Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.46.0-wmf.24 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 21261 324211 183958 2026-04-24T12:54:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324211 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mathematika | PŘEDCHOZÍ = Mathematické značky | DALŠÍ = Matheolus }} {{Textinfo | TITULEK = Mathematika | AUTOR = [[Autor:Augustin Pánek|Augustin Pánek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;977. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n1025/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Matematika|Matematika]] }} {{Forma|proza}} '''Mathematika''' (z řec. {{Cizojazyčně|el|μάθημα}}, učení, věda) jest nauka o veličinách. '''M'''. dělí se na ryzí (pouhou) a užitou (upotřebenou). Ryzí '''m.''' jest arithmetika (arithmetika elementární čili počtářství, arithmetika obecná č. algebra a arithmetika vyšší čili nauka o číslech) a geometrie čili měřictví. Ostatní větve ryzí '''m'''-ky: differenciální a integrální počet, theorie funkcí, nauka o pohybu (kinematika čili foronomie), užívají vesměs, nehledíc k nazírání prostorovému, pojmu »proměnné veličiny spojité čili nepřetržité«. Kinematika oddělila se teprve v novější době od mechaniky, v níž se s počátku tajila a pro niž tvoří posud nevyhnutelně nutnou průpravu, tak že se obyčejně počítá k mechanice v širším smysle. V praxi držíme se hlavně empirického rozdělení '''m'''-ky, jak je podává Ohrtmannův »{{Cizojazyčně|de|Jahrbuch über die Fortschritte der Mathematik}}«. Ryzí '''m'''. má zvláštnost, že věty své nejen logicky odvozuje, ale i pravost jejich vytvořováním pojmů v nazírání, t. j. konstruktivně, zkouší, a sice jde v arithmetice o názor vnitřní, v geometrii pak o názor vnější. Věty mathematické nabývají tím tvářnosti úplné jistoty, tak že příslovečně mluvíme o mathematické jistotě, přesnosti, pravdě a odvození důkazův, jako bez námitky, a '''m'''. označuje se prostě jako věda exaktní. Ano [[Autor:Immanuel Kant|Kant]] praví přímo: Každá věda jest jen potud vědou, pokud je '''m'''-ice přístupnou. Theoretická čásť všech téměř věd jest čím dále, tím více mathematickou; tak v zárodku jest mathematická chemie, psychologie a fysiologie. Prohloubení '''m'''-ky počíná vlastně [[Autor:Bernard Bolzano|Bolzanem]] a měla ve [[Autor:Karl Weierstrass|Weierstrassovi]] nejznamenitějšího zástupce. Za užitou '''m'''-ku pokládají se nauky: mechanika (v názvu tom zahrnuje se obyčejně soubor četných upotřebení mechaniky na rozmanité zjevy sil, jež se k všeobecné mechanice připojují zvláštními názvy, jako theorie attrakce, hydrostatika, hydrodynamika atd.), theoretická fysika, astronomie (chronometrie, chronologie čili časoměrství nepokládá se za vědu samostatnou, nýbrž za odvětví astronomie, odvětví ovšem velmi důležité, zejména v praktickém upotřebení této vědy; pro historii jest chronologie důležitou vědou pomocnou), geodaesie a j. Dnešní doba skýtala by ještě nový oddíl, tak zv. '''m'''-ku sociální (počet pravděpodobnosti, '''m.''' pojišťovací, statistika, národní hospodářství, kalkul logiční atd.). Výkladu jednotlivých hesel tu se vyskytujících lze se dočísti v příslušných článcích, kde připojena literatura. Velmi četný seznam žurnálů mathematických podává zmíněný Ohrtmannův »{{Cizojazyčně|de|Jahrbuch}}«, který od r. 1891 vydává samostatně [[Autor:Emil Lampe|Lampe]]. Tu jsou nejen posudky o jednotlivých článcích citovaných žurnalův, ale i o publikacích samostatně vydaných. ''[[Autor:Augustin Pánek|AP.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Matematika v Ottově slovníku naučném]] d2esco99lwnjnuto1p4s7goe76vwq2p 0 21266 324163 234228 2026-04-24T12:54:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324163 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manželství | PŘEDCHOZÍ = Manzové | DALŠÍ = Manžura }} {{Textinfo | TITULEK = Manželství | AUTOR = [[Autor:Kamil Henner|Kamil Henner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;795–803. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n837/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Manželství }} {{Forma|proza}} '''Manželství''' (lat. ''{{Cizojazyčně|la|matrimonium}}'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Ehe}}'', rus. ''brak'', angl. ''{{Cizojazyčně|en|marriage}}'', frc. ''{{Cizojazyčně|fr|mariage}}'') jest spojení muže a ženy odpovídající právu. Výměr tento předpokládá, že právní řád, ať duchovní, ať světský, upravil poměr mezi mužem a ženou, že z přirozeného lidského poměru životního stal se poměr právní. Z dějin vývoje lidstva nemáme zaručených zpráv, že by některý národ vůbec neznal nijakého způsobu spolužití mužů se ženami, že by znal pouze pohlavní styky zcela nahodilé i přechodní, že by muži a ženy jinak vedli stále život oddělený. Avšak ani dějiny trvalejších spojení mužů se ženami dnes ještě nejsou postaveny na základech pevných a neklamných, ačkoli v nových dobách ethnologie otázkám těmto věnuje nejbedlivější pozornost. Jisto jest, že příslušné otázky mohly by s jistotou řešeny býti jen tenkráte, kdybychom pro každý národ dějiny vývoje '''m.''' stopovati mohli až ke kolébce jeho; beze sporu jest, že stejné podmínky životní při různých národech vyvolaly stejné zjevy, že přemnohé styky jednotlivých národů nezůstaly beze stop ani ve vývoji manželského poměru, že rostoucí kultura, zejména vliv náboženských učení měly v této příčině význam dalekosáhlý. Při tomto stavu věcí není ovšem možno zde podati sebe jednodušší kostru vývoje '''m'''. při různých národech a v různých dobách; odtud přestati nutno na všeobecném vytčení základních forem '''m'''. v tisíciletém vývoji lidstva se vyskytujících hlavně co se tkne počtu osob žijících v manželském spojení, s podotknutím ovšem, že i tyto formy jsou v theorii velmi sporné a že každá z nich vykazuje nejpestřejší odrůdy. Nejhlavnější tyto formy jsou: 1. '''m'''. {{Prostrkaně|skupinová}}, která se jeví buď ''a'') jako {{Prostrkaně|endogamní}}, t. j. všeobecné pohlavní spojování uvnitř rodiny, namnoze v jedné generaci. Při spojení takovém nelze mluviti o individuálních poměrech příbuzenských, nýbrž jen o poměru jednotlivých generací. ''b'') Jako {{Prostrkaně|exogamní}} '''m'''. {{Prostrkaně|skupinové}}, při němž muži z jedné rodiny se společně pojí se ženami rodiny jiné; i zde ovšem jsou muži, ženy i děti společni. 2. Druhým druhem jsou '''m'''. {{Prostrkaně|individuální}} ''a'') ve formě {{Prostrkaně|polygamie}} č. {{Prostrkaně|mnohomanželstva}}, které zase může býti ''α'') {{Prostrkaně|mnohomužství}} č. {{Prostrkaně|polyandrie}}, žije-li jedna žena v pohlavním spojení s více muži, namnoze mezi sebou příbuznými. Poměr tento nebyl a není tak rozšířený, což asi více souvisí s poměrně menším počtem mužův oproti počtu žen nežli s éthickými ohledy. ''β'') {{Prostrkaně|Mnohoženství}} č. {{Prostrkaně|polygynie}}, žije-li jeden muž s více ženami v stálejším pohlavním spojení, poměr, který namnoze hospodářskými ohledy byl obmezován. ''b'') {{Prostrkaně|Individuální}} '''m'''. vystupuje ve formě {{Prostrkaně|jednomanželstva}} č. {{Prostrkaně|jednoženství}} č. {{Prostrkaně|monogamie}}, žije-li pouze jeden muž s jedinou ženou; forma to všech civilisovaných národů, na niž evropská kultura a křesťanství jevily největší vliv. Není pochyby, že kterákoli forma mnohomanželství jest znamením nižší kultury příslušného národa, ačkoli nesmí se vždycky z tohoto zjevu odvozovati nezřízená prostopášnost pohlavní, která i při monogamii vyskytuje se měrou úžasnou; tam namnoze rozhodovaly ohledy k dosažení velkého počtu potomstva, které rozšiřovalo majetek i blahobyt rodiny; působila při tom též okolnost, že vážnost obou rodů, mužského a ženského, nebyla všude stejná. Za to považuje se nyní monogamické spojení za vymoženost vyšší civilisace, odpovídající rovnosti obou rodů, možnosti zdárného vychování potomstva a vnitřní hodnotě manželského spolužití. Monogamie vyvinula se ovšem v dávných dobách při mnohých národech sama sebou, již dříve, než v ostatních oborech o nějaké vyšší kultuře mohlo býti mluveno, vyvinula se bez positivních předpisů, beze zvláštního uspořádání; veřejný mrav byl tohoto spojení základem a štítem. Ovšem nesmí se zapomenouti na nejdůležitější okolnost: monogamie jest jen tenkráte známkou vyšší kultury, není-li pouze formálnou, nýbrž je-li skutečnou; jen tenkráte společnost se vyšinula, když skutečně jeden muž žije v manželském svazku s jednou ženou a když mají jednotlivci také mravní sílu, by nežili vedle monogamického '''m'''. v nejrůznějších formách pohlavního styku mimomanželského. Ideálem lidské společnosti musí tedy býti čistota muže i ženy před '''m'''-m a čistota v '''m'''. Tímto způsobem dají se národové zachránit a převeliká zla zažehnati. Právní řády upravovaly teprve tenkráte '''m'''., když zvítězilo přesvědčení, že '''m'''. má význam politický, anoť jest základem rodiny a i lidské společnosti, že má význam sociálně náboženský, anoť jest základem dobrého mravu a vychování potomstva, tudíž lidského pokroku vůbec. Kde toto právní upravení začíti má a kde končiti, nelze všeobecně stanoviti, neboť nutno řešiti mnoho otázek rozdílných dle stupně vývoje národního; jisto je, že úprava poměru manželského patří k nejtěžším bodům zákonodárné politiky. Nelze pochybovati, že při tomto upraveni zákonodárce má hleděti k éthickým názorům, za nimiž ale právo svými prostředky bude vždy pokulhávati, neboť éthika chce zajisté vždy ideál '''m'''., jehož právními předpisy nelze vystihnouti. Vznešenost '''m'''. musí býti v manželech, právní pravidla sama nepomohou. Má-li lidská společnost řádně trvati, musí odmítnuta býti hesla v rouchu sebe lákavějším pronášená, která mají za účel zlehčení '''m'''.; sloužiti jen choutkám jednotlivců znamená pohřbíti celek. Definice římského práva, že '''m'''. jest spojení muže a ženy k úplnému společenství života, jest definicí více éthickou než právnickou, což rovnou měrou platí o stejné definici katolického práva manželského a o § 44. rak. obč. zákonníku. Vytýká-li křesťanská morálka jako účely '''m'''. zplození a vychování děti (''{{Cizojazyčně|la|bonum prolis}}''), manželskou věrnost co do ukájení pudu pohlavního (''{{Cizojazyčně|la|bonum fidei}}'') a vzájemnou lásku manželův a nerozlučnost svazku manželského (''{{Cizojazyčně|la|bonum sacramenti}}''), tedy ideální spojení těl a duší, přece podle žádného (ani církevního) práva nezávisí platnost '''m'''. na splnění těchto úkolů, ježto '''m'''. za platné se považuje, jakmile předepsané podmínce o uzavření jeho bylo plně vyhověno. A zase naopak éthika sama odsuzuje spojení muže a ženy, které nebylo uzavřeno v právní formě, třeba všechny předpisy éthické byly by zcela plněny. Odtud pro právo zbývá jediné definice úvodem vyznačená. Podává-li se zde nástin vývoje církevního práva manželského, děje se to proto, že od veřejného vystoupení a sesílení křesťanství přibyl činitel, který až po naše dny v manželském právu má význam dalekosáhlý, ať již (katolické) církevní právo manželské platí výhradně, ať platí pro obor státní jen zákonodárství státní. Církev ujala se znenáhla '''m'''. vycházejíc z toho, že jest jejím účelem chrániti životní podmínky lidské pospolitosti, která bez řádného '''m'''. žíti nemůže zdárně. Poměr mezi zákonodárstvím církevním a státním na poli práva manželského v době křesťanské odpovídá přirozeně všeobecnému poměru mezi státem a církví. V říši Římské, pak za Meroveovců a Karlovců zůstalo '''m'''. upraveno celkem zákonodárstvím státním, ovšem že vliv církevní co do uplatnění vyššího stanoviska éthického, zejména při překážkách manželských a při rozloučení '''m'''., jest patrný. Ale teprve když ve středověku církev začínala ovládati téměř veškerý život veřejný, upravovala i veškeré poměry manželské jako ''{{Cizojazyčně|la|res mere ecclesiasticas}}'', t. j. jako záležitosti ryze církevní, aniž státy odpor činily, které pravidelně se spokojily jen upravováním majetkových poměrů. V době této položeny byly základy manželského práva církevního, avšak vývoj jeho dokončen byl teprve na sboru tridentském (1563), jehožto ustanovení tvoří až podnes s některými změnami později provedenými platné právo církevní. Dávno dříve se již vyskytující učení o svátostné povaze '''m'''. bylo zde za dogma prohlášeno; toto nazírání na '''m'''. svědčí právě o tom, jak nezměrný význam připisovala církev '''m'''. pro celé lidstvo, odtud lze také přísnost církevního práva manželského vysvětliti. Ale v týchž dobách největšího rozvoje církevního práva manželského zrodila reformace a humanismus nové nazírání na '''m'''.; vzmáhající se pak vliv státní a vznik konfessí nových byly příčinou státního upravování '''m'''. Vývoj práva přirozeného razil pak proticírkevnímu směru brzy cestu další, jakož i učení od XVII. stol. se stále šířící (zejména Antonius de Dominis, † 1624), že odlišovati sluší manželskou smlouvu od svátosti, která prý jest pouze jakýmsi přídavkem k smlouvě, od níž se může odděliti, kdežto prý svátost sama záleží jedině v požehnáni sňatku. Tím také položen základ k dalšímu učení (zejm. Launoy, 1674), že státu přísluší výhradné právo stanoviti překážky manželské a že oprávněno státní soudnictví ve věcech manželských. Učení toto hájil pak mimo jiné známý Nízozemec van Espen († 1728), Justinus Febronius (Jan Mikuláš z Hontheimu, † 1790) a téměř všichni rak. spisovatelé z doby josefinské, i papežem neuznaná synoda pistojská z r. 1786. Franc. revoluce a život ji předcházející otřásly též '''m'''-m a myslové hnutí XIX. stol., odrážející se v romantismu a naturalismu, v dekadenci i v moderně, nepřispěly k jeho povznesení. {{Prostrkaně|V zemích rakouských}} platilo s některými výjimkami církevní právo manželské až do doby cís. Josefa II., který patentem ze dne 16. led. 1783 upravil '''m'''. jako právní poměr občanský, ačkoliv jeho ustanovení ponejvíce kryjí se s právem církevním; novota jest v tom, že po prvé se strany státní '''m'''. samostatně v Rakousku bylo upraveno. Patent tento přešel pak podstatně do josefinského obč. zákonníku z r. 1786 a r. 1797 do zák. haličského, r. 1808 do solnohradského práva manželského a tvoří též hlavní základ ustanovení nynějšího zákonníka obč. z r. 1811 (§§ 44.–136.). Dvor. dekret z 23. srp. r. 1819 (č. 1595 sb. z. s.), ještě nyní platný, upravil pak řízení ve věcech manželských před státními soudy. Avšak pozdější polit. přeměny v Rakousku měly opětně vliv na další vývoj práva manželského. Konkordát z r. 1855 ustanovil, že soudy církevní souditi mají ve věcech manželských dle předpisů církevních a že jen soukromoprávní účinky '''m'''. náležejí před forum státní. Důsledkem ustanovení tohoto byl 8. října 1856 (č. 185 ř. z.) pro katolíky vydán nový zákon o '''m'''-ch současně s instrukcí pro církevní soudy, které nyní výhradně rozhodovaly o věcech manželských; i pozbyl 1. led. 1857 obč. zákonník co do práva manž. platnosti pro katolíky. Tento stav věcí trval pouze do r. 1868, kdy následkem státních základních zákonů z r. 1867 vydán zákon 25. května (č. 47 ř. z.), který zrušil patent z r. 1856, uvedl právo manželské zákonníka obč. pro katolíky v opětnou platnost, přikázal soudnictví civilním soudům a zavedl podpůrné civilní '''m'''. (viz dole). Zákon z 9. dubna 1870 (č. 51 ř. z.) upravil pak uzavírání '''m'''. mezi osobami bezkonfessijními, t. j. nepříslušejícími k žádné zákonně uznané náboženské společnosti. I v jiných zemích koncem XVIII. a v XIX. stol. státové o své újmě upravovali '''m'''. (viz doleji). Vývoj státního zákonodárství tíhne celkem k osamostatnění '''m'''. jak co do formy uzavírání, tak co do hmotných předpisů jeho. Samostatnosti státního zákonodárství ve věcech manželských a jeho nezávislosti na názorech církevních katolická církev zásadně neuznává, což došlo svého výrazu v rozmanitých projevech papežů, při čemž důraz kladen na výhradnou příslušnost církevní vzhledem k '''m'''. věřících. Církev katol. od tohoto základního stanoviska ovšem nemůže odstoupiti, ano jest dogmaticky stanoveno; odtud též se vysvětluje, proč všude tam, kde má býti dán výhost církevnímu právu manželskému pro obor státní, s církevní strany odpor se klade všemi prostředky církevně dovolenými. Oproti tomu se strany zastanců státního zákonodárství manželského poukazuje se k tomu, že vzhledem k vylíčené povaze '''m'''. a ke známým účelům státu a církve jak stát pro obor státní, tak církev pro obor církevní povolány jsou k zákonnému uspořádání poměrů manželských; jak si stát poměry tyto uspořádá, že jest otázkou zákonodárné politiky jeho, která však k vůli zamezení třenic a různic toho vyžaduje, by obě zákonodárství na sobě byla co možná nezávislá, ježto jen takto učiní se zadost všem náboženským společnostem v státním obvodu uznaným; neboť kdyby stát zařídil upravení své vedle názorů jediné společnosti náboženské, ukřivdil by ostatním, kdyby urovnal poměry jednotlivě dle názorů náboženských společností, zůstala by nerozluštěna otázka, jak se věc míti má při manželstvech smíšených, nehledě k tomu, že uspořádání takové řídí se dle náboženského vyznání, jež dle moderních názorů nemá míti vlivu na poměry občanské. Při tom se připouští, že nemá stát činiti žádných překážek, aby náboženské společnosti dle svých zásad si pro obor svůj manželské poměry upravily a věřící svými prostředky k zachovávání těchto předpisů přidržovaly. Dle povšechných zásad práva občanského jest '''m'''. právní poměr založený smlouvou dvou osob různého pohlaví, ale smlouvou neboli smluvním poměrem '''m'''. není, neboť obsah právního poměru jest veřejným právem donucovacím ustanoven; měniti na tomto obsahu není v moci jednotlivcově. Co do otázky, kdo '''m'''. uzavříti může, musí zákonodárce k tomu hleděti, by '''m'''. založeno bylo na základech pevných a zdravých, čehož nepřímo a částečně možno dosíci tím, že vyloučí se všichni, kdož pravděpodobně neposkytují dostatečné záruky, že by mohli žíti ve zdárném '''m'''. Ovšem nemůže zákonodárce jíti v této snaze příliš daleko; i svobody osobní má býti šetřeno, anoť tu běží o přirozený životní poměr; jinak hrozí nebezpečí, že by přílišné znesnadnění '''m'''. podporovalo mimomanželské souložení osob a že by dětí nemanželských nebezpečně přibývalo. Doktrina nazývá pak všechny poměry a okolnosti, které způsobilost osob vzhledem k uzavírání '''m'''. obmezují nebo vylučují, {{Prostrkaně|překážkami}} č. {{Prostrkaně|závadami}} '''m'''. (''{{Cizojazyčně|la|impedimenta matrimonii}}'') a dělí je 1. na překážky '''m'''. vylučující (''{{Cizojazyčně|la|impedimenta dirimentia}}'') a zakazující (''{{Cizojazyčně|la|prohibentia}}'' čili ''{{Cizojazyčně|la|impedientia}}''), dle toho, nedají-li vzniknouti platnému '''m'''. (''{{Cizojazyčně|la|matrimonium ratum}}'', ''{{Cizojazyčně|la|validum}}'') anebo nedají-li vzniknouti pouze dovolenému '''m'''. (''{{Cizojazyčně|la|matrimonium licitum}}''); '''m'''. přes tyto překážky uzavřené jest v prvním případě neplatné (''{{Cizojazyčně|la|m. invalidum}}'', ''{{Cizojazyčně|la|nullum}}'', ''{{Cizojazyčně|la|irritum}}''), v druhém pouze nedovolené, ale platné (''{{Cizojazyčně|la|m. illicitum}}''); 2. na překážky absolutní a relativní ve smyslu tom, že některé překážky nejsou prominutelny, jiné však že cestou dispensace mohou se odstraniti; což souvisí 3. s přirozenými (''{{Cizojazyčně|la|impedimenta iuris divini sive naturalis}}'') a positivními překážkami (''{{Cizojazyčně|la|imp. iuris humani}}''), dle toho totiž, vyplývají-li z přirozené povahy '''m'''. anebo mají-li základ v ustanovení zákonním; v tomto případě se různí dle toho, zdali základ svůj mají v právu světském, církevním nebo současně v obou právech; 4. na absolutní a relativní dle toho, překážejí-li vůbec každému uzavření '''m'''. neb jen '''m'''. s osobou určitou; 5. na známé (''{{Cizojazyčně|la|imp. notoria}}'' č. ''{{Cizojazyčně|la|manifesta}}'') nebo tajné (''{{Cizojazyčně|la|imp. occulta}}''), jsou-li známy soudně nebo více než nějakému malému počtu osob, na př. 5 nebo 7, což v církevním právě má význam co do způsobu dispensace; 6. na veřejnoprávní a soukromoprávní č. veřejné a soukromé (''{{Cizojazyčně|la|imp. iuris publici}}'' a ''{{Cizojazyčně|la|privati}}'', ''{{Cizojazyčně|la|publica}}'' a ''{{Cizojazyčně|la|privata}}'') dle toho, zdali uplatnění překážek přísluší církevnímu nebo státnímu soudu z úřední povinnosti, aniž by vyčkati musil žaloby stranami podané, pokud se tkne, je-li každý, kdož má způsobilost státi k soudu, nečiní-li tak z nekalých pohnutek, oprávněn přivésti je k platnosti, anebo je-li jen stranám súčastněným nebo jedné z nich přiřknuto právo pro určité překážky neplatnosti '''m'''. žalobou se domáhati. Jako důvod různění toho uvádí běžná theorie, že v onom případě rozhoduje zájem pro blaho celé církve, celého státu, tudíž zájem veřejnoprávní, kdežto v případě tomto jen na váhu padá zájem zdánlivých manželů samých; za soukromé překážky uznává kanonická doktrina běžná překážku omylu, bázně a donucení, nesplněné výminky a tajné nemožnosti vykonati soulož. Proti tomuto rozdílu na poli církevního práva namítáno, zejména v české literatuře, ovšem ne bez odporu, že vznikl teprve v XVIII. stol. za vlivu práva přirozeného a protestantských názorů, že starší literatuře byl neznámý, která naopak rozeznávala překážky dle toho, zdali v příslušném případě manželé sami bez nějaké vnější pomoci nebo jen cestou dispensace mohou '''m'''. obnoviti nebo revalidovati; stanovisko, které shoduje se také s tím, že pro církevní obor nelze mluviti o nějakém rozdílu mezi právem veřejným a soukromým (viz {{Heslo|Kanonický|{{Prostrkaně|Kanonické právo}}}}). Rozdíl překážek na veřejné a soukromé jest ovšem praktický pro právo protestantské a práva moderní. (Srv. spis Hennerův, Různění překážek manželských [1899] a časop. »Právník«, 1899 a 1900.) Překážky vylučující církevnímu a rak. právu co do podstaty, ale ne co do rozsahu společné jsou: duševní choroby (''{{Cizojazyčně|la|impedimentum amentiae}}''), nedospělost (''{{Cizojazyčně|la|i. aetatis}}''), nemožnost vykonati soulož (''{{Cizojazyčně|la|i. impotentiae}}''), pokrevenství (''{{Cizojazyčně|la|i. consanguinitatis}}'' č. ''{{Cizojazyčně|la|cognationis naturalis sive carnalis}}''), švakrovství (''{{Cizojazyčně|la|i. affinitatis}}''), stávající svazek manželský (''{{Cizojazyčně|la|i. ligaminis}}''), vyšší svěcení (''{{Cizojazyčně|la|i. ordinis}}''), slavné sliby řeholní (''{{Cizojazyčně|la|i. professionis religiosae}}'' č. ''{{Cizojazyčně|la|voti solemnis}}''), rozdílné náboženství č. nedostatek společného křesťanského náboženství (''{{Cizojazyčně|la|i. cultus disparitatis}}''), únos (''{{Cizojazyčně|la|i. raptus}}''), zločin podniknutý proti platnému '''m'''. (''{{Cizojazyčně|la|i. criminis}}''), který záležeti může buď v cizoložství (''{{Cizojazyčně|la|i. adulterii}}'') nebo v zavraždění manžela (''{{Cizojazyčně|la|i. conjugicidii}}''). Vedle toho zná církevní právo ještě jako překážky příbuzenství zákonní (''{{Cizojazyčně|la|i. cognationis legalis}}''), příbuzenství duchovní (''{{Cizojazyčně|la|i. cogn. spiritualis}}''), veřejnou mravopočestnost (''{{Cizojazyčně|la|i. publicae honestatis s. quasi affinitatis}}''); oproti tomu zná zase rak. právo nedostatek svéprávnosti, katolicismus, jenž vlastně jest překážkou stávajícího svazku manželského, spoluvinu na rozloučení '''m'''. při akatolících a trestní odsouzení při stavu vojenském. Církevními překážkami zakazujícími jsou: zapovězený čas (''{{Cizojazyčně|la|tempus clausum}}''), sliby jednoduché (''{{Cizojazyčně|la|votum simplex}}''), které jen u jesuitů po dvouletém noviciátě jsou překážkou vylučující, zápověď církevní (''{{Cizojazyčně|la|vetitum ecclesiae}}''), zasnoubení (''{{Cizojazyčně|la|sponsale}}''), různost v křesťanském vyznání (''{{Cizojazyčně|la|mixta religio}}''), při níž mluví se o '''m'''-ch smíšených. Překážkami zakazujícími dle rak. práva jsou: nedostatek povolení ke sňatku se strany politických úřadů pro osoby neusedlé ze třídy služební, nádennické a tovaryšské v Tirolsku a ve Vorarlbersku; nedostatek povolení vojen. úřadů ku sňatku důstojníků a vojínů, pokud se tkne četnictva; nedostatek povolení civilních úřadů ku sňatku některých tříd úředníků, doba smuteční pro vdovu nebo ženu rozloučenou, nedostatek průkazu o zániku nebo neplatnosti předchozího '''m'''., o plnoletosti, o způsobilosti cizincově k uzavření '''m'''. Co do zániku nezpůsobilosti k uzavírání '''m'''. sluší poukázati jednak k tomu, že překážky mohou pominouti samy, když skutková povaha je zakládající sama odpadla, na př. při nedospělosti, jednak k tomu, že dispensí mohou býti odstraněny, pokud ovšem nezakládají se na nezměnitelných zásadách, od nichž odstoupiti nelze (v. {{Heslo|Dispense|{{Prostrkaně|Dispense}}}}). Zvláštní zmínky zasluhuje co do práva církevního ''{{Cizojazyčně|la|dispensio}}'' nebo ''{{Cizojazyčně|la|sanatio in radice matrimonii}}'', též ''{{Cizojazyčně|la|convalidatio extraordinaria}}'' nazvaná, která zakládajíc se na zákonodárném právě papežově záleží v tom, že nastalá neplatnost '''m'''. zákonním ustanovením se odstraňuje a uzavření '''m'''. považuje se v následcích tak, jako kdyby hned prvotně bylo platně se stalo; pročež není potřebí v tomto případě obnovení konsensu, které nutno jest při obyčejné dispensi ''{{Cizojazyčně|la|in contractis}}'' s prominutím ovšem méně závažných formalit; účinky '''m'''. začínají zde teprve dobou onoho obnovení čili konvalidace '''m'''. Děti z neplatného '''m'''. pocházející posuzují se v případě '''m'''. putativného (viz dole) za manželské, jinak se pravidelně legitimují napotomným '''m'''-m. Co se rak. práva tkne, jsou příslušnými k udělování dispensí od překážek manželských nezávisle na úřadech církevních pravidelně politické zemské vlády dle řádného bydliště petentů; výjimky stanovil zákon ze 4. čce 1872 (č. 111 ř. z.); v poslední instanci rozhoduje ministerstvo vnitra. Prominutelnost překážek řídí se celkem dle zásad kanonických. Účinek dispensace ''{{Cizojazyčně|la|in contractis}}'' v Rakousku jest ten, že manželé bez opětných ohlášek manželský konsens v předepsané formě projeví a že k '''m'''. takovému přihlíží se co do účinků tak, jako kdyby hned s počátku bylo platně uzavřeno (§ 88. obč. z.). Právní skutečnost '''m'''. zakládající záleží v projevení souhlasné vůle muže a ženy, že spolu '''m'''. uzavříti chtí (''{{Cizojazyčně|la|consensus facit nuptias}}''); při smlouvě manželské ovšem v první řadě třeba jest, aby strany měly náležitou vůli a aby ji patřičně projevily. Jakmile jedno nebo druhé schází, jest smlouva manželská neplatna. Nepravé projevení vůle státi se může jednak tím, že prohlášení o uzavření '''m'''. není prohlašující osobě povědomým nebo má u ní jiný význam, jednak tím, že nastala mýlka v osobě (''{{Cizojazyčně|la|error personae}}''), vždyť jest '''m'''. svazkem dvou určitých osob. Tento omyl musil se státi vzhledem k individualitě osoby, což stává se i omylem ve vlastnosti individualitu osoby zcela měnící (''{{Cizojazyčně|la|error qualitatis in personam redundans}}''). Omyl ve vlastnostech individuality osoby se netýkajících nemá ani dle círk. ani dle rak. práva na platnost '''m'''. vlivu. Výjimkou z toho pravidla. ustanovilo právo círk., vyhovujíc zejména názorům práva něm., že uznalo ''{{Cizojazyčně|la|error conditionis liberae}}'', t. j. omyl svobodné osoby, která manžela otroka pokládala za svobodného, kdežto rak. právo uznává ''{{Cizojazyčně|la|error virginitatis qualificatus}}'': manžel může se totiž domáhati neplatnosti '''m'''., sezná-li po uzavření '''m'''., že žena jeho vstupujíc v '''m'''. byla s útěžkem následkem obcování s mužem jiným (§§ 57. a 58. obč. z.; viz {{Heslo|Annus luctus|{{Prostrkaně|Annus luctus}}}}). Ježto církev vzhledem k povaze křesťanského '''m'''. žádala, by osoby svobodně a dobrovolně '''m'''. uzavíraly, bylo zvláštním zákonním ustanovením vytknuto, že projev vůle vzhledem k uzavření '''m'''. jest tenkráte neplatný, byl-li učiněn následkem bázně, způsobené předchozím donucením (''{{Cizojazyčně|la|impedimentum vis ac metus}}''); což uznává i rak. obč. z. v § 55. Právo kanonické dopouští pak, což lze vysvětliti pouze recepcí římských předpisů o podmíněných smluvách, projevení vůle manželské pod výminkou; i mluví se dle starého zvyku o ''{{Cizojazyčně|la|impedimentum deficientis conditionis appositae}}'' jako o překážce '''m'''. vylučující, když doložená výminka splnění nedošla, ježto podmíněný konsens manželský svého základu pozbyl a po právu nepozůstává. V praxi mohly se tímto způsobem přísné názory o omylu ve vlastnostech snadno seslabiti. Rak. právo toho stanoviska nezaujímá (§ 59. obč. z.). Omyl, donucení a nesplněná výminka nejsou žádnými překážkami v technickém slova smyslu, ježto jen vylučují konsens stran nezbytný k založení '''m'''. Odtud jsou svazky za vlády takových nedostatků konsensuálných uzavřené v kan. pr. neplatné; obnovení neboli konvalidace '''m'''. závisí na tom, chtí-li strany samy spolu '''m'''. znovu uzavříti projevením nového konsensu, který dle praxe díti se má v obyčejných formách s prominutím některých méně závažných formálností. Dle rak. práva zůstávají '''m'''. taková potud platná, pokud oprávněné osoby nebyly platnosti s výsledkem odporovaly. Způsob, jak se činí manželská smlouva, měl různý vývoj. Theorie opětně ne beze sporu uznává hlavně za vlády patriarchátu trojí způsob uzavření '''m'''. jako původně, ovšem různě, rozšířený, a to únos ženy, koupi její, resp. vykoupení její z otcovské moci, které se celkem rovná vysloužení si ženy. Teprve při vyšší kultuře přišla k platnosti svobodná volba obou stran. Za říše Římské církev nevydala zvláštních předpisů o formě uzavírání '''m'''., nýbrž řídila se právem státním; ovšem že znenáhla zasnoubením žehnala, čímž nabyla tato církevního rázu, a že i při oddavkách některé církevní obřady se zachovávaly, které však byly beze vlivu na právní platnost '''m'''. Pro Východní říši Římskou ustanovil ovšem císař Lev V. r. 813, že církevní forma uzavření '''m'''. bude jedině uznanou. Stejně jako v říši Římské bylo účastenství církve při oddavkách i v říších pozdějších jen akcessorní beze vlivu na platnost '''m'''., ačkoli kapitulare Karla Velikého z r. 802 církevní benedikci '''m'''. předepsalo, ovšem, jak se zdá, bez trvalých účinků. Zmohutněním církve kat. změnil se však poměr její k '''m'''.; církev začíná vystupovati sama jako zákonodárce, což je podporováno tím, že znenáhla i soudnictví ve věcech manželských připadá jí: církev prohlašuje totiž od doby Alexandra III. (1159–1181) konsens manželský jakkoli projevený za jediné rozhodující (''{{Cizojazyčně|la|sponsalia de praesenti}}'' oproti ''{{Cizojazyčně|la|sp. de futuro}}'', t. j. zasnoubení), nežádajíc ani nyní k platnosti '''m'''. žádné zvláštní formy, ovšem si přála, aby '''m'''. uzavírána byla ''{{Cizojazyčně|la|in facie ecclesiae}}'', t. j. před duchovními (a svědky), i nazývána byla '''m'''. jinak uzavřená '''m'''. tajná, pokoutná, č. ''{{Cizojazyčně|la|matrimonia clandestina}}''. Tak nazvána byla též '''m'''. později, když papež. Innocentem III. r. 1215 byly všeobecně {{Prostrkaně|ohlášky}} předepsány, aby se totiž co možná předešlo '''m'''-m neplatným; ovšem že i opominutí ohlášek neplatnost '''m'''. za následek nemělo. Časem však shledalo se, že předpisy církevní o smlouvě manželské nepostačovaly, ježto pouhý bezforemný konsens snoubencův nevyhovoval důležitosti svazku tak významného a též mnohé zlé následky měl v zápětí, an k šálení a mámení nezkušených osob přímo vyzýval. Tomuto nedostatku církev konečně pomohla tím, že na sboru tridentském ustanovila, že '''m'''. platně uzavřeno býti může pouze před příslušným farářem a nejméně dvěma svědky, ovšem jen v těch farách, kde po vyhlášení řečeného článku již 30 dní bylo uplynulo nebo kde se článek tento jako článek sboru tridentského zachovává, kteréžto zvláštní obmezení z ohledu k protestantům bylo učiněno, kteří by jinak tomuto předpisu za podrobené byli považováni; kde se tak nestalo, platí předtridentské právo. Konečně sluší míti na mysli, že církevní právo nepřijalo zásady, že by zasnoubením vznikalo '''m'''., jak zejména snaží se dokazovati Sohm a zástupci theorie zásnubní, ani nepřijalo zásady, že '''m'''. po právu vzniká teprve prvním výkonem soulože, jak dokazovati chtěl Freisen (od kterého stanoviska v této všeobecnosti později sám odstoupil) a zastanci theorie kopulační, neboť platné i svátostní jest '''m'''. bez soulože, třeba tato pro právo v mnohém směru má význam veliký. Též u protestantů zvítězil názor, že platnost '''m'''. závisí na církevních oddavkách. Dle platného kat. církevního práva uzavírá se pak '''m'''. takto: '''m'''. předchází pravidelně zkouška snoubenců za účelem zjištění, zdali mají k '''m'''. morální způsobilost a dostatečné náboženské vědomosti, jakož i za příčinou tou, by zjistila se právní způsobilost jich k uzavření '''m'''.; výsledek zapisuje se pravidelně do zvláštní knihy, ''liber examinis sponsorum'' zvané. Za účelem zamezení '''m'''. neplatných a vyjevení překážek manželských jsou pravidelně troje {{Prostrkaně|ohlášky}}. Před uzavřením '''m'''. mají snoubenci jíti ke zpovědi a k přijímání. Projevení konsensu řídí se dle far, kde zmíněný předpis tridentský byl nebo kde nebyl vyhlášen. V prvním případě musí se díti prohlášení před skutečným farářem domicilu nebo quasidomicilu snoubenců nebo před jeho zástupcem. O postavení farářově srov. {{Heslo|Assistence|{{Prostrkaně|Assistence}}}}. Svědci musí současné s farářem při projevení konsensu býti přítomni; na nich žádají se pouze takové vlastnosti, aby mohli vydati svědectví o předsevzatém aktu. Projevení konsensu díti se může platně způsobem kterýmkoli, ač předepsány jsou rozličné obřady bez právní závaznosti. '''m'''. uzavřené má býti zapsáno do matriky oddaných. '''m'''. uzavřené proti tridentskému předpisu jest neplatné i nazváno jest též ''{{Cizojazyčně|la|matrimonium clandestinum}}'', '''m'''-m pokoutným. Téhož označení užívají ještě v theorii (tedy již ve 4. slova smyslu) pro '''m'''., která sice uzavřena byla ve formě tridentské, ale na základě biskupského povolení bez předchozích ohlášek, aniž pak zapsáni byli manželé pravými jmény do obyčejné matriky, naopak se vykoná zápis do zvláštních knih, vedených u konsistoře. Na tomto způsobu církevním nezávisle vyvinula se v přemnohých zemích zvláštní forma uzavírání '''m'''. před orgány státem ustanovenými, což souvisí s upravením '''m'''. se strany státu, jak o něm již byla řeč. V tom případě mluvíme o {{Prostrkaně|civilním}} neb {{Prostrkaně|občanském}} '''m'''. ve smysle formálném, neboť ve smysle materiálném lze mluviti o institutu civilního '''m'''., kdykoli stát vydal normy své na normách církevních nezávislé. Dle dosavadního vývoje znám jest trojí způsob formál. civilního '''m'''.: ''a'') {{Prostrkaně|obligatorní}}, je-li forma státem předepsaná co do oboru státního jedině rozhodnou a na konfessi nezávislou; zavedena byla nejprve r. 1580 v Hollandsku a v západním Frísku pro dissidenty, což rozšířeno bylo r. 1656 na celé Nízozemí, r. 1653 v Anglii, Skotsku a Irsku, kde ovšem restaurací opětně odstraněna byla, ve Francii r. 1792 a 1807, v Hollandsku r. 1795 a 1809, v Belgii r. 1831, v Rumunsku r. 1864, v Italii r. 1865, ve Španělsku v l. 1870–1875, kde r. 1875 a na základě obč. z. z r. 1887 dovoleno '''m'''. toto jen nekatolíkům, kdežto katolíci uzavírají '''m'''. ve formě církevní u přítomnosti státního zřízence matričního; v Německu a ve Švýcarech zákonem z r. 1875, v Uhersku z r. 1894. V Rakousku jest obligatorní civilní '''m'''. předepsáno pro osoby, které k žádné státem uznané společnosti náboženské nepříslušejí: zákon z 9. dub. r. 1870 (č. 51 ř. z.). ''b'') {{Prostrkaně|Fakultativní}} '''m'''. {{Prostrkaně|civilní}}, je-li stranám na vůli ponecháno, chtějí-li '''m'''. uzavříti ve formě církevní nebo civilní s týmiž následky pro obor státní; zavedeno bylo r. 1580 v Hollandsku a v záp. Frísku pro reformované, což r. 1656 rozšířeno na celé Nízozemí; r. 1787 ve Francii pro nekatolíky, r. 1836 v Anglii; pak platí v severních státech amerických. Náleží-li v Rakousku jedna strana ku konfessi uznané, kdežto druhá strana je bezkonfessijní, možny jsou církevní oddavky, neodmítne-li jich duchovní, jinak ovšem zbývá jen '''m'''. {{Prostrkaně|civilní}}. ''c'') {{Prostrkaně|Podpůrné}} č. {{Prostrkaně|subsidiárné}} '''m'''. {{Prostrkaně|civilní}}, které dovoluje se osobám, jež státně uznaného '''m'''. před církevním zřízencem uzavříti nemohou, poněvadž jim vadí církevní překážka, státním právem neuznaná; tento způsob jest teprve tenkráte možným, odmítl-li duchovní správce ohlášky neb oddavky ve příslušném případě. Zavedeno na př. v Dánsku r. 1851, ve Švédsku r. 1862, v Norsku v l. 1845 a 1863, v Portugalsku r. 1868, v Rakousku shora citovaným zákonem z r. 1868, v Rusku r. 1874 pro dissidenty. Co se stanoviska církve katolické k civilnímu '''m'''. tkne, sluší rozeznávati, je-li v příslušných territoriích, kde civilní '''m'''. zavedeno, předepsána tridentská forma uzavírání '''m'''. nebo nic. V prvém případě jest civilní '''m'''. vůbec církevně neplatné; v druhém případě však je civilní '''m'''. platné, měly-li strany úmysl církevně platný sňatek uzavříti. Jen je-li civilní '''m'''. obligatorní, dovoluje církev věřícím, aby se civilně dali oddati, aby '''m'''. jejich občansky bylo platné; vždy však musí si '''m'''. své dáti církevně požehnati. V Rakousku platí dosud jako pravidelná, státem předepsaná forma uzavírání '''m'''. církevní oddavky pro příslušníky církví a náboženských společností státem uznaných, kdežto civilní forma platí jen výjimečně. K platnosti '''m'''. vyžadují se alespoň jedny ohlášky (pravidelně odbývají se tři) a slavnostní projevení konsensu manželského (§ 69 obč. z.) před duchovním správcem, příslušným dle domicilu každého jednotlivého snoubence, a před dvěma svědky (§ 75 obč. z.); duchovní správce vystupuje zde jako úřední osoba státem k tomu určená, pročež přítomnost jeho musí býti dobrovolná a vědomá. Běží-li o podpůrné civilní '''m'''., koná politický úřad 1. instance, v jehož okresu duchovní odepírající intervenci má úřední sídlo, ohlášky a oddavky, po případě jen jeden z těchto aktů, podle toho, který zamítnut byl od duchovního. Projevení konsensu manželského děje se před přednostou politického úřadu (v městech se zvláštním obecním statutem před starostou) nebo jeho náměstkem u přítomnosti dvou svědkův a zapisovatele přísežného. Manželé mohou později, bylo-li by jim to možné, ještě církevně dáti se oddati. Matriky o ohláškách a sňatcích takových vedou příslušní političtí úřadové; základem úřední zprávy musí odmítající duchovní i ve své matrice sňatek jako civilní zapsati. Běží-li o obligatorní civilní '''m'''., jest příslušným politický úřad 1. instance domicilu snoubenců. (Shora cit. zák. z r. 1868 a 1870). Co se tkne právních účinků '''m'''., jsou si manželé co do tělesného obcování zavázáni věrností po stránce positivné i negativné; každé porušení této věrnosti jest církevním zločinem cizoložství (v. {{Heslo|Adulterium|{{Prostrkaně|Adulterium}}}}). Obapolným usnesením mohou se manželé, ale jen z vyšších ohledů, vzdáti práva a povinnosti ''{{Cizojazyčně|la|debiti conjugalis}}'', t. j. manželské povinnosti soulože. Vzhledem k věrnosti manželské zaujímá rak. právo (§ 90 obč. z.) totéž stanovisko, jako právo církevní. Cizoložství lze však jen k návrhu uraženého manžela trestati §§ 502, 503 tr. z. Z '''m'''. plyne právo i povinnost manželského spolužití; muž jest hlavou rodiny, on určuje domicil, jemuž jest žena podrobena; ale práva ženu trestati muž nemá; pro trýznění mohou manželé soudu se dovolávati (§ 419 tr. z.). Muž jest hlavně povinen vydržovati domácnost vedle svého jmění a stavu; žena obdrží jméno mužovo a jest účastna výhod a povinností jeho stavu (§§ 91, 92 obč. z.); jméno podrží i po smrti manželově nebo po rozvedení svazku manželského; ženina příslušnost státní, právo domovské a osobní příslušnost soudní řídí se dle práv mužových. Co do poměru rodičů k dětem viz {{Heslo|Dítě|{{Prostrkaně|Dítě}}}} a {{Heslo|Legitimace|{{Prostrkaně|Legitimace}}}}. Nakolik se tkne rozloučení '''m'''. co do svazku, náleží uspořádání k nejtěžším úkolům zákonodárným; neboť jest '''m'''. základem rodiny i lidské společnosti; ochrana '''m'''. poskytovaná jest ochranou pospolitosti lidské. Odtud nutno, aby '''m'''. bylo nerozlučitelným. Ale '''m'''. dotýká se též jednotlivce měrou tak neodolatelnou, že i individuum chráněno býti chce, hrozí-li mu z '''m'''. snad zkáza neodvratná; odtud zase pochopitelny snahy, umožniti rozloučení '''m'''., ovšem jen ve výjimečných případech. Učiniti však '''m'''. svazkem lehce rozlučitelným, znamená při pokleslých mravech institut '''m'''. zabiti. Že smrť jednoho manžela končí poměr manželský, je přirozený důvod; u mnohých národů méně civilisovaných bylo a jest zvykem, že musí při úmrtí manžela pozůstalý manžel, hlavně však vdova, smrtí sejíti, při čemž rozhoduje ohled animistický, že zemřelý manžel v onom světě žíti musí zrovna tak jako na zemi; podkládati tomuto zvyku ideu obětní smrti z lásky, neodpovídá příslušným názorům národním. Kde ohledy shora udané nerozhodují, a to platí hlavně o prvotních dobách a při národech stojících na nízkém stupni kultury, tam {{Prostrkaně|rozloučení}} '''m'''. bývá zcela jednoduché i možné bez vážných důvodů; pravidelně se rozloučení ztěžuje, jakmile náboženské ohledy spolu rozhodují. O rozloučení '''m'''. u Římanů viz {{Heslo|Divortium|{{Prostrkaně|Divortium}}}}. Církevní právo kat. teprve po mnohém kolísání ustanovilo se na tom, že platné '''m'''., v němž soulož byla vykonána (''{{Cizojazyčně|la|matrimonium ratum et consummatum}}''), jen smrtí jednoho manžela rozloučeno býti může, kdežto při '''m'''. bez provedení soulože (''{{Cizojazyčně|la|matr. ratum, sed non consummatum}}'') rozloučení se připouští složením slavného slibu řeholního se strany jednoho manžela, třeba bez souhlasu manžela druhého, pak dispensí papežskou. Na ochranu víry křesťanské (''{{Cizojazyčně|la|privilegium fidei christianae}}'') uznáváno t. zv. ''privilegium Pauli'' nebo ''{{Cizojazyčně|la|casus apostoli}}'' (1 Kor. 7, 12–15); když totiž ze dvou nekřesťanských manželů jeden stal se křesťanem, druhý však nechce proto v manželském svazku setrvati nebo snaží se manželu křesťanskému ve vykonávání křesťanství jakýmkoli způsobem překážeti nebo, dle novější praxe, když vůbec nechce se státi křesťanem, může křesťanský manžel nové '''m'''. s křesťanem uzavříti, byly-li zmíněné okolnosti nad pochybnost zjištěny (''{{Cizojazyčně|la|interpellatio conjugis infidelis}}''); uzavřením nového '''m'''. zaniká '''m'''. první. Právo rakouské jest v ohledu rozloučení '''m'''. ovládáno názory jednotlivých konfessí; zákon z 9. dub. r. 1870, č. 51 ř. z. ustanovil, že rozlučitelnost '''m'''. osob, nenáležejících k žádné uznané náboženské společnosti, posuzovati sluší dle zásad platných pro akatolíky. O katolících vytkl § 111 obč. z., že rozloučení '''m'''. nastati může jen smrtí jednoho manžela a že nerozlučitelným jest svazek, byl-li třeba jen jeden manžel v době uzavření sňatku katolíkem. Jest tudíž rak. právo přísnější než samo právo církevní. U akatolíků rozhoduje § 115 obč. z., že rozloučení '''m'''. nastati může pouze z důvodů výslovně uvedených, které tvoří: cizoložství nebo spáchaný zločin, trestaný nejméně 5letým žalářem; zlomyslné opuštění manžela a nedostavení se přes ediktální soudní citaci na rok ustanovenou, není-li pobyt známý; nebezpečné úklady o život nebo zdraví; opětované kruté nakládání; nepřekonatelná nechuť manželů vůči sobě, žádají-li pro ni oba manželé za rozloučení; v tomto případě lze rozloučení povoliti teprve po provedeném rozvodu od stolu a lože, třeba na několikerou různou dobu stanoveném. Pro židy uznává se rozloučení dobrovolné, při němž muž u svého okresního soudu odevzdá ženě list zapuzení, když se byli oba dříve u svého rabbína podrobili pokusům o smíření (§§ 133 a 134 obč. zák., § 114 jurisdikční normy). Dopustila-li se žena cizoložství, může muž jí i oproti její vůli dáti sám list zapuzení, o čemž se ovšem musí na základě podané žaloby rozhodnouti u sborového soudu 1. instance posledního jejich společného bydliště pravidelným řízením soudním (§ 135). Přestoupili-li manželé během '''m'''. z jednoho vyznání ke druhému, sluší vždy pro posouzení rozlučitelnosti '''m'''. míti na mysli, jakého vyznání byli manželé v čas sňatku a jakého jsou v době, ve které běží o rozloučení; jakého vyznání byli v době mezitímní, nerozhoduje. Rozloučení manželé mohou nové '''m'''. uzavříti, třeba opětně i spolu; však rozloučenému akatolíku je možno uzavříti nové '''m'''. za živobytí druhého rozloučeného manžela jen s akatolíkem, poněvadž katolíkům vadí překážka katolicismu, stanovená výjimkou dvor. dekr. ze dne 26. srpna r. 1814 (č. 1099 sb. z. s.). Moderní zákonodárství státní uznávají pravidelně možnost rozloučení z důvodů zákonem stanovených, které se celkem, ovšem s přemnohými odchylkami v jednotlivostech, shodují s důvody dostatečnými pro rozloučení '''m'''. nekatolíků v Rakousku. Různosti v upravení rozloučení '''m'''. v rozličných zemích využitkovati chtěli mnohdy ti manželé, jejichž '''m'''. dle domácího práva nebylo rozlučitelné. Tak se zejm. stávalo, že katoličtí manželé od stolu a lože v Rakousku rozvedení odebírali se buď oba nebo jeden z nich do Uherska, zejména do Sedmihradska, přestoupili k církvi reformované nebo k unitářské, složili rakouské státní občanství, přijali občanství uherské, pobyli v nějaké obci zmíněného vyznání 6 neděl k vůli nabytí domicilu a žádali pak, aby jejich první '''m'''. bylo co do svazku rozloučeno, k čemuž příslušné duchovní soudy sedmihradské ode dávna byly oprávněny. Po stvrzení rozsudku takového vrchním soudem kološským uzavřeli pak nové '''m'''., jemuž říkávalo se '''m'''. {{Prostrkaně|sedmihradské}}. Co do posouzení platnosti těchto '''m'''. v Rakousku jest v theorii i v praxi spor. Novým uher. zákonem manželským z r. 1894 '''m'''. sedmihradská v naznačeném smyslu nejsou již možna, any po zavedení obligatorního civilního '''m'''. jediné státní soudy uherské mohou rozhodovati o '''m'''-ch pro obor státní a § 115 tohoto zákona dává uherským soudům jen tenkráte právo rozlučovati '''m'''. v cizině cizincem uzavřené, přijal-li později stát. občanství uherské a byly-li nastaly před jeho nabytím okolnosti, které dle onoho práva cizozemského byly důvodem pro rozloučení nebo rozvedení '''m'''. a které dle nového práva uherského jsou důvodem pro rozloučení '''m'''. co do svazku. Od rozloučení '''m'''. (''{{Cizojazyčně|la|divortium}}'') rozeznávati sluší {{Prostrkaně|rozvedení}} (''{{Cizojazyčně|la|separatio}}''). Při rozloučení zruší se pravoplatné dřívější '''m'''., netrvá tudíž dále, kdežto při {{Prostrkaně|rozvodu}} svazek manželský na dále trvá, jen že manželé prosti jsou práv a povinností z manželského spolužití plynoucích, ale ne práv a povinností plynoucích z '''m'''. I zásadná nerozlučitelnost '''m'''. toho nevyžaduje, by manželé za každou cenu spolu žili; mohou nastati případy, kde by nucené spolužití bylo nesnesitelným břemenem, ano snižováním svazku manželského. Aby však společný život manželský byl přerušen, potřeba jest důvodu právem uznaného. Rozvedení dle církevního práva kat. může nastati dle zvyku ustáleného u církevních soudů manželských od 2. pol. středověku trvale (''{{Cizojazyčně|la|separatio perpetua quoad thorum et mensam}}'', od lože a stolu) a pak na určitý nebo neurčitý čas (''{{Cizojazyčně|la|separatio temporaria}}''). Trvalý rozvod dovoluje se soudem v případě cizoložství jednoho manžela, někdy v případě nepřirozeného ukojení pudu pohlavního anebo zlomyslného opuštění manžela. Rozvod dočasný dovoluje se manželským soudem z důvodů sice jednotlivě neuvedených, avšak z takových, které manžely ohrožují ve statcích ochrany hodných. Každému řízení o rozvedení manželů má předcházeti pokus o smíření před farářem. Dokáže-li pak rozvedený manžel rozvod zavinivší, že splnil podmínky, které mu byly uloženy za příčinou obnovení spolužití, rozkáže soud druhému manželu, by se opětně vrátil v manželský život. Přerušení manželského spolužití lze dosáhnouti také tím, že manželé, shodnuvše se na tom, vstoupí za účelem dosažení větší dokonalosti do nějakého řádu; výjimečně povoluje se jednomu z manželů vstoupiti do řádu a druhému zůstati ve světském životě, netřeba-li se na př. pro stáří obávati, že by s jinými osobami tělesně obcoval, a vykoná-li prostý slib čistoty. Též možno jest v případě nemožnosti vstoupení do řádu, že manželé zůstanou mimo klášter, ale že muž přijme svěcení kněžské, kdežto žena stane se tertiarií. Rakouské právo bez ohledu ke konfessi zná možnost dobrovolného a nedobrovolného rozvodu cestou soudní, což ovšem má největší praktický význam pro katolíky, jejichž '''m'''. jest nerozlučitelné. Při dobrovolném a souhlasném rozvodu povolí okresní soud manžela rozvedení, když před tím manželé podrobili se trojímu pokusu o smíření, a to dle volby své buď u příslušného duchovního správce, buď u jmenovaného soudu v přestávkách osmidenních, a když se byli sjednotili o majetku a o výživě manželčině a dětí; pokus o smíření před soudem jest jedině možný při osobách nepříslušných k žádné náboženské společnosti zákonem uznané (§§ 103 a 104 obč. z., zákon ze dne 31. pros. r. 1868 [č. 3 ř. zák. pro rok 1869] a zákon ze dne 9. dub. r. 1870 [č. 51 ř. z.]). O nedobrovolném rozvedení rozhoduje na základě podané žaloby jedné strany sborový soud 1. instance posledního společ. bydliště manželů z vážných důvodů soudem posouzených, jakéž jen příkladem uvádí § 109 obč. z. I nedobrovolnému rozvodu musí předcházeti shora zmíněný trojí pokus o smíření. Chtějí-li manželé později spolu zase žíti, jest jim to dovoleno, ovšem musí o tom příslušný soud zpraviti (§ 110 obč. zák. a § 114 jurisdikční normy). Srovnati sluší vůbec §§ 2–6 nař. min. práv ze dne 9. pros. r. 1897 [č. 283 ř. z.]). O {{Prostrkaně|neplatnosti}} '''m'''. konečně mluvíme tenkráte, bylo-li uzavřeno v době, kdy snoubencům vadila překážka vylučující; při tom nerozhoduje, věděli-li snoubenci o překážce čili nic; ale bylo-li '''m'''. uzavřeno v důvěře (''{{Cizojazyčně|la|bona fide}}'') obou manželův nebo jednoho z nich, že jim není žádná překážka závadou, a bylo-li '''m'''. uzavřeno ve formě tridentské neb alespoň po ohláškách tam, kde tato forma není závaznou, mluví se o ''{{Cizojazyčně|la|matrimonium putativum}}''; děti z takového spojení pocházející pokládány jsou za manželské. Podobné ustanovení má § 160 obč. z. Neplatnost '''m'''. prohlásiti může pouze soud, a nikdy nesmějí strany o své újmě bez soudního rozsudku na vždy se rozejíti, nebo dokonce před rozsudkem jiné '''m'''. uzavírati. Dle církevního práva rozhodují o neplatnosti '''m'''. pravidelné instance soudní, tedy soud biskupský, metropolitní a papežský. Běžná theorie různí zde dle toho, jde-li o překážku soukromoprávní nebo veřejnoprávní, jak shora již bylo podotknuto. Hájí-li se proti dosavadní theorii názor, že různění toto není kanonické, pak sluší co do zahájení processu o neplatnost '''m'''. vytknouti za zásadu, že církevní soud vystoupiti smí vždy, kdy toho nutnost vyžaduje, by svátostná povaha '''m'''. nebyla snižována (§ 132 rak. instrukce pro manželské soudy z r. 1856). V případech překážek běžnou theorií nazvaných soukromoprávních byla dle druhého názoru legitimace obmezena na manžely nebo jednoho z nich proto, že při nich běží o okolnosti, které povahou svou vymykají se lehce seznání osob třetích a že v těchto případech zásadně možná je revalidace '''m'''., závisící na manželech samých. Kde taková revalidace '''m'''. možná není, tam též legitimace k podání žaloby je rozšířena na všechny, kdož způsobilost mají státi k soudu, ovšem s vyloučením těch, kdož by byli vedeni nekalými pohnutkami. Při každém processu o neplatnost '''m'''. má býti v první řadě hleděno k tomu, by překážka byla odstraněna a '''m'''. platně vzniklo. Za účelem obhajování platnosti '''m'''. byl Benediktem XIV. zaveden institut ''{{Heslo|Defensor|defensorů matrimonii}}'' (v. t.). Byl-li rozsudek o neplatnosti '''m'''. vydán na základech mylných, nepozbylo tím '''m'''. omylem za neplatné prohlášené své platnosti a musí manželé k dřívějšímu '''m'''. se vrátiti. Dle rak. práva rozhodují o platnosti '''m'''. řádní sboroví soudové: v 1. instanci soud posledního společného bydliště manželův zdánlivých (§ 76 jurisdikční normy); i rak. právo zná institut obhájců svazku manželského. Rozdíl překážek na veřejné a soukromé jest zde dle zákona opodstatněn a řídí se dle něho též legitimace žalobců, po případě odůvodněno officiální řízení soudní. Veřejnými překážkami dle rak. práva jsou: únos, stávající svazek manželský, vyšší svěcení, řeholní sliby, různé náboženství, příbuzenství a švakrovství, cizoložství, zavraždění manžela, spoluvina na příčině rozloučení '''m'''., nedostatek slavného prohlášení konsensu manželského a překážka katolicismu (§ 94 obč. zák. a dvor. dekr. ze dne 26. srp. 1814 č. 1099 sb. z. s.). Ostatní překážky jsou soukromé. Překážky ony působí neplatnost bezvýminečnou, překážky tyto výminečnou, t. j., že v tomto případě uskutečňování neplatnosti se strany oprávněných k tomu osob jest teprve hmotnou podmínkou neplatnosti '''m'''., o které dříve mluviti nelze. Podrobnosti ustanoveny jsou v §§ 94–96 obč. z., v cit. dvor. dekr. z r. 1819 a v min. nař. ze dne 9. pros. r. 1897 (č. 283 ř. z. §§ 8–19). {{Prostrkaně|Literatura}} práva manželského, pokud pochází od Čechů z l. 1848–98, vypsána jest v Památníku, vydaném r. 1898 Českou akademií, v oddělení pro vědy právní a státní, str. 43 a násl. Literaturu jinou udává téměř až do r. 1879 Schulte v 3. části 3. sv. své Geschichte der Quellen u. Literatur des canonischen Rechts (1880) na str. 365–369; novější literaturu udává vedle starší podrobně Scherer v 2. sv. svého Handbuch des Kirchenrechtes (1898) na str. 84 a následujících. ''[[Autor:Kamil Henner|Hnr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Manželství]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném|Manželství]] 73zspr3k2kzg6j672nnylkqp1b95uwz 0 21556 324164 145616 2026-04-24T12:54:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324164 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marasmus | PŘEDCHOZÍ = Marasminus | DALŠÍ = Marasquino }} {{Textinfo | TITULEK = Marasmus | AUTOR = [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;818-819. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n863/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Marasmus''' (z řec.), {{Prostrkaně|vysílení stářím}}, to jest samostatně se vyvíjející regressivní změny ústrojí lidského těla, jež vedou k atrofii a ke klesání jejich funkcionální energie. Jest to prostý involuční pochod, který má původ v přirozenosti organismu, chřadnutí neb vadnutí těla. Definice tohoto pojmu předpokládá, že neběží o proměny zaviněné některým pathologickým processem; aspoň nesprávně užívá se názvu '''m'''-mu tehdy, kdy atrofie byla způsobena onemocněním některého orgánu, infekcí, otravou neb vysilující chorobou; tehdy lépe mluviti o vysílení nebo o prosté atrofii. Involuční jevy zřídka počínají před 50.&nbsp;rokem žití, v 60.&nbsp;roce bývají však vždy patrny a pak rok od roku se stupňují; u muže dostavují se poněkud později nežli u ženy. Sotva dojde k involuci té ve veškerém ústrojí zároveň a tehdy '''m.''' záhy vede k smrti; z pravidla počíná v jednom neb v druhém ústrojí: v soustavě krevní nebo v dychadlech neb močových orgánech, v mozku. Jakkolivěk chřadnutí organismu jest nutným přírodním zákonem, kterému žádný tvor se nevymkne, přece jisté vnitřní i vnější vlivy jej chystají. Jedním z těchto vnitřních vlivů jest výkon samého orgánu, jehož podnět hledati musíme v chemických processech; chemické rozštěpy nejsou však toliko základem vitální energie ústrojí, nýbrž pozvolně chystají i vysílení ústrojí nenáhlým hromaděním se rozštěpových hmot, které mají toxické vlastnosti a zavinují regressivní změny v buněčnatých prvcích ústrojí. Jiným podnětem jsou i jemné nutritivní změny, které trvají mimo zevní vlivy, a snad i dlouho trvající, nad fysiologickou míru se nesoucí činnost ústroji, které posléz se vysílí. Velká námaha duševní i tělesná, nečistý vzduch, nedostatečný a kvalitativně vadný pokrm, předchozí choroby mohou vznik '''m'''-mu uspíšiti. V '''m'''-mu vyskytují se anatomické změny v každém tkanivu: v kostech (osteoporosa, křehkost, atrofie a částečná hyperostosa), ve chruplavkách, v pokožce (ztenčení, suchost, ztráta pružnosti, vráskovatění), v zubech (vypadávání), ve vlasech (řídnutí a šedivěni), ve svalstvu (chabost a úbyť), v žaludku a střevě (atrofie sliznice a svalstva), v srdci a cévstvu (tukové a sklerotickté změny), v plících (prořídlost a suchost tkáně) atd. Dříve nežli jmenované orgány regressivním změnám podléhá pohlavní ústroji, zvlášť u ženy. Nervstvo odporuje nejdéle — intellektuální výkony více nežli funkce perceptivní a motorické. Pochod marantický připravuje se pozvolně: odkvět organismu hlásá šedivění vlasů, ztrácející se lesk a pružnost pokožky, vrásky na čele, umdlévání svalů, chabější držení těla, zahnutí páteře, tuhnutí a protažení arterií. Tep se zleňuje, kapacita plic klesá, trávení se ztěžuje, peristaltický pohyb střeva vázne; čilosti duševní a zájmu pro svět ubývá, paměť slábne, spánek neosvěžuje. Příznaky ty, proplétající se s prvými, stále se zhoršuji, až ve velké lhostejnosti a tuposti nastane smrt za příznaků mozkových, nedostatečnou innervací plicní a srdeční. Jest známo, že pokročilý věk jest náchylný k rozmanitým chorobám: rozmanitým zánětům dýchacích a zažívacích ústrojí. ''[[Autor:Emerich Maixner|Mx.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném|Marasmus]] d1aij00nwvhehqfr0mko2t333w6dxgm 0 23312 324143 64250 2026-04-24T12:53:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324143 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mancipace | PŘEDCHOZÍ = Mancion | DALŠÍ = Mancipium }} {{Textinfo | TITULEK = Mancipace | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;745. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mancipace }} {{Forma|proza}} '''Mancipace''' (lat. mancipatio) jest právní jednání, kterým podle starého práva římského občan převáděl svoje vlastnictví na jiného. Činěna byla před svědky ve formě obrazného trhu (''venditio imaginaria''). Před 5 dospělými mužskými občany římskými a občanem držícím váhy (''libripens''), k nimž býval přibírán často ještě sedmý svědek (''antestatus''), uchopil se nabyvatel věci slovy: ''hanc ego rem ex iure Quiritium meam esse aio, eaque mihi empta esto hoc aere aeneaque libra'', udeřil kouskem mědi o váhy a dal jej převodcovi jaksi jako trhovou cenu. '''M.''' bylo lze užiti nejen, když vlastnictví mělo býti převedeno z trhu, nýbrž i k uskutečnění jiného právního a hospodářského účelu, jako darování, zřízení věna a pod., ba i poručení k věrné ruce (v. [[../Fiducia|{{Prostrkaně|Fiducia}}]]). Předmětem '''m.''' mohly z věcí býti jen pozemky italské, otroci a domácí zvířata tažná. Věci tyto sluly proto ''res mancipii''. Dále mohly býti '''m'''-cí zřízeny služebnosti polní, které se proto čítají též mezi ''res mancipii''. Konečně mohl majetník moci otcovské nebo manželské osobu jemu poddanou '''m'''-cí podrobiti moci jiného (viz [[../Mancipium|{{Prostrkaně|Mancipium}}]]). '''M.''' jest vzpomenuto ještě v zákonodárství IV. stol. po Kr., do práva Justiniánova však nepřešla. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] dav0vt7s6gwr818vscuncrub9jurku2 0 23313 324144 64251 2026-04-24T12:53:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324144 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mancipium | PŘEDCHOZÍ = Mancipace | DALŠÍ = Manco }} {{Textinfo | TITULEK = Mancipium | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;745. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n784/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mancipium''' (lat.), správněji ''in mancipio esse'', byl u Římanů právní poměr po jistých stránkách otroctví se rovnající, ve který vstoupila svobodná osoba, kterou otec nebo manžel její byl [[../Mancipace|mancipoval]] (v. t.) spoluobčanu. Osoba ''in mancipio'' podržela osobní svobodu a právo občanské, byla však po stránce práva majetkového úplné podrobena tomu, komu byla mancipována, nejinak než otrok pánu svému. Všech práv majetkových, která jí připadala, nabývala nezbytné pro majitele moci. V nejstarší době bývalo dítě od otce mancipováno na základě opravdivého prodeje, jímž otec chtěl získati peníze, kteréžto právo bylo časem stále více omezováno. Dále se vyskytovala ''mancipatio ex noxali causa'', kteroužto dítě spáchavší čin zapověděny bylo vydáno tomu, komu bylo uškodilo, aby si dluh svůj odsloužilo. Konečně dála se mancipace dítěte nebo manželky též pouze k tomu konci, aby uměle byly rozvázány moc otcovská (za účelem [[../Adopce|{{Prostrkaně|adopce}}]] nebo [[../Emancipace|{{Prostrkaně|emancipace}}]], v. t.), nebo moc manželská (v. [[../Manus|{{Prostrkaně|Manus}}]]). V nejnovějším právu římském vymizelo '''m.''' naprosto z řady platných právních zřízení. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] ihkvufy1sd0f8alhllh9268e8oqh8bn 0 23350 324161 64258 2026-04-24T12:54:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324161 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manumissio | PŘEDCHOZÍ = Manum de tabula | DALŠÍ = Manu propria }} {{Textinfo | TITULEK = Manumissio | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;791–792. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n833/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Manumissio''' (lat.) jest právní jednání, kterým u Římanů pán propouštěl otroka svého ze své moci s tím účinkem, že propuštěný stal se po právu svobodným (''[[../Libertinus|libertinus]]'', v. t.). Formy, ve kterých se dala '''m.''' byly rozmanité. Vyskytovalyť se v starší době '''m.''' ''vindicta'', ''censu'' nebo ''testamento'', k nimž přibyla za dob křesťanských '''m.''' ''in ecclesia''. Bezforemné propuštění na svobodu, jmenovitě '''m.''' ''inter amicos'' nebo ''per epistolam'', které dle starého práva bylo zcela neplatné, způsobuje později právní účinky třebas seslabené, jako že propuštěný stává se ''Latinus Iunianus'', o němž platilo, že žil jako svobodný, ale umíral jako otrok. Justiniánské právo nezná těchto Latinů, upravuje ale '''m.''' ''inter amicos'' a ''per epistolam'', jež dávají nyní plnou svobodu, foremnými předpisy. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] f4tp4ub8wxzo6wf93xfmenhr5skdncs 0 23351 324162 63781 2026-04-24T12:54:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324162 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manus | PŘEDCHOZÍ = Manu propria | DALŠÍ = Manuskript }} {{Textinfo | TITULEK = Manus | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;792. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n835/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Manus }} {{Forma|proza}} '''Manus''' (lat.) jest právní moc, kterou měl v starém Římě občan římský nad svou manželkou. Žena podrobená této moci měla naproti manželovi svému, v příčině osobní i majetkové, stejné právní postavení, jako dcera otci poddaná naproti tomuto. Manželka ''in manu'' byla podrobena domácímu soudu svého manžela, byla nezpůsobilá míti vlastní jmění a nabývala práv majetkových, jež jí byla zřízena, nikoli pro sebe samu, nýbrž nezbytně a přímo manželu svému. Toto přísné manželství povstávalo trojím způsobem: ''[[../Confarreatio|confarreatione]]'' (v. t.), ''usu'' (tím, že žena žila s mužem jako manželka po jeden rok) a ''[[../Coemptio|coémptione]]'' (v. t.). Časem, a to již velmi záhy, bylo za platné manželství uznáváno též takové, kde žena se nepodrobovala právě popsané moci manželově, nýbrž zůstala oproti němu právně samostatnou. Již na sklonku republiky jest manželství přísné méně obvyklým nežli manželství bez '''m.''' a bylo tenkráte provedeno odloučení manželství a '''m.''' s jiné ještě stránky, ježto stala se možnou '''m.''' bez manželství (v. ''[[../Coemptio|coémptio fiduciaria]]''). Spojena s manželstvím nebo bez něho vyskytuje se '''m.''' ještě v době císařské, vymizela však úplně do dob Justiniánových. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 1o1asaj1vawg2hen2e1ofmnjucnxxss 0 23365 324148 64252 2026-04-24T12:53:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324148 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandatum | PŘEDCHOZÍ = Mandats | DALŠÍ = Mandau }} {{Textinfo | TITULEK = Mandatum | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;747. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mandatum''' (lat.), {{Prostrkaně|příkaz}}, jest v řím. práv. smlouva záležející v tom, že jeden ({{Prostrkaně|mandant}}) vyzývá druhého ({{Prostrkaně|mandatáře}}) k nějaké činnosti, a tento uvoluje se ji provésti bez úplaty. Viz [[../Příkaz|{{Prostrkaně|Příkaz}}]]. '''M.''' ''qualificatum'' znamená [[../Příkaz|{{Prostrkaně|příkaz úvěrný}}]] (v. t.). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 3ox9tepu52102jaljq3yflsxawwt8lf 0 23410 324441 111436 2026-04-24T12:57:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324441 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Monmouth | PŘEDCHOZÍ = Monkton | DALŠÍ = of Monmouth }} {{Textinfo | TITULEK = Monmouth | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;556. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n607/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Monmouth|Monmouth]] }} {{Forma|proza}} '''Monmouth''' [monmödz] (keltsky ''Mynwy''), hl. město angl. hrabství t. jm., na stoku řeky Wye a Monnowa, v rozkošné poloze, s kostelem ze XIV. stol., má 5470 ob. (1891). Průmysl železářský a obchod s plodinami. Za dávna slulo ''Blestium''; v době heptarchie bylo sídlem královským. — {{Prostrkaně|Hrabství monmouthské}} leží na jv. konci Walesu nad zálivem Bristolským, do něhož se vlévají řeky Wye, Usk a Rumney se svými přítoky, majíc na 1498 ''km''² 252.703 ob. (1891). V sev.-záp. hornatých krajích dobývá se mnoho kamenného uhlí a železa a proto jsou tu četné žel. huti, slevárny a strojirny. V úrodných nížinách přímořských daří se obilí, chmel a ovoce, v horách a na rozsáhlých slatinách chov dobytka. Dopravě slouží průplavy monmouthský a brecknocký a několik tratí železničních. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném]] quiev4f5pc2ewyeqjniq6gw8sco45hf 0 23458 324146 64254 2026-04-24T12:53:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324146 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandator | PŘEDCHOZÍ = Mandátní řízení | DALŠÍ = Mandats }} {{Textinfo | TITULEK = Mandator | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;747. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mandator''' viz [[../Mandatum|{{Prostrkaně|Mandatum}}]] a [[../Příkaz|{{Prostrkaně|Příkaz}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] qqcsv8zms65qw176jypqjvuanammlmd 0 23459 324149 64256 2026-04-24T12:53:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324149 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandatář | PŘEDCHOZÍ = Mandát | DALŠÍ = Mandátní řízení }} {{Textinfo | TITULEK = Mandatář | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;746. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mandatář''' viz [[../Mandatum|{{Prostrkaně|Mandatum}}]] a [[../Příkaz|{{Prostrkaně|Příkaz}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] o0n0ijm8h7bow10xragiqanmm24rh4m 0 23460 324150 64257 2026-04-24T12:53:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324150 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandát | PŘEDCHOZÍ = Mandarinka | DALŠÍ = Mandatář }} {{Textinfo | TITULEK = Mandát | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;746. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mandát (politika) }} {{Forma|proza}} '''Mandát''' viz [[../Mandatum|{{Prostrkaně|Mandatum}}]] a [[../Příkaz|{{Prostrkaně|Příkaz}}]]. '''M.''' {{Prostrkaně|poslanecký}} jest právo a povinnost poslance, jakmile byl zvolen, aby zastupoval veškery příslušníky jisté třídy obyvatelstva. Není to '''m.''' v právnickém slova smyslu. Viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 551 (Právní postavení poslanců). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném]] tqz8uneybdlp2bwl917ogq59ao36sdu 0 23461 324145 64253 2026-04-24T12:53:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324145 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandant | PŘEDCHOZÍ = Mandané | DALŠÍ = Mandara }} {{Textinfo | TITULEK = Mandant | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;746. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mandant''' viz [[../Mandatum|{{Prostrkaně|Mandatum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] itqz5e5oluncml33ls4uruf9fbr9774 0 23722 324517 92968 2026-04-24T12:58:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324517 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mutuum | PŘEDCHOZÍ = Mutuální | DALŠÍ = Mutzig }} {{Textinfo | TITULEK = Mutuum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;916. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n999/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mutuum''' (povstalo ze slov ''ex meo tuum''; něm. ''Darlehen'', franc. ''le prét de consommation'', též ''simple prét'', rus. ''Эаемъ'', pols. ''poźyczka'') čili {{Prostrkaně|zápůjčka}} jest smlouva, dle níž někdo (věřitel, ''creditor'', ''mutuo dans'') jinému (dlužníkovi, ''debitor'', ''mutuo accipiens'') odevzdává do vlastnictví summu peněz nebo množství jiných zastupitelných věcí (''res fungibiles'') se závazkem, aby příjemce svého času vrátil stejné množství věcí téže jakosti. Dobře rozeznávati sluší zápůjčku od [[../Půjčka|{{Prostrkaně|půjčky}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 6o9q1suszfhihh4c9zk9jb3jp2j52ik 0 23755 324316 63799 2026-04-24T12:55:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324316 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mezní soud | PŘEDCHOZÍ = Mezník | DALŠÍ = Meznovice }} {{Textinfo | TITULEK = Mezní soud | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;243. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n267/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mezní soud''' a '''m.''' {{Prostrkaně|spor}} v. [[../Mez|{{Prostrkaně|Mez}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] pchswcc2xdxegpn6gm16bp4h9vcyi6w 0 23757 324313 65861 2026-04-24T12:55:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324313 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mez | PŘEDCHOZÍ = Meytens | DALŠÍ = Mez (matematika) }} {{Textinfo | TITULEK = Mez | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;235–236. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n259/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mez (zemědělství) }} {{Forma|proza}} '''Mez''' (srv. čl. [[../Hranice|{{Prostrkaně|Hranice}}]]), pruh trávníku, oddělující pozemky sousedních vlastníkův, měla kdysi v soukromém právě mnohem větší význam než nyní. Nejen že byly '''m'''-e slavnostním způsobem ustanovovány od osob úředních (v čes. právě uvádějí se ''perambulatores'', ''assignatores et metarum distinctores'') za přítomnosti účastněných stran a sousedů, pamětníků dávného stavu, '''m'''-e hrály velikou roli jmenovitě při převodu pozemkového vlastnictví na jiné osoby. K řádnému nabytí vlastnictví vyžadovalo se, aby strany si vyšly nebo vyjely u přítomnosti sousedstva (''vicinatus'') na hranice pozemku, a tam aby pozemek formálně odevzdán byl v držbu (''ostensio metarum'', ''circuitus''; v rus. ''otvod zemli po mežam'', místo pozdějšího uvedení v držbu, ''vvod''). Spory o polní '''m'''-e bývaly ve starých dobách projednávány jiným způsobem než rozepře obyčejné. Soud mezní konáván býval v Čechách na '''m'''-ích samých, na polích (»výjezd« čili, jak v Knize Rožmberské stojí, »výnězd« na '''m'''-e). – V řím. právě nazývána byla žaloba směřující k určení sporných '''m'''-í ''actio finium regundorum''. Ve starším právě předpokládalo se při této žalobě, že spor týká se pouze mezního pruhu širokého pět stop (''controversia de fine''). Běželo-li o širší pozemkový pruh (''controversia de loco''), dlužno bylo žalovati reivindikací. Zvláštností controversiae de fine bylo, že se při ní nemělo přihlížeti k ''usucapio'' (vydržení), dle pozdějšího práva rovněž ne k ''longi temporis praescriptio'' (mimořádné vydržení). V právě Justiniánském není sice actio finium regundorum obmezena na spor o '''m.''' širokou pouze 5 stop, avšak vždycky se smí přihlížeti při ní pouze k vydržení mimořádnému. – Srv. Heyrovský, Instituce římského práva (Praha, 1888, str. 306–307). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] eb0ybsqqw8usohm7geoj0tnzewpfmkf 0 24478 324139 63642 2026-04-24T12:53:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324139 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mala fides | PŘEDCHOZÍ = Maladresse | DALŠÍ = Malaga }} {{Textinfo | TITULEK = Mala fides | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;687. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n725/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mala fides''', {{Prostrkaně|obmyslnost}}, jest v právu vědomí nabyvatele jisté věci, že při nabytí jednal bezprávně. Kupující jest {{Prostrkaně|obmyslný}} (''malae fidei''), ví-li nebo musil-li věděti, že prodávající není vlastníkem. Podobně se dopouští kupující obmyslnosti, prodává-li sice vlastník, avšak kupec ví velmi dobře, že prodávati nesmí, nejsa schopen k právním činům (na př. když jest prodávající prohlášen za marnotratníka nebo když jest duševně chorý). Kupující není obmyslný, doví-li se o okolnostech nabytí vlastnického práva vylučujících teprve po okamžiku nabytí (po uzavření trhové smlouvy). Platí tu tedy pravidlo římského práva '''m. f.''' ''superveniens non nocet''. Naproti tomu však ujala se, pokud běží o vydržení, zásada práva církevního '''m. f.''' ''superveniens nocet''. Důkaz o obmyslnosti veden býti musí od odpůrce. Platí tu pravidlo: ''Quilibet praesumitur bonus, donec probetur contrarius''. Opak ''malae fidei'' jest ''[[../Bona fides|bona fides]]'' (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] jfghhiakzx2edg79os6c7wcqsaq7w6i 0 24647 324443 64142 2026-04-24T12:57:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324443 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moratorium | PŘEDCHOZÍ = Moratin | DALŠÍ = Morava }} {{Textinfo | TITULEK = Moratorium | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;599. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n649/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moratorium }} {{Forma|proza}} '''Moratorium''' (středolat.; též ''litterae induciales'', ''respirationis'', ''securitatis'', ''litterae dilatoriae'', ''quinquennales'', něm. ''Anstandsbrief'', ''[[../Indult|Indult]]'' [v. t.]) čili {{Prostrkaně|příročí}} nazývala se kdysi lhůta daná proti vůli věřitelově dlužníkovi, ve které nesmělo naléháno býti o zaplacení, ve které tedy nemohla býti podána na dlužníka žaloba. '''M'''-ia povolována bývala nedostojným dlužníkům za tím účelem, aby zbaveni byli krutých následků nezaplacení dluhu, jako bylo prodání do otroctví a uvržení do vězení. Obyčej povolovati tento prostředek vznikl na sklonku Římské říše. Konstancius a jeho nástupci poskytovali lhůty k placení dluhů osobám, jež stály blízko ke dvoru, a odročovali právo věřitelů k žalobě na několik, obyčejně pět let (odtud název ''spatium quinquennale'' a ''litterae quinquennales''). Vlivem řím. práva povolována byla '''m'''-ia od konce XIV. stol. v záp. Evropě. Říšský policejní řád z r. 1577 vyhradil právo udíleti '''m'''-ia v říši Římskoněm., a to na dobu 5 let, zeměpánovi. Německá partikulární zákonodárství poskytla právo to namnoze vyšším soudům, anebo žádala, aby '''m'''-ia povolována byla panovníkem ve shodě se soudy. Poněvadž '''m'''-ia udílena byla často v objemu příliš velikém na škodu věřitelů a ve prospěch mocných insolventních dlužníků, vznikl proti povolování '''m'''-ií odpor, jevící se v pořekadle: Quinquenellen gehören in Höllen. Aby se tudíž '''m'''-ií nezneužívalo, stanoveny byly již v XVI. st. podmínky, za kterých se beneficium to udílelo. Dlužník musil dokázati, že jeho nedostojnost jest jen přechodná a jmenovitě že by mu nucený a rychlý prodej jmění mnohem více ublížil, než by prospěl věřiteli. Věřitel musil však míti jistotu, že povolením '''m'''-ia nebude vydán v nebezpečí ještě větší. Úroky musily mimo to od dlužníka řádně býti placeny. Podmínky '''m'''-ia stanoveny byly zejména v pruském soudním řádě z r. 1794, dle něhož příročí mohly povolovati jen soudy, a to jen dlužníkům, kteří poskytli záruku, že v jisté době zaplatí. Na počátku XIX. stol. připouštěna byla '''m'''-ia jen v málo zemích. Nejdéle se udržela v Rusku a byla úplně zrušena teprve konkursním řádem z r. 1877. '''M'''-ia známa byla i v Prusku. Dle Suděbnika Ivana III. mohl gosudarův bojarin vydati tak zv. ''polétnou gramotu'' (listinu na »léta«) kupci, který obdržel zboží na úvěr a stal se insolventním následkem zkázy zboží pro vis major. Právu anglo-americkému '''m.''' známo není. – Od '''m'''-ií {{Prostrkaně|speciálních}} rozeznávají se '''m'''-ia {{Prostrkaně|všeobecná}} čili {{Prostrkaně|generální}}, udílená celým třídám obyvatelstva při velikých všeobecných pohromách, jako ve válce, v době moru. Všeobecná taková '''m'''-ia udělena byla naposledy ve Francii v době války s Německem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] f0unru2w05187fohhohigkxpy606jf3 0 24714 324129 63806 2026-04-24T12:53:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324129 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magistratus | PŘEDCHOZÍ = Magistrát | DALŠÍ = Magistráty ruské }} {{Textinfo | TITULEK = Magistratus | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;597–598. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n631/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Magistratus }} {{Forma|proza}} '''Magistratus''' (lat.), {{Prostrkaně|úřad}}, {{Prostrkaně|úředník}}, u Římanův úřad volbou celého národa udělený. Dle toho na př. tribunové lidu, poněvadž byli voleni pouze od části národa, totiž od plebejů, úředníky v přísném slova smyslu původně nebyli. Na počátku republiky byl pouze jediný '''m.''', t. konsulát. Časem však jednotlivé funkce byly z úřadu pův. pouze jednoho vyloučeny a svěřeny samostatným úředníkům, mimo to pak vývojem státního života ukázala se potřeba ještě jiných úředníků, čímž způsobena byla mnohost úřadův a tím podnět k jich třídění. Dle rozličných dělidel rozeznávaný byly: 1. úřady vyšší ('''m.''' ''maiores'') a nižší (''minores''). K vyšším počítány byly: diktatura, konsulát, praetura, censura; k nižším: aedilita, quaestura, tribunát; 2. úř. řádné ('''m.''' ''ordinarii''): konsulát, censura, praetura, aedilita, quaestura, tribunát, a mimořádné (''extraordinarii''): diktátor, magister equitum, interrex, praefectus urbi; 3. úřady s největší mocí vojenskou a soudní ('''m.''' ''cum imperio''): diktatura, konsulát, praetura, a bez ní: censura, aedilita, quaestura; 4. úřady kurulské ('''m.''' ''curules''), jichž odznakem byla stolice kurulská, t. konsulát, praetura, censura a kurulská aedilita, a nekurulské (''non curules''); 5. v historických vzpomínkách má původ rozdělení v úřady patricijské ('''m.''' ''patricii''), na př. konsulát, a plebejské (''plebeii''). Když rozdíl stavovský vymizel, náležely k patricijským ty úřady, k jichž zastávání nebyl nutný původ plebejský, t. j. všecky, vyjma tribunát a aedilitu plebejskou. Úřady republikánské nebyly placené, propůjčovaly pouze čest (''honor''). Plebiscitem z r. 342 př. Kr. bylo zakázáno zastávati více než jeden úřad řádný v témž roce. R. 180 př. Kr. přijat byl návrh zákona, podaný od tribuna lidu Villia (''lex Villia annalis''), kterým bylo stanoveno, v kterém pořadí, věku a v jakých mezerách řádné úřady původně patricijské, t. quaestura. kur. aedilita, praetura a konsulát, mohou býti zastávány (''certus ordo magistratus''). V době Ciceronově normální hranicí pro zastávání konsulátu jest r. 43., pro praeturu 40., pro aedilitu 37., pro quaesturu nejspíše rok 31. věku. V úplném officiálním výpočtu úřadův zachováno bylo toto pořadí od nejvyššího úřadu počínajíc: diktatura, konsulát, praetura, náčelnictví jízdy, censura, aedilita, tribunát, quaestura, dále úřady nižší, na př.: tribunát vojenský, triumviri capitales, triumviri agris dandis adsignandis a j. Doba císařská, zvláště pozdější (hlavně Diokletianóva), učinila v organisaci veškerého úřednictva velmi pronikavé změny. Tato organisace správy z počátku V. stol. po Kr. zachována jest nám ve spise ''Notitia dignitatum''. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] ipihujpefe0q2drcckyzumrl8pzcelt 0 24716 324131 64215 2026-04-24T12:53:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324131 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magistrát | PŘEDCHOZÍ = Magistrálka | DALŠÍ = Magistratus }} {{Textinfo | TITULEK = Magistrát | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n631/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Magistrát }} {{Forma|proza}} '''Magistrát''' jest v Rakousku název městského úřadu onoho města, které má svůj vlastní statut, jako jest na př. Praha a Liberec (srv. [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 569). V Německu nazývají se tak vůbec městské úřady. V Anglii označují se výrazem ''magistrates'' [mädžistréts] hlavně míroví soudci a vyšší policejní úředníci v městech. Ve Francii znamená slovo '''m.''' [mažistrá] úředníka vůbec, jmenov. soudního; od toho ''magistrature'' [mažistratýr], soudcovský úřad, úřednictvo, zejm. soudní. O '''m'''-tech ruských viz [[../Gorod|{{Prostrkaně|Gorod}}]], str. 330–331. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 8s9w6xbq7q34xcceu2dkx51l9vw68lm 0 24717 324130 64551 2026-04-24T12:53:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324130 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magistrálka | PŘEDCHOZÍ = Magisterium | DALŠÍ = Magistrát }} {{Textinfo | TITULEK = Magistrálka | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n631/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Magistrálka''' (franc. ''ligne magistrale'' [liň mažistràl] čili ''ligne du cordon'' [liň dy kordôn]) jest zastaralý výraz pro celý sestrojní obrys kterékoli hradby, vyznačený {{Prostrkaně|kordonem}}. Nyní říká se {{Prostrkaně|čára palby}} čili {{Prostrkaně|palební}}. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Stavby v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] 7flaluml1fys85hfwrownv37egdc3d4 0 24718 324128 64267 2026-04-24T12:53:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324128 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magisterium | PŘEDCHOZÍ = Magister | DALŠÍ = Magistrálka }} {{Textinfo | TITULEK = Magisterium | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n631/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Magisterium''' (lat.) v alchymii a lékárnictví mistrovské dílo nebo léčivo těžko připravitelné, na př. '''m.''' {{Prostrkaně|bismuthi}} (viz [[../Vizmut|{{Prostrkaně|Vizmut}}]]). {{Konec formy}} [[Kategorie:Věda v Ottově slovníku naučném]] fsuvb8m19nkf8gdz2wiqxf0q8vxixkp 0 24719 324127 122477 2026-04-24T12:53:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324127 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magister | PŘEDCHOZÍ = Magindanao | DALŠÍ = Magisterium }} {{Textinfo | TITULEK = Magister | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]], neznámý, [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n632/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Magistr }} {{Forma|proza}} '''Magister''' (lat.), {{Prostrkaně|představený}}, {{Prostrkaně|náčelník}}, {{Prostrkaně|mistr}}. U Římanův titul rozmanitých úředníkův a funkcionářů státních, municipálních a rozličných korporací. Na př. '''m.''' ''populi'', diktátor; '''m.''' ''vici'', náčelník družstva čtvrti městské, jejichž úkolem byl kult larů zvaných ''compitales'', později též kult domu císařského; '''m.''' ''pagi'', podobný náčelník družstva v okrese venkovském; '''m.''' ''societatis'', náčelník společnosti celní; '''m.''' ''admissionum'', císařský obřadník; '''m.''' ''scriniorum'', ředitel cís. kanceláře; '''m.''' ''vestis lineae'' (''linteae''), správce cís. prádla. '''M.''' ''sacri palatii'', na papežském dvoře a v klášteřích titul rozličných úředníkův. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' '''M.''' {{Prostrkaně|bibendi}} viz {{Prostrkaně|[[../Arbiter bibendi/]]}}. '''M.''' {{Prostrkaně|caeremoniarum}} viz {{Prostrkaně|[[../Ceremoniář/]]}}. '''M.''' {{Prostrkaně|curiae}} viz {{Prostrkaně|[[../Hofmistr/]]}}. '''M.''' {{Prostrkaně|equitum}} zval se u Římanů stálý pomocník diktátorův, po případě i jeho zástupce, jejž onen hned po svém jmenování z občanstva římského si zvolil. Jméno měl odtud, že v bitvě v čele stál jízdě, kdežta pěchota diktátoru byla podřízena. Složil-li diktátor svou hodnost, učinil tak bez odkladu i '''m. e.''', jenž vůbec ve všem byl ho poslušen. Ostatně byl vysoké hodnosti; jej vyznačovala ''sella curulis'' a ''praetexta'' a šest liktorů jej provázelo. První plebejský '''m. e.''' jmenuje se C. Licinius Calvus (r. 368 před Kr.). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' '''M.''' {{Prostrkaně|militum}} (neb {{Prostrkaně|militiae}}, {{Prostrkaně|armorum}}) byl titul císařských velitelů vojenských a legátů (''consulares'', ''legati'') v říši Římské. Císař Konstantin povýšil hodnost tu ve vojenství římském za nejvyšší, učiniv '''m.''' ''equitum'' a '''m.''' ''peditum'' náčelníky veškeré správy vojenské. Jim podřízeni byli ''comites'' a ''duces'', velitelé menších oddělení vojska císařského. ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' '''M.''', hodnost akademická, zvl. '''m.''' {{Prostrkaně|artium liberalium}} (mistr svobodných umění), viz {{Prostrkaně|[[../Doktor/]]}}, str. 714. – '''M.''' {{Prostrkaně|farmacie}} viz {{Prostrkaně|[[../Lékárnictví/]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném|Magister]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném|Magister]] cceauj060y7b8kmzzhtp3m5w9gt2inb 0 24985 324515 82380 2026-04-24T12:58:25Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324515 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Municipium | PŘEDCHOZÍ = Municipal Corporation | DALŠÍ = Muniční proud }} {{Textinfo | TITULEK = Municipium | AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;868. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n951/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Municipium''' nazývali Římané ve starší době město, jehož občané (''municipes'') měli jen omezené právo občanské bez aktivního i passivního práva volebního (''civitas sine suffragio''), ale správu mělo po většině svou vlastní. Zákonem Juliovým z r. 90 př. Kr. a zákonem Plautiovým Papiriovým z r. 89 př. Kr. obdržela všecka města italská plné právo občanské a r. 49 př. Kr. obdržela zákonem Julia Caesara toto právo také severní Italie, tak že od této doby '''m.''' značí venkovské město italské. Později udíleno bylo t. zv. ''ius Latii'' také městům mimoitalským a tato nazývala se '''m'''-''ia Latina'' oproti '''m'''-''ia civium Romanorum''. Od císaře Caracally bylo (r. 212 po Kr.) uděleno občanské právo všem svobodným obyvatelům říše Římské a od těch časů značí '''m.''' každé město provinciální na rozdíl od Říma. Ústava '''m'''-ií stanovena byla zákonem Juliovým (''lex Iulia municipalis'') z r. 45 př. Kr., zachovaným nám dosud částečně na dvou bronzových deskách nalezených v Heraklei (CIL I. 206). Mimo to máme ze starověku zachované zbytky municipální ústavy španělských měst Salpensy a Malaky (CIL II. 1963–64). Správu '''m'''-ia vedli ''[[../Decurio|decurionové]]'' (v. t.) a rozliční úředníci: ''duoviri'' (v. [[../Duumviri|{{Prostrkaně|Duumviri}}]]), dva aedilové (aedilové s duoviry zahrnuti jsou někdy společným názvem ''quattuorviri'') a ''quinquennales'', t. j. duumvirové každého pátého roku, kteří vykonávali jako v Římě censoři odhad. Zvláštní stav tvořili t. zv. ''[[../Augustales|Augustales]]'' (v. t.). Zřízení municipální trvalo až do středověku. Srv. Savigny, Geschichte des röm. Rechtes im Mittelalter (sv. I. vyd. 2., Heidelb., 1834); Roth, De re municipali Romanorum (Štutgart, 1801); E. Kuhn, Die städtische u. bürgerliche Verfassung des röm. Reichs sv. I. (Lipsko, 1864); W. Liebenam, Städteverwaltung im röm. Alterthum (Lipsko, 1900). ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 44lx2lv0tf8prrkfmyqtrwoeemdnrwl 0 25007 324514 63752 2026-04-24T12:58:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324514 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Msta krevní | PŘEDCHOZÍ = Msta | DALŠÍ = Mstera }} {{Textinfo | TITULEK = Msta krevní | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;829–830. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n911/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Krevní msta }} {{Forma|proza}} '''Msta krevní''' (něm. ''Blutrache'', franc. ''vengeance sanglante'', ital. ''vendetta gentilizia''; starší výraz něm. ''Hauptfeindschaft'', ''Todfeindschaft'', latin. ''inimicitia capitalis'' neb ''mortalis''; rus. кровная месть), právní ústav známý v dějinách četných národů a plemen, spočívá v tom, že příbuzný zabitého má právo i povinnost mstíti se na vrahovi a jeho příbuzných, a to vlastní rukou. Institut msty krevní jest jeden z nejuniversálnějších právních ústavů. Původ jeho různě se vykládá. Dle jedněch badatelů jest '''m. k.''' ve spojení s náboženskou vírou, že mrtvý dojde po smrti pokoje teprve tenkráte, když smrť jeho byla pomstěna. Jiní hledají původ msty krevní v předstátní, pokrevenské organisaci lidských plemen. Všude tam, kde příbuzenská organisace jest v plném rozkvětu a kde nevznikla ještě organisace territoriální, státní, tam panuje ústav msty krevní. Společná krev hraje při dotčených příbuzenských svazcích rolli tak velkou, že prolití krve vyžaduje stejnou odplatu; krev za krev jest obecným pravidlem. Byl-li zabit kterýkoli příslušník rodu, byl tím uražen celý rod, a každý jeho člen má právo i povinnost mstíti se na příslušnících rodu, k němuž náleží vrah. '''M. k.''' nabývá tu rázu války mezi dvěma rody, při níž nezáleží na vině jednotlivcově. »Všichni za jednoho«, jest charakteristickým příznakem msty krevní v prvých dobách lidské společnosti. Avšak již na dosti nízkém stupni kultury počali lidé pociťovati zhoubné účinky msty krevní. Myšlenka zmírnění a obmezení msty klestila si cestu. Církev a rostoucí moc státní hleděla sice mstu krevní nadobro odstraniti, avšak dlouho se jim to nedařilo. Jakožto kompromiss mezi dřívějšími a novými názory vyvinula se pouhá {{Prostrkaně|fikce msty}}, pouhý obřad, který jen formálně nahrazoval trestní živel msty krevní a dovršoval se tím, že vrah, resp. jeho rod platiti musil mstiteli {{Prostrkaně|výkupné}}. Mezi znepřátelenými rody pocítěna především potřeba obnoviti mír a potom potřeba vyrovnání ujmy, která byla způsobena zabitím kteréhokoli člena rodu. Tyto dva motivy přiměly člověka, že hledal přetrhané nitky dřívějších přátelských styků mezirodových a hleděl vyplniti mezeru povstalou ubytím jednoho ze členů rodu. K cílům těm vedlo u některých plemen pobratimstvo a vůbec fikční svazky příbuzenské (kmotrovství a adopce), jakož i manželství uzavírané mezi členy zavaděných rodů. Smír mezi oběma rody zahajován býval přípravnými kroky. Když prvé kroky výzvědné přesvědčily stranu usilující o časové příměří, že druhá strana jest nakloněna smíru, přikročeno k dlouhé smírčí ceremonii. Účelem jejím bylo dosažení víry (lat. ''treuga'', ital. ''tregua'', franc. ''trève'', něm. ''Treue''), t. j. {{Prostrkaně|příměří}} na nějaký čas, ve kterém uražený nepodnikne proti pachateli a jeho příbuzným nepřátelských kroků. O tuto víru stará se především rod vraha. Užívá se při tom prostředníků, smírců. Někdy teprve po třetím pokusu přistoupí mstitel na smír. Podmínky smíru stanoví soud volený z lidu. Potom nastupuje akt {{Prostrkaně|pokory,}} známý starým Čechům též pod názvem {{Prostrkaně|milost}} (''gratia''). Vinník kleče musí veřejně prositi uraženého za odpuštění. Uražený, pokud se týče jeho příbuzný, tasí meč, jako by jej chtěl zabiti, avšak neučiní toho. Existence pokory jakožto substituce trestního živlu msty krevní udržuje se velmi dlouho. Prvotní člověk, ovládaný zásadami animismu a pohlížející na mstu krevní jako na závazek rázu sakrálního, nemohl ihned dospěti k přesvědčení, že na závazek msty může resignovati. Člověk tento utekl se tedy aspoň k fikci msty, kterýžto akt časem nabyl rázu aktu pokory. Po pokoře nastupovalo někde uzavírání fikčního příbuzenství (kmotrovství, pobratimství a poměru adopčního) neb manželství mezi členy obou rodů. Vedle pokory byl vrah, resp. jeho rod zavázán k materiální náhradě, k {{Prostrkaně|výkupnému}}. Dokud prvotní člověk stál na tom stanovisku, že za prolitou krev musí býti prolita jiná krev, nemohlo býti ani řeči o zamezení msty nějakým peněžným výkupným. Nečestné by bylo bývalo v prvotních dobách, aby za prolitou krev přijaty byly peníze. V dobách pozdějších však, když se člověk spokojil aspoň formálním zadostiučiněním závazkům společenským i náboženským (fikcí msty, pokorou), nebylo již překážek, aby krev vykoupena nebyla penězi. Duch zavražděného byl již usmířen aktem msty fingované a nemohl se mstíti na tom, kdo by přijal výkupné. Peněžným výkupným, jež placeno bylo dílem příbuzným zabitého člověka, dílem veřejné (státní) moci, vykupoval vinník svůj propadlý život. Již Tacitus praví o Germanech, že »pars mulctae regi vel civitati, pars ipsi, qui vindicatur vel propinquis eius exsolvitur«. Pokuta placená moci státní mívá jiné názvy než pokuta soukromá, placená příbuzným zabitého. Tak nazývá se tato v právu německém ''Wereld'' (v ital. ''guidrigildo''), ona pak ''[[../Fredum|fredum]]'' (v. t.) čili ''fredus''. Srv. též čl. [[../Hlava|{{Prostrkaně|Hlava}}]]. Úplně odstraněna byla '''m. k.''' teprve, když státní moc provedla zásadu, že stíhání a pokutování trestných činů není soukromou záležitostí dotčené osoby, nýbrž záležitostí veřejnou, vyžadující potrestání od státní moci. V právu slovanských národů máme bohaté doklady ústavu msty krevní, a sice v různých jeho stadiích. Nejdéle se zachovala '''m. k.''' na slovanském jihu (mezi Černohorci). V pramenech práva chorvatského i srbského (v zák. Vinodolském, ve stat. Polickém a vůbec ve stat. dalmatských, v zák. Štěpána Dušana a j.) nazývá se pokuta placená za zabití člověka {{Prostrkaně|vražda}} (též v lat. a ital. listinách ''pecunia vrasde'', ''solutio vrasde'', ''solvere vrasdam'' atd.; příbuzný jest termin zákona Vinodolského {{Prostrkaně|vražba}}). Pozdější až do nedávna běžný termin jest {{Prostrkaně|krvnina}}, {{Prostrkaně|krvarina}} (''pretium sanguinis'', ''solutio sanguinis''). V právu českém podána jsou pro studium ústavu msty krevní některá data ve stat. kníž. Otty, v Řadu práva zemsk., v Knize Tovačovské, Drnovské a j. Dosti dlouho udržela se '''m. k.''' sem tam v Polsku. Pramenem studia jsou mezi jiným i kniha obyčejového práva polsk., statut Vislický, soudní knihy a j. V právu ruském byla v nejstarší Ruské Pravdě (v t. zv. Pravdě Jaroslavově) '''m. k.''' ještě kvetoucím právním ústavem, avšak již synové Jaroslava Moudrého ji zrušili a stanovili místo ní výkupné (výkup kunami). Literatura; Frauenstädt, Blutrache u. Todtschlagsühne im deutschen Mittelalter (Lipsko, 1881); týž, Die Todtschlagsühne des deutschen Mittelalters (Berl., 1886); KohIer, Zur Lehre von der Blutrache (Vircpurk, 1885); Giudice, La vendetta nel diritto longobardo (Milán, 1876, otisk z »Archivio storico lomb.« II. a III., 1875 a 1876); Post, Geschlechtsgenossenschaft der Urzeit (Oldenburk, 1875); týž, Der Ursprung des Rechts (t., 1879); týž, Bausteine für eine allgem. Rechtswissenschaft (t., 1880); Petranović, O osveti, mirenju i vraždi po negdašnjemu srbsko-hrvatskome pravnom običaju (»Rad Jugosl. Akad.«, 1869); Bogišić, Zbornik sadašnjih pravnih običaja (Záhřeb, 1874); Hube R., Wrožda, wrožba i pokora (Varšava, 1884, otisk z Atenea); Spevec, O razvoju pravnih idea u obće i napose u području prava kaznenoga (kritika cit. prací Huba a Petranoviće); Pawiński, O pojednaniu w zabójstwie wedlug dawnego prawa polskiego (Varšava, 1884); Soběstianskij, Krugovaja poruka u Slavjan (2. vyd. Charkov, 1888); Miklosič, Die Blutrache bei den Slaven (Denkschr. d. kais. Akad. der Wissenschaften, Vídeň, 1888); Vesnic, Die Blutrache bei den Südslaven (»Zeitschr. für vergl. Rechtswiss.«, VIII. a IX., 1889 a 1891); Dabkowski, Zemsta, okup i pokora na Rusi Halickiej (Lvov, 1898); Ciszewski, Wróžda i pojednanie (Varš., 1900). Z literatury české uvésti sluší Brandlovu stať v »Čas. Mat. Mor.«, 1870. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 5vf7w8v6ntx5hhxizd6jxqc3x25c6v6 0 25107 324347 64118 2026-04-24T12:56:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324347 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Missio | PŘEDCHOZÍ = Missinippi | DALŠÍ = Missionář }} {{Textinfo | TITULEK = Missio | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;424–425. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n461/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Missio''' (lat.), {{Prostrkaně|poslání}}. V řím. vojenství {{Prostrkaně|propuštění}} ze služby vojenské, též propuštění zajatých. '''M.''' {{Prostrkaně|in possessionem bonorum}} nebo {{Prostrkaně|rei}}, právní uvedení v držbu (''Besitzeinweisung''), jest v římském právu opatření, dle něhož se někdo zmocňuje soudním dekretem, aby se uvázal v držbu cizího jmění (''bona'') neb jednotlivých předmětů majetkových (''res'') k zajištění právních nároků. Uvedený v držbu má právo na detenci věci, aby ji střehl a chránil, pokud trvá důvod, proč byl uveden, a chráněn jest v poměru tom zvláštními prostředky právními. '''M.''' in p. poskytnuta jest na př. tomu, kdo byl ustanoven dědicem v testamente zevně bezvadném, a sice v příčině věcí, jež zůstavitel v době smrti své měl v držení. Také odkazník, žádal-li marně jistotu (že mu bude zapraven odkaz), může dosíci uvedení v držbu všech statků dědicových, pocházejících z dědictví. Když pak povinovaný, byv u příslušného soudce zažalován, ještě po šest měsíců mešká se zapravením odkazu, může odkazník uvésti se v držbu i jiných jeho statků (t. zv. '''m.''' {{Prostrkaně|in p. Antoniana}}) s právem opatřiti si zaplacení z jich užitků. Srv. Arndts, Učební kniha Pandekt (Praha, 1886, český překlad). '''M.''' in p. známa byla pode jménem {{Prostrkaně|zvod}} starému právu českému. Dle Všehrda (IV., 14,12) »zvod nic jiného nenie, než skutečné uvedenie kupujícieho, nebo dědicóv jeho, nebo póvoda vedle práva v dědictvie zprávce nebo pohnaného«. Více o tom ve čl. [[../Zvod|{{Prostrkaně|Zvod}}]]. Také právo moderní uznává '''m.''' in p., a sice jako exekuční prostředek při t. zv. {{Prostrkaně|sekvestraci}} čili {{Prostrkaně|správě vnucené}} (§ 97.–132. zák. ze dne 27. kv. 1896, č. 79 ř. z.) a kromě toho v [[../Konkurs|{{Prostrkaně|konkursu}}]] (v. t). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 6t6vlw9lya6mlf0qrd2fqp3h0t4n0qb 0 25317 324217 58868 2026-04-24T12:54:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324217 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meconium | PŘEDCHOZÍ = Meconema Varium | DALŠÍ = Mecysmauchenius }} {{Textinfo | TITULEK = Meconium | AUTOR = [[Autor:Václav Rubeška|Václav Rubeška]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;1045. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n1093/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Smolka }} {{Forma|proza}} '''Meconium''' [meko-], z řec.: l. '''M'''., tolik co {{Prostrkaně|opium}}. — 2. '''M'''. v porodnictví, {{Prostrkaně|smolka}}, je tmavozelená mazlavá hustá hmota, která se nashromažďuje ve střevě plodu v těle mateřském. Skládá se z hlenu, epithelií střevních, ze žluči, barviv žlučových, z krystallů cholestearinovych a haematoidinových, z buněk pokožkových a z chmýří. Toto a buňky pokožkové spolykal plod s vodou plodovou. '''M'''. počíná se objevovati ve střevě v pátém měsíci těhotenském, vyprazdňuje se již za porodu, přichází-li plod v nebezpečí udušení; zpravidla však teprv po porodu v prvních třech dnech života mimoděložného a ustupuje od čtvrtého dne žluté mléčné stoličce. ''[[Autor:Václav Rubeška|Ra.]]'' {{Konec formy}} 1uu8kfs50wj5lbfabuji9w850klxnrb 0 26043 324134 208541 2026-04-24T12:53:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324134 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Makarismy | PŘEDCHOZÍ = Makarij | DALŠÍ = Makarius }} {{Textinfo | TITULEK = Makarismy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;662. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n696/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Makarismy''' (řec.), blahoslavenství na začátku kázání na hoře (Mat. 5, 1-10); byly zhusta předmětem výtvarného umění. {{Konec formy}} e13ngrhzpa02ny2oh1buml5fwoy6dkf 0 26044 324135 208542 2026-04-24T12:53:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324135 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Makarius | PŘEDCHOZÍ = Makarismy | DALŠÍ = Makarjev }} {{Textinfo | TITULEK = Makarius | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;662. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n697/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Makarius''' {{Prostrkaně|Tomáš}}, malíř český (* 1733 v Praze — † 1784 t.). Po studiích filosofických na universitě pražské vstoupil r. 1750 do řádu dominikánů a jako mnich zabýval se hojně kresbou a malířstvím. Ve své celle v klášteře u sv. Jiljí v Praze maloval fresky: ''Sv. František Serafinský'', ''Sv. Vojtěch'', ''Sv. Prokop'', ''Sv. Terezie'', ''Sv. Kateřina Sienská'', a dokončil Reinerovy fresky v kostele sv. Jiljí. Některé jeho obrazy byly poslány dominikánskému klášteru do Bologně. M. zemřel u Milosrdných bratří v Praze. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští malíři v Ottově slovníku naučném|Makarius]] ell7vgfvxg2znrac8hfvrspdopbquw3 0 26045 324136 208543 2026-04-24T12:53:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324136 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Makarjev | PŘEDCHOZÍ = Makarius | DALŠÍ = Makaronésie }} {{Textinfo | TITULEK = Makarjev | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;662. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n697/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Makarjev''' '''1) M'''., újezdné město v ruské gubernii nižegorodské na l. bř. Volhy, má 1944 ob. (1895), pravosl. chrám, ženský klášter, školu újezdnou a 2 šk. nižší, nepatrný průmysl, zejména výrobu dřevěných »makarjevských« kufrů, a skrovný obchod. '''M'''. založen byl při Želtovském klášteře sv. Makarija, při kterém pořádány i rozsáhlé trhy, ze kterých vytvořil se velkolepý {{Prostrkaně|makarjevský trh}} přenesený r. 1817 odtud do Nižního Novgorodu. Od té doby '''M'''. klesá. — {{Prostrkaně|Makarjevský újezd}} má na 7484.2 ''km²'' 108.680 obyv. — '''2) M'''. na {{Prostrkaně|Unži}}, újezdné město ruské gubernie kostromské na pr. bř. Unže, má 6273 ob. (1895), 2 pravosl. chrámy, školu újezdnou, 2 farní, 1 duchovní, 1 řemeslnickou, nemocnici, poštu, telegraf, mužský klášter, paroplavbu po Unži a nepatrný obchod. — {{Prostrkaně|Makarjevský újezd}} leží na l. bř. Volhy a má na 12.122 ''km²'' 142.565 obyv. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Rusku v Ottově slovníku naučném]] amu0ndvopxcnnic9gojw3ygpo7azkgx 0 26046 324138 208544 2026-04-24T12:53:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324138 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Makaronésie | PŘEDCHOZÍ = Makarjev | DALŠÍ = Makaroni }} {{Textinfo | TITULEK = Makaronésie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;662. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n696/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Makaronésie''', řec. »šťastné souostroví«, společné jméno ostrovů Kanárských, Kapverdských, Madeiry a ostrovů Azorských, tvořících dle rozdělení Englerova zvláštní území rostlinopisné (přechodné území makaronéské). {{Konec formy}} nv2e6znhdkcffpd1dku00ttwgwzlysp 0 26047 324137 60671 2026-04-24T12:53:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324137 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Makaroni | PŘEDCHOZÍ = Makaronésie | DALŠÍ = Makaronské verše }} {{Textinfo | TITULEK = Makaroni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;662. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n696/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Makaroni''' viz [[../Maccaroni|{{Prostrkaně|Maccaroni}}]]. {{Konec formy}} rfkcv4u6nltpgvhv3kj0aodywwoogw7 0 26166 324528 104205 2026-04-24T12:58:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324528 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mälzel | PŘEDCHOZÍ = Malyševskij | DALŠÍ = Mamadyš }} {{Textinfo | TITULEK = Mälzel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;738–739. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n777/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Johann Nepomuk Mälzel }} {{Forma|proza}} '''Mälzel: 1) M'''{{Prostrkaně|. Johann Nepo}}m., znamenitý mechanik (*&nbsp;1772 v&nbsp;Řezně&nbsp;— †&nbsp;1838 na lodi v&nbsp;caracaském přístavě La&nbsp;Guaira). Otec jeho, též mechanik a&nbsp;dobrý varhanník, vzdělal oba své syny, Jana i&nbsp;Leonharda, řemeslně i&nbsp;hudebně. Jan odešel r.&nbsp;1792 do ciziny a&nbsp;žil ve Vídni, Londýně, Paříži a&nbsp;j. R.&nbsp;1805 dokonal svůj mechanický orchestr ''panharmonicon'', v&nbsp;němž spojil napodobené zvuky křídlovky, klarinetu, violy a&nbsp;violoncella a&nbsp;jenž mohl vyvinouti všecky stupně síly od piana až do mohutného fortissima. Ve Vídni a&nbsp;všude jinde vzbudil '''M'''. svým strojem nemalý údiv a&nbsp;v&nbsp;Paříži napsal proň sám Cherubiny skladbu »Echo«. R.&nbsp;1808 sestrojil '''M'''. ve Vídni automatického trubače a&nbsp;r.&nbsp;1810 byl tam jmenován dvor. mechanikem. Cestuje se svým automatem po Německu, Anglii, Francii a&nbsp;j. zabýval se marně zlepšením Stöcklova taktoměru. V&nbsp;Amsterdamě svěřil se s&nbsp;nesnázemi svými mechanikovi Winklovi, jenž problém ten šťastně rozřešil; avšak '''M'''. uchvátil jeho myšlénku pro sebe a&nbsp;přidav toliko svou stupnici k&nbsp;zdokonalenému přístroji dal si jej patentovati jak{{Prostrkaně|o [[Ottův slovník naučný/metronom|metronom]]}} (v.&nbsp;t.); přístroj tento udržel též dlouho neprávem v&nbsp;paměti jméno '''M'''-ovo přes to, že Winkel, reklamovav prioritu své myšlénky, domohl se jejího uznání i&nbsp;od vědecké akademie nizozemské i&nbsp;od '''M'''-a samého, jenž však přece z&nbsp;další výroby přístroje bohatl a&nbsp;r.&nbsp;1826 v&nbsp;Americe velikou mechanickou dílnu si založil. '''2) M'''. Leonard, bratr před., mechanik (*&nbsp;1783 v&nbsp;Řezně&nbsp;— †&nbsp;1855 ve Vídni). Sestrojoval hrací automaty a&nbsp;stroje, zvlášť flétnové, vynikající čistotou zvuků. Pro svůj první veliký orchestrion vynalezl zvláštní mutace, na něž dostalo se mu patentu. R.&nbsp;1825 postavil orchestrion s&nbsp;50&nbsp;rozličnými hlasy (lesní rohy, pozouny, trubky, klarinety, bubny). Když r.&nbsp;1848 chystal se lid pobořiti jeho dílnu, zachránil se '''M'''. postaviv do okna svého automatického kyrysníka, jenž zatroubením útočníky zaplašil. R.&nbsp;1827 jmenován byl '''M'''. rak. dvor. mechanikem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí konstruktéři v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Němečtí vynálezci v Ottově slovníku naučném]] mytbshhcrvmu45bosk0xr5x2rlhcuiu 0 26168 324142 82005 2026-04-24T12:53:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324142 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mamadyš | PŘEDCHOZÍ = Mälzel | DALŠÍ = Mamaea }} {{Textinfo | TITULEK = Mamadyš | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;739. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n777/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mamadyš''', újezdní město v&nbsp;rus. gubernii kazaňské na řece Vjatce, má 3&nbsp;ř.-katol. kostely a&nbsp;4213&nbsp;obyv. (1897). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Rusku v Ottově slovníku naučném]] 19k6q1z4mbsqa1k3qiaa9vn16sm3ucc 0 26233 324194 72153 2026-04-24T12:54:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324194 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marienburg | PŘEDCHOZÍ = Marienborn | DALŠÍ = Marienburg (příjmení) }} {{Textinfo | TITULEK = Marienburg | AUTOR = [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;850–851. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n895/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Marienburg: 1) M.''' (maď. ''Földvár'', rum. ''Mermbrig'', také ''Feldiora''), městečko na vtoku říčky Burzenu do Aluty v&nbsp;brašovské župě v&nbsp;Sedmihradech, má 2212&nbsp;ob. (1890), z&nbsp;nichž 1078&nbsp;Rumunů, 983&nbsp;Sasíkův a&nbsp;146&nbsp;Maďarův; sídlo pol. okres. úřadu, pošt.&nbsp;úřad, stanice trati Budapešť-Predeal, řecko-orth. a&nbsp;starobylý gotický luther. farní chrám, roln.&nbsp;škola, záložna, hospodářská jednota a&nbsp;značné týdenní a&nbsp;výroční trhy. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím, zelinářstvím, včelařením a&nbsp;chovem koní. V&nbsp;čnu r.&nbsp;1529 a&nbsp;r.&nbsp;1600 byl '''M'''. Sékely obléhán, dobyt a&nbsp;vypálen. Dne 16.&nbsp;říj. r.&nbsp;1612 porazil tu Štěpán Török, vojevůdce sedmihrad. knížete Gabriela Báthoriho, voje brašovské s&nbsp;vojskem valašského vév. Radula spojené v&nbsp;krvavé bitvě, v&nbsp;níž vůdce brašovský, Michal Weiss, po hrdinném odporu padl. Z&nbsp;bývalého pevného skalního hradu německých rytířů zůstaly dodnes jen rozvaliny. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' 2) '''M'''., město v&nbsp;Západ. Prusku, viz [[Ottův slovník naučný/Malborg|{{Prostrkaně|Malborg}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Rumunsku v Ottově slovníku naučném]] gy3k7l762c4u5658xwuf8dt7itnxv9z 0 26236 324195 61212 2026-04-24T12:54:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324195 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marienburg | PŘEDCHOZÍ = Marienburg | DALŠÍ = Mariendorf }} {{Textinfo | TITULEK = Marienburg | AUTOR = [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;851. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n895/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Marienburg: 1) M.''' {{Prostrkaně|Lukas Joseph}}, historik (*&nbsp;1770 — †&nbsp;1821 v&nbsp;Marienburku v&nbsp;Sedmihradech). R.&nbsp;1810 povolán za prot. faráře do Rothbachu, r.&nbsp;1812 do Weidenbachu, posléze r.&nbsp;1813 do Marienburku. Byl pilným badatelem v&nbsp;oboru dějin sedmihradských a&nbsp;vydal samostatně ''Uebersicht der politischen Geschichte Siebenbürgens'' (Lipsko a Gera, 1796); od r.&nbsp;1801 do r.&nbsp;1810 redigoval »Kronstädter Kalender«, v&nbsp;němž uveřejnil nesčetnou řadu historických prací, a&nbsp;pilně přispíval do »Siebenbürg. Quartalschrift«, »Lübeck’s Ung. Miscellen« a&nbsp;»Annalen der Lit. und Kunst in den österreich. Staaten«. V&nbsp;rukopise zanechal pro studium dějepisu Burzenska důležité dílo ''Versuch eines diplomatisch genauen Urkundenbuches für Burzenland in Siebenbürgen'' a&nbsp;mnohá jiná díla, z&nbsp;nichž většina získána pro říšskou knihovnu uherskou. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' '''2) M.''' {{Prostrkaně|Georg Friedrich}}, germanista (*&nbsp;1820 v&nbsp;Mühlbachu — †&nbsp;1881 v&nbsp;Nádeši v&nbsp;Sedmihradech). R.&nbsp;1843 stal se gymn. učitelem v&nbsp;Šigišově, r.&nbsp;1848 prot. farářem v&nbsp;Nádeši, kde se plně oddal studiu germanistickému, sleduje zejména dialekty sedmihradských Sasíkův. Napsal: ''Ueber das Verhältniss der siebenbürgisch-sächsischen Sprache zu den niedersächsischen und niederrheinischen Dialecten'' (Brašov, 1845); ''Siebenbürgisch-sächsische Familiennamen'' (Sibiň, 1856); ''Ueber die Ausbreitung des deutschen Volksstammes in Siebenbürgen'' (Brašov, 1857—59); ''Ueber einige Eigenthümlichkeiten der siebenbürgisch-sächsischen Mundart'' (t., 1859), uveřejnil četná pojednání z&nbsp;dějin sedmihradských Sasíků v&nbsp;»Archiv des Vereins f.&nbsp;siebenbürg. Landeskunde«, »Der sächs. Hausfreund«, »Magaz. f.&nbsp;Geschichte Siebenbürgens« a&nbsp;zanechal v&nbsp;rukopise ''Geschichte des Bogeschdorfer Capitels''. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Rakousko-uherští historikové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Rakousko-uherští lingvisté v Ottově slovníku naučném]] 3filq26ambmynzrw0agyadun7pedi15 0 26245 324196 81911 2026-04-24T12:54:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324196 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marienhütte | PŘEDCHOZÍ = Mariendorf | DALŠÍ = Marienlyst }} {{Textinfo | TITULEK = Marienhütte | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;851. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n895/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marienhütte''' (''Königin Mariahütte''), největší železárny v&nbsp;Sasku u&nbsp;Kainsdorfu. Jsou zde 4&nbsp;vysoké peci, 2&nbsp;slevárny, 2&nbsp;válcovny, strojírna, mostárna a&nbsp;pod. Dělníků&nbsp;2078. {{Konec formy}} [[Kategorie:Německo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ekonomika v Ottově slovníku naučném]] 5wyda0cvzdg53qjibt94ekx8feizci7 0 27063 324329 186672 2026-04-24T12:56:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324329 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milost | PŘEDCHOZÍ = Milosrdní bratři | DALŠÍ = Milostice }} {{Textinfo | TITULEK = Milost | AUTOR = [[Autor:František Krásl|František Krásl]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;360. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n389 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Milost }} {{Forma|proza}} '''Milost''' (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Begnadigung}}'') v širším slova smyslu jest (v trestním právu) každé zmírnění nebo prominutí trestu ustanovené v zákoně; v užším a vlastním smyslu však jen takové zmírnění a prominutí trestu, které se nezakládá na důvodech obsažených v samém zákoně. Protože důvody tyto nejsou přísně právními, nemůže vykonávání práva toho zůstaveno býti soudům, nýbrž toliko nejvyšší hlavě státu. Co se týče formy, může milost býti: 1.&nbsp;{{Prostrkaně|[[../Abolice|abolicí]]}} (v.&nbsp;t.) nebo 2.&nbsp;{{Prostrkaně|[[../Aggratiace|aggratiací]]}} (v.&nbsp;t.), nebo 3.&nbsp;{{Prostrkaně|restitucí}} čili {{Prostrkaně|[[../Rehabilitace|rehabilitací]]}} (v.&nbsp;t.). ''red.'' Dle učení katol. jmenuje se '''m.''' vše, co od Boha pochází a k dobru člověka přispívá, na př. vezdejší statky, zdraví, poznání pravdy, odpuštění hříchů. Dle toho dělí se '''m.''' v {{Prostrkaně|přirozenou}}, kterouž rozumem a zkušeností poznáváme, a v {{Prostrkaně|nadpřirozenou}}, o níž nám vědomost dává toliko zjevení Boží. K této poslední obrací theologie hlavně svůj zřetel; jest tedy '''m.''' v theol. všeliký nezasloužený, nadpřirozený dar Boží, jenž se nám skrze Jež. Krista z pouhého smilování Božího k našemu neb bližního posvěcení udílí. Rozeznáváme '''m.''' {{Prostrkaně|posvěcující a úkonnou}}. '''M.''' {{Prostrkaně|posvěcující}} (habituálná či povahová) duši nejprve od hříchu očišťuje a pak spolu kladnou svatostí naplňuje. Bez této '''m'''-i nelze člověku býti hříchu zbavenu. Písmo sv. vydává této pravdě zcela jasná svědectví, na př. podobenstvím o rouše svatebním. Těm pak, kteří jsou mocni rozumu, potřebí jest k spáse ještě zvláštní '''m'''-i, totiž {{Prostrkaně|úkonné}} či {{Prostrkaně|aktuálné}}. Člověk jest s to, aby přirozenými silami svými poznal některé přirozené pravdy a konal přirozené ctnosti, ale nikdy by sám ze sebe nemohl poznati a získati onoho nadpřirozeného stavu ({{Prostrkaně|posvátná}} '''m.'''), nýbrž k tomu jest zvláštní pomoci č. '''m.''' Boží třeba, která by osvítila jeho rozum a naklonila jeho vůli, aby stal se hodným daru činícího jej dítkem Božím. Je-li v posvátné '''m'''-i, jest mu rovněž třeba pomoci, aby, vykonávaje skutky spasné a záslužné, udržel se v ní až do konce. Tato {{Prostrkaně|úkonná}} '''m.''' člověka ke konání spasných skutků {{Prostrkaně|osvěcuje a pobádá}} a při konání i dokonání jich mu pomáhá. Při {{Prostrkaně|udělování}} '''m'''-í neřídí se Bůh pravidlem člověku vyzpytatelným, ale dává každému na prosbu jeho takovou míru '''m'''-i a takový jich druh, jak toho právě kdo k dokonalosti a spasení má potřebí. Rozumu mocným udílí se posvátná '''m.''' po náležité přípravě, k níž jest třeba: víry ve zjevení Boží, bázně spravedlnosti Božské, naděje, že Bůh bude hříšníku milostiv, lítosti nad hříchy. Všecky '''m'''-i, jichž se člověku dostává, pocházejí od {{Prostrkaně|Ducha}} sv. Mimo výroky Písma sv. bylo o '''m'''-i Boží pojednáváno od sv. Otců (sv. Augustina), od učenců katol. (sv. Tomáše Aquin.) a zejména od sněmů círk., zvláště tridentského. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Milost]] [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném|Milost]] 2ajmqck9ta8b3f9yd5o6k7fxefczity 0 27192 324160 64840 2026-04-24T12:53:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324160 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulus iuris civilis | PŘEDCHOZÍ = Manipulus | DALŠÍ = Manipúr }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulus iuris civilis | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Manipulus iuris civilis,''' brněnská právní kniha, viz [[../Brněnské městské právo|{{Prostrkaně|Brněnské právo městské}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] eoo6soy4ftpofasjy4fewf7j3c6d0zd 0 27193 324198 64841 2026-04-24T12:54:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324198 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marnotratník | PŘEDCHOZÍ = Marno | DALŠÍ = Maro }} {{Textinfo | TITULEK = Marnotratník | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;880. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n930/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marnotratník''' jest dle rak. obč. zákona (§ 273) ten, kdo své jmění nerozumným způsobem mrhá tak, že sebe nebo svou rodinu svévolnými nebo za zhoubných podmínek uzavřenými úvěrními smlouvami vydává budoucí nouzi. Aby rodina '''m'''-ova chráněna byla před lehkomyslnými právními disposicemi '''m'''-a, obmezuje se v právě jednotlivých národů způsobilost '''m'''-ova k právním jednáním. Za tím účelem prohlašován bývá '''m.''' za takového veřejně od soudu. Dle rak. občan. zákona (§ 273) musí soud prohlásiti za '''m'''-a toho, o kom jest učiněno oznámení, že mrhá své jmění způsobem právě naznačeným. Dříve však musí soud celou záležitost vyšetřiti. Dle § 184 cís. pat. z 9. srp. r. 1854, č. 208 ř. z., jest soud povinen zpraviti o tom, že někdo byl prohlášen '''m'''-em, notáře, v jehož okrsku se případ přihodil. '''M'''-ovi ustanoví soud opatrovníka (kurátora). Podobně jako všechny osoby, jež stojí pod mocí poručenskou neb opatrovnickou, nemůže '''m.''' vzíti na se žádné břemeno, ani něco slíbiti, nesvolí-li k tomu opatrovník (§ 865 obč. zák.). Dle § 568 obč. zák. může soudem prohlášený '''m.''' pořizovati poslední vůli jen o polovici svého jmění; druhá polovice připadá zákonným dědicům. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 0rh94cwsuatgok3i7g4eku058zjn1mp 0 27194 324318 64842 2026-04-24T12:55:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324318 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mezulán | PŘEDCHOZÍ = Mezříčko | DALŠÍ = Mezza }} {{Textinfo | TITULEK = Mezulán | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;244. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n269/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mezulán,''' {{Prostrkaně|mesolan}} (z ital. ''mezzolana'', polovlna), jest bavlněná tkanina se čtyřniťovou vazbou keprovou. {{Konec formy}} [[Kategorie:Výrobky v Ottově slovníku naučném]] t5b72emuoaswmy1bejzlok2j5rjgoq6 0 27204 324319 64854 2026-04-24T12:55:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324319 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mgr. | PŘEDCHOZÍ = Mglin | DALŠÍ = Mhau }} {{Textinfo | TITULEK = Mgr. | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;245. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n269/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mgr.,''' skratek pro {{Prostrkaně|Monseigneur}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 58f98m8g1l6r4a74umelquw81pbcdxl 0 27212 324344 64864 2026-04-24T12:56:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324344 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minima non curat praetor | PŘEDCHOZÍ = Minimální | DALŠÍ = Minimum }} {{Textinfo | TITULEK = Minima non curat praetor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;389. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n425/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Minima non curat praetor''' (lat.), {{Prostrkaně|o maličkosti nestará se praetor}}, t. j. velký duch nedbá malicherností. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] d3zaz2htyp1nmwggko2ee4p3a965wi7 0 27213 324346 64865 2026-04-24T12:56:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324346 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minorát | PŘEDCHOZÍ = Minor | DALŠÍ = Minore }} {{Textinfo | TITULEK = Minorát | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n431/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Minorát''' (z lat.) nazývá se takový fideikommiss, při kterém nastupuje {{Prostrkaně|nejmladší}} z nejbližších zákonných dědicův posledního držitele. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] hwuwzkkv8j8xbyfykx6j5qzh3h8un7u 0 27214 324387 64866 2026-04-24T12:56:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324387 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mobilie | PŘEDCHOZÍ = Mobile | DALŠÍ = Mobilisace }} {{Textinfo | TITULEK = Mobilie | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;484. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n535/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mobilie''' (''res mobiles''), movitosti. Viz [[../Immobilie|{{Prostrkaně|Immobilie}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 0rmxaukeftn9wkkc97f7uatktwfn0rs 0 27215 324415 172068 2026-04-24T12:57:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324415 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrá krev | PŘEDCHOZÍ = Modrá kniha | DALŠÍ = Modřany }} {{Textinfo | TITULEK = Modrá krev | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrá krev''' (špan. ''{{Cizojazyčně|es|sangre azul}}''), označení krve {{Prostrkaně|šlechtické}}. Výraz tento pochází prý ze Španěl, kde rytíři západogotští, kteří byli pokládáni za něco vznešenějšího, lišili se od tmavých Morisků tím, že bílou jejich pletí krevní žíly promodrávaly. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném|Modrá krev]] h5aml1grfj60foo7j5l4wgejp79fogh 0 27216 324422 172375 2026-04-24T12:57:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324422 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modus | PŘEDCHOZÍ = Modulus | DALŠÍ = Moe }} {{Textinfo | TITULEK = Modus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;497. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n548 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modus''' (lat.), {{Prostrkaně|způsob}}, {{Cizojazyčně|la|'''m.''' {{Prostrkaně|vivendi}}}}, způsob života. V logice znamená '''m.''' způsob úsudku (na př. barbara, darii a&nbsp;j.). Ve čtyřech figurách syllogistických jest takových modů možno 64, a náleží zvláštnímu vyšetřování, aby stanoveno bylo, které z nich jsou platny a které nikoliv. {{Cizojazyčně|la|'''M.''' {{Prostrkaně|ponens}}}} a {{Cizojazyčně|la|'''m.''' {{Prostrkaně|tollens}}}} jsou druhy úsudku hypothetického, a sice soudí první z kladu podmínky na klad podmíněného (na př. je-li dým, hoří; jest dým — tedy hoří), druhý z popření podmíněného na zápor podmínky (na př. je-li duha, jest mrak; není mraku — není duhy). '''M.''' v mluvnici v. {{Prostrkaně|[[../Způsob/]]}}. '''M.''' čili příkaz jest {{Prostrkaně|v právu}}, a to při darech a posledních pořízeních, ona vedlejší doložka, kterou příjemci nějakého prospěchu jest uloženo, aby věci přijaté (neb její hodnoty peněžité) užil zcela nebo z části k účelu určitému neb jinak za to něco splnil; následkem této doložky zmenšuje se tedy majetková hodnota dávky břemenem na ni vloženým. Přijme-li někdo věc danou mu {{Cizojazyčně|la|sub modo}}, jest zavázán příkaz ('''m.''') splniti, leč že by mu bylo uloženo plnění nemožné, bezprávné nebo nemravné. Příjemce majetkové hodnoty může ke splnění neb opatření jistoty, že splní, dle rozličných okolností přidržen býti buď dárcem samým nebo jeho dědici, buď osobou třetí, v jejíž prospěch příkaz byl dán. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném|Modus]] [[Kategorie:Věda v Ottově slovníku naučném|Modus]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Modus]] lbkvqh0kst2qqdbcl8fz547isocj7eq 0 27217 324440 64869 2026-04-24T12:57:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324440 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Monitio | PŘEDCHOZÍ = Moniteur universel | DALŠÍ = Monitor }} {{Textinfo | TITULEK = Monitio | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;554. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n605/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Monitio''' [-cio] (lat.) v. [[../Úmluva|{{Prostrkaně|Úmluva}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] n3uos0yaoz849w1hhwkm04yvkqt0end 0 27218 324481 85217 2026-04-24T12:57:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324481 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mortuarium | PŘEDCHOZÍ = Morton | DALŠÍ = Morula }} {{Textinfo | TITULEK = Mortuarium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;748. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n819/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mortuarium''' v. [[../Odúmrť|{{Prostrkaně|Odúmrť}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] osfv85jkzpu37ve5hk9gxsfurs3lgq5 0 27219 324488 84712 2026-04-24T12:58:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324488 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Movitosti | PŘEDCHOZÍ = Movimento | DALŠÍ = Moxa }} {{Textinfo | TITULEK = Movitosti | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;797. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n875/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Movitost }} {{Forma|proza}} '''Movitosti''' (lat. ''mobilia'', ''res mobiles'', ''bewegliche Sachen'', ''fahrende Habe'', ''Fahrniss''), {{Prostrkaně|věci movité}}, nazývají se takové věci, jimiž se může hýbati. Opakem toho jsou {{Prostrkaně|nemovitosti}} (v. [[../Immobilie|{{Prostrkaně|Immobilie}}]]). Ve starém jazyce českém užívalo se pro '''m.''' výrazu [[../Nábytek|{{Prostrkaně|nábytek}}]] a někdy i příbuzného slova [[../Dobytek|{{Prostrkaně|dobytek}}]] (v. t.). Později se smysl terminů těch odlišil a nábytkem nazýváno domácí nářadí (něm. ''Hausgeräthe'', ''Mobiliar'', lat. ''supellex''), kdežto dobytkem domácí hospodářská zvířata (''Hausvieh'', ''pecus''). Vedle výrazu '''m.''' užívá se i stejnoznačného výrazu {{Prostrkaně|svrchky}} (známého již Všehrdovi), též {{Prostrkaně|svršky}}. Filologicky odpovídá výraz ten lat. ''supellex'', ač má význam širší (neznamenáť jen nábytek, nýbrž vůbec movitosti). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 4lpbjus3miwfitdl0iudw1xuggh3quw 0 27220 324521 64872 2026-04-24T12:58:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324521 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = My house is my castle | PŘEDCHOZÍ = Mygale | DALŠÍ = Myiologie }} {{Textinfo | TITULEK = My house is my castle | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;923. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1005/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''My house is my castle''' [maj hauz iz maj khàsl], angl., {{Prostrkaně|můj dům jest mým zámkem}}, právní pořekadlo, jehož smysl jest, že není dovoleno ani úředním orgánům vniknouti svévolně do soukromého příbytku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anglické výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] p5flsn8s8fh1yoje2wpeflhhb3qn7g1 0 27329 324547 65072 2026-04-24T12:58:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324547 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Městské právo | PŘEDCHOZÍ = Mestre | DALŠÍ = Městské soudy }} {{Textinfo | TITULEK = Městské právo | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;174. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n193/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Městské právo }} {{Forma|proza}} '''Městské právo''' jakožto zvláštní právo městského obyvatelstva (''jus civile'') naproti právu zemskému (''jus commune'') vyvinulo se v Německu z rozličných zemských práv: franckého, alemannského, bavorského a saského. '''M'''-kým '''p'''-vem stalo se zemské právo na základě zvláštních městských poměrů, vyplývajících ze soužití četného pestrého obyvatelstva ve městech, jakož i ze zvláštního zaměstnání tohoto obyvatelstva, živícího se hlavně obchodem a průmyslem. Různost jednotlivých '''m'''-kých '''p'''-v vysvětluje se jednak udílením speciálních privilejí, jednak zvláštními místními obyčeji a řády, nazvanými ''Weisthümer'', jednak i vydáváním nálezů soudních kmetů (''Stadtwillküren'', ''Schöffensatzungen''). Dolnoněmecky nazývalo se '''m. p.''' »''Wicbelede''«, ''Weichbild''. Původ slova toho vykládá se dvojím způsobem. Dle jedněch (Sohm) znamená ''Weichbild'' tolik jako ''Stadtbild'', t. j. znamení, symbol města, za nějž sloužil kříž, vztyčovaný ve městech na označení, že se tam konají trhy. Dle druhých, kteří ukazují na analogii slov ''Bild'' a ''billig'', znamená ''Weichbild'' tolik jako ''Weichrecht'', ''Stadtrecht'', tedy '''m. p.''' Tento smysl má termin onen aspoň v pramenech. V širším smysle znamená ''Weichbild'' městské území, v němž platí '''m. p.''', tedy soudní okres města, a pak i městský soud. Nejstaršími '''m'''-kými '''p'''-vy jsou privileje krále nebo zeměpána. Často bylo právo jednoho města udíleno městům jiným. Následkem toho rozeznávala se na jedné straně mateřská '''m'''-ká '''p'''-va a na straně druhé práva dcerská. Soudy měst mateřských byly vyššími stolicemi měst dcerských. Takovým mateřským právem bylo: 1. {{Prostrkaně|právo kolínské}}, a sice mateřským právem rýnských měst; bylo recipováno i v některých městech vestfálských. Vniklo až do Švýcarska. Berthold z Zäringen udělil je r. 1120 Freiburku v Breisgavě a odtud dostalo se do Švýcar; 2. {{Prostrkaně|právo m. Frankfurtu n. M.}} pro města francká; 3. {{Prostrkaně|soestské}} '''m. p.''' (''Soester Schrag''), jež platilo hlavně v městech vestfálských; 4. [[../Lubecké městské právo|{{Prostrkaně|lubecké právo}}]] (v. t.); 5. [[../Magdeburské právo|{{Prostrkaně|magdeburské právo}}]] (v. t.); 6. {{Prostrkaně|právo bavorské}} s mateřskými městy Norimberkem, Řeznem, Emží a Vídní; konečně 7. [[../Chełmenské právo|{{Prostrkaně|chełmenské právo}}]] (v. t.), jež bylo odnoží práva magdeburského, a j. O českém '''m'''-kém '''p'''-vu v. [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]] str. 512 sl. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 8grobxseblbl1vhg3llon80v9cxawa9 0 27343 324518 65102 2026-04-24T12:58:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324518 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mučeník | PŘEDCHOZÍ = Muczkowski | DALŠÍ = Mučenka }} {{Textinfo | TITULEK = Mučeník | AUTOR = [[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Jan Ladislav Sýkora]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;838. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n921/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mučedník }} {{Forma|proza}} '''Mučeník,''' světec, který pro víru v Krista a jeho učení nebo pro křesťanskou ctnost buď utrpěl násilnou smrť, nebo podstoupil muka, jež měla v zápětí smrť. Latinsky slul ''martyr'' (z řec. (''μάρτνς''), t. j. svědek, poněvadž utrpením a smrtí svou potvrdil vyznání, které byl učinil o Kristu a jeho učení. '''M.''' v širším smyslu slova nazýval se {{Prostrkaně|k mučení určený}} (''martyr designatus'') na rozdíl od '''m'''-ů korunovaných (''martyres coronati''), kteří již podstoupili smrť pro víru, a od '''m'''-ův uznaných (''martyres vindicati''), kteří byli již za svaté prohlášeni. Aby však kdo byl za takového prohlášen, nesměl vyhledávati mučenictví lehkovážně, ani zaviniti je rozbitím model pohanských, tím méně směl ze strachu před mukami vzíti si život sám; jenom ve zvláštních a zcela řídkých případech uznala se smrť taková za mučenictví svaté, tehdy totiž, když někdo z vnuknutí Ducha sv. pro příklad křestanům i pohanům vydal se na mučenictví, aneb když některé panny chtíce při mučení ujíti násilnému poskvrnění těl svých samy vzaly si život, aneb i když učinil někdo podobně, jako sv. Apollonie, která, vytrhši se z rukou pohanů jí mučících, sama vrhla se na zapálenou hranici pro ni připravenou. To však stalo se teprve po nálezu biskupově. Proto oznamovala se smrť mučenická biskupovi, a on teprv, uváživ všecky okolnosti, rozhodl, zda umučený křestan má býti uznán a ctěn jako '''m.''' svatý. Počft '''m'''-ů byl ohromný: můžeť se jimi vykázati každý stav a povoláni, každé stáří i obě pohlaví, a jen na město Řím připadá jich dle římského {{Prostrkaně|martyrologia}} či záznamu svatých na 14.000. V církvi pokládalo se mučenictví vždycky za zvláštní dar Boží, a '''m.''' byl u vážnosti v církvi. Na přímluvu '''m'''-ů k mučení určených zkracovala církev tresty kajícniků veřejných, ti pak z nich, kteří ušli smrti, bývali přijímáni mezi duchovenstvo a voleni i za biskupy. Jména '''m'''-ů za svaté uznaných byla čtena ve shromážděních bohoslužebných, na jejich hrobech stavěly se oltáře, kaple a kostely, v den jejich úmrti konaly se na jejich památku slavné služby Boží a jejich ostatky chovaly se jako veliká vzácnost ve stkvostných památkách a ctily se, ba později bylo ustanoveno, aby při svěcení oltáře vkládaly se do něho ostatky '''m'''-ův, a to jako obřad podstatný. Z úcty k '''m'''-ům byly v církvi velmi bedlivě shledávány a spisovány o životě, činech, utrpení a smrti jejich zprávy, jež sluly [[../Acta martyrum|{{Prostrkaně|acta martyrum}}]] (v. t). ''[[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Sa.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] 28kq5ima285oi17kurzzrks5y3gucd3 0 27344 324125 65160 2026-04-24T12:53:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324125 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magdeburské právo | PŘEDCHOZÍ = Magdeburské polokoule | DALŠÍ = Mage }} {{Textinfo | TITULEK = Magdeburské právo | AUTOR = [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;593–594. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n627/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Magdeburské právo }} {{Forma|proza}} '''Magdeburské právo''' náleží k nejdůležitějším i nejzajímavějším městským právům německým, v nichž přišly k platnosti zásady saského práva, jak je nalézáme vylíčené v t. zv. [[../Saské zrcadlo|{{Prostrkaně|Saském zrcadle}}]] (v. t.), pokud pro poměry městské byly vhodny. Formální základ '''m'''-ho '''p'''-va tvoří výsada, kterouž udělil městu magdeburský arcibiskup Wichmann r. 1188. Výsada tato byla později od císařů i od arcibiskupů magdeburských potvrzována i valně rozmnožována. Nejdůležitější z pozdějších těchto výsad jsou výsady z l. 1292, 1323, 1424 i 1431. Hlavně však vyvíjelo se '''m. p.''' svéprávní činností městského soudu magdeburského (šefní stolice), kterýž udílel jednak městům, na právu jeho osazeným, podrobné zprávy o zásadách práva svého, jednak poskytoval jim právní naučení v důležitějšich případech, kdykoli za ně byl požádán, jednak konečně nálezy svými rozhodoval rozepře, od soudů měst takových rozhodnuté, kdykoliv jedna ze sporných stran nálezem původně vyneseným spokojena nebyla a odvolala se k soudu magdeburskému jako k t. zv. vrchnímu dvoru soudnímu. '''M. p.''' rozšířilo se nejdříve ve Slezsku, kde již r. 1211 městu Zl. Hoře (''Goldberg'') uděleno jest k žádosti vév. Jindřicha I. V l. 1261 a 1295 uděleno bylo '''m. p.''' městu Vratislavi a odtud šířilo se rychle na východ i na západ (Chlum, 1388; Svídnice, 1363; Hally, 1364 a j.). Již v pol. XIII. stol. sepisovány jsou též práce soukromé, vyličující zásady '''m'''-ho '''p'''-va a vykládající je zejména poukazy k praxi šefní stolice magdeburské, k t. zv. Saskému zrcadlu a příbuzným sbírkám; vedle toho pořizovány jsou i všelijak uspořádané sbírky nálezů (ortelů) magdeburských. Mezi těmito pracemi o '''m'''-m '''p'''-vě jsou nejdůležitější tak zv. {{Prostrkaně|Magdebursko-Vratislavské šefní právo}} (''Magdeburg-Breslauer Schöffenrecht''; vyd. {{Prostrkaně|Laband}} r. 1863), jež sepsáno as v pol. XIV. stol. ve Vratislavi a vyličuje v soustavném pořádku '''m. p.''', jakož tam bylo v platnosti, dále t. zv. {{Prostrkaně|Saské právo vikpildní}} (''Sachs. Weichbildrecht'') sepsané koncem XIV. nebo poč. XV. stol. i překládané často na jazyk latinský, český i polský. – '''M. p.''' rozšířilo se ve valné většině měst ostfálských, braniborských, míšenských, lužických, slezských, v řádových zemích pruských, v král. Polském, v Čechách i na Moravě. Ano v XV. i XVI. stol. přijato '''m. p.''' i ve městech litevských a na Ukrajině. Mezi městy na '''m. p.''' osazenými stala se četná města opět vrchními soudními dvory pro menší města vůkolní i šířila v nich platnost práva svého mateřského. Takovými vrchními soudy byly zejm. Vratislav, Krakov, Toruň, Chlum, Lehnice, Ratiboř, Svídnice, Olomúc, Lvov a j., a i tu vznikaly rozmanité sbírky '''m'''-ho '''p'''-va spisované i jazykem národním svého území, čímž nabylo '''m. p.''' začasté povahy jakéhos práva zemského. {{Prostrkaně|V Čechách i na Moravě}} šířilo se '''m. p.''' hlavně v sev. i sev.-vých. městech českých i sev. moravských; tak obdařil již ok. r. 1210 markrabě moravský Vladislav založené jím město Freudenthal (Bruntál) '''m'''-kým '''p'''-vem, záhy pak udělil totéž právo i městu Olomúci a do pol. XIII. stol. požíval '''m'''-ho '''p'''-va již značný počet měst v Čechách i na Moravě. Hlavními podporovateli práva toho byli v Čechách král Přemysl II., na Moravě vrstevník jeho biskup Bruno Olomúcký. I na Malé Straně platilo v Praze již ve XIII. stol. '''m. p.''' Jako vrchní dvory soudní pro města, v nichž magdeburské práho pagdeburské práva užíváno, ustálil se v Čechách jednak soud m. Kr. Hradce, kterýž však význam ten měl pouze do pol. XVI. stol., obzvláště však městský soud v {{Prostrkaně|Litoměřicích}}, který již ve XIV. stol. uznával se obecně za vrchní dvůr soudní '''m'''-ho '''p'''-va. R. 1387 pak stanovil král Václav IV. všeobecně, že veškerá města v král. Českém, kteráž se řídí '''m'''-kým '''p'''-vem, mají se na dále odvolávati i za naučením bráti výhradně k soudu kmetů v Litoměřicích. Na Moravě nabyl podobného významu jako vrchní soudní dvůr '''m'''-ho '''p'''-va městský soud v {{Prostrkaně|Olomúci}}, kamž dle nařízení markraběte Jana z r. 1352 veškerá místa moravská '''m'''-kým '''p'''-vem se spravující obraceti měla se za naučením. Olomúc sama pak až do pol. XVI. st. táhla se k soudu m. Vratislavi jako k svému mateřskému soudu. Když pak kr. Ferdinandem I. r. 1548 v Praze královská komora nad appellacími zřízena, přestala záhy odvolávání se k soudu litoměřickému i do Olomúce, ač zřízení to nedotýkalo se platnosti '''m'''-ho '''p'''-va. Avšak za Maximiliána II. naléhali stavové zemští vždy častěji, aby práva tato byla vyzdvižena, a na sněmě obecném, konaném za přítomnosti kr. Rudolfa II. v l. 1609 až 1610, ustanoveno konečně, aby veškeré užívání '''m'''-kých práv naprosto přestalo a na jeho místo vstoupilo právo pražské; pouze rozepře dle práv oněch zašlé mohly dle téhož práva býti dovedeny ke konci. Na Moravě pak působnost '''m'''-ho '''p'''-va v XVII. st. taktéž vždy více se zužovala, až konečně i tuto resolucí ze dne 30. kv. 1680 pražské právo městské prohlášeno za podpůrný pramen moravského Obnoveného zřízení zemského a tím i zde platnost '''m'''-ho '''p'''-va naprosto zrušena. – Z bohaté literatury o '''m'''-m '''p'''-vě srv.: Gaupp, Das alte Magdeburgische u. Hallische Recht (1826); Franklin, Magdeburger Weisthümer für Breslau (1856); Laland, Das Magdeb.-Breslauer syst. Schöffenrecht (1863); o rozšíření '''m'''-ho '''p'''-va v Čechách i na Moravě: Hanel, O vlivu práva německého v Čechách i na Moravě (1874; str. 23 a násl. a 58 a násl.); Prasek, Organisace '''m'''-kých práv na sev. Moravě a v rak. Slezsku (1900). ''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|–l.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] evy5vgo5v4jpf7srjk3593w7tanm8yc 0 27365 324345 65159 2026-04-24T12:56:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324345 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ministeriálové | PŘEDCHOZÍ = Minin | DALŠÍ = Ministerstvo }} {{Textinfo | TITULEK = Ministeriálové | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;389. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n425/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ministeriálové''' (středolat. ''ministeriales''), vlastně sluhové, byli ve středověku nesvobodní lidé, kteří vykonávali pro panovníka dvorské a vojenské služby. Když si později territoriální páni světští i duchovní zřizovali své dvory podobně jako římskoněmecký císař, rozeznávali se '''m.''' říští, '''m.''' klášterů, '''m.''' knížat světských i duchovních. Vykonáváním rytířských služeb povznesli se '''m.''' záhy nad svůj nesvobodný původ a stali se členy nižší šlechty, mezi níž a '''m'''-ly přestal se činiti rozdíl hlavně tím, že oběma udílena rytířská léna, a pak i tím, že do dvorských služeb dávali se nejen '''m.''', nýbrž i šlechta. Mezi šlechtu počítali se '''m.''' hlavně od XIII. a XIV. stol. – Srv. Fürth, Die Ministerialen (Kolín n. R., 1836); Nitzsch, Ministerialität u. Bürgerthum im XI. u. XII. Jahrh. (Lips., 1859); v. Schele, ber die Freiheit u. Unfreiheit der Ministerialen des Mittelalters (Frankfurt n. M., 1868). {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] 0htz0t4u11k56arsjg5zilovz5ifsa8 0 27694 324280 250171 2026-04-24T12:55:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324280 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mensa | PŘEDCHOZÍ = Mens | DALŠÍ = Mens agitat molem }} {{Textinfo | TITULEK = Mensa | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;107. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n124/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mensa''' (lat.), {{Prostrkaně|stůl}}, v právě círk. {{Prostrkaně|výživa}}. ''Titulus mensae'', titul výživy, nazývá se v právě círk. jedna z podmínek, za nichž klerik může dojíti vyššího svěcení. Původně spočíval titulus mensae v tom, že někdo se zavázal vydržovati klerika do té doby, než se mu dostane dostatečného beneficia. Titulus tento poskytovali obyčejně panující knížata, města, korporace, kláštery aneb i osoby soukromé. V Rakousku byl titulus mensae přenesen na fond náboženský; udílí jej k návrhu biskupovu místodržitelství. Práva na toto zaopatření nabývá klerik teprve po přijetí svěcení kněžského. (Srov. [[../Matice|{{Prostrkaně|Matice náboženská}}]], str. 988). – '''M.''' {{Prostrkaně|academica}}, jídelna pro studující. {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] p5pzc9mjidw4netc9913q4vv4ax6lx9 0 27719 324349 104216 2026-04-24T12:56:19Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324349 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miškovec | PŘEDCHOZÍ = Miškování | DALŠÍ = Miškovice }} {{Textinfo | TITULEK = Miškovec | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;434. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n471/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Miškovec }} {{Forma|proza}} '''Miškovec''' (maď. ''Miskolcz''), město s vlastním magistrátem a hlavní sídlo uher. župy borsodské na řece Šajavě a na křižovatce uher. stát. drah (Budapešť–'''M'''.–Košice, Fülek–'''M'''. a Debrecín–'''M'''.), má 30.408 obyv., z nichž je 1105 Slov., 1223 Něm. (1890). '''M'''. jest sídlem úřadů župních a okres. soudu, finanč. ředitelství, obchodní a živnostenské komory, stát. pošty, telegrafu, telefonu, reformov. superintendentnství, má 10 kostelů, z nichž pamětihodný jest starý gotický reform. sv. Štěpána na hoře Avasu (z XIII. st.) a klášter minoritský. Mezi budovami veřejnými vyniká nový justič. palác, nové reform. vyšší gymnasium, budova obch. a živn. komory, měst. lázně, dům župní, radnice, arcibiskupská škola, kasána pro pěší, jízdu, dělostřelectvo a honvédy. Jest zde několik ústavů vzdělávacích a lidumilných, jako reform. vyšší a král. katol. nižší gymnasium, vyšší obch. škola, vyšší reform. dív. škola, školy obec., měšťan. a pokrač. průmysl. pro chl. a dív., museum, divadlo, župní nemocnice, sirotčinec, chorobinec, chudobinec, útulny, několik peněžních ústavů, elektrické osvětlení. V městě sbíhá se 5 rozlič. drah, jež podporují značně průmysl a obchod, zejména trhy na plodiny, koně, dobytek a vlnu a obchod s vínem. Vůbec jest '''M'''. střediskem obchodu a průmyslu župy. Jest u par. mlýn, továrny na porculán a kameninu, strojírna, výroba hrubého sukna a j. Místní dopravě slouží elektrická dráha. — Kdy město založeno, není známo. Jméno obdrželo po starém rodu Míškovců. Ač králové Sigmund a Matiáš udělovali městu rozličné výsady, přece nemohutnělo, až teprve, když nabylo samosprávy, rozvíjelo se nadmíru rychle. Městys [[../Diós-Györ|{{Prostrkaně|Diós-Györ}}]] (v. t.) spojuje s Miškovcem horská dráha. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Maďarsku v Ottově slovníku naučném]] l4buhui9ljbfct8j9ft891bmnzk5ig1 0 27720 324350 65883 2026-04-24T12:56:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324350 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miškovice | PŘEDCHOZÍ = Miškovec | DALŠÍ = Miškovský }} {{Textinfo | TITULEK = Miškovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;435. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n472/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Miškovice: 1) M'''., ves v Čechách, v. [[../Myškovice|{{Prostrkaně|Myškovice}}]]. '''2) M'''., ves na Moravě, hejtm. a okr. Holešov, fara a pš. Mysločovice; 83 d., 538 ob. č. (1890), 1tř. šk., záložna rolnická. Starobylá tato ves připomíná se r. 1375. R. 1863 většina obce vyhořela. {{Konec formy}} 345et4urzr9p1mojadrf9wj3uhmaxbo 0 27721 324351 65885 2026-04-24T12:56:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324351 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miškovský | PŘEDCHOZÍ = Miškovice | DALŠÍ = Mišná }} {{Textinfo | TITULEK = Miškovský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;435. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n472/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jozef Miškovský }} {{Forma|proza}} '''Miškovský''' {{Prostrkaně|Josef}}, spisovatel čes. (* 1859 v Poboři u Kouřimě). Po studiích na reálce v Kutné Hoře věnoval se spisovatelství. R. 1881 (v dub.) počal vydávati v Č. Brodě svobodomyslný polit. týdenník »Naše Hlasy«, jež vycházejí dosud za jeho redakce. Napsal: ''Nebezpečná láska'' (Třebíč, 1879); ''Durynkova olše'', histor. truchlohra (Pardubice, 1880); ''Památník'', obsahující stručné dějiny českobrodské (t., 1887); životopisy ''Václava Červeného'' a ''J. B. Dlabače'' (t., 1896 a 1900); poznámkami opatřil a vydal: »Selské povstání r. 1775«. Z pamětí Fraňka Jana Vaváka Milčického (Č. Brod, 1886). Mimo to přispíval pod pseudonymy {{Prostrkaně|Pobořský}}, {{Prostrkaně|Sekanec}} a j. články historickými a j. do rozličných časopisův a ve svém listě otiskl množství drobností dějepisných z Českobrodska. '''M'''. spořádal také archiv českobrodský, jehož nejstarší knihy opsal a rejstříky opatřil, a vydal pseudonymně několik brošur politických. {{Konec formy}} bkrwp50jrrw82erwkicsa78upzx5226 0 27801 324335 65998 2026-04-24T12:56:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324335 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mincovní právo | PŘEDCHOZÍ = Mincovnictví | DALŠÍ = Mincovní značka }} {{Textinfo | TITULEK = Mincovní právo | AUTOR = [[Autor:Eduard Fiala|Eduard Fiala]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;380. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mincovní právo,''' {{Prostrkaně|mincovní regalie}} (''jus monetandi'', ''jus monetae cudendae'', něm. ''das Münzrecht'') jest právo minci svou vlastní raziti a jako bernou vydávati. Právo to může býti praktikováno: 1. Jako ''dominium'' čili vlastnost panovníka svobodně vládnoucího nebo 2. jako ''concessio expressa personalis sive hereditaria'' čili jako svobodná, kterémukoliv soukromníku panovníkem propůjčená koncesse, nebo 3. jako ''usus fructus'' či právo, které vykonáváno bylo vdovou, přežila-li manžela, jemuž kdysi doživotně příslušelo vykonávání '''m'''-ho '''p'''-va; nebo 4. jako ''contractus'', totiž smlouvou, a to tak, že oprávněný držitel mincovního regálu povolil jiné soukromé osobě provozovati '''m. p.''' pod svrchovaností mincovního pána a dle určitých předpisů, ale k užitku podnikatelovu; 5. jako ''contractus pignoris'', případ, kdy podle ujednání držitel mincovního regálu zastavil '''m. p.''' některému věřiteli svému na ten čas, až by dluh zaplacen byl z užitku mince; 6. jako ''precarium sive concessio revocabilis ad nutum'', případ, jejž v Němcích a Francii často shledáváme; jest to právo, jímž držitel mincovního regálu propůjčuje '''m. p.''' některému městu na nějaký čas k hmotnému povznesení obce, nebo některému kostelu k dokončení stavby, a 7. jako ''protectio sive tutela'', pod kterýmž názvem soustřeďují se případy, kdy mincovní regál zužitkován v dobách poručnictva za nezletilosti panovníkovy nebo za interregna. V Čechách bylo '''m. p.''' ''dominiem'' panujícího rodu a dle toho též vykonáváno; poměr na Moravě v době Přemyslovců jest poněkud nejasný, avšak nejspíš jako ''concessio expressa'' českým panovníkem údělným knížatům '''m. p.''' poskytováno a též provozováno. '''M. p.''' výslovně jmenuje se mezi {{Prostrkaně|regaliemi}} udělovanými německými císaři. Dohled k všeobecnému mincování v Němcích ponechávala si vždy říše i přihlíženo též k tomu, aby v principu toliko králové měli to právo, kdežto každý jiný aby toliko na základě propůjčení králů římských směl mincovati; ale kmenoví vévodové němečtí, někteří biskupové a j. přes to provozovali často '''m. p.''' bez jakéhosi zvláštního udělení tohoto práva králi německými. ''[[Autor:Eduard Fiala|Faa.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 6x5kmwnqvb7wyn6sneg723hujqsvd78 0 28059 324151 66492 2026-04-24T12:53:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324151 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandátní řízení | PŘEDCHOZÍ = Mandatář | DALŠÍ = Mandator }} {{Textinfo | TITULEK = Mandátní řízení | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;746–747. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Platební rozkaz }} {{Forma|proza}} '''Mandátní''' (č. {{Prostrkaně|rozkazní}}) '''řízení''' (''Mandatsverfahren'') nazývá se civilní řízení, při kterém soud k pouhému žádání žalobcovu bez předchozího slyšení žalovaného ukládá žalovanému platebním rozkazem čili mandátem (''Zahlungsanftrag''), aby zaplatil. Za vyřízení žaloby platebním rozkazem žádati muže žalobce dle rak. civil. řádu z 1. srp. 1895 č. 113 ř. z. (§ 548–554) jen za těchto podmínek: 1. přísluší-li mu pohledávka, která má za předmět peníze nebo jiné věci zastupitelné určitým množstvím, nikoli plnění jiných véd nebo factum praestandum. Plněni závislého na plnění vzájemném nelze v řízení rozkazním vymáhati; 2. jsou-li všechny faktické okolnosti zakládající žalobní nárok co do věci hlavní i příslušenství prokázány listinami zřejmě bezvadnými, v originálech připojenými, a to: ''a'') veřejnými, v tuzemska zřízenými, také notářskými (veř. listiny cizozemské postaveny jsou na roveň rakouským jen, šetří-li se v cizině vzájemnosti); ''b'') soukromými, na nichž podpis zřizovatelův byl pověřen; ''c'') jinou listinou, na jejímž základě pro zažalovanou pohledávku věcné právo v tuzemské veřejné knize bylo vloženo, jestliže proti soudnímu povolení vkladu nebyl podán rekurs anebo jestliže nebyla dobyta poznámka spornosti. Žádání žaloby rozkazní směřuje k tomu, aby žalovanému přímo uloženo bylo splnění závazku co do věci hlavní i příslušenství do 14 dnů pod následky exekuce a rovněž tak zaplacení útrat žaloby. Žaloba rozkazní na jediného žalovaného podati sluší ve dvojím stejnopise, z nichž jednoho potřebí pro žalovaného, druhého pro soud, s rubrikou pro žalobce. Žalobě písemné, podané na několik spolužalovaných, vyhověti lze jen ohledně těch dlužníků, pro které byly předloženy stejnopisy žaloby a všech příloh žalobních, při čemž říditi se sluší pořádkem, jakým žalovaní v žalobě byli jmenováni. Ve příčině ostatních jest žaloba bez účinku. Rozkazem platebním čili mandátem ukládá se sice žalovanému splnění závazku ve 14 dnech pod následky exekuce, avšak zároveň se mu zůstavuje právo, aby do téže lhůty vznesl obrany proti mandátu. Obrany, čerpané z práva hmotného nebo formálného, jsou jedinou processní pomůckou žalovaného. Rekurs proti vydanému mandátu se nepřipouští, leč pokud se týče výroku o nákladech žaloby. – Viz {{Prostrkaně|Ott}}, Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního. '''M. ř.''' zná také rak. trestní řád ze 23. květ. 1873 č. 119 ř. z., a to pouze ve věcech přestupkových. Podmínky '''m'''-ho '''ř.''' ustanovuje § 460. trest. řádu takto: »Oznámí-li některý veřejný úřad nebo některá osoba v § 68. trest. zák. jmenovaná, že dle toho, co u vykonávání své služby spatřily, dopustil se obviněný, který není ve vazbě, nějakého přestoupení zákona, na kteréž jest zákonem uloženo vězení nanejvýš jednoho měsíce anebo jen nějaká pokuta peněžitá, tedy může soudce, vidí-li se mu uložiti vězení nanejvýš třídenní anebo pokutu nanejvýš 15 zlatých, k návrhu úředníka vykonávajícího práce státního zastupitelství vyměřiti trest pouhým {{Prostrkaně|trestním příkazem}} ({{Prostrkaně|mandátem}}) bez předchozího řízení.« Proti trestnímu příkazu připouštějí se jako právní prostředek {{Prostrkaně|námitky}} čili {{Prostrkaně|odpor}} (''Einspruch''). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] nntpi14rtj4wuvnc3ohv3iyy7lg5xro 0 28620 324546 175285 2026-04-24T12:58:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324546 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Město | PŘEDCHOZÍ = Mesto | DALŠÍ = Město (název) }} {{Textinfo | TITULEK = Město | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;166–170. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n185/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Město }} {{Forma|proza}} '''Město''' (lat. {{Cizojazyčně|la|''urbs'', ''civitas'', ''municipium'', ''oppidum''}}, něm. ''{{Cizojazyčně|de|Stadt}}'', dříve {{Cizojazyčně|de|''Burg'', ''Weich'', ''Wich''}}, příbuzné lat. ''{{Cizojazyčně|la|vicus}}'' a řeckému ''{{Cizojazyčně|grc|οἶκος}}'', místo opevněné, ohrazené, tolik jako slovanské »hrad«, grad, gorod; angl. ''city'', ''town'', franc. ''cité'', ''ville'') jest dnes osada s četným obyvatelstvem, živícím se hlavně obchodem a průmyslem, a kromě toho i středisko škol, úřadů a četných kulturních ústavů. Jinak vypadala '''m'''-ta starověká i středověká. Byly to zpravidla osady obehnané zdmi nebo náspy a příkopy a požívající zvláštního svého práva. První '''m'''-ta vznikla v Asii (u Babyloňanů, Assyřanů, Foiničanů atd.), v Africe (u Egypťanů), v Řecku a v Italii. V Řecku vyvinuly se z nich po výtce malé republiky. Z '''m'''-t italských dospěl k větší politické moci Řím, který se pak stal střediskem nového světového státu. Také Keltové a Slované znali od počátku své historie '''m'''-ta. Germané dlouho žili jen v osadách vesnických, nejevíce žádné chuti k zakládání '''m'''-t. Prvá '''m'''-ta v Německu jsou buď původu keltského nebo římského. Povstala hlavně z bývalých římských táborův a kastellů podél dvou řím. hraničných valů: rhaetského č. dunajského a rýnského. Původu takového jsou v Porýní '''m'''-ta: Basilej (''Basilea''), Breisach (''Mons Brisiacus''), Štrasburk (''Argentoratum''), Zabern (''Tabernae''), Speyer (''Urbs Nemetum''), Vorms (keltský ''Borbetomagus''), Mohuč (''Moguntiacum''), Wiesbaden (''Castellum Mattiacum''), Bingen (''Bingium''), Koblenc (''Confluentes''), Remagen (''Rigomagus''), Bonn (''Bonna'', ''Castra Bonnensia''), Kolín (''Colonia Agrippinensis''), Xanten (''Castra vetera''). U Mosely ležela ''Augusta Trevirorum'', nynější Trevír. Známa jsou též římská '''m'''-ta v Podunají. Uvésti sluší: v Noriku ''Carnuntum'' (nyní Petronell, vých. od Vídně), ''Vindobonu'' (Vídeň), ''Lauriacum'' (Lorch), ''Lentii'' (Linec), ''Juvavum'' (Salcpurk), ''Castra Batava'' (Pasov), ''Castra Regina'' čili ''Reginum'' (Řezno), pův. keltskou osadu ''Augusta Vindelicorum'' (Augšpurk), ''Campodunum'' (Kempten) a j. V době stěhování národů byly dotčené římské osady většinou pobořeny, avšak za panství franckého vznikl na troskách římských osad nový život. V někdejších římských palácích umístěny často královské hrady čili falce a kolem nich naloženy nové osady, skládající se z lidu svobodného a nevolného a jmenovitě i z podrobeného římského obyvatelstva, zabývajícího se hlavně obchodem. Nové francké osady byly však namnoze jen málo podobny někdejším římským '''m'''-tům. Nejsouce hrazeny podobaly se spíše jen větším vesnicím a nazývaly se proto také ''{{Cizojazyčně|la|villae}}'', kterýžto název zůstal až podnes '''m'''-tům francouzským (''{{Cizojazyčně|fr|villes}}''). — Novou tvůrčí silou, které děkují '''m'''-ta za svůj vznik, byla církev. Kolem kostelův a zejména sídel biskupských, jakož i kolem klášterův usazovalo se kupectvo a jiné obyvatelstvo. Jiné tvářnosti než '''m'''-ta vzniklá na troskách římských sídel byla tato sídla církevní. Zde vše musilo býti nově založeno. Bylo by však klamné domnívati se, že dotčená sídla církevní vznikala na místech dosud liduprázdných; bylať zakládána spíše tam, kde již před tím byla nějaká vesnice aneb vůbec sebe menší osada (třeba jediný dvůr). Zhusta ležely osady takové při řekách, u brodův a mostův, jež při tehdejším nedostatku kommunikačních prostředků měly veliký význam. Na původ takový ukazuje řada '''m'''-t nazvaných {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|de|Furt}}}} nebo {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|de|Bruck}}}}, {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|de|Brück}}}}, na př. Frankfurt, Schweinfurt, Ochsenfurt, Bruck, Osnabrück atd. Stávalo se také, že církev společně s mocí světskou byly původci vzniku '''m'''-t. Bylyť chrámy a kláštery zakládány zhusta při královských hradech (falcích). Jako králové, měli později vlastní své falce i biskupové a světští knížata. Z královských falcí povstala '''m'''-ta Frankfurt, Ulm, Řezno, Norimberk, Cáchy (Aquae Grani) a j. Kolem klášterů vznikla '''m'''-ta St. Gallen, Fulda, Münster a j.; biskupskými sídly byla '''m'''-ta Erfurt, Osnabrück (dolnoněm. Ossenbrügg), Minden, Halberstadt, Brémy, Hildesheim a j. Charakteristickou známkou '''m'''-t z doby Karlovců bylo, že se vesměs velmi pomalu vyvíjela a podržela dlouho vesnický ráz. Prvotní německý jejich název jest ''{{Cizojazyčně|de|Burg}}'' (ohrazené, opevněné místo), později objevuje se název ''Stadt''. V latinském jazyce vyskytují se pojmenování {{Cizojazyčně|la|''civitas'', ''urbs'', ''oppidum'', ''castrum''}} n. ''{{Cizojazyčně|la|castellum}}''. '''M'''-ta otevřená (neohrazená), vesnice a dvory, nazývají se naproti tomu {{Cizojazyčně|la|''locus'', ''vicus'', ''villa'', ''curtis''}}. Terminem tímto označují se v listinách zvláště neohrazená sídla biskupská. – V X. stol. za císařů z rodu saského byly nájezdy Maďarů a obava před Slovany příčinou, že zakládán nový druh '''m'''-t z důvodů strategických. Původu takového jsou '''m'''-ta Quedlinburk, Mezibor, Goslar, Magdeburk, Lüneburk. Příznivé poloze u moře neb řeky děkují za vznik svůj '''m'''-ta Gdaňsko, Šlesvik (jehož původ sahá až do doby anglosaských tažení), Lipsko ('''m.''' původu slovanského), Halle a j. Velmi záhy vznikla '''m'''-ta u Slovanů Polabských. Ještě dnes ukazují četné, německy zkomolené názvy na slovanský původ. Pravými hrady (hrazenými místy) byla '''m'''-ta zakládaná za saských císařů naproti nepřátelským nájezdům. Skládala se ze skutečného hradu a podhradí (Vidukind v »Res gestae Saxonicae« nazývá hrad ''urbs'', podhradí ''oppidum''). Hradu velel ''praefectus urbis'' (dle Vidukinda) nebo ''civitatis custos'' (dle Dětmara). Hrad a podhradí byly tudíž zárodkem '''m'''-ta, a to nejen v Německu, nýbrž i jinde. – Obyčejně se myslí, že '''m'''-ta bývala hned od počátku obehnaná hradbami. Mínění to není správné. Většina '''m'''-t povstalých za Karlovcův i za císařů saských nebyla vůbec hrazená a mnohá z nich neměla hradeb ani ve století XII. Teprv od XIII. stol. byly hradby pokládány za nevyhnutelnou podmínku '''m'''-ta. – Nová doba v zakládání '''m'''-t nastala v Německu ve stol. XII. V prvých desítiletích a uprostřed onoho století byla zakládána '''m'''-ta hlavně pomocí přistěhovalců z Flanderska od arcibiskupů bremských a magdeburských a biskupů hildesheimských a míšeňských. Dálo se to tím způsobem, že pán pozemku uzavřel s podnikatelem (''locator'') smlouvu, v níž se tento zavazoval osaditi půdu přistěhovalci. Podnikatel obdržel pro sebe a své dědice jistý počet lánů půdy bezúročně (bez platů) a stal se vesnickým představeným a soudcem (''Schultheiss'', ''Schulz'', ''scultetus''). Osadníci platili pánovi pozemku úrok (činži) za užívání pozemku a kromě toho církvi desátek. Příklad takového založení '''m'''-ta poskytuje Freiburk v Breisgavě. Zakládací listina pochází z r. 1120. Vydal ji Konrád z Zäringen. Příkladu jeho následovali jeho nástupci. Podobným způsobem zakládali '''m'''-ta jiní páni territoriální, jako na přiklad markrabí braniborští, míšeňští a j. K '''m'''-tům královským a duchovním přibyla takto '''m'''-ta světských pánů. Na počátku byla všechna '''m'''-ta královskými (''civitates publicae''). Později byla výsostná prává královskými výsadami přenesena na biskupy a říšské opaty a konečně na světské zemépány. – Co bylo příčinou, že se v '''m'''-tech vyvinulo zvláštní městské právo, lišící se od práva ostatního? Hospodářské a právní poměry byly příčinou, že se '''m'''-ta emancipovala od žup (hrabství) a že se z nich staly zvláštní správní okresy a střediska nového městského práva. Těsné soužití rozdílného obyvatelstva v '''m'''-tech, poutaného k sobě společnými zájmy, a jiné zaměstnání než u obyvatelstva vesnického byly ony hospodářské poměry. Co se týče zvláštních poměrů právních, byly to hlavně [[../Immunita|immunity]] (v. t.), jež podkopávaly moc pravidelných státních funkcionářů (hrabat) a zakládaly nové právo městské, platné pro všechny příslušníky '''m'''-ta. V immunitách vysloveno bylo, že veřejní úředníci mají se v immunitních místech zdržeti všech soudních i jiných úkonů, a dále, že důchody fisku z oněch míst se postupují tomu, komu udělena immunita. Tím, že '''m'''-ta vyjmuta byla z moci řádných soudů a úřadů, vznikla potřeba zříditi v '''m'''-tech úřady a soudy vrchnostenské. V '''m'''-tech biskupských odevzdána moc soudní {{Prostrkaně|fojtovi}} (''advocatus''), místo něhož se v některých bisk. '''m'''-tech v XI. a XII. stol. objevuje {{Prostrkaně|purkrabí}} (''praefectus urbis'', ''urbanus comes'', ''burgicomes'', ''burcgravius''). Jako druhý městský soudce jmenuje se {{Prostrkaně|šoltys}} (''scultetus'', též ''villicus'', ''causidicus''). Podobně v '''m'''-tech královských uvádějí se v čele soudnictví {{Prostrkaně|advocatus}} (fojt), resp. {{Prostrkaně|purkrabí a scultetus}}. – Krokem s immunitami šly výsady udělované '''m'''-tům v příčině konání trhů, ražení mince a vybírání cel. Dovršením oněch výsad bylo udélení '''m'''-tům tržního soudnictví (''Marktbann''), t. j. '''m'''-tu přiznáno právo k mimořádnému soudu, který by zasedal jen o trzích a soudil všechny účastníky trhů, i cizí. – Obyvatelstvo '''m'''-t povstalo ze tří živlů: 1. z obyvatelstva svobodného, hlavně kupcův a řemeslníků, vedle nichž se zhusta stěhovali do '''m'''-t i pozemkoví páni, zvaní ''Pfahlbürger'', též ''Aussenbürger'' (Fridrich II. zapověděl to roku 1232); 2. z ministeriálů městských pánů; 3. z nesvobodného čili nevolného obyvatelstva, jež se později stalo svobodným. Na základě pravidla »Die Luft macht frei« nabýval ve městě svobody i nevolný člověk z venkova, zdržoval-li se ve '''m'''-tě aspoň rok a den a nebyl-li od svého pána žádán zpět. Svobodné obyvatelstvo stalo se jádrem pozdějšího »městského stavu«; ze svobodného obyvatelstva skládala se na počátku městská správa. Zajímavá jest otázka, jakého původu jest zřízení městské v zemích střední Evropy. Učenci dělí se v této otázce na dva tábory. Dle Savignyho jest středověké zřízení městské původu římského. Někdejší municipální zřízení římské rozšířilo se dle něho po všech zemích, kam až sahala moc císařů římských. Toto římské zřízení městské spočívalo hlavně na zásadě sloučení správy politické i soudní, v jejíž čele stáli {{Prostrkaně|konšelé}} (''consules''), svobodně volení ze středu jednotlivých kategorií městského obyvatelstva. Okolnost, že v '''m'''-tech jihoněmeckých objevují se konšelé již ve XII. stol., zdála by se nasvědčovati mínění Savignyho. Naproti tomu poukazují jiní učenci, že zřízení městské vyvinulo se v Německu samostatně na základě instituce kmetských čili šefních stolic, jejichž členové, kmeti (''scabini'', ''judices'', ''Schöffen''), vykonávali dědičně soudní moc. Německý původ zřízení městského zastává jmenovitě Maurer, dle něhož '''m'''-ta povstala spojením a ohrazením několika menších obcí (vesnických). Německý původ zřízení městského dokazují i jiní učenci, ač se v podrobnostech od Maurera liší. Navzájem rozcházejí se hlavně v otázce, jak vznikla městská rada. Arnold má za to, že v biskupských '''m'''-tech vyvinula se městská rada tím, že biskup přibral k městské správě starousedlé svobodné občany (''cives seniores vel majores''). Dle Heuslera byli členové městské rady v biskupských '''m'''-tech soudními kmety (přísedícími), kteří zasedali v soudě fojta. Gierke vidí v městské radě rozšířený úřad městské gildy, t. j. jednoty starousedlých měšťanů, kterýžto úřad spravuje nejen gildu, nýbrž celou obec. Sohm, který v městské obci spatřuje obec tržní, pokládá městskou radu s počátku za tržní soud. Rietschel vidí v městské radě výbor volený od tržní osady. Celkem možno dle Hegela říci, že původ městské rady nebyl všude stejný. Tvářnost a význam její byl rozličný dle toho, byla-li městská rada v souvislosti se starším městským zřízením, či byla-li zjevem úplně novým. Ve vlastním významu a pod vlastním jménem ''consilium'', ''consules'', objevuje se rada ve XII. stol. v '''m'''-tech nově založených. Zakladatelé '''m'''-t udělují měšťanům právo, aby si volili v záležitostech městské správy své vlastní zastupitelstvo. Ve Freiburku v Breisgavě vidíme 24 spoluzakladatele (lokátory) '''m'''-ta, conjuratores fori, kteří se později nazývají konsuly a mají jistá dědičná práva. V městských právech udělených od Jindř. Lva jeví se rada již svrchovaným městským úřadem. Na počátku byla pravomoc rady jen nepatrná, avšak během doby se víc a více šířila. V jiných '''m'''-tech zaujímal místo rady sbor kupců (měšťanů), kterým císařskými a jinými výsadami uděleno bylo právo zkoušeti míry a váhy a souditi v záležitostech týkajícícn se koupě a prodeje viktualií. Takové »městské soudy« (''Burggerichte'') byly V Kostnici, v Basileji, v Halberstadtu, v Soestu, v Quedlinburce, v Goslaru a j. Tento městský úřad vykonával touž pravomoc, jakou měla jinde městská rada. V jiných '''m'''-tech vznikla městská rada z instituce soudců míru, která se vyskýtá v prvých desítiletích XII. stol. v kommunách severní Francie. Laonská ''institutio pacis'' z r. 1128 sloužila za vzor '''m'''-tům jiným. Přísedící tohoto soudu nazývali se ''scabini'' (kmeti). Z německých '''m'''-t zřízen byl takový soud od Bedřicha I. ve Vormsu. Skládal se ze 40 členů: 28 měšťanů a 12 ministeriálů církve. Konflikty městských rad s biskupy byly příčinou, že na říšském sněmě v Ravenně v l. 1231–32 vydán byl edikt Bedřicha II., dle něhož městské rady a městští magistři (starostové, ''Bürgermeister''), resp. rektoři mohli býti dosazováni od měšťanstva jen se svolením biskupů. Dle dohodnutí učiněného r. 1233 mezi biskupem vormským a '''m'''-tem měl v městské radě předsedati biskup, a byl-li nepřítomen, tedy jeho zástupce, a rada měla se skládati z 15 členů: z 9 měšťanů, jmenovaných od biskupa, a ze 6 ministeriálů. Také rada štrasburská složena byla z biskupových ministeriálů a měšťanů a měla s počátku ráz soudu míru. Jako ve Vormsu došlo i v Basileji ke konfliktům mezi biskupem a městskou radou. Biskup nechtěl trpěti rady na něm nezávislé. Konečně se však s měšťany dohodl. Dříve, než vznikla v biskupských mtech obecní rada, nalézal se městský soud i správa v rukou biskupa a jeho ministeriálů a úředníků. Mohlo by se tudíž mysliti, že městská rada povstala ze sboru biskupových úředníků. Tomu však tak nebylo ani ve Vormsu, ani ve Štrasburce, ani v Basileji. Jediný příklad biskupské úřednické rady podává nám Mohuč, kde se vyvinula sice městská rada biskupská, později však byla potlačena radou zřízenou od měšťanův a uznanou konečně od arcibiskupa. – Veliký byl počet německých '''m'''-t královských, biskupských a zeměpanských, v nichž existovaly stálé kmetské sbory (''Schöffenkollegien''). Toto soudní zřízení rozšířeno bylo všeobecné v '''m'''-tech dolního a středního Porýní a v Nizozemí a částečně i ve Vestfálsku a v Sasku. Vynikající postavení, jež bohaté a mocné rody ministeriálů a měšťanů (''divites'', ''honestiores'', ''majores'') v kmetských sborech sebe samy doplňujících zaujímaly, zabezpečovalo jim veliký vliv na měst. správu, tak že ze sboru soudních kmetů vyvinula se v některých '''m'''-tech městská rada. V jiných '''m'''-tech však dosazovány byly vedle stálých soudních kmetů zvláštní městské rady volené od měšťanů. V '''m'''-tě Kolíně spravovali městské záležitosti s počátku jen kmeti, později však zřízena vedle kmetů samostatná městská rada. Podobně tomu bylo v Magdeburce, kde spravovalo '''m.''' napřed 12 kmetů. Rada objevuje se tam teprve r. 1244; vznikla ze shromáždění občanů zv. »burding«. '''M.''' arcibiskupa trevírského spravoval s počátku šoltys a kmeti. V jednotlivých případech bylo měšťanstvo od arcibiskupa a kapitoly přibíráno k poradě. Rady měšťanů nebylo však i ještě ani ve XIII. stol.; zřízena byla teprv r. 1303. Také v královských a říšských '''m'''-tech, jež spravovali šoltys a kmeti, objevuje se rada ve stol. XIII. Se strany krále nečiní se proti tomu žádný odpor. V Cáchách vyskytují se konšelé vedle kmetův a ministeriálů teprve r. 1272 a 1273. Právě tak pozdě objevují se radní vedle ministeriálův a kmetů ve Frankfurtě. Ve vestfálském říšském '''m'''-tě Dortmundě uvádějí se po prvé r. 1241 v jedné listině 18 ''consules Tremonienses''. Později jmenují se jako městský úřad ''consules et scabini'' nebo ''scabini ac consules''. Jak z hořejšího viděti, náleží v '''m'''-tech XII. stol. nově zřizovaných dosazování městské rady k nezbytným městským svobodám, jež zakladatelé '''m'''-t obyvatelstvu povolují. Naproti tomu však dodělávají se '''m'''-ta staršího původu vlastních svých rad teprve po dlouhém boji s městskou vrchností, jež všemožným způsobem oddaluje okamžik této vymoženosti. Nemohouc udržeti '''m'''-ta v plné závislosti na sobě, spokojuje se městská vrchnost tím, že podržuje ve své moci aspoň soudnictví a ponechává správu v rukou ministeriálův a občanův. Doděláním se vlastní rady nabývá '''m.''' pevných základů své svobody. Po tomto prvním boji s vrchností nastává zápas další. '''M'''-ta usilují o nabytí vrchnostenských práv, a uvnitř obyvatelstva městského vede se boj o účastenství jednotlivých tříd obyvatelstva v městské správě. Běží o to, má-li městská rada zůstati v rukou starousedlých městských rodin, či má-li v ní míti zastoupeni též řemeslnictvo, které se organisovalo v [[../Cech|cechy]] (v. t.). Po dlouhých bojích domohlo se i řemeslnictvo účastenství v městské radě, nikoli však v stejných rozměrech. Rozeznávati sluší tři druhy městských zřízení: 1. v některých '''m'''-tech zasedalo v radě pouze několik řemeslníků (obdrželi několik míst ve zvláštní lavici); 2. v jiných '''m'''-tech rozdělena bylo veškeré měšťanstvo na cechy (do cechů vstoupiti musily i rody šlechtické), a městská rada skládala se ze zástupců jednotlivých cechů. Tak tomu bylo na př. ve Špýru, v Augšpurce, v Mohuči a v Curichu; 3. jinde, na př. v Norimberce, vyvinula se vedle dosavadní rady, složené ze starších rodů, ještě zvláštní druhá rada, sestávající z řemeslnictva a kontrolující radu starou. Tou měrou, jakou řemeslnictvo nabývalo ve '''m'''-tech vidy většího a většího vlivu, rostl politický význam '''m'''-t, která se stále více emancipovala od moci svých vrchností. Příklad '''m'''-t lombardských, jež si kostnickým mírem r. 1183 vymohla na Bedřichovi I. obsáhlou nezávislost, působil i na '''m'''-ta německá. Jednotlivá '''m'''-ta uzavírala za účelem vzájemné ochrany politické spolky. Tak došlo r. 1254 k tak zv. spolku rýnskému, jejž uzavřela '''m'''-ta a páni proti bezprávným clům. Před polovicí XIII. stol. spojila se '''m'''-ta flanderská pod vedením '''m'''-ta Brügge ve spolek nazvaný {{Prostrkaně|hanza}}. Jiná [[../Hanza|hanza]] (v. t.), jež vznikla na severu Německa, vládla více než nad 70 '''m'''-ty. Spolkový sněm konal se v Lubeku. – Německých říšských sněmův účastnila se říšská '''m'''-ta jednotlivé již od Viléma Hollandského, ve větší míře pak za Ludvíka Bavora. Pravidelné jich účastenství na sněmech počíná se však teprv od r. 1474. Od XVI. stol. tvořila říšská '''m'''-ta vedle kurfirštův a knížat zvláštní sbor na říšských sněmích. Velikou ránu zasadilo německým '''m'''-tům objevení mořské cesty do Východní Indie a objevení Ameriky. Veškeren zámořský obchod soustředil se od té doby v Hollandsku, ve Španělsku a v Anglii. Ještě více uškodila německým '''m'''-tům třicetiletá válka. Mnohá říšská '''m'''-ta pozbyla své nezávislosti (říšské bezprostřednosti) a stala se '''m'''-ty knížecími. Sama hanza upadala víc a více. Na počátku franc. revoluce bylo již jen 51 říš. '''m.''', a i tento malý počet se později silně ztenčil, tak že po zrušení Německé říše zbyla jen 4 '''m'''-ta bezprostřední. Z někdejších říšských '''m'''-t jsou ještě dnes státy samostatnými '''m'''-ta Hamburk, Brémy a Lubek. Velikého rozkvetu dosáhla '''m'''-ta v tomto století. Na vývoj jejich mělo největší vliv zdokonalení kommunikačních prostředků, jmenovitě drah, vzmáhání se obchodu a průmyslu a zvlášť péče vlád o umělý vzrůst jednotlivých '''m'''-t. '''M'''-ta {{Prostrkaně|italská}} došla sice samosprávy a obsáhlé samostatnosti dříve než '''m'''-ta německá, avšak záhy své samostatnosti pozbyla. Základem městského zřízení byla ústava někdejších římských [[../Municipium|{{Prostrkaně|municipií}}]] (v. t.). Rychlý rozvoj městské samosprávy podporován byl v Italii především slabostí feudálních pánův a drobností jejich pozemkového majetku. Většina jich dílem z dobré vůle, dílem donucena poměry přistěhovala se do '''m'''-t a tvořila čásť městského obyvatelstva. Ke vzrůstu moci '''m'''-t přispívaly dále spory mezi císařem a papežem (mezi guelfy a ghibelliny), v nichž obě strany hleděly připoutati k sobě '''m'''-ta. Mnohá italská '''m'''-ta stala se skutečnými nezávislými státy, jež možno nazvati městskými republikami. Přes jednotlivé úchylky v detailech bylo společnou známkou městského zřízení italského, že vrchní moc v '''m'''-tě spočívala v rukou národa. Obyvatelstvo tvořily v lombardských a středoitalských '''m'''-tech XII. stol. 4 třídy: 1. vyšší šlechta (''capitanei''), 2. šlechta nižší (''valvassores''), 3. střední třída, měšťanstvo (''cives''), k němuž se počítali intelligenti (právníci, notáři, lékaři) a obchodníci, 4. nižší třída, t. j. řemeslnici (''artistae'', ''opifices'', ''minores'') a prostý dělný lid (''populus'', ''vulgus''). Představení jednotlivých tříd obyvatelstva, t. zv. ''consules'', vedli správu '''m'''-ta a konali soudnictví. Bedřich I. domáhal se toho, aby konsuly v '''m'''-tech lombardských sám mohl jmenovati, musil však po marném boji r. 1183 (mír kostnický) uznati plnou samosprávu lombardských '''m'''-t. Důležitější městské záležitosti rozhodovány byly v obecné hromadě měšťanů, zv. ''parlamentum'', k níž svoláváno bylo svobodné obyvatelstvo zvoněním. Vedle sboru konsulů vyskytuje se v některých '''m'''-tech rada 100 osob, ''credenza''. Od XIII. stol. vešlo v obyčej svěřovati výkonnou a soudcovskou moc na jeden rok podestovi (od ''potestas''), za něhož voleni bývali členové cizích šlechtických rodů. Podestové zaujali místa dřívějších konsulů, kterých bylo obyčejně několik, nejméně dva. Vedle obecné hromady vyskytovaly se v italských '''m'''-tech dva radní sbory: velká a malá rada; počet jejich členů byl v rozličných '''m'''-tech rozličný. Také řemeslnictvo snažilo se nabýti účastenství při městské správě, sestupovalo se v cechy a organisovalo se pod konšely neb vlastním podestou jako zvláštní obec vedle šlechtických rodů. Té svobody jako v Německu se však italská '''m'''-ta nedodělala. Poměry vyvinuly se naopak. Svobodná '''m'''-ta italská upadla v poddanství cizích šlechtických rodů. Byliť podestové dosazováni brzo nikoli na jeden rok, nýbrž na více let, pak dědičně, a konečně se '''m'''-ta, v jejichž čele stáli, proměnila v dědičná absolutní knížectví. Ve {{Prostrkaně|Francii}} jeví se na jihu jiný vývoj než na severu. Jihofrancouzské městské zřízení přiléhá k italskému. Také v jižní Francii jsou ''consules'', radní sbory a ''parlamentum''. Samosprávu městskou obmezuje však stále více mohutnějící státní moc; zástupci jejími jsou ''bajuli'' (''baillis''), vyšší soudci. V biskupských '''m'''-tech sev. Francie sestupují se nižší stavové ve svazky (kommuny) namířené proti biskupům a docházejí podpory u krále. Jako úředníci fungují v '''m'''-těch: ''maire'' (''major''), několik kmetů (''jurati'') a bailli. Více o francouzských '''m'''-tech viz ve čl. [[../Francie|{{Prostrkaně|Francie}}]], str. 487 a násl. {{Prostrkaně|V Anglii}} jsou '''m'''-ta dílem keltského, dílem římského původu. V době Anglosasů požívala neobyčejné svobody a samostatnosti, radila se o svých záležitostech ve vlastním shromáždění a stála pod purkrabím. Městské obyvatelstvo organisováno bylo v gildách, korporacích zřízených za účelem vzájemné právní pomoci a krevní msty. Gildy měly své statuty a vlastní představené. Po dobytí Anglie od Normanů byla práva '''m'''-t mnoho zkracována; '''m'''-ta ocitla se v závislosti na králích, baronech a biskupech. Přes to však nabyla obsáhlých práv politických. Daně nebyly jim ukládány bez jejich svolení; rozvrhování a vymáhání daní bylo jim vůbec odevzdáno. Ve velké chartě bylo však právo účastenství na parlamentu přiznáno jen Londýnu a sedmi jiným '''m'''-tům. Později stoupl počet těchto '''m'''-t až ke 200, avšak povolávání městských poslanců záviselo na vůli králově. Již okolo polovice XIII. stol. objevuje se pro zástupce '''m'''-t název »obec« (''communitas totius regni Angliae''), Zástupci tito tvořili vedle baronů a praelátů druhý sbor ve sněmě a obdrželi »řečníka«. Hlavní jejich právo bylo povolování daní. Mnohá '''m'''-ta vysílala jednoho, jiná 2 zástupce do shromáždění obcí, k němuž přibyli ve XIV. stol. ještě dva zástupci z každého hrabství. Od XVI. stol., zvláště pak od časův Alžbětiných vzrostl se vzmáhajícím se blahobytem vliv '''m'''-t. Většina anglických '''m'''-t vzmohla se však obyčejně teprv od minulého století obchodem, plavbou a průmyslem. Ještě ke konci XVII. stol. měl Londýn pouze půl millionu obyvatel, a vedle něho byla v Anglii jen dvě '''m'''-ta (Bristol a Norwich), jež měla 30.000 a 4 jiná m-ta více než 10.000 obyvatel. O '''m'''-{{Prostrkaně|tech českých}} v. [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 512 a násl. O '''m'''-{{Prostrkaně|tech ruských}} v. článek [[../Gorod|{{Prostrkaně|Gorod}}]]. {{Prostrkaně|Literatura}}: Hüllmann, Städtewesen des Mittellalters (Bonn, 1825–29, 4 sv.), Arnold, Verfassungsgeschichte der deutschen Freistädte (Gotha, 1854); Gengler, Deutsche Stadtrechte des Mittelalters (Norimb., 1866); G. Maurer, Geschichte der Städteverrassung in Deutschland (Erlanky, 1869–71, 4 sv.); týž, Einleitung zur Geschichte der Mark-, Hof-, Dorf- u. Stadtverfassung (Mnichov, 1874); Kriegk, Deutsches Bürgerthum im Mittelalter (Frankfurt n. M., 1868); O. Gierke, Das deutsche Genossenschaftsrecht (Berlín, 1869 až 1873, sv. I. a II.); Heusler, Der Ursprung d. deutschen Stadtverfassung (Výmar, 1872), Winter, Urkundl. Beiträge zur Rechtsgesch. d. österr. Städte (Inšpruk, 1877); Brülcke, Die Entwickelung der Reichsstandschaft der Städte (Hamburk, 1881); Lamprecht, Deutsches Städtewesen am Schlusse des Mittelalters (Heidelberk, 1884); Below, Entstehung der deutschen Stadtgemeinde (Düsseldorf, 1888); týž, Ursprung d. deutschen Stadtverfassung (t., 1892); Sohm, Entstehung d. deutschen Städtewesens (Lips., 1890); Kallsen, Die deutschen Städte im Mittelalter (Halle, 1891, 1 sv.); Hegel, Städte u. Gilden d. germ. Völker im Mittelalter (Lips., 1891, 2 sv.); týž, Die Entstehung d. deutschen Städtewesens (t., 1898). Přehled literatury o německých '''m'''-tech podal K. Uhlirz, Neuere Literatur über deutsches Stadtewesen (»Mittheilungen d. Inst. f. österr. Geschichtsforschung«, táhne se v několika svazcích od r. 1886). – O '''m'''-tech francouzských psali: Béchard, Droit municipal au moyen âge (Paříž, 1861–62), Droit municipal dans les temps modernes (XVI. a XVII. stol.; Pař., 1866); Raynouard, Histoire du droit municipal en France; Demolins, Mouvement communal et municipal au moyen âge; Luchaire, Les communes françaises á l´époque des Capétiens directs; Babeau, La ville sous l´ancien régime; A. Smirnov, Kommuna sredněvěkovoj Franciji. O '''m'''-tech italských psali: Hegel, Geschichte der Städteverfassung in Italien (Lips., 1847); d´Haulleville, Histoire des communes lombardes; Ficker, Forschungen zur italienischen Reichs- u. Rechtsgeschichte; Pertile, Storia del diritto italiano; Cipolla, Storia delle signorie italiane; Salzer, Über die Anfänge der Signorie in Oberitalien (dissertace; Berlín, 1899). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' '''M'''-{{Prostrkaně|ta horní}} v. [[../Horní města|{{Prostrkaně|Horní města}}]]. '''M'''-{{Prostrkaně|ta privilegovaná}} zvala se v Čechách královská '''m'''-ta, která obdržela zvláštní výsadné postavení v ústavě zemské. Až do časů císařovny Marie Terezie byla to hlavně '''m'''-ta, jež byla vyňata z pravomoci obou úřadů podkomořských a byla podřízena přímo král. místodržicím, kteří vyslanými kommissaři rady v nich obnovovali. Kromě {{Prostrkaně|Starého a Nového '''m'''-ta}}, jež již ve XIV. stol. stála přímo pod králem, domohla se tohoto postavení '''m'''-ta: r. 1623 {{Prostrkaně|Budějovice}}, r. 1627 {{Prostrkaně|Plzeň}} a r. 1628 {{Prostrkaně|Malá Strana}}. '''M'''-ta Kutná Hora, Cheb, Loket a Karlovy Vary, jsouce vyňata rovněž z moci úřadu podkomořského a podřízena jednak nejv. mincmistrovi, jednak purkrabím hradu Chebu a Lokte, měla též zvláštní postavení v ústavě zemské a mohla u přirovnání s podkomořskými '''m'''-ty se také považovati za privilegovaná '''m'''-ta. Když r. 1749 při král. repraesentaci a komoře (pozdějším gubernium) zřízeno bylo pro Pražská a ostatní privilegovaná '''m'''-ta zvláštní vrchní hospodářské ředitelství (''Oekonomie-Oberdirectorium''), jemuž náleželo revidovati účty a schvalovati rozpočty téchto privilegovaných '''m'''-t, byly tomuto ředitelství podřízeny též {{Prostrkaně|Loket a Karlovy Vary}} a potom ještě r. 1756 {{Prostrkaně|Hradčany}}, r. 1759 i {{Prostrkaně|Cheb}}, r. 1780 {{Prostrkaně|Chomútov}} a po zrušení úřadu mincmistrského r. 1784 {{Prostrkaně|Kutná Hora}}, tak že v tomto století čítalo se celkem jedenáct '''m'''-t privilegovaných. Účtárna těchto '''m-'''t při guberniu zřízená zrušena byla minister. nařízením ze dne 29. prosince 1848. Kromě toho mluvilo se o privilegovaných '''m'''-tech královských, když měla výsady na hlas a místo na sněmích a obdržela způsobilost ke dskám zemským. Takové výsady měla většina svrchu zmíněných přivilegovaných '''m'''-t. Konečné i ta '''m'''-ta považovala se za zvláště privilegovaná, v nichž nebyli po r. 1547 zřízeni král. rychtářové a která neplatila posudné do král. komory, jako zejména Plzeň, Budějovice a Ústí n. L. ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]'' '''M'''-ta {{Prostrkaně|věnná}} v. [[../Věnná města česká|{{Prostrkaně|Věnná města}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] p9fbbqi0df0i3k1agvwxch3etn4b4wj 0 29014 324165 93219 2026-04-24T12:54:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324165 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcel | PŘEDCHOZÍ = Marceau-Desgraviers | DALŠÍ = Marceline }} {{Textinfo | TITULEK = Marcel | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 822. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Étienne Marcel }} {{Forma|proza}} '''Marcel''', {{Prostrkaně|Etienne}} viz {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}} str 579. Srv. Perrens, E. '''M'''. et le gouvernement de la bourgeoisie au XIV. siècle (1860); Luce, La Jacquerie (1893) a Tessier, E. '''M'''. (1888). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzi v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Paříž v Ottově slovníku naučném]] 27lagpeswncprmi5774y9mvycvv5dvl 0 29120 324485 68452 2026-04-24T12:58:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324485 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Most (obce) | PŘEDCHOZÍ = Most | DALŠÍ = Most Johann Joseph }} {{Textinfo | TITULEK = Most | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 776-779. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n855/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Most: 1) M'''., také '''M'''. {{Prostrkaně|Hněvín}} (něm. ''Brüx'', lat. ''Pons''), král. město v Čechách v diéc. litoměřické, má s předměstími: Taschenberg, Zahražany a Václavice 23,75&nbsp;''km''², 791 domů, 2493&nbsp;ob. č., 12.211&nbsp;něm., 2&nbsp;jiné národ. (1890). V '''M'''-ě jest kraj. soud, hor. senát s rev. hor. úřadem, měst. deleg. okr. soud, okr. finanční ředitelství, okr. soud důchod., hlavní berní úřad, kommissařství fin. stráže, okres. četn. stanice, cejch. úřad, notářská komora pro obvody kraj. soudů v '''M'''-ě a Litoměřicích, stát. báňské řed. dolů »Julius« I., II., III., IV. a V., okr. hejtmanství a soud, děkanství a vikářství, dále jest zde děkan. a zároveň farní kostel Nanebevzetí P. Marie, vynikající památka z pozdní gotiky v Čechách (v. {{Prostrkaně|[[../Čechy|Čechy]]}}, str. 401&nbsp;''b''), kostel evangel. a synagoga. Původní far. kostel na náměstí (Minoritském) vzal za své při velkém požáru r. 1515, kdy i 400 lidí přišlo o život. Na místě téhož je nyní kostel sv. Frant. Ser. s klášterem minoritů; r. 1820 byl obnoven zároveň s kostelem piaristským. Kostel kapucínský s klášterem a zahradou zal. r. 1616 a dostavěn r. 1627. Velmi starý je též kostel sv. Ducha na Pražské silnici. {{Prostrkaně|Školství}}: veřejná čes. obec. škola farnosti Sv.-Václavské o 6 tříd. s 5 parall., opatrovna Ú. M. Š. (2 odd.), 3tř. něm. chl. a dív. měšť. šk. (3 parall.), 5tř. ob. chl. a dív. něm. (5 parall.) pro město, 5tř. obec. šk. něm. pro chl. a dív. (17 tříd) na Václavském předměstí; čes. průmysl. pokrač. škola (2 roč.), průmysl. pokrač. škola něm. (3 roč., 2 parall.), obchodní pokrač. škola něm. (2 roč.), veřej. obchodní škola něm. (3 roč.), stát. vyš. gymnasium a městské museum místních památek. {{Prostrkaně|Dobroč. ústavy}}: všeobecná nemocnice (na 200 postelí) cís. Fr. Jos. I., velmi moderně zařízená, založ. r. 1855, nově vystavěna (1900); měst. špitál s kaplí sv. Ducha (r. 1488); chudobinec měst., špitál na Taschenberku, 2 asyly pro chudé staré, 2 lékárny, dále kláštery: kapucínský, minoritský a kommenda křižovnická. {{Prostrkaně|Průmysl a obchod}}: dva pivovary, dva akc. cukrovary, továrna na emailované želez. a plech. zboží, akc. továrna na líh a potaš, továrna na hosp. stroje, tři parní mlýny s pekárnami, akc. spol. továrny: na mýdlo a obuv, továrna na zboží kovové, výroba hodin, zboží porculán. a zboží z čínského stříbra, slevárna kovů, továrna na zboží kaučukové a gummové, 4 knihtiskárny a j. {{Prostrkaně|Peněžní a akc. podniky}}: pobočka rak.-uher. banky, filiálka čes. eskomptní banky v Praze, měst. spořitelna, hosp. záložna, živnost. záložna se zastavárnou, svob. a spol. skladiště, spořitelna a záložna I. rak. spol. úředníků, sídlo spolku ku vzájemnému pojištění proti ohni pro hejtman. mostecké a teplické; několik horních společností na dobývání hněd. uhlí. {{Prostrkaně|Prostředky spojovací}}: stát. pošta spojená s telegraf. a telefonním úřadem (mezi Ústím n. L., Podmokly–Děčínem–Rumburkem, Haidou, Čes. Lipou, Žatec–Chomútovem; připoj. na Prahu, Vídeň, Plzeň, Karlovy Vary, Cheb, Frant. a Mar. Lázně a Aš). Železnice rak.-uh. st. dráhy (Praha–'''M'''.–Multava) a Ústecko-teplické dráhy (Ústí n. L.–Chomútov). Obyvatelé živí se jen skrovnou měrou rolnictvím; nejvíce zastoupeno je zelinářství, většina obyvatel zaměstnána je při dolech. Asi před 50 lety nebylo ani potuchy o tom, jaké jsou poklady uhlí v okrese mosteckém. Tehdy zde hospodářství velice kvetlo. Dolováním na uhlí a s tím souvisícími továrnami změnila se i krajina značně, jakož i způsob života, zejména zdražení životních potřeb příchodem velikého počtu dělnictva. Uhlí nachází se v celém okrese, ale není ve své kvalitě ani kvantitě všude stejné a vrstvy hněd. uhlí jsou mladšího původu; dle otiskův a zkamenělin, jež vyskytují se v uhlí hnědém hojně, jest zjevno, že uhlí to vzniklo zvláště z lesů ořechových, olšových, vrbových, sosnových a&nbsp;pod. Uhlí hnědé z ložisek v '''M'''-ě a v okolí těží se dvojím způsobem, a to buď vrchním odkrýváním, buď vykopáváním šachet a vrtáním štol. R. 1894 bylo v okresu 1956 měr dolových (z nichž se nedolovalo v 1243) a pracovalo v nich 7360 děln. Těžných šachet bylo 36, z nichž nejhlubší byla Pluto u Louky (380&nbsp;''m'') a nejmělčí šachta Marianská u '''M'''-u (25&nbsp;''m''), a vytěžilo se na všech šachtách v okresu mosteckém 44,609.463&nbsp;''q'' uhlí v ceně 13,961.516 korun; z něho vyvezeno přes hranice 23,946.000 a v zemi zůstalo 16,548.000&nbsp;''q''. Ostatní je uhelný mour. Šachty jsou vesměs elektricky osvětleny a spojeny se železnicemi drahami vlečnými z dolů. R. 1900 pracovalo při dolech mosteckých 23.000 dělníkův a vydolovalo se 120,000.000&nbsp;''q'' hněd. uhlí a 40.000&nbsp;''q'' kamenného uhlí (u Brandavy) a to v dolech: Státních, Brüxer Kohlenbergbaugesellschaft, Germania-Gewerkschaft, Johann-Tiefbaugewerkschaft, Mariahilfzeche, Nordböhmische Kohlenwerksgesellsch., Saxoniagewerkschaft, Theresia-Tiefbaugewerkschaft, Victoria-Tiefbaugewerkschaft. Dle všeobecného výpočtu může uhlí při dneš. dolování vystačiti v okr. mosteckém ještě asi 100 roků. Mimo to je zde vřídlo kyselé vody »Mostecká kyselka« a Býlanská voda minerální a Zaječická. Tu a v okolí pěstuje se řepa, obilí a zelenina. {{Prostrkaně|Samoty}}: Freibauerhof, Rössel, Resselhof, Waltersheim, Schlossmühle. Na vrchu Schlossberku, 411&nbsp;''m'' vysokém, zříceniny Landeswartu. Kdy a od koho '''M'''. na město povýšen a erbem nadán, neznámo. Erb měst. (vyobr. č. 2837.): v modrém štítě stříbr. most o 3 obloucích, pod nimiž teče řeka; most chrání s obou stran po jedné stříbr, čtverhrané věži, mezi nimiž po mostě kráčí český korunovaný lev, nad kterým vznáší se zlatá osmihraná hvězda. – S '''M'''-em jako místem opevněným setkáváme se již v X. stol., jež vynikalo nad ostatní místa v okolí jak velikostí, tak i svou důležitostí. O vzniku dřevěného hradu nemáme historických dokladů. Hrad nesl jméno {{Prostrkaně|Hněvín}}, {{Prostrkaně|[[../Hněvín Most|Hněvín Most]]}} (v. t.), což znamenalo jméno místa i hradu, a za krále Přemysla II. nazván hrad »Landeswart«, poněvadž tu pilně střežena stezka vedoucí přes hranice. V XI. stol. byla zdejší krajina majetkem rodu {{Prostrkaně|Hrabišiců}}, z nichž Kojata, nemaje žádných potomků, odkázal (1227) trhovou ves '''M'''. i s příslušenstvím kostelu zderazskému v Praze. Král Václav I. v 1. pol. XIII. stol. opět '''M'''. na sebe potáhl a vystavěl zde hrad, na nějž přeneseny úřady kraje tehdy bílinského – odtud zván pak krajem mosteckým – a pod hradem vysadil město, jež opevnil a v němž daroval špitál s kaplí sv. Václava ryt. řádu křižovníků s červ. hvězdou, čímž vznikla později mostecká kommenda řádu toho. Krátce po r. 1240 usadili se v '''M'''-ě františkáni nebo minorité. Přemysl II. dal městu první svobody a rozličné výsady, zejména mílové a právo skladní. R. 1283 založen na předměstí Zahražanech panenský klášter řádu sv. Maří Magd. (r. 1783 cís. Josefem zrušený, kdy kostel darován piaristům). R. 1283 zastaven '''M'''. Otovi Brandenburskému. Král Jan Lucemburský osvobodil pohořelou (1334) obec od daní, změnil jí výroč. trhy, aby s chomútovskými nepřipadly na stejný den, čímž se v '''M'''-ě velice povznesl obchod, a ještě jinak obec podaroval. Karel IV. udělil městu ještě jeden výroč. trh a právo, by pro případ smrti o svých statcích říditi mohli (1372). Král Václav vysadil obci popravu, zlepšil erb (1411) a udělil svobody v příčině žen a dcerek zdejších (1416) a hrad zapsal (1413) Martinovi Kladnému z Malešova, kterýžto zápis přešel na Mikuláše z Lobkovic, od něhož jej vyplatil (1420) král Sigmund a r. 1423 zastavil město '''M'''. i hrad Bedřichovi, star. vévod. saskému. R. 1420 obsadili hrad Míšňané, kteří následujícího roku husitům obléhajícím hrad způsobili porážku, tak že tito od dalšího obléhání upustili. R. 1429 učinili '''M'''.ečtí s husity příměří, r. 1455 město vyhořelo a poddalo se Jiřímu z Poděbrad, načež hrad svěřen Zbyňkovi Zajíci z Hasenburka. Král Jiří potvrdil městu jeho svobody, přidal výroč. trh a zastavil je svým synům (1465) a při dělení (1472) dostalo se Bočkovi z Kunštátu a potom jeho bratru Jindřichovi, za nichž obdrželo město rozličné nové svobody, zejména právo pečetiti červ. voskem. R. 1480 postoupil Jindřich hrad Benešovi a Ludvíkovi bratřím z Veitmíle; od Anny z Veitmíle hrad vyplacen (1584) a připojen ke komoře král. R. 1515 zhubil město strašný požár, při němž přišlo o život 400 lidí. Aby se město poněkud vzpamatovalo z tak veliké pohromy, osvobozeno od daní a přidán mu nový trh. V následujících letech stavěn kostel (1517) pod vedením m. M. Beneše a důchody obce znamenitě se vzmáhaly, tak že obec mohla kupovati statky, ty však r. 1547 všechny jí od král. komory vzaty, ale později vráceny; v 2. pol. XVI. stol. vzmáhalo se v městě lutheránství, až i vrchu nabylo; r. 1578 větší čásť města vyhořela. R. 1595 prodán hrad i s panstvím obci mostecké. Poč. XVII. stol. nastaly v '''M'''-ě třenice náboženské, lutheráni i kostel si zde postavili (1612), a spory ukončeny smlouvou r. 1616 a ještě téhož roku vystavěn zde klášter kapucínský. Na počátku války 30leté byl '''M'''. na straně odbojných stavů, ale po bitvě Bělohorské město od Albrechta z Valdšteina vzato, jmění jeho zabráno a katolické náboženství opět tu zavedeno, roku pak 1627 dostavěn kostel kapucínský. R. 1628 navráceny městu zabrané statky i potvrzeny jeho svobody a výsady. R. 1631 obsazeno město vojskem saským, r. 1639 vypáleno od Švédů, což v následujících letech několikráte se opakovalo; r. 1646 Švédové dobyli hradu a zůstali v něm posádkou. R. 1651 hrad »Landeswart« na rozkaz cís. Ferdinanda III. zbořen, poněvadž měšťané přičítali mu všeliké za 30leté války utrpěné škody. Po válce 30leté město jen znenáhla se zotavovalo, navštěvováno jsouc často požáry, v letech pak 1778–79 strádalo vpády Prusů a dokonce od nich r. 1779 bylo obsazeno. R. 1731 stavěn klášter minoritský, r. 1768 uvedeni sem piaristé, r. 1791 zřízeno zde gymnasium, r. 1830 vyhořelo na 300 domů, r. 1850 stalo se sídlem státních úřadů a před 50 lety otevřením dolů velice se vzmohlo. R. 1895 a 1896 v měsíci červenci utrpěl '''M'''. velikými katastrofami. Sypký písek nad uhlím se nalézající vnikl do dolu »Annina«. Utvořily se velké propasti a domy v počtu 85 stojící v ulicích Nádražní, Plynárenské, Spojovací sřítily se do hlubin. Nyní je v místech těch slušný park. V '''M'''-ě narodil se Jiří Berthold z Breitenberku, odtud Pontanus zvaný. Srovn.: A. Sedláček, Histor. Slovník (Praha) a Josef Fritsch, Heimatskunde des Brüxer Bezirkes (1896). K {{Prostrkaně|okres. soudu mosteckému}} náleží 21&nbsp;polit. obcí na ploše 263,59&nbsp;''km''², se 4099{{Prostrkaně|}}d., 9520 obyv. čes., 38.335 něm. a 3&nbsp;jiné národ.; ze 48.379 přít. obyv. 47.283 katol., 345&nbsp;evang., 743&nbsp;žid., 8&nbsp;jin. vyzn.; z těch 24.563&nbsp;muž., 23.816&nbsp;žen. (1890). Obyvatelé zabývají se prací v lesích, rozličnými řemesly, provozují obchod s dřívím, soustružnictví, výrobu hraček, chudí sbírají houby, borůvky, jahody, maliny a ostatní jsou horníci. {{Prostrkaně|Okres. hejtmanství}} skládá se z okr. mostec. a kateřinskohorského, má 322,35&nbsp;''km''², 5000&nbsp;d., 95.240&nbsp;ob. č., 43.415&nbsp;něm (1890). '''2) M'''. {{Prostrkaně|Kamenný}}, ves t., v. {{Prostrkaně|[[../Mosty|Mosty]]}} 5) a {{Prostrkaně|[[../Kamenmost|Kamenmost]]}}. '''3) M'''. {{Prostrkaně|nad Litavou}} (''Bruck an der Leitha''), město v Dol. Rakousích, na l. bř. Litavy a na sever. úpatí Litavského pohoří; stanice Rak. stát. dráhy Vídeň–'''M'''. a Hainburk–'''M'''. a stanice Uher. st. drah Budapešť–'''M'''.; má 4570&nbsp;obyv., z nichž je 46&nbsp;Čechů (1890), okr. hejtmanství a soud, pš., telegraf, místní vojenské velitelství, vojen. posádku (354 muž.) a střelnici, dva kostely, býv. klášter augustiniánský, měšť. a dvě obecné školy, zámek hr. Harracha se zbytkem stavby z dob římských a vynikajícím parkem a zahradou, pivovar. U města konají se každoročně za letní doby velká vojenská cvičení. Město má dosud staré městské zdi s branami. '''M'''. jest velice starého založení, znám byl již Římanům, neboť vedla tudy silnice z Carnunta do Mutena. {{Prostrkaně|Okresní soud}} má rozlohu 231&nbsp;''km''² s 18.212 obyv., z nichž je 198&nbsp;Čechů (1890). {{Prostrkaně|Okres. hejtmanství}}, k němuž náležejí okr. soudy '''M'''. n. L., Hainburk a Švechat, měří 704&nbsp;''km''² s 62.629&nbsp;obyv., z nichž je 2125&nbsp;Čechů (1890). '''4) M'''. {{Prostrkaně|nad Murou}} (''Bruck an der Mur''), město ve Štýrsku, v krásném údolí murském, 465&nbsp;''m'' n. m.; stanice Již. dráhy Lubno–'''M'''. a Nové Město za Vídní–Štýr. Hradec, má 3617, jako obec polit. 5651 obyv. něm. (1890), okres. hejtmanství a soud, okr. finanč. ředitelství, pš., telegraf, proboštství, krásný got. far. kostel, radnici, prostranné náměstí, na něm studna s uměle zhotovenou mříží (ze XVII. stol.), starý zámek s román. sloupovím a loggií, odbor. školu pro průmysl dřevařský, dvě školy průmyslové pokračovací, špitál, nemocnici, vojenskou posádku (257 mužů), spořitelnu, několik železáren a sleváren železa, výrobu želez. zboží, uměl. mlýn, papírnu a továrnu na cellulosu a dřevité látky. Za městem zvedají se zříceniny býv. vévodského hradu {{Prostrkaně|Landskronu}}, shořelého r. 1792. Sev. od města končí se malebné údolí Tragössthal. – {{Prostrkaně|Okres. soud}} má 537&nbsp;''km''² a 20.512&nbsp;obyv. něm. (1890). – {{Prostrkaně|Okresní hejtmanství}}, k němuž náležejí okresní soudy: Aflenz, Kindberg, Mariazell, '''M'''. a Mürzzuschlag, měří 2153,96&nbsp;''km''² a má 65.877 obyv. něm. (1890). {{Konec formy}} tkzo0oal9934k4pjnzja9w37eibrjss 0 29327 324337 107773 2026-04-24T12:56:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324337 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minehead | PŘEDCHOZÍ = Mine | DALŠÍ = Minejští }} {{Textinfo | TITULEK = Minehead | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;381. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Minehead }} {{Forma|proza}} '''Minehead''' [majnhed], obec v angl. hrab. somersetském nad průplavem bristolským, má 2071 obyv., bezpečný přístav, obchod s obilím, dřívím, sladem, lov sleďů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Spojené království v Ottově slovníku naučném]] jpzbbtco0ph0ayr76wlz6cerj3ldtmg 0 29328 324338 107774 2026-04-24T12:56:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324338 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minejští | PŘEDCHOZÍ = Minehead | DALŠÍ = Minell }} {{Textinfo | TITULEK = Minejští | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;381. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Minejští''' v. [[../Minaiové|{{Prostrkaně|Minaiové}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] rermhmah2tiojn71dh1d0u6jkkhjqdt 0 29329 324336 107772 2026-04-24T12:56:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324336 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mine | PŘEDCHOZÍ = Mindszent | DALŠÍ = Minehead }} {{Textinfo | TITULEK = Mine | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;381. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mine''' [min] (frc.) v. [[../Podkop|{{Prostrkaně|Podkop}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 34ud6h2nczsjvn29qk2v7z75c45gjy5 0 29330 324339 107775 2026-04-24T12:56:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324339 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minell | PŘEDCHOZÍ = Minejští | DALŠÍ = Mineo }} {{Textinfo | TITULEK = Minell | AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;381. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Minell''' ({{Prostrkaně|Minellius}}, vlastně {{Prostrkaně|Min Elli}}) Jan, klass. filolog hollandský (*1625 v Rotterdamě - †1683 t.). Působil jako rektor i školy Erasmovy v Rotterdamě. '''M.''' vydal řadu auktorů římských s latin. poznámkám pro potřeby školské, jež svého času byly velmi rozšířeny, ač neměly ceny ani vědecké ani paedagogické. - Srovn. Bursian, Geschichte d. class. Philologie in Deutschland, str. 375 nn. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Nizozemští lingvisté v Ottově slovníku naučném]] lkladeuuz9gx1i1ekrm9sp8ec0maxik 0 29868 324341 75910 2026-04-24T12:56:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324341 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minerva (planetoida) | PŘEDCHOZÍ = Minerva | DALŠÍ = Minervino }} {{Textinfo | TITULEK = Minerva (planetoida) | AUTOR = [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;385. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n416/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Minerva (planetka) }} {{Forma|proza}} '''Minerva''', planetoida objevená 24.&nbsp;srpna r.&nbsp;1867 Watsonem v&nbsp;Ann Arboru, U.&nbsp;S. Stř. jasnost v&nbsp;opposici 10^·8, průměr 80&nbsp;''km''; označení&nbsp;[[Soubor:Asteroid Aegle symbol.svg|20px|Astronomický symbol planetky Aegle]].{{Redakční poznámka|Zřejmý omyl, skutečné katalogové číslo planetky Minerva je&nbsp;93. Označení 96 nese planetka [[../Aegle (planetoida)|Aegle]].}} ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]'' {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] 54c9azi04em2pcsyiolavu4eti6f3rh 0 29871 324340 70345 2026-04-24T12:56:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324340 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minerva | PŘEDCHOZÍ = Mineralogie | DALŠÍ = Minerva (planetoida) }} {{Textinfo | TITULEK = Minerva | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;385. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n416/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Minerva (mytologie) }} {{Forma|proza}} '''Minerva''' (z&nbsp;lat. ''mens''), italská bohyně, chránící lidskou intelligenci, dostala se do Říma asi z&nbsp;Etrurie, kdež kult její dosvědčen jejím významem ve fulgurální disciplině a obvyklým překladem »Menerva« na zrcadlech a cistách v&nbsp;bájích řecké Athény. Záhy ovšem ztotožněna s&nbsp;řeckou [[Ottův slovník naučný/Athéna|{{Prostrkaně|Athénou}}]] (v.&nbsp;t.), při čemž brán zřetel ne tak k&nbsp;její bojovnosti, jako k&nbsp;ochraně veškeré lidské dovednosti a umělosti. Etruským jest kult Capitollinské trojice (v.&nbsp;[[Ottův slovník naučný/Jupiter|{{Prostrkaně|Jupiter}}]]), při čemž '''M.''' ctěna po pravici Jovově, jakož měla s&nbsp;Junonou účasť ve hrách římských. '''M.'''&nbsp;''Capta'', jejíž kult zaveden prý po dobytí Falerií (r.&nbsp;241 před&nbsp;Kr.), měla svou svatyni na Caeliu; na Aventinu byl rovněž starožitný chrám, v&nbsp;jehož den založení (19.&nbsp;bř.) padala hlav. slavnost '''M'''-vina, zv.&nbsp;''Quinquatrus'', t.&nbsp;j.&nbsp;pátý den po Iduích; nesprávný výklad toho výrazu způsobil pak, že slavnost rozšířena na 5&nbsp;dní (19.—23.&nbsp;bř.). Dne 19.&nbsp;břez., jenž byl ''natalis'' '''M'''-e, na komitiu dála se též slavnost Saliů, svědčící sabinské Nerieně, s&nbsp;níž pak M. ztotožněna; v&nbsp;ostatní dni konány hry gladiatorské. Jinak měla slavnost ráz mírumilovný a pořádána od řemeslných cechů, k&nbsp;nimž se družili učitelé, lékaři, básníci, výtvar. umělci, hudebníci. Ve školách tyto dni bylo prázdno, učitelé dostávali svůj roční honorář. Ženy a dívky vzývaly '''M'''-vu jako vynálezkyni předení a tkaní. Na Esquilinu měla svatyni '''M.''' ''Medica''. R.&nbsp;217&nbsp;př.&nbsp;Kr. při velikém lectisterniu vyskýtá se '''M.''' vedle Neptuna, podobně ve výčtu 12 hlavních božstev. Císař Augustus vystavěl jí vedle kurie Juliovy t.&nbsp;zv.&nbsp;Chalcidicum. Též v umění '''M.''' přejala typy Athény, jak svědčí na př. Pallas Giustiniani, nalezená v&nbsp;jednom z&nbsp;chrámův Domitiánových, a reliefy z&nbsp;chrámu na foru transit., znázorňující '''M'''-vu pečující o práce ženské, trestající Arachnu, ve spolku s Musami. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římská mytologie v Ottově slovníku naučném]] bn5x8v8tvcp4kxtrizzj8z6shwb223e 0 29872 324342 72160 2026-04-24T12:56:14Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324342 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minervino | PŘEDCHOZÍ = Minerva (planetoida) | DALŠÍ = Minet }} {{Textinfo | TITULEK = Minervino | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;385. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n416/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Minervino,''' {{Prostrkaně|Murge}} [murdže], m. v ital. prov. Bari (již.&nbsp;Italie), jihozáp. od Barletty, má 14.972&nbsp;ob. (1881), staré opevnění a hrad. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Itálii v Ottově slovníku naučném]] nigoslpgqobsx9070fkf2ifm32243ge 0 29873 324343 70361 2026-04-24T12:56:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324343 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Minet | PŘEDCHOZÍ = Minervino | DALŠÍ = Minetta }} {{Textinfo | TITULEK = Minet | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;385. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n416/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Menuet }} {{Forma|proza}} '''Minet''' v. [[Ottův slovník naučný/Menuet|{{prostrkaně|Menuet}}]]. {{Konec formy}} 0d6djucul63ppcgr5xwnfoo840cy4ri 0 30028 324300 280505 2026-04-24T12:55:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324300 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Merkur (Dobropán) | PŘEDCHOZÍ = Merkur | DALŠÍ = Merkurammonaté sloučeniny }} {{Textinfo | TITULEK = Merkur (Dobropán) | AUTOR = [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;136. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n154/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Merkur (planeta) }} {{Forma|proza}} '''Merkur''' ({{Prostrkaně|Dobropán}}, ☿) jest planeta slunci nejbližší a&nbsp;nejmenší z&nbsp;8&nbsp;velkých planet. Lineární průměr '''M'''-ův má 0·37&nbsp;průměru zemského čili 4816&nbsp;''km'' (dle Oudemanse), povrch jest asi sedmkráte menší než země, tak že by Evropa, Asie a&nbsp;Afrika dohromady neměly zúplna místa ma '''M'''-u. Velká poloosa dráhy rovná se 0·39 poloosy dráhy zemské, střední vzdálenost od slunce se rovná 57½&nbsp;mill.&nbsp;''km'', výstřednost dráhy jest 0·2, vzdálenost od slunce kolísá proto mezi 46 a&nbsp;69&nbsp;mill.&nbsp;''km''. Nejmenší vzdálenost od země jest 79, největší 218&nbsp;mill.&nbsp;''km'', čímž se zdánlivý průměr '''M'''-ův mění od 4½″ do 12½″. Siderický oběh '''M'''-ův trvá 87·97&nbsp;dne, synodický oběh, po jehož uplynutí vstoupí '''M.''' v&nbsp;stejnou polohu k&nbsp;zemi, jest v&nbsp;průměru 115&nbsp;dní 21&nbsp;hodin. Sklon dráhy k&nbsp;ekliptice rovná se 7&nbsp;stupňům. Světlo '''M'''-ovo jest stříbrobílé, jasnost jeho podléhá v&nbsp;mezích doby pro pohodlné pozorování značným změnám. V&nbsp;maximu může se '''M.''' státi tak jasným jako Sirius, v&nbsp;minimu rovná se leskem asi hvězdě α&nbsp;{{Prostrkaně|Tauri}}. Změny jasnosti jsou podmíněny změnami {{Prostrkaně|fase}}. '''M.''' zmizev na několik dnů v&nbsp;paprscích slunce (dolejší konjunkce) vystoupí nejprve západně od slunce jako zcela úzký veliký srp, obracející vypouklou stranu slunci. Za vzrůstu fase zmenšuje se průměr planety od jednoho růžku k&nbsp;druhému až i&nbsp;přes první čtvrť, načež vzdálenosti planety opět ubývají. '''M.''' jeví se stále plněji osvětlen, až opět se počne ztráceti v&nbsp;paprscích slunce (hořejší konjunkce), načež plný kotouč se ukáže, jenž má více než o&nbsp;polovici menší průměr než při dřívější blízkosti u&nbsp;slunce. {{Prostrkaně|Změny jasnosti}} '''M'''-ovy ukazují nápadnou shodu se změnami jasnosti našeho Měsíce. '''M.''' bude míti dle toho podobný povrch jako náš měsíc. '''M.''' nevzdaluje se přes 29° od slunce, tak že zřídka kdy vychází 1½&nbsp;hod. před sluncem a&nbsp;zapadá 1½&nbsp;hod. po slunci. V&nbsp;našich krajinách se může '''M.''' nejlépe pozorovati po dobu 8—10 dnů asi ¾&nbsp;hod. po západu slunce, a&nbsp;to spíše na jaře než na podzim. {{Prostrkaně|Schröter}} shledal na poč. XIX.&nbsp;st., že jižní roh srpu '''M'''-ova byl v&nbsp;určitých obdobích otupený, a&nbsp;přičítal vzhled ten stínu vysoké hory a&nbsp;odvodil výsledek, že se '''M.''' otáčí kolem osy asi ve 24&nbsp;hod. Také z&nbsp;pozorování skvrn na povrchu planety za dne pozorovaných odvodil {{Prostrkaně|Schröter}} totéž, později {{Prostrkaně|Gruithuisen}}, {{Prostrkaně|Mädler}}, {{Prostrkaně|Denning}} a&nbsp;j. soudili rovněž na rotaci asi 24&nbsp;hodin. G.&nbsp;V.&nbsp;{{Prostrkaně|Schiaparelli}} dokazoval oproti tomu ze svých dlouholetých důkladných pozorování povrchu '''M'''-ova, že rotace '''M'''-a rovná se nejspíše 88&nbsp;dnům (době oběhu planety), že '''M.''' obrací stále touž stranu slunci jako měsíc zemi. L.&nbsp;{{Prostrkaně|Brenner}} pokládá 33—35&nbsp;hodin za dobu rotace pravdě nejpodobnější. Za přechodu před sluncem promítá se '''M.''' na kotouč sluneční jako malý, úplně černý kotouč. První {{Prostrkaně|přesné}} pozorování přechodu takového provedl {{Prostrkaně|Halley}} na ostrově sv.&nbsp;Heleny 7.&nbsp;list. 1677. Přechodů těchto přihodí se v&nbsp;století asi 11 v&nbsp;intervalech 3 a&nbsp;13&nbsp;roků. Pozorování přechodů '''M'''-ových slouží k&nbsp;přesnému měření průměru '''M'''-ova a lze pomocí dob vstupu a&nbsp;výstupu stanoviti posici planety. {{Prostrkaně|Hmota oběžnice}} rovná se dle Leverriera ¹/_5500000&nbsp;hmoty sluneční, z&nbsp;čehož plyne pro hmotu '''M'''-ovu 0·06&nbsp;hmoty země, pro hutnost 1·1&nbsp;hutnosti zemské. Tíže na rovníku jest na '''M'''-u rovna asi 0·4&nbsp;tíže zemské. {{Prostrkaně|Leverrier}} shledal, že přísluní dráhy '''M'''-ovy se ve století o&nbsp;40″ rychleji pohybuje, než by se mělo pohybovati dle gravitačního zákona. Odchylku tu hleděl Leverrier vysvětliti působením jedné aneb celé skupiny malých intramerkuriálných planet. Pozorovaný pohyb přísluní nedal se však posud vysvětliti ani působením a objevením jediné domnělé oběžnice (»Vulcana«) ani skupiny malých planetoid, nalézajících se uvnitř dráhy '''M'''-ovy, ani působením světla zodiakálního. ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném|Merkur]] dc94wx2853jbssneuskq4idxwipgf0r 0 30029 324299 70848 2026-04-24T12:55:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324299 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Merkur | PŘEDCHOZÍ = Měrkovice | DALŠÍ = Merkur (Dobropán) }} {{Textinfo | TITULEK = Merkur | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;136. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n154/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Merkur }} {{Forma|proza}} '''Merkur''' v. [[../Mercurius|{{Prostrkaně|Mercurius}}]]. {{Konec formy}} nalgea9kk6yzvwj5namzawld9b34l4q 0 30030 324301 70849 2026-04-24T12:55:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324301 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Merkurammonaté sloučeniny | PŘEDCHOZÍ = Merkur (Dobropán) | DALŠÍ = Merkuréthyl }} {{Textinfo | TITULEK = Merkurammonaté sloučeniny | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;136. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n154/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Merkurammonaté sloučeniny''' v. [[../Rtuť|{{Prostrkaně|Rtuť}}]]. {{Konec formy}} 9mjz6osvd4t17d9ixe508a2t0nzyhyu 0 30032 324295 111435 2026-04-24T12:55:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324295 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mercurium | PŘEDCHOZÍ = Mercuriova hůl | DALŠÍ = Mercurius }} {{Textinfo | TITULEK = Mercurium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;119. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n136/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rtuť }} {{Forma|proza}} '''Mercurium''' v. [[../Rtuť|{{Prostrkaně|Rtuť}}]]. {{Konec formy}} mj2b1scgwa268fi5v8ritjk62bqew7a 0 30033 324296 299769 2026-04-24T12:55:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324296 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mercy | PŘEDCHOZÍ = Mercurius | DALŠÍ = Merčin }} {{Textinfo | TITULEK = Mercy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;120. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n138/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mercy''' [mersì]: '''1)''' z&nbsp;'''M.''' {{Prostrkaně|Franz}}, bavorský vojevůdce z&nbsp;války třicetileté (*&nbsp;koncem XVI.&nbsp;stol. v&nbsp;Longwy v&nbsp;Lotrinsku&nbsp;— †&nbsp;1645). Byl ve vojenských službách bavorských, pak císařských, bojoval u&nbsp;Lipska pod Piccolominim a&nbsp;r.&nbsp;1633 byl již plukovníkem. Po krátkém zajetí francouzském hájil r.&nbsp;1634 Rheinfelden proti vévodovi výmarskému a r.&nbsp;1638 byl opět ve službách bavorských. R.&nbsp;1640 zabránil vpádu švédského vojska pod Banérem do Francie, obléhal r.&nbsp;1641 Wolfenbüttel a&nbsp;Gotinky, r.&nbsp;1642 zahnal Banéra z&nbsp;Řezna, potřel r.&nbsp;1643 voje generála Rantzaua u&nbsp;Tuttlink, načež jmenován polním maršálkem a&nbsp;velitelem spojených armád císařské a&nbsp;bavorské. Dobyl pak r.&nbsp;1644 Freiburku a&nbsp;odrazil útok spojených sil vévody z&nbsp;Enghienu a&nbsp;maršálka Turennea, kterého porazil 3.&nbsp;kv. 1645 u&nbsp;Mergentheimu. Sám padl v&nbsp;bitvě proti Francouzům u&nbsp;Allersheimu a&nbsp;tělo jeho pochováno na bojišti, kde sami Francouzové postavili mu pomník s&nbsp;nápisem »Sta, viator, heroem calcas«. '''M.''' byl pokládán za nejlepšího vojevůdce své doby. '''2)''' z&nbsp;'''M.''' {{Prostrkaně|Claudius Florimund}}, hrabě, rakouský polní maršálek, vnuk generála bar.&nbsp;Frant. Mercyho (*&nbsp;1666 v&nbsp;Longwy v&nbsp;Lotrinsku&nbsp;— †&nbsp;1734 u&nbsp;zámku Crocetty u&nbsp;Parmy). Vstoupil r.&nbsp;1682 do rak. armády, vynikl při obležení Vídně r.&nbsp;1683 a&nbsp;účastnil se polních tažení v&nbsp;Uhrách (1684—90), pak roku 1701 v&nbsp;Italii, tak že rychle postupoval a&nbsp;stal se r.&nbsp;1704 generálmajorem. V&nbsp;l.&nbsp;1705—1707 bojoval s&nbsp;úspěchem proti Francouzům a&nbsp;porazil v&nbsp;Offenburku vojsko markýze de Vivans, načež povýšen za pol. podmaršálka. R.&nbsp;1709 vedl šest pluků do Mantovy, vrátil se k&nbsp;Rýnu a&nbsp;chránil Černý les a&nbsp;rakouské Waldstädtsko v&nbsp;Porýní před Francouzi. Roku 1716 přispěl nemálo k&nbsp;vítězství nad Turky u&nbsp;Petrovaradína a&nbsp;vyznamenal se u&nbsp;Temešváru a&nbsp;r.&nbsp;1718 u&nbsp;Bělehradu. Téhož roku měl vrchní velení na Sicilii proti Španělům. Dvě léta poté stal se místrodržitelem v&nbsp;Banátě a získal si velkých zásluh o&nbsp;tuto zemi. Jako polní maršálek měl r.&nbsp;1733 vrchní velení vojska v&nbsp;Italii a&nbsp;padl r.&nbsp;1734 při útoku na zámek Crocettu u&nbsp;Parmy. Jeho léno a&nbsp;hraběcí titul, jehož nabyl r.&nbsp;1720, zdědili jeho adoptovaní synové {{Prostrkaně|Antoine}} '''M.''' d’{{Prostrkaně|Argenteau}} (†&nbsp;1767 jako gen. guvernér v&nbsp;Osěku) a&nbsp;{{Prostrkaně|Florimund}} '''M.''' d’{{Prostrkaně|Argenteau}}, rak. diplomat a&nbsp;chráněnec hrab.&nbsp;Kaunice, v&nbsp;letech 1780—90 vyslanec v&nbsp;Paříži, pak v&nbsp;Londýně, kdež zemřel r.&nbsp;1794. Byl důvěrníkem Marie Terezie a&nbsp;jakožto rádce Marie Antoinetty hrál v&nbsp;prvních letech revoluce vynikající roli. Důležita v&nbsp;tom směru jest ''Correspondance secrète entre Marie Thérèse et le&nbsp;comte de''&nbsp;'''M.'''-''Argenteau'' (vyd. Arneth a Geffroy, Pař., 1874, 3&nbsp;sv.) a&nbsp;''Correspondance secrète du comte de''&nbsp;'''M.'''-''Argenteau avec l’empereur Joseph&nbsp;II et le&nbsp;prince de Kaunitz'' (vyd. Arneth a&nbsp;Flammermont, t., 1889). Dopisy jeho hraběti Lud. Stahrembergovi z&nbsp;l.&nbsp;1791—94 vydal hr.&nbsp;Thürheim (Inšpr., 1884). Srv. Th.&nbsp;Juste, Le comte de&nbsp;'''M.'''-Argenteau (Brussel, 1863). {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Rakouští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Rakouští politici v Ottově slovníku naučném]] 1ea4kowmxj9rvyb3xdyumcundhnd91x 0 30041 324292 314032 2026-04-24T12:55:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324292 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mer de Glace | PŘEDCHOZÍ = Merčin | DALŠÍ = Mere }} {{Textinfo | TITULEK = Mer de Glace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;120. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n138/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mer de Glace''' [- glás], t. j. »moře ledové«, ledovec na sever. straně massivu [[../Montblanc|{{Prostrkaně|Montblanc}}]] (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Mer de Glace]] [[Kategorie:Geografie v Ottově slovníku naučném|Mer de Glace]] 9g2m1lybpujwm9wxowvyx1fv99tg7iy 0 30042 324297 111413 2026-04-24T12:55:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324297 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mere | PŘEDCHOZÍ = Mer de Glace | DALŠÍ = Meredith }} {{Textinfo | TITULEK = Mere | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;120. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n138/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mere''' [mír], město v&nbsp;angl. hrabství wiltském, 6&nbsp;''km'' sev.-vých. od Gillinghanu, s&nbsp;2479 obyv. (1891). Gotický kostel a&nbsp;továrna na vlněné zboží a&nbsp;zvl. lůžkové. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném]] 9081wk6skr8kn74qew36061jch89kk4 0 30313 324483 95691 2026-04-24T12:57:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324483 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morče | PŘEDCHOZÍ = Morčák | DALŠÍ = Mordant }} {{Textinfo | TITULEK = Morče | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;716. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morče domácí }} {{Forma|proza}} '''Morče''' (''Cavia'' Klein), rod drobných hlodavců z čeledi {{Prostrkaně|polokopytníků}} (''Subungulata''), kteří pocházejí z jižní Ameriky, ale zhusta i u nás zajati bývají chováni. Mají tělo krátké, tuhou a přiléhavou srstí pokryté, na předních nožkách po 4, na zadních po 3 prstech s drápy kopýtkům podobnými, tlapky vezpod lysé a ocas zakrnělý; hořejší pysk není rozpoltěn, zaokrouhlené boltce jsou po většině krátké. Přední zuby jsou široké, stoliček jest nahoře i dole v každé čelisti po 4 a mají rovnou asi velikost. '''M'''-čata žijí ve společnostech a obývají na místech nejrůznějších; ukrývají se v houštinách, v dutých stromech, ve skulinách skalních i v děrách podzemních. Jsou spíše živočichy nočními a živí se plody i všelikými jinými částkami rostlin. Plemení se vydatně, samice našeho '''M'''-te mívá na př. 2-3krát do roka po 1–5 mláďatech. Toto '''m.''' {{Prostrkaně|domácí}} (''C. cobaya'' Schreb.) mívá tělo zdéli 26 ''cm'' a po něm různo upravené skvrny černé, narudle žluté i bílé; přední zuby jsou žlutavě šedé. Pochází z Brazilie; v zajetí záhy si zvykne a zcela zkrotne. Někteří tvrdí, že pochází z {{Prostrkaně|aperey}} (''C. aperea'' Wagn.), lišící se od '''M'''-te barvou srsti, v níž jsou nahoře chlupy hnědé i žluté se špičkami narudlými, vezpod žlutavě šedé; přední zuby jsou nahnědle žluté. Aperea je domovem ve vlhkých končinách Brazilie a obývá tu zejména na okrajích lesův. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] 5soouqvnea21oohhpwqahv2j5wgixfj 0 30331 324491 200989 2026-04-24T12:58:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324491 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mozart | PŘEDCHOZÍ = Mozarabové | DALŠÍ = Mozartova }} {{Textinfo | TITULEK = Mozart | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;799–801. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n878/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Wolfgang Amadeus Mozart]] | WIKIPEDIA-HESLO = Wolfgang Amadeus Mozart }} {{Forma|proza}} '''Mozart''' {{Prostrkaně|Johann Chrysostomus Wolfgang Amadeus}}, z nejslavnějších hudebních skladatelů něm. (* 27. led. 1756 v Salcpurku – † 5. pros. 1791 ve Vídni). Jeho otec, [[Autor:Leopold Mozart|{{Prostrkaně|Leopold}} '''M.''']] (1719–1787), dvorní hudebník při arcibisk. kapele v Salcpurku, sám dobrý skladatel a učitel hudby, poznal záhy mimořádné nadání svého syna a ujal se s veškerou péčí hudebního vzdělání malého Wolfganga, který v šesti letech a dříve ještě, než dovedl pořádně psáti noty, začínal komponovati a improvisovati malé kousky na klavír; pročež otec rozhodl se podniknouti s ním a jeho sestrou uměleckou cestu. R. 1762 odjeli tedy do Mnichova, kde obě děti setkaly se s velikým úspěchem; neméně ve Vídni, kde hrály u dvora císařského. Po svém návratu do Salcpurku naučil se malý '''M.''' rychle na varhany a na housle, načež r. 1763 odebrali se malí virtuosové s otcem přes Bavorsko, rýnské provincie a Nízozemsko do Francie. V Paříži vydány tehda první '''M'''-ovy skladby, sonáty pro klavír. Z Francie odebrala se rodina '''M'''-ova r. 1764 do Londýna, kde '''M.''' komponoval nových šest sonát klavírních, věnovaných královně, následujícího pak roku do Hollandska; '''M.''' psal zde opět klavírní sonáty později věnované princi v. Nassau-Weilburg. Teprv r. 1766 vrátila se rodina přes Paříž, Lyon a Švýcarsko do Salcpurku. Při všech koncertech na této cestě pořádaných '''M.''' vzbuzoval největší obdiv svými improvisacemi a přednesem vlastních skladeb. Po svém návratu oddal se '''M.''' pod přísným, avšak moudrým vedením otcovým pilným studiím hudebním, zvláště komposici, a studoval skladby E. Bacha, Hasseho a Haendela. Koncem r. 1767 '''M.''' osobně ve Vídni dirigoval svoje Te Deum a operettu ''Bastien a Bastienne''. Na rozkaz Josefa II. komponoval hudbu ke komické opeře ''La Finta semplice''. R. 1769 jmenován '''M.''' koncertním mistrem v Salcpurku (ač teprv později dostával služné 12 zl. 30 kr. měsíčně) a podnikl s otcem koncem téhož roku a zač. 1770 cestu do Italie. Cesta tato, při níž '''M.''' zastavoval se ve všech větších městech italských až po Neapol, byla nepřetržitou řadou triumfů. V Miláně napsal operu ''Mitridate'', jež byla tu provozována 20krát po sobě. Potom bylo mu uloženo od císařovny Marie Terezie napsati k poctě zasnoubení arcivévody Ferdinanda v Miláně r. 1771 slavnostní kantátu ''Ascanio in Alba''; načež pro karnevál milánský napsal operu ''Lucio Silla''. Obé setkalo se s nevšedním úspěchem, rovněž i dram. serenáda ''Il Sogno di Scipione'' (1772, k uvedení arcib. Jeronyma v Salcpurku). V téže době komponoval několik symfonií a kvartett, r. 1773 koncert pro dvoje housle, mše, serenádu, šest kvartett, kvintetto, koncert pro piano; r. 1774 dvě mše, čtyři symfonie, dvě serenády a jiné menší skladby. Při pobytu v Mnichově r. 1775 '''M.''' složil operu ''La finta giardiniera'', dvě mše, serenádu ''Il re pastore pro Salcpurk'', pět koncertů pro housle a j. Léta 1776 a 1777 výhradně věnována jsou činnosti skladatelské a to ve všech možných oborech; z bohatého seznamu těch let uvádíme vedle oratoria ''La Betulia liberata'' pět mší, offertorium, šest sonát a tři koncerty pro piano, sedmnáct skladeb pro varhany a několik skladeb pro nástroje dechové, mimo jiné koncert pro hoboj. Přes usilovnou tu činnost skladatelskou '''M'''-ovi hmotně nevedlo se dobře. R. 1777 '''M.''' podnikl novou cestu, tentokráte ve průvodu matky, do Mnichova, Augšpurku, Mannheimu a do Paříže, jež mu však nepřinesla úspěchu hmotného. V Paříži musil se dokonce protloukati hodinami, a když 3. července 1778 zemřela mu tam matka, vrátil se do Salcpurku v červnu 1779. Zde zaujal dřívější své místo koncertního mistra a organisty za podmínek poněkud příznivějších a zůstal tu až do konce r. 1780; napsal v tom čase operu ''Zayde'', dvě mše, Kyrie, dvě symfonie, sonáty pro piano a varhany, orchestrální hudbu k heroickému dramatu ''Král Thamos'' a j. Odejel pak do Mnichova, kde r. 1781, v lednu, operou ''Idomeneo'' (text od Giamb. Varesco), jež přijata byla s nadšením, zahájil slavnou řadu svých děl dramatických. Potom vystoupil ze služeb arcibiskupa salcpurského, který nedůstojně s ním zacházel, a usadil se ve Vídni, kde pod ochranou císaře Josefa II. oddal se skladbě hudební. Opera ''Únos ze Serailu'' (text od Bretznera), komponovaná r. 1781, provozována r. 1782 s neobyčejným úspěchem i přes úklady italských zpěvákův, a jméno '''M'''-ovo teď teprve stalo se slavným. Hned po Vídni opera tato provozována i v Praze. Dne 16. srpna 1782 oženil se '''M.''' s Konstancí Weberovou, s níž nehledě ke stálým nesnázím peněžním žil ve sňatku velice šťastném. S touto svojí mladou chotí navštívil r. 1783 Salcpurk a začal tam komponovati operu ''Ľ oca del Cairo'' (text od Varesca); tamže provedena nová mše '''M'''-ova, po té pak ve Vídni opera ''Lo sposo deluso''. R. 1785 '''M.''' napsal operu ''Davide penitente'' a šest kvartett věnovaných Haydnovi. Císař Josef II., který dával přednost hudbě italské, zanedbával '''M'''-a, a teprv na přímluvu hraběnky Thunové a knížete Cobentzela dávána při dvoře opera Únos ze Serailu a '''M'''-ovi vykázáno služné ročních 800 zl. R. 1786 dávána v Schönbrunně malá opera ''Divadelní ředitel'', načež následovala ''Le nozze di Figaro'', Figarova svatba, dle Beaumarchaisova Le mariage de Figaro od Daponte, komponovaná v šesti nedělích na rozkaz cís. Josefa II. Při prvním provedení opery zpívali italští zpěváci, chtíce operu psanou proti dosavadním tradicím zničiti, zúmysla tak špatně, že '''M.''' ještě při samém představení musil žádati císaře za ochranu svého díla. Představení druhé bylo sice lepší, ale přes to byla opera zatlačena Martinovou »Una cosa rara«. Za to v Praze měla »Svatba Figarova«, provozovaná společností Bondiniho, úspěch takový, že '''M.''' slíbil napsati pro Prahu nejbližší svoji operu. '''M.''' při svém tehdejším pobytu v Praze byl tu přijat s velikým nadšením a dva koncerty jeho měly tu nevídaný úspěch. Násl. roku 1787 dne 29. října dávána tu za přítomnosti '''M'''-ovy slíbená opera ''Don Juan'' (text od Daponte), kterou nadšení Pražanů pro '''M'''-a teprve se stupňovalo. Úspěch byl úplný, ba neslýchaný v hudebních annálech. V květnu 1788 dávána opera i ve Vídni, ale za podmínek docela rozdílných, jak co do interpretace, tak co do porozumění obecenstva, tak že byla zatlačena operou Salieriho »Axur«. – Hmotné postavení '''M'''-ovo ani těmito úspěchy se nepolepšilo valně a '''M.''' nalézal útěchy jen v práci, které se oddával s horlivostí neobyčejnou. R. 1788 psal svoje poslední tři symfonie a mnoho skladeb komponovaných pod dojmem děl S. Bacha, jejž zbožňoval. Téhož roku a r. 1790 řídil provedeni oratorií Händelových, jež umožnil bohatý maecenáš hudební baron Van Swieten, a provozována opera buffa ''Cosi fan tutte''. Nabízené místo kapelníka při dvoře berlínském '''M.''' nepřijal, neboť nemohl se odhodlati opustiti Vídeň a »svého dobrého císaře«, a vrátil se raději z Berlína do Rakouska. Koncert na této cestě zpáteční v Lipsku pořádaný setkal se s úspěchem jen nepatrným. Ve Vídni však jeho příchylnost nebyla náležitě oceněna, nedosáhl ani druhého kapelnického místa u dvora a stal se tedy příručím kapelníka u sv. Štěpána, když úmrtím císaře Josefa II. byl zbaven i tohoto svého, byť nepříliš nadšeného příznivce. Postavení '''M'''-ovo bylo čím dále tím horší a usilovná práce podrývala jeho zdraví. Ze skladeb do tohoto času spadajících uvádíme proslulé ''Ave verum''. R. 1791 složil '''M.''' pro divadlo Schikanederovo operu ''Kouzelná flétna'', ke které Schikaneder sám napsal text s tendencí svobodnozednářskou. '''M.''' sám byl horlivým svobodným zednářem. Zbankrotělý Schikaneder operou pomohl si na nohy, ale k '''M'''-ovi za to nepěkně se zachoval; nejen že nedal mu honoráře, ale ani nedodržel slibu, že partitury neopíše. Zatím co pracoval '''M.''' o »Kouzelné flétně« – v červnu 1791 – dostavil se k němu cizinec žádaje, aby napsal requiem pro osobu, která chce zůstati neznámou, za honorář 100 dukátů. '''M.''' dal se ihned do práce, kterou však přerušil a odebral se znova do Prahy na žádost českých stavů a napsal zde v 18 dnech ke korunovaci Leopolda II. za krále českého operu ''La clemenza di Tito'' na slova Metastasiova. Po návratu do Vídně byla dokončena Kouzelná flétna, načež chtěl '''M.''' dostáti danému slovu a dokončiti také Requiem, přes nevalné své zdraví. Vedle choroby plicní byl ještě stižen nemocí nervovou. Myšlénka na Requiem neustále jej pronásledovala, ale k dokončení jeho už nedošlo. Zemřelť 5. prosince r. 1791 a pochován ve společné šachtě chudých, tak že nikdo nezná přesně místa, kde uloženy kosti největšího z hudebních skladatelů. Teprv 5. pros. 1859 město Vídeň postavilo pomník tam, kde bývala společná šachta. Vdova '''M'''-ova, jíž císař Leopold II. povolil pensi 260 zl., provdala se r. 1809 za dán. stát. radu Jiřího Mik. v. Nissen, biografa '''M'''-ova, ovdověla r. 1826 podruhé a zemřela r. 1842 v Salcpurku. Starší syn '''M'''-ův {{Prostrkaně|Karel}} (1784–1859) byl v Miláně berním úředníkem, mladší {{Prostrkaně|Wolfgang Amadeus}} (1791–1844) vzdělal se hudebně u Neukomma a Albrechtsbergera, odebral se r. 1808 do Haliče, kde byl soukromým učitelem hudby; r. 1823 stal se ve Lvově kapelníkem. Zemřel v Karlových Varech. Skladby jeho, klavírní koncerty, kvartetta, sonáty a j., nemají valného významu. Srv. Jos. Fischer, W. A. '''M.''', Karlovy Vary 1888. – Ku poctě '''M'''-ově založeno několik nadací pro stipendia hud. umělcům, jako v Salcpurku, Frankfurtě n. M. a j. Zvláštní spolek '''M'''-ův r. 1892 v Düsseldorfě založený podporuje Mozarteum v Salcpurku, jež vydržuje veřejnou školu »Mozarteum« a snaží se založiti archiv '''M'''-ův. Z četných podobizen '''M'''-ových nejlepší je Tischbeinova z r. 1778. Pomníky byly postaveny '''M'''-ovi ve Výmaru (1799), v Salcpurku (1842, od Schwanthalera), ve Vídni (1896, od Tilgnera). Jako člověk byl '''M.''' neobyčejně dobrotivý, ba naivní, veselý, upřímný a laskavý. Každému ochotně pomáhal a vůči svým šťastnějším soudruhům v umění neznal závisti. I vědecky byl '''M.''' vzdělán, zvláště mathematiku pěstoval se zálibou a vedle své mateřštiny mluvil anglicky, italsky a francouzsky. Listy jeho prozrazují ducha i jinak bystrého a myslícího. Zanechal celkem 626 děl a to 20 mší, 8 litanií a nešpor, 40 offertorií, hymnů a jiných zpěvů duchovních, 17 varh. sonát, 10 kantát s průvodem varhan, 23 opery, přes 100 arií s průvodem orchestru a klavíru, 23 kánonů pro 2–12 hlasů, 22 klav. sonát, přes 50 jiných klav. kusů, 11 trií, kvartett atd. s klavírem, 48 skladeb komorních pro smyčcové nástroje, 49 symfonií, asi 100 menších skladeb pro orchestr a 55 koncertů, to vše v krátkém žití 35 let. Základní rys '''M'''-ovy bytosti, který je příčinou tak vynikajícího postavení '''M'''-ova v hudbě, jest zejména jeho neobyčejná vroucnost a citovost. '''M.''' »komponoval tak, jak se psávají dopisy«, praví o něm naivně jeho choť Konstancie. Rys ten jevil se u '''M.''' velmi záhy a ovládá nejen celý jeho život, ale zejména jeho díla. '''M.''' setkával se s úspěchem znamenitým sice ve všech oborech hudby, ve kterých působil – a ve všech byl činný – ale největší a epochální jeho význam tkví především v opeře. Neunavnou činností osvojil si '''M.''' záhy všecken tehdejší formalismus opery italské, ale oduševnil jej pak svou vlastní bohatou a hlubokou vniterností k živoucímu organismu, tak že opera jeho bije tepem svěžího, soudobého života. Tím stal se '''M.''' zakladatelem nové školy, tak že všickni jeho nástupci, kteří psali pro jeviště, jsou více méně jeho žáky. Důležitost orchestru, symfonický jeho charakter, opovrhování konvencionální formou týkající se délky a stavby arií, přesný a dokonalý výraz dramatický, jasná harmonie, nadbytek a čistota melodie, to vše začínalo sice býti zřejmým již v prvních pokusech operních, jako Bastien a Bastienne, La finta semplice, ostřeji ještě v Mitridate, Lucio Silia a La finta giardiniera, ale první dílo, v němž uměleckohistorický význam '''M'''-ův jako skladatele dramatického jest nepopíratelný, jest opera Idomeneo. Sic také Idomeneo stojí celkem na základě staré ital. opery serie, ale přese všecky koncesse umění zpěvnímu činěné a napodobení Gluckova formalismu vystupuje '''M'''-ův genius zvláště ve sborech, nejvíce však v tehda neslýchané, smělé a charakterisující instrumentaci. Ještě v následujících operách Cosi fan tutte a Titus byl trochu závislým na italských vzorech, ale ve všech následujících razí si originální myšlénky '''M'''-ovy vítězně cestu. Tak zejména ve Figarově svatbě, kterou '''M.''' založil vlastní uměleckou formu komické opery, které neznala ani opera italská ani francouzská, poněvadž oběma nedostávalo se ostrosti charakteristiky. V Don Juanu dovedl '''M.''' spojiti půvab italské melodiky s velkolepým pathosem franc. opery Gluckovy, působivost vokální s bohatstvím a leskem orchestru, tak že charaktery jak tragické tak komické pomocí instrumentace kreslí ostře a pravdivě i tam, kde tvoří nejkrásnější útvary kontrapunktické. V tomto hudebně dramatickém arcidíle všechno dosavadní bylo překonáno, třeba že text opery je tak jako texty většiny významných oper '''M'''-ových triviální, ba frivolní, a jenom genius '''M'''-ův dovedl je učiniti snesitelnými. To platí zejména o Kouzelné flétně Schikanederově, hovící vkusu publika předměstského. – Nemenší jest význam '''M'''-ův v hudbě instrumentální, ačkoli tu nebyl již zjevem tak osamělým jako v opeře. Počet děl instrumentálních, jimiž '''M.''' nabývá onoho významu, velikosti jeho odpovídajícího, není sice veliký, ale skladby ty náležejí k nejlepšímu, co kdy bylo vykonáno, a zajišťují mu zvláštní místo proti Haydnovi a Beethovenovi. Mistrovství, se kterým '''M.''' dovedl si podrobiti orchestr a učiniti z něho orgán své umělecké nálady, jeví se zvláště v symfoniích Es dur, G moll a C dur. – Nehynoucí cenu mají '''M'''-ovy skladby na klavír, na nějž '''M.''' sám byl virtuosem ještě větším než na varhany a housle, a svou činností učitelskou může býti pokládán '''M.''' za zakladatele proslulé vídeňské školy klavírní, kterou jeho žák Hummel později vedl dále. '''M'''-ovy skladby klavírní vynikají jasností a snadností melodickou. V jeho sonátách a koncertech jsou k náležité platnosti přivedeny principy proporce a podřadění, které celému dílu '''M'''-ovu dodávají zvláštního rázu pořádku a klidu. – V oboru hudby chrámové má '''M.''' význam menší. Ačkoli jeho četné nešpory, litanie, motetta, hymny, kantáty a mše, oratorium La Betulia liberata, ale především Requiem dávají svědectví o jeho mistrovském umění, přece nedostává se jim specificky církevního ducha, kterým vynikají díla Bachova a Händlova. V oboru písně neměl '''M.''' onoho bohatého básnického podkladu, jehož umění jeho vyžadovalo. – Úplné kritické vydání děl '''M'''-ových pořídili 1876–1886 Breitkopf & Härtel v Lipsku; v. Köchel vydal Chronologisches thematisches Verzeichnis sämmtlicher Tonwerke '''M'''-s (t., 1862). Z přečetné literatury biografické o '''M'''-ovi uvádíme: Niemtschek, '''M'''-s Leben (Praha, 1798); G. N. v. Nissen, choť vdovy '''M'''-ovy, Biographie '''M'''-s (Lip., 1828); Oulibicheff, Nouvelle biographie de '''M.''', suivie ďun aperçu sur l'histoire générale de la musique et de l'analyse des principales oeuvres de '''M.''' (3 sv., Moskva 1843, něm. Štutg., 1847, 2. vyd. Gantter 4 sv., 1859); Abbé Goscher, '''M.''' (Paříž, 1857); E. Holmes, Life and correspondence of '''M.''' (Lond., 1845, 2. vyd. 1878); zvl. důkladný životopis vydal Otto Jahn, W. A. '''M.''' (Lip., 1856–59, 4 sv.; 3. vyd. zprac. H. Deiters 1889–91, 2 díly); L. Nohl, W. A. '''M.''', Ein Beitrag zur Aesthetik der Tonkunst (Heidelb., 1860); týž, '''M.''' nach den Schilderungen seiner Zeitgenossen (Lip., 1879); Nottebohm, Mozartiana (Lip., 1880); Rud. Procházka, '''M.''' in Prag; Osvěta r. 1900 str. 774, '''M.''' v Čechách; Lichtenthal, '''M.''' e le sue creazioni (Milán, 1842); Gounod, Don Juan de '''M.''' (Pař. 1890); Vict. Wilder, '''M.''', l' homme et l'artiste (Pař., 1880). Speciálně o requiem '''M'''-ově jednají: W. Pole, '''M'''-s Requiem (Lond., 1879); Gottfr. Weber, Ergebnisse der bisherigen Forschungen über die Echtheit des '''M'''-schen Requiem (Víd., 1821) a téhož Weitere Ergebnisse (Mohuč, 1827); Sievers, '''M.''' und Süssmayer (t., 1829). Nohl vydal také dopisy '''M.'''-ovy: W. A. '''M.''', Briefe nach den Originalen (1851, do franč. přel. Curzon); Nouvelles lettres inédites de W. A. '''M.''' (Pař., 1898); dopisy vdovy a sestry '''M'''-ovy vydal Nottebohm ve svazku citov. Mozartiana. Srv. také S. Bagge, Die Symphonien '''M'''-s (Lip., 1886); Karl Reinecke, Zur Wiederbelebung der '''M'''-schen Klavier-Koncerte; J. E. Engel, Festschrift zur '''M'''-feier, Salcpurk 1891. {{Konec formy}} [[Kategorie:Rakouští hudební skladatelé v Ottově slovníku naučném]] 1ct8vap2a33lme415gpxaqiz7p2jre1 0 30332 324492 71622 2026-04-24T12:58:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324492 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mozartova | PŘEDCHOZÍ = Mozart | DALŠÍ = Mozdok }} {{Textinfo | TITULEK = Mozartova | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;801. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n880/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mozartova''' {{Prostrkaně|Marie Anna}} (*1751 v Salcpurku – †1829 t.), sestra '''M'''-ova. Byla jako on značně hudebně nadána a vystupovala na četných uměleckých cestách rodiny '''M'''-ovy (v. {{Prostrkaně|[[../Mozart|Mozart]]}}) jako virtuoska na klavír. Žila potom v Salcpurku a r. 1784 provdala se za barona Jana B. von Sonnenberg. Po jeho smrti r. 1801 vrátila se do Salcpurku, kdež oslepla. {{Konec formy}} 5a7svx6saxj6l42770d1t9uzxyfyw3s 0 30425 324490 71773 2026-04-24T12:58:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324490 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mozarabové | PŘEDCHOZÍ = Mozambik (tkanina) | DALŠÍ = Mozart }} {{Textinfo | TITULEK = Mozarabové | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;798–799. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n877/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mozárabové }} {{Forma|proza}} '''Mozarabové''' čili {{Prostrkaně|Mostarabové}}, »nepraví Arabové«, z arabského musta ariba, t. j. cizinci mezi Araby, původně kmenové arabští, kteří nepocházeli přímo od praotce Kahtána, později označení křesťanů ve Španělsku za panství maurského, na rozdíl od Arabů pravých. Směli v některých městech jako v Toledě, Leonu a j. provozovati nerušeně svoje náboženství sic s jistým omezením, jako na př. že průvody nesměly konány býti veřejně, nýbrž jen uvnitř chrámů. Když pak nechtěli se ve všem podrobiti, byli krutě pronásledováni, zvl. za Abd-urrahmána II. a Muhammeda I. S Římem nebyli ve spojení, tak že zachovali starou gotskou liturgii ({{Prostrkaně|liturgie mozarabská}}), kterou spořádal sv. Leandr, arcibiskup sevillský, a doplnil nástupce jeho Isidor. Avšak r. 1285 silně byla pozměněna, pak r. 1500 od arcibiskupa toledského Ximena, který vydal ''Missale mixtum secundum regulam beati Isidori dictum Mozarabicum''. V některých kostelích arcibiskupství toledského dosud konají se služby boží dle této liturgie. Jinde byla odstraněna přičiněním pap. Řehoře VII. a králů kastilských a aragonských. {{Konec formy}} 9gav2svmm4om859e1jzy90i4ea0ghjj 0 30426 324489 184653 2026-04-24T12:58:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324489 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mozambik (tkanina) | PŘEDCHOZÍ = Mozambik | DALŠÍ = Mozarabové }} {{Textinfo | TITULEK = Mozambik (tkanina) | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;798. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n877/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mozambik''', zimní dvojitá tkanina z vlny mykané, kde svrchní útek leží dle určitých pravidel volně a pak se na česacím stroji roztrhá; vzniknou tím malé nebo větší čtverce s vlasem. Lepší druhy '''m'''-u mají mimo základní a vlasový útek ještě útek výplňkový. {{Konec formy}} [[Kategorie:Textilní průmysl v Ottově slovníku naučném]] f2mj9oyt3f7uf0n6og7p4z7m5njswxp 0 31098 324445 271089 2026-04-24T12:57:31Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 324445 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravanské | PŘEDCHOZÍ = Moravanky | DALŠÍ = Moravany }} {{Textinfo | TITULEK = Moravanské | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;713. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n781/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moravanský }} {{Forma|proza}} '''Moravanské''' v. [[../Moravanky|{{Prostrkaně|Moravanky}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Pardubice v Ottově slovníku naučném|Moravanské]] mtyfe1cdzkh1acpob8rmnjkbdjn6fvr 0 31099 324446 270898 2026-04-24T12:57:32Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324446 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravany | PŘEDCHOZÍ = Moravanské | DALŠÍ = Moravce }} {{Textinfo | TITULEK = Moravany | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;713. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n781/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moravany | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Moravany (okres Brno-venkov)|Moravany (okres Brno-venkov)]], [[w:Moravany (okres Hodonín)|Moravany (okres Hodonín)]], [[w:Moravany (okres Pardubice)|Moravany (okres Pardubice)]], [[w:Moravany (Ronov nad Doubravou)|Moravany (Ronov nad Doubravou)]], [[w:Moravany (Řehlovice)|Moravany (Řehlovice)]] }} {{Forma|proza}} '''Moravany 1) M.,''' ves v&nbsp;Čechách, hejtm. a&nbsp;okr. Čáslav, fara a&nbsp;pš.&nbsp;Vilímov; 29&nbsp;d., 209 ob.&nbsp;č. (1890), nadač. statek se zámkem (při něm kaple sv.&nbsp;Jana Nep.) fondu hr.&nbsp;Millesima.&nbsp;— '''2)&nbsp;M.,''' far. ves&nbsp;t., hejtm. Pardubice, okr.&nbsp;Holice; 120&nbsp;d., 763&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), kostel sv.&nbsp;Petra a&nbsp;Pavla (ve XIV.&nbsp;stol. far.) v&nbsp;nynější podobě z&nbsp;r.&nbsp;1798, 3tř.&nbsp;šk., pš., telegr., žel. stanice Rak.-uher. spol. st.&nbsp;dráhy (Praha–Choceň), rolnická záložna a&nbsp;cukrovar, spolková mlékárna a&nbsp;sýrárna, řepařství. K&nbsp;r.&nbsp;1244 připomíná se Přibislav z&nbsp;Moravan.&nbsp;— '''3)&nbsp;M.''' (''Morawan'', ''Morwan''), osada&nbsp;t., hejtm. a&nbsp;okr. Ústí n.&nbsp;Lab, fara Stebno, pš.&nbsp;Zálezly; 29&nbsp;d., 1&nbsp;ob.&nbsp;č., 122&nbsp;n. (1890). '''4) M.''' (''Morbes''), far. ves na Moravě, hejtm., okres a&nbsp;pš.&nbsp;Brno; 92&nbsp;d., 96&nbsp;obyv.&nbsp;č., 464&nbsp;n. (1890), kostel sv.&nbsp;Václava (roku 1289 farní) z&nbsp;r.&nbsp;1758 přestavěný, 2tř.&nbsp;šk. '''M.'''&nbsp;připomínají se ve XIII.&nbsp;stol., byly původně české; poněmčovány zvláště, když se dostaly k&nbsp;panství kláštera starobrněnského. Nejstarší majetník jmenuje se (1303) {{Prostrkaně|Vítek ze Švábenic}}, jehož manželka darovala právo patronátní klášteru zderazskému v&nbsp;Praze, jenž později držel '''M.''' celé do svého zrušení (1782).&nbsp;— '''5)&nbsp;M.,''' ves.&nbsp;t., hejtm., okres a&nbsp;pš. Kyjov, fara Kostelec; 207&nbsp;d., 916&nbsp;obyv.&nbsp;č. (1890), 2tř.&nbsp;šk., myslivna Zavadilka a&nbsp;Kamenný mlýn. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Brno-venkov v Ottově slovníku naučném|Moravany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Hodonín v Ottově slovníku naučném|Moravany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Chrudim v Ottově slovníku naučném|Moravany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Pardubice v Ottově slovníku naučném|Moravany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Ústí nad Labem v Ottově slovníku naučném|Moravany]] sxloxg529ctwui0bnt2waykjc02kbsm 0 31112 324447 73212 2026-04-24T12:57:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324447 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravec | PŘEDCHOZÍ = Moravec (ves) | DALŠÍ = Moraveč }} {{Textinfo | TITULEK = Moravec | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;713. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n781/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moravec: 1) M.''' {{Prostrkaně|František Adolf}}, historik moravský (*&nbsp;1734 v&nbsp;Strážnici&nbsp;— †&nbsp;1814 v&nbsp;Lipníku), vstoupiv do řádu piaristského studoval theologii, načež od r.&nbsp;1777 vyučoval na kolleji kroměřížské hermeneutice, studiu biblickému a&nbsp;jazykům orientálním. Společně s&nbsp;rektorem kolleje Adolfem {{Prostrkaně|Pilařem}} sepsal '''M.''' dějiny moravské až do XVIII.&nbsp;st. s&nbsp;názvem: ''Moraviae historia politica et ecclesiastica'' (v&nbsp;Brně 1785—1787, 3&nbsp;díly), k&nbsp;nimž užil všech známých pramenův českých, polských, rakouských a&nbsp;uherských. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Bedřich}}, spisovatel čes. (*&nbsp;1859 v&nbsp;Praze). Vystudovav reál. gymn. v&nbsp;Plzni působil při obec. školách po Čechách a&nbsp;r.&nbsp;1897 povolán na měšťan. školu do Rokycan. Vydal: ''Z&nbsp;hájův a&nbsp;luhův'' (Praha, 1897); ''Z&nbsp;různých věkův'' (t.,&nbsp;1897); ''Z&nbsp;mlhavých dob'' (t., 1898). Mimo to psal povídky, humoresky, články paedagogické, cestopisné a&nbsp;přírodopisné do časopisův i&nbsp;kalendářův a&nbsp;obrázky národopisné do »Čes.&nbsp;Lidu« (1894, 1895 a 1897). {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští historikové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] 3loo4beumaxdq5zq077wgwymxiu46fd 0 31120 324482 73226 2026-04-24T12:57:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324482 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morávek | PŘEDCHOZÍ = Moraveč | DALŠÍ = Moravěves }} {{Textinfo | TITULEK = Morávek | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;713. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n781/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Morávek: 1) M.''' {{Prostrkaně|Matěj Mělnický}}, měšťan poděbradský (†&nbsp;po r.&nbsp;1610), vydal tiskem ''Písně modlitební'' (Dobrovice, 1610). '''2) M.''' {{Prostrkaně|Jiřík Mělnický}}, syn před., působil od r.&nbsp;1604 na škole v&nbsp;Čáslavi, r.&nbsp;1607 v&nbsp;Přelouči, r.&nbsp;1608—1612 byl rektorem školním v&nbsp;Dobrovici, pak písařem radním na Mělníce; sepsal ''Anagrammata'' (Dobrovice, 1610) a&nbsp;''Naenii'' nad hrobem svého otce. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští učitelé v Ottově slovníku naučném]] akrd9u0tb8lrg58cgae1elpp59jugde 0 31128 324448 75626 2026-04-24T12:57:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324448 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravice (řeka) | PŘEDCHOZÍ = Moravice | DALŠÍ = Moravický }} {{Textinfo | TITULEK = Moravice (řeka) | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 713. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n782/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moravice (řeka) }} {{Forma|proza}} '''Moravice,''' řeka na Mor., přítok Opavy, v. [[../Morava#Moravice|{{Prostrkaně|Morava}}]], str. 630. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Česka v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]] 1krjjxi1y5ibe84p92r5tbaci2l66si 0 31143 324449 73256 2026-04-24T12:57:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324449 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravický | PŘEDCHOZÍ = Moravice (řeka) | DALŠÍ = Moravičany }} {{Textinfo | TITULEK = Moravický | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 713–714. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n782/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moravický''' z&nbsp;{{Prostrkaně|Roudnice}}, starožit. rytíř. rodina, pocházející z&nbsp;knížectví Ratibořského a&nbsp;odtud rozšířená do Opavska a&nbsp;Krnovska. {{Prostrkaně|Jan}} řeč. {{Prostrkaně|Dlouhý}} z&nbsp;R. koupil (1494) po své tchýni tvrz a&nbsp;statek {{Prostrkaně|Moravici}}, odkudž jeho potomci zvali se {{Prostrkaně|Moravičtí}} z&nbsp;R. {{Prostrkaně|Jindřich}} z&nbsp;rodu toho pustil již r.&nbsp;1528 Moravici a koupil statek Loděnici v&nbsp;Krnovsku. Synové jeho {{Prostrkaně|Jiřík}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Bernard}} prodali před r.&nbsp;1592 zboží otcovské. {{Prostrkaně|Adam}} z&nbsp;rodu toho oženil se s&nbsp;Annou Mitrovskou z&nbsp;Nemyšle a&nbsp;držel dvůr v&nbsp;Mal. Košticích a&nbsp;potom v&nbsp;Boleticích (nyní v&nbsp;Prus. Slezsku) a&nbsp;kol. r.&nbsp;1623 koupil statky Mladecko a&nbsp;Bratříkovice. Syn jeho {{Prostrkaně|Karel Jindřich}} byl soudcem zem. v&nbsp;Opavsku, prodal (1635) Mladecko a&nbsp;se svou manželkou Zuzankou roz.&nbsp;Žirovskou ze Žirové vyženil spoludržení na statcích Branici, Boboluskách (nyní v&nbsp;Prus. Slezsku) a&nbsp;Škrochovicích a&nbsp;†&nbsp;ok. r.&nbsp;1670. Po něm pozůstalá vdova prodala Bratříkovice, za něž přikoupila (již před 1662) statky: Buchvalovy, Rohozany a&nbsp;Vojnovice (nyní v&nbsp;Prus. Slezsku). Po smrti Zuzanině spadly statky tyto na {{Prostrkaně|Karla Jindřicha}}, starš. syna, jenž byl soudcem v&nbsp;knížectví Opavském, potom místodržícím úřadu nejvyššího soudcovství a s&nbsp;bratrem povýšen do stavu svobod. pánů. Tento prodav (1680) statky vystěhoval se do Bavor. Mladší bratr jeho dostal za věno statek Branici, Bobolusky a&nbsp;Škrochovice a †&nbsp;ok. r.&nbsp;1702; z&nbsp;jeho synů dědil {{Prostrkaně|Jan Jindřich}} (†&nbsp;1754) Bobolusky a&nbsp;Škrochovice a&nbsp;{{Prostrkaně|Karel Jáchym}} (†&nbsp;1747) Branici. Tento poslední upadl v&nbsp;kridu, načež jeho manželka Eleonora Amalie, roz. hr. ze Solmsu, koupila (1748) Branici sama a&nbsp;po dědicích Jana Jindřicha Bobolusky a&nbsp;Škrochovice (1756). Po smrti (1761) Eleonory a&nbsp;jediného syna vlekl se dlouholetý spor o&nbsp;dědictví po nich mezi hr.&nbsp;z&nbsp;Reichenbachu, jenž měl za manželku jedinou Eleonořinu dceru, a&nbsp;Janem Karlem (†&nbsp;1782 v&nbsp;Boboluskách), dědem syna Eleonořina, který konečně rozhodnut ve prospěch tohoto. {{Prostrkaně|Jan Karel}} zůstavil syny Karla Adama a&nbsp;Jana Jindřicha Josefa, kteří, jak se zdá, byli posledními potomky rodu toho ve Slezsku. Posledně jmenovaný ujal zboží otcovské, které brzy přišlo do cizích rukou. Vedle nich žili ještě jiní potomci z&nbsp;rodu toho, kteří zastávali v&nbsp;knížectví Opavském rozličné úřady, drželi některé zboží a&nbsp;povýšeni byli do stavu hraběcího, z&nbsp;nichž hrab. Maximiliánem Aug. Eduardem (*&nbsp;1798), jenž měl toliko dcery, vymřel rod tento po meči. V&nbsp;XVIII.&nbsp;stol. začali se někteří členové rodiny této psáti {{Prostrkaně|Topor Moravičtí z&nbsp;Roudnice}}, by zachovali tak starožitnost rodu toho. {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] so300cn496btmj9s7gwe3hcpb1zch05 0 31161 324450 73324 2026-04-24T12:57:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324450 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravské pole | PŘEDCHOZÍ = Morávka | DALŠÍ = Moravsko }} {{Textinfo | TITULEK = Moravské pole | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;714. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moravské pole }} {{Forma|proza}} '''Moravské pole''' (něm. ''Marchfeld'') nazývá se šírá rovina v&nbsp;Dolních Rakousích, na sv. od Vídně, 50&nbsp;''km''&nbsp;dl. a 20&nbsp;''km'' široká, ohraničená na vých. řekou Moravou, na jihu Dunajem od ústí ř.&nbsp;Moravy až po Korneuburk, na s. a&nbsp;z. pahorkatinou, která se prostírá od Bisamberka nad Dunajem až k&nbsp;Angeru nad ř.&nbsp;Moravou. '''M. p.''' jest památné několika bitvami: v&nbsp;jedné porazil král český Přemysl&nbsp;II. 13.&nbsp;čce 1260 uher. krále Belu&nbsp;IV. u&nbsp;Kressenbrunnu, ve druhé padl týž král Přemysl 26.&nbsp;srp. 1278 proti Rudolfu Habsburskému u&nbsp;Suchých Krut (''Dürnkrut''), ve třetí utrpěl Napoleon&nbsp;I. 21. a&nbsp;22.&nbsp;května 1809 porážku u&nbsp;Aspru, načež 5. a&nbsp;6.&nbsp;čce zvítězil u&nbsp;Wagramu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Rakouska v Ottově slovníku naučném]] n42akmyvfmsbj9xae9jlvm5wxyqeu82 0 31164 324451 73322 2026-04-24T12:57:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324451 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravský | PŘEDCHOZÍ = Moravsko | DALŠÍ = Moravští Bratří }} {{Textinfo | TITULEK = Moravský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;714. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gustav Pfleger Moravský }} {{Forma|proza}} '''Moravský,''' pseud. Gust. [[../Pfleger|{{Prostrkaně|Pflegra}}]] (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] ghi1fpbu43kbdb26f70h19rbdeaacgs 0 31165 324452 281266 2026-04-24T12:57:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324452 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moravští Bratří | PŘEDCHOZÍ = Moravský | DALŠÍ = Mórawa }} {{Textinfo | TITULEK = Moravští Bratří | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;714. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Moravští bratři }} {{Forma|proza}} '''Moravští Bratří,''' tot. co {{Prostrkaně|Čeští Bratří}}, v.&nbsp;[[../Jednota bratrská|{{Prostrkaně|Jednota bratrská}}]]. V&nbsp;Anglii a&nbsp;v&nbsp;Americe nazývají ''Moravians'' n.&nbsp;''Moravian Brethern'' {{Prostrkaně|Ochranovské}} čili {{Prostrkaně|Herrnhutské}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] 89yk3xh4x39mq94b8mo1f6zpso6rulr 0 31166 324535 73320 2026-04-24T12:58:40Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324535 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mórawa | PŘEDCHOZÍ = Moravští Bratří | DALŠÍ = Morawes }} {{Textinfo | TITULEK = Mórawa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mórawa,''' hornoluž., v.&nbsp;[[../Můra (mytologie)|{{Prostrkaně|Můra}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném]] m04sab814aqt2swxiwc82wqn6mts9hl 0 31167 324549 73297 2026-04-24T12:58:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324549 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Můra (mytologie) | PŘEDCHOZÍ = Můra | DALŠÍ = Murad }} {{Textinfo | TITULEK = Můra (mytologie) | AUTOR = [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Jan Hanuš Máchal]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;873–874. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n955/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Můra,''' ({{Prostrkaně|mora}}, {{Prostrkaně|morák}}, {{Prostrkaně|morous}}, polsky ''zmora'', luž.-srb. ''mórawa'', ''murawa'', ''khodota'', srb. ''mora'', rus. ''kikomora'' atd.) jest báječná bytost v&nbsp;národním podání slovanském; znají ji Čechoslované, Lužičané, Poláci, Rusové, Jihoslované, ano i&nbsp;Albánci, Řekové a&nbsp;Germani. V&nbsp;nejstarších památkách písemných znamená slovo '''m.''' čarodějnici vůbec. Podle domnění lidu je '''m.''' živá osoba, muž nebo žena, z&nbsp;níž v&nbsp;noci duše vychází a&nbsp;tělo leží jako mrtvé. Můrou bývá člověk od narození; vyznačuje se hlavně tím, že má husté, černé obočí, nad nosem srostlé, někdy také chodidlo zcela ploské. Ale též neopatrností šestinedělek nebo kmotrů může se dítě státi můrou. '''M.''', plížíc se za noci do příbytků lidských, aby mořila spící lidi, béře na sebe rozmanité podoby. Jeví se jako stéblo slámy, bílý stín, pápěrka, kožený měch, kosť, bílá myš, kočka, psík, had, bílý kůň atd. Před můrou nechrání zavřené dvéře, ježto se může každou skulinou nebo klíčovou děrou protáhnouti. Na lidi pouští nejdříve libý spánek a&nbsp;potom, když usnou, představuje jim strašné sny, dusí je a&nbsp;ssaje jim z&nbsp;prsou krev. Člověk, kterého '''m.''' dusí, nemůže ani hlasu vydati, ani se hnouti. Zvláště rozšířeno je domnění, že nejčastěji moří lidi, kteří leží na znak; chodí také na toho, kdo pomodliv se ještě něco sní. Nejraději vyssává krev dětem, které slabostí a&nbsp;vysílením hynou. Moří nejen lidi, ale i&nbsp;zvířata, zvláště koně a&nbsp;krávy, kterým ssaje mléko, ano škodí i&nbsp;stromům, které pak schnou. Uvádějí se rozmanité prostředky, jimiž se lze můry zbaviti. Možno prý ji přibiti hřebem na stěnu nebo přestřihnouti, čímž ovšem člověk, který jest můrou, se usmrcuje. Mírnější prostředky jsou: držeti ji pevně až do rána nebo slíbiti jí nějaký dar, jako bochníček chleba, chléb se solí, kousek másla a&nbsp;pod.; ráno přijde si osoba ta do domu pro slíbený dar. Dostane-li slíbené, a&nbsp;neradno jí to odepříti, odejde mlčky a&nbsp;nechá člověka na pokoji. Chrání před ní také muří či skřítkové nohy (dvojitý trojhran), nakreslené svěcenou křidou na dvéře n.&nbsp;na postel, zrcadlo vložené do kolébky, koště (pometlo) obrácené proutím vzhůru a&nbsp;postavené u&nbsp;dveří, nůž nebo dvě vidličky křížem a&nbsp;p. Rozšířena jsou též rozmanitá říkadla, která ji odbývají a&nbsp;zahánějí, na př.: Můro, můro muří, nepřistupuj k&nbsp;mému loži, pokud nespočítáš písek v&nbsp;moři, hvězdy na nebi, cesty na zemi atd. '''M.'''&nbsp;ztotožňuje se často v&nbsp;názorech lidu s&nbsp;{{Prostrkaně|upírem}}, umrlcem, který z&nbsp;hrobu vychází a&nbsp;ssaje lidem krev, nebo s&nbsp;bůžky domácími, čímž představy o&nbsp;ní nabývají rozmanitého zabarvení.&nbsp;— Původem svým jest '''m.''' zosobněné ''asthma nocturnum'', které se projevuje těžkými a&nbsp;děsivými sny a&nbsp;spojeno je s&nbsp;pocitem tíže, která stěžuje dech a&nbsp;hrozí zadušením. Již Římané zosobnili zjev ten jako nadpřirozenou bytost, zvanou [[../Incubus|{{Prostrkaně|incubus}}]] (v.&nbsp;t.).&nbsp;— [[Autor:Synesius Alexandr Košťál|Košťál]], '''M.''' v&nbsp;podání prostonárod. (»ČČM.«, 1891, 273—281); [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Máchal]], Nákres slov. bájesloví 175—180; [[Autor:Adolf Černý|A. Černý]], Mythiske bytosće łuž. Serbow. ''[[Autor:Jan Hanuš Máchal|Ml.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném]] i2zrnqaey59yh2zbm548wp58ahe3sjc 0 31184 324453 73341 2026-04-24T12:57:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324453 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morawski | PŘEDCHOZÍ = Morawitz | DALŠÍ = Morayshire }} {{Textinfo | TITULEK = Morawski | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morawski: 1) M.''' {{Prostrkaně|Frańciszek}}, generál a&nbsp;básník polský (*&nbsp;1785 v&nbsp;Pudliszkách v&nbsp;Poznaňsku&nbsp;— †&nbsp;1861 v&nbsp;Luboni&nbsp;t.), studoval práva ve Frankfurtě nad Odrou a&nbsp;byl po dvě léta soudním úředníkem, načež r.&nbsp;1806 vstoupil jako poručík ke gardě Napoleona&nbsp;I. Při přechodu Bereziny stal se plukovníkem a&nbsp;v&nbsp;bitvě u&nbsp;Lipska vyznamenán důstojnickým křížem čestné legie. Po pádu Napoleonově vstoupil k&nbsp;nově organisovanému vojsku polskému a&nbsp;r.&nbsp;1819 stal se gen.&nbsp;brigády; po povstání r.&nbsp;1831 vyslán byl do Vologdy, odkud vrátil se po několika letech do své poznaňské vsi a&nbsp;věnoval se rolnictví. Měl nadání básnické&nbsp;a, ač vychován v&nbsp;tradicích klassicismu, stal se horlivým zastancem romantismu. Vydal: ''Dworzec mojego dziadka'' (Lešno, 1851), obraz to domácího života staropolského; ''Pięć poematów lorda Bajrona'' (t.,&nbsp;1853); ''Bajki'' (Poznaň, 1860). Sbírky jeho básní vyšly ve Vratislavi (1811 a&nbsp;1841), v&nbsp;Lešně (1851) a&nbsp;v&nbsp;Petrohradě (1855). V&nbsp;rukopise zůstaly četné satiry a&nbsp;listy proti romantikům, kdy náležel ještě k&nbsp;táboru klassikův. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Teodor}}, státník a&nbsp;dějepisec polský (*&nbsp;1797 v&nbsp;Piwonicích u&nbsp;Kalisze&nbsp;— †&nbsp;22.&nbsp;list. 1877 v&nbsp;Paříži), ukončiv právnická studia ve Varšavě sloužil v&nbsp;ministerstvě zahraničných záležitostí, při čemž byl spolupracovníkem varšavských listů »Tygodnik Warszawski«, »Gazeta Codzienna« a&nbsp;j. Pak usadil se v&nbsp;Paříži a&nbsp;psával o&nbsp;polských věcech do časop. »Morning Chronicle«. Účastniv se činně povstání r.&nbsp;1831 byl členem národní rady a&nbsp;deputace, jež v&nbsp;Bolimowě odňala velení Skrzyneckému a&nbsp;odevzdala je Dembińskému. Po povstání usadil se opět v&nbsp;Paříži a&nbsp;vydal spis ''L’état des paysans en Pologne''. Plodem jeho studií dějepisných byly ''Dzieje narodu polskiego'' (Poznaň a&nbsp;Drážďany, 1871—72, 8&nbsp;sv.). Mimo to vydal ''Moje przygody, ustęp z&nbsp;pamiętników'' (Krakov, 1873). {{Konec formy}} [[Kategorie:Polští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Polští básníci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Polští politici v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Historikové v Ottově slovníku naučném]] bvwexd2ql1vf28srbt8x3ng7xgbqhiq 0 31195 324454 73354 2026-04-24T12:57:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324454 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morayshire | PŘEDCHOZÍ = Morawski | DALŠÍ = Morbegno }} {{Textinfo | TITULEK = Morayshire | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morayshire''' [moréšír], hrabství morayské ve Skotsku, jinak {{Prostrkaně|Elginshire}}, viz [[../Elgin|{{Prostrkaně|Elgin}}]]&nbsp;1). {{Konec formy}} [[Kategorie:Spojené království v Ottově slovníku naučném]] djp2p5tkfulimosf63j4f5n0dhas0ws 0 31196 324455 73355 2026-04-24T12:57:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324455 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbegno | PŘEDCHOZÍ = Morayshire | DALŠÍ = Morbes }} {{Textinfo | TITULEK = Morbegno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morbegno''' [morbeňo], město v ital. provincii Sondrio ve Valtellině, na trati dráhy Colico-Sondrio, má 2466&nbsp;obyv. (1891), jako obec 3603&nbsp;ob., kostel z&nbsp;XV.&nbsp;stol. s&nbsp;freskami P.&nbsp;Ligariho a&nbsp;bývalý dominikánský klášter s&nbsp;kostelem a&nbsp;freskami od G.&nbsp;Ferrariho. Vinařství, hedvábnictví, tkalcovství a&nbsp;sýrařství. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Itálii v Ottově slovníku naučném]] 5bjhls7cewksw6ojp46m4a7xg1yz4sa 0 31198 324456 73357 2026-04-24T12:57:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324456 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbidesse | PŘEDCHOZÍ = Morbes | DALŠÍ = Morbidita }} {{Textinfo | TITULEK = Morbidesse | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morbidesse''' [-dès] (franc., ital. ''morbidezza''), měkkost, hebkost, pružnost, výraz, jehož se užívá v&nbsp;sochařství a&nbsp;malířství, tuto o&nbsp;vystihování barvy těla. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Sochařství v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Malířství v Ottově slovníku naučném]] 7rbuffiuokpli3lrh8vcutsjb2f7xvb 0 31199 324457 73358 2026-04-24T12:57:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324457 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbidita | PŘEDCHOZÍ = Morbidesse | DALŠÍ = Morbihan }} {{Textinfo | TITULEK = Morbidita | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morbidita }} {{Forma|proza}} '''Morbidita,''' též '''morbilita''' (z&nbsp;lat. ''morbus'', nemoc), {{Prostrkaně|početnost onemocnění}} vůbec anebo speciální statistika počtu onemocnění dle pohlaví, věku, zaměstnání a&nbsp;bydliště člověka, dle příčin, průběhu a&nbsp;následkův onemocnění, zkrátka z&nbsp;nejrozmanitějších ohledů a&nbsp;stanovisek, jakž shledáváme na př. při pojišťování na život anebo proti úrazu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] 4jy4gjftygttsynfvd6pkschhfezl8q 0 31200 324458 73359 2026-04-24T12:57:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324458 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbihan | PŘEDCHOZÍ = Morbidita | DALŠÍ = Morbilita }} {{Textinfo | TITULEK = Morbihan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morbihan }} {{Forma|proza}} '''Morbihan''' [morbia͡n], franc. departement na poloostrově Bretagneském, ohraničený na jihu okeánem Atlantským, leží mezi 47° 26’ 42’’ s.&nbsp;š. a 6° 3’ 58’’ v.&nbsp;d. a&nbsp;má na 7093&nbsp;''km''² 552.028&nbsp;ob. (1896), t.&nbsp;j. 81 na 1&nbsp;''km''². Dělí se na 4&nbsp;arrondissementy s&nbsp;37&nbsp;kantony a 254 obcemi. Hl.&nbsp;město jest {{Prostrkaně|Vannes}}, ale nejlidnatější jest {{Prostrkaně|Lorient}}. '''M.'''&nbsp;má jméno od {{Prostrkaně|mořského zálivu}}, vých. od zálivu Quiberonského mezi poloostrovy Ruis a&nbsp;Erach, který jest 20&nbsp;''km'' dl. a&nbsp;10&nbsp;''km'' šir. Pobřeží depart. '''M'''-u jest 200&nbsp;''km''&nbsp;dl., má množství menších zálivů, přístavů a&nbsp;ostrovů. Na jihu pne se pohoří Montagne noire, složené hl. ze žuly a&nbsp;ruly, až 300&nbsp;''m'' vysoké, které k&nbsp;jihu náhle klesá a&nbsp;jest protkáno úrodnými údolími s&nbsp;lesy a&nbsp;pastvinami. Splavné řeky tu jsou: Vilaine, Auray, Oust a&nbsp;kanalisovaná Blavet. Poloostrov přerván jest průplavem z&nbsp;Nantes do Brestu. Třetina půdy jest ornicí a&nbsp;produkuje dle statistiky z&nbsp;roku 1895: žito (1,134.375&nbsp;''hl''), pšenici (600.000&nbsp;''hl''), pohanku (488.640&nbsp;''hl''), oves (661.500&nbsp;''hl'') a&nbsp;brambory (2,667.500&nbsp;''q''). Dále len, konopí (7386&nbsp;''q''), víno (27.683&nbsp;''hl''), luštěniny, řípu ke krmení, ovoce, zejména jablka a&nbsp;hrušky, které se potřebují hl. k&nbsp;výrobě burčáku, v&nbsp;tomto kraji velmi oblíbeného a&nbsp;zvaného ''cidre'' (2,080.360&nbsp;''hl'' roč.). Pastviny jsou tu výtečné; chov dobytka výnosný. R.&nbsp;1895 bylo tu 275.896 kusů hověz. dobytka, 60.065 ovcí, 50.030 vepřů a 39.882 velmi silných koní. Také včelařství jest důležité, r.&nbsp;1895 sebráno 149.292&nbsp;''kg'' medu. Lesy zaujímají 446&nbsp;''km''² půdy, ale o&nbsp;dříví je celkem nouze. Průmysl a&nbsp;obchod jsou tu celkem chatrné; jen železárny, loděnice, solivary, jirchářství, výroba bavlněného zboží a&nbsp;nakládání sardinek. Dráhy tu měří 267&nbsp;''km'' a&nbsp;silnice 596&nbsp;''km''. Hl. drahou jest Nantes-Brest.&nbsp;— Srv.&nbsp;Rosenzweig, Dictionnaire topographique du&nbsp;'''M.''' (Paříž, 1870); Fouquet, Guide des touristes et des archéologues dans le&nbsp;'''M.''' (Vannes, 1874). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném]] 1v99f0e0djy2ww243bxvevapqfbrd83 0 31201 324459 73360 2026-04-24T12:57:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324459 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbilita | PŘEDCHOZÍ = Morbihan | DALŠÍ = Morbilli }} {{Textinfo | TITULEK = Morbilita | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morbidita }} {{Forma|proza}} '''Morbilita''' v. [[../Morbidita|{{Prostrkaně|Morbidita}}]]. {{Konec formy}} iw4xzj0uj6nhkdj72gpfvlwmacufg8g 0 31202 324460 73361 2026-04-24T12:57:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324460 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbilli | PŘEDCHOZÍ = Morbilita | DALŠÍ = Morbleu }} {{Textinfo | TITULEK = Morbilli | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spalničky }} {{Forma|proza}} '''Morbilli''' v. [[../Spalničky|{{Prostrkaně|Spalničky}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] ougrcvd5sswip4cvlxwh6gnej4abl6a 0 31203 324461 73362 2026-04-24T12:57:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324461 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbleu | PŘEDCHOZÍ = Morbilli | DALŠÍ = Morbus }} {{Textinfo | TITULEK = Morbleu | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morbleu''' [-blö], franc., hrome! u&nbsp;všech všudy! {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] pkgm5748iav772qj8ip7svlo7lwxkd7 0 31204 324462 73363 2026-04-24T12:57:44Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324462 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morbus | PŘEDCHOZÍ = Morbleu | DALŠÍ = Morcles }} {{Textinfo | TITULEK = Morbus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morbus''' (lat.), nemoc. '''M.'''&nbsp;{{Prostrkaně|Addisonii}} v. [[../Addisonova nemoc|{{Prostrkaně|Addisonova nemoc}}]]; '''m.'''&nbsp;{{Prostrkaně|Basedowii}} v. [[../Basedowova nemoc|{{Prostrkaně|Basedowova nemoc}}]]; '''m.'''&nbsp;{{Prostrkaně|Brightii}} v. [[../Brightova nemoc|{{Prostrkaně|Brightova nemoc}}]] atd. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] 2mmezgphjgx8b0uidtfreg0uu4a92yk 0 31206 324463 73367 2026-04-24T12:57:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324463 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morcles | PŘEDCHOZÍ = Morbus | DALŠÍ = Morčák }} {{Textinfo | TITULEK = Morcles | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morcles,''' hora, v. [[../Dent|{{Prostrkaně|Dent}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Švýcarska v Ottově slovníku naučném]] pm441m2a0i57apkit1mexxt62da98zu 0 31207 324484 73370 2026-04-24T12:58:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324484 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morčák | PŘEDCHOZÍ = Morcles | DALŠÍ = Morče }} {{Textinfo | TITULEK = Morčák | AUTOR = [[Autor:Bohumil Bauše|Bohumil Bauše]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;715–716. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n783/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morčák }} {{Forma|proza}} '''Morčák''' (''Mergus''), rod ptáků z&nbsp;ř. {{Prostrkaně|vrubozobých}} (''Lamellirostres''), kteří mají štíhlejší tělo než kachny, jimž tvarem noh, ocasu a křídel velmi se podobají, upomínajíce jinak na kormorány. Zobák jest délky hlavy, u&nbsp;kořene dosti vysoký, ku konci válcovitě protažený a&nbsp;zakončený silným hákovitým nehtem, jenž pokrývá přední konec po celé šířce. Čelisti opatřeny jsou nazad obrácenými rohovitými lamellami, vybíhajícími v&nbsp;ostré zoubkovité špičky, zvenčí viditelné. Zoubky dolní zasahají do zoubků horní čelisti. Ocas jest krátký, křídla kryjí jej pouze u&nbsp;kořene. Nárt má délku prstu vnitřního a jest v&nbsp;předu příčnými destičkami pokryt. IV.&nbsp;prst má délku&nbsp;III., zadní má širokou ploutvičku. '''M'''-áci běhají a&nbsp;lítají jako kachny, podobně stavějí hnízda. Kořist však uchvacují jako kormoráni, vrhají se do vody a&nbsp;ženou se pod vodou za rybami. Výborně se potápějí a&nbsp;plovou. Ze tří rodů (''Mergus'', ''Lophodytes'', ''Raphysterus'') '''m.'''&nbsp;({{Prostrkaně|křehař}}) {{Prostrkaně|veliký}} ('''M.'''&nbsp;''merganser''&nbsp;L.) hnízdí se na severu, přelétá druhdy i&nbsp;krajinami našimi v&nbsp;tahu na jih. Živí se rybami, příležitostně i&nbsp;měkkýši a&nbsp;hmyzem. Zobák může velice rozevříti, tak že polýká i&nbsp;větší ryby. Na hlavě má chocholku, na hřbetě peří černé, vezpod bílé s&nbsp;nádechem žlutočervenavým, lososovitým. Tato barvitost na prsou a&nbsp;břiše po smrti rychle mizí, tak že původ její jest neznámý; pochází snad od hojného požívání ryb. Délka těla 80, křídel 30, ocasu 8&nbsp;''cm''. O&nbsp;něco menší druh '''m.'''&nbsp;{{Prostrkaně|prostřední}} (''M.&nbsp;serrator''&nbsp;L.) má přes křídla dva úzké tmavší pruhy a&nbsp;na hlavě temné skvrny. Hnízdí se též na severu a&nbsp;objevuje se v&nbsp;tahu u&nbsp;nás. '''M.'''&nbsp;{{Prostrkaně|bílý}} (''M.&nbsp;albellus''&nbsp;L.) má velikost as kachny hvízdáka, hlavu bílou, jen na tváři má velikou skvrnu černou. Žije v&nbsp;severových. Rusku a&nbsp;Sibiři a&nbsp;objevuje se druhdy v&nbsp;zimě i&nbsp;u&nbsp;nás (Beroun). ''[[Autor:Bohumil Bauše|Bše.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] lsqcxqt3ux4yq0qwlccnfbb9rij5el1 0 31208 324464 181958 2026-04-24T12:57:46Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324464 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordant | PŘEDCHOZÍ = Morče | DALŠÍ = Mordellidae }} {{Textinfo | TITULEK = Mordant | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;716. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mordant''' [morda͡n] (frc.), {{Prostrkaně|mořidlo}}, něm. ''Beize'', v. [[../Barvení|{{Prostrkaně|Barvení}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] 2z1dkg541b25l4rlti18tar74pwe7ob 0 31209 324465 73373 2026-04-24T12:57:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324465 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordellidae | PŘEDCHOZÍ = Mordant | DALŠÍ = Mordovcev }} {{Textinfo | TITULEK = Mordellidae | AUTOR = [[Autor:František Klapálek|František Klapálek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;716. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Hrotnatcovití }} {{Forma|proza}} '''Mordellidae,''' čeleď drobných broukův s&nbsp;tykadly 11členými, nitkovitými, někdy slabě pilovitými nebo ke konci slabě ztlustlými. Štít do předu zúzen; krovky na kořeně nejsou nebo jen málo jsou širší štítu, ke konci zúžené. Všecky kyčle sblížené a&nbsp;čepovitě čnějící; přední chodidla o&nbsp;5, zadní o&nbsp;4&nbsp;článcích. Břich kýlnatý a&nbsp;tělo většinou ke skoku způsobilé. Dospělé brouky nalézáme hojně na květinách neb trouchnivém dřevě. Larvy jsou měkké, s&nbsp;rohovitou hlavou, nesoucí na každé straně 1—3 očka a&nbsp;4člená tykadla; nohy mají velmi krátké, nezřetelně členěné; poslední kroužek jest veliký, drsný a&nbsp;tvoří kuželovitý výběžek. Žijí ve starém dřevě a stoncích. Nejobyčejnější rody jsou ''Mordella'' L. a&nbsp;''Anaspis'' Geoffr. ''[[Autor:František Klapálek|Kpk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] l5ly7vimbexhqk91s5g3325hj99ftei 0 31210 324466 73379 2026-04-24T12:57:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324466 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordovcev | PŘEDCHOZÍ = Mordellidae | DALŠÍ = Mordovník }} {{Textinfo | TITULEK = Mordovcev | AUTOR = [[Autor:Karel Štěpánek|Karel Štěpánek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;716–717. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mordovcev''' {{Prostrkaně|Danijil Lukič}}, spisovatel ruský (*&nbsp;7.&nbsp;pros. 1830 v&nbsp;Danilovce oblasti vojska donského), původem Malorus, studoval v&nbsp;Kazani a&nbsp;v&nbsp;Petrohradě, kde ukončil universitní kurs r.&nbsp;1854. Usadiv se v&nbsp;Saratově byl nějakou dobu redaktorem »Saratovských Gub. Vědomostí« a&nbsp;sblížil se těsně s&nbsp;Kostomarovem, jenž tam žil ve vyhnanství. Později byl správcem kanceláře gubernátorovy a&nbsp;úředníkem v&nbsp;ministerstvě kommunikací. Literární činnost zahájil maloruskými verši, otištěnými ve vydaném jím »Malorus. liter. sborníku« (Saratov, 1859). Významu literárního nabyl však historickými monografiemi, věnovanými hlavně samozvancům, vyšlým z&nbsp;lidu, a&nbsp;sebranými ve sbírkách: ''Gajdamačina'' (Petrohrad, 1870 a&nbsp;1884); ''Samozvancy i&nbsp;ponizovaja voljnica'' (t., 1867 a&nbsp;1884) a&nbsp;''Političeskija dviženija rus. naroda'' (t., 1871). Úspěch těchto monografií, napsaných živě a&nbsp;poutavě, až na jistou povídavost a&nbsp;přílišnou podrobnost v&nbsp;jednotlivostech méně význačných, byl velmi značný; '''M.'''&nbsp;stal se spolupracovníkem předních listů ruských, ano označován jako kandidát pro stolici rus. dějin na universitě petrohradské. Na počátku let 70tých upozornil na sebe románem ze současného života pokrokové intelligence ''Znamenija vremeni'' a&nbsp;publicistickými statěmi v&nbsp;»Otěčestvenných Zapiskách«, sebranými souborně s&nbsp;názvem ''Děsjatilětije rus. zemstva'' (t.,&nbsp;1877). Od konce let 70tých věnoval se skoro výhradně historickému románu a&nbsp;plodnost jeho na tomto poli dosáhla rozměrů nevšedních. Hlavnější z&nbsp;jeho románů jsou: ''Iděalisty i&nbsp;realisty'' (líčící živě dobu Petra Velik.); ''Velikij raskol''; ''Car i&nbsp;getman''; ''Lžedimitrij''; ''Dvěnadcatyj god''; ''Zamurovannaja carica'' a mn.&nbsp;j. Talent spisovatelův jest v&nbsp;nich patrný, on jeví též znalost dějin a&nbsp;smysl pro líčenou epochu, ale pracím jeho škodí jakási šablonovitost, rozvláčnost, nedostatek prostoty a&nbsp;bezprostřednosti, kteréžto vady snižují značně jejich umělecký význam. Přes to těší se značné popularitě u&nbsp;širokých vrstev. Napsal též mnoho populárních kulturně-historických pojednání v&nbsp;polobelletristické formě, jako: ''Rus. istoričeskija ženščiny''; ''Rus. ženščiny novago vremeni''; ''Vaňka Kain'' a&nbsp;pod. K&nbsp;pracím velmi zdařilým počítají se jeho cestopisy, kde obvyklý lyrismus autorův je více na místě. Náležejí sem hlavně: ''Po Italiji''; ''Po Ispaniji''; ''Na Ararat''; ''Pojězdka k&nbsp;piramidam''; ''Pojězdka v&nbsp;Ierusalim'' a&nbsp;j. Mimo to '''M.''' pilně si všímá maloruského hnutí literárního, jak svědčí jeho brošura ''Za Krašanku&nbsp;— pisanka'', čelící proti Kulišovi. Maloruské práce jeho vyšly ve sborníku ''Opovidanňa'' (t.,&nbsp;1885). Do češtiny přeložil několik jeho románů J. Wagner: »Idealisté a&nbsp;realisté«; »Na Ararat«; »Sahajdačný«; »Socialista minulého století«, vesměs v&nbsp;»Mat. lidu«; »Car a&nbsp;hetman« v&nbsp;»Příteli domov.« ''[[Autor:Karel Štěpánek|Šnk.]]''{{Redakční poznámka|Ve 28.&nbsp;dílu byl k heslu Mordovcev uveřejněn dodatek, viz [[../Mordovcev (dodatek)|Mordovcev (dodatek)]].}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Ruští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ruští historikové v Ottově slovníku naučném]] 0byxdngq3kgvmposa2grg7dl6467d2n 0 31213 324467 73381 2026-04-24T12:57:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324467 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordovník | PŘEDCHOZÍ = Mordovcev | DALŠÍ = Mordvini }} {{Textinfo | TITULEK = Mordovník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;717. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Oměj šalamounek }} {{Forma|proza}} '''Mordovník,''' bot., t. j. {{Prostrkaně|šalamounek}}, v. [[../Aconitum|{{Prostrkaně|Aconitum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] sn9cwvt7e02jk0ezhgood95277oem56 0 31214 324468 73385 2026-04-24T12:57:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324468 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordvini | PŘEDCHOZÍ = Mordovník | DALŠÍ = Mordvinov }} {{Textinfo | TITULEK = Mordvini | AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;717. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mordvinci }} {{Forma|proza}} '''Mordvini''' (rus. ''Mordva''), čudský kmen v&nbsp;severových. končinách evropského Ruska, rozptýleni jsou po guberniích simbirské, nižegorodské, saratovské, tambovské, penzenské i&nbsp;samarské a&nbsp;počet jejich udává se na 1,000.000 duší. Národopisně náležejí k&nbsp;povolžské skupině Čudů a&nbsp;dělí se od dávných dob ve dva kmeny: {{Prostrkaně|Mokšany}} při řekách Mokše a&nbsp;Suře, jejichž nejdůležitějším místem jest Krasnoslobodsk v&nbsp;guber. penzenské, a {{Prostrkaně|Erzjany}} při Oce, kdež předním jejich sídlem jest Terjuševo v&nbsp;guber. nižegorodské. '''M.'''&nbsp;jsou nyní značně pomíšeni s&nbsp;Velkorusy, jmenovitě od té doby, co byli obráceni ku křesťanství a&nbsp;co do vesnic jejich uvedeno mnoho osadníků ruských, jako zase naopak '''M.''' převáděni mezi Rusy. Erzjané zachovali více rysy čudské a&nbsp;mají ještě většinou světlé vlasy s&nbsp;modrýma nebo šedými očima, kdežto u&nbsp;Mokšanů převládají vlasy černé, nejspíše následkem pomíšení s&nbsp;Tatary; jinak jsou lid postavy prostřední a&nbsp;zavalité se širokou hrudí, široký obličej jeví slabý prognathismus, lícní kosti jsou vysedlé. V&nbsp;kroji přizpůsobili se muži Rusům, kdežto ženy zachovaly dosud malebný kroj národní, podobající se poněkud maloruskému; v&nbsp;oděvu oblíbena jest barva bílá s&nbsp;hojnými ozdobami červenými (výšivkami, třapečky, třásněmi). Velké náušnice, šňůry skleněných korálů a perel kolem krku jsou u&nbsp;žen zjevem pravidelným. Na nohou nosí lýčené střevíce. Příbytky neliší se také od severoruských, avšak vyskytují se vždy v&nbsp;nepravidelných skupinách. Výživu opatřují si většinou orbou, chovem dobytka, včelařstvím, jež provozují ve velkých rozměrech (úle však bývají v&nbsp;lesích), někde též rybářstvím; vedle toho však jeví značné nadání k&nbsp;různým řemeslům, jmenovitě ku kovářství, zámečnictví, tesařství a truhlářství; ve všech živnostech vynikají pracovitostí a&nbsp;vytrvalostí. Povahou jsou mírní, přívětiví, pohostinští a&nbsp;poctiví, v&nbsp;obcování poněkud těžkopádní a&nbsp;vynikají velkým nadáním v&nbsp;učení se cizím jazykům. Rodinné a sociální poměry jsou tytéž jako u&nbsp;Rusů; zajímavo však jest, že dívky zřídka kdy se vdávají před třicátým rokem. Nábožensky největší díl '''M'''-nů přiznává se nyní k&nbsp;pravoslaví, jenom malá čásť, většinou potatarštěná, přijala islám; křesťanství jejich arci je promíšeno pohanskými pověrami zvyků, zvl. věrou v&nbsp;duchy. Jazyk mordvinský náleží k&nbsp;finsko-ugrijské skupině jazyků uralo-altajských a&nbsp;byl od mnohých učenců prozkoumán (Alquist, Versuch einer mokschamordwinischen Grammatik, Petrohrad, 1861; Wiedemann, Grammatik der ersa-mordwinischen Sprache, t., 1865; Budenz, Mordwinische Grammatik, Pešť, 1876; Paasonen, Mordwinische Lautlehre, Helsingfors, 1893). Z&nbsp;novější literatury nejlepší zprávy o&nbsp;'''M'''-nech podává N.&nbsp;Smirnov v&nbsp;»Izv. obšč. archeol., istoriji i&nbsp;etnografiji pri kazan. univ.«, 1892 až 1895). ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Rusko v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném]] s30i6h7jx2lpvzpvccu9crgjertlelx 0 31218 324469 73389 2026-04-24T12:57:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324469 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mordvinov | PŘEDCHOZÍ = Mordvini | DALŠÍ = More (latinský výraz) }} {{Textinfo | TITULEK = Mordvinov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;717–718. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mordvinov,''' jméno šlechtického rodu rus., odvozujícího původ svůj od {{Prostrkaně|Mordvinů}} a&nbsp;přistěhovalého na Rus v&nbsp;XVI.&nbsp;stol. Členové jeho zastávali vynikající dvorské a&nbsp;státní hodnosti. Hlavnější jsou: '''1) M.''' {{Prostrkaně|Semen Ivanovič}}, admirál (*&nbsp;1701, †&nbsp;1777), vzdělání nabyl ve Francii, pak byl velitelem loďstva a&nbsp;správcem kronštadtské kanceláře. Po nezdaru u&nbsp;Kolobřehu (7.&nbsp;září 1760) odevzdán soudu, ale Petr&nbsp;III. jmenoval jej znova prvním členem kommisse pro námořní záležitosti. Vydal: ''Katalog, zaděržaščij o&nbsp;solncě, luně i&nbsp;zvězdach&nbsp;... i&nbsp;pročaja, k&nbsp;moreplavaniju nadležaščaja'' (1730); ''Polnoje sobranije o&nbsp;navigaciji'' (1740); ''Tolkovanije o&nbsp;geometriji'' (1753) a&nbsp;j. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Jakov Jakovlevič}} (*&nbsp;1729&nbsp;— †&nbsp;1799), sloužil ve vojsku a&nbsp;zůstavil zápisky ''Maršrut 4-go grenaděrskago pěch. polku'' (ze sedmileté války) a&nbsp;''Žurnal o&nbsp;pochodach v&nbsp;Solovki i&nbsp;na Valaam ostrova'' (v&nbsp;l.&nbsp;1744, 1752, 1764, 1777 a&nbsp;1784). Poslednější jsou zajímavy a&nbsp;důležity pro topografii oloněckého a&nbsp;archangelského kraje. Vydal je vnuk jeho Vladimír&nbsp;'''M.''' (Petrohrad, 1888). Zachovala se po něm též sbírka rukopisných povídek a&nbsp;románů. Srv. A.&nbsp;N.&nbsp;Pypin, Dlja ljubitělej knižnoj stariny (t., 1888). '''3) M.''' {{Prostrkaně|Nikolaj Semenovič}}, státník, syn '''M'''-a&nbsp;1) (*&nbsp;1754&nbsp;— †&nbsp;1845), pobyv tři léta v&nbsp;Anglii, sloužil v&nbsp;námořnictvu, ale k&nbsp;radě Potemkinově šel do výslužby. R.&nbsp;1792 stal se předsedou námořní správy černomořské a&nbsp;za Alexandra&nbsp;I. brán na potaz ve všech důležitějších záležitostech státních, až jmenován ministrem námořnictví a&nbsp;členem státní rady. Vliv jeho byl mocný zejména v&nbsp;době slávy Speranského. Po pádu tohoto odjel do Penzy a&nbsp;vrátil se do Petrohradu r.&nbsp;1813, načež r.&nbsp;1816 zaujal dřívější postavení, ano po dvouletém pobytě za hranicemi jmenován předsedou departementu pro světské i&nbsp;duch. záležitosti ve státní radě. R.&nbsp;1834 povýšen do stavu hraběcího. Nemaje bezprostředního silného vlivu na vnitřní politiku ruskou, '''M.''' náležel přece k&nbsp;nejvýznačnějším osobnostem panování Alexandra&nbsp;I. Popularita jeho jako člověka pokrokových zásad byla veliká a&nbsp;nejednou byl společností povolán k&nbsp;čestným funkcím. Jsa odchován zásadami Adama Smitha a&nbsp;Benthama, byl současně zastancem ruského nevolnictví, ale okolnost ta neodpuzovala od něho ani N.&nbsp;I.&nbsp;Turgeněva, jenž byl s&nbsp;ním v&nbsp;blízkých stycích. Rovněž mnozí z&nbsp;pozdějších {{Prostrkaně|dekabristů}} byli jeho věrnými přáteli. Rylějev opěvoval ho v&nbsp;básni »Graždanskoje mužestvo«. Za Mikuláše&nbsp;I. stal se přívržencem zásady status quo, ale dřívějšího vlivu nenabyl. Srv. Ikonnikov, Gr. N. S. '''M.''' (Petrohrad, 1873); Semevskij, Kresťjanskij vopros v&nbsp;Rossiji.&nbsp;— Syn jeho {{Prostrkaně|Alexandr Nikolajevič}}&nbsp;'''M.''' (*&nbsp;1800&nbsp;— †&nbsp;1858) znám jest jako malíř. Z&nbsp;jeho obrazů se uvádějí hlavně: ''Pohled na veliký kanál v&nbsp;Benátkách'' (v&nbsp;petrohr. Ermitáži); ''Pohled z&nbsp;Neapole'' (v&nbsp;museu petrohr. akademie); ''Mořská akademie'' (ve veřejném museu moskev.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Ruští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ruští politici v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Malíři v Ottově slovníku naučném]] 3pnrzhfx5mfqr7ljdchq1izhigf8bq6 0 31220 324471 73393 2026-04-24T12:57:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324471 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = More (latinský výraz) | PŘEDCHOZÍ = Mordvinov | DALŠÍ = More }} {{Textinfo | TITULEK = More (latinský výraz) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;718. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n787/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''More''' (lat.), {{Prostrkaně|podle obyčeje}}. '''M.'''&nbsp;''consueto'', {{Prostrkaně|podle obvyklého způsobu}}; '''m.'''&nbsp;''majorum'', {{Prostrkaně|podle způsobu předků}}, {{Prostrkaně|po starodávnu}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 13shkzpfdzwhsn5szizfcvdgcdjgdne 0 31226 324470 73405 2026-04-24T12:57:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324470 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = More | PŘEDCHOZÍ = More (latinský výraz) | DALŠÍ = Moře }} {{Textinfo | TITULEK = More | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;718–719. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n787/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Thomas More }} {{Forma|proza}} '''More''' [mór] '''1) M.''' {{Prostrkaně|Thomas}} ({{Prostrkaně|Thomas Morus}}), státník a&nbsp;spisov. angl. (*&nbsp;7.&nbsp;února 1478 v&nbsp;Londýně&nbsp;— †&nbsp;6.&nbsp;července 1535&nbsp;t.), byl syn právníka a&nbsp;studoval již v&nbsp;mládí znamenitě. Kardinál Morton, arcibiskup canterburský, přijal jej do svého domu a&nbsp;staral se o&nbsp;jeho výchovu. Dokončil studia v&nbsp;Oxfordě a&nbsp;skládal verše latinské i&nbsp;anglické, myšlénkově zajímavé, ale formou uměleckou dosti slabé; přeložil zejména z&nbsp;Pica della Mírandola v&nbsp;angl. verších »Dvanáct pravidel« pro boj duševní. Záhy seznámil se s&nbsp;předáky hnutí humanistického v&nbsp;Anglii, Linacrem, Grocynem, Coletem, a&nbsp;také Erasmem Rotterdamským, který ho velmi ctil. Dal se zapsati mezi obhájce a&nbsp;r.&nbsp;1504 byl zvolen do parlamentu, kdež vzbudil nelibost krále Jindřicha&nbsp;VII., unikl však následkům jako chráněnec arcibiskupa Warhama. R.&nbsp;1505 oženil se s&nbsp;Janou Colteovou, s&nbsp;níž žil ve vzorném manželství; v&nbsp;domě jich v&nbsp;Chelsea složil Erasmus »Chválu bláznovství«. R.&nbsp;1511 oženil se po druhé s&nbsp;Mrs&nbsp;Middletonovou. '''M'''-a oblíbil si velmi Jindřich&nbsp;VIII., k&nbsp;jehož nastoupení na trůn složil '''M.''' báseň, a&nbsp;nalézal velikou zálibu v&nbsp;rozhovorech s&nbsp;ním; svěřil mu některá poselství, do Flander (1515) a Francie (1517). R.&nbsp;1521 byl jmenován místopokladníkem královým, r.&nbsp;1523 speakerem obecné sněmovny, r.&nbsp;1525 kancléřem vévodství Lancasterského, r.&nbsp;1529, po pádu Wolseyově, velkým kancléřem Anglie. Ve velikém náboženském boji doby, o&nbsp;reformaci, postavil se rozhodně proti Lutherovi zuřivým pamfletem a&nbsp;vystupoval příkře proti protestantismu; chtěl provésti reformní plány Coletovy a&nbsp;Erasmovy. Ale zápletky vzniklé otázkou rozvodu Jindřicha&nbsp;VIII. tomu zabránily. Rozhodný vliv na krále získal Tomáš Cromwell, žák Macchiavelliho, jenž navrhl králi, aby se prohlásil hlavou církve anglické a&nbsp;dosáhl rozvodu od svých vlastních církevních soudů. '''M.''' obmezil se na pouze soudcovské povinnosti svého úřadu a&nbsp;provedl mnohé reformy v&nbsp;soudní správě; když pak byl nucen čísti před sněmovnou souhlas universit cambridgeské a&nbsp;oxfordské s&nbsp;rozvodem královým, vzdal se (1532) úřadu a&nbsp;žil v&nbsp;zátiší. Když pak Cromwell zformuloval nový zákon posloupnosti, jímž byl sankcionován nový sňatek králův, a&nbsp;'''M.''' měl přísahati, že věří v&nbsp;platnost rozvodu, odepřel to (1534). Byl pak vsazen do Toweru, a&nbsp;když odepřel i&nbsp;přísahu supremátní, jako velezrádce popraven. '''M.''' psal mnoho v&nbsp;latině a&nbsp;angličině. Z&nbsp;latinských spisů jmenujeme: překlad ''Dialogů Lukianových'' spol. s&nbsp;Erasmem (1506); ''Epigrammata'' (Basilej, 1518); ''Epistola ad Germanum Brixium'' (Londýn, 1520); ''Epistola contra Pomeranum'' (1568); ''Dissertatio epistolica de aliquot sui temporis theologastrorum ineptiis'' (1625) a&nbsp;j. Latinská díla jeho byla častěji sebrána, tak ve Frankfurtě&nbsp;n.&nbsp;M. 1689. Z anglických uvádíme: ''A&nbsp;mery jest how a&nbsp;sergeant would learne to playe the frere'' (Lond., 1557); ''Life of John Picus earl of Mirandula'' (1510); ''History of Richard&nbsp;III'' (1543 a&nbsp;1548), četné polemiky, verše atd. Sebral je poprvé synovec jeho W.&nbsp;Rastell: The workes of sir Thomas&nbsp;'''M.''' (Londýn, 1557). Ale světové slávy došel '''M.''' hlavním dílem svým ''De optimo statu rei publicae deque nova insula Utopia'' (1516), knihou nad jiné duchaplnou a&nbsp;bohatou na nová hlediska a&nbsp;názory, v&nbsp;níž dotýká se snad všech problémů společenských, které jsou i&nbsp;dnes předmětem diskusse: práce, vykořisťování dělníků, veřejné mravnosti, zločinu a&nbsp;trestu, náboženství, manželství a&nbsp;j. O&nbsp;všech těchto otázkách pronáší názory neobyčejně liberální, mnohde až osvícenecké, tak že mnozí vidí v&nbsp;»Utopii« zárodky saint-simonismu, fourierismu a&nbsp;jiných sociálně-reformních směrů moderních. Toto hledisko není však správné, poněvadž {{Prostrkaně|Utopia}} není reformním traktátem, nýbrž v&nbsp;první řadě sociálním románem, hrou vtipu a&nbsp;obraznosti, a&nbsp;v&nbsp;tomto smyslu knihou po výtce renaissanční; satirická intence je patrna jen v&nbsp;několika vedlejších partiích. »Utopie« byla nesčíslněkrát vydána a&nbsp;překládána; z&nbsp;nejlepších je vydání prof.&nbsp;Arbera (Londýn, 1869). Katolíci pokládají '''M'''-a za svého mučeníka a Lev&nbsp;XIII. prohlásil ho 9.&nbsp;pros. 1886 blahoslaveným. Srv. J.&nbsp;Glücklich, Utopie Tomáše Mora (Čes. čas. historický&nbsp;IV., 300); Th. Stapleton, Tres Thomae (1588); F.&nbsp;de&nbsp;Herrera, T.&nbsp;Moro (Sevilla, 1592); W.&nbsp;Roper (zeť '''M'''-ův), Vita T.&nbsp;Mori (Lond., 1626); Mackintosh, Life of sir T.&nbsp;More (t., 1830); Walter, Life and times of sir T.&nbsp;'''M.''' (t., 1847); Bridgett, Life of blessed T.&nbsp;More (t., 1891). '''2) M.''' {{Prostrkaně|Henry}}, filosof anglický (*&nbsp;1614 v&nbsp;Granthamu&nbsp;— †&nbsp;1687), byl professorem theologie a&nbsp;filosofie v&nbsp;Cambridgei. Mezi jinými mysticko-kabbalistickými spisy, platonismem proniklými, vydal ''Enchiridion metaphysicum, in quo agitur de existentia et natura rerum incorporearum'' (1674, neukončeno), kde blíží se koncepci prostoru jako sensoria dei a&nbsp;naráží i&nbsp;na jeho čtyřrozměrnost. (Srv. Rob. Zimmermann, H.&nbsp;'''M.''' und die vierte Dimension des Raumes, 1881.) Spisy jeho vyšly v&nbsp;Londýně 1679, 2&nbsp;sv. '''3) M.''' {{Prostrkaně|Hannah}}, spis. angl. (*&nbsp;1745 v&nbsp;Stapletonu, Gloucestershire&nbsp;— †&nbsp;1833 v&nbsp;Chiftonu), byla záhy probudilá, naučila se řadě moderních jazyků a&nbsp;překládala hlavně z&nbsp;Metastasia, čímž byla přivedena k&nbsp;divadlu. V&nbsp;17.&nbsp;roce napsala ''The search after happiness'' (1762) a&nbsp;pozd. ''The inflexible captive'' (1774) podle Metastasia. R.&nbsp;1774 byla uvedena do salonu Alžběty Montaguové, kdež se seznámila s&nbsp;Garrickem; r.&nbsp;1777 hrána byla od ní s&nbsp;vel. úspěchem v&nbsp;Covent-Garden tragédie ''Percy'', r.&nbsp;1779 s&nbsp;menším úspěchem jiná tragédie ''The fatal falsehood''. Po smrti Garrickově odřekla se dramatické činnosti a&nbsp;věnovala se paedagogice; se svými čtyřmi sestrami zakládala také školy chudinské. Z&nbsp;četných spisů jejích stůjte zde: ''Essays on various subjects'' (1778); ''Thoughts on the importance of the manners of the Great to general Society'' (1788; 8.&nbsp;vyd. 1792); ''Strictures on the modern system of female education'' (1799; 2&nbsp;sv.; 13.&nbsp;vyd. 1828); ''Hints towards forming the character of a&nbsp;young princess'' (1805, 2&nbsp;sv.) a&nbsp;j. Souborně vyšly její Works r.&nbsp;1818—19 v&nbsp;19&nbsp;sv. A.&nbsp;Roberts uveřejnil její korrespondenci (1838; 4&nbsp;sv.); doplňují ji »Letters of Hannah&nbsp;'''M.''' to Zachary Macaulay« (1860). Srv. W.&nbsp;Roberts, Memoir of H.&nbsp;'''M.''' (1838, 4&nbsp;sv.) a&nbsp;monografie Thompsonovu (1838), Bucklandové (1882) a&nbsp;Ch. Yongeovu (1887). {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí politici v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Angličtí spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Anglické náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Angličtí filosofové v Ottově slovníku naučném]] pc1m4th5h8i456n4l5ibsd4v0je364b 0 31238 324472 73443 2026-04-24T12:57:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324472 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morea | PŘEDCHOZÍ = Moře | DALŠÍ = Moreae }} {{Textinfo | TITULEK = Morea | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;726. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n797/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Peloponés }} {{Forma|proza}} '''Morea''' [moréa] v. [[../Peloponnés|{{Prostrkaně|Peloponnés}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Řecka v Ottově slovníku naučném]] s1uz0i4oaelnicl433ruo2oarikwmvn 0 31240 324473 73445 2026-04-24T12:57:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324473 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moreae | PŘEDCHOZÍ = Morea | DALŠÍ = Moréas }} {{Textinfo | TITULEK = Moreae | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;726. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n797/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morušovníkovité }} {{Forma|proza}} '''Moreae''' (''Moraceae''), {{Prostrkaně|morušovité}}, čeleď řádu {{Prostrkaně|kopřivokvětých}} (''Urticinae''), velmi příbuzná čeledi {{Prostrkaně|chleboňovitých}} (''Artocarpeae''), od nichž zejména se liší nitkami tyčinek v&nbsp;pupenu dovnitř zakřivenými. '''M.'''&nbsp;obsahují stromy, kře n.&nbsp;vytrvalé byliny mléčnou šťavou opatřené, s&nbsp;listy řapíkatými střídavými n.&nbsp;2řadými, v&nbsp;pupenu řasnatými a&nbsp;opatřenými stálými n.&nbsp;prchavými palisty. Květy jsou v&nbsp;rozličných vrcholíkovitých květenstvích, 1—2domé, zřídka obojaké. Prašné květy mají 4(2—5)listé okvětí a&nbsp;většinou 4&nbsp;(1—5) plátkům protilehlé tyčinky s&nbsp;prašníky dovnitř obrácenými. Pestíkové květy mají okvětí 4listé, někdy trubkovité, a&nbsp;semenník obyčejně svrchní z&nbsp;1&nbsp;plodolistu složený, dorůstající v&nbsp;nažkovitý n.&nbsp;peckovici podobný plod semene opatřeného často dužnatým, někdy stranou položeným bílkem. Dužnina plodů, peckovicím podobných, vzniká zdužnatěním a&nbsp;úplným srůstem plátků okvětních ({{Prostrkaně|u moruše}}). '''M.'''&nbsp;čítají asi 100&nbsp;druhů obývajících teplejší pásma a&nbsp;rozdělených ve 3&nbsp;podčeledi: 1.&nbsp;''Eumoreae'', {{Prostrkaně|morušovité vlastní}} ([[../Morus|{{Prostrkaně|Morus}}]] v.&nbsp;t.); 2.&nbsp;''Broussonetieae'', {{Prostrkaně|banisovité}} ([[../Broussonetia|''Broussonetia'']] a&nbsp;[[../Maclura|''Maclura'']] v.&nbsp;t.), a&nbsp;3.&nbsp;''Dorstenieae'', {{Prostrkaně|šoluchovité}} ([[../Dorstenia|''Dorstenia'']] v.&nbsp;t.).&nbsp;— '''M.'''&nbsp;objevovaly se poskrovnu již za doby miocénu. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] 095cg1bl5i3lh9q6n4bm1qqceg9725j 0 31257 324352 73529 2026-04-24T12:56:22Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324352 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladina | PŘEDCHOZÍ = Mladíkov | DALŠÍ = Mladkov }} {{Textinfo | TITULEK = Mladina | AUTOR = [[Autor:František Chodounský|František Chodounský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;450. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n480/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mladina''' (v&nbsp;pivovarství) má v&nbsp;sobě součástky sladu (a&nbsp;případně jeho náhražek) a chmele, kteréž buď již byly rozpustnými nebo průběhem rmutování a&nbsp;varem získány a&nbsp;zachovány zůstaly. Extrakt '''m'''-ny skládá se z&nbsp;cukrů (z&nbsp;těchto připadá na 50—60% na maltosu, 2—4% na cukr třtinový a&nbsp;7—9% na redukující cukry: dextrosy, laevulosy, isomaltosy), z&nbsp;dextrinů (15—25%; amylodextrin a&nbsp;erythrodextrin přicházejí jen výjimkou za nedostatečné hodnoty materiálu a&nbsp;práce ve varně), v&nbsp;ostatním obsahuje gummité látky, zplodiny roštění (zejména karamel), pektinové látky, bílkoviny, albumosy, peptony, amidy, z&nbsp;chmele pak hořč, pryskyřici, tříslovinu a&nbsp;aetherický olej, konečně kyseliny a minerálné látky. V&nbsp;praxi určuje se množství extraktu saccharometrem udávajícím, kolik dílů extraktu obsaženo jest ve 100&nbsp;dílech. Pro piva obyčejná '''m'''-ny vykazují 9—10%, pro ležáky 12—14%, pro exportní 15—16%; v&nbsp;Anglii dostupuje 16—30%. Složení '''m'''-ny podmiňuje vlastnosti piva a&nbsp;závisí na prvém místě na hodnotě materiálu a&nbsp;pak ovšem na způsobu a&nbsp;provedení várky. Srv.&nbsp;[[../Chlazení dovařené mladiny|{{Prostrkaně|Chlazení mladiny}}]]. ''[[Autor:František Chodounský|Chý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] ihrac29a9j4ooldb9bkw1my0zkybiyb 0 31286 324353 73531 2026-04-24T12:56:22Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324353 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladogrammatická škola | PŘEDCHOZÍ = Mladočov | DALŠÍ = Mladoně }} {{Textinfo | TITULEK = Mladogrammatická škola | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;451. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n480/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mladogrammatická škola''' v. [[../Jazykozpyt|{{Prostrkaně|Jazykozpyt}}]], str. 145''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Jazykověda v Ottově slovníku naučném]] q7jvygincuwwcpwqpi29yiv7rzpq7og 0 31288 324354 73534 2026-04-24T12:56:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324354 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladoně | PŘEDCHOZÍ = Mladogrammatická škola | DALŠÍ = Mladoňov }} {{Textinfo | TITULEK = Mladoně | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;451. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n480/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mladoně''' v. [[../Lhotka|{{Prostrkaně|Lhotka}}]] 8). {{Konec formy}} [[Kategorie:Zaniklá sídla v Česku v Ottově slovníku naučném]] 0p1gq1uur6t8vdy3ck9gudvwmxrtixj 0 31296 324355 73552 2026-04-24T12:56:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324355 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladota ze Solopisk | PŘEDCHOZÍ = Mladošovice | DALŠÍ = Mladotice }} {{Textinfo | TITULEK = Mladota ze Solopisk | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;451–452. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n480/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mladotové ze Solopisk }} {{Forma|proza}} '''Mladota ze Solopisk,''' příjmení staročeské rodiny, rozdílné od [[../Mírek|{{Prostrkaně|Mírků}} ze&nbsp;S.]] (v. t.). Prvotní erb: červ. štít a&nbsp;na něm pokosem stříbrný pruh, v&nbsp;němž jsou tři černé routy, nad helmou červ. křídla (od r.&nbsp;1761 dvě helmy, každá s&nbsp;červ. křídlem, přikryvadla červ. bílá a&nbsp;černá bílá). Podle podezřelé paměti byl Mladota Prosinka ze Drast, král. podčeší, r.&nbsp;1305 držitelem vsi Solopisk u&nbsp;Berouna. Jisto jest, že {{Prostrkaně|Prosinkové z&nbsp;Dolan}} patřili k&nbsp;jejich předkům. {{Prostrkaně|Vochek}} ze&nbsp;S. sloužil r.&nbsp;1421 při obraně Karlšteina a&nbsp;obdržel za to čásť Třebotova. Syn jeho byl r.&nbsp;1430 {{Prostrkaně|Vaněk}}. Týž nebo jiný {{Prostrkaně|Václav}} připomíná se od r.&nbsp;1465. R.&nbsp;1493 obdržel od {{Prostrkaně|Jana}} bratra zápis na Solopisky, sám držel Liteň a&nbsp;prodal r.&nbsp;1516 Solopisky. Na Litni seděli pak {{Prostrkaně|Prokop}} (1518) a&nbsp;po něm {{Prostrkaně|Hynek}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Jiří}}, kteří Liteň prodali. Hynek žil potom v&nbsp;Chrudimsku, kdež držel Rosice, a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1538 v&nbsp;Chrudimi zůstaviv z&nbsp;manž. Kateřiny z&nbsp;Potšteina syna Michala (1544). Po Jiříkovi zůstala dcera Lidmila (1554), manž. Jana Karla ze Svarova. {{Prostrkaně|Jan}}, příbuzný předešlých, koupil před r.&nbsp;1540 statek Ostrovec, který roku 1569 prodal. Bratří {{Prostrkaně|Adam}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Jan}} koupili Libeř, která po jejich smrti (†&nbsp;1543) se dostala dcerám a&nbsp;r.&nbsp;1545 prodána.&nbsp;— Pozdější Mladotové pocházeli od {{Prostrkaně|Mikuláše}}, jenž držel r.&nbsp;1495 statek Píšťany. Synové jeho drželi r.&nbsp;1509 po polovici téhož zboží, ale prodali je potom. Zdeňkova manž. Dorota Vančurka z&nbsp;Řehnic koupila r.&nbsp;1556 Lužany. Po něm (†&nbsp;1563) zůstali čtyři synové. {{Prostrkaně|Zikmund}}, nejstarší, držel Nevratnice a&nbsp;od r.&nbsp;1576 Slatinu; zemřel před r.&nbsp;1592 bezdětek. Slatinu zdědili bratří jeho {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Jiří}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Mikuláš}} (†&nbsp;1598), z&nbsp;nichž ji převzal Jiří a&nbsp;r.&nbsp;1593 prodal. Jiřík měl manželku Elišku Rodovskou z&nbsp;Hustířan, která r.&nbsp;1598 dědila Stakory. Jiří zemřel ok.&nbsp;r.&nbsp;1600 a&nbsp;vyskytují se od r.&nbsp;1609 synové {{Prostrkaně|Václav}}, {{Prostrkaně|Zdeněk Adam}} a {{Prostrkaně|Zikmund}}. Václav vyženil s&nbsp;manž. Mandalénou z&nbsp;Labouně klášter Hradiště, který však r.&nbsp;1612 prodán. Za to koupila Mandaléna Lešany. Václav koupil Kremyž a&nbsp;Ohníč (1628), jež r.&nbsp;1630 prohospodařil; před tím býval hejtmanem panství dobříšského. Zdeněk byl ženat po prvé s&nbsp;Kateřinou z&nbsp;Dohalic, jež r.&nbsp;1609 koupila Stakory; on sám koupil r.&nbsp;1629 Malobratřice (†&nbsp;1661, 2.&nbsp;manž. Kateřina Kordulovna ze Sloupna). Ze tří synů stal se nejmladší {{Prostrkaně|Jan Zikmund}} theatinem; ostatní měli potomstvo. ''a'')&nbsp;{{Prostrkaně|Pošlost Skalecká}}. Jan Jiří, nejstarší syn Zdeňkův, vyženil r.&nbsp;1647 s&nbsp;Annou Kateřinou Ostrovskou ze Skalky statek Skalku (†&nbsp;1669). Synové jeho byli {{Prostrkaně|Jan Jiří}}, {{Prostrkaně|Vilém Antonín}}, {{Prostrkaně|Václav Šťastný}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Frant. Jindřich}} (†&nbsp;1680 svoboden), kteří se r.&nbsp;1670 dělili; Jan Jiří měl čásť Skalky s&nbsp;tvrzí, Vilém měl po otci za díl Lhotku, která po jeho smrti (†&nbsp;1694) prodána k&nbsp;Rychnovu, Václav držel po otci dvůr v&nbsp;Jizerním Vtelně, který r.&nbsp;1684 prodal a koupil r.&nbsp;1693 Cetno. Týž měl jediný potomstvo, totiž {{Prostrkaně|Frant. Antonína}}, jenž r.&nbsp;1718 svoboden zemřel, a&nbsp;{{Prostrkaně|Jana Ignáce}}, jenž koupil r.&nbsp;1715 dvůr v&nbsp;Chotouni, držel r.&nbsp;1725 Předboř a&nbsp;Lhotu a&nbsp;ok. r.&nbsp;1747 zemřel. Syn tohoto {{Prostrkaně|Jan Václav}} držel Lhotu, Blínku a dvůr sv.&nbsp;Prokopa v&nbsp;Chotouni a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1787 v&nbsp;Příbrami bezdětek. Jan Jiří, držitel části Skalky, k&nbsp;níž ostatek získal, měl syny {{Prostrkaně|Antonína Jozefa}}, {{Prostrkaně|Frant. Karla}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Jana Kryštofa}}. František koupil statek {{Prostrkaně|Velichovky}}, jejž mladší bratr (1758) zdědil a r.&nbsp;1777 prodal. Týž měl syna {{Prostrkaně|Jozefa Kryštofa}}, jenž r.&nbsp;1782 bezdětek zemřel. Antonín, jenž byl hejtmanem kraje hradeckého, zemřel r.&nbsp;1749, odkázav statek Skalku manželce Barboře Frant. z&nbsp;Golče, ale tak, aby jej zase do rodu '''M'''-tův poručila. Dotčená paní se tak zachovala (†&nbsp;1755) a&nbsp;Skalku {{Prostrkaně|Janovi Nep}}. '''M'''-tovi ze&nbsp;S. odkázala. ''b'')&nbsp;{{Prostrkaně|Vilém Jindřich}}, druhý syn Zdeňka Adama, koupil r.&nbsp;1654 Chlum a&nbsp;zemřel dne 17.&nbsp;dub. 1691, maje 75&nbsp;let svého věku. Měl 5&nbsp;synův. Nejstarší, {{Prostrkaně|Adam Ignác}}, byl r.&nbsp;1673 za kněze vysvěcen, r.&nbsp;1674 stal se farářem v&nbsp;Milčíně, jmenován nedlouho potom papež. protonotářem a&nbsp;kanovníkem u&nbsp;Všech Svatých, r.&nbsp;1701 byl kanovníkem pražským a&nbsp;vyšehradským a&nbsp;koupil Skrýšov, naposled byl děkanem u&nbsp;sv.&nbsp;Víta a&nbsp;od r.&nbsp;1702 proboštem u&nbsp;Všech Svatých. Zemřel dne 23.&nbsp;kv. 1708 (v&nbsp;matrice zapsáno 16.&nbsp;říj.) a&nbsp;pohřben v&nbsp;kostele sv. Víta. Tiskem vydal dvě duchovní řeči: ''Pohřební kázání nad Kateřinou z&nbsp;Říčan'' (1674) a ''Kázání při korunování Frant. Heleny Pironky, abatyše u&nbsp;sv.&nbsp;Jiří'' (Jireček, »Rukověť«, II., 41). Druhý syn, {{Prostrkaně|Václav Rudolf}}, koupil r.&nbsp;1682 s&nbsp;manž. Annou Kateřinou Hubrykovnou statek Samšinu a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1710 bez potomků. Třetí syn, {{Prostrkaně|Ferdinand Antonín}}, držel napřed (1684) Nejepín a&nbsp;Lukavec, jejž r.&nbsp;1692 prodal, r.&nbsp;1693 koupil Zruč, kterýž statek si r.&nbsp;1700 za Ostředek vyměnil, od r.&nbsp;1694 držel také Soutice. Zemřel 17.&nbsp;října 1726 v&nbsp;Souticích, maje věku 74&nbsp;léta. Přečkal ho syn {{Prostrkaně|Frant. Michal}}, jenž vstoupil do tovaryšstva Ježíšova. Statky jeho získala od řádu jesuitského (1738) matka jeho Zuzana Adléta z&nbsp;Golče, třetí manželka otcova, a&nbsp;sestry Marie Anna a&nbsp;Zuzana Františka. Onano, vdaná Přichovská, dostala Soutice, tato, napřed vd. Mladotova a&nbsp;potom Puteanova, Ostředek. Čtvrtý syn {{Prostrkaně|Jan Vilém}} (†&nbsp;k.&nbsp;1710) držel Zahrádku a&nbsp;měl několik synů. Pátý syn, {{Prostrkaně|Vilém Ignác}}, koupil r.&nbsp;1700 Verměřice a&nbsp;r.&nbsp;1708 manství v&nbsp;Druhlicích (†&nbsp;1709, manž. Anna Marie z&nbsp;Rassfeldu). ''aa'')&nbsp;Synové tohoto byli {{Prostrkaně|Norbert Ignác}}, {{Prostrkaně|Adam Ferdinand}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Vilém Augustin}} (†&nbsp;1774 bez potomků). Norbert měl dvůr v&nbsp;Chejstovicích a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1726 v&nbsp;Pelhřimově. Z&nbsp;manž. Marie Kateřiny Zahrádkové zůstavil syny {{Prostrkaně|Jana}} a {{Prostrkaně|Norberta}}, z&nbsp;nichž tento zemřel v&nbsp;mládí a onen, jsa naposled ratifikačním kommissařem, r.&nbsp;1784 dokonal život v&nbsp;Praze dědicův nemaje. Adam koupil r.&nbsp;1718 s&nbsp;manž. Leopoldinou roz.&nbsp;Netvorskou statek Verměřice a zemřel r.&nbsp;1742. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Frant. Jozef}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Antonín Jozef}}, kteří, jmění nemajíce, oba sloužili v&nbsp;c.&nbsp;k.&nbsp;vojště a, jak se zdá, bez dědiců zemřeli. ''bb'')&nbsp;{{Prostrkaně|Jan Vilém}} (†&nbsp;kol. 1710), držitel Zahrádky, měl z&nbsp;první manželky Anny Veroniky Marcínové de Ville syny {{Prostrkaně|Jana Václava}}, {{Prostrkaně|Frant. Jozefa}}, {{Prostrkaně|Adama Ferdinanda}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Václava Maxim}}.; z&nbsp;druhé, Anny Barbory Rennové, {{Prostrkaně|Jozefa}}, {{Prostrkaně|Karla}}, {{Prostrkaně|Petra}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Jana Viléma}}, též z&nbsp;jedné z&nbsp;obou {{Prostrkaně|Jana Kristiana}}, z&nbsp;nichž někteří mladí a&nbsp;neženati pomřeli. František oženil se (1713) s&nbsp;Helenou Mechthildou z&nbsp;Golče, byl ingrossátorem větších desk zemských a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1743 v&nbsp;Praze. Václav sloužil ve vojště při Liechtenšteinově pluku. Karel sloužil též ve vojště u&nbsp;téhož pluku a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1732. Jozef byl knězem tovaryšstva Ježíšova. Jan Vilém byl rytmistrem u&nbsp;pluku Lobkovského, hejtmanem kouřimského kraje a&nbsp;se strýní svou Zuzanou Františkou vyženil statek Ostředek. Pro svou věrnost ke královně Marii Terezii byl r.&nbsp;1742 na Ostředku od Francouzů zajat a&nbsp;po 8&nbsp;neděl v&nbsp;Bílé věži uvězněn. Zemřel v&nbsp;Praze dne 31.&nbsp;květ.&nbsp;t.&nbsp;r., maje věku svého teprve 32&nbsp;léta. Vdova vdala se po druhé za Jozefa Frant. Puteaniho a&nbsp;prodala r.&nbsp;1752 Ostředek jesuitům. Za odměnu věrnosti zemřelého dostal se rodu jeho úřad dědičného vrátného (1743), který byl po Karlech ze Svárova odumřel. Synové Františka Jozefa byli {{Prostrkaně|Jozef}}, {{Prostrkaně|Jan František}}, {{Prostrkaně|Václav}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Jan Nep}}., z&nbsp;nichž Václav, důstojník v&nbsp;c.&nbsp;k.&nbsp;vojště při pluku savojském, r.&nbsp;1758 svoboden zemřel. Ostatní tři, majestátem ze dne 26.&nbsp;čna 1761 povýšeni do panského stavu království Českého starožitných rodů. Jozef byl při korunování r.&nbsp;1743 jakožto jeden z&nbsp;dědičných úředníkův a&nbsp;měl potomstvo. Bratr jeho Jan František sloužil v&nbsp;dragounském pluku hr. Koharyho a&nbsp;zemřel r.&nbsp;1771 bez dědicův. Jan, nejmladší z&nbsp;bratří, zdědil statek Skalku&nbsp;a, ač byl dvakráte ženat, synův neměl. Zemřel r.&nbsp;1798 v&nbsp;Praze, odkázav Skalku vnuku svého bratra. Josef (†&nbsp;1786) zůstavil jediného syna {{Prostrkaně|Františka}}, jenž byl rytmistrem. Tohoto syn byl {{Prostrkaně|Vojtěch}} (*&nbsp;1778), jenž zdědil r.&nbsp;1798 Skalku (kterou r.&nbsp;1800 prodal) a&nbsp;před tím (1791) Maštov s&nbsp;Vilémovem, který byl nápadním statkem v&nbsp;rodě Golčovském a&nbsp;podle pořízení Jana Františka z&nbsp;Golče (1752), bratra prabáby Vojtěchovy, měl spadnouti na její potomstvo. K&nbsp;tomu koupil (1808) Libědice (†&nbsp;20.&nbsp;říj. 1827, 1.&nbsp;manž. Marie Přichovská, †&nbsp;1805). Dcery Marie, manž. Arnošta z&nbsp;Thunu, Jozefína (od r.&nbsp;1825 první manž. Leopolda hr. z&nbsp;Thunu, †&nbsp;1827), Eliška, od r.&nbsp;1829 druhá manž. téhož pána, dědily Benátky po vymření rodu Přichovského a&nbsp;dostaly se skrze ně do rodu hrabat z&nbsp;Thunu. {{Prostrkaně|Vojtěch}}, nejstarší syn Vojtěchův (*&nbsp;1806), koupil r.&nbsp;1841 statky Zahrádku a&nbsp;Chlum a&nbsp;později držel Červ. Hrádek u&nbsp;Sedlčan (†&nbsp;1893, manž. Valburga z&nbsp;Reicenšteina, †&nbsp;1892). Synové jeho jsou Zdeněk, František, Vojtěch a&nbsp;Jan. {{Prostrkaně|František}}, druhý syn Vojtěchův (*&nbsp;1810), držel Červ. Hrádek a&nbsp;Kosovou Horu a&nbsp;byl doživotním členem panské sněmovny (†&nbsp;1879). Bratr jeho {{Prostrkaně|Jan}} (*&nbsp;1813&nbsp;— †&nbsp;1853) byl c.&nbsp;k. majorem ve vojště. Nejmladší syn Vojtěchův {{Prostrkaně|Karel Hugo}} (*&nbsp;1815), c.&nbsp;k.&nbsp;rytmistr, držel Krupou a&nbsp;Olešnou (u&nbsp;Něm. Brodu). ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní v Ottově slovníku naučném]] fov4i1y2tr9b5fnxbfrbgsj5md53xov 0 31297 324356 277874 2026-04-24T12:56:25Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324356 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladotice | PŘEDCHOZÍ = Mladota ze Solopisk | DALŠÍ = Mladoušov }} {{Textinfo | TITULEK = Mladotice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;452. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mladotice | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Mladotice (Drhovle)|Mladotice (Drhovle)]], [[w:Mladotice (Kraselov)|Mladotice (Kraselov)]], [[w:Mladotice (okres Plzeň-sever)|Mladotice (okres Plzeň-sever)]], [[w:Mladotice (Ronov nad Doubravou)|Mladotice (Ronov nad Doubravou)]], [[w:Mladotice (Strážov)|Mladotice (Strážov)]] }} {{Forma|proza}} '''Mladotice: 1) M.,''' ves v&nbsp;Čechách na Doubravce, hejtm. a&nbsp;okr. Čáslav, fara a&nbsp;pš. Ronov; 53&nbsp;d., 327&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), nadač. dvůr fondu hr.&nbsp;Millesima, myslivna, mlýn.&nbsp;— '''2)&nbsp;M.,''' víska&nbsp;t., hejtm. a&nbsp;okr. Klatovy, fara a&nbsp;pošta Čachrov; 6&nbsp;d., 8&nbsp;obyv.&nbsp;č., 28&nbsp;n. (1890).&nbsp;— '''3)&nbsp;M.,''' chybně {{Prostrkaně|Mláce}}, ves&nbsp;t. při rybníku téhož jm., stanice c.&nbsp;k.&nbsp;rak. státních drah Plzeň–Žatec a&nbsp;Rakovník–Mladotice, hejtm. a&nbsp;okr. Kralovice, fara Stradiště, pš.&nbsp;Plasy; 34&nbsp;d., 374&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), mešní kaple, 2tř.&nbsp;šk., dva mlýny, popl. dvůr a&nbsp;myslivna. R.&nbsp;1193 připomíná se při klášteru plaském.&nbsp;— '''4)&nbsp;M.,''' ves&nbsp;t., hejtm. a&nbsp;okr. Písek, fara a&nbsp;pošta Čížová; 42&nbsp;d., 242&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), část vsi {{Prostrkaně|Mlaky}}; 16&nbsp;d., 98&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890).&nbsp;— '''5)&nbsp;M.,''' ves&nbsp;t., hejtm. a&nbsp;pš. Strakonice, okres Volyně, fara Krasilov; 55&nbsp;d., 364&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890).&nbsp;— '''6)&nbsp;M.,''' ves tamtéž v&nbsp;okr. planickém, v.&nbsp;[[../Klementice|{{Prostrkaně|Klementice}}]]&nbsp;1). '''7) M.,''' ves na Moravě, hejtm. Uher. Brod, okr. Valaš. Klobouky, fara a&nbsp;pošta Hrádek; 111&nbsp;d., 583&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), 3tř.&nbsp;šk. a&nbsp;samota Trhanec. Alod. statek jest majetkem Arnošta sv.&nbsp;p.&nbsp;Lederera. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Chrudim v Ottově slovníku naučném|Mladotice]] [[Kategorie:Sídla v okrese Písek v Ottově slovníku naučném|Mladotice]] [[Kategorie:Sídla v okrese Plzeň-sever v Ottově slovníku naučném|Mladotice]] [[Kategorie:Sídla v okrese Strakonice v Ottově slovníku naučném|Mladotice]] [[Kategorie:Sídla v okrese Klatovy v Ottově slovníku naučném|Mladotice]] 0uveyok90xp40td1ajphxgx38kpz753 0 31301 324357 73562 2026-04-24T12:56:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324357 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mladvaněk | PŘEDCHOZÍ = Mladovidy | DALŠÍ = Mlaka }} {{Textinfo | TITULEK = Mladvaněk | AUTOR = [[Autor:Josef Teige|Josef Teige]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;452–453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mladvaněk,''' vlastně {{Prostrkaně|Václav z&nbsp;Rachmanova}}, jehož původu neznáme, jeden z&nbsp;četných hejtmanů žoldnéřů českých, zaměstnaných v&nbsp;Uhrách a&nbsp;Rakousích. Jmenovitě v&nbsp;l.&nbsp;1451—60 pleně ohrožoval krajinu mezi Vídní a&nbsp;Prešpurkem. Na hradě svém Najbachu (nyní zašlém) vedl knížecí dvůr. Když ve sporu o&nbsp;dědictví celské Jan Vítovec obsadil Celi a&nbsp;dvořanstvo císaře Bedřicha&nbsp;III. zajal (1457), byl mezi zajatými i&nbsp;'''M.''', který odveden pak na pevný hrad Krepinu v&nbsp;Záhoří. Po zjednání míru podrobil se '''M.''' králi Ladislavovi. Rok po tom (1458) lstí poražen byl na loupežné výpravě arciknížetem Albrechtem, při čemž něco lidu jeho zjímáno a&nbsp;utopeno nebo pověšeno. V&nbsp;půtce Václava, knížete z&nbsp;Ostrova, s&nbsp;Prešpurčany, kde Václav byl zajat, zaručil se '''M.''' za něho (1460) a&nbsp;svoje stížnosti s&nbsp;nimi vznesl na hraběte Zikmunda ze sv.&nbsp;Jiří jako rozhodce. K&nbsp;ustanovenému roku však státi nemohl, i&nbsp;dal se zastupovati hejtmanem svým Mikulášem Trčkou z&nbsp;Křižanova. (Viz o&nbsp;tom korrespondenci jeho českou v&nbsp;»Archivu českém«, sv.&nbsp;IV., str.&nbsp;334 a&nbsp;sl.) Brzy po podrobení svém cís. Bedřichovi&nbsp;III. zahynul po těžkém poranění. V&nbsp;pramenech uvádí se zkomoleně: {{Prostrkaně|Ladwenko von Rochnaw}} neb jen {{Prostrkaně|Bengel von Ruchenaw}}.&nbsp;— Srov. Cillier Chronik (vyd. Kronesovo). ''[[Autor:Josef Teige|JTe.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] fk2xpj5utdmjvtu0szvsv6oma9ett0a 0 31305 324358 73598 2026-04-24T12:56:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324358 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlat | PŘEDCHOZÍ = Mlaky | DALŠÍ = Mlatcova }} {{Textinfo | TITULEK = Mlat | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlat,''' {{Prostrkaně|kladivo válečné}}, hrubá těžká zbraň, v&nbsp;nejstarších dobách z&nbsp;kamene, později kovová, a&nbsp;to bronzová, pak železná. Ve středověku Slované mnoho užívali '''m'''-ů, jež v&nbsp;XV.&nbsp;stol. si oblibovali zvl.&nbsp;jezdci; ale i&nbsp;pěšáci bojovali '''m'''-y, jimiž rozbíjeli rytířům pláty na prsou. R.&nbsp;1381 vzbouření měšťané pařížští stali se pověstnými svými '''m'''-y, nabitými na dlouhých topořištích. Později '''m.''' ustoupil {{Prostrkaně|palcátu}}.&nbsp;— [[Autor:Zikmund Winter|Z.&nbsp;Winter]], Dějiny kroje v&nbsp;zemích českých, II., str.&nbsp;279. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zbraně v Ottově slovníku naučném]] cmzl9cg4w8ka919mqh1ila9l20wsxvq 0 31307 324366 73715 2026-04-24T12:56:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324366 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlátek | PŘEDCHOZÍ = Mlatcova | DALŠÍ = Mlátičky }} {{Textinfo | TITULEK = Mlátek | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlátek''' v. [[../Hornictví|Hornictví]], str. 594&nbsp;''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] tpwj2y9vva9xi5ehlv4oi1t3e8209ei 0 31308 324367 73714 2026-04-24T12:56:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324367 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlátičky | PŘEDCHOZÍ = Mlátek | DALŠÍ = Mláto }} {{Textinfo | TITULEK = Mlátičky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlátička }} {{Forma|proza}} '''Mlátičky''' v. [[../Hospodářské stroje|Hospodářské stroje]], str. 662&nbsp;''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] 0qbe5l7dupjomxd8o0p0behaw9np41l 0 31309 324368 73594 2026-04-24T12:56:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324368 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mláto | PŘEDCHOZÍ = Mlátičky | DALŠÍ = Mlava }} {{Textinfo | TITULEK = Mláto | AUTOR = [[Autor:František Chodounský|František Chodounský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mláto }} {{Forma|proza}} '''Mláto''' nalézáme po várce v&nbsp;kádi jalové jako zbývající pevné součástky použitého sypání a&nbsp;připadá na 100&nbsp;''kg'' sladu 125 až 130&nbsp;''kg'' čerstvého '''m'''-ta s&nbsp;75 až 80% vláhy. Součástky sušiny '''m'''-ta jsou: cellulosa, škrob (tohoto dle hodnoty sladu a&nbsp;práce ve várně více neb méně), něco cukru a&nbsp;dextrinu, proteinové látky, tuk, kyseliny a&nbsp;popeliny. Složení čerstvého '''m'''-ta prokazuje dle Grouwena poměr výživný, že rovná se 1&nbsp;''kg'' sena střed. jakosti 2—3&nbsp;''kg'' '''m'''-ta. '''M.'''&nbsp;cení se jako výtečné krmivo pro hovězí a&nbsp;vepřový dobytek, u&nbsp;krav podporuje vylučování mléka. Čerstvé '''m.''' podléhá svou podstatou snadno rozkladům (zapaří se, hnije), i&nbsp;poslouží dobře, když '''m.''' v&nbsp;jímkách vyzděných neb v&nbsp;kádích náležitě upěchujeme a&nbsp;přikryjeme vrstvou země neb hlíny. Dnes účelné soustavy sušáren (Otty, Henckeho, Heckinga), parou nebo přímým topením, dovolují, aby úsporným odsušením stalo se '''m.''' schopným uložení a&nbsp;zasílání, ničeho na hodnotě netratíc. Ze 100&nbsp;''kg'' čerstvého '''m'''-ta zbývá asi 23^·8&nbsp;''kg'' suchého (vyzískáme-li 125&nbsp;''kg'' čerstv. '''m'''-ta ze 100&nbsp;''kg'' sladu, připadá na 30&nbsp;''kg'' suchého). Rozbor '''m'''-ta čerstvého a&nbsp;téhož suchého (dle {{Prostrkaně|Jar.&nbsp;Šuly}}) podává nám obraz složení: čerstvé '''m.''' vláhy 78^·22, proteinu zhruba 4^·99, tuku 1^·89; suché '''m.''' vláhy 10^·84, proteinu zhruba 20^·11, tuku 8^·35; čerstvé '''m.''' bezdusíkatých extraktivních látek 9^·98, vlákna z&nbsp;hruba 4^·02, popelu 0^·90; suché '''m.''' bezdusíkatých extraktivních látek 39^·78, vlákna z&nbsp;hruba 16^·93, popelu 3^·99. ''[[Autor:František Chodounský|Chý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zemědělství v Ottově slovníku naučném]] hob7ny6c98woqxamxgo7fv52yuk2e0p 0 31311 324359 73593 2026-04-24T12:56:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324359 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlava | PŘEDCHOZÍ = Mláto | DALŠÍ = Mlází }} {{Textinfo | TITULEK = Mlava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlava: 1) M.''' (rus. Млава, pol. ''Mława''), új.&nbsp;m. v&nbsp;rus. gubernii plocké,{{Redakční poznámka|Dnes v&nbsp;Polsku.}} na ř.&nbsp;Mlavce, 11&nbsp;''km'' od prus. hranic, na dráze '''M.'''–Varšava, má 11.211&nbsp;ob., 2&nbsp;kostely katol., 1&nbsp;pravosl. a&nbsp;1&nbsp;evang., synagogu, nemocnici, chudobinec, reálnou a&nbsp;2třídní chlapeckou školu, evang., židovskou a&nbsp;farní školu a&nbsp;2&nbsp;školy obecné, továrnu na hospodářské stroje a&nbsp;minerální vody, parní mlýn, olejnu, jirchárnu a&nbsp;mydlárnu, čilý obchod s&nbsp;obilím, pro které jest zde elevátor. '''M.'''&nbsp;byla založena r.&nbsp;1429 mazovským knížetem Zemovitem.&nbsp;— {{Prostrkaně|Mlavský újezd}} leží na s.&nbsp;gubernie při hranici pruské, má 1487^·6&nbsp;''km''² a&nbsp;72.872 ob., kteří provozují orbu (zvl. brambory) a&nbsp;nepatrný průmysl. '''2) M.,''', řeka v&nbsp;srb. kraji požarevackém, vzniká v&nbsp;krajině Omolji, teče souběžně s&nbsp;Moravou k&nbsp;sz. a&nbsp;vlévá se s&nbsp;prava do Dunaje vsv. od Semendrije.&nbsp;— {{Prostrkaně|Okres mlavský}} má 45.468&nbsp;ob. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Sídla v Rusku v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Geografie Srbska v Ottově slovníku naučném]] 1dpld75zy5sym4td8pvusaj8h7sk9ty 0 31313 324370 162245 2026-04-24T12:56:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324370 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlází | PŘEDCHOZÍ = Mlava | DALŠÍ = Mlazice }} {{Textinfo | TITULEK = Mlází | AUTOR = [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n482/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlází,''' {{Prostrkaně|mlazina}}, lesní porost mladistvý, který po úplném zalesnění pozemku začíná se zapojovati a&nbsp;pak až asi do 15&nbsp;roků jeho věku. ''[[Autor:Josef V. Černý|črn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Lesnictví a myslivost v Ottově slovníku naučném|Mlází]] jpajjmllaqfeqfwqaq7sji0usxik6dn 0 31320 324369 73612 2026-04-24T12:56:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324369 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlázovský z Těšnice | PŘEDCHOZÍ = Mlázovice | DALŠÍ = Mlčechvosty }} {{Textinfo | TITULEK = Mlázovský z Těšnice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;454. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlázovští z Těšnice }} {{Forma|proza}} '''Mlázovský z Těšnice,''' příjmení staročeské rodiny vladycké, jejíž někteří členové měli příjmení {{Prostrkaně|Bleh}} (v. [[../Blehové|{{Prostrkaně|Blehové}}]]). {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] 3lmrjmub4jadmo5omfv2xww6v8sed13 0 31322 324383 145679 2026-04-24T12:56:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324383 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlčoch | PŘEDCHOZÍ = Mlčechvosty | DALŠÍ = Mlecí řízení }} {{Textinfo | TITULEK = Mlčoch | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;454–455. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Melichar Mlčoch]] | WIKIPEDIA-HESLO = Melchior Mlčoch }} {{Forma|proza}} '''Mlčoch,''' {{Prostrkaně|Melichar}}, Monsignore, zasloužilý badatel moravský na poli biblickém (*&nbsp;6.&nbsp;led. 1833 v&nbsp;Kladkách na Moravě). Studoval na něm. gymnasiích v&nbsp;Mor. Třebové (1845—1850) a&nbsp;pak v&nbsp;Olomouci (1851—1852), v&nbsp;tomto městě i&nbsp;bohosloví. Byv r.&nbsp;1856 vysvěcen na kněžství působil v&nbsp;duchovní správě na různých místech, posléze v&nbsp;Charvátech u&nbsp;Olomouce. Zde sepsal k&nbsp;vyzvání monografii ''Charvatská fara a&nbsp;kostel'', jíž použil prof. M.&nbsp;Procházka valnou měrou pro svůj Život blahosl. Jana Sarkandra. V&nbsp;Charvatech seznámil se i&nbsp;s&nbsp;prof. Sušilem. Roku 1860 byl promovován za doktora theologie. Aby vzdělal se důkladněji ve St.&nbsp;Zákoně a nářečích semitských, k&nbsp;návrhu arcibiskupa Fürstenberka povolán byl na podzim roku 1861 do ústavu pro vyšší vzdělání kněží ve Vídni u&nbsp;sv.&nbsp;Augustina, kde pod vedením prof.&nbsp;Daňka a&nbsp;zvl. Čecha dra Jos. Vitvara, prof. vyšší exegese a&nbsp;semitských nářečí na universitě a&nbsp;prozat. ředitele ve Frintaneu, prodlel plný rok. V&nbsp;l.&nbsp;1862—69 byl ředitelem a&nbsp;katechetou na hl. nižší reálce v&nbsp;Prostějově, r.&nbsp;1869 jmenován řádným professorem biblického studia starozák. v&nbsp;Olomouci a&nbsp;r.&nbsp;1900 sídelním kanovníkem. R.&nbsp;1883 stal se rytířem řádu Božího hrobu, r.&nbsp;1888 jmenován čestným radou arcib. konsistoře v&nbsp;Olomouci, r.&nbsp;1892 za vydání Žaltáře čestným kaplanem Lva&nbsp;XIII., r.&nbsp;1894 skutečným radou kníž. bisk. vratislavského a&nbsp;r.&nbsp;1897 skutečným radou arcib. olomouckého a&nbsp;přísedícím kníž. arcib. konsistoře, r.&nbsp;1898 vládním radou, r.&nbsp;1900 členem c.&nbsp;k.&nbsp;zemské školní rady pro Moravu. '''M.''' jest z&nbsp;nejzasloužilejších kněží českoslovanských, na Moravě pak řadí se po bok jménům nejvíce vynikajícím. Vyvinul blahodárnou činnost vědeckou i&nbsp;vlasteneckou. Učitelskou činnost zahájil '''M.''' 30.&nbsp;dub. r.&nbsp;1869 přednáškou ''o&nbsp;nářečí syrském a&nbsp;chaldejském''. Již zde osvědčil se vyškoleným odborníkem, právě tak jako ve svých přednáškách o&nbsp;jazyce hebrejském, jehož studiu věnoval vždy péči velikou. Vycházel tu z&nbsp;názoru, zajisté správného, že bez znalosti hebrejštiny je nemožným nejen studium Starého zákona, ale i&nbsp;vystižení správného a&nbsp;úplného smyslu Vulgaty právě tak, jako původního hellénistického textu Nového zákona, jehož pisatelé, píšíce hellénisticky, myslili hebrejsky. Jeho ''Mluvnice jazyka hebrejského'' (autograf. vyd. v&nbsp;Olomouci 1884, po druhé 1899) přihlíží s&nbsp;tohoto stanoviska v&nbsp;části syntaktické pečlivě k&nbsp;tomu, jak překládá Vulgata a&nbsp;jak tudíž zase jest správně překládati latinský text Vulgaty se zřetelem na hebrejský originál, všímajíc si současně i&nbsp;českých překladů bible Králické, Procházkova, Draského a&nbsp;Frenclova. Zmínky zaslouží po prvé u&nbsp;'''M'''-a se vyskytující česká terminologie. Doplňkem grammatiky a&nbsp;úvodem do četby textu hebrejského jsou rovněž autografované ''Radices ad Genesim c.&nbsp;I.–IX. et Psalm.&nbsp;I.—5.'' (t., 1877 a&nbsp;1882). Parallelně s&nbsp;jazykem pěstoval i&nbsp;starovědu biblickou, by žáci jeho, budoucí kněží, správně poučeni jsouce nevnášeli do dob biblických názory, způsoby a&nbsp;zvyky krajův našich a&nbsp;doby moderní. Původně latinská ''Succincta Archaeologia biblica secundum academicas praelectiones'' (1870 a&nbsp;1876, s&nbsp;20&nbsp;přílohami obrazovými), později i&nbsp;česká ''Starověda biblická'' (1881 a 1883, 300&nbsp;stran a&nbsp;36&nbsp;listů vyobrazení), obě autografické, vydána konečně v&nbsp;nové úpravě i&nbsp;tiskem nákladem dědictví sv.&nbsp;Prokopa jako ''Starověda biblická'' (Praha, 1888, 36&nbsp;listů vyobrazení). K&nbsp;pracím o&nbsp;hebrejštině i&nbsp;archaeologii biblické přidružily se i&nbsp;práce o&nbsp;bibli jako celku a&nbsp;o&nbsp;jejích částech jednotlivých. Vedle souborného úvodu do knih St.&nbsp;zákona: ''Introductio in libros sacros Veteris Testamenti'' (Olomouc, 1871, 1885, 1896, vesměs autograficky) spadají sem: ''Exegesis catholica respectu habito scientiarum naturalium nec non sensus historici adversariorum'' (XXXI.&nbsp;Genesis, I.—V., 1871; I.—IX., 1879; I.—X., 1895, 254&nbsp;str.), i&nbsp;česky jako: ''První knihy Mojžíšovy hlava&nbsp;I.–IX. čili zpráva Mojžíšova o&nbsp;stvoření světa a&nbsp;o&nbsp;dějinách pravěku lidského až do smrti Noachovy, t.&nbsp;j. od r.&nbsp;1—2006'' (t., 1888); překlad ''Pláče Jeremiáše proroka'' (»Kazatel«, III., č.&nbsp;2.) a&nbsp;''Řeči proroka Jeremiáše proti lžiprorokům'' (Jerem., 23, 9—36, t.) jako ukázka k&nbsp;tisku připraveného ''proroctví Jeremiášova''. Zamilovaným oborem práce '''M'''-ovy jsou ''Žalmy''. '''M.'''&nbsp;studoval stejně důkladně text hebrejský jako latinský (Vulgaty), poslední hlavně, by dovodil jeho povahu jako slovného překladu z&nbsp;řeckého textu Septuaginty, který sám jest slovným překladem textu hebrejského. Výsledkem studií '''M.'''-ových byl tu nejprve latinský překlad žalmů dle textu hebrejského jako ''Psalterium&nbsp;I.'' (autograf z&nbsp;r.&nbsp;1886), k&nbsp;němuž jako čásť&nbsp;II. připojil studii ''o&nbsp;povaze latinského překladu Vulgaty'' (autogr.&nbsp;t., 1887). Současně vydal i&nbsp;autograf českého překladu z&nbsp;textu hebrejského jako ''Žaltář čili kniha Žalmů'' (t., 1886, po druhé 1892). K&nbsp;tisku připravil i&nbsp;''Český překl. Žalmů dle lat. církevní Vulgaty'', jehož ukázky uveřejnil ve »Vlasti« r.&nbsp;1894 (Žalm&nbsp;17) a&nbsp;v&nbsp;»Kazateli« roku 1894 (Žalmy kající). Výsledky, k&nbsp;nimž dospěl v&nbsp;uvedených pracích, shrnul pak v&nbsp;obsáhlém díle ''Psalterium seu Liber Psalmorum juxta Vulgatam latinam et versionem textus originalis hebraici cum notis introductionalibus et cum argumentis exegeticis, quibus harmonia utriusque versionis demonstratur'' (t., 1890, 518&nbsp;str.), jež doznalo daleko široko plného uznání kruhů církevních. Doplňkem jeho jest jiné dílo: ''Psalmi latinae Vulgatae, eorum sonus et sensus literalis'' (t., 1898), v&nbsp;němž vedle znění latinské Vulgaty podává se parallelně přesné znění téže Vulgaty latinou klassickou. '''M.'''&nbsp;dospěl dílem tímto k&nbsp;cíli,&nbsp;jejž si při studiu Žalmů vytkl, totiž umožniti pořízení srozumitelných a&nbsp;jasných překladů Žalmů do kteréhokoli jazyka dle církevní latinské Vulgaty. Svrchu uvedený ''Český překlad Žalmu dle lat. círk. Vulgaty'' je příkladem toho pro češtinu. V&nbsp;rukopise má '''M.''' překlad velké části bible (''Proroctví Isaiášovo'', ''Jeremiášovo'', ''Baruchovo'', ''Aggeovo'', ''Knihu Jóbovu'', ''Ruth'', ''Esther'', ''Genesis'' a j.). Jako opravdový, odborně co nejdůkladněji vzdělaný repraesentant biblického studia St. zákona byl by '''M.''' nad jiné povolán poříditi národu českému překlad St.&nbsp;zákona z&nbsp;textu původního, jakého se literatuře české posud nedostává. Ze žáků '''M'''-ových uvádíme prof. J.&nbsp;Kachníka a&nbsp;cestovatele A.&nbsp;Musila. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní v Ottově slovníku naučném|Mlčoch]] o5ccy318fkbaihdq1n14kxc28jop71i 0 31323 324360 73616 2026-04-24T12:56:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324360 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlecí řízení | PŘEDCHOZÍ = Mlčoch | DALŠÍ = Mléčí }} {{Textinfo | TITULEK = Mlecí řízení | AUTOR = [[Autor:Josef Gruber|Josef Gruber]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;455. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlecí řízení.''' Ve státech s&nbsp;ochrannými cly obilními, ceny obilní v&nbsp;zemi zvyšujícími a&nbsp;tudíž export obilní a&nbsp;mouční znesnadňujícími, poskytuje se k&nbsp;usnadnění vývozu mlýnských výrobků do ciziny mlýnům výhoda, že mohou dovážeti cizozemské obilí beze cla s&nbsp;podmínkou, že mouka z&nbsp;něho vyrobená bude v&nbsp;určité době opět přes hranice vyvezena. Tato výhoda, obecně '''m.&nbsp;ř.''' (Mahlverkehr) zvaná, liší se od ostatních druhů řízení zušlechťovacího (appreturního) tím, že bývá při ní odstraněn jinak přísně žádaný průkaz o&nbsp;totožnosti vyvezeného produktu s&nbsp;dovezenou surovinou a&nbsp;že stačí, vyveze-li se za určité množství dovezeného obilí v&nbsp;určité době opět přiměřené množství mlýnských výrobků. Ve Francii vydávají se dokonce vývozcům poukázky (''acquits à&nbsp;caution''), na jichž základě mohou opět dovážeti výcelně přiměřené množství stejného druhu obilí. Totéž provedeno r.&nbsp;1894 v&nbsp;Německu, kde exportéři východopruští vyvážejí obilí po moři do ciziny, dostávajíce za každé vyvezené množství certifikáty, opravňující k&nbsp;bezcelnému dovozu poměrného množství obilí z&nbsp;ciziny, jež pak prodávají importérům přístavů a&nbsp;průmyslových středisk západoněmeckých, ovšem za ceny o&nbsp;něco nižší, než činí clo obilní, čímž se průmyslovým krajům usnadňuje odebírání levnějšího obilí cizozemského. V&nbsp;Rakousko-Uhersku bylo '''m.&nbsp;ř.''' zavedeno bez průkazu identity minist. naříz. z&nbsp;29.&nbsp;květ. r.&nbsp;1882, č.&nbsp;50 ř.&nbsp;zák. současně s&nbsp;ochrannými cly obilními v&nbsp;ten způsob, že pro vývoz mouky dána lhůta 12&nbsp;měsíců, za každých 70&nbsp;''kg'' vyvezené mouky bylo lze dovézti beze cla 100&nbsp;''kg'' pšenice. '''M.&nbsp;ř.''' toto v&nbsp;polovině let 90tých prohlašováno u&nbsp;nás neprávem za výhradný monopol velkomlýnův uherských, jednu z&nbsp;hlavních příčin nebezpečné soutěže mlýnských výrobkův uherských v&nbsp;Předlitavsku, i&nbsp;bylo k&nbsp;agitaci v&nbsp;kruzích mlynářských a&nbsp;zemědělských vzbuzené min. nař. z&nbsp;6.&nbsp;led. r.&nbsp;1896 značně obmezeno a&nbsp;dnem 1.&nbsp;led. r.&nbsp;1900 úplně zrušeno. Účinkův tohoto zrušení na mlýnský průmysl uherský i&nbsp;předlitavský dnes nelze ještě posouditi. ''[[Autor:Josef Gruber|Gbr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Ekonomika v Ottově slovníku naučném]] 13ixeq1764jae8kl6on09k0v9pdiad8 0 31324 324379 73619 2026-04-24T12:56:42Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324379 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléčí | PŘEDCHOZÍ = Mlecí řízení | DALŠÍ = Mlečice }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčí | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;455. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mléčí''' v. [[../Chylus|{{Prostrkaně|Chylus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]] o4sx2sp9698d15saaydh0rb5xctgle9 0 31326 324375 73623 2026-04-24T12:56:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324375 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléčná dráha | PŘEDCHOZÍ = Mlečice | DALŠÍ = Mléčná kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčná dráha | AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;455–456. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Galaxie Mléčná dráha }} {{Forma|proza}} '''Mléčná dráha''' (řec. ''γαλαξίας'', od ''γάλα''&nbsp;= mléko) jest pás bíle se třpytící a&nbsp;nebeskou kouli na dvě nestejné části dělící, jejichž povrchy mají se k&nbsp;sobě asi jako&nbsp;8:9. Celkem má podobu hlavního kruhu, jehož severní pol jest blízko kštic Bereniky (rektascense 12^h 38^m, deklin. +31¹/₂°) a&nbsp;jižní pól mezi Foenixem a&nbsp;Velrybou. Hlavní směr '''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy slove {{Prostrkaně|galaktický rovník}}, který protíná rovník nebeský pod úhlem asi 63° dvakrát: po prvé mezi Prokyonem a&nbsp;Siriem, po druhé v&nbsp;Antinou (Orlu; v.&nbsp;mapy sev. a&nbsp;již. nebe při čl.&nbsp;[[../Hvězdoznalství|{{Prostrkaně|Hvězdoznalství}}]]). U&nbsp;nás nevidíme arci nikdy celého kruhu, nýbrž jen čásť, kdežto ostatní kus zakrývá nám země. Teprve na rovníku jeví se '''m.&nbsp;d.''' jako uzavřený kruh v&nbsp;celé kráse. Jas '''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy způsoben jest nesčetnými, od země velmi vzdálenými hvězdami, které jsou v&nbsp;tomto pásu nejhustěji nakupeny. Pás ten není ostře ohraničen, není všude stejně široký a&nbsp;jeví se oku pozorovatele též dle okolností různě širokým. '''M.&nbsp;d.''' protíná ekliptiku u&nbsp;Blíženců, vine se dále souhvězdími Persea, Kassiopeje, Labuti, Lišky se Šípem, Orla s&nbsp;Antinoem, Štítu Sobieského, Střelce, Jižní Koruny, Oltáře, Centaura, Lodi Argo, Velkého Psa, Jednorožce. Jako šířka jest i&nbsp;lesk na různých místech rozdílný; pozoruhodno jest však, že zároveň se šíří i&nbsp;lesku přibývá. Nejširší jest pás mezi Hadonošem a&nbsp;Antinoem, nejužší pod Jižním Křížem. Nejjasnější místo '''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy jest na již. nebi mezi Oltářem, Štírem, Střelcem a&nbsp;Hadonošem, po něm pak na sev. nebi bohatá hvězdami končina v&nbsp;Orlu a&nbsp;Labuti, kde '''m.&nbsp;d.''' se dělí. Nejméně třpytí se v&nbsp;Jednorožci a&nbsp;v&nbsp;Perseu. Jen asi na ²/₅&nbsp;délky jest '''m.&nbsp;d.''' nerozdělena, hlavní rozdělení nastává u&nbsp;α&nbsp;Centaura a&nbsp;dosahuje Labuti. Také u&nbsp;Velkého Psa dělí se '''m.&nbsp;d.''', jakož i&nbsp;mezi Křížem a&nbsp;Centaurem. Není snadno přesně '''m'''-nou&nbsp;'''d'''-hu ohraničiti a&nbsp;zobraziti. Pokusili se o&nbsp;to Heis, Houzeau, Klein, Böddiker a&nbsp;Easton na severu, a&nbsp;to pouhým okem, na jihu Russel a&nbsp;Barnard fotografií. Již Démokrit a&nbsp;Manilius vyslovili se, že jas '''m'''-né '''d'''-hy pochází od nesčetných hvězd, avšak teprve Galilei to potvrdil r.&nbsp;1610 pozorováním pomocí dalekohledu. Pozdější pozorování velkými dalekohledy dokázalo, že jas pochází jen od hvězdiček hustě u&nbsp;sebe se nalézajících, nikoli od mlhovin, jichž má '''m.&nbsp;d.''' po skrovnu. O&nbsp;tom, jak vysvětliti tvar '''m'''-né '''d'''-hy, který je na první pohled velmi složitý, vyslovena byla rozličná mínění; ale otázka ta není dosud konečně vyřízena; souvisíť s&nbsp;otázkou o&nbsp;uspořádání viditelného všehomíra. O&nbsp;této otázce podává Newton tento pravděpodobný náhled: Většina hvězd, tvořících soustavu hvězdnou, jest ve všech směrech rozdělena v&nbsp;rozsáhlé rovině nebo poblíže ní. Tuto rovinu určuje '''m.&nbsp;d.''' a&nbsp;velká většina hvězd je takto rozložena v&nbsp;prostoru tvaru kulatého a&nbsp;poměrně plochého terče. Jiní vidí v&nbsp;celé té soustavě hvězdné tvar ploché čočky nebo tělesa kruhovitého, plochého asi jako prstencovitá mlhovina v&nbsp;Lýře, neb i&nbsp;tvar dvou protínajících se těles kruhovitých a&nbsp;tvar velmi ploché závitnice atd. Tvary ty shledáváme u&nbsp;mlhovin a&nbsp;hvězdokup. Tolik jest však jisto, že asi uprostřed této ohromné soustavy hvězdné nalézá se naše slunce. Rozsáhlý úzký pás, kde jsou hvězdy nejhustěji nakupeny, označujeme názvem {{Prostrkaně|rovina galaktická}} nebo '''m.&nbsp;d.''' Po obou stranách '''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy jsou hvězdy více od sebe vzdáleny; počtu jejich ubývá k&nbsp;pólům. Po obou stranách '''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy jest krajina mlhovin. Na otázku, je-li snad '''m.&nbsp;d.''' se vším, co objímá, jedinou soustavou a&nbsp;je-li takových soustav více, jsou-li nejvzdálenější mlhoviny také takové soustavy ('''m'''-né&nbsp;'''d'''-hy), lze odpověděti, že je to sice možno, ale že uspořádání hvězdokup a&nbsp;rozlišitelných mlhovin mluví proti tomu.&nbsp;— Srv.&nbsp;[[Autor:Gustav Gruss|Gruss]], Z&nbsp;říše hvězd, str.&nbsp;756 a&nbsp;n. ''[[Autor:Václav Rosický|VRý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] atk9bdp0i5ek3v24r2wxaatze4wxr1l 0 31327 324376 73625 2026-04-24T12:56:40Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324376 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléčná kyselina | PŘEDCHOZÍ = Mléčná dráha | DALŠÍ = Mléčné kvašení }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčná kyselina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;456. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n486/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kyselina mléčná }} {{Forma|proza}} '''Mléčná kyselina''' ''C₃H₆O₃'' jest chemikům známa dvojí. Opticky nečinná vzniká z&nbsp;cukrů obyčejným kvašením mléčným, a&nbsp;sice z&nbsp;cukru mléčného, třtinového i&nbsp;hroznového. Kyselina ta syrupovitá (vzácně krystallická) je v&nbsp;kyselém zelí, okurkách i&nbsp;ve šťávě žaludkové. Sůl její strychninovou lze rozštěpiti ve dvě formy: v&nbsp;pravou (na pravo otáčející) i&nbsp;levou (v&nbsp;levo točící) '''m'''-nou&nbsp;'''k'''-nu. Tyto kyseliny vznikají, kvasíme-li cukry {{Prostrkaně|čistými}} kulturami určitých mikrobů, mimo to nalezeny jsou v&nbsp;moku svalovém, v&nbsp;krvi člověka i&nbsp;zvířete, v&nbsp;moči po otravě fosforem nebo po namáhavé, dlouhé chůzi. {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] grh4dxjw6dcoapwokc5n2i0kgdhb1oz 0 31352 324377 73676 2026-04-24T12:56:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324377 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléčné kvašení | PŘEDCHOZÍ = Mléčná kyselina | DALŠÍ = Mléčný cukr }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčné kvašení | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;456. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n486/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mléčné kvašení''' v. [[../Kvašení|{{Prostrkaně|Kvašení}}]] a [[../Mléčná kyselina|{{Prostrkaně|Mléčná kyselina}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] dy6ih9lv1gsusjjoezis4dlmtndwsbt 0 31354 324378 181956 2026-04-24T12:56:41Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324378 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléčný cukr | PŘEDCHOZÍ = Mléčné kvašení | DALŠÍ = Mlejnice }} {{Textinfo | TITULEK = Mléčný cukr | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;456. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n486/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mléčný cukr''' v. [[../Cukr|{{Prostrkaně|Cukr}}]], str. 761&nbsp;''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] f8p3vas0q6qsajirz99edfjqd1dhw21 0 31359 324371 101605 2026-04-24T12:56:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324371 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlékařství | PŘEDCHOZÍ = Mlejnice | DALŠÍ = Mléko }} {{Textinfo | TITULEK = Mlékařství | AUTOR = [[Autor:Otakar Laxa|Otakar Laxa]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;456–457. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n486/mode/2up Dostupné online]. }} {{Forma|proza}} '''Mlékařství''' jest způsob chovu hovězího dobytka,… {{Trvající majetková práva|rok=2032|autor=Otakar Laxa}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zemědělství v Ottově slovníku naučném]] 3rrxh2t3gyfl3f25r9s28zc4xpqtv2d 0 31361 324372 101606 2026-04-24T12:56:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324372 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mléko | PŘEDCHOZÍ = Mlékařství | DALŠÍ = Mlékojedy }} {{Textinfo | TITULEK = Mléko | AUTOR = [[Autor:Otakar Laxa|Otakar Laxa]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;457–461. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n486/mode/2up Dostupné online]. | WIKIPEDIA-HESLO = Mléko }} {{Forma|proza}} '''Mléko''' jest výměšek prsní žlázy… {{Trvající majetková práva|rok=2032|Autor=Otakar Laxa}} '''M.''' sirné v. {{Prostrkaně|[[../Síra|Síra]]}}. '''M.''' vápenné v. {{Prostrkaně|[[../Vápenaté sloučeniny|Vápenaté sloučeniny]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] nuunxmeiipfv6k72ii8ej4fc89zrpu7 0 31362 324220 153594 2026-04-24T12:54:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324220 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Median | PŘEDCHOZÍ = Media | DALŠÍ = Medianta }} {{Textinfo | TITULEK = Median | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n10 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Median''' (z lat.), prostřední velikosti; zvl. jako formát papíru (47×63&nbsp;''cm''), dvojitý '''m.''' = 63×95&nbsp;''cm''. {{Konec formy}} 4io6erqhcjp3p2ri1fsrta1dpk50xc8 0 31364 324373 73697 2026-04-24T12:56:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324373 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlékoměr | PŘEDCHOZÍ = Mlékojedy | DALŠÍ = Mlékosrby }} {{Textinfo | TITULEK = Mlékoměr | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;461. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n492/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlékoměr''' v. [[../Galaktometr|{{Prostrkaně|Galaktometr}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] 1auff9wj5ru7nob85eiedho9m9kv21i 0 31366 324374 73699 2026-04-24T12:56:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324374 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlékotok | PŘEDCHOZÍ = Mlékosrby | DALŠÍ = Mlékovice }} {{Textinfo | TITULEK = Mlékotok | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;461. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n492/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlékotok''' viz [[../Galaktorrhoea|{{Prostrkaně|Galaktorhoea}}]].<!--Asi překlep, odkazované heslo se píše se dvěma „rr“, ale zde je jen jedno.--> {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] 4pjtqap6tac24y8z62y000dmwjgp861 0 31371 324384 73706 2026-04-24T12:56:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324384 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlět | PŘEDCHOZÍ = Mlékovidy | DALŠÍ = Mlezivo }} {{Textinfo | TITULEK = Mlět | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;461. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n492/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlět''' v. [[../Mljet|{{Prostrkaně|Mljet}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Chorvatska v Ottově slovníku naučném]] mot0lcj4fhoue9ku6a42782cu3tteaf 0 31372 324361 73707 2026-04-24T12:56:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324361 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlezivo | PŘEDCHOZÍ = Mlět | DALŠÍ = Mlha }} {{Textinfo | TITULEK = Mlezivo | AUTOR = [[Autor:Václav Rubeška|Václav Rubeška]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;461. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n492/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlezivo }} {{Forma|proza}} '''Mlezivo''' (lat. ''colostrum'') nazývá se odměšek žlaz mléčných v&nbsp;těhotenství a&nbsp;v&nbsp;prvních 2—3&nbsp;dnech po porodu. Je to syrovatečná tekutina pomíšená žlutými vločkami a&nbsp;proužky tukovými. '''M.'''&nbsp;obsahuje více tuku, mléčného cukru a&nbsp;solí než pozdější mléko a&nbsp;působí prý na rychlejší vyprázdnění obsahu střevního, tak zvané smolky, u&nbsp;novorozeněte. Od 3.—4.&nbsp;dne po porodu přestává odměšování '''m'''-va a&nbsp;začíná odměšování obyčejného, stejnoměrně bílého mléka. ''[[Autor:Václav Rubeška|Ra.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]] po5psomrjfd0955mf6ebkz389arik1j 0 31374 324362 73713 2026-04-24T12:56:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324362 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlha | PŘEDCHOZÍ = Mlezivo | DALŠÍ = Mlhové obrazy }} {{Textinfo | TITULEK = Mlha | AUTOR = [[Autor:František Augustin|František Augustin]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;462. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n494/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlha }} {{Forma|proza}} '''Mlha''' jest zhuštěná pára vodní v&nbsp;dolních vrstvách vzduchových u&nbsp;samého povrchu zemského se vyskytující. Skládá se z&nbsp;jemných kuliček vodních, jež při velkém množství kalí vzduch činíce jej neprůhledným. Příčinou mlhy bývají rozdíly mezi teplotou povrchu zemského a&nbsp;teplotou vzduchu nad ním se rozkládajícího. '''M.'''&nbsp;vzniká, bývá-li povrch zemský studenější nežli vzduch přicházející s&nbsp;ním do styku. Ochlazením pod bod rosný počne se pára ve vzduchu obsažená zhušťovati a&nbsp;se z&nbsp;něho vylučovati. Tím tvoří se '''m.''' nad povrchem zemským, když se tento za jasné oblohy a&nbsp;klidného vzduchu vyzařováním tepla do prostoru světovébo silně ochlazuje. '''M.'''&nbsp;toho druhu, jež roste z&nbsp;dola nahoru, může dosáhnouti značné výše a&nbsp;jeviti se zvláště v&nbsp;horách jako mlhové moře, v&nbsp;němž se vrcholky hor podobají ostrovům. '''M.'''&nbsp;objevuje se zvláště, když se teplý a&nbsp;vlhký vítr žene přes vychladlou zemi, jako se stává po tuhých mrazích v&nbsp;zimě a&nbsp;na jaře. Téhož původu jsou též mlhy polární, které povstávají, žene-li se tam vlhký vítr přes sníh, pak mlhy nad chladnými částmi moře, jako nad mělčinou novofoundlandskou, kde se dostávají teplé jižní větry nad moře polárními proudy silně ochlazené, pak '''m.''' kolem ledových ker, plovoucích do nižší zeměp. šířky, '''m.''' kolem vrcholků horských atd. '''M.'''&nbsp;povstává též, když naopak chladnější vzduch nemůže pojmouti veškeré páry vodní do něho z&nbsp;teplejšího povrchu zemského vstupující. Přesycením chladného vzduchu vznikají mlhy podzimní, pak mlhy nad hladinami vodními, nad bažinami, nad lukami, nad teplými prameny v&nbsp;zimě atd. Tím způsobem vysvětlují se též mlhy, jež vznikají nad teplým proudem golfovým na pobřeží anglickém, irském a&nbsp;norském, kde proudí vlažná voda. Mlhy pozorujeme častěji v&nbsp;chladnější době roční nežli v&nbsp;době teplejší. Zvláště husté a&nbsp;dlouho trvající mlhy vyskytují se u&nbsp;nás na jaře a&nbsp;na podzim; v&nbsp;létě vyskytují se mlhy po deštích a&nbsp;nad vlhkou půdou; v&nbsp;horách bývají mlhy častější než v&nbsp;nížinách. '''M.'''&nbsp;nedostavuje se tam, kde nebývá rosy a&nbsp;dešťů, jako v&nbsp;pouštích afrických a&nbsp;asijských. Tak zvaná suchá&nbsp;'''m.''' má sice podobu, nikoli však podstatu vodnaté mlhy, skládajíc se z&nbsp;pevných částic kouře a&nbsp;částic uhelných. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Meteorologie v Ottově slovníku naučném]] nh5yy88d2mrlabalt1lffwvug25aa20 0 31375 324364 73716 2026-04-24T12:56:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324364 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlhové obrazy | PŘEDCHOZÍ = Mlha | DALŠÍ = Mlhoviny }} {{Textinfo | TITULEK = Mlhové obrazy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;462. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n494/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mlhové obrazy''' v. [[../Kouzelná svítilna|{{Prostrkaně|Kouzelná svítilna}}]], str. 1010''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] 4uzgqs84bjojt3sje3ff2usq9lln5ax 0 31376 324363 162329 2026-04-24T12:56:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324363 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlhoviny | PŘEDCHOZÍ = Mlhové obrazy | DALŠÍ = Mlíčovice }} {{Textinfo | TITULEK = Mlhoviny | AUTOR = [[Autor:Vilém Julius Hauner|Vilém Julius Hauner]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = V. J. Hauner | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;462–464. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n494/mode/2up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlhovina | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Galaxie|Galaxie]] }} {{Forma|proza}} '''Mlhoviny''' (něm. ''Nebelflecke'', frc. ''nébuleuses'', lat. ''nebulae'') jsou útvary jemným mračnům neb mlhám podobné, jež se vyskytují na nebi mezi stálicemi. Již starší národové znali na obloze některá místa hustě pokrytá hvězdami, t.&nbsp;zv. [[../Hvězdokupa|{{Prostrkaně|hvězdokupy}}]] (v.&nbsp;t.), z&nbsp;nichž nejznámější jsou {{Prostrkaně|Plejady}}, ale skutečné '''m.''' v&nbsp;Evropě nebyly hrubě známy, ani Galilei o&nbsp;nich nevěděl. Teprve Šim. {{Prostrkaně|Marius}} r.&nbsp;1612 nalezl dalekohledem v&nbsp;souhvězdí Andromedině skutečnou '''m'''-nu a&nbsp;od té doby objevovány pak nové a&nbsp;nové. Ihle, Huygens, Halley, Kirch, Mairan, Le Gentil a&nbsp;hlavně Lacaille objevili množství '''m'''-in; Messier vydal první katalog o&nbsp;103&nbsp;kusech ('''m'''-in a kup) s&nbsp;popisem a&nbsp;stanovením jejich poloh (1771). Ale největší zásluhu si zjednali oba {{Prostrkaně|Herschelové}}, pozorujíce '''m.''' soustavně a&nbsp;zřídivše svá pátrání ve velkých rozměrech. Katalog W.&nbsp;Herschela z&nbsp;r.&nbsp;1786 má (i&nbsp;s&nbsp;kupami) 1000&nbsp;čísel '''m'''-in; první katalog jeho syna Johna (1833) má jich 2307, druhý (1847) 1708, a&nbsp;to jižních, a&nbsp;konečně třetí, t.&nbsp;zv.&nbsp;General Catalogue (1864), 5079. Nové vydání, obstarané Dreyerem, má 7840 mlhových předmětů. Po něm zkoumali '''m.''' lord Rosse a&nbsp;Lassel obrovskými svými teleskopy, Lamont, d’Arrest a&nbsp;v&nbsp;novější době Stephan, Common a Hough a&nbsp;Tempel. Zkoumáním povahy '''m'''-in zabývali se a&nbsp;zabývají O.&nbsp;Struve, Secchi, d’Arrest, Vogel, Huggins, Barnard, Keeler, Bigourdan, Winnecke, Holden a&nbsp;j. V&nbsp;novější době fotografie poskytla nad míru cenný prostředek ke zkoumání '''m'''-in; sbírka nejdokonalejších fotografií '''m'''-in je od Is.&nbsp;Robertsa (Photographs of Stars, Star Clusters & Nebulae; 1894, 1899, 2&nbsp;díly). Když po vynalezení dalekohledu mnohé '''m.''' se ukázaly býti skupinami hvězd a&nbsp;když, čím více se dalekohled zdokonaloval, tím více '''m'''-in se podařilo takto rozlišiti, soudilo se, že všecky '''m.''' jsou vlastně kupami a&nbsp;že toliko relativní nedostatečnost dalekohledů nás o&nbsp;tom nepoučuje. Ale vyskytla se i&nbsp;druhá domněnka, že totiž '''m.''' nejsou útvary pevné nebo kapalné, nýbrž svítivé páry. Teprve spektroskop rozhodl tuto otázku. Je-li totiž spektrum spojité, jest předmět svítivý ve stavu pevném nebo tekutém; je-li spektrum složeno z&nbsp;několika jednotlivých čar, jest předmět plynný. Huggins r.&nbsp;1864 pozoruje '''m'''-nu v&nbsp;Draku shledal, že její spektrum se skládá ze 3&nbsp;isolovaných čar; že tedy je '''m'''-na ve stavu plynném. O&nbsp;všech hvězdokupách a&nbsp;o&nbsp;mnohých dosud nerozluštěných '''m'''-nách se však ukázalo, že mají spektrum spojité, a&nbsp;naproti tomu žádná '''m'''-na se spektrem čárkovitým se nerozložila v&nbsp;dalekohledu na skupinu hvězd. Jest tedy podstatný rozdíl mezi '''m'''-nami {{Prostrkaně|vlastními}} (t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|fysickými}}) a&nbsp;{{Prostrkaně|skupinami hvězd}} ({{Prostrkaně|'''m'''-nami optickými}}). Celkem se ukazuje, že pravé '''m.''' jsou proti nepravým nečetné. '''M.''' dělíme {{Prostrkaně|dle tvaru}} na pravidelné a&nbsp;nepravidelné; jednoduché a&nbsp;vícenásobné; {{Prostrkaně|dle jasnosti}} na stálé a&nbsp;proměnlivé. {{Prostrkaně|Pravidelné}} '''m.''' lze děliti na: {{Prostrkaně|planetární}} (kulovité neb ovální), {{Prostrkaně|prstenovité}} (č.&nbsp;kruhovité), {{Prostrkaně|spirální a&nbsp;hvězdné}} (č.&nbsp;mlhové hvězdy). '''M.''' {{Prostrkaně|planetární}} nazvány od W.&nbsp;Herschla podle toho, že v&nbsp;dalekohledu se jeví jako planety, stejnoměrně osvětlené plošky o&nbsp;průměru několika málo minut neb vteřin. Mají obyčejně modravé světlo. Ovální jsou nejčastější; mají nitro husté a&nbsp;kraj rozmazaný; v&nbsp;dalekohledu jsou pravidlem nerozluštitelné. Sem patří '''m'''-na mezi hvězdami ''ξ'' a&nbsp;''η'' v&nbsp;souhvězdí Herkulově. Jinou, objevenou r.&nbsp;1731 Bevisem v&nbsp;souhvězdí Býka, nazval Rosse ''Crab nebula'', poněvadž se příbližně podobala mořskému ráčku (krabu) s&nbsp;roztaženými nohami. Avšak fotografie Is.&nbsp;Robertsa dávají podobu úplně jinou. Dále jsou: kulatá, veliká a&nbsp;světlá '''m'''-na jv. od ''β''&nbsp;Velkého Medvěda, jež se však v&nbsp;silných dalekohledech ukazuje jako složitá, se dvěma body ve středu; elliptická '''m'''-na v&nbsp;souhvězdí Vodnáře se dvěma protilehlými výběžky; jiná v&nbsp;souhvězdí Hadonoše, jevící se skoro jako Saturn s&nbsp;prstenci, a&nbsp;j. Spektrum planetárních '''m'''-in dle zkoumání Gothardova ukazuje tři i&nbsp;více čar vodíkových a jiné čáry pouze jim vlastní. Také lze v&nbsp;něm viděti pruh spojitý, týkající se ústředního jádra. [[Soubor:Spiral galaxy in Canes Venatici.jpg|náhled|<small>Č. 2785. Spirální mlhovina Honicích psů.</small>]] '''M.''' {{Prostrkaně|prstenovité}} n.&nbsp;{{Prostrkaně|kruhovité}} mají kraj určitější než vnitřek; nejkrásnější je mezi ''β'' a&nbsp;''γ''&nbsp;Lyry, zdánlivé velikosti asi kotouče Jupiterova; tvar jest elliptický s&nbsp;osami&nbsp;5:4. Uprostřed se ukazuje světlá hvězdička. Jiné '''m.''' toho druhu jsou mezi Labutí a&nbsp;Zajícem, pak v&nbsp;Hadonoši, ve Štíru a&nbsp;v&nbsp;Andromedě. Tato je zajímavá tím, že dříve pokládána za planetární, elliptickou; podle fotografie Robertsovy však skládá se z&nbsp;několika soustředných kruhů, v&nbsp;jejichž středu je jasné jádro. Spektrum je spojité.&nbsp;— {{Prostrkaně|Spirální}}&nbsp;'''m.''', objevené lordem Rossem, jsou četné; nejkrásnější je v&nbsp;souhvězdí Honicích psů; v&nbsp;dalekohledu Rossově vykazuje jasný střed, obklopený množstvím spirálních závitů, z&nbsp;nichž čásť se pojí s&nbsp;malou kulovitou '''m'''-nou zevnější (vyobr. č.&nbsp;2785.). Jiné určitě spirální '''m.''' jsou v&nbsp;souhvězdí Lva a&nbsp;Pegasa a&nbsp;v&nbsp;souhvězdí Trojúhelníka. {{Prostrkaně|Mlhové hvězdy}} (hvězdné '''m.''') jsou stálice obklopené obálkou mlhovou, formy kruhovité nebo nepravidelné. Spektrum je souvislé i&nbsp;čarovité.&nbsp;— Z&nbsp;{{Prostrkaně|nepravidelných}} je nejznámější '''m'''-na v&nbsp;Lišce, již nazval J.&nbsp;Herschel ''Dumbbell-nebula'' pro její podobu s&nbsp;anglickými činkami; v&nbsp;dalekohledu Rossově však vypadá spíše jako obrácený hřib. Sem patří též t.&nbsp;zv. ''Omega-nebula'' ve Střelci. Obě mají spektrum čárkovité. K&nbsp;nepravidelným druží se též některé plochy na nebi pokryté mléčným svitem, objevené již W.&nbsp;Herschlem; pak velké hmoty mlhové, nalezené fotograficky v&nbsp;Labuti, Orionu, severně ''ξ''&nbsp;Persea v&nbsp;končině hvězdy Antares a&nbsp;j.&nbsp;— '''M'''-in {{Prostrkaně|vícenásobných}} je značné množství; v&nbsp;gener. katalogu Herschlově je 229&nbsp;dvojitých, 49&nbsp;potrojných a&nbsp;40&nbsp;čtyřnásobných '''m'''-n a&nbsp;1 i&nbsp;devítinásobná. Většina jest elliptická; pohybuje-li se jedna kol druhé jako u&nbsp;dvojhvězd, nebylo lze dosud zjistiti, poněvadž nelze jejich posice dosti přesně měřiti. Z&nbsp;téhož důvodu i&nbsp;parallaxa '''m'''-in dosud marně hledána (Wilsing, 1893).&nbsp;— {{Prostrkaně|Proměnlivé}}&nbsp;'''m.''' jeví změny jasnosti jako proměnlivé hvězdy. Na tuto vlastnost první ukázal d’Arrest u&nbsp;'''m.''' objevené Hindem v&nbsp;Býku (α&nbsp;= 4^h&nbsp;13^m, δ&nbsp;= +&nbsp;19° 11’). S&nbsp;počátku jsouc viditelná i&nbsp;při svitu měsíčním, zmizela r.&nbsp;1861 pro střední dalekohledy, ale veliký refraktor pulkovský ji ukazoval až do r.&nbsp;1868, kdy i&nbsp;proň zmizela. V&nbsp;Býku jsou ještě dvě '''m.''', o&nbsp;jichž proměnlivosti se soudí, a&nbsp;to kol měnlivé hvězdy&nbsp;''Τ'' (Burnham) a&nbsp;mlhovina Struveova. '''M'''-na ve Velrybě, na niž r.&nbsp;1877 upozornil Winnecke, zdá se jeviti {{Prostrkaně|periodické}} změny jasnosti (D’Arrest ji r.&nbsp;1856 viděl jasnou, r.&nbsp;1865 vůbec nebyla viditelna 6palc. dalekohledem, až r.&nbsp;1877 ji Winnecke zase uzřel dosti jasnou). Podobně '''m'''-na blíže ''ι'' ve Lvu. Bigourdan r.&nbsp;1891 pozoroval '''m'''-nu nedaleko proměnné hvězdy Algolu v&nbsp;Perseu, objevenou r.&nbsp;1785 od Herschla, ale ztracenou od r.&nbsp;1854. Dlužno ovšem uvážiti, že viditelnost '''m'''-in záleží nejen na oku pozorovatelově a&nbsp;dalekohledu, nýbrž i&nbsp;na stavu atmosféry v&nbsp;době pozorování, a&nbsp;proto nelze pozorování od různých hvězdářů z&nbsp;různých dob a&nbsp;z&nbsp;různých míst pokládat za rovnocenná. Až snad fotografie nás blíže poučí o&nbsp;těchto zjevech. {{Prostrkaně|Rozložení}} '''m'''-in ve všemmíru jest obrácené proti rozložení kup a&nbsp;stálic vzhledem k&nbsp;Mléčné dráze. Jak studie Bauschingerovy a Sidney Watersovy ukazují, jsou hvězdokupy a&nbsp;stálice tím četnější, čím blíže k&nbsp;Mléčné dráze; '''m.''' však tím řidší. Nejhustší jsou na sev. nebi v&nbsp;souhvězdí Panny, na jižním jsou to t.&nbsp;zv. Kapské č.&nbsp;Magelhãesovy mraky, obsahující na sta '''m'''-in, kup a&nbsp;jednotlivých stálic. Slabých '''m'''-in ubývá k&nbsp;Mléčné dráze (rovněž jasných); planetární leží v&nbsp;ní nebo blíže ní a&nbsp;skupiny hvězd skoro vesměs v&nbsp;ní.&nbsp;— O&nbsp;{{Prostrkaně|vzdálenosti}} '''m'''-in nelze nic určitého dosud říci; zdá se, že některé se nalézají v&nbsp;našem systému hvězd, jiné však že leží až za hranicí jeho. Také o&nbsp;velikosti jejich nemáme určitějších dat.&nbsp;— O&nbsp;{{Prostrkaně|pohybu}} dokázal J.&nbsp;E. Keeler spektroskopem na hvězdárně Lickově, že rychlost jeho jest téhož řádu jako rychlost stálic (2&nbsp;''km''/''sec''&nbsp;— 60&nbsp;''km''/''sec''). Veliký dalekohled zmíněné hvězdárny ukázal též, že existuje jen určitý počet tvarů '''m'''-in daných určitými křivkami prostorovými.&nbsp;— {{Prostrkaně|Rotace}} '''m'''-in (planetárních) dosud marně hledána.&nbsp;— {{Prostrkaně|Spektrum}} '''m'''-in zkoumali Vogel, Huggins, D’Arrest, Copeland a&nbsp;j. U&nbsp;pravých '''m'''-in skládá se ze 4&nbsp;světlých čar (někdy viditelny jen&nbsp;3, nebo jen&nbsp;1; ale na fotografiích Campbell-KeeIerových jest mnohem více čar než&nbsp;4, jež mají tyto průměrné hodnoty délek vln: 500^·43, 495^·72, 486^·09, 434^·07&nbsp;μμ (Scheiner). Jasnosti jejich jsou v&nbsp;poměru 10:5:8:1; poslední je tak slabá, že často je neviditelna. Co do podstaty spektra lze říci, že čáry 486^·09 a&nbsp;434^·07 splývají s&nbsp;čarami vodíkovými (H''β'' a&nbsp;H''γ''); čára 500^·43 pokládána za dusíkovou, ale není to nyní jisto; čáry 495^·72 nelze určiti a&nbsp;ukazuje k&nbsp;nějaké neznámé dosud látce, vlastní '''m'''-nám. Není tedy o&nbsp;chemickém složení '''m'''-in mnoho známo; Copeland nalezl ve spektru '''m.''' Orionovy i&nbsp;čáru {{Prostrkaně|heliovou}}. Všeobecně spektrum ukazuje k&nbsp;tomu, že plyny '''m'''-in jsou nesmírně horké nebo ve stavu vysokého výboje elektrického.&nbsp;— Z&nbsp;{{Prostrkaně|literatury}} buďtež uvedeny: Guillemin, Les Nébuleuses (1880); Flammarion, Astronomie populaire; W.&nbsp;Meyer, Das Weltgebäude (1898); [[Autor:Gustav Gruss|Gruss]], Z&nbsp;říše hvězd; Gretschel, Lexikon der Astronomie (1882). ''[[Autor:Vilém Julius Hauner|V.&nbsp;J.&nbsp;Hauner]].'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném|Mlhoviny]] pdi43k20dphixrjmqwozwq3y0yavu8m 0 31442 324305 73878 2026-04-24T12:55:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324305 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mesdžid | PŘEDCHOZÍ = Mesdag | DALŠÍ = Mesembria }} {{Textinfo | TITULEK = Mesdžid | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mesdžid,''' {{Prostrkaně|medžida}}, arabský název menších muhammedánských modliteben bez mináretů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Islám v Ottově slovníku naučném]] dr38bem2gdpj2rrg0bl3j6tqat1uadw 0 31452 324306 73877 2026-04-24T12:55:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324306 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mesembria | PŘEDCHOZÍ = Mesdžid | DALŠÍ = Mesembryanthemum }} {{Textinfo | TITULEK = Mesembria | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mesembria,''' {{Prostrkaně|Mesemvria}} (tur. ''Misivria''), řecká kolonie v&nbsp;okrese burgaském (vých. Rumelie), při pobřeží Černého moře, jzáp. od mysu Emine. Jest vystavěna na skalnatém ostrově spojeném s&nbsp;pevninou úzkou převlakou, jež za bouřlivých dní bývá zaplavena. Jsou tu četné byzantské kostely, 1&nbsp;chlapecká a&nbsp;1&nbsp;dívčí škola. Uprostřed města nalézají se rozvaliny staré metropole; celé město vůbec jest zapustlé a&nbsp;pozbylo svého bývalého ruchu obchodního, kdy se zde i&nbsp;veliké lodi stavěly; poslední korvetu dostavěnou s&nbsp;22&nbsp;děly ukořistili zde Rusové r.&nbsp;1829. V&nbsp;'''M'''-ii sídlí řecký metropolita. Obyvatelé, počtem 1808 (1893), zaměstnávají se rybolovem a&nbsp;pěstováním vína na protějším břehu. '''M.'''&nbsp;byla založena již v&nbsp;V. neb VI.&nbsp;stol. př.&nbsp;Kr. Leckdy nalézali tu útočiště sesazení bulharští panovníci. {{Konec formy}} [[Kategorie:Řecko v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Bulharsko v Ottově slovníku naučném]] o0jfcdzsb4uzcw5lzxmg0jjkc4pl9tk 0 31453 324307 73875 2026-04-24T12:55:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324307 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mesembryanthemum | PŘEDCHOZÍ = Mesembria | DALŠÍ = Mesenterium }} {{Textinfo | TITULEK = Mesembryanthemum | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} [[Soubor:Mesembryanthemum, Otto's Encyclopedia.jpg|upright=2|náhled|<center><small>Č. 2735. Mesembryanthemum: větevka květní, řez květem a diagramm květní.</small></center>]] '''Mesembryanthemum''' L., {{Prostrkaně|kosmatec}}, rod rostlin prostoplátečných z&nbsp;čeledi {{Prostrkaně|vždyžilovitých}} (''Aizoaceae'' n.&nbsp;''Ficoideae''), obsahující ke 300&nbsp;druhů bylin a&nbsp;polokřů s&nbsp;listy buď vstřícnými neb střídavými neb strboulovitě shloučenými, buď plochými n.&nbsp;3hrannými, až oblými, masitými, jako celá nať někdy porostlými průsvitnými puchýřky lesknoucími se jako led. Květy jsou drobné, konečné neb úžlabní, složené z&nbsp;kalichu, jehož trubka jest s&nbsp;vaječníkem srostlá, kraje 5- (2- n.&nbsp;8-) klaného, z&nbsp;mnohoplátečné koruny a&nbsp;z&nbsp;četných tyčinek přirostlých ke koruně. Semenník 4-, 5—20pouzdrý dorůstá v&nbsp;tobolku na konci hvězdovitě se pukající. Plody otvírají se pouze za vlhkého počasí, čímž usnadňuje se klíčení semen na písčinách, kde většina druhů roste. '''M.'''&nbsp;daří se hlavně v&nbsp;jižní Africe, v&nbsp;Egyptě, v&nbsp;Arabii, na ostrovech Kanárských, na Sicilii a&nbsp;v&nbsp;Italii prospívajíc dílem jako rostlina ozdobná, dílem popelem, z&nbsp;něhož se připravuje salajka. Pro ozdobu zvláště se vysazuje '''M.'''&nbsp;''crystallinum''&nbsp;L., k.&nbsp;{{Prostrkaně|olednatělý}}, plátků bílých, na konci načervenalých, užívaný v&nbsp;lékařství i&nbsp;k&nbsp;výrobě salajky. Tobolek z '''M.'''&nbsp;''tripolium''&nbsp;L., k.&nbsp;{{Prostrkaně|hvězdník}}, zvaných {{Prostrkaně|kanadská růže}}, potřebují k rozličným pověrám. '''M.'''&nbsp;''emarcidum'' Thunb., k.&nbsp;{{Prostrkaně|zvadlý}}, pěstují Hotentoti a&nbsp;zasílají v&nbsp;rozmanité úpravě do obchodu, kouříce jej místo tabáku pro omamující účinky. '''M.'''&nbsp;''edule''&nbsp;L., k.&nbsp;{{Prostrkaně|jedlý}}, poskytuje obyvatelům jihoafrickým jedlých plodů i&nbsp;nati v&nbsp;octě nakládané, kdežto '''M.'''&nbsp;''geniculiflorum''&nbsp;L., k.&nbsp;{{Prostrkaně|kloubokvětý}}, dává semena, z&nbsp;nichž po Africe upravují chutný a&nbsp;sytý chléb. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] mqcluz3oecan5ji7oqq59b1z2kgw5ds 0 31454 324308 104591 2026-04-24T12:55:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324308 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mesenterium | PŘEDCHOZÍ = Mesembryanthemum | DALŠÍ = Meseritz }} {{Textinfo | TITULEK = Mesenterium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mesenterium''' v. [[../Okruží|{{Prostrkaně|Okruží}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] qy9g5u4l68vdk9plkimouq4l7qyd0jd 0 31455 324309 73882 2026-04-24T12:55:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324309 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meseritz | PŘEDCHOZÍ = Mesenterium | DALŠÍ = Meschede }} {{Textinfo | TITULEK = Meseritz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meseritz''' v. [[../Międzyrzecz|{{Prostrkaně|Międzyrzecz}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném]] k5yggfzfnnbe1f7lmc3p07ntixrenan 0 31456 324303 73883 2026-04-24T12:55:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324303 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meschede | PŘEDCHOZÍ = Meseritz | DALŠÍ = Meschen }} {{Textinfo | TITULEK = Meschede | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meschede,''' kraj. město ve vlád. pruském obvodě arnsberském, při ř.&nbsp;Henně, na trati Kassel–Schwerte, má 2982&nbsp;ob. (1895), kostely katol. a&nbsp;evang., soud I.&nbsp;stol., okr. velitelství, vrchní lesnický úřad, poštu, jatky, přádelnu vlny, továrny na doutníky, vlněné zboží, obuv a&nbsp;briketty. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Německu v Ottově slovníku naučném]] 2pgjgiegsbrus3qas0ub80zt37qot23 0 31457 324304 73885 2026-04-24T12:55:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324304 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meschen | PŘEDCHOZÍ = Meschede | DALŠÍ = Mesiáš }} {{Textinfo | TITULEK = Meschen | AUTOR = [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Meschen''' (maďar. ''Muszna'', rum. ''Mozsna''), městys v&nbsp;bólyo-berethalomském pol. okresu velkokokelské župy v&nbsp;Sedmihradech, má 405 domů a&nbsp;1803&nbsp;obyv. (1890), z&nbsp;nichž 1180&nbsp;Něm. (Sasíků), 403&nbsp;Maď. a&nbsp;285&nbsp;Rum., pošt. úřad, far. kostely řec.-kat., řec.-orth. a&nbsp;evang. luth.; tento zajímavá gotická stavba z&nbsp;2.&nbsp;polovice XV.&nbsp;stol. V&nbsp;okolí pěstují se výborná vína, kukuřice a&nbsp;pšenice. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Rumunsku v Ottově slovníku naučném]] ef6qqnb70aul6kkvmna8zr4a21avbv4 0 31458 324310 73889 2026-04-24T12:55:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324310 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mesiáš | PŘEDCHOZÍ = Meschen | DALŠÍ = Měsíc }} {{Textinfo | TITULEK = Mesiáš | AUTOR = [[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Jan Ladislav Sýkora]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;145–147. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mesiáš }} {{Forma|proza}} '''Mesiáš''' (hebr. ''Mašíjáh'', řec. ''Χριστός'', Pomazaný), Vykupitel lidstva po pádu prvních rodičů zaslíbený a&nbsp;v&nbsp;ustanovený čas v&nbsp;osobě Ježíše Krista na svět poslaný. Předpovědělť o&nbsp;něm Bůh, že narodí se jako potomek Abrahamův z&nbsp;pokolení Judova (1.&nbsp;Mojž. 22, 18; 49, 10), z rodu Davidova (2.&nbsp;Král. 17, 12, 13), a&nbsp;to z&nbsp;Panny (Is. 7, 14); že bude poslán od Boha (Jer. 3, 15), Synem Božím (Ž.&nbsp;2, 7; 109, 1), nejen člověkem, nýbrž i&nbsp;Bohem (Is. 9, 6), bude míti předchůdce (Is. 40, 3, 4; Mal. 3, 1), vystoupí za 69&nbsp;ročních týdnů či 483&nbsp;roky od té doby, kdy bude vydán rozkaz, aby zase byl zdělán Jerusalem (Dan. 9, 25—27); dále že '''M.''' bude prorokem či učitelem (5.&nbsp;Mojž. 18, 15; Is. 61, 1, 2), světlem k&nbsp;osvícení pohanů (Is. 49, 6), že bude kázati právo a&nbsp;spravedlnost (Joel 2, 23; Is. 42, 3, 16) a&nbsp;činiti mnoho zázraků (Is. 35, 4), nicméně že mnozí neuvěří mu a&nbsp;pojmouce proti němu nenávist zavrhnou jej (Ž.&nbsp;68, 5; Dan. 9, 26); že ho prodají za 30&nbsp;stříbrných (Zach. 11, 12), budou jej bíti, plíti naň, posmívati se mu, zbodnou ruce i&nbsp;nohy jeho a&nbsp;o&nbsp;oděv jeho budou metati los (Is. 50, 6; Ž.&nbsp;21), on však že snese to všecko trpělivě (53, 7); že bude též knězem (Ž.&nbsp;109, 4) a&nbsp;jako takový že zavede novou oběť, nový řád bohoslužebný (Mal. 1, 10, 11), ano sám sebe že bude obětovati, a&nbsp;to dobrovolně pro hříchy lidstva (Is. 53), že bude sice pohřben, ale nezůstane v&nbsp;hrobě, nýbrž vstana z&nbsp;mrtvých vstoupí na nebesa a&nbsp;pošle Ducha&nbsp;sv. (Žalm, 15, 10; 23, 7—10; Joel 2, 28); také pověděl o&nbsp;něm, že bude králem, knížetem pokoje (Zach. 9, 9, 10), panujícím nade všemi národy a&nbsp;končinami země (Ž.&nbsp;2, 8; 71, 8), neboť všickni národové oddají se mu (Is. 55, 5) a&nbsp;budou se mu klaněti (Is. 60). Takovýmto vedením a&nbsp;předpovídáním učinili si židé jistý obraz o&nbsp;'''M'''-i a&nbsp;zatoužili po něm, a&nbsp;to zvláště tehdy, když ztrativše politickou samostatnost dostali se pod moc římskou, kdy jednak působením náboženskopolitických stran, jednak libovůlí římských vladařů nastala u&nbsp;nich rozervanost náboženská i&nbsp;politická. Přemnozí ovšem představovali si budoucího '''M'''-e toliko jako panovníka pozemského, který by je vybavil z&nbsp;moci římské a&nbsp;jim dopomohl k&nbsp;časnému blahobytu a&nbsp;lesku i&nbsp;k&nbsp;panství nad ostatními národy, nicméně nescházelo ani těch, kteří čekali Vykupitele v&nbsp;pravém smysle slova jakožto vysvoboditele od bídy duševní (Simeon, Anna). Konečně narodil se za císaře Augusta v&nbsp;Béthléhemě {{Prostrkaně|Ježíš Kristus}}, který nejen prohlásil se za '''M'''-e zaslíbeného, nýbrž i dokázal pravdivost výpovědi své tím, že jedině na něm vyplnila se všecka předobrazení a&nbsp;proroctví mesiášská, ta ovšem vyjímajíc, která byvše řečena o&nbsp;příchodě jeho k&nbsp;poslednímu soudu teprve na konci světa tohoto se mají vyplniti a&nbsp;se vyplní. On provedl v&nbsp;člověčenstvu potřebnou obnovu jak v&nbsp;příčině nábož. smýšlení, tak v&nbsp;příčině života mravního i společenského. Ovšem narazil na odpor; sotva vystoupil veřejně a dal na jevo, že není takovým '''M'''-em, jakého si židé přáli, vysvoboditelem totiž z&nbsp;panství římského, který by k časnému lesku a&nbsp;panství dopomohl, již zaujali se proti němu židé, jmenovitě jejich náčelníci, a&nbsp;neustali, dokud nebyl odsouzen a&nbsp;usmrcen. Ale tím právě přispěli sami k&nbsp;naplnění toho, co bylo předpověděno o&nbsp;'''M'''-i, a&nbsp;tak i&nbsp;k&nbsp;důkazu, že Ježíš jest zaslíbeným '''M'''-em. Čekali však židé i&nbsp;dále '''M'''-e podle srdce svého, a&nbsp;to také tehdy, když po zkáze Jerusalema zanikla u&nbsp;nich nejen oběť a&nbsp;kněžstvo, nýbrž i&nbsp;národní samostatnost, ba i&nbsp;tehdy, když staré rodokmeny byly zničeny a&nbsp;rodová posloupnost přišla v&nbsp;zapomenutí tak, že by nikdo již, chtěje se vydávati za '''M'''-e, nebyl mohl dokázati původ svůj z&nbsp;rodu Davidova, z&nbsp;něhož zaslíbený '''M.''' měl vyjíti. Jenom někteří z&nbsp;nich vzdali se veškeré naděje myslíce, že '''M.''' buď vůbec nepřijde, aneb již přišel v&nbsp;době krále Ezechiáše. Časem však zidealisovali si židé mesiášské naděje své tvrdíce, že '''M.''' přijde až na konci světa, a&nbsp;teprve po vzkříšení že nastane blažená doba mesiášská; a&nbsp;mnozí z&nbsp;nich věří tak i&nbsp;nyní. Jiní však zůstávajíce při naději v&nbsp;pozemského '''M'''-e, doufali ještě ve středověku v&nbsp;obnovu pozemského království Davidova, a&nbsp;někteří představují si jej nyní ještě jako muže neobyčejně nadaného, který provede velkolepou emancipaci židů. Proto také každou dobou nacházeli mezi nimi stoupence '''M'''-ové {{Prostrkaně|nepraví}}, jací vystupovali u&nbsp;nich v&nbsp;různých dobách, také ještě v&nbsp;XVIII.&nbsp;stol. (Viz&nbsp;[[../Christologie|{{Prostrkaně|Christologie}}]], [[../Ježíš Kristus|{{Prostrkaně|Ježíš Kristus}}]].) ''[[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Sa.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Judaismus v Ottově slovníku naučném]] t9ixly2ecwfwysdbuk8ivt9jv74f27d 0 31504 324210 184537 2026-04-24T12:54:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324210 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mateřská škola | PŘEDCHOZÍ = Mateřovský | DALŠÍ = Mater verborum }} {{Textinfo | TITULEK = Mateřská škola | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;975. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n1023/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mateřská škola }} {{Forma|proza}} '''Mateřská škola''' jest vychovávací ústav pro nejútlejší mládež od 3 do 6&nbsp;let. Právo jejího bytí založeno jest nejen v&nbsp;lidumilství, ale jest dáno i&nbsp;cíli rozumné sociální politiky každé jen poněkud větší obce: aby bylo co možno málo zanedbávané mládeže. Škola ta, poněvadž se plní převážně jen dětmi chudiny z&nbsp;tříd pracovních, jimž není dáno času dbáti o&nbsp;přiměřené jich vedení, má pro výchovu každého ji navštěvujícího jednotlivce, když ne jiný, aspoň praeventivní význam. Jsou-li jesle a&nbsp;opatrovny ústavy ošetřovací, jest úkolem mateřské školy též výchova dítěte, kde pěstounka zastupuje matku. Vychovatelský základ škol těchto vytknut již Komenským v&nbsp;Informatoriu školy mateřské, třeba že jest psáno jen pro kruh jednotlivé rodiny. Dítky škole nepodléhající buďtež zde zaměstnávány přiměřeným pěstěním ducha (naváděním smyslů k&nbsp;pozorování, buzením napodobivosti a&nbsp;tvořivosti, hrami, zpěvem, příkladnými povídkami, básničkami, hovorem o&nbsp;předmětech a&nbsp;obrazích i&nbsp;v&nbsp;přírodě) a&nbsp;cvičením těla. Uvedeny sem též některé hry Froeblovy (stavění krychlí, špalíčků, kladení hůlek, destiček, skládání z&nbsp;papíru), aby cvičen byl důmysl a&nbsp;zručnost dítěte. Ačkoliv vylučuje se vyučování ve formě školní, jest přece '''m.&nbsp;š.''' důležitou částí všeobecného vychování majíc děti činiti způsobilými k&nbsp;obecnému vyučování školskému. Obtíž nesnadného i&nbsp;z&nbsp;jiných příčin úkolu pěstounčina zvyšuje se nezbytným zde požadavkem paedagogickým, aby pěstounka, vystihnouc individuální povahy svěřených dítek, dovedla je šlechtiti. První '''m'''-ké '''š'''-ly zřízeny v&nbsp;Praze r.&nbsp;1869&nbsp;(2), r.&nbsp;1880 bylo jich šest, r.&nbsp;1890 šestnáct, r.&nbsp;1896 osmnáct. '''M'''-kých škol a&nbsp;opatroven bylo v&nbsp;Čechách do r.&nbsp;1895 přes&nbsp;125, na Moravě&nbsp;48, ve Slezsku&nbsp;3. Náklad na zřizování a&nbsp;vydržování vedou namnoze obce, jinak též továrny, spolky, spořitelny, kláštery. Ústřední Matice školská založila v&nbsp;poslední době 20&nbsp;'''m'''-kých škol. I&nbsp;kde obec na sebe vzala náklad na '''m'''-kou '''š'''-lu a&nbsp;učitelské síly, zbývá dobročinnosti veliké ještě pole šacením a&nbsp;stravováním mládeže. Tak v&nbsp;Praze v&nbsp;l.&nbsp;1869—90 na '''m'''-kých '''š'''-lách bylo ošaceno 18.782&nbsp;dítek, masitou polévkou stravováno 8767 a&nbsp;rozdáno chleba 42.335, začež vydáno úhrnem 166.543&nbsp;zl. '''M.&nbsp;š.''' rozšířena jest v&nbsp;Německu (''{{Cizojazyčně|de|Mutterschule}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Kindergarten}}''), a&nbsp;ve Francii (''{{Cizojazyčně|fr|l’école maternelle}}'', dříve ''{{Cizojazyčně|fr|salles d’asile}}''), kde její původ sahá až do r.&nbsp;1779, jest nyní na 6000&nbsp;školek. U&nbsp;nás dobře redigované listy »Pěstoun« (red. A.&nbsp;K.&nbsp;Viták) a&nbsp;»Mateřská škola« (red. [[Autor:Božena Studničková|Bož.&nbsp;Studničková]]) slouží zájmům vychovatelství '''m'''-kých škol. Srovn. [[../Dětské zahrádky|{{Prostrkaně|Dětské zahrádky}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném|Mateřská škola]] i54b40ktmqf5fgwsini29jd5u4xv6hm 0 31912 324444 169386 2026-04-24T12:57:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324444 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morava (doplněk) | PŘEDCHOZÍ = de Moraes Barros (doplněk) | DALŠÍ = Moravec (doplněk) }} {{Textinfo | TITULEK = Morava (doplněk){{Redakční poznámka|značka=doplněk|Doplněk k&nbsp;heslu [[../Morava|Morava]], uveřejněnému v&nbsp;XVII.&nbsp;dílu.}} | AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýosmý díl&nbsp;– Doplňky. Praha : J.&nbsp;Otto, 1909. S.&nbsp;973–975. [http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:13ee3000-eb9c-11e4-a511-5ef3fc9ae867#monograph-monographunit-page_uuid:bf560670-0fc8-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Ottův slovník naučný/Morava]] | WIKIPEDIA-HESLO = Morava }} {{Forma|proza}} '''Morava'''{{Redakční poznámka|značka=doplněk}} Podle sčítání dne 31.&nbsp;pros. 1900 má '''M.''' úhrnem 2,437.706 obyv. (podle odhadu za r.&nbsp;1906 2,553.405 duší), takže na 1&nbsp;''km''² připadá 110&nbsp;duší; země tato náleží tudíž k&nbsp;nejlidnatějším končinám Rakousko-Uherska, zůstávajíc toliko za Dolními Rakousy, Slezskem a&nbsp;Čechami. Ze všeho počtu obyv. bylo 1,173.624 mužů (1906: 1,217.184) a 1,264.082 žen (1906: 1,302.363); svobodných 1,413.931, ženatých a&nbsp;provdaných 867.316, ovdovělých a&nbsp;rozvedených 156.459. Pohyb obyv. 1904 vykazoval 18.719 sňatků, 89.462 narozených (z&nbsp;toho 8153 dítek nemanželských a&nbsp;6529 mrtvých rozeňat), 59.751 úmrtí, tedy přebytek 29.711 (za r.&nbsp;1906 stanoven přebytek 29.515 duší). Vystěhováním ze země ubylo 8322&nbsp;osob, ze státního svazku rakouského na '''M'''-vě propuštěno 216&nbsp;duší a&nbsp;přijato do státního příslušenství 128&nbsp;cizinců. Podle obcovacího jazyka napočteno 1900: Čechů 1,727.270 (71^·36%), Němců 675.492 (27^·90%), Poláků 15.560 (0^·65%), Rusínů&nbsp;387, Slovinců&nbsp;407, Srbův a&nbsp;Chorvatů 1566, Italů&nbsp;41 a&nbsp;Rumunů&nbsp;24; podle náboženství bylo 2,325.574 římských katolíků (95^·40%), 185&nbsp;pravoslavných (0^·01%), 66.365 evangelíků (2^·72%), 44.265 židů (1^·82%) a&nbsp;1327 jiných vyznání (0^·05%). Z&nbsp;osob starších šesti let dovedlo čísti a&nbsp;psáti celkem 1,899.907 duší, jenom čísti dovedlo 55.598 duší, analfabetů bylo 105.311 a&nbsp;to 42.813 mužů a&nbsp;62.498 žen. Škol obecných r.&nbsp;1906 počítalo se 2517 a&nbsp;to 129 chlapeckých, 114&nbsp;dívčích a&nbsp;2274&nbsp;smíšené, úhrnem o&nbsp;6943&nbsp;třídách se 7058&nbsp;silami učitelskými (5515&nbsp;učitelů, 1543&nbsp;učitelek), k&nbsp;nimž dlužno ještě přičísti 2068&nbsp;učitelek industriálních a&nbsp;2793&nbsp;učitelů náboženství. Z&nbsp;uvedeného počtu škol obecných bylo 1767&nbsp;českých, 738&nbsp;německých a&nbsp;12&nbsp;utrakvistických; dětí školou povinných bylo 449.426 (225.837 chlapců, 223.589 děvčat), z&nbsp;nichž skutečně do školy chodily 407.362 dítky (z&nbsp;toho 202.618 děvčat), kdežto 57&nbsp;dětí do školy nechodilo vůbec; z&nbsp;dětí chodících do školy bylo českých 303.785, německých 131.225, oboujazyčných 2612. Škol měšťanských počítalo se (1906) celkem 190 (109&nbsp;čes., 81&nbsp;něm.) a&nbsp;to 96&nbsp;chlapeckých a&nbsp;94&nbsp;dívčích, dohromady o&nbsp;636&nbsp;třídách s&nbsp;879&nbsp;silami učitelskými (725 učitelů, 154&nbsp;učitelek) a&nbsp;23.197 žáky (11.353 chlapců, 11.744 děvčat). Mimo školy veřejné působí na '''M'''-vě též hojně škol soukromých a&nbsp;to 10&nbsp;měšťanských škol pro dívky (2&nbsp;bez práva veřejnosti) o&nbsp;29&nbsp;třídách s&nbsp;906&nbsp;žákyněmi, 1&nbsp;obecná škola pro chlapce, 30&nbsp;obecných škol dívčích (4&nbsp;bez práva veřejnosti) a&nbsp;29&nbsp;škol smíšených (8&nbsp;bez práva veřejnosti), úhrnem o&nbsp;161&nbsp;třídě se 374&nbsp;silami učitelskými a&nbsp;7355&nbsp;žáky. Střední školství zastoupeno jest 30&nbsp;gymnasii (16&nbsp;čes., 14&nbsp;něm.) s&nbsp;589 učitelskými silami a&nbsp;8379&nbsp;žáky (5130&nbsp;Čechů, 3191&nbsp;Němců, 45&nbsp;Poláků, 8&nbsp;Maďarů, 2&nbsp;Rumuni, 1&nbsp;Vlach, 2&nbsp;jiní), dále 31&nbsp;reálkami (16&nbsp;čes., 15&nbsp;něm.) s&nbsp;547&nbsp;učitelskými silami a&nbsp;8473 žáky (4890&nbsp;Čechů, 3550&nbsp;Němců, &nbsp;Poláků, 2&nbsp;Jihoslované, 3&nbsp;Maďaři, 1&nbsp;Rumun, 1&nbsp;Vlach, 2&nbsp;jiní). Vysoké školství zastoupeno jest na '''M'''-vě pouze 2&nbsp;vysokými školami technickými, z&nbsp;nichž česká r.&nbsp;1906 měla 64&nbsp;professorův a&nbsp;docentův a&nbsp;367&nbsp;posluchačů, německá pak 81&nbsp;professorův a&nbsp;docentů se 655&nbsp;posluchači; k&nbsp;nim druží se oba ústavy pro vzdělání katolického duchovenstva se 22&nbsp;silami učitelskými a&nbsp;314&nbsp;posluchači. Ústavů pro vzdělání učitelů r.&nbsp;1906 bylo celkem 12 (6&nbsp;čes., 5&nbsp;něm., 1&nbsp;utrakvistický) a&nbsp;to 5&nbsp;pro vzdělání učitelův a&nbsp;7&nbsp;pro vzdělání učitelek; na mužských paedagogiích působilo celkem 82&nbsp;učitelských sil a&nbsp;studovalo 886&nbsp;žáků (585&nbsp;Čechů, 301 Němec), na ženských paedagogiích bylo sil 110 s&nbsp;806&nbsp;žákyněmi (386&nbsp;čes., 419&nbsp;něm.). Odborné školy vykazují 4&nbsp;státní školy průmyslové (131&nbsp;učitelů, 1482&nbsp;žáků), 15&nbsp;odborných škol průmyslových (98&nbsp;učitelů, 7342 žáků) a&nbsp;150&nbsp;pokračovacích škol (870&nbsp;učitelů, 11.677 žáků); ze žactva byli 8923&nbsp;Češi, 4835 Němců, 100&nbsp;Poláků, 12&nbsp;Maďarů, 4&nbsp;Jihoslované, 1&nbsp;Rusín, 1&nbsp;Vlach, 10&nbsp;jiných. Obchodní školy skládaly se ze 4&nbsp;akademií (60&nbsp;sil učit., 515&nbsp;žáků), 5&nbsp;nižších obchodních škol (37&nbsp;sil učit., 329&nbsp;žáků), 9&nbsp;soukromých nižších škol obchodních (51&nbsp;učitelů, 750&nbsp;žáků) a&nbsp;26&nbsp;pokračovacích škol kupeckých (85&nbsp;učitelů, 1110 žáků); ze žactva bylo 1320&nbsp;Čechů, 1350 Němců, 20&nbsp;Poláků, 3&nbsp;Jihoslované, 3&nbsp;Vlaši atd. Hospodářské školství vykazuje 2&nbsp;střední školy hospodářské a&nbsp;1&nbsp;ovocnářskou (31&nbsp;učitelů, 204&nbsp;žáci), 1&nbsp;střední školu lesnickou (12 učit., 60&nbsp;žáků), 38&nbsp;nižších škol rolnických (269&nbsp;učitelů, 10.867 žáků), 1&nbsp;nižší školu lesnickou (27&nbsp;žáků), 5&nbsp;odborných škol pro vinařství, ovocnářství, lukaření, mlékařství atd. (17&nbsp;učitelů, 70&nbsp;žákův) a&nbsp;3&nbsp;ústavy pro různá jiná odvětví (24&nbsp;učit., 44&nbsp;žáci). Mimo to trvá na '''M'''-vě 1&nbsp;hornická škola (8&nbsp;učit., 137&nbsp;žáků), 2&nbsp;babické školy (8&nbsp;učit., 139&nbsp;žákyň), 63&nbsp;hudební školy (175&nbsp;učit., 3980&nbsp;žákův) a&nbsp;49&nbsp;škol pro ženské práce (149&nbsp;učit., 2033&nbsp;žákyň). {{Prostrkaně|Časopisů}} r.&nbsp;1907 na '''M'''-vě vycházelo 339, z&nbsp;nichž bylo 135&nbsp;listů politických, deníků&nbsp;11, týdeníků&nbsp;90, čtrnáctideníků&nbsp;87, měsíčníků 109; co do jazyka bylo 205&nbsp;českých, 121&nbsp;německých a&nbsp;2&nbsp;polské. Z&nbsp;{{Prostrkaně|dobročinných a humanitních ústavů}} působilo (r.&nbsp;1905) 19&nbsp;veřejných a&nbsp;54&nbsp;soukromé nemocnice, v&nbsp;nichž bylo ošetřováno 51.139 nemocných (z&nbsp;toho 38.100 v&nbsp;nemocnicích veřejných), dále 2&nbsp;nalezince (ošetřovány 1983&nbsp;matky a 1427&nbsp;děti), 3&nbsp;ústavy pro hluchoněmé (se 315 chovanci, mimo to byli 2604&nbsp;hluchoněmí na svobodě), 1&nbsp;ústav pro slepce (149&nbsp;chovanců, 1140&nbsp;slepců na svobodě) a&nbsp;3&nbsp;ústavy pro choromyslné (2957&nbsp;chovanců, 1364&nbsp;na svobodě). V&nbsp;poměrech {{Prostrkaně|zemědělských}} převládá malostatek; držitelů půdy od 0—0^·5&nbsp;''ha'' počítá se 373.008 (všickni dohromady mají toliko 48.232&nbsp;''ha''), od 0^·5—1&nbsp;''ha'' 111.797 (dohromady 58.029&nbsp;''ha''), 1—2&nbsp;''ha'' 60.846 (85.642&nbsp;''ha''), 2—5&nbsp;''ha'' 53.599 (170.212&nbsp;''ha''), 5—10&nbsp;''ha'' 33.911 (243.122&nbsp;''ha''), 10—20&nbsp;''ha'' 28.259 (403.723&nbsp;''ha''), 20—50&nbsp;''ha'' 12.634 (350.929&nbsp;''ha''), 50—100&nbsp;''ha'' 1088 (72.416&nbsp;''ha''), 100—200&nbsp;''ha'' 287 (38.198&nbsp;''ha''), 200—500&nbsp;''ha'' 151 (46.411&nbsp;''ha''), 500—1000&nbsp;''ha'' 60 (42.611&nbsp;''ha''), 1000—2000&nbsp;''ha'' 43 (63.075&nbsp;''ha''), přes 2000&nbsp;''ha'' 73 (558.625&nbsp;''ha''). Orné půdy bylo 1,217.535&nbsp;''ha''. Lučin (1907) jest na '''M'''-vě 154.812&nbsp;''ha'', jež poskytly 5,002.026&nbsp;''q'' sena. Vinnou révou osázeno bylo celkem 11.430&nbsp;''ha'' a&nbsp;vyzískáno 135.309&nbsp;''hl'' vína (99.065&nbsp;''hl'' bílého a&nbsp;36.244&nbsp;''hl'' červeného); ovoce jádrového sklizeno bylo 398.006&nbsp;''q'', peckovic 429.511&nbsp;''q''. Lesů má '''M.''' (1900) 615.464&nbsp;''ha'', z&nbsp;nichž 286&nbsp;''ha'' náleželo fondům nadačním, 2405&nbsp;''ha'' jiným fondům veřejným, 42.275&nbsp;''ha'' obcím, 50.311&nbsp;''ha'' záduší a&nbsp;jiným ústavům církevním, 11.264 společenstvům, 157.784&nbsp;''ha'' bylo lesů fideikommissních a&nbsp;351.139&nbsp;''ha'' náleželo vlastníkům soukromým; z&nbsp;celé rozlohy bylo 347.151&nbsp;''ha'' lesů černých, 136.811&nbsp;''ha'' zelených a&nbsp;131.502&nbsp;''ha'' smíšených; do r.&nbsp;1906 novým zalesněním přibylo 785&nbsp;''ha'' lesův a&nbsp;ubylo 322&nbsp;''ha'' převzetím lesní půdy pro jiné plodiny. {{Prostrkaně|Chov dobytka}} r.&nbsp;1900 vykazoval 134.026 koní, 153 osly a&nbsp;mezky, 789.552 kusy hovězího dobytka (z&nbsp;toho 420.058 dojnic), 37.683 ovec, 455.318 kusů vepřového dobytka, 158.726 koz a&nbsp;3,120.520 kusů drůbeže (z&nbsp;toho 2,666.506 slepic); včelních úlů r.&nbsp;1907 bylo 93.212 a&nbsp;vyzískáno 2780^·35&nbsp;''q'' medu a&nbsp;283^·55&nbsp;''q'' vosku. Z&nbsp;{{Prostrkaně|hornických}} produktů vytěženo (1906) 17,781.308&nbsp;''q'' v&nbsp;ceně 17,510.764&nbsp;K kamenného uhlí, 1,906.620&nbsp;''q'' hněd. uhlí v&nbsp;ceně 730.538&nbsp;K, 19.970&nbsp;''q'' železné rudy v&nbsp;ceně 9985&nbsp;K a 83.976&nbsp;''q'' tuhy za 425.541&nbsp;K; hutnictví vyrobilo 2,359.392&nbsp;''q'' surového železa (za 15,469.528&nbsp;K) a&nbsp;1,084.236 surové litiny v&nbsp;ceně 8,762.771&nbsp;K. Při dolování na uhlí kamenné zaměstnáno bylo 11.087 dělníků, na uhlí hnědé&nbsp;615, na železnou rudu&nbsp;30, na ostatní nerosty 316, kdežto v&nbsp;hutích bylo celkem zaměstnáno 13.957 duší. O&nbsp;výrobě jednotlivých odvětví podává statistika posledních let (1906) zevrubnější zprávy toliko o&nbsp;pivovarství, lihovarství, cukrovarství a&nbsp;zpracovávání tabáku. Na '''M'''-vě 110&nbsp;pivovarů vyrobilo 1,773.413&nbsp;''hl'' piva, 1321&nbsp;lihovarů vyrobilo 195.278&nbsp;''hl'' lihu, 52&nbsp;cukrovary zpracovaly 21,545.707 řepy, vyrobily 3,093.468&nbsp;''q'' cukru (aspoň o&nbsp;99^·3% polar.) a&nbsp;11.665&nbsp;''q'' cukru chatrnějšího a&nbsp;zaměstnávaly 22.982 dělníky; zpracovávání tabáku dálo se na '''M'''-vě v&nbsp;6&nbsp;továrnách 9214&nbsp;osobami zaměstnanými a&nbsp;spotřebovaly 77.249&nbsp;''q'' tabákových listů, z&nbsp;nichž zhotovily 41.935&nbsp;''q'' tabáku kuřlavého, 297.174 doutníky a&nbsp;1,257.954 cigaretty. {{Prostrkaně|Dopravní prostředky}} (1906) vykazují silnic 12.446^·154&nbsp;''km'' (832^·322&nbsp;''km'' silnic státních, 8901^·347&nbsp;''km'' okresních, 2712^·485&nbsp;''km'' obecních) a&nbsp;1990&nbsp;''km'' železnic hlavních i&nbsp;místních a&nbsp;28&nbsp;''km'' drah vedlejších, z&nbsp;vodních cest má '''M.''' na ten čas toliko 263^·614&nbsp;''km'' splavných tokův, a&nbsp;to pro lodi i&nbsp;vory 33^·144&nbsp;''km'', pouze pro vory 230^·470&nbsp;''km''. Poštovních úřadů (1906) jest 980 (z&nbsp;nich však toliko 33&nbsp;úřady aerární, naproti tomu 312 poštoven), jež dopravily 87,163.360 dopisův a&nbsp;korrespondenčních lístků, 15,100.590 tiskopisův a&nbsp;vzorků zboží, 21,844.200 časopisů, 4,284.320 cenných zásilek a&nbsp;3,824.888 peněžních poukázek (na summu 156,753.220&nbsp;K; při poukázkách jest summa společná pro '''M'''-vu a&nbsp;Slezsko). Telegraf státní má na '''M'''-vě 331 úřadů, 3228^·59&nbsp;''km'' čar a 12.403^·31&nbsp;''km'' drátův a&nbsp;dopravil 693.167 telegrammů domácích a 67.696 mezinárodních, úhrnem 760.863 kusy. Příjmy státu z&nbsp;pošty a&nbsp;telegrafu na '''M'''-vě činily 10,020.014&nbsp;K, vydání 7,826.791&nbsp;K.&nbsp;&nbsp;''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' {{Prostrkaně|Dějiny politické}}. Když r.&nbsp;1873 zavedeny přímé volby do říšské rady, '''M'''-vě dostalo se mezi 353&nbsp;poslanci 36; to doplněno za ministerstva Badeniho pátou kurií volební (všeobecnou), kterouž počet poslanců moravských vzrostl na 43 mezi 425. Zavedením všeobecného práva hlasovacího (1907) připadlo '''M'''-vě 49&nbsp;poslanců z&nbsp;516. O&nbsp;rok dříve smluven památný pakt mezi oběma kmeny moravskými, jímž sněmovní většina, a&nbsp;tím i&nbsp;většina v&nbsp;zemském výboru přešla z&nbsp;rukou německých do rukou českých (1906). Zatím prováděn boj proti němectví zvláště v&nbsp;některých městech moravských se značným úspěchem. Města jako Kroměříž, Uh.&nbsp;Hradiště, Prostějov, Kyjov, Vyškov, Litovel, Hranice, měvší dříve správu německou, usilovnou prací některých mužů vlasteneckých vrácena národu českému. Ale politická roztříštěnost stran v&nbsp;době nejnovější zastavila na čas tyto úspěchy, k&nbsp;čemuž se druží nepříznivé Slovanstvu proudy zahraničné. {{Prostrkaně|Školství}}, zvláště střední, znamenitě se vzmohlo. R.&nbsp;1867 milostí císařovou zřízena první dvě česká gymnasia v&nbsp;Brně a&nbsp;v&nbsp;Olomouci, o&nbsp;něco později v&nbsp;Přerově (původně obecní 1870, sestátněno 1876), ve Val.&nbsp;Meziříčí (1871) a&nbsp;v&nbsp;Třebíči (1871, obnoveno 1884), v&nbsp;Kroměříži (1882 soukr., 1883 sestátněno), v&nbsp;Uh.&nbsp;Hradišti (1884 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1890 sestátněno), v&nbsp;Brně (II.&nbsp;státní 1885), v&nbsp;Místku (1895 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1906 sest.), ve Strážnici (1897), v&nbsp;M.&nbsp;Ostravě (1897 Mat. Ostr., 1907 sest.), v&nbsp;Zábřeze (1896 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1907 sest.), v&nbsp;Prostějově (1898), v&nbsp;Kyjově (1898 obec., 1908 sest.), ve Vyškově (1899 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk.), v&nbsp;Boskovicích (1900). První reálky české založeny v&nbsp;Telči (1867), v&nbsp;Prostějově (1872), v&nbsp;Brně (I., 1880 státní), od té doby přibyly z&nbsp;části zásluhou místních odborův Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., později přejaté buď do zemské nebo do státní správy: N.&nbsp;Město (1894&nbsp;z., 1904&nbsp;st.), Hodonín (1894 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1898&nbsp;z.). Lipník (1895, od r.&nbsp;1898&nbsp;z.), Jevíčko (1897&nbsp;z.), Uh.&nbsp;Brod (1896&nbsp;z.), Kroměříž (1898&nbsp;ob., 1902&nbsp;z.), Holešov a&nbsp;Vel.&nbsp;Meziříčí (1899&nbsp;z.), Litovel (1901 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1902&nbsp;ob., 1906&nbsp;z.), Bučovice a&nbsp;Příbor (1902&nbsp;z.), Olomouc (1902 Ú.&nbsp;M.&nbsp;šk., 1907&nbsp;st.), M.&nbsp;Ostrava (1904&nbsp;z.), Brno (II., 1906&nbsp;st.). Celkem jest na '''M'''-vě 15&nbsp;českých gymnasií (vesměs státních kromě vyškovského) a&nbsp;17&nbsp;reálek (4&nbsp;státní, 13&nbsp;zemských). Také ostatní školy odborné (vyšší průmyslová v&nbsp;Brně, obchodní v&nbsp;Brně a&nbsp;v&nbsp;Prostějově, odborná tkalcovská v&nbsp;Prostějově, dřevařská ve Val.&nbsp;Meziříčí a&nbsp;j.) utěšeně se vzmáhají. Ústavy učitelské jsou v&nbsp;Brně (m. a&nbsp;ž.), v&nbsp;Kroměříži a&nbsp;Příboře (m.), vyšší dívčí ústavy v&nbsp;Brně (lyceum »Vesny« a&nbsp;dívčí akademie), v&nbsp;Olomouci (Pöttingeum), ve Val.&nbsp;Meziříčí (ref.&nbsp;gymn.). Vysoká škola technická založena v&nbsp;Brně 1899, založení druhé university české v&nbsp;Brně nebylo posud lze provésti. '''M.'''&nbsp;vynikla v&nbsp;letech posledních také v&nbsp;práci vědecké (zvl. v&nbsp;dějepisectví) i&nbsp;v&nbsp;umělecké (malířství a&nbsp;sochařství). Náměstkem na '''M'''-vě jest od roku 1908 Karel baron Heinold-Udyński. {{Prostrkaně|Literatura}} (k [[../Morava#Literatura|uvedené]] již XVII, 696): [[Autor:Antonín Rezek|Rezek]]-[[Autor:Josef Svátek|Svátek]], Dějiny Čech a&nbsp;'''M'''-vy nové doby (6&nbsp;sv.), doplněny dalšími 4&nbsp;svazky od [[Autor:Justin Václav Prášek|J.&nbsp;V.&nbsp;Práška]] do počátku XIX.&nbsp;stol.; [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|R.&nbsp;Dvořák]], Dějiny '''M'''-vy (ve Vlastivědě mor., 2&nbsp;sv. do r.&nbsp;1526, doplněno 3&nbsp;sv. do r.&nbsp;1848: III. 1526—1648, IV.&nbsp;1648—1792, V.&nbsp;1792—1848); týž, Dějiny markr. Moravského, stručné vydání (Brno, 1906); týž, Poslední robotní vzpoura na '''M'''-vě 1821 (t., 1907); [[Autor:František Kameníček|F.&nbsp;Kameníček]], Sněmy a&nbsp;sjezdy moravské 1526—1628 (t., 1900, 1902, 1905, 3&nbsp;sv.); [[Autor:František Augustin Slavík|F.&nbsp;A.&nbsp;Slavík]], '''M.'''&nbsp;a&nbsp;její obvody ve Slezsku po válce třicetileté (Telč, 1892); Moravské Slovensko od XVII.&nbsp;stol. (Hodonín, 1903); Moravská čítanka, uspořádal [[Autor:František Bílý|F.&nbsp;Bílý]] (Telč, 1907). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]'' {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Morava (doplněk)]] ptw42qmxxe2xb6cpsdzdrwibqye3aql 0 32168 324382 110799 2026-04-24T12:56:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324382 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlíčovice | PŘEDCHOZÍ = Mlhoviny | DALŠÍ = Mlíkojedy }} {{Textinfo | TITULEK = Mlíčovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;464. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n496/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Milíčovice }} {{Forma|proza}} '''Mlíčovice''' (''Milleschitz''), ves na Moravě, hejtm. Znojmo, okr. a pš. Vranov, fara Lukov; 77 d., 22 ob. č., 280 n. (1890), fil. kostel Nanebevzetí P. Marie, 1tř. šk., 3 mlýny. {{Konec formy}} svlzu9hq7foj7ykpv1be5mtm17csqvk 0 32170 324380 92743 2026-04-24T12:56:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324380 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlíkosrby | PŘEDCHOZÍ = Mlíkojedy | DALŠÍ = Mlíkovice }} {{Textinfo | TITULEK = Mlíkosrby | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;464. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n496/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlékosrby }} {{Forma|proza}} '''Mlíkosrby''', ves česká, v. {{Prostrkaně|[[../Mlékosrby|Mlékosrby]]}}. {{Konec formy}} 1wk8x7yimtlpwpfalc276rd19a009lp 0 32171 324381 92716 2026-04-24T12:56:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324381 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlíkovice | PŘEDCHOZÍ = Mlíkosrby | DALŠÍ = Mlila }} {{Textinfo | TITULEK = Mlíkovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;464. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n496/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mlékovice (Neveklov) }} {{Forma|proza}} '''Mlíkovice''' č. {{Prostrkaně|Plhovka}}, ves v Čechách, hejtm. Benešov, okr., fara a pš. Neveklov; 25 d., 167 ob. č. (1890), popl. dvůr a mlýn. {{Konec formy}} m22nn6a5g33vjv07t8go70h1duyq40d 0 32172 324365 95686 2026-04-24T12:56:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324365 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mlila | PŘEDCHOZÍ = Mlíkovice | DALŠÍ = Mljet }} {{Textinfo | TITULEK = Mlila | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;464. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n496/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Melilla }} {{Forma|proza}} '''Mlila''', město arab., v. {{Prostrkaně|[[../Melilla|Melilla]]}}. {{Konec formy}} fru2h167cw2ycpdmv5u2t8rljlr7pbj 0 32173 324252 98380 2026-04-24T12:55:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324252 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Melilla | PŘEDCHOZÍ = Melilith | DALŠÍ = Melilotová kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Melilla | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;65. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n83/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Melilla }} {{Forma|proza}} '''Melilla''' (arab. ''Mlila''), město patřící k špan. praesidiím na marockém pobřeží Středozemního moře, na j. od mysu Tres Forcas, má 3539 obyv. (1887), z nichž 1000 m. posádky v citadelle a v okolních pevnůstkách. V řím. době slulo {{Prostrkaně|Rusadir}}, v V. stol. bylo sídlem biskupa; Španěly r. 1496 dobyta, od kteréž doby přes usilovné pokusy sultánův marockých zůstala při Španělsku. R. 1893 napadena kmeny rifskými a toliko značným sesílením posádky uhájena. Pro nezdravé podnebí byla stanicí trestaneckou: z téže příčiny guvernér i posádka se často střídají. {{Konec formy}} qpch5n6dqyw16lo5mm9t707ptnum4u5 0 32480 324166 179470 2026-04-24T12:54:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324166 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marceline | PŘEDCHOZÍ = Marcel | DALŠÍ = Marcellinus }} {{Textinfo | TITULEK = Marceline | AUTOR = [[Autor:Julius Philipp|Julius Philipp]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 822. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Marceline''' [marslín], nejtěžší {{Prostrkaně|dykyta dvojitá}}, jest hladká tkanina hedvábná a jednobarevná, z&nbsp;pravidla barvy černé, a&nbsp;hodí se pro svůj krásný vzhled zvláště dobře za svrchní šaty dámské. ''[[Autor:Julius Philipp|Ppp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Textilní průmysl v Ottově slovníku naučném|Marceline]] 72thya0jcf8yllic7k8ls4nznb767qq 0 32484 324167 77001 2026-04-24T12:54:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324167 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcellinus | PŘEDCHOZÍ = Marceline | DALŠÍ = Marcellinus Ammianus }} {{Textinfo | TITULEK = Marcellinus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 822. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Marcellinus }} {{Forma|proza}} '''Marcellinus''' sv. (zvolen papežem 30.&nbsp;čna 296&nbsp;— †&nbsp;25.&nbsp;říj. 304). Nejisté podání vypravuje, že se mučen odklonil od víry a&nbsp;obětoval modlám, ale po několika dnech veřejně se kál a&nbsp;proto sťat. Památka jeho slaví se 26.&nbsp;dubna. {{Konec formy}} [[Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Papežové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Italští svatí v Ottově slovníku naučném]] 19gtbfigxbaieflj9n4s6br3y3xamsk 0 32486 324168 77003 2026-04-24T12:54:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324168 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcion | PŘEDCHOZÍ = Marcinov | DALŠÍ = Marcipán }} {{Textinfo | TITULEK = Marcion | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;825. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Markión }} {{Forma|proza}} '''Marcion,''' gnostik z&nbsp;II.&nbsp;stol. po Kr., zakladatel marcionistův, pocházel z&nbsp;Pontu, kde otec jeho v&nbsp;Sinope byl biskupem. I&nbsp;on stal se biskupem církve křesťanské. Na počátku vlády Antoniovy přišel do Říma, kde poslouchal syrského gnostika Cerdona a&nbsp;sám svou vlastní nauku počal hlásati, tak že jako haeretik z&nbsp;církve byl vyobcován. Zemřel kol r.&nbsp;170. Spekulativní stránka gnosticismu byla '''M'''-ovi lhostejnou a&nbsp;hleděl význam nauky té přetvořiti ve smyslu praktické askése a&nbsp;lásky křesťanské v&nbsp;duchu nauky sv.&nbsp;Pavla. Ve svém ''Canonu'' uznával jen evangelium sv.&nbsp;Lukáše (a&nbsp;to ještě ne v&nbsp;plném znění jeho) a&nbsp;pak deset listův sv.&nbsp;Pavla. Podle nauky '''M'''-ovy měl slitováním božím na svět seslaný Kristus jen zdánlivé tělo a&nbsp;tolikéž i&nbsp;jeho smrť i&nbsp;ukřižování bylo zdajem (srv.&nbsp;[[../Dokétové|{{Prostrkaně|Dokétové}}]]). Jeho nauka rozšířila se rychle v&nbsp;Italii, Egyptě, Arabii, Syrii až do Persie a&nbsp;udržela se až do X.&nbsp;stol., splývajíc ponenáhlu s&nbsp;manichaeismem. Spisovatelé orthodoxní proti ní horlivě bouřili. K&nbsp;literatuře viz Majboom, '''M.''' en de Marcionieten (Lejda, 1888). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římskokatoličtí duchovní v Ottově slovníku naučném]] lq7zvhyt81l71bf7yhu7xwvqc3hqpjg 0 32487 324169 77004 2026-04-24T12:54:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324169 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcipán | PŘEDCHOZÍ = Marcion | DALŠÍ = Marcius }} {{Textinfo | TITULEK = Marcipán | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;825. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Marcipán }} {{Forma|proza}} '''Marcipán''' (prý z&nbsp; lat. ''Marci panis'', Markův chléb), druh [[../Perník|{{Prostrkaně|perníku}}]] (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] 7k7hjgcnlyu5thgq1yfl1pjsrpzjs2c 0 32488 324170 77005 2026-04-24T12:54:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324170 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcius | PŘEDCHOZÍ = Marcipán | DALŠÍ = Marco Polo }} {{Textinfo | TITULEK = Marcius | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;825. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marcius''' {{Prostrkaně|Gnaeus}} viz [[../Coriolanus|{{Prostrkaně|Coriolanus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] lr6e5g7nkiltlcctbdg61eu9dnf03pb 0 32491 324171 77008 2026-04-24T12:54:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324171 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marco Polo | PŘEDCHOZÍ = Marcius | DALŠÍ = Marcovice }} {{Textinfo | TITULEK = Marco Polo | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;825–826. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n874/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Marco Polo }} {{Forma|proza}} '''Marco Polo''' [marko-], nejslav. středověký cestovatel a&nbsp;objevce Východní Asie (*&nbsp;1254 v&nbsp;Benátkách ze vzácného rodu nobilského, původně v&nbsp;Šibeníku osedlého&nbsp;— †&nbsp;nejspíše koncem r.&nbsp;1324). Děd jeho {{Prostrkaně|Andrea Polo di San Felice}} měl syny {{Prostrkaně|Marka}}, {{Prostrkaně|Nicola}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Maffea}}, kteří se oddali obchodu, a&nbsp;sice Marco v&nbsp;Cařihradě a&nbsp;v&nbsp;Soldaii na Krymě, odkudž kupčil s&nbsp;kraji jihoruskými a&nbsp;předoasijskými. Za ním šli druzí bratří a&nbsp;pronikli kupecky do říše Kipčaku, odkudž pro běhy válečné uchýlili se do Bocháry. Naučivše se mongolsky dali se na cestu s&nbsp;jistým poslem mongolským ke dvoru velkochána Kublaje (r.&nbsp;1265), kdež vlídně byvše přijati obdrželi listy k&nbsp;papeži a&nbsp;křesťanským králům západoevropským, r.&nbsp;1266 podjali se cesty zpáteční a&nbsp;v&nbsp;dub. r.&nbsp;1269 dostihli Akkona. Papežský legát Theobald uložil jim, aby vyčkali volby nového papeže, načež Polové přes Negroponte vrátili se do vlasti, kdež Nicolò zvěděl, že mezi tím zemřela choť jeho, zůstavivši syna Marka, narozeného po odchodě otcově. Poněvadž papežská volba se dlouho nekonala, vrátili se Nicolò a&nbsp;Maffeo do Akkona, Marka s&nbsp;sebou majíce, a&nbsp;když legát Theobald zvolen za papeže se jménem Řehoře&nbsp;X., s&nbsp;jeho listy velkochánovi a&nbsp;s&nbsp;olejem z&nbsp;lampy nad božím hrobem jerusalemským nastoupili r.&nbsp;1271 cestu do Mongolska z&nbsp;Ghiazzy kilické. Cesta vedla je velikým obloukem skrze Armenii a&nbsp;Kurdistán do Bagdádu a&nbsp;po Tigridu do Kiše při Perském zálivu. Pobyvše ve slavném Ormuzu, změnili z&nbsp;příčin neznámých směr cesty a&nbsp;dali se pustinami íránskými skrze Kerman a&nbsp;Balch, přešli za hrozných útrap planinu Pamirskou. Chtějíce Pamir obejíti brali se s&nbsp;počátku podle levého břehu řeky Amu, údolím řeky Kokče a&nbsp;jisté bystřiny s&nbsp;leva do ní se vlévající, ale z&nbsp;Kašmíru vrátili se do Badachšánu, podél řeky Pendže vystoupili na Pamir a&nbsp;sešli podle Járkandčaje do Kašgara a&nbsp;dále do Járkanda, odkudž podél Kynlyna skrze země Chotan a Čerčen, dále skrze město Lop v&nbsp;poušti a po 30denním pochodu skrze poušť dostihli Gobi a&nbsp;skrze oásy Sačeu, Kamul a&nbsp;Sučeu přišli k&nbsp;vrchovisku řeky Hoangho. Z&nbsp;oásy Jetsiny bylo se jim bráti opět pouští, až ke konci jara r.&nbsp;1275 stihli konečně Kublajova sídla Kaipingfu ve vých. Mongolsku. Velkochán radostně je uvítal a&nbsp;se zalíbením pohlížel na mladého Marka, jenž záhy naučil se dokonale čtyřem předním jazykům říše a s&nbsp;otcem i&nbsp;strýcem vstoupil do služeb Kublajových. Zkušeností jejich užíváno bylo jak ve správě vnitřní a&nbsp;v&nbsp;důležitých poselstvích, tak u&nbsp;věcech válečných, zejména při obléhání pevností nepřátelských. Záhy získali si Polové plné důvěry Kublajovy, zejména '''M.''' osvojiv si zplna obyčeje a&nbsp;mravy mongolské z&nbsp;úředních svých cest velkochánovi podával znamenité zprávy. Po sedmnácte let meškali Polové ve službách Kublajových a v&nbsp;době té vykonal '''M.''' jednak rozsáhlé cesty po všech končinách Mongolské říše, jednak sbíral spolehlivé zprávy o&nbsp;krajích, jichž osobně seznati nemohl. Pokud jest lze ze spisu jeho usuzovati, vykonal '''M.''' ve službách velkochánových tyto veliké cesty: ''a'')&nbsp;do Zadní a Přední Indie brzo po r.&nbsp;1280, jež celkem trvala 6&nbsp;měsíců. Na té cestě, po souši konané, přišel '''M.''' do země {{Prostrkaně|Miena}}, nynější Barmy, a do sousedních krajin obou polouostrovů. Cílem cesty té byl nepochybně Annam. ''b'')&nbsp;Po sev. a&nbsp;střed. Číně s&nbsp;východištěm Pekingem. ''c'')&nbsp;Cesta tangutská, na níž přišel až na horní tok Jang-tse-kianga. ''d'')&nbsp;Cesta mongolská do Karakorum a&nbsp;k&nbsp;pohoří Altaji. Již po dvou letech po příchodu svém jmenován byl '''M.''' kommissařem tajné rady velkochánovy, později byl správcem krajiny Manzi ve střední Číně se sídlem v&nbsp;městě Kingcí. Na všech cestách bedlivě '''M.''' pozoroval vše, co bylo lze kolem spatřiti, ano jsou určité zprávy, že si činil i&nbsp;poznámky; také doptával se po krajích vzdálenějších, jako po ostrovské říši Cipangu, nynějším Japanu, i&nbsp;po Sibiři, o&nbsp;níž měl zprávy jdoucí až téměř po břehy moře ledového. Konečně však zachtělo se Markovi a&nbsp;jeho příbuzným návratu do vlasti. Kublaj s&nbsp;počátku zdráhal se dáti svolení, až se naskytla r.&nbsp;1291 příležitost, když mongolský vládce v&nbsp;Persii Argon žádal o&nbsp;ruku některé dcery velkochánovy. Když byla jemu za choť ustanovena kněžna Kogatin, žádali perští poslové, aby příčinou daleké cesty mořské kolem vší jižní Asie bylo uloženo Polům říditi výpravu. Kublaj svolil a&nbsp;svěřil k&nbsp;tomu úkolu 14&nbsp;lodí, načež při posledním slavném slyšení dal Markovi a&nbsp;jeho soudruhům průvodní list na dvou dskách zlatých, pak listy papeži a&nbsp;králi francouzskému. Ke konci r.&nbsp;1291 anebo na počátku r.&nbsp;1292 opustili '''M.''' a&nbsp;soudruzi Peking a&nbsp;ubírali se skrze Čínu do přístavu Ciuančeu, kdež vstoupili na lodi. Po plavbě 1500&nbsp;mil dlouhé dostihli Kočinčiny, odkud pak plavili se k&nbsp;Malace. Na Sumatře vyčkávali příhodného monsúnu od jara až asi do říj. r.&nbsp;1292, při čemž '''M.''' ostrov zevrubně ohledal. Odtud podél Nikobar a&nbsp;Andaman plavili se k&nbsp;Ceylonu, kdež nabyl '''M.''' hojných zpráv o&nbsp;Koromandelu, načež Malabarem a&nbsp;Gudžarátem dostali se ku břehům íránským. V&nbsp;Malabaru snad obdržel '''M.''' vzácné zprávy o&nbsp;jižní Arabii, Sokotoře, Habeši a&nbsp;východní Africe až po Madagaskar a&nbsp;Zanzibar. '''M.''' plavil se potom se svými soudruhy do Ormuza, v&nbsp;Kiši pak vystoupili na břeh a&nbsp;odebrali se ke dvoru chána perského, kamž dostihli z&nbsp;jara r.&nbsp;1294. Ježto mezitím Kublaj zemřel, rozhodli se '''M.''' a&nbsp;jeho přátelé k&nbsp;návratu do vlasti přes Trapezunt a&nbsp;Cařihrad, načež r.&nbsp;1295 konečně stihli do Benátek. Návrat jejich způsobil vel. vzrušení, zvl. poklady, jež s&nbsp;sebou přinesli, odkudž dostalo se Markovi příjmení {{Prostrkaně|Millione}}. '''M.''' byl záhy zvolen do veliké rady a&nbsp;účastnil se války s&nbsp;Janovany, byl ale ve srážce u&nbsp;ostr. Kurčoly 8.&nbsp;list. r.&nbsp;1298 raněn, zajat a&nbsp;odvlečen do Janova. V&nbsp;zajetí spřátelil se s&nbsp;Pisanem Rusticianem, jemuž vypravoval o&nbsp;svých zkušenostech cestovních, později pak diktoval slavný svůj spis, ''Milion'' nazvaný, za kterouž příčinou dal si z&nbsp;Benátek poslati zápisky. R.&nbsp;1299 propuštěn byl ze zajetí, načež oženil se se šlechtičnou benátskou Donatou, s&nbsp;níž zplodil tři dcery. R.&nbsp;1316 zemřel otec jeho Nicolò, '''M.''' pak hleděl si velkoobchodu až do své smrti. Závět jeho dán 9.&nbsp;led. r.&nbsp;1324. Původní text Markova spisu psán byl jazykem francouzským a&nbsp;vydán byl tiskem r.&nbsp;1824 francouzskou Société de géographie. R.&nbsp;1307 Thiébaut de Cépoy upravil nové vydání starofrancouzské, jež učinil základem svých studií o&nbsp;Markovi Pauthier, Le livre de Marc-Pol (Pař., 1865). Asi r.&nbsp;1315 způsobil mnich dominikánský Pipin z&nbsp;Bologně překlad latinský, jenž vydán kol r.&nbsp;1490 v&nbsp;Antverpách a jest z&nbsp;největších vzácností bibliografických. Odtud častěji spis Markův překládán do latiny, italštiny, němčiny, portugalštiny i&nbsp;češtiny. Český překlad vzdělán v&nbsp;době husitských válek kdesi na Moravě dle latinského textu Pipinova a&nbsp;zachoval se v&nbsp;přepise, dle písma z&nbsp;doby krále Jiřího z&nbsp;Poděbrad, na Letovicích pořízeném. Jediný tento rukopis z&nbsp;pozůstalosti Hankovy uchovává mus.&nbsp;knihovna. Novější dobou četní učenci obírají se textem i&nbsp;udaji Markova »Milionu«, jako Angličan Marsden, Ital Baldelli Boni, Francouz Pauthier. Srv.&nbsp;Yule, The&nbsp;book of Ser Marco Polo (Lond., 1876); Schaller (»Programm« burghausenský, 1889); Prášek (»ČČM.«, 1897); Kahlík (»Progr. gymn. zábřežského«, 1897—1898). ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Italové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Obchodníci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Cestovatelé v Ottově slovníku naučném]] 9aqakw1ywc2h37x5mzvn178f9bdiq6v 0 32492 324172 268048 2026-04-24T12:54:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324172 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcovice | PŘEDCHOZÍ = Marco Polo | DALŠÍ = Marculf }} {{Textinfo | TITULEK = Marcovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;826. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Marčovice }} {{Forma|proza}} '''Marcovice,''' {{Prostrkaně|Marčovice}}, ves v&nbsp;Čechách, hejtm. Strakonice, okr. a&nbsp;pš.&nbsp;Předslavice; 16 d., 107&nbsp;ob.&nbsp;č. (1890), kaple sv.&nbsp;Jana. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Strakonice v Ottově slovníku naučném|Marcovice]] n0buinyn55ccl6c36kqsexw08s0llg9 0 32494 324173 77012 2026-04-24T12:54:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324173 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marculf | PŘEDCHOZÍ = Marcovice | DALŠÍ = Marcus }} {{Textinfo | TITULEK = Marculf | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;826. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marculf''' [markulf] mnich kláštera v&nbsp;Resbachu v&nbsp;říši Francké. Sestavil kol.&nbsp;r.&nbsp;700 k&nbsp;rozkazu Landericha, biskupa v&nbsp;Meaux, sbírku formulí, t.&nbsp;j.&nbsp;vzorců pro spisování listin. Dílo obsahuje 92&nbsp;formule a&nbsp;rozděleno jest na 2&nbsp;části (knihy), z&nbsp;nichž prvá »''praeceptiones regales''« (40&nbsp;formulí) týká se práva veřejného a&nbsp;druhá, »''cartae pagenses''« (52&nbsp;formule), práva soukromého. Vyd. od Zeumera v&nbsp;Mon. Germ. hist. (Legum sectio&nbsp;V.; Hannov., 1886).&nbsp;— Srov. Seidensticker, De&nbsp;Marculfinis aliisque similibus formulis (Jena, 1818). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 6yjca8i9yq97lv4j0s1pz7y8a2n4595 0 32495 324174 314042 2026-04-24T12:54:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324174 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcus | PŘEDCHOZÍ = Marculf | DALŠÍ = Marcus Roy }} {{Textinfo | TITULEK = Marcus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;826–827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Jan Marcus Marci]] | WIKIPEDIA-HESLO = Jan Marcus Marci | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Marcus Antonius|Marcus Antonius]], [[w:Marcus Antonius|Marcus Antonius]], [[w:Commodus|Commodus]] }} {{Forma|proza}} '''Marcus: 1)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Antonius}} viz {{Prostrkaně|[[../Antonius/]]}}&nbsp;1). '''2)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Aurelius}} viz {{Prostrkaně|[[../Antoninus/]]}}&nbsp;2). '''3)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Antoninius}} viz {{Prostrkaně|[[../Commodus/]]}}. '''4)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Marci}} (Marek, syn Markův) z&nbsp;{{Prostrkaně|Kronlandu}}, lékař a&nbsp;filosof čes. (*&nbsp;1595 v&nbsp;Landškrouně&nbsp;— †&nbsp;1667 v&nbsp;Praze), studoval v&nbsp;Jindřichově Hradci a&nbsp;potom filosofii a&nbsp;theologii v&nbsp;Olomouci. Na studia lékařská odebral se do Prahy, k&nbsp;čemuž jej přiměla snad jeho povšechná churavost, jmenovitě neduživost zraku. Povýšen byv na doktora lékařství stal se na fakultě lékařské professorem a jest jméno jeho odtud těsně spojeno s&nbsp;dějinami university. Když tato rozdělena na fakultu theologickou a&nbsp;světskou (právnickou a&nbsp;lékařskou) a&nbsp;noví professoři císařem samým jmenováni jsou, zůstal '''M.''' na svém místě, jakkoliv ustanovovací jeho dekret pocházel od jesuitů. R.&nbsp;1642 jmenován kommissařem universitním ve sporu mezi arcibiskupským seminářem a&nbsp;universitou; jako senior světské fakulty jmenován r.&nbsp;1649 cís.&nbsp;radou. Odporoval tolikéž úsilí jesuitů, domáhajících se opětného spojení fakult, a&nbsp;vypracoval v&nbsp;té příčině protest, který císaři byl podán. Než Ferdinand&nbsp;III. povolil naléhání jesuitů a&nbsp;sloučení obou universit provedeno r.&nbsp;1654, právě kdy '''M.''' byl protektorem světských fakult. Pro své značné vědomosti theoretické i&nbsp;praktické jmenován byl fysikem království Českého a&nbsp;r.&nbsp;1658 stal se osobním lékařem Ferdinanda&nbsp;III. Známy jsou jeho blízké osobní styky s&nbsp;Bohuslavem Balbínem, jenž se mu zavázaným pokládal za vyléčení z&nbsp;nebezpečné nemoci a&nbsp;Markovo vědění básní oslavil, s&nbsp;Caramuelem Lobkovicem a&nbsp;v&nbsp;cizině tehda již dlícím dějepiscem Stránským. Ke sklonku svého života vstoupil do řádu jesuitského. '''M.'''&nbsp;byl muž učený i&nbsp;jako mathematik a&nbsp;přírodozpytec a&nbsp;v&nbsp;názorech filosoficko-přírodoslovných jest stejnohodnotný s&nbsp;jinými mysliteli trvající tehda lékařsko-přírodnické školy Paracelsovské. Obnovil pomysl idearum operatricium čili seminalium, v&nbsp;nichž shledával tvůrčí principie. V&nbsp;semeni uložená idea organického těla vytváří tělo. Síly ty bohem při stvoření světa do jednotlivců jsou uloženy, aby individua sama se mohla obrozovati. Jeho filosofické přírodosloví jest v&nbsp;základě platónicko-stoické a&nbsp;stýká se ve mnohých věcech s&nbsp;Paracelsem a&nbsp;van&nbsp;Helmontem, a jeho pomysl činných základův, jež v&nbsp;jednotlivci jsou uloženy, uvádí jej v&nbsp;blízkost i&nbsp;s&nbsp;Leibnizem. Napsal: ''{{Cizojazyčně|la|Idearum operatricium idea}}'' (Praha, 1635); ''{{Cizojazyčně|la|Philosophia vetus restituta}}'' (t., 1662); ''{{Cizojazyčně|la|De&nbsp;proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu}}'' (t., 1648); ''{{Cizojazyčně|la|Thaumantiae liber de arcu coelesti}}'' (t., 1648); ''{{Cizojazyčně|la|De&nbsp;longitudine seu differentia inter duos meridianos}}'' (t., 1650); ''{{Cizojazyčně|la|Dissertatio de natura iridis}}'' (t., 1650); ''{{Cizojazyčně|la|Othosophia seu philosophia impulsus universalis}}'' (t., 1683; vydal Jakub Dobřenský). K&nbsp;literatuře viz [[Autor:František Josef Studnička|F. J. Studnička]], Joannes '''M.''' Marci a&nbsp;Cronland, {{Cizojazyčně|de|sein Leben und gelehrtes Wirken}}. (Slavnostní přednáška; »Výr. zpr.« Čes. spol. nauk; Praha, 1891) a tamtéž r.&nbsp;1875 {{Cizojazyčně|de|Über '''M.''' Marci u.&nbsp;seine Schrift}} {{Cizojazyčně|la|De proportione motus}} a&nbsp;dále téhož '''M.''' Marci a&nbsp;jeho fysikální objevy (»Živa«, 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští politici v Ottově slovníku naučném|Marcus]] [[Kategorie:Římští vojevůdci v Ottově slovníku naučném|Marcus]] [[Kategorie:Římští císaři v Ottově slovníku naučném|Marcus]] [[Kategorie:Čeští lékaři v Ottově slovníku naučném|Marcus]] [[Kategorie:Čeští filosofové v Ottově slovníku naučném|Marcus]] 7cjctzgnpkygw22bta3nd92o0sob3le 0 32502 324175 77027 2026-04-24T12:54:12Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324175 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marcus Roy | PŘEDCHOZÍ = Marcus | DALŠÍ = Marczali }} {{Textinfo | TITULEK = Marcus Roy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fidel ze Sigmaringy }} {{Forma|proza}} '''Marcus Roy''' viz [[../Fidelis|{{Prostrkaně|Fidelis}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí římskokatoličtí duchovní v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Němečtí svatí v Ottově slovníku naučném]] o6dz8lafdfvli7mqkewhvxcxx9nqdpr 0 32503 324176 77028 2026-04-24T12:54:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324176 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marczali | PŘEDCHOZÍ = Marcus Roy | DALŠÍ = Marči }} {{Textinfo | TITULEK = Marczali | AUTOR = [[Autor:František Brábek|František Brábek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Ottův slovník naučný/Marczali (doplněk)]] }} {{Forma|proza}} '''Marczali''' [-ca-] {{Prostrkaně|Henrik}}, souvěký maď. dějepisec (*&nbsp;1856), professor dějin na univ. v&nbsp;Budapešti. Vynikl zvláště spisem o&nbsp;císaři Josefu&nbsp;II. a&nbsp;jeho době (''II.&nbsp;József császár és kora''; 1882—88, 3&nbsp;svaz.). Též vydal: ''Prameny uherských dějin za Arpádovců'' (1880); ''Uhry až do založení království'' a&nbsp;''Uhry za Arpádovců''. Do ''Beöthyových'' Dějin literatury maď. (1897) přispěl velice cennými pracemi o&nbsp;kronikách středověkých a&nbsp;o&nbsp;historické literatuře maďarské v&nbsp;století&nbsp;XVIII. ''[[Autor:František Brábek|Bbk.]]''{{Redakční poznámka|Ve 28.&nbsp;dílu byl k&nbsp;heslu „Marczali“ uveřejněn doplněk, viz [[Ottův slovník naučný/Marczali (doplněk)]].}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Maďarští historikové v Ottově slovníku naučném]] 6cqpi8beoi2pistpwbdwxrzrp18ndmz 0 32505 324177 77031 2026-04-24T12:54:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324177 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marczali (doplněk) | PŘEDCHOZÍ = Marconi Guilelmo | DALŠÍ = Marczewski }} {{Textinfo | TITULEK = Marczali (doplněk){{Redakční poznámka|značka=doplněk|Doplněk k&nbsp;heslu [[../Marczali|Marczali]], uveřejněnému v&nbsp;XVI.&nbsp;dílu.}} | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýosmý díl&nbsp;– Doplňky. Praha : J.&nbsp;Otto, 1909. S.&nbsp;612. | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Ottův slovník naučný/Marczali]] }} {{Forma|proza}} '''Marczali''' {{Prostrkaně|Henrik}}, přední historik maďarský (*&nbsp;1856 v&nbsp;Marczali v&nbsp;šomoďském komitátě z&nbsp;rodiny židovské). Otec jeho {{Prostrkaně|Morgenstern}} byl rabínem. R.&nbsp;1895 stal se řádným professorem dějin na univ. v&nbsp;Budapešti. Z&nbsp;dalších jeho prací uvádíme: ''Aj újkor története'' (Dějiny nové doby; Bpešť 1883—86, 3&nbsp;sv.); ''Mária Terézia, 1717—80'' (t., 1891; M. Tört. Életrajzok, VII.); ''A&nbsp;legújabb kor története, 1852—80'' (Dějiny nejnovější doby, t., 1889—92); ''Anonymus iskolai kiadása'' (Školní vydání Anonyma, t., 1892); ''A&nbsp;magyar történet kutfőinek kézikönyve'' (Příruční kniha pramenů k&nbsp;uh.&nbsp;dějinám, Bpešť, 1902). Do milleniových dějin uh. redigovaných Al.&nbsp;Szilágyim napsal: ''A&nbsp;vezérek kora és a&nbsp;királyság megalapítása'' (Doba vůdců a&nbsp;založení království, I.&nbsp;sv.); ''Magyarország története az Árpádok korában'' (Dějiny Uher za Árpádovců, II.&nbsp;sv., 1896); ''Magyarország története III.&nbsp;Károlytól a&nbsp;bécsi kongreszusig'' (Děj. Uher od Karla&nbsp;III. do vídeňského kongressu, VIII.&nbsp;sv., 1898). '''M.'''&nbsp;redigoval též Velikou (12svazkovou) illustr. všeob. historii (''Nagy képes világtörténet''), do níž sám napsal šest svazků, a&nbsp;sice dobu reformace (sv.&nbsp;VII.), dobu protireformace (sv.&nbsp;VIII.), dobu absolutismu (sv.&nbsp;IX.), dobu revoluce a&nbsp;Napoleona (sv.&nbsp;X.), dobu reform (sv.&nbsp;XI.) a&nbsp;o&nbsp;státních a&nbsp;společ. formách naší doby (sv.&nbsp;XII.). '''M.'''&nbsp;účastnil se i&nbsp;pramenné publikace »A&nbsp;magyar honfoglálás kúffői« (Prameny k&nbsp;zabrání Uher od Maďarů, 1900). {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Maďarští historikové v Ottově slovníku naučném]] 9radifpnt47hrslnixx07skqdgknl50 0 32509 324208 77036 2026-04-24T12:54:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324208 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marči | PŘEDCHOZÍ = Marczali | DALŠÍ = Mardi }} {{Textinfo | TITULEK = Marči | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marči''' {{Prostrkaně|Nikola}} viz [[../Jihoslované|{{Prostrkaně|Jihoslované}}]] str. 451. {{Konec formy}} [[Kategorie:Chorvatští básníci v Ottově slovníku naučném]] o58ewp19q757nhoqzh0v3ou2580jiiu 0 32510 324178 77037 2026-04-24T12:54:14Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324178 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mardi | PŘEDCHOZÍ = Marči | DALŠÍ = Mardin }} {{Textinfo | TITULEK = Mardi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mardi''' (frc.), úterý; '''M.'''&nbsp;''gras'', masopustní úterek. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čas v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] fwekgccqgso3vx2gm8zgiolmlmrvgkh 0 32513 324179 77043 2026-04-24T12:54:15Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324179 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mardin | PŘEDCHOZÍ = Mardi | DALŠÍ = Mardisté }} {{Textinfo | TITULEK = Mardin | AUTOR = [[Autor:Jiří Viktor Daneš|Jiří Viktor Daneš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mardin''' opevněné hl. m. sandžaku v&nbsp;asijskotureckém vilájetu diarbekírském, na sev. okraji velké Mesopotamské roviny, rozkládá se v&nbsp;poloze dosti nepřístupné ve výši 1190&nbsp;''m'' na terrassovitém svahu skály, jejíž vrchol (300&nbsp;''m'') opatřen jest pevností. Má hojnost dobré vody studniční. Obyvatelů 25.000 (r.&nbsp;1891), z&nbsp;nichž 15.700&nbsp;muham., 8720&nbsp;křesťanů a&nbsp;580&nbsp;židů. Množství mešit, 9&nbsp;kostelů, mnoho kaplí, několik synagog a&nbsp;školy. Zpracování hedvábí, vlny a&nbsp;koží, dříve hlavní zaměstnání obyvatelstva, v&nbsp;poslední době pokleslo. Město má pro svou polohu značný význam stratégický.&nbsp;— {{Prostrkaně|Sandžak mardinský}} má 20.740&nbsp;''km''² s&nbsp;193.022&nbsp;obyv. (1891), z&nbsp;nichž 121.522&nbsp;muh. a&nbsp;67.920&nbsp;křesť. rozmanitých sekt. Spojen jest sjízdnými cestami s&nbsp;Diarbekírem a&nbsp;s&nbsp;Mosúlem. Vyvážejí se plodiny přírodní, obilí, sesam, víno, olivy, tabák atd. v&nbsp;ceně 7,266.690&nbsp;fr. (1891). ''[[Autor:Jiří Viktor Daneš|dš.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Turecku v Ottově slovníku naučném]] bqwo5j5h82f6lrrbda4fmho7cpi8q8i 0 32514 324180 77045 2026-04-24T12:54:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324180 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mardisté | PŘEDCHOZÍ = Mardin | DALŠÍ = Mardochéus }} {{Textinfo | TITULEK = Mardisté | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mardisté''' viz [[../Feuilleton|{{Prostrkaně|Feuilleton}}]], str. 153. {{Konec formy}} [[Kategorie:Periodický tisk v Ottově slovníku naučném]] 1t6qfa534o2slc9d6e2azhe9dexfijo 0 32516 324181 77048 2026-04-24T12:54:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324181 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mardochéus | PŘEDCHOZÍ = Mardisté | DALŠÍ = Mardonios }} {{Textinfo | TITULEK = Mardochéus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mardochéus''' viz [[../Esther|{{Prostrkaně|Esther}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] 1apjbwinbkb0wzafju1d9k02m0crgmd 0 32520 324182 77053 2026-04-24T12:54:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324182 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mardonios | PŘEDCHOZÍ = Mardochéus | DALŠÍ = Mare }} {{Textinfo | TITULEK = Mardonios | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mardonios }} {{Forma|proza}} '''Mardonios,''' vojevůdce pers., syn Gobryův a&nbsp;manžel dcery krále Dareia&nbsp;I. Artazostry; byl jedním ze 7&nbsp;velmožů, kteří zabili (521) Lžismerdisa, a&nbsp;na dvoře perském požíval velkého vlivu. R.&nbsp;492 byl postaven v&nbsp;čelo vojska, jež mělo podrobiti Řeky (zejména Athény a&nbsp;Spartu), ačkoli smýšlení byl dosud Řekům přátelského. Obnoviv v&nbsp;řeckých osadách maloasijských demokratické zřízení vytrhl do Thrakie, utrpěl však veliké ztráty od Brygů a&nbsp;také loďstvo jeho ztroskotalo se o&nbsp;Athos. Přes to učinil '''M.''' Thasos a&nbsp;Makedonii poplatnými, vrátil se však záhy do Asie, nahrazen Artafernem a&nbsp;Datisem. Roku&nbsp;480 táhl opět do Řecka s&nbsp;Xerxem&nbsp;a, jak se vypravuje, byl to zejména on, který Xerxa k&nbsp;výpravě podněcoval. Po katastrofě salaminské nechal jej Xerxes s&nbsp;300.000&nbsp;m. v&nbsp;Thessalii; na jaře r.&nbsp;479 jal se '''M.''' vyjednávati s&nbsp;Athéňany prostřednictvím Alexandra Makedonského, když to však nevedlo k&nbsp;cílí, obsadil Athény, ale před Peloponnésany couvl do Boiótie a&nbsp;postavil se u&nbsp;Plataií. Jako již r.&nbsp;492, ani nyní se '''M.''' neosvědčil a&nbsp;s&nbsp;bitvou (26.&nbsp;září 479) ztratil i&nbsp;život. {{Konec formy}} [[Kategorie:Perští vojevůdci v Ottově slovníku naučném]] anj1uitqspkne6jjp29vhtushgscb1g 0 32521 324183 77054 2026-04-24T12:54:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324183 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mare | PŘEDCHOZÍ = Mardonios | DALŠÍ = Maré }} {{Textinfo | TITULEK = Mare | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mare''' (lat.), [[../Moře|moře]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 666h4sdk2s1qit73da9u29hq93xoxko 0 32528 324202 77073 2026-04-24T12:54:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324202 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maré | PŘEDCHOZÍ = Mare | DALŠÍ = Marée }} {{Textinfo | TITULEK = Maré | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Maré,''' nejjižnější ostrov v&nbsp;souostroví Loyalty, má na 768&nbsp;''km''² 4—5000&nbsp;obyv. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Francie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zámořské kolonie v Ottově slovníku naučném]] m5znn3b3vdyp5br5qq0s0acewbelb7w 0 32529 324206 77074 2026-04-24T12:54:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324206 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marée | PŘEDCHOZÍ = Maré | DALŠÍ = Maree }} {{Textinfo | TITULEK = Marée | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[../Dmutí moře]] }} {{Forma|proza}} '''Marée,''' franc.: 1.&nbsp;příliv a&nbsp;odliv; dmutí moře; {{Prostrkaně|haute}} '''m.''', příliv, {{Prostrkaně|basse}} '''m.''', odliv; 2.&nbsp;v&nbsp;obchodě čerstvé ryby mořské. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Hydrologie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]] mxr2i2zq4yozleq3qvobp8yv3f61xbq 0 32531 324185 77078 2026-04-24T12:54:19Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324185 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maree | PŘEDCHOZÍ = Marée | DALŠÍ = Maréchal }} {{Textinfo | TITULEK = Maree | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Loch Maree }} {{Forma|proza}} '''Maree''' [merí], jezero v&nbsp;Skotsku v&nbsp;hrabství rosském, 20&nbsp;''km''&nbsp;dl., 1—3¹/₂&nbsp;''km'' šir., velmi hluboké, tak že nikdy celé nezamrzá, obklopeno jest velkolepou scenerií horskou, jíž se žádná v&nbsp;Skotsku nevyrovná. Z&nbsp;něho vytéká řeka {{Prostrkaně|Ewe}}. V&nbsp;jezeře jest 27&nbsp;ostrůvků. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Spojeného království v Ottově slovníku naučném]] lcj8sryncmmygi5cpqbdsvt39id2qoj 0 32532 324203 77081 2026-04-24T12:54:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324203 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maréchal | PŘEDCHOZÍ = Maree | DALŠÍ = Maréchal Charles Laurent }} {{Textinfo | TITULEK = Maréchal | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Maršál Francie }} {{Forma|proza}} '''Maréchal''' [maréšàl] viz [[../Maršál|{{Prostrkaně|Maršál]]}}. '''M.'''&nbsp;{{Prostrkaně|de camp}} [de&nbsp;ka͡n] byl ve franc. vojště až do konce XVIII.&nbsp;stol. název nejnižšího stupně generálského, nynějšího ''général de brigade'', odpovídající {{Prostrkaně|generál-majoru}} ve vojště rak.-uh. a&nbsp;jiných. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] 1aglfiryxcn9wernxxw7p0yi2v6qb3d 0 32533 324204 77116 2026-04-24T12:54:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324204 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maréchal Charles Laurent | PŘEDCHOZÍ = Maréchal | DALŠÍ = Maréchaussée }} {{Textinfo | TITULEK = Maréchal Charles Laurent | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Maréchal''' {{Prostrkaně|Charles Laurent}}, malíř frc. (*&nbsp;1801 v&nbsp;Metách&nbsp;— †&nbsp;1887 v&nbsp;Bar-le-Duc). Učil se sedlářství, ale později ujal se ho malíř Regnault a&nbsp;vyučil jej svému umění. '''M.'''&nbsp;vynikl zvláště malbami na skle, v&nbsp;čemž docílil znamenitých úspěchů. Práce jeho jsou v&nbsp;kostelích pařížských (okna v&nbsp;chrámě Sv.&nbsp;Klotildy, Sv.&nbsp;Vincence de&nbsp;Paula, Sv.&nbsp;Trojice, St.&nbsp;Jacques du&nbsp;Haut-Pas, Sv.&nbsp;Ambrože, sakristie notredamské), pak v&nbsp;kathedrálách měst Mety, Limoges, Troyes, Cambrai. Jeho syn '''M.'''&nbsp;{{Prostrkaně|Charles Raphael}} (*&nbsp;1825 v&nbsp;Metách) vynikl také jako malíř. Kreslil zejména velké kartony černým uhlem, jako ''Večerní modlitba na poušti'' (v&nbsp;museu metském) a&nbsp;''Ztroskotání lodí''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští malíři v Ottově slovníku naučném]] 1lpi69vbqx4y5vhx1es1mujy2f5gn75 0 32535 324205 77089 2026-04-24T12:54:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324205 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maréchaussée | PŘEDCHOZÍ = Maréchal Charles Laurent | DALŠÍ = Marek (bot.) }} {{Textinfo | TITULEK = Maréchaussée | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Maréchaussée''' [maréšósé], fr.; 1.&nbsp;zastaralý název pro jízdnou policii ve Francii; nyní sluje tak {{Prostrkaně|četnictvo}}, hlavně jízdné; 2.&nbsp;{{Prostrkaně|maršálství}}, {{Prostrkaně|hodnost maršálská}}. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Instituce ve Francii v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] ajf71pksh116qd4rpk7728qm83btzag 0 32537 324186 111410 2026-04-24T12:54:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324186 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marek (bot.) | PŘEDCHOZÍ = Maréchaussée | DALŠÍ = Marek (sv.) }} {{Textinfo | TITULEK = Marek (bot.) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marek,''' bot., viz [[../Helosciadium|{{Prostrkaně|Helosciadium}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] 0ul4bp51rvwtj0uzwc899774q5r9afw 0 32538 324188 77094 2026-04-24T12:54:22Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324188 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marek (sv.) | PŘEDCHOZÍ = Marek (bot.) | DALŠÍ = Marek (gnostik) }} {{Textinfo | TITULEK = Marek (sv.) | AUTOR = [[Autor:Ladislav Dvořák|Ladislav Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;827–828. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Marek Evangelista }} {{Forma|proza}} '''Marek,''' sv. jmenoval se vlastně {{Prostrkaně|Jan}}, syn Marie, ženy jerusalemské, pocházel z&nbsp;rodu levitů; přidružil se k&nbsp;sv.&nbsp;Pavlu a&nbsp;Barnabovi na první jejich cestě apoštolské, ale brzy vrátil se do Jerusalema. Proto jej sv.&nbsp;Pavel na své druhé ap.&nbsp;cestě za soudruha vzíti nechtěl a&nbsp;sv.&nbsp;'''M.''' odebral se s&nbsp;Barnabou na ostrov Cypr. Později přidružil se '''M.''' k&nbsp;sv. Petrovi, od něhož, jak se zdá, byl pokřtěn a s&nbsp;nímž přišel do Babylona, t.&nbsp;j.&nbsp;do Říma, kde prokázal výtečné služby též sv.&nbsp;Pavlu. Kromě těchto udajů, jež jsou čerpány z&nbsp;Písma&nbsp;sv., neví se nic jistého o&nbsp;sv.&nbsp;Markovi, leč že jest spisovatelem druhého evangelia, které napsal dle kázání sv.&nbsp;Petra. Poznamenati sluší zde starou tradici, dle níž sv.&nbsp;'''M.''' založil církev v&nbsp;Alexandrii a&nbsp;tam byl prvním biskupem. Kdy se to stalo, nevíme, ani v&nbsp;kterém roce zemřel sv.&nbsp;'''M.''' smrtí mučennickou (dle jedněch r.&nbsp;62, dle jiných 68 nebo dokonce 98 až 117). Tělo jeho bylo převezeno do Benátek, kde se stal patronem republiky a&nbsp;zasvěcen mu chrám sv.&nbsp;Marka. Že sv.&nbsp;'''M.''' sepsal {{Prostrkaně|druhé evangelium}}, podle kázání sv.&nbsp;Petra, v&nbsp;tom shodují se sv.&nbsp;Otcové; jisto jest, že je sepsal v&nbsp;Římě a&nbsp;pro Římany, a&nbsp;to za tím účelem, aby dokázáno bylo z&nbsp;veřejného života Páně a&nbsp;zvláště z&nbsp;jeho zázraků, že jest Synem Božím. '''M.'''&nbsp;drží se celkem pořádku chronologického. Evangelium samo lze rozděliti na části tři: v&nbsp;první (1—9,28) vypravuje se, jak se Pán Ježíš ukázal býti synem Božím svým působením v&nbsp;Galilei; v&nbsp;druhé (9, 29—13, 37) předkládá se jeho božské učení, jímž sv.&nbsp;apoštoly k&nbsp;úřadu připravil; ve třetí části (14, 1—16, 20) jest řeč o&nbsp;utrpení a&nbsp;oslavení Kristově. Kdy sv.&nbsp;'''M.''' evangelium napsal, nelze určitého říci; ale pravděpodobně stalo se tak po r.&nbsp;52 a&nbsp;před r.&nbsp;62. Zvláštní jest, že evangelium sv.&nbsp;Marka na východě před V.&nbsp;stol. a&nbsp;na západě před VIII.&nbsp;stol. nikdo nevyložil. Na západě vyložili je zvl. Beda Vener, a&nbsp;sv.&nbsp;Tomáš&nbsp;Aq., později Maldonatus, Cajetanus a&nbsp;nejnověji Fr.&nbsp;Patrizi, A.&nbsp;Bisping, Sušil a&nbsp;j. ''[[Autor:Ladislav Dvořák|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Svatí v Ottově slovníku naučném]] jw2ovmy2nifc4djqm0rclzukfwh17a7 0 32539 324187 77095 2026-04-24T12:54:20Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324187 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marek (gnostik) | PŘEDCHOZÍ = Marek (sv.) | DALŠÍ = Marek }} {{Textinfo | TITULEK = Marek (gnostik) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;828. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n878/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marek,''' gnostik ze II.&nbsp;stol. po Kr., působil hlavně v&nbsp;Gallii, v&nbsp;poříčí Rhony. Bližší data o&nbsp;jeho životě scházejí. Byl současníkem Irenaea, biskupa lyonského, který jeho bludy a&nbsp;mystickou nauku vyvracel. Eónové vycházejí z&nbsp;Prapodstaty nikoliv emanací, ta byla Markovi něčím příliš hmotně smyslným, nýbrž ekfonesí, a&nbsp;tak podstata ona projevuje se nám v&nbsp;hláskách, slabikách a&nbsp;slovech, kteráž podle jakéhosi tajemného zákona se spojují a&nbsp;rozpojují. Přívrženci jeho sluli {{Prostrkaně|Markosiáné}}. Srov. Renan, Histoire des origines du christianisme, sv.&nbsp;VII. {{Konec formy}} [[Kategorie:Náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném]] bqzrwl3jkzm54kdcgx337l6q58opx1h 0 32546 324184 77108 2026-04-24T12:54:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324184 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mare liberum | PŘEDCHOZÍ = Marek | DALŠÍ = Maremmy }} {{Textinfo | TITULEK = Mare liberum | AUTOR = [[Autor:Max Švagrovský|Max Švagrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;830. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mare liberum''' (lat.), t. j. {{Prostrkaně|moře volné}}, základní věta mezinárodního práva námořního, že moře nemůže býti vlastnictvím žádného národa, státu, jednotlivce nebo společnosti, že žádná vládnoucí moc nemá práva na moři jakkoliv panovati, že naopak obcování na moři každému jest volné, že každý může plodiny moře zužitkovati a&nbsp;že užívání moře a&nbsp;jeho obsahu obmezeno jest jedině tou výminkou, že ti, kdo moře chtí užívati, podřizují se všeobecným požadavkům práva národního, které staví veškeré samostatné státy a&nbsp;národy na roveň, že sami moře užívajíce jiným v&nbsp;tom nechtějí překážeti, když týchž výhod stejným způsobem budou nabývati. ''[[Autor:Max Švagrovský|Šg.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Námořnictví v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] b4eaa9t1x7ebm5i06e3khqddvro98sx 0 32547 324189 77110 2026-04-24T12:54:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324189 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maremmy | PŘEDCHOZÍ = Mare liberum | DALŠÍ = Maréna }} {{Textinfo | TITULEK = Maremmy | AUTOR = [[Autor:Jiří Viktor Daneš|Jiří Viktor Daneš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;830–831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Maremmy''' (ital. z&nbsp;lat. ''maritima'', t.&nbsp;j.&nbsp;přímořní), močálovitý, nezdravý pruh země v&nbsp;Italii, táhnoucí se na pobřeží Tyrrhenského moře od ústí Magry až k&nbsp;ústí Volturna, jenž mimo toskánské pobřeží zaujímá Campagni římskou a&nbsp;močály Pontinské. Zvláště však užívá se názvu '''M.''' pro pomořský pruh toskánský mezi Cecinou a&nbsp;Fiorou, zaujímající největší čásť prov. grossetské, 150&nbsp;''km''&nbsp;dl. a&nbsp;10—30&nbsp;''km''&nbsp;šir. o&nbsp;ploše as 2600&nbsp;''km''². Povrch '''M'''-m jest většinou pahorkovitý, roviny pokryty jsou močály, jež pokrývají nepřístupné lesy a&nbsp;pastviny. Půda jest neobyčejně úrodná, ale nezdravé podnebí, zaviněné výpary z&nbsp;močálů, činí krajinu skoro neobydlitelnou. Řeky nemohouce volně odtékati rozlévají se po celé rovině. Obyvatelstvo sídlí většinou ve výši nad 300&nbsp;''m'', aby se uchránilo malarie. Město biskupské {{Prostrkaně|Sovana}} v&nbsp;této výši ležící trpí ještě mnoho zhoubným podnebím, kdežto městečka Piombino a&nbsp;Orbetello, ač leží na samém okraji močálů, mají zdravé podnebí mořské. V&nbsp;době etruské pokryt byl kraj kvetoucími městy, jichž zříceniny po různu dosud v&nbsp;lesích močálových viděti. Za této doby bohatství a rozkvětu odvodňována byla krajina velmi bedlivě, tak že podnebí bylo patrně dosti snesitelné, ale již za vlády římské stěhovali se obyvatelé na léto pryč, a&nbsp;konečně zpustošení celé Italie, které bylo způsobeno neustálými boji s&nbsp;barbary, postihlo v&nbsp;míře nejhorší nížiny toskánské, jež od té doby jsou krajinou pustou. K&nbsp;tomu přispělo též zničení lesů horských, jímž zaviněny zhoubné povodně. Od r.&nbsp;1829 pracuje se soustavně o&nbsp;zlepšení poměrů. Pečováno o&nbsp;to, aby náplavy říční v&nbsp;močálech se usazovaly, a&nbsp;kanalisováním voda odváděna do moře. Trať železniční, která spojuje Livorno s&nbsp;Civitou Vecchií, rovněž značně přispěla ke kultivování krajiny. Na pobřeží podporováno jest dílo kolonisační zdárně podnebím mořským, prostým zhoubného vlivu na zdraví lidské. Srv.&nbsp;Vergers, L’Etrurie et les Etrusques, ou dix ans de fouilles dans les Maremmes toscanes (Paříž, 1864; 2&nbsp;sv.); Valle, La&nbsp;Maremma toscana (Florencie, 1863); Grottanelli, La&nbsp;Maremma toscana (Sienna, 1873; 2&nbsp;sv.). ''[[Autor:Jiří Viktor Daneš|dš.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Itálie v Ottově slovníku naučném]] p9dubhgsmhh75bh9ecqhk22j6fbeooi 0 32549 324207 77113 2026-04-24T12:54:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324207 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maréna | PŘEDCHOZÍ = Maremmy | DALŠÍ = Mařena (bot.) }} {{Textinfo | TITULEK = Maréna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Síh }} {{Forma|proza}} '''Maréna''' (''maraena''), zool., v.&nbsp;[[../Coregonus|{{Prostrkaně|Coregonus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] ca16gmrpyigp2rranappezdo9wq29cn 0 32550 324215 77114 2026-04-24T12:54:42Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324215 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mařena (bot.) | PŘEDCHOZÍ = Maréna | DALŠÍ = Mařena }} {{Textinfo | TITULEK = Mařena (bot.) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mařena,''' bot., viz&nbsp;[[../Rubia|{{Prostrkaně|Rubia}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] cx0njmgmumaquof947u0xth9f5g4lxv 0 32551 324214 77115 2026-04-24T12:54:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324214 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mařena | PŘEDCHOZÍ = Mařena (bot.) | DALŠÍ = Marenco }} {{Textinfo | TITULEK = Mařena | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morana }} {{Forma|proza}} '''Mařena,''' {{Prostrkaně|Mořena}}, {{Prostrkaně|Mařana}}, {{Prostrkaně|Smrt}}, {{Prostrkaně|Smrtholka}}, loutka do ženských šatů přistrojená (obyčejně došek ověšený hadříky a&nbsp;stužkami a&nbsp;nastrčený na tyč), kterou dívky z&nbsp;jara na »smrtnou neděli« vynášejí ze vsi a&nbsp;tam ji házejí do vody, což nazývají »{{Prostrkaně|vynášení smrti}}«; potom uříznou mladý stromek (májku, »líto«), jejž přinášejí do vsi prozpěvujíce: »Smrť jsme vám zanesli, nové léto přinesli..«; »Smrť plyne po vodě, nové léto k&nbsp;nám jede« a&nbsp;p. Starodávný obyčej tento jest rozšířen po všech zemích českoslovanských, v&nbsp;Lužici ({{Prostrkaně|Smjerć}}), v&nbsp;Polsku ({{Prostrkaně|Marzana}}) i&nbsp;na Rusi ({{Prostrkaně|Marena}}, kdež se vyskytuje zároveň s&nbsp;[[../Kupalo|{{Prostrkaně|Kupalem}}]], v.&nbsp;t.); jeho význam jest zřejmý. '''M.''' jest symbol {{Prostrkaně|zimy}}, která ustupuje vládě {{Prostrkaně|léta}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném]] 05yefaendv222afc4pycei9q14ddtrf 0 34663 324511 83452 2026-04-24T12:58:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324511 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mroziński | PŘEDCHOZÍ = Mrotschen | DALŠÍ = Mrož }} {{Textinfo | TITULEK = Mroziński | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 824. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n907/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mroziński''' {{Prostrkaně|Józef}}, filolog polský (*&nbsp;1784 v Koniuchách v Haliči – †&nbsp;1839 ve Varšavě), ukončiv gymnasijní studia vstoupil k vojsku a r. 1815 povýšen byl za podplukovníka, r. 1829 stal se generálem brigády, pak přednostou hlavního štábu, inspektorem reservní jízdy a konečně gen. ředitelem vojenské kommisse. Uchýliv se r. 1831 do výslužby, věnoval se ku konci života botanice. Napsal pojednání ''Oblęženie i obrona Saragossy v l. 1808 i 1809''..., načež k radě Bentkowského jal se zabývati polským jazykem, jímž špatně vládl. Výsledkem jeho práce bylo dílo ''Piérwske{{Redakční poznámka|''Podle Doplňků a oprav na konci XIX. dílu'': Oprava k dílu XVII. 824 str., 1 sl., 29 řád. zdola, místo ''Piérwske'' čti ''Pierwsze''. ([http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n1124/mode/1up ''dostupné online''])}} zasady gramatyki języka polskiego'' (Varšava, 1822, 2.&nbsp;vyd. Lvov, 1850), které doplnil pojednáním ''Odpowiedź na recenzyje'' (Varš., 1824). Zásady těchto spisů, jakož i několika menších pojednání jeho nabyly platnosti v polském hláskosloví. Tak zejména obrátil pozornost na fysiologickou podstatu polských hlásek a rozdělil je na skupiny se stanoviska srovnávacího jazykozpytu, jmenovitě slovanského, čímž vnesl nový živel do filologie polské. Základy jeho hláskosloví polského zůstaly neotřeseny dosud. Z jeho podnětu vyšla »Deputacya do ułoźenia zasad pisowni«, která vypracovala v hlavních rysech nynější pravopis polský a v níž '''M'''. měl vynikající účastenství. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Poláci v Ottově slovníku naučném|Mroziński]] 77wivm42v9h39fpa5d3cmh5hbakcmd8 0 35491 324190 85312 2026-04-24T12:54:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324190 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marenco | PŘEDCHOZÍ = Mařena | DALŠÍ = Marend }} {{Textinfo | TITULEK = Marenco | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marenco''' [-ko]: '''1) M.''' {{Prostrkaně|Carlo}}, hrabě, dramatik italský (*&nbsp;1800&nbsp;— †&nbsp;1846 v&nbsp;Savoně). Studoval práva v&nbsp;Turině a&nbsp;stal se radou generální intendantury savonské; žil poesii vzdálen ruchu politického. Vystoupil r.&nbsp;1828 nejlepší svou truchlohrou ''Bondelmonte e&nbsp;gli Amedei'' a&nbsp;přiklonil se jí k&nbsp;romantismu, rozvíjeje široko dramatický děj, odhazuje pouta jednoty časové a&nbsp;místní. V&nbsp;zauzlení a&nbsp;rozuzlení sleduje však Alfieriho. R.&nbsp;1834 vznikl ''Arnaldo da Brescia'' zpracováním nevynikající. Látku tu pozd. zpracoval Niccolini. Z&nbsp;ostatních tragédií či spíše dramat rodinných těšila se popularitě ''Pia de' Tolomei''. založená na látce z&nbsp;Dantova »Očistce«; z&nbsp;téhož pramene známe i&nbsp;hrdiny dramat: ''Corso Donati'' a&nbsp;''Conte Ugolino''. '''M.'''&nbsp;napsal 15&nbsp;dramat, jež vyšly souborně ve 4&nbsp;sv. v&nbsp;l.&nbsp;1835—40 v&nbsp;Turině; jeho ''Tragedie inedite'' vydány ve Florencii r.&nbsp;1856. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Leopoldo}}, syn před. (*&nbsp;1831 v&nbsp;Cevě, †&nbsp;1899 v&nbsp;Miláně). Byl od r.&nbsp;1851 v&nbsp;sardinském finanč. ministerstvu, zřekl se však záhy dráhy, k&nbsp;níž se nehodil, učil ital. literatuře na lyceích bolognském a&nbsp;milánském (1860 až 1871) a&nbsp;žil pak v&nbsp;Turině. Ve 20&nbsp;letech vystoupil tragédií ''Isabella Orsini'' a&nbsp;započal dráhu literární ve stopách romantismu. Nejdůležitější činnost jeho spadá mezi l.&nbsp;1860—75. Dramata veršem, v&nbsp;nichž převládá lyrika, vyznamenávají se elegancí a&nbsp;gracií. Z&nbsp;nich vynikají: ''Celeste, idillo campestre''; ''Tempeste alpine''; ''Marcellina''; ''Il falconiere di Pietra Ardena''; ''Adelasia''; ''La famiglia''; ''Il ghiacciaio di Monte Bianco''; ''Carmela'' atd. Souborně vycházejí v&nbsp;20&nbsp;sv. od r.&nbsp;1884 v&nbsp;Turině. {{Konec formy}} [[Kategorie:Italští dramatici v Ottově slovníku naučném]] 26vjto0jybmpyb2s6xeeyvqa064k5ca 0 35493 324191 85314 2026-04-24T12:54:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324191 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marend | PŘEDCHOZÍ = Marenco | DALŠÍ = Marengo }} {{Textinfo | TITULEK = Marend | AUTOR = [[Autor:Jiří Viktor Daneš|Jiří Viktor Daneš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Marend''' ({{Prostrkaně|Maranda}}), město v perské provincii Azerbeidžánu, sz. od Tebrízu, s pevností a s posvátnou mešitou; má asi 3–4000 obyv., obchodně jest velmi významné, ležíc na obchodní cestě z Erivaně do Tebrízu. Město známo bylo již Ptolemaiovi pod jménem ''Mandagarana''. ''[[Autor:Jiří Viktor Daneš|dš.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Íránu v Ottově slovníku naučném]] 59umrf1mvtpjmnxro51wpdsu37ngc4c 0 35494 324192 85316 2026-04-24T12:54:25Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324192 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marengo | PŘEDCHOZÍ = Marend | DALŠÍ = Marennes }} {{Textinfo | TITULEK = Marengo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;831–832. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n880/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marengo,''' městečko v&nbsp;ital. prov. alessandrijské, 5&nbsp;''km'' jv. od Alessandrie, blíže stoku Tanara s&nbsp;Bormidou, památné bitvou mezi Rakušany a&nbsp;Francouzi dne 14.&nbsp;června r.&nbsp;1800. Vrchní velitel rak. armády Melas zdržoval se obléháním franc. gen. Masseny, uzavřeného v&nbsp;Janově, zatím co Napoleon památným přechodem Alp přes Lausanne a V.&nbsp;Sv.&nbsp;Bernard dostal se neočekávaně rak. armádě do týlu. Rakušané po čestné kapitulaci Janova obrátili se hned k&nbsp;Alessandrii, aby vynutili si na Napoleonovi cestu na východ. Tento obávaje se, aby mu Melas neunikl, vyslal gen. Desaixa s&nbsp;5000&nbsp;muži k&nbsp;Novi, sám pak očekával nepřítele na v.&nbsp;od Alessandrie. Obě vojska byla si silami rovna, asi po 33.000 mužů; Francouzi však byli v&nbsp;nevýhodě pro velikou roztroušenost jednotlivých sborů na nastávajícím bojišti. Z&nbsp;rána, 14.&nbsp;června, zahájili Rakušané bitvu útokem na franc. střed pod gen. Victorem. Francouzi byli chráněni hlubokým, bahnitým potokem Fontanone. Ani první, ani druhý útok se nezdařil. Unavenému Victoru přispěl na pomoc gen.&nbsp;Lannes. Avšak Rakušané novou silou obnovili útok a&nbsp;překročivše Fontanonu naproti '''M'''-gu prorazili střed, levé křídlo uvedli v&nbsp;nepořádek, tísnili i&nbsp;Lannesa na pravém křídle, jenž marně byl podporován Monierem a&nbsp;gardou konsulskou vyslanými od Napoleona. '''M.'''&nbsp;obsazeno Rakušany. Gen.&nbsp;Desaix byl poslán na pomoc proti postupujícímu nepříteli. V&nbsp;1&nbsp;hod. po poledni bitva je však pro Francouze přece ztracena. Vítězný Melas vyčerpán a&nbsp;poraněn vrátil se do Alessandrie a&nbsp;svěřiv další velení gen.&nbsp;Zachovi oznámil radostně víd. dvoru své vítězství. Teprve kol 4.&nbsp;hod. dorazil Desaix na bojiště. Dívaje se na hodinky pravil: »Bitva je ztracena, ale máme dosti času získati jinou«. V&nbsp;čele svého sboru vrhl se Desaix proti Rakušanům, které již Marmont uvítal prudkou palbou děl; ale při útoku kulí zasažen klesl. Postup Rakušanův zaražen, franc. jízda napadla levé křídlo rakouské tak prudce, že gen.&nbsp;Zach se 1600&nbsp;muži byl obklíčen a&nbsp;zajat. Rakušané ustupovali. Dragouni Liechtensteinovi prchali zpět, strhujíce s&nbsp;sebou i&nbsp;pěší sbory, a&nbsp;za nedlouho celá armáda zmizela v&nbsp;divokém úprku za '''M'''-gem přes Bormidu do Alessandrie hledajíc spásu v&nbsp;nastávající noci. Porážka Rakušanův byla úplná: ztratili 6400&nbsp;mrtvých a&nbsp;raněných, 3000&nbsp;zajatých a skoro celé dělostřelectvo; Francouzové 7000 mužů. Zničený Melas přinucen byl uzavříti s&nbsp;Napoleonem smlouvu, dle níž vydal Francouzům Piemont, Janov a&nbsp;Lombardii za čestný průchod rak. vojska a&nbsp;ustoupil za Mincio. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Itálii v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny Itálie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny Francie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny Rakouska v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] mcekj8c4kfoypnm4gq7h2oi7dp54iqh 0 35499 324480 85333 2026-04-24T12:57:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324480 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morodochium | PŘEDCHOZÍ = de Moro | DALŠÍ = Moroň }} {{Textinfo | TITULEK = Morodochium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;742. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n813/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morodochium''' v.&nbsp;[[../Blázinec|{{Prostrkaně|Blázinec}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] mthfc2is4idt4f8znv89l0tqg68ik2h 0 35503 324479 85337 2026-04-24T12:57:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324479 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morning-dress | PŘEDCHOZÍ = de Mornay | DALŠÍ = z Morningtonu }} {{Textinfo | TITULEK = Morning-dress | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;742. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n813/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Morning-dress''' (angl.), {{Prostrkaně|ranní šat}} na procházky a&nbsp;na návštěvy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anglické výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Textilní průmysl v Ottově slovníku naučném]] 0ggbufqibhfiwboa4hs7om029t2184p 0 35506 324478 85341 2026-04-24T12:57:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324478 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mormyrus | PŘEDCHOZÍ = Mormyridae | DALŠÍ = de Mornay }} {{Textinfo | TITULEK = Mormyrus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;742. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n813/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mormyrus,''' zool., v. [[../Mormyridae|{{Prostrkaně|Mormyridae}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] 7q3srpwp4tiep8yklpbnuknpun66wg0 0 35507 324477 181960 2026-04-24T12:57:55Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324477 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mormyridae | PŘEDCHOZÍ = Mormopes | DALŠÍ = Mormyrus }} {{Textinfo | TITULEK = Mormyridae | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;741–742. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n811/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mormyridae,''' neveliká čeleď {{Prostrkaně|měkkoploutvých ryb}} (skupiny ''Physostomi''), jejíž všecky druhy (51) kromě jednoho náležejí rodu ''Mormyrus''&nbsp;L.; druhý rod její, [[../Gymnarchus|''Gymnarchus''&nbsp;Cuv.]] (v.&nbsp;t.), má druh jediný. Jsou to ryby podlouhlého, se stran sploštělého těla a&nbsp;s&nbsp;čenichem po většině prodlouženým, dolů sehnutým. V&nbsp;hořejším okraji úst jsou i&nbsp;kosti mezičelistní v&nbsp;jedno srostlé, i&nbsp;čelisti hořejší. Hlava jest lysá, trup pokryt šupinami. Břišní, řitní a&nbsp;ocasní ploutve nescházejí žádnému druhu rodu ''Mormyrus''. Žaberní otvor jest krátký. Všecky ryby této čeledi žijí ve sladkých vodách tropické Afriky, jen v&nbsp;Nílu obývá 11&nbsp;specií rodu ''Mormyrus''. Všickni jeho druhové mají po obou stranách ocasu podlouhlé, ploské těleso rosolovité, jež však nemá funkce orgánu elektrického. Mají chutné maso; již staří Egypťané si jich nemálo vážili a&nbsp;také na stavbách svých je zobrazovali. Z&nbsp;nejznámějších druhů nílských jsou: ''M. oxyrrhynchus'' Geoffr., zdéli i&nbsp;1&nbsp;''m'' s&nbsp;kuželovitým, dolů zakřiveným čenichem a&nbsp;velmi dlouhou ploutví hřbetní, pak větší ''M.&nbsp;caschive'' Hasselq. (1—1¹/₄&nbsp;''m''); v&nbsp;Nílu i&nbsp;v&nbsp;záp. Africe jest domovem ''M.&nbsp;cyprinoides''&nbsp;L. s&nbsp;tupějším čenichem a&nbsp;ploutví hřbetní délkou ploutvi řitní rovnou (délka těla 1&nbsp;''m''). ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] q2b62f0ntnlug2o1jb5nt8407m7g71l 0 35508 324476 85346 2026-04-24T12:57:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324476 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mormopes | PŘEDCHOZÍ = Mormoni | DALŠÍ = Mormyridae }} {{Textinfo | TITULEK = Mormopes | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;741. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n811/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mormopes,''' nepatrná čeleď {{Prostrkaně|letounů}} z&nbsp;podřadí hmyzožravých (''Insectivora''), ze skupiny netopýrů {{Prostrkaně|řasonosých}} (''Phyllorhina'', v.&nbsp;[[../Letouni|{{Prostrkaně|Letouni}}]]). Jsou podobni našim vrápencům (''Rhinolophus'' Bonap.), ale mají výrostek nosní nepatrný a&nbsp;zakrnělý a&nbsp;na nose i&nbsp;na bradě vrásky. Ocas jest buď delší, buď kratší než blána mezi zadními nožkami. Na Jamaice a&nbsp;Kubě žije ''Mormops Blainvillei'' Leach. Má ve chrupu ''i'' <math>\begin{smallmatrix}\left(\frac{2}{2}\right)\end{smallmatrix}</math>, ''c'' <math>\begin{smallmatrix}\left(\frac{1}{1}\right)\end{smallmatrix}</math>, ''m'' <math>\begin{smallmatrix}\left(\frac{5}{6}\right)\end{smallmatrix}</math>; na nose jest nahoře na každé straně po třech bradavicích, dole podélná lištna a&nbsp;zoubkovaná hrana příčná. Veliké boltce jsou uprostřed nad nosem spolu srostlé. Špička ocasu vyčnívá ze zadní plochy dolejší blány létací. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]] aymr7hhmipba7s5ph68wf8n9e10vsve 0 35509 324475 85347 2026-04-24T12:57:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324475 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mormoni | PŘEDCHOZÍ = Mormon | DALŠÍ = Mormopes }} {{Textinfo | TITULEK = Mormoni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;740–741. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n811/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů }} {{Forma|proza}} '''Mormoni''' (angl. ''Latter-Day Saints'', t.&nbsp;j. svatí soudného dne), sekta americká, kterou založil {{Prostrkaně|Joe Smith}} (*&nbsp;1805 ve Sharonu, Vermont), jenž tvrdil, že vyzván byv andělem vyhrabal na pahorku Cumorahu u&nbsp;Palmyry posvátné desky mosazné, jež směl vyzvednouti teprve po čtyřech letech (1827) a&nbsp;jež přečetl brejlemi zv.&nbsp;urim a&nbsp;thummim, nalezenými při deskách. Obsah desk vydal Smith anglicky v&nbsp;''The book of Mormon'' (1830), v&nbsp;níž vyprávěl, že '''M.''' jsou potomci žida Lehi, jenž se přistěhoval z&nbsp;Palestiny do Ameriky. Syn jeho Laman odebral prý se do pouště a&nbsp;od něho pošli Lamanovci, kteří nabyli časem rudé pleti, syn Nephi založil pak rodinu, v&nbsp;níž se dědilo kněžství a&nbsp;posvátné desky a&nbsp;jež byla křesťanská již před Kristem. Ochráncem rodiny této proti Lamanovcům byl prý ve IV.&nbsp;stol. Mormon; ale Nephiovci potlačeni přece r.&nbsp;400. Syn hrdinného Mormona Moroni zapsal děje kmene (po r.&nbsp;420) na uvedené desky a&nbsp;označil za jejich budoucího objevitele Smitha. Kniha Smithova byla mystifikací; autorem nevydaného tohoto románu pseudohistorického byl jakýs farář a Smith obdržel jej od tiskařského pomocníka Sidneye Ridgona. Přes to měl spis úspěch a&nbsp;Smith záhy přívrzence. Kol r.&nbsp;1830 sídlili tito v&nbsp;obci Fayette (hrabství Seneca, N.&nbsp;York), odtud přestěhovali se do Ohia, zapuzeni odtud šli do státu Missouri (1833), ale vypuzeni opět pro nesváry přestěhovali se do Illinoisu, kdež založili v&nbsp;hrab. Hancockském m.&nbsp;Nauvoo o&nbsp;2100&nbsp;domech s&nbsp;chrámem (1840), jež kvetlo při přísném životě obyvatelstva. Ale i&nbsp;tu došlo ke sporům, v&nbsp;nichž Smith zahynul (1844) a&nbsp;Nauvoo lehlo popelem. '''M.'''&nbsp;stěhovali se opět; po neschůdných cestách dospěli krajin kol Vel. Solného Jezera (''Salt-Lake'') a&nbsp;usadivše se tu r.&nbsp;1847 stali se zakladateli pozdějšího territoria Utahu s&nbsp;hl.&nbsp;m. {{Prostrkaně|Saltlake City}}, jež záhy zkvetlo, jednak přičinlivostí střídmého obyvatelstva, jednak tím, že bylo stanicí karavan ubírajících se do Kalifornie, a&nbsp;pak přílivem nových stoupencův učení. Po Smithovi spravoval '''M'''-ny {{Prostrkaně|Brigham Young}}, jenž se stal pro svůj vliv i&nbsp;guvernérem territoria a&nbsp;dostal od kongressu značnou peněžitou podporu na stavbu veřejných budov a&nbsp;zřízení knihovny. Poměr Unie k&nbsp;'''M'''-nům upraven výnosem ze 7.&nbsp;září 1850, ale '''M.''' nestrpěli dosazeného úřednictva. Unie poslala proto do Utahu guvernérem plukovníka Steptona (1854) a&nbsp;Alf. Cumminga (1857), jemuž svěřeno 2500&nbsp;mužů; Cumming nepořídil r.&nbsp;1857 mnoho, teprve rok na to dostal posilu, svedl s&nbsp;'''M'''-ny v&nbsp;únoru boj, po němž následovalo vyjednáváni a&nbsp;amnestie a&nbsp;Young ponechán v&nbsp;čele '''M'''-nů zejména za války odštěpenecké (1861—65). Mormonství jako náboženství vzniklo ponenáhlu. I&nbsp;Young budoval ještě na dogmatických příkazech. Víra vycházela od roznícení (''revivals'') a&nbsp;zjevení (''revelations of God''). Pramenem stal se ''The book of doctrine and covenants'' (1832), katechismy a&nbsp;spisy čelnějších autorit. Prvky mormonství přejaty z&nbsp;buddhismu (stěhování duší), z&nbsp;řecko-římského názoru (nekonečné množství bohů a&nbsp;mnohostranost jejich lásky), z&nbsp;islámu (mnohoženství, zákaz líhovin), z&nbsp;primitivního pohanství (víra v&nbsp;čaroděje, zlé a&nbsp;dobré duchy), z&nbsp;křesťanství (víra v&nbsp;zázraky a&nbsp;vyhánění ďábla) a židovství (theodemokratické zřízení státní). Hierarchicky spravováni '''M.''' kněžími, nejvyšší a&nbsp;neomylnou autoritou, mezi nimiž odlišovány dva stupně, vyšší Melchisedechův, nižší Aaronův. K&nbsp;onomu čítáno pětičlené představenstvo, kollegium (quorum) 12&nbsp;apoštolů, neobmezený počet vysokých kněží, sbor kočujících kazatelů »sedmdesátníkův« a&nbsp;sbor starších. K&nbsp;nižším čítáni: kněží, učitelé a jáhnové s&nbsp;představenými biskupy, kteří rozhodovali pře občanské, konali bohoslužby, řídili církevní záležitosti, chudinství atd. Zvláštních rouch kněží neměli. Vedle obojích těchto kněží zavedl Young Danity »anděly zhouby«, jakousi tajnou policii, jimž však přičítány rozličné zlořády (vraždy, pobití karavan). Z&nbsp;této příčiny a&nbsp;pak zejména proti mnohoženství, definitivně kodifikovanému Youngem (1852), zakročily Spoj.&nbsp;Obce (1874), odnímajíce sprvu právo soudcovské a&nbsp;porotecké osobám žijícím v&nbsp;polygamii a trestajíce je později (1875) káznicí. Značná čásť '''M'''-nů (i&nbsp;syn Youngův) prohlásila se pro monogamii. Vnitřní tato neshoda, kolísavost base víry, nedokonalá vnitřní organisace, kommunism a&nbsp;pak despotism předních mužů nesly v&nbsp;sobě zárodky úpadku '''M'''-nů, jenž zdržován ponenáhlým přílivem přívrženců ze Skotska, Skandinavie a&nbsp;Virtemberska. Stav ten se ještě zhoršil, když spojen odloučený Utah s&nbsp;ostatní zemí železnicí pacifickou (1869). Přes tyto slabosti měli '''M.''' mnoho dobrých stránek, přičinlivost, střídmost, mravnost (v&nbsp;Utahu nebylo prostituce, byloť pro každého '''M'''-na manželství závazno) a&nbsp;zásluhu o&nbsp;zvelebení kraje, kde sídlili. Spojené Obce vystupovaly však proti '''M'''-nům od r.&nbsp;1874 systematicky. Sprvu za záminkou vražd a zlořádů, jež '''M.''' provedli. Biskup Lee pověšen skoro po 20&nbsp;letech pro vraždu, jíž se účastnil r.&nbsp;1857, a&nbsp;Young unikl trestům jen smrtí (1877). Po něm řídilo '''M'''-ny 12&nbsp;apoštolů se starším Johnem Taylorem, a&nbsp;když zemřel (1887), s&nbsp;Welfordem Woodruffem v&nbsp;čele. R.&nbsp;1882 vydán zákon proti polygamii (Edmundův), jenž prováděn přísněji od r.&nbsp;1890, kdy zmocněna vláda k&nbsp;zabavení jmění '''M'''-nův. Odtud převládá u&nbsp;'''M'''-nů monogamie. Je jich na ten čas kol 300.000, v&nbsp;Utahu tvoří polovinu obyvatelstva. Srv.&nbsp;Hyde, The Mormonism, its leaders and designs (2.&nbsp;vyd. Nový York, 1857); M.&nbsp;Busch, Geschichte der Mormonen (Lips., 1870); Stenhouse, The Rocky Mountains Saints (N.&nbsp;York, 1873); R.&nbsp;von Schlagintweit, Die Mormonen (2.&nbsp;vyd. Lips., 1878); Fernhagel, Die Wahrheit über das Mormonenthum (Curich, 1889). {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] bhyc0eig7jxernh4lv1k6pch24oo989 0 36611 324133 280217 2026-04-24T12:53:39Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324133 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mahádéva | PŘEDCHOZÍ = Mahábháratam | DALŠÍ = Mahaffy }} {{Textinfo | TITULEK = Mahádéva | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;615. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni01ottogoog#page/n655/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mahádéva''' {{Prostrkaně|(Velebůh)}}, jméno v Indii přikládané bohu, jak kterého která sekta uznává za nejvyšší božstvo, nejčastěji od Śivaitů Śivovi. Podob. {{Prostrkaně|Mahádéví}} (Velebohyně), ob. Śivova žena Párvatí. ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hinduismus v Ottově slovníku naučném|Mahádéva]] [[Kategorie:Náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném|Mahádéva]] mwpz8gblc4eyeayy1w9ubxc6o0ccxlk 0 36815 324442 171355 2026-04-24T12:57:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324442 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Monumentální | ČÁST = Monumenta Germaniae historica | DALŠÍ = Monument }} {{Textinfo | TITULEK = Monumenta Germaniae historica | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;591. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n642/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Monumenta Germaniae Historica }} {{Forma|proza}} '''Monumenta Germaniae historica''' sbírka pramenů k středověkým dějinám německým, vychází od r. 1819, kdy se vydání ujal Spolek pro starší dějepis německý. Vycházela za podpory Němec. spolku, od r. 1853 dostávajíc stálou podporu. Redaktorem byl do r. 1874 G. H. {{Prostrkaně|Pertz}}, vydavatelem Hahnovo knihkupectví v Hannoveru. Odtud přejala vydávání pruská akademie věd, vedení pak G. {{Prostrkaně|Waitz}} (do roku 1886) a po něm E. {{Prostrkaně|Dümmler}}. Hmotně podporována jsou '''M'''. z financí říšských 30.000 marky a od Rakouska. Nyní mají '''M'''. tyto oddíly; ''Scriptores'', k nimž se přidružili »Chronisté němečtí«, ''Leges'', ''Diplomata'', ''Autores antiquissimi'', ''Epistolae'' a ''Antiquitates''; k tomu vyd. do r. 1874 12&nbsp;sv. »Archivu« a od r. 1876 20&nbsp;sv. »Neues Archiv«; obojí obsahuje předběžné práce. Pro příště a při novotiscích zamění se dosavadní foliový formát v kvartový. {{Konec formy}} [[Kategorie:Diplomatika v Ottově slovníku naučném]] 3lj0r92d2u528aehul6vmeaf53ijc61 0 41036 324487 200212 2026-04-24T12:58:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324487 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mourek | PŘEDCHOZÍ = Mount Vernon | DALŠÍ = Sv. Mouřenec }} {{Textinfo | TITULEK = Mourek | AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 794–796. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n873/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Emanuel Mourek]] | WIKIPEDIA-HESLO = Václav Emanuel Mourek }} {{Forma|proza}} '''Mourek''': '''1) M'''. {{Prostrkaně|Václav Emanuel}}, germanista český (*&nbsp;20. srpna 1846 v Luhu u Přeštic). Vychodiv v Klatovech gymnasium odebral se na studium filosofie r. 1867 do Prahy, kdež studoval filologii klassickou a němčinu. Podrobiv se r. 1871 stát. zkoušce přijal místo supplentské na gymnasii v Budějovicích, kdež se stal r. 1872 skutečným učitelem a náležel k nejvýtečnějším a nejoblíbenějším professorům. R. 1875 sestavil učebný plán pro němčinu na českých školách středních, jenž od r. 1876 po řadu let byl na gymnasiích našich normou všeobecně nařízenou; r. 1882 vydal pak ''Cvičebnou knihu'' ku překládání z jazyka českého na německý pro vyšší třídy čes. škol středních (I. čásť pro tř. V. a VI.), jež došla t. r. ministerského schválení. R. 1875 '''M'''., opatřiv si také státní zkoušku z českého těsnopisu a fakultní zkoušku z jaz. anglického, učil po všecka léta působení svého v Budějovicích stenografii a několik let také angličině jako předmětům nepovinným. I mimo školu byl '''M'''. horlivě literárně činný. Na konci r. 1872 při zahájení vlastní tělocvičny Sokola budějovického, jehož byl tenkráte jednatelem, proslovil ''o významu gymnastiky'' řeč, jež byla otištěna v časopise »Sokol« r. 1872. V týž obor náleží causerie ''Anglický sport'', otištěná v »Památníku Sokola« r. 1882. Vedle toho '''M'''. horlivě pěstoval vážná studia vědecká. R. 1873 vydal v programmu gymn. budějovického pojednání ''O staroněmeckých glossách'' ze dvou rukopisů, obíral se dále podrobně studiem jazyka a literatury anglické, pak studiem jazyků švédského a dánského, jichž znalost si tehdy osvojil. R. 1876 vydal český překlad {{Prostrkaně|[[Autor:Samuel Smiles|Smilesova]]}} populárně filosofického spisu anglického ''Character'', r. 1877 téhož spisovatele dílo podobné tendence ''Self Help'' (Vlastní silou). Dále vydal překlady románu W. M. {{Prostrkaně|Thackerayova}} ''Vanity Fair'' (Tržiště života, »Libuše«, 1880), dále cestopis Anny {{Prostrkaně|Brasseyové}} ''A voyage in the Sunbeam'' (Kolem světa, t., 1882), r. 1882 podal pak český překlad vědeckého cestopisu švédského A. E. {{Prostrkaně|Nordenskiőldova}} o ''Plavbě Vegy kolem Asie a Evropy''. Pro jazyk anglický odhodlal se '''M'''. poříditi úplně české pomůcky učebné a začal hned r. 1872 ''Slovníkem'', jehož čásť ''anglicko-česká'' vyšla r. 1878, čásť ''česko anglická'' dokonč. v rukopise koncem r. 1879, ale posud nevyšla. Ukázky studií '''M'''-rkových z oboru anglické literatury jsou: pojednání ''Sensační román anglický'' (»Osvěta«, 1880), stať ''Walter Scott'' (»Klatovské listy«, 1881), životopisné studie o ''Shakespearovi'' a ''Dan. Defoeovi'' (»Těsnopisná Beseda«, 1881 a 1882), biografie a kritický rozbor ''básní Longfellowových'' s úvodním přehledem poetické literatury severoamerické (»Osvěta«, 1882). V Encyklopaedii paedagogické r. 1883 otištěn '''M'''-rkův článek o ''anglickém jazyku'' a methodách vyučování jeho s celkovým přehledem dějin literatury anglické. Na samém sklonku svého pobytu v Budějovicích uvázal se konečně v sepsání praktické ''Učebnice jazyka anglického pro samouky'', jež vyšla r. 1886 a 1889 ve 2&nbsp;svazcích. Posléze uvésti jest z této doby životopis a kritickou úvahu o vědecké činnosti A. E. Nordenskiőldově (»Květy«, 1881). Když aktivována byla universita česká, vybídnut byl '''M'''., aby ucházel se o projektovanou stolici jazyka a literatury německé na české fakultě filosofické. Z té příčiny podrobiv se r. 1883 zkouškám rigorosním dosáhl hodnosti doktora filosofie. T. r. uděleno mu místo professora při c. k. akademickém gymnasii v Praze, uprázdněné úmrtím Velišského. R. 1884 '''M'''. habilitoval se za docenta germanské filologie spisem ''Syntaxis slovesa v evang. sv. Lukáše gotského překladu Ulfilova'' a t. r. jmenován examinatorem jazyka a literatury německé při c. k. zkušeb. kommissi pro kandidáty učitelství na středních školách českých. Jako akademický učitel získal si '''M'''. záhy přednáškami a cvičeními svými neobyčejné obliby hojných svých posluchačů, z nichž celá řada vynikla již cennými pracemi vědeckými. R. 1888 byl '''M'''. jmenován mimořádným, r. 1894 řádným professorem. Z iniciativy '''M'''-rkovy zřízen při filosof. fakultě české university seminář germanistický, jehož jest '''M'''. od počátku ředitelem. R. 1900 byl '''M'''. děkanem fakulty filosofické. Od svého příchodu do Prahy '''M'''. musil poodložiti oblíbené své dřívější studie anglické a oddati se plněji širšímu svému oboru vědeckému. Přes to však vydal objemnou »Učebnici jazyka anglického«, svrchu již uvedenou, pořídil stručnější vydání svého ''Slovníka česko-anglického a anglicko-českého'' (Lipsko, 1896-97) a měl několik přednášek z oboru literatury anglické, jež také vyšly tiskem, a sice: ''Historický přehled rozvoje anglického dramata'' (»Lumír«, 1886), ''Historický rozvoj anglické novellistiky'' (»Hlas Národa«, 1888), ''W. Shakespeare'' (»Zlatá Praha«, 1890), ''Je-li Shakespeare skladatelem svých dramat?'' (»Ženské listy«, 1895), ''Alfred Tennyson'' (životopis s posouzením básnické činnosti, »Osvěta«, 1894). Pro Ottův Slovník Naučný, při němž jest '''M'''. odborným redaktorem článků germanistických, napsal mimo drobnější články ''Přehled dějin anglické literatury'', jenž vydán o sobě r. 1890 rozšířený a hojnými poznámkami opatřený. K věcem anglickým odnáší se také podrobná zpráva o ''Cestopisu král. princův anglických'' (»Osvěta«, 1888 a 1889) a konečně literární úvaha o knize královny Viktorie; ''Z královského denníku'' (t., 1898). R. 1887 '''M'''. podnikl cestu do Anglie, kde pobyl zejména několik neděl v Londýně, Cambridgei a Oxfordě, konaje podrobná studia v tamních knihovnách. Zprávu o vědeckých výsledcích této cesty podal ve »Věstníku« Král. české společnosti nauk r. 1887; ostatní své zkušenosti a dojmy vypsal v kulturně-histor. obrázku ''Z dnešní Anglie'' (»Osvěta«, 1888). V Cambridgei '''M'''. na novo opsal rukopis Dalimila, chovaný v Trojické kolleji; opis ten vydán r. 1892 Českou akademií pod názvem: ''Kronika Dalimilova z rukopisu cambridgeského''. K české literatuře vztahuje se též řada feuilletonů '''M'''-rkových v časopise »Politik« roku 1891 a 1892 pod názvem: ''Die böhmische Poesie des Jahr 1890''. Z oboru literatury skandinavské jsou tyto literární studie: ''Vzdělanost švédská a král Oskar II.'' s přehledem dějin švédské literatury a s rozborem básní krále Oskara (»Osvěta«, 1889), ''Ukázky ze severského bájesloví'' (»Hlas Národa«, 1890), ''Ukázky ze severských pověstí bohatýrských'' (t., 1891). R. 1890 cestoval '''M'''. po Dánsku a Skandinavii. Konečně uvádíme objemný článek '''M'''-rkův: ''Vyšší dívčí školství švédské'' (»Učitel«, 1891-92), založený na úředních švédských zprávách o návrzích kommisse k vyšetření stavu těchto škol zřízené. Od školství vůbec '''M'''. zření svého neodvrátil a vydal po přestěhování do Prahy II. díl své ''Cvičebné knihy ku překládání z jazyka českého na německý'' pro VII. a VIII. tř. (1884) a v časopise »Paedagogiu« (1886) podrobný methodický článek: ''Kterak učiti jest němčině na českých školách středních'', jenž obrátil na sebe tolik pozornosti kruhův odborných i úředních, že '''M'''-rkovi svěřena byla r. 1887 redakce návrhů nejen na učebnou osnovu německého jazyka na českých školách středních, nýbrž i na učebnou osnovu jazyka českého na středních školách německých. V obor tento spadá ještě '''M'''-rkův methodický článek ''O počátcích německé četby na gymnasiích'' (»Krok«, 1887) a historická stať ''Studium moderních jazyků západoevropských'' v jubilejním »Památníku« na oslavu 40letého panování císaře Františka Josefa I. (1888). – V oboru filologie germanské, jejž '''M'''. na universitě zastupuje, podal velikou řadu publikací jednak z liter. historie, jednak z mluvnice, jimiž zajistil si čestné místo mezi předními germanisty soudobými. Vědecké práce '''M'''-rkovy v tomto oboru doznaly nejlichotnějšího uznání i od nejpřednějších zástupců filologie germanské v cizině. Práce literárněhistorické: ''Tandariuš a Floribella, skládání staročeské s německým Pleierovým srovnáno'' (1885; v »Pojednáních Král. české společ. nauk«, VII., 1, 1887), dále četná vydání zlomků staroněmeckých rukopisů v Praze nebo v Čechách vůbec nově objevených, jež '''M'''. větším dílem opatřil rozborem nářečí, jímž jsou složeny. Vyšly všecky ve »Věstníku« Král. čes. společnosti nauk: ''Prager bruchstück einer pergamenthandschrift d. Klage'' (1887), ''Krumauer bruchstück eines mitteldeutschen geistlichen gedichtes'' (1888), ''Prager bruchstück einer pergamenthandschrift des Rosengartens'' (1889), ''Neuhauser bruchstücke einer pergamenthandschr. altdeutscher gedichte ernsten inhalts'' (1889), ''Prager althochdeutsche glossen'' (1890), ''Prager bruchstücke d. Oswaldlegende'' (1890), ''Krumauer papiercodex altdeutscher geistlicher texte'' (1890), ''Krumauer altdeutsche perikopen vom j. 1388'' (1891), ''Zum dialekt der krumauer altdeutschen perikopen'' (1892), ''Prager bruchstück einer pergamenthandschrift des Barlaam und Josafat'' (1893), ''Prager bruchstück einer papierhandschrift des Renners Hugos von Trimberg'' (1893). K dějinám literárním náleží také přednáška ''O stycích české a německé literatury od počátků do XVI. století'', proslovená ve slavnostním shromáždění České akademie 2. pros. 1895 (otištěná v »Almanachu« akademie, roč. VI.), dále pojednání ''Palacký jako redaktor německého Časopisu Českého Musea'' (Památník Palackého, 1898) a stať ''Germanština'' v »Jubilejním Památníku České akademie« z r. 1898, sestavená na základě materiálu, sneseného členy německého semináře. '''M'''-rkovy práce mluvnické: ''Syntaxis gotských předložek'' (spis poctěný cenou jubilejního fondu Král. české společnosti nauk a vydaný nákladem téhož fondu, 1890), ''Über den Einfluss des Hauptsatzes auf den Modus des Nebensatzes im Gothischen'' (»Věstník Král. čes. spol. nauk«, 1892 a 1895), ''Syntaxis složených vět v gotštině'' (Publikace České akademie, 1893), čtyři pojednání ''Zur Syntax des althochdeutschen Tatian'' (»Věstník Král. české spol. nauk«, 1894, 1895 a 1897) a ''Zum Prager Deutsch des XIV. Jahrh.'' (t., 1900). Konečně uvádíme hojné a důkladné recense '''M'''-rkovy o důležitých publikacích z oboru filologie germanské, uveřejněné ve »Věstníku České akad.«, »Časopise českého musea«, »Zeitschr. für deut. Alterthum« aj. '''M'''. působí též jako examinátor jazyka německého při zkušební kommissi pro kandidáty učitelství kreslení na školách středních a jako examinátor jaz. anglického při zkušební kommissi pro kandidáty učitelství na školách měšťanských. R. 1888 zvolen byl mimořádným, r. 1894 řádným členem Král. české společnosti nauk, r. 1896 stal se jejím generálním sekretářem. R. 1890 zvolen řádným členem třetí třídy České akademie. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' '''2) M'''. {{Prostrkaně|Jindřich}}, lékař čes. (*&nbsp;1864 v Humpolci – †&nbsp;20. čce 1896 v Kostelci n. O.), studoval na gymn. v Něm. Brodě, potom lékařství jeden rok ve Vídni, ostatek na české universitě v Praze, kdež se stal r. 1888 doktorem a r. 1891 assistentem při klinice dermatologické. Literárně byl velice činný a napsal mimo básně a některá drobnější pojednání zvláště ''Léčení methodou Kochovou'' (Časop. česk. lékařů 1891); ''Syfilitické arthropathie'' (t., 1891); ''Folliculitis a perifolliculitis necrotica'' (t., 1892); ''O účincích tuberculocidinu na luposní'' (t., 1892); ''Ke klinickým známostem o účincích nukleonu'' (t., 1892); ''Příspěvek k differencování epidermidos a chorioblastos'' (t., 1893, též něm.); ''Pityriasis rubra pilar'' (t., 1894, též něm.); ''K otázce exfoliativních dermatid'' (t., 1896); ''Zvláštní případ mnohonásobné gangraeny kožní'' (t., 1896 spolu s prof. Janovským, též něm.); ''Příspěvek ku známosti syfilitických onemocnění tkáně míšní'' (Sborník lékařský, 1893, též něm.); ''Über die grüne Haarzunge'' (Archiv f. Dermatologie u. Syphilis, 1894); ''Ein Beitrag zur Lehre von der Dermatosis Dariers'' (t., 1894); ''O příčinosloví ekzemu'' (v Praze, 1894); ''Léčení příjice injekcemi praeparatů rtuťových'' (t., 1895); ''Skvrny a pláty jazyka; zbarvený a barevný jazyk'' (t., 1896). Mimo to byl velmi horlivě činným ve Spolku českých lékařů a v Ústřední jednotě českých lékařů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Češi v Ottově slovníku naučném|Mourek]] 2f7gd000cnzg4rcruom5fc231j3smxy 0 41688 324218 99577 2026-04-24T12:54:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324218 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Med | PŘEDCHOZÍ = Mečovkovité | DALŠÍ = Med. }} {{Textinfo | TITULEK = Med | AUTOR = [[Autor:Alois Thuma|Alois Thuma]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;1047. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n1095/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Med }} {{Forma|proza}} '''Med''' (lat. ''mel'', rus. медъ, ital. ''miele'', frc. ''miel'', angl. ''honey'', něm. ''Honig'') jest šťáva od včel s květů sebraná, do buněk v plástech snesená a v útrobách včel uzpůsobená. Nejlepší '''m'''., který z voštin sám vytéká, nazývá se {{Prostrkaně|panenský}}; jest bledě žlutý, aromatického zápachu a sladké, palčivé chuti. '''M'''. z voštin vytlačený jest hustší, tmavější, chuti méně příjemné. '''M'''. skládá se z cukru ovocného (levulosy) a cukru hroznového (dextrosy), též obsahuje něco málo kyseliny, barviva a pod. Téměř všecky země evropské a americké poskytují obchodu značné množství '''m'''-u. Méně vyskytuje se na světovém tržišti '''m'''. český a moravský, ačkoliv svou jakosti a lahodností všecky ostatní předčí. Českomoravský a polský je nejlahodnější, '''m'''. krajinský a uherský zavání příliš pohankou a jest tmavší, pomořanský jest nakyslý, italský jest aromatický, trochu nahořklý, americký (havanský a illinoiský) bělavý, méně aromatický, podobný našemu '''m'''-u řepkovému. '''M'''. čistý, vykapaný neb na medometu vydobytý, může se na dlouho uchovati, dáme-li jej v kamenných nádobách dobře uzavřených do chladné, suché a tmavé místnosti. Zcukrovatělý '''m'''. stane se opět průhledným a tekutým pouze tím, když nádobu s '''m'''-em postavíme na teplá kamna. Volným zahřátím zřidne úplně. '''M'''. lze v domácnosti rozmanitě upotřebiti. Buď používáme ho za pomazánku na chléb nebo jiné pečivo k snídaní, k připravování perníku a cukrovinek nebo k výrobě lahodných a zdravých nápojů (viz [[../Medovina|{{Prostrkaně|Medovina}}]]). V lékárnách používají '''m'''-u k připravování některých léků, jako jest '''m'''. růžový, dětský, kyselý a pod. Dětem i starcům jest '''m'''. výborným lékem i lahůdkou; jeť lehko ztravitelný a neškodná sladina. Aby se stal cukr ztravitelným, musí změniti se v žaludku v dextrin a levulosu. Cukr v '''m'''-u obsažený přechází nezměněn přímo do krve. '''M'''. hodí se k slazení kávy, čaje, pečiva a k oslazení některých druhů ovoce. V nemocech zimničných, jako jest katarrh prsní, žaludeční, břišní, koná medová voda s 2 až 6 díly '''m'''-u znamenité služby. Blahodárně účinkuje též v '''m'''-u obsažená kyselina mravenčí, kterouž včely '''m'''. v buňkách konservují. Náplast z '''m'''-u a mouky hojí rychle rány a bolesti zevní. '''M'''. byl potravou a lékem národův nejstarších a, pokud dějiny starověku sahají, činí se zmínka již o '''m'''-u a mléku. Obchod s '''m'''-em byl v starověku vůbec mnohem značnější než nyní, zvláště před zavedením cukru třtinového a později řepového. Avšak přes to, že '''m'''-u nyní méně v domácnosti se užívá, přiváží se k nám z krajin zámořských ještě značné množství; tak vzrostl v těchto letech přívoz ročně až na 2,237.000 ''kg''. Většina tohoto '''m'''-u pochází z Kuby, Mexika, Dominga, Rosario, Chili, Peru, Havany a Kalifornie. Podle nejnovějších odhadů vytěží se v Evropě ročně as 74.700 ''t'' '''m'''-u v ceně asi 50 mill. korun. ''[[Autor:Alois Thuma|Ta.]]'' {{Konec formy}} m8rc93hdy57wxi6o5c04p8hgmr9f2f2 0 42133 324193 125943 2026-04-24T12:54:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324193 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maribor | PŘEDCHOZÍ = Maribo | DALŠÍ = Marica }} {{Textinfo | TITULEK = Maribor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;842. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n887/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Maribor }} {{Forma|proza}} '''Maribor''', něm. {{Prostrkaně|Marburg}}, město ve Štýrsku nad Drávou, 274 ''m'' n. m., na tratích Vídeň–Terst a '''M'''. Franzensfeste, má vlastní statut, je sídlem biskupa levantského, okr. hejtmanství (pro okolí), kraj. finanč. ředitelství a dvou okr. soudů, má 19.898 obyv. (1890), z nichž je 2653 Slovinců, vyš. gymnasium, reálku, učitelský a bohoslovecký ústav, školy kadetní, vinařskou, štěpařskou a obchodní, kathedrálu, pomníky cís. Josefa II., arcivév. Jana a admirála Tegethoffa. '''M'''. má mnoho továren, zvláště na zpracování koží a na obuv, parní mlýny, továrny na likéry a champagnské, pivovary a vinopalny a provozuje čilý obchod vínem a dřívím. '''M'''. byl v l. 1480 až 1481 marně obléhán lidem Matiáše Korvína. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Slovinsku v Ottově slovníku naučném|Maribor]] j92eysm5z48yorsnkq6zkteb6in5ovo 0 43075 324510 116350 2026-04-24T12:58:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324510 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mošt | PŘEDCHOZÍ = Mošovce | DALŠÍ = Moštěnice }} {{Textinfo | TITULEK = Mošt | AUTOR = [[Autor:František Farský|František Farský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;783–784. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n862/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jablečný mošt | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Cidre|Cidre]] }} {{Forma|proza}} '''Mošt''', {{Prostrkaně|mešt}}, {{Prostrkaně|mest}}, {{Prostrkaně|mušt}} (lat. ''mustum''), slove nevykvašená šťáva z jakéhokoli ovoce, též mladé víno nebo víno vůbec, kvašením šťav ovocných připravené, a ztotožňuje se pak zejména v jižním Německu, ve Švýcarsku, ve Francii, Anglii, Belgii, Americe a v zadunajských zemích Rakouska s názvem {{Prostrkaně|cider}} (franc. ''cidre'', lat. ''sicera''), {{Prostrkaně|víno ovocné}}, a to jablkové či {{Prostrkaně|jablečník}} a hruškové či {{Prostrkaně|hrušník}} (srv. [[../Burčák|{{Prostrkaně|Burčák}}]]). Z pouhých hrušek bývá víno málokdy vyráběno, poněvadž pro méně příznivý poměr cukru ke kyselinám mívá mdlou chuť, nebývá dosti vonné a méně snadno se čistí. Vyhovělo by však, kdybychom na 1 díl sladkých brali 3 d. trpkých hrušek. Jinak jsou hrušky pro stejnou neb i značnější cukrnatost, pro snadné pouštění šťávy a pro hojnost její velmi dobrou surovinou moštovou, z kteréžto příčiny bývají zpracovány pospolu s jablky. Na přípravu jablečníku čistého a trvanlivého hodí se bráti 1 d. jablek sladkých a 2 d. jablek vinných až kyselých (i planých); má-li však víno býti lahodnější a nezáleží-li na trvanlivosti, můžeme poměr ten též obrátiti. Výhradně kyselých jablek užiti na '''m'''., není radno; poskytují málo šťávy a víno se záhy kazí. Smíšené víno připravuje se z ovoce sladkého, trpkého (přihořklého) a nakyslého. Moštová jablka drží 9–18% cukru a 0,6–1,0% kyselin, moštové hruše 6–13% cukru a 0,3–0,6% kyselin, planá jablka 6–9% cukru a 1–2% kyselin. Na '''m'''. budiž bráno jenom vyspělé ovoce, neboť jen takové má dosti cukru s přiměřeným podílem kyselin a sloučenin vůni podmiňujících; přezralé pozbylo části těchto látek a dává méně šťávy. Nejlepší ovoce na '''m'''. jest podzimní; z letního ovoce dostaneme víno jen prostředně dobré a netrvanlivé; zimní ovoce poskytuje sice víno dobré, ale musí teprv ležením dozrávati. Z jablek v Čechách pěstovaných možná voliti: Astrakán bílý, Citronové zimní, Hranáč gdanský, Jadrnáč Párkrův, Kožené francouzské, Míšeň zploštělou, Panenské české, Parménu zlatou, Renetu kasselskou velkou, R. kropenatou, Řehtáč knížecí, Tvrdé červené, Vejlímek velký a j. Z hruší buďtež jmenovány: Děkanka zimní, Kopořečka, Máslovka Dielova, Pláně z Einsiedlu, Solnohradka atd. Zralé a zdravé ovoce za suché povětrnosti česané budiž zpracováno ihned; nedozralé nechá se dojíti na nevysokých hromadách, slamou neb rohožemi krytých, až počalo žloutnouti a voněti. Třeba-li, omýváme ovoce, zbavujeme přimíšenin a nakažených míst, a možná-li, vybéřeme kusy toliko prostřední velikosti, poněvadž vydají hojnost vonného '''m'''-u. – Veškeré dílo výroby vína ovocného rozpadává se v mačkání či drobení suroviny, v lisování drobeniny, v kvašení šťávy a ve zčištění mladého vína. Měkcí ovoce se rozdrtí na hrubo, tvrdší jemněji, ale obé stejnoměrně. Můžeme k tomu užiti mlýnku frankfurtského o dvou ryhovaných válcích kamenných, nebo hohenheimského s válci dřevěnými, v nichž jsou zasazeny pilky. Prvý dá rychleji a více šťávy, druhý pracuje laciněji a stejnoměrněji. Byla-li při tom rozmačkána též jádra, může to snad býti s prospěchem vínu menší hodnoty, ale nikoli normálnému. Drobenina, dílem aby změkla, dílem aby barvivo a vonné sloučeniny se vyloužily a kvasnice s povrchu plodů přešly do šťávy, nechá se státi v kádích krytých za častějšího míšení po 12–48 hod., nejraději až se kvašení ujalo. Potom nastane lisování v lisech vinných (kládových, kloubových, šroubových nebo hydraulických – v. [[../Lis|{{Prostrkaně|Lis}}]] str. 92.), čímž získáme as dvě třetiny veškeré (66%) šťávy či '''m'''-u a matoliny. Aby třetina šťávy v těchto zbylá nebyla všecka ztracena, lisujeme je podruhé nebo rozhrneme je ve stejném množství vody, častěji promísíme a po 12–24 hod. znovu vylisujeme. Tato druhá šťáva drží as polovici cukru prvé šťávy a přidává se obyčejně k této. Jinak mohli bychom ji za přísady cukru nebo svařeného '''m'''-u téhož původu samostatně zkvasiti ve víno menší hodnoty. Téže přísady užili bychom k prvější šťávě, kdybychom v ní zjistili méně než 9–12% cukru. Má-li totiž víno honositi se přiměřenou trvanlivostí, musí tajiti aspoň 6% líhu, k čemuž jest potřebí as 12% cukru. Tolik má tudíž ukazovati též směs obou podílů '''m'''-u. Váha téhož obnáší nejvýše 75% váhy ovoce. Místo lisováním můžeme '''m'''. vytěžiti z rozdrobeného ovoce též diffusí, ale víno z této výroby hodí se jen k rychlé spotřebě a není normálného složení. Vytěžený '''m'''. prožene se hustým sítem nebo ceďákem do zavřené kvasné kádi nebo do sudu (po domácku do láhve), jež naplňuje tak, aby při kvašení nepřetékal, a jen trubicí dvouramenou, jedním ramenem do vody ústící, nebo kvasnou zátkou nechá se z nádoby unikati kysličník uhličitý, kterýmžto zařízením jest '''m'''. též chráněn před octěním. V kvasírně 12–14&nbsp;°C. teplé nastane kvašení za 8–10 dní působením kvasnic s povrchu ovoce pocházejících, které za různých nepříznivých okolností nedají výrobek nejlepší jakosti, snad také proto, že jest jich více odrůd téhož rodu pohromadě. Chce-li tedy výrobce pojistiti si víno bezvadné a vlastnostmi nepatrně kolísavé, umrtví zahřátím '''m'''-u k 60&nbsp;°C řečené houby a po schlazení zakvasí '''m'''. čistými kvasnicemi vinnými, od výzkumného ústavu zakoupenými. Takto nasazený '''m'''. rychleji a čistěji kvasí, tvoří se v něm více vonných a chuťových látek, více líhu, a víno nepodléhá tak snadno chorobám a lépe se jasní. Za 6–8 neděl jest kvašení ukončeno, ve mladém víně zbylo jen as 1% cukru. I stočí se toto do menších sudů, prve vysířených a vypláknutých a uložených ve sklepě 8–10&nbsp;°C. teplém, který není ani suchý ani vlhký, aby tu dozrálo, dokvasilo. Proto hradíme mladé víno nedokonale a ob čas nádobu doléváme. Po několika nedělích můžeme víno opět stočit do jiných nádob, což se může i několikrát opakovati, byl-li '''m'''. sehnanější a zdravý. Víno nabývá odtud příjemnější chuti a většího lesku, i déle vydrží. Rok staré bývá z pravidla plněno do láhví a uschováváno pak v suchém sklepě při 7–10&nbsp;°C. Víno z řidších '''m'''-ů možná stáčeti toliko jednou nebo dvakrát, poněvadž by zoctilo; jinak je sesilujeme přimíšením 1–3 ''l'' silného líhu na 1 ''hl'' vína. K vyčištění kalného vína ovocného užijeme 3–5 ''g'' gelatiny nebo vyziny, a třeba-li čeřiti též tříslovinou, přidá se jí polovička této dávky na 1 ''hl'' vína; rovněž lze víno zbaviti kalu cezením v ceďáku cellulosovém neb asbestovém. – Šumivé víno ovocné možná připraviti z vykvašeného a vyjasněného '''m'''-u, který netají mnoho kyselin. Stočí se do láhví na šampaňské, přičiní se až po 10 ''g'' cukru a dobře zazátkuje a leže uschovává. Přítomné kvasnice musí ještě stačiti na rozklad cukru v alkohol a kysličník uhličitý. Jablečník držívá průměrně 6,05% líhu, 0,54% kyselin, 0,37% cukru, 2,53% výtažku a 0,34% popelu; hrušník vykazuje průměrně 5,06% líhu, 0,48% kyselin, 0,70% cukru, 3,17% výtažku a 0,38% popelu. Kromě toho tají oboje víno as 0,2% kysličníku uhličitého a sledy aetherů vonných. V kyselinách jest zahrnuta hlavně kyselina jablečná a po ní kyselina octová, při kvašení a dokvašování se tvořící, jíž 0,1% prozradí se již ostrou chutí a vůní; pak kyselina tříslová, které bývá 0,02–0,05% (odtud chuť přitrpklá), kyselina jantarová a j. v. Výtažkem jsou jmíny všecky netěkavé sloučeniny, z nichž kromě cukru a popelnin sluší uvésti ještě: bílkoviny, látky pektinové, klí a glycerin. Cukru nemá býti ve víně nad 0,3%, sic snadno se zakaluje a slizkým se stává. Víno ovocné jest barvy až zlatožluté, jasné, aromatické a chuti hořkonasladlé i občerstvující; podporuje trávení a úkony zažívacího ústrojí vůbec. Pro dělníka a venkov nemůže býti lacinějšího, lepšího a zdravějšího nápoje nad ovocné víno, a proto jest šíření jeho výroby prostředkem k zahlazení moru kořalečního. – Z matolin či mláta možná připravovati ocet, čerstvého dá se užiti ke krmení dobytka, vůbec pak jako jiných odpadků do kompostu. – Literatura: Hauchecorne, Le cidre, Traité élémentaire et pratique. 1889. ''[[Autor:František Farský|Fý]]''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném|Mošt]] ifbwhpvkioyjv15tjwqtu6hy59ebp1w 0 45078 324147 110106 2026-04-24T12:53:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324147 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandats | PŘEDCHOZÍ = Mandator | DALŠÍ = Mandatum }} {{Textinfo | TITULEK = Mandats | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;747. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n785/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mandats''', poukázky, viz [[../Assignáty|{{Prostrkaně|Assignáty}}]], str. 908 ''b''). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 2a0v4hjqgsljh2q7xo9r0dqty6hnyat 0 45260 324213 110970 2026-04-24T12:54:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324213 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maďaróni | PŘEDCHOZÍ = Maďaři | DALŠÍ = Madarosis }} {{Textinfo | TITULEK = Maďaróni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;570. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n605/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Maďaróni''', v Uhrách ti, kdož pocházejíce z krve jiné zcela ji zapřeli a spíše jako nejfanatičtější plnokrevní Maďaři proti ní vystupují. Mnozí z nich změnili též svá pův. rodová jména, jak to v Uhrách zákonem velmi jest usnadněno. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ozatho22uuulcal2b1cqlcltj7v8vkw 0 45383 324314 111443 2026-04-24T12:55:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324314 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mezimuří | PŘEDCHOZÍ = Mezimostí | DALŠÍ = Mezinárodní }} {{Textinfo | TITULEK = Mezimuří | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vlach|Jaroslav Vlach]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;238. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n263/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mezimuří }} {{Forma|proza}} '''Mezimuří''' (maď. ''Murakőz'', něm. ''Murinsel'') zove se kraj v Uhrách, položený při soutoku Mury s Drávou; od starých dob patřilo ke stolici salajské, po r. 1848 přivtěleno k varaždínské župě, načež dne 22. led. r. 1861 odňato Chorvatsku a sloučeno s Uhrami. Rozděleno jest ve dva okresy, čakovecký a perlacký, a obsahuje 150 chorvatských osad. Mimo čásť k Štýrsku přiléhající, která jest pahorkovitá, ostatní '''M'''. jest rovina s půdou velmi úrodnou, kterou obtéká na s. Mura, na jihu Dráva se svými neupravenými břehy až po Legrad, kde obě řeky se spojují. Přední města '''M'''. jsou: Čakovec (maď. ''Csaktornya'', něm. ''Tschakathurn''), Perlak a Legrad. ''[[Autor:Jaroslav Vlach|Vch.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chorvatsko v Ottově slovníku naučném|Mezimuří]] [[Kategorie:Slovinsko v Ottově slovníku naučném|Mezimuří]] hnma09abkuwpmnf3ciz09xmrd3o16rt 0 49196 324298 176328 2026-04-24T12:55:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324298 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Merežkovskij (dodatek) | PŘEDCHOZÍ = Meredith (dodatek) | DALŠÍ = Merhaut }} {{Textinfo | TITULEK = Merežkovskij (dodatek) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýosmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1909. S.&nbsp;948. [http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:b9460dc0-0fc8-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Dmitrij Sergejevič Merežkovskij]] | WIKIPEDIA-HESLO = Dmitrij Sergejevič Merežkovskij }} {{Forma|proza}} '''Merežkovskij''' 2) {{Prostrkaně|Dmitrij Sergějevič}}, spis. rus., z pozdějších jeho prací uvádíme sborník kritických úvah ''Věčnyje Sputniky'' (Petr., 1898), dále ''Tolstoj i Dostojevskij'' (2. vyd. t., 1903), povídku ''Ljubov siljněje smerti'' (2. vyd. t., 1904); ''Novija stichotvorenija'' (t., 1896); ''Sobranije stichov'' (Moskva, 1904); ''Grjaduščij Cham'' (1906); ''Prorok rus. revoljuciji'' (1906); ''Gogolj i Čort'' a j. Překlad jeho trilogie vydán nákladem »Kroniky« K. St. Sokola v »Levné Osvět. knihovně«. Srv. též Masaryk, Z nejnovější nábož. filosofie rus. (»Naše Doba«, 1907). '''M.''' přeložil též veršem Aischyla, Sofoklea a Euripida a založil časopis »Novyj Puť«.{{Redakční poznámka|Dodatek k&nbsp;heslu [[../Merežkovskij|Merežkovskij]], uveřejněnému v&nbsp;17.&nbsp;dílu.}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Ruští básníci v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Překladatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ruští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] ccnld6nm245z8w2lmaueyxg36ty7c84 0 49233 324141 122634 2026-04-24T12:53:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324141 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Malina | PŘEDCHOZÍ = Malín | DALŠÍ = Malina Josef L. }} {{Textinfo | TITULEK = Malina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;705. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n744/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Malina }} {{Forma|proza}} '''Malina''', plod {{Prostrkaně|malinníku}}, viz {{Prostrkaně|[[../Rubus|Rubus]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] q1p7qxju33803o3qpqor1h079hrrp44 0 49602 324126 122478 2026-04-24T12:53:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324126 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magindanao | PŘEDCHOZÍ = Magierka | DALŠÍ = Magister }} {{Textinfo | TITULEK = Magindanao | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n632/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Magindanao''', ostrov, viz {{Prostrkaně|[[../Mindanao/]]}}. {{Konec formy}} reg49szdc2sqzfw9rlew29lncbrl6os 0 49603 324132 122479 2026-04-24T12:53:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324132 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Magistráty ruské | PŘEDCHOZÍ = Magistratus | DALŠÍ = Maglaj }} {{Textinfo | TITULEK = Magistráty ruské | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;597–598. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n633/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Magistráty ruské''' viz {{Prostrkaně|[[../Gorod/]]}}. {{Konec formy}} sl9g271vamp5dxlzr2ztpqw8b3p07rd 0 49667 324550 187669 2026-04-24T12:58:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324550 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mže | PŘEDCHOZÍ = Mžany | DALŠÍ = N }} {{Textinfo | TITULEK = Mže | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 957. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1040/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mže }} {{Forma|proza}} '''Mže''' jest název nejdelšího přítoku Vltavy. Pramení se v Českém lese za Tachovem a ústí pod Zbraslaví (v příčině toku jejího viz {{Prostrkaně|[[../Čechy/Vodopis|Čechy]]}}, str. 78). Až do konce XVII.&nbsp;století užívalo se o celé řece jen jména '''M.''', teprve na sklonku XVII. stol. začíná se řeka v dolním toku jmenovati {{Prostrkaně|Berounkou}}. V st.&nbsp;XVIII. rozšiřuje se některými spisovateli název Berounka též na střední tok, tedy hned od Plzně, ač nesprávně. {{Konec formy}} [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]] gs52a69ud5zbavcte00gdr535e9562u 0 52991 324216 155068 2026-04-24T12:54:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324216 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mechy | PŘEDCHOZÍ = Měchura | DALŠÍ = Mechynka }} {{Textinfo | TITULEK = Mechy | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;31–32. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n46 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mechy }} {{Forma|proza}} '''Mechy''' (''Musei frondosi'', ''Bryinae'', viz tab.) jsou třída rostlin {{Prostrkaně|výtrusných buněčných}}, obsahující jednoleté neb dvouleté až vytrvalé drobné zeliny bez vlastních kořenů, jejichž místo zastupují vláskovité, hojně rozvětvené, z&nbsp;povrchu stonku i&nbsp;listů se vyvinující, někdy jako plsť celou rostlinu zahalující trichomy. Stonek jest buď přímý nebo položený a plazivý, nebo ve vodě splývající, někdy skoro nepatrný, někdy i&nbsp;do značné délky protažený a na povrchu složený z&nbsp;prodloužených, někdy téměř zdřevnatělých buněk, uprostřed však z&nbsp;buněk táhlých, zastupujících cévní svazek. Není-li jednoduchý, má stonek úžlabní větévky buď střídavé nebo pravidelně a často zpeřeně rozestavené, opatřené listy bezřapíkatými, zpravidla rovnovážně vetknutými, ve 2, 3, 5, 8, 13 a více řadách postavenými. Čepel jejich jest celá, složená pouze z&nbsp;1&nbsp;vrstvy buněk a proniknutá více méně dlouhou žilou; její kraj jest namnoze pilovitý. Na rubu listů {{Prostrkaně|mechů ploníkových}} vyvstávají podélné lamelly. Dle pohlaví jsou '''m.''' buď obojaké n. jedno- a 2domé. Pelatky (antheridie) stojí uprostřed hlávkovitého n. terčovitého věnce listů (perigonio) buď po straně n. na konci stonku a jsou podlouhle kyjovité, stopkaté a zhusta proložené parafysami. V&nbsp;každé jejich podpovrchní buňce jest po 1&nbsp;semenném vláknu (spermatozoidu). Tímto oplozuje se střední buňka zárodečníku (archegonia, v. {{Prostrkaně|[[../Mechovité/]]}}), z&nbsp;níž se po té vyvinuje výtrusnice n. puštička (tobolka) s&nbsp;více méně dlouhým štětem (seta). Tento má někdy na konci volatý nádor, u&nbsp;rodu ''Splachnum'' větší, než jest puštička sama. Povrch puštičky zastřen buď zcela nebo se strany seschlým zbytkem archegonia neboli čepičkou (calyptrus), buď záhy n. před uzráním výtrusů opadávající; zpodní část archegonia obaluje jako pošvička (vaginula) zpodinu štětu. Zralá puštička zůstává u&nbsp;některých mechů zavřena, u&nbsp;některých puká se podélnými štěrbinami, kdežto u&nbsp;většiny mechů se otevírá víčkem. Mezi tímto a vlastní výtrusnicí (''theca'') jest prstenec (''annulus'') z&nbsp;jedné nebo více řad buněk složený, jenž se od zralé puštičky buď v&nbsp;celku nebo v&nbsp;částech odděluje a tím způsobuje nadzdvihování a odpadávání víčka. Okraj nebo {{Prostrkaně|ústí}} otevřené puštičky jest buď holý nebo 1—2&nbsp;kruhy zubů, {{Prostrkaně|obústím}} (vlastní ''peristomium''), obrostlý, na jejichž rozmanité povaze zakládá se rozpoznávání rodů n. druhů. Ode dna puštičky vyvstává sloupec (''columella''), jenž od ostatního, výtrusy bez mrštníků vyplněného prostoru oddělen t. zv. výtrusným vakem. Klíčením výtrusu povstává vláknitý prokel, na němž vypučí mech jako t.&nbsp;zv. generace pohlavní a na něm výtrusnice jakožto generace nepohlavní. Dle povahy zralé puštičky rozdělují se '''m.''' ve 3&nbsp;řády: 1.&nbsp;''schizocarpi'', jejichž puštička se otevírá podélnými štěrbinami (''[[../Andreaea/]]'', v.&nbsp;t.); 2.&nbsp;''cleistocarpi'', s&nbsp;puštičkou při uzráni zavřenou (''Ephemerum'', ''Phascum'' a&nbsp;j.), a 3.&nbsp;''stegocarpi'', s&nbsp;puštičkou víkem se otevírající. Poslední nejbohatší řád rozděluje se dle umístění tobolky v&nbsp;''acrocarpi'' (vrcholoplodé), ''pleurocarpi'' (bokoplodé) a ''entophyllocarpi'' (pochvoplodé). K&nbsp;vrcholoplodým zvláště náležejí: ''Funarioideae'', ''Desmatodonteae'', ''Leucobryaceae'', ''Grimmiaceae'', ''Dicranoideae'', ''Bryoideae'', ''Polytrichaceae''; k&nbsp;bokoplodým: ''Fontinalaceae'', ''Neckeraceae'', ''Hookeriaceae'', ''Leskeaceae'', ''Fabroniaceae'' a ''Hypnaceae''. Chudá skupina pochvoplodých obsahuje ''Fissidentaceae'' a ''Schistostegaceae''. Ostatek v. {{Prostrkaně|[[../Mechovité/]]}}. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Biologie v Ottově slovníku naučném|Mechy]] 9s0zqto9c5bpgeawe1fv5c3omhev3l1 0 56854 324334 144041 2026-04-24T12:56:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324334 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milčané a Milčansko | PŘEDCHOZÍ = Milbohov | DALŠÍ = Milčany }} {{Textinfo | TITULEK = Milčané a Milčansko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;330. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n359/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Milčané }} {{Forma|proza}} '''Milčané''' a '''Milčansko''' v. {{Prostrkaně|[[../Lužice|Lužice]]}}, str. 489''b.'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném|Milčané]] [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Milčansko]] mpc73s8vql8tsqq65hl2yezk784j4az 0 57268 324429 167092 2026-04-24T12:57:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324429 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Mojžiř | ČÁST = Mojžíš | DALŠÍ = Mojžíš z Chorenu }} {{Textinfo | TITULEK = Mojžíš | AUTOR = [[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Jan Ladislav Sýkora]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;510–513. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n556/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Mojžíš]] | WIKIPEDIA-HESLO = Mojžíš }} {{Forma|proza}} '''Mojžíš''' (hebr. ''Mošeh''), osvoboditel, vůdce a zákonodárce lidu isráélského, syn Amrama a Jochabedy, obou z pokolení Leví, nar. kolem r.&nbsp;1572 před Kr. v Egyptě v době, kdy král (Ramses&nbsp;II., ne-li spíše otec jeho Seti&nbsp;I., který s ním as v l.&nbsp;1584—1541 panoval společně), chtěje zabrániti rozmnožování se Isráélitů, vydal rozkaz, aby utopen byl každý chlapec isráélský hned, jak se narodí. Matka jeho, litujíc ho, skrývala jej po 3&nbsp;měsíce v domě; obývajíc však nedaleko královského sídla Tanisu obávala se ukrývati jej déle, aby snad vyzvědači nevyslídili ho a i s ním neutratili také jí. Učinila tedy pokus, aby dostala jej do některé rodiny egyptské. Spletla totiž košík ze třtiny papyrové, omazala jej klím i smolou a, vloživši dítko do něho, uzavřela jej a položila do Nílu mezi rákosí tak, aby ho voda neodnesla, dceři své Marii pak přikázala, aby ukrývajíc se pozorovala, co se bude díti. Za nedlouho přišla se tam koupat dcera královská, jejíž jméno dle Jos. Flavia bylo Thermuthis, dle památek egyptských Merris, a nalezši dítko slitovala se nad ním a dala je k nabídnutí řečené Marie odchovati vlastní matce jeho, nevědouc, že by byla jeho matkou. Přijavši je pak za své a nazvavši '''<abbr title="Mojžíšem">M</abbr>'''-em dala je vyučiti na dvoře královském ve všelikých vědách a uměních egyptských podobně, jako vzděláváni byli princové královští; zároveň měla k němu i dále přístup jeho matka, jakožto bývalá kojná jeho, a ta vzdělávala srdce jeho, učila jej o pravém Bohu a zaslíbeních messiánských, pěstujíc v něm spolu lásku k lidu isráélskému. Když bylo '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi 40&nbsp;roků, spatřil při jedné vycházce mezi soukmenovce své, kterak egyptský dozorce bije nespravedlivě Isráélitu; i rozpálil se hněvem a zabil jej, načež utekl na půlostrov Sínajský do země Midjánské a pobyl tam 40&nbsp;roků u midjánského kněze Jethra, jehož dceru Seforu vzal si za manželku a měl s ní dva syny. Pásaje tam stáda svého tchána připojil časem k ohnivé povaze své povážlivost věku a vycvičiv se v trpělivosti, pokoře i v důvěře v Boha osvojil si tak ctnosti, jichž vedle přiměřeného vzdělání bylo mu potřebí k budoucímu povolání jeho. Zatím zemřel Ramses&nbsp;II. a nastoupil syn jeho Menefta&nbsp;I., který utiskoval Isráélity neméně než jeho otec, boje se, aby se příliš nerozmnožovali a potom s nepřáteli proti němu se nespojili. I volali Isráélité k Bohu za pomoc. A tehdy okázal se Bůh '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi u hory Horebu pod způsobou keře hořícího a vyzval ho, aby odejda do Egypta vyvedl odtud lid isráélský. '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' zdráhal se, rozličně se vymlouvaje, i tím, že má špatnou výřečnost; když však Bůh, ujistiv jej svou pomocí a dav mu moc divy činiti, slíbil mu, že pošle s ním staršího bratra jeho Aarona, kterýž by mluvil za něho, podrobil se vůli jeho. Jda pak do Egypta sešel se s Aaronem i odebral se s ním nejprve k Isráélitům, aby, přesvědče je o božském poslání svém, pohnul je k ochotě vyjíti s ním z Egypta. Dosáhnuv účelu toho předstoupil s Aaronem před krále a vyzval jej jménem Hospodinovým, aby Isráélity propustil. Král však nevyhověl mu ani tehdy, když byl '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' na osvědčenou božského poslání svého proměnil hůl v hada a hada zase v hůl, spíše přitížil ještě Isráélitům. Proto ohlásil mu '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' po sobě deset pohrom či ran, kterými Bůh konečně donutil jej k povolnosti. Byly to proměna vody nílské v krev, ohromné množství žab, komárů, přeobtížné mouchy, mor dobytka, bolestivé vředy, děsné krupobití, kobylky, hrozná po 3 dny trvající tma, smrť veškerého prvorozenstva egyptského. Po ráně deváté činil již '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' z rozkazu Božího přípravy k odchodu z Egypta. Předem nařídil Isráélitům. aby před odchodem svým vyžádali si na Egypťanech zlatých a stříbrných nádob a oděvů, neboť bylo toho potřebí, aby měli z čeho vystavěti a ozdobiti si svatostánek. Potom zařídil po vůli Boží zvláštní slavnost (obětování a požívání beránka za zvláštních obřadů a v úplné hotovosti k odchodu), při které by slavnostní, symbolickou formou slibu dali Isráélité na jevo, že chtějí žíti odděleně od pohanů ve spojení s Bohem. Když tak bylo připraveno vše na cestu, zemřeli najednou o půlnoci mezi 14. a 15.&nbsp;dnem měs. nisanu, právě kdy Isráélité onu slavnost konali, všichni prvorozenci egyptští, a ranou tou byl král ohromen tak, že ihned povolal '''<abbr title="Mojžíše">M</abbr>'''-e a Aarona a vyzval je, by bez prodlení vyšli s lidem ze země a obětovali Hospodinu na poušti. Také Egypťané, kteří žili mezi Isráélity v Gessenu a v blízkém městě sídelním, nutili je, aby vyšli rychle, ano dali jim k žádosti jejich nádoby stříbrné i zlaté a šatů velmi mnoho. Vyšli tedy na dané znamení všickni Isráélité se všemi stády svými (as r.&nbsp;1497) a brali se nejprve k Sukkothu, kde podle předchozího udání měli se sejíti. Všech bylo na dva milliony, mužů k boji schopných as 600.000. Také však připojili se k nim někteří cizinci v Egyptě bydlící, vidouce, že jest to lid od Boha chráněný. Ze Sukkothu vedl je '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' do Ethamu na sv. hranici egyptské, kudy vedla hlavní silnice směrem sv. do Palestiny, odtud zahnul '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' od Ethamu na jihozápad a bral se po půdě egyptské k moři Rudému; i postavil se Bůh sám v čelo za vůdce v podobě sloupu oblakového, ve dne tmavého a v noci světlého, aby se nezdráhali cestou tou jíti za '''<abbr title="Mojžíšem">M</abbr>'''-em. Zatím zželelo se králi, že propustil tolik pracovného lidu, a to tím více, když ho došla zpráva, že odchod Isráélitů nebyl takovým, jako by chtěli pouze obětovati na poušti, nýbrž že měl ráz úplného vystěhování se ze země. Rychle proto sebral vojsko pěší i jízdné, jehož tehdy bylo dosti soustředěno v Dolním Egyptě, zvláště směrem k Arabii a k Palestině, a hnal se za nimi, aby je donutil k návratu. Dohonil je u Suezského zálivu moře Rudého, kde byli táborem mezi mořem a pohořím Attakou. Isráélité, spatřivše vojsko za sebou, ulekli se náramně, zvláště když viděli, že pro moře a horstvo nemohou utéci. Tu však postavil se oblakový sloup mezi ně a Egypťany a jsa obrácen k Isráélitům světlý, k Egypťanům pak tmavý, bránil velikou tmou, aby vojsko egyptské v nastalé noci nemohlo přiblížiti se k prchajícím. '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' pak zdvihl na rozkaz Boží hůl a vztáhl ruku na moře, a hned rozdělilo se moře prudkým větrem horkým, tak že voda stála po pravé i levé straně jako zeď a v moři vysušila se cesta široká; i přecházeli tudy Isráélité nepozorovaně celou noc; teprve k ránu zpozorovali to Egypťané, když Isráélité byli již skoro všickni na druhém břehu. Hned dali se za nimi touž cestou. Sotva však dostali se do prostřed moře, vztáhl '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' k rozkazu Božímu zase ruku na moře, a hned sestoupily se opět vody a potopily Egypťany. Po té vedl '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' lid pouští Surskou či Suezskou, až počátkem měsíce třetího po východu z Egypta došli po několika přestávkách k hoře Sinaji. Na cestě té jevili lsráélité několikráte velikou nespokojenost, zejména na poušti Sin, kde se jim nedostávalo pokrmu, a pak u Rafidimu, kde neměli vody. Po každé však pomohl jim Bůh na prosbu '''<abbr title="Mojžíšovu">M</abbr>'''-ovu, tam křepelkami, jež u velikém množství přiletěly a letem umdleny ležení pokryly, a mannou, kterou od té doby dával jim skoro po 40&nbsp;roků, dokud nevešli do země zaslíbené, tu vodou, kterou vyvedl ze skály, když byl do ní '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' na rozkaz jeho udeřil holí. V Rafidimu byli Isráélité přepadeni od Amalekitův, zvítězili však nad nimi po celodenním boji, když byl za ně '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' po celou dobu boje se modlil. Také přišel tam k '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi tchán jeho Jethro s jeho manželkou i s dvěma syny a dal radou svou podnět k tomu, že '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' k ulehčení svému ustanovil ze zbožných mužů soudce tisícníky, setníky, padesátníky, desátníky, kteří by rozsuzovali ve věcech méně důležitých. U Sinaje, kde bylo dosti vody i trávy pro stáda, zůstali skoro celý rok. Tam dal Bůh prostřednictvím '''<abbr title="Mojžíšovým">M</abbr>'''-ovým zákon, zvaný po něm Mojžíšský, obsahující předpisy náboženskomravní, obřadní a občanské či soudnické, kterým zařídil mezi nimi bohovládu (theokratii), onu totiž ústavu vládní, dle níž Bůh sám zasahoval do veškerého veřejného i soukromého života Isráélitův jako zákonodárce a soudce i jako král, tak že všecky povinnosti, které ukládal, zavazovaly nejen jménem Božím, nýbrž i jménem královým, a to vše za tím účelem, aby je připravil na Vykupitele. Isráélité zavázali se sice slavnostně, že budou zachovávati zákon ten, zvláště poněvadž Bůh, učiniv s nimi skutečnou úmluvu, slíbil jim zvláštní ochranu svou, budou-li ho poslouchati; ježto však dlouhým otroctvím byli zhruběli, bylo třeba delšího času i trpělivosti a rozličných trestů, než se vžili alespoň poněkud do zákona toho. Přestoupiliť jej, sotva byl dán. Když totiž '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' za krátko po dání zákona vystoupil na Sinaj, aby tam přijal nové příkazy od Hospodina, učinili si zlaté tele a klaněli se mu. Již tehdy zdržela Hospodina toliko přímluva '''<abbr title="Mojžíšova">M</abbr>'''-ova, že jich všech nezahubil; ale i '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''', vida, kterak zpívají a tančí ke cti zlatého telete, rozhorlil se tak, že rozbiv desky zákona (desatera), kteréž byl obdržel od Hospodina, dal skrze Levíty, kteří účastnili se v protizákonném činu nejméně a k slovu '''<abbr title="Mojžíšovu">M</abbr>'''-ovu hned se k němu přidružili, usmrtiti na 3000, dle Vulgaty na 23.000&nbsp;odpadlíků. Na opětnou prosbu '''<abbr title="Mojžíšovu">M</abbr>'''-ovu obnovil Bůh úmluvu svou s lidem, slíbiv mu zase zvláštní ochranu svou, budou-li ho poslušni. '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi pak velel udělati nové desky zákona a oslavil obličej jeho jakousi září, která trvala při něm i dále, aby lid, poznaje z ní, jaké milosti těší se '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' u Boha, tím spíše podřídil se jeho vedení. Když pak byl zdělán i posvěcen svatostánek a zavedena v něm bohoslužba předepsaná, vedl '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' po celoročním pobytu u Sínaje lid dále, až se dostali do Kadeše na jižní hranici palestinské. Také na této cestě horšili se Isráélité několikráte, stěžujíce si zejména v Tabeerá do obtíží cesty, potom na to, že nemají pokrmů masitých, ano v Haserothu povstala proti '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi i sestra jeho Marie, popudivši proti němu též Aarona. Ale Bůh, chtěje navésti je k šetření zákona a k uznávání ustanovené autority, potrestal je: Isráélity požárem, který ztrávil v Tabeerá čásť lezení, potom morem, který vznikl, když byli nestřídmě požívali křepelek, jež byly k nim větrem zahnány, aby měli též maso, Marii pak malomocenstvím, kterým ji stihl i přes přímluvu '''<abbr title="Mojžíšovu">M</abbr>'''-ovu. Z Kadesu, kde rozbili ležení, poslal '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' 12&nbsp;mužů, aby prohlédli zemi zaslíbenou, chtěje hned na to do ní lid uvésti. Ti vrátivše se velebili sice zemi pro její úrodnost, ale, vyjmouc Josua a Kaleba, tvrdili, že nebudou jí moci dobýti pro velikou sílu obyvatelstva a mohutná ohrazení jejich měst. Zprávou tou byli Isráélité rozrušeni tou měrou, že jedni přáli si umříti na poušti, druzí chtěli vrátiti se do Egypta přes všecky prosby '''<abbr title="Mojžíšovy">M</abbr>'''-ovy, ba i kamenovati chtěli Josua a Kaleba, když je konejšili poukazováním k božské pomoci. Opět jen přímluva '''<abbr title="Mojžíšova">M</abbr>'''-ova zadržela Hospodina, že hned nezahubil všech; nicméně trestu neušli; prohlásilť Bůh, že vyjmouc Josua a Kaleba nikdo nevejde do země zaslíbené z těch, jimž jest přes 20&nbsp;rokův, a proto že musí zůstati lid na poušti celkem 40 (ještě 38) roků, dokud by dospělí nezemřeli a nevyrostli ti, jimž dosud bylo méně než 20&nbsp;roků (v. {{Prostrkaně|[[../Isráélité/]]}}, 818). Potom, upadše v krajnost druhou, chtěli hned vejíti do Palestiny přes varování '''<abbr title="Mojžíšovo">M</abbr>'''-ovo, ale byli od palestinských národů zahnáni. Zůstali tedy nějaký čas v Kadesu, a tu za nedlouho povstala nová vzpoura proti '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi a Aaronovi, a to působením Levity Korea, který žárlil hlavně nad kněžskou mocí Aaronovou, a Rubenovcův Datana a Abirona, kteří žárlili nad vůdcovskou mocí '''<abbr title="Mojžíšovou">M</abbr>'''-ovou. I tato vzpoura byla přísně potrestána. Aaronova důstojnost pak potvrzena tím, že vypučel, rozkvetl a ovoce přinesl suchý prut Aaronův, kterýž byl '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' na rozkaz Boží dal i s pruty knížat ostatních pokolení přes noc do velesvatyně. Odtáhnuvše pak od Kadesu zdržovali se Isráélité v jednotlivých odděleních po různých oasách, jež byly mezi Kadesem a Eciongeberem (u zálivu Akabského), hlavně v údolí Arabá, kde měli dosti pastvin i vody. Někteří snad rozešli se i do jiných krajin poloostrova, aneb zůstali nedaleko Kadesu, kterýž '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' nepochybně ustanovil jako místo, ve kterém by se po uplynuti doby zkušebné opět sešli. Aby pak neporušila se jednota národa a spojení s Bohem, navštěvovali je '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' a Aaron nejspíše i s archou a přenosným svatostánkem. Nevypravuje však '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' ve svých knihách o této době ničeho, zajisté proto, poněvadž nestalo se v ní nic zvláštního, leč že snad tu a tam byla znesvěcena sobota, aneb propukla menší nespokojenost, která však brzy byla potlačena tím spíše, poněvadž znenáhla vymírali ti, kteří se byli účastnili vzpour předešlých, a dorůstal i zmáhal se proud těch, kteří se drželi zákona Božího. Takto připraveni shromáždili se po 38 rocích od vzpoury kadeské zase v Kadesu, kde brzy pak zemřela Marie, sestra '''<abbr title="Mojžíšova">M</abbr>'''-ova. Nevedl však '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' lidu do Palestiny odtud přímo od strany jižní, nýbrž poslal žádat krále edomského za dovolení volného přechodu jeho zemí, by mohl od východu vejíti do země zaslíbené. Zatím vypukla nespokojenost mezi lidem pro nedostatek vody, přestala však, jak Hospodin opět vydal vodu ze skály, když byl do ní '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' udeřil. Poněvadž však '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' i Aaron při tom na chvilku pochybovali, že snad Bůh přes slib svůj nevydá vody, jsa opětně od lidu urážen, oznámil Bůh oběma, že za trest nevejdou do země zaslíbené. Když pak poslové vrátivše se zvěstovali, že král edomský odepřel volný přechod, obešel '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' s lidem zemi Edomskou, na kteréž cestě zemřel Aaron na hoře Hor a potrestána sesláním jedovatých hadů nová nespokojenost, která vypukla dílem pro obtíže cesty, dílem pro nastalou nechuť k manně. Dostav se k Arnonu, na jehož pravém břehu rozkládala se říše Amoritská, poslal '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' k jejímu králi Sehonovi posly s prosbou, by směl s lidem svým projíti zemí jeho k Jordánu. Král nedovolil, ano vytáhl s vojskem proti Isráélitům, byl však poražen a území jeho zabráno. Podobně stalo se basanskému králi Ogovi, když byl také vytáhl proti Isráélitům. Pak rozbili stany nedaleko ústí Jordánu do Mrtvého moře na poli či údolí Moabském, tak zvaném, poněvadž ještě nedávno předtím patřilo Moabitům. Tam svedli je Madianité spojení s Moabity na radu věštce Balaama k modlářství, k tomu, že páchali s ženami madianskými smilství k poctě bůžka Peora. Pro hřích ten stihl Bůh sice Isráélity velikým morem, ale byv pak usmířen potrestal i Madianské úplnou porážkou, kterou kázal '''<abbr title="Mojžíšovi">M</abbr>'''-ovi nad nimi vykonati. Rozděliv pak vybojované území zajordanské mezi pokolení Rubenovo, Gadovo a polovici pokolení Manassesova a udav způsob, kterým má býti rozděleno Předjordánsko mezi pokolení ostatní, ustanovil z rozkazu Božího Josua svým nástupcem ve vůdcovství a vystoupil na horu Nebo v blízkém pohoří Pisga či Abarim. Tam ukázal mu Hospodin zemi zaslíbenou, načež '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' zemřel ve věku 120&nbsp;roků. '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' byl z nejdůležitějších osobností starozákonních, ano někteří rabbíni stavěli jej i nad Adama a Noema a Abráháma. Byv ustanoven od Hospodina, aby byl vysvoboditelem, vůdcem i zákonodárcem potomkův Abráhámových, projevil v řešení této úlohy tak ušlechtilou povahu, že jméno jeho bude vždy vyslovováno s úctou. Ukázal se hrdinou živé víry, nezlomné důvěry a vroucí lásky k Bohu a z ní plynoucí čisté lásky ku svému národu, z lásky té pak byl hotov přinésti oběti i největší, tak že všeho se odvažoval, vše podnikal, vše snášel a i vlastního prospěchu se zříkal, jen aby byl i zákon Boží vykonán i národ jeho zachován a lid podle vůle Boží vychován. '''<abbr title="Mojžíš">M.</abbr>''' jest též spisovatelem prvních pěti knih starozákonních, zvaných ''Pentateuch'' (pětisvazek). Někteří upírají mu sice toto autorství, ale neprávem; svědčíť o něm nejen důvody vnitřní, zejména jednotný plán, dle něhož jsou všecky zdělány, dokonalá známost místopisných poměrův egypt. i poloostrova Sinajského a výslovné svědectví autorovo, nýbrž i důvody vnější, zejména veškerá tradice židovská, samaritánská i křesťanská, svědectví ostatních knih starozákonních, ba i samého Krista, který nejen nevyvracel židovské tradice o mojžíšském původě Pentateuchu, nýbrž i souhlasil s ní. To pak, co se od rationalistův proti pravosti knih '''<abbr title="Mojžíšových">M</abbr>'''-ových uvádí, spočívá dílem na nepravém výkladě, dílem na nesprávném pochopení povahy '''<abbr title="Mojžíšovy">M.</abbr>'''-ovy, neb i na libovůli. [[Autor:Jan Ladislav Sýkora|''Sa.'']] {{Konec formy}} ck0m1660iy5vdcgiowkpvt2aazp06te 0 57426 324526 155021 2026-04-24T12:58:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324526 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mzábité | PŘEDCHOZÍ = Mzáb | DALŠÍ = Mzda }} {{Textinfo | TITULEK = Mzábité | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;954. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1037 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mzábité''', {{Prostrkaně|Mzábové}} ({{Prostrkaně|Bení-Mzáb}}), berberský kmen, obývající 4&nbsp;oasy se 7&nbsp;městy v alžírské Sahaře, mezi Lagvátem a Goleou, v počtu as 50—60.000&nbsp;duší. Skalnaté území jejich svažuje se od severozáp. k jihových., kam směřuji hlavní Vádí, jež v led. a únoru pokrývají se dosti značnou vegetací, ač ostatní čásť roku je půda vyprahlá. Leč 5&nbsp;''m'' pod povrchem jest dostatek výborné vody, s prudkostí na povrch vyrážející. Vedle všech druhů jihoevrop. stromů proslulé jsou palmy, jichž počet páčí se na 200.000&nbsp;kusů; avšak ani tyto, ani skrovné zahradnictví a rolnictví nestačí na výživu obyvatelstva, tak že značná čásť jeho hledá v Tellu svou výživu. Tu vydělávají si svůj chléb buď řeznictvím neb obchodem, doprovázejíce karavany či dovážejíce do vlasti obilí a odtud zpět datle. Pro svou střídmost a pracovitost těší se dobré pověsti. Žijí v monogamii, pilně střehou čistotu krve; ženy nesmějí vlast opouštěti. Co se týče víry, blíží se arab. Vahábitům, opírajíce učení své toliko o korán. Muhammedáni, kteří nepokládají je za pravé věřící, pronásledovali vždy '''M'''-ty. Mnohé zvyky jejich zdají se býti původu křesťanského nebo židovského. Hlavní město jejich je {{Prostrkaně|[[../Gardája/]]}} ve Vádí Mzábu (v.&nbsp;t.). '''M.''' bydlili dříve v severu kol Tijáretu, potom Súfu, až odtud byli vypuzeni. Každé město tvořilo zvláštní republiku. R.&nbsp;1850 uznali svrchovanost Francie, která r.&nbsp;1882 zřídila v Gardáji pevnost s posádkou. {{Konec formy}} gpladpnakq4yl2ltv3d0nzu6tvrrl6j 0 57427 324525 155020 2026-04-24T12:58:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324525 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mzáb | PŘEDCHOZÍ = Myzostomida | DALŠÍ = Mzábité }} {{Textinfo | TITULEK = Mzáb | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;954. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1037 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mzáb''' v. {{Prostrkaně|[[../Mzábité/]]}}. {{Konec formy}} s4zxkcaiagcgirne8dh2no12tu00cmm 0 58401 324327 153591 2026-04-24T12:56:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324327 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milosrdné sestry | PŘEDCHOZÍ = Miloslaw | DALŠÍ = Milosrdní bratři }} {{Textinfo | TITULEK = Milosrdné sestry | AUTOR = [[Autor:František Vacek|František Vacek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;358–359. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n387 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského|Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského]], [[w:Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže|Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže]] }} {{Forma|proza}} '''Milosrdné sestry''', název řeholních panen, které zabývají se obsluhou nemocných, ošetřováním osob neduživých, chudých a opuštěných, opatrováním dítek, vyučováním mládeže a pod.; zvláště tak slují: 1.&nbsp;{{Prostrkaně|Vincentinky}} (''{{Cizojazyčně|fr|filles de la charité de St.&nbsp;Vincent de Paul}}'', nebo {{Prostrkaně|šedé sestry}}, ''{{Cizojazyčně|fr|soeurs grises}}''), kongregace franc. původu, založená sv.&nbsp;Vincencem z Paula r.&nbsp;1634 a potvrzená papežem Klementem&nbsp;IX. r.&nbsp;1668. Z Paříže, kde posud jest sídlo nejvyšší představené jejich, rozšířily se '''m.&nbsp;s.''' sv.&nbsp;Vincence po Francii, pronikly do Německa a do jiných zemí nejen evropských, ale i zámořských (do Alžírska, Egypta, Australie, Číny, Ameriky). V Čechách ujala se kongregace Vincentinek později než sdružení jiných '''m'''-ných '''s'''-ter, pročež počet stanic jejích jest nepatrný. Vincentinky působí (podle úř. výkazu z r.&nbsp;1897) v Dobřičanech, Fridlandě, v Chuděnicích, v Liberci a v Loučeni. Noviciát Vincentinek trvá pět let, načež sestry činí slib chudoby, čistoty, poslušnosti a služby nemocenské na rok a potom vždy 25.&nbsp;břez. jej obnovují. 2.&nbsp;{{Prostrkaně|Borromejky}} čili '''m.&nbsp;s.''' {{Prostrkaně|sv.&nbsp;Karla Borromejského}}, kongregace zal. v Nancy r.&nbsp;1652 a potvrzená papežem Řehořem&nbsp;XVI. r.&nbsp;1841. Prof. Alois {{Prostrkaně|Klar}} (†&nbsp;1833), zakladatel ústavu pro dospělé slepce v Praze, přál si uvésti '''m.&nbsp;s.''' do Prahy, avšak teprve syn jeho Pavel Alois Klar s pomocí kněze Heřmana Dichtla získal Borromejky pro ústav sv.&nbsp;Rafaele pod Bruskou, vypraviv čtyři kandidátky z Čech do Nancy (od r.&nbsp;1835), aby se tam naučily řeholi a učinily sliby. '''M.&nbsp;s.''' setrvaly pak v ústavě pro slepce od r.&nbsp;1837 do r.&nbsp;1850. Zatím přičiněním arcib. Schrenka prohlášena byla družina jejich r.&nbsp;1841 za zvláštní {{Prostrkaně|kongregaci}}, tak zv. {{Prostrkaně|pražskou}}, a zřízen mateřský dům sester u {{Prostrkaně|sv.&nbsp;Karla Borromejského}} pod Petřínem v l.&nbsp;1842—1853. Příslušnice řečené kongregace působí nyní v Praze (1.&nbsp;mateřský dům pod Petřínem s nemocnicí, noviciátem, přípravnou, pracovní školou a opatrovnou, 2.&nbsp;sirotčinec šlechtičen u sv.&nbsp;Notburgy, 3.&nbsp;opatrovna na Hradčanech, 4.&nbsp;výchovna slepců u sv.&nbsp;Josefa na Hradčanech), v Bílině, v Boru u Přimdy, v Brandově, v Broumově, v Čes. Budějovicích, v Georgswaldě, v Cukmantlu, v Hor. Beřkovicích, v Hostinném, v Hrádku u Chrastavy, v Jablonci německém, v Karlíně, v Kladně, v Kostomlatech a u Bíliny, v Krumlově, v Liberci, v Litoměřicích, v Mělníce, v Milevsku, v Nymburce, v Oboře, v Oseku u Duchcova, v Pardubicích, ve Filipsdorfě, v Počátcích, v Podolí u Mělníka, v Prachaticích, v Prčicích, v Příbrami, v Ronšperku, v Rožďalovicích, v Rumburce, v Ŕepích, v Skoroticích, v Sloupnici, na Smíchově, v Strakonicích, v Šluknově, v Táboře, v Tachově, v Teplicích, v Trutnově, v Třeboni, ve Vimperce, ve Vlachově Březí, ve Varnsdorfě, v Zákupech a v Žižkově. Kongregace pražských '''m'''-ných '''s'''-ter má též četné stanice na Moravě a v obojích Rakousích. Ve Slezsku vyvinula se kongregace tak zv. {{Prostrkaně|třebnická}}, jejížto mateřský dům byl sprvu při biskupské nemocnici v Nise (1857—71), potom v Třebnici (do r.&nbsp;1879). V době kulturního boje přešly '''m.&nbsp;s.''' do Těšína a založily tam nový mateřský dům pro země rakouské (Slezsko, Moravu, Halič). Do Třebnice vrátily se r.&nbsp;1889. K oblasti jejich náleží nyní Pruské Slezsko, Braniborsko, Pomořany, Poznaňsko a král. Saské. V severozáp. zemích říše Německé rozšířeny jsou od r.&nbsp;1849 '''m.&nbsp;s.''' {{Prostrkaně|kongregace trevírské}}. 3.&nbsp;'''M.&nbsp;s.''' {{Prostrkaně|ze Sv.&nbsp;Kříže}} (v Ingenbohle ve Švýcarsku), kongregace založená r.&nbsp;1856 a schválená papežem Lvem&nbsp;XIII. r.&nbsp;1878. Zakladatel její, kapucín P.&nbsp;Theodosius Florentini, vyhledávaje i v Čechách místa příhodná k činnosti křesťansko-sociální, koupil v Hor. Litvínově soukennickou továrnu a poručil řízení její r.&nbsp;1859 '''m'''-ným '''s'''-trám z Ingenbohlu. Po roce založen byl pro Čechy mateřský dům „theodosiánek“ v Chebě. Za naší doby působí '''m.&nbsp;s.''' ze Sv.&nbsp;Kříže: v Cvikově, v České Lípě, v Děčíně, v Doupově, v Duchcově, ve Františkových Lázních, v Hanšpachu, v Chebě, v Chlumci u Chabařovic, v Chomútově, v Jablonném, v Karlových Varech, v Lokti, v Manetíně, v Mariánských Lázních, v Maršově, v Mikulášovicích, v Petršpurku, v Plané, v Podbořanech, v Podmoklí, v Rohozci, v Ronšperku, ve Starém Sedle u Vorlíka, ve Stříbře, v Šejnově, v Tannwaldě, v Teplé, v Ústí n. Lab., ve Vosově u Hostomic, ve Vrchlabí a v Žatci. Časem přibyly také mateřské domy v Linci, v Djakově, ve Štýrském Hradci a v Choryni na Moravě (r.&nbsp;1872). ''[[Autor:František Vacek|Vac.]]'' {{Konec formy}} bnrhslhxdfhnec8cvszk9nunjmbm8vw 0 58402 324328 153592 2026-04-24T12:56:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324328 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milosrdní bratři | PŘEDCHOZÍ = Milosrdné sestry | DALŠÍ = Milost }} {{Textinfo | TITULEK = Milosrdní bratři | AUTOR = [[Autor:Alfons Jaromír Žák|Alfons Jaromír Žák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;359–360. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n388 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Hospitálský řád sv. Jana z Boha }} {{Forma|proza}} '''Milosrdní bratři''', mnišský řád žebravý, jejž založil sv.&nbsp;{{Prostrkaně|Jan z Boha}}. Ačkoli nezamýšlel nikdy Jan založiti zvláštní řád, nýbrž toliko nábožný spolek ke službě nemocných, přece dal základ řádu '''m'''-ných '''b.''', neboť brzy po jeho smrti rozšířil se spolek po celém Španělsku a obdržel r.&nbsp;1572 potvrzení od pap. Pia&nbsp;V. jakožto kongregace špitálníků podle řehole sv.&nbsp;Augustina. M.&nbsp;b. byli pod správou biskupů, volíce si v každém špitále svého vrchního (major), a toliko jeden bratr kláštera přijímal kněžské svěcení. Řehoř&nbsp;XIV., zvláště pak Pavel&nbsp;V. proměnil kongregaci v řád dav mu právo slavných slibů (1611 a 1617) a vyňav jej z pravomoci biskupův (1619). Vedle tří obyčejných slibů řeholních skládají '''m.&nbsp;b.''' ještě čtvrtý, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|bezplatné přijímání a péči nemocných}}. Též Urban&nbsp;VIII. daroval jim r.&nbsp;1624 mnohé výsady, zejména práva řádů žebravých, a proto jsou '''m.&nbsp;b.''' dokonalým mnišským žebravým řádem, jehož prvním účelem jest péče o nemocné bez rozdílu národnosti a vyznání. Ze Španěl rozšířil se řád též do jiných zemí a rozpadá se nyní ve dvě kongregace: {{Prostrkaně|španělskou}} (již od r.&nbsp;1592), o 2&nbsp;provinciích ve Španělsku (Andalusie a Kastílie) a 4 v koloniích (Peru, Mexiko, Terra firma a Filipiny), a {{Prostrkaně|italskou}} o 6&nbsp;provinciích (Rakousko, Uhry, Polsko, Německo, Francie a Italie). Jednotlivé domy spravují {{Prostrkaně|převorové}}, provincii stojí v čele {{Prostrkaně|provinciál}} a celému řádu {{Prostrkaně|generál}} (''{{Cizojazyčně|la|prior generalis}}'') sídlem v Římě. Všickni '''m.&nbsp;b.''' jsou laiky a jen něco málo členů přijímá kněžské svěcení, kteří vedou pak duchovní správu ve špitále. Oděvem '''m'''-ných '''b.''' jest černý hábit, sepjatý řemenem, se škapulířem. V různých zemích obdrželi '''m.&nbsp;b.''' též rozličná jména; tak slují ve své španělské vlasti „bratří pohostinství“ nebo „špitálníci“, v Italii ''{{Cizojazyčně|it|fate bene fratelli}}'' (dobročinní), ve Franci ''{{Cizojazyčně|fr|freres de la charité}}'', v Německu často ''{{Cizojazyčně|de|Hospitaliter}}'', v latině ''{{Cizojazyčně|la|fratres misericordiae}}''. V říši {{Prostrkaně|Rakousko-Uherské}} mají '''m.&nbsp;b.''' v celku 27&nbsp;špitálů, 16 v Rakousku a 11 v Uhrách; na {{Prostrkaně|Čechy}} připadají 3&nbsp;kláštery, totiž v Praze (zal. 1620 od cís. Ferdinanda&nbsp;II.), v Novém Městě n. Metují (zal. r.&nbsp;1692 od Arnošta de Leslie) a v Kuksu (zal. 1743 od hrab. Frant. Sporcka). Sídla ostatních domů provincie „{{Prostrkaně|rakouskočeské}}“, stojící pod ochranou sv.&nbsp;Michala, jsou: Valčice (Feldsberg 1605), Vídeň (1614), Št.&nbsp;Hradec (1615), Gorice (1656), Těšín (1694), Prostějov (1739), Brno (1748), Letovice (1748), Hütteldorf (1758), Linec (1783), Vyzovice na Moravě (1781), Zebrzydovice v Haliči (1611) a Krakov (1615). ''[[Autor:Alfons Jaromír Žák|AŽ.]]'' {{Konec formy}} 2wmlcl1z7ret6j1jcc72u1rq5fqi09c 0 58407 324154 153626 2026-04-24T12:53:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324154 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manípulace | PŘEDCHOZÍ = Manipul | DALŠÍ = Manipulační poddůstojník }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Manipulace }} {{Forma|proza}} '''Manipulace''' (z lat.) značí odborné zacházení s něčím. U úřadů nazývá se '''m'''-cí pomocná práce oněch úředníků, kteří nemají právnického vzdělání a provádějí zejména to, co nařizují úředníci konceptní. Úřednictvo dělí se tudíž na úřednictvo konceptní a manipulační. Manipulační služba jest na př. služba v podacím protokole, ve spisovně (registratuře) a výpravně (expeditu). {{Konec formy}} 08jjvk456gnd4915jj9f0orgj6zwp83 0 58408 324153 153627 2026-04-24T12:53:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324153 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manípul | PŘEDCHOZÍ = Maniok | DALŠÍ = Manipulace }} {{Textinfo | TITULEK = Manipul | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Manipul''' viz {{Prostrkaně|[[../Manipulum/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Manipulus/]]}}. {{Konec formy}} bnflngse1hnmjt0ni3oggxufjydplc8 0 58409 324152 153628 2026-04-24T12:53:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324152 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maniok | PŘEDCHOZÍ = Manin | DALŠÍ = Manipul }} {{Textinfo | TITULEK = Maniok | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Maniok''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Manihot/]]}}. {{Konec formy}} sasjcg1x3d029970o6pdbyobgwazwp8 0 58410 324156 153629 2026-04-24T12:53:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324156 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulační poddůstojník | PŘEDCHOZÍ = Manipulace | DALŠÍ = Manipulant }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulační poddůstojník | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Manipulační poddůstojník''' čili {{Prostrkaně|manipulant}} slul do nedávna poddůstojník, větším dílem u pěchoty a&nbsp;pod. {{Prostrkaně|šikovatel}}, u myslivců {{Prostrkaně|nadmyslivec}}, u jízdy {{Prostrkaně|strážmistr}}, u dělostřelectva {{Prostrkaně|ohňostrůjce}}, jenž u své setniny, škadrony nebo batterie obstarával účty a písemné práce vůbec, spravoval skladiště atd.; nyní nazývá se {{Prostrkaně|poddůstojník účetní}}. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 489uh2nmftgwv7ye4mh59k9jrxbq5jz 0 58411 324155 153630 2026-04-24T12:53:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324155 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulant | PŘEDCHOZÍ = Manipulační poddůstojník | DALŠÍ = Manipulové postavení }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulant | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Manipulant''' viz {{Prostrkaně|[[../Manipulační poddůstojník/]]}}. {{Konec formy}} 63crp7bq0wazu7i17pwlq054dkf78ad 0 58412 324157 153631 2026-04-24T12:53:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324157 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulové postavení | PŘEDCHOZÍ = Manipulant | DALŠÍ = Manipulum }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulové postavení | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Manipulové postavení''' viz {{Prostrkaně|[[../Legie/]]}}. {{Konec formy}} 640ez7d8widrdn3ljzw8ukdxe3xumt7 0 58413 324158 153632 2026-04-24T12:53:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324158 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulum | PŘEDCHOZÍ = Manipulové postavení | DALŠÍ = Manipulus }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Manipul (oděv) }} {{Forma|proza}} '''Manipulum''' (lat.), v liturgice katol. viz {{Prostrkaně|[[../Fanon/]]}}&nbsp;2). {{Konec formy}} nddj8y3jc520omh6silnd0s3xhh95vs 0 58414 324159 153633 2026-04-24T12:53:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324159 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Manipulus | PŘEDCHOZÍ = Manipulum | DALŠÍ = Manipulus iuris civilis }} {{Textinfo | TITULEK = Manipulus | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;774. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni32ottogoog#page/n822 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Manipul (vojenská jednotka) }} {{Forma|proza}} '''Manipulus''', oddíl římské legie, a sice třicátá čásť její. Záleželať tato ze 30&nbsp;manipulů; tři '''m'''-ly připadaly na jednu kohortu. '''M.''' sám dělil se ve dvě centurie. Srv. {{Prostrkaně|[[../Legie/]]}}. ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} kc7t9x6dozg54g4w5f351qaugk80qfz 0 58677 324323 154288 2026-04-24T12:56:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324323 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miloradovič | PŘEDCHOZÍ = Miloňovice | DALŠÍ = Miloschitz }} {{Textinfo | TITULEK = Miloradovič | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;358. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n387 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Michail Andrejevič Miloradovič | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Милорадовичи|Милорадовичи]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Miloradovič''', jméno maloruského rodu šlechtického, pocházejícího ze Srbska. Petr Vel., chtěje podniknouti válku s Tureckem, hledal mezi Jihoslovany agitátory pro povstání (1711) a jedním z nich byl {{Prostrkaně|Michajil}} '''M.''', jenž po válce se svými bratry {{Prostrkaně|Gavrilem a Alexandrem}} přestěhoval se do Ruska. Petr jmenoval ho r.&nbsp;1715 plukovníkem hadačským, kterýžto úřad zastával 11&nbsp;let, vynikaje při tom krutostí a zištností. Po jeho smrti stal se hetmanem bratr jeho {{Prostrkaně|Gavrilo}} '''M.''', jenž konečně pro vyděračství a násilnosti páchané na lidu souzen v Moskvě a roku 1729 zbaven své hodnosti. Vnuk jeho {{Prostrkaně|Petr Stěpanovič}} '''M.''' (*&nbsp;1723 — †&nbsp;1799) sloužil při dvoře a nabyl rozsáhlých statkův sňatkem s pravnučkou Pavla Polubatka. Jeho bratr {{Prostrkaně|Andrej}} '''M.''' (*&nbsp;1726 — †&nbsp;1796) sloužil ve vojsku a byl maloruským gubernátorem a sestavil popis tehdejší Malé Rusi. Jeho syn {{Prostrkaně|Michajil Andrejevič}} '''M.''', hrabě, ruský generál (*&nbsp;1770 — †&nbsp;1825), studoval na universitách v Královci, Gotinkách a Štrasburku. Roku 1789 bojoval proti Turkům, r.&nbsp;1792 proti Polákům, r.&nbsp;1798 byl velitelem apšeronského mušketýrského pluku, s nímž provázel Suvorova přes Alpy na jeho proslulém tažení do Italie. Při tom '''M.''' vedl předvoj a vyznamenal se u Cassana (27.&nbsp;dub. 1799), kdež pod nim padli tři koni, pak u Lekka, postaviv se s praporem před Rusy jižjiž ustupující a veda je k novému, vítěznému útoku; rovněž u Trebbie a při obležení Peschiery, Pizzighetona, Milána, Turina a&nbsp;j. Na zpátečném tažení chránil v údolí Reusském houževnatě ústup ruských zbytků proti Massénovi. R.&nbsp;1805 stal se generallieutenantem a účastnil se bojů proti Francouzům, zvlášť u Slavkova 2.&nbsp;pros. 1805. Pak bojoval proti Turkům a porazil Mustafu Bairaktára, začež obdržel řád sv.&nbsp;Alexandra a čestný kord; druhé rozhodné vítězství jeho nad Turky bylo u Rasovy na dolním Dunaji r.&nbsp;1809. Za nové války s Napoleonem sebral v Kaluze záložní sbor, s nimž bojoval 7.&nbsp;záři 1812 u Borodina, kdež po smrti Bagrationově velel druhému sboru. Zapálení Moskvy po porážce Rusův, jež Francouzům zadalo nejtěžší ránu, stalo se hlavně na popud '''M'''-ův. Když Francouzové táhli zpět, znepokojoval je '''M.''' neustále, seslabuje tak poslední jejich zbytky. R.&nbsp;1813 přitáhl do Varšavy, pak v čele 30.000&nbsp;mužů do Slezska, obléhal Hlohov, u Fischbachu utrpěl sice značné ztráty od gen. Charpentiera a vytlačen z Budyšína, načež s pruským generálem Kleistem a s Colloredem obklíčil u Nakléřova (Nollendorfu) Vandammea, jenž přinucen složití zbraně. V bitvě u Lipska dne l6.&nbsp;října rozhodl vítězství '''M.''' zálohami ruskými a pruskými, jež tam vedl. Na další výpravě do Francie bojoval u Brienny, Arcis-sur-Aube, La Fère-Champenoise a u Paříže. Povýšen tu ve stav hraběcí byl jmenován gubernátorem kijevským a r.&nbsp;1819 petrohradským. Zemřel na ránu, již si utržil proti dekabristům v pros. r.&nbsp;1825 (srv. {{Prostrkaně|[[../Konstantin/]]}} 18). '''M.''' byl rozený vojín — nejhorší chvíle bitevní naplňovala ho největší radostí a živostí; měl vzácný dar mluviti k prostým srdcím vojínův tak, že je cele získal, k čemuž přispívalo nemálo i to, že v útrapách jejich dělil se o ně s nimi, nevyhrazuje si žádného osobního pohodlí. Jmenují se ještě: {{Prostrkaně|Grigorij Alexandrovič}} '''M.''' (*&nbsp;1839), hrabě, jenž sloužil ve vojště a za války rusko-turecké (1877—1878) byl v družině carově. Jako maršálek černigovské šlechty vydal seznam šlechtických rodů černigovské gub. a napsal mnoho statí z oboru dějin a archaeologie ruské. O sobě vydal: ''Skazanije o rodě dvorjan i grafov '''M'''-ej'' (Kijev, 1871—84; Petrohr., 1894); ''Matěrialy dlja istoriji pažeskago korpusa'' (Kijev, 1876); ''Vjatka i jeja dostopriměčateljnosti'' (Vjatka, 1874); ''Aněkdoty — čerty iz žizni grafa '''M'''-a'' (Petrohrad, 1886); ''Inostrannyja sočiněnija o Malorossiji'' (Cernigov, 1859); ''Opisanije černigovskich soborov'' (t., 1889 a 1890); ''Matěrialy dlja istoriji južnoj Rusi'' (t., 1858 a 1890) a mn.&nbsp;j. Vydal též básně svého děda Tumanského s cennými zprávami biografickými. — {{Prostrkaně|Vasilij Petrovič}} '''M.''' (*&nbsp;1845) působil jako soudce v lubenském újezdě a sebral bohatý ethnografický materiál, jejž uspořádal systematicky a uložil v archivu charkovské historicko-filologické společnosti. Dosud vydány z jeho rukopisů: ''Svaděbnyja pěsni'' („Kijev. Starina“, 1890); ''Pěsni rabočich'' (t., 1895) a ''O rožděstvenskich svjatkach'' („Poltavskija gub. Vědomosti“, 1893). {{Konec formy}} j2d3irugp2ipejbc4obqskuefvexwtu 0 58678 324324 154289 2026-04-24T12:56:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324324 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miloschitz | PŘEDCHOZÍ = Miloradovič | DALŠÍ = Miloslavskij }} {{Textinfo | TITULEK = Miloschitz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;358. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n387 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Miloschitz''' v. {{Prostrkaně|[[../Milošice/]]}}. {{Konec formy}} c1bwhx31ajq4n4amfrgux6e5h8t05qk 0 58679 324325 154290 2026-04-24T12:56:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324325 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miloslavskij | PŘEDCHOZÍ = Miloschitz | DALŠÍ = Miloslaw }} {{Textinfo | TITULEK = Miloslavskij | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;358. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n387 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Miloslavskij''' {{Prostrkaně|Petr Aleksějevič}}, filosof ruský (†&nbsp;1884), byl professorem na duch. akademii kazaňské a vydal: ''Drevněje jazyčeskoje učenije o stranstvovaniji duš'' (1874); ''Tipy sovremennoj filosofskoj mysli v Germaniji'' (1878); ''Osnovanija filosofiji kak specialjnoj nauki'' (1883). Úkol filosofie vidí v klassifikaci poznatků a ve vypracováni povšechné jejich vědecké theorie. — Srv. V.&nbsp;Lesevič, Etudy i očerki (Petrohrad, 1886). {{Konec formy}} tep6t1rzklky1esrr65syy7ig51i4o3 0 58680 324326 154291 2026-04-24T12:56:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324326 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miloslaw | PŘEDCHOZÍ = Miloslavskij | DALŠÍ = Milosrdné sestry }} {{Textinfo | TITULEK = Miloslaw | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;358. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n387 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:pl:Miłosław|Miłosław]] (polsky) }} {{Forma|proza}} '''Miloslaw''', město v prus. vlád. obvodě poznaňském, kraj Września, stanice pruské stát. dráhy Hnězdno-Jaroczyn, s 2213&nbsp;obyv. (1895); má katol. a evang. kostel, poštu, telegraf. Dne 30.&nbsp;dub. r.&nbsp;1848 sveden tu boj mezi polskými povstalci a pruským vojskem. {{Konec formy}} s1hujr6nzrwj10e0pey2330ldzm6o64 0 58681 324330 154292 2026-04-24T12:56:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324330 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milostice | PŘEDCHOZÍ = Milost | DALŠÍ = Milostín }} {{Textinfo | TITULEK = Milostice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;360. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n389 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Milostice''' v. {{Prostrkaně|[[../Milhostice/]]}}. {{Konec formy}} 3r6dy7xp8d7mawtq0k9jtz4sl99imwf 0 58682 324333 154293 2026-04-24T12:56:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324333 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milostín | PŘEDCHOZÍ = Milostice | DALŠÍ = Milostivé léto }} {{Textinfo | TITULEK = Milostín | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;360. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n389 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Milostín }} {{Forma|proza}} '''Milostín''', ves v Čechách, při Buštěhradské dráze (Praha-Chomútov), hejtm. a okr. Rakovník, fara Mutějovice, pš. Kounová; 90&nbsp;d., 596&nbsp;ob. č. (1890), fil. kostel sv.&nbsp;Michala, 2tř. šk., telegraf, chmelařství a na blízku kamenouhelné doly. '''M.''' daroval (1347) cís. Karel&nbsp;IV. nově založenému klášteru benediktinskému na Slovanech v Praze. {{Konec formy}} r5dfhnkb6yebii76tzi0f8poldo0e4f 0 58683 324331 154295 2026-04-24T12:56:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324331 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milostivé léto | PŘEDCHOZÍ = Milostín | DALŠÍ = Milostovice }} {{Textinfo | TITULEK = Milostivé léto | AUTOR = [[Autor:František Krásl|František Krásl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;360–361. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n389 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Milostivé léto | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Svatý rok|Svatý rok]] }} {{Forma|proza}} '''Milostivé léto''' ({{Prostrkaně|jubilaeum}}) slavili Židé po každém 7.&nbsp;roce sobotním čili v každém 50.&nbsp;roce, který se nazýval ''šenat hajobel'' (odtud {{Prostrkaně|jubilaeum}}). '''M.&nbsp;l.''' počínalo dnem smíření (10.&nbsp;dne měsíce Tišri) a oznamovalo se od kněží zvukem trub plesných. V tomto létě, také {{Prostrkaně|odpustným}} zvaném, nesmělo se pracovati na poli, ani réva a oliva ořezávati, a cožkoli samo od sebe se zrodilo, náleželo chudině. Všichni otroci původu hebrejského musili býti propuštěni na svobodu; pole i domy v předešlých letech prodané vracely se původnímu vlastníku nebo jeho dědicům, čímž měla býti zachráněna osobní svoboda a volnost každého Israelity a jednotlivé rodiny uchráněny úplného zchudnutí. — V {{Prostrkaně|církvi katolické}} zove se '''m.&nbsp;l.''' doba, v níž věřící způsobem zvláště slavnostním mohou získati všeobecných odpustků. Rozeznává se '''m.&nbsp;l.''' čili {{Prostrkaně|jubilaeum}} dvojí: {{Prostrkaně|řádné}}, jež vrací se každý 25.&nbsp;rok, trvá celý rok od vánoc do vánoc a jsouc v Římě ukončeno rozšíři se v násl. roce na celou katol. církev; {{Prostrkaně|mimořádné}}, které se povoluje ze zvláštních příčin pro jisté krajiny neb také pro celou církev, avšak obyčejně jen na kratší dobu. '''M.&nbsp;l.''' {{Prostrkaně|řádné}} ({{Prostrkaně|rok svatý}}, ''{{Cizojazyčně|la|annus sanctus}}'') vzalo původ svůj v Římě za pap. Bonifáce&nbsp;VIII. r.&nbsp;1300. Tehdáž rozšířila se pověst, že každých 100&nbsp;let uděluji se v Římě ve chrámě sv.&nbsp;Petra veliké odpustky. Na tuto nezaručenou zprávu přibylo do Říma veliké množství poutníků, aby nabyli odpustků. I rozhodl se papež, že odpustky povolí, prohlásiv dne 22.&nbsp;února 1300 bullu, kterou pro rok 1300 jakož i pro každý následující {{Prostrkaně|stý}} rok udělil plnomocné odpustky všem, kdo hříchů svých litujíce z nich se vyzpovídají a chrámy sv.&nbsp;Petra i sv.&nbsp;Pavla navštíví třicetkráte, jsou-li Římany, a patnáctkráte, jsou-li cizinci. Jakmile tato bulla vešla v známost, hrnuli se kající poutníci všech stavů a ze všech končin světa do Říma, že jich tam bylo stále po celý rok na 200.000 denně, při čemž basiliky knížat apoštolských byly bohatě obdarovány. K prosbě Římanů, kteří k němu vypravili zvláštní poselství do Avignona, majíce z jubilaea nemalý zisk, ztenčil pap. Klement&nbsp;VI. lhůtu '''m'''-ho léta ze 100 na 50&nbsp;let. Při tomto druhém jubilaeu přidána k návštěvě basilik sv.&nbsp;Petra a Pavla také návštěva basiliky sv.&nbsp;Jana v Lateráně. Slavnosti jubilejní, při kterých bylo mnohdy přítomno až 1,000.000&nbsp;poutníků, řídil kard. Annibale da Cecanno. Mnozí poutníci byli v návalu utlačeni, jiní zahynuli, přenocujíce z nedostatku místa pod širým nebem, zimou a vzniknuvším morem. Papež Urban&nbsp;VI. zkrátil dobu slavení jubilaea k poctě let Krista Pána na 33&nbsp;léta, načež nástupce jeho Bonifác&nbsp;IX. r.&nbsp;1390 zahájil třetí '''m.&nbsp;l.''', avšak toto '''m.&nbsp;l.''' a i následující r.&nbsp;1423 netěšilo se pro rozkol v církvi z velikého účastenství, kdežto páté '''m.&nbsp;l.''' r.&nbsp;1450 bylo mnohem slavnější. Pavel&nbsp;II. r.&nbsp;1470 konečně stanovil, aby rok jubilejní slavil se vždy za 25&nbsp;let, což až dosud se zachovává; za pap. Alexandra&nbsp;VI. zaveden byl r.&nbsp;1500 obyčej {{Prostrkaně|otevření a zavření svaté brány}}. Jen r.&nbsp;1800 nemohlo se slaviti '''m.&nbsp;l.''' pro bouřlivé časy. Za pap. Lva&nbsp;XII. slavilo se '''m.&nbsp;l.''' r.&nbsp;1825, při kterém však již tak četné zástupy poutníků do Říma neputovaly, což mělo důvod v indultu, dle něhož papežové po uzavřeni '''m'''-vého léta v Římě rozšiřují '''m.&nbsp;l.''' v násl. roce na celou církev. Pius&nbsp;IX. nemohl ani r.&nbsp;1850 ani r.&nbsp;1875 pro trudné polit. poměry zahájiti '''m'''-vého léta a proto udělil po ty oba roky plnomocné odpustky ve formě jubilejních. Lvu&nbsp;XIII. podařilo se r.&nbsp;1900 konati '''m.&nbsp;l.''' způsobem neobyčejně slavným, při čemž bylo provedeno několik kanonisací. Svatý rok zahajuje se před prvním nešporem vánočním; papež ve slavném průvodu ubírá se v domě sv.&nbsp;Petra k jubil. bráně, jedné z pěti bran toho velechrámu, která jsouc zazděna vždy 25&nbsp;let jen v '''m'''-vém létě bývá otvírána papežem třemi údery kladiva. Potom umyjí zpovědníci práh svaté brány a její stěžeje svěcenou vodou, načež papež s křížem v pravici a se svící v levici na prahu brány poklekne a za hlaholu zvonů vstoupí do basiliky. Týmž způsobem otvírají kardinálové svaté brány v basilice sv.&nbsp;Jana v Lateráně, sv.&nbsp;Marie Větší a sv.&nbsp;Pavla. Za rok v předvečer vánočního božího hodu sv.&nbsp;brány se uzavírají, čímž '''m.&nbsp;l.''' se končí. Původně slavilo se '''m.&nbsp;l.''' v Římě, až pap. Alexander&nbsp;VI. prohlásil, že věřící mimo Řím mohou odpustky '''m'''-vého léta (1500) získati v roce následujícím za podobných podmínek, jaké se předpisují v Římě. Průvody, skutky milosrdenství, modlitby nahrazují pouť do Říma. Nyní papežové bezprostředně po '''m'''-vém létě v Římě rozšiřují odpustky na celý obor katol. světa, ale z pravidla ne na celý rok, nýbrž na dobu kratší. Zpovědníci mají v '''m'''-vém létě rozsáhlá práva. Mimořádné '''m.&nbsp;l.''' prohlašuje se od papežů při obecných potřebách křesťanstva, při nastoupení vlády nového papeže, při slavení círk. sněmů. Dle příkladu Sixta&nbsp;V., jenž při svém nastoupení r.&nbsp;1585 nejprve pro Řím a pak pro všechen katol. svět ustanovil patnáctidenní jubilaeum, činí tak nyní každý papež na počátku své vlády, není-li doba řádného '''m'''-vého léta blízka, aby si pro svůj úřad vyprosil nebeské požehnání. {{Prostrkaně|Podmínky}} k získání jub. odpustků v pap. bulle neb v pastýřském listu biskupském (pro jednotlivé diécése) obsažené musí se naplniti přesně a v předepsané době. Všeobecné podmínky stanovil pap. Benedikt&nbsp;XIV. r.&nbsp;1775. Mimo úmysl dojíti odpustků a mimo přijetí sv.&nbsp;svátosti jest to při řádném '''m'''-vém létě návštěva 4&nbsp;jmenovaných basilik, spojená s modlitbou za zdar a vzrůst katol. církve, za svornost katol. knížat a za pokoj veškerého křesťanstva; při {{Prostrkaně|mimořádném}} '''m'''-vém létě připojují se posty a almužny. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]'' {{Konec formy}} s1sx0evc7wmhrn2x9py8an0lmvz4g7o 0 58982 324332 154805 2026-04-24T12:56:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324332 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milostovice | PŘEDCHOZÍ = Milostivé léto | DALŠÍ = Miloš }} {{Textinfo | TITULEK = Milostovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;361. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n390 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Milostovice''', ves slezská, viz {{Prostrkaně|[[../Milhostovice/]]}}. {{Konec formy}} rpflzyi3orrd4in1r4cc9qm6lzsgplv 0 60727 324438 157666 2026-04-24T12:57:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324438 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mongolové | PŘEDCHOZÍ = de Monglas | DALŠÍ = Mongolsko }} {{Textinfo | TITULEK = Mongolové | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;548–550. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n599/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mongolové }} {{Forma|proza}} '''Mongolové''' (z mong. mong, statný, dle etymologie Schottovy): '''1) M.''' jako plemeno, {{Prostrkaně|plémě mongolské}}, viz {{Prostrkaně|[[../Člověk/]]}}, 793. '''2) M.''', obyvatelé Mongolska. Čistý mongolský typus vykazují nyní jen {{Prostrkaně|Chalchové}}. '''M.''' jihu jsou silně pomícháni s Číňany, na sev.-záp. s Tatary. '''M.''' jsou střední postavy, pleti žluté do hněda. Hlava jest velká, kulatá, pokrytá silně černými, hrubými vlasy. Hlava holí se až na temeno, s něhož splývá charakteristický cop, způsob převzatý snad od Mandžuů. Ženám splývají vlasy ve dvou pletencích po stranách prsou, ač někdy i u nich vyskytuje se jediný cop na zádech. Copy žen zdobí se perlami a korály. Vous pod nosem chybí, na bradě je skrovný nebo rovněž žádný. Oči jsou malé, úzké, z pravidla šikmé, vnější koutky vyšší, nos je malý, vmáčknutý do obličeje, čelisti vystouplé. Ženy považují se za tím hezčí, čím menší je nos jejich. Malá jsou i ústa a velmi malé nohy. Jinak jsou '''M.''' svalnatí. Šat mužů jest bavlněný kaftan modré barvy s velikými rukávy, na hlavě mají kuželovitý klobouk, v zimě čepici z jehněčí kůže, na nohou ženské střevíce, v zimě nosí i kalhoty a kožich, někdy dva. Šat žen je volná sukně a jakási jupka bez rukávů. Stravou jejich je hlavně mléko ovcí, koz, krav, velbloudů a j., kumis, dále maso koní, psů, lišek, vlků i krys. Dovedou i dlouho postrádati masa, jindy pak pojídají ho množství nesmírné. Na zimu uschovávají si maso sušené na slunci bez soli, dále máslo a neobyčejně tvrdý sýr, který pak jako náhradu za mléko rozpouštějí v horké vodě. Obyčejným nápojem je nyní i čaj zcela zvláštní přípravy (slaná voda, do níž přidává se zhusta skopový lůj a i proso), jehož pijí 20—30 šálků denně. V pití vynikají nestřídmostí, opilství nepovažuje se za neřest, nýbrž podnikají se přímé závody. Obyčejným obydlím '''M'''-lů jsou stany kulaté v průměru 4-5 ''m'', výšky asi 3 ''m'', s otvorem nahoře, jenž slouží současně za okno a komín. Stany ty dají se naložiti na obrovské káry a dobytkem převážeti s místa na místo, jak toho žádají poměry nomadů, zdržujících se v zimě v rovinách, kde nalézají dosti pastviny, v létě v horách. Množství stanů řídí se dle bohatství a četnosti rodiny. Co patřilo jedné rodině, zvalo se ''júrta'', kdežto souhrn rodin pochodících od téhož předka tvořil ''aimak''. V městech '''M.''' nebydlí, ač známa jsou města i u nich, počínajíc dobou Džengizchánovou. Vlastním městem mongolským jest jediné {{Prostrkaně|Karakorum}}. I zde byly a jsou stavby jejich napodobením stanů. Zřízení rodiny jest patriarchální. Manželství mongolské děje se koupí. Muž zaplatí věno rodičům své ženy, žena přináší si výbavu. Legitimní žena jest jedna, souložnic může míti každý, co komu poměry dovolují. Vládcové mohli míti i legitimních žen (chátun) několik. Manželství mezi blízkými příbuznými byla obyčejem. Vdova nesměla se provdati, ježto po náboženském mínění musí náležeti muži svému i na onom světě. Rozvod se připouští. Mravy '''M'''-lů jsou dosti volné. Zřízení státní, dříve rovněž patriarchální, má nyní pod cizí nadvládou ráz z části vojenský, z části bureaukratický. '''M'''-lův čítá se asi 4 mill. Jsou to kočovníci, probíhající se svými stády, v nichž převládá celkem ovce, na sev. kůň, na jihu koza. Boháči mají až 20.000 koní. Rozeznáváme '''M'''-ly {{Prostrkaně|východní}}, {{Prostrkaně|Chalchy}} (nejčistší '''M.'''), bydlící v sev. části pouště, a '''M'''-ly {{Prostrkaně|západní}} (Kalmyky). Vynikají jako jezdci a lučištníci. Většina '''M'''-lů náleží k Číně, čásť jest poddána Rusku. Náboženstvím jsou buddhisté a sice lamaističtí (žluté čepice), z části podrželi i svůj původní {{Prostrkaně|šamanismus}}. Kněží je mezi nimi dle zpráv cestovatelův až 1/3 obyvatelstva, dle Pozdnějeva 5/8 všech mužských členů. Sídlem náboženského náčelníka jest Urga. Buddhismus zlomil vojenskou moc '''M'''-lů, jíž slynuli a byli postrachem za středověku. {{Prostrkaně|Mongolský jazyk}} náleží k větvi {{Prostrkaně|uralsko-altajské}}. Povahy agglutinující, vykazuje i on charakteristické známky celé čeledi, jako jednu z nejdůležitějších i harmonii vokálovou. Vokál kořenu určuje vokály přítvorků (zcela výjimečně vyskytují se i zjevy opačné) se zřetelem na kategorii vokálovou (''a'', ''o'', ''u'' jsou tvrdé vokály, ''e'', ''ö'', ''ü'' měkké, i stojí uprostřed). U substantiva neoznačuje se rod, adjektivum, nemající ani komparativu vlastního, jest vždy nesklonné. Pády vyjadřují se přítvorky, číslo množné affixy ''nar'' (''ner''), ''od'', ''d'', ''s'', často i s připojením slůvek značících množství. Verbum vyniká bohatstvím časův i způsobů, neoznačuje však až na nepatrné výjimky osobu a číslo. Tvary označující passivum, causativum a t. zv. tvar vzájemnosti tvoří se vsunutím zvláštních infixů mezi kořen a přítvorky. Místo předložek vyskytuje se postposice. Spojek jest neobyčejně málo, na místo nich jsou časté vazby participiální, gerundivální a pod. Ve větě stojí v čele adverbiálné určení, za ním následuje podmět (adjektivum a genetiv před substantivem), na to předmět přímý i nepřímý, naposled verbum (adverbia před tímto). Dlouhé periody, jež mohou plniti i několik stránek, jsou zvláštností mongolštiny. Rozeznáváme {{Prostrkaně|východní mongolštinu}} ({{Prostrkaně|vlastní mongolštinu}}), {{Prostrkaně|západní mongolštinu}} či {{Prostrkaně|kalmyčtinu}}, konečně jazyk {{Prostrkaně|burjitský}}, vespolek tak úzce spřízněné, že jednotlivci bez obtíže si rozumějí. Jazyk má i vlastní písmo. Nejstarší dokumenty hojné hrobní nápisy, nalezené mezi Jenisejem a Orchonem, psány jsou od pravé k levé alfabetou původu semitského, známou již z nápisů na čínských mincích století lI. př. Kr. až IX. po Kr. Od toho dlužno lišiti nynější písmo, jen nepatrně odchylné od mandžuského. Píše se v kolmých sloupcích shora dolů od levé k pravé. Abeceda mongolská čítá značky pro 7 vokálů (''a'', ''e'', ''i'', ''o'', ''u'', ''ö'', ''ü'') a z nich odvozené znaky pro dvojhlásky (''ao'', ''ai'', ''ei'', ''ii'', ''oi'', ''ui'', ''öi'', ''üi''); k oběma druží se 17 souhlásek, jejichž znaky vykazují obměněné tvary dle své polohy ve slově, z části i z ohledův ethnografických. Písmo samo má ráz písma slabikového, ježto souhlásku s následující samohláskou považuje za celek. Písmo mongolské vyvinulo se z {{Prostrkaně|uigurského}}, s nímž jest původu syrského. Dle zpráv historických přejato písmo uigurské po prvé Džengizchánem pro jeho zákonník ''Jazak''. Nynější podoba jeho náleží XIII. stol. Charakteristickou známkou jeho jest nejasnost a neurčitost, působící veliké obtíže při čtení, tím větší, že orthografie nespadá v jedno s výslovností. Neurčitost tato mizí v kalmyckém písmě pandity Saja z r. 1648. Za chána Kubilaje vynalezl lama Pa-se-pa z tibetského nové a sice velmi složité písmo, jež však, zdá se, nepřečkalo dynastii Yuenskou v Číně. Psala se jím současně mongolština a čínština. Grammatiku mongolštiny podal: Schmidt (Petrohrad, 1831); Kowalewski (Kazaň, 1835); Bobrovnikov (t., 1849); Puini (Florencie, 1878, vlaské zpracování Schmidta) a j. Slovníky jsou od Schmidta (mong.-něm.-rus., Petrohr., 1835) a velký od Kowalewského (mong.-rusko-franc., Kazaň, 1844-49, 3 sv.). Chrestomathie jsou od Kowalewského (t., 1836 n., 2 sv.) a Popova (t., 1836, 2 sv.). Mluvnic mluvy lidové posud nemáme. Bohaté sbírky knih a rukopisův má Petrohrad, Kazaň, Irkutsk a Drážďany. {{Prostrkaně|Literatura mongolská}} vykazuje v celku, aspoň pokud ji známe, většinou překlady z tibetštiny (buddhistická díla ze sanskritu přeložená) a čínštiny. Obsahuje hlavně díla náboženská a dějepisná, ale i filosofická, lékařská, astronomická a astrologická a j. Oblíbenou zábavou jsou i lidové povídky. Psána jest jazykem literatury, silně odchylným od mluvy lidové. Samostatnější jest v oboru dějepisném a z části i v literatuře lidové. Obory tyto jsou i pro západ důležity. Uvádíme z prvějších: ''Dějiny východních'' '''M'''''-lů'' od mongolského prince {{Prostrkaně|Sanang-Isetsena}} (ok. 1660 po Kr., s něm. překl. vyd. Schmidt, Petrohrad, 1829), annály ''Altan Tobči'', t. j. »Zlatý Hrob« (vyd s ruským překl. Galsang Gombojevovým 1855) a j. Z druhých ''Geserchán'' (t., 1839, něm. překl. 1839), ''Siddhi-kur'' (ze sanskritu, rusky od Gombojeva, Petrohr., 1865, lidový text od Golstunského, t., 1864, částečně Jülg, Inšpruk. 1868); ''Dzangauaa'' (vyd. Golstunskij, Petr., 1864, přel. Bobrovnikov t., 1884); pověsti o ''Ardži Bordzim'' (Gombojev 1858, něm. s origin. Jülg, Inšpr., 1867 n.) a j. Zajímavou sbírkou skutečné lidové mluvy jest Pozdnějev v ukázkách lidové literatury mongolské (Petrohr., 1880). V literatuře náboženské vyniká snad nejvíce legendový ''Oceán srovnání'' (»Üligerin dalai«, vyd. a přel. Schmidt, Petr., 1843, Der Weise und der Thor). Poesie řídí se parallelismem vět, dále i rýmem nebo refrainem (opakováním téhož slova). Obyčejným zjevem jest i alliterace. — Srv. v. d. Gabelentz, Einiges über Mongolische Poesie (»Z. f. d. Kunde des Morgenl.«, I.); Pallas, Sammlungen histor. Nachrichten über die mong. Völkerschaften (Petrohrad, 1778-1801, 2 sv.); J. Schmidt, Forschungen im Gebiete der älteren... Bildungsgeschichte... vorz. der Mongolen und Tibeter (Petrohr., 1824). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Prostrkaně|Dějiny}}. Kolébkou čeledi mongolské byly vysočiny střední Asie, kdež čeleď tato byla ve spojení s Čínou. '''M.''' dělili se na množství kmenův čili ord, z nichžto každá měla svou rodinu knížecí, ze které byli vybíráni panovníci, {{Prostrkaně|chánové}}. Kmenové mongolští stali se národem světoborným, když je na poč. XIII. stol. sjednotil Temudžin, řečený potom {{Prostrkaně|[[../Džengizchán/]]}} (v. t.), který dobyl téměř celé východní a střední Asie. V dalších výbojích pokračovali jeho syn {{Prostrkaně|Oktaj}} (1237—41) a vnukové, z nichž {{Prostrkaně|Batu}}, podniknuv velikou výpravu do střední Evropy (1237—42), kdež '''M.''' nazýváni {{Prostrkaně|Tataři}}, založil na jižní a jihovýchod. Rusi chanát nazvaný {{Prostrkaně|[[../Kipčak/]]}} (v. t.). Potom rozděliv vojsko své obrátil se do Uher a bratrance svého Petu poslal do Polska. Peta porazil sice vojska křesťanská u Lehnice (1241), ale když mu další postupování zamezil král čes. Václav I., přes Moravu odtáhl do Uher, kdež mezi tím Batu v bitvě nad Slanou připravil králi Belovi IV. strašnou porážku. Zatím však došla zpráva, že veliký chán {{Prostrkaně|Oktaj}} zemřel, a Batu r. 1242 pospíšil z Uher na Východ. Nástupcem Oktajovým stal se {{Prostrkaně|Mangu}} (1251—59), za něhož ztroskotána říše Bagdádská a opanována Persie a Syrie (v. {{Prostrkaně|[[../Húlákú/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Ilchánové/]]}}). Po Manguovi zvolen velkochánem {{Prostrkaně|Kubilaj}} (1259—95), za jehož vlády podrobeny Tibet, Čína jižní, Korea, Tonking (v. {{Prostrkaně|[[../Čína/]]}}, str. 742). Tehdáž sáhalo panství mongolské od pomoří čínského přes celou střed. Asii na západ až k Polsku a od Himálaje na sever až po Sibiř. Kubilaj přeložil sídlo své z Karakorumu do Pekingu (1259), tím však učiněn počátek k rozkladu obrovské říše mongolské, k němuž přispělo i to, že východní '''M.''' přijali buddhismus, západ. islám. Od té doby panství mongolské klesalo, rozpadávajíc se na jednotlivá knížectví; r. 1363 vyhnáni '''M.''' z Číny, r. 1387 z Persie, v pol. XV. st. vzalo za své panství jejich na Rusi. Ještě jednou zmohli se '''M.''' za {{Prostrkaně|[[../Timura/]]}} (v. t.), jenž opanoval na krátko Chivu, Persii, Indii, Přední Asii, Egypt a chystal se i na Čínu, když jej zachvátila smrť (†1405) a jeho panství r. 1468 se rozpadlo. Nejdéle udrželo se panství mongolské v Přední Indii, kdež vládli pod jménem {{Prostrkaně|Mogulové}} (v. {{Prostrkaně|[[../Indie/]]}}, 593). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Mongolové]] bkloeivb2guxn29ow2bqf03bm08exoq 0 60728 324439 157669 2026-04-24T12:57:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324439 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mongolsko | PŘEDCHOZÍ = Mongolové | DALŠÍ = Mongoz }} {{Textinfo | TITULEK = Mongolsko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;550–552. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n601/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mongolsko }} {{Forma|proza}} '''Mongolsko''', čínsky {{Prostrkaně|Men-gu}}, rus. Монголия, rozsáhlé území ve střední Asii, tvořící v ohledu politickém jednu z vedlejších zemí říše Čínské, fysikálně-geograficky pak vysokou planinu, ohraničenou na s. ruským Altajem, pohořím Sajanským a Kentei, na v. Chinganem, na j. Inšanem a na z. jižním n. mongolským Altajem, zvaným též Ektag. Leží mezi 37° 30'—53° 45' sever. š. a 85° 20'—124° v. d. Gr. a hraničí na severu se Sibiří, na východě s Mandžuskem, na jihu s velkou zdí čínskou a na z. s Vých. Turkistánem a Dzungarskem. Krajním západním bodem země jest hora Kanas (3500 ''m'') v ruském Altaji, zároveň východisko horopisného systému celého severozápad. '''M'''-ka. Plocha '''M'''-ka může býti jen příbližně vyčíslena a měří dle Behma a Wagnera 3,337.283 ''km''² Dle krajinného rázu možno '''M.''' rozděliti na 3 části, odlišující se od sebe nejen povrchem, ale i podnebím, květenou a zvířenou. Střední čásť '''M'''-ka tvoří kamenitou rovinu, jevící se patrně jako dno vyschlého moře a nazvanou mongolská {{Prostrkaně|Gobi}} na rozdíl od velké Gobi. Tato prostírá se na v. od břehů Jarkand-darje a zaujímá celou Tarimskou kotlovinu, spojujíc se s mongolskou Gobi prostřednictvím Galbyn-Gobi v Alašaně a písčin Kuzupči v Ordose. K této mongolské Gobi, prostírající se od jz. k sev.-v. v délce přes 1000 ''km'' a od sz. k jv. v šířce přes 500 ''km'', přiléhají na sz. a jv. dvě hornatiny zcela rozdílného rázu. Hornatina sev.záp. tvoří řadu horských pásem, která táhnou se spolu téměř souběžně od sz. na jv., vycházejíce zřejmě z ruského Altaje, a náleží k úvodí okeánu Ledového. Druhá hornatina na jv. od mongolské Gobi jest omezena pásmy Vel. Chinganu a Inšanu, náleží k úvodí Tichého okeánu, tvoří přechod od pustin mongolských k pastvinám mandžuským a osazována jest víc a více Číňany. {{Prostrkaně|Horopisný ráz}} '''M'''-ka určen jest směrem mohutného řetězu horského Ektag Altaje (Velkého Altaje), jenž táhne se až k Inšanu nad Hoang-hem v jihových. '''M'''-ku a nepřímo spojuje se s velikým longitudinálním systémem Chinganu. Ohromné pásmo pouští charakterisující nesmírný vnitřní bassin vysoké Asie dělí se tu ve čtyři části více méně od sebe se lišící: úvodí Tarimu, pokračování jeho v Kansu mongolském, kudy protéká Bulungir, střední Gobi, pokračování to Dzungarie směrem k Ala-šanu a Ordosu, Gobi východní, jež prostírá se sev.-vých. od Altaje k Chinganu a k horskému pásmu na jihu Bajkalského jezera. Ektaj Altaj zdvihá se z údolí horního Irtyše u jez. Zajsanského, dosahuje ve velehorské skupině Velké Běluchy, kde Ob pramení, výše 3352 ''m'', směřuje pak k jihových. a prochází '''M'''-kem. Vystupuje nad hranici věčného sněhu, odkudž turanské jméno jeho Ektag. Přes tento řetěz horský vedou přechody z údolí Irtyše a Dzungarie do Kobda, z nichž jmenujeme průsmyk Urmogaiti (2960 ''m'') z Kobda do Tulty a Ulen-daba (2820 ''m''); všechny průsmyky jsou mnohem vyšší nežli alpské, ač nejvyšší vrcholky Alp o 1000 ''m'' Altaj převyšují. Ektag Altaj prozkoumán Eliasem r. 1872, jenž shledal, že vrcholky jeho v '''M'''-ku převyšují Běluchu, dosahujíce 3600 ''m''; Potanin pak r. 1876 sledoval pokračování jeho pouští mongolskou směrem k Inšanu, Prževalskij cestoval tu r. 1879. Od skupiny Velké Běluchy postupuje severněji druhý velký řetěz horský Tannu-ola k vých. do '''M'''-ka, táhne se k vých. až k pramenům Selengy, kde souvisí s jižnějším stejnosměrným pásmem Changaie, které zdvihá se z 1500-1800 ''m'' vysoké stepi Kobdoské až nad 3000 ''m''. Pohoří toto jest lesnaté a prameny dosti bohaté. Horský systém Velkého Chinganu ve vých. '''M'''-ku dosud jen málo jest prozkoumán; dle Fritsche nevystupuje nad 2500 ''m'' a není pokrýt věčným sněhem. Vyniká 500-1000 ''m'' nad náhorní roviny '''M'''-ka. Terrain poušti {{Prostrkaně|[[../Gobi/]]}} (v. t.) je široce zvlněn ve výši 900—1500 ''m''. Pásmo horské, jež odděluje '''M.''' od Číny, dělí též dvě oblasti fysikálními poměry naprosto se různící, místo širokých, zvlněných stepí na záp. a sev. nastupují na jihu a vých. zalesněné terassovité svahy. Rulová tato pohoří místy lávou pokrytá spojují se při severním ohbu Hoang-ha s Inšanem, který níží se na záp. v solnou poušť Ala-šanu; skládá se hlavně z ruly, žuly a porfyru, vystupuje do výše 2000—2700 ''m'' a jeví jisté stopy bývalých ledovců. Svahy tohoto pásma bohaty jsou vodou — vlhké větry přinášejí totiž hojné páry vodní od Žlutého moře, jež zde se srážejí — rozmanitou a bujnou květenou alpinskou i zvířenou, již vyznačuje tygr a panther. {{Prostrkaně|Vodopis}} '''M'''-ka jest již v hlavních rysech dostatečně znám. Mezi pohořími Tannu a Changai rozkládá se bassin řeky Tessu, jež směrem vých. vlévá se na 50° s. š. do jezera Ubsanoru (720 ''m'') rozlohy 3000 ''km''². Na jihu Changaie protéká Dsapchyn, jenž vylévá se do jez. Kirgizského (700 ''m''), nejnižšího to místa vysoké stepi Kobdoské. K témuž systému vodnímu náležejí též velká jezera Kara ussu a Kara-nor se svými přítoky. Se sev.záp. Tannu-oly sbírá vody Jenisej, na vých. tohoto pohoří a Changaie rozkládá se bassin Selengy. Celé toto území tvoří přechod od pásma pouští k lesnaté Sibiři. Selenga pramení v pohoří Changai v průsmyku Doro Changin (3027 ''m''), přijímá s leva Eder a Telgir-morin, první s téhož pohoří, druhý s Tannu-oly stékající, dále k sev.-vých. Eginkol, výtok to sladkovodního jezera Kosso-golu (1620 ''m''). Vých. čásť bassinu protéká řeka Tola, jež vlévá se do Orchonu a s ním ústí nedaleko hranice ruské s prava do Selengy. Severovýchod '''M'''-ka náleží úvodí Amuru, jež zastoupeno zejména Karylunem, který s přítoky se svahů Velkého Chinganu přitékajícími tvoří mohutný Argun. Jižně jmenovaných bassinů táhne se mohutné pásmo pouští, jež končí v sev.-vých. poušti východní Gobi, od Číňanův Ša-mo zvanou. Vodstvo v území tom jest toliko periodické, bystřiny, bažiny a jezera povstávají v období déšť přinášejícího jihových. monsúnu, leč velmi brzo se vypařují. {{Prostrkaně|Podnebí}} '''M'''-ka vyznačuje se jednak krajní suchostí atmosféry, jednak podivuhodnými změnami teploty nejen během roku, nýbrž i během dne. Na krajním sz. nejvlhčími jsou větry vanoucí ze Severního okeánu Ledového, které však zasahují jen severní svahy Altaje, kdežto jeho sklony jižní mají jen málo vláhy a jsou téměř úplně prosty rostlinstva. Ostatní severozápad. čásť '''M'''-ka jest v zimě pod vlivem chladných větrů severozáp., vanoucích z polárních končin sibiřských, kde v té době bývá barometrické maximum, a jest tudíž velmi studená. Poněvadž tyto větry vanou od moře na vzdálenost větší než 3000 ''km'', nepřinášejí na planiny mongolské skoro žádné vláhy, čímž vysvětluje se výstřední suchost a kruté mrazy zdejší. Naproti tomu v létě převládají zde teplé větry jižní a jihovýchodní, způsobené barometrickým minimem krajin polárních. Průměrná teplota zimy obnáší zde —19,9&nbsp;°C, nejstudenějšího měsíce ledna pak —23,5&nbsp;°C, kdežto o ostatních ročních dobách není přesných a souvislých pozorování. Jihovýchod. '''M.''' tvoří v ohledu klimatickém severní a záp. okraj oblasti monsunů. Význačnými vlastnostmi zdejšího podnebí jest v zimě vítr vanoucí z vnitra pevniny k Tichému okeánu a způsobující suchost vzduchu, bezoblačnost a nedostatek srážek, v létě pak proud vzduchu vanoucí z teplých moří na pevninu a přinášející bouřky i deště, které však z největší části srážejí se na vých. svahu hor, oddělujících '''M.''' proti moři. Avšak uvedené proudění vzduchu není nijak stálým, nýbrž směr větrů mění se často náhle, čímž povstávají zmíněné veliké změny v teplotě. Výstřednost podnebí mongolského dostupuje vrcholu v poušti Gobi, kde teplota mění se často během několika hodin o 26&nbsp;°C, nejvyšší pozorovaná teplota obnáší + 45&nbsp;°C, teplota půdy pak dokonce + 70&nbsp;°C, kdežto nejnižší teplota pozorována —48,2&nbsp;°C. Při tom podnebí severo-západ. '''M'''-ka jest méně drsné než na jv. Jinak jest klima to zdravé, letní horka + 30&nbsp;°C zcela snesitelná, noci v létě pak jsou vždy studené. Z jara a v zimě přicházejí prudké a časté bouře, větrné orkány naplňují vzduch jemným prachem, který tvoří lössové vrstvy. {{Prostrkaně|Květena}} '''M'''-ka charakterisována jest na s. a z. lesním rostlinstvem, na j. a v. pak nedostatkem vegetace lesní. V horách severních, zejména v Kentei, nalézáme lesy dosti husté, v nichž převládají sosny, jedle, osiky, břízy, cedr a j. a které kryjí hlavně severní svahy těchto hor, obrácené k Sibiři, odkud přichází vlhký vítr, kdežto svahy již. jsou bezlesé a jen místy vyskytují se na nich ojedinělé a zakrnělé stromy. Rostlinstvo toto jest čím dále k z. tím bohatší, tak že zejm. okrajní hřbet Sajanský jest po obou stranách pokryt bujnými lesy. Pohoří Tanu-ula má již na jižním svahu rostlinstvo mnohem chudší než na sev., horstvo Changai jest zalesněno jen na s. a to dosti chudě, konečně mongolský Altaj jest většinou bezlesý. Pohoří Inšan má jen v některých severních dolinách stromovité rostlinstvo (vrba, olše, jeřabina, dub a j.), kdežto poušť Gobi patří k územím světa rostlinstvem nejchudším; jen místy setkáváme se se stepními pastvinami, jinak jest povrch téměř úplně holý. V Alašaně jest typickou rostlinou ''Pugionium'' a v Ordose ''Tamarix Pallasii''. Orba provozuje se v '''M'''-ku jen na jiho-vých. a v některých dolinách sev.-záp., kde pěstuje se pšenice, ječmen, proso, žito, rýže a některé ovoce. {{Prostrkaně|Zvířena}} '''M'''-ka shoduje se téměř úplně s faunou střední {{Prostrkaně|[[../Asie/]]}} (v. t. str. 861). {{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} '''M'''-ka páčí se asi na 2 mill. osob t. j. 0,6 ob. na 1 ''km''², tak že jest nejřídčeji obydlenou části říše Čínské. Kromě Mongolův samotných skládá se toto obyvatelstvo z Číňanů, Solonů v sev.-záp. úhlu země, Kirgízův na Altaji a z jiných menších kmenův turk-tatarských. Číselně daleko nad ostatními převažují {{Prostrkaně|[[../Mongolové/]]}} (v. t.), v ohledu politickém a kulturním však přední místo zaujímají Číňané, kteří obývají v městech a provozují po celé zemi obchod a orbu. Hl. zaměstnáním obyvatelstva jest {{Prostrkaně|chov dobytka}}, a to skotu, koni, velbloudů, tibetských yaků, ovcí a koz. Skot jest výborného plemene a tučný, koně nepatrní, ale vytrvalí, ovce většinou bělosrstné. Počet dobytka nelze přesně stanoviti. Dle Batorského připadá průměrně na 1 mongolskou jurtu 50 ovcí, 25 koní, 15 kusů skotu a 10 velbloudů. {{Prostrkaně|Zemědělství}} jest jen nepatrně rozšířeno, i provozují je zejména v již. '''M'''-ku Číňané a dle jich vzoru i někteří Mongolové. Velmi oblíbeným zaměstnáním jest lov zvěře, avšak pro skromný výtěžek netvoří zaměstnání pravidelného. Za to důležitým pramenem výživy je {{Prostrkaně|dopravnictví}}, neboť Mongolové obstarávají v rozsáhlé míře průvoz čínského zboží do Ruska a '''M'''-ka a výrobků ruských i produktů vlastního dobytkářství (sýra) do Číny. Ročně zaměstnáno je tímto způsobem 1,2 mill. velbloudů a 300.000 vozů tažených býky. {{Prostrkaně|Průmyslová činnost}} jest v '''M'''-ku tak nepatrná, že i předměty nejnutnější potřeby (oděv a p.) dovážejí se z Číny. Pouze některá zaměstnání, zejména vydělávání koží, provozují se jako domácí průmysl, avšak jen v míře velmi nedokonalé. Dosti značný jest {{Prostrkaně|obchod}}, ač doposud jest to jen obchod směnný. Jest většinou v rukou Číňanů a soustřeďuje se ve větších městech a osadách, jako: Urga, Uljasutaj, Kalgan, Kobdo, Kukuchoto, Kukuergi a j., a kolem důležitých klášterů. Nějakých číselných dat o něm nelze podati. Dle zpráv ruských konsulův páčí se obchodní obraty Urgy na 9 mill. rublův, obchodní pak styk Ruska jen se záp. '''M'''-kem na 1 1/4 mill. rub. Daleko největší čásť obchodních obratů děje se mezi '''M'''-kem a Čínou. Z '''M'''-ka vyváží se do Číny hlavně dobytek a výrobky dobytkářské (kůže, srsť atd.), dále sůl, divoká sarsaparilla, dříví, houby a j. Naproti tomu z Číny se dováží cihlový čaj, tkaniny jak čínské, tak i anglické a americké, zboží kovové, mouka, ovoce, papír, tabák a j. Rovněž velmi vzrůstá obchod s Ruskem, ač jest dosud většinou v rukou Číňanů, a počítá se, že jen za dopravu čaje '''M'''-kem platí ruští obchodníci ročně 2 mill. rublů. Peněžní jednotkou jest čínský lan, obyčejným prostředkem směnným však cihlový čaj a kusy hedvábí. '''M.''' nemá dosud umělých {{Prostrkaně|cest a silnic}}. Přirozené spojovací cesty možno rozděliti na poštovní a karavanní. Spojení poštovní slouží jen účelům vládním, i jest hlavní poštovní trať tak zv. Altajská z Kalganu do Kobda (2000 ''km'') s odbočkami do Honka, Kjachty, Gučenu, Barkulu a Dzindzi-liku. Cesty obchodní jsou vlastně jen směry, jimiž se ubírají pravidelně karavany. V ohledu {{Prostrkaně|administrativním}} stojí země pod správou náčelníků mongolských, pouze nejvyšší správa jest z polovice řízena mandžuskými úředníky čínského císaře. Rozděleno pak jest celé území na '''M.''' vnější, jehož místodržící (''amban'') sídlí v Urze, a vnitřní se sídlem v Uljas-utai. '''M.''' vnější rozděluje se na 4 kraje: Zezen, Chutuktu nebo Tušjetu, Sain-Noin a Dšasaktu, k vnitřnímu pak patří území Kobdo a Urianghai. {{Prostrkaně|Literatura}}: Prževaljskij, Mongolija i strany Tangutov (Petrohr., 1875); t., Treťje putěšestvije po Centraljnoj Aziji (t., 1883); t., Četvertoje putěšestvije v Centraljnoj Azijiod — od Kjachty na istoki Želtoj rěki (t., 1888); Pěvcov, Očerk putěšestvija po Mongolijí i sěv. provinciam Kitaja (Omsk, 1883); Potanin, Očerki sěv.-zapadnoj Mongoliji (Petrohrad, 1881—83); J. Gilmont, Among the Mongols (Londýn, 1883): Cesty missionářské '''M'''-kem, Tibetem a říší Čínskou, zčeštil K. Jindřich (Praha, 1887); Pozdnějev, Goroda sěv. Mongoliji (Petrohrad, 1880); t., Pojezdka po Mongoliji v 1892—1893 (t. 1893); t., Mongolija i Mongoly (t., 1896); Šišmarev, Pojezdka iz Urgi na Onon (Irkutsk, 1864); Matusovskij, Geografičeskoje opisanije kitajskoj imperiji (Petrohrad, 1888); Pjaseckij, Putěšestvije po Kitaju v 1874—1875 (t., 1880); Richthofen, China Berl., 1877): Trudy russkich torgovych ljuděj v Mongoliji i Kitaje (Irkutsk, 1890); V. A. Obručev, Kratkij geologičeskij očerk karavannago puti od Kjachty do Kalgana (Petrohr., 1893); Batorskij, Mongolija, opyt vojenno-statističeskago očerka (t., 1890): Rockhill, Journey through Mongolia and Tibet (Lond., 1894); Vojejkov, Naučnyje rezultaty putěšestvij Prževaljskago. Otděl metěorologičeskij (Petrohr., 1895). {{Konec formy}} [[Kategorie:Státy v Ottově slovníku naučném|Mongolsko]] [[Kategorie:Mongolsko v Ottově slovníku naučném|Mongolsko]] jqx3uuhukims9hwphblr3yz2z8irhvh 0 60729 324233 321633 2026-04-24T12:54:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324233 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medio tutissimus ibis | PŘEDCHOZÍ = Mediolanum | DALŠÍ = Mědiryjectví }} {{Textinfo | TITULEK = Medio tutissimus ibis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medio tutissimus ibis''' (lat.), {{Prostrkaně|středem budeš se bráti nejbezpečněji}}. Citát z Ovidiových Metamorfos (II., 137), jehož smysl jest: střední cesta jest nejlepší, »zlaté středocestí«. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Medio tutissimus ibis]] kcl72j7zajxrdpx215lstktj1bqo96e 0 60730 324238 321653 2026-04-24T12:54:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324238 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medium tenuere beati | PŘEDCHOZÍ = Medium | DALŠÍ = Medky }} {{Textinfo | TITULEK = Medium tenuere beati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;8. {{Kramerius|nkp|2d9f8690-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medium tenuere beati''' (lat.), {{Prostrkaně|střed zaujali blažení}}. Novolatinské přísloví, jehož význam jest: střední cesta jest nejlepší, »zlaté středocestí«. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Medium tenuere beati]] g5rhxz85l5lur30sr7m3ybmgqmxtg1c 0 61003 324348 250230 2026-04-24T12:56:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324348 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mitmánek | PŘEDCHOZÍ = Mitla | DALŠÍ = Mítov }} {{Textinfo | TITULEK = Mitmánek | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;441. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n477/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Václav Mitmánek }} {{Forma|proza}} '''Mitmanek''' {{Prostrkaně|Václav}} (XVI. stol.) pocházel z Uher. Brodu a vychován byl v Jednotě. Studoval (od r. 1530) ve Vitemberce, v Paříži a v Basileji; r. 1537 přestoupil k lutheránům, později k víře pod oboji a stal se kazatelem při kostele týnském v Praze a spolu s Mystopolem šířitelem lutherství. Vypověděn byv z Prahy (1543) pro řeč na nepříslušnosti vlivu panovníkova na věci církevní odešel do Pardubic, pak do Slezska a do Míšně, ale záhy vrátil se do Prahy, kdež jat a vězněn až do r. 1544, načež vyobcován ze všech zemí královských. Žil potom v Sasku účastně se vydávaní pobuřovacích pamfletů českých (1546 a n.), r. 1548 byl opět v Krakově, kde mnoho brojil proti Bratřím z Čech se stěhujícím, posléze na Červené Rusi, kde r. 1553 mizejí o něm zprávy. Ze spisu '''M'''-nkových uvádí se ''List na potupu Jednoty bratrské'' (1543). Srv. Jireček, Rukověť, II., 38 st. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští duchovní v Ottově slovníku naučném|Mitmánek]] eq6e2fszhiv5yh3htxmkxzi89gr0jcx 0 61913 324200 167392 2026-04-24T12:54:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324200 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Martinov | ČÁST = Martinoves | DALŠÍ = Martinovice }} {{Textinfo | TITULEK = Martinoves | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;924. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n973/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Martinoves''' viz {{Prostrkaně|[[../Martiněves|Martiněves]]}} 2) {{Konec formy}} kv3xvp09v2bepm1v8k90hvlqpnmn12u 0 61914 324201 167393 2026-04-24T12:54:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324201 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Martinoves | ČÁST = Martinovice | DALŠÍ = Martinovský }} {{Textinfo | TITULEK = Martinovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;924. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n973/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Martinovice }} {{Forma|proza}} '''Martinovice''', osada v Čechách, hejtm. Jičín, okr. Sobotka, fara Všeborsko, pš. Dol. Bousov; 14 d., 84 ob. č. (1890). {{Konec formy}} 5rs6rb4uco55fczmi52m5fhymai5cvb 0 61915 324523 178271 2026-04-24T12:58:30Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324523 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Mysón | ČÁST = Mysore | DALŠÍ = Mys Střelkový }} {{Textinfo | TITULEK = Mysore | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 939. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1022 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mysore''', stát ind., v. {{Prostrkaně|[[../Majsúr/]]}} 1). {{Konec formy}} n6jeww4c3iz6s6iimzwlqluhobmoj11 0 62397 324474 185241 2026-04-24T12:57:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324474 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Morganatické manželství | PŘEDCHOZÍ = Morgana | DALŠÍ = Morgarten }} {{Textinfo | TITULEK = Morganatické manželství | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;573–574. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n804 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Morganatické manželství }} {{Forma|proza}} '''Morganatické manželství''' (''{{Cizojazyčně|la|matrimonium ad morganaticam}}'', ''{{Cizojazyčně|la|ad legem Salicam}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Morganatische Ehe}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Morgendingsehe}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Ehe zur linken Hand}}''; výraz odvozuje se od gotsk. ''morgjan'', zkrátiti, obmeziti, jiní uvádějí jej v souvislost s ''{{Cizojazyčně|de|Morgengabe}}'') jest manželství, při jehož uzavření se ujednává, že manželka a děti se vylučují ze stavovských práv manžela, resp. otce, a děti mimo to i z nástupnictví na trůn a z dědictví kmenových statků rodinných. Jest to právní ústav germanského původu, praktický dnes jen pro členy panujících rodů a založený na názoru, že manželský svazek spojen býti může se všemi právními účinky pouze tenkráte, jsou-li oba manželé rovného urození. Starší něm. právo znalo vedle manželství, jehož účelem bylo zploditi pravé dědice, ještě dovolený konkubinát. Církev pokládala takové soužití za manželství, avšak dle práva světského nemělo toto manželství všech účinků rovnorodého manželství. Uzavřením jeho nejen že nenastala stavovská rovnost manželů, ani děti nestávaly se účastnými vyššího stavu otcova, a k pozůstalosti manželově, resp. otcově měla žena i děti pouze ona majetková práva, jež nebyla závislá na rovnorodosti. Vdova z nerovnorodého manželství neměla tedy nároku na vdovský podíl (''{{Cizojazyčně|de|Witthum}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Leibgeding}}''), nýbrž jen na jitřní dar (''{{Cizojazyčně|de|Morgengabe}}''), a děti nebyly oprávněny k nástupnictví ve statky kmenové, fideikommissní a manské. První zprávy o tomto ústavě vyskytují se v langobardském lenním právu. Název ''{{Cizojazyčně|la|matrimonium ad legem Salicam}}'' nepochází odtud, že by '''m.&nbsp;m.''' známo bylo již psanému zákonu Salickému, nýbrž odtud, že se ústav tento zakládal asi na obyčejovém právu salickém. Obyčejovým právem vyvinul se ústav tento od XIV.&nbsp;stol. počínajíc v Německu, a sice jen pro členy vysoké šlechty. Této vysoké šlechtě něm. (někdejší šlechtě říšskostavovské) byla rovnorodost se suverénními rody zaručena něm. spolkovou aktou z 8.&nbsp;čna 1815, buntovým usnesením z 19.&nbsp;srpna 1825 a dle cášského konferenčního protokolu ze 7.&nbsp;listop. 1818. — Literatura: J.&nbsp;St. Pütter, {{Cizojazyčně|de|Über Missheiraten deutscher Fürsten und Grafen}} (Gotinky, 1796); Göhrum, {{Cizojazyčně|de|Geschichtl. Darstellung der Lehre von der Ebenbürtigkeit}} (Tubinky, 1846, 2&nbsp;sv.); Niebelschütz, {{Cizojazyčně|la|De matrimonio ad morganaticam}} (1851). {{Konec formy}} b59cdyx78oh4s1t197b3o9rhhk9cyhy 0 62747 324209 169159 2026-04-24T12:54:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324209 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mascagni | PŘEDCHOZÍ = Masaya | DALŠÍ = Mascalucia }} {{Textinfo | TITULEK = Mascagni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;936. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n985 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Pietro Mascagni | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:it:Paolo Mascagni|Paolo Mascagni]] (italsky) }} {{Forma|proza}} '''Mascagni''' [maskàňi]: '''1)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Paolo}}, anatom italský (*&nbsp;1752 — †&nbsp;1815 ve Florencii). Záhy věnoval se anatomickým studiím s takou horlivostí, že již v 22.&nbsp;roce stal se prof. anatomie v Sieně, r.&nbsp;1801 pak professorem ve Florencii. Proslul nejvíce svými epochálními pracemi o soustavě mízních cev u nejrozmanitějších zvířat. Hlavní jeho díla, ve směs nádherně illustrovaná, jsou: ''{{Cizojazyčně|la|Vasorum lymphaticorum corporis humani historia et iconographia}}'' (Pisa, 1787); ''{{Cizojazyčně|la|Anatomia per uso degli studiosi di scultura e pittura, opera postuma}}'' (Florencie, 1816); ''{{Cizojazyčně|la|Anatomia universa juxta archetypum hominis adulti etc.}}'' (Pisa, 1823—32, s 90&nbsp;tab. mědiryt.). '''2)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Pietro}}, s Ruggierem Leoncavallem zakladatel naturalistického, tak zv. {{Prostrkaně|veristického směru}} v moderní opeře italské (*&nbsp;7.&nbsp;pros. 1863 v Livorně). V komposici jest žákem Ponchielliovým a Saladinovým na konservatoři milánské. Působil jako kapelník při menších italských divadlech, byl ředitelem hudebního spolku v Cerignole a r.&nbsp;1895 po velikém, ale velice prchavém úspěchu prvých dvou oper svých povolán za ředitele konservatoře Rossiniovy v Pesaře. '''M.''' obrátil k sobě pozornost celého světa úžasnou reklamou, když jeho opera ''{{Cizojazyčně|it|Cavalleria rusticana}}'' dostala první cenu v konkursu vypsaném nakladatelem Sonzognem na nejlepší aktovou operu. V opeře té, provedené po prvé 17.&nbsp;kv. 1890, vystupují význačně všechny vlastnosti veristův italských: odpor proti německému hudebnímu dramatu Wagnerovu a hlavně proti jeho psychické analysi, hloubce a ve formě souvislé s ní značné šíři. Pravým opakem je tu snaha '''M'''-ho po největší spádnosti dějové. Scénicky dociluje '''M.''' značných účinů, ale působě na čivy jen hrubou pravdou skutečnosti a násilím, uráží záhy umělecky jemně cítící duši. Vzbudil veliké naděje nepopíratelnou vynalézavostí melodickou, ale při chudých uměleckých prostředcích hudebního výrazu vysílil se po prvém hlučném zevním úspěchu přílišným, stále povrchnějším tvořením. Dalšími díly zklamal úplně všechny naděje a záhy přežil svoji slávu. Další opery jeho jsou: ''{{Cizojazyčně|it|L’amico Fritz}}'' (1891), ''Rantzauové'' (1892), ''Ratcliff'' (1894) a ''{{Cizojazyčně|it|Le maschere}}'' (1900); dvě aktovky z r.&nbsp;1895: ''Zanetto'' a ''Silvano'', a konečně ''Iris'' (1898). {{Konec formy}} s66dhqwcu1agx34etsbs03pem9u0bjl 0 63153 324388 171646 2026-04-24T12:56:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324388 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mocsa | PŘEDCHOZÍ = Mocs | DALŠÍ = Moč }} {{Textinfo | TITULEK = Mocsa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;487. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n538 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mocsa''', velkoobec uher., v. {{Prostrkaně|[[../Moča/]]}}. {{Konec formy}} fa193o2xo9nid5f7xngce6oq2aciqgr 0 63155 324493 171649 2026-04-24T12:58:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324493 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moča | PŘEDCHOZÍ = Moč | DALŠÍ = Močál }} {{Textinfo | TITULEK = Moča | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;487. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n538 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moča''' (maď. {{Cizojazyčně|hu|Mocsa}}), velkoobec v uherské župě komárenské se 3091&nbsp;ob. maďar. (1890), katol. a evang. kostelem a poštou. {{Konec formy}} d5c4lf3utmfm2n6hklu08obcrs4bt84 0 63156 324507 171650 2026-04-24T12:58:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324507 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močál | PŘEDCHOZÍ = Moča | DALŠÍ = Močálník }} {{Textinfo | TITULEK = Močál | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močál''' v. {{Prostrkaně|[[../Bažiny/]]}}. {{Konec formy}} e478rtiqj7o2fkmbxa4gwk6lqpbwa9g 0 63157 324508 171651 2026-04-24T12:58:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324508 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močálník | PŘEDCHOZÍ = Močál | DALŠÍ = Močalov }} {{Textinfo | TITULEK = Močálník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močálník''', zool., v. {{Prostrkaně|[[../Laccobius/]]}}. {{Konec formy}} ge48szrolz25xw5cpu3eeee1rtmwxo2 0 63158 324494 171652 2026-04-24T12:58:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324494 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močalov | PŘEDCHOZÍ = Močálník | DALŠÍ = Močedník }} {{Textinfo | TITULEK = Močalov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močalov''' ({{Cizojazyčně|ru|Мочаловъ}}) {{Prostrkaně|Pavel Stěpanovič}}, vynikající tragik ruský (*&nbsp;3.&nbsp;list. 1800 v Moskvě — †&nbsp;16.&nbsp;břez. 1848 t.). Otec jeho byl rovněž vynikajícím a svého času proslulým hercem a poskytl synovi vychování pouze jednostraného. '''M.''' vystoupil po prvé jako jinoch 17letý a S.&nbsp;T. Aksakov uvedl ho pak do literárních kruhů. Tou dobou sláva klassicismu bledla a na ruské scéně počala domácněti melodramata a vítězně pronikati směr romantický. '''M.''' byl po 30&nbsp;let hlavním jeho scénickým zástupcem. Byl též pozoruhodným tlumočníkem postav Shakespearových. Jako umělec okamžitého nadšení nezůstavil školy, ale jeho postava, hlas, měkkost pohybův a umělecký žár unášely cele diváky. Není sporu, že byl též přímým předchůdcem realistické školy se Ščepkinem v čele. — Srv. Bělinskij, Gamlet, drama Šekspira, i '''M.''' v roli Gamleta; A.&nbsp;Jarcev, M.&nbsp;S. Ščepkin (Petrohrad, 1893). {{Konec formy}} i3so2xlehtmfp5k6yh9lnrq4h42dkus 0 63163 324495 171657 2026-04-24T12:58:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324495 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močidlanský | PŘEDCHOZÍ = Močídky | DALŠÍ = Močidlce }} {{Textinfo | TITULEK = Močidlanský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močidlanský''' v. {{Prostrkaně|[[../Palma (osoby)|Palma Sixt]]}}. {{Konec formy}} 09bm73e0wz6u1z1ecxbbl05nrykd8fv 0 63165 324496 171659 2026-04-24T12:58:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324496 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močidlky | PŘEDCHOZÍ = Močidlce | DALŠÍ = Močidlo }} {{Textinfo | TITULEK = Močidlky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močidlky''' v. {{Prostrkaně|[[../Močídky/]]}}. {{Konec formy}} twh0xz8jqj2rh47vm2388y1bw2zzarq 0 63166 324497 171660 2026-04-24T12:58:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324497 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močidlo | PŘEDCHOZÍ = Močidlky | DALŠÍ = Močidník }} {{Textinfo | TITULEK = Močidlo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močidlo''' v. {{Prostrkaně|[[../Len/]]}}, str.&nbsp;842''b''. {{Konec formy}} iojzmgyhbfpxrs4dug8h2xp4wms0rad 0 63167 324498 171661 2026-04-24T12:58:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324498 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močidník | PŘEDCHOZÍ = Močidlo | DALŠÍ = Močnik }} {{Textinfo | TITULEK = Močidník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;488. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n539 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močidník''' v. {{Prostrkaně|[[../Močedník/]]}}. {{Konec formy}} trti8w9v1ohoccg2ekpjcie81mkzlph 0 63184 324499 176316 2026-04-24T12:58:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324499 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močojem | PŘEDCHOZÍ = Močnik | DALŠÍ = Močokrevnost }} {{Textinfo | TITULEK = Močojem | AUTOR = [[Autor:Duchoslav Panýrek|Duchoslav Panýrek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Močojem''', {{Prostrkaně|recipient}}, novější dobou v lékařství {{Prostrkaně|urinal}} (franc. ''{{Cizojazyčně|fr|urineau}}'') zvaný, je nádržka z pryže, sloužící k zachycování moče u osob stižených nedržením moče, jimž moč z jakýchkoli příčin odkapává nebo bezděčně odtéká. Bývají to nádoby vakovité, nahoře nálevkou opatřené, která se okolo pasu připevní, aby přiléhaly k ústí trubice močové. Vakovitý '''m.''' připevní se ke stehnu jedním nebo dvěma řeménky, aby při chůzi nepřekážel. Dole opatřen bývá kohoutkem, aby se, když je plný, bez snímání nádržky obsah její mohl vypustiti. Pro ženy konstruovány podobné '''m'''-y s nálevkou širokou, rozeklanou ve dva laloky, z nichž přední upevněn je na opasku, zadní obrácen je k hrázce a odtud dvěma stuhami k zadní periferii opasku připevněn. ''[[Autor:Duchoslav Panýrek|Pnrk.]]'' {{Konec formy}} awgr9s33t0u668vbkwecu1mgfui5gj7 0 63185 324500 274639 2026-04-24T12:58:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324500 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močokrevnost | PŘEDCHOZÍ = Močojem | DALŠÍ = Močonok }} {{Textinfo | TITULEK = Močokrevnost (urémie, selhání ledvin) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močokrevnost''' v. {{Prostrkaně|[[../Uraemie/]]}}. {{Konec formy}} ndfh7ulo61pe2ry3qrymz28nufcuw45 0 63187 324501 171761 2026-04-24T12:58:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324501 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močopudné léky | PŘEDCHOZÍ = Močonok | DALŠÍ = Močová kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Močopudné léky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močopudné léky''' v. {{Prostrkaně|[[../Diuretica/]]}}. {{Konec formy}} 78xu8r7vg4gh73pbtnt4yyuawir23yq 0 63189 324503 171767 2026-04-24T12:58:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324503 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močová mázdra | PŘEDCHOZÍ = Močová kyselina | DALŠÍ = Močová roura }} {{Textinfo | TITULEK = Močová mázdra | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močová mázdra''' v. {{Prostrkaně|[[../Allantóis|Allantois]]}}. {{Konec formy}} qjzmbzw9tucvmyh2wml011gnd78fcda 0 63190 324504 171768 2026-04-24T12:58:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324504 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močová roura | PŘEDCHOZÍ = Močová mázdra | DALŠÍ = Močové kameny }} {{Textinfo | TITULEK = Močová roura | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močová roura''' v. {{Prostrkaně|[[../Urethra/]]}}. {{Konec formy}} n7zzfpe144fn96zd5smbuk772zx2cur 0 63191 324505 171769 2026-04-24T12:58:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324505 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močové kameny | PŘEDCHOZÍ = Močová roura | DALŠÍ = Močovice }} {{Textinfo | TITULEK = Močové kameny | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n540 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močové kameny''' v. {{Prostrkaně|[[../Kámen/]]}} (močový). {{Konec formy}} 5hq1l9y4xb5q1uniiuco5tdxitudfub 0 63194 324502 311408 2026-04-24T12:58:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324502 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močovod | PŘEDCHOZÍ = Močovina | DALŠÍ = Močuljskij }} {{Textinfo | TITULEK = Močovod | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;490. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n541 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močovod''' v. {{Prostrkaně|[[../Ureter/]]}}. {{Konec formy}} 8oheegul9u2yn80i7rlhm71hg4az9nf 0 63196 324506 311417 2026-04-24T12:58:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324506 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Močutkovskij | PŘEDCHOZÍ = Močuljskij | DALŠÍ = Móda }} {{Textinfo | TITULEK = Močutkovskij | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;490. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n541 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Močutkovskij''' {{Prostrkaně|Osip Osipovič}}, ruský spisovatel lékař. (*&nbsp;1845), professor nervových nemocí na klinickém ústavě velkokněž. Heleny Pavlovny v Petrohradě. Z četných prací jeho jmenujeme: ''Ostryj voschoďaščij paralič''; ''Paralič dviženija pravoj verchněj koněčnosti'' (1875); ''Opyt privivajemosti tifa i drugich infekcionnych bolězněj. Ob epilepsiji'' (1876); ''Matěrialy dlja patologii i těrapiji vozvratnago tifa''; ''O vozbužďajemosti dvigatěljnych centrov korki mozga pri gipnotičeskom sostojaniji''; ''Priměněnije podvěšivanija boljnych k lěčeniju někotorych razstrojstv spinnogo mozga'' (též angl. v „Brainu“, sv.&nbsp;XII.); ''Ob istěričeskich formach gipnoza''; ''O vlijaniji cholodnoj vody na vydělenije bělka močeju'' atd. {{Konec formy}} dkdyqpe807kc96ovyryw9shczopnqpa 0 63200 324389 171782 2026-04-24T12:56:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324389 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modelování | PŘEDCHOZÍ = Modellova | DALŠÍ = Modena }} {{Textinfo | TITULEK = Modelování | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;491. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n542 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modelování''' v. {{Prostrkaně|[[../Formování/]]}}. {{Konec formy}} qjv34acxc9k39soen777u72w8zpj6mb 0 63240 324390 171995 2026-04-24T12:56:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324390 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moderados | PŘEDCHOZÍ = z Modeny | DALŠÍ = Moderantismus }} {{Textinfo | TITULEK = Moderados | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moderados''' v. {{Prostrkaně|[[../Exaltados/]]}}. {{Konec formy}} nbrdtp3yeenm3mfzmxehjtmz8k7ci4i 0 63241 324391 171996 2026-04-24T12:56:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324391 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moderantismus | PŘEDCHOZÍ = Moderados | DALŠÍ = Moderato }} {{Textinfo | TITULEK = Moderantismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moderantismus''' (novolat.), umírněná soustava vládní, smýšlení umírněné strany. {{Konec formy}} rac07fxgdblcbulgjzs3md9ggnwx7j9 0 63242 324392 171997 2026-04-24T12:56:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324392 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moderato | PŘEDCHOZÍ = Moderantismus | DALŠÍ = Modern }} {{Textinfo | TITULEK = Moderato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moderato''', ital. {{Prostrkaně|mírně}}, v hudbě označení přednesu a tempa. Výraz '''m.''' vyskýtá se buďto sám nebo ve spojení, jako andante '''m.''', allegro '''m.''' Značí pohyb mírný, pohodlný, ba i vážný, tedy bez chvatu a ohnivosti. {{Konec formy}} 2h8dkxewmwvcwlh88i6ot08ay73xtog 0 63243 324393 171998 2026-04-24T12:56:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324393 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modern | PŘEDCHOZÍ = Moderato | DALŠÍ = Moderna }} {{Textinfo | TITULEK = Modern | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modern''' v. {{Prostrkaně|[[../Modrá/]]}}. {{Konec formy}} 1cur4jf5so76x5m6zrkx06kba5wt2oy 0 63246 324394 172002 2026-04-24T12:56:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324394 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modernisovati | PŘEDCHOZÍ = Moderní | DALŠÍ = Moderovati }} {{Textinfo | TITULEK = Modernisovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modernisovati''', zaříditi dle módy a panujícího vkusu. {{Konec formy}} d1fciubgmgcp0d4jmzv0qe6c9iegh1x 0 63247 324395 172004 2026-04-24T12:56:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324395 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moderovati | PŘEDCHOZÍ = Modernisovati | DALŠÍ = Modes }} {{Textinfo | TITULEK = Moderovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moderovati''' (z lat.), mírniti, umírňovati. {{Konec formy}} jmixwwuxgn38agsy10r5ohzhilqqvfp 0 63248 324396 172005 2026-04-24T12:56:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324396 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modes | PŘEDCHOZÍ = Moderovati | DALŠÍ = Modestin }} {{Textinfo | TITULEK = Modes | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modes''' v. {{Prostrkaně|[[../Matějovec/]]}}. {{Konec formy}} fl8lj2wgeyn10u1eqht6ok0xmgqfi91 0 63249 324397 172007 2026-04-24T12:56:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324397 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modestin | PŘEDCHOZÍ = Modes | DALŠÍ = Moděstov }} {{Textinfo | TITULEK = Modestin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modestin''' {{Prostrkaně|Ondřej}}, jesuita a spisovatel český (*&nbsp;1558 v Král. Hradci — †&nbsp;14.&nbsp;pros. 1602 v Praze). Jako znatel jazyka slovanského provázel r.&nbsp;1581 Antonia Possevina do Moskvy ke zjednání míru mezi Štěpánem Báthorim, králem polským, a Ivanem Hrozným, carem ruským, a popsal cestu tu pod názvem ''Cesty moskvanské 1581 popsání''. Vrátiv se stal se kazatelem v Olomouci, pak v Praze, kde r.&nbsp;1586 učiněn správcem konviktu sv.&nbsp;Bartoloměje, posléze rektorem kolleje sv.&nbsp;Klimenta. '''M.''' přeložil také Jak. Wajka z Wąagrowce Postillu (Litomyšl, 1592 a v Praze, 1629). Viz Jireček, Rukověť, II., 42, a „ČČM.“, 1885, 403. {{Konec formy}} du5ru5uzhpqvmwyy4pclzelhm38ksrn 0 63252 324398 172010 2026-04-24T12:56:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324398 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modice | PŘEDCHOZÍ = Modica | DALŠÍ = Modifikace }} {{Textinfo | TITULEK = Modice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modice''' (lat.), mírně, umírněně. {{Konec formy}} 2yl83ys6qg6t4gyg8tugbuloonkciei 0 63254 324399 172012 2026-04-24T12:56:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324399 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modifikovati | PŘEDCHOZÍ = Modifikace | DALŠÍ = Modigliana }} {{Textinfo | TITULEK = Modifikovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;492. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n543 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modifikovati''', pozměniti, pozměňovati. {{Konec formy}} 1evh1cr3htn3kumtp74p3amm2ujumxn 0 63256 324400 185238 2026-04-24T12:56:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324400 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modillon | PŘEDCHOZÍ = Modigliana | DALŠÍ = Modius }} {{Textinfo | TITULEK = Modillon | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modillon''' [-jo͡n], {{Prostrkaně|krokvina}}, {{Prostrkaně|krokevnice}}, ve stavitelství volná, více nebo méně zdobená hlava krokve; také konsola ve hlavní římse korinthského sloupení, a sice na základě názoru, zejména ve Francii rozšířeného, že řecký chrám odvozuje se ze staveb dřevěných. Bohaté '''m'''-y nalézají se na př. na chrámu Jupitera Statora v Římě nebo na bráně Saint-Deniské v Paříži. {{Konec formy}} aqz1ej70ldx9zmom30jp6hiywnnzgvt 0 63260 324536 172018 2026-04-24T12:58:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324536 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mödlau | PŘEDCHOZÍ = Modlany | DALŠÍ = Modlava }} {{Textinfo | TITULEK = Mödlau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mödlau''' v. {{Prostrkaně|[[../Medlov/]]}} 1). {{Konec formy}} 9nf4g5o5qt3ghql6qqt7ofhgt6fhrlk 0 63261 324401 172019 2026-04-24T12:56:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324401 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modlava | PŘEDCHOZÍ = Mödlau | DALŠÍ = Modlenice }} {{Textinfo | TITULEK = Modlava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modlava''', ves mor., v. {{Prostrkaně|[[../Modletice/]]}} 2). {{Konec formy}} sb74bytb1dr4at6phvhag9xrrfwgq9g 0 63266 324402 172026 2026-04-24T12:56:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324402 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modlibohov | PŘEDCHOZÍ = Modletín | DALŠÍ = Modlice }} {{Textinfo | TITULEK = Modlibohov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modlibohov''' v. {{Prostrkaně|[[../Modlitbov/]]}}. {{Konec formy}} p31yme80zvzocxkkk16umn1o6cnvaid 0 63267 324403 172027 2026-04-24T12:56:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324403 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modlice | PŘEDCHOZÍ = Modlibohov | DALŠÍ = Modlikov }} {{Textinfo | TITULEK = Modlice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modlice''' v. {{Prostrkaně|[[../Modlín/]]}}. {{Konec formy}} pjfl06qufwi5eginh4h2n3b9y12eixg 0 63268 324404 172029 2026-04-24T12:57:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324404 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modlin | PŘEDCHOZÍ = Modlikov | DALŠÍ = Modlín }} {{Textinfo | TITULEK = Modlin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modlin''', pevnost v král. Polském, v. {{Prostrkaně|[[../Nowogeorgiewsk/]]}}. {{Konec formy}} 2io2ahyl7mlyt5tkto9ll7ee28ncdbq 0 63271 324405 172032 2026-04-24T12:57:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324405 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modliškovice | PŘEDCHOZÍ = Mödling | DALŠÍ = Modlitbov }} {{Textinfo | TITULEK = Modliškovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modliškovice''' v. {{Prostrkaně|[[../Modlešovice/]]}} 2). {{Konec formy}} 3bb4fi61476ygs7dzto0vpqsgw3uwvy 0 63273 324537 172035 2026-04-24T12:58:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324537 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mödlitz | PŘEDCHOZÍ = Modlitbov | DALŠÍ = Modloslužba }} {{Textinfo | TITULEK = Mödlitz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mödlitz''' v. {{Prostrkaně|[[../Medlice/]]}} 2). {{Konec formy}} qifhv4fe44bg0fh648y6qbke18cthxa 0 63274 324406 172036 2026-04-24T12:57:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324406 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modloslužba | PŘEDCHOZÍ = Mödlitz | DALŠÍ = Modní zboží }} {{Textinfo | TITULEK = Modloslužba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modloslužba''' v. {{Prostrkaně|[[../Idolatrie/]]}}. {{Konec formy}} 6mpbd1vt5uei1xpln3olgcgvqujrglu 0 63287 324408 172057 2026-04-24T12:57:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324408 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modoni | PŘEDCHOZÍ = Modní zboží | DALŠÍ = Modor }} {{Textinfo | TITULEK = Modoni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modoni''' v. {{Prostrkaně|[[../Methoni/]]}}. {{Konec formy}} bxiysxfvre59xftz2hq2schvtzmms66 0 63288 324409 172058 2026-04-24T12:57:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324409 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modor | PŘEDCHOZÍ = Modoni | DALŠÍ = Módos }} {{Textinfo | TITULEK = Modor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modor''' v. {{Prostrkaně|[[../Modrá/]]}}. {{Konec formy}} kriweclj5jzbr76q0iedmorcixv4jps 0 63289 324407 172059 2026-04-24T12:57:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324407 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modní zboží | PŘEDCHOZÍ = Modloslužba | DALŠÍ = Modoni }} {{Textinfo | TITULEK = Modní zboží | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modní zboží''' proti {{Prostrkaně|zboží skladnému}} nazývá se zboží časové, podléhající módě, jehož cena právě v tom spočívá, že svojí formou, barvou, zevnějškem, někdy i svojí látkou vyhovuje běžnému vkusu módnímu. Zvláště '''m'''-m '''z'''-m jsou látky oděvní, ostatek vše, co podléhá {{Prostrkaně|[[../Móda|módě]]}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} 6muo58yac2752gzggewhljeo28ebnuh 0 63290 324534 172060 2026-04-24T12:58:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324534 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Módos | PŘEDCHOZÍ = Modor | DALŠÍ = Modř }} {{Textinfo | TITULEK = Módos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Módos: 1)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Německý}} (''Német''-'''M.'''), ves v uherské župě torontalské, okr. Srbský '''M.'''; 1637&nbsp;ob., větš. něm. (1890). — '''2)&nbsp;M.''' {{Prostrkaně|Srbský}} (''Szerb''-'''M.'''), okr. městys t.; 2922&nbsp;ob. větš. Srbů (1890), řecko-vých. kostel, pš., telegraf a stanice torontalské místní dráhy. {{Konec formy}} fv5cow42ff4ey3kiyhk91nplpoltkc1 0 63291 324423 172061 2026-04-24T12:57:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324423 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modř | PŘEDCHOZÍ = Módos | DALŠÍ = Modrá }} {{Textinfo | TITULEK = Modř | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;493. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n544 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modř''', franc. ''{{Cizojazyčně|fr|bleu}}'' [blö], {{Prostrkaně|modrá barva}}; název modrých barviv, z nichž nejdůležitější jsou: '''m.''' {{Prostrkaně|[[../Indigo|indigová]]}}, {{Prostrkaně|[[../Alizarinová modř|alizarinová]]}}, {{Prostrkaně|[[../Alkalická modř|alkalická]]}}, {{Prostrkaně|[[../Berlínská modř|berlínská]]}}, {{Prostrkaně|[[../Horská modř|horská]]}}, {{Prostrkaně|[[../Methylénová modř|methylénová]]}}, {{Prostrkaně|[[../Resorcin|resorcinová]]}} a&nbsp;j. Viz ty čl. {{Konec formy}} qjxc9ds3hcceh5rn8jg8t1tgpo4jq5l 0 63294 324413 172065 2026-04-24T12:57:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324413 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrá jeskyně | PŘEDCHOZÍ = Modráček | DALŠÍ = Modrák }} {{Textinfo | TITULEK = Modrá jeskyně | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrá jeskyně''' v. {{Prostrkaně|[[../Capri/]]}}. {{Konec formy}} h83gjcxodv1v6n3ihhkabq5hr37h4ue 0 63295 324414 172066 2026-04-24T12:57:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324414 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrá kniha | PŘEDCHOZÍ = Modrák | DALŠÍ = Modrá krev }} {{Textinfo | TITULEK = Modrá kniha | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrá kniha''' v. {{Prostrkaně|[[../Blue book/]]}}. {{Konec formy}} blmzr2rru9nx7sbnmx1m2z9ghkeb92n 0 63298 324416 172071 2026-04-24T12:57:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324416 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrá punčocha | PŘEDCHOZÍ = Modřany | DALŠÍ = Modrásek }} {{Textinfo | TITULEK = Modrá punčocha | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrá punčocha''' v. {{Prostrkaně|[[../Blue stocking/]]}}. {{Konec formy}} 268eg0a18qb10ppi8fq57je0qxqhzi0 0 63299 324417 172072 2026-04-24T12:57:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324417 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrásek | PŘEDCHOZÍ = Modrá punčocha | DALŠÍ = Modré hory }} {{Textinfo | TITULEK = Modrásek | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrásek''', zool., v. {{Prostrkaně|[[../Lycaenidae/]]}}. {{Konec formy}} 0ihbualaygasr3f7o1rr1pisodgnlz1 0 63300 324418 172073 2026-04-24T12:57:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324418 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modré hory | PŘEDCHOZÍ = Modrásek | DALŠÍ = Modřec }} {{Textinfo | TITULEK = Modré hory | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modré hory''' (''{{Cizojazyčně|en|Blue Ridge}}'') v. {{Prostrkaně|[[../Apalačské hory/]]}}. {{Konec formy}} e8g5p1gmb8kevibxmmu3jrkznj45q1l 0 63303 324424 172076 2026-04-24T12:57:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324424 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modřev | PŘEDCHOZÍ = Modřejovice | DALŠÍ = Modrić }} {{Textinfo | TITULEK = Modřev | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modřev''', t.&nbsp;j. {{Prostrkaně|modřín}}, v. {{Prostrkaně|[[../Larix/]]}}. {{Konec formy}} me0ldq2mn0iajix6c13oucnz2pyx8oh 0 63317 324410 172191 2026-04-24T12:57:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324410 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrić | PŘEDCHOZÍ = Modřev | DALŠÍ = Modrić Josip }} {{Textinfo | TITULEK = Modrić | AUTOR = [[Autor:Rudolf Sládeček|Rudolf Sládeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrić''', město v Bosně v okresu gradačackém, v kraji tuzelském, s 2720 &nbsp;ob. (1895); z toho 1913&nbsp;muhammedánů. Stával zde františkánský klášter. Okolí je velmi úrodné, pročež zde zařízena státní vzorná hospodářská stanice k vychovávání rolníků. ''[[Autor:Rudolf Sládeček|RS.]]'' {{Konec formy}} ckhbqoa89c5myy5iscypvbnl3arxtb6 0 63318 324411 172192 2026-04-24T12:57:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324411 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrić Josip | PŘEDCHOZÍ = Modrić | DALŠÍ = Modřice }} {{Textinfo | TITULEK = Modrić | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modrić''' ({{Prostrkaně|Modrich}}) {{Prostrkaně|Josip}}, dalmatský spisovatel (*&nbsp;1855). R.&nbsp;1890 vydal italsky: ''{{Cizojazyčně|it|Repubblica Argentina}}'', r.&nbsp;1892 ''{{Cizojazyčně|it|La Dalmazia romana, veneta, moderna}}''; rusky: ''&nbsp;Černaja Gora'' (Petr., 1892) a ''Tri lavry'' („Cerk. Vědom.“, 1892). R.&nbsp;1891 vydal se na Rus studovat tamní poměry státní, národní a církevní. {{Konec formy}} 3yc4i1z5cj8owk1hg9x9k1nimpvj8w1 0 63320 324425 172194 2026-04-24T12:57:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324425 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modřil | PŘEDCHOZÍ = Modřice | DALŠÍ = Modřín }} {{Textinfo | TITULEK = Modřil | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;494. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n545 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modřil''', bot., v. {{Prostrkaně|[[../Indigofera/]]}}. {{Konec formy}} okx6vedorqo0lnjbqep8nfrsjz2gd17 0 63322 324426 172197 2026-04-24T12:57:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324426 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modřišice | PŘEDCHOZÍ = Modřín | DALŠÍ = Mödritz }} {{Textinfo | TITULEK = Modřišice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;495. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n546 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modřišice''' v. {{Prostrkaně|[[../Modřice/]]}} 2). {{Konec formy}} p6um2tgxylut1wrct1q7etdtp5dr2u8 0 63323 324538 172198 2026-04-24T12:58:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324538 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mödritz | PŘEDCHOZÍ = Modřišice | DALŠÍ = Modřovice }} {{Textinfo | TITULEK = Mödritz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;495. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n546 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mödritz''', městys mor., v. {{Prostrkaně|[[../Modřice/]]}}. {{Konec formy}} 0zhursxjk17t04x6m02g3jphtw8eras 0 63324 324427 172199 2026-04-24T12:57:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324427 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modřovice | PŘEDCHOZÍ = Mödritz | DALŠÍ = Modrovous }} {{Textinfo | TITULEK = Modřovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;495. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n546 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modřovice''' v. {{Prostrkaně|[[../Modřejovice/]]}} 1), 2). {{Konec formy}} c2g8k4kpe67r3g0fm8pac7pk0anmpsd 0 63341 324412 185240 2026-04-24T12:57:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324412 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modrzewski | PŘEDCHOZÍ = Modrzejewská | DALŠÍ = Modschiedl }} {{Textinfo | TITULEK = Modrzewski | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;496. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n547 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:pl:Andrzej Frycz Modrzewski|Andrzej Frycz Modrzewski]] (polsky) }} {{Forma|proza}} '''Modrzewski''' {{Prostrkaně|Andrzéj}}, znamenitý myslitel a publicista polský XVI.&nbsp;stol. (*&nbsp;1503 — †&nbsp;1569 n. 1570). Pocházel ze slezské rodiny Fryczův, kteříž usadivše se v Polsku psali se pak dle svého sídla, vsi Modrzewa. R.&nbsp;1519 dosáhl '''M.''' na krakovské universitě stupně bakalářského, načež nějaký čas další zprávy o něm jsou nejisty; zdá se však, že se zdržoval na dvoře Łaských. S Hieronimem Łaským byl na jeho cestách po Uhrách a po Turecku. Žil v přátelských stycích i s Janem Łaským za jeho zahraničného pobytu a v Německu seznámil se s Melanchthonem. Ve vlasti jeho shledáváme se s '''M'''-kým zase, když král Sigmund&nbsp;I. zamýšlel (1538) provésti zákon, jímž by za vraždu šlechtic platil životem, sedlák hrdlem; tu vznikly jeho čtyři rozpravy (''{{Cizojazyčně|la|orationes}}) ''{{Cizojazyčně|la|De poena homicidii}}'' (Krakov, 1543, 1545 a 1564), v nichž mluví ke všem stavům vyšším, ale obrací se též k národu a prostému lidu (''{{Cizojazyčně|la|ad populum plebemque polonam}}''), kterýžto krásný rys spravedlivosti i k porobeným třídám proniká též mnohými jinými jeho díly. Tak i v druhé své rozpravě {{Cizojazyčně|la|Oratio Philalethis peripatetici}}'' staví se proti rozhodnutí, jímž zbraňovalo se měšťanům nabývati půdy. Sněm tridentský, k němuž chovalo se polské duchovenstvo velmi lhostejně, dal '''M'''-kému původ ke spisu ''{{Cizojazyčně|la|Oratio… de legatis ad concilium mittendis}}'' (Krakov, 1546), v němž žádá za vyslání polského poselstva, jež by na sněmě tom hájilo práv a zájmů polského národa a církve. Tím vzbudil pozornost Sigmunda&nbsp;I. i králeviče Augusta, jenž jmenoval ho svým tajemníkem (1546). Od té doby měl '''M.''' účast v mnohých důležitých poselstvech, jako do Dánska, do Německa ke Karlovi&nbsp;V. a k Ferdinandovi, k Albertovi Pruskému, do Prahy a do Antverp (1549) a&nbsp;j. R.&nbsp;1553 stal se po otci ve Wolborzi fojtem. Toho času dokončil již nejvážnější své dílo: ''{{Cizojazyčně|la|Commentariorum de republica emendanda libri quinque}}'' (v Krakově r.&nbsp;1551 toliko knihy&nbsp;3; úplné jest basilejské vydání z r.&nbsp;1555), v němž pojednává obšírně a důkladně o zvycích a správě v král. Polském, o jeho církevních poměrech, zvláště však též o škole, pro niž žádá ve všeobecném zájmu důkladných změn, ne sice náhlých, překotných, ale stálých, postupujících po stupních pevně k vytknutému cíli. Rovněž v soudnictví usiluje o právo pro všecky rovné. Dílo to stalo se rychle tak slavným, že bylo přeloženo do frančtiny, němčiny a španělštiny; polský překlad pořídil Cypryan Bazylik pod názvem {{Cizojazyčně|pl|A. fr. '''M.''' O poprawie Rzeczy pospolitej księgi czworo…}} (Łask, 1577). V Římě vzbudily však smělé myšlénky knihy té velikou nelibost; '''M.''' byl odtud podezříván z kacířství a biskup kujavský Drohojewski dostal důtku. Ten však i jeho nástupci, Jak. Uchański a Mik. Wolski, zůstali '''M'''-kému příznivými. Roku 1561 utkal se '''M.''' prudce v polemice s Orzechowským pro otázky náboženské; byv jím napaden a pomluvami očerněn bránil se brožurami ''{{Cizojazyčně|la|Narratio simplex}}'' (Pinczów, 1561) a ''{{Cizojazyčně|la|Orichovius}}'' (1563), v nichž ukázal přesvědčivě ničemnost prostředků, jakých proti němu užil Orzechowski. V dalších svých letech obíral se '''M.''' nejvíce otázkami náboženskými. V l.&nbsp;1553—1556 napsal ''{{Cizojazyčně|la|De ordinibus ecclesiae}}'' (věnováno papeži) a ''{{Cizojazyčně|la|Libri tres… de reccato originis… de libero hominis arbitrio… de providentia et praedestinatione Dei aeterna}}''. Vyzván Sigmundem Augustem, jenž by si byl přál ukliditi spor o dogmatu sv.&nbsp;Trojice, vzniklý s protestanty, sestavil a posoudil '''M.''' dosavadní názory všech theologův o té věci připojiv přání, aby byla k urovnání sporu svolána národní synoda, jež by rozhodla sama bez ohledu na tridentský sněm. Pius&nbsp;V. zvěděl o obsahu tohoto spisu, jenž byl poslán k tisku do Basileje, a podařilo se mu na cestě jej zachytiti (1566). Na '''M'''-kého uvržena pak církevní kletba i zbaven ke stáří všech svých úřadův a důchodů; '''M.''' však nesklonil se proto a napsal k poslednímu dílu ještě dvě části, v nichž dokázal důvodnost svého přesvědčení (vydáno až 20&nbsp;let po smrti '''M'''-kého jako ''{{Cizojazyčně|la|A. F. Modrevii Silvae quatuor…}}'', 1590). — O '''M'''-kém psali: J.&nbsp;M. Ossoliński, {{Cizojazyčně|pl|Wiadomości histor. krytycz.}} (III.&nbsp;díl); St. Nowicki, {{Cizojazyčně|pl|Jędrzéj Frycz '''M.'''}} (Varšava, 1856); A.&nbsp;Małecki v „{{Cizojazyčně|pl|Bibl. Ossoliń.}}“ (1864, nejdokonalejší práce). Prof. Vl. Ivan. Lamanskij promluvil v zasedání petrohrad. oddělení slovanského komitétu r.&nbsp;1874 řeč, v níž vysoce cenil práce i nezlomný charakter '''M'''-kého. {{Konec formy}} cixyvihwum1spkxcimjputgbdqa7d17 0 63342 324419 172367 2026-04-24T12:57:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324419 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modschiedl | PŘEDCHOZÍ = Modrzewski | DALŠÍ = Modugno }} {{Textinfo | TITULEK = Modschiedl | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;496. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n547 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modschiedl''' v. {{Prostrkaně|[[../Močidlce/]]}}. {{Konec formy}} 6naxgtg1ywx3r0ar674mo3tquozq1xb 0 63343 324420 172369 2026-04-24T12:57:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324420 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modugno | PŘEDCHOZÍ = Modschiedl | DALŠÍ = Modul }} {{Textinfo | TITULEK = Modugno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;496. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n547 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modugno''' [-úňo], m. v ital. prov. Bari, stanice trati Bari-Tarent, sídlo biskupské, s renaissančním chrámem, má 8676 (jako obec 9880)&nbsp;obyv. (1881); přádelny na bavlnu, koželužny, obchod s již. ovocem a olivovým olejem. {{Konec formy}} 9u023uee7w0gdlkjyuntdmz2w8polgg 0 63346 324421 172376 2026-04-24T12:57:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324421 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Modulus | PŘEDCHOZÍ = Modulace | DALŠÍ = Modus }} {{Textinfo | TITULEK = Modulus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;497. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n548 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Modulus''' v. {{Prostrkaně|[[../Logarithmus/]]}}, str.&nbsp;257. {{Konec formy}} osmb1bltmq4xi4l2d65y9x8z005f7m3 0 63349 324428 172380 2026-04-24T12:57:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324428 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moehringia | PŘEDCHOZÍ = Moebius | DALŠÍ = von Moelk }} {{Textinfo | TITULEK = Moehringia | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;497. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n548 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Moehringia''' L., {{Prostrkaně|mateřka}}, rod rostlin 2děložných z čeledi {{Prostrkaně|hvozdíkovitých}}, podčel. {{Prostrkaně|kušíčkovitých}} (''Alsineae'') a sekce {{Prostrkaně|ptačincovitých}} (''Stellarieae''), zastoupený v Čechách obecným druhem '''M.''' ''trinervia'' Clairv., m. trojžilná, a vzácným dr. '''M.''' ''muscosa'' L., m. {{Prostrkaně|trsnatá}}. '''M.''' má nedělené n. vykrajované listy, 4—5četné květy s počtem tyčinek obyčejně dvojnásobným a 2—3pouzdrý plod se semeny hladkými, lesklými, ledvinovitými a u pupku přívěskem opatřenými. '''M.''' ''trinervia'' roste v houštích a stinných lesích a jest znatelná 3žilnými celokrajnými listy. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]'' {{Konec formy}} ah9cl49w824uj161raokmsgckf1sv0n 0 63369 324221 172459 2026-04-24T12:54:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324221 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediastinitis | PŘEDCHOZÍ = Medianta | DALŠÍ = Mediastinum }} {{Textinfo | TITULEK = Mediastinitis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n10 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediastinitis''' v. {{Prostrkaně|[[../Mediastinum/]]}}. {{Konec formy}} cn1hhgnm784lz8dsxhza0gez46tzrh3 0 63372 324239 187339 2026-04-24T12:54:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324239 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediášská stolice | PŘEDCHOZÍ = Mediáš | DALŠÍ = Médiateur }} {{Textinfo | TITULEK = Mediášská stolice | AUTOR = [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;2. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n11 Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediášská stolice''' patřila i s městem Mediášem až do začátku XIV.&nbsp;stol. k sibiňské župě; od této byla sedmihradským vojvodou Ladislavem odtržena, načež tvořila se stolicí šelkskou municipium t.&nbsp;zv. „dvou stolic“ (''{{Cizojazyčně|de|Zwei Stühle}}''). Toto bylo až do r.&nbsp;1402 podřízeno sékelskému královskému hraběti, od které doby si svobodně volilo svého vrchního sudí. Koncem XV.&nbsp;století byla stolice s ostatními sasickými kraji a okresy podřízena sasické národní universitě jako politickému celku národa sedmihradských Sasíkův, při níž zůstala až do r.&nbsp;1876, kdy největší její čásť i s městem Mediášem přivtělena župě velkokokelské, kdežto některé obce byly přiděleny župě malokokelské. R.&nbsp;1870 měla stolice na 679,62&nbsp;''km''² v 29&nbsp;obcích (město Mediáš v to počítajíc) 39.121&nbsp;obyv. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' {{Konec formy}} 1gsbrex4ypkixe684s4zdcsw9qaiyww 0 63375 324222 172472 2026-04-24T12:54:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324222 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediatisovaní páni | PŘEDCHOZÍ = Mediatisace | DALŠÍ = Mediatní }} {{Textinfo | TITULEK = Mediatisovaní páni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;2. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n11 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediatisovaní páni''' v. {{Prostrkaně|[[../Mediatisace/]]}}. {{Konec formy}} qd8we6lqou0czgitp1pd7rg3covsjct 0 63376 324223 172474 2026-04-24T12:54:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324223 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediatní | PŘEDCHOZÍ = Mediatisovaní páni | DALŠÍ = Mediaevální }} {{Textinfo | TITULEK = Mediatní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;2. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n11 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediatní''' viz {{Prostrkaně|[[../Mediatisace/]]}}. {{Konec formy}} 3mhaex6fw8nw6e7tuaxv532pgsmpgdi 0 63377 324219 172475 2026-04-24T12:54:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324219 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediaevální | PŘEDCHOZÍ = Mediatní | DALŠÍ = Medicago }} {{Textinfo | TITULEK = Mediaevální | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;2. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n11 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediaevální''' (střlat.), středověký; {{Prostrkaně|m. písmo}} v knihtisku jest druh latinských typů t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|[[../Antikva|antikvy]]}} (v.&nbsp;t.) se stínovými linkami. {{Konec formy}} 2a8z4gare0h6vjjx0c6ma5vp0kg5o4p 0 63379 324224 172478 2026-04-24T12:54:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324224 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medicamenta | PŘEDCHOZÍ = Medicago | DALŠÍ = Medicejská Venuše }} {{Textinfo | TITULEK = Medicamenta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;3. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n12 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medicamenta''' (lat.), léčiva. {{Konec formy}} jllpk673drvvza88qdgr5omi6og47e3 0 63380 324225 172479 2026-04-24T12:54:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324225 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medicejská Venuše | PŘEDCHOZÍ = Medicamenta | DALŠÍ = Medici }} {{Textinfo | TITULEK = Medicejská Venuše | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;3. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n12 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medicejská Venuše''' viz {{Prostrkaně|[[../Afrodité/]]}}, str.&nbsp;415''b''. {{Konec formy}} e4b4n8oe3cnzfks8t3m9if2gan7v1of 0 63421 324226 172645 2026-04-24T12:54:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324226 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medicina | PŘEDCHOZÍ = Medici Giacomo | DALŠÍ = Medicinský }} {{Textinfo | TITULEK = Medicina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n14 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medicina''' (lat.) viz {{Prostrkaně|[[../Lékařství/]]}}. {{Konec formy}} tueytf6x38ccuyulipc8v6nyo2bkhvu 0 63422 324227 172646 2026-04-24T12:54:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324227 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medicinský | PŘEDCHOZÍ = Medicina | DALŠÍ = Medicus }} {{Textinfo | TITULEK = Medicinský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n14 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medicinský''', lékařský. {{Konec formy}} dmn51bhhlusw8uvm9j2q1l0tn9v12tp 0 63423 324228 172647 2026-04-24T12:54:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324228 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medicus | PŘEDCHOZÍ = Medicinský | DALŠÍ = Medicus Friedrich Casimir }} {{Textinfo | TITULEK = Medicus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n14 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medicus''' [-dikus] (lat.) viz {{Prostrkaně|[[../Lékař/]]}}. {{Konec formy}} r1md2ipbvxm2ci2rty34qsxy6vt16ou 0 63426 324540 172650 2026-04-24T12:58:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324540 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mědikovectví | PŘEDCHOZÍ = Médie | DALŠÍ = Medimnos }} {{Textinfo | TITULEK = Mědikovectví | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;6. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n15 Dostupné online]. | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mědikovectví''' viz {{Prostrkaně|[[../Měditepectví/]]}}. {{Konec formy}} lv8e22chadr71uv6lmlwi3jm38lxn3q 0 65099 324509 177651 2026-04-24T12:58:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324509 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moša | PŘEDCHOZÍ = Moszkowski | DALŠÍ = Mošaur z Valdova }} {{Textinfo | TITULEK = Moša | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;782. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n261/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Moša''', t. {{Prostrkaně|Meša}}, {{Prostrkaně|Mesa}} (v Septuagintě {{Cizojazyčně|grc|Μωσα}}), král moabský ve starověku, souvěkovec Achába, krále isráélského, jemuž byl poplaten. Po smrti Achábově povstal '''M.''' proti synu jeho Achazjovi a odepřel poplatek po 40leté služebnosti, jak praví sám ve svém nápise. Bratr a nástupce Achazjův Joram chtěl jej znovu podrobiti a ve spolku s Josafatem júdským a s Edomity vytrhl proti Moabu, kdež oblehl Mošu v městě Kirharešet, veškeru pak zemi hrozně zplenil. V zoufalství obětoval '''M.''' svého prvorozence bohu Kemošovi na hradbách městských, načež skutečně věci se změnily a '''M.''' netoliko uchoval panství nad Moabem, nýbrž vybojoval mu i nezávislost kol r. 845 př. Kr. Pamět těchto událostí zachována Mošovým nápisem, jejž r. 1868 objevil německý cestovatel F. A. Klein ve troskách dibánských. Než však bylo lze opatřiti prostředky ke koupi nápisové stély, která jest z nejstarších památek západosemitského písemnictví i písma, fanatičtí beduinové kámen zpřeráželi. Na štěstí pořídil r. 1869 jakýsi Arab hrubý otisk, jejž obdržel francouzský orientálista Clermont-Ganneau. Později skoupeny kusy zůstalé a umístěny v Louvru. Nápis vydali Smend a Socin (Die Inschrift des Königs Meša von Moab, 1886) a Clermont-Ganneau r. 1886. [[Autor:Justin Václav Prášek|''Pšk''.]] {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Moša]] sjayo0jh2v9teva9psj3d65s6mdfkdr 0 65177 324522 178261 2026-04-24T12:58:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324522 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Myslotín | PŘEDCHOZÍ = Myslošovice | DALŠÍ = Myslov }} {{Textinfo | TITULEK = Myslotín | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;939. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1022 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Myslotín''' v. {{Prostrkaně|[[../Mysletín/]]}} 2). {{Konec formy}} 8foeggyxarsfx8al66ucc977bhat4b0 0 65189 324524 179348 2026-04-24T12:58:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324524 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mysterie | PŘEDCHOZÍ = Mystérie | DALŠÍ = Mysterium }} {{Textinfo | TITULEK = Mysterie | AUTOR = [[Autor:Josef Štefan Kubín|Josef Štefan Kubín]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;940–941. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1023 Dostupné online.] | WIKIPEDIA-HESLO = Mystérium }} {{Forma|proza}} '''Mysterie''' slují středověké hry duchovní… ''[[Autor:Josef Štefan Kubín|Kbn.]]'' {{1923|Ottův slovník naučný/Mysterie|2036}} {{Konec formy}} benjm5ghfp1znskgre6cc5dihxpbjtl 0 65394 324199 180636 2026-04-24T12:54:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324199 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Marokáni | PŘEDCHOZÍ = Manin | DALŠÍ = Marokko }} {{Textinfo | TITULEK = Marokáni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;881. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n927 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Marokáni''', viz {{Prostrkaně|[[../Adamité/]]}}. {{Konec formy}} 58bto9btwav2n7y4ilpv00n6vbs98w3 0 68702 324294 204027 2026-04-24T12:55:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324294 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mercuriova hůl | PŘEDCHOZÍ = Mercurialismus | DALŠÍ = Mercurium }} {{Textinfo | TITULEK = Mercuriova hůl | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;119. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n136/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mercuriova hůl ''' v. {{Prostrkaně|[[../Kérykeion/]]}}. {{Konec formy}} 6bdrcbafi73vzzeyxg1lcfimka6gepg 0 68703 324293 204028 2026-04-24T12:55:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324293 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Mercurialis | ČÁST = Mercurialismus | DALŠÍ = Mercuriova hůl }} {{Textinfo | TITULEK = Mercurialismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;119. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni50ottogoog#page/n136/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mercurialismus ''' v. {{Prostrkaně|[[../Hydrargyrie/]]}}. {{Konec formy}} iigpzf9oxu2glfdeh0p6uvs5wnvk3bk 0 74658 324281 250162 2026-04-24T12:55:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324281 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menses | PŘEDCHOZÍ = Mensdorff-Pouilly | DALŠÍ = Menses apostolici }} {{Textinfo | TITULEK = Menses | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;108. [https://ndk.cz/uuid/uuid:419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menses''' v. {{Prostrkaně|[[../Čmýra/]]}}. {{Konec formy}} 6smxjunchy4lmt64gbvs8w3lfbxp9te 0 74660 324288 313989 2026-04-24T12:55:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324288 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mensální statky | PŘEDCHOZÍ = Mens agitat molem | DALŠÍ = Mensdorf }} {{Textinfo | TITULEK = Mensální statky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mensální statky''' (z lat. ''mensa'') jsou ty, kterých užívá biskup k výživě své i svých kaplanů a radů. {{Konec formy}} p31m5dkjw7vwf2o0hovk6flf1p9veuj 0 74661 324278 250166 2026-04-24T12:55:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324278 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mens agitat molem | PŘEDCHOZÍ = Mensa | DALŠÍ = Mensální statky }} {{Textinfo | TITULEK = Mens agitat molem | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;108. [https://ndk.cz/uuid/uuid:419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mens agitat molem''' (lat.), mysl, rozum pohybuje hmotou, ovládá, řídí hmotu, t. j. rozum řídi vesmír. Citát z Vergiliovy Aeneidy, VI., 727. {{Konec formy}} 70xy9nwivk5ejudu3us8lavigfg7mqc 0 74662 324282 313978 2026-04-24T12:55:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324282 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menses apostolici | PŘEDCHOZÍ = Mensa | DALŠÍ = Mensinger }} {{Textinfo | TITULEK = Menses apostolici | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menses apostolici''' v. {{Prostrkaně|[[../Měsíc papežský/]]}}. {{Konec formy}} tl3zbt758hdbjim1pruok7j8sc3w8xq 0 74663 324283 313976 2026-04-24T12:55:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324283 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mensinger | PŘEDCHOZÍ = Menses apostolici | DALŠÍ = Mens sana in corpore sano }} {{Textinfo | TITULEK = Mensinger | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mensinger''' {{Prostrkaně|Karel}}, spisovatel a vlastenec čes. (* 9. říj. 1813 v Labské Týnici — † 10. říj. 1892 v Miláně). Vystudoval gymn. v Litomyšli, bohosloví v Král. Hradci a v Praze, kde jako bohoslovec ujal se na žádost kanovníka Stránského redakce »Přítele mládeže« a spřátelil se s Amerlingem, Škodou a jinými paedagogy. Za příčinou vysvěcení odebral se do Král. Hradce, načež kaplanoval v Nových Dvořích, v Heřm. Městci, kde založil ochotnické divadlo, knihovnu a pokladnu pro chudou mládež. Později vstoupil k vojsku, s nímž dlel r. 1848 jako voj. kaplan při pluku Reisingrově v Miláně. Když pak Rakušané opustili Milán, zůstal v Miláně, konaje v nemocnicích veliké služby raněným vojínům rakouským, zejména slovanským. Tehdejší prozatímní vláda lombardská nekladla mu žádných překážek, obzvláště když se za něho přimluvil básník Ad. Mickiewicz, meškající v Miláně při »legii slovanské«. Když však Rakušané vtrhli opět do Milána, odebral se '''M.''' s legií do Piemontu, začež prohlášen od rak. vlády za psance a na hlavu jeho vypsána odměna 100 dukátů. Po bitvě u Novary vrátil se do Alessandrie, kde jmenován professorem něm. jazyka na Colleggio nazionale. Zde pobyl 5 roků a sepsal ''Slovníček vlašsko-francouzsko-německo-anglický''. R. 1855 povolán za polního kaplana k piemontskému král. jízd. pluku, kdež setrval do r. 1866, načež dán na odpočinek, žil v Miláně jako spolupracovník časopisů »La Perseveranza« a »Secolo«, v nichž horlivě seznamoval veřejnost italskou s věcmi slovanskými, zejména českými. K tomu účelu sestavil slovník: ''Vocabulario poliglotto di geografia'', obsahující správně zeměpisná jména slovanská, jehož I. díl vyšel r. 1871; ostatní rukopis jest v {{Prostrkaně|[[../Ambrosiánská bibliotéka|Ambrosiánské bibliotéce]]}} (v. t.) v Miláně. Při této bibliotéce založil evropskou knihovnu, již spravoval přes 4 desítiletí. R. 1844 uveřejnil v »Č. Č. M.« : ''Pojednání o pramenech Labských'', dále napsal: ''Příprava k hodnému přijmutí svátostí'' (Milán, 1845); ''Stručné popsání hlavního chrámu, ostatních kostelů a kaplí v Miláně'' (t., 1845); ''Tři sta mravných průpovídek'' (t., 1846); ''Pobožnost křížové cesty'' (Kr. Hradec, 1847); též účastnil se Výškova spisu »Milán a jeho okolí« (t., 1847). Vedle toho byl stálým prostředníkem mezi italskými a českými včelaři, hojně přispíval do časop. »Český včelař«, do něhož napsal na r. 1883 ''Slovník včelařský v jazyku vlašském, českém a německém'', a přeložil do italštiny »Rukopis Kralodvorský« a Zeyerův román »Ondřej Černyšev«. {{Konec formy}} gytcdjorwdf5ix2riblucxx2l5cs55b 0 80296 324140 268469 2026-04-24T12:53:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324140 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Malikovice | PŘEDCHOZÍ = Málikovci | DALŠÍ = Malikovský }} {{Textinfo | TITULEK = Malikovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;705. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:a9d2f620-12af-11e5-9192-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Malikovice''' viz. {{Prostrkaně|{{Heslo|Malkovice|Malkovice}}}} {{Konec formy}} hrn7ae48sqghyqkr83ydc8okvdp4ypt 0 81717 324512 273150 2026-04-24T12:58:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324512 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mráček | PŘEDCHOZÍ = Mrač | DALŠÍ = Mráčková }} {{Textinfo | TITULEK = Mráček | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;808. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni40ottogoog/page/n887/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:František Mráček]] }} {{Forma|proza}} '''Mráček''' {{Prostrkaně|Frant}}., lékař víd. (* 1848 v Benešově u Pelhřimova). Studia gymnasijní absolvoval v Jindř. Hradci, lékařská ve Vídni, kdež potom působil jako klinický assistent u prof. Sigmunda. R. 1880 se habilitoval pro syfilidologii a dermatologii, r. 1888 jmenován byl primářem v nemocnici Rudolfově a r. 1896 mimoř. professorem. Četné jeho práce uveřejněny jsou zvláště ve sborníku »Vierteljahrschrift f. Dermatologie u. Syphilis« a pak ve výročních zprávách nemocnice Rudolfovy. Uvádíme z nich jenom: ''Über Enteritis bei Lues hereditaria'' (1883); ''Zur Syphilis der Orbita'' (1886); ''Syphilis haemorrhagica neonatorum'' (1887); ''Die Syphilis des Herzens bei erworbener und ererbter Lues'' (189S); ''Syphilisansteckung in d. Mundhöhle'' (1897). Nejcennějším jeho dílem však je názorný atlas kožních a příjičných nemocí, vydaný ve sbírce Lehmannově v Mnichově a přeložený do rozmanitých jazyků evropských, do češtiny doc. drem F. Pečírkou r. 1899. Mimo jiné vydává s četnými odborníky velkou příruční knihu o nemocech kožních a příjičných. {{Konec formy}} 5kxlt7835lmt7yj4tkkfr8hbludbtse 0 82154 324311 273968 2026-04-24T12:55:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324311 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meta | PŘEDCHOZÍ = Mět | DALŠÍ = Meta (pavouci) }} {{Textinfo | TITULEK = Meta | AUTOR = [[Autor:Václav Veverka|Václav Veverka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;178. {{Kramerius|nkp|4e798f50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Meta''', v&nbsp;římském cirku označení {{Prostrkaně|cíle}}; byly to tři kuželovité sloupky na polokruhovité podezdívce, ve&nbsp;kteréž bývala svatyně boha Consa neb oltář některého héróa. Byly vlastně dvě mety: jedna na počátku zdi (''spina''), kteráž vedla středem cirku, druhá na&nbsp;konci té zdi (v.&nbsp;{{Heslo|Circus|{{Prostrkaně|Cirkus}}}}). Od první mety se vyjíždělo a u&nbsp;ní se též přestávalo (obyčejně po sedmém objetí); umění záleželo v&nbsp;tom, aby jezdec s&nbsp;vozem obratně se zatočil kolem mety, aby ani velké prostory neponechal mezi vozem a metou, ani aby nezavadil. ''[[Autor:Václav Veverka|V.Va.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Meta]] enc6pya2dra3anpgl7yeurwxlld7qbo 0 82155 324312 273970 2026-04-24T12:55:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324312 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meta- | PŘEDCHOZÍ = Metà | DALŠÍ = Metaantimoničná kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Meta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;178. {{Kramerius|nkp|4e798f50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meta-''' v&nbsp;řec. složeninách = {{Prostrkaně|pře-}}, na&nbsp;př. {{Prostrkaně|metabasis}}, přechod, {{Prostrkaně|metabolé}}, přeměna a&nbsp;pod. {{Konec formy}} [[Kategorie:Řecké výrazy v Ottově slovníku naučném|Meta-]] f60qdxv97t4yq8yu6r7fkmnz9yjs0ju 0 83872 324315 277816 2026-04-24T12:55:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324315 wikitext text/x-wiki {{Upravit|kategorizovat, odkazy na obce}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mezné | PŘEDCHOZÍ = Mezná | DALŠÍ = Mezní hodnota }} {{Textinfo | TITULEK = Mezné | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnýctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;243. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5b212740-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mezné: 1) M.''', {{Prostrkaně|{{Heslo|Mezný}}}}, Mezno, ves v Čechách, hejtm. Sedlčany, okr. Sedlec, fara Střezimíř, pš. Sudoměřice; 56 d., 397 ob. č. (1890). — '''2) M.''', {{Prostrkaně|{{Heslo|Mezný}}}}, {{Prostrkaně|Mezno}}, ves t., hejtm. a okres Sedlčany, fara Jistebnice, pš. Kosová Hora; 13 d., 96 ob. č. (1890). Roku 1541 koupil '''M.''' Ondřej Mezenský z Mezného. — '''3) M.''', {{Prostrkaně|{{Heslo|Mezný}}}}, ves t., hejtm. Tábor, okr. Soběslav, fara a pš. Tučapy; 43 d., 241 ob. č. (1890), popi. dvůr a opodál Sviták, mlýn. Na býv. zboží mezenském seděli v XV. stol. {{Prostrkaně|Mezenští z Mezného}}, po nich (1537) se tu vystřídalo několik majetníků, konečně r. 1650 přikoupeno '''M.''' k Dírnému. {{Konec formy}} sx18rkxkd9lxcqa512d1bum7v04l2ut 0 83873 324317 277817 2026-04-24T12:55:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 324317 wikitext text/x-wiki {{Upravit|kategorizovat, odkazy na obec}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mezný | PŘEDCHOZÍ = Meznovice | DALŠÍ = Mező }} {{Textinfo | TITULEK = Mezný | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnýctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;243. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5b212740-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mezný: 1) M.''', vsi v Čech., v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Mezné}}}} 1), 2), 3). — '''2) M.''', {{Prostrkaně|{{Heslo|Mezné}}}}, ves t., hejtm. Sedlčany, okr. Sedlec, fara Nechválíce, pš. M. Chýška; 13 d., 97 ob. č. (1890), samota Kozlov. {{Konec formy}} ecto7nw8n61mmz7schpbqpmivum8pde 0 85943 324197 282880 2026-04-24T12:54:28Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324197 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Markvart | PŘEDCHOZÍ = Markvarec | DALŠÍ = Markvartice }} {{Textinfo | TITULEK = Markvart | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;870-871. {{Kramerius|nkp|c3bd0670-12af-11e5-9192-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = Markvartové z Hrádku }} {{Forma|proza}} '''Markvart''' z {{Prostrkaně|Hrádku}}, příjmení staročeské vladycké rodiny, jejíž erb byl štít červený a na něm napříč zlatý pruh, nad helmou černá koule se zlatými plameny. Původiště jejich byl hrad Hrádek Sviňomazský za Stříbrem. Z rodu toho žili ke konci XIV. stol. bratří {{Prostrkaně|Sezema}}, {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Sulek}}, z nichž tento se stal proboštem chotěšovským. Vedlejší větev seděla na Lopatě. Potomci jejich se rozvětvili a rozličná příjmení přijali ({{Prostrkaně|Kule}}, {{Prostrkaně|Lopata}} a j.). Jeden z nich byl {{Prostrkaně|Markvart}} (1452) a jeho jméno stalo se u potomků příjmením. Potomci jeho se také rozvětvili. ''A)'' {{Prostrkaně|Jan}} '''M.''' z H. držel Hrádek, kterýž prodal a koupil statek Řenče (asi 1520). Syn jeho {{Prostrkaně|Humprecht}} přikoupil r. 1526 Vodokrty a r. 1512 Snopoušov a Předenice († 1558; manž. Anna z Drahenic). Starší jeho syn {{Prostrkaně|Jiří}} držel napřed Snopoušov a později Řenče, které prodal r. 1571 Marjaně Muchkovně z Bukova, manž. své. Bratr jeho {{Prostrkaně|Jáchym}} držel Snopoušov a zemřel r. 1573 bezdětek. ''B)'' {{Prostrkaně|Drzdéřové}}. Ku konci XV. stol. žili bratří {{Prostrkaně|Václav}} a {{Prostrkaně|Linhart}}, z nichž tento před r. 1515 zemřel. Václav měl syna {{Prostrkaně|Jana}} (1529 atd.), jenž držel statek Cebivo († 1572) a z manž. Ludmily z Šontálu měl syny {{Prostrkaně|Václava}} a {{Prostrkaně|Jiříka}}, z nichž {{Prostrkaně|Václav}} asi r. 1575 zemřel, zůstaviv sirotky, zejm. syna {{Prostrkaně|Jiříka}}; ten byl napřed pod poručenstvím strýců Nekmířských a později tety Evy (sestry Václavovy). Protože tito dědici záhy pomřeli, dostalo se Cebivo do rodu Strojetických, potomků Eviných. ''C)'' {{Prostrkaně|Linhart}} '''M.''' z H. držel Trpísty a koupil Hrádek. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Šebestián}}, {{Prostrkaně|Jiří}} a {{Prostrkaně|Jan}}. Šebestián držel Nekmíř, koupil r. 1549 Herštein se statkem Úňovským a statek Klenovice a r. 1555 koupil Bělou. V l. 1538 byl purkrabím na Karlštejně a zemřel ke konci říj. 1562 (manž. Anna z Ebrnic). Bratr jeho Jiřík držel Trpísty a koupil (1544) Malevice. Žil ještě r. 1573. Jan (naposled nejstarší) byl němý a držel statek, který zapsal strýcům. Jiří měl potomky; neb po něm se připomínají r. 1591 Jiří, r. 1602 Linhart jako držitel Trpíst. Ze synův Šebestiánových zahynuli nejdříve {{Prostrkaně|Linhart}} († již 1568) a {{Prostrkaně|Jiřík}} († v Uhrách proti Turku). {{Prostrkaně|Vilém}}, nejstarší z ostatních tří, měl Úňovice a zemřel r. 1569 z manž. Apoleny z Leskovce dědicův nemaje. {{Prostrkaně|Jan}} držel Nekmíř, pak Úňovice a dostal Blahousy. Zemřel ke konci XVI. stol. (manž. Kateřina Pokovna z Hermštorfu). {{Prostrkaně|Kryštof}}, bratr jeho a pán na Bělé, byl dobrý vojín a pán práv znalý, pročež v rozličných kommissích potřebován († kol. 1590, manž. M. Voršila z Račína). Syn jeho {{Prostrkaně|Diviš}} měl po něm Bělou a po strýci Nekmíř a kromě toho dědil část panství vrchlabského, které r. 1602 prodal, a Trpísty, které prodal r. 1614. Procestoval cizí země, účasten byl rozličných jednání veřejných, býval hejtmanem kraje plzeňského a zůstavil psané paměti svého rodu, které se však ztratily. Konfiskací r. 1622 přišel o jmění a zemřel prý v cizině ok. r. 1625. Druhá jeho manž. Anna z Říčan obdržela něco peněz ze statků zabraných, z nichž koupila r. 1636 Běleč. Také držela Dub. Statek její zdědil syn {{Prostrkaně|Miroslav}}, jenž zemřel 20. břez. 1665, zastaviv z manž. Doroty Voršily Vitanovské syna {{Prostrkaně|Jana}} {{Prostrkaně|Pavla}}, jenž držel Dub a dne 24. led. 1669 zemřel. Z první manž., Anny Záborské, měl syna {{Prostrkaně|Miroslava}}, z druhé, Zuzany Maximiliány Častolarky († 1717), syna {{Prostrkaně|Václava}} {{Prostrkaně|Arnošta}}. Onen oddav se vojenství a stav se nejv. strážmistrem padl 14. května 1692 u Velkého Varadína. Polovici Dubu prodal bratrovi, ale ten r. 1689 týž statek prodal. Držel pak rozličné drobné statky okolo Prahy. Dotčený Václav byl pán práv znalý a v jednání svém obezřetný. Stal se r. 1689 (jsa 22 léta stár) radou nad appellacími, r. 1693 přeložen k deskám zemským za úředníka podkomořího, r. 1700 stal se místopisařem, čtvrt léta potom místosudím, r. 1705 purkrabím hradeckého kraje, r. 1707 podkomořím a konečně r. 1737 nejvýš, písařem a král. místodržícím. Majestátem ze dne 26. čce 1723 udělen mu úřad nejv. dědičného korouhevníka vladyckého stavu. Zemřel dne 1. ún. 1739 (manž. 1. M. Karola Odkolkovna z Újezdce † 1720; 2. Karolina Isabella z Malcánu). Kromě čtyř dcer měl dva syny. Mladší, {{Prostrkaně|Václav}} {{Prostrkaně|Jozef}}, oddal se vojenství a zemřel r. 1736 před otcem. Starší, {{Prostrkaně|Frant.}} {{Prostrkaně|Václav}}, stal se r. 1719 radou nad appellacími, r. 1724 radou komorního soudu a r. 1739 hejtmanem pražského hradu. Zemřel r. 1743 neženat, a tak zahynul tento vzácný rod, který svého českého původu nezapřel. Ze sester přečkala posledního, tuším, jen Jozefa Sylvia, vdaná od r. 1712 Chanovská, od r. 1720 Vratislavova. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] 0huwryolt6hd3nf2nhqjr19je2nf750 0 85972 324519 283012 2026-04-24T12:58:27Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 324519 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Muří noha | PŘEDCHOZÍ = Murillo | DALŠÍ = Muří nohy }} {{Textinfo | TITULEK = Muří noha | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;883. {{Kramerius|nkp|da2c7fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = {{Heslo|Pentagramma}}, {{Heslo|Pentalfa}}, {{Heslo|Pentangulum}}, {{Heslo|Pětiúhelník}} | WIKIPEDIA-HESLO = Pentagram }} {{Forma|proza}} '''Muří noha''' ({{Prostrkaně|pythagorejské znamení}}, {{Prostrkaně|pentagramma}}, {{Prostrkaně|pentalfa}}), mystické znamení, pětiúhelník, na jehož stranách jsou rovnoramené<!-- <================ TODO FIXME? typo či dobový pravopis? --> trojúhelníky. Setkáváme se s&nbsp;ním již na starých mincích z&nbsp;Mysie, na abraxaských gemmách. Značí tajemství, dokonalost, též vesmír, zdraví (připsáno bývá Hygieia) u pythagoreovců, gnostiků, novoplatoniků, druidů. Užívaly ho i tajné společnosti, stavební cechy (odtud přešlo jako okenní růžice na stavby gotické, na př. v&nbsp;Rouenu). Ve středověku a někde i posud chránili se jím od zlých duchův. Někdy zaměňuje se s hexagrammem, dvěma trojúhelníky v&nbsp;sebe vsunutými ✡. {{Konec formy}} [[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném|Muří noha]] [[Kategorie:Symboly v Ottově slovníku naučném|Muří noha]] b6wzxbbx65erhpd43n9efd68do89ipw 0 85973 324520 283013 2026-04-24T12:58:28Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 324520 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Muří nohy | PŘEDCHOZÍ = Muří noha | DALŠÍ = Murinsel }} {{Textinfo | TITULEK = Muří nohy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;883. {{Kramerius|nkp|da2c7fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Muří nohy''' ve voj. v.&nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Kotevky}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Muří nohy]] 07mkf2uqx2m27933r6nwfxzpsu4ha8c 0 85974 324516 283014 2026-04-24T12:58:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence 324516 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Murium | PŘEDCHOZÍ = Murinsel | DALŠÍ = Murk }} {{Textinfo | TITULEK = Murium | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;883. {{Kramerius|nkp|da2c7fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Murium.''' Dle starých (mylných) názorů chemiků pokládány chlóridy za sloučeniny zásady kyslíkaté a kyseliny solné, složené z&nbsp;kyslíku a neznámého prvku muria. Jméno toto dlouho se pak ještě udrželo v označeních lékárnických pro chlóridy neb chlórhydráty, na&nbsp;př. ''chininum muriaticum'' = ''chininum hydrochloricum''. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Murium]] e3y8snjlgviezrrwx9aai097bwdva2e 0 86978 324385 287767 2026-04-24T12:56:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324385 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mnichov | PŘEDCHOZÍ = Mnich (obce) | DALŠÍ = Mnichov (obce) }} {{Textinfo | TITULEK = Mnichov | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;473–476. {{Kramerius|nkp|8877e760-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mnichov }} {{Forma|proza}} '''Mnichov''' (něm. ''München'', lat. ''Monachium'', franc. ''Munich''), hlav. a sídelní město království Bavorského a spolu hl. město vlád. obvodu hornobavorského; leží z&nbsp;větší části na levém břehu Isary (na 48° 9′ s. š. a 11° 35′ v. d. od G.), v&nbsp;planině se všech stran otevřené (519 m n. m.), na s. a z. bažinaté, na j. a v. úrodné a lesnaté. Podnebí následkem značné výšky nadmořské a blízkosti Alp jest drsné; teplo a zima velmi rychle se střídají; průměrná teplota roční 7^.6°&nbsp;C; srážek ročně 788&nbsp;''mm''. '''M.''' zaujímá plochu 6837&nbsp;''ha'' a má dnes 19.928 domů, v&nbsp;nichž 96.179 bytů; dělí se na 22 okresů. Kromě toho souvisí s&nbsp;'''M-'''em řada obcí venkovských. Oba břehy Isary spojuje 7 mostů. V&nbsp;XIX. stol. zřízeno mnoho nových, širokých ulic a přestavěno množství domů. Celkem má '''M.''' kolem 700 ulic a náměstí. Z&nbsp;těchto nejdůležitější jest Mariánské (''Marienplatz'') s&nbsp;6&nbsp;''m'' vysokým sloupem Mariánským (plán č. 4.), jejž r. 1638 postavil kurf. Maxmilián&nbsp;I. na pamět vítězství bělohorského; zde sbíhají se nejdůležitější obchodní ulice starého města; náměstí Maxa Josefa (s&nbsp;Rauchovým pomníkem Maxmiliána&nbsp;I. [pl. č. 7.]; na sev. straně náměstí jest residence, na vých. divadlo, na jihu pošta); náměstí Wittelsbašské, Maxmiliánovo (s&nbsp;promenádami, nádhernou kašnou Wittelsbašskou z&nbsp;r. 1895 [pl. č. 11.] a pomníkem Liebigovým), Karlovo náměstí (pomník Gothův), Karolinino náměstí (s&nbsp;obeliskem na pamět 30.000 Bavorů, zhynulých při Napoleonově výpravě na Rus), Promenádní náměstí, Královské náměstí, Odeonské náměstí (s&nbsp;pomníkem krále Ludvíka&nbsp;I. a s&nbsp;nádhernou koncertní budovou Odeonem) aj. Z&nbsp;ulic vyniká Ludvíkova třída (''Ludwigstr.''), 37&nbsp;''m'' široká, počínající u&nbsp;dvorany vojevůdců a rozkládající se v&nbsp;délce 1170&nbsp;''m'' až k&nbsp;vítězné bráně (pl. ''F.'' 2). dále Neuhauserstrasse, Kaufingerstrasse, Theatinerstrasse, Residenzstrasse, Maxmilianstrasse a j. Do čtyř nádraží (největší jest ústřední na záp. města) ústí devět drah. Jednotlivé části města mezi sebou a s&nbsp;předměstími spojuje elektrická, koňská a parní tramway a omnibusy (''Tram Car''). Obyvatelstvo '''M-'''a i&nbsp;s&nbsp;předměstími možno počítati dnes na 463.000 duší. (R. 1871 měl '''M.''' 169.000, r. 1880 230.000, r. 1890 351.000 ob.). Ze 407.307 ob. r. 1895 napočtených bylo 197.596 mužův, 209.711 žen; katolíkův bylo 340.403, evangelíků 57.478, starokatolíků 1321, židů 7167, jiného vyznání 938. '''M.''' jest sídlem bavor. ministerstva, nejvyšších soudních, správních a finančních úřadův zemských i&nbsp;úřadů krajských (hornobavorských) a obvodních; dále arcibiskup, ordinariátu a kapituly (far katol. jest 12 a několik klášterů), prot. vrchní konsistoře (fara jedna), voj. velitelství, gener, ředitelství drah, 9 vyslanectví a 16 konsulátů. Správu města vedou dva purkmistři, 35 členů magistrátu a 60 výborů obecních. Policie jest státní.<!-- 474 vlevo --> Vedle placených hasičův jest četný sbor dobrovolný. Město osvětleno jest jednak plynem, jednak elektřinou; výtečnou kanalisací a zřízením vodovodu (síť má skoro 250&nbsp;''km'' délky) zlepšily se neobyčejně poměry zdravotní. Mnoho ústavů vzdělávacích, vědeckých, humánních. Buďtež jmenovány: universita, pův. r. 1472 v&nbsp;Ingolštatu založená, r. 1802 do Landshutu, r. 1826 do '''M-'''a přeložená, s&nbsp;přísluš. ústavy, hvězdárnou a bibliotékou o&nbsp;400.000 svazků; r. 1899 zapsáno bylo ok. 3500 posluchačův; technika (přes 2000 posl.), akademie umění výtvarných, proslulá zejména oddělením malířským, akademie vojenská; zvěrolékařská škola (skoro 300 posluch.), akademie lesnická; řada jiných škol, jako: několik gymnasií, reálek a reálných gymnasií; uměl.-průmyslová škola, průmysl, a obch. školy pro mužské i&nbsp;ženské, hudební a divadelní škola, Učitelské semináře, ústav ke vzdělání učitelů tělocviku, kněžský seminář (''Collegium Georgianum''), školy vojenské vůbec, dělostřelecké a inženýrské školy, kadetky; mnoho škol obecných (přes 40.000 žákův) a spojených s&nbsp;nimi pokračovacích; ústavy hluchoněmých a slepců. Vedle nemocnic a klinik při universitě měst. nemocnice, blázinec, mnoho špitálů, bezplatné lázně městské pro mužské i&nbsp;ženské. Množství rozmanitých spolkův. Jmenovati sluší: akademii věd, společnost pro anthropologii, ethnologii a pravěké dějiny, histor. spolek hornobavorský, geografickou společnost, společnost uměleckou (nejstarší a nejdůležitější v&nbsp;Německu), akademii hudební, hospodářský ústřední spolek bavorský (pořádá známou slavnost říjnovou, ''Oktoberfest''), 3 lože zednářské a mnoho jiných rozličných spolkův odborných, dobročinných a zábavních. České spolky: Tělocvičná jednota »Slovan«, Českoslovanský vzdělávací spolek »Pokrok«, Vzdělávací spolek »Praha« a »Záložna«. Z&nbsp;knihoven kromě vzpomenuté výše universitní vyniká král. dvor. bibliotéka (založená v&nbsp;XVI. st.; má skoro million svazků [40.000 rukopisů]); archivů jest několik (říšský, tajný státní a domácí, krajský, městský [listiny od roku 1265]). Mnoho časopisů vědeckých; 20 politických (nejznámější: »Allgem. Zeitung«, »Vaterland«, a oblíbený, výtečně řízený humoristický list »Fliegende Blätter«). Do města, také jako východiště do Alp výhodně položeného, lákají památky umění stavitelského a vzácné poklady umělecké tisíce a tisíce návštěvníků z&nbsp;celého světa. Z&nbsp;kostelů mnichovských nejstarší jsou spolu sousedící kostely sv. Petra a sv. Ducha (pl. ''E'', 4); nejznamenitější a svými skoro 100&nbsp;''m'' vysokými kupolovité zakončenými věžemi pro '''M.''' význačný jest kostel Matky Boží (''Frauenkirche'', pl. ''E'', 4). Stavěn byl v&nbsp;l. 1468—1488 v&nbsp;slohu gotickém; uvnitř má mnoho oltářů, v&nbsp;oknech cenné malby na skle; v&nbsp;hlav. lodi znamenitý náhrobek císaře Ludvíka Bavorského z&nbsp;r. 1625. Kostel sv. Michala s&nbsp;Thorwaldsenovým památníkem vévody Eugena Leuchtenberského, při dvorním kost.<!-- 474 vpravo --> theatinském sv. Kajetána (z&nbsp;r. 1661—75) v&nbsp;italském slohu rokokovém od Barelly postaveném, s&nbsp;bohatým štukováním a vysokou kupolí, jest hrobka vladařů bavorských; kostel sv. Jana Nepom. v&nbsp;bohatém slohu copovém. Z&nbsp;pozdější doby pochází kostel sv. Ludvíka (1829—44) s&nbsp;ohromným obrazem posledního soudu od Cornelia, kostel P. Marie Pomocnice v&nbsp;Au a kostel sv. Bonifacia (z&nbsp;r. 1850), zvaný obyčejně jen »basilika«, nádherná stavba ve slohu italských basilik o&nbsp;pěti lodích s&nbsp;malbami freskovými, a konečně kostel Všech Svatých (z&nbsp;l. 1826—1837). Kromě toho má '''M.''' ještě několik jiných kostelů; také pravoslavný (dříve sv. Salvátora) pro něco málo příslušníků východ, církve. Přízní vladařů obohacen jest '''M.''' mnohými nádhernými stavbami soukromými i&nbsp;veřejnými; památná jest v&nbsp;té příčině zejména doba Ludvíka&nbsp;I. Znamenitá residence (pl. ''EF'', 4) jest skupina tří staveb, totiž »staré residence« (''alte Residenz'') z&nbsp;l. 1612—1619, s&nbsp;nádherným schodištěm a s&nbsp;dvoranami skvostně upravenými, zdobenými malbami, »královské stavby« (''Königsbau'', provedené v&nbsp;l. 1825—35 dle vzoru florenckého paláce Pitti od Klenzeho, se Schnorrovými freskami, sbírkami skvostů uloženými v&nbsp;klenotnici [čes. koruna Bedřicha Falc.] a v&nbsp;nové kapli), a konečně ve slohu ital. renaissance vystavěné části, zvané »Festsaalbau« (z&nbsp;l. 1832—42), s&nbsp;řadou slavnostních dvoran, zdobených obrazy a sochami (sály Odysseovy, sál bitev, sál Karla Vel. atd.: v&nbsp;jídelně známá ''Schönheits-Galerie'' Ludvíka&nbsp;I.). Severně od residence pěkná dvorní zahrada, uzavřená s&nbsp;dvou stran arkádami, jež zdobí fresky. V&nbsp;sever, křídle museum sádrových odlitků, v&nbsp;západ, museum ethnografické. Se zahradou sousedí dům umělecké společnosti, s&nbsp;výstavou prací žijících umělců. Naproti zahradě vzpomenutý již Odeon; mezi residencí a kostelem theatinským dvorana vojevůdcův (''Feldherrnhalle'', pl. č. 2.), napodobenina loggie dei Lanzi ve Florencii, se sochami Tillyho a Wredeovou a s&nbsp;pomníkem bojovníkův, na záp. od residence arcibisk. palác, bursa a ministerské budovy; na jihu resid. divadlo (z&nbsp;r. 1752 až 1760) a král. dvorní a národní divadlo (r. 1823 vystavěné; z&nbsp;největších v&nbsp;Německu); vedle toho má '''M.''' ještě 4 divadla. V&nbsp;Ludvíkově ulici vedle paláců prince vladaře Luitpolda a vév. Maxa vynikají budovy dvorní a státní knihovny (od Gärtnera z&nbsp;l. 1832-43), university (od téhož z&nbsp;l. 1835—40); od vítězné brány (r. 1850 od Ludvíka bavor. vojsku vystavěné) na levo stojí monumentální, ve slohu italské renaissance zbudovaná akademie výtvarných umění z&nbsp;l. 1879—1885 (pl. ''EF'', 2). Jihovýchodně od residence v&nbsp;ulici Maxmiliánově jest pošta, mincovna, stará budova národního musea a proti té dům vlády; po dvojatém mostě Maxmiliánově dojdeme k&nbsp;Maximilianeu (pl. ''G'', 4), v&nbsp;němž vzdělávají se nadaní mladíci pro službu státní. Ve třech síních 30 velikých obrazů z&nbsp;dějin světových (Kaulbachova bitva u&nbsp;Salamíny). Nové nár.<!-- 475 vlevo --> museum, nedávno dostavěné a zařízené (v&nbsp;ul. prince regenta; pl. ''F'', 3), chová sbírky uměl. památek ze všech zemí kulturních od nejstarších dob se zvláštním zřetelem k&nbsp;Bavorsku. Jak stavbou svojí, tak zejména poklady malířského umění vyniká stará pinakothéka (pl. ''E'', 3) v&nbsp;slohu renaissančním v&nbsp;l. 1826 až 1836 od Klenze zbudovaná a ozdobená 24 sochami slavných malířů od Schwanthalera. V&nbsp;13 hlavních sálech a 23 vedlejších vystaveno tu 1400 obrazů, spořádaných dle škol a času (hlavně zastoupeno tu umění hollandské a německé; mnoho obrazů Petra Pavla Rubensa, van Dycka a j.); ve přízemí sbírka rytin, kreseb a vas. Naproti stojící nová pinakothéka obsahuje obrazy nových mistrů (zejména školy mnichovské) a v&nbsp;pří zemí malby na porculánu a »antiquarium«, sbírku to drobných starožitností egyptských, řeckých a římských. Na západě od staré pinakothéky leží rozlehlá budova techniky. Jižně odtud glyptothéka (z&nbsp;venku ve slohu jónském, uvnitř římských forem). Ve 14 sálech umístěna tu klassická díla starého umění sochařského, získaná namnoze Ludvíkem&nbsp;I. (proslulý sál aeginský). Ulicí Louisinou po dle mohutných propylaeí (od nichž na pravo v&nbsp;Brien. ul. jest znamenitá Schackova galerie [majetek německého císaře; pl. ''D'', 3], v&nbsp;levo na Královském náměstí budova umělecké výstavy) dojde se k&nbsp;velkolepému ústř. nádraží (pl. ''CD'', 4). Mezi ním a náměstím Maxmiliánovým veliký skleněný palác (pl. ''D'', 3, 4) k&nbsp;pořádání uměleckých výstav, justiční palác a nový dům umělců. Z&nbsp;ostatních znamenitějších budov sluší jmenovati duchovní seminář, institut Maxa Josefa, starou (již r. 1315 jmenovanou) a novou gotickou radnici, budovy mnoha škol, blázinec, nemocnice, jatky. Z&nbsp;původního opevnění zachováno několik bran (''Isarthor'', ''Sendlingerthor'', ''Karlsthor'', ''Thalburgerthor''). Zvláštností mnichovskou jsou t. zv. »sklepy«, ohromné místnosti hostinské, z&nbsp;nichž nejznámější je v&nbsp;domě dvorního pivovaru (''Hofbräuhaus'', pl. ''F'', 4) a ''Münchener Kindel-Keller''. Ze sbírek jmenovati jest ještě sbírky akademie věd, sbírky anatomicko-fysiologické a pathologické, vojenské museum ve zbrojnici (pl. ''C'', 2), městské historické museum, Schwanthalerovo museum se sádrovými modelly prací umělcových (pl. ''D'', 4), Kaulbachovo museum; v&nbsp;museu při slévárně (pl. C, 2) jsou modelly litých tam skulptur. Umělecké výstavy konají se každým rokem. V&nbsp;hudebním světě požívají znamenité pověsti Kaimovy koncerty. Z&nbsp;pomníků kromě vzpomenutých jmenovati jest pomník kurfiřta Maxa&nbsp;I. a Maxa Emanuela, králů Maxa Josefa&nbsp;I., Ludvíka&nbsp;II., Maxmiliána&nbsp;II. ; pomníky umělců a vědců Glucka, Göthe, Schillera, Gärtnera a Klenze, Ohma, Gabelsbergera, pomník míru a mn. j. Ohromností překvapuje Schwanthalerova socha Bavarie (19&nbsp;''m'' vysoká; jest zároveň rozhlednou) na louce Teresiině před Slavínem (''Ruhmeshalle'', pl. ''C'', 5), v&nbsp;němž jsou postavena poprsí 80 znamenitých Bavorů.<!-- 475 vpravo --> Několik kašen zdobeno jest bohatě sochami. Za jímavé pomníky viděti též na hřbitovech (hlavně na jižních). Zahrad a sadů má '''M.''' hojně. Vedle botanické zahrady s&nbsp;aquariem, palmovnou a botanickým museem uvésti jest anglický sad na s.-v. města, Gasteig a sady Maxmiliánovy na v., Isarský luh na jihu a jiné. V&nbsp;bezprostřední blízkosti města jsou četná výletní místa: oblíbený Nymphenburg, Schleissheim a Grosshesselohe. V&nbsp;létě konají se časté výlety na jezero Štarnberské. {{Prostrkaně|Průmysl}} a {{Prostrkaně|obchod}} rozkvetl zejména v&nbsp;poslední době. Z&nbsp;odvětví průmyslových, jež provozují se po továrničku, r. 1895 nejrozsáhlejší bylo pivovarství (roč. výroba okolo 3,000.000&nbsp;''hl''; světoznámé pivovary: Hofbräu, Spatenbräu, Löwenbräu, Pschorr, Augustiner bräu atd.; v&nbsp;hostinských živnostech zaměstnáno jest v&nbsp;'''M-'''ě skoro 12 000 lidí [9000 žen ských]), pak strojnictví, slevačství, knihtiskařství, lithografie a zinkografie, cihlářství, výroba elektrických a fysikálních přístrojů, malby na skle; vysoce vyvinutý průmysl umělecký vůbec (umělecký ráz '''M-'''a charakterisuje 1200 malířův a sochařů), truhlářství a zámečnictví, sklářství a výrobky ze skla, fotografie, zboží kožené (značné rukavičkářství) a papírové; umělé květiny. Dle povolání bylo v&nbsp;'''M-'''ě r. 1895 samostatně se živících (z&nbsp;391.307 všech ob.) 180.613 osob, z&nbsp;čehož připadalo na úřednictvo (státní a samosprávné, na duchovenstvo atd. 13.132 osoby, průmyslem zabývalo se 96.466, obchodem 47.626, zemědělstvím 3379 osob, vojákův bylo 11.969, soukromníkův a lidí bez určitého povolání 31.316. Průmysl a značný obchod s&nbsp;obilím, moukou, chmelem, sladem a pivem, koberci, uhlím, uměleckými předměty a vůbec s&nbsp;výrobky místními podporují četné ústavy finanční: hlavní oddělení Říšské banky (roční obrat r. 1898 činil 3000 mill, marek), Bavorská obch. banka a četné jiné ústavy peněžní a pojišťovny, jakož i&nbsp;obchodní a živnostenská komora a rozlič. společenstva živnostenská. Příjmy a vydání města dle rozpočtu na r. 1898 činily 22,697.933 marky. Hlavním pramenem příjmův jsou obecní dávky (skoro 6 mill. mar.), výnos vodovodu (skoro 1^.5 mill. mar.), jatky a tržnice (přes 1 mill. mar.) atd. Vydáno bylo na ústavy vyučovací a vzdělávací asi 4^.5 mill., úroků na dluhy (r. 1897 činily 101,785.714 mar., kdežto jmění páčilo se na 192.384.029 mar. přes 3^.5 mill.; na dláždění a podob. 1^.9 mill.; na nemocnice 1^.3 mill.; na chudinství něco přes 1 mill. marek. '''M.''' jmenuje se po prvé v&nbsp;dějinách na začátku XII. stol. (některá dnešní jeho předměstí však již mnohem dříve; Giesing na př. v&nbsp;VIII. stol.). Roku 1158 zřídil Jindřich Lev v&nbsp;těchto místech celnici, mincovnu a sklady soli. R. 1164 jmenuje se '''M.''' již městem, jež rychle vzkvétá, a od r. 1255 (za Ludvíka Přísného) jest residencí vévodů bavorských. Po hrozném požáru r. 1327 rozšířil Ludvík Bavor město a dal mu nové výsady. Rozkvět města nezadržel ani požár r. 1427, jenž zničil zejména i&nbsp;radnici a špitál. <!-- 476 vlevo --> Reformace byla v&nbsp;'''M-'''ě přísnými prostředky potlačena. Základ k&nbsp;slavným sbírkám mnichovským položil vévoda Albrecht, velký příznivec umění a umělců; zřízena knihovna, obrazárna, klenotnice, sbírka antik a mincí. Za vév. Maxmiliána, hlavy ligy katolické, obohaceny sbírky velkou kořistí českou. R. 1632 dobyl '''M-'''a Gustav Adolf a uložil mu pokutu 30.000 dollarů říšských. R. 1634 s&nbsp;posádkou španělskou zavlečen do města mor, jemuž padlo v&nbsp;oběť 15.000 životů. Za kurfiřta Ferdinanda Morice zveleben '''M.''' novými stavbami (kostely augustiniánů a theatinů, zámek v&nbsp;Nymphenburku a j.). Ve válečných dobách za Maxa Emanuela město mnoho trpělo; r. 1705 marně pokusilo se 3000 sedláků vysvoboditi je z&nbsp;moci Rakušanů. Když Rakušané po pokusu Karla Albrechta získati trůn český a císařský opanovali Bavory, dostal i&nbsp;'''M.''' posádku rakouskou, jež byla tu do r. 1744. Za kurfiřta Maxmiliána&nbsp;III. založeny nové školy a akademie věd. Dnešní význam a ráz umělecký vtiskli '''M-'''u, těmto »Athénám nad Isarou«, Ludvík&nbsp;I. a Max&nbsp;II., původcové mnohých nových nádherných staveb, zakladatelé a rozšiřovatelé sbírek. Volnějšími proudy nové doby a působením škol zavál i&nbsp;mezi obyvatelstvem svěží, svobodomyslnější duch. Jak mocný byl vliv katolický, viděti z&nbsp;toho, že teprve r. 1801 obdržel první protestant právo občanské. — Srovn. Burgholzer, Stadtgesch. von München (1796); Destouches, Illustrierte Geschichte der Haupt- und Residenzstadt München (1895); Prantl, Geschichte d. Ludwig Maximilians-Universität (1872); Aufleger, Alt. München in Bild u. Wort (1895); Kahn, Münchens Grossindustrie und Grosshandel (1891); v. Ammon, Die Gegend von München geologisch geschildert (1895); Gebele, Das Schulwesen der königlichen Haupt- u. Residenzstadt München (1896); Destouches, Fünfzig Jahre Münchener Gewerbegeschichte, 1848—1898 (1899) a Münchener bürgerliche Baukunst der Gegenwart (1898—99). ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Rozšířit|doplnit mapku Mnichov {{Kramerius|nkp|880a7f90-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Mnichov]] tlret9dkrou9mkhvlketq8aqv8sw74h 0 87680 324124 289405 2026-04-24T12:53:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324124 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Macrodon | PŘEDCHOZÍ = Macrocystis | DALŠÍ = Macroglossus }} {{Textinfo | TITULEK = Macrodon | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Šestnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;549. {{Kramerius|nkp|910663c0-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Macrodon''' M. Tr., rod měkkoploutvých ryb z&nbsp;čel. {{Prostrkaně|trnobřichů}} (''Characinidae''), má na rozdíl od jiných ryb této skupiny na patře kromě řady drobných zoubků ještě dvě řady větších zubů kuželovitých; také v&nbsp;čelistech jest po jednoduché řadě ostrých zubů podobného tvaru. Podlouhlé tělo jest pokryto šupinami dosti velikými; ploutve jsou krátké, břišní pod hřbetní, ploutev ocasní jest vzadu zaokrouhlena a ploutvička tuková schází. Ze 4 druhů v&nbsp;tropické Americe žijících buď tu uvedena {{Prostrkaně|haimora}} ('''M.'''&nbsp;''trahira'' M. Tr.), ryba zdélí až 1&nbsp;''m'', jíž se tam lidé pro ostrý chrup její nemálo obávají. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Macrodon]] trhibipvhameqilwjibosmz5j80lhyt 0 87681 324123 289407 2026-04-24T12:53:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324123 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Macrochloa | PŘEDCHOZÍ = Macrocheira | DALŠÍ = Macrolepidoptera }} {{Textinfo | TITULEK = Macrochloa | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Šestnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;549. {{Kramerius|nkp|910663c0-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Macrochloa''' Kunth., {{Prostrkaně|kavil}}, rod rostlin z&nbsp;čel. {{Prostrkaně|trav}} tribu {{Prostrkaně|kavilovitých}} (''Stipaceae''), obsahující druhy vysoké, s&nbsp;listy dlouhými a následkem svinutí krajů oblými a s&nbsp;latami buď staženými n. rozloženými. Klásky jsou 1květé, květu stopkatého o&nbsp;3&nbsp;tyčinkách a 2laločném semenníku s&nbsp;2&nbsp;čnělkami a uvnitř chlupatými bliznami. Nejproslulejší druh jest '''M.''' ''tenacissima'' Kunth. (''Stipa'' L.; k. v&nbsp;{{Prostrkaně|nejtužší}}), rostoucí jako vytrvalá tráva v&nbsp;Řecku,. Španělsku a v&nbsp;sev. Africe a dosahující as 1&nbsp;''m'' výšky a v&nbsp;listech přízemních až 5&nbsp;''dm'' délky. Tuhých listů užívá se pod jménem {{Prostrkaně|{{Heslo|Esparto|esparto}}}} (v.&nbsp;t.) k&nbsp;hotovení provazů, rohoží a košíků. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Macrochloa]] iqbkon5maxat3d2qbjvir2x41a7pmgf 0 87683 324212 289409 2026-04-24T12:54:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324212 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Maurus Terentianus | PŘEDCHOZÍ = Maurus Hrabanus | DALŠÍ = Maury }} {{Textinfo | TITULEK = Maurus Terentianus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Šestnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;1013. {{Kramerius|nkp|d9d74a10-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Maurus Terentianus''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Terentianus Maurus}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Maurus Terentianus]] po84czbqq8f5u6otl1y13a4ycruc2ls 0 87747 324513 289582 2026-04-24T12:58:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324513 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mrštníky | PŘEDCHOZÍ = Mrštík | DALŠÍ = Mrtníky }} {{Textinfo | TITULEK = Mrštníky | AUTOR = [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Ladislav František Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Sedmnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;826. {{Kramerius|nkp|cfd7d890-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mrštníky '''(''elateres'') nazývají se u&nbsp;přesliček (''Equisetaceae'') a mechů jatrovkovitých (''Hepaticae'') zvláštní hygroskopická ústrojí, jichž činností (zkrucováním) vymetávají se výtrusy z&nbsp;otevřených plodnic nebo tobolek při vysýchání. Ústroje ty mají jinou hodnotu tvarozpytnou u&nbsp;přesliček, jinou u&nbsp;jatrovkovitých mechů. U&nbsp;oněch totiž jest to nejzevnější (třetí) vrstva blány výtrusné, silně zkutikularisovaná, která za zralosti výtrusu trhá se ve dvě šroubovité vinuté pentlice. Pokud massa výtrusná jest vlhká, obalují pentlice výtrus dokonale a přiléhají těsně k&nbsp;němu, jakmile však nastane vysýchání, narovnávají se, čímž výtrusy z&nbsp;plodnic se vymršťují (odtud název '''m.'''). U&nbsp;mechů jatrovkovitých vyskytují se '''m.''' v&nbsp;podobě vřetenovitých buněk, v&nbsp;dospělém stavu odumřelých, prostých obsahu plasmatického, ale s&nbsp;jednou až dvěma spirálními (vlastně šroubovitými) ztlustlinami na vnitřní ploše stěny. Tyto buňky jsou rovněž hygroskopické, neboť vysýcháním jakož i&nbsp;zvlhnutím opětným se zkrucují. Nalézají se v&nbsp;tobolkách mezi výtrusy hojně roztroušeny a způsobují po otevření tobolek, při vysýchání jich vymršťování výtrusův. Stejný význam fysiologický, jako '''m.''' jatrovkovitých mechů, mají některé formy vlášení (''capillitium'') u&nbsp;slizovek (''Myxomycetes''), i&nbsp;mohly by v&nbsp;tomto případě dobře nésti název '''m-'''ků, zvláště ony v&nbsp;rodu ''Trichia'', poněvadž tuto i&nbsp;tvarem svým pravým '''m-'''kům jatrovek se podobají (v.&nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Slizovky}}}}). ''[[Autor:Ladislav František Čelakovský|lč.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Mrštníky]] lj8aol0xi3zp1zu65wyrcei55ktpvxq 0 88699 324302 291672 2026-04-24T12:55:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324302 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Merluccius | PŘEDCHOZÍ = Merlon | DALŠÍ = Mermis }} {{Textinfo | TITULEK = Merluccius | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Sedmnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;137. {{Kramerius|nkp|46d27be0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Merluccius''' Günth. (správněji ''Merlucius''), {{Prostrkaně|štikozubec}}, rod {{Prostrkaně|treskovitých ryb}} (čel. ''Gadidae''), jenž se od&nbsp;ostatních tresek liší tím, že má jen 2 ploutve hřbetní, prvou zdélí asi ⅓ druhé, jedinou řitní ploutev téže délky, a pak tím, že mu na bradě schází masitý vousek. Tělo jest podlouhlé a dosti štíhlé, pokryto drobnými šupinkami; ploutev ocasní jest volna a břišní ploutve mají jen po sedmi paprscích. Čelisti a kosť radličná jsou ozbrojeny silnými zuby, postavenými ve 2 nebo 3 řadách. Ze tří druhů nejznámějším jest {{Prostrkaně|štikozubec obecný}} ('''M.'''&nbsp;''vulgaris'' Flem.), »mořská štika« našich obchodníků s&nbsp;rybami; dorůstá délky 1¼&nbsp;''m'' a má barvu na hřbetě nahnědle šedou s&nbsp;černými tečkami, na bocích a na břiše stříbrobílou, ploutve hřbetní a ocasní s&nbsp;černým okrajem. Jest z&nbsp;nejobecnějších a nejdůležitějších ryb Středozemního moře; žije také v&nbsp;Atlantském okeáně až po 62°&nbsp;s.&nbsp;š., v&nbsp;Sever, německém moři a v&nbsp;Baltu. Maso nemá tak jemné chuti jako u&nbsp;jiných ryb treskovitých; prodávají je čerstvé i&nbsp;sušené, druhdy i&nbsp;místo tresky obecné. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Merluccius]] 7us8lo4curmo0r27hyoanwc4s8n3cli 0 88701 324486 291675 2026-04-24T12:58:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324486 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Motella | PŘEDCHOZÍ = Motar | DALŠÍ = Motenabbí }} {{Textinfo | TITULEK = Motella | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Sedmnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;785. {{Kramerius|nkp|c7b29470-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Motella''' Cuv., {{Prostrkaně|vousanka}}, rod mořských ryb treskovitých (z&nbsp;čeledi ''Gadidae''), k&nbsp;našemu {{Prostrkaně|{{Heslo|Mník|mníku}}}} (v.&nbsp;t.) podobných; má však prvou hřbetní ploutev zakrnělou kromě dlouhého paprsku předního, jímž ve vodě pohybujíc drobné rybky ke&nbsp;tlamě si láká. Druhá ploutev hřbetní i&nbsp;řitní mají délku téměř stejnou. Trup jest pokryt drobnými a hustými šupinkami; kolem úst jest 3—5 masitých vousků. U&nbsp;břehův evropských, islandských a grónských žije 8 druhů r.&nbsp;'''M.''', z&nbsp;nichž nejznámější jsou: '''M.'''&nbsp;''tricirrata'' Nilss. (délka 20 — 40&nbsp;''cm'') se 2 vousky u&nbsp;nozder a 1 na bradě, barvy hnědé s&nbsp;tmavšími i&nbsp;světlejšími skvrnami; '''M.'''&nbsp;''cimbria'' Nilss. (délka 30—50&nbsp;''cm'') se 2 vousky u&nbsp;nozder, 1 napřed na čenichu a 1 na bradě, barvy žlutavě šedé, vezpod tmavší, černavě šedé; '''M.'''&nbsp;''mustela'' Nilss. (téže velikosti) se 2 vousky u&nbsp;nozder, 2 na hořejším a 1 na dolejším rtu, barvy hnědé, vezpod bělavé s&nbsp;bílými proužky u&nbsp;postranní čáry. Všecky druhy rybáři pro maso chytají. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Motella]] 3g7bc377jq8i4175s2iqmrwfznwtviy 0 88702 324386 291676 2026-04-24T12:56:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324386 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mník | PŘEDCHOZÍ = Mnichy | DALŠÍ = Mnisztwo }} {{Textinfo | TITULEK = Mník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Sedmnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;477. {{Kramerius|nkp|8982a0a0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mník''' (''Lota vulgaris'' Cuv.) jest jediná naše ryba {{Prostrkaně|treskovitá}} (z&nbsp;čeledi ''Gadidae'') a také jediným druhem svého rodu (''Lota'' Cuv.). Má tělo zdélí 30—60&nbsp;''cm'', hlavu širokou a poněkud ploskou, trup téměř válcovitý, jen vzadu se stran sploštělý, pokrytý drobnými a hustými šupinkami. Na bradě je masitý vousek, u&nbsp;nozder jest po menším masitém výrostku. Prvá hřbetní ploutev jest krátká, druhá velmi dlouhá, řitní o&nbsp;málo kratší, ocasní volná, vzadu zaokrouhlena. Ploutve prsní jsou dosti veliké a okrouhlé; úzké ploutve břišní jsou na hrdle. Ústa jsou ozbrojena drobnými zoubky v&nbsp;obou čelistech a trochu většími zoubky na kosti radličné. Barvu má tělo nahoře olivově nazelenalou s&nbsp;nepravidelnými skvrnami černohnědými, vezpod, zvláště na hrdle bělavou; ploutve mají asi touž barvu jako trup a jen břišní jsou bělavé. '''M.''' žije v&nbsp;jezerech a řekách střední Evropy i&nbsp;střední a jižní Asie; také v&nbsp;mořích již byl polapen; přebývá ve vodách čistých, hlubokých aneb alespoň takových, kde jsou hlubší tůně. U&nbsp;nás je domovem zejména ve vodách jihočeských. Ve dne se ukrývá pod kameny, pařezy a v&nbsp;děrách. Náleží k&nbsp;nejhltavějším rybám našich vod. Mníci se trou v&nbsp;zimních měsících, u&nbsp;nás od prosince do ledna. Maji maso velmi chutné. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Mník]] f3dr2ksy7nubf7fgposhz15jokogxbg 0 90599 324527 295488 2026-04-24T12:58:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324527 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Máje | PŘEDCHOZÍ = Majdanpek | DALŠÍ = Majebasi }} {{Textinfo | TITULEK = Máje | AUTOR = [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Jan Hanuš Máchal]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Šestnáctý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1900. S.&nbsp;647. {{Kramerius|nkp|9fe240d0-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Máje''' ve zvykosloví prostonárodním jsou mladé stromky, nejčastěji smrkové, jedlové nebo březové, které měly prvotně symbolický význam a byly výrazem přírodního mythu o&nbsp;boji zimy s&nbsp;vesnou, smrti s&nbsp;životem. '''M.'''&nbsp;takové byly symboly přírody z&nbsp;jara se obnovivší a její plodivé síly; proto bylo téměř u&nbsp;všech národů zvykem nositi '''m.''' na počátku jara nebo léta v&nbsp;slavnostním průvodě po vsi za zpěvu starodávných písní obřadních, v&nbsp;nichž se opěvovala tvořivá síla přírody, a při plesu a tanci, čímž projevovala se radost z&nbsp;vítězství jara nad zimou. Mnohdy bývaly '''m.''' rozmanité ozdobovány, zvláště pestrými stužkami, barevnými papíry a pozlacenými výdumky z&nbsp;vajec; místy oblékali je také v&nbsp;ženské šaty nebo navěšovali na ně malé loutky. Později prvotný význam májí vešel v&nbsp;zapomenutí, ale zvyk stavěti '''m.''' trval nepřetržitě dále a zachovává se v&nbsp;mnohých krajinách dosud. V&nbsp;Čechách jest na př. obyčej, že mladíci postaví '''m.''' na den 1. května pod okny nebo na dvoře domů, kdež bydlí jejich milenka. ''[[Autor:Jan Hanuš Máchal|Ml.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném|Máje]] 1mkkyzywblqzt6jqicbgeanav8hpl3r 0 93155 324320 305378 2026-04-24T12:55:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 324320 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Midhát paša | PŘEDCHOZÍ = Midgley | DALŠÍ = Midi }} {{Textinfo | TITULEK = Midhát paša | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S. 255. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni40ottogoog/page/254/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Midhat paša }} {{Forma|proza}} '''Midhát paša''', státník turecký a vůdce mladoturecké reformní strany (* 1822 v Bulharsku — † 1884 v Taifu). Studoval v l. 1858 až 1860 v Paříži. R. 1864 jmenován vrchním guvernérem dunajské provincie (Bulharska) a pašou; po 3 letech povolán jako ministr do Cařihradu a r. 1868 poslán do Bagdádu jako správce provincie Irak Arabi. Vrátiv se odtud stal se velkým vezírem (1872) a r. 1875 ministrem spravedlnosti. Účastniv se akce, jíž zbaven trůnu Abd-ul-azíz a na trůn uveden Murád V., stal se '''M'''. (1876) za Abd-ul-Hámida II. (v. t. 2) opětně velkovezírem. Přičinil se, že byla r. 1877 prohlášena v Turecku ústava, avšak sněm zasedal pouze dvakrát, načež ustoupeno opět nátlaku strany staroturecké. Vypověděn pak uchýlil se '''M'''. do Anglie, po roce povolán zpět a pověřen guvernérstvím v Sýrii, později ve Smyrně. Obviněn byv z vraždy Abd-ul-azíza povolán r. 1881 do Cařihradu, usvědčen a odsouzen k smrti; rozsudek zmírněn mu ve vyhnanství do Taifu v již. Arábii. — Srv. Léouzon le Duc, '''M. p'''. (Pař., 1877) ; Brunswik, La vérité sur '''M. p'''. (t., 1877). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] bxpomyi3jlzzalckr99ok5wfbyyfcic 0 96561 324430 313576 2026-04-24T12:57:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324430 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Molenburk | PŘEDCHOZÍ = Molenaer | DALŠÍ = Molenda }} {{Textinfo | TITULEK = Molenburk | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Molenburk''' v. {{Prostrkaně|[[../Mollenburk|Mollenburk]]}}. {{Konec formy}} 9cy6v50x30thfahl8kso6o0wdxl6zvb 0 96562 324431 313577 2026-04-24T12:57:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324431 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Molenda | PŘEDCHOZÍ = Molenburk | DALŠÍ = Moleschott }} {{Textinfo | TITULEK = Molenda | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Molenda''' {{Prostrkaně|Václav}} v. {{Prostrkaně|[[../Mollenda|Mollenda]]}}. {{Konec formy}} 7yumg2vmfv5voq7hvsem372a3gl5j0j 0 96563 324432 313578 2026-04-24T12:57:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324432 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moleskin | PŘEDCHOZÍ = Moleschott | DALŠÍ = Molestovati }} {{Textinfo | TITULEK = Moleskin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Moleskin''' [mólskin], angl., totéž co {{Prostrkaně|[[../Anglická kůže|anglická kůže]]}} (v. t.). {{Konec formy}} limx383rlo7wco6t0xq158b2tr4qa9o 0 96564 324433 313579 2026-04-24T12:57:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324433 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Molestovati | PŘEDCHOZÍ = Moleskin | DALŠÍ = Molesworth }} {{Textinfo | TITULEK = Molestovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Molestovati''' (z lat.), {{Prostrkaně|obtěžovati}}. {{Konec formy}} 9re5nm67zaud8pd00a0uilmtzhsztgv 0 96566 324435 320371 2026-04-24T12:57:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324435 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moletín | PŘEDCHOZÍ = Molesworth | DALŠÍ = Molettování }} {{Textinfo | TITULEK = Moletín | AUTOR = [[Autor:František Teplý|František Teplý]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Nový Maletín|Nový Maletín]], [[w:Starý Maletín|Starý Maletín]] }} {{Forma|proza}} '''Moletín: 1) M.''', {{Prostrkaně|Moledín}}, samota v Čechách u Novosedel, hejtm., okr. a pš. Krumlov, fara Kájov. Původně stávala zde ves s tvrzí {{Prostrkaně|Maletín}} nebo {{Prostrkaně|Malotín}}, dle které nazýval se rod {{Prostrkaně|z Maletína}}, mající za erb na štítě poprsí oděnce. R. 1438 Buzek Harrach z Rovné prodal Vaňkovi z Mečíkova za 65 k. pr. dvůr '''M.''' R. 1478 týž dvorec s několika chaloupkami koupil opat vyšněbrodského kláštera Tomáš od Václava z Radenína. Nyní drží statek, na němž stopy tvrze dosud patrny, již po dvě století rodina Neubauerova. ''[[Autor:František Teplý|Fr. Teplý.]]'' '''2) M.''' {{Prostrkaně|Nový}} (''Neu-Moletein''), ves na Mor., hejtm. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara a pošta Starý Moletín; 18 d., 126 ob. n. (1890). Povstala r. 1778 ze zrušeného dvora. — '''3) M.''' {{Prostrkaně|Starý}} (''Alt-M.''), far. ves t.; 214 d., 1758 ob. n. (1890), kostel sv. Mikuláše, 4tř. šk., četn. stanice, pš., rozsáhlé kamenné lomy a v okolí je mnoho pomníků padlých Švédů r. 1642 a 1643. Čásť obce jmenuje se '''M.''' {{Prostrkaně|Dvůr}} a opodál myslivna Beerhof. {{Konec formy}} k363rwpz4j1i41r2e1ldrpzjgjfijnm 0 96567 324434 313583 2026-04-24T12:57:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324434 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Molettování | PŘEDCHOZÍ = Moletín | DALŠÍ = Molfetta }} {{Textinfo | TITULEK = Molettování | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Molettování''' (z frc.), {{Prostrkaně|vroubkování}}, lemování, vůbec všechny práce, kterými se tlakem na předmět přenášejí ozdoby, písmo, kresby pomocí vroubkovacího kolečka neb otáčivých ocelových válců, zvan. {{Prostrkaně|moletty}}. V mincovnictví značí '''m.''' vroubkování, zdobení, leštění okrajů a vyhotovení písmen na okrajích mince. {{Konec formy}} p54xisl28jiy8vn9j5s965hi8bl3lmo 0 96569 324436 313585 2026-04-24T12:57:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324436 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Molgau | PŘEDCHOZÍ = Molfetta | DALŠÍ = Moli }} {{Textinfo | TITULEK = Molgau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Molgau''' v. {{Prostrkaně|[[../Malkov|Malkov]]}} 2). {{Konec formy}} lszm1rjqw35094rzw23gu0z5kqrq013 0 96587 324437 313605 2026-04-24T12:57:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324437 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Moli | PŘEDCHOZÍ = Molgau | DALŠÍ = Molière }} {{Textinfo | TITULEK = Moli | AUTOR = [[Autor:František Klapálek|František Klapálek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;520–521. {{Kramerius|nkp|913c9fd0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Moli''' (''Tineina'') jest skupina motýlů drobných s tykadly štětinovitými, makadly čelistními často vyvinutými, makadly pyskovými silně vyvinutými. Očka jednoduchá jsou vyvinuta neb scházejí. Křídla jsou úzká, obyč. zúžená, s dlouhými třásněmi, v klidu plochá nebo střechovitá neb o tělo ovinutá. Nohy mají silné ostruhy. Housenky jsou z pravidla 16nohé, zřídka 14nohé neb 18nohé neb i beznohé, buď vrtají v rostlinách nebo nosí pouzdra, nebo žijí pospolitě ve předivech; některé živí se látkami živočišnými. Počítáme k nim 30 čeledí, u nás 695 druhy zastoupených. Nejdůležitější jest čeleď ''Tineidae'' a z ní zvláště rod ''Tinea'' L., vyznačený hlavou veskrze hustě vlnatě chlupatou, zakrnělým sosáčkem; očka jednoduchá scházejí; první žilka křídel předních jest vidličnatá. Housenky žijí v pouzdrech nebo rourkách, ve kterých se též zakuklují. Kukla vylézá, než vylíhne se motýl, skoro celá ven. K nejškodlivějším náleží: ''T. granella'' L., '''m.''' {{Prostrkaně|obilný}}, má křídla přední tupě kopinatá, stříbrolesklá a temně hnědě nebo černě mramorovaná, třásně a kraje křídel jsou temně skvrnité; zadní jsou leskle bělošedá. '''M.''' tito poletují v červnu na sýpkách a samička snáší na zrna obilná po 1 až 2 vajíčkách, z nichž v 10—14 dnech vylézají housenky, které 2, 3 i více zrn dohromady spřádají a je uvnitř vyžírají. Dospělé jsou asi 10 ''mm'' dlouhé, 16nohé, bělavě žluté s temnější hlavou a štítem. Zakuklují se v září buď v dutých zrnech nebo ve štěrbinách podlahy v zámotku sdělaném z drobtů obilných, přezimují a na jaře mění se ve hnědožlutou kuklu. '''M.''' {{Prostrkaně|kožešinový}} (''T. pellionella'' L.) a '''m.''' {{Prostrkaně|čalounový}} (''T. tapetiella'' L.) ) jsou druhy vyskytující se obecně v domácnostech. Prvý jest žlutě hedvábitě lesklý, uprostřed předních křídel s 1 nebo 2 černými tečkami, s křídly zadními šedými, žlutavě lesklými, na hlavě s chloupky hlínožlutými; rozpj. 11 až 17,5 ''mm''. Druhý má přední křídla u kořene fialově hnědá, na zad žlutavě bílá, na konci s fialově šedou skvrnou, zadní šedá, žlutě lesklá; temenní chloupky bílé; rozpjetí 15—22 ''mm''. Oba druhy poletují nejhojněji v červnu a červenci a housenky vlast. jménem molů známé jsou velmi škodlivy v látkách vlněných, kožešinách, vycpaném nábytku i ve sbírkách, vyžírajíce chodby a hotovíce si z vyžírané hmoty pouzdro. Chráníme látky vlněné a kožešiny často je proklepávajíce; zašíváme je těsně do lněných látek a uchováváme v těsně uzavřených skříních, do nichž dáváme naphtalin nebo smolné loučky. Silice terpentinová vůbec odpuzuje mole; rovněž tak působí snítky kvetoucího rojovníku. ''[[Autor:František Klapálek|Kpk.]]'' {{Konec formy}} 72879r637flfskan08ta4qk0qabnc7b 0 96596 324229 313618 2026-04-24T12:54:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324229 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medina-Arkoš | PŘEDCHOZÍ = Medína | DALŠÍ = Medinaceli }} {{Textinfo | TITULEK = Medina-Arkoš | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;6. {{Kramerius|nkp|2d49ec80-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medina-Arkoš''', arab. jméno špan. města {{Prostrkaně|Arcos de la Frontera}}. {{Konec formy}} a9lsns3ow5uobp4udh99j61o0kozi9f 0 96602 324251 313625 2026-04-24T12:55:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324251 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medínet el-Fajjúm | PŘEDCHOZÍ = Medínet Abu | DALŠÍ = Meding }} {{Textinfo | TITULEK = Medínet el-Fajjúm | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medinet el-Fajjúm''' viz {{Prostrkaně|[[../Fajjúm|Fajjúm]]}} a {{Prostrkaně|[[../Arsinoé (města)|Arsinoé]]}} 1). {{Konec formy}} fsep1j8usn78goxn2og4y55cj1eczhy 0 96671 324322 313737 2026-04-24T12:55:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324322 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Miliární | PŘEDCHOZÍ = Miliana | DALŠÍ = Milica }} {{Textinfo | TITULEK = Miliární | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;337. {{Kramerius|nkp|6cead570-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Miliární''' (z lat.), {{Prostrkaně|jáhlovitý}}, velikosti jáhly čili prosného zrnka. V lék. nazývají se tak zejména uzlíky tuberkulosní, velikosti jáhlovité a skládající se především z tak zv. obrovských buněk a bacillů tuberkulosních. Uzlíky '''m'''-mi vyznačuje se zvláště '''m.''' tuberkulosa, jež pak se šíří bujením uzlíků na obvodě a rozpadem jich uprostřed, přecházejíc tak v další stadia tuberkulosní. {{Konec formy}} g8evkpehrc6kizigynmij8l64zxesrn 0 96677 324321 313743 2026-04-24T12:55:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324321 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Milhaud | PŘEDCHOZÍ = Milfron | DALŠÍ = Milhaud Jean Bapt. }} {{Textinfo | TITULEK = Milhaud | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;337. {{Kramerius|nkp|6cead570-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Milhaud''' [mijó] viz {{Prostrkaně|[[../Millau|Millau]]}}. {{Konec formy}} a1x1w6ox0rldebtidsr1cu91d4s0tmq 0 96763 324279 313980 2026-04-24T12:55:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324279 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mens sana in corpore sano | PŘEDCHOZÍ = Mensinger | DALŠÍ = Menstruace }} {{Textinfo | TITULEK = Mens sana in corpore sano | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mens sana in corpore sano''' (lat.), {{Prostrkaně|zdravá mysl ve zdravém těle}}. Citát z Juvenalových Satir X., 356. {{Konec formy}} 2wx43yfwftq8x3sc7jeuusfv9gl0q47 0 96764 324284 313981 2026-04-24T12:55:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324284 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menstruace | PŘEDCHOZÍ = Mens sana in corpore sano | DALŠÍ = Menstruum }} {{Textinfo | TITULEK = Menstruace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menstruace''' v. {{Prostrkaně|[[../Čmýra/]]}}. {{Konec formy}} cy6lex9bs92xsnz8b3agx2neffjepia 0 96765 324285 313982 2026-04-24T12:55:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324285 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menstruum | PŘEDCHOZÍ = Menstruace | DALŠÍ = Mensura }} {{Textinfo | TITULEK = Menstruum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menstruum''' (lat.), totéž co menstruace, {{Prostrkaně|čmýra}}; v chemické technice t. co {{Prostrkaně|rozpouštidlo}}. {{Konec formy}} og03n0jolc2l4fge9zuzk9zi09uf4th 0 96766 324286 313983 2026-04-24T12:55:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324286 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mensura | PŘEDCHOZÍ = Menstruum | DALŠÍ = Mensurace }} {{Textinfo | TITULEK = Mensura | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mensura''' v. {{Prostrkaně|[[../Odměrná nádoba/]]}}. '''M.''', {{Prostrkaně|rozstup}}, v šermu vzdálenost soupeřů při střehu. '''M.''' v {{Prostrkaně|hudbě}} viz {{Prostrkaně|[[../Mensurní hudba/]]}}. {{Konec formy}} 4nji6b9cdj7fhofwouxb3nke6guytmv 0 96767 324287 313984 2026-04-24T12:55:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324287 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mensurace | PŘEDCHOZÍ = Mensura | DALŠÍ = Mensurní hudba }} {{Textinfo | TITULEK = Mensurace | AUTOR = [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;108. {{Kramerius|ndk|419897e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mensurace''' (z lat.), měření hrudníku nebo břicha, ale i každé jiné části těla, tak končetin, měrou, abychom seznali, oč přirozený jejich objem vyrostl neb se umenšil, časem '''m'''-cí častěji konanou stopujeme pozvolné přibývání neb ubývání obsahu v dutině hrudní a břišní. ''[[Autor:Emerich Maixner|Mx.]]'' {{Konec formy}} sz3uwfz86eyk651gj8q27i2t4dgp9it 0 96769 324277 313993 2026-04-24T12:55:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324277 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mens | PŘEDCHOZÍ = de Menou | DALŠÍ = Mensa }} {{Textinfo | TITULEK = Mens | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Mens''' slula starořímská personifikace rozvahy, zvláště v životě politickém, také '''M.''' {{Prostrkaně|Bona}} oproti '''M.''' {{Prostrkaně|Mala}} nebo {{Prostrkaně|Laeva}} (řecká Até). Jí zaslíben r. 217 př. Kr. (po porážce u jezera Trasimenského) praetorem T. Otaciliem chrám na radu knih Sibylliných a zřízen na Capitoliu r. 215. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} bz6i5bzw4ba317r4vl46el1nyfc5is4 0 96771 324276 313997 2026-04-24T12:55:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324276 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menostasa | PŘEDCHOZÍ = Menorrhagia | DALŠÍ = de Menou }} {{Textinfo | TITULEK = Menostasa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menostasa''', zadržená čmýra (''retentio mensium''), v. {{Prostrkaně|[[../Čmýra/]]}}, str. 801. {{Konec formy}} masolw95ii05qu4ap69617te2ma4cx9 0 96772 324275 313996 2026-04-24T12:55:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324275 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menorrhagia | PŘEDCHOZÍ = Menorka | DALŠÍ = Menostasa }} {{Textinfo | TITULEK = Menorrhagia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menorrhagia''', přílišná čmýra, v. {{Prostrkaně|[[../Čmýra/]]}}, str. 802''a''. {{Konec formy}} 58tyilb1an791a8q02xmh1f71lty17p 0 96773 324274 313998 2026-04-24T12:55:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324274 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menorka | PŘEDCHOZÍ = Menopteris | DALŠÍ = Menorrhagia }} {{Textinfo | TITULEK = Menorka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menorka''' v. {{Prostrkaně|[[../Baleary/]]}}. {{Konec formy}} e6vmgihg294gwvbnsoarh4zabe1gvwx 0 96774 324273 314000 2026-04-24T12:55:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324273 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menopteris | PŘEDCHOZÍ = Menopoma alleghaniense | DALŠÍ = Menorka }} {{Textinfo | TITULEK = Menopteris | AUTOR = [[Autor:Edvin Bayer|Edvin Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Menopteris''' Stenzel, podrod předvěkých kapradin řazených k rodu Asterochlaena, jenž má několik druhů v období {{Prostrkaně|devonu}} až {{Prostrkaně|permu}}. ''[[Autor:Edvin Bayer|EBr.]]'' {{Konec formy}} 2cl7iwpf22k64rpmcl04qufpwubcgpf 0 96775 324272 314003 2026-04-24T12:55:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324272 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menopoma alleghaniense | PŘEDCHOZÍ = Menón | DALŠÍ = Menopteris }} {{Textinfo | TITULEK = Menopoma alleghaniense | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Menopoma alleghaniense''' Harl., {{Prostrkaně|velemlok bahní}}, jest statný mlok krytožábrý z čeledi úhoříkův (''Amphiumidae'', ''Cryptobranchiata''). Má tělo zdélí 60 ''cm'', hlavu velikou a ploskou a otvor žaberní po celý život patrný; uprostřed na hřbetě jest nízký, blánitý hřeben; silný ocas jest se stran smačklý, přední nohy jsou čtyřprsté, zadní pětiprsté. Barvu má tělo tmavošedou s nezřetelnými skvrnami černými a s temným kroužkem kolem očí. '''M.''' žije v jižních končinách Spojených Obcí sev.-amer. v řekách, vylézá na krátko i z vody ven a živí se drobnými rybkami, korýši a červy. V potěru jsou vajíčka seřazena v pruzích. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} j5frbvp20bgi7fpp4kulhwspz6sksd3 0 96776 324291 314005 2026-04-24T12:55:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324291 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menón | PŘEDCHOZÍ = Menologium | DALŠÍ = Menopoma alleghaniense }} {{Textinfo | TITULEK = Menón | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menón''', řecký lékař IV. stol. př. Kr., žák Aristotelův, napsal důležitý a ve starověku vysoce vážený spis o lékařských a fysiologických názorech starších lékařův a filosofů řeckých. Zlomky z něho zachovaly se v starém papyru Brit. musea a dle nich vydal Diels ''Anonymi Londinensis ex Aristotelis Iatricis Menoniis et aliis medicis eclogae'' (Berl., 1893; něm. překl. t., 1896). {{Konec formy}} l8ffaxq8harjl4bdgmlzl7pxlynqyu6 0 96777 324271 314006 2026-04-24T12:55:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324271 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menologium | PŘEDCHOZÍ = Menola | DALŠÍ = Menón }} {{Textinfo | TITULEK = Menologium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menologium''' v. {{Prostrkaně|[[../Martyrologium/]]}}. {{Konec formy}} 1yckono3h68uspgikis1sf0gkr7axdr 0 96778 324270 314007 2026-04-24T12:55:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324270 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menola | PŘEDCHOZÍ = Menoikeus | DALŠÍ = Menologium }} {{Textinfo | TITULEK = Menola | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menola''', zool., v. {{Prostrkaně|[[../Maena/]]}}. {{Konec formy}} rrzklml4eahmu0d21nl4ic45i1ajf2z 0 96780 324269 314010 2026-04-24T12:55:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324269 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meno | PŘEDCHOZÍ = Měnný list | DALŠÍ = Menoikeus }} {{Textinfo | TITULEK = Meno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meno''' (ital.), méně. {{Konec formy}} lscc98ix0xz4bwes1f486qzdhem43q3 0 96781 324545 314011 2026-04-24T12:58:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324545 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Měnný list | PŘEDCHOZÍ = Mennonité | DALŠÍ = Meno }} {{Textinfo | TITULEK = Měnný list | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;107. {{Kramerius|ndk|41702850-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Měnný list''', {{Prostrkaně|kursovní}} neb {{Prostrkaně|bursovní list}}, v. {{Prostrkaně|[[../Bursa/]]}}, str. 969''b'' a {{Prostrkaně|[[../Kurs/]]}}, str. 400''a''. {{Konec formy}} gvl9z8wh6838k7qigjzaquljl71jd3e 0 96786 324268 314018 2026-04-24T12:55:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324268 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menispermin | PŘEDCHOZÍ = Menispermaceae | DALŠÍ = Menispermum }} {{Textinfo | TITULEK = Menispermin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;105. {{Kramerius|ndk|41136250-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menispermin''' viz {{Prostrkaně|[[../Anamirta/]]}}. {{Konec formy}} au47go1bw0dh2hbgee3ewlzxkb1octx 0 96789 324267 314024 2026-04-24T12:55:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324267 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menippská satira | PŘEDCHOZÍ = Menippos | DALŠÍ = Méniskos }} {{Textinfo | TITULEK = Menippská satira | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;105. {{Kramerius|ndk|41136250-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menippská satira''' v. {{Prostrkaně|[[../Menippos/]]}}. '''M. s.''' jest též název politického pamfletu francouzského, jenž vznikl za zasedání generálních stavů ligy pod předsednictvím Mayenneovým. Kdežto liga po smrti Jindřicha III. pracovala pro španělského infanta nebo některého Guisovce, občanstvo sympathisovalo s Jindřichem Navarrským. Ligisté horovali pro válku, Paříž toužila po míru. '''M. s.''' je souborem 11 listů, v nichž s kousavou ironií uvedeny řeči ligistů horujících pro válku. Vrcholem díla je 7. řeč, nadšená apologie míru, kterou pronáší zástupce třetího stavu p. d’Aubray. Zakončení tvoří satirické verše. Název '''M. s.''' dán jí teprve, když vytištěna r. 1594 v Tourech jako celek po vítězném vjezdu Jindřichově do Paříže. Jako autoři uvádějí se: Petr Leroy, Jakub Gillot, Mik. Rapin, Jan Passerat, Florent Chrestien a Petr Pithou. ''Satirický Trépas de l’âne ligueur'' přisuzuje se G. Durantovi. Jiní uvádějí, podle svědectví d’Aubignéova, jako autora jen Petra Leroye, jemuž přispěl Rapin jednotlivými veršíky. Nověji vydali '''M. s.''': Ch. Read (Pař., 1878); J. Frank (Opole, 1884); Marcilly (Pař., 1889) a F. Giroux (Laon, 1897). Srv. v »Zeitschrift f. franz. Sprache u. Litter.« III., IV. a V. čl. F. Zeveriny a J. Franka. {{Konec formy}} o334pf3ksahfstjxe7mtto62ze2d2r0 0 96794 324266 314079 2026-04-24T12:55:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324266 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meninx | PŘEDCHOZÍ = Meningorrhagie | DALŠÍ = Menippé a Metioché }} {{Textinfo | TITULEK = Meninx | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;104. {{Kramerius|ndk|40e3c6d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meninx''' v. {{Prostrkaně|[[../Džebádo/]]}}. {{Konec formy}} nk4lt198bo1b7w62n0cp2wmi6kvf80h 0 96795 324265 314080 2026-04-24T12:55:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324265 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meningorrhagie | PŘEDCHOZÍ = Meningomyelitis | DALŠÍ = Meninx }} {{Textinfo | TITULEK = Meningorrhagie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;104. {{Kramerius|ndk|40e3c6d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meningorrhagie''' (z řec.), krvácení do plen mozkových (''meningorrhagia cerebralis'') neb míšních (''meningorrhagia spinalis''), v. {{Prostrkaně|[[../Mozek/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Mícha/]]}} (nemoci). {{Konec formy}} mte3f3y7zkhy58jtprcp52hye7fwmpc 0 96796 324264 314081 2026-04-24T12:55:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324264 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meningomyelitis | PŘEDCHOZÍ = Meningoencephalitis | DALŠÍ = Meningorrhagie }} {{Textinfo | TITULEK = Meningomyelitis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;104. {{Kramerius|ndk|40e3c6d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meningomyelitis''' (z řec.), současný zánět plen míšních a míchy, v. {{Prostrkaně|[[../Mícha/]]}} (nemoci). {{Konec formy}} 7p6hgckzneu1tsv17o1a8tbfimsv7yp 0 96797 324263 314082 2026-04-24T12:55:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324263 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meningoencephalitis | PŘEDCHOZÍ = Meningocele | DALŠÍ = Meningomyelitis }} {{Textinfo | TITULEK = Meningoencephalitis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;104. {{Kramerius|ndk|40e3c6d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meningoencephalitis''' (z řec.), soudobý zánět plen mozkových a mozku, v. {{Prostrkaně|[[../Mozek/]]}} (nemoci). {{Konec formy}} paxsx7rqs6alzd3p81jwhlfsv6vq6gb 0 96798 324262 314083 2026-04-24T12:55:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324262 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meningocele | PŘEDCHOZÍ = Meningitis | DALŠÍ = Meningoencephalitis }} {{Textinfo | TITULEK = Meningocele | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;104. {{Kramerius|ndk|40e3c6d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meningocele''' (z řeč.), výchlipka měkké pleny mozkové, v. {{Prostrkaně|[[../Hlava/]]}}, str. 342''b''. {{Konec formy}} q4pj9o6swh0abvcveqrvv408l10v0e1 0 96807 324261 314093 2026-04-24T12:55:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324261 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menidrosis | PŘEDCHOZÍ = Menidi | DALŠÍ = Menier }} {{Textinfo | TITULEK = Menidrosis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;103. {{Kramerius|ndk|40b8e640-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menidrosis''' (z řec.), v lék. pot, objevující se u žen v jistých obdobích na místě pravidelné čmýry. {{Konec formy}} 36sfat5fkvrdvkcz89m2ho8thtw61wk 0 96808 324260 314094 2026-04-24T12:55:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324260 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menidi | PŘEDCHOZÍ = Měnický z Červeněvsi | DALŠÍ = Menidrosis }} {{Textinfo | TITULEK = Menidi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;103. {{Kramerius|ndk|40b8e640-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menidi''', ves v řec. nomu Attika a Boiótie, sev. od Athén, s 2550 ob. (1889); zde nalezen r. 1879 praehistorický hrob podobný hrobům mykénským. {{Konec formy}} mkusb76cx95f2old9rx5beoer1ryoct 0 96809 324544 314095 2026-04-24T12:58:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324544 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Měnický z Červeněvsi | PŘEDCHOZÍ = Menhiry | DALŠÍ = Menidi }} {{Textinfo | TITULEK = Měnický z Červeněvsi | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;103. {{Kramerius|ndk|40b8e640-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Měnický z Červeněvsi''', jméno staročeské rodiny vladycké, jež nosila na červeném štítě dvě kopí křížem přeložená a na helmě zelenou kytu. Jméno měli po vesnicích Červeněvsi a Měníku u Bydžova. Měník drželi {{Prostrkaně|Vít}} († j. 1550) a tohoto syn {{Prostrkaně|Václav}} († 1594, nikoliv 1504, 1588—91 v Bydžově), jenž zůstavil syny {{Prostrkaně|Martina}} († 1604), {{Prostrkaně|Jindřicha}} a {{Prostrkaně|Jana}}. Martin vyženil Koudelov u Čáslavě a Jindřich († j. 1616) byl úředníkem na Heřm. Městci. {{Prostrkaně|Václav}}, syn Martinův, držel Měnický dvůr do smrti († j. 1679). Týž měl z trojího manželství syny {{Prostrkaně|Adama}}, {{Prostrkaně|Jana Jiřího}} a {{Prostrkaně|Rudolfa Ferdinanda}} a několik dcer. Rudolf koupil r. 1686 statek Nejepín, který r. 1692 prodal. Ku konci XVII. a XVIII. stol. žili členové této rodiny při Bydžově, jiní daleko odtud na skrovných statcích; někteří se i poněmčili a psali se Müntzky von Rottendorf. V XVIII. století zchudli tak, že nic neměli a obyčejně byli za vojáky. Jeden z nich stal se generálem a zemřel před r. 1775. V sedmileté válce bojovali {{Prostrkaně|Josef}} a {{Prostrkaně|Jan}}, jsouce důstojníky ve vojště královském. Jeden {{Prostrkaně|Jan}} žil ještě r. 1817 v Čáslavi. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} m2kk74gsiwfg7z5gy7a1j73ov30dae9 0 96811 324259 314098 2026-04-24T12:55:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324259 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menhard | PŘEDCHOZÍ = Meng-tsï | DALŠÍ = Menhartice }} {{Textinfo | TITULEK = Menhard | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;103. {{Kramerius|ndk|40b8e640-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:František Ladislav Menhard]] }} {{Forma|proza}} '''Menhard''' viz {{Prostrkaně|Xaver}} ({{Prostrkaně|Litoměřický}}), spisovatel český (* 10. pros. 1857 v Litoměřicích). Navštěvoval německou obecnou školu v Litoměřicích a školu u piaristů v Praze, pak I. třídu něm. reálky v Mikulandské ulici a II. třídu reálného gymnasia dra Čupra ve Vladislavově ulici. Začal přispívati r. 1875 do »Humoristických Listů«, jichž byl pak po dlouhá léta pilným spolupracovníkem, potom uveřejňoval povídky a humoresky ve »Květech«, »Zábavných Listech«, »Švandě Dudáku«, »Palečku« a j. časopisech. Souborně vydal tiskem: ''Humoristické listy'', žerty, frašky a veselé historky (Litoměřice-Terezín, 1885); ''Trny a trnky'', satirické verše o lásce a ženách (Karlín, 1881); ''Divoké ovoce'', humoristické a satirické verše (t., 1892). Dále vydal několik divadelních her, z nichž některé provozovány na praž. i venkovských jevištích. V létě r. 1893 provedena v Národním divadle komédie ''Ve stínu guillotiny''. Jeho veselohra ''Pacientka'' vyšla též něm. v Reclamově »Bibliotéce« v Lipsku. R. 1893 vstoupil '''M.''' do redakce »Hlasu Národa« a »Illustrovaného Kurýra«, kde byl činným hlavně jako soudní referent a od r. 1898 jest členem redakce úřed. »Pražských Novin«. {{Konec formy}} m9hd6qfocw7424bvfmeic15kpq3l072 0 96826 324258 314122 2026-04-24T12:55:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324258 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mengo | PŘEDCHOZÍ = Mengeringhausen | DALŠÍ = Mengs }} {{Textinfo | TITULEK = Mengo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;102. {{Kramerius|ndk|409076b0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mengo''', hlav. m. říše Ugandské v rovníkové Africe, nedaleko jez. Viktoria Njanza. {{Konec formy}} q3zb417gvfgb2qyckh9xkyi45p3rg6l 0 96840 324533 314137 2026-04-24T12:58:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324533 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ménét. | PŘEDCHOZÍ = Mènestrels | DALŠÍ = Mené tekél }} {{Textinfo | TITULEK = Ménét. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;101. {{Kramerius|ndk|40659620-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ménét.''' ({{Prostrkaně|Mén.}}), zoologický skratek, jímž označen Édouard {{Prostrkaně|Ménétrier}} († 1861), jenž jsa rodilým Francouzem, vzdělal se při Museu v Paříži, účastnil se pak výprav vědeckých do Brazilie a na Kavkáz a posléz byl konservátorem carského musea v Petrohradě. Zabýval se soustavným studiem hmyzův a ptáků v pracích uveřejněných ve spisech petrohradské akademie a jinde. {{Konec formy}} sameqrabgh8vw0rymwc0zr2s338hn46 0 96842 324532 314139 2026-04-24T12:58:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324532 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ménes | PŘEDCHOZÍ = Menenius Agrippa | DALŠÍ = Ménés }} {{Textinfo | TITULEK = Ménes | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;101. {{Kramerius|ndk|40659620-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ménes''' [méneš], ves v uh. župě aradské s 1295 ob. Rumunů, znam. vinařství. {{Konec formy}} p22uymrsu0jr8uc4o13g2jiuw17l012 0 96849 324257 314149 2026-04-24T12:55:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324257 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menelik | PŘEDCHOZÍ = Menelaos | DALŠÍ = Mené, mené tekél u farsin }} {{Textinfo | TITULEK = Menelik | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;100. {{Kramerius|ndk|402eceb0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menelik''', negus habešský, v. {{Prostrkaně|[[../Menílek/]]}}. {{Konec formy}} h0gbnqcspp4j0vulpgivi2w2elu5czg 0 96854 324256 314161 2026-04-24T12:55:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324256 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mendrik | PŘEDCHOZÍ = Mendoza (osoby) | DALŠÍ = Mendrisio }} {{Textinfo | TITULEK = Mendrik | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;99. {{Kramerius|ndk|3fe76570-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mendrik''', {{Prostrkaně|Mendryk}}, {{Prostrkaně|Mändrik}}, ves v Čechách, hejtm. a okr. Litomyšl, fara a pš. Janov; 95 d., 534 ob. n. (1890), lovecký zámeček z r. 1775, veřej. kaple sv. Huberta, 2tř. šk., velká obora a tkalcovství. Ves založena r. 1617 a pojmenována původ. {{Prostrkaně|Manryka}}, ku poctě Marie Manriquez de Lara, manželky Vratislava z Pernšteina. {{Konec formy}} 7tdtamm8f18vu2ty29qljloank1fii8 0 96899 324255 321575 2026-04-24T12:55:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324255 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mendaňa | PŘEDCHOZÍ = Menčík | DALŠÍ = Mende }} {{Textinfo | TITULEK = Mendaňa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. s.&nbsp;94. {{Kramerius|ndk|3eeb2b20-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mendaňa''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Marquesy}}}}. {{Konec formy}} tdo5sk2xbglua1jydy5kmlzs0prz9dn 0 96920 324290 321609 2026-04-24T12:55:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324290 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menážní vůz | PŘEDCHOZÍ = Menažerie | DALŠÍ = Mencinger }} {{Textinfo | TITULEK = Menážní vůz | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;93. {{Kramerius|ndk|3ec29480-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Menážní vůz''' vozí za vojskem potraviny pro menáži a náleží rovněž jako {{Prostrkaně|vůz markytánský do souvozí bitevního}}, sledující pluky a zástupy ve vzdálenosti pokud možná nejbližší. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 87f65uemxlhvcvwuoweousllpxqauo4 0 96921 324254 321610 2026-04-24T12:55:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324254 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menažerie | PŘEDCHOZÍ = Menáž | DALŠÍ = Menážní vůz }} {{Textinfo | TITULEK = Menažerie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;93. {{Kramerius|ndk|3ec29480-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menažerie''' (frc. ''ménagerie''), {{Prostrkaně|zvěřinec}}. {{Konec formy}} c9mjv6y4zzrip8bhpbsyrncponxh7st 0 96922 324289 321611 2026-04-24T12:55:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324289 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menáž | PŘEDCHOZÍ = Menaše | DALŠÍ = Menažerie }} {{Textinfo | TITULEK = Menáž | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;93. {{Kramerius|ndk|3ec29480-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Menáž''' (z frc. ''ménage''), vlastně {{Prostrkaně|domácí hospodářství, domácnost}}; ale několika vojsky, hlavně německými a s německým nátěrem zařízenými, výraz zneužíván na společné obědy důstojníků v každém pluku nebo zástupu a i na '''m'''-i {{Prostrkaně|důstojnickou}}, zavedenou ve vojště rak.-uherském teprve od 3. čtvrti XIX. stol., pak na pouhý {{Prostrkaně|oběd vojenského mužstva}}, který franc. sluje ''ordinaire'', ital. ''ordinario''. Hlavní ohled při pořízení '''m'''-e obrácen na to, aby podílníkům za peníz pokud možná skrovný dostalo se stravy záživné a dostatečné. Proto zařízeny dle místních poměrů pro celé posádky nebo pro jednotlivé pluky {{Prostrkaně|kommisse menážní}}, které obstarávají nakupování potravin ve velikém za poměrů co nejpříznivějších. O podrobnosti se stará u každé '''m'''-e důstojnické jeden důstojník jako mistr menážní a pro mužstvo v každé setnině sám velitel této nebo subalterní důstojník službu konající. Pro důstojníky vaří buď voják stále k tomu určený nebo kuchařka soukromě najatá, a důstojničtí sluhové a jiní vojáci obsluhují, '''m'''-i pro mužstvo vaří vojáci střídavě k tomu přikázaní. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 938uro47gkbrwm4i118f2odh6op3l1p 0 96926 324253 321617 2026-04-24T12:55:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324253 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Menantes | PŘEDCHOZÍ = Menant | DALŠÍ = Měňany }} {{Textinfo | TITULEK = Menantes | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;92. {{Kramerius|ndk|3e956a00-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Menantes''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Hunold}}}} 1). {{Konec formy}} leifk6we37bknj1r27nc4s9gfk1dkdu 0 96928 324548 321619 2026-04-24T12:58:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324548 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Měňanské pásmo | PŘEDCHOZÍ = Menandros | DALŠÍ = Menant }} {{Textinfo | TITULEK = Měňanské pásmo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;92. {{Kramerius|ndk|3e956a00-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Měňanské pásmo''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Čechy/Geologie|Čechy}}}}, str. 31''b'' a {{Prostrkaně|{{Heslo|F}}}} v geol. {{Konec formy}} 2ghzzbvm8gjc2rp0lyl7km36efnpzxj 0 96932 324230 321623 2026-04-24T12:54:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324230 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medino | PŘEDCHOZÍ = Meding | DALŠÍ = Medinský červ }} {{Textinfo | TITULEK = Medino | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medino''', egyptská drobná mince (početní), zvaná též dle tur. vzoru {{Prostrkaně|para}} (''párch''), jest úředně ¹⁄₄₀ egyptského {{Prostrkaně|piastru}} a rovná se {{formatnum:0.506}} hal., avšak někdy počítá se na piastr 30—80 '''m'''-nů. {{Konec formy}} 952y8wchjq1if6ui59tx30c6vp9hzk7 0 96933 324231 321624 2026-04-24T12:54:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324231 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medinský červ | PŘEDCHOZÍ = Medino | DALŠÍ = Medio }} {{Textinfo | TITULEK = Medinský červ | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medinský červ''', {{Prostrkaně|vlasovec medinský}}, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Vlasovci}}}}. {{Konec formy}} hotrrgwpdyt5eyertw7qvtpql5s6a8c 0 96934 324232 321625 2026-04-24T12:54:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324232 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medio | PŘEDCHOZÍ = Medinský červ | DALŠÍ = Médio }} {{Textinfo | TITULEK = Medio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medio''' (ital.), výraz obchodnický, značí {{Prostrkaně|uprostřed měsíce}}; odtud něm. ''Mediowechsel'' směnka splatná 16. dne v měsíci. {{Konec formy}} cd2iblc3zabxntkyh4sb6rome4z8ye5 0 96935 324529 321626 2026-04-24T12:58:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324529 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Médio | PŘEDCHOZÍ = Medio | DALŠÍ = Medioculatae }} {{Textinfo | TITULEK = Médio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Médio''' jest silně kroucená příze selfaktorová, které se užívá jako osnovy na jemnější tkaniny. {{Konec formy}} 4bos5y5r2epl34bfipve07jew4yzrs5 0 96936 324234 321629 2026-04-24T12:54:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324234 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medioculatae | PŘEDCHOZÍ = Médio | DALŠÍ = Mediokrita }} {{Textinfo | TITULEK = Medioculatae | AUTOR = [[Autor:Karel Thon|Karel Thon]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Medioculatae''', jedna skupina {{Prostrkaně|vodulí}} (oproti ''Lateroculatae''), stanovená Halterem. Nyní jí neužíváme, ježto v užívání vešel systém Kramerův, dle tvaru šestinohé larvy. Skupina ta vyznačuje se tím, že oči leží těsně vedle sebe v mediáně těla na hřbetě blízko čelního kraje, spojeny jsouce chitinovitým můstkem v podobě štítku. Pouze dva rody, ''Eylais'' Latreille a ''Liumochares'' Latreille. Toto rozdělení Halterovo, zvláště tato skupina, má však s morfologického stanoviska značnou důležitost, ježto oba jmenované rody morfologií svou od ostatních vodulí značné se liší a i fylogeneticky pro sebe zvláštní skupinu zaujímají. ''[[Autor:Karel Thon|Thon.]]'' {{Konec formy}} 7u4v3g97ywgxqglee3rpkpi7t3nmig1 0 96937 324235 321631 2026-04-24T12:54:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324235 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediokrita | PŘEDCHOZÍ = Medioculatae | DALŠÍ = Mediolanum }} {{Textinfo | TITULEK = Mediokrita | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediokrita''' (z lat.), prostřednost. {{Konec formy}} qo701o728or2e7i6fcj5d5kayy22pje 0 96938 324236 321632 2026-04-24T12:54:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324236 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediolanum | PŘEDCHOZÍ = Mediokrita | DALŠÍ = Medio tutissimus ibis }} {{Textinfo | TITULEK = Mediolanum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediolanum''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Milán}}}}. {{Konec formy}} d1vjda00iwita3roxna0i4sokm6pjwb 0 96939 324541 321634 2026-04-24T12:58:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324541 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mědiryjectví | PŘEDCHOZÍ = Medio tutissimus ibis | DALŠÍ = Médisance }} {{Textinfo | TITULEK = Mědiryjectví | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mědiryjectví''' ({{Prostrkaně|chalkografie}}) viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Ryjectví}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Medio tutissimus ibis]] r8vtuxlsf6s40s2w5acj2tkzyiqvbc2 0 96940 324530 321635 2026-04-24T12:58:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324530 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Médisance | PŘEDCHOZÍ = Mědiryjectví | DALŠÍ = Meditace }} {{Textinfo | TITULEK = Médisance | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Médisance''' [-za͡ns], franc., pomluva. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Medio tutissimus ibis]] clsix1yxcxywkna73ir1cwngesb99xx 0 96944 324542 321646 2026-04-24T12:58:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324542 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Měditepectví | PŘEDCHOZÍ = Meditace | DALŠÍ = Mediterraneum mare }} {{Textinfo | TITULEK = Měditepectví | AUTOR = [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Josef Pokorný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;7–8. {{Kramerius|nkp|2d725c10-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Měditepectví''' nazývá se {{Prostrkaně|umělé mědikovectví}}, zabývající se vyráběním ozdobných předmětů a soch z plechu měděného, kdežto {{Prostrkaně|mědikovectví}} způsobem řemeslným, ovšem že také hlavně tepáním, vyrábí roury, kotlíky, kuchyňské náčiní a průmyslové potřeby. Umění měditepecké provozováno bylo již starými Assyřany, Řeky a Římany. Ve středověku tvořili měditepci a mědikovci zvláštní cech a vyráběli kromě obyčejných potřeb pro domácnost kalichy, monstrance atd. ze silného plechu měděného, jenž se pak zlatil. Zvláště dobré pověsti těšily se výrobky belgického města Dinantu, kde se tepaly i velké předměty, jako kostelní svícny a kandelábry, z plechu měděného nebo mosazného. Renaissancí omezeno bylo užívání tepání na výrobu náčiní a nádob pro domácnost, předměty ozdobné většinou se lily z kovu. Koncem XVII. stol. užito bylo '''m.''' po prvé na výrobu soch velkých rozměrův, aby se obešlo drahé lití v bronzu. Socha sv. Karla Borromejského, 24&nbsp;''m'' vys., provedená r. 1697 Falconiem a Grenellou, má ještě nohy a hlavu bronzovou. Později prováděly se i tyto části z vytepaných ploten měděných, a vynikli v tomto oboru hlavně Howaldt a Seitz, v novější době Martin, Piltzing a Peters. U nás známou prací měditepeckou jest socha Jiříka Poděbradského, umístěná svého času na zemské výstavě jubilejní, později národopisné. Oživením umělecko-průmyslové výroby v posledních desítiletích nastal nový rozvoj také v '''m.''', tepaný ornament měděný nahrazuje se však nyní dosti zhusta výrobky lisovanými neb hotovenými cestou galvanoplastickou, jimiž se základní tvary uměleckých předmětů zdobí a doplňují. Na značné výši udržuje se '''m.''' dosud v Indii, Persii a v zemích podunajských. Tepané předměty, jako konvice, misky, talíře, lampy atd., chrání se tam hlavně pocinováním před oxydací a zdobí se vrytým, rázovitým ornamentem, jenž na šedé půdě pěkně vystupuje. Měď tepe se pravidlem za studena, kusy se však občas vyžíhávají, aby se zbavily křehkosti, jež povstává rázy. Podkladky při tepání užívané bývají nejrozmanitější, kovadliny, špalky, babky, pěsti, rohatiny atd. Ozdobné předméty a věci figurální tepou se na tvarnách dřevěných, totiž na dřevěných jádrech žádaného tvaru. Na vypracování zhruba užívá měditepec paliček dřevěných, buď s oboustranným, polokulovým, vypuklým čelem, neb s ploskou zakulacenou, kolmo stojící na směr topůrka. Obdobných tvarů jsou i tepací kladívka. Spojování jednotlivých částí provádí se při velkých předmětech nýtováním a spájením, při menších jen spájením. I při ostatních svých pracích, jako jsou napínání, leštění, hloubení, vyhlazování, křivení atd., užívá měditepec podobně jednoduchých prostředků jako při tepání. Jednotlivé výrobky měditepecké dodělávají se ciselováním, hladí a leští se na povrchu pemzou a vídeňským vápnem. ''[[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|J.Pok.]]'' {{Konec formy}} 4h4o2pilcczxuyhi77q7vw2keqez5je 0 96946 324237 321648 2026-04-24T12:54:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324237 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mediterranní | PŘEDCHOZÍ = Mediterraneum mare | DALŠÍ = Medium }} {{Textinfo | TITULEK = Mediterranní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;8. {{Kramerius|nkp|2d9f8690-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mediterranní''' (z lat.), středozemní, vztahující se k moři Středozemnímu. {{Konec formy}} 6xyd2eih004ibidn2ii4xl1eqjcj2r6 0 96950 324543 321658 2026-04-24T12:58:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324543 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mědlice | PŘEDCHOZÍ = Medlice | DALŠÍ = Medlík }} {{Textinfo | TITULEK = Mědlice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;8. {{Kramerius|nkp|2d9f8690-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mědlice''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Len}}}}, str. 843''b''. {{Konec formy}} gqsl8f619vnin63koecvp3f4vu6nq9q 0 96958 324240 321666 2026-04-24T12:55:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324240 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medojedi | PŘEDCHOZÍ = Médoc | DALŠÍ = Medola }} {{Textinfo | TITULEK = Medojedi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medojedi''', zool., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Mellivora}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Meliphagidae}}}}. {{Konec formy}} phoksph6rejgriwbmh47o4gcce2x8zs 0 96960 324242 321670 2026-04-24T12:55:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324242 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medořitka | PŘEDCHOZÍ = Medonosy | DALŠÍ = Médos }} {{Textinfo | TITULEK = Medořitka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medořitka''', zool., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Lachnus}}}}. {{Konec formy}} 5ij9e7kzjb9kh4s6yxvva9mksruxi9x 0 96961 324531 321671 2026-04-24T12:58:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324531 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Médos | PŘEDCHOZÍ = Medořitka | DALŠÍ = Medovice }} {{Textinfo | TITULEK = Médos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;9. {{Kramerius|nkp|2dc81d30-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Médos''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Médeia}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Iasón}}}} 1). {{Konec formy}} ip4elnb88wbruoo4b0anjs7pwznsawq 0 96964 324241 321676 2026-04-24T12:55:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324241 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medovník | PŘEDCHOZÍ = Medovina | DALŠÍ = Medrese }} {{Textinfo | TITULEK = Medovník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medovník''', bot., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Melittis}}}}. {{Konec formy}} ivsec1i6hoo0jlcsnnl6nngjphbqo9f 0 96966 324539 321680 2026-04-24T12:58:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324539 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mędrzecki | PŘEDCHOZÍ = Medrese | DALŠÍ = Medula }} {{Textinfo | TITULEK = Mędrzecki | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mędrzecki''' {{Prostrkaně|Adam}}, právník a advokát polský († 1832). Za čtyřletého sněmu vystupoval horlivě v záležitosti měst polských a za tím účelem uveřejnil anonymně tyto práce: ''Prawa miast polskich'' (Varšava, 1789); ''Wiadomość o pierwiastkowej zasadzie miast w Polsce, ich szczególnych przywilejach i wolnościach'' (t., 1789); ''Zbiór praw, dowodów i uwag z treści tychże wynikających''; ''Do deputacyi przez N. Króla i N. stany Rzeczy pospolitéj do miasta Warszawy wybranej'' (t., 1789). — Syn jeho {{Prostrkaně|Ondřej}} '''M.''' († 1830) napsal: ''O prawie rzeczowém polskiém'' (Varšava, 1828). {{Konec formy}} nm0iacaudy4dddsq8a8365zf53g0iwj 0 96967 324243 321679 2026-04-24T12:55:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324243 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medula | PŘEDCHOZÍ = Mędrzecki | DALŠÍ = Medulić }} {{Textinfo | TITULEK = Medula | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;10. {{Kramerius|nkp|2df08cc0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medula''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Medulić}}}}. {{Konec formy}} prwrla9wmqzvzg5v0wukwml4h9riwl2 0 96969 324244 321998 2026-04-24T12:55:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324244 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medulla | PŘEDCHOZÍ = Medulić | DALŠÍ = Medulloseae }} {{Textinfo | TITULEK = Medulla | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medulla''' a '''medullární''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Mícha}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Morek}}}}. {{Konec formy}} k7pyf2bwvsjmwfjd06cowl27zz0poqg 0 96982 324245 322703 2026-04-24T12:55:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324245 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medulloseae | PŘEDCHOZÍ = Medulla | DALŠÍ = Medun }} {{Textinfo | TITULEK = Medulloseae | AUTOR = [[Autor:Edvin Bayer|Edvin Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Medulloseae''' Cotta, zkamenělé kmeny ve svrchním {{Prostrkaně|karbonu}} a zejména {{Prostrkaně|permu}}, které tvoří přechodní tvar mezi kmeny kapradin z čeledi ''Marattiaceae'' a kmeny nahosemenných z čeledi ''Cycadaceae''. ''[[Autor:Edvin Bayer|EBr.]]'' {{Konec formy}} 7r0ng9ncddyu5gt44jmm698d1dpkem5 0 96984 324250 322708 2026-04-24T12:55:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324250 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meduň | PŘEDCHOZÍ = Medun | DALŠÍ = Meduna }} {{Textinfo | TITULEK = Meduň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meduň''', {{Prostrkaně|medunice}}, bot., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Melissa}}}}. {{Konec formy}} 8iap3e11cd6j3877ut81wdb29tp2wcb 0 96985 324246 322709 2026-04-24T12:55:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324246 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meduna | PŘEDCHOZÍ = Meduň | DALŠÍ = Medunišník }} {{Textinfo | TITULEK = Meduna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meduna''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Melissaeus}}}}. {{Konec formy}} 00jnr7s6kohbrykchqmro10hlxvfxyg 0 96986 324247 322711 2026-04-24T12:55:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324247 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medunišník | PŘEDCHOZÍ = Meduna | DALŠÍ = Medusa }} {{Textinfo | TITULEK = Medunišník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medunišník''', bot., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Spiraea|Spiraea Ulmaria}}}} L. {{Konec formy}} pz6pfd958c7tk2uqh1o68j7rolqenqx 0 96990 324248 322717 2026-04-24T12:55:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324248 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medusina hlava | PŘEDCHOZÍ = Medusae caput | DALŠÍ = Medusy polypovité }} {{Textinfo | TITULEK = Medusina hlava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Medusina hlava''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Gorgóneion}}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Gorgó}}}}. {{Konec formy}} 9oq9t5in4uunc39pnfkukifrfimgk9s 0 96999 324249 322930 2026-04-24T12:55:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 324249 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Medusy polypovité | PŘEDCHOZÍ = Medusina hlava | DALŠÍ = Medusy slimýšovité }} {{Textinfo | TITULEK = Medusy polypovité | AUTOR = [[Autor:Antonín Štolc|Antonín Štolc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;11–13. {{Kramerius|nkp|2e18fc50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Medusy polypovité''' (''Scyphomedusae'', ''Acalepha'', ''Acraspeda'', viz tab.), řád {{Prostrkaně|láčkovců}} (''Coelenterata'') z třídy {{Prostrkaně|polypovitých}} (''Scyphozoa''). Jsou to živočichové mořští s tělem podoby pohárovité (''Stauromedusae'', ''Peromedusae''), kostkovité (''Cubomedusae''), zvoncovité až terčovité (''Discomedusae''). Svrchní stěna tělní (''exumbrella'') jest vypuklá, zpodní (''subumbrella'') vydutá. U skupiny ''Stauromedusae'' jest svrchní stěna tělní na vrcholu vytažena ve stopku, jež u některých zástupců uvedené skupiny (čel. ''Lucernariidae'' a podčeleď ''Depastridae'') slouží k upevnění se na předmětech vodních. Tělo proniklé jest {{Prostrkaně|dutinou gastrovaskulární}} ({{Prostrkaně|dutinou zažívací a oběhu}}), rozdělenou přehrádkami (septami či taeniolami), čímž dány jsou paprskovité směry, dle nichž části těla jsou uspořádány. Rozeznáváme: čtyři směry {{Prostrkaně|mezipřehrádkové}} ({{Prostrkaně|perradie}}, {{Prostrkaně|radie prvního řádu}}), čtyři směry {{Prostrkaně|přehrádkové}} (ve směru přehrádek, {{Prostrkaně|interradie}}, {{Prostrkaně|radie druhého řádu}}) a osm směrů {{Prostrkaně|vedlejších}} (mezi oběma směry předešlými, {{Prostrkaně|adradie}}, {{Prostrkaně|radie třetího řádu}}). Okraj těla bývá laločnatě rozdělen. V základním případě rozeznáváme osm párů laloků: čtyři páry ve směrech mezipřehrádkových a čtyři ve směrech přehrádkových. Počet laloků může však býti až značně rozmnožen. U skupiny ''Cubomedusae'' srůstají laloky v {{Prostrkaně|paplachetku}} (''pseudovelum'', ''velarium''), jež však na rozdíl od plachetky medus slimýšovitých jest proniklá vychlípeninami dutiny gastrovaskulární. U skupiny ''Stauromedusae'' není lalokův okrajních, toliko čeleď ''Lucernariidae'' této skupiny má ve směrech vedlejších osm laloků ramenovitých, t. zv. {{Prostrkaně|ramena}}. Na okraji těla bývají též tykadla, umístěná většinou mezi laloky. Jsou dlouhá nebo krátká, většinou dutá, menšinou plná (na př. skupina ''Cannostomae''). Bývají čtyři (na př. skupina ''Cubomedusae'', rod ''Pericolpa'') neb osm (na př. rody ''Nausithoe'', ''Pelagia'') neb větší, až značný počet. Jsou-li ve značnějším počtu, bývají někdy ve svazečky (vedle sebe nebo za sebou) sestavena a bývají též někdy posunuta nad okraj tělní (rody ''Aurelia'', ''Aurosa'') nebo pod okraj tělní (rody ''Cyanea'', ''Desmonema'', ''Patera'', ''Melusina'', ''Phacellophora''). U čel. ''Lucernariidae'' tykadla umístěna jsou jednak mezi rameny (někdy zakrňují), jednak na ramenech, na nichž pak jsou shloučena ve chvosty. U skupiny ''Rhizostomae'' tykadel není. {{Prostrkaně|Dutina gastrovaskulární}} opatřena jest jícnem povstalým z vchlípeniny ektodermální i otvírá se na venek ústy. Tato jsou umístěna ve středu zpodní stěny tělní nebo se nalézají na konci {{Prostrkaně|roury ústní}} (vlastně jícnové), jež jako ústa jest čtyřhranná, s hranami ve směrech mezipřehrádkových. Jinak bývají ústa opatřena {{Prostrkaně|rameny}} či {{Prostrkaně|laloky ústními}} (skupiny ''Semostomae'', ''Rhizostomae'' a ''Cubomedusae''). Bývá jich čtvero nebo podvojením osm (''Rhizostomae''), visí od úst ve směrech mezipřehrádkových, okraje jejich bývají více méně zvlněny, až silné zkadeřeny. U skupiny ''Rhizostomae'' okraje ramen částečně srůstají, místa nesrostlá tvoří pak kanál a kanálky ramenní, jež otevírají se na venek otvory okrajními. Tyto otvory slouží za druhotné otvory ústní, neboť vlastní ústa u skupiny ''Rhizostomae'' zarůstají. Uvnitř těla dutina gastrovaskulární dělí se v případě jednodušším (skupiny ''Stauromedusae'', ''Cubomedusae'' a ''Peromedusae'') na {{Prostrkaně|čásť střední}} a na {{Prostrkaně|čtyři vakovité kanály paprskovité}}, oddělené zřetelnými přehrádkami a spojené na obvodě {{Prostrkaně|kanálem obvodním}}. Tento kanál obvodní bývá někdy druhotným srůstem dvojitý. V případě složitějším (u skupiny ''Discomedusae'') přehrádky méně nebo více (až na pouhé stopy) zanikají a částečným srůstem druhotným povstává 8, 16, 32 kanálů paprskovitých a až složitá síť kanálů paprskovitých a kanálů laloky opatřujících, spojených nebo nespojených kanálem obvodním. U rodu ''Aurelia'' dutina gastrovaskulární otevírá se na venek ještě zvláštními otvory na okraji tělním (podobně tomu jest u medus slimýšovitých ze skupiny ''Leptomedusae''). Se zažívací činností dutiny gastrovaskulární souvisí činnost žlaznatých {{Prostrkaně|vláken gastrálních}} ({{Prostrkaně|gastrálni filamenta}}) v dutině této se nalézajících. Upevněny jsou pravidlem při základě přehrádek v podobě řad provázejících průběh žláz pohlavních nebo v podobě chvostů. Počet jich může však býti umenšen až na jedno na každé přehrádce. {{Prostrkaně|Soustava nervová}} jest u '''m'''-us '''p'''-tých ještě dosti jednoduchá. Toliko u skupiny ''Cubomedusae'' vyvinut je souvislý okrajní prstenec nervový, spojující okrajní uzliny nervové, jež opatřují jednak tykadla, jednak okrajní ústroje smyslové. U jiných medus jsou jen okrajní uzliny nervové, ztluštěniny to ektodermální, spojené jednak s okrajními ústroji smyslovými, jednak s pletení nervovou, opatřující okružní a paprskovité svalstvo zpodní stěny tělní. Ze {{Prostrkaně|smyslových ústrojů}} vyvinuty jsou u '''m'''-us '''p'''-tých oči (jamkovité neb s čočkou, zvláště složitě vyvinuté u skupiny ''Cubomedusae''), váčky sluchové s útvary sluchovými ({{Prostrkaně|otolithy}}, vlastně {{Prostrkaně|statolithy}}) a jamky čichové. Oči a útvary sluchové umístěny jsou na přeměněných tykadlech (t. zv. {{Prostrkaně|rhopalia}}). Ta nalézají se vždy ve výklenku mezi dvěma sousedními laloky okrajními a bývají ještě chráněna šupinou krycí. Rhopalia jsou též nositeli okrajních uzlin nervových a jsou, podobně jako dutá tykadla, ve spojení s dutinou gastrovaskulární. Pokud se jich počtu týče, bývá jich čtyři, osmero, řidčeji více. Skupina ''Stauromedusae'' nemá rhopalií. '''M. p.''' jsou pohlaví odděleného, toliko rod ''Chrysaora'' jest obojetníkem. Pásovitých žláz pohlavních jsou čtyři páry. Často žlázy vždy jednoho páru bývají splynuty v jedno těleso nabývajíce tak obyčejně podoby podkovovité. Vyvinuty jsou po stranách přehrádek i přiléhají ke zpodní straně tělní. U skupiny ''Cubomedusae'' jsou žlázy pohlavní listovité podoby a vynikajíce z přehrádek trčí volně do dutiny vakovitých kanálů paprskovitých. U obojetníků rodů ''Chrysaora'' žlázy samčí vyvinuty jsou hlavně na ramenech ústních. Uzrálé produkty pohlavní dostávají se protržením do dutiny gastrovaskulární a odtud ústy na venek. Jindy (u skupin ''Peromedusae'', ''Semostomae'' a ''Rhizostomae'') uzrálé produkty pohlavní dostávají se nejprve do zvláštních dutin pohlavních ({{Prostrkaně|dutiny subgenitální}}). Jsou to vývodním otvorem opatřené vchlípeniny zpodní stěny tělní v místech, kdež nalézají se žlázy pohlavní. Bývá jich tolik, kolik jest párů žlaz pohlavních, u skupiny ''Rhizostomae'' splývají však v jedinou prostoru pohlavní ({{Prostrkaně|subgenitální porticus}}). {{Prostrkaně|Vývoj}} děje se na mnoze prostřednictvím larvy planulové (''planula'') a provázen jest rodozměnou nebo děje se bez ní (rod ''Pelagia''). Je-li rodozměna, vzniká nejprve {{Prostrkaně|polyp medusový}} (''Scyphistoma'') a z toho pučením ve směru osy tělní a příčným oddělováním medusovití jedinci jednoduché ústrojnosti (s osmi páry laloků okrajních, stadium ''Ephyra'' zvané), z nichž dalším růstem a zdokonalováním povstávají pohlavní medusy. Nejstarší oddělenec béře s sebou tykadla mateřského jedince, jež však později nahrazena jsou vlastními tykadly. '''M. p.''' jsou tvaro- i vývojezpytně příbuzné s {{Prostrkaně|polypy korálovými}}. Nejpůvodnější, ústrojností nejvíce se blížící polypu medusovému jest řád ''Stauromedusae'', po něm řády ''Peromedusae'' a ''Cubomedusae'', kdežto řád ''Discomedusae'' jest nejvíce rozlišen. '''M. p.''' jsou obyvateli moří a průsvitností rosolovitého těla i krásou barev jeho náležejí k nejúhlednějším zjevům mořským. Vyskytují se obyčejně hromadně. Potravou jsou jim drobní živočichové. Velikostí namnoze nevynikají, až na čeledi ''Crambessidae'', ''Pilemidae'' a ''Cyaneidae'' (na př. ''Crambessa tagi'' Haeck. s tělem 40—60&nbsp;''cm'' šir., ''Pilema pulmo'' Haeck. až 80&nbsp;''cm'' šir., ''Cyanea capillata'' Eschsch. až 1&nbsp;''m'' šir., ''Cyanea arctica'' dokonce až více než 2&nbsp;''m'' šir., s tykadly až více než 40&nbsp;''cm'' dl.). Nádherou barev honosí se hlavně čeledi ''Cyaneidae'' a ''Pelagiidae''. Žahavost těla medus jest známa a někdy i člověku nepříjemna (hlavně z rodu ''Pelagia''). Vyhynulé tvary '''m'''-us '''p'''-tých známe jen nedokonale a nejistě pro řídkost jich nalezišť i nedokonalost zachování. Nalezeny dosud ve zpodním kambriu ve Švédsku, ve vrstvách jurských u Solenhofů a ve svrchní křídě. O poznání ústrojnosti vývoje a soustavy '''m'''-us '''p'''-tých hlavní zásluhy mají: Péron a Lesueur, Eschscholtz, Sars, A.&nbsp;Agassiz, Gegenbaur, Claus a zvláště Haeckel. Do r. 1886 známo bylo 16 čeledí, 80 rodů a více než 200 druhů. Stručný přehled soustavy dle Haeckela jest tento: 1. řád ''Stauromedusae'' (čel. ''Tesseridae'' a ''Lucernariidae'' [zást. na tab. ''Lucernaria pyramidalis'' Haeck.]); 2. řád ''Peromedusae'' (čel. ''Pericolpidae'' a ''Periphyllidae''); 3. řád ''Cubomedusae'' (čel. ''Charybdeidae'' [zást. na tab. ''Procharagma prototypus'' Haeck.] a ''Chirodropidae''); 4. řád ''Discomedusae'' (I. podřád ''Cannostomae'' s čel. ''Ephyridae'' [zást. na tab. ''Palephyra primigenia'' Haeck.] a ''Linergidae''; II. podřád ''Semostomae'' s čel. ''Pelagidae'', ''Cyaneidae'' [zást. na tab. ''Desmonema Annasethe'' Haeck.], ''Flosculidae'' [zást. na tab. ''Floscula Promethea'' Haeck.] a ''Ulmaridae'' [zást. na tab. ''Ulmaris prototypus'' Haeck.]; III. podřád ''Rhizostomae'' s čel. ''Toreumidae'' [zást. na tab. ''Cassiopea ornata'' Haeck.], ''Pilemidae'' [zást. na tab. ''Stomolophus fritillaria'' Haeck.], ''Versuridae'' [zást. na tab. ''Cannorhiza connexa'' Haeck.] a ''Crambessidae'' [zást. na tab. ''Himantostoma lorifera'' Haeck.]). {{Prostrkaně|Literatura.}} Péron a Lesueur, Tableau des Méduses (Paříž, 1809); Eschscholtz, System der Acalephen (Berl., 1829); A.&nbsp;Agassiz, North American Acalephae (Cambridge, Mass., 1865); Haeckel, Monographie der Medusen I. Das System der Medusen (Jena, 1880); týž, Monographie der Medusen II. Die Tiefsee-Medusen der Challengerreise und der Organismus der Medusen (Jena, 1881). Srv. též článek {{Prostrkaně|{{Heslo|Láčkovci}}}}. ''[[Autor:Antonín Štolc|Šc.]]'' {{Konec formy}} 0y9579yriw2qdiurek2t3dt5m584lvy