moravany a Charváty, uvedl v&nbsp;poplatenství. R. 800 dosáhl v&nbsp;Římě koruny císařské i&nbsp;pokládán tudy za pána nade všemi národy, králi a knížaty katolickými. Povinností jeho bylo hájiti církve a šířiti evangelium, odkudž si pak císařové osobovali právo národy pohanské podmaňovati, ba i&nbsp;hubiti. Říše Karlova rozdělena byla na hrabství. Vévodství už nebylo, poslední vévoda byl právě bavorský Thassilo. Nad hrabaty měli dozor zvláštní poslové zeměpanští (''missi dominici''), které panovník čas od času vysílal, aby zjednali pořádek. Na hranicích zřízeny byly k&nbsp;ochraně říše marky (jako dánská, česká, východní č. rakouská, španělská a j.). Markrabě provodil v&nbsp;marce č. krajišti moc správní, soudní a vojenskou (podobně jako hrabě v&nbsp;hrabství) a mimo to dohlížel na národy poplatné. Zákony dával Karel na sněmích, které se scházely z&nbsp;pravidla v&nbsp;květnu. Mimo to však dával zákony také sám, sněmů se netázaje. Na sněmích konali se ovšem i&nbsp;porady a soudy, Karel pečoval také o&nbsp;blahobyt a vzdělanost. Statky jeho byly vzorně zařízeny, tak že byly školou pro veškeré okolí. Provozovalo se na nich nejenom hospodářství polní, nýbrž i&nbsp;průmysl. Aby obchod pozvedl, stavěl Karel silnice a mosty, pečliv byl o&nbsp;řádné mince, míry a váhy. Počal i&nbsp;kopati průplav mezi Rýnem a Dunajem, což se mu však nezdařilo. Podporoval též uměny a vědy. Nařídil, aby při každém biskupství a při každém klášteře byla škola. U&nbsp;dvora zařídil školu, o&nbsp;niž péči měl sám osobně. Rád obcoval s&nbsp;učenci, byl přítelem básnictví a dal sbírati staré zpěvy hrdinské. Říše jeho táhla se od Ebra až k&nbsp;Baltu, od okeánu Atlantského až k&nbsp;Odře, Dunaji, Sávě a moři Jaderskému. Byla příliš veliká a různotvárná, tak že ji nebylo lze zachovali v&nbsp;celosti. (Ostatní viz ve článku {{Prostrkaně|[[../Karel Veliký|Karel Veliký]]}}.) Syn a nástupce Karlův, {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814-840), rozdělil ji mezi své syny, kteřížto však úděly svými nebyli spokojeni. Z&nbsp;toho a že Ludvík obzvláště přál synu Karlovi z&nbsp;druhého manželství, povstávaly zhoubné války domácí. Za těch moc císařská hynula a národové poplatní se hleděli vymaniti. Po smrti Ludvíkově synové jeho pozůstalí, {{Prostrkaně|Lothar}}, {{Prostrkaně|Ludvík Němec}} a {{Prostrkaně|Karel Holý}}, rozdělili se o&nbsp;říši r. 843 smlouvou verdunskou. Velkoříše Francká tudy se rozpadla. Ostatní v&nbsp;dějinách francouzských a německých. — {{Prostrkaně|Literatura}}: H. Martin, Histoire de France, I—II; Michelet, Histoire de France, I; Lavallée, Histoire des Français, I; Fustel des Coulanges, Histoire des institutions politiques de l'ancienne France, I; Gérard, Histoire des Francs d'Austrasie; Thierry, Récits des temps mérovingiens; Warnkönig et Gérard, Histoire des Carolingiens. ''[[Autor:František Šembera|Šra.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném|Franky]] lf0ubgtn3t7qx7m115nj2navy0dg1ol Ottův slovník naučný/Gauting 0 86155 321870 285032 2026-04-21T06:13:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321870 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gauting | PŘEDCHOZÍ = Gautier-Dagoty | DALŠÍ = Gautsch von Frankenthurn }} {{Textinfo | TITULEK = Gauting | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;963. [http://archive.org/details/ottvslovnknauni26ottogoog/page/963/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gauting,''' {{Prostrkaně|Eremit von }}'''G.''' viz {{Prostrkaně|[[../Hallberg-Broich|Hallberg-Broich]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Gauting]] ekwg70drdbx0x8xvn41ymyysp3zqnx5 Ottův slovník naučný/Fucus 0 87383 321835 288756 2026-04-21T06:11:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321835 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fucus | PŘEDCHOZÍ = Fucoideae | DALŠÍ = Fučeu }} {{Textinfo | TITULEK = Fucus | AUTOR = [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Ladislav František Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746–747. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Fucus''', {{Prostrkaně|chaluha}}, rod mořských řas hnědých Phaeophyceí a hlavni repraesentant řádu chaluhovitých (''Fucaceae''), kam náležejí též rody ''Sargassum'', ''Turbinaria'', ''Cystosira'', ''Halidrys'', ''Fucodium'' a ''Durvillea''. Fucaceae s&nbsp;nejblíže příbuzným řádem Dictyotaceí jsou v&nbsp;pohlavním ohledu nejvýše vyvinuté řasy hnědé, význačné před ostatními tím, že jejich samičí ústroje jsou pravé vejcorody (oogonie), tvořící ve svém nitru několik nahých, nepohyblivých, velkých buněk (oosfér), jež po oplození obalují se blanou a představují vaječné výtrusy čili oospory. Oplození děje se malými buňkami chámovými čili spermatozoidy, vznikajícími v&nbsp;mužských orgánech, tuto obyčejně antheridie (lépe spermatogonie nebo spermatangie) zvaných. Od čeledi Dictyotaceí liší se pak Fucaceae tím, že kromě pohlavně zplozených oospor nevytvořují žádných jiných rozplozovacích buněk (na př. tetraspor nepohlavních jako u&nbsp;Dictyotaceí). Dále tím, že oogonie i&nbsp;spermatangie jsou ponořeny do zvláštních dutin ve stélce čili nádržek (''conceptacula''), které ústí malým kanálkem na venek. Tyto nádržky bývají nahloučeny na konci plodních větevek. Kromě toho vyznačují se Fucaceae spermatozoidy pohyblivými a stélkou kožovitou, složenou buďto výhradně z&nbsp;buněk parenchymatických, pak obyčejně na povrchu menších, anebo z&nbsp;buněk protáhlých, zhusta všelijak navzájem spletených, tvořících vnitřní, často řídké pletivo (t. zv. dřen), jež na povrchu pokryto jest malobuněčnou, parenchymatickou korovou vrstvou (kůrou). Rod '''F.''' obsahuje druhy se stélkou plochou, vidličnatě rozvětvenou, bezlistou, s&nbsp;větvemi čárkovitými a se středním žebrem, podle něhož nalézá se zhusta sem tam po dvou vzduchem naplněných puchýřích; řidčeji puchýře vzdušné chybějí nebo nalézají se jednotlivě pod paždím větví. Plodní nádržky ponořeny jsou do zdužnatělých, začasté naduřelých konců některých větevek. Oosfér jest po osmi v&nbsp;každém vejcorodu. Perennující, několik centimetrů, až přes metr dlouhé, ponejvíce hustě trsovité a na skalách při břehu mořském připevněné chaluhy. Známo jest asi 6 druhů, jež rozšířeny jsou výhradně v&nbsp;mořích severní polokoule, a sice v&nbsp;obou okeánech až k&nbsp;Ledovému moři. Nejobecnějším druhem jest '''F.''' {{Prostrkaně|vesiculosus}}, {{Prostrkaně|chaluha bublinatá}}, jež má stélku 10&nbsp;''cm'' až 1&nbsp;''m'' dlouhou a 4—40&nbsp;''mm'' širokou, celokrajnou, s&nbsp;puchýřky vzdušnými po dvou po obou stranách středního žebra, zřídka jednotlivými pod paždím větví, někdy též (zvláště při úzkých odrůdách) scházejícími, kulatými nebo podlouhlými. Plodonosné konce větví vejčité nebo podlouhlé, někdy zašpičatělé, jednoduché nebo vidličnaté, smáčknuté nebo paličkovitě naduřelé, na některých jedincích výhradně oogonie, na jiných zase toliko spermatogonie v&nbsp;nádržkách svých obsahující. '''F.''' ''vesiculosus'' vyskytuje se v&nbsp;obou okeánech hojně a jest na pobřežích evropských (vyjímajíc břehy Středozemního moře, kdež schází) druhem nejobecnějším. Za čerstva má barvu olivovou, sušením zhnědne a zčerná. Sbírá se na pobřežích a užívá se ho ku hnojení polí. též sloužívá za dobré stelivo a za pokrm prasatům. V&nbsp;přímořských krajinách francouzských (zvláště v&nbsp;Normandii) a v&nbsp;anglických pálí se sušená chaluha ve zvláštních pecích anebo v&nbsp;jamách na břehu vykopaných a z&nbsp;popela takto nabytého, jenž obsahuje mnoho uhličitanu sodnatého (sódy) vedle malého podílu síranů, jodidů a chloridů, připravuje se vzácná látka {{Prostrkaně|jód}}. Popel čili surová sóda z&nbsp;chaluh nazývá se v&nbsp;Normandii {{Prostrkaně|varec}} (čti varek), ve Skotsku {{Prostrkaně|kelp}}, i&nbsp;slouží v&nbsp;Anglii též ku přípravě jemného skla. Také jiné chaluhy poskytují kelp, zvláště '''F.''' ''serratus'', ''Halidrys siliquosa'', ''Fucodium nodosum'' a ''Laminaria digitata''. '''F.''' ''serratus'', {{Prostrkaně|chaluha pilovitá}}, má stélku 3—6&nbsp;''dm'' vysokou a 1—5&nbsp;''cm'' širokou, vidličnatou, po kraji nezřetelně až ostře pilovitou, bez puchýřů. Jest také dvojdomý, s&nbsp;plodními větvemi na konci ploskými, prodlouženými, vidličnatě rozvětvenými, zašpičatělými. Roste pospolu s&nbsp;chaluhou bublinatou v&nbsp;evropských mořích a slouží též k&nbsp;výrobě kelpu a jódu. S&nbsp;rodem '''F.''' příbuzný jest rod {{Prostrkaně|Fucodium}}, odchylný tím, že stélka nemá středního žebra a že puchýře vzdušné nalézající se po jednom uprostřed stélky tuto místy uzlovitě nadouvají. Druhů sem příslušných jest 8, většinou v&nbsp;mořích severní polokoule rostoucích. {{Prostrkaně|Fucodium nodosum}} má stélku až přes 1&nbsp;''m'' dl., 5—10&nbsp;''mm'' šir., smačknutou, s&nbsp;postranními plodonoši. Vyskytuje se v&nbsp;Atlantském okeánu, v&nbsp;Severním a Baltickém moři. Slouží též ku přípravě sódy a jódu. [[Autor:Ladislav František Čelakovský|''lč.'']] {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fucus]] 8enflydk1i2winke0onuvbjh7bjy98a Ottův slovník naučný/Fucoideae 0 87384 321834 288757 2026-04-21T06:11:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321834 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fucoideae | PŘEDCHOZÍ = Fucodium | DALŠÍ = Fucus }} {{Textinfo | TITULEK = Fucoideae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fucoideae''' viz {{Prostrkaně|[[../Chaluhovité|Chaluhovité]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fucoideae]] mzbxvefyi8co7xjyyasi3wpfeflgub8 Ottův slovník naučný/Fucodium 0 87385 321833 288758 2026-04-21T06:11:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321833 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fucodium | PŘEDCHOZÍ = Fuckel | DALŠÍ = Fucoideae }} {{Textinfo | TITULEK = Fucodium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fucodium''' [fukó-] viz {{Prostrkaně|[[../Fucus|Fucus]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fucodium]] nr2raj2ji72uwaa27ew7lm9q1ou55l6 Ottův slovník naučný/Fuckel 0 87386 321832 288759 2026-04-21T06:11:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321832 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fuckel | PŘEDCHOZÍ = Fuck. | DALŠÍ = Fucodium }} {{Textinfo | TITULEK = Fuckel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fuckel''' {{Prostrkaně|Leopold}}, botanik něm. (* 1821 v&nbsp;Reichelsheimu — † 1876 ve Vídni), byl lékárníkem a maj. vinic v&nbsp;Oestrichu v&nbsp;Rheingavě, zabýval se studiem květeny nassavské, hlavně pak hub. Vydal: ''Nassau’s Flora'' (Wiesbaden, 1856); ''Enumeratio Fungorum Nassoviae'' (t., 1860); ''Symbolae mycologicae'' (t., 1869, s&nbsp;dodatky 1871—75); ''Fungi rhenani exsiccati'' (1863 až 1875, 27 seš., 2. vyd. 1871 a n.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fuckel]] 0cpouqa6asmy15cp19vs56os04q659n Ottův slovník naučný/Fuck. 0 87387 321831 288760 2026-04-21T06:11:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321831 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fuck. | PŘEDCHOZÍ = Fucinské jezero | DALŠÍ = Fuckel }} {{Textinfo | TITULEK = Fuck. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fuck.,''' botan. skratek = [[../Fuckel|{{Prostrkaně|Leop}}. {{Prostrkaně|Fuckel}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fuck.]] grv6c316rjeezi8717w6zjjz60u3pc4 Ottův slovník naučný/Fucinské jezero 0 87388 321830 288761 2026-04-21T06:11:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321830 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fucinské jezero | PŘEDCHOZÍ = Fucecchio | DALŠÍ = Fuck. }} {{Textinfo | TITULEK = Fucinské jezero | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni09ottogoog#page/n772/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|3b60a530-0a02-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Fucinské jezero''' (''Lago di Fucino'', též ''L.&nbsp;di&nbsp;Celano'', ''Lacus Fucinus'' Římanů) rozkládalo se ve střední Itálii, 4&nbsp;''km'' na jih od města Celana, vyplňujíc nejhlubší čásť údolí, patrně velkou propadlinu, v&nbsp;rozsahu as 158&nbsp;''km''². Obvod jeho měřil 60&nbsp;''km'', hloubka až 23&nbsp;''m''. Nejhlubší místo kotliny leží 655&nbsp;''m'' n. m. Za velmi vysoké vody, patrně však již ne v&nbsp;historické době, mělo jezero přirozený odtok u&nbsp;Avezzana na sz. do Salta. Ještě dnes lze poznati, že jezero kdysi sáhalo dále na sz. Později, nemajíc odtoku, ohrožovalo jezero celé okolí. Již Caesar zamýšlel poříditi tu stálý odtok, teprve však Claudius v&nbsp;l. 44—54 po Kr. jej provedl, proraziv tunnel 5640&nbsp;''m'' dlouhý skrz Monte Salviate k&nbsp;řece Lirisu (Garigliano). Při práci té zaměstnáno bylo 30.000 lidí po 11 let. Odtok ten se však brzo zanesl a byl za cís. Trajána a Hadriána jen dočasně obnoven. Pozdější pokusy za cís. Bedřicha&nbsp;II a za Bourbonů r. 1816 selhaly. Od r. 1783 jezero stále stoupalo a ohrožovalo místa Avezzano, Luco a j. Okolí jeho bylo pro bažiny vždy nezdravé a malaria řádila zde zhoubně. Teprve r. 1852 chopil se energicky myšlénky vysušili jezero kníže Torlonia, jenž sehnal akciovou společnost, kteráž dle plánů švýc. inženýra Le Montrichera dala provésti odvodňovací kanál 6303&nbsp;''m'' dl. a 21&nbsp;''m'' šiř., čímž objem jezera snížen na 1/3 a hladina jeho o&nbsp;14&nbsp;''m''. Práce tyto vyžadovaly během prvních 10 let 30 mill. fr. a byly dokončeny teprve r. 1875 inž. Bermontem a Brissem. Až na malou bažinu uprostřed jest celé jezero vysušeno, zdravotní stav celého okolí znamenitě zlepšen a kultuře získána plocha 45.775&nbsp;''ha'' půdy, jež může uživiti 40.000&nbsp;lidí. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Fucinské jezero]] 9inoqnt4ojpml3x7wjmtt6w51e4tuz1 Ottův slovník naučný/Ganoidní ryby 0 87691 321862 289445 2026-04-21T06:13:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321862 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ganoidní ryby | PŘEDCHOZÍ = Ganoidei | DALŠÍ = Ganová }} {{Textinfo | TITULEK = Ganoidní ryby | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;902–906. {{Kramerius|nkp|63afb4e0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ganoidní ryby''' (''Ganoidei''), {{Prostrkaně|ryby skelnošupinaté}}, příbuzné jednak s&nbsp;rybami kostnatými, jednak s&nbsp;dvojdyšnými a příčnoústými. Jsou to ryby zvláštního rázu, ale jako je od dob Agassizových a zejména po spisu Joh. Müllera pokládali podtřídou dosti ostře charakterisovanou, tak v&nbsp;novější době, kdy úžasnou měrou rostou řady objevených ryb fossilních, počíná skupina '''g-'''eh ryb pozbývati pevných základův a přesných hranic — ba v&nbsp;nejnovějších pracích ichthyologických (Woodward) zavržen pojem a název ganoidů nadobro. Plyne to i&nbsp;ze stručného přehledu podstatných znaků '''g-'''ch ryb, jež nemají ni jednoho znaku, jenž by buď jen u&nbsp;nich byl pozorován, nebo všem příslušníkům této podtřídy byl společným. Tak na př. rhombické šupiny s&nbsp;povrchem sklovitým (pravé šupiny ganoidní) mají z&nbsp;recentních ganoideí jen kostlíni (''Lepidosteus'' Ag.) a bichiři (''Polypterus'' Geoffr.), řady ostrých šupinek (''fulcrum'') na předním okraji ploutví nemá zase na př. kaproun (''Amia'' L.); páteř bývá také různé úpravy, dílem zkostnatělá, dílem jen chrupavčitá; jiné znaky, jako na př. chiasma nervu zrakového, bulbus arteriosus s&nbsp;četnými chlopněmi, spirálnou řasu ve střevě, pozorujeme nejen u&nbsp;nich, ale i&nbsp;u&nbsp;ryb dvojdyšných a u&nbsp;žraloků; také ocasní ploutev není různolaločná jen u&nbsp;'''g-'''ch ryb a k&nbsp;tomu nepozorujeme této vnější heterocerkie její u&nbsp;všech ryb této podtřídy. Znaky '''g-'''ch ryb bývají takto uváděny: Protáhlé tělo má kůži zřídka lysou nebo šupinami okrouhlými pokrytou; po většině vězí v&nbsp;ní šupiny s&nbsp;povrchem sklovitým, často zvláštními klouby spojené, nebo oddělené desky kostěné (u&nbsp;jeseterů), často jen drobounké a po doby hvězdovité (''Polyodon''). Ploutve sudé nescházejí nikdy; břišní vetknuty jsou na břiše, v&nbsp;zadní jeho polovině, ploutev ocasní bývá různolaločná (nesouměrná) a na předním okraji ploutví viděti u&nbsp;přečetných '''g-'''ch ryb jednoduchou nebo dvojitou řadu ostrých šupinek (''fulcrum''); paprsky ploutví jsou kromě prvých ostnů měkké. Žaberní víčko, kryjící jednoduchou dutinu žaberní s&nbsp;volnými žábrami (jako u&nbsp;ryb kostnatých), jest buď jednoduché, buď až ze 5 částí složeno; často bývají na něm žábry vedlejší, jež viděti často i&nbsp;u&nbsp;střikacího otvoru (ten některým ganoidům schází). Nozdry vnější jsou dvě. Kostra jest buď trvale chrupavčitá, buď dokonale zkostnatělá. Nervy zrakové se kříží (chiasma, ač celkem nepatrné). Ve svalnatém násadci (''conus arteriosus'') tepny vycházející ze srdce jest několik příčných řad chlopní; měchýř vzdušní má vývod ústící v&nbsp;jícen na hřbetní (u&nbsp;rodu ''Polypterus'' na břišní) straně jeho a v&nbsp;konci střeva tenkého jest spirálná klapka, to jest spirálná řasa vinoucí se dolů po vnitřní stěně jeho. Jikry vystupují z&nbsp;otevřených vaječníků zvláštními vejcovody. Ze znaků tuto uvedených nejspíše ještě charakterisuje '''g. r.''' tato skupina (Joh. Müller): volné žábry v&nbsp;jednoduché dutině žaberní, conus arteriosus, chiasma nervů zrakových a poloha ploutví břišních. O&nbsp;některých znacích, zejména anatomických, nutno promluviti obšírněji. Není li kůže lysá, mají '''g. r.''' v&nbsp;ní buď lesklé šupiny (Lepidoganoidei, Owen), buď kostěné štíty bez emailu (Owenovi ''Placoganoidei'', na příklad jeseteři), jež se sice trochu lesknou, ale na povrchu nemají leč také pravé, jaksi kompaktnější kosti nebo vrstvu kosminu (druh zuboviny n. dentinu). Pravé šupiny ganoidní mají tvar buď kosočtverce, kosodélníka (vyobr. č. 1520.) nebo jsou okrouhlé (''Amia'') a jsou na povrchu kromě té části, na níž spočívá šupina sousední, pokryty vrstvou lesklé skloviny (ganoin), buď hladké, buď zrny, lištnami, vyniklými síťkami a pod. zdobené. {{Rozšířit|doplnit obrázek<br /><br />Č. 1520. Šupiny ganoidní r. Palaeoniscus se strany vnitřní; zvětš. }} Tento ganoin, proniklý nezřídka dentinovými kanálky ze zpodní vrstvy šupiny neb i&nbsp;hrubšími rourkami pro cévy, jen někdy mívá sloh vrstevnatý. Tlustší zpodina šupiny jest buď ze zuboviny, buď z&nbsp;pravé kosti, a jest vždy vrstevnatá. V&nbsp;prvém případě bývají v&nbsp;ní kanálky dentinové a kromě těch ještě rourky mnohem tenčí (Lepidinröhrchen); ve druhém případě mají známou úpravu kosti. Každá taková šupina ganoidní jest homologon základní desky jediné šupiny plakoidní (zubu, Hertwig), byť i&nbsp;na ní bylo zoubků několik Jedna šupina bývá s&nbsp;druhou spojena kloubem což jedině u&nbsp;ryb ganoidních pozorováno. Podle kostry nutno rozděliti '''g. r.''' na chrupavčité (''Chondrostei'') a kostnaté (''Holostei''). Ganoidi chrupavčití (na př. jeseteři) mají místo páteře kromě skrovných výjimek (hlavně fossilních) trvalou chordu s&nbsp;pochvou, v&nbsp;níž uloženy párové desky chrupavčité nahoře i&nbsp;dole; z&nbsp;hořejších vyrůstají oblouky hořejší, z&nbsp;dolejších oblouky dolejší. {{Rozšířit|doplnit obrázek <br /><br />Č. 1521. Čásť páteře ganoidních ryb chrupavčitých (Polyodon s. Spatularia); ''ps'' hořejší trny (processus spinosi), pod nimi hořejší oblouky (''oh''), mezi nimi na chordé intercalaria; ''od'' dolejší oblouky, mezi nimiž také intercalaria (''i''). }} Mezi dvěma a dvěma takovými, na př. dolejšími, deskami viděti vždy po destičce menší (''intercalare'', vyobr. č. 1521.). Ganoidi kostnatí mají páteř různou měrou zkostnatělou, ano ossifikace omezena u&nbsp;některých ganoidů fossilních (''Heterocerci'') jen na žebra, trny a oblouky, často u&nbsp;kořene rozšířené a chordu obalující (''Pycnodus''). Dokonalejší obratle mají kostěné desky i&nbsp;dole (''hypocentrum''), neb i&nbsp;nahoře podobné desky párové (''pleurocentra''), obojí nezřídka tak rozšířené, že se po straně páteře v&nbsp;klikatých neb i&nbsp;rovnoběžných čarách stýkají (''Callopterus'' a&nbsp;j.), neb až na zřetelné švy srůstají, tak že se zdá, jako by každý obratel byl srostlý ze dvou, z&nbsp;nichž jen jeden nese oblouky. Recentní ganoidi kostnatí mají dokonalé rybí obratle dvojduté, jen kostlíni (''Lepidosteus'') na rozdíl ode viech ostatních ryb vypoukloduté (opistocoelní, vyobr. č. 1522.); hořejší oblouky mají s&nbsp;tělem obratle srostlé švem, jen Amia, Polypterus a některé '''g. r.''' fossilní mají mezi obloukem a tělem vrstvičku chrupavky. {{Rozšířit|doplnit obrázek<br /><br />Č. 1522. Lepidosteus, čásť páteře; ''ps'' hořejší trny, ''c'' kloub na přední části těla obratle vypouklodutého. }} Žebra (rodu ''Polyodon'' scházejí) upevněna na postranních výrostcích obratlů (tyto výrostky nejsou násadce příčné, nýbrž intercentra, něm. Basalstümpfe), a nikoli na tělech, jako na př. u&nbsp;ryb dvojdyšných. Konec páteře v&nbsp;podobě vlákna za posledním ještě vyvinutým obratlem ocasním bývá zakřiven i&nbsp;u&nbsp;'''g-'''ch ryb poněkud vzhůru, tak že základní články ploutve ocasní jsou většinou nebo téměř všecky (''Lepidosteus'' vyobr. č. 1523.) upevněny pod tímto koncem páteře i&nbsp;tenkrát, kdy se vně ploutev zdá býti souměrnou (homocerkie vnější, na př. foss. ''Caturus''); většina '''g-'''ch ryb má ploutev ocasní následkem toho různolaločnou, dolejší čásť její mnohem menší (u&nbsp;jeseterů), než lalok hořejší (heterocerkie). Jen zřídka jest ploutev ocasní zcela souměrná, vzadu zaokrouhlená (diphycerkie, foss. ''Macropoma''). {{Rozšířit|doplnit obrázek <br /><br />Č. 1523, Lepidosteus, ploutev ocasní s&nbsp;koncem páteře nahoru zakřiveným (heterocerkie vnitřní). }} Lebka Chondrosteí zůstává chrupavčitou a jen nahoře na povrchu jest pokryta krunýřem z&nbsp;kostěných štítů; také vezpod má úzký parasfenoid kostěný a ten rozšířen do zadu i&nbsp;pod počátek páteře. Ossifikované víčko žaberní složeno až i&nbsp;ze 3 částí (''operculum'', ''suboperculum'', ''interoperculum''). U&nbsp;'''g-'''ch ryb kostnatých jest také lebka pokryta nahoře dokonalým krunýřem z&nbsp;plátů kostěných (''Polypterus'') a nad to ossifikuje, podobajíc se v&nbsp;částech hlavních lebce ryb kostnatých, ano cranium ''Amie'' se zachovanou lebkou primordiální podobá se lebce Teleosteí dokonale. Kostlíni mají ovšem lebku do předu ve štíhlý čenich prodlouženou. Zuby nalézáme u&nbsp;recentních rodů nejen v&nbsp;dolejší čelisti, ale i&nbsp;na párové kosti radličné (''vomer'') a na parasfenoidu (''Polypterus''), nebo na vomeru, kostech patrových a v&nbsp;čelisti hořejší (''Lepidosteus''), nebo konečně kromě toho i&nbsp;na kostech mezičelistních a křídlových. Víčko žaberní složeno ze 3 (''interoperculum'' schází: ''Polypterus'' a ''Lepidosteus'') nebo z&nbsp;5 částí (''Amia''; interoperculum dvojité). {{Rozšířit|doplnit obrázek <br /><br />Č. 1524. Polypterus bichir, prsní ploutev; ''p'' propterygium, ''m'' metapterygium, mezi oběma chrupavč. mesopterygium; ''r'' radii prvé řady, mezi nimi a paprsky ploutve (''pl'') drobnější radii druhé řady.}} Suspensorium přední končetiny (prsní ploutve) složeno z&nbsp;prvotného chrupavčitého kruhu lopatkového, s&nbsp;lebkou spojeného, o&nbsp;3 výběžcích (hořejší jest asi tolik jako ''scapulare'', přední ''coracoideum'', zpodní ''clavicula'') a pak z&nbsp;druhotného pásma kostěného (nanejvýše o&nbsp;čtyřech částech); u&nbsp;ganoidů chrupavčitých zachována zejména prvotní chrupavka, kdežto u&nbsp;'''g-'''ch ryb kostnatých zase převládají řečené kosti krycí. Ploutev prsní složena ze článků základních (''basalia''), a to z&nbsp;pravidla ze tři (''propterygium'', ''mesopterygium'', ''metapterygium''), za nimiž následuje řada válcovitých článků (''radii'') a k&nbsp;distalním jich koncům připojených paprsků ploutve, mimo krajní veskrez článkovaných (vyobr. č. 1524.). Každá z&nbsp;obou ploutví břišních složena u&nbsp;ganoidů chrupavčitých z&nbsp;veliké chrupavky základní (''basale''), s&nbsp;níž na předu nepatrný rudiment pánve (Beckenplatte, Wiedersheim) někdy splývá v&nbsp;celek nedělený, pak z&nbsp;řady volných radií s&nbsp;připojenými k&nbsp;nim paprsky ploutevními; u&nbsp;'''g-'''ch ryb kostnatých (vyobr. č. 1525.) mají také někdy obě měkké ploutve břišní na přední části základní kosti (''basale'') po rudimentu pánve (r. ''Polypterus'' má i&nbsp;basale rozdělené v&nbsp;proximální čásť menší a distální <div>větší), jenž r. Amia schází. Hřbetní ploutev</div><div>jen u&nbsp;bichira zmínky zasluhuje; každý její</div>paprsek nese totiž vzadu 3—13 paprsků vedlejších, s&nbsp;osou těla rovnoběžných. Pokud se týče ostatní anatomie, třeba ku znakům shora uvedeným ještě dodati je toto. Mozek gan. ryb podobnou má úpravu, jako u&nbsp;ryb kostnatých, ale obě hemisféry jsou od mezimozku odděleny hlubokou ryhou. Svalnatý conus arteriosus — ještě jaksi tepající čásť srdce — má u&nbsp;všech ganoidů příčné řady chlopní; jen u&nbsp;rodů Polypterus a Lepidosteus jsou chlopně podlouhlé, ježto každá z&nbsp;nich z&nbsp;několika nad sebou položených chlopní splynula. {{Rozšířit|doplnit obrázek <br /><br />Č. 1525. Polypterus bichir, břišní ploutev; ''p'' dva rudimenty pánve (Beckenplatten, Wiedersheim), ''b'' basale ploutve břišní s&nbsp;oběma apofysami chrupavčitými, ''r'' radii prvé řady, ''pl'' paprsky ploutve břišní.}} Veliké {{Heslo|Abdominální pory|abdominální pory}} (v.&nbsp;t.) jsou dva, jen u&nbsp;některých jesetrů jest otvor takový lichý. Závitkovitá řasa (Spiralklappe) v&nbsp;tenkém střevě nalézá se v&nbsp;zadním jeho konci; jen u&nbsp;kostlínů (''Lepidosteus'') jest až na nepatrnou spirálnou vyvýšeninu vnitřní stěny střeva zakrnělá. Přívěsky vrátníkové (''appendices pyloricae'') má Lepidosteus četné, Polypterus jen jeden, a u&nbsp;jesetrů splývají všecky přívěsky v&nbsp;jedinou massu bez zřetelných hranic. Vejcovody samic r. Polypterus a Amia nejsou než přetvořené nálevkovité výrostky pobřišnice; jikry mají velikost různou, a jaké je rýhování žloutku, posud u&nbsp;všech ganoidů na jisto vyšetřeno není. Počet '''g-'''ch ryb recentních jest neveliký, známeť 8 rodů živých se 32 druhy, již jsou domovem ve všech světa dílech kromě Australie. Fossilních ovšem jest množství daleko větší, i&nbsp;náležejí k&nbsp;nejstarším obratlovcům vůbec. Jindy je dělívali prostě na dvé řádů: na ganoidy chrupavčité (''Chontrostei'', ''Placoganoidei'') a na ganoidy kostnaté (''Holostei'', ''Lepidoganoidei''). Nepočítáme-li k&nbsp;nim ryb dvojdyšných (''Dipnoi''), jako Günther a&nbsp;j., můžeme je s&nbsp;náležitým ohledem k&nbsp;formám vyhynulým rozděliti (Zittel), jak následuje: I. řád: ''Heterostraci'' (fossilní ''Pteraspis'' Kner a&nbsp;j. rody z&nbsp;útvaru silurského a devonského). II. řád: ''Aspidocephali'' (na př. ''{{Heslo|Cephalaspis}}'' Ag. [v.&nbsp;t.], z&nbsp;útvaru devonského). III. řád: ''Placodermi'' (foss. ''Pterichthys'' Ag., ''Coccosteus'' Ag. a&nbsp;j. rody palaeozoické). IV. řád: ''Chondrostei''; 1. čeleď: ''Acipenseridae'' (jeseteři); 2. čeleď: ''Spatulariidae'' (recentní ''Polyodon'' = ''Spatularia'' Lac., ''Psephurus'' Günth.). V. řád: ''Acanthodi'' (permský rod ''Acanthodes'' Ag., devonský ''Diplacanthus'' Ag. a&nbsp;j.; někteří, na př. Frič, je k&nbsp;Selachiím počítají). VI. řád: ''Crossopterygii''; 1. čeleď: ''Phaneropleuridae'' (devonské ryby ''Phaneropleuron'' Huxl. a&nbsp;j.); 2. čeleď: ''Coelacanthidae'' (foss. ryby od kamenouhelného útvaru až po křídový; ''Macropoma'' Ag., ''Coelocanthus'' Ag. a&nbsp;j.); 3. čeleď: ''Cyclodipteridae'' (palaeozoické ryby ''Dendrodus'' Ow., ''Glyptolepis'' Ag. a&nbsp;j.); 4. čeleď: ''Rhombodipteridae'' (permská ''Megalichthys'' a&nbsp;j.; 5. čeleď: ''Polypteridae'' (recentní bichir, ''Polypterus'' Geoffr.). VII. řád: ''Heterocerci''; 1. čeleď: ''Palaeoniscidae'' (palaeozoické ryby ''Palaeoniscus'' Ag., ''Amblypterus'' Traq., ''Gyrolepis'' Ag. a&nbsp;j.); 2. čeleď: ''Platysomidae'' (''Platysomus'' Ag. v&nbsp;útvaru kamenouhelném a devonském). VIII. řád: ''Lepidostei''; 1. čeleď: ''Stylodontidae'' (''Dapedius'' Ag. a&nbsp;j. z&nbsp;útvaru permského, triasu a liasu); 2. čeleď: ''Sphaerodontidae'' (mesozoické ryby, ''Lepidotus'' Ag. a&nbsp;j.); 3. čeleď: ''Saurodontidae'' (''Pholidophorus'' Ag. a&nbsp;j. z&nbsp;týchž vrstev); 4 čeleď: ''Rhynchodontidae'' (''Aspidorhynchus'' Ag. liasu, z&nbsp;útvaru křídového a&nbsp;j.); 5. čeleď: ''Ginglymodi'' (recentní ''Lepidosteus'' Ag.). IX. řád: ''Amioidei''; 1. čeleď: ''Microlepidoti'' (foss. ''Pachycormus'' Ag. atd. z&nbsp;útvaru jurského a&nbsp;j.); 2. čeleď: ''Cyclolepidoti'' (jurský ''Caturus'' Ag. a&nbsp;j.); 3. čeleď: ''Halecomorphi'' (recentní ''{{Heslo|Amia}}'' [v.&nbsp;t.]. pak několik rodů mesozoických). X. řád: ''Pycnodontes'' (foss. rody ''Gyrodus'' Ag., ''Pycnodus'' Ag. a&nbsp;j. z&nbsp;útvaru jurského, křídového a z&nbsp;eocénu). Jak bylo již řečeno, novější systematikové neuznávají '''g.&nbsp;r.''' za samostatný celek; tak Woodward v&nbsp;katalogu fossilních ryb musea britského počítá na př. čeledi ''Phaneropleuridae'' a ''Coccosteidae'' k&nbsp;rybám dvojdyšným a vedle ryb dvojdyšných, přičnoústých a chimér zavedl tyto dvě podtřídy: ''Ostracodermi'' (ganoidi ''Pteraspis'', ''Cephalaspis'', ''Pterichthys'', ''Asterolepis'' a&nbsp;j. rody fossilní ve 3 řádech a 5 čeledích) a ''Teleostomi''. Tuto druhou podtřídu dělí na řády ''Crossopterygii'' a ''Actinopterygii''; ostatní '''g.&nbsp;r.''', co jich bylo shora uvedeno, náležejí i&nbsp;do řádu ''Crossopterygii'' i&nbsp;v&nbsp;řád ''Actinopterygii'' (podřadí ''Chondrostei'', čeledi: ''Palaeoniscidae'', ''Platysomatidae'', ''Catopteridae'', ''Chondrosteidae'', ''Acipenseridae'', ''Polyodontidae''). Z&nbsp;recentních ryb gan. v&nbsp;řekách českých zřídka polapen bývá jeseter obecný (''Acipenser sturio'' L.); domovem původně v&nbsp;mořích evropských. Z&nbsp;fossilních ganoidů popsal Barrande silurské druhy: ''Asterolepis bohemicus'' Barr. a ''Coccosteus Agassizi'' Barr. z&nbsp;Chotče, ''Coccosteus Friči'' Barr. ze Švagerky, ''Coccosteus primus'' Barr. z&nbsp;Koněprus a ''Gompholepis Panderi'' Barr. z&nbsp;Chotče; druh posléze uvedený počítá Frič k&nbsp;rybám dvojdyšným. Týž ve svém díle o&nbsp;fauně plynových lupkův a vápenců permských popsal posud druhy: ''Megalichthys nitens'' Fr. a ''Trissolepis Kounoviensis'' Fr. (z&nbsp;podřádu ''Chondrostei'') z&nbsp;Kounové, z&nbsp;čeledi Palaeoniscid ''Pyritocephalus sculptus'' Fr. z&nbsp;Nýřan, ''Sceletophorus biserialis'' Fr. a ''Phanerosteon pauper'' Fr. z&nbsp;Třemošné, ''Amblypterus Kablikae'' Gein., ''A.&nbsp;verrucosus'' Fr., ''A.&nbsp;Vratislavensis'' Ag., ''A.&nbsp;Rohani'' Heck. (H.&nbsp;Kalná, Nýřany, Broumov, Semily a&nbsp;j.), pak druh »incertae sedis« ''Acentrophorus dispersus'' Fr. Z&nbsp;křídového útvaru českého popsány druhy: ''Dercetis Reussi'' Fr., ''Pycnodus complanatus'' Ag., ''P.&nbsp;scrobiculatus'' Reuss a ''P.&nbsp;cretaceus'' Ag., ''Phyllodus cretaceus'' Reuss, ''Sphaerodus tenuis'' Reuss, ''Gyrodus mammillaris'' Ag., ''G.&nbsp;quadratus'' Reuss, ''G.&nbsp;angustus'' Ag., ''G.&nbsp;Münsteri'' Ag., ''Semionotus'' Ag. (?), ''Macropoma speciosum'' Reuss a ''M.&nbsp;forte'' Fr. Zittel nad to uvádí z&nbsp;Čech druh ''Cephalaspis Murchisoni'' Ag. z&nbsp;útvaru silurského. {{Prostrkaně|Literatura}}. Kromě učebnic o&nbsp;srovnavací anatomii (Owen, Gegenbaur, Wiedersheim) a palaeontologii (Zittel, viz: Joh. Müller, Ueber den Bau und die Grenzen der Ganoiden (Abh. der Berl. Akad. d. Wiss., 1834); Fr. Leydig, Ueber Polypterus Bichir (Zeitschr. f. wiss. Zool., sv. V.); O. Hertwig, Das Hautskelet der Gan. (Morphol. Jahrb., 1878); F. M. Balfour a W. N. Parker, On the Structure and Development of Lepidosteus (Philos. Transact., 1882); Dr. Fr. Cafaurek, Das Skelet der jetzt lebenden Knochenganoiden (Programm něm. gymn. v&nbsp;Praze na Malé Straně, 1883); H. B. Pollard, On the Anatomy and phylogen. Position of Polypterus (Zool. Jahrb., 1892). — O&nbsp;českých fossilních rybách: J. Barrande, Systême Sil. du Centre de la Boh. (I. Part. Suppl. Vol. I., 1872); A. Fritsch, Die Reptilien und Fische der böhm. Kreideformation (Praha, 1878); týž, Fauna der Gaskohle und Kalksteine d. Permformation Böhmens (sv. III., seš 2., 1893; seš. 3., 1894). ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ganoidní ryby]] bani4pkpm2c2rnt8c54o3xqoj878fet Ottův slovník naučný/Gangri 0 87692 321861 289443 2026-04-21T06:13:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321861 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gangri | PŘEDCHOZÍ = Gangraenosní | DALŠÍ = Ganilh }} {{Textinfo | TITULEK = Gangri | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;902. {{Kramerius|nkp|63afb4e0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gangri''', horské pásmo v&nbsp;jihozáp. Tibetu, při pramenech Indu, táhnoucí se podél pravého břehu této řeky. Nejvyšší známá hora jest Rakipuši (7788&nbsp;''m'') v&nbsp;záp. části, kdežto ve východní části má h. Kailas, podle níž se též někdy celé pásmo nazývá, pouze 6728&nbsp;''m''. Horstvo to jest posvátné Hindům, kteří v&nbsp;něm ctí sídlo bohů, a pramen řek hindustánských. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Gangri]] fkwz962mxy4m86odbp7v720y1zf9loe Ottův slovník naučný/Gangotri 0 87693 321860 289444 2026-04-21T06:13:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321860 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gangotri | PŘEDCHOZÍ = Ganglion | DALŠÍ = Gangraena }} {{Textinfo | TITULEK = Gangotri | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;900. {{Kramerius|nkp|63422600-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Gangotri''', pověstná horská svatyně Hindů v&nbsp;Garhválu, 13&nbsp;''km'' sz. od pramenů Gangy. Ve výši 3144&nbsp;''m'' n.&nbsp;m. nalézá se nevelká, čtyřhranná budova, as 6&nbsp;''m'' vysoká, v&nbsp;jejímž temnu stojí sochy Gangy, Bhágírathí a jiných mythologických bytostí. Svatyně jest hojně navštěvovaným místem poutnickým a zdejší svěcená voda jest proslulá v&nbsp;celém Hindostánu. Velkolepé okolí. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Gangotri]] cr8bhbpdu4eahgkd2vjkoucbxvytbdc Ottův slovník naučný/Gelatina 0 90609 321874 295500 2026-04-21T06:13:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321874 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gelatina | PŘEDCHOZÍ = Gelati Lorenzo | DALŠÍ = Gelatinografie }} {{Textinfo | TITULEK = Gelatina | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;999–1000. {{Kramerius|nkp|8ee569c0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Gelatina''' jest nejjemnější, zcela bezbarvý klih, připravený z&nbsp;různých částí živočišných. Kůže, chrupavky a vazy obratlovců, plovací měchýře ryb atd., doznávají za delšího styku s&nbsp;vodou, zejména za varu, zvláštní proměny, přecházejíce částečně v&nbsp;roztok, který po do statečné koncentraci tuhne v&nbsp;hmotu zprvu huspeninovitou, posléze po úplném zaschnutí více méně tuhou, pružnou a průsvitnou, která v&nbsp;surovém stavu slove {{Prostrkaně|{{Heslo|Klih|klih}}}} (v.&nbsp;t.) a bývá temně zbarvena. Z&nbsp;klihu se připravuje '''g.''' mimo jiné způsoby takto: klih ostaví se delší dobu pod silným octem, až nabotná, zbaví se pak octa delším pobytem pod vodou, taví se při teplotě pokud možná nízké a vylévá se na desky skleněné, kdež ztuhne v&nbsp;průsvitné plátky '''g-'''ny. Je-li třeba, barví se '''g.''' při tavení příslušnými barvivy. '''G.''' pro svoji vlastnost, že botná horkou vodou a poskytuje lepivý maz, dochází podobného užití jako klih, jen že ku&nbsp;pracem mnohem jemnějším. Mimo to potřebuje se ve farmacii ('''g.''' ''animalis'') i&nbsp;jinde k&nbsp;zahušťování tekutin i&nbsp;k&nbsp;suspendování hmot tuhých (ve fotografii). — Také výslaz mnohých částí bylinných za horka neb studená získaný a zaschlý poskytuje lepivou hmotu (klovatinu), t.&nbsp;zv. '''g-'''nu bylinnou, arabské gumě nikoliv nepodobnou. Jsou to zejména kořeny rostlin ''Symphytum officinale'', ''Althaea officinalis'' a j., a pak kořen salepový příslušný několika druhům rostlin vstavačovitých (''Orchideae''). Sem patří i&nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Agar-agar|agar-agar}}}} (v.&nbsp;t.) čili '''g.''' japonská nebo čínská. Chemická povaha hmot těchto není ještě zcela objasněna. Pro mnohé udává se vzorec buničiny C<sub>6</sub>H<sub>10</sub>O<sub>5</sub> buď jednoduchý, nebo vícenásobný po odečtení několika molekul vody. Jiní přisuzují jim ustrojení složitější. — '''G.''' {{Prostrkaně|třaskavá}} vzniká zvláštními manipulacemi z&nbsp;bavlny střelné a jest důležita při výrobě moderního střeliva. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Gelatina]] 7sao9ledyeug7epm9eg686sjb14vsrt Ottův slovník naučný/Grigorovič 0 90984 321974 296424 2026-04-21T06:14:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321974 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grigorovič | PŘEDCHOZÍ = Grigorjev | DALŠÍ = Grijalva }} {{Textinfo | TITULEK = Grigorovič | AUTOR = [[Autor:Konstantin Jireček|Konstantin Jireček]], [[Autor:Karel Štěpánek|Karel Štěpánek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;485. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n474/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Viktor Grigorovič }} {{Forma|proza}} '''Grigorovič: 1) G.''' {{Prostrkaně|Ivan Ivanovič}}, církevní spisovatel a archaeolog ruský (* 1792, † 1852), vzdělal se v duchovní akademii petrohradské a byl knězem při carském dvoře. Hlavní jeho spisy jsou: ''Bělorusskij archiv drevnich gramot'' (Moskva, 1824); ''Istoričeskija svěděnija o žizni sv. Mitrofana'' (Petrohrad, 1832); ''Perepiska pap s ros. gosudarjami v XVI. věkě'' (t., 1834); ''Sobranija sočiněnij Georgija Konisskago'' (t., 1835); ''Sočiněnija duchovnago soděržanija'' (tam., 1862). Mimo to redigoval »Akty istoričeskije« (4 díly) a »Akty otnosjaščijesja do istoriji zap. Rossiji« (4 d.). '''2) G.''' {{Prostrkaně|Viktor Ivanovič}}, filolog a cestovatel slovanský, jeden ze zakladatelův slavistiky na Rusi (* 30. dub. 1815 ve vsi Antonovce v jelisavetgradském újezdě chersonské gubernie — † 19. pros. 1876 v Jelisavetgradu). Matka jeho, rodilá Šelechovská, byla Polka: otec, Rus z černigovské gubernie, byl ispravnikem (administrativním úředníkem). '''G.''' studoval u mnichů basilianů v Umani a na universitě v Charkově. Dle přání otcova měl pak v Petrohradě vstoupiti do státní služby, než on dle vlastního přání studoval klassickou filologii v Derptě r. 1834 — 38 a již 1839 poslán na universitu do Kazaně s úkolem přednášet řeckou filologii, ale připravit se ku kathedře slavistiky, jejíž zřízení tehdá projektováno. První práce jeho nalezly příznivého posouzení u Vostokova a jiných. V l. 1844—47 vykonal cestu po zemích slovanských. První ze slavistů se odvážil do vnitra Turecka. Za velikých překážek se strany nevědomých mnichův prohlédl archivy a knihovny klášterův Athonských, bez povolení turecké vlády projel Makedonii ze Solunu přes Bitol do Ochridu a odtud přes Veles do Sěru, shledávaje hlavně památky po slovanských apoštolích a jejich učedlnících, navštívil Rylský klášter a přes Sofii, Plovdiv a Trnovo po celoročním pobytu v Turecku přijel do Valachie. Na té cestě shromáždil i velikou sbírku rukopisů. Popis jeho cesty (''Očerk putěšestvija po Evropejskoj Turcii''), vydaný v Kazani r. 1848, podruhé v Moskvě r. 1877, při veškeré stručnosti obsahuje přebohatý materiál literárněhistorický, archaeologický a národopisný. Dále procestoval Valachii, Chorvátsko, Dalmácii, delší čas pobyl v Praze (české články jeho: ''Svědectví o slovanských apoštolích v Ochridě'', ČČM., 1848, o bulh. školách ve »Květech«) a přes Prusko se navrátil do vlasti. Byl pak professorem slavistiky na universitě v Kazani r. 1847— 1864 (kromě doby r. 1849—50, kde Bodjanský z politických příčin přesazen do Kazaně a G. na jeho místo do Moskvy) a na nově založené universitě v Oděsse r. 1864 — 76; na pensi se uchýlil do Jelisavetgradu, ale tam brzo zemřel. Velikých prací, jaké se od něho očekávaly, nepodnikl pod vlivem nepříznivých okolností let padesátých, ba i vydáván sebraných rukopisných památek přenechával Šafaříkovi, Srezněvskému a Jagićovi. Sepsal však celou řadu menších pojednání o staroslovanském písemnictví, o apoštolích slov., o sv. Klimentu ochridském, o hlaholici, o listinách cařihrad. patriarchátu, o dějinách Srbska v XIV. a XV. stol. (''Ob otnošenijach Serbii k sosědnim gosudarstvam'', Kazaň, 1859), o bulh. historii X. st., o archaeologii jižní Rusi a Krimu (hlavně: ''Zapiska antikvara o pojezdkě na Kalku i Kalmius, v Korsunskuju zemlju'' atd., Oděssa, 1874), o našem Komenském (1871) atd. Všechny tyto práce, plné důležitých zpráv z málo známých rukopisův a cenných poznámek o nesnadných otázkách, svědčící o veliké zečtělosti, zasluhovaly by souborného vydání. '''G.''' byl jeden z prvních byzantologů na Rusi. Osobně byl muž skromný a originální, nakloněný k mysticismu, ale při tom nadšený idealista. Rukopisné sbírky jeho nalézají se v knihovně oděsské university a v Rumjancovském museu v Moskvě (A. Viktorov, Sobranie rukopisej V. J. '''G'''-a, Moskva, 1879; V. N. Močulského popis rukopisů '''G'''-ových v Oděsse v Letopisu tamn. hist.-fil. spolku r. 1889— 1890). Z pozůstalosti vydána i čtení jeho universitní: ''Obzor slav. literatur'' ve »Filol. Zápiskách« a zvláště ve Voroněži r. 1880 a ''Slavjanskija narěčija'' v »Rus. filol. Věstníku« a v zvl. výtisku ve Varšavě, 1884. Životopisné zprávy: Srezněvský o Bodjanském, G-ovi a Preisovi (1878) ve Sborníku petrohr. akad.; Th. Uspenský, Vospominanija o V. J G-ě (Oděssa, 1890); Kočubinský v »Slav. Obozrěniji« 1892, III sv. 11 a 12. R. 1892 postaven '''G'''-ovi pomník v Jelisavetgradě. Podobizna ve »Světozoru« r. 1877. KJk. '''3) G.''' {{Prostrkaně|Dmitrij Vasiljevič}}, spis. ruský (* 1822 v Simbirsku), ztrativ záhy otce, vychován byl v duchu francouzském pod vlivem matky, dcery royalisty de Varmonta, jenž zahynul pod guillotinou. Jako chlapec osmiletý dán byl do franc. pensionátu v Moskvě a později na inženýrskou školu v Petrohradě, kde byl spolužákem Dostojevského, Totlebena a a Radeckého. Nemaje však náklonnosti k mathematickým vědám, zabýval se hlavně kreslením, a když byl potrestán karcerem, že z roztržitosti opomenul pozdraviti velkoknížete Michajila Pavloviče, matka polekaná touto přísností, svolila, aby '''G.''' přestoupil na uměleckou akademii, kde setrval dvě léta. Na literární dráhu uvedla ho známost s Pljušarem a Někrasovem (1841) a prvními pracemi jeho byly překlady pro sborníky Pljušarovy, články a povídky do časopisu »Litěraturnaja Gazeta« (''Těatraljnaja kareta, Sobačka'') a pro sborníky Někrasova (''Štuka polotna, Petěrburgskije šarmanščiki''). Sblíživ se s kroužkem bratří Beketových, zachvácen byl touhou napsati něco vážného a záhy vystoupil se svými povídkami ''Děrevňa'' (»Otěčestv. Zapiski«, 1846) a ''Anton Goremyka'' (»Sovremennik«, 1847), jimiž okamžitě dobyl si zvučného literárního jména. Potom následovala řada menších povídek ze života petrohradského, jako ''Suslikov'' (1848), ''Svistulkin, Sosědka, Škola gostěprijimstva'', dále romány ''Proseločnyja dorogi'' (1852), ''Rybaki'' (t. r.), ''Pereselency'' (1855), ''Dva geněrala'' (1864) a cestopis ''Korabl Retvizan'', popis cesty kolem světa, kterou '''G.''' podnikl v l. 1858 — 59. Od let šedesátých přestává býti literárně činným a soustřeďuje svoji činnost ve společnosti pro podporu umění, nejprve jako její spoluzakladatel a pak jako tajemník. Zde získal si hlavní zásluhu o zřízení kreslířské školy a pozoruhodného uměleckého musea, jsa zároveň povolaným rádcem a podporovatelem mladých talentů. Uspořádav sbírky musea (1883), '''G.''' opět vstoupil do popředí literárního ruchu s novou řadou povídek, z nichž zasluhují zmínky hlavně ''Gutaperčevyj maljčik'' a ''Akrobaty blagotvoritěljnosti''. Neméně jsou zajímavy jeho ''Vospominanija'' (1893). Literární význam '''G'''-e soustřeďuje se v prvních dvou větších povídkách: jeho ''Děrevňa'' a ''Anton Goremyka'' jsou historickým pomníkem své doby. '''G.''' první uvedl ruské slovesné umění v těsný a truchlivý svět ruského sedláka. Jako Fedotov v malířství první jal se zobrazovati prostý život ruského lidu a stal se zakladatelem ruského genru, tak '''G.''' v slovesném umění neštítil se líčiti vrstvy lidové nevolnictvím ujařmené a předstihl takto Turgeněva, jehož »Lovcovy Zápisky« (1852) pokládány byly rovněž za protest proti nevolnictví. '''G.''' nedostihuje Turgeněva v ohledu uměleckém, ani v prohloubení psychologickém, ale za to líčí jasněji a bezprostředněji hrůzy nevolnictví. Před ním ruská literatura sestupovala jen ku drobnému měšťanstvu a chudému úřednictvu, kdežto '''G.''' poprvé celou povídku zasvětil životu obyčejného lidu, neobestřeného poetickými pověrami a legendami jako u Gogola (»Večera na chutorě bliž Dikaňki« ani žertovného a směšného jako u Dala. Těmito pracemi '''G.''' okamžitě dostihl vrcholu své tvorby. Ostatní práce jeho ze života lidu (»Rybaki«, »Pereselency«) vynikají též pozoruhodnou mluvou, vzácnou zaokrouhleností umělecké formy, krásnými popisy přírody, ale poněkud trpí rozvláčností a melodramatismem, připomínajícím franc. školu romantickou. Z jeho petrohradských povídek, v nichž líčí hlavně šviháky a lidí tlačící se do vyšší společnosti, vynikají »Akrobaty blagotv.« jako typický obraz filanthropie honící se za karriérou. Souborné spisy '''G'''-ovy vydány byly r. 1859, 1872 a 1890, 10 d. Do češtiny byly přeloženy »Nebožák Antonín« (Lumír, 1860, přel. É. Vávra), »Kaučukový hoch« (Národní Listy, 1884, přel. A. Šlechtová) a několik menších povídek. V Národním divadle sehráno bylo spracování jeho povídky od Kazanceva »Škola pohostinství«. Podobiznu jeho přinesla »Zlatá Praha« roku 1894. Šnk. '''4) G.''' {{Prostrkaně|Nikolaj Ivanovič}}, spis. rus., syn '''G'''e 1) (* 1835 — † 1889), vzdělav se na universitě petrohradské, byl správcem archivu a knihovny synodální. Vydal: ''Obzor pravoslavných monastyrej v Rossiji so vremeni uveděnija štatov po duchovnomu vědomstvu do 1862 g.'' a petrohradskou akademií vyznamenaný spis ''Kancler graf A. I. Bezborodkov v svjazi s sobytijami jego vremeni'' (Petroh., 1880). Mimo to redigoval synodou vydávané dílo »Sobranije mněnij i otzyvov mosk. mitrop. Fiiareta« {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] tgj79zjtxi8rbj292fiq7iifx8vtr3n Ottův slovník naučný/Gurko 0 90985 321988 296425 2026-04-21T06:14:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321988 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gurko | PŘEDCHOZÍ = Gurkhové | DALŠÍ = Gurlitt }} {{Textinfo | TITULEK = Gurko | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;627. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n474/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Josif Gurko }} {{Forma|proza}} '''Gurko''' {{Prostrkaně|Josif Vladimirovič}}, ruský generál jízdy (* 1828). Pochází ze staré šlechtické rodiny ruské a vychován byl ve sboru pážat, r. 1852 stal se setníkem v pluku gen. Děbiče, ve kterém súčastnil se války krimské. R. 1863 jako plukovník bojoval v povstalém Polsku, r. 1867 stal se generálem a velitelem gardového pluku, r. 1873 velitelem gardové brigády a r. 1876 velitelem gardové divise jezdecké. R. 1877 účastnil se války rusko-turecké, ve které se mnohokráte vyznamenal. Bylo mu svěřeno velení předního voje, který měl obsaditi některé důležité průsmyky balkánské, což '''G.''' znamenitě provedl. Odtud byl jedním z nejlepších vojevůdců ruských v té válce. Ke jménu '''G'''-vu pojí se dobytí Trnova, obsazení průsmyků balkánských, zejména Šipky, porážky Turků u Uflon, Kazanlika, Zagorje, Džuranli, dobytí nepřátelských opevnění u Horního Dubňaku a Teliše, zimní přechod přes Balkán, po němž svedl třídenní udatný boj u Plovdiva (poč. ledna r. 1878) a pronásledoval rozbitou armádu nepřátelskou až ke Drinopoli. Srv. Jepančin, Očerk dějstvij zapadnago otrjada gen.-adjutanta '''G.''' (Petrohrad, 1893, 3 části). Po válce v dubnu r. 1879 jmenován '''G.''' generálním guvernérem v Petrohradě s mimořádnou mocí, ale již r. 1880 zbaven úřadu, když se mu nejen nepodařilo zameziti attentáty na cara Alexandra II., nýbrž když i udělil milost dopadeným nihilistům. Teprve r. 1882 ustanoven za velícího generála v Oděsse a r. 1883 stal se gener. guvernérem pro země »poviselské« ve Varšavě. V úřadě tom vystupoval dle intencí nového cara Alexandra III. velmi přísně proti živlu polskému, tak že jeho vláda značí vrchol násilné politiky proti Polákům, v níž policie stala se neobmezeným pánem. Po nastoupení Mikuláše II. (1894) vystřídán byl hr. Šuvalovým a odebral se na dovolenou do ciziny. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] jinb2eh1fvzmlwrvjbffndpsl8gtmtv Ottův slovník naučný/Grjazovec 0 91151 321975 297588 2026-04-21T06:14:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321975 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grjazovec | PŘEDCHOZÍ = Grivois | DALŠÍ = Grjazsko-caricinská železnice }} {{Textinfo | TITULEK = Grjazovec | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;501. [http://archive.org/details/ottvslovnknauni38ottogoog/page/501/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Grjazovec }} {{Forma|proza}} '''Grjazovec''', újezdní město v ruské gub. vologdské, 45 ''km'' jjv. od Vologdy, 230 ''m'' n. m., po obou stranách potůčku Ržavky uprostřed bažin, při železnici z Jaroslavle do Vologdy, se 2337 ob. (1888), kteří se živí polním hospodářstvím, pletením punčoch a rukavic a malým obchodem se lnem jakož i vývozem koží do Archangelska. — {{Prostrkaně|Grjazovský újezd}} v jihozáp. části gubernie vologdské, na jih od ř. Suchony, má rozlohu 7853,5 ''km''², jest nepatrně kopčitý (nejvyšší kopec Svatá hora jen 43 ''m'' relat. výšky), náleží k poříčí Suchony. Z močálů jest největší slatina Georgjevská Obyv. (97.930 r. 1888) živí se hlavně polním hospodářstvím. Z průmyslu uvésti jest hlavně výrobu hrubého plátna a nití. {{Konec formy}} 4zx8y4hpqt75bygwd7vzl01bx2s61rd Ottův slovník naučný/Grjazsko-caricinská železnice 0 91152 321976 297589 2026-04-21T06:14:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 321976 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Grjazsko-caricinská železnice | PŘEDCHOZÍ = Grjazovec | DALŠÍ = Grlachovo }} {{Textinfo | TITULEK = Grjazsko-caricinská železnice | AUTOR = [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1896. s.&nbsp;501. [http://archive.org/details/ottvslovnknauni38ottogoog/page/501/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Grjazsko-caricinská železnice''' v ruské gubernii tambovské jest majetkem soukromé společnosti, má rozchod drah ruských 1,524 ''m'' a skládá se z trati grjazsko-borisogljebské z r. 1869 o délce as 214 ''km'', z trati borisogljebsko-caricinské z r. 1870 o délce as 460 ''km'' a pak ze spojení stanice Grjazi přes Lipeck se stanicí Donem na Donu z r. 1878 o délce as 80 ''km'', čímž se nabylo též spojení se stanicí Jelcem a tím s Orlem a přes Uslovaju s Tulou; mimo to náleží jí odbočka z Alexiva do Urjupinské, o délce 35 ''km''. Náklad pořizovací činí asi 48,3 mill. rublů pap a opatřen byl akciemi (as 20,6 mill.) a obligacemi prioritními, jež přijal na se stát. Správa společnosti jest v Petrohradě a ředitelství provozovací sídlí v Borisogljebsku; r. 1890 vynesla '''g.-c. ž.''' celkem čistého užitku 4,220.355 rublů, který, pokud se týče trati grjazsko-borisogljebské, připadá společnosti, pokud však jde o trati ostatní, náleží též dílem státu; největší množství nákladu tvoří petrolej (r. 1890 asi 309.000 ''t'') a obilí (r. 1890 asi 464.000 ''t''). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk]]''. {{Konec formy}} fv30y9jaov1zp5zx4be92jzmbpsxg0e Stránka:Bible kralická (1613) 1-3.pdf/110 250 94243 321674 308089 2026-04-21T03:41:22Z Shlomo 1042 korektura do konce kap. 14 321674 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>yzop, {{Verš|14|50}} {{Poznámka po straně|Muſyľ býti přitom gedẽ wrabec zabit,}} Y zabige wrabce gednoho/ [a wycedj krew] do nádoby hliněnné nad wodau žiwau: {{Verš|14|51}} A wezma dřewo cedrowé/ a yzop/ a čerwec dwakrát barwený/ {{Poznámka po straně|A druhý žiwý wkrwi a v wodě z kaupán.}} a wrabce žiwého/ omočj to wſſecko we krwi wrabce zabitého/ a v wodě žiwé/ a pokropj domu toho ſedmkrát. {{Verš|14|52}} A tak když očiſtj dům ten krwj wrabce/ a wodau žiwau a ptákem žiwým/ dřewem cedrowým/ yzopem/ a čerwcem dwakrát barweným, {{Verš|14|53}} {{Poznámka po straně|Potom na pole wypuſſtěn.}} Wypuſtj wen wrabce žiwého z měſta na pole/ a očiſtj dům ten/ [y] budeť čiſtý. {{Verš|14|54}} Ten geſt zákon o wſſeliké ráně maľomocenſtwj a poſſkwrny černé, {{Verš|14|55}} A maľomocenſtwj raucha y domu, {{Verš|14|56}} Y otekliny, praſſiwiny a poſſkwrny poběľawé: {{Verš|14|57}} K vkázánj kdy geſt kdo čiſtý/ a neb kdy geſt kdo nečiſtý: Tenť geſt Zákon maľomocenſtwj. </div> <section end=lv-14 /><section begin=lv-15 /> {{Kapitola|15}}<div class="intro"> Kapitola <span class="rimske-cislice">XV.</span> O nečiſtotě mužſké 19. a ženſké/ y očiſſťowánj gich. </div><div class="text"> {{Verš|15|1}} <span class="iniciala">M</span>Ľuwiľ pak Hoſpodin Mogžjſſowi a Aronowi, řka; {{Verš|15|2}} Mľuwte ſynům Izraelſkým a rcete gim; {{Poznámka po straně|Muž, tok ſemene trpjcý, poſſkwrňowaľ wſſeho na čemž koli}} Kdyžby který muž trpěľ tok ſemene z těľa ſwého/ nečiſtý bude: {{Verš|15|3}} Tato pak bude nečiſtota geho, w toku geho: [Geſtliže] wypěňuge těľo geho tok ſwůg/ a neb že by ſe zaſtawiľ tok w těle geho/ nečiſtota geho geſt. {{Verš|15|4}} {{Poznámka po straně|Ležeľ,}} Každé ľůže, na němž by ležeľ, kdož má tok ſemene, nečiſté bude: {{Poznámka po straně|Seděľ,}} a wſſecko, na čemž by ſeděľ, nečiſté bude. {{Verš|15|5}} A kdož by ſe dotekľ lůže geho, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, a bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|6}} A kdo by ſedľ na to, na čemž ſeděľ ten, kdož má tok ſemene, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|7}} Geſtli žeby ſe kdo dotekľ těľa trpjcýho tok ſemene, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|8}} {{Poznámka po straně|Na koho plinuľ.}} A geſtližeby ten, kdož trpj tok ſemene, plinuľ na čiſtého, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|9}} Každé ſedľo, na němžby ſeděľ ten, kdož má tok ſemene, nečiſté bude. {{Verš|15|10}} A kdožbykoli dotekľ ſe něčeho, což byľo pod njm, nečiſtý bude až do wečera: a kdožby co z toho neſľ, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, a bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|11}} {{Poznámka po straně|Koº ſe dotekľ/ aneb ſám od giného dotčen byľ.}} Kohožby ſe pak dotekľ ten, kdož má tok ſemene, a neumyľ rukau ſwých wodau, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|12}} Nádoba hliněná, kteréžby ſe dotekľ ten, kdo má tok ſemene, bude rozbita, a každá nádoba dřewěná wodau wymyta bude. {{Verš|15|13}} Očiſſtěnj muže, tok ſemene trpjcýho.}} Kdyžby pak očiſſtěn byľ ten, kdož tok ſemene trpěľ, od toku ſwého, ſečte ſedm dnj po ſwém očiſſtěnj, a zpéře raucha ſwá, a wodau žiwau zmyge těľo ſwé, y bude čiſt. {{Verš|15|14}} Potom dne oſmého wezme ſobě dwě hrdličky aneb dwé hoľaubátek, a přigda před Hoſpodina ke dweřjm Stánku vmľuwy, dá ge knězy. {{Verš|15|15}} Kterýž obětowati ge bude, gedno za hřjch a druhé w obět zápaľnau: a očiſtj geg kněz před Hoſpodinem od toku geho. {{Verš|15|16}} Muž, z něhož by wyſſľo ſýmě ſcházenj, zmyge wodau wſſecko těľo ſwé, a bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|17}} Každé raucho y každá kůže, na njž by byľo ſýmě ſcházenj, zeprána bude wodau, a nečiſtá bude až do wečera. {{Verš|15|18}} {{Poznámka po straně|Manželé nečiſtj.}} Žena také, s kterauž by obýwaľ muž ſcházenjm ſemene, [oba] zmygj ſe wodau, a nečiſtj budau až do wečera. {{Verš|15|19}} {{Poznámka po straně|Žena w nemocy ſwé přirozené}} Žena pak, když by trpěľa nemoc ſwau, a tok krwe byľ by z těľa gegjho, za ſedm dnj oddělena bude: každý, kdož by ſe gj dotekľ, nečiſtý bude až do wečera. {{Verš|15|20}} Na čemž by koli ležeľa [w čas] oddělenj ſwého, nečiſtéť bude: tolikéž, na čem by koli ſeděľa, nečiſté bude. {{Verš|15|21}} Také kdož by ſe dotekľ lůže gegjho, zpéře raucho ſwé, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|22}} Kdož by ſe koli dotekľ toho, na čemž ſeděľa, zpéře raucha ſwá, a vmyge ſe wodau, y bude nečiſtý až do wečera. {{Verš|15|23}} Což by koli byľo na lůži tom, neb na gaké by koli wěcy ſeděľa, a dotekľ by ſe toho někdo, nečiſtý bude až do wečera. {{Verš|15|24}} Geſtliže by kdo ſpaľ s nj, a byľa by nečiſtota gegj na něm, nečiſtý bude za ſedm dnj: y každé lůže, na němž by ſpaľ, nečiſté bude. {{Verš|15|25}} {{Poznámka po straně|Žena w nemocy mimo obyčegný ſwůg čas.}} Žena pak trpěľali by krwotok po mnohé dny, kromě čaſu nemocy ſwé, totiž krwotok by trpěľa přes čas přirozené nemocy; po wſſecky dny toku nečiſto-<noinclude> </div></noinclude> qapcfkfi4062qbldf0mi4veijzb8bgv Ottův slovník naučný/Francke 0 96873 321818 318991 2026-04-21T06:11:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 321818 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francke | DALŠÍ = Francken }} {{Textinfo | TITULEK = Francke | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|Dr. Jiřík F. O.]] a [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;605. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1ee33fd0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = August Hermann Francke }} {{Forma|proza}} '''Francke''' [-nke]: '''1''') '''F.''' {{Prostrkaně|Paul}}, architekt něm. z 2 pol. XVI. stol. Pro vévodu Jindřicha Julia Brunšvického vystavěl r. 1593 universitu v Helmstedtu ve slohu německé renaissance s vysokými, skvostně dekorovanými štíty a bohatě rozčleněnými portály. Okna však jsou méně zdařile komponována. ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k.]]'' '''2''') '''F.''' August Hermann, pietista a lidumil (* 1663 v Lubeku — † 1727 v Halle), jako student podléhal vlivu Spenerových názorů, s nímž se teprve r. 1687 v Drážďanech osobně seznámil a spřátelil. V té době, zvláště přičiněním Sandhagenovým v Luneburku, nabyl nového vážnějšího duchovního života. Jsa mistrem bohosloví v Lipsku, založil roku 1686 s několika přáteli za účelem pěstování zanedbané biblické exegese collegium philobiblicum, čímž vzbudil mocné hnutí duchovní, avšak také mocné nepřátelství proti sobě a svým přátelům, jimž přezdíváno {{Prostrkaně|pietistů}}, tak že musil prchmuti do Erfurtu (1690) a odtud do Halle (1691), kde se přičiněním Spenerovým stal farářem a professorem bohosloví na universitě. Tamnější činnost jeho byla kolikera. Směr jeho, dle něhož Písmo svaté jest jediným principem a základem pravdy, ovládl celou universitu, hlavně jeho přednáškami exegetickýmí. Vedle toho mluvil k srdci svými prostými srdečnými praktickými kázáními. Nejvíce však vynikl velkolepou činností lidumila, zřídiv své proslavené ústavy. Pokus, kterýmž jal se r. 1694 žebravé děti vyučovati katechismu, vedl k založení školy chudých r. 1695 kapitálem sedmi zlatých, k níž během času připojil sirotčinec, latinskou školu, lékárnu, knihkupectví, knihtiskárnu, ústav pro vydávání Biblí, kde i české hallské Bible vydávány byly, bezplatné stravování studentů a chudých žáků — to vše milodary, jež hojně a ochotně plynuly. Při '''F'''-ově smrti nalézalo se v ústavech jeho 2200 dětí a 200 zřízenců. '''F'''-ův sirotčinec, jenž podnes tvoří celou čtvrť městskou, měl vliv na široké vrstvy lidu, stal se podnětem a vzorem podobných ústavů a veden byl po smrti jeho v témž duchu synem jeho Gotthilfem Augustem, prof. bohosloví (* 1696 — † 1769). Avšak i pro tyto lidumilné snahy bylo tomuto otci vnitřní missie v Němcích zakoušeti nepřátelského příkoří. '''F.''' náleží k mužům nejvíce vynikajícím neobyčejnou pracovní silou, širokým rozhledem, skalopevnou víry důvěrou, nevyčerpanou láskou, praktickou zručností a použitím nových učebných method a prostředků. Spisy : ''Öffeut. Zeugniss vom Werk'', ''Wort und Dienst Gottes'' (1702); ''Idea studiosi theologiae'' (1712); ''Methodus studii theologici'' (1723); ''Timotheus zum Fürbilde allen theologiae studiosis vorgestellet'' (1695); ''Lectiones paraeneticae'' (1726—36). Srv. V. Kramer. A. H. '''F.''' (1880—82, 2 sv.). [[Autor:Bohumil Mareš|BM.]] '''3''') '''F.''' {{Prostrkaně|Johann Friedrich}}, novobratrský bohoslovec (* 1717 v Krautheimu u Výmaru, † 1780 v Basileji), byl tajemníkem Zinzendorfovým a hudebním ředitelem v Herrnhutě, od r. 1765 ve Švýcarsku. Byl též spolupracovníkem londýn. bratrského zpěvníku. [[Autor:Bohumil Mareš|BM.]] '''4''') '''F.''', {{Prostrkaně|Wilhelm Franz Gottfried}}, právník něm. (* 1803 v Luneburku — † 1873 v Gotinkách), znamenitý učitel a spisovatel v oboru římského práva, studoval v Gotinkách, kde se stal r. 1825 docentem a r. 1828 mimoř. professorem. Od r. 1831 byl řádným professorem a radou vrchního appellačního souduv Jeně, odkudž se r. 1844 navrátil do Gotink. Napsal ''Civilistische Abhandlungen'' (Gotinky, 1826); ''Beiträge zur Erläuterung einzelner Rechts materien'' (t, 1828); ''Das Recht der Noterben und Pflichtteilsberechtigten'' (t., 1831); ''Exegetisch dogm. Kommentar über den Pandektentitel de hereditatis petitione'' (t., 1864). Od roku 1837 byl spoluvydavatelem časopisu »Archiv für die civilist. Praxis«. '''5''') '''F.''' {{Prostrkaně|Karl Philipp}}, politik (* 1805 ve Šlesviku — † 1870 v Kielu). Studoval v Gotinkách, v Heidelberce a Kielu práva, vstoupil r. 1827 do šlesvicko-holštýnsko-lauenburské kanceláře v Kodani a byl r. 1835 přeložen do sboru gener. celní komory a obchodu. V l. 1835—48 stál tu v čele celních a obchodních záležitostí uvedených vévodství a zavedl důkladnou celní reformu. Když r. 1848 prohlášeno připojení Šlesvicka k Dánsku, '''F.''' vzdal se svých úřadův a vstoupil do služby provisorní vlády řečených vévodství, která jej jmenovala vládním presidentem ve Šlesviku. Zvolen byv za poslance do frankfurtského sněmu, šel s konstituční stranou a hlasoval též pro Malmöské příměří. Od list. 1848 byl zmocněncem šlesvicko-holštýnské vlády příměří při ústřední moci. Po rozpuštění sněmu vrátil se do vlasti a převzal v srpnu 1849 správu finančního odboru a v květnu 1850 i správu vnějších záležitostí. Tyto své úřady zastával až do roku 1851, kdy se země podrobila spolkové exekuci. Od dánské vlády byv vypověděn, převzal na podzim téhož roku předsednictví vlády v Koburce a od r. 1858 správu ministerstva. Po smrti dánského krále Bedřicha VII. povolán byl (1863) od vévody Bedřicha z Augustenburka nejprve do Gothy a pak do Kielu, aniž tu mohl vyvinouti zvláštní činnost. Po pruské inkorporaci pokládal zemské právo dotčených shora vévodství navždy za zrušené a pro stanovisko, které následkem toho zaujal v konstitujícím říšském sněmu a v pruské poslanecké sněmovně, znepřátelil si vévodskou rodinu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí architekti v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Němečtí duchovní v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Němečtí právníci v Ottově slovníku naučném]] fgcgeg1mt3y56e25l5es3ufgoy4qt68 Ottův slovník naučný/Medlov 0 96953 321661 2026-04-20T21:11:57Z Rulumas 19860 Medlov 321661 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medlov | PŘEDCHOZÍ = Medlín | DALŠÍ = Medlovice }} {{Textinfo | TITULEK = Medlov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;8. {{Kramerius|nkp|2d9f8690-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medlov | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Medlov (okres Brno-venkov)|Medlov (okres Brno-venkov)]] (1), [[w:Medlov (Zborovice)|Medlov (Zborovice)]] (2), [[w:Medlov (okres Olomouc)|Medlov (okres Olomouc)]] (3) }} {{Forma|proza}} '''Medlov: 1) M.''' (''Mödlau''), městys na Moravě, hejtm. Hustopeč, okr. Židlochovice, pš. Malešovice; 142 d., 17 ob. č., 1712 n. (1890), far. kostel sv. Bartoloměje, 2tř. škola, mlýn. Alod. statek drží Jos. hr. Herberštein. Po shoření kostela (1749) vystavěn nynější. Podle této staré osady jmenovali se původně pánové z Pernšteina. — '''2) M.''', ves t., hejtm. Kroměříž, okr. Zdounky, fara a pš. Zborovice; 64 d., 364 ob. č. (1890). — '''3) M.''', ves t. (hejtm. Litovel), viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Medle}}}}. {{Konec formy}} qomyi1d05c16dcffxti25435kx3ekx5 Ottův slovník naučný/Medlovice 0 96954 321662 2026-04-20T21:16:30Z Rulumas 19860 Medlovice 321662 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medlovice | PŘEDCHOZÍ = Medlov | DALŠÍ = Medná }} {{Textinfo | TITULEK = Medlovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;8–9. {{Kramerius|nkp|2d9f8690-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medlovice | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Medlovice (okres Uherské Hradiště)|Medlovice (okres Uherské Hradiště)]] (1), [[w:Medlovice (okres Vyškov)|Medlov (okres Vyškov)]] (2) }} {{Forma|proza}} '''Medlovice: 1) M.''', ves na Moravě, hejtm. a okr. Kyjov, fara a pš. Osvětimany; 86 d., 401 ob. č. (1890). — '''2) M.''', ves t., hejtm. a okr. Vyškov, fara Ivanovice, pš. Švábenice; 78 d., 358 ob. č. (1890), kaple, 2tř. šk. {{Konec formy}} kkrrdxtydffixd46vtak2v9fys5oc5c Ottův slovník naučný/Medná 0 96955 321663 2026-04-20T21:21:55Z Rulumas 19860 Medná 321663 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medná | PŘEDCHOZÍ = Medlovice | DALŠÍ = Medňanský }} {{Textinfo | TITULEK = Medná | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medná }} {{Forma|proza}} '''Medná''' (''Meden''), ves v Čechách, hejtm. a pš. Horšův Týn, okr. Hostouň, fara Srby; 17 d., 132 ob. n. (1890). {{Konec formy}} 79pajfhj26co2xffpzhy8ouvioffn8h Ottův slovník naučný/Medňanský 0 96956 321664 2026-04-20T21:30:14Z Rulumas 19860 Medňanský 321664 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medňanský | PŘEDCHOZÍ = Medná | DALŠÍ = Médoc }} {{Textinfo | TITULEK = Medňanský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = sk:Martin Medňanský | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q43004663|Martin Medňanský}} }} {{Forma|proza}} '''Medňanský''' {{Prostrkaně|Martin šlechtic z Medného}}, vlastenec a spisov. sloven. (* 10. list. 1840 v Divince blíže Žiliny). Studoval na gymnasii v Trenčíně a v Nitře, kde dokončil i studia theologická, r. 1864 vysvěcen na kněze, načež kaplanoval v Lietavě, Rosině, ve Vysoké, Bošáce, Zliechově; r. 1872 praesentován na faru beckovskou, kde téměř celých 20 let působil. R. 1891 pro hluchotu odešel na odpočinek a žije v Trenčanském Istebníku. Již v semináři počal '''M.''' psáti verše, jež vyšly v »Sokole« na r. 1860—63 a ve »Slovesnosti«, redigované drem Radlinským. Později přispíval do Kuldovy »Posvátné kazatelny«, »Katol. Obzoru«, olomúckého »Pozora«, brněnského »Obzoru«, almanachu »Tovaryšstva«, »Slov. Pohladů«, v l. 1877—78 psal do polského časop. »Ruchu literackého« a po 3 roky redigoval kalendář »Pútník Svatovojtěšský«. V rukopise chová libretto a jiné drobné práce. Národního ruchu na Slovensku účastnil se '''M.''' vždy horlivě a znám jest též jako přítel liter. jednoty československé. — Srv. »Vlasť«, 1898, str. 2. sl. {{Konec formy}} 4ewt5ugxlzvk6ptamt3pr2e9bad9fh0 Ottův slovník naučný/Médoc 0 96957 321665 2026-04-20T23:42:29Z Rulumas 19860 Médoc 321665 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Médoc | PŘEDCHOZÍ = Medňanský | DALŠÍ = Medojedi }} {{Textinfo | TITULEK = Médoc | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Médoc }} {{Forma|proza}} '''Médoc''' [médòk], krajina v dřívější prov. Guyenne v záp. Francii, odpovídající arrondissementu Lesparre v departementu Gironde. Jest to z větší části pustina s rybníky, pastvinami a křovisky, ale velmi úrodná, zejména na víno, tak zv. médocké, jehož se tu těží ročně přes {{formatnum:100000}}&nbsp;''hl''. Hl. m. {{Prostrkaně|Lesparre}} a hl. přístav pro víno {{Prostrkaně|Pauillac}}. {{Konec formy}} qvjn4vin1pz5k7bsf8rc34jxuo6gpj3 Ottův slovník naučný/Medojedi 0 96958 321666 2026-04-20T23:46:16Z Rulumas 19860 Medojedi 321666 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medojedi | PŘEDCHOZÍ = Médoc | DALŠÍ = Medola }} {{Textinfo | TITULEK = Medojedi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Medojedi''', zool., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Mellivora}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Meliphagidae}}}}. {{Konec formy}} 19y71ujfbw095leu0b9sx3d7cn7c2yu Ottův slovník naučný/Medonosy 0 96959 321669 2026-04-20T23:56:28Z Rulumas 19860 Medonosy 321669 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medonosy | PŘEDCHOZÍ = Medón | DALŠÍ = Medořitka }} {{Textinfo | TITULEK = Medonosy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medonosy }} {{Forma|proza}} '''Medonosy''' (''Medonost''), far. ves v Čechách na Liběchovském potoce, hejtm. a pš. Dubá, okr. Úštěk; 75 d., 343 ob. n. (1890), kostel sv. Jakuba Větš. (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., umístěná v bývalém panském zámečku, popl. dvůr, mlýn. Na bývalé tvrzi připomíná se Václav Vrba z Oslavic, r. 1446 Jindřich Hrzán z Harasova, v XVI. st. {{Prostrkaně|Něnkovští z Medonos}}, načež příslušely '''M.''' k Chcebuzi a potom k Liběchovu. Fara, zaniklá v XVII. st., obnovena r. 1855. {{Konec formy}} sv00ifj3h44jbzwaep5d0yo2eosl41i Ottův slovník naučný/Medořitka 0 96960 321670 2026-04-20T23:58:25Z Rulumas 19860 Medořitka 321670 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medořitka | PŘEDCHOZÍ = Medonosy | DALŠÍ = Médos }} {{Textinfo | TITULEK = Medořitka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Medořitka''', zool., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Lachnus}}}}. {{Konec formy}} b063e57qjmu7m22i5bnifachies44ou Ottův slovník naučný/Médos 0 96961 321671 2026-04-21T00:00:37Z Rulumas 19860 Médos 321671 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Médos | PŘEDCHOZÍ = Medořitka | DALŠÍ = Medovice }} {{Textinfo | TITULEK = Médos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Médos''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Médeia}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Iasón}}}} 1). {{Konec formy}} 1deljpqzbai3650prwxf0idm1zxdh1i Ottův slovník naučný/Medovice 0 96962 321672 2026-04-21T00:06:08Z Rulumas 19860 Medovice 321672 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medovice | PŘEDCHOZÍ = Médos | DALŠÍ = Medović }} {{Textinfo | TITULEK = Medovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medovice }} {{Forma|proza}} '''Medovice''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Melligo}}}}. {{Konec formy}} qw5kbvpw06ojshaipbx1o84c2hrd2vu Ottův slovník naučný/Medović 0 96963 321673 2026-04-21T00:28:55Z Rulumas 19860 Medović 321673 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medović | PŘEDCHOZÍ = Medovice | DALŠÍ = Medovina }} {{Textinfo | TITULEK = Medović | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Celestin Mato Medović | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q360301|Mato Celestin Medović}} }} {{Forma|proza}} '''Medović''' {{Prostrkaně|Cel.}} v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Jihoslované/Srbsko-chorvatské umění výtvarné a umělecký průmysl|Jihoslované}}}}, str. 504''b''. {{Konec formy}} 2lpfvc0cmnmea6qlt13dh5pajm3ndhw Ottův slovník naučný/Medovník 0 96964 321676 2026-04-21T05:17:19Z Rulumas 19860 Medovník 321676 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medovník | PŘEDCHOZÍ = Medovina | DALŠÍ = Medrese }} {{Textinfo | TITULEK = Medovník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Medovník''', bot., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Melittis}}}}. {{Konec formy}} ovu82jtj814n9bn1s6xk71uxwk79412 Ottův slovník naučný/Medrese 0 96965 321677 2026-04-21T05:34:29Z Rulumas 19860 Medrese 321677 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medrese | PŘEDCHOZÍ = Medovník | DALŠÍ = Mędrzecki }} {{Textinfo | TITULEK = Medrese | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Medresa }} {{Forma|proza}} '''Medrese''', plur. ''medáris'' (od ''ders.'' čtení), arab. = učebna, studovna; stolice a úřad učitelský, kollej, kollegiátní mešita, akademie, universita. Výraz po výtce pro vysoké školy muhammedánské rázu především náboženského, kde se vykládaly korán, hadís (tradice), dogmatika, právo, grammatika i rhétorika, logika i metafysika, za největšího pak rozkvětu vzdělanosti arabské, za Abbásovců a ve Španělích, i vědy exaktní, lékařství, chemie, hvězdářství a mathematika. Učitel slul ''muderris''; žák ''muderres'', ''tálib'', také ''súchte'' čili ''softa'', po odbytém kursu ''dánišmend'', načež směl již vypomáhati při vyučování, opakovati s mladšími, býti ''mu’jid'' (repetitor). Toužil-li kdo výše, státi se doktorem práv, ''meulá'' či ''molla'', nebo zaujmouti sám professuru, třeba bylo sedmiletého studia zákonů a posloupného postupu na dráze ''ulemů'' (právníků a theologů). Ústavy bylo každému bez rozdílu volno navštěvovati, a studovalo ve Španělsku medicinu také mnoho žen. '''M'''-sy zřizovány bývaly ponejvíce na blízku mešit, u hrobů islám. světců, podle nichž dostávaly jméno, neb i v mešitách samých, což hlavně ve Španělích prvou dobou bylo zvykem, kdež pak názvem '''m.''' spíše rozuměti knihovny u těchto mešit zakládané. Tak sděluje Ibn al-Chatíb, že první '''m'''-su takovou založil Rizván hádžib († 760) v Granadě, nejslavnější pak bibliotékou na Pyrenejském poloostrově byla '''m.''' cordovská, o 600.000 závitků. Jsouce ovocem zbožných nadací, '''m'''-sy poskytovaly chovancům svým i příbytek, stravu, šat a knihy. Hlavně v Persii byly vlastně tím, co v Magribu slove ''závije'', t. j. i náboženskou školou i přístřeším zdarma skýtaným, podávajíce v mnohém obdobu se středověkými kláštery. Učební síně a jizby otvíraly se do sloupových chodeb, tvořících čtyřstranný dvůr, uprostřed něhož šumělo zřídlo. Nejslavnější '''m'''-sy byly v Cordově, Toledu, Syrakusách, Bagdádu, Damašku a Alexandrii, kterážto však založena již Ptolemaiovci a jenom po stránce náboženské Araby změněna. Návštěva '''m'''-es bývala hojná, šla do tisíců, a následkem toho měli professoři skvělé postavení. Vysoké školy ve Španělsku, počtem 17, lákaly k sobě slávou svou i křesťany a to v takovém množství, že již v IX. stol. stesky se ozývají na zanedbávání bible a latiny a na přílišné obírání se křesťanské mládeže s vědou a literaturou arabskou. Neméně vynikly též '''m'''-sy cařihradské, jichž Muhammed II. hned po dobytí města osm založil jen při mešitě svého jména. Učitel dogmatiky bral platu denně 20 akčí, učitel rhétoriky 30, občanského práva 40, ústního podání 50, vykladač kor’ánu 60 akčí neboli asprů. Dosud vynikají '''m'''-sy v Medině, Ispahánu, Bochaře, Azharie v Kahíře, Kairvan v Túnisu, Ahmedie, Nur-i Osmanie, Aja Sofia v Cařihradě. V mluvě obecné význam slova '''m.''' klesá teď na školu vůbec, na př. '''m'''-i ''nizámí'', vojenská škola. — Srv. Wüstenfeld, Die Akademien d. Araber u. ihre Lehr. (Gotinky, 1837); Haneberg, Über das Schul- u. Lehrwesen d. Mohammedaner im Mittelalter (Mnichov, 1850); Fell, Über d. Ursprung u. die Entwicklung d. höheren Unterrichtswesens bei d. Moham. (Kolín n. R., 1883); Faulmann, Im Reiche des Geistes (Vídeň, 1894); Dvořák, O kulturním významu Arabů pro Evropu (Praha, 1884). {{Konec formy}} 43oentbbz910ft9vu4erlybecg3zpa1 Ottův slovník naučný/Mędrzecki 0 96966 321678 2026-04-21T05:45:28Z Rulumas 19860 Mędrzecki 321678 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mędrzecki | PŘEDCHOZÍ = Medrese | DALŠÍ = Medula }} {{Textinfo | TITULEK = Mędrzecki | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mędrzecki }} {{Forma|proza}} '''Mędrzecki''' {{Prostrkaně|Adam}}, právník a advokát polský († 1832). Za čtyřletého sněmu vystupoval horlivě v záležitosti měst polských a za tím účelem uveřejnil anonymně tyto práce: ''Prawa miast polskich'' (Varšava, 1789); ''Wiadomość o pierwiastkowej zasadzie miast w Polsce, ich szczególnych przywilejach i wolnościach'' (t., 1789); ''Zbiór praw, dowodów i uwag z treści tychże wynikających''; ''Do deputacyi przez N. Króla i N. stany Rzeczy pospolitéj do miasta Warszawy wybranej'' (t., 1789). — Syn jeho {{Prostrkaně|Ondřej}} '''M.''' († 1830) napsal: ''O prawie rzeczowém polskiém'' (Varšava, 1828). {{Konec formy}} eag8vwqjj8dcjf75w4tk1pb1wcxd49j 321680 321678 2026-04-21T06:03:45Z Rulumas 19860 bez WP 321680 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mędrzecki | PŘEDCHOZÍ = Medrese | DALŠÍ = Medula }} {{Textinfo | TITULEK = Mędrzecki | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Mędrzecki''' {{Prostrkaně|Adam}}, právník a advokát polský († 1832). Za čtyřletého sněmu vystupoval horlivě v záležitosti měst polských a za tím účelem uveřejnil anonymně tyto práce: ''Prawa miast polskich'' (Varšava, 1789); ''Wiadomość o pierwiastkowej zasadzie miast w Polsce, ich szczególnych przywilejach i wolnościach'' (t., 1789); ''Zbiór praw, dowodów i uwag z treści tychże wynikających''; ''Do deputacyi przez N. Króla i N. stany Rzeczy pospolitéj do miasta Warszawy wybranej'' (t., 1789). — Syn jeho {{Prostrkaně|Ondřej}} '''M.''' († 1830) napsal: ''O prawie rzeczowém polskiém'' (Varšava, 1828). {{Konec formy}} s1kmle7gajj39w65rqwh3hbi1yy1s6x Ottův slovník naučný/Medula 0 96967 321679 2026-04-21T06:03:21Z Rulumas 19860 Medula 321679 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medula | PŘEDCHOZÍ = Mędrzecki | DALŠÍ = Medulić }} {{Textinfo | TITULEK = Medula | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Medula''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Medulić}}}}. {{Konec formy}} 96wr5h9a02n5fckxdzoaln8l9w7kp4j Ottův slovník naučný/Medulić 0 96968 321987 2026-04-21T06:14:52Z Rulumas 19860 Medulić 321987 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medulić | PŘEDCHOZÍ = Medula | DALŠÍ = Medulla }} {{Textinfo | TITULEK = Medulić | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10–11. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = hr:Andrija Medulić | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q495060|Andrea Schiavone}} }} {{Forma|proza}} '''Medulić''' {{Prostrkaně|Ondřej}} (též {{Prostrkaně|Medola}}, {{Prostrkaně|Medula}}, {{Prostrkaně|Meldolla}}), jinak {{Prostrkaně|Andrea Schiavone}}, malíř a ryjec (* 1517 v Šibeniku v Dalmacii — † 1582 v Benátkách). Již v útlém dětství dostal se s rodiči do Benátek a v chudém prostředí, mezi zedníky a loďaři, seznamoval se se základy kreslení, kopíruje rytiny Parmegianinovy. Hocha ujal se Tizian a svěřil mu výzdobu části stropu benátské knihovny sv. Marka. Práce odpovídala spíše koloristickému nadání '''M'''-ovu než dosavadní ozdobování façad a truhel. '''M.''' zobrazil tu: ''Moc vojenskou'', ''Nejvyšší moc'' a ''Kněžství''. Коlorit a hojné použití temnosvitu zastírá nedostatky kresby. Činnost '''M'''-ova byla velmi plodná. V Benátkách jsou od něho v chrámě del Carmine: ''sv. Petr'', ''sv. Pavel'', ''prorok Eliáš'', ''čtyři evangelisté'', ''Maria s anděly'' a ''Obětování Páně''. Jiné obrazy jeho chovají tamže chrámy sv. Apollináře a sv. Šebestiána a paláce soukromé. Jiná díla '''M'''-ova jsou ve Francii, v Drážďanech (''Pietà''), ve Vídni (''vlastní podobizna'' a 12 jiných děl), v petrohradské Ermitáži (''Jupiter a Io'' v nádherné krajině). Nemalá zásluha '''M'''-ova jest, že maloval krajiny jako samostatný genre. V Berlíně chovají od něho krajinu hornatou a lesnatou. Dále máme od '''M'''-e 134 rytin, z nichž nejvíce se cení ''Únos Heleny'' dle vlastního obrazu '''M'''-ova. Jsou mezi nimi i krajiny. — Srovn. »ČČM.«, 1855, str. 279 sl., a Kukuljevićův »Slovník umjetnikah jugoslavenskih«, str. 264 sl. {{Konec formy}} r248guq38z7hszsccr13hmj2gk56u36 Ottův slovník naučný/Medulla 0 96969 321998 2026-04-21T06:18:14Z Rulumas 19860 Medulla 321998 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medulla | PŘEDCHOZÍ = Medulić | DALŠÍ = Medulloseae }} {{Textinfo | TITULEK = Medulla | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Medulla''' a '''medullární''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Mícha}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Morek}}}}. {{Konec formy}} lv6vu8q7vqny46odb8bata5wp93caf2