Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.46.0-wmf.24 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 15310 330644 329252 2026-04-27T05:26:58Z Lenka64 2855 /* Riegrův Slovník naučný */ * [[Riegrův Slovník naučný/Azory|Azory]] 330644 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Jan Křtitel Kašpar | příjmení = Palacký | Image = Jan Palacky 1885.png | datum narození = 10. říjen 1830 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 23. únor 1908 | místo úmrtí = Praha | popis = český geograf }} '''Jan Palacký''' (1830–1908) byl český profesor geografie, syn historika [[Autor:František Palacký|Františka Palackého]]. {{Více}} == Dílo == * [[Kytice (almanach)/Čtyřidcet hodin na Rujaně|Čtyřidcet hodin na Rujaně]] – cestopisný nástin z almanachu ''[[Kytice (almanach)|Kytice]]'' (1859) * [[Máj (almanach 1858)/Den v Sydenhamu|Den v Sydenhamu]] – cestopis z jarního almanachu ''[[Máj (almanach 1858)|Máj]]'' z roku 1858 * ''Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací'' {{Online Kramerius|ABA001|10994429}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Pý.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Afgánistán|Afgánistán]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Afrika|Afrika]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Alpinské bylinstvo|Alpinské bylinstvo]] * [[Ottův slovník naučný/Alpy|Alpy]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Arabie|Arabie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ceylon|Ceylon]] * [[Ottův slovník naučný/Čechy/Horopis|Čechy/Horopis]] * [[Ottův slovník naučný/Čechy/Úvod|Čechy/Úvod]] * [[Ottův slovník naučný/Čechy|Čechy]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Černá Hora|Černá Hora]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Dánsko|Dánsko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kanárské ostrovy|Kanárské ostrovy]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kavkáz|Kavkáz]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Madagaskar|Madagaskar]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Německo|Německo]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Okeánie|Okeánie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Palaearktický|Palaearktický]] * [[Ottův slovník naučný/Palestina|Palestina]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Persie|Persie]] (část) === Riegrův Slovník naučný === Přispíval do [[Riegrův Slovník naučný|Riegrova Slovníku naučného]] pod značkou ''Pj.''. Je autorem hesel: * [[Riegrův Slovník naučný/Abu-Šehr|Abu-Šehr]] * [[Riegrův Slovník naučný/Alabama|Alabama]] * [[Riegrův Slovník naučný/Alandské ostrovy|Alandské ostrovy]] * [[Riegrův Slovník naučný/Amberg|Amberg]] * [[Riegrův Slovník naučný/Amboina|Amboina]] * [[Riegrův Slovník naučný/Andorra|Andorra]] * [[Riegrův Slovník naučný/Apenniny|Apenniny]] * [[Riegrův Slovník naučný/Apenrade|Apenrade]] * [[Riegrův Slovník naučný/Aralské jezero|Aralské jezero]] (část) * [[Riegrův Slovník naučný/Ararat|Ararat]] * [[Riegrův Slovník naučný/Ayacucho|Ayacucho]] * [[Riegrův Slovník naučný/Azerbidžan|Azerbidžan]] * [[Riegrův Slovník naučný/Azory|Azory]] * [[Riegrův Slovník naučný/Belluno|Belluno]] * [[Riegrův Slovník naučný/Maelstrom|Maelstrom]] * [[Riegrův Slovník naučný/Madura|Madura]] == Díla o autorovi == * [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]]: heslo [[Ottův slovník naučný/Palacký|Palacký]] v ''Ottově slovníku naučném'' (1902) [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Spolupracovníci Riegrova Slovníku naučného]] qixhkaod882dkbxdemdq56mw8ljgwwb 0 21219 330881 111177 2026-04-27T11:10:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330881 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sofisté | PŘEDCHOZÍ = Sofismus | DALŠÍ = Sofistika }} {{Textinfo | TITULEK = Sofisté | AUTOR = [[Autor:Gustav Zába|Gustav Zába]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;597. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n661/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sofisté }} {{Forma|proza}} '''Sofisté''' slove skupina řeckých filosofů v době Perikleově a Sókratově, kteří charakterisováni jsou předně tím, že vystupovali jako učitelé praktické státní moudrosti, a po druhé tím, že položivše důraz na subjektivismus, stali se zakladateli kritiky poznání. Metafysika čili po způsobe tehdejším mluveno fysika zůstávala mimo jejich badací cíle, třeba že jednotlivci oboru toho dobře byli znalí. V eleatské škole a jinde (na př. u Hérakleita) známou a rozvedenou myšlenku, že věci naší zkušenosti se mění a že v nich není trvání, pojali za svou a provedli ji ve svém sensualismu v plných důsledcích. Podle stanoviska jejich všechno poznání se děje pomocí smyslů. Jsou-li však výpovědi tohoto (podle nich) jediného zdroje poznání nejisty, pak není obecně závazného vědění, ke skutečné jsoucnosti, k absolutnu nikdy nepronikneme. Poznání jest naprosto subjektivní. Proto není vědy jakož poznání pravdy, nýbrž jsou jen domněnky a dohady o věcech. Chápeme věci jen podle povahy smyslův a každý zase zvlášť podle povahy své organisace. Zničte oko a zničíte barvu, praví Prótagoras. Předměty stávají se takými, jakými pro nás jsou, že přicházejí ve vztah k našemu organismu. Kriterion pravdy leží v člověku, a to v člověku empirickém, v jeho smyslech, náladách, názorech dne a ne v myšlení nutném a závazném. Proto vyslovuje Prótagoras zásadu, že člověk jest měřítkem všech věcí. Prováděli kritiku poznání směrem novodobé aesthopsycholosie jak na ten čas nejlépe mohli, ale ke skutečné spekulaci filosofické, k abstrakci zkušenost přesahující a ke kritice pojmův povznésti se nedovedli. Zůstali-li zde jednostranými, jest přece nepopíratelný jejich význam a zásluha v tom, že ukázali na nedostatečnost starého dogmatismu a že provedli zcela přesné rozlišeni věci a představy o věci. Netvořili školu vyšlou z autority mistra jednoho, že však se vyskytli v rozličných končinách řecké oblasti mužové tohoto subjektivismu ve stejném čase, jest okolnost, která dokazuje, že myšlenky, které pronášeli, byly již pohotovým, leč posud neprosloveným majetkem doby. To jmenovitě se tkne jejich zasáhnuti ve veřejný správní život, kde dovedli zaujmouti pro sebe veřejnost a strhnouti k sobě hojné přívrženstvo, cestujíce v končinách řeckých a vyučujíce za plat. Naivnost názorův o jednotě mravnosti byla životem politickým a sociálním otřesena, rozličné hodnocení týchž činův samo sebou každému se vtíralo při tak četných ústavách větších a menších republik městských. Bylo tudíž snadno vnésti subjektivismus do mravouky individuální i společenské a ukázati na nejistotu a kolísavost pojmu o ctnosti občanské i politické. S. zasáhli i v tento obor ideový a jejich přičiněním pěstěný zde subjektivismus vyvinuje vědomí o právě individua. Dospěli v tomto směru k rozlišeni zákona psaného a přirozeného, k potírání nerovnosti a výsad mezi lidmi, ba i k boji proti otroctví jakožto stavu přírodě se příčícímu. Kallikleova »panská morálka« a právo silnějšího jest — třeba že v jiné formě — také jen týž princip. Rozklady své dovedli podepříti hladkou výmluvností, která přecházívala v nesený tón deklamační. Byli znamenitými rhétory a všichni obírali se theorií řečnickou. Sílu své dialektiky kladli do toho, že proti každému tvrzení stavěli tvrzení opačné a věc chabou, chatrnými důvody podepřenou, přiváděli přece k vítězství, tak že ne neprávem vytýká se jim, že nehleděli tak přesvědčovati, jako spíše přemlouvati. Ale i v tomto směru povznesli se nad pouhou rabulistiku k úvahám theoretickým. Dialektické jejich úsilí vedlo je k rozlišování významu a platnosti slov a tak stali se zakladateli nejen synonymiky, ale i grammatiky. V otázkách theologických stáli na stanovisku rozumových výkladů, rušíce i zde všechen dogmatismus. Charakteristický jest na př. výrok Kritiův, že bohové jakožto strážcové pořádku a trestatelé vin jsou výmysly moudrých zákonodárcův, kteří zbásněnou autoritou bohů chtěli zastrašovati; Prodikos a jiní ještě vykládali, že představy bohů povstaly z uctívání blahotvorných živlův a darův přírody. Nejpřednějšími z nich jsou Gorgias, Hippias, Prodikos, Kritias, Kalliklés. V dobách pozdějších, počínaje od Hadriana, slovo σοφιστής bylo jaksi úředním titulem řeckých rhétorův. K lit. viz Funk-Brentano, Les sophistes grecs et les sophistes contemporains anglais (Pař., 1879). ''[[Autor:Gustav Zába|Zb.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném]] 34nj1qexw5d8hej052879iwkmvuyk8a 0 21221 330880 104405 2026-04-27T11:10:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330880 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sofistika | PŘEDCHOZÍ = Sofisté | DALŠÍ = Söflingen }} {{Textinfo | TITULEK = Sofistika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;597. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n660/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sofistika''', z řec., vědomé dokazování nepravdy všelijakým kličkováním. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] duwjjnz4u5x4zbvtcsq0nvd85bz8ras 0 21222 330879 104402 2026-04-27T11:10:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330879 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sofismus | PŘEDCHOZÍ = Sofisma | DALŠÍ = Sofisté }} {{Textinfo | TITULEK = Sofismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;597. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n660/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sofismus''' viz [[../Súfismus/]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] lcp71y6rzxr9yuaj0ml5627ymlz3kj6 0 21223 330878 247791 2026-04-27T11:10:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330878 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sofisma | PŘEDCHOZÍ = Sofijsk | DALŠÍ = Sofismus }} {{Textinfo | TITULEK = Sofisma | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;597. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n660/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sofisma,''' řec., jest úsudek, jehož závěr úmyslně vyvozen jest záludou, aby způsoben byl klam. Úmysl klamati jest význakem '''s'''-t a líší se tak od paralogismů, závěrů to, které jsou chybně učiněny mimovolně. K řešeni '''s'''-t, aby totiž chyba byla nalezena a v přesné logické formě vytknuta, jest potřebí mnohdy bystrého důvtipu. Oblíbeným cvikem myšlení byla '''s'''-ta v megarské škole Euklidově, kteráž vůbec byla dialekticky založena k hájení eleatického principu, že smyslům pravda nenáleží. Zkušenost měla býti uvedena ad absurdum a tento ráz mají více méně všechny spletky sofistické. Theorie '''s'''-t zajímala i samého Aristotela, jenž se jí obíral ve spise {{Cizojazyčně|el|''Ἔλεγχοι σοφιστικοί''}} (o důkazech sofistických). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] kyat8ecgd42jppipg6wzd8bnkfkicdx 0 21406 330450 104308 2026-04-26T16:36:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330450 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Renaissance | PŘEDCHOZÍ = Ren. | DALŠÍ = Renaissanční písmo }} {{Textinfo | TITULEK = Renaissance | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;544–547. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n602/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Renesance }} {{Forma|proza}} '''Renaissance''' [renésans], fr., nazývá se hnutí v duševním a uměleckém životě evropských národů, které na místo názorův a forem středověkých postavilo názory a formy nové, jež byly v první řadě důsledkem obrozeného (''renaître'', znovu se zroditi) poznání literatury a umění národů klassických, předem řeckého. '''R'''. jest posud největší a nejradikálnější popření tradice, nejpyšnější reakce proti nejbližší národní minulosti, kulturní revoluce, která ani dnes není skoncována a jejíž důsledky dnes prožíváme: t. zv. moderní duch: individualismus, liberalismus, racionalismus filosofický, politický, vědní i umělecký jest jejím plodem. Hnutí toto vzniklo v Italii, a italský genius dal mu zcela patrně první ráz a tvar a prostředkoval je v tomto tvaru národům cizím, francouzskému, španělskému, německému a anglickému i j. Východiskem hnutí toho byli humanisté; humanisté jsou literáti a učenci, kteří pojali antiku jinak, než jak ji pojímali učenci středověcí, neboť-a to jest první běžný blud, jejž třeba vyvrátiti--není pravda, že středověk neznal klassického starověku: znal jej alespoň částečně, ale nazíral naň podstatně jinak, než nová doba. Nestaral se o to, aby poznal starověk důkladně, objektivně, starověk nebyl mu předmětem studia sám o sobě. nýbrž viděl v něm jen předchůdce křesťanství, jen stupeň ke křesťanství a průpravu k němu, hledal v něm jen nápovědi, jak se domníval, příštího křesťanství a vážil si ho hlavně jen potud, pokud se domníval jich v něm nalézati. Novota humanistického nazírání jest v tom, že učinilo z antiky a jejího studia výlučný cíl života a že v antických literaturách, umění, kultuře a filosofii vidělo něco samostatného a nejvýš dokonalého, co nebylo překonáno ničím pozdějším a zejména ne křesťanským středověkem; humanismus položil slovem základy k historickému studiu antiky. K tomu přistupuje, že prameny ke studiu antického světa na konci středověku úžasně se rozmnožily; středověk znal, překládal a napodobil jen některé autory latinské, předem Vergilia, Cicerona, Tita Livia, Ovidia, Seneku, Plauta a Juvenala, ale neznal ani jazyka ani literatury řecké a úmyslně se jim vyhýbal, poněvadž mu byly podezřelé jako jazyk všemožných haeresí (Graeca sunt, non leguntur). Humanisté první obracejí se k řeckým pramenům a připravují tím, nevědouce ani a nechtíce, velikou duševní revoluci. Literární a vědecké styky mezi Řeckem a Italií navázaly se teprve ve XIV. stol. Petrarca neuměl ještě ani obstojně řecky, ačkoliv se snažil naučiti se tomuto jazyku od dobrodružného Řeka, kterého se ujal. Boccaccio uměl více, neboť po několik let choval ve svém domě jakéhosi kalabrijského Řeka. Později řecké vědění soustředilo se ve Florencii, kam je přinesl Manuel Chrysoloras, jehož žákem byl Lionardo Bruni l'Aretino, předák humanismu na počátku XV. stol., Bruni tvrdil, že po sedm století nebylo v Italii učeno řečtině. Jiní vrstevníci Manuelovi ve Florencii působící byli Jan Chrysoloras a Jiří z Trapezuntu. Jak se blíží pád Cařihradu, množí se v Italii řečtí učenci, přinášející s sebou řecké rukopisy. Ale humanismus nesmí se ztotožňovati s '''r'''-cí. Humanisté jsou literáti, učenci a pedanti, kteří mají na zřeteli jen formálnou, filologickou stránku antiky, jen její literní umění; byli již ve středověku a nepřestali býti od konců starověku až po naše dny. Humanismus snaží se jen poznati a napodobiti veliké literní umělce antické; jest hnutí ryze učenecké a knižní a význam jeho pro '''r'''-ci jest jen ten, že rozšířil prostředky k poznání antických ideí, předem filosofických, a že do literatury uvedl pojem formálné dokonalosti, umění výrazu literního, kázeň, řád a racionální literární práci, které byly většinou cizí středověkým národním literaturám. Velikou většinou humanisté zůstávají dobrými křesťany, přes to, že se snaží napodobiti nejen formu, ale i ducha antického a tak propagují pohanství-ale jest to právě pohanství jen knižní, poetický apparát, mythologická staffáž, učenecká hra a ne ideový a citový život antický. Ve velikém ideovém boji, který na přechodu středního věku v nový vzplane mezi '''r'''-cí, reformací a katolicismem, humanismus stává se posléze spojencem katolicismu a dovršuje jeho zesvětštění. '''R'''. jako hnutí ideové počíná se teprve tehdy, když byla změněna vědecká methoda, když myslitelé a umělci odvrátili se od scholastiky a dialektiky a počínají se přikloňovati k racionalismu, od glossy k textu. Na toto zracionalisování tehdejší vědy mělo nejvyšší vliv obnovené studium římského práva, které z řecko-latinské kultury první působilo ve vytvoření moderního ducha. Kdežto v Paříži hádali se o Aristotela, jehož původního textu neměli, v Bologni a v Římě kommentovali již authentické památky psaného práva a uváděli tak vědeckého ducha do dráhy racionální. Již Petrarca nepřímo odsuzuje dialektickou methodu pařížské university a vidí v ní jen jakýsi cvik ducha, ale ne cíl vědní. Racionalismus pronikl posléze i do filosofie, a probuzení vědeckého ducha, nejhlubší a nejtrvalejší důsledek '''r'''., vedlo posléze k zrevolucionování hvězdářství a věd fysických a exaktních (Koprník, Kepler, Galilei). Filosofové měli konečně authentický text Aristotelův a studovali mistra, který ovládl myšlení středověku. Ze sporu mezi aristotelovci a platónovci, který vybojoval ve prospěch Platóna u většiny vrstevníků kardinál Bessarion (1403 až 1472), vznikl onen aesthetický idealismus půl křesťanský, půl pohanský, který zanechal hluboké stopy nejen v soudobé poesii, ale přeměnil i celý ráz malířství: na místo podrobného realismu a naturalismu quattrocenta nastoupil zevšeobecňující idealismus cinquecenta, přesvědčení, že jest třeba doplňovati a opravovati a ne prostě napodobiti přírodu, pracovati podle »idee své mysli«. (Raffael dal výraz tomuto svému vůdčímu principu v listě k Baldassaru Castiglione.) V '''r'''-ci přesunuje se těžiště z theologie do věd racionálních a naturalistních, a celý světový a tím i mravní názor podstatně se mění. Objevy hvězdářské vyvrátily geocentrismus, a brzy objevy věd přírodních vyvrátí i anthropocentrismus. Úzký, patriarchálně zařízený svět středověký rozstoupil se v nesmírno; »bůh sám unikl v nekonečno«, a samy problémy moderní theologie kladly se odtud jinak; názor na boha jako osobního ochránce ustupuje tím podstatně do pozadí. Že otřesení víry mělo u většiny intelligence za následek klesnutí mravnosti, nelze popříti; u humanistů, původně vysoce ctěných, byla tato mravní laxnost příčinou pozdějšího všeobecného opovržení. První rys nového ducha byl rozvoj individualismu. Kdežto ve středověku jedinec neplatí sám sebou, nýbrž žije jen jako člen třídy, celku a společnosti, předem nejabsolutnější společnosti: všeobecné církve, a smýšlí i cítí kollektivně, nyní emancipuje se, pokud může, individuum z celku, jest naladěno kriticky a často i odbojně. Kdežto ve středověku bylo každému stydno odlišovati se znatelněji od své třídy, hledá v tom nyní většina svoji pýchu a česť. Petrarca, který bývá pokládán za prvního moderního člověka, jest krajně individualistický; známa jsou jeho slova z listu k Boccacciovi, doporučující pěstovati »ut in vultu et in gestu sic in voce et sermone quiddam suum ac proprium«. Celý život svůj kultivuje svoje já, touží poznati svůj život vnitřní a sděliti své nejosobnější zkušenosti s jinými. Řada jeho spisů je rázu confiteorového, a psychologická sebeanalysa, často pessimisticky zbarvená, zní docela moderně: žízeň slávy, melancholie, ironický paradox, všecko tu již hledá a nalézá výraz. Četba římských historikův i řečníků (předem Ciceronova spisu De gloria) měla za následek nové pojetí slávy a její soustavný kult. Všichni veřejně působící lidé představují si stále soud potomstva a snaží se jej ovládnouti.Literáti zápasí o slávu všemi prostředky, snaží se podrýti cizí popularitu a založiti neb utvrditi svoji; vzniká a bují ryze osobní a neurvalá polemika, vždycky skoro bezvýznamná. Jiný následek tohoto nového individualistického ducha jest vznik kritiky, která nebyla s počátku, jak praví Brunetičre, ničím než formou literární závisti. Význam literátův stoupl ve XIV. stol. nesmírně: jako básníci nebo historikové rozdíleli slávu těm, jež opěvali, srovnávajíce je s jejich římskými předky nebo vzory; sami slavni zakládali slávu druhých a jsou odtud předmětem kultu; korunovace básníkův (Petrarkova na Kapitolu r. 1341) jest jen výrazem tohoto nového cítění. Renaissanční liberalismus a kriticismus stával se stále negativnějším. Laurencius Valla, žijící klidně v Římě v 1. pol. XV. stol., útočí na všecky autority a instituce věky posvěcené, na Aristotela jako na coelibát a mnišství, odkrývá podvodnost donace Konstantinovy, pochybuje o božství Kristově, chválí epikurejství, vyznává dobrotu a všemohoucnost přírody jako Rabelais a ztotožňuje s ní boha. Ze studia historikův a právníků římských zrodilo se také nové pojetí politické a sociální; idea občana počala nahrazovati ideu poddaného, idea vlasti ideu věrnosti k dynastii, ano i idea společenské smlouvy dobývá se zvolna a nejasně na světlo. Renaissanční hnutí, které bylo s počátku aristokratické, tiskařstvím, právě tehdy vynalezeným, rozneseno záhy do vrstev širších; knihtiskařství tisklo po celé století skoro jen nově nalezené klassiky a bylo mocnou podporou nové kulturní revoluce; pařížská Sorbonna věděla, proč žádala na Františku I. s potlačením haerese i odstranění knihtiskáren. Renaissanční hnuti dělivá se obyčejně na čtvero období: první (t. zv. proto-'''r'''., časná '''r'''.) klade se do XIV. stol.; antické vzory napodobí se kriticky a volně; pisští sochaři a Giotto, Petrarca a Boccaccio jsou jejími repraesentanty. V XV. stol. propaguje se znalost řečtiny a organisuje se vyučování klassickým jazykům; vzniká celá novolatinská literatura, čítající na tisíce básnických nebo lépe veršových plodů. z nichž nejvýš je ceněna Sannazarova De partu virginis. V umění výtvarném jest doba naturalismu. V třetí době platónský vliv vede v životě k blouznivě smyslnému paganismu, který vyvolá pronásledování papeže Pavla lI. Umělá a neživotná poesie humanistická upadá v polovici XVI. stol. a rodí se kritické pojímání antiky; znalost antických řečí, literatur a umění přechází z rukou básnících dilettantů do rukou učeneckých a stává se vědním oborem; upouští se všeobecně od naděje, že národní literatury mohly by se nahraditi literaturou novolatinskou, a největší básníci vracejí se k jazyku mateřskému-ovšem antické literatury mají odtud v národní literatury dalekosáhlý vliv technikou, výrazem, ideami. Proti katolicismu římskému, který alespoň za některých papežů přál '''r'''-ci, vystupuje reformace která stejně příkře jako proti katolicismu obrací se proti '''r'''-ci a zadrží v některých zemích (v Německu až do XVIII. stol.), v jiných (v Anglii) přeruší a seslabí její postup; teprve později v XVIII. a XIX. stol. nastane mezi '''r'''-cí a reformací přátelštější poměr, zvláště tam, kde mají v katolicismu společného nepřítele.Do třetího období spadá počátek vědecké revoluce v astronomii vědeckým činem Koprníkovým. V posledním období, které zaujímá konec XVI. stol., přistupuje k reakci protestantství i reakce katolická (protireformace) a pokus o návrat k askétickému duchu středověkému (zešpanělštění církve). V umění a literatuře započíná většinou akademisující šablona, a úplné zracionalisování poesie i umění vede k pseudoklassicismu a k vleklému úpadku, z něhož je vysvobodí většinou až romantismus na počátku XIX. stol., tato nová reakce proti '''r'''-ci a navazování na národní středověk. Vědecká revoluce pokračuje zatím, neznáma širšímu obecenstvu, a připravuje dnešní přeměnu světa i života. Soud o '''r'''-ci daleko ještě není ustálen. Vedle velebitelů jejích vyskytli se i přísní soudcové: jeť právě XIX. stol. ve mnohých směrech reakcí proti ní. Cítí se dnes zvláště bolestně její nedostatky, vady a slabosti: její ochromující vliv na uměleckou tvořivost, rozklad jednotné středověké kultury, společenské i výtvarné, neplodnost jejího liberalismu a hlavně seslabení moderního člověka historickým epigonstvím. Poměrně oprávněno jest toto odsouzení '''r'''. na poli literárním a ještě více výtvarném: Ruskin ukázal tu přesvědčivě její vražednost, a veškeré opravdu nové umění malířské, architektura i umění applikované plným právem se od ní odvrací. Srv. Jacob Burckhardt, Die Kultur der '''R'''. in Italien (Lip, 19018); t., Geschichte der '''R'''. in Italien (18913): H. Taine, Philosophie de l'art (Pař., 1880, 2 sv.); Voigt, Die Wiederbelebung des klassischen Alterthums (Berl., 18933); Janitschek, Die Gesellschaft der '''R'''. in Italien und die Kunst (Štutg., 1879); Ludwig Geiger, '''R'''. und Humanismus in Italien und Deutschland (1882); L. Courajod, Les véritables origines de la '''r'''. (Pař., 1888); E. Gebhart, Les origines de la '''r'''. en Italie (t., 1879); E. Müntz, Les précurseurs de la '''r'''. (t., 1882); t., Histoire de l'art pendant la '''r'''.. Italie (3 sv. 1888, 1892, 1895); Rio, De l'art chrétien (18744, 4 sv.); John Ruskin hlavně v »The stones of Venice« a v »Seven lamps of architecture«; John Addington Symonds, '''R'''. in Italy; Maurice Barrès, Du sang, de la volupté et de la mort (Pař., 1895); E. Faguet, Le seizième siècle (úvod, t., 1895); Walter Pater, Die '''R'''. Studien in Kunst und Poesie (Lip., 1902, překl. z angličtiny); Henri van de Velde, Die '''R'''. im Kunstgewerbe (Berl., 1901); Fritz Schumacher, Im Kampfe um die Kunst (Štrasb., 1901); Richard Muther, Die '''R'''. der Antike (Berl., 1903, ve sbírce »Die Kunst«). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] fhf2nw1v2rqv0w1570hk154pdmn3tds 0 22123 331133 104211 2026-04-27T11:17:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331133 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Synagoga | PŘEDCHOZÍ = Synaesthesie | DALŠÍ = Synairesis }} {{Textinfo | TITULEK = Synagoga | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;491. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n497/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Synagoga }} {{Forma|proza}} '''Synagoga''' (řec. „shromáždění“ nebo „shromáždiště“, hebr. ''keneset'' n. ''bet-hakeneset''), židovská modlitebna. Původ její sahá asi do doby zajetí babylonského. Když působením Ezdrášovým zavedeny byly reformy, zřizovány ve všech městech '''s'''-gy pro ty, kdož nemohli častěji než třikráte do roka účastniti se bohoslužby v chrámě jerusalemském, a od dob makkabejských nalézáme je téměř ve všech vesnicích. V '''s'''-gách shromažďoval se lid obzvláště v sobotu a ve svátek k modlitbám a biblickým výkladům, zde byl utvrzován ve svém náboženství a svobodě, zároveň však podrýván kněžský i aristokratický živel, soustředěný kolem chrámu, jeho bohoslužby i královských důchodů. Zřízena byvši veřejnými příspěvky a dary, '''s.''' byla vydržována z poplatkův a věnování. V ní byly zakázány všecky činy profánní. '''S.''' představovala v miniatuře podobu chrámovou, shromáždění bylo obráceno tváří k Jerusalemu. Na východním konci stála posvátná archa s několika opisy Pentateuchu, z něhož byla zpívána periodická čtení. Nedaleko odtud visela věčná lampa. Uprostřed '''s'''-gy bylo povýšené místo pro přečitatele nebo kazatele. Ženské seděly odloučeny od mužských. Správu '''s'''-gy vedl sbor starších, v jichž čele stál náčelník zvaný {{Prostrkaně|archisynagógos}} (hebr. ''róš hakeneset''). Krásné '''s'''-gy byly v Alexandrii a v Antiochii. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] baelpl5iuzga4u5wh80kir8gq9zwbbi 0 22564 331095 98933 2026-04-27T11:16:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331095 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sušil | PŘEDCHOZÍ = Sušický | DALŠÍ = Sušírna }} {{Textinfo | TITULEK = Sušil | AUTOR = [[Autor:Pavel Julius Vychodil|Pavel Julius Vychodil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;400–402. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n406/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:František Sušil]] | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:František Sušil|František Sušil]] }} {{Forma|proza}} '''Sušil''' {{Prostrkaně|František}} (*&nbsp;14.&nbsp;čna 1804 v Novém Rousínově u Slavkova na Moravě — †&nbsp;31.&nbsp;kv. 1868 v Bystřici pod Hostýnem). Tři první třídy gymnasijní studoval doma soukromě u strýce svého, kaplana Frant. Pospíšila, jímž u vědomí národním probuzen, ostatní třídy dostudoval na piaristském gymnasiu v Kroměříži. Vedle národního vědomí, kterým už na gymnasiu kroměřížském vynikal, nabyl širšího přehledu o věcech slovanských, zvláště z Dobrovského předmluvy k Tomsovu slovníku; sklon ke snahám {{Prostrkaně|všeslovanským}} co do vzájemností jazykové a osvětné vyznačuje odtud smýšlení a činnost '''S'''-ovu po celý život jeho. Na podzim r.&nbsp;1821 odebral se do Brna na t.&nbsp;zv. ústav filosofický. '''S'''-ově pathétické povaze nejvíce zamlouval se ideální vzlet Platónův, pilné studium latiny a řečtiny přišlo mu velmi vhod pří pozdějších pracích vědeckých. Vedle školského studia mnoho prospěl mu styk s piaristou D.&nbsp;Fr. {{Prostrkaně|Kynským}} a s brněnským kaplanem Vincencem {{Prostrkaně|Žákem}}, známým novotářem jazykovým, jenž tehdy překládal a '''S'''-ovi předčítával „Osvobozený Jerusalem“ Torquata Tassa. U nich '''S.''' přiučil se vlaštině, francouzštině a angličtině, seznal hlavní díla těchto literatur, jakož i španělská a portugalská v německých překladech; ze slovanských nářečí hlavně se obíral polštinou a ruštinou. Ve sporech jazykových mezi Kynským a Žákem stál sice při Kynském a spisovné češtině, ale vlivu Žákovu docela neodolal. U Kynského seznal také „Krok“ a v něm spor o českou prosodii. Sám již dříve pokoušel se veršovati přízvučně, nyní cvičil se i v časomíře, překládaje z klassikův (Ovidia, Propertia a Tibulla). Otázkami prosodickými vůbec rád se obíral, jak mimo jiné svědčí spisek ''Krátká prosodie česká'' (1856, 1861, 1863). V bohosloví zvláště obíral se semitskou filologií (za vedení Cyrilla Nappa) a dogmatikou. R.&nbsp;1827 byl vysvěcen na kněze a poslán za kaplana do Olbramovic, ve kteréžto farnosti hleděl zbylé české menšině jak ve škole tak v kostele, zvláště co do českého zpěvu, k zachování mateřštiny býti nápomocen, pohříchu marně. Tam také k národnímu uvědomění probudil staršího kaplana, Tomáše Procházku, jenž později, jsa kaplanem v Ivančicích, neúmornou činností buditelskou a osvětnou za nejnepříznivějších okolností zachránil město to od poněmčení, nyní mu znova hrozícího. Krátce pobyv při duchovní správě v Komárově u Brna (1836), jmenován r.&nbsp;1837 professorem studia novozákonního při bohoslovném ústavě v Brně; ústní přednášku měl o slovanských překladech Písma, kteréžto thema na fakultě olomoucké zajisté sotva kdy bylo projednáváno. Nový úřad znamenal pro životní působnost '''S'''-ovu nesmírně mnoho. Jednak dáno mu působiti na celou řadu kněžstva, jednak umožněna mu rozsáhlejší činnost buditelská i spisovatelská, než dovolovala na př. správa duchovní. Jsa povahy skromné, ostýchavé, vůči neznámým nepřístupné, nehodil se pro veřejnou činnost agitační, avšak pro svou učenost, pracovitost, zvláště pak pro ryzí povahu a neoblomnou věrnost v zásadách náboženských i vlasteneckých uznáván za krátko vůdcem kněžstva i lidu moravského, jsa hlavním jeho buditelem, který z Moravy pocházel a na Moravě celý život působil. Po třicet let s nemalými svízeli sbíral o prázdninách národní písně na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a v sev. Rakousích, používaje návštěv svých na venkově, aby ducha národního probouzel a k práci pobádal. Národnostní poměry byly tu tak žalostné, že nelze si nám toho dobře ani představiti. Bylať nejen čeština z veřejného života, z měst, z úřadů, z intelligence téměř docela vyhoštěna, i vědomí souvislosti s Čechami a s českým neb slovanským živlem bylo utlumeno; nešťastnými opravami spisovné češtiny dokonce připravována — ač bez úmyslu původců — podobná roztržka mezi Moravou a Čechami, jaká, přes veškero úsilí '''S'''-ovo a přátel jeho, nastala na Slovensku. '''S.''', ačkoli sám si přál, aby čeština po stránce hláskoslovné i lexikální východním nářečím a jinoslovanským odvětvím ve svůj prospěch se přizpůsobovala, a též mnohé takové novoty ve svých spisech zaváděl, přece rozhodně se opřel tomuto tříštění a hlavně svou autoritou, jakož i četnými publikacemi své družiny (novinami „Hlasem“, kalendářem „Moravanem“, knihami „Dědictví sv.&nbsp;Cyrilla a Methoda“ atd.) je zamezil. Jednotami katolicko-politickými, po vzoru brněnském v kraji zakládanými, šířeno vědomí vlastenecké i vzdělání politické. Idea cyrillo-methodějská, z lidu téměř docela vyhynulá, byla '''S'''-ovi podkladem osvětného působení na Moravě; velkolepá slavnost cyrillo-methodějská r.&nbsp;1863 v Brné a na Velehradě dokázala plodnost myšlenky té a zdar práce v duchu jejím. V bezprostředním působišti '''S'''-ově, v Brně, úředně poněmčeném sice, ale se značným počtem českého lidu, zvláště dělnického, pracováno jednak o hojnější české bohoslužby, jednak o podniky lidumilné a vzdělávací (pokračovací škola řemeslnická, čítárna a&nbsp;j.). U žáků svých '''S.''' naléhal ne tak na vlastenčení, nýbrž na bezúhonný život v práci a sebevzdělávání ve věcech stavovských i vůbec užitečných, by sami národ svůj důstojně zastupovali a lid jim svěřený nábožensky i hospodářsky v duchu národním vzdělávali. Zpěvu národnímu přičítal nemalý význam výchovný; usiloval proto také, by národní píseň v lidu se zachovávala, zvláště pak aby český zpěv bohoslužebný slohově i hudebně důstojněji byl upraven (kancionál svatojanský). Literární činnost '''S'''-ova týká se {{Prostrkaně|patristiky}} (''Spisy sv.&nbsp;Otcův apoštolských'' 1837, 1849, r.&nbsp;1874 spolu s překladem spisův Justinových), {{Prostrkaně|hymnologie}} (''Hymny církevní'' 1846, 1859), {{Prostrkaně|lidového zpěvu, apologetikv a symboliky}} (články v „Hlase“, „Blahověstu“, „Čas. katol. duchovenstva“, Riegrově Naučném Slovníku); v „Dědictví sv.&nbsp;Cyrilla a Methoda“ vydal opravený překlad Josefa Flavia O válce židovské a vlastního životopisu (1856). Hlavní díla jsou tři sbírky ''moravských národních písní'' (1835, 1840, 1853—60) a ''Písmo svaté Nového Zákona'' (1863—72). Třetí, hlavní a souborná sbírka písní lidových uznává se vůbec za vzornou co do věrného podání slov i nápěvů. Skoro všechny sám v nalezišti poslechl a zaznamenal, za mnohou si v pochybnostech i schválně znova zajel, aby záznamy své buď zjistil neb opravil; za té neuvědomělosti a neochoty mezi lidem, nedůvěry mezi úřady a nepříznivou intelligencí, kdež i podezříván jako panslavský agitátor neb kossuthovský vyslanec, byla to pro útlocitného '''S'''-a práce úmorná. Za to však sbírka jeho, obsahující skoro 2000&nbsp;písní, právě pro onu pedantskou přesnost stala se dokumentárním pramenem dialektologie i národní hudby. Nasbíráno jich měl mnohem více, ale příliš přísně vybíraje mnohých písní skutečně národních do sbírky nepojal. Mimochodem budiž podotčeno, že jeho popudem B.&nbsp;M.&nbsp;Kulda a M.&nbsp;Mikšíček věnovali se činnosti lidovědné a zachovali pěkné pohádky, onen pak také spis o lidové svatbě. Obšírný t.&nbsp;zv. reproduktivní ''výklad Nového Zákona'' byl dílem v celém Slovanstvě jediným. Co do obsahu vyniká důkladným vystižením celé theologie novozákonné, hojnou látkou archaeologickou, apologetickou i mystickou, podle nejlepších pramenů podanou. Po stránce jazykové nahromaděno v něm velmi mnoho látky filologické, synonymiky (podle Jungmannova Slovníku, vlastních zápisek dialektologických a &nbsp;.); tím, jakož i vlastními opravnými návrhy, ze starší češtiny, z nářečí, z ruštiny a polštiny přejatými, četba jeho se ztěžuje, zvláště koho filologická stránka méně zajímá. '''S.''' však neměl ani zde na mysli díla pouze populárního, nýbrž dílo vůbec poučné sice, avšak stojící na výši soudobé vědy, jakož vůbec usiloval o vyšší úroveň a pokrok písemnictví našeho, zvláště ve svém oboru theologickém. V {{Prostrkaně|překladě}} pak, jenž podle dogmatické a zákonodárné povahy posvátných knih nemůže býti leč co nejvíce doslovný, nikoliv opisný, podal velecenný pokus o definitivní úpravu českého textu podle Vulgaty i textu řeckého, vyzbrojen jsa vedle jiných vědomostí důkladnou znalostí všech přístupných rukopisných i tištěných překladů slovanských a překonav ovšem daleko všechny dřívější překlady české zvláště tím, že snažil se co nejvíce vymýtiti cizomluvy. {{Prostrkaně|Básnická stránka činnosti}} '''S'''-ovy v celkovém obraze jest významu podružného. Překlady (''Hymny církevní''; ''Anthologie'' z Ovidia, Catulla, Propertia a Musaea 1861; několik překladů ze slovinštiny a&nbsp;j.) jako básně původní trpí neobvyklými nebo nebásnickými výrazy a nedostatkem plynnosti. Původní básně, jichž vydány samostatně čtyři sbírky (1847, 1851, 1862 a 1869 sl.), jsou legendy a jiné básně náboženské, často příležitostné deklamovánky, rozjímavé i polemické znělky a nápisy. '''S.''' není básník vysokého obrazotvorného vzletu, u něho převládá stránka rozumová, vzdělávací a přímo mravokárná. Nejzdařilejší poměrně jsou nápisy a znělky, jimiž druží se ke Kollárovi a Čelakovskému, ubíraje se z části ovšem jiným směrem ideovým. Osobně '''S.''' byl zásad přísně církevních, života bezúhonného, sebezapíravého, obětovného, vlastenec podle obyčejných názorův až blouznivě přepiatý, pracovitosti neúmorné, v přesvědčení ať náboženském ať vlasteneckém neoblomný, proto v úsudcích někdy až příkrý, dobrého však, až dětinného srdce; nejvíce jej ctili, ba zbožňovali, kdo jej nejlépe znali. Tělesně '''S.''' často churavěl na oči a rheumatismem; zemřel chorobou plicní. Znalci poměrů moravských, i ti, kdo nebyli stoupenci nábožensko-národního směru jeho, uznali všichni bez rozdílu, že o probuzení Moravy má on zásluhu největší. Na sklonku života vyznamenán byl r.&nbsp;1863 ruským řádem sv.&nbsp;Anny II.&nbsp;třídy, r.&nbsp;1864 čestným kanovnictvím brněnské královské kapitoly, r.&nbsp;1865 čestným doktorátem vídeňské university. ''[[Autor:Pavel Julius Vychodil|PV.]]'' {{Konec formy}} t9cbarktzmlrzryxf5rv3uy73glijdb 0 22990 331151 98769 2026-04-27T11:17:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331151 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sínai | PŘEDCHOZÍ = Ibn Síná | DALŠÍ = Sinaia }} {{Textinfo | TITULEK = Sínai | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;193. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n225/mode/1up Dostupné online]. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sinaj (biblická hora) }} {{Forma|proza}} '''Sínai''', posvátná hora Isráélitův i okolních kmenů v poušti, kteří vzývali boha Jahve, hlavně Kénitů. Isráélité soudili, že zdvíhá se na jihu v poušti edomské, nedaleko pouště {{prostrkaně|Párana}}, a podle tradice jejich Jahve, meškající na »boží hoře« {{prostrkaně|Horebě}}, již kladli nedaleko '''S'''-e, udělil na '''S'''-i {{prostrkaně|Mojžíšovi}} desatero přikázání. Z údajů spisů starozákonných není lze blíže určiti polohu Horeba ani '''S'''-e a kombinace středověká s horou {{prostrkaně|Serbálem}} v jižní části poloostrova Rudým mořem obklopeného nemá pražádného základu. {{prostrkaně|Poloostrov}} tento nazývá se konventionálně {{prostrkaně|Sínajským}}, ježto v obor jeho klásti jest '''S.''' bible. Za prvých dob křesťanských Sínajský poloostrov byl obýván četnými poustevníky a z doby té zachovaly se na stěnách skalních nápisy psané zvláštním {{prostrkaně|písmem sínajským}}. Císař Justinián I. zbudoval na severovýchodním úpatí Džebela Músy pevnou tvrz pro ochranu poustevníků, z níž vyvinul se za prvních dob arabských klášter sv. Kateřiny s chrámem Panagie, který podnes uchovává ve své knihovně vzácné rukopisy řecké a starokřesťanské. [[Autor:Justin Václav Prášek|''Pšk.'']] {{Konec formy}} 3dolho6b60agu21dovqwq8p9eqw6qgd 0 23309 330396 64265 2026-04-26T16:36:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330396 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recepce | PŘEDCHOZÍ = Recentní | DALŠÍ = Recepis }} {{Textinfo | TITULEK = Recepce | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;351–353. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n399/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Římské právo }} {{Forma|proza}} '''Recepce''', z lat., přijetí. '''R.''' práva římského náleží k nejzajímavějším událostem ve vývoji soukromého práva; právo, které odumřelo již zánikem říše Římské, obživuje po staletích opět a přijímá se jako celek za pramen právní ve státech nově vzniklých. Vývoj této '''r.''', jež největší důležitosti nabyla v říši Německé, byl znenáhlý; počátek její stopovati lze v Itálii, kde znalost práva římského nevymizela ani po ztroskotání říše Západořímské. Máme historické doklady, že právo římské bylo v Itálii i ve století V.–XI. po Kr. za panování Ostrogotův a Langobardů vědecky pěstěno, ovšem způsobem nedostatečným, a že mu bylo i na školách (v Římě a Ravenně) vyučováno. K rozkvětu přišlo však studium práva římského teprve od konce stol. XI. na universitě bolognské zásluhou školy glossátorské, kteráž obrátila opět svou pozornost k ryzímu právu římskému, obsaženému ve sbírkách práva Justiniánského. Ze školy této šířila se pak znalost práva římského po všech krajích tehdejšího civilisovaného světa; bylať škola bolognská, jako nejslavnější učiliště právních věd, navštěvována přehojnými (ročně až přes 10.000) posluchači z ciziny, kteří osvojivše si důkladné vědomosti o právu římském rozšiřovali je pak po svých vlastech, neboť jest přirozeno, že, majíce v praktickém životě rozhodovati o sporných otázkách, dávali přednost vytříbenému právu římskému před právy domácími, jejichž vývoj té doby byl ještě ve stadiu primitivním. Toto užíváni zásad římskoprávních v praxi dalo se ovšem původně bez jakéhokoli právního základu, nebyloť právo římské uznáno jako pramen právní ve státech evropských cestou zákonodárnou, nýbrž pozvolným staletým skutečným zachováváním, vešlo tedy v platnost jako právo obyčejové. Tento vývoj podporován byl rozmanitými činiteli. Mocné opory dostalo se '''r'''-ci práva římského zejména se strany císařů německých a zeměpánův, a to jednak z důvodů státoprávních – nalézaliť zeměpánové v právu římském podporu pro své snahy směřující k utvrzení jejich moci proti stavům zemským –, jednak právo římské bylo císařům německým nemalou oporou v jejich sporu s papeži o investici. Při tom bylo se strany císařské pro platnost tohoto práva se stanoviska theoretického podle tehdejšího názoru, hájeného též školou glossátorskou, uváděno, že králové frančtí a později císařové němečtí jsou bezprostředními nástupci starých císařů římských, což dokládáno bylo i tím, že od císaře Otty I. (962) býval král německý zároveň císařem římským a pánem severní Italie. Stejnou snahu měli též králové čeští; již král Přemysl II. měl ve své radě osobnosti práva římského znalé, a jak vypravuje Beneš Minorita, zanášel se reformou práva domácího ve smysle práv cizích. V týchž snahách stejně bez úspěchu pokračoval i král Václav II., jenž pokusil se koncem XIII. stol. vydati zákoník práva a povolal k tomu účelu učitele práva římského a kanonického Grozzia ab Urbevetano. I králové z rodu Lucemburského byli '''r'''-ci příznivi, jmenovitě osnova zákona Karla IV., Majestas Carolina, ve mnohém směru přihlížela ku právu římskému; avšak ani tuto osnovu nepodařilo se uzákoniti pro odpor stavů, kteří v kodifikaci tušili nebezpečí pro své výsady. – Jiným mocným činitelem, podporujícím r-ci práva římského, byla církev římská, pro niž velmi záhy byla uznána zásada: ''ecclesia vivit secundum jus romanum'' vzhledem k čemuž právo římské nalezlo u soudů církevních, do jejichž kompetence náležely i mnohé otázky soukromoprávné, první pevný bod, z něhož pak rozšiřovati se mohlo dále i do praxe soudů světských. Zejména v oboru civilního práva formálního bylo působení církve pro '''r'''-ci přímo rozhodným; vyvinuloť se u soudů duchovních postupem času zvláštní řízení soudní, process římsko-kanonický, jenž opanoval později veskrze i při soudech světských. Ale i po stránce vědeckého studia římského práva a rozšíření jeho znalosti církev získala sobě přední zásluhy; byliť učitelé práva toho na universitách téměř výhradně osoby duchovní, z veliké části pak náleželi stavu duchovnímu i spisovatelé právní, ano i kancléři, notáři a jiní hodnostáři, při nichž vyžadovala se znalost práva. – Dále byly to university, jejichž vliv na '''r'''-ci práva římského nelze podceňovati, a to nejen po stránce theoretické, pro studium práva římského a kanonického, na něž středověká pravověda téměř výhradně se omezila, zanedbávajíc práva domácí, ale i po stránce praktické, neboť odchovanci universit, učení a poloučení právníci, dosáhše čestných míst v životě praktickém jako členové buď soudů nebo jiných orgánů správy veřejné, přihlíželi z pravidla k zásadám toho práva, s nimž ve studiích byli seznamováni jako s právem κατ εξοχήν. Nejzávažnější okolnost, pro kterou boj mezi právem římským a právy domácími ve středověku rozhodnut byl ve prospěch onoho, hledati jest však v nedostatcích práv národních, která nikterak nevyhovovala zvýšeným požadavkům doby, potřebám vzmáhajícího se obchodu a průmyslu ve městech. Důležité objevy a vynálezy (tisku, střelného prachu, kompasu, objev Ameriky atd.) způsobily čilejší styky mezi národy, šířeni vzdělanosti, úplný převrat v životě společenském, jemuž dosavadní nedokonalá domácí práva, skládající se z nesoustavného a nepřehledného množství pramenů právních, nemohla postačiti; nesnázím z toho plynoucím bylo pak odpomáháno nikoliv cestou zákonodárnou, nýbrž mnohem pohodlněji tím, že z římského formou i obsahem dokonalého práva vzato bylo to, čeho nedostávalo se právu domácímu. Že právo římské nebylo právem národním, nebylo '''r'''-ci na překážku, naopak bylo i to její podporou ; spadáť do konce středověku zápas mezi suchopárnou scholastikou a humanismem, a také právníci šli za proudem doby, jež i v jiných oborech dávala přednost klassické kultuře starověké. Všecky tyto okolnosti ve svém souhrnu vedly k tomu, že přijetí práva římského přes odpor některých tříd, jako stavu šlechtického, hájícího svých výsad proti dosazování učených právníků na důležitá místa, a stavu selského, stěžujícího si na vykořisťování se strany poloučených právníků (srv. [[../Selská válka|válku selskou]] a požadavek reformy Bedřicha III. za odstranění právníků), dovršeno bylo v říši Německé již v XVI. stol., uznáno byvši jako subsidiární pramen právní stanovami říšsk. soudu komorního z r. 1495, jemuž uloženo bylo rozhodovati i podle práva obecného, t. j. římského. '''R.''' práva římského pronikla též v územích koruny České, v nichž platilo vedle sebe trojí právo: pro soudy duchovní právo kanonické a římské, pro stav šlechtický právo zemské jako právo domácí a pro stav městský právo statutární podle vzoru buď práva Magdeburského (Litoměřice) nebo Norimberského (Praha). I v Čechách '''r'''-ci podporovali tíž činitelé jako v zemích ostatních; zejména králové, církev, universita a humanisté (Bohuslav z Lobkovic † 1510). '''R.''' nepokračovala tu však v obou hlavních právních řádech, městském a zemském, rovnoměrně; byloť v samé povaze práva zemského, sloužícího předem poměrům pozemkového majetku, že jevilo tendenci konservativní, nepotřebujíc volnější úpravy, jež stala se nutnou mohutnějícím obchodem a průmyslem v městech. První stopy '''r.''' práva římského shledáváme v Čechách v právech městských, a to nejdříve ve městech horních, jež vlivem názoru o horním regálu byla těsně závislá na královském dvoře; počátek činí králem Václavem II. koncem XIII. stol. vydaný horní řád ''jus regale montium'', sepsaný shora zmíněným učeným právníkem Grozziem, v němž vyskytuji se hojná ustanovení z práva římského a kanonického a jenž v Kutné Hoře jako ''jura montana'' zůstal v platnosti až do konce stol. XVI. Dalším krokem v tomto směru byla sbírka nálezů městského soudu brněnského, sestavená a theoretickými (z pramenů římsko-kanonických čerpanými) výklady doplněná kolem r. 1350 od městského písaře brněnského Jana, kteráž ve zkrácené formě jako ''cursus sententiarum civilium'' nabyla jakožto podpůrný právní pramen platnosti i pro Staré město Pražské. Sbírka tato stala se však zvláště důležitou nařízením z r. 1387 krále Václava IV., jenž zakázav odvolání k soudům ležícím mimo království České, povýšil zároveň staroměstský soud pražský na appellační soud pro česká města řídící se pravém Norimberským, jichž byla většina. Poněvadž pak táž sbírka přijata byla v XV. stol. za podpůrný pramen i pro Litoměřické právo městské, lze souditi, že tou dobou '''r.''' římsko-kanonického práva pronikla do všech měst v království Českém a utvrzena byla pozdějším uzákoněním práva Pražského (podle osnovy vypracované Koldínem) jako jediného práva pro města česká (1610), pro města moravská (1680) a slezská (v polovici XVIII. stol.), jakož i zřízením zvláštního appellačního soudu pro města česká, moravská a slezská za krále Ferdinanda I. r. 1548, při němž v brzku nabyli rozhodujícího vlivu právníci učení; vývoj ten zakončen byl pak instrukcí krále Ferdinanda II. z r. 1628, již byly corpus juris civilis a c. juris canonici výslovně prohlášeny za podpůrné prameny právní pro řečený soud appellační. Mnohem důraznější odpor '''r'''-ci práva římského kladlo právo zemské; dovedlať sobě šlechta česká přes snahy králů Českých uhájiti neporušenosti svého domácího práva až do bitvy na Bílé Hoře. Teprve v Obn. Zřízení Zemském, oktrojovaném králem Ferdinandem II. r. 1627 pro království České a r. 1628 pro markrabství Moravské, pronikla '''r.''' práva římského, a to nejvíce v oboru práva processného; ale i v oboru práva materiálného dosaženo toho ustanovením, podle něhož Koldínova Práva městská tvořiti měla podpůrný pramen právní i pro právo zemské, a výslovně potvrzena byla podpůrná platnost práva římského a kanonického později ještě deklaratorii krále Ferdinanda III. Obdobný vývoj '''r.''' stopovati lze i v zemích Rakouských, Polských a Uherských, jakož i v jiných státech středoevropských. Reakce proti právům cizím ve prospěch práv domácích počala se teprve ve stol. XVIII., a to právě se strany učených právníků; hnutí toto zahájeno bylo naukou o právu přirozeném, dále seznáním, že právo římské, třeba by nad jiná práva vynikalo co do formy i obsahu, přece jen nehodí se zcela na poměry doby nové. Tím se stalo, že od konce XVII. stol. počínajíc přijímány byly do spisů jednajících o právu římském i mnohé stati o útvarech náležejících právům domácím, t. zv. ''usus modernus pandectarum''. Vedle toho v některých státech převahy nabývaly snahy směřující aspoň ke vnější emancipaci od práva římského a ke kodifikování samostatných zákoníků práva soukromého, jež, třeba že věcně spočívaly na zásadách římskoprávních, přece formálně vylučovaly neb aspoň omezovaly platnost práva římského obsaženého v Corpus juris civilis. První takovou kodifikací bylo všeobecné zemské právo pro pruské státy z r. 1794, po něm následovaly: Code civil (Napoléon) z r. 1803 (s platností pro německé země na levém břehu Rýna), jenž nabyl v německém překladě r. 1810 platnosti jako zemské právo v Badensku, pak občanský zákoník rakouský z r. 1811, občanský zákoník pro království Saské z r. 1863, až konečně vydáním občanského zákoníka pro říši Německou r. 1896 bylo právo římské jako subsidiární pramen práva soukromého odstraněno, splnivši svůj kulturní úkol jako základ, na němž vybudovány byly moderní zákoníky soukromého práva ve státech středoevropských. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 23dp2909vdo3rznjhngrc1atzn9hhrj 0 23311 330460 64263 2026-04-26T16:36:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330460 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Responsa prudentium | PŘEDCHOZÍ = Respondovati | DALŠÍ = Responsoria }} {{Textinfo | TITULEK = Responsa prudentium | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;591. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n649/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Responsa prudentium''' zoveme právní dobrá zdání, jež římští pravoznalci udíleli na žádost stran pro určité případy praktické. Počínajíc císařem Augustem bylo některým zvláště vynikajícím právníkům udíleno t. zv. ''jus respondendi'' s tím účinkem, že soudce při rozhodnutí sporu měl se říditi '''r'''-sem, jež musilo doručeno býti zapečetěné. Tento význam přikládán byl později všeobecně bez ohledu na určitý spor '''r'''-sům, jež sebrány byly ve zvláštních sbírkách, ano i jiným spisům autorisovaných právníkův. Této praxi soudní dostalo se sankce císařem Hadrianem, jenž nařídil, že soudce jest vázán souhlasnými názory, obsaženými ve spisech římských právníkův (''jus receptum''), při jus controversum však že má volnost rozhodnuti. Tento vývoj zakončen byl zákonem o citování z r. 426 po Kr. Theodosia II. a Valentiniana III., jímž potvrzena byla závaznost spisů Papinianových, Paulových, Ulpianových, Gaiových a Modestinových, dále všech právníků, jichž se oni ve svých spisech dovolávají; zároveň bylo ustanoveno, že při jus controversum jest soudce vázán náhledem většiny spisovatelů, při rovnosti hlasů pak náhledem Papinianovým, a jen nevyslovil-li se tento o sporné otázce, má míti soudce při rovnosti hlasův ostatních spisovatelů volnost rozhodnutí. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] bdz1i24icsiz74zb2iswt07smjs5q1t 0 23411 330989 63419 2026-04-27T11:12:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330989 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stipulace | PŘEDCHOZÍ = Stipula | DALŠÍ = Stipulovati }} {{Textinfo | TITULEK = Stipulace | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;134–135. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n140/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Stipulace''' (lat. ''stipulatio'') jest {{Prostrkaně|verbálný kontrakt}} práva římského (viz [[../Kontrakt|{{Prostrkaně|Kontrakt}}]] str. 752''a'') ve formě ústní otázky učiněné tím, kdo má se státi věřitelem ({{Prostrkaně|stipulator}}), a souhlasné odpovědi osoby se zavazující ({{Prostrkaně|promissor}}), na př. ''dare spondes?'' (''dabis?'') – ''spondeo'' (''dabo''). '''S.''' jsouc útvarem práva civilního, byla omezena toliko na občany římské a musila původně státi se jazykem latinským, podle povahy své pak předpokládala přítomnost obou stran smluvených a nebyla přístupna osobám hluchým a němým. Ustanovení tato byla v době práva klassického zmírněna tak, že platnosti '''s.''' není na újmu, byla-li učiněna v řeči jiné než latinské anebo neshodovala-li se otázka co do výrazů nebo jazyka úplně s odpovědí; posléze podle konstituce Leonovy ani forma otázky a odpovědi není nezbytná a dostačuje jakýkoli ústní projev souhlasu přítomných kontrahentů. V této úpravě vyskytuje se '''s.''' ještě v právě Justiniánském jako pravidelná forma smluv obligačních. Předmětem '''s.''' může býti všeliké plnění, jež hodí se za předmět obligace, a lze jí použíti k dosažení kteréhokoliv účelu hospodářského, neboť jest již svou formou jednáním abstraktním, jež nepředpokládá určité causae obligandi; tvrdí-li však promissor, že zamýšlený účel se neuskutečnil, má podle pozdějšího práva obranu proti závazku stipulačnímu a to podle různosti případů buď exceptionem doli nebo condictionem incerti, a šlo-li o zápůjčku peněžitou, na př. nevyplatil-li stipulator promissorovi obnos při '''s'''-ci předpokládaný, querellam non numeratae pecuniae, kterouž stipulatora donucuje k důkazu o pravosti důvodu obligačního. Stejnou obranu má promissor i proti listině, jež byla snad o '''s'''-ci sepsána, není-li v ní causa obligandi uvedena (''cautio indiscreta''); naproti tomu v právě justiniánském listina o '''s'''-ci sepsaná zakládala praesumci o tom, že '''s'''-ce náležitým způsobem byla učiněna, proti čemuž připuštěn byl toliko jediný protidůkaz, že kontrahenti v den vydání listiny nebyli v místě přítomni. Ze '''s.''' vzniká jednostraný nárok obligační, k jehož provedení slouží podle povahy předmětu ''actio certae creditae pecuniae'', nebo ''condictio triticaria'' (při věcech zastupitelných) a ''actio ex stipulatu incerti''; všecky tyto žaloby jsou ''actiones stricti iuris'', při nichž rozhodné jest pouze to, co bylo ústně slíbeno, jmenovitě nezakládá tu ani prodlení dlužníkovo povinnost platiti úroky, nebyly-li zvláště stipulovány. '''S.''' bývala v době císařské smlouvou tak oblíbenou, že strany, když uzavřely obligační úmluvu, předsebraly ještě '''s'''-ci, jež se tu jevila vedle smlouvy původní jako '''s.''' {{Prostrkaně|akcessorická}} a sloužila k tomu, aby nároky z prvotní smlouvy byly pojištěny. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 3xc33k9im1j1hhvmhurbavdmfarltxm 0 23415 330426 82192 2026-04-26T16:36:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330426 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reivindicatio | PŘEDCHOZÍ = Reitzenstein | DALŠÍ = Reiz }} {{Textinfo | TITULEK = Reivindicatio | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;448. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n500/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Reivindikační žaloba }} {{Forma|proza}} '''Reivindicatio''' [-kácio], lat., jest žaloba příslušející vlastníkovi věci na její vydání proti tomu, kdo mu ji zadržuje. Výjimkou má místo i proti tomu, kdo nemá věc v držbě, a to buď jestliže se vědomě pustil do sporu, jakoby věc držel (''qui se liti obtulit'') anebo obmyslně se držby zbavil (''dolo desiit possidere''). Žalobce musí dokázati právo vlastnické, nabyl-li tedy věci způsobem odvozeným, náleží mu i důkaz o vlastnictví auktorově. Cílem žaloby jest vráceni věci cum omni causa, t. j. s plody a příslušenstvím, dále náhrada za poškození věci, při čemž co do výše restituce jakož i co do protinároku žalovaného na náhradu nákladu na věc učiněného důležitý jest rozdíl mezi bonae a malae fidei possessorem. V právu římském dávána byla reivindikace jako utilis někdy i tomu, kdo nejsa vlastníkem věci měl jen obligační nárok na její vydání (na př. manželka vzhledem k věcem daným věnem, ''res dotales''). Výjimky tyto jsou rakouskému právu neznámy. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] s2krfbt8pa1bcoxj0kwxwhflatwcsed 0 23570 330606 98888 2026-04-26T16:39:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330606 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rypáček | PŘEDCHOZÍ = Ryny | DALŠÍ = Rypadla }} {{Textinfo | TITULEK = Rypáček | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;441. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n529/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:František Jaroslav Rypáček]] }} {{Forma|proza}} '''Rypáček''' {{Prostrkaně|František Jaroslav}} (pseud. {{Prostrkaně|Jaroslav Tichý, Sv. Smutenský, Prokop Hoděta}} a&nbsp;j.), spis. a básník čes. (* 7.&nbsp;říj. 1853 v Hodětíně u Bechyně). Studoval v Jindř. Hradci a na univ. v Praze v l. 1874—1877. R.&nbsp;1878 stal se suppl. učitelem v Brně, r.&nbsp;1887 profesorem v Třebíči, odkud po 9&nbsp;letech vrátil se na první čes. gymnasium do Brna. '''R.''' již jako gymnasista uveřejňoval verše v „Čes. Jihu“, ve „Světozoru“, v almanaších „Anemonkách“, „Ruchu“, pak v „Nitře“ a&nbsp;j.; o sobě vydal sbírku veršů: ''V bouři a klidu'' (Brno, 1884); Dále vydal: ''Z našich dějin'' (t., 1895); ''František Palacký'' (t., 1898, Matice Morav.); ''Repertorium'' XXV ročn. „Časop. Matice Moravské“ (t., 1901); v gymn. programmech v Brně uveřejnil pojednání: ''Pan Vilém z Pernšteina'' (1883); ''Paměti a zápisy Smila II. Osovského z Doubravice a na Třebíči'' (1897); do programmů gymn. třebíčského napsal: ''Úryvky z dějin hradu a města Bechyně v Čechách'' (1889); ''Kronika Eliáše Střelky a pokračovatelů'' (1892); ''Třebíčské farní kroniky Martina Josefa Matlocia a Jakuby Dvořeckého'' (1895, přel. z latin.); společně s Jindř. Entlichrem přel. „Peršana Sa'dího myšlenky o vychování“ (Brno, 1902, ukázka z překl. celého „Gulistánu“ Sa'díova). Účastnil se též redakce „Koledy“, almanachu „Morava svým Maticím“, redigoval čtyři ročníky (IX.—XII.) ročenky dobroč. komitétu dámského „Chudým dětem«, jest odborným redaktorem „Vlastivědy moravské“, od poč. r.&nbsp;1901 rediguje „Časopis moravského musea zemského“, od r.&nbsp;1898 je členem redakce „Časopisu Matice Moravské“, píše do časopisů hlavně moravských; je též spolupracovníkem „Ottova Slov. Nauč.“. Mimo to '''R.''' je z předních pracovníků národních ve společnosti brněnské, koná časté přednášky z oboru dějepisného a literárně historického. {{Konec formy}} jybg4k0227qiu690czreqcmotnencnz 0 23615 330747 64481 2026-04-27T11:08:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330747 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Senatus consultum | PŘEDCHOZÍ = Senator | DALŠÍ = Senatus populusque Romanus }} {{Textinfo | TITULEK = Senatus consultum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;851. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n950/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Senatus consultum''' [-kon-] viz [[../Senát|{{Prostrkaně|Senát}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] g9tjzkmtiqo0joia7zc8j0zx7ar241z 0 23616 330748 64482 2026-04-27T11:08:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330748 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Senatus populusque Romanus | PŘEDCHOZÍ = Senatus consultum | DALŠÍ = Sence }} {{Textinfo | TITULEK = Senatus populusque Romanus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;851. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n950/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = SPQR }} {{Forma|proza}} '''Senatus populusque Romanus''' (S. P. Q. R.), {{Prostrkaně|senát a národ římský}}, tedy veškeren římský stát. Slova ta čtou se dosud v městském znaku dnešního Říma. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] ew7wpcxx2gohzmzj8uc4ntogsoz7o3u 0 23617 330872 78339 2026-04-27T11:10:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330872 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Societas | PŘEDCHOZÍ = Socida | DALŠÍ = Societates }} {{Textinfo | TITULEK = Societas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;581. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Societas''', lat., {{Prostrkaně|společnost}}. Viz čl. [[../Societates|{{Prostrkaně|Societates}}]]. – '''S.''' {{Prostrkaně|leonina}} jest taková společenská smlouva, při níž jednomu společníku má připadnouti veškeren zisk, druhému pak veškerá škoda. Název vzat jest z Aesopovy bájky, kde lev (na lovu s jinými zvířaty) podržuje kořist sám, odtud obrat »lví podíl«. '''S.''' ''leonina'' může obstáti nikoli jako smlouva společenská, nýbrž jako darovací. – '''S.''' {{Prostrkaně|Jesu}}, {{Prostrkaně|Tovaryšstvo Ježíšovo}}, název řádu jesuitského, viz [[../Jesuité|{{Prostrkaně|Jesuité}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] aanlpo6mpbcteq7dtgt2b49jpizwu2z 0 23618 330873 109354 2026-04-27T11:10:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330873 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Societates | PŘEDCHOZÍ = Societas | DALŠÍ = Société }} {{Textinfo | TITULEK = Societates | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;581–582. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Societa }} {{Forma|proza}} '''Societates''', {{Prostrkaně|společnosti}}, jsou smluvená spojení dvou nebo více osob k určitému majetkovému podniku; '''s.''' rozeznávají se od spolků, korporací, tím, že nejsou právnickou osobou samostatnou, od svých členů rozdílnou, což jest právně důležito zejm. ve směru tom, že jmění společenské nepřestává býti majetkem zúčastněných společníků. Smlouva společenská byla již v právě římském kontraktem konsensualným, dostačovalať k platnosti její pouhá neformální úmluva, kteráž jak co do předmětu společného podniku, tak co do podílů, jimiž jednotliví společníci jsou na něm zúčastněni, mohla míti obsah přerozmanitý. Neplatnou byla však t. zv. ''[[../Societas|societas leonina]]'' (v. t.). Podle předmětu jsou '''s.''' ''omnium bonorum'', jež vztahují se na veškerý majetek (i budoucí), dále ''societas negotiationis'', společnost k provozování obchodu, ''societas quaestus'', společnost výdělková, ''societas unius rei'', společnost vzhledem k jedinému jednání neb věci. Značné důležitosti bvly v Římě '''s.''' ''publicanorum'', společnosti přejímající v pacht státní příjmy z daní, poplatkův a cel, kteréž vládnouce bohatými prostředky finančními domohly se i mocného vlivu na správu záležitostí státních. Ze smlouvy společenské vzchází pro každého společníka povinnost plniti umluvené příspěvky a práce, uhraditi škodu zaviněnou (''culpa in concreto'') a vydati vše, čeho nabyl pro společnost nebo z jmění společného. Naproti tomu společník má právo na náhradu nákladu v zájmu společnosti učiněného, jakož i škody, kterou jednaje za společnost utrpěl bez své viny. Dále mají společníci podíl na zisku a ztrátě podle poměru, jenž určen jest smlouvou a nemusí nutně odpovídati velikosti příspěvků. Žaloba směřující k provedení těchto nároků zove se ''actio pro socio''. Na venek nemá societas samostatné existence jako právnická osoba, z čehož plyne důsledek, že vůči třetím osobám jsou za dluhy osobně zavázáni, a pokud jde o pohledávky, oprávněni toliko společníci sami, buď všickni, jednali-li společně neb skrze zástupce, jímž může býti též některý společník, buď jednotlivě, byli-li činní sice v zájmu společnosti, ale za okolností, při nichž nebyly splněny podmínky přímého zastoupení. Societas zaniká kromě ze všeobecných důvodů (smlouvou, splněním rozvazovací výminky, projitím stanoveného času, dosažením smluveného účelu nebo jeho nemožností) též smrti jediného účastníka, na jehož místo může dědic nastoupiti jen ujednáním nové smlouvy společenské, dále ztrátou veškerého majetku a jednostranou výpovědí, která však nesmí býti dána v dobu nevhodnou. V moderních právech došla instituce tato neobyčejného rozvoje ve {{Prostrkaně|společnostech obchodních}}, z nichž nejdůležitějšími jsou: {{Prostrkaně|společnost veřejná}}, při kteréž všickni společníci jsou za dluhy společnosti zavázáni přímo a osobně celým svým majetkem, čl. 85 rak. obch. z.; {{Prostrkaně|společnost kommanditní}}, při níž způsobem naznačeným ručí jen jeden nebo někteří společníci (komplementáři), kdežto ostatní (kommanditisté) jsou zavázáni sice též přímo a osobně, ale jen do určité summy, do vkladu (čl. 150 obch. z.); {{Prostrkaně|společnost kommanditní na akcie}}, při niž vedle komplementářů ručí ostatní jen neosobně, kapitálem na akcie rozděleným, čl. 173. obch. z. Sporné jest, zda k '''s.''' či ke korporacím náleží akciová společnostt při niž celý společenský kapitál jest rozdělen na akcie a všickni členové jsou súčastněni toliko vklady, akciemi, neručíce osobně za dluhy společnosti, kteráž jest spravována zvláštním představenstvem, jsouc i proti třetím osobám zcela samostatnou; tak jest tonou též při výrobních a hospodářských společenstvech, jež byla v Rakousku upravena zákonem z 9. dub. 1873 č. 70 říš. z. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] edmzcipofo820uvnso0luoc8agimo4h 0 23619 330871 78340 2026-04-27T11:10:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330871 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Socida | PŘEDCHOZÍ = Sociativ | DALŠÍ = Societas }} {{Textinfo | TITULEK = Socida | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;581. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Socida''' (též {{Prostrkaně|soccida}}, {{Prostrkaně|socita}}, {{Prostrkaně|socium}}, {{Prostrkaně|soccium}}, {{Prostrkaně|contractus socidae}}) je zvláštní druh společenské smlouvy (odtud název ze ''societas''), týkající se dobytka. Záleží v tom, že jedna strana – vlastník dobytka – dává druhé straně – nájemci, resp. uživateli dobytka – na jistou dobu určitý počet kusů dobytka k užívání s tím, že nájemce musí dobytek živiti, za to však že mu náležejí užitky z něho (mléko, máslo, hnůj, z ovcí i čásť vlny), o plemeno pak (telata, hříbata, jehňata, kůzlata) že obě strany (vlastník s nájemcem) se dělí. Smlouva tato známa byla již starému právu římskému (''pecora partiaria'', ''pecus in commune pascendum datum''), v právě německém známa jest pode jménem ''Viehverstellungsvertragt'', v Bosně a Hercegovině pod názvem ''napolica''. V jednotlivých zemích vyskytují se rozličné odchylky této smlouvy. Srv. Kadlec, Agrární právo v Bosně a Hercegovině (Praha, 1903), str. 56. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] jk8s4w0e3jmgm3yviobsv9virj13ed2 0 23630 330401 64282 2026-04-26T16:36:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330401 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Receptum | PŘEDCHOZÍ = Receptor | DALŠÍ = Recess }} {{Textinfo | TITULEK = Receptum | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n400/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Receptum''' {{Prostrkaně|arbitrii}} jest smlouva ujednaná mezi stranami majícími spor s jedné a třetí soukromou osobou s druhé strany, jíž tato zavazuje se rozhodnouti spor jako rozsudí. Podle práva praetorského k platnosti této smlouvy nežádalo se zvláštní formy (''pactum praetorium''), rozsudí mohl však býti praetorem nepřímo (pokutami, ''pignoris capione'') donucen k vynesení rozsudku jen, bylo-li stranami splnění rozhodčího nálezu zajištěno konvencionální pokutou (''stipulatio poenae'', ''pecunia compromissa''). ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' '''R.''' {{Prostrkaně|nautarum}}, {{Prostrkaně|cauponum}}, {{Prostrkaně|stabulariorum}} zoveme závazek lodníkův a hostinských, vrátiti věci, jež jim anebo jejich lidem u provozování živnosti byly od cestujících nebo hostův odevzdány nebo do místnosti přineseny; majetníci řečených živností měli povinnost věnovati věcem přijatým zvláštní pozornost a péči (''custodia'') a byli povinni nahraditi škodu, i když věci byly třeba jen náhodou poškozeny nebo ztraceny; závazku toho byli prosti jen, jestliže dokázali, že škoda způsobena byla pohromou neodvratitelnou (''vis maior''). ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 9a1m9klt2zqtnxkr6qbgr9j9xwl5re0 0 23654 330862 81078 2026-04-27T11:10:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330862 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sněm | PŘEDCHOZÍ = Snellmann | DALŠÍ = Sněmovna }} {{Textinfo | TITULEK = Sněm | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;547. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n610/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sněm''' čili t. zv. {{Prostrkaně|zákonodárný sbor}} má v jednotlivých státech v různých dobách různou podobu. Jinak vypadají '''s'''-y ve státech moderních, jinak v bývalých státech stavovských a jinak v dobách, jež předcházely státu stavovskému. Nehledíme-li ke '''s'''-ům národů starověkých, pozorujeme, že nejstarší '''s'''-y evropských států jsou buď shromáždění celého národa, veškerého svobodného obyvatelstva (takové jest na př. ruské {{Prostrkaně|věče}}), anebo sbory rázu aristokratického, na nichž zastoupen byl jen výkvět národa (''consilia, conventus optimatum, principum, procerum, sapientum''). Takové byly na př. už '''s'''-y anglosaské, známé pode jménem {{Prostrkaně|witenagemôte}} (shromáždění moudrých lidí). Tyto sněmy aristokratické byly vlastně jen radami panovníků, jež panovníka nevázaly. Leckde povstal z těchto poradných sborů panovníkových (''curia'') v pozdější době, když účastenství v nich vedle velmožů (praelátův a baronů) domohla se i nižší šlechta a města, stavovské '''s'''-y, t. j. zákonodárné sbory, složené z repraesentantů privilegovaných tříd národa, stavů (''status et ordines, états et ordres''). Rozšířením bývalých královských rad, kurii, povstaly na př. '''s'''-y kastilské, jak svědčí název jejich ''cortes''. Na stavovských '''s'''-ech zastoupena byla buď veškera šlechta, vyšší i nižší, osobně (t. j. každý šlechtic měl právo na '''s.''' se dostaviti) anebo právo osobního účastenství náleželo jen šlechtě vyšší, kdežto šlechta nižší zastoupena byla poslanci, deputáty. Města podle povahy věci ovšem jinak nemohla '''s'''-ů se účastniti než skrze své zástupce. Na principu zastoupení skrze poslance zakládá se anglický parlament, který se skládá od XIV. stol. ze dvou {{Prostrkaně|domů}} (''house''), {{Prostrkaně|komor}} čili {{Prostrkaně|sněmoven}}, domu lordů ({{Prostrkaně|sněmovny panské}}) a domu obecných ({{Prostrkaně|sněmovny poslanecké}}). Podobně jako parlament anglický vyvinul se i říšský '''s.''' uherský, který od r. 1608 skládá se rovněž ze dvou sněmoven. Analogickou organisaci mají i moderní říšské '''s'''-y jiných států, na př. rakouská {{Prostrkaně|říšská rada}}. Vedle říšských resp. zemských '''s'''-ů konávaly se ve starých stavovských státech '''s'''-y čili {{Prostrkaně|sjezdy provinční}} (v Čechách krajské sjezdy, v zemích uherských komitátní kongregace, ve Francii stavy provinční, v Polsku sněmíky). — O '''s'''-ích jednotlivých států srov. čl. [[../Britannie Veliká|{{Prostrkaně|Britannie Veliká}}]] (str. 692 a sl.), [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]] (str. 479, 508 a sl., 511 a 512, 530—532), [[../Francie|{{Prostrkaně|Francie}}]] (str. 492, 494, 497), [[../Kastilie|{{Prostrkaně|Kastilie}}]] (str. 32), [[../Polsko|{{Prostrkaně|Polsko}}]] (str. 158''a'', 159''b'', 160''a'', 162''a''), [[../Rakousko|{{Prostrkaně|Rakousko}}]] (str. 184''b'', 187—189, 190 a sl., 196''b'' a sl., 204, 206, 214 sl., 225 sl.), [[../Říšský sněm|{{Prostrkaně|Říšský sněm}}]] německý, [[../Rusko|{{Prostrkaně|Rusko}}]] (str. 299, 310''b'' a 311) a jiné. '''S.''' {{Prostrkaně|církevní}} viz [[../Koncil|{{Prostrkaně|Koncil}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|říšský}} viz [[../Říšský sněm|{{Prostrkaně|Říšský sněm}}]]. {{Konec formy}} rlnnbvh0nglfwp9pr6sn8a6nkvjn2j4 0 23658 330863 75586 2026-04-27T11:10:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330863 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sněmovna | PŘEDCHOZÍ = Sněm | DALŠÍ = Sněť }} {{Textinfo | TITULEK = Sněmovna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;547. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n610/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sněmovna''' viz [[../Sněm|{{Prostrkaně|Sněm}}]]. {{Konec formy}} 11dipnt1rrb42e7ozdv9892s6qel2w3 0 23661 330756 64483 2026-04-27T11:09:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330756 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Senátor | PŘEDCHOZÍ = Senát | DALŠÍ = Senator }} {{Textinfo | TITULEK = Senátor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;850. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n950/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Senátor,''' z lat., člen [[../Senát|{{Prostrkaně|senátu}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném]] 2fsf4r8044fip6kr0xxyq518u2cxcee 0 23664 330755 64204 2026-04-27T11:09:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330755 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Senát | PŘEDCHOZÍ = Senármontit | DALŠÍ = Senátor }} {{Textinfo | TITULEK = Senát | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]], [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;848–850. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n948/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Senát }} {{Forma|proza}} '''Senát''' (''senatus''), {{Prostrkaně|u Římanů}} sbor starších a zkušených mužů, jenž stál po boku nejvyšším úředníkům státu Římského jakožto rádce v záležitostech politických. Původ jeho spatřovati jest ve starobylém zvyku, podle něhož nejen otec rodiny, nýbrž i král jakožto hlava obce vázán byl, aby v důležitých záležitostech rozhodoval teprv po úřadě s muži staršími a zkušenými. I. {{Prostrkaně|'''S.''' za království}}. Zřízení '''s'''-u, který skládal se původně ze 100 patriciů, přičítá se již Romulovi; rozšířením obce vzrostl počet tento ještě za doby královské na 300 členů, zvaných {{Prostrkaně|patres}}. Rozmnožením patriciů rodinami plebejskými vzniká za Tarquinia Priska rozdíl mezi {{Prostrkaně|patres maiorum}} a {{Prostrkaně|minorum gentium}}. Členy '''s'''-u jmenoval král, jenž také jediný měl právo '''s.''' svolávati (''senatum cogere''), by mínění jeho vyslechl. Král nebyl nucen říditi se radou '''s'''-u, aniž v každé záležitosti jej svolávati, ale v jistých případech předchozí porada se '''s'''-em stala se záhy pevným zvykem; tak tomu bylo v záležitostech náboženských a správních (vypovídání války, ujednávání míru a smluv, přijímání ve svazek občanský, rozhodování o dobytém území). Mimo to '''s.''' měl účast v zákonodárství, ježto každé usnesení zákonodárných sborů musilo předloženo býti '''s'''-u k potvrzení (''patrum auctoritas''). Při uprázdnění trůnu veškerá správa obce přechází na '''s.''' (viz [[../Interregnum|{{Prostrkaně|Interregnum}}]]). II. {{Prostrkaně|'''S.''' za republiky}}. Počet 300 senátorů zůstává i pro dobu republiky normální; teprv za Sully zvýšen na 600, za Caesara pak na 900. Přijetím členů plebejských na počátku republiky do '''s'''-u tvoří se rozdíl mezi senátory patricijskými (''patres'') a plebejskými (''conscripti''); odtud pochází obvyklé oslovení '''s'''-u: ''patres conscripti''. Rozdíl tento, jakož i výše uvedený, mizí a od doby zákona Oviniova (z konce IV. stol. př. Kr.) vznikají mezi senátory stupně podle toho, jaký úřad kdo dříve zastával. Stupnice jest: censorii, dictatorii, consulares, praetorii, aedilicii, tribunicii, quaestorii; k tomu přistupují t. zv. {{Prostrkaně|pedarii}}, t. j. ti plebejšti členové, kteří dosud nezastávali úřadu kurulského (zváni byli podle toho, že mínění své směli projevovati jen mlčky, přistoupením k té skupině senátorů, jejíž mínění schvalovali). Senátor, jenž na prvém místě v seznamu senátorů (''album senatorum'') byl zapsán a prvý na mínění tázán, slul {{Prostrkaně|princeps senatus}}. Obyčejně byli to bývalí censorové. Zasedání '''s'''-u mohli se účastniti i fungující úředníci a dále ti úředníci bývalí, kteří ještě do '''s'''-u přijati nebyli. Tito mohli sice své mínění pronášeti, ale nesměli hlasovati. Členství '''s'''-u bylo doživotní, avšak nehodný člen mohl býti vyloučen (''senatu movere''); přijetí do '''s'''-u dalo se zprvu konsuly, od zákona Oviniova censory (''lectio senatus''). Od té doby též doplňován '''s.''' hlavně z odstouplých úředníků, jmenovité quaestorů, což zvláště od doby Sullovy stalo se pravidlem. Tak byl '''s.''' doplňován fakticky volbou lidu. {{Prostrkaně|Obor působnosti}}. Také za republiky byl '''s.''' v podstatě jen poradním sborem konsulů, nemajícím vlastní iniciativy, ale vliv jeho znenáhla vzrostl tak, že za květu republiky stal se řídícím orgánem veškeré správy státní. Hlavní příčinou vzrůstu moci jeho bylo, že '''s.''' představoval v obci římské princip stálosti proti každoročně se měnícím úředníkům, a dále, že skládal se z předních mužů obce. Co se vnitřní správy týče, '''s.''' měl vrchní dohled na státní náboženství a kult, dále vrchní správu výdajův a příjmů státních, dozor nad úředníky a nad pokojem a pořádkem v obci, nařizuje v dobách nebezpečných konsulům jmenovati diktátora, nebo propůjčuje jim neobmezenou moc k zjednání pořádku (''senatus consultum ultimum''). Také vliv '''s'''-u na zákonodárství byl značný, třeba že od r. 339 př. Kr. (lex Publilia) zákony komitií centuriátních a od r. 287 př. Kr. (lex Hortensia) zákony komitií tributních schvaloval již před hlasováním o nich. Usnesení '''s'''-u (''senatus consulta'') měla pro úředníky váhu zákonů. Také soudní jurisdikce proti občanům a spojencům přísluší v jistých případech '''s'''-u, zvláště když veřejná bezpečnost byla ohrožena vzpourou neb velezrádou a pod. Až do doby Gracchů vybíráni byli ze '''s'''-u také soudcové ve stálých soudních dvorech. Velmi rozsáhlou pravomoc měl '''s.''' v řízení politiky vnější. Ternu náležel rozhodný vliv na vypovězeni války, jmenování velitele, prodloužení jeho imperia, na podmínky míru a ustanovení poct pro velitele. Dále '''s.''' upravuje poměř Říma k jiným národům, zařizuje správu provincií, dává místodržitelům jejich potřebné instrukce, vyjednává s cizími národy, přijímá jejich vyslance, uzavírá s nimi smlouvy, propůjčuje čestné tituly, prohlašuje za nepřítele atd. Právo svolávati '''s.''' (''ius cum patribus agendi'') příslušelo konsulům a praetorům, dále mimořádným úředníkům (dictator, magister equitum, interrex, praefectus urbi, decemviri), později i tribunům lidu, a dalo se buď hlasatelem (''praeco'', ''viator'') neb vyhláškou (''edictum''). Dostaviti se byl povinen každý senátor, jinak mohl býti pokutován. Veřejnost byla ze schůzí '''s'''-u vyloučena. Zasedání mohlo se díti kterýkoli den; toliko přihlíženo k tomu, aby nepřipadalo na den, kdy konány komitie. Shromáždištěm musilo býti místo inaugurované (templum); obyčejně byla jím kurie Hostiliova a po vyhoření jejím kurie Juliova, ale vedle toho i jiná místa, na př. chrámy. Před vlastním jednáním konány oběti a auspicia. Předsedou byl svolávající úředník; ten zahájiv jednání výkladem o předmětu porady (''referre ad senatum''), vyzval '''s.''', aby mínění své pronesl (''sententiam rogare''). To dálo se tak, že všichni senátoři, nejprve princeps senatus, po něm pak ostatní podle úřední stupnice tázáni byvše, pronášeli své mínění o relaci předsedově a to buď samostatně, nebo přidávali se k mínění již pronesenému. Od předmětu porady bylo možno odbočiti (''egredi relationem''), a ježto odnětí slova nebylo přípustno a zasedání obyčejně nesmělo se konati po západu slunce, mohlo usnesení dlouhými řečmi býti zmařeno. Po skončené rogaci předseda shrnul pronesená mínění, načež se přistoupilo k hlasování, jež dálo se tak, že senátoři rozestoupili se ve skupiny podle toho, jaké kdo mínění zastával (''discessio in partes''). Při návrzích vícečlených mohlo na žádost, projevenou slovem ''divide'', hlasováno býti o každé části návrhu zvláště. Při hlasování rozhodovala prostá většina. Potom bylo zasedání předsedou skončeno. – Přijatý návrh byl od předsedy pod dozorem kommisse ze '''s'''-u vybrané a s pomocí písařů formulován, sepsán, po případě i uveřejněn. Tak vzniklo {{Prostrkaně|senatus consultum}}, jež, nebylo-li proti usnesení intercedováno, neb neshledána-li v něm formální chyba, mělo téměř platnost zákona, v případě intercesse nebo formální chyby označuje se jako {{Prostrkaně|senatus auctoritas}}. {{Prostrkaně|Decretum}} sluje nejspíše ta část senatus consulta, jež obsahovala vlastní usnesení. Senatus consulta chována byla v starší době v chrámě Cereřině pod dozorem aedilů plebejských (viz [[../Aedil|{{Prostrkaně|Aedil}}]]), později v chrámě Saturnově pod dozorem quaestorů (viz [[../Quaestor|{{Prostrkaně|Quaestor}}]]). III. {{Prostrkaně|'''S.''' za císařství}}. Počet senátorů, jenž za Caesara dostoupil výše 900, zredukoval Augustus na 600, kterýž počet zůstal i na dále. Za Augusta '''s.''' jako za republiky doplňován z odstouplých úředníků, od Tiberia, jenž volby úředníků přenesl na '''s.''', stal se sborem, který doplňoval se kooptací. Císařům pojištěn rozhodující vliv na doplňování '''s'''-u jednak doporučováním kandidáta k volbám (''commendatio''), jednak právem zařazovati do jisté kategorie senátorů muže, kteří příslušného úřadu nezastávali (''adlectio'', na př. ''adlectio inter tribunicios'', ''praetorios'' atd.; viz [[../Adlectio|{{Prostrkaně|Adlectio}}]]). Vedle toho pravomoc censorská dávala císaři právo vylučovati nehodné členy ze '''s'''-u. Podmínky přijetí do '''s'''-u byly: stáří 25 let a jmění 1.000.000 sesterciů. To vedlo k vytvoření zvláštního dědičného stavu senátorského (''ordo senatorius''), k němuž počátek dán již v posledních dobách republiky. – Seděni '''s'''-u byla řádná (''senatus legitimi'') o kalendách a iduích každého měsíce a mimořádná (''s. indicti''); v oněch měli předsednictví konsulové, v těchto svolávající úředník. Nedbalí senátoři byli přísně pokutováni; teprv 60. rok osvobozoval od senátorských povinností. Císař byl nejen princeps senatus, nýbrž měl i právo buď ústně návrhy své přednésti, jež nejprve projednávány byly, nebo písemně je předložiti, a to s počátku návrh jediný, později i několik, jež předčítal císařský quaestor (''quaestor principis''). Pořad jednání zůstal týž jako za republiky. – Co práv '''s'''-u se týče, rozšířena byla za císařství jeho moc zákonodárná, neb jen jeho usnesení byla předkládána sněmům, ba měla sama platnost zákonů; také soudní moc jeho rozhojněna tím, že svěřeno mu rozhodování ve věcech trestních, zvláště v zločinech politických proti senátorům a rytířům, ač ovšem intercesse císařská a stále vzrůstající pravomoc praefecta urbi a praefecta praetorio omezovala značně tuto moc '''s'''-u. Dále svěřeny jemu od Tiberia i volby úředníkův a konečně nabyl práva jmenovati císaře neb jmenování jeho vojskem potvrdili a po smrti buď božské pocty mu přikázati (''consecratio''), neb památku jeho zahladiti (''damnatio memoriae''). Na druhé straně však omezena moc '''s'''-u jednak v záležitostech zahraničných, z nichž mu ponechána pouze správa t. zv. senátorských provincií (viz [[../Provincie|{{Prostrkaně|Provincie}}]]), jednak omezen v dozoru nad financemi státními pouze na pokladnu obecni (''aerarium''). Ale všechna tato moc '''s'''-u ponechaná byla pouze zdánlivá, neboť závisela úplně na vůli císařově; za špatných císařů '''s.''' byl pouhým nástrojem jejich libovůle. Když pak Konstantin zřídil druhý '''s.''' v Cařihradě, zbývalo ze staré slávy '''s'''-u římského pouze jméno a kroj. – Výhody senátorů byly za všech dob četné: od r. 194 př. Kr. měli v divadle svá sedadla v předních řadách orchestry, na cestách měli stejná práva s vyslanci státními (''legatio libera''), směli pohnáni býti před soud pouze v Římě a j. Vnější odznaky senátoru byly: zlatý prsten (''anulus aureus''), tunika se širokým pruhem nachovým (''tunica laticlavia'') a červený střevíc (''calceus senatorius''), který, byl-li senátor patriciem, ozdoben byl půlměsícem (''lunula''). – Srv. Molitor, Historia senatus Romani (Levna, 1826); Rubino, Untersuchungen über röm. Verfassung, str. 144 sl.; Fr. Hofmann, Der röm. Senat (Berl., 1847); Albrecht, Der röm. Senat (Víd., 1852); Lécrivain, Le Sénat rom. (Pař., 1888); Willems, Le Sénat de la rép. Rom. (Levna, 1878 a 1883, 2 sv.). ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i]]'' V moderním státním zřízení některých zemí, zejména {{Prostrkaně|Francie}}, {{Prostrkaně|Italie}}, {{Prostrkaně|Belgie}}, {{Prostrkaně|Rumunska}}, {{Prostrkaně|Španělska}}, {{Prostrkaně|Spoj. Obcí sev.-amer.}}, {{Prostrkaně|Kanady}}, {{Prostrkaně|Mexika}}, {{Prostrkaně|Argentiny}}, {{Prostrkaně|Brazilie}} jest '''s.''' {{Prostrkaně|první komora poslanecká}} čili {{Prostrkaně|horní sněmovna}} (tolik co v Rakousku panská sněmovna). Ve svobodných hansovních městech {{Prostrkaně|Brémách}}, {{Prostrkaně|Hamburku}} a {{Prostrkaně|Lubeku}} přísluší '''s'''-u jednak moc zákonodárná, jednak i moc výkonná: '''s.''' jmenuje úředníky, béře je v přísahu, uděluje milost atd. '''S.''' {{Prostrkaně|v Rusku}} viz [[../Rusko|{{Prostrkaně|Rusko}}]], dějiny ruského práva, str. 334–336. '''S.''' {{Prostrkaně|akademický}} viz [[../Akademický senát|{{Prostrkaně|Akademický senát}}]]. '''S.''' ({{Prostrkaně|soudní}}) jest {{Prostrkaně|sbor soudců}}, jemuž náleží raditi se a rozhodnouti o záležitostech, jejichž vyřízení v oboru soudní pravomoci jednotlivému úředníku soudnímu nepřísluší. Jsou to tudíž zásadně důležitější věci, k jejichž vyřizování povoláno jest více soudců společně. Rozumí se, že při vývoji jisté záležitosti právní (na př. processu, pozůstalosti) některé úkony, jež jsou buď povahy podřízenější neb jednodušší neb k obstarání jedinou osobou způsobilejší (např. první rok, povolení práva chudých, soudní ohledání na místě, zahájení řízení pozůstalostního), zejména nemají-li rozhodného vlivu na práva stran, přes to, že záležitost jako celek '''s'''-u ku projednání a rozhodnuti jest přikázána, mohou, příp. musí předsevzaty býti jedinou osobou soudní, kteráž v takovém případě činná jest jaksi jako delegát neb výkonný orgán '''s'''-u, ať již členem jeho jest či není a podle toho soudcem z příkazu činným (též referentem) aneb soudcem dožádaným se nazývá. U soudův okresních vykonávají pravomoc soudní vesměs jednotlivci; u soudů sborových naopak '''s'''-y, pokud není nic jiného ustanoveno, ať jde o záležitost trestní, o spor civilní neb o záležitost řízení nesporného (exekuce, pozůstalosti, poručenství, konkursy a j.). V zasedáních '''s'''-u musí přítomen býti zákonem určený počet soudců, majících předepsanou kvalifikaci; o záležitosti projednávané rozhoduje se hlasováním, při němž jednotliví členové vyslovuji své votum tak, že soudci podle služební třídy starší hlasují před mladšími; je-li při jednání ustanoven referent, hlasuje první; předseda hlasuje vždy poslední. K rozhodnutí třeba jest většiny hlasů přítomných. Při jednáních musí býti přísežný zapisovatel. Počet přísedících v '''s'''-ech jest určen tak, že čím vyšší soud, tím větší jest '''s.'''; u sborových soudů prvé instance '''s'''-y civilní skládají se z předsedy a dvou členů, u vrchních soudů '''s.''' civilní skládá se z předsedy a 4 členův a u nejvyššího soudu z předsedy a 6 členů, pokud není ustanoveno jinak. V trestním řízení jsou u sborových soudů prvé instance '''s'''-y pro vyřizováni odvolání v přestupkovém řízení, '''s'''-y rozsuzující, radní komory (jako vnitřní orgán) a '''s'''-y pro rozhodování v řízeních pro zločiny a přečiny mimo přelíčení; prvé dva druhy jsou čtyřčlené, druhé pouze tříčlené. U vrchních soudů trestní '''s'''-y jsou pětičlené a u nejvyššího soudu jako kassačního sedmičlené. Při porotách jest soudem rozsuzujícím '''s.''' tříčlený; byla-li následkem výjimečného stavu působnost porotních souaů zastavena na čas, rozhoduje o případech, jinak před porotní soud příslušejících, soud šestičlený. O stížnosti zmatečné, podané k zachování zákona, rozhoduje kassační soud ve shromáždění jedenácti soudců. V politickém řízení správním jisté záležitosti vyřizují se ve sboru, jenž nazývá se {{Prostrkaně|gremium}} a jest v podstatě totožný se '''s'''-em. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Instituce v Ottově slovníku naučném]] nvg1uyc5nvbv8k18y527igwcddtnoi6 0 23667 330864 75587 2026-04-27T11:10:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330864 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sněť | PŘEDCHOZÍ = Sněmovna | DALŠÍ = Sněť (ves) }} {{Textinfo | TITULEK = Sněť | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;547. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n610/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sněť''' viz [[../Gangraena|{{Prostrkaně|Gangraena}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|slezinná}}, {{Prostrkaně|uhlák}}, viz [[../Anthrax|{{Prostrkaně|Anthrax}}]]. {{Konec formy}} 7xveiop1u74s0vzmhyxac4lvrakfvu7 0 23673 330865 75588 2026-04-27T11:10:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330865 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sněť | PŘEDCHOZÍ = Sněť | DALŠÍ = Sněti }} {{Textinfo | TITULEK = Sněť | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;547. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n610/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Snět|Snět]] }} {{Forma|proza}} '''Sněť''', ves v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara a pš. Zahrádka; 58 d., 410 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.). Ves založena od kapituly vyšehradské. {{Konec formy}} 15iloszxcwl5lei4rv9rsdo668ggveo 0 24187 330841 64484 2026-04-27T11:10:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330841 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skribent | PŘEDCHOZÍ = Skřib | DALŠÍ = Skribonius }} {{Textinfo | TITULEK = Skribent | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;312. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n356/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Skribent''', z lat., {{Prostrkaně|písař}}, {{Prostrkaně|spisovatel}}, zejména často v opovržlivém smyslu: {{Prostrkaně|pisálek}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 2ryt2qoznr7n2kdsn702slry69sudvj 0 24390 330736 65750 2026-04-27T11:08:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330736 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sedmipočetní svatí | PŘEDCHOZÍ = Sedmipány | DALŠÍ = Sedmistěn }} {{Textinfo | TITULEK = Sedmipočetní svatí | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;778. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Sedmipočetníci|Sedmipočetníci]] }} {{Forma|proza}} '''Sedmipočetní svatí''' nazývají se první apoštolé slovanští: Cyrill, Method, Kliment, Naum, Angelar, Sáva, Gorazd. {{Konec formy}} tgweft3i4qnj0c8rejahs7v5trck12i 0 24391 330735 56787 2026-04-27T11:08:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330735 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sedm proti Thébám | PŘEDCHOZÍ = Sedm ostrovů | DALŠÍ = Sednice }} {{Textinfo | TITULEK = Sedm proti Thébám | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;778. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sedm proti Thébám''' viz [[../Adrastos|{{Prostrkaně|Adrastos}}]] 1), [[../Amfiaraos|{{Prostrkaně|Amfiaraos}}]] a [[../Eteoklés|{{Prostrkaně|Eteoklés}}]]. {{Konec formy}} kp5ydn9ss90e0t2yez2cycyq65nzb82 0 24393 330749 65749 2026-04-27T11:09:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330749 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sendai | PŘEDCHOZÍ = Sence | DALŠÍ = Sendal }} {{Textinfo | TITULEK = Sendai | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;851. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n950/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Sendai|Sendai]] }} {{Forma|proza}} '''Sendai,''' hl. m. japanského kenu Mijagi (býv. prov. Rikuzenu), na vých. pobř. ostrova Niponu, nedaleko zátoky Sendajské, na níž leží přístav jeho Sivogama, stanice trati Tokio–Avomori, má 83.325 obyv. (1899). Na hradě, nyní rozbořeném, sídlil dříve dai-mio. '''S.''' má silnou posádku a čilý obchod s evropskými výrobky. Zdejší lakové a hedvábné výrobky jsou proslulé. {{Konec formy}} 9cnwnwm22wsmy6ub0h4c526mznif3is 0 24394 330750 56791 2026-04-27T11:09:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330750 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sendži | PŘEDCHOZÍ = Sendziwoj | DALŠÍ = Sendžirli }} {{Textinfo | TITULEK = Sendži | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;852. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n952/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sendži''' n. {{Prostrkaně|Senju}}, předměstí hl. města Japanu Tokia, na sev. straně k městu přiléhající, má asi 15.000 obyv. {{Konec formy}} p251pqx8rrs5j1reik6fs1h9wd3qqm5 0 24715 330743 63807 2026-04-27T11:08:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330743 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sella | PŘEDCHOZÍ = Sell | DALŠÍ = Sella (státník) }} {{Textinfo | TITULEK = Sella | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;822. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n922/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sella''', lat., vůbec {{Prostrkaně|sedadlo}}. Obyčejně však byla '''s.''' u Římanů nízká stolice bez lenochů o 4 nohách, jaké užívalo se v domácnosti a dílnách řemeslnických. '''S.''' {{Prostrkaně|curullis}} byla stolice skládací bez opěradla, s nohami přeloženými a dole zahnutými, zhotovená z kosti slonové, byla odznakem úředníků kurulských a později i císaře. Z kněží měl ji pouze pontifex maximus a flamen Dialis. Úředníci užívali jí při všech úředních výkonech a brali ji s sebou i do války. ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] cdmb90058yo3b8b1skeowmczeadwoal 0 24733 330478 64352 2026-04-26T16:37:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330478 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rigorosum | PŘEDCHOZÍ = Rigorosní | DALŠÍ = Rigdaler }} {{Textinfo | TITULEK = Rigorosum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;727. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n794/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rigorózní zkouška }} {{Forma|proza}} '''Rigorosum''' [-ózum], {{Prostrkaně|t. examen}}, lat., {{Prostrkaně|přísná zkouška}} k dosažení doktorátu (viz [[../Doktor|{{Prostrkaně|Doktor}}]], str. 774). {{Konec formy}} [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] ogmkbvozqrs6607w2jjd0nc8laqqu4p 0 24734 330477 64351 2026-04-26T16:37:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330477 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rigorosní | PŘEDCHOZÍ = Rigor mortis | DALŠÍ = Rigorosum }} {{Textinfo | TITULEK = Rigorosní | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;727. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n794/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rigorosní''' z lat., {{Prostrkaně|přísný}}. '''R.''' {{Prostrkaně|řád}} obsahuje předpisy o přísných zkouškách (rigorosech) na vys. školách k dosažení doktorátu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] fa0z81lc0lo5bbkagkc1daxgx7ypzh6 0 24801 331083 64494 2026-04-27T11:16:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331083 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sumptuariae leges | PŘEDCHOZÍ = Sumozero | DALŠÍ = Sumrákov }} {{Textinfo | TITULEK = Sumptuariae leges | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;379. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n401/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sumptuariae leges''' byly u Římanů {{Prostrkaně|zákony proti přílišnému přepychu}} v oděvu, jídle a při slavnostech. Již dvanácte desk (''Lex duodecim tabularum'') obsahovalo ustanovení proti přemrštěnému nákladu při pohřbech. ''Oppia lex'' směřovala proti nádheře v oděvu, ''Orchia sumptuaria'', ''Fannia sumpt.'', ''Didia s.'', ''Licinia s.'', ''Cornelia s.'', ''Aemilia s.'', ''Antia'', ''Julia s.'' a j. obsahovaly ustanovení o tom, kolik kterého nápoje při každé hostině smí se spotřebovati, kolik hosti pozvati atd. Zákony ty ovšem málo byly platny. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] tfw0kd6gymcve8zlsznm2tgmiy4272n 0 24802 331081 213434 2026-04-27T11:16:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331081 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Summum ius, summa iniuria | PŘEDCHOZÍ = Summum bonum | DALŠÍ = Summus episcopus }} {{Textinfo | TITULEK = Summum ius, summa iniuria | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;379. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n401/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Summum ius, summa iniuria }} {{Forma|proza}} '''Summum ius, summa iniuria''', lat., {{Prostrkaně|svrchované právo (bývá) svrchovaným bezprávím}}, t. j. přepiaté pojímání a vykládání práva stává se čirým bezprávím. Citát z Ciceronova spisu De officiis (I, § 33). {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 9hh03pvujd9s8uexfl95x3meqs5uehf 0 24814 330945 63509 2026-04-27T11:11:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330945 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sponsio | PŘEDCHOZÍ = Sponsel | DALŠÍ = Sponsl }} {{Textinfo | TITULEK = Sponsio | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;899. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n986/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sponsio''' [-zio], {{Prostrkaně|sponse}}, byla v nejst. době římské ústním, přísahou utvrzeným slibem, jenž zavazoval jen pro svou povahu sakrální; později '''s.''' jest hlavní formou římského verbálného kontraktu stipulačního uzavřeného mezi přítomnými slovnou otázkou: ''spondesne?'' a slovnou odpovědí: ''spondeo''. V užším smysle '''s.''' byla jedním ze připadů adpromisse, smlouvy rukojemské, k utvrzení závazku rovněž formou smluvní založeného; pro ni ustanovila lex Furia de sponsu, že rukojemství zaniká uplynutím dvou let od splatnosti hlavního dluhu, a zavázalo-li se více {{Prostrkaně|sponsorů}} pro jeden dluh, že ručení samo sebou jest mezi ně rozděleno dílem rovným. (Starší lex Appuleia stanovila, že sponsor smí se pro to, oč zaplatil více, než by naň připadlo rozdělením dluhu podle hlav – ''pars virilis'' – hojiti na svých spolurukojmích.) Kromě toho zanikal rukojemský závazek sponsorův i jeho smrtí. Zaplatil-li {{Prostrkaně|sponsor}} za hlavního dlužníka, má podle lex Publilia po uplynutí šesti měsíců k provedení svého práva postihu rychlé exekuční řízení, actio depensi per manus iniectionem pro indicato. V právě Justiniánském tento druh smlouvy rukojemské (''per sponsionem'') již se nevyskytuje. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] ozcsfm6iiu0g6x4ccsp7ju9d81ywol2 0 24815 330946 64284 2026-04-27T11:11:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330946 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sponsor | PŘEDCHOZÍ = Sponsl | DALŠÍ = Sponsus }} {{Textinfo | TITULEK = Sponsor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;899. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n986/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sponsor''' [-zor], lat., {{Prostrkaně|rukojmí}}, {{Prostrkaně|ručitel}} (srv. [[../Sponsio|{{Prostrkaně|Sponsio}}]]). – '''S.''' ''fidei'', také jen '''s.''', {{Prostrkaně|kmotr}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 4d79xabswcy44dvlr9g6ceinxb02g1w 0 24827 330468 64308 2026-04-26T16:37:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330468 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retraktní právo | PŘEDCHOZÍ = Retrakce | DALŠÍ = Retranchement }} {{Textinfo | TITULEK = Retraktní právo | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;607. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n664/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Retraktní právo''' čili {{Prostrkaně|retrakt}} (něm. ''Retrakt'', ''Losungsrecht'', ''Näherrecht'', ''Nähergeltung'', ''Einstandsrecht'', ''Zugrecht'', ''Beispruchsrecht'') jest věcné právo k cizímu pozemku, podle něhož jistá osoba ({{Prostrkaně|retrahent}}, ''Nähergelter'') při prodeji pozemku jest oprávněna vkročiti v trh, t. j. žádati, aby prodávaný pozemek prodán byl jenom ji, ovšem za splnění podmínek nabízených třetím (jiným) kupcem. Práva jednotlivých národů znají rozličné druhy '''r'''-ch práv. Nejobyčejnější jest t. zv. {{Prostrkaně|retrakt rodinný}} (''retractus gentilitius'', ''Erblosung''), který náleží zákonným dědicům prodavačovým v příčině nemovitostí zděděných po předcích.Jiný jest retrakt {{Prostrkaně|obcový}} (''retractus ex jure incolatus'', ''Territorialretrakt'', ''Marklosung'', ''Landlosung''), který náleží členům obce vzhledem k nemovitostem jiných členův obce, dále retrakt {{Prostrkaně|sousedský}} (''retractus commetaneorum'', ''r. ex jure vicinitatis'', ''Nachbarlosung''), t. j. retrakt, jenž náleží členovi obce v příčině pozemků hraničících s pozemky jeho, retrakt {{Prostrkaně|spoluvlastnický}} (''r. ex jure condominii'', ''Ganerbenrecht''), t. j. retrakt náležející spoluvlastníkům pozemku v příčině prodávaných dílů druhých spoluvlastníkův, atd. – V právě českém retrakt nazýval se {{Prostrkaně|ssutím dědin}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] l1ptst5blyyf1o11gjlsfknq8s6hprw 0 24828 330466 64346 2026-04-26T16:37:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330466 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retorse | PŘEDCHOZÍ = Retorquovati | DALŠÍ = Retorsní clo }} {{Textinfo | TITULEK = Retorse | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;606. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n664/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Retorze }} {{Forma|proza}} '''Retorse''' (lat., ''jus retorsionis''), v právu mezinárodním donucovací prostředek spočívající v tom, že jeden stát jedná vůči jinému státu nebo jeho poddaným způsobem sice oprávněným, avšak nepříznivým, a to za tím účelem, aby vynutil na tomto druhém státě jednáni sobě příznivé. Srv. [[../Represálie|{{Prostrkaně|Represálie}}]]. — '''R.''' v řečnictví figura řečnická, značící {{Prostrkaně|obrácení}} ({{Prostrkaně|otočení}}) důvodu protivníkova proti němu samému. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] dya139d1b0rinvspj7qw120620szgpc 0 24829 330467 64347 2026-04-26T16:37:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330467 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retorsní clo | PŘEDCHOZÍ = Retorse | DALŠÍ = Retorta }} {{Textinfo | TITULEK = Retorsní clo | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;606. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n664/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Retorsní clo''' viz [[../Clo|{{Prostrkaně|Clo}}]], str. 463''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] rxvjwkd4seglev4o4hlbh5bfqoufdv1 0 24830 330465 64345 2026-04-26T16:37:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330465 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retorquovati | PŘEDCHOZÍ = Retokalíšek | DALŠÍ = Retorse }} {{Textinfo | TITULEK = Retorquovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;606. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n664/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Retorquovati''', z lat., {{Prostrkaně|odvetou spláceti}}, užívati odvetných prostředků čili [[../Retorse|{{Prostrkaně|retorse}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] i4p7c2274r7at8eftyq2m1zm9i7ojpd 0 24831 330453 82173 2026-04-26T16:36:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330453 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Represse | PŘEDCHOZÍ = Represálie | DALŠÍ = Reprimovati }} {{Textinfo | TITULEK = Represse | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;576. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n634/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Represálie }} {{Forma|proza}} '''Represse''', z lat., {{Prostrkaně|potlačení}}, {{Prostrkaně|obmezení}}, {{Prostrkaně|stíhání}}; odtud '''repressivní''', {{Prostrkaně|obmezovací}}, {{Prostrkaně|potlačovací}}, na př. prostředek, zákon. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] qiisdveflfas2fhuq8w3j215orywi3z 0 24832 330454 174486 2026-04-26T16:36:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330454 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Represálie | PŘEDCHOZÍ = Repraesentant | DALŠÍ = Represse }} {{Textinfo | TITULEK = Represálie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;576. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n634/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Represálie }} {{Forma|proza}} '''Represálie''' ([-prezá-], fr. ''{{Cizojazyčně|fr|représailles}}'', angl. ''{{Cizojazyčně|en|reprisals}}'', z lat. ''{{Cizojazyčně|la|reprehensalia}}'', ''{{Cizojazyčně|la|reprensalia}}'', od {{Cizojazyčně|la|''reprehendo'', ''reprendo''}}, beru zpět, ne od {{Cizojazyčně|la|''reprimo'', ''repressus''}}; chybná výslovnost s ''s'' jest podle něm. ''{{Cizojazyčně|de|Repressalien}}'') značí v soudobém mezinárodním právě porušení práv jednoho státu státem druhým, a to jako odveta za podobné porušení, která má za účel zjednati uraženému státu zadostiučinění a donutiti druhý stát k tomu, aby zavedl právní stav dřívější. '''R.''' bývají často směšovány s {{Prostrkaně|retorsí}}, opatřením povahy ryze politické, podobným co do účelu '''r'''-iím, avšak spočívajícím v tom, že jeden stát porušuje zájmy, nikoli práva státu druhého, a to rovněž odvetou za podobné jednání státu druhého. Retorse jest se stanoviska mezinárodního práva vždycky zákonná a užití její závisí úplně na uznání vlády. Naproti tomu užití '''r'''-ii stojí pod kontrolou mezinárodního práva a jeví se oprávněným jen, zachovají-li se předepsané podmínky. Jako opatření mezinárodni vznikly r. teprve v době novější. Vyvinuly se z někdejších '''r'''-ií povahy soukromoprávní, jež spočívaly v samovolném zmocnění se nějaké osoby nebo věci za účelem zjednání zadostiučiněni za utrpěné bezpráví. '''R.''' tyto souvisí s t.&nbsp;zv. [[../Msta krevní|{{Prostrkaně|mstou krevní}}]] (v. t.). Grotius uvádí jako starší formu těchto '''r'''-ií řecký ústav samovolné zástavy ''{{Cizojazyčně|grc|ἐνεχυρασμός}}'', římskou {{Cizojazyčně|grc|pignoratio inter populos diversos}}, t.&nbsp;zv. withernamium (''{{Cizojazyčně|de|Widername}}'') práva německého a {{Cizojazyčně|grc|droit de marque}} práva franc. Řekové znali ostatně ještě t.&nbsp;zv. androlépsii ({{Cizojazyčně|grc|''ἀνδροληψία'', ''ἀνδρολήψιον''}}), loupení lidí, jež jest rovněž formou těchto starších '''r'''-ií. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] l5992l8bitgyd62n5zc2tnz5dtferr3 0 24833 330469 64348 2026-04-26T16:37:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330469 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retribuce | PŘEDCHOZÍ = Retranchement | DALŠÍ = Retriment }} {{Textinfo | TITULEK = Retribuce | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;607. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n664/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Retribuce''', z lat., (náležitá) odměna, odplata, honorář; ve Francii školní plat (''rétribution scolaire''); též rozvržení škody, vzniklé vyhozením nákladu lodního, mezi pojišťovatele a pojištěné. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] cgrxlyxpp6xb777p3hc4ukug82235gq 0 24942 330655 64475 2026-04-27T11:07:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330655 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = S. P. Q. R. | PŘEDCHOZÍ = Spoyský průplav | DALŠÍ = Spr. }} {{Textinfo | TITULEK = S. P. Q. R. | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;909. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n996/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''S. P. Q. R.''' viz [[../Senatus populusque Romanus|{{Prostrkaně|Senatus populusque Romanus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] tr6b7mhydf2j1t8k4tdbm2mnifgz4uk 0 24965 330733 65841 2026-04-27T11:08:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330733 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Secessio | PŘEDCHOZÍ = Secesse | DALŠÍ = Secchi }} {{Textinfo | TITULEK = Secessio | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;744. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n842/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Secessio plebis }} {{Forma|proza}} '''Secessio,''' t. j. {{Prostrkaně|odloučení}}, v boji s patricii nejkrajnější zbraň římských plebejů, kteří opouštěli pospolu ve zbrani Řím s úmyslem založiti si město nové. 1. Na {{Prostrkaně|mons sacer}}. Plebejové jsouce oslyšáni v žádosti své o úpravu dlužních zákonů, když po vítězné válce s Volsky r. 494 př. Kr. nebyl jim slib v té příčině daný dodržán, obrátili se před branou římskou a osadili pahorek při ústí řeky Aniena do Tibera, chtějíce si tam založiti nové město. Teprve výmluvnému senátoru {{Prostrkaně|Meneniu Agrippovi}} podařilo se přiměti je k návratu, když plebejům zaručeny leges sacratae o tribunátu plebejském. 2. Na {{Prostrkaně|Aventin}}, když decemvir Appius Claudius donutil nespravedlivým rozsudkem plebeje {{Prostrkaně|Virginia}}, že zavraždil na foru jedinou svou dceru. Vedeni jsouce Virginiem a býv. tribunem lidu {{Prostrkaně|Iciliem}}, odešli plebejové r. 449 př. Kr. na Aventin, mezi tím pak strana Valeriův a Horatiů způsobila v senátě, že decemvirové odstoupili, a za nově zvolených úředníků plebejům povoleny leges Valeriae Horatiae. 3. R. 286 př. Kr., kterouž patriciové donuceni lege Hortensia, aby kuriátní comitia schválila návrhy zákonů comitiím centuriálním předkládané ještě před hlasováním. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] j8w7dimkladaslkgj08kzd202a9lfql 0 25108 330456 64343 2026-04-26T16:36:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330456 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Res | PŘEDCHOZÍ = Řeřišno | DALŠÍ = Res (Juraj) }} {{Textinfo | TITULEK = Res | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;580–581. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n638/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Res''', lat., předmět, {{Prostrkaně|věc}}, hl. ve smyslu právním. '''R.''' {{Prostrkaně|accessoria}}, věc, jež k jiné věci přibyla. Viz [[../Akcesse|{{Prostrkaně|Akcesse}}]] a [[../Immobilie|{{Prostrkaně|Immobilie}}]]. '''R.''' {{Prostrkaně|corporalis}}, věc hmotná, tělesná, '''r.''' {{Prostrkaně|incorporalis}}, věc nehmotná, právo. '''R.''' {{Prostrkaně|dubia}}, věc pochybná, sporná. '''R.''' {{Prostrkaně|ecclesiasticae}}, majetek církevní. Viz [[../Jmění|{{Prostrkaně|Jmění}}]] (církevní), str. 573''a''. '''R.''' {{Prostrkaně|immobilis}}, věc nemovitá, nemovitost (viz [[../Immobilie|{{Prostrkaně|Immobilie}}]]); '''r.''' {{Prostrkaně|mobilis}}, věc movitá, movitost. '''R.''' {{Prostrkaně|in commercio}}, věci, jež jsou předmětem právního obchodu (viz [[../Commercium|{{Prostrkaně|Commercium}}]]); naproti tomu '''r.''' {{Prostrkaně|extra commercium}}, věci, jež z obchodu toho jsou vyloučeny. '''R.''' {{Prostrkaně|integra}}, nezměněný stav věci; na př. uzavře se smlouva, avšak od žádného z kontrahentů není dosud splněna. V případě takovém může smlouva ''re integra'' býti zrušena, aniž která strana jest povinna něco vrátiti neb nahraditi. '''R.''' {{Prostrkaně|judicata}} [-káta], {{Prostrkaně|věc rozsouzená}}, {{Prostrkaně|spor rozsouzený}}. Okolnost, že jistá sporná záležitost byla pravoplatným rozsudkem (rozsudkem nabyvším formálně právní moci) rozhodnuta, jest důvodem, z něhož napříště spor o ni mezi stranami jest vyloučen. Viz [[../Exceptio|{{Prostrkaně|Exceptio}}]], str. 938''a''. '''R.''' {{Prostrkaně|litigiosa}}, {{Prostrkaně|věc sporná}}. '''R.''' {{Prostrkaně|mancipii}}, v římském právu věci, jež byly předmětem [[../Mancipace|{{Prostrkaně|mancipace}}]] (v. t.). '''R.''' {{Prostrkaně|nullius}}, věc ničí, t. j. nemající pána. Viz [[../Okkupace|{{Prostrkaně|Okkupace}}]]. '''R.''' {{Prostrkaně|pertinentes}} čili {{Prostrkaně|pertinence}}, viz [[../Příslušenství|{{Prostrkaně|Příslušenství}}]]. '''R.''' {{Prostrkaně|principales}}, {{Prostrkaně|věci hlavní}}. Viz [[../Akcesse|{{Prostrkaně|Akcesse}}]]. '''R.''' {{Prostrkaně|publica}} (lat.), původně tolik jako {{Prostrkaně|stát}} vůbec, později jako [[../Republika|{{Prostrkaně|republika}}]] (v. t). '''R.''' {{Prostrkaně|publicae}}, v řím. právu věci náležející státu, v širším smysle věci sloužící {{Prostrkaně|obecnému užívání občanů}}, jako veřejné cesty, náměstí a budovy, nebo věnované veřejné službě, jako hradby a brány městské. '''R.''' {{Prostrkaně|sacrae}} [-kré], {{Prostrkaně|věci posvátné}}. Viz [[../Jmění|{{Prostrkaně|Jmění}}]] (církevní), str. 572''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 12mhmhvtygp13v168qyol4piceoszfj 0 25109 330455 175303 2026-04-26T16:36:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330455 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Republika | PŘEDCHOZÍ = Républicains | DALŠÍ = Republikán }} {{Textinfo | TITULEK = Republika | AUTOR = [[Autor:Augustin Žalud|Augustin Žalud]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;578–579. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n636/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Republika }} {{Forma|proza}} '''Republika''' je forma státu, za které vládní moc je soustředěna při některé třídě lidu (aristokracie) nebo kde přísluší vládní moc aspoň zásadně národu celému (demokracie). Představitelem moci státní je pouhý zmocněnec lidu ({{Prostrkaně|praesident}} '''r'''-ky), jenž ovšem nevykonává moc vládní ve svém vlastním jméně, jenž nepožívá nezodpovědnosti, která je ve státech monarchických výsadou panovníkovou, a jehož {{Prostrkaně|úřad}} je obyčejně omezen časově. Rozdíl mezi monarchii repraesentativnou a '''r'''-kou dotýká se tu pouze subjektu, při němž je soustředěna státní moc. Při tom však může býti praesident republiky vykonavatelem rozsáhlejších a větších vládních oprávnění než v monarchii některé panovník (na př. kruh působnosti praesidenta francouzské republiky a anglického krále). '''R'''-ku znali již národové starověcí. Ale v antickém slova smyslu '''r.''' znamenala stát, v němž nejen že nebyla moc vládní soustředěna na určité, jediné osobě (Aristotelova ''{{Cizojazyčně|grc|βασιλεία}}'', království), nýbrž v němž došla uznání i práva lidu. Neběželo tedy o pouhý rozdíl v zevní organisaci vlády. Podle toho pak, které vrstvy národa jsou politicky oprávněny, rozeznáváme '''r'''-ku {{Prostrkaně|aristokratickou}}, kde přísluší moc vládní určité třídě národa, a '''r'''-ku {{Prostrkaně|demokratickou}}, kde moc vládní drží aspoň principiálně veškerý národ sám. Starověk znal obojí tuto formu '''r'''-ky (Aristotelova ''{{Cizojazyčně|grc|ἀριστοκρατία}}'' a ''{{Cizojazyčně|grc|πολιτεία}}''); ve středověku převládala, pokud '''r'''-ky se vyskytovaly, '''r.''' aristokratická. Za doby nové jsou '''r'''-mi v uvedeném smyslu i repraesentativné monarchie. — '''R'''-kou {{Prostrkaně|červenou}} zove se '''r.''' Francouzská z r.&nbsp;1848, v níž nabyl na čas politické moci živel dělnický se snahami zcela zřejmé socialistickými. Někteří nazývají '''r'''-kou červenou i vládu kommuny, která po porážkách francouzských za poslední války s Německem dostala do své moci Paříž. Konečně '''r'''-kou červenou rozumí se někdy i '''r.''' socialistická, socialistický stát budoucnosti. ''[[Autor:Augustin Žalud|G.Žd.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném]] ic8z6m426cctr9jy4un1l1fx57skp4a 0 25116 330472 64349 2026-04-26T16:37:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330472 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rex | PŘEDCHOZÍ = Rewbell | DALŠÍ = Rex (Oskar) }} {{Textinfo | TITULEK = Rex | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;628. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n686/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rex,''' »řídič«, lat. jméno {{Prostrkaně|krále}} v Římě; pokládá se obvykle za instituci starolatinskou, ale bez dokladů, neboť řada králův albských jest smyšlenkou pozdějších římských starožitníků. Naproti tomu jsou vážné indicie dosvědčující, že '''r.''' postaven v čelo římské správy státní za sabinské periody Septimontia a to jakožto vládce neomezený s pravomocí původně u Italikův obvyklou. Římští annalisté a starožitníci tvrdili později, že ustanovován byl '''r.''' původně nepřímo senátem, kterýž za tou příčinou zmocnil vždy jednoho ze svých členův (''interrex''), načež comitia králi takto zvolenému zvláštním snesením (''lex curiata de imperio'') udělila nejvyšší vojenskou a soudní pravomoc (''imperium''). Ale názoru tomu, který hájen i za dnů našich, odporuje analogie se známými poměry italskými i nejistota římské tradice, připomínající určitě volby toliko tří králů, Numy Pompilia, Tulla Hostilia a Anka Martia, osobností to vesměs mythických, aniž dovede vedle toho popříti, že v živém vědomí uchovávala se v Římě dědičnost královská. Volebnost krále vylučuje i jeho neomezená pravomoc, neboť '''r.''' byl prvý obětník, vojevůdce a soudce bez odvolání, rozhodoval samostatně o smlouvách a míru, svolával lid podle curií do comitií, aby oznamoval své zákony a rozkazy – zkrátka byl neomezeným představitelem vší moci veřejné a dodával inaugurací sám sobě božského posvěcení. Pětidenní pravomoc, již vvkonával interrex, byla toliko možna po regifugiu, když proměnil se senát z pouhého poradního sboru králova ve strážce moci veřejné a dal imperium za zákonného jeho uprázdnění spravovati svými členy a ve jméně svém. Lid veškeren, původní i přištěhovalý, pokud nebyl pojat do rodové organisace sabinských výbojců, byl závislý na králi i v soukromých důležitostech, a tak přibývalo tomuto moci, čím více bylo lidu do rodů nepojatého, důležité to zajisté vysvětlení výbojnosti římské za doby královské. '''R.''' se radil se [[../Senát|{{Prostrkaně|senátem}}]] (v. t.) a svolával podle potřeby comitia, přenášel jednotlivé úkony na své zástupce (''tribunus celerum'', ''tribuni militum'', ''praefectus urbi'', ''quaestores parricidii'', ''duoviri perduellionis''). Když ke konci VI. stol. př. Kr. etrurské panství v Římě odporem patriciů svrženo, '''r.''' ztratil veškeru působnost kromě obětnictví a nazýván odtud [[../Rex sacrorum|'''r.''' {{Prostrkaně|sacrorum}}]] (v. t.) nebo {{Prostrkaně|sacrificulus}}. Měl všechny odznaky kněžské (''toga picta'', ''scipio eburneus''), ale nesměl zabírati žádný úřad veřejný. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' '''R.''' {{Prostrkaně|apostolicus}} lat., viz [[../Apoštolský král|{{Prostrkaně|Apoštolský král}}]]; '''r.''' {{Prostrkaně|catholicus}} viz [[../Katolický|{{Prostrkaně|Katolický}} (král)]], str. 84''a''; '''R.''' {{Prostrkaně|fidelissimus}} viz [[../Fidelissimus|{{Prostrkaně|Fidelissimus}}]]; '''R.''' {{Prostrkaně|christianissimus}}, nejkřesťanštější král, viz [[../Christianissimus rex|{{Prostrkaně|Christianissimus rex}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 8raf2ubqfvvy9o5surzr12lr5lxt1ty 0 25117 330473 64350 2026-04-26T16:37:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330473 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rex sacrorum | PŘEDCHOZÍ = Rex regnat, sed non gubernat | DALŠÍ = Rey }} {{Textinfo | TITULEK = Rex sacrorum | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;628. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n686/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rex sacrorum''' nebo {{Prostrkaně|sacrificulus}}, t. j. obětní král, slul ve starém Římě kněz z rodu patricijského doživotně podle návrhu vrchního pontifika v komitiích (''com. calata'') volený, jenž za doby republiky převzal kněžské funkce bývalých králův. '''R. s.''' zejména obětoval Janovi v prvém dni měsíců, pak 9. ledna o agonaliích v t. zv. regii na foru. Prvního dne v měsíci (o Kalendách), když jeden ze sboru pontifiků menších ponejprv zpozoroval měsíční srp po novoluní, oznámil to obětnímu králi, který zatím v kurii Calabra vykonal oběť Junoně, kdežto choť jeho, ''regina sacrorum'', současně obětovala Junoně v regii. Potom povolal onen pontifex lid u téže kurie na Kapitol, aby mu oznámil, zda Nonae připadnou na 5. nebo 7. den měsíce. O Nonách pak '''r. s.''' podobně lidu oznamoval, které slavnosti do měsíce připadají a jaká díla záhodno v té době konati. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] mkh7x7jm8l63vt55kero7rius826e7j 0 25468 330882 85527 2026-04-27T11:10:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330882 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solicitor | PŘEDCHOZÍ = Soli | DALŠÍ = Solidago }} {{Textinfo | TITULEK = Solicitor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;640. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solicitor''' [solìsit'r], v Anglii {{Prostrkaně|právní zástupce}}, proti counselovi, advokátu a zástupci strany ([[../Barrister|{{Prostrkaně|barrister}}]], v. t.). '''S'''-ové spisuji závěti, společenské smlouvy pro své klienty a jen v obtížných případech obracejí se na barristera, který pak spisy opravuje neb sám píše na vybídnutí '''s'''-a. Tak jako barrister podléhá kontrole některého z Inns of Court, tak zase '''s.''' podřízen je dozoru Incorporated Law Society, kteráž korporace zkouší kandidáty solicitorství. Tito musí podrobiti se zkoušce všeobecné a dvěma zkouškám právnickým, načež 3–5 let praktikují u '''s'''-a jakožto articled clerks. Incorporated Law Society nemůže zrušiti kvalifikaci '''s'''-a, nanejvýše může učiniti příslušný návrh High Courtu, který pak rozhodne, má-li '''s.''' býti z listiny '''s'''-ů vymazán čili nic. Dříve jen ti, kdož praktikovali v Chancery Courtu, směli se nazývati '''s'''-y, od vydání Judicature Actu r. 1873 slovou však všichni zástupci '''s'''-y a mohou vykonávati praxi u všech soudních dvorů. – '''S.''' {{Prostrkaně|General}} [- dženerel] viz [[../Attorney|{{Prostrkaně|Attorney}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anglické právo v Ottově slovníku naučném]] 0dplp9rosp993e56d7z7w4kahk0ohb0 0 25499 330886 84379 2026-04-27T11:10:42Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330886 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidární obligace | PŘEDCHOZÍ = Solidární | DALŠÍ = Solidární pathologie }} {{Textinfo | TITULEK = Solidární obligace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidární obligace''' jest obligace, při níž práva nebo závazky jsou tím způsobem společné, že v jednom případě každý z věřitelů může žádati na společném dlužníkovi zaplacení celého dluhu, ve druhém případě pak každý z dlužníků na požádání společného věřitele má plnili celek, avšak tak, že v prvém případě plnění jednoho dlužníka osvobozuje od placení dlužníky ostatní, ve druhém pak případě plnění jednomu věřiteli ruší nárok věřitelův ostatních. V obou případech připouští se regress, v prvém případě proti dlužníkům, kteří neplatili, ve druhém případě proti věřiteli, který samojediný přijal plnění. Nejobyčejnější případ '''s'''-ho ručení čili ručení rukou společnou a nerozdílnou jest '''s.''' závazek členů veřejné společnosti obchodní nebo členů společenstva zapsaného s ručením neobmezeným. O rozdílu mezi solidaritou a korrealitou viz ve čl. [[../Korrealita|{{Prostrkaně|Korrealita}}]]. Viz též čl. [[../Poruka obecná|{{Prostrkaně|Poruka obecná}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] qt3izn8n7mtzlhxqu0i3ph6wkhlm767 0 25500 330885 84378 2026-04-27T11:10:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330885 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidární | PŘEDCHOZÍ = Solidarita | DALŠÍ = Solidární obligace }} {{Textinfo | TITULEK = Solidární | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidární,''' z lat. (= ''in solidum''), {{Prostrkaně|společně a nerozdílně}} neb nedílně, rukou společnou a nerozdílnou, jeden za všechny a všickni za jednoho. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 5yzyvxfwgz7twdzk3gf16qlzyuqfa85 0 25501 330883 84377 2026-04-27T11:10:40Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330883 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidarita | PŘEDCHOZÍ = Solidago | DALŠÍ = Solidární }} {{Textinfo | TITULEK = Solidarita | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidarita''' (lat. ''solidaritas''), solidární oprávněnost neb zavázanost (viz [[../Solidární obligace|{{Prostrkaně|Solidární obligace}}]]), též úplná shoda, jednota (zájmů). {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 2sqp8vp8abhvyq2tad72rfmwn8hlpuo 0 25502 330887 84380 2026-04-27T11:10:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330887 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidární pathologie | PŘEDCHOZÍ = Solidární obligace | DALŠÍ = Solidární ručení }} {{Textinfo | TITULEK = Solidární pathologie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidární pathologie.''' Tak nazývají se názory lékařské, podle nichž nemoci vznikají poruchou pevných částek tělesných nebo poruchou jejích vzájemného poměru, na př. přílišným uvolněním nebo sevřením pórů mezi jednotlivými atomy, jakž tvrdily některé sekty starověké, nebo změnou buněk, jakožto elementárních částic tělesných ({{Prostrkaně|cellulární pathologie}}), jakž učí škola Rud. Virchowa. {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] tn43366gsumye98vi1tamvm44bf652a 0 25503 330888 84381 2026-04-27T11:10:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330888 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidární ručení | PŘEDCHOZÍ = Solidární pathologie | DALŠÍ = Solidárnost }} {{Textinfo | TITULEK = Solidární ručení | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidární ručení''' viz [[../Solidární obligace|{{Prostrkaně|Solidární obligace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 55i7ho244zxb2rortadr038cqzujdav 0 25504 330884 84382 2026-04-27T11:10:40Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330884 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solidárnost | PŘEDCHOZÍ = Solidární ručení | DALŠÍ = Soli Deo gloria! }} {{Textinfo | TITULEK = Solidárnost | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solidárnost''' (lat. ''solidaritas''), {{Prostrkaně|ruka společná a nerozdílná}}, viz čl. [[../Solidární obligace|{{Prostrkaně|Solidární obligace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] rjo1fz2xfmmon7d449adpc0p25tus56 0 25535 331038 64492 2026-04-27T11:12:42Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331038 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subhastace | PŘEDCHOZÍ = Subfeudum | DALŠÍ = Subhimálaja }} {{Textinfo | TITULEK = Subhastace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;318. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subhastace''' (lat., od ''hasta'', oštěp, který byl u Římanů symbolem státní moci a byl vystavován nejen u soudů, nýbrž i tam, kde se konaly dražby), {{Prostrkaně|dražba veřejná}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] phonhysls3fbzhdb5c6n4ynbgt3r3u1 0 25539 330741 64479 2026-04-27T11:08:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330741 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sekvestrace | PŘEDCHOZÍ = Sekvestr | DALŠÍ = Sekvestrotomie }} {{Textinfo | TITULEK = Sekvestrace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;811. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n909/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sekvestrace''' jest správa majetkového objektu úřední osobou ({{Prostrkaně|sekvestorem}}), uvalená na věc za tím účelem, buď aby užitek z věci vybírán byl pro osobu třetí, buď aby věc sama na prospěch osoby třetí zachována byla před změnou, zejména zhoršením, zkázou neb odstraněním. Podrobnosti viz v čl. [[../Vnucená správa|{{Prostrkaně|Vnucená správa}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 6tvkx94072c8spx9ht3zp8ihi7xmtbl 0 25540 330740 64478 2026-04-27T11:08:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330740 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sekvestor | PŘEDCHOZÍ = Sekvence | DALŠÍ = Sekvestr }} {{Textinfo | TITULEK = Sekvestor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;811. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n909/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sekvestor''' viz [[../Sekvestrace|{{Prostrkaně|Sekvestrace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] i73c1ao0b9eex73p7lwr35treuyxfst 0 25575 330464 64315 2026-04-26T16:37:02Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330464 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Retenční právo | PŘEDCHOZÍ = Retenční cysta | DALŠÍ = Retenční síla }} {{Textinfo | TITULEK = Retenční právo | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;601. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n658/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Zadržovací právo }} {{Forma|proza}} '''Retenční právo''' čili {{Prostrkaně|zadržovací právo}} (''Retentionsrecht'', ''Zurückbehaltungsrecht'') spočívá v tom, že jedna strana může druhé straně jistou věc dotud zadržovati nebo dlužné plněni dotud odkládati, dokud není splněn její vzájemný nárok s tím souvisící. '''R. p.''' má podle římského práva na př. držitel cizí věci pro náklad na tuto věc učiněný. '''R. p.''' jakožto zákonné zástavní právo zaručeno jest obchodníkům v zák. obch. (§§ 44–47 úvoz. zák. a čl. 313–316, 374, 375, 382, 409–412). V obč. zák. rak. (§ 471) se ustanovuje, Že ani zástavní ani jiný držitel cizí věci nesmí po zániku práva jemu náležejícího věc tu za příčinou své pohledávky zadržovati. Může však, jsou-li tu jisté podmínky a věc jest movitá, dáti věc do soudního uschování a ji obstaviti, nebo, je-li věc nemovitá, žádati za sekvestraci. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 57mgf0ka24otjvgmg355xcf46ciwcf6 0 25988 330849 175463 2026-04-27T11:10:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330849 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sloveso | PŘEDCHOZÍ = Slovenský jazyk | DALŠÍ = Slovesnost }} {{Textinfo | TITULEK = Sloveso | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;462. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n526/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sloveso }} {{Forma|proza}} '''Sloveso''' (z lat. ''{{Cizojazyčně|la|verbum}}'', řec. {{Cizojazyčně|grc|ῥῆμα}}, podle staršího pojmenování {{Prostrkaně|časoslovo}}) jest část řeči, kterou se vyjadřuje nějaký děj nebo stav jako větový přísudek (''jdeme, hoří''). Skutečným '''s'''-sem je vlastně jen '''s'''. {{Prostrkaně|určité}} (''verbum finitum''), totiž takový tvar '''s'''-sa, který sám vyjadřuje mluvnickou osobu podmětu (''jdu, jdeš, jde'' atd.); '''s'''. {{Prostrkaně|neurčité}} (''verbum infinitum''), jež této určitosti nemá (t. j. participia a infinitivy: ''jda, šed, šel, jíti, jít''), blíží se spíše jménu a nabývá schopnosti, vyjadřovati větový přísudek, nehledíme-li k ojedinělým připadům t. zv. užívání absolutního (na př. ''vstávat! — vstávej, vstávejte!''), jen v určitých spojeních větových (''šel jsem, on šel, budu choditi''). Míra rozdílů, jež rozl. jazyky '''s'''-sem rozeznávají, je v rozl. jazycích rozličná: jsou to mluvnické {{Prostrkaně|osoby, čísla, rod}} jmenný (mužský a ženský rod z části liší na př. '''s'''. sémitské) i slovesný, {{Prostrkaně|časy, způsoby, jakost děje}} či {{Prostrkaně|vidy}} a j. Na př. číslo liší starší jazyky indoevr. trojí jednotné, množné, dvojí), mladší jen dvojí, litevština v 3. os. neliší vůbec čísla; vidové rozdíly vyvinuly z jazyků indoevr. jazyky slov. nejhojněji (''kvetl, rozkvetl, rozkvítal, kvítával'' atd.), ale nevyrovnají se na př. litevštině schopností tvořiti '''s'''-sa faktitivní (''nechal rozkvésti'' a pod. v lit. jedním '''s'''-sem); řečtina a latina vyvinuly si na př. plusquamperfectum, latina futurum exactum, které jiné jazyky dovedou vystihnouti leda opisem; skutečné passivum (neopsané) vyvinuly si z jazyků indoevr. jen řečtina a jazyky árijské, ale řečtina jen v aoristě, jazyky árijské mimo kusý aorist jen v přítomném čase; atd. Podle původu a významových rozdílů '''s'''-sa všelijak se dělí: liší se '''s'''-sa {{Prostrkaně|původní}} (''nesu, biji'') a {{Prostrkaně|odvozená}}, tato zase odvozená od sloves (''deverbativa: nosím, nosívám'' a p.) a ode jmen (''denominativa: bičuji'' od ''bič'', ''bělím'' od ''bílý''); {{Prostrkaně|přechodná}} (''transgressiva: pálím'') a {{Prostrkaně|nepřechodná}} (''intransgressiva: hořím''); '''s'''-sa {{Prostrkaně|jednodobá}} (''punktuální, finitiva: střelil''), {{Prostrkaně|trvací}} (''durativa: nesl''), {{Prostrkaně|opětovací}} (''iterativa: střílel''), {{Prostrkaně|opakovací}} (''frequentativa: střílíval''), {{Prostrkaně|dokonavá}} (''perfectiva'': '''s'''-sa jednodobá a '''s'''-sa jako ''přinesl, rozsekal''), {{Prostrkaně|nedokonavá}} (imperfectiva: ''nesl, sekal''), {{Prostrkaně|počínavá}} (''inchoativa: vadnu, umírám'') a pod. Srv. {{Prostrkaně|[[../Časování|Časování]]}}, {{Prostrkaně|[[../Časy grammatické|Časy grammatické]]}}, {{Prostrkaně|[[../Číslo|Číslo]]}} (v gram.), {{Prostrkaně|[[../Rod|Rod]]}}. ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]'' {{Konec formy}} 2az4jsf78fosz27vlcg0z99shso3f76 0 25989 330848 82396 2026-04-27T11:10:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330848 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slovesnost | PŘEDCHOZÍ = Sloveso | DALŠÍ = Slovinci }} {{Textinfo | TITULEK = Slovesnost | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;463. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n526/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Literatura }} {{Forma|proza}} '''Slovesnost''', slovo přijaté z ruštiny, znamená v širším smysle {{Prostrkaně|literaturu}} vůbec, ve smysle užším {{Prostrkaně|literaturu krásnou}} čili {{Prostrkaně|[[../Belletrie|belletrii]]}} (v. t.). {{Konec formy}} 0gudwe98yge243vh8i8s6hqzmmnum7c 0 25990 330850 82395 2026-04-27T11:10:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330850 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slovinci | PŘEDCHOZÍ = Slovesnost | DALŠÍ = Slovinská Matice }} {{Textinfo | TITULEK = Slovinci | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;463. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n526/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slovinci }} {{Forma|proza}} '''Slovinci''', {{Prostrkaně|národopis}} viz {{Prostrkaně|[[../Jihoslované|Jihoslované]]}}, str. 365—372, {{Prostrkaně|jazyk}} t., str. 391 sl., {{Prostrkaně|literatura}} t., str. 403 sl. {{Konec formy}} elzp3cvb5x1mp5fl9kwvaqse7re1iie 0 25991 330851 82394 2026-04-27T11:10:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330851 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slovinská Matice | PŘEDCHOZÍ = Slovinci | DALŠÍ = Slovník }} {{Textinfo | TITULEK = Slovinská Matice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;463. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n526/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Slovenska matica }} {{Forma|proza}} '''Slovinská Matice''' viz {{Prostrkaně|[[../Matice|Matice]]}}, str. 989''a''. {{Konec formy}} 6maxauadmg9dw08epqwyjdiompgodag 0 25992 330852 248708 2026-04-27T11:10:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330852 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slovník | PŘEDCHOZÍ = Slovinská Matice | DALŠÍ = Slovo }} {{Textinfo | TITULEK = Slovník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;463. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n526/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slovník }} {{Forma|proza}} '''Slovník''' (angl. ''dictionary'', fr. ''dictionnaire'', pol. ''słownik'', rus. ''slovarj'', srb. ''rječnik''), sbírka slov abecedně uspořádaná s připojeným výkladem nebo překladem. Podle obsahu neb účelu rozeznáváme tyto '''s'''-y: '''1. S'''. {{Prostrkaně|jazykový, slovní}} čili {{Prostrkaně|linguistický}}, vůbec {{Prostrkaně|lexikon}} zvaný, obsahuje veškerou zásobu slov některého jazyka, sebranou jednak z pramenů písemných, jednak ze živé mluvy lidu. Ke každému slovu bývá přidán buď překlad do jiného jazyka, nebo výklad jeho významu, etymologie a fraseologie. Vznik těchto '''s'''-ů padá do XVII. stol. K nejznamenitějším '''s'''-ům toho druhu náležejí: italský ''Vocabulario della Crusca'' (1612), veliký '''s'''. akademie francouzské (1694) a španělský '''s'''. akademie madridské (1726—39), dále velké '''s'''-y pořízené od jednotlivců: franc. od {{Prostrkaně|Littréa}}, anglické od {{Prostrkaně|Richardsona, Worcestera, Webstera, Lathamovo}} vydání '''s'''-u {{Prostrkaně|Johnsonova}}, české {{Prostrkaně|Jungmannův, Kottův a Gebauerův}} (staroč.), slovanský {{Prostrkaně|Miklošičův}}, polský {{Prostrkaně|Lindeův}}, rus. {{Prostrkaně|Daljův, Srezněvského}}, srb.-chorv. {{Prostrkaně|Daničičův}}, něm. {{Prostrkaně|Adelungův}} a Jak. {{Prostrkaně|Grimma, Diezův}} etymolog. '''s'''. jazyků románských, '''s'''-y jazyků východních atd. (Podrobnější udání viz u jednotlivých jazyků.) Jsou pak i speciální '''s'''-y jazykové, jež mají rozličná jména: {{Prostrkaně|glossarium}} nazývá se '''s'''., který obsahuje slova zastaralá, temná nebo jen u některého spisovatele obvyklá, {{Prostrkaně|idiotikon}} přináší slova z některého nářečí, {{Prostrkaně|etymologikon}} s výkladem etymologickým, {{Prostrkaně|synonymikon}} s výrazy podobného smyslu, '''s'''-y obsahující {{Prostrkaně|názvosloví}} a j. {{kotva|naučný}} '''2. S.''' {{Prostrkaně|naučný n. encyklopaedický}}, zkrátka též {{Prostrkaně|encyklopaedie}}, studnice veškerých vědomostí, poskytující poučení o všech věcech, které mohou zajímati vzdělaného čtenáře. '''S'''-y toho druhu, při nichž osvědčil se nejlépe pořádek abecední, vyskytují se již koncem XVII. a na zač. XVIII. stol., na př. Efr. {{Prostrkaně|Chambersa}} »Cyclopaedia or Universal Dictionary of arts and sciences« (1728) a {{Prostrkaně|Zedlerův}} »Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschaften und Künste« (1731—50, 64 sv. a 4 doplňky). Veliký rozruch způsobila slavná »Encyclopédie«, kterou vydávali {{Prostrkaně|[[../Diderot|Diderot]]}} (v. t.) a {{Prostrkaně|D'Alembert}} (Pař., 1751-72, 28 sv., 5 sv. dopl.) a po níž následovala celá řada encyklopaedií francouzských, jako: »Encyclopédie méthodique«, vyd. {{Prostrkaně|Panckouke a Agasse}} (1782 až 1832, 166 sv.), »Encyclopédie moderne« (1823—32, 24 sv.), »Encyclopédie du XIXe siècle« (1836—59, 29 sv., nové vyd. od r. 1883, 75 sv.), »Grand Dictionnaire univ. du XIXe siècle« vyd. P. {{Prostrkaně|Larousse}} (1864—76, 16 sv., dopl. 2 sv.), »Grande Encyclopédie« (od r. 1885, 31 sv.) a j. V {{Prostrkaně|Anglii}} vyšly: proslulá »{{Prostrkaně|Encyclopedia Britannica}}« (1771, 3 sv., 9. vyd. 1875—89, 25 sv., 10. vyd. 1902), {{Prostrkaně|Reesova}} »Cyclopaedia« (1802-19, 45 sv.), {{Prostrkaně|Brewsterova}} »Edinburgh Encyclopaedia« (1810 až 1830, 18 sv.), »English Cyclopaedia« (1866 až l868,23 sv.), {{Prostrkaně|Chambersova}} »Cyclopaedia« (n. vyd. 1888—92, 10 sv.), v {{Prostrkaně|Americe}} výtečná {{Prostrkaně|Stoddardova}} »Encyclopaedia Americana« (1883 sl., 1889 4 sv. dopl.), »New American Cyclopaedia« (1858-62, 16 sv.), {{Prostrkaně|Johnsonova}} »Universal Encyclopaedia« (1874—78, 4 sv., n. vyd. 1898) aj. V Německu založili {{Prostrkaně|Ersch a Gruber}} obšírnou »Allgem. Encyklopaedie der Wissenschaften u. Künste« (od r. 1818 až do r. 1893 vyšlo 167 sv.) a mimo to vychází několik t. zv. {{Prostrkaně|konversačnich}} '''s'''-ů (''Konversationslexika''), z nichž jsou nejrozšířenější: {{Prostrkaně|Brockhausův}} (1903 14. vyd., 16 sv.), {{Prostrkaně|Meyerův}} (1897 5. vyd., 17 sv., 4 dopl.), {{Prostrkaně|Piererův}} (1893 7. vyd., 12 sv.), {{Prostrkaně|Spamerův}} (1892 2. vyd., 8 sv.) a j. Ze slovanských '''s'''-ů naučných buďtež uvedeny: český {{Prostrkaně|Riegrův}} »Slovník naučný« (1860-74, 10 sv.,l sv. dopl.), »Ottův Slovník Naučný« (od r. 1888 až 1904 23 sv.); {{Prostrkaně|polská}} Orgelbrandova »Encyklopedyja powszechna« (1859—68, 28 sv., 2. vyd. 1878, 11 sv.), Wiślického »Encyklopedyja ogólna« (1877, 12 sv.) a »Wielka encyklopedyja powszechna illustrowana (od r. 1890, posud nedokonč.), {{Prostrkaně|ruské}}: »Russkij enciklopedičeskij slovarj«, vydávaný I. N. Bereziným (1873—76, 16 sv.) a »Enciklopedičeskij slovarj«, jejž vydávají Brockhaus-Jefron (1890—1904, 60 sv.) kromě některých menších '''s'''-ů. Dále vyšly v Evropě tyto encyklop. '''s'''-y: V {{Prostrkaně|Italii}}: »Nuova Enciclopedia popolare« (1841—51, 6. vyd. 1875—89, 25 sv.), »Enciclopedia universale« (1868—70, 5 sv.); ve Španělsku: »Enciclopedia moderna« (1840 až 1851, 34 sv.); v Portugalsku »Diccionario universal portuguez illustrato« (1882, 4 sv.), »Diccionario popular historico, geographico etc.« (1876—90, 16 sv.); v {{Prostrkaně|Nizozemsku}}: »Allgemeene Nederlandsche Encyclopedie« (1865 — 68, 15 sv.), »Geillusstreerde Encyclopedie« (1868—82, 15 sv.); v {{Prostrkaně|Dánsku}}: »Nordisk Conversationslexikon« (3. vyd. 1890, 6 sv.); ve {{Prostrkaně|Švédsku}}: »Svensk Konversations-Lexikon« (1845—51, 4 sv.). 3. Jsou četné '''s'''-y {{Prostrkaně|speciální}}, které podávají poučení z některého odboru neb odvětví, jako: bohosloví, filosofie, dějepisu, práva, věd přírodních, zeměpisu, lékařství, umění, věd technických, '''s'''-y životopisné (na př. Gubernatisův, Vapereauův, Vengerova) a m. j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Věda v Ottově slovníku naučném|Slovník]] 6ky8oyzydjtbv53lygls2hqdujhn3o5 0 26123 330996 61562 2026-04-27T11:12:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330996 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strachkvas | PŘEDCHOZÍ = Strachino | DALŠÍ = Strachojov }} {{Textinfo | TITULEK = Strachkvas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;182. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n199/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Strachkvas|Strachkvas]], [[w:Kristiánova legenda|Kristiánova legenda]] }} {{Forma|proza}} '''Strachkvas''' viz [[Ottův slovník naučný/Křišťan|{{Prostrkaně|Křišťan}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští duchovní v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny křesťanství v Ottově slovníku naučném]] dl3zzex0xt1eo49fvb8evpjh9fjm296 0 26127 330388 148859 2026-04-26T16:35:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330388 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Radla | PŘEDCHOZÍ = Rádl | DALŠÍ = Radlice }} {{Textinfo | TITULEK = Radla | AUTOR = [[Autor:František Hýbl|František Hýbl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;37–38. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni53ottogoog#page/n50/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Radla,''' český duchovní v&nbsp;X.&nbsp;stol., přítel sv.&nbsp;Vojtěcha, pocházel z&nbsp;rodiny poddané Slavníkovcům a&nbsp;byl v&nbsp;chlapeckém věku přidán Vojtěchovi o&nbsp;něco mladšímu po bok jako soudruh a&nbsp;částečně dozorce. Provázel jej také do Magdeburka a&nbsp;tam studoval s&nbsp;ním v&nbsp;l.&nbsp;972—981. Po návratu do Čech byl knězem na Libici. R.&nbsp;992 byl vypraven od Čechů spolu s&nbsp;bratrem Boleslava&nbsp;II. Křišťanem do Italie, aby přiměl Vojtěcha k&nbsp;návratu. Obvyklé mínění, podle něhož '''R.''' jest totožný {{Prostrkaně|s&nbsp;Anastasie}}m, prvním opatem kláštera břevnovského, nemá podstaty. Po katastrofě libické (995) '''R.''' uchýlil se do Uher, stal se mnichem, i&nbsp;měl vlivné postavení na dvoře knížete Gejzy. Uhři jmenovali jej {{Prostrkaně|Astricus}}. Zdá se, že lze jej spatřovati v&nbsp;Anastasiu, prvním opatovi kláštera na hoře sv.&nbsp;Martina. Kdy zemřel, není známo.&nbsp;— Srv.&nbsp;Voigt, Adalbert von Prag (Berlín, 1898). ''[[Autor:František Hýbl|Hýbl.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští duchovní v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny křesťanství v Ottově slovníku naučném]] js4hx4uza4d3oa4dsceewrxca3lpyxf 0 26637 331101 98935 2026-04-27T11:16:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331101 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svatá Hora | PŘEDCHOZÍ = Svatá | DALŠÍ = Svatá Marie }} {{Textinfo | TITULEK = Svatá Hora | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;412. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n418/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svatá Hora''' viz [[../Hora|{{Prostrkaně|Hora}}]]&nbsp;35) a&nbsp;[[../Sv. Kopeček|Sv.&nbsp;{{Prostrkaně|Kopeček}}]]. {{Konec formy}} gfc55aodg938raw2udd7zl2fd1qbgx9 0 26964 330834 63300 2026-04-27T11:10:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330834 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sivaš | PŘEDCHOZÍ = Sivas | DALŠÍ = Sivatherium }} {{Textinfo | TITULEK = Sivaš | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;234. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n266/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Syvaš }} {{Forma|proza}} '''Sivaš''' n. {{Prostrkaně|Gniloje more}} ({{Prostrkaně|Shnilé moře}}), záp. čásť Azovského moře, od něhož oddělena jest úzkou kosou Arabatskou, na z. straně od Černého moře šíjí Perekopskou, přiléhá k sev.-vých. pobřeží Krymu, měříc 2453·8 ''km''², z čehož připadá 33·9 ''km''² na ostrovy. Břehy jsou velmi nízké, moře mělké, voda odporně zapáchá, při záp. větrech a za letního žáru hladina opadává a na břehu objeví se solnatý pruh bezedného bahna, čemuž domorodci říkají '''S'''. Pro svou mělkost a hojné písčiny nehodí se vůbec pro plavbu. Hl. přítok jeho Salgir na Krymu. {{Konec formy}} 43c9vuazd0lv8yx0tpit4top9hmnfof 0 27064 330424 64622 2026-04-26T16:36:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330424 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rehabilitace | PŘEDCHOZÍ = Rehabeam | DALŠÍ = Řeháček }} {{Textinfo | TITULEK = Rehabilitace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;417. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n468/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rehabilitace (právo) }} {{Forma|proza}} '''Rehabilitace''', z lat., výraz právn., jehož užívá se ve dvojím smysle. {{Prostrkaně|V právu trestním}} '''r.''' jest opatření, jež má za účel odsouzené osobě, osvědčivší svou lítost a chovající se bezvadně, vrátiti čestné společenské postavení dřívější. Všechny důsledky odsouzení se tu '''r'''-cí promíjejí. Instituci tuto znalo již staré právo římské (''restitutio in integrum'') i středověké (v říši Římskoněm. ''restitutio famae''). Ale kdežto podle práva středov. '''r.''' udílena jest jen jako milost panovníkem, podle moderního práva franc. má právo žádati za '''r'''-ci každý, kdo splnil zákonné podmínky. – Jiný smysl má '''r.''' (rak. konk. řád užívá v § 246 výrazu ''Wiederbefähigung'') v řízení {{Prostrkaně|konkursním}} (viz [[../Konkurs|{{Prostrkaně|Konkurs}}]], str. 716''b''). Podle franc. práva obchodního (čl. 614 Code de comm.) mohou za '''r'''-ci kridatářovu žádati po jeho smrti i dědicové jeho. V případě tomto jest '''r.''' jen nezištným aktem úcty k nebožtíkovi. Nemohouť důsledky konkursu, jež se týkají jen čestných práv kridatářových, přecházeti na dědice a býti jim na újmu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] mdfzivlal94brnboh22d6kfitexu8ws 0 27065 330390 64623 2026-04-26T16:35:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330390 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ratifikace | PŘEDCHOZÍ = z Ratiboru | DALŠÍ = Ratiger }} {{Textinfo | TITULEK = Ratifikace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;321. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n368/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ratifikace }} {{Forma|proza}} '''Ratifikace''', z lat., {{Prostrkaně|schválení}}, {{Prostrkaně|potvrzení}}. Kdysi nazývalo se '''r'''-cí vinníkovo doznáni učiněné napřed při mučení na skřipci a pak znova opětované. Nyní sluje v mezinárodním právu '''r'''-cí písemné potvrzení státních smluv, uzavřených od plnomocníkův smlouvajících se států. Vyžadujeť se, aby smlouvy od dotčených plnomocníkův uzavřené byly ještě t. zv. {{Prostrkaně|ratifikačními listinami}} uznány a potvrzeny od hlavy státu, v konstitučních státech i od zodpovědných ministrů. Ve smlouvách mezinárodních činívá se obyčejně (ke konci) zmínka o '''r'''-ci ({{Prostrkaně|ratifikační doložka}}, ''Ratificationsclausel'') a {{Prostrkaně|ratifikační lhůtě}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] nw1qlrtriqkvgx93t4iw4ti1hrogvp7 0 27323 330856 65058 2026-04-27T11:10:20Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330856 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Směnečné právo | PŘEDCHOZÍ = Směna | DALŠÍ = Směnečník }} {{Textinfo | TITULEK = Směnečné právo | AUTOR = [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Karel Hermann-Otavský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n552/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Směnečné právo''' v objektivném smysle jest souhrn zvláštních norem upravujících směnečný styk, t. j. poměry poutající se k vydání a oběhu směnky: jako takové jest zvláštním oborem (''jus speciale'') práva soukromého a jeví se býti soujmem zvláštních předpisu vnitřně souvislým a soustavně uspořádaným. Přes to nepostihuje však poměrů směnky se týkajících v celém jejich rozsahu, nýbrž jen v jednotlivých stránkách, pokud toho právě hospodářské úkoly směnky po úsudku zákonodárce vyžadují. I nastupují tudíž v nedostatku zvláštních norem směnečně-právních také při poměrech směnečných normy všeobecné. '''S. p.''' nelze o sobě pokládati za užší obor práva obchodního, nýbrž za právo zvláštní jemu koordinované, a použíti bude tudíž pramenu práva obchodního podpůrně na poměry směnečné jen tehdy, když zároveň jeví se býti poměry obchodními (obch. věci podle čl. 1. obch. z.). ''Sedes materiae'' pro {{Prostrkaně|rakouské}} '''s. p.''' jest všeobecný řád směnečný z 25. led. 1850 (srv. [[../Směnka|{{Prostrkaně|Směnka}}]]). K tomu přistupují ještě některé další normy speciální, tak zejména nařízení minist. z 2. list. 1858 o jednotlivých některých otázkách (t. zv. Norimberské novelly), zákon z 19. čna 1872 o zastoupení při podpisu směnky (t. zv. novella Jasiňského) a j. Povinnost kolkovací upravena jest pro směnky zákonem z 8. břez. 1876. Co do {{Prostrkaně|cizozemských}} zákonodárství směnečných lze podle základních zásad jimi přijatých rozeznávati trojí jejich oblasť: 1. oblast práva francouzského zakládajícího se v Code de commerce z r. 1807; náleží sem mimo právo ve Francii a osadách platné '''s. p.''' hollandské, španělské a většiny států balkánských; 2. oblasť práva anglického zakládajícího se podstatně v právních obyčejích r. 1882 v Anglii kodifikovaných; zásady ty platí ve Spoj. Obcích sev.-amer. nekodifikovány jako právní obyčej; 3. oblasť práva rakousko-německého zakládajícího se ve všeobecném směn. řádě; toto jest podkladem nejčelnějším moderním zákonodárstvím: tak '''s'''-mu '''p'''-vu švýcarskému, skandinávskému (t. j. dánskému, švédskému a norskému), italskému, uherskému a nejnověji též bulharskému (1898), japanskému (1899) a ruskému (1902). V zemích koruny {{Prostrkaně|Uherské}} (kteréž jsou ve '''s'''-m '''p'''-vě jakož v soukromém vůbec vůči nám cizinou) platí směn. řád z 5. čna 1876 k našemu právu těsně přiléhající. V Bosně a Hercegovině platí směn. zákon z 24. čna 1883 taktéž našemu právu blízký s jistými úchylkami domácím poměrům hovícími. ''[[Autor:Karel Hermann-Otavský|Hmn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] tvwbu87v6b4tlc969euqd42j6xrjqcv 0 27364 330708 75577 2026-04-27T11:08:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330708 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saské zrcadlo | PŘEDCHOZÍ = Saské Švýcarsko | DALŠÍ = Sasko }} {{Textinfo | TITULEK = Saské zrcadlo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;655. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n750/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Saské zrcadlo }} {{Forma|proza}} '''Saské zrcadlo''' (''Sachsenspiegel'', ''Spiegel der Sachsen''), jedna z nejdůležitějších památek práva německého. Náleží k t. zv. právním knihám, t. j. soukromým právním kompilacím, s významem poloofficiálním. Obsahuje ve dvou částech {{Prostrkaně|zemské}} (obecné) a {{Prostrkaně|lenní}} právo tak, jak platilo na saském území (v celém severním Německu od Odry až k území frískému a franckému). Autor jeho, přísežný soudce [[../Eike von Repkow|{{Prostrkaně|Eike von Repkow}}]] (v. t.), vyloučil tedy z práce své právo [[../Ministeriálové|{{Prostrkaně|ministeriálů}}]] (v. t.), právo dvorské čili selské a právo městské jakožto práva speciální. Knihu svou napsal původně latinsky a teprve po přání hr. Hoyera z Falkenšteina přeložil ji kolem r. 1230 do jazyka dolnoněmeckého. Původní lat. text zemského práva se ztratil, latinské znění práva lenního zachovalo se, jak se zdá, v práci »Auctor vetus de beneficiis«. Pramenem '''S'''-ho '''z'''-la jsou saské právní obyčeje, některé říšské zákony a rozsudky císařského soudu. Vlivem práva římského a kanonického jest práce tato netknuta. Ač nemá '''S. z.''' náležitého systému, nabylo záhy pro svou praktickou cenu veliké autority a šířeno bylo v opisech (rukopisů zemského práva jest skoro dvě stě) i překladech, a to v Německu i za hranicemi. Byloť přeloženo do hollandštiny, polštiny a (třikráte) i do latiny. Ve XIV. a XV. stol. '''S. z.''' bylo po způsobě římských právních pramenů glossováno. Asi r. 1325 napsal k němu (k zemsk. právu) glossu v dolnoněm. jazyce Jan z Buchu (glossu tuto přepracoval pak Mik. Wurm); jiné glossy opatřili Brand z Tzerstedu, Tanno a Dětřich z Bocksdorfu. Autor nejstarší glossy práva lenního není znám. Mik. Wurm (Vermis) tuto glossu později rozšířil. Papež Řehoř XI. odsoudil r. 1374 některé články (14) '''S'''-ho '''z'''-la (articuli reprobati). '''S. z.''' stalo se základem t. zv. {{Prostrkaně|Zrcadla německých lidí}} (''der Deutschenspiegel'') a jeho prostřednictvím i {{Prostrkaně|Zrcadla švábského}} (''Schwabenspiegel''). Vedle gloss náleží ke zpracováním '''S'''-ho '''z'''-la: {{Prostrkaně|saské právo vikpildní}} ('''S. z.''' spojené s městským právem magdeburským), [[../Distinkční kniha|{{Prostrkaně|distinkční kniha}}]] (v. t.), {{Prostrkaně|Zhořelecká právní kniha}}, {{Prostrkaně|Hollandské}} '''s. z.''', {{Prostrkaně|Livonské zrcadlo}} a pak některé práce zabývající se soudním řízením, jako {{Prostrkaně|Květina}} '''S'''-{{Prostrkaně|ho}} '''z'''-{{Prostrkaně|la}} (''Blume des Sachsenspiegels'') Mik. Wurma, {{Prostrkaně|Richtsteig Landrechts}} Jana z Buchu, {{Prostrkaně|Richtsteig Lehnrechts}} a j. Nejlepší dosud vydání '''S'''-ho '''z'''-la (ač ne úplně vyhovující) jest {{Prostrkaně|Homeyerovo}} (1. díl 1861, 2. dílu sv. 1. r. 1842). Školní vydání zemsk. práva opatřili {{Prostrkaně|Weiske a Hildebrand}} (7. vyd. 1895). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] c2elhpaf1ultbmdpmi08a0vfesa1q1t 0 27373 330483 65178 2026-04-26T16:37:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330483 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Robota | PŘEDCHOZÍ = Robortello | DALŠÍ = Robousy }} {{Textinfo | TITULEK = Robota | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;865–867. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n940/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Robota }} {{Forma|proza}} '''Robota''' (franc. ''corvée'', něm. ''Frone'', ''Fronarbeit'', ''Frondienst'', t. j. »panská práce« [z něm. frô, pán], ''Herrendienst'', ''Hofdienst'', ''Bauerndienst'', ''Scharwerk'', ''Robot''; rus. барщина, pol. ''pańszczyzna'', chor. ''tlaka'', ''gospodčina'', srb. эаманица, бедба), byla bezplatná práce všelikého druhu, k níž bývali zavázáni poddaní vůči svým vrchnostem, původně i práce jistého druhu pro stát (místo daně). '''R'''-ty zavedené ve prospěch vrchností vznikly ze sociálních nerovností obyvatelstva, hlavně z t. zv. [[../Poddanství lidu selského|{{Prostrkaně|poddanství lidu selského}}]] (v. t.). Naproti tomu '''r'''-ty zřízené pro stát byly vlastně jen surrogátem daní. Původem svým roboty sahají až do dob říše Římské a byly v obou svých formách (jako '''r'''-ty panské i '''r'''-ty státní) v užívání zejména v Gallii, kde se s nimi seznámili Frankové. Prostřednictvím Franků rozšířily se pak roboty po celé západní a střední Evropě. V říši Římské bývali k soukromým (panským) '''r'''-tám (''operae'') zavázáni nejen otroci, nýbrž i kolonové, a často i lidé propuštění na svobodu. Kolonové robotovali na panské půdě k doplnění peněžného platu ročního (''reditus''), propuštěnci pak z toho důvodu, že byla jim udělena svoboda. V městech skládaly se '''r'''-ty ze služeb v domácnosti a z prací řemeslných, na venkově pak ze služeb hlídačských a polních. – '''R'''-ty {{Prostrkaně|veřejné}} č. {{Prostrkaně|státní}} (''operae publicae'') zavedeny byly za účely státní správy, zejména k udržování kommunikací a poštovního spojení. Svobodní obyvatelé římských provincií, zvláště obyvatelé venkova, povinni byli stavěti a udržovati cesty, mosty, hráze, přístavy, dodávati k účelům pošty koně a povozy, poskytovati poštovním zřízencům a státním funkcionářům nocleh a stravu atd. Udržování římské pošty bylo bez robot vůbec nemyslitelno. Stanice hlavních poštovních linií (''cursus publicus'') byly dvojího druhu: {{Prostrkaně|mutationes}} (v městech a větších místech) {{Prostrkaně|a mansiones}} (osamělé stanice s hospodou, často jen u silnice). Každá stanice byla zřizována a udržována, jakož i opatřována od okolního obyvatelstva potřebným počtem jezdeckých koní (''veredi''), vozů (''redae'' dvojkolky, ''clabulae'' žebřinové vozy) i dobytka tažného (''angariae''). Podle toho, jakým způsobem prováděno bylo poštovní spojení, nazývalo se ''cursus per veredos'', ''per redas'', ''per clabulas'', ''per angarias''. Na odbočkách běžících stranou od hlavních linií opatřováno bylo spojení ''per paraveredos'' a ''per parangarias''. Pro cestující, kterým bylo povoleno cestovati na veřejné útraty, vydány byly od státu {{Prostrkaně|literae tractatoriae}}, opravňující k dopravě, noclehu a stravování v jednotlivých stanicích. Po pádě říše Římské přijala soustavu '''r'''-ot, a to soukromých i veřejných, říše Francká. '''R'''-{{Prostrkaně|ty soukromé}} vyvinuly se v celý, dosti složitý systém během VI. až X. stol. Zprávy o nich zachovaly se nám v jednotlivých urbářích franckých (zvl. ''les polyptyques''). Lišily se tři kategorie '''r'''-ot: 1. práce zemědělské (ve vinicích a orání na polích, ''araturae''), 2. dovážení rozličných předmětů, jako vína, obilí a dříví (''carroperae'', ''angariae'', ''charrois''), 3. rozličná díla a práce (''manoperae'', ''manuum operae'', ''dies'', ''mains d´oeuvre''), jako stavění a opravování budov, mlýnův a lisů, ohrazování polí, luk, vinic, porážení stromů, pletí býlí, mlácení obilí atd. Nejdůležitější byly práce uvedené pod č. 1., jež byly opět dvojího druhu: {{Prostrkaně|pravidelné}} (zv. ''rigae'', ''raies'') {{Prostrkaně|a výjimečné}} (''curvadae'', ''curvatae'', ''corveiae'', ''corrogatae'', ''les corvées''), k nimž byli poddaní povinni teprve tenkráte, když práce pravidelné nestačily. Později nazývány byly všechny '''r'''-ty tímto názvem prací dříve výjimečných. – Podobně rozšířily se '''r'''-ty i v říši Římsko-německé. '''R'''-ty soukromé dělily se tam podle toho, zda byly konány s potahem či jen prací ruční, na '''r'''-{{Prostrkaně|ty tažné}} (''Spannfronen'') {{Prostrkaně|a ruční}} čili {{Prostrkaně|pěší}} (''Handfronen''). Podle toho pak, zda byl či nebyl objem povinnosti přesně vytčen zákonem, smlouvou neb obyčejem, rozeznávaly se '''r'''-{{Prostrkaně|ty odměřené}} (''gemessene Fr.'') {{Prostrkaně|a neodměřené}} (''ungemessene Fr.''); dále se činil rozdíl mezi {{Prostrkaně|hromadnými}} '''r'''-mi (''sässige Fr.''), jež byly vykonávány ode všech robotníků současně, a mezi '''r'''-mi {{Prostrkaně|střídavými}} (''walzende Fr.'', ''Reihenfronen''), při nichž osoby zavázané se střídaly. – Z Němec dostaly se '''r'''-ty do {{Prostrkaně|zemí Českých}}. Ve stol. XV. a XVI. robotovalo se u nás poměrně ještě malý počet dní do roka, a i tu byla '''r.''' dosti přesně vyměřena. Bývaloť v panských urbářích aneb zvyklostmi pevně stanoveno, kolik dní v kterou roční dobu jest poddaný povinen robotovati. Vrchnosti nemohly proto nutiti poddané k jakékoli práci, která výslovně smlouvami nebo zvyklostmi nebyla předepsána. Někde zavázáni byli poddaní kromě několika dní '''r'''-ty pevně vyměřené ještě k určitým výkonům, měli na př. dovézti vrchnosti v určitý čas jisté množství dříví, stavěti ploty, vykonávati ponůcky atd. Značně stouply '''r'''-ty po převratě pobělohorském v XVII. stol. Činilyť 100–150 dní ročně, ba na některých panstvích robotovalo se celý týden, a někde dokonce i v neděli a ve svátek. Rozmohl se také obyčej, že poddaní posíláni bývali na několik dní s t. zv. {{Prostrkaně|dalekými fůrami}}, při čemž jim nedávala vrchnost mnohdy ani stravu, a dni při dalekých fůrách strávené zhusta jim od ostatní '''r'''-ty ani neodpočítávala. Největší útisky sedláků vycházely z toho, že vykonávání '''r'''-ty bylo zákoně upraveno v Čechách teprve r. 1680, na Moravě pak teprve ve stol. XVIII. Vláda nechtěla se vůbec do poměru mezi vrchnostmi a poddanými míchati a zakročovala teprve, když sedláci hleděli si pomoci násilím. Selské bouře objevují se nejen ve stol. XVII. a XVIII., nýbrž i ve stol. XVI., ba počaly již na sklonku stol. XV. Podle {{Prostrkaně|robotního patentu}} Leopolda I. vydaného pro král. České dne 28. čna 1680 nesmělo se v neděli a ve svátek vůbec robotovati. Kde '''r.''' nebyla přesně vytčena, neměla trvati déle než tři dni týdně (v době žní, senoseče a strhání rybníků, jakož i v nepředvídaných nebezpečích musili ovšem poddaní robotovati po případě ustavičně). Při t. zv. dalekých fůrách měly vrchnosti dáti poddaným stravu a hraditi výdaje a dni strávené při dalekých fůrách odpočítati od '''r'''-ty. Přikoupila-li vrchnost nové pozemky, neměla se '''r.''' rozšiřovati na ně. Robotní patent Leopoldův (a vůbec t. zv. česká pragmatika) zaveden byl na Moravě nejv. rozhodnutím z 26. květ. 1713. Také na Moravě '''r.''' tam, kde dosud nebyla pevně stanovena, obmezena byla pouze na tři dni týdně (vyjímajíc případy práce neodkladné) a trvati měla od východu až do západu slunce, avšak tak, že k polednímu odpočinku popřány měly býti dvě hodiny. Poněvadž dosavadního robotního patentu nebylo od vrchností šetřeno, Karel VI. vydal dne 22. února 1717 {{Prostrkaně|nový robotní patent}}, platný též pro Moravu (tam publikován 2. září 1717), v němž opakovány byly předpisy patentu starého s malými dodatky. Než ani robotní patent z r. 1717 nepřinesl žádoucí nápravy poměrů a byl záhy vystřídán {{Prostrkaně|patentem novým}} ze 27. led. 1738, platným rovněž pro Čechy i pro Moravu. V patentu tomto ustanoveno, že '''r.''' nemá trvati jako dosud od slunce východu až do slunce západu, nýbrž tažná '''r.''' (o dlouhých dnech jarních a letních) nanejvýše 10 hodin denně, při čemž doba jízdy na pole a s pole měla býti do těchto 10 hodin včítána, avšak naproti tomu zase o senách a žních nemělo se těchto 10 hodin »počítati tak přesně«. Pokud však běželo o '''r'''-tu ruční, nebylo stanoveno žádné měřítko, »poněvadž při ruční '''r'''-tě člověk může vydržeti trochu déle než dobytek s potahem« (!). Co se týče výměry '''r'''-ot, stanoveno, jako v patentech dřívějších, že pouze při menších, pevně určených '''r'''-tách platí staré zvyklosti, avšak tam, kde běželo dosud o '''r'''-ty časem neobmezené, čili t. zv. »'''r'''-{{Prostrkaně|ty neměřené}}«, mělo se robotovati na příště jen tři dni týdně. V naléhavých případech mimořádných připouštěla se však '''r.''' celotýdenní, ale vrchnost měla při tom dbáti, aby poddaný mohl vedle panské '''r'''-ty vzdělávati také pozemky své, a měla mu dáti nějakou přilepšenou, jako stravu, pivo, maso, máslo atd. Při dalekých fůrách svátky a dni strávené na cestě měly se odpočítávati od robotní povinnosti, leda že by poddaný robotoval týdně jen tři dni nebo méně dní. Poddanému měla se však na dalekou fůru dáti píce pro koně, stravné pro pacholka, mýta a peníze na přenocování. Za výhodnou pro vrchnost i poddané prohlašovala se t. zv. »{{Prostrkaně|odměna}}« (''Massarbeit''), totiž vykonání určitého díla. Kdo si takový úkol odbyl, byl prost další povinnosti a mohl disponovati volným časem pro sebe, ať již k úkolu potřeboval doby větší či menší. Stanovení těchto »odměn« zůstaveno bylo však uznání vrchnosti, ovšem po dohodě s poddaným. – Konečně vydán byl dne 6. čce 1771 i robotní patent {{Prostrkaně|pro Slezsko}}, a když r. 1775 vypuklo v Čechách i na Moravě veliké selské vzbouření, vydán nový robotní patent {{Prostrkaně|pro Čechy}} ze 13. srpna 1775. Novým tímto řádem upravena byla robotní povinnost podle výše kontribuce (pozemkové daně), a to na základě vypsání z r. 1773. Nejnižší ruční '''r.''' činila (u podruha) 13 dní ročně, nejvyšší pak (u toho, kdo platil nad 9 zl. 30 kr. daně) 3 dni týdně. '''R.''' tažná činila tři dni týdně s jedním, se dvěma, se třemi nebo se čtyřmi kusy dobytka podle velikosti statku a výše daně), vedle čehož byl sedlák po případě ještě povinen konati t. zv. '''r'''-{{Prostrkaně|tu svatojanskou}} (pěší '''r'''-tu v měsících čci, srpnu a září čili od sv. Jana Křtitele až do sv. Václava) s jedním člověkem jeden až tři dni podle výše daně). Nový rob. patent ponechal poddaným na vůli, aby se prohlásili do 16. říj. 1775, chtějí-li budoucně, totiž od 1. list. 1775 vykonávati '''r'''-tu dosavadní, či chtějí-li se podrobiti '''r'''-tě nové. Volbu jednou učiněnou mohl však poddaný do roka znova změniti, a zůstati tedy při '''r'''-tě staré. Zvolená '''r.''' zapisována byla pak do zvláštního rejstříku. Rejstříky ze všech panství uschovány byly u c. k. zemské správy a staly se základem robotní výměry až do r. 1848, kdy '''r.''' zrušena. I po vydání nového rob. pat. zůstal starý patent z r. 1738 v platnosti v těch případech, kde v novém patentě nebylo nijakého ustanovení. Český rob. patent z r. 1775 byl pak rozšířen {{Prostrkaně|na Moravu}} a jen formálně upraven. Publikován tam byl 7. září 1775. Nový patent měl vliv i na {{Prostrkaně|Slezsko}}. Bylť podle něho vydán reskriptem z 24. list. 1775 dodatek k hlavnímu rob. pat. slezskému. – O vykupování robot viz čl. [[../Raabovská soustava|{{Prostrkaně|Raabovská soustava}}]] – Ke zrušení '''r'''-ty došlo u nás na základě zák. ze 7. září 1848, kterým poddanství a ochrana se všemi zákony na tyto poměry se vztahujícími prohlášeny za zrušené, dále pat. ze 4. břez. 1849 č. 152 ř. z., kterým zřízeny vyvazovací kommisse. – Srv. K. Kadlec, O poddanství a robotě v zemích českých (Brno, 1899). – O '''r'''-{{Prostrkaně|tách veřejných}} viz čl. [[../Finance|{{Prostrkaně|Finance}}]], str. 238b a 239b. (Finance české). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] q2lc9vvplnge007jutnftdir7c9t9lb 0 27379 330709 75578 2026-04-27T11:08:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330709 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saské Švýcarsko | PŘEDCHOZÍ = Saské právo vikpildní | DALŠÍ = Saské zrcadlo }} {{Textinfo | TITULEK = Saské Švýcarsko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;654. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n750/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Českosaské Švýcarsko }} {{Forma|proza}} '''Saské Švýcarsko''', také {{Prostrkaně|Česko-Saské Švýcarsko}} neb {{Prostrkaně|vysočina Míšeňská}}, slove skalnatá krajina rozkládající se po obou březích Labe v jihových. části saského krajského hejtmanství drážďanského zároveň se sousedními částmi v král. Českém, tedy v sev. části hejtmanství litoměřického, mezi Děčínem a Pernem, omezená na záp. Rudohořím, na vých. pohořím Lužickým a Ještědským, v délce asi 38 ''km'', v šíři 30 ''km'' a na pliše asi 800 ''km²''. Zvána je '''S'''-kým '''Š'''-kem nedosti případně, neníť tu jako v končinách alpských žádných velikánů horských, naopak vrcholy zřídka dosahují 500 — 600 ''m'' výše nadmořské; ale za to '''S. Š.''' vyniká množstvím líbezných a malebných krajin, poskytujíc namnoze krásných a rozsáhlých rozhledů. Větráním pískovců poměrně měkkých a rozrytím jich vodou vznikla tu hluboká údolí, utvořily se divoké prorvy a sluje, ze skal vznikly rozmanité tvary bizarrní, bašty, brány, pak doliny vroubené amfitheatrálně malebnými skalistky, nad nimiž zvedají se mohutné kupy a rozsochy podob rázovitých. Zvláštního půvabu dodává celému kraji bohatá a sytá zeleň a čisté horské bystřiny, bohaté pstruhy. Z té příčiny jest '''S. Š.''' cílem přečetných turistův a letních hostí a četná místa tohoto území jsou zařízena k letním pobytům, vynikajíce množstvím pěkných vill a velikých hotelů, jakož i vším, čeho vyžaduje pohodlí moderního turisty. Do konce XVIII. stol. byl kraj tento takřka neznám a teprve r. 1795 upozornili na jeho přírodní krásy faráři Götzinger v Neustadtu a Nicolai v Lohmen; od nich také pochodí nynější název krajiny, dříve vhodněji jmenované Míšeňská vysočina. Hlavním údolím '''S'''-ho '''Š'''-ka jest dolina Labe, dělící je na čásť východní a západní a všecka údolí ostatní i rokle směřují k němu. Jím vede saská dráha Podmokly—Drážďany a z Perna, Žandova, Podmokel a Děčína odbočují dráhy na východ i na západ; trať ze Žandova, končící se v Saběnicích, přístupna jest i spojením z Čech od Warnsdorfu. Mimo to parolodi spojují všecky důležité východní stanice na Labi. Nejvyšší body a nejzajímavější vyhlídky '''S'''-ho '''Š'''-ka jsou: Sněžník Děčínský (731 ''m''), Veliký Winterberg (553 ''m''), Kipphorn (479 ''m''), Prebyšská brána (475 ''m''), Jílový kámen (''Lilienstein'', 419 ''m''), Malá brána Prebyšská (404 ''m''), Kravín (''Kuhstall'', 309 ''m''), Brand (323 ''m''), Bašťa (305 ''m'') a mn. j. Místa lázeňská a letní sídla: Berggiesshübel, Žandov (''Schandau''), Děčín, Gohrisch, Gottleuba, Hermsdorf u Král. Kamene, Hohenstein, Horní Grunt a Podmokly, Hřensko, nejlepší středisko k výletům na české půdě, Jetřichovice (''Dittersbach''), Königsbrunn u Král. Kamene, Krippen, Kunnersdorf, Neustadt u Stolpna, Ostravský štít (''Ostrauer Scheite''), Pilnice (''Pillnitz'') na Labi, Postolovice (''Postelwitz''), Rathen, Rathenwalde, Rathmnannsdorf, Reinhardsdorf, Švýcarský mlýn (''Schweizer Mühle''), Unger u Saběnic, Uttewalde nad Velení, Valtersdorfský mlýn v údolí Plznice (''Polzen'') pod Žandovem a Veleň (''Wehlen''). Původ zvláštních skalních útvarů '''S'''-ho '''Š'''-ka vysvětluje se jednak tím, že na někdejším dně mořském usadil se písek v rozsáhlých vrstvách, které pak smršťováním a sesýcháním v kámen všelijak se potrhaly, jednak i tím, že mladší sopečné útvary, čediče, prorazily vrstvu písku, objevujíce se nad nimi dosud jakožto jednotlivé vrcholy; podmílavá činnost vody dodnes jeví zhoubnou působnost v roklinatých údolích. Celý tento od přírody bohatě nadaný kraj býval půdou českou a stopy dávné minulosti slovanské hlásí se dosud v četných názvech místních, byť i zkomolených a zastřených. Dnes obývá tu venkoncem lid německý a zněmčený, živivší se původně dosti nuzně pracemi v lesích a lomech; v době novější obchodní rozvoj plavby polabské přilákal čásť obyvatelstva k výnosnějšímu zaměstnání plaveckému a obchodnímu. Mimo to mnoho lidu nalézá obživu z turistiky a letních hostí. Srv. Kavkův ill. průvodce po král. Českém, I., Česko-'''S'''.-'''Š'''. (Praha); také Řivnáčův Prův. po král. Českém, str. 258; Al. Kalvoda, Česko-'''S'''.-'''Š'''. (album, Praha). Mimo to: Z Prahy do Podmokel (Praha, Klub č. tur.) a Václ. K. Roudnický, Průvodce Roudnicí a okolím (Roudn., 1900). Z hojné literatury německé uvádíme: Gautsch, Aelteste Geschichte der Sächsischen Schweiz (Drážď., 1882); Gottschalk, Die Sächsisch-böhm. Schweiz (t., 20. vyd.); Gampe, Die Sächs.-böhm. Schweiz (6. vyd. t., 1899); Meyers Reisebücher: Dresden u. d. Sächsische Schweiz (5. vyd. t., 1900); Schäfer, Touristenführer durch die Sächs. Schweiz u. die angegrenzenden Gebiete (7. vyd. t., 1902); Grieban, Reisebücher: Die Sächs. Schweiz (Berl., 1902, 24. vyd.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Německo v Ottově slovníku naučném]] dz9kco0o45lcqofr11cw7xrjz9c94c2 0 27419 330859 179540 2026-04-27T11:10:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330859 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Směnka | PŘEDCHOZÍ = Směnečný řád | DALŠÍ = Směnkovatel }} {{Textinfo | TITULEK = Směnka | AUTOR = [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Karel Hermann-Otavský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;489. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n552 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Směnka }} {{Forma|proza}} '''Směnka''' (''cambium'', angl. ''bill of exchange'', ''promissory note'', fr. ''lettre de change'', ''billet a ordre'', něm. ''Wechsel'', rus. ''vekselj'') jest cenný papír vykazující určité formální náležitosti, v němžto vydatel buďto činí platební peněžný slib anebo platební peněžný příkaz ve prospěch osoby v listině vyznačené (remittenta) a pozdějších nabyvatelů listiny. '''S'''-ku obsahující platební slib zoveme {{Prostrkaně|vlastní}}, '''s'''-ku obsahující platební příkaz '''s'''-kou {{Prostrkaně|cizí}} č. {{Prostrkaně|vydanou}} ({{Prostrkaně|tratta}}); vydatel této zove se {{Prostrkaně|trasant}} ({{Prostrkaně|směnkovatel}}) a ten, komu se v ní příkaz platební uděluje, {{Prostrkaně|trassát}} ({{Prostrkaně|směnečník}}). '''S'''. jest ordrepapírem t. zv. zákonným, může býti totiž indossována, i když neobsahuje - ač to jest pravidlem - doložku na řad (''ordre''); indossace směnečně účinná jest jen tenkráte vyloučena, je-li ve '''s'''-nce výslovně zapověděna, zejm. t. zv. zápornou ordredoložkou (»nikoli na řad«), ve kterémžto případě označuje se '''s'''. jakožto {{Prostrkaně|rektasměnka}} (Srv. [[../Rektapapíry|{{Prostrkaně|Rektapapíry}}]].) Historicky lze '''s'''-ku konstatovati již od XI. stol. ve městech severoitalských obchodem slynoucích; prvotně vyskytuje se jakožto '''s'''. {{Prostrkaně|vlastní}} splatná na místě od místa vydání různém (''distantia loci'', viz [[Ottův slovník naučný/Distanční směnka|{{Prostrkaně|Distanční směnka}}]]), sloužíc zejména prostředkování platů na místa vzdálená; to dělo se zvláště pomocí bankéřů (''campsores'') veřejně autorisovaných, kteří vůči tomu, kdo u nich za tím účelem peníze složil ({{Prostrkaně|remittent}}), zvláštní listinou (''cambium'') se zavazovali částku tu vyplatiti na místě určení buď sami nebo svými obchodními přáteli. Vedle '''s'''-ky vlastní lze již od XIII. stol. shledati '''s'''-ku {{Prostrkaně|cizí}} č. {{Prostrkaně|trattu}}; byl to původně dopis campsorem vydávaný (''litera'', ''car a tracta''), jímž tento (trassant) poukazoval svého obchodního přítele v místě určení (trassáta), aby vlastní '''s'''-ku trassantem současně vydávanou vyplatil remittentovi nebo podle jeho příkazu (''ordre'') osobě jiné. Vzhledem k tomu pak, že v dopise tomto, remittentovi spolu se '''s'''-kou odevzdávaném, docházel závazek campsorův vyznačení úplnějšího než ve '''s'''-nce a dopouštěna v jeho základě postupem doby remittentovi i postihací žaloba na trassanta, když trassát '''s'''-ku nevyplatil, upouštěno při platech distančních vůbec od vydávání '''s'''-ky vlastní a užíváno výhradně zmíněného dopisu jakožto podkladu směnečného práva i závazku. Když pak místní směnečný obchod, kde pro '''s'''-ku vlastní působiště zůstalo volným, značně byl obmezován kanonickým zákazem úroků jsa pokládán za lichvu, tratta ovládla směnečný obchod téměř úplně. Vytvořením se právních ústavů indossamentu čili gira (srv. [[Ottův slovník naučný/Giro|{{Prostrkaně|Giro}}]]) a akceptu (srv. [[Ottův slovník naučný/Akcept|{{Prostrkaně|Akcept}}]]) ve stoletích následujících, zejména XVII., dovršen rozvoj základních dogmatických zásad práva směnečného na úroveň celkem až posud v zákonodárstvích směnečných zachovanou. Ve všech zemích obchodem směnečným se vykazujících, zejména v Italii, Francii, Španělích a zemích Německých, vydány více méně obšírné předpisy směnečněprávní, tak zvláště ve statutech městských, později pak jakožto t. zv. směnečné řády; z těchto jmenovati jest zejména slavnou Ordonnance du commerce z r. 1673, směn. řád pro země Rakouské z r. 1763, příslušný oddíl v Pruském Landrechtu a v Code de commerce. Značně arci směnečný obchod při mezinárodní své tendenci trpěl roztříštěností zákonné úpravy '''s'''-ky, což vedlo v popředí mezi státy v Německém bundu spojenými k unifikačním snahám. Výsledkem jich bylo r. 1847 sestoupeni konference v Lipsku, jež vypracovala v základě osnovy pruské návrh řádu směnečného, jenž ve státech zúčastněných postupně byl prohlášen za zákon. V Rakousku stalo se tak cís. pat. z 25. led. 1850 čís. 51 ř. z. '''S'''. vyznačuje se v právní své úpravě zvláštní přísností (''rigor cambialis''), a to po stránce jak hmotně, tak formálně právní. To jeví se již ve přesných ustanoveních o podstatných náležitostech '''s'''-ky (čl. 4, 7 a 96 sm. ř.) o úkonech předepsaných k zachováni a výkonu práv směn., zejména o praesentaci a protestaci '''s'''-ky (čl. 19, 20, 24, 41, 43), v krátkých lhůtách promlčecích a obmezení důvodů promlčení přerušujících (čl. 77.—80.), zejména pak ve vyloučení obran z osob směnečných předchůdců nabyvatele '''s'''-ky (čl. 82.). Co do předpisů processních srovnati jest §§ 555 až 559 civ. soud. ř. Závazky směnečné dělí se na {{Prostrkaně|přímé a nepřímé}} čili {{Prostrkaně|postihací}} ({{Prostrkaně|regressní}}); ve přímém závazku jsou: akceptant tratty, vydatel '''s'''-ky vlastní a jejich směneční rukojmí (avalisté), v nepřímém t. zv. předchůdci majitele '''s'''-ky, totiž indossanti a při trattě též trassant, jakož i jejich avalisté. Směnečný regress č. postih jest dvojí: pro nezaplacení '''s'''-ky (čl. 41 sl., 98 č. 6), a zjišťovací (čl. 25 sl.); tohoto jsou opět dva případy: pro nepřijetí tratty (čl. 25—-28) a pro nejistotu přímého dlužníka (čl. 29, 98 č. 4). Vedle hlavního rozdělení '''s'''-nek na vlastní a cizí různí se '''s'''-ky též podle své doby platební na '''s'''-ky {{Prostrkaně|denní}} (na určitý den splatné, viz [[Ottův slovník naučný/Denní směnka|{{Prostrkaně|Denní směnka}}]]), '''s'''-ky na {{Prostrkaně|viděnou}} (''a vista'') neb určitý čas po viděné splatné, [[../Datosměnka|{{Prostrkaně|d a t o}} '''s'''-ky]] (v. t.), a '''s'''-ky {{Prostrkaně|tržní}} neb veletržní o trhu neb veletrhu splatné. '''S'''-kou na {{Prostrkaně|vlastní řád}} (''W. an eigene Ordre'') zove se '''s'''., v níž trassant sám udává se za remittenta, {{Prostrkaně|vydanou vlastní}} (''trassirt-eigener W.'') pak taková, v níž trassant sám se označuje trassátem. {{Prostrkaně|Umíštěnou}} č. {{Prostrkaně|domocilovanou}} jest tratta obsahující místo splatnosti různé od trassátova bydliště ve '''s'''-nce udaného, vlastní '''s'''. pak mající místo splatnosti různé od bydliště vydatele ze '''s'''-ky patrného; pro '''s'''-ky takové platí některé normy zvláštní (čl. 24, 43, 99). K doplnění srovnati jest zejména články: [[Ottův slovník naučný/Giro|{{Prostrkaně|Giro}}]], [[Ottův slovník naučný/Akcept|{{Prostrkaně|Akcept}}]], [[Ottův slovník naučný/Adressa|{{Prostrkaně|Adressa}}]] (2) podpůrná), [[Ottův slovník naučný/Protest|{{Prostrkaně|Protest}}]]. ''[[Autor:Karel Hermann-Otavský|Hmn.]]'' '''S'''. {{Prostrkaně|depositní}} č. {{Prostrkaně|depotní}} viz [[Ottův slovník naučný/Depositní|{{Prostrkaně|Depositní směnka}}]]. '''S'''. {{Prostrkaně|lodní}} viz [[Ottův slovník naučný/Půjčka|{{Prostrkaně|Půjčka}}]], str. 974 ''a'' '''S'''. {{Prostrkaně|námořní}} viz [[Ottův slovník naučný/Právo|{{Prostrkaně|Právo}}]], str. 577 ''b.'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Směnka]] 9hu8642cj0as1x0jykwe77yfnprg1l8 0 27420 330858 65804 2026-04-27T11:10:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330858 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Směnečný řád | PŘEDCHOZÍ = Směnečník | DALŠÍ = Směnka }} {{Textinfo | TITULEK = Směnečný řád | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n552/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Směnečný řád''' viz [[../Směnečné právo|{{Prostrkaně|Směnečné právo}}]] a [[../Směnka|{{Prostrkaně|Směnka}}]]. {{Konec formy}} {{DEFAULTSORT:Směnečný řád}} 6q3sj4zclai7wt3op4z6z3bntemwcee 0 27421 330857 65802 2026-04-27T11:10:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330857 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Směnečník | PŘEDCHOZÍ = Směnečné právo | DALŠÍ = Směnečný řád }} {{Textinfo | TITULEK = Směnečník | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;489. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n552/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Směnečník''' ({{Prostrkaně|trassát}}) viz [[../Směnka|{{Prostrkaně|Směnka}}]]. {{Konec formy}} {{DEFAULTSORT:Směnečník}} ti0o1a3yxibo49v83v6ej59kcxn9nv2 0 27422 330860 65805 2026-04-27T11:10:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330860 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Směnkovatel | PŘEDCHOZÍ = Směnka | DALŠÍ = Smerčnik }} {{Textinfo | TITULEK = Směnkovatel | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;490. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n554/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Směnkovatel''' ({{Prostrkaně|trassant}}) viz [[../Směnka|{{Prostrkaně|Směnka}}]]. {{Konec formy}} {{DEFAULTSORT:Směnkovatel}} lw9t5drjoltqk2cxzrafu2biesrkn09 0 27454 330525 98891 2026-04-26T16:37:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330525 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rozsudek | PŘEDCHOZÍ = Rozstup | DALŠÍ = Rozsudí }} {{Textinfo | TITULEK = Rozsudek | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;6–7. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n18/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rozsudek }} {{Forma|proza}} '''Rozsudek''' {{Prostrkaně|ve sporu civilním}} jest rozhodnutí soudní o nároku, žalobou na soud vzneseném, na základě předepsaného řízení, po případě rozhodnutí o žádosti té které strany, aby určitý '''r.''' nižší instance byl změněn následkem odvolání nebo dovolání. Každý '''r.''' obsahuje v sobě jednak výrok soudní, právo nalézající, jednak důvody pro tento výrok. '''R.''' musí vycházeti ze skutkového základu, tak jak byl soudním řízením zjištěn; proto musí soudce rozsuzující rozhodnouti se předem, které okolnosti pokládá za pravdivé a tudíž činí podkladem svého výroku o právě. Výrok o právě jest vlastně rozhodnutí, který předpis zákona použíti dlužno ve případě daném. Ve směru faktickém rozhodnými jsou především údaje stran, pak okolnosti důkazními prostředky do sporu uvedené, případně i okolnosti obecně známé. V tomto směru leží těžisko rozhodnutí v projednacím řízení v prvé instanci, neboť přivádění nových okolností a nových důkazů v řízení odvolacím a dovolacím jest velice obmezeno, a rozhodnutí soudu prvního, že jisté okolnosti pokládá za pravdivé či nepravdivé, nelze při úplně správném postupu a vyčerpání materiálu vyššímu soudci měniti. Proto '''r.''' nižší instance podléhá přezkoumání vyšší i. hlavně jen potud, pokud jde o stránku formální a právní. '''R'''-dky jsou podle toho, zdali rozhodujíce o právu zároveň povinnost ke splnění ukládají či neukládají, buď '''r'''-dky {{Prostrkaně|odsuzující}}, neb {{Prostrkaně|určovací}}. '''R'''-dky určovací pak mohou týkati se práva materiálního i otázek formálních, na př. zdali se připouští obnova sporu, zdali exekuce jest přípustna či není apod. Podle průběhu processu jsou '''r'''-dky na základě zmeškání vynesené, když jedna neb druhá strana zmešká potřebný úkon processní, na př. že ke stání se nedostaví neb odpověď na žalobu v čas nepodá, pak rozsuddky na základě uznání vynesené, když žalovaný uzná nárok zažalovaný, aneb žalobce nároku žalobního se vzdá. '''R.''' {{Prostrkaně|dílčí}} jest '''r.''' vynesený o uznané části žalobního nároku neb o uznaném jednom z několika nároků v téže žalobě obsažených. Mimo to vynesen býti může '''r.''' dílčí, když spojeným řízením projednává se žaloba i protižaloba a k rozhodnutí zralá jest teprve pouze ta neb ona, aneb konečně tehdy, když o pohledávce, pouze námitkou naproti žalobě ku platnosti přivedené a nejsoucí v právní souvislosti s pohledávkou zažalovanou, nelze rozhodnouti zároveň s touto pohledávkou, poněvadž k rozhodnutí zralá jest jen tato. Věc dílčím '''r'''-dkem rozhodnutá v dalším řízení zůstává pak úplně stranou. Dílčí '''r.''' podléhá předpisům o brání v odpor a o vykonatelnosti, jako '''r.''' vůbec. '''R.''' {{Prostrkaně|mezitímný}} jest '''r.''' vynesený o důvodě žalobního nároku v případech, v nichž spornými jsou jak důvod tak i obnos, a rozhodnutí o důvodě může míti za následek zkrácení řízení, zejména když následkem uznání bezdůvodnosti odpadne potřeba rozhodovati o sporném obnose nároku bezdůvodného. '''R.''' mezitímný, rozhodnutí ve věci samé předcházející, vynesen může býti též v otázce, zdali existuje či neexistuje právní poměr nebo právo, když stranou učiněn byl t. zv. mezitímný nárok určovací během projednání pře, jakmile projednání o takovémto návrhu zralé jest k rozhodnutí. Vynesení '''r'''-dku mezitímného má v případě prvém vždy a ve všech ostatních případech tehdy za následek stavení dalšího projednávání věci až do pravoplatnosti '''r'''-dku mezitímného, když soud tak určí. Co do {{Prostrkaně|obsahu}} '''r'''-dku platí zásada, že '''r.''' u věci samé vynesený vyřizovati má všechny návrhy, věci samé se týkající, a že není oprávněn straně více přiznati, než co sama navrhla. Podmínkou odsouzení k plnění jest dospělost nároku v době, kdy '''r.''' se vynáší; jen při návrzích na výživné může uznáno býti též na plnění, jež splatna budou teprve po vydání '''r'''-dku. '''R.''' lze též dodatečně {{Prostrkaně|opravovati}}, pokud jde o pouhé chyby ve psaní nebo počítání neb jiné nesprávnosti patrné. Opravy skutkové povahy '''r'''-dku soudu sborového může se domáhati strana, když jde o jiné nesprávnosti neb o doplňky neb o odstranění nejasností a odporův. Za takovou opravu žádati jest do 8 dní po doručení '''r'''-dku; o žádosti nařídí soud stání a rozhodne o ní usnesením. Bylo-li opominuto rozhodnouti '''r'''-dkem o nějakém nároku neb o náhradě útrat, má býti '''r.''' doplněn dodatečným rozhodnutím (doplňovacím '''r'''-dkem), když za to strana do 8 dní po doručení rozsuddku žádala. V řízení před soudy okresními, byl-li protokol o líčení veden ve formě zkrácené, vyloží se vyhotovení skutkové povahy '''r'''-dku do 3 dní po skončeném líčení v kanceláři soudní; strany mohou pak do 3 dní po vyrozumění o tom podati protest proti nesprávným údajům obsaženým ve skutkové povaze. Následkem protestu může soudce skutkovou povahu přiměřeně změniti. '''R.''' má býti pravidelně {{Prostrkaně|vyhlášen}} ústně, může však býti soudem oznámeno stranám, že '''r.''' obdrží písemně; '''r.''' působí pro strany a vůči stranám teprve, když jim byl písemně doručen, pouze v t. zv. věcech nepatrných působí vůči stranám ihned s prohlášením, když obě strany jsou přítomny. Pro '''r'''-dky následkem odvolání a dovolání vynášené, pokud věcí samou se zanášejí, '''r.''' nižší stolice měníce, platí tytéž zásady jako pro '''r'''-dky I. instance; pokud potvrzují '''r.''' instance nižší, obmezují se na prohlášení, zdali a pokud odvolání místa se nedává a tudíž '''r.''' v odpor vzatý se potvrzuje. Také pro tyto '''r'''-dky platí zejména zásada, že '''r.''' nižší instance smí změněn býti jen tehdy a potud, jak to bylo navrženo. '''R.''' {{Prostrkaně|v trestním processe}} vynesen býti smí pouze se zřetelem k tomu, co bylo provedeno při hlavním líčení, a listin může býti použito jako důkazních prostředků, pokud byly při hlavním přelíčení přečteny. '''R.''' osvobozující musí býti vynesen, když vyjde na jevo, že řízení trestní bez návrhu žalobce, po zákonu oprávněného, bylo zahájeno nebo proti jeho vůli vedeno, když žalobce vzal žalobu zpět, když tu není skutku trestného, když skutková povaha schází neb dokázána není vina obžalovaného, aneb jsou-li tu okolnosti, následkem jichž trestnost jest zrušena nebo stíhání z jiných příčin vyloučeno. Bylo-li uznáno, že obžalovaný jest vinen, musí '''r.''' vysloviti, jakým skutkem jest vinen, jakého trestného činu tím se dopustil, k jakému trestu se odsuzuje, jakých předpisů trestního zákona použito bylo a jak se má věc s uplatněnými nároky náhradními a útratami řízení. V '''r'''-dku může býti dále vysloveno, že obžalovaný může dán býti pod policejní dozor aneb držen býti v donucovací pracovně nebo polepšovně. Rovněž o propadnutí předmětů, pokud držba předmětů jest neoprávněnou a zakázanou, na př. falšovaných potravin, zvířat stižených nákazou, napodobenin, zbraní apod., anebo přímo na zničení jich, na př. nástrojův a zařízení sloužících k padělání nebo neoprávněnému rozmnožování. Usnášeje se o '''r'''-dku soud vázán jest na návrhy žalobce jen potud, že nemůže uznati obžalovaného vinným skutku, pro který nebyl žalován (buď podáním neb rozšířením obžaloby). Porada o '''r'''-dku jest neveřejná, '''r.''' usnesený prohlašuje se však ve veřejném sedění a zároveň poučí předseda obžalovaného o právních prostředcích, jemu proti '''r'''-dku příslušejících. Není-li obžalovaný přítomen, může býti předveden aneb o '''r'''-dku ústně soudcem k tomu určeným neb i písemně vyrozuměn. V písemném vyhotovení '''r'''-dku, jež musí státi se ve 3 dnech po vyhlášení a podepsáno býti předsedou a zapisovatelem, uvádí se vedle formálních věcí zejména nález o otázce viny, jak shora uvedeno, a důvody rozhodovací obsahující jednak přesné vytčení, jaké skutečnosti a z jakých důvodů soud za dokázané neb nedokázané pokládá, jednak právní dedukce a jednak shledané okolnosti přitěžující a polehčující. V řízení porotním '''r.''' skládá se vlastně ze dvou částí: jednak z výroku porotcův o vině, jednak z vlastního '''r'''-dku, jímž porotní soud na základě výroku tohoto nalezne, jestliže zněl výrok na vinu a skutek za vinu kladený jest po zákoně pokládati za čin trestný, na trest, v opačném případě pak na zproštění obžalovaného z obžaloby. Jestliže soud porotní uznal na trest smrti, vezme za účastenství stát. zástupce bezprostředně po prohlášení v poradu, zdali odsouzenec má býti doporučen milosti a jaký trest místo trestu smrti byl by přiměřený; příslušný protokol zašle se kassačnímu soudu, jenž po poradě s generálním prokurátorem odevzdá jej s vlastním dobrozdáním ministerstvu spravedlnosti. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] iiv15zhqf02cvpikjggdufce2hyndgp 0 27468 331034 92539 2026-04-27T11:12:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331034 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Středověk | PŘEDCHOZÍ = Stredonius | DALŠÍ = Středovský }} {{Textinfo | TITULEK = Středověk | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;215. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n220/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Středověk }} {{Forma|proza}} '''Středověk''' slove v dějinách všeobecných doba sahající od zániku říše Západořímské (476) do posledních let XV. století. Někteří zakončují '''s.''' již r. 1453 (dobytí Cařihradu od Turků), jiní teprve r. 1517 (vystoupení Lutherovo); většina přidržuje se starého zvyku zakončovati '''s.''' objevením Ameriky (1492). {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] iqo8oxrk6dg6js87lgix5p4x583spmb 0 27489 331004 76752 2026-04-27T11:12:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331004 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stravovny | PŘEDCHOZÍ = Stravinskij | DALŠÍ = Strawiński }} {{Textinfo | TITULEK = Stravovny | AUTOR = [[Autor:Rudolf Krejčí|Rudolf Krejčí]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n223/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Viz též hesla [[../Útulny|Útulny]], [[../Žebrota|Žebrota]] a [[../Tuláctví|Tuláctví]]; z beletrie viz např. povídku Jar. Haška [[Ve stravovně]]. }} {{Forma|proza}} '''Stravovny''' jsou ústavy, v nichž po určitou, přesně stanovenou dobu poskytuje se nejnutnější naturální podpora osobám, které nemajíce potřebných prostředků k výživě hledají práci. '''S'''. jsou tedy určeny pro pohyblivý element pracovních tříd, který nenalézaje výživy doma musí hledati práci a výživu v kraji mu cizím; souvisí proto úzce s otázkou nezaměstnanosti a všemi společenskými jevy touto podmíněnými, zejména s chudinstvím, žebrotou a tuláctvím, a mají také určitý vztah k opatřením veřejné správy, která mají za účel čeliti nebezpečí, plynoucímu z těchto jevů společenských pro zájmy veřejného blaha vůbec a veřejné bezpečnosti zvlášť. {{Prostrkaně|Původ}} svůj mají '''s'''. ve snaze, aby byly zamezeny žebrota a tuláctví, jež vznikají tim, že osoby nezaměstnané a bez nutných prostředků existenčních jsou — není-li o ně jinak postaráno — odkázány na almužnu i tenkrát, když práci vskutku hledají. Ukázalo se totiž, že jednak prostředky soukromé dobročinnosti naprosto nestačí, aby — byť i jen částečně — odpomohly nezaměstnanosti, která jest všeobecným zlem společenským, jednak že naprosto nelze organisovati soukromou dobročinnost tak, aby bylo možno rozlišovati prosebníky podle jejich kvality. Zkušenosti ukázaly také, že žebrotě a tuláctví nelze účinně čeliti jen prostředky repressivními, stanovenými trestním zákonodárstvím, tím méně, poněvadž právě zmíněný nedostatek rozlišování živlů hodných a nehodných zaviňuje, že trestní pravomoc stíhá stejně zahaleče a tuláka z povolání, jako toho, kdo jen z nejhorší nouze appelluje na dobročinnost soukromou. Bylo proto prvním předmětem opravných snah umožniti rozlišování chudých cestujících podle jejich kvality, aby bylo lze obmeziti podpůrnou akcí jen na živly hodné. Bohužel nebyla to {{Prostrkaně|správa veřejná}}, která dala podnět k tomuto hnutí; iniciativa vyšla z kruhů soukromých, usilujících o to, aby zmíněný nedostatek veřejné správy byl nahrazen svépomocí společenskou. Tak vznikly zejména v Německu nejprve spolky zvané ''Ortsgeschenkvereine'', směřující k tomu, aby jednotlivci neudělovali almužny, nýbrž aby ten, kdo o podporu se hlásí, obdržel peněžitý příspěvek z fondu, zjednaného příspěvky členů spolkových. Zařízení toto ovšem se neosvědčilo, a to proto, že ani při organisaci spolkové není nijak možnou byť i jen poněkud přesnější kontrola chudých cestujících. Směřovaly proto opravné snahy dále k tomu, aby podpory peněžité byly nahrazeny podporami naturálními a aby podpory tyto udíleny byly jen pod tou podmínkou, že cestující vykoná určitou práci. Toho bylo dosaženo zřízením zvláštních ústavů, t. j. '''s'''-ven, v nichž byla poskytována chudým cestujícím nejnutnější naturální podpora, a to zprvu jen pod podmínkou, že cestující vykonal dříve ve '''s'''-ně určitou práci. '''S'''. tohoto druhu byly zřizovány nejprve ve Švýcarsku, Hollandsku a Virtembersku, a to jako ústavy dobročinnosti soukromé. Tato základní myšlenka jest i podkladem organisace '''s'''-ven v Rakousku, kde byly ponejprv zavedeny jako instituce veřejné správy a kde byly upraveny zákonodárstvím zemským, a to: v Dol. Rakousích zákony ze 30. bř. 1886 č. 29 a z 23. bř. 1888 č. 45; na Moravě zákonem z 19. ún. 1888 č. 45, ve Štýrsku zákonem ze 13. čna 1892 č. 26, v Hor. Rakousích zákonem ze 7. list. 1888 č. 23, v království Českém zákonem z 29. dub. 1895 č. 38, ve Vorarlberku zákonem ze 17. led. 1891 č. 13 a ve Slezsku zákonem z 11. dub. 1892 č. 32 z. z. {{Prostrkaně|Organisace a vnitřní správa}} '''s'''-ven spočívá téměř ve všech těchto zemích na zásadách obdobných. Podstatu jejich vystihuje nejplněji zákon český a instrukce vydaná zemským výborem král. Českého na provedení tohoto zákona. Hlavní ustanovení jsou tato: Cestující mohou býti přijati do '''s'''-ven jen za těchto podmínek: 1. Mají-li platný průkaz cestovní; 2. prokáží-li, že byli v posledních {{Prostrkaně|dvou měsících}} nepřetržitě v práci nejméně po 14 dní. Nádeníci a hospodářská čeleď, jakož i řemeslníci a odborní dělníci, kteří podle průkazu práce posledně jako nádeníci pracovali, musí však prokázati, že byli v posledním {{Prostrkaně|měsíci}} nejméně 14 dní nepřetržitě v práci; 3. vykoná-li cestující ve '''s'''-ně určitou práci. Do '''s'''-ven nemohou býti přijaty: ''a'') Osoby, které buď pro stáří neb nějaký zřejmý neduh jsou k práci neschopny; ''b'') cestujíci, kteří byli v posledních třech měsících obdrželi podporu v téže '''s'''-ně; ''c'') cestující, kteří mají dostatečné prostředky na cestu. Rodiny s dětmi mohou býti přijaty do '''s'''. jen tehdy, prokáži-li zcela hodnověrně, že cestují do místa určitého k nastoupení práce již zabezpečené. Cestující může pobýti ve '''s'''-ně zpravidla buď přes poledne nebo přes noc; jen z příčin závažných, jako jsou veliká nepohoda, přílišná únava neb churavost cestujícího a p., může pobyt ve '''s'''-ně trvati i 18 hodin. Cestující, kteří chtějí býti přijati do '''s'''., jsou povinni odevzdati opatrovníku '''s'''. své cestovní průkazy, jež opatrovník uschová a vrátí je zase příslušné osobě, když opouští '''s'''-nu. Osoby přijaté do s. jsou povinny konati přiměřenou práci. Zdráhá-li se která osoba konati práci ji vykázanou, zavede se proti ní řízení podle § 4 zákona z 24. kv. 1885 č. 89 ř. z. Obyčejně přikazují se cestujícím práce potřebné pro okresní '''s'''-nu (štípání dřiví, úklid místností, prášení ložních potřeb, čerpání neb dovážení vody, práce v zahradě a p.). Práce, které podléhají úrazovému pojištění, cestujícím se nepřikazují. Cestujícím poskytuje se ve '''s'''-ně strava v místě obvyklá a to ráno: snídaně, skládající se z půl litru polévky a 250 ''g'' chleba; v poledne: oběd, skládající se z půl litru polévky, z příkrmu a 200 ''g'' chleba; večer: přikrm bez polévky a 250 ''g'' chleba. Maximální ceny za stravu činí: za snídani 12 h, za oběd 32 h a za večeři 18 h. Stravování cestujících v hostinci je naprosto zakázáno. Rovněž jest co nejpřísněji zakázáno poskytovati cestujícím lihové nápoje a kouřiti v místnostech staničních. Snídaně podává se mezi 6. a 7. hodinou, oběd mezi 11. a 1 hodinou a večeře mezi 6. a 8. hodinou. Všem cestujícím, používajícím '''s'''-ven, vydá se ve '''s'''-ně, ve které po prvé se přihlašují, {{Prostrkaně|průvodní list}}, jenž jest legitimačním průkazem cestujících, platným pro všechny '''s'''. v celé zemi, o jehož používání obsahuje služební instrukce pro opatrovníky '''s'''-ven podrobná nařízení. Zřizovati '''s'''. náleží okresním výborům a to v místech, jež stanoví zemský výbor v souhlase s c. k. místodržitelstvím. Vzdálenost '''s'''-ven mezi sebou činí 14—24 ''km''. Bezprostřední dozor nad '''s'''-nou přísluší v první řadě starostovi obce, ve které '''s'''-na se nalézá. Správa '''s'''. náleží okresnímu výboru, jenž také ustanovuje opatrovníka '''s'''. Zemskému výboru náleží ustanoviti všeobecná pravidla organisace a dohlížeti k pravidelné službě; dozor tento vykonává zemský výbor prostřednictvím zemských inspektorů, jichž jest toho času pět. Zemský výbor taktéž vydává služební instrukce pro opatrovníky '''s'''-ven. Všech '''s'''-ven v království Českém jest 240. Celková návštěva činila r. 1898: 546.943, r. 1899: 383.484, r. 1900: 362.602, r. 1901: 649.347, r. 1902: 780.491 a r. 1903: 706.646. Náklad vydržovací činil r. 1898: 497.175 K, r. 1899: 423.190 K, r. 1900: 422.785 K, r. 1901: 512.118 K, r. 1902: 597 227 K a r. 1903: 574.410 K. {{Prostrkaně|Výsledky}} působnosti '''s'''-ven jsou velmi příznivé. Nehledě k velikému významu výchovnému, jejž mají pro pracovní třídy, sluší označiti za hlavni výsledek téměř úplné zamezení žebroty a tuláctví a v důsledku toho značné snížení počtu odsouzení pro přestupek žebroty a tuláctví. Důležitost '''s'''-ven pro správu veřejnou záleží však také v tom, že '''s'''. souvisíce s nejrůznějšími zařízeními správy veřejné proti osobám bez výživy a práce objevily v nejednom směru nedostatky těchto opatření a ukázaly směr, jakým se má bráti činnost reformní. V království Českém mají '''s'''. především veliký význam pro úpravu všeobecného sprostředkování práce a to jednak proto, že ukázaly naprostou nezbytnost této úpravy, jednak tím, že se osvědčily jako vhodný orgán, jemuž do jisté míry sprostředkování práce může býti svěřeno. Zemský výbor král. Českého upravil také sprostředkování práce '''s'''-nami nejprve cestou nařizovací (oběžník ze 14. říj. 1897 č. 60.667). Tato úprava byla východištěm celkové úpravy všeobecného sprostřeukování práce, jež bylo provedeno zemským zákonem z 29. bř. 1903 č. 57. (Viz {{Prostrkaně|[[../Sprostředkování práce|Sprostředkování práce]]}}.) ''[[Autor:Rudolf Krejčí|Dr. Kčí.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Ekonomika v Ottově slovníku naučném]] 18xk5cfosqgkju75t37speyn3bejqbn 0 27490 331005 77713 2026-04-27T11:12:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331005 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strawiński | PŘEDCHOZÍ = Stravovny | DALŠÍ = Strazza }} {{Textinfo | TITULEK = Strawiński | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n224/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:pl:Stanisław Strawiński|Stanisław Strawiński]] (polsky) }} {{Forma|proza}} '''Strawiński''' {{Prostrkaně|Stanisław}}, politik pol., ma-jící vynikající účastenství v konfederaci barské a v událostech r. 1771. Byl rytmistrem a jedinou spásu rozervané vlasti viděl ve svržení krále Stanislava Augusta, jenž měl býti vydán konfederaci, aby v její moci konal vůli lidu. S tímto úmyslem ke konci r. 1770 přibyl do Varšavy a obeznámil se s královským hradem. Uchýliv se do Częstochowy získal pro svůj záměr Kazimíra Pulaského, jenž poslal jej s rozkazem k nejbližšímu vůdci konfederátů, aby mu pomohl shromážditi dobrovolníky, kteří měli se sejíti ve Varšavě. Když konfederace prohlásila Stanislava Augusta za zbavena trůnu, '''S'''. odjel se dvěma delegáty do Varšavy a doručil králi tento akt, při čemž jednal tak obratně, že šťastně vyvázl. Povzbuzen tímto úspěchem vrátil se do Częstochowy a vyžádal si rozkaz pro rytmistra Łukawského, aby tento ve všem ho podporoval. Svěřiv se mu se svými plány přibyl s vojenským oddílem do Varšavy a 3. list. 1771 provedl svůj plán, avšak společník jeho Kužma odvedl jatého krále na jiné místo, než měl určeno, totiž do mlýna v Marymontě u Varšavy, odkud královská garda ho vyprostila. '''S'''. uprchl do Říma, kde vstoupil pod cizím jménem do kláštera. Ve Varšavě prohlášen nad ním rozsudek smrti. Za knížetstvi Varšavského '''S'''. vrátil se do vlasti a stal se proboštem na farnosti vojevodstva Augustowského. {{Konec formy}} [[Kategorie:Polští politici v Ottově slovníku naučném]] s5miyxvnk767wgekr2hlvk0wzyenpgv 0 27492 331003 65390 2026-04-27T11:12:15Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331003 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stravinskij | PŘEDCHOZÍ = Strávenina | DALŠÍ = Stravovny }} {{Textinfo | TITULEK = Stravinskij | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n223/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Стравинский, Фёдор Игнатьевич|Фёдор Игнатьевич Стравинский]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Stravinskij''' {{Prostrkaně|Fedor Ignaťjevič}}, vynikající basista rus. (* 1843 v gub. černigovské), vzdělával se v lyceu něžinském a v konservatoři petrohradské. Po prvé vystoupil v Kijevě r. 1873 a od r. 1876 jest členem opery v Petrohrad. Marijinském divadle. Repertoire jeho obsahuje 59 oper, z nichž 31 původních, domácích. Vyniká neobyčejnou rozmanitostí a svědomitostí, při čemž snaží se ve svém výkonu uplatniti umělecký význam díla. Záliba v literatuře vedla ho ke sbírání knih a rytin, tak že jeho knihovna obsahuje hojně vzácných exemplářů. R. 1901 slaveno okázale jeho 25leté jubileum. {{Konec formy}} [[Kategorie:Rusové v Ottově slovníku naučném]] bq85md610pzmpjvafske8720hqomwd5 0 27495 330950 65395 2026-04-27T11:11:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330950 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sprogö | PŘEDCHOZÍ = Sprogis | DALŠÍ = Sprochovice }} {{Textinfo | TITULEK = Sprogö | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;916. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1004/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Sprogø|Sprogø]] (angl.) }} {{Forma|proza}} '''Sprogö''', dánský ostrůvek ve Velkém Beltu, záp. od Korsöru, k amtu Sörö náležející; měří 34 ''ha'', ale důležit jest pro poštovnictví při zamrznutí Baltu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dánsko v Ottově slovníku naučném]] ib39uxdzk8xn5leoej3hhivdowoti5e 0 27668 330675 65822 2026-04-27T11:08:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330675 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salica lex | PŘEDCHOZÍ = Salias | DALŠÍ = Salice }} {{Textinfo | TITULEK = Salica lex | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;539. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n629/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Salické právo }} {{Forma|proza}} '''Salica lex''' [-lika-] čili {{Prostrkaně|pactus legis Salicae}}, {{Prostrkaně|Salický zákon}}, t. j. zákon Franků Salických, jest jedním z nejstarších a zároveň nejdůležitějších t. zv. zákonů barbarských (viz [[../Barbarorum leges|{{Prostrkaně|Barbarorum leges}}]]). O době vzniku této důležité právní památky, psané barbarskou latinou, není mínění jednotného. Většinou klade se její sepsání do sklonku V. stol. (mezi l. 486 a 496), od některých učenců však do počátku stol. VI. (mezi l. 507 a 511). Rukopisů zachovalo se veliké množství. Možno je rozděliti na 4, resp. 5 skupin. Prvá skupina obsahuje nejstarší text o 65 článcích, druhá týž text, avšak již s křesťanskými vlivy, třetí skupina pak text glossovaný (s t. zv. malberskými glossami), čtvrtá skupina z doby Karlovců opravený, neglossovaný text o 70 článcích ('''l. S.''' ''emendata'', rukopisů této skupiny jest nejvíce) a konečně pátá skupina povahy kompilační. O způsobě sestaveni Salického zákona dovídáme se z prologu, podle něhož Frankové zvolili na národním shromáždění čtyři muže znalé práva, a ti pak na třech dalších shromážděních (''per tres mallos'') přednesli své návrhy, jež za souhlasu národního byly prohlášeny za závazné právo národní. Později byl původní text z doby Chlodvikovy doplňován novými dodatky. Redakce pořízená za Karla Vel. vytlačila pak z užívání redakce starší. Za příčinou snazšího porozumění byl starší text latinský glossován franckými výrazy, označenými v rukopisech zkratkou {{Prostrkaně|mal}}. aneb {{Prostrkaně|malb}}, což znamená, že běží tu o výrazy užívané na soudním shromáždění (''in mallobergo'', ''malbergo''), tedy o technické terminy francké. Glossy tyto nazvány byly proto glossami malberskými (''glossae malbergicae''). Obsah zákona Sal. týká se hlavně práva trestního a řízení soudního; jen několik málo ustanovení vztahuje se k poměrům státoprávním a k právu soukromému. Povahou svou jest právo Sal. právem ryze národním. '''S. l.''' platila původně kolem nyn. Cambrai a Tournay a na sever od těchto měst (''Carbonaria'') jakož i dále k Móse. Později platnost tohoto zákona rozšířila se na veliké území. Vydání zákona Sal. uspořádali: Pardessus (Loi salique, Pař., 1843), Merkel ('''L. S.''', Berl. 1850), Behrend ('''L. S.''', t., 1874, 2. vyd. Výmar, 1897). Hessels ('''L. S.''', Lond., 1880), Geffeken ('''L. S.''', Lip., 1898). Viz též [[../Francké právo|{{Prostrkaně|Francké právo}}]]. – Salický zákon (''loi salique'') vylučoval v některých dynastiích nástupnictví po přeslici, srv. [[../Francie|{{Prostrkaně|Francie}}]], str. 578''b'', [[../Isabella|{{Prostrkaně|Isabella}}]], str. 762''a'', [[../Karel|{{Prostrkaně|Karel}}]] ({{Prostrkaně|Carlos}}), str. 1050''b'' a j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] abbypm4hmiuwp188jpo3p9lkn0jbwto 0 27751 330386 176486 2026-04-26T16:35:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330386 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rabulista | PŘEDCHOZÍ = Rabštýn | DALŠÍ = Rabus }} {{Textinfo | TITULEK = Rabulista | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;12. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n20/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rabulista''' (z lat. ''rabula''), {{Prostrkaně|překrucovač práva}}; '''rabulistika''', úskok v dokazování, podskok v hájení, překrucování práva, hubařství, tlučhubství, tlachání. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 90trc9u4irus3wzujga14df48323e4j 0 27752 330389 65930 2026-04-26T16:35:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330389 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rata | PŘEDCHOZÍ = Rašták | DALŠÍ = Ratafie }} {{Textinfo | TITULEK = Rata | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;317. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n364/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rata''' (totiž ''rata pars''), {{Prostrkaně|poměrná čásť}}, též {{Prostrkaně|splátka}}. Viz [[../Pro rata|{{Prostrkaně|Pro rata}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] bmzehil21a36ynsys76u8ttj4lz8jxk 0 27753 330391 65931 2026-04-26T16:35:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330391 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ratio | PŘEDCHOZÍ = Ratingen | DALŠÍ = Ratiocinatio }} {{Textinfo | TITULEK = Ratio | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;322. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n370/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ratio''' [racio], lat., {{Prostrkaně|rozum}}, rozumový důvod, příčina, vztah. '''R.''' {{Prostrkaně|juris}} jest zásada právní, právo pravidelné, podle něhož rozhodovati jest též případy, pro něž buď vůbec postrádáme v zákoně výslovného ustanovení, anebo o nichž máme ustanovení sobě odporující. Srv. [[../Analogie|{{Prostrkaně|Analogie}} 4)]]. Od toho rozeznávati jest {{Prostrkaně|jus contra rationem juris}}, právo nepravidelné, výjimky ze všeobecných zásad právních, jimiž stanoví se něco zvláštního (''jus singulare'') pro určité právní poměry nebo třídy osob. – Od '''r.''' j. lišiti jest dále '''r.''' {{Prostrkaně|legis}}, jež značí účel, jehož zákonodárce chtěl vydáním zákona dosíci; seznání téhož může býti někdy důležitým pro výklad zákona. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 4z23evjx5ahxp0biag3qsoy57gqa4jk 0 27754 330394 65933 2026-04-26T16:36:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330394 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reassum(p)ce | PŘEDCHOZÍ = Reassekurace | DALŠÍ = Reate }} {{Textinfo | TITULEK = Reassum(p)ce | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;347. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n394/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Reassum(p)ce''' (lat. ''reassumtio''), v dřívějším soudním řízení {{Prostrkaně|opětné započetí processu}} se strany dědicovy, byl-li spor přerušen smrtí některé strany. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 0n1fa072ik977h0sj2od5mh0nni8lgk 0 27755 330407 65934 2026-04-26T16:36:11Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330407 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recipovati | PŘEDCHOZÍ = Recipient | DALŠÍ = Reciprocita }} {{Textinfo | TITULEK = Recipovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;354. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n402/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Recipovati,''' z lat., {{Prostrkaně|převzíti}}, {{Prostrkaně|přijmouti}}; odtud {{Prostrkaně|recipované právo}}, přejaté právo cizí, na př. římské (srv. [[../Recepce|{{Prostrkaně|Recepce}}]]). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] qsm3cuo8fodk83jy0477a5aljlkavgl 0 27756 330408 65935 2026-04-26T16:36:12Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330408 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reciprocita | PŘEDCHOZÍ = Recipovati | DALŠÍ = Reciproký }} {{Textinfo | TITULEK = Reciprocita | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;354. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n402/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Reciprocita }} {{Forma|proza}} '''Reciprocita,''' z lat., {{Prostrkaně|vzájemnost}}; v arith. a geom. viz [[../Reciproký|{{Prostrkaně|Reciproký}}]]. '''R.''' (vzájemnost) {{Prostrkaně|v právu}} záleží v tom, že jistý stát v oboru práva nakládá s příslušníky cizího státu způsobem stejným jako tento (cizí) stát s příslušníky onoho státu. '''R.''' jest dvojí: {{Prostrkaně|formální a materiální}}. Při '''r'''-tě formální se vyžaduje, aby státy stojící v poměru vzájemnosti nečinily v oboru práva nijakého rozdílu mezi státními příslušníky vlastními a cizími. Nezáleží tu ovšem na tom, zda platí v obou daných státech v určité právní otázce tytéž zásady právní. Naproti tomu při '''r'''-tě materiální nakládá se v tom kterém statě s cizinci podle týchž zásad, podle kterých se postupuje vůči příslušníkům tohoto státu v daném cizím uzemí státním. Zachází-li tedy cizí stát s příslušníky jiných států nestejně buď tím, že je vylučuje z nabývání jistých práv nebo výhod, nebo že jim ukládá větší povinnosti než svým příslušníkům, praktikuje se v těchto případech právo {{Prostrkaně|odvety}} čili {{Prostrkaně|retorse}}, t. j. stát zachází s cizími příslušníky podle týchž zásad, podle nichž se s vlastními jeho příslušníky nakládá ve státě cizím. – Rak. obč. zák. uznává v § 33 zásadu '''r'''-ty formální, t. j. cizincům náležejí v Rakousku stejná občanská práva a povinnosti jako tuzemcům, ač nevyžaduje-li se k užíváni těchto práv státního občanství. V případech pochybných musí však cizinci, chtějí-li požívati u nás týchž práv jako zdejší občané, prokázati, že stát, k němuž náležejí, v příčině práva, o něž jde, k občanům zdejším tak se zachovává jako ke svým. Zásada '''r'''-ty má význam v právě hmotném i formálním. Co do práva formálního uvésti sluší ustanovení nových zákonů processních, a to §§ 57 a 63 civ. soud. řádu, § 38 jur. normy, § 79 řádu exek. Podle § 63 soud. řádu dopřává se cizincům práva chudých jen pod podmínkou vzájemnosti. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] co88caxty1msucagb3gf6t50wvx226m 0 27757 330409 65936 2026-04-26T16:36:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330409 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recuperatores | PŘEDCHOZÍ = Reculet | DALŠÍ = Recursus ab abusu }} {{Textinfo | TITULEK = Recuperatores | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n424/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Recuperatores''' [reku-], lat., byli původně soudcové ustanovení smlouvou ujednanou mezi státem Římským a státem cizím k rozhodování civilních sporů mezi příslušníky těchto států. Později byly jim přikázány i některé druhy rozepří mezi občany římskými, zejména urychlené řízení interdiktní, a v provinciích vztahovala se jejich pravomoc na všecky spory civilní. Spor projednával se tu vždy před několika soudci, kteří byli vylosováni ze seznamu magistrátem sestaveného, při čemž stranám příslušelo právo určitý počet osob zamítnouti. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] muz61qrvpdjc4u6c6vivydtktefyh64 0 27758 330410 65938 2026-04-26T16:36:14Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330410 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Redhibice | PŘEDCHOZÍ = Redgrave | DALŠÍ = Ředhošť }} {{Textinfo | TITULEK = Redhibice | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;379. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n430/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Redhibice,''' z lat., vrácení koupené věci (zvířete atd.) pro vady skryté, které kupec teprve později nalezne (''vitia redhibitoria''). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 7xxzx3xtitokqo4r5oh5l9nxwo4931c 0 27759 330411 65939 2026-04-26T16:36:15Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330411 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Redintegrace | PŘEDCHOZÍ = Redingote | DALŠÍ = Rediskont }} {{Textinfo | TITULEK = Redintegrace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;380. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n432/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Redintegrace,''' z lat., opětné doplnění, znovuzřízení, obnovení; {{Prostrkaně|redintegratio actorum}}, obnovení a doplnění ztracených soudních akt ze soukromých listin stran. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 28x7i3mq4p9c5ybbjmy188jeij39y5j 0 27760 330413 65940 2026-04-26T16:36:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330413 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Referendum | PŘEDCHOZÍ = Referendář | DALŠÍ = Referent }} {{Textinfo | TITULEK = Referendum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;387. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n438/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Referendum }} {{Forma|proza}} '''Referendum,''' lat., slove to, o čem má býti podána zpráva; {{Prostrkaně|ad}} '''r.''', ku podání zprávy. Ve Švýcarsku nazývá se '''r.''' ústavní právo lidu rozhodovati hlasováním o prostém přijetí nebo zamítnutí nějakého zákona neb ustanovení, na kterém usnesly se zákonodárné sbory. Spolkové '''r.''' jest fakultativní, t. j. o přijetí nebo zamítnutí zákona celé Švýcarské republiky se týkajícího rozhoduje lid jenom tenkráte, žádá-li za to nejméně 30.000 občanů neb 8 kantonů; kdežto v kantonech jest '''r.''' obligátní, závazné, když všecky zákony a všecka vydání jistou summu (v každém kantoně zvláště stanovenou) přesahující lidovému hlasování předloženy býti musí, a fakultativní, když, jako ve věcech spolkových, teprve na žádost určitého počtu občanů nebo členů vlády kantonální rozhodnutí o novém zákoně lidu se předkládá. Při '''r.''' hlasuje se prostým {{Prostrkaně|ano}} neb {{Prostrkaně|ne}} a hlasováním tajným. '''R.''' v podstatě zavedeno ode dávna v kantoně grisonském, v ostatních kantonech teprve od r. 1863 a spolkové '''r.''' uzákoněno ústavou z r. 1874. '''R.''' také v některých státech Spoj. Obcí sev.-amer. jest v užívání, jako na př. v Illinois, Kansasu, Kalifornii. Srv. Herzog, Das '''R.''' in der Schweiz (Berl., 1885); Stüssi, '''R.''' und Initiative in den Schweizerkantonen (Cur., 1893). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 5rohaa5wg4dwsckg4gvrymy5tfh9y18 0 27761 330414 65941 2026-04-26T16:36:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330414 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Referendář | PŘEDCHOZÍ = Referenční ellipsoid | DALŠÍ = Referendum }} {{Textinfo | TITULEK = Referendář | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;387. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n438/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Referendář''' (lat. ''referendarius''), vlastně »zpravodaj«, ten, kdo má referovati, podávati zprávu. Nazývali se tak (a částečně nazývají se i dosud) úředníci rozličných hodností v jednotlivých státech. Původní význam mají ''referendarii apostolici'', úředníci papež. kurie, kteří referují papeži o podaných žádostech. Někde nazývají se {{Prostrkaně|tajnými}} '''r'''-i vysocí ministerští úředníci. V Prusku, Sasku a některých jiných něm. státech znamená '''r.''' asi tolik, jako u nás {{Prostrkaně|právní praktikant}} (v Haliči užívá se výrazu {{Prostrkaně|applikant}}). Podle zák. ze 6. květ. 1869 a prováděcího regulativu z 1. květ. 1883, jakož i podle nař. ze 3. list. 1890 '''r.''' v Německu stává se po čtyřleté praxi a po vykonané druhé zkoušce (před dosažením referendářství) t. zv. {{Prostrkaně|assessorem}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny Německa v Ottově slovníku naučném]] gfndg4zayrwkdpv8b0e0y9p8332gj92 0 27762 330415 65942 2026-04-26T16:36:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330415 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Referent | PŘEDCHOZÍ = Referendum | DALŠÍ = Referovati }} {{Textinfo | TITULEK = Referent | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;387. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n438/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Referent,''' lat., {{Prostrkaně|zpravodaj}}, viz [[../Referovati|{{Prostrkaně|Referovati}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] ixhyyrm1jh1s6d8adcz60khmpfrddm0 0 27763 330416 65943 2026-04-26T16:36:19Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330416 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Referovati | PŘEDCHOZÍ = Referent | DALŠÍ = Reffyeova děla }} {{Textinfo | TITULEK = Referovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;387. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n438/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Referovati,''' z lat., {{Prostrkaně|podávati zprávu}}, referát čili relaci, zvl. v úřadech, kde úředníci svým nadřízeným, nebo ve sborech, shromážděních parlamentních atp., kde jednotliví členové sboru '''r'''-rují sboru o věcech a záležitostech, jež bylo jim vyšetřiti, načež nadřízený nebo sbor o nich rozhodne. '''R'''-rující úředník nebo člen sboru slove {{Prostrkaně|referent}} čili {{Prostrkaně|zpravodaj}}; je-li mu přidělen pomocník, pak slove tento {{Prostrkaně|korreferent}}. Ve smysle právn.-technickém '''r.''' znamená podati zprávu a dobré zdání o obsahu přidělených spisův. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] sq4pupv2dpka67dwajx12uujqayb130 0 27764 330397 65946 2026-04-26T16:36:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330397 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recepis | PŘEDCHOZÍ = Recepce | DALŠÍ = Recept }} {{Textinfo | TITULEK = Recepis | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Podací lístek }} {{Forma|proza}} '''Recepis''', z lat.-něm. ''recepisse'', v poštovnictví znamená potvrzení, že zásilka určitého druhu byla k poště k dopravě podána (lístek podávací), která pak vydá se adressátovi zase jen po podepsání '''r'''-u – stvrzenky (lístku dodávacího). {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] ecunj80b0l0c10rl7rg8fcrzb7kq2c9 0 27765 330398 65947 2026-04-26T16:36:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330398 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recept | PŘEDCHOZÍ = Recepis | DALŠÍ = Receptaculum }} {{Textinfo | TITULEK = Recept | AUTOR = [[Autor:Karel Chodounský|Karel Chodounský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Lékařský předpis }} {{Forma|proza}} '''Recept''', z lat., zove se lékařem psaný poukaz lékárníkovi k vyhotovení předepsaného léku; u nás, v Německu, ve Švýcarech píší se '''r'''-y latinsky, ve Francii, Anglii a j. v jazyce lidovém. Různíme dva druhy '''r'''-ů: formule officinální a magistrální. Je-li předepsaný lék obsažen ve {{Prostrkaně|[[../Farmakopoea|farmakopoei]]}} (v. t.), zveme formuli officinální, kdežto formule magistrální se týče léků zde neobsažených, aneb i léků farmakopoey, pakli lékař udává zvláštní speciální nařízení k jich vyhotovení. '''R.''' jest právoplatným dokumentem, na jehož základě může býti jak lékař, tak lékárník před soud pohnán. ''[[Autor:Karel Chodounský|ch.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] hoxqayb3ggm8p6309yeqbyx3puw8h6f 0 27766 330399 65948 2026-04-26T16:36:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330399 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Receptaculum | PŘEDCHOZÍ = Recept | DALŠÍ = Receptor }} {{Textinfo | TITULEK = Receptaculum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Receptaculum,''' lat., nádoba nebo vůbec místo, kde se něco ukládá; též skladiště. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 18qd44kxswvl4ce2riib2h7mdy7gv76 0 27767 330400 65949 2026-04-26T16:36:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330400 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Receptor | PŘEDCHOZÍ = Receptaculum | DALŠÍ = Receptum }} {{Textinfo | TITULEK = Receptor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Receptor,''' lat., {{Prostrkaně|vyběrač, přijímatel}} nebo {{Prostrkaně|berní}}; v technologii tolik co {{Prostrkaně|[[../Motor|motor]]}}. — Viz též {{Prostrkaně|[[../Telegrafie|Telegrafie]] a [[../Telefonie|Telefonie]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] csenhqkwz5o4biail42kwcmii8mo2is 0 27768 330402 65950 2026-04-26T16:36:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330402 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recess | PŘEDCHOZÍ = Receptum | DALŠÍ = Recessní kniha }} {{Textinfo | TITULEK = Recess | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n400/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Říšské usnesení }} {{Forma|proza}} '''Recess''' (lat. ''recessus'', od ''recedere'', odstoupiti, upustiti od čeho), {{Prostrkaně|ujednání, narovnání, dohodnutí, smlouva}}, zvláště taková, při níž se činí ústupek od původních nároků. Výrazu tohoto užívalo se ve starším právě německém o rozličných druzích narovnání a dohodnutí, jako o narovnáních v příčině rozdělení dědictví ('''r'''-y {{Prostrkaně|dědické}}), v příčině úpravy poměrů rodinných ('''r'''-y {{Prostrkaně|rodinné}}), poměrů mezi vrchnostmi a lidem poddaným ({{Prostrkaně|služební}} '''r'''-y, ''Dienst- und Fronrezesse'') atd. '''R.'''-em nazýval se dále nedoplatek při kladení účtův, a tu nedoplatek toho, kdo účet kladl, slul '''r'''-em {{Prostrkaně|aktivním}} (''Activrecess''), kdežto nedoplatek toho, jemuž účet byl kladen, '''r'''-em {{Prostrkaně|passivním}}. O platech recessních při hornictví viz {{Prostrkaně|[[../Horní daně a poplatky|Horní daně a poplatky]]}}. — {{Prostrkaně|Říšskými '''r'''-y}} (''recessus imperii, Reichsabschiede'') nazývaly se v někdejší Římsko-německé říši listiny, v nichž se na konci sněmovního zasedání spisovala veškera sněmovní usnesení zároveň s císařskými rozhodnutími o nich vydanými. Nejstarší '''r'''-y se ztratily; zlomky jejich a pozdější '''r'''-y od cís. Maximiliána I. uveřejněny jsou v Senkenbergově a Öhlenschlägerově sbírce (4 sv., Frankf., 1747). Poslední '''r'''. (''der jüngste Reichsabschied'') pochází z r. 1654. Stalť se od r. 1663 říšský sněm německý ustavičným, následkem čehož nemohlo dojíti k žádnému '''r'''-u. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 8bdfoks3fntwbs33p0952vs520ltd7c 0 27774 330403 65960 2026-04-26T16:36:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330403 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recessní kniha | PŘEDCHOZÍ = Recess | DALŠÍ = Recidiva }} {{Textinfo | TITULEK = Recessní kniha | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n400/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Recessní kniha''', účetní kniha horních správ, do níž se zapisují dlužné příspěvky podílníků (t. zv. recessní platy). {{Konec formy}} [[Kategorie:Ekonomika v Ottově slovníku naučném]] 0i2wsspqmyhq10hlsf6whvo24wvtl2y 0 27776 330404 65962 2026-04-26T16:36:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330404 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recife | PŘEDCHOZÍ = Recidiva | DALŠÍ = Recipe }} {{Textinfo | TITULEK = Recife | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;353. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n400/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Recife }} {{Forma|proza}} '''Recife''', {{Prostrkaně|Cidado do}} '''R.''', zvaná také chybně {{Prostrkaně|Fernambuco}} nebo {{Prostrkaně|Pernambuco}} podle státu t. jm., hl. a přístavní město braz. státu Pernambuco na sv. Brazilie, při okeáně Atlantském na 8° 5' 7" j. š. a 34° 51' 23" z. d. Gr., 3 ''m'' n. m., má 111.556 obyv. (1900), mezi nimi mnoho černochův, leží na nízké, dosti rozsáhlé alluviální rovině za úskalím několik ''km'' dlouhým, podle něhož má jméno, při ústí 2 říček, Capibaribe a Beberibe, jimiž dělí se na 3 hlavní čtvrti městské, spojené 5 mosty: '''R.''' na dlouhém, písčitém ostrově souběžném s pevninou, {{Prostrkaně|São Antonio}} na ostrově mezi pevninou a předešlou čtvrtí se rozkládajícím a {{Prostrkaně|Boavista}} na pevnině. Nejstarší čtvrť '''R.''' pochází z počátku XVII. stol. a zachovala stopy pobytu Hollanďanův. Ulice jsou tu úzké, špatně dlážděné a křivolaké, domy mají většinou několik poschodí a nejsou přizpůsobeny zdejšímu podnebí. Je to čtvrť velkých skladišť i obchodního ruchu a má celnici, hvězdárnu a veliký námořní arsenál se školou plavčíkův. Lépe upravena jest čtvrť São Antonio, skutečné středisko města, s domy mnohem pohodlnějšími. I zde převládá stavební sloh hollandský; z veřejných budov pak tu vyniká: vládní palác, sněmovna, tržnice, věznice, vojenský arsenál, kasárny, právn. akademie, divadlo, sirotčinec a j. Nejmladší čtvrť je Boavista, tvořící přechod mezi městem a předměstími, která táhnou se 4–5 ''km'' do vnitrozemí; domy mají tu většinou ráz letohrádků se zahradami; z veřejných staveb uvádíme nemocnici, trestnici, arcib. palác a j. Dopravu uvnitř města obstarává koňská a parní tramway, do vnitrozemí vede silniční dráha a 4 trati železniční. Přístav skládá se z vnitřního přístaviště, chráněného zmíněným úskalím v délce 4 ''km'', vzdáleným od pevniny 200 ''m'', a hlubokého 5,5 ''m'', jakož i z vnější nechráněné rejdy, kde kotví veliké koráby. Ku podpoře přístavního ruchu zamýšlí se prohloubiti chráněné přístaviště vnitřní a postaviti dobré doky. Úskalí opatřeno jest 3 tvrzemi, které však již nevyhovují. Nicméně '''R.''' jest střediskem tržby na sv. Brazilie, neboť leží ve výborné poloze na blízku trati, jíž ubírají se všecky lodi plující Atlantským okeánem do Jižní Ameriky. Mimo to soustřeďuje se tu vývoz bavlny a cukrové třtiny. Vývoz kolísá se podle úrody těchto plodin mezi 10–50 mill. milreisy a zahrnuje mimo to i kůže, gummi a kakao, dovoz pak má za hlavní předmět mouku, sušené ryby a maso, zboží železné, ocelové a bavlněné, stroje atd. Přístavní ruch vykazuje 1734 lodi připluté s 1¼ mill. ''t'', mezi nimi 726 parníků. Přístav recifský pravidelně navštěvují parníky Rakouského a Severoněm. Lloydu, hambursko-jihoamer. spol. paroplavební, Slomana v Hamburku, Messageries Maritimes, Chargeurs réunis, La Veloce, Navigazione Generala Italiana, Royal Mail Steam Packet Company, Pacific Steam Navigation Comp., sev.-amer. paroplaveb. společnosti z New Yorku a Baltimore a j. Kabelem spojen jest '''R.''' s Evropou, Sev. Amerikou a jižnějšími zeměmi Již. Ameriky. Čilý jest i průmysl, zastoupený zvl. přádelnami bavlny, továrnami na tabák a doutníky, strojírnami, olejnami, loděnicemi, výrobou cukru, skla, obuvi atd. '''R.''' jest sádlem nejvyš. úřadů státu, arcibiskupa, apellačního a obch. soudu, obch. komory, konsulův (i rakousko-uherského) a má dobrý vodovod a plynové osvětlení. Dříve bylo pro Evropany svrchovaně nezdravé, avšak opětovnými drenážemi a zasypáním sousedních močálů stalo se valně zdravějším. Srv. {{Prostrkaně|[[../Pernambuco|Pernambuco]].}} ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Brazílie v Ottově slovníku naučném]] 7fwwwbtu9i1i0xjt18iyi1mwcl6hrz2 0 27778 330405 65964 2026-04-26T16:36:09Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330405 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recipe | PŘEDCHOZÍ = Recife | DALŠÍ = Recipient }} {{Textinfo | TITULEK = Recipe | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;354. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Recipe''', lat., {{Prostrkaně|vezmi}}, na lékařských předpisech; zkráceno: R., Rec. nebo Rp. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] 26b2yg2jwfydypu2nkoccdn448xmx28 0 27779 330406 65965 2026-04-26T16:36:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330406 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Recipient | PŘEDCHOZÍ = Recipe | DALŠÍ = Recipovati }} {{Textinfo | TITULEK = Recipient | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;354. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n401/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Recipient''', z lat., nádoba, jež při destillaci jímá destilláty. Ve fysice sluje '''r'''-em skleněný zvon při vývěvě, z něhož vyčerpává se vzduch, aby pozorovány býti mohly výjevy ve zředěném prostoru. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] qiu3tq6nle1z1m0m3i8091pwciwuadv 0 27794 330417 65987 2026-04-26T16:36:19Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330417 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reformatio in pejus | PŘEDCHOZÍ = Reformati | DALŠÍ = Reformator }} {{Textinfo | TITULEK = Reformatio in pejus | AUTOR = [[Autor:František Storch|František Storch]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n446/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Reformatio in pejus''' [-mácio-] znamená v soudním řízení opravném výrok, jímžto soud vyšší mění rozhodnutí soudce nižšího na škodu právě toho, kdo se z něho odvolal. V řízení {{Prostrkaně|trestním}} obyčejně se zakazuje takováto '''r. i. p.''', pokud by byla na škodu {{Prostrkaně|obžalovaného}}. Tak jest tomu i v tr. ř. rakouském z r. 1873, kterýž výslovně stanoví tento zákaz: 1. pro soud kassační rozhodující o zmatečné stížnosti (§ 290, odst. 2); 2. pro soud odvolací v řízení o zločinech a přečinech (§ 295, odst. 2) i v řízení přestupkovém (§ 477, odst. 2); 3. pro nové hlavní přelíčeni, nařízené soudem kassačním k podané stížnosti zmatečné (§ 293, odst. 3); 4. pro řízení obnovené (§ 359, odst. 4). Totéž platí zajisté obdobně i v ostatních případech v zákoně výslovně nevytčených (srv. §§ 427, odst. 3, 475, odst. 1, 478, odst. 3). Smysl zákazu jest tu všude jen, že novým soudním rozhodnutím nesmí býti vyměřen {{Prostrkaně|trest}} přísnější, nežli se stalo rozhodnutím v odpor vzatým; podmínkou zákazu pak jest, že opravný prostředek byl podán {{Prostrkaně|toliko}} ku prospěchu obžalovaného. V doktríně někteří (Brachvogel, Kries, Binding) činí proti tomuto zařízení námitky. Srv. Storch, Říz. tr. rak. II., str. 500, 501. ''[[Autor:František Storch|-rch.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] jb6recgclaozvtqmvwiom57harhum6m 0 27795 330422 65989 2026-04-26T16:36:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330422 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Regálie | PŘEDCHOZÍ = Regalecus | DALŠÍ = Regály }} {{Textinfo | TITULEK = Regálie | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;399–400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n450/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Insignie }} {{Forma|proza}} '''Regálie''' (z lat. ''regalia'', plur. k ''regale''). Slovo to mělo ve středověku dvojí význam. Jednak označována takto {{Prostrkaně|regální práva}} (''jura regalia'') čili [[../Regály|{{Prostrkaně|regály}}]] (v. t.), jednak sluly '''r'''-mi znaky královské moci čili t. zv. {{Prostrkaně|insignie}}, {{Prostrkaně|říšské klenoty}} (''insignia regni'', ''regalia'', ''Reichskleinodien'', ''les joyaux de la couronne''). V říši Římskoněmecké náležely k '''r'''-iím v tomto smysle: zlatá koruna, žezlo, říšské jablko, meč a kříž, soudcovská hůl, kopí, purpurový plášť, pečetní prsten a ovšem i trůn. Chovány byly od r. 1424 v Norimberce a v Cáchách, od r. 1797 jsou ve Vídni. Insignie státní moci znali již Římané. Od nich dostaly se k Byzantincům a od těch do říše Římskoněmecké a jiných států (srv. na př. název žezla, něm. ''Scepter'', z řec. ''σχήπτρον'', rus. ''skipetr'', dříve též ''skiptro'', ''skipetro'', ''skifetro''). O českých klenotech viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 545''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] h9aatfim64g5of57rpnf0xzynip60zs 0 27796 330423 65990 2026-04-26T16:36:25Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330423 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Regály | PŘEDCHOZÍ = Regálie | DALŠÍ = Regard }} {{Textinfo | TITULEK = Regály | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n452/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Regály''' čili {{Prostrkaně|práva regální}}, {{Prostrkaně|regálie}} (''jura regalia'', t. j. práva královská), původně výsostní práva panovníkova, jež byla pramenem jeho příjmu. Pojem '''r'''-lů vznikl v dobách, kdy za nevyvinutosti státu hlavní pozornost k sobě obracel panovník, král (''rex''), od čehož název práva královská. Na panovníkovi ležely jisté povinnosti, jež nyní lpějí na státu. Aby je mohl plniti, panovník potřeboval značných hmotných prostředků. Poněvadž nestačily královské statky (domény, ''domania'') a pojem daní byl ještě neznámý, prohlášeno právo okkupovati jisté věci jakož i právo těžiti z jistých předmětův a podniků za výhradné právo panovníkovo. Tak vznikl nejdříve t. zv. '''r'''-{{Prostrkaně|ál pozemkový}} (''Bodenregal''), na jehož základě mohl jen panovník půdu nikomu nenáležející samojediný zabrati nebo jinému ji uděliti. '''R'''-ál tento, známý již v říši Francké, jevil se ve výsadách týkajících se mýcení lesů, kolonisovaní půdy atd. Z povinnosti panovníkovy stavěti a udržovati silnice a cesty vyvinulo se právo panovníkovo vybírati cla a mýta ({{Prostrkaně|silniční}} '''r'''-{{Prostrkaně|ál}}), a podobných '''r'''-álů byla celá řada, jako [[../Horní regál|{{Prostrkaně|horní}} '''r'''-{{Prostrkaně|ál}}]] (v. t.), {{Prostrkaně|solní}}, {{Prostrkaně|honební}} (viz [[../Honební právo|{{Prostrkaně|Honební právo}}]]), {{Prostrkaně|židovský}} (právo vybírati od židů poplatky za poskytovanou jim ochranu), {{Prostrkaně|mincovní}} (viz [[../Mincovní právo|{{Prostrkaně|Mincovní právo}}]]) a j. V říši Římskoněmecké práva reg. náležela původně jen císaři, později však skoro všechna ta práva přešla do rukou pánů territoriálních. I ve státech, které nebyly ve svazku říše Římskoněmecké, pozoruje se podobný přechod mnohých reg. práv z rukou panovníkových do rukou cizích, a to do rukou šlechty, resp. vrchností. Od XVII. a zvláště XVIII. stol. rozeznávají se {{Prostrkaně|větší a menší práva reg.}} (''regalia majora sive essentialia'', ''reg. minora sive accidentalia''). Většími reg. právy rozumějí se výsostní práva spojená nerozlučně se státní mocí, jako jest výsost justiční, policejní, finanční atd. '''R.''' tyto nejsou zdrojem příjmů, jako menší práva reg., která se dostala do rukou vrchností, pročež nazývána též {{Prostrkaně|právy vrchnostenskými}} (''jura dominalia'', ''beneficia curialia''). Náleželo k nim na př. {{Prostrkaně|právo mlýnské}} (''jus molae''), {{Prostrkaně|právo výčepní}} (''jus educilli''); srv. čl. [[../Propinační právo|{{Prostrkaně|Propinační právo}}]]), {{Prostrkaně|právo sekati maso}} (''jus macelli''), {{Prostrkaně|právo honební}} (''jus venatunis'') a j. Práva ta v nové době všude byla zrušena. Jen několik málo '''r'''-lů udrželo se v rukou státu až podnes, jako na př. mincovní a poštovní, ba některé v nové době teprve vznikly, jako '''r'''-ál železniční a telegrafní. Někdy nazývány bývají {{Prostrkaně|finančními}} '''r.''' t. zv. {{Prostrkaně|finanční monopoly}}, jako tabákový, solní, kořalkový, sirkový a j. Nejsou to však '''r.''' ve smysle shora naznačeném, nýbrž zvláštní druh spotřebních daní, kde způsob vybírání daně se zjednodušuje a kontrola usnadňuje. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 9gc57nih1rz7n1eanewk4qwd4tbzme3 0 27797 330421 65993 2026-04-26T16:36:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330421 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Regress | PŘEDCHOZÍ = Regredientní | DALŠÍ = Regressivní }} {{Textinfo | TITULEK = Regress | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;410. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n462/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Regress''' (z lat. ''regressus'') viz [[../Postih|{{Prostrkaně|Postih}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] qbq4dl4qpufg430iyqa00g3obuaaxjm 0 27798 330430 65994 2026-04-26T16:36:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330430 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rektapapíry | PŘEDCHOZÍ = Rektangulum | DALŠÍ = Rektascense }} {{Textinfo | TITULEK = Rektapapíry | AUTOR = [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Karel Hermann-Otavský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;525–526. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n580/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rektapapíry''' zovou se cenné papíry, v nichžto jest osoba z papíru oprávněná udána {{Prostrkaně|přímo}} (lat. ''recta''), totiž prostě {{Prostrkaně|jménem}}, bez připojení ordredoložky. Záměna v osobě oprávněného, pokud není naprosto vyloučena, uskutečňuje se tu jen podle všeob. zásad práva občanského. I nenáležejí tudíž mezi '''r.''' cenné papíry {{Prostrkaně|au nom}}, které – i když ordredoložky neobsahují – mohou býti indossovány, j. směnka a akcie {{Prostrkaně|au nom}}; tyto t. zv. zákonné ordrepapíry stávají se '''r.''' teprve t. zv. zápornou ordredoložkou (»nikoli na řad« ['''rektadoložka''']), kterouž indossovatelnost jejich se zrušuje. Mezi '''r.''' náležejí dále listiny čl. 301 a 302 obch. zák., zní-li prostě na určité jméno, dále státní a soukromé (zvláště na př. dílčí) dlužní úpisy {{Prostrkaně|au nom}}, spořitelní knížky poštovní, jakož i na určité jméno vinkulované papíry majetníku svědčící. – '''R'''-rům nedostalo se posud celkové úpravy zákonné, jen pro jednotlivé z nich jsou porůzné předpisy; pokud těchto není, podléhají všeob. normám občanskoprávním. V životě obchodním nedosahují významu ostatních papírů cenných, jevíce se obyčejně jakožto papíry úložné; jen v některých svých druzích (na př. státní úpisy au nom a pruské Grundschuldbriefe) mají úlohu a do jisté míry i způsobilost býti předmětem oběhu, arci jen povlovného. Převod práva z nich, pokud není vůbec vyloučen, děje se způsobem bezformalní cesse; v některých případech, tak při rektaakcii, dlužno žádati i tradice papíru. K výkonu práva oprávněna jest osoba v papíru jmenovaná, resp. právní její nástupce, jenž arci své oprávnění musí dlužníkovi řádně prokázati. Obrany z osob předchůdců jsou tu přípustny. Legitimace věřitelova usnadňuje se začasté t. zv. alternativní doložkou {{Prostrkaně|au porter}} (»panu A. anebo majetníku«); tu liberuje se dlužník, když bona fide plní detentorovi papíru. – Co do podrobností: Randa v »Právníku« 1889 str. 1 sl., 1892 str. 604 sl.; Herrmann, O právní povaze '''r'''-rů (Pr., 1892). Viz též čl. [[../Cenné papíry|{{Prostrkaně|Cenné papíry}}]]. ''[[Autor:Karel Hermann-Otavský|Hmn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] mf200loejhc89sbu5l4flchvu32cal3 0 27799 330431 65996 2026-04-26T16:36:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330431 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rektasměnka | PŘEDCHOZÍ = Rektascense | DALŠÍ = Rektifikace }} {{Textinfo | TITULEK = Rektasměnka | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;526. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n582/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rektasměnka''' jest směnka, v níž od vydatele indossování jest zakázáno. Kdyby směnka taková přece byla převedena, neměla by indossace podle práva směnečného žádného účinku. Viz čl. [[../Rektapapíry|{{Prostrkaně|Rektapapíry}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 49q3dzmpo1rqvxapvbeyxfo9fghlzzj 0 27809 330432 66012 2026-04-26T16:36:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330432 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rektor | PŘEDCHOZÍ = Rektometr | DALŠÍ = Rektořík }} {{Textinfo | TITULEK = Rektor | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;526–527. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n582/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rektor }} {{Forma|proza}} '''Rektor''' (z lat., {{Prostrkaně|ředitel}}) byl v císař. Řím. název místodržících jednotl. provincií (též ''praeses''), kteří byli podřízeni praefektům neb exarchům. – Někde (v Angl., Německu) '''r'''-em slove samostatný představený katolické obce duchovní (''rector ecclesiae''); kde více duchovních jest při jednom kostele, jest '''r'''-em přední z nich, jenž řídí správu duchovní a přidílí ostatním úkoly. Též kolleje jesuitské, piaristské, redemptoristské mají své '''r'''-y. – V Němcích nazývají dále '''r'''-y ředitele středních i měšťanských škol, a i tu někdy užívají plného tvaru, direktor. K rukám '''r'''-ovým bývá tam přidělen {{Prostrkaně|subrektor}} nebo {{Prostrkaně|konrektor}}. Na universitách rak.-uherských a něm. jest '''r.''' správcem university a předsedou akad. senátu; přísluší mu titul ''magnificus''. Bývá volen voliteli, vyslanými od sborů professorských všech fakult, na rok a po roce stává se opět na rok {{Prostrkaně|prorektorem}}. (Podobně i vys. školy technické a malířské akademie volí si '''r'''-y.) Na některých universitách v Něm. (jenské, gotinské), kde právo rektorské na věčné časy vyhrazeno jest panovníkovi, professsorstvo volí si prorektora. V Rakousku (podle zemských zřízení) '''r.''' {{Prostrkaně|magnificus}} má virilní hlas na sněmech. – {{Prostrkaně|Rector provinciae}} »župan« v stč. zřízení viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 481''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] pubn8jbcazdro7eci1kkhbsg5sl48wa 0 27844 330448 66086 2026-04-26T16:36:47Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330448 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relokace | PŘEDCHOZÍ = Rellstab | DALŠÍ = Reluice }} {{Textinfo | TITULEK = Relokace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;532. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n588/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Relokace''' (lat. ''relocatio'', srv. čl. [[../Locatio conductio|{{Prostrkaně|Locatio conductio}}]]), {{Prostrkaně|opětný nájem}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 7uus7ar656bwhsj93sh0olsg82styqq 0 27845 330451 66097 2026-04-26T16:36:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330451 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Renunciace | PŘEDCHOZÍ = Renumerace | DALŠÍ = Renverdie }} {{Textinfo | TITULEK = Renunciace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;563–564. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n588/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Renunciace''' (z lat. ''renuntiatio''), {{Prostrkaně|vzdání se}}, {{Prostrkaně|zřeknutí se}} čeho. Mluví se zvláště o '''r'''-cích dcer v panovnických rodinách. Dcery totiž provdávajíce se, zříkají se za sebe i za své potomstvo nástupnického práva na trůn. Teprve po vymření mužského kmene (agnátů) oživnouti může eventuální právo ženského potomstva (kognátů), jež '''r'''-cí z dědění bylo vyloučeno. Srv. čl. [[../Regredientní|{{Prostrkaně|Regredientní dědičky}}]]. V říši Římské nazývalo se '''r'''-cí nejen {{Prostrkaně|vzdání se}} čeho, nýbrž {{Prostrkaně|slavné ohlášení}} konečného výsledku {{Prostrkaně|hlasování}} komitií nebo koncilia plebis, ať již šlo o volbu úředníka neb o nějaký zákon. – Srv. též [[../Abdikace|{{Prostrkaně|Abdikace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] t7rqzepv6ezyosm6dqal6aozqqch5og 0 27846 330420 66089 2026-04-26T16:36:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330420 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Regredientní | PŘEDCHOZÍ = Regöly | DALŠÍ = Regress }} {{Textinfo | TITULEK = Regredientní | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;410. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n462/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Regredientní''' čili '''regrediátní''' {{Prostrkaně|dědičky}} nazývaly se v právu něm. naproti dcerám posledního agnáta (viz [[../Agnace|{{Prostrkaně|Agnace}} 2]]) v jistém rodě oni ženští kognáti (resp. jejich linie), jichž {{Prostrkaně|předkyně}} kdysi se vzdaly dědického práva za sebe a své potomstvo, avšak jen dotud, dokud nevymře příbuzenstvo agnátské. Název '''r.''' děd. vysvětluje se tedy tím, že dědictví {{Prostrkaně|jde tu nazpět}} (lat. ''regredi'') ke kognátskému potomstvu prvých agnátů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] d7n09dv1faqkoi1otw3dbe1nzdkqe1u 0 27849 330458 66098 2026-04-26T16:36:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330458 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reservace | PŘEDCHOZÍ = Reserva | DALŠÍ = Réservage }} {{Textinfo | TITULEK = Reservace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;584. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n642/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mentální rezervace }} {{Forma|proza}} '''Reservace''' [rez-], z lat., {{Prostrkaně|výhrada}}. '''R.''' {{Prostrkaně|mentální}} (''reservatio mentalis'', ''Mentalreservation'', ''Mentalrestriktion'', ''Gedankenvorbehalt'') jest projev vůle {{Prostrkaně|s vnitřní}} (v mysli učiněnou) {{Prostrkaně|výhradou}}. Někdo totiž projevuje, jako by chtěl, co vskutku nechce, za tím účelem, aby oklamal jiného. Právní jednání učiněné s vnitřní výhradou jest neplatné. Neuznáváť právo '''r.''' ment., poněvadž jest přetvářkou, a tedy nemravností. K zamezení '''r.''' ment. při přísahách vyžaduje se, aby přísežné formule spisovány byly zcela jasně a přesně, a aby zejména vystříháno se bylo slov dvojsmyslných. – {{Prostrkaně|V právě círk}}. nazývala se, pokud běželo o [[../Reserváty papežské|{{Prostrkaně|reserváty papežské}}]] (v. t.), '''r'''-mi taková opatření papežská, kterými se zachovávalo beneficium kandidáta, jehož jméno se neudalo. Koncil Tridentský tyto '''r.''' m. zrušil. '''R.,''' angl. ''reservations'' [rizervéš'ns], viz [[../Indiánské reservace|{{Prostrkaně|Indiánské reservace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] fwof754gdmem0suuccr2kajasezrsfp 0 27850 330463 66099 2026-04-26T16:37:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330463 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Restituční žaloba | PŘEDCHOZÍ = Restituční fluid | DALŠÍ = Restituovati }} {{Textinfo | TITULEK = Restituční žaloba | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;596. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n654/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Restituční žaloba,''' žaloba o obnovu soudního řízení. Viz [[../In integrum restitutio|{{Prostrkaně|In integrum restitutio}}]], str. 649. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gdbxqjxtjz80k20v6gfb2nwfgs086w5 0 27851 330461 66100 2026-04-26T16:36:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330461 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Restituovati | PŘEDCHOZÍ = Restituční žaloba | DALŠÍ = Restitutio in integrum }} {{Textinfo | TITULEK = Restituovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n654/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Restituovati,''' z lat., {{Prostrkaně|znovuzříditi}}, uvésti do předešlého stavu; {{Prostrkaně|nahraditi}}, {{Prostrkaně|vrátiti}}; {{Prostrkaně|znovu dosaditi}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 9ou9uje5mllnfzl5szwfk114lvb9e83 0 27852 330462 66101 2026-04-26T16:37:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330462 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Restitutio in integrum | PŘEDCHOZÍ = Restituovati | DALŠÍ = Restoky }} {{Textinfo | TITULEK = Restitutio in integrum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;597. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n654/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Restitutio in integrum''' viz [[../In integrum restitutio|{{Prostrkaně|In integrum restitutio}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] f8yp4rebrwjsb4fq14nqrbc1xztl0pi 0 27853 330470 66102 2026-04-26T16:37:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330470 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reunijní žaloba | PŘEDCHOZÍ = Reun | DALŠÍ = Réunion }} {{Textinfo | TITULEK = Reunijní žaloba | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;613. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n670/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Reunijní žaloba''' (něm. ''Reunionsklage''), vlastnická žaloba, kterou se nezákonně zcizená část nedílného selského statku žádá zpět z rukou nabyvatele nebo třetího držitele. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 4l367ia3a3774dfcrde860md1uaejed 0 27854 330471 66103 2026-04-26T16:37:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330471 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Revokace | PŘEDCHOZÍ = Revokabilní | DALŠÍ = Révokaz }} {{Textinfo | TITULEK = Revokace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;627. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n684/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Revokace,''' z lat., 1. {{Prostrkaně|odvolání}}, {{Prostrkaně|zrušení}} (na př. výnosu nějakého); 2. {{Prostrkaně|odvolání se}} na něco, {{Prostrkaně|odkaz}} k něčemu. – '''Revokační žaloba''' (''actio revocatoria feudi''), žaloba směřující ke zrušení bezprávného zcizení léna nebo rodinného svěřenství. – '''Revokatorium''' [-tó-], {{Prostrkaně|odvolávací list}} (fr. ''lettre révocatoire''). – '''Revokovati''', {{Prostrkaně|odvolati}}, {{Prostrkaně|zrušiti}}; {{Prostrkaně|sesaditi}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] pqkznhra5bmwt5fryb38jte9nu7leag 0 27855 330475 82366 2026-04-26T16:37:11Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330475 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rhodia lex de jactu | PŘEDCHOZÍ = Rhodex | DALŠÍ = Rhodiola }} {{Textinfo | TITULEK = Rhodia lex de jactu | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;668. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n736/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rhodia lex de jactu''' viz [[../Právo|{{Prostrkaně|Právo}} námořní]], str. 577''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] ihlj1tqo3ko7dmli0c5nu8jzbd7uee0 0 27856 330476 66105 2026-04-26T16:37:12Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330476 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Richtsteig | PŘEDCHOZÍ = von Richthofen | DALŠÍ = Rijád }} {{Textinfo | TITULEK = Richtsteig | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;746. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n814/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Richtsteig''' (t. j. soudní cesta), v něm. právu dvě právní knihy, pojednávající o soudním řízení podle práva saského. Jedna z nich '''R.''' ''des Landrechts'' zabývá se právem zemským, druhá, '''R.''' ''des Lehnrechts'', právem lenním. – Srv. Homeyer, Der '''R.''' des Landrechts (Berl., 1857). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gdjvug2ww2enwqqe50ht1534lbkc63v 0 27857 330479 66106 2026-04-26T16:37:14Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330479 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ripuarský zákon | PŘEDCHOZÍ = Řípsko | DALŠÍ = Ripuarští Frankové }} {{Textinfo | TITULEK = Ripuarský zákon | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;819. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n894/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ripuarský zákon''' (''Lex Ripuariorum'', ''Lex Ribuariorum'', ''Ribuaria''), národní právo Franků ripuarských, sepsané podle vzoru t. zv. Lex Salica jazykem latinským, dosti barbarským, částečně v 2. pol. VI. stol. (nejstarší čásť), dílem v 1. pol. VII. stol. za krále Dagoberta I. (628–639). Dodatek zv. Capitulare legi Ribuariae additum pochází z r. 803. Obsah '''R'''-kého '''z'''-a týká se hlavně zločinův a jejich trestů, vedle toho pak přihlíží k řízení soudnímu, jakož i k poměrům práva soukromého, jež jsou vyvinutější než v právě salickém. '''R'''-ké právo bylo v užívám nejen na území Franků ripuarských, nýbrž stalo se záhy {{Prostrkaně|i osobním právem}} králů franckých. – Krit. vyd. '''R'''-kého '''z'''-a od Sohma v Monum. Germ. hist., Leges V. (o sobě v Hannoveru, 1883). Srv. též Mayer, Zur Entstehung der Lex Ribuariorum (Mnichov, 1886). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] pv52d3qsnj2dybcy7zhx3l3kju7b7vu 0 27862 330480 66113 2026-04-26T16:37:15Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330480 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ritus | PŘEDCHOZÍ = Rituální vražda | DALŠÍ = Ritzebüttel }} {{Textinfo | TITULEK = Ritus | AUTOR = [[Autor:František Vacek|František Vacek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;834. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n910/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ritus }} {{Forma|proza}} '''Ritus''' (lat., {{Prostrkaně|zvyklost}}, {{Prostrkaně|obřad}}): '''1)''' U Římanů slovem '''r.''' značen byl soubor zvyklostí náboženského rázu zapsaných v obřadářích (''libri rituales'') Saliů, vestálek, flaminů, pontifiků a augurů. – '''2)''' V církvi katolické '''r.''' znamená souhrn ceremonií ({{Prostrkaně|obřady}}) většího nebo obšírnějšího úkonu posvátného, na př. mše sv., křtu, svěcení chrámu, nebo {{Prostrkaně|liturgii}} církevní jednoho způsobu na rozdíl od liturgie jiného druhu, na př. '''r.''' latinský, '''r.''' řecký, '''r.''' arménský a j. Viz [[../Liturgie|{{Prostrkaně|Liturgie}}]]. – '''3) R.''' sluje {{Prostrkaně|nauka}} a návod dávaný bohoslovcům, kterak jim konati bude posvátné obřady. ''[[Autor:František Vacek|Vac.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] r76a8x7au1s5po1rh45mvbuq62ncsgu 0 27863 330484 66116 2026-04-26T16:37:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330484 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rod (příbuzenství) | PŘEDCHOZÍ = Ročov | DALŠÍ = Rod }} {{Textinfo | TITULEK = Rod (příbuzenství) | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;871. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n946/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rod''' (řec. ''γένος'', lat. ''gens'', něm. ''Geschlecht'') jest souhrn všech krevních příbuzných pocházejících od jednoho společného předka, a to přítomných i budoucích. V tomto smysle mluvíme na př. o '''r'''-ě Přemyslovském, Habsburském atd. '''R'''-em sluje dále souhrn všech krevních příbuzných tvořících jistou právní a hospodářskou, po případě i náboženskou jednotu. V tomto smysle byl '''r.''' jakožto starší forma příbuzenského soužiti než dnešní monogamická rodina základem někdejšího sociálního, hospodářského, právního a náboženského zřízení lidstva. Bylo to v dobách, kdy smluvní (nepříbuzenské) svazky společenské, z nichž nejdokonalejším byl svazek státní, ještě se nevyhnuly a kdy existovaly jen svazky příbuzenské. V dobách těch lpěly na '''r'''-ě mnohé úkoly, které později připadly státu. – Srv. články [[../Gens|{{Prostrkaně|Gens}}]], [[../Msta krevní|{{Prostrkaně|Msta krevní}}]], [[../Pokrevenství|{{Prostrkaně|Pokrevenství}}]], [[../Poruka obecná|{{Prostrkaně|Poruka obecná}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] j72m7gfac8328vusaxtb5jfqdp2c17m 0 27864 330485 66117 2026-04-26T16:37:20Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330485 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rodinná svěřenství | PŘEDCHOZÍ = Rodinná rada | DALŠÍ = Rodinné právo }} {{Textinfo | TITULEK = Rodinná svěřenství | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;878. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n954/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rodinná svěřenství''' viz [[../Fideikommiss|{{Prostrkaně|Fideikommiss}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gk7k70c3ywwzt1bd1n3ivri3ptq64xc 0 27865 330486 66118 2026-04-26T16:37:21Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330486 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rodinné právo | PŘEDCHOZÍ = Rodinná svěřenství | DALŠÍ = Rodinné smlouvy }} {{Textinfo | TITULEK = Rodinné právo | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;878. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n954/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rodinné právo''' viz [[../Právo|{{Prostrkaně|Právo}}]], str. 579''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ny2jyx2huwn6tytowu7ifpknhimnmmn 0 27866 330489 81900 2026-04-26T16:37:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330489 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rogatio | PŘEDCHOZÍ = Rogatica | DALŠÍ = Rogaticnum }} {{Textinfo | TITULEK = Rogatio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;886. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n962/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rogatio''' [-gácio], lat., {{Prostrkaně|návrh zákona}} u Římanů, viz [[../Lex|{{Prostrkaně|Lex}}]], str. 981''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 4vwhkd7yg0aaclypwy7as9qzfa6evr3 0 27867 330505 174246 2026-04-26T16:37:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330505 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rok (právo) | PŘEDCHOZÍ = Rok | DALŠÍ = Rok (mytologie) }} {{Textinfo | TITULEK = Rok (právo) | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n988 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rok''' {{Prostrkaně|v právě}} (lat. ''{{Cizojazyčně|la|terminus}}'') jest soudem ustanovené sejití se příslušných osob (stran, účastníků, svědkův atd.) ku projednání určité záležitosti nebo provedení určitého soudního úkonu (na př. výslechu). '''R.''' k ústnímu přelíčení jest '''r.''' určený ku projednání sporné věci samé, a to buď pouze této věci nebo také formálních námitek a otázek, které jinak musí býti předneseny při '''r'''-u prvém, jestliže tento se koná (viz {{Prostrkaně|[[../První rok/]]}}); při některých druzích sporu (v řízeních mimořádných, pak ve sporech, jež jsou přikázány k rozhodování samosoudci) totiž vůbec první '''r.''' se nenařizuje; tu pak vše to, co jest předmětem '''r'''-u prvého, náleží k '''r'''-u nařízenému k ústnímu přelíčení. Tento '''r.''' jest pak ta čásť processu, kde po ústním jednání o nároku žalobním samotném rozhodne se rozsudkem, nedojde-li spor vyřízení usnesením, které se vydává tehdy, když následkem nějaké formální příčiny o předmětu sporu rozsudkem rozhodnuto býti nemůže. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Rok]] 7m8wxlsqm06186hnhw00md25303dega 0 27868 330522 66122 2026-04-26T16:37:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330522 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rouhání | PŘEDCHOZÍ = Rouget de Lisle | DALŠÍ = Rouher }} {{Textinfo | TITULEK = Rouhání | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;1028. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1106/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rouhání''' viz [[../Blasfemie|{{Prostrkaně|Blasfemie}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] ap6k6t0dp4nya0e0czrimmti427nxr3 0 27869 330527 98893 2026-04-26T16:37:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330527 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rozvedení | PŘEDCHOZÍ = Rozvaha | DALŠÍ = Rozvinutí }} {{Textinfo | TITULEK = Rozvedení | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;19. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n38/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rozvedení''' (''separatio'') viz [[../Manželství|{{Prostrkaně|Manželství}}]], str. 802''a''. Srv. též [[../Divortium|{{Prostrkaně|Divortium}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gmvluvs7kr1l69zc6un3ec2b9xnan6q 0 27870 330528 122601 2026-04-26T16:38:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330528 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rozvod manželství | PŘEDCHOZÍ = Rozvod | DALŠÍ = Rozvoda }} {{Textinfo | TITULEK = Rozvod manželství | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;25. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n44/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rozvod manželství''' viz [[../Manželství|{{Prostrkaně|Manželství}}]], str. 802. Srv. též [[../Divortium|{{Prostrkaně|Divortium}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ja36m492gc6dybpvd5vq4e94eizpr8z 0 27871 330531 98895 2026-04-26T16:38:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330531 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rubrika | PŘEDCHOZÍ = Rubricella | DALŠÍ = Rubrikátoři }} {{Textinfo | TITULEK = Rubrika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n72/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rubrika }} {{Forma|proza}} '''Rubrika''' (z lat. ''rubrica'', rudka červená, hlinka) nazýval se původně nadpis zákona nebo záhlaví nějakého spisu, jež bývalo obyčejně napsáno červenou barvou; potom {{Prostrkaně|oddíl}} spisu a konečně v knize {{Prostrkaně|sloupec}}, vyznačený čarami a opatřený nápisy. – Ve slohu círk. slují '''r'''-ky poučení čili pravidla, kterak obřady a modlitby mají se vykonávati. Bývají psány nebo tištěny buď v čele obřadných knih anebo při modlitbách, neb i po kraji listů. Nazvány tak podle červené barvy, kterou jsou psány neb tištěny. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] qlywpq9rb3vtsta2tcqlx0y4h7s102t 0 27872 330533 98896 2026-04-26T16:38:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330533 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rubrum | PŘEDCHOZÍ = Rubrikátoři | DALŠÍ = Rubus }} {{Textinfo | TITULEK = Rubrum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n72/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rubrum,''' lat., v úřední mluvě nápis na přední straně podání nebo spisu; obsahuje adressu úřadu, kterému se posílá, jméno podavatelovo, stručné naznačení obsahu spisu samého a počet příloh. Jméno pochází odtud, že nadpisy bývaly psány barvou červenou (viz [[../Rubrika|{{Prostrkaně|Rubrika}}]]). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] dztjxd3wff4bcclwgv1zzm7jh4u6smg 0 27873 330600 98900 2026-04-26T16:39:05Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330600 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruční zástava | PŘEDCHOZÍ = Ruční práce | DALŠÍ = Rud. }} {{Textinfo | TITULEK = Ruční zástava | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;60. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n84/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruční zástava''' viz [[../Pignus|{{Prostrkaně|Pignus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] r0jsimr755gzaiz3z2qsrqbmswtmaxb 0 27874 330536 98897 2026-04-26T16:38:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330536 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruka společná | PŘEDCHOZÍ = Ruka | DALŠÍ = Rukavce }} {{Textinfo | TITULEK = Ruka společná | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;91. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n118/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruka společná''' (''communis manus''), společné a nerozdílné ručení neb oprávnění. Viz [[../Korrealita|{{Prostrkaně|Korrealita}}]], [[../Poruka obecná|{{Prostrkaně|Poruka obecná}}]] a [[../Solidarita|{{Prostrkaně|Solidarita}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] d00ag2cy06fpw5tpu0x1h5aoa1ykzw6 0 27881 330656 98904 2026-04-27T11:07:49Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330656 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacer | PŘEDCHOZÍ = Sacellum | DALŠÍ = Sacerdos }} {{Textinfo | TITULEK = Sacer | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;473. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n560/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacer,''' lat., božstvu některému věnovaný, {{Prostrkaně|zasvěcený}}. Tím značeny u Římanů nejen osoby nebo předměty bohoslužbě věnované, nýbrž i takové, jež jsou božstvu ke zničení vydány, tedy {{Prostrkaně|proklety}}. Sem náleželi prvotně {{Prostrkaně|i zločinci}}, jejichž osoby i jmění propadly božstvu, t. j. jmění zabaveno ve prospěch chrámového pokladu, osoby pak prohlášeny psanci, čemuž se říkalo ''sacratio capitis''. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 7jwasmebadqvo4baf7yiecqu9xh0n3i 0 27882 330660 98905 2026-04-27T11:07:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330660 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacramentum | PŘEDCHOZÍ = Sacramento | DALŠÍ = Sacrarium }} {{Textinfo | TITULEK = Sacramentum | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;475. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n562/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacramentum''' [sakra-] v řím. právě slula především záloha, kterou obě strany při vedoucí u soudu složily; částka strany, jež při prohrála, propadla pak ve prospěch sacrorum; odtud '''s.''' znamená přeneseně též {{Prostrkaně|při}}, {{Prostrkaně|sázku}}. Ve vojenské službě '''s.''' původně znamená {{Prostrkaně|povinnost vojenské služby}}, zejména přísahu při tom skládanou; odtud obecněji {{Prostrkaně|vojenská služba}}, povinnost, přísaha. Církevní latina přenesla význam ten na své {{Prostrkaně|svátosti}}. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 4fa5v35pzo9dbeonez290rtkfz6cn8n 0 27883 330661 98906 2026-04-27T11:07:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330661 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacrarium | PŘEDCHOZÍ = Sacramentum | DALŠÍ = Sacratio capitis }} {{Textinfo | TITULEK = Sacrarium | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;475. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n562/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacrarium''' [sakrá-] ve st. Římě slulo místo, kde se uschovávalo posvátné nářadí, což díti se mohlo na místě nezasvěceném, soukromém. '''S.''' ''regiae'' bylo místem, kde se uschovávaly posvátná kopí a štíty. '''S.''' znamená však též {{Prostrkaně|domácí kapli}}. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] h7he60g6u7n6hxojc6jdfxciqjtowc3 0 27884 330662 98908 2026-04-27T11:07:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330662 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacratio capitis | PŘEDCHOZÍ = Sacrarium | DALŠÍ = Sacré-Coeur }} {{Textinfo | TITULEK = Sacratio capitis | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;475. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n562/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacratio capitis''' [sakrácio ka-] viz [[../Sacer|{{Prostrkaně|Sacer}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] is0ozpjtd01ibdqqfpb50bt7f050gui 0 27885 330665 98909 2026-04-27T11:07:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330665 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Safe | PŘEDCHOZÍ = Safaví | DALŠÍ = Safed }} {{Textinfo | TITULEK = Safe | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;486. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n574/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Safe''' [séf], {{Prostrkaně|úmluva}} mezi bankou a jejím zákazníkem, podle níž banka přenechá zákazníkovi oddělení ve své bezpečné (''safe'', angl.) pancéřové síni k uschování cenných papírů neb cenných předmětů vůbec. Každé takové oddělení opatřeno jest dvěma zámky, od jednoho dostane klíč zákazník, od druhého banka, aby žádná strana sama do zásuvky dostati se nemohla. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] iiocqoqf2uscpnpyb4wy575r4dkbqpm 0 27886 330674 98910 2026-04-27T11:08:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330674 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salarium | PŘEDCHOZÍ = Salaria via | DALŠÍ = Salas }} {{Textinfo | TITULEK = Salarium | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;530. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n620/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Salarium''' slula ve starém Římě porce soli (''sal''), kterou dostávali ve vojště vojáci i důstojníci, na cestách a v provincii úředníci a jejich průvodcové; když pak na místo naturální dávky nastupovala peněžitá remunerace, '''s.''' znamenalo gáži důstojnickou neb diety úřednické, po případě též čestný dar lékaři, soudcům nebo též roční podporu a příjem osob jinak potřebných. Odtud dosud {{Prostrkaně|salár}} (frc. ''salaire'') slove služné nebo plat. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] 6rw68s1jis8o6efwbm1c1o53bl5n2do 0 27887 330707 98913 2026-04-27T11:08:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330707 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saské právo vikpildní | PŘEDCHOZÍ = Saskačevan | DALŠÍ = Saské Švýcarsko }} {{Textinfo | TITULEK = Saské právo vikpildní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;654. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n750/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Saské právo vikpildní''' (''sächs. Weichbildrecht'') viz [[../Magdeburské právo|{{Prostrkaně|Magdeburské právo}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] h36y6ss57yj5qaa44nlb3l5oe4lpyxr 0 27888 331147 98931 2026-04-27T11:17:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331147 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sázka | PŘEDCHOZÍ = Sazené | DALŠÍ = Sazometná středa }} {{Textinfo | TITULEK = Sázka | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sázka''' (lat. ''sponsio'', něm. ''Wette'', fr. a rus. ''pari'', pol. ''zaklad'') jest smlouva, kterou se každý z kontrahentů zavazuje zaplatiti ve prospěch druhého určitou summu peněz nebo odevzdati jistou věc nebo něco vykonati, uhodne-li druhý kontrahent, jak dopadne jistá okolnost sporná, oběma stranám dosud neznámá. Jsouc dvojstranou při uzavření, smlouva tato mění se v jednostranou při splnění. Před nastoupením sporné okolnosti neví se, kdo z kontrahentů stane se věřitelem, a kdo dlužníkem. Společně s [[../Hra|{{Prostrkaně|hrou}}]] (v. t.) jest '''s.''' t. zv. smlouvou {{Prostrkaně|odvážnou}} čili {{Prostrkaně|aleatorní}} (''gewagter Vertrag'', ''Glücksvertrag'', ''contrat aléatoire'', рисковая сдъпка). Závisíť tu plnění více méně na náhodě. Podle práva římského '''s'''-ky byly závazny, ač neskrývalo-li se jimi jednání nedovolené neb něco nemravného. Rak. obč. zák. ustanovuje v § 1271: '''S'''-ky bezelstné a jinak dovolené zavazují dotud, pokud cena umluvená byla nejen slíbena, nýbrž i skutečně zapravena nebo složena. Před soudem ceny vyhledávati nelze. Podle § 1270 věděl-li ten, kdo vyhrál, zcela jistě, jak věc dopadne, a zatajil-li to straně druhé, dopouští se lsti, a '''s.''' jest neplatná. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] sqwudg34qz4wc0py44mbgzhjd6z6wqa 0 27889 330730 98922 2026-04-27T11:08:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330730 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scribae | PŘEDCHOZÍ = Scranton | DALŠÍ = Scribani }} {{Textinfo | TITULEK = Scribae | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;734. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n832/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Scribae''' [skr-], lat., zváni u Římanů jednak {{Prostrkaně|soukromí písaři}}, obyč. vzdělaní otroci nebo propuštěnci, jednak {{Prostrkaně|písaři státní}}, tvořící nejvážnější kategorii služebnictva úředníků římských. Srovnati je lze s našimi tajemníky nebo řediteli kanceláří. Byli buď přidělováni úředníkům od státu, nebo zřizovali si je úředníci sami. Jsouce stálými úředníky nabývali značné zkušenosti a tím i vlivu; zvláště váženi byli '''s.''' {{Prostrkaně|quaestorii}}, často mužové stavu rytířského, kteří ne sice podle jména, ale fakticky řídili veškeru správu finanční. ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] dzit2c4ubi4pcuz20f5w1y3hxxc2v4d 0 27890 330731 98923 2026-04-27T11:08:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330731 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scrutinium | PŘEDCHOZÍ = Scrubber | DALŠÍ = de Scudéry }} {{Textinfo | TITULEK = Scrutinium | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;738. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n836/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Skrutátor }} {{Forma|proza}} '''Scrutinium''' [skru-], z lat., {{Prostrkaně|vyhledávání}}, {{Prostrkaně|zkoumání}}, {{Prostrkaně|zkoušení}}, sluje v círk. právě předběžné vyšetřování, zdali kandidát duchovního úřadu, který jemu má býti udělen, jest hoden a schopen; dále {{Prostrkaně|volba papeže}} nebo {{Prostrkaně|biskupa}} zapečetěnými hlasovacími lístky a konečně každá volba lístky hlasovacími nebo kuličkami. {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] ncta6x9rbwsbhi29xrilgzpek5h4svx 0 27891 330737 98924 2026-04-27T11:08:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330737 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sedria | PŘEDCHOZÍ = Sedražice | DALŠÍ = Sedulius }} {{Textinfo | TITULEK = Sedria | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;778–779. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n876/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sedrie }} {{Forma|proza}} '''Sedria''' (zkráceno ze ''sedes judiciaria''), původně {{Prostrkaně|sedes judiciaria nobilium}} čili {{Prostrkaně|nobilitaris}}, {{Prostrkaně|sedes judiciaria comitatus}} (maď. ''a megyei törvényszék'', něm. ''Comitatsgericht'', ''Comitatsgerichtstafel'', ''Gerichtsstuhl''), komitátní soud uherský. Již čl. 32. dekretu (sněm. usnesení) z r. 1298 přiznána byla komitátům čili župám aneb stolicím uherským značná soudní moc. Pro případ, že by řádný soudce, palatin, nemohl konati soud, dovoleno komitátním soudcům, aby rozhodovali rozličné spory šlechtického i nešlechtického obyvatelstva usazeného v komitátě. Komitátní soudnictví bylo však tehdy jen povahy subsidiární. Bylyť důležitější věci rozhodovány na soudních shromážděních (''proclamatae congregationes'') konaných od palatina nebo jiných zvláště vyslaných královských soudců, a to za účastenství komitátního soudu. Samostatnosti nabyly komitáty v oboru soudnictví teprve dekretem z r. 1486 (čl. 1, 2 a 21), kterým zrušeny jednak soudy palatinské, jednak exempce z komitátních soudů. Komitátní soudy nastoupily pak místo palatinských kongregací a staly se soudy řádnými. »Soudní stolice šlechtická«, jak soud tento se nazýval, musila se scházeti dvakrát aneb aspoň jednou do měsíce. Komitátní soud skládal se z vrchního župana (''supremus comes'', ''föispán'', ''Obergespan'') a podžupana (''vicecomes'', ''alispán'', ''Vicegespan''), čtyř stoličných soudců čili slúžných (''judices nobilium'', ''szolgabirák'', ''Stuhlrichter''), z několika (až 12) přísežných {{Prostrkaně|přísedících}}, volených od komitátního shromáždění (kongregace) z řady pozemkové šlechty (''jurati nobiles'', ''jurati assessores'', z toho později zkráceně ''jurassores'', maď. ''esküdtek'', něm. ''Stuhtgeschworene''), z notáře (''jegyzö'') nebo vicenotáře, který vedl protokol, a od XVII. stol. z několika mimořádných {{Prostrkaně|čestných}} přísedících (''tabulae judiciariae assessores'', ''táblabirák'', ''Gerichtstafelbeisitzer''). Na tento čestný úřad měl právo každý šlechtic. Mimořádné přísedící jmenoval vrchní župan; honorář (''diurnum'') náležel jim jen, když k soudu výslovně byli pozváni. Zdarma mohli však se účastniti soudního jednání kdykoliv. Komitát soudil jak ve věcech šlechtíců tak i nešlechticů, s tím však obmezením, že spory tykající se šlechtických nemovitostí (''jura possessionaria'') byly vyhrazeny královskému soudnímu dvoru, a rovněž tak spory o dluhy, obvěnění a zástavy nad 100 zl. z kompetence komitátního soudu vyloučeny. Za Karla III. stanovena byla nově kompetence komitátních '''s'''-ií, a vytčeno zároveň, které spory náležejí před soud podžupana, a které před soud služného čili stoličného soudce. Vyjímajíc jisté veci, jež vyhrazeny těmto užším a nižším soudům, '''s'''-ie byly obecnými komitátními soudy civilními i trestními {{Prostrkaně|prvé stolice}}. Z trestních věcí pouze urážka Veličenstva a zemězráda (''nota infidelitatis'') náležely před královskou tabuli. Kromě toho byla '''s.''' {{Prostrkaně|odvolací stolicí}} ve věcech rozhodnutých soudem podžupana, stoličného soudce, privilegované obce nebo soudem vrchnostenským (panským, ''sedes dominalis''). Kdežto za dřívější stavovské ústavy '''s.''' byla částí šlechtické samosprávy, změnily se poměry po vyrovnání s Uhry. Stavovské soudnictví zrušeno a místo něho zavedeno soudnictví královské (zeměpanské), jež mimo to odděleno od správy. (Zák. čl. 44. z r. 1868 a 4. z r. 1869.) Zák. čl. 31. a 32. z r. 1871 zřízeny královské soudní dvory jako sborové soudy 1. stolice. Původně zřízeny 102 král. soudní dvory (a 360 král. okresních soudů), avšak již r. 1875 (zák. čl. 36.) redukován počet sborových soudů na 64 (s budapeštským obchodním a směn. soudem a rjeckým král. soudním dvorem na 66). Z doby staré zbyl jen název '''s.''' ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] nrwk2bot5mh919cud8zedh5tiocruf8 0 27892 330754 98925 2026-04-27T11:09:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330754 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seniorát | PŘEDCHOZÍ = Senior (Nassau William) | DALŠÍ = de Senis }} {{Textinfo | TITULEK = Seniorát | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;860. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n960/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seniorát }} {{Forma|proza}} '''Seniorát''' (z lat. ''senioratus'') jest při rodinných svěřenstvích a jiných statcích šlechtických rodin řád dědické posloupnosti, podle něhož dědictví přechází vždy na nejstaršího člena rodiny bez ohledu na linii nebo blízkost příbuzenství. I syn posledního držitele jest vyloučen, je-li tu starší agnát (viz [[../Agnace|{{Prostrkaně|Agnace}} 2]]) než on. (Viz čl. [[../Fideikommiss|{{Prostrkaně|Fideikommiss}}]], str. 173''a''.) '''S.''' v církvi evangelické viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 187. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 5xdy0jkg2mqjj8eylkosyf3f9hsuzt9 0 27893 330757 98926 2026-04-27T11:09:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330757 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Separace | PŘEDCHOZÍ = Seo de Urquel | DALŠÍ = Separateury }} {{Textinfo | TITULEK = Separace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;866. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n966/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Separace }} {{Forma|proza}} '''Separace''' (z lat. ''separatio''), {{Prostrkaně|oddělení}}, {{Prostrkaně|odloučení}}. V manželství sluje tak rozvod (viz [[../Manželství|{{Prostrkaně|Manželství}}]], str. 802). O '''s'''-ci při pozůstalostním řízení viz čl. [[../Dědic|{{Prostrkaně|Dědic}}]], str. 130, o '''s'''-ci při scelování pozemků [[../Scelování|{{Prostrkaně|Scelování}}]], str. 771. Ve smyslu {{Prostrkaně|církevním}} znamená '''s.''' odloučení jednotlivých členův od panující církve za tím účelem, aby konali soukromé služby boží nebo zvláštní mravně vzdělávací schůzky. Tací odloučenci slují {{Prostrkaně|separatisté}} a celý směr {{Prostrkaně|separatismus}} (srv. [[../Pietismus|{{Prostrkaně|Pietismus}}]]). V novější době užívá se těchto výrazů též ve smysle politickém (= odštěpenství). '''S.''' přeneseně značí též místnost oddělenou, vězeňskou cellu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Náboženství v Ottově slovníku naučném]] sgpdyzi0mqmbll3nwc67w1yf349gkp1 0 27894 330758 98927 2026-04-27T11:09:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330758 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Serjeants-at-law | PŘEDCHOZÍ = Serjania | DALŠÍ = Sěrko }} {{Textinfo | TITULEK = Serjeants-at-law | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;881. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n980/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Serjeants-at-law''' [sördž'nts-et-lāo] (z lat. ''servientes ad legem'') nazývali se dříve v Anglii nejpřednější advokáti po 16 letech činnosti. Hodností svou rovnali se vrchním soudním radům. Od té doby, co nabyl působnosti Judicature Act z r. 1873, nejsou jmenováni noví '''s.''', avšak advokáti dříve tak nazývaní užívají onoho titulu dále. Srv. též čl. [[../Barrister|{{Prostrkaně|Barrister}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anglické právo v Ottově slovníku naučném]] k7724ym5bhp9mhpk9rrk9zr1zgq0c7t 0 27895 330759 98928 2026-04-27T11:09:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330759 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Servitus | PŘEDCHOZÍ = Servité | DALŠÍ = Servius }} {{Textinfo | TITULEK = Servitus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;888. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n988/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Servitus,''' {{Prostrkaně|služebnost}}, viz [[../Služebnost|{{Prostrkaně|Služebnosti}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] gh2jqq8pvl2xj15wavamduyz10p7hgx 0 27896 330760 98929 2026-04-27T11:09:08Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330760 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Servus | PŘEDCHOZÍ = Servomotor | DALŠÍ = Servus servorum Dei }} {{Textinfo | TITULEK = Servus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;889. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n988/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Servus,''' lat., {{Prostrkaně|otrok}}. Viz čl. [[../Otroctví|{{Prostrkaně|Otroctví}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] nijixrxts1145eh3faezsdbaytv241t 0 27898 330854 84375 2026-04-27T11:10:18Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330854 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Služebnost | PŘEDCHOZÍ = Služebnik | DALŠÍ = Služetín }} {{Textinfo | TITULEK = Služebnost | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;484–485. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n548/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Věcné břemeno }} {{Forma|proza}} '''Služebnost''' (lat. ''servitus'') jest věcné právo k užívání věci cizí, kteréž přísluší individuálně určité osobě neb určitému pozemku; obsah práva '''s'''-i může býti různý, vždy však odpovídá mu toliko negativná povinnost vlastníka věci služebné a osob třetích, nebrániti oprávněnému v působení na věc, pokud se týče zdržeti se používání věci v jistém směru. Podle oprávněného subjektu dělíme '''s'''-i na {{Prostrkaně|osobní}} (''servitutes personarum''), jež poskytují právo k věci výhradně určité osobě, jako právo požívací (''ususfructus'') a právo užívání (''usus''), dále na '''s'''-i {{Prostrkaně|pozemkové}} (''servitutes praediorum''), při nichž jeden pozemek (služebný, ''praedium serviens'') slouží potřebám jiného sousedního pozemku panujícího, tak že každý dočasný vlastník tohoto jest oprávněn užívati služebného pozemku v určitém směru. Podle povahy panujícího pozemku rozeznáváme pak '''s'''-i pozemkové {{Prostrkaně|polní}} (''serv. praediorum rusticorum''), jako '''s.''' cesty, braní vody, pastvy, lámati kámen, káceti stromy a j., a '''s'''-i {{Prostrkaně|domovní}} (''serv. praediorum urbanorum''), jako právo sváděti vodu dešťovou, právo kladení trámu do zdi sousedního domu, právo na světlo, vyhlídku, zápověď vyšší stavby aj. Méně důležité jest rozeznávání '''s'''-í podle obsahu práva na {{Prostrkaně|affirmativné}}, t. j. oprávnění k nakládání s věcí v některém směru, a na {{Prostrkaně|negativné}}, oprávňující k zákazu určitého používání věci se strany vlastníkovy, dále na '''s'''-i {{Prostrkaně|nepřetržité a přetržité}} (''serv. continuae a discontinuae''), podle toho, zda oprávnění záleží v trvalém stavu věci nebo jen v občasných úkonech. – Společnou známkou '''s'''-í jest, že jsou vázány na oprávněný subjekt, tak že nemohou býti převedeny na jiný pozemek jako panující, pokud se týče na jinou osobu, a to ani ne na dědice, dále, že jsou právy nedělitelnými; v té příčině činí výjimku jen právo požívací (''ususfructus''), kteréž jest ideálně (''pro parte indivisa'') dělitelné, a též může býti jinému aspoň co do výkonu postoupeno. – K ochraně práva '''s'''-i poskytuje se oprávněnému žaloba proti rušiteli zvaná ''actio confessoria'', jež jest korrelátem negatomi žaloby vlastnické, a směřuje na uznáni práva, odstranění stavu jeho obsahu odporujícího, po případě též na náhradu vzešlé škody, ve právě římském pak ještě na plnění jistoty, že žalovaný nebude oprávněného ve výkonu '''s'''-i příště rušiti (''cautio de amplius non turbando''). ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] b2pj0aik5q2h8f18bs4yz85wg35r8fz 0 27899 330726 82211 2026-04-27T11:08:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330726 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schovací smlouva | PŘEDCHOZÍ = Schouwen | DALŠÍ = Schöyen }} {{Textinfo | TITULEK = Schovací smlouva | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;46. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n54/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Schovací smlouva''' viz čl. [[../Depositum|{{Prostrkaně|Depositum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 2ms4phlj7568dvm387p94nqjfj6ngt6 0 27900 330833 66166 2026-04-27T11:10:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330833 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sinekura | PŘEDCHOZÍ = Sine ira et studio | DALŠÍ = Sinělnikov }} {{Textinfo | TITULEK = Sinekura | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;196. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n228/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sinekura''' (z lat. ''sine cura'' [''animarum''], t. j. bez duchovní správy), praebenda, jež poskytuje sice držiteli příjmy, neukládá mu však povinností. V přeneseném smysle užívá se výrazu toho o všech výnosných úřadech, s nimiž není spojena práce žádná nebo jen malá. {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] a0m1svxfkzven1oipqnz66qbbhjdrit 0 27901 330835 66167 2026-04-27T11:10:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330835 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skandovati | PŘEDCHOZÍ = Skandinavský poloostrov | DALŠÍ = Skåne }} {{Textinfo | TITULEK = Skandovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;256. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n292/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Skandovati,''' z lat., odříkávati nebo předčítati verše podle pravidel metrických tak, aby vynikl jejich sklad rythmický. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] f0c4hfnn1fe5kfxtsq9qolff4er55mt 0 27902 330847 296861 2026-04-27T11:10:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence 330847 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slib | PŘEDCHOZÍ = Sliač | DALŠÍ = Slibkov }} {{Textinfo | TITULEK = Slib | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;389. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n436/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slib }} {{Forma|proza}} '''Slib''' jest projev vůle, jímž někdo zavazuje kde se k určitému plnění neb opominutí. '''S.''' o sobě nemívá účinků právních; teprve přijetím jeho druhou stranou, v jejímž zájmu byl učiněn, vzniká smlouva, kteráž zakládá pro slibujícího, ač jsou-li splněny ostatní podmínky právním řádem stanovené, právní závazek. Jenom výjimečně zavazuje i jednostraný '''s.''' bez projevu souhlasné vůle, jak zejména uznáno bylo v právě římském s jistými omezeními pro '''s'''-y (''pollicitatio'') učiněné ve prospěch obce, dále '''s'''-y ve prospěch některých božstev (''votum''). Toto pravidlo přijala též moderní zákonodárství, tak i právo rakouské, podle něhož jednostraný '''s.''' není závazným (§ 861 rak. obč. z.). Ve smysle netechnickém zovou se '''s'''-y též smlouvy, při nichž toliko jediná strana jest zavázána k plnění, které má teprve v budoucnosti státi se skutkem; v tom smysle mluvíme o '''s'''-u darovacím a '''s'''-u o zřízení věna, k jejichž platnosti žádá se podle zákona ze dne 25. čce 1871 č. 76 ř. z. spisu notářského. '''S.''' o vstoupení {{Prostrkaně|v manželství}} (zasnoubení, ''sponsalia'') není, ani byl-li druhou stranou přijat, právně závazný; nedodržení jeho, stalo-li se bez dostatečného důvodu, zavazuje toliko k náhradě skutečné škody, kterou druhá strana utrpěla (§ 46 rak. obč. z.), nikoli však k zaplacení smluvené pokuty, byla-li tato pro případ nesplnění '''s'''-u umluvena (§ 45. rak. obč. z.). V právě církevním vyskytují se též '''s'''-y {{Prostrkaně|řeholní}} (''vota''), jimiž zavazuje se někdo k poslušnosti vůči vrchnosti řádové (''votum oboedientiae''), k zachování čistoty (''v. castitatis'') a k chudobě (''v. paupertatis''). '''S'''-y tyto jsou buď jednoduché (''vota simplicia''), jež zavazují jenom řeholníka, ale ne řád, anebo slavné (''v. solemnia''), při nichž členství k řádu toliko papežskou dispensí může býti zrušeno. Též podle práva rakouského má složení slavných '''s'''-ů řeholních právní důležitost potud, že '''s.''' chudoby zbavuje způsobilosti učiniti poslední pořízení (§ 573 rak. obč. zák.) a omezuje způsobilost k právům a k právním činům, '''s.''' čistoty pak zakládá absolutní překážku manželství, kteráž nepomíjí ani vyloučením z řádu nebo vystoupením z církve katolické (§ 63. rak. obč. zák.). ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] eiduxuamz7ybq9xgedi8ldysjezsjzt 0 27903 330853 66170 2026-04-27T11:10:17Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330853 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Složení k soudu | PŘEDCHOZÍ = Słowaczyński | DALŠÍ = Složeniny }} {{Textinfo | TITULEK = Složení k soudu | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;470. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n534/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Složení k soudu''' ({{Prostrkaně|deposice}}). Je-li kdo povinen k plnění nějakému vůči druhému, musí plniti tak, aby to odpovídalo smlouvě, příp. zákonu neb rozsudku, a musí plniti právě té osobě, kteréž jest plněním povinen, tudíž peníze musí poslati neb odevzdati věřiteli, věc prodanou odevzdati kupci a pod., jinak povinnost není splněna po zákoně. Výjimkou může dlužník zhostiti se povinnosti své tím, že to, co jinak věřiteli by dáti musil, složí k soudu s účinkem týmž, jakoby plnil přímo věřiteli. Soud tu jaksi zastupuje věřitele. '''S. k s.''' s vylíčeným právním účinkem místo má v tom případě, že nelze dluh splniti (zaplatiti) z té příčiny, že věřitel jest neznám nebo nepřítomen, nebo když s nabídnutým plněním není spokojen (bez důvodu), aneb z jiného důvodu důležitého. Stalo-li se '''s. k s.''' po právě a věřiteli bylo sděleno, osvobozuje dlužníka od jeho povinnosti a převádí nebezpečí předmětu plnění na věřitele. '''S. k s.''' jest tudíž povinností dlužníka, chce-li se ubrániti žalobě věřitele o plnění a chce-li se zbaviti nebezpečí (na př. zkázy nebo ztráty) předmětu plnění; neboť nebezpečí to stíhá dlužníka potud, pokud řádným plněním věřiteli věc dlužnou neodevzdal (neplatil). – Za jistých okolností může deposici cenných papírův u soudu nahraditi deposice u Rakousko-uherské banky. Způsob '''s. k s.''' řídí se tím, co jest předmětem plnění; jde-li o odevzdání věci, kteráž se nehodí k tomu, aby v uschování v přesném slova smysle soudem převzata byla, odevzdává se v opatrování soudní způsobem tím, že se požádá o ustanovení osoby, kteráž by – jako soudní orgán – věc převzala (sekvestor). Srv. [[../Depositní|{{Prostrkaně|Depositní řízení}}]]. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] arjokncvb1q2974mp4x9mmppuflc2b7 0 27904 330855 66173 2026-04-27T11:10:19Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330855 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Smlouva | PŘEDCHOZÍ = Smldník | DALŠÍ = Smojno }} {{Textinfo | TITULEK = Smlouva | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;523–525. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n586/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Smlouva }} {{Forma|proza}} '''Smlouva''' jest projev vůle dvou stran směřující k tomu, aby jedna druhé z nich k něčemu byla povinna. Vykonání toho, k čemu strana (slibující) jest povinna (předmět '''s'''-vy) nazývá se plněním. Povinnost smluvená může se vztahovati ke všemu, oč někdo může míti rozumný zájem, třebas zájem ani majetkový, ani penězi ocenitelný není. Zákon zavazuje osobu, jež '''s'''-vou cosi slíbila, aby slib splnila. '''S.''' jest tudíž závazek dobrovolně převzatý na rozdíl od závazků, jež ze zákona přímo se odvozují. '''S.''' zakládá na jedné straně právo, na druhé povinnost, po případě zároveň každé ze stran právo i povinnost ('''s'''-vy {{Prostrkaně|jednostraně n. oboustraně závazné}}). Podle formy projevu vůle jsou '''s'''-vy {{Prostrkaně|konsensuálné}}, {{Prostrkaně|reálné a literárné}}, podle toho, zda stanou se závaznými (perfektními) prostým projevem souhlasných vůlí, neb skutečným odevzdáním předmětu, neb teprve zhotovením listiny. Mezi konsensuálné náleží na př. '''s.''', kterouž jeden zavazuje se druhému nějakou věc půjčiti; '''s.''', kterouž věc se půjčuje, jest reální. Občanský zákon zná čtyři druhy smluv reálních: dání věci do schování, do zástavy, zápůjčku a půjčku věci. Z konsensuálních smluv uvádí některé zvláště jako na př. zmocnění, nájem, námezdní '''s'''-vu, darovací '''s'''-vu. Poněvadž – jak shora uvedeno – předmětem '''s'''-vy může býti vše, co pro stranu právo ze '''s'''-vy nabývající má jakýkoli zájem rozumný, nemůže zákon všechny možné druhy smluv vystihnouti a stanoví proto jistá všeobecná pravidla v příčině všech smluv, která platí nejen pro druhy smluv, pro které zákon zvláštní předpisy obsahuje, ale i pro druhy, jichž takto zvláště neupravuje, t. zv. '''s'''-vy {{Prostrkaně|innominální}}. Zvláštní druh tvoří t. zv. {{Prostrkaně|abstraktní}} '''s'''-vy, zavazující prostě k plnění, aniž jest ve formě '''s'''-vy vytknuta příčina závazku. V jiných '''s'''-vách vždy taková příčina obsažena jest a býti musí; tudíž vytknuto býti musí, proč na př. se zavazuji, že někomu splatím jistou částku, na př. při zápůjčce ať ústní ať písemní '''s'''-vou ujednané. Ve směnce však akceptant zavazuje se prostě, že zaplatí jistou částku, aniž musí uvésti, proč. Poněvadž '''s.''' vždy aspoň jedné ze stran působí závaznost, mohou osoby, jež po zákoně k samostatným právním jednáním nejsou způsobilé, pouze se svolením zákonného zástupce, příp. též soudu platně učiniti '''s'''-vu, kterou k něčemu se zavazují. Osoby, které rozumu nemají, a děti mladší sedmi let, nemohou samy vůbec ani slíbiti a slib přijmouti platně. Jiné osoby k samostatným právním jednáním nezpůsobilé mohou samy platně učiniti aspoň '''s'''-vy, když přijímají slib, daný pouze k jejich prospěchu; jiných smluv platnost závisí od dodatečného souhlasu zákonných zástupců příp. i soudu. {{Prostrkaně|Předmětem}} '''s'''-vy může býti vše, co jest v obchodě; tedy dání, jednání, nejednání či opominutí. Slibuje-li se něco objektivně (fysicky nebo právně) nemožného neb nedovoleného, nevzniká '''s.''', povinnost plniti, ale může býti slibující za to povinen k náhradě škody, neb aspoň – když žádné viny nemá – k vydání toho, oč by byl bezdůvodně obohacen. I když '''s.''' platně vznikla, pozbývá platnosti, když před splněním, předmět její z obchodu se vyloučí (na př. zápovědí prodeje neb vývozu). Vždy však nutno '''s'''-vu plniti aspoň potud, pokud to možno. '''S'''-mi obyčejně vzniká právní poměr jen mezi stranami smlouvajícími se; '''s.''' mezi stranami, kde se slibuje něco osobě třetí, jest výjimečně platna t. j. při '''s'''-vě o pojištění na případ smrti ve prospěch třetího a při mandátu, když plnomocník přijal příkaz, třetímu něco plniti; tento třetí, byl-li od jedné neb druhé smluvní strany zpraven o tom, má právo, plnomocníka neb zmocnitele žalovati. Podle toho, zdali se zavazuje pouze jedna strana druhé k plnění, neb obě strany plnění navzájem si slibují, rozeznávají se '''s'''-vy {{Prostrkaně|jednostrané}} od {{Prostrkaně|oboustraných}}. '''S'''-vy oboustrané jsou tudíž vždy úplatné; hospodářskou příčinou slibu jedné strany jest záměr dosíci slibu strany druhé, tudíž plnění za plnění. Rakouský zákon ztotožňuje však důsledně '''s'''-vy jednostrané s bezúplatnými, což správným není vždycky, poněvadž při posuzování, zda '''s.''' jest bezúplatná, hledí se hlavně k tomu, zda pouze jedné straně prospěch se slibuje, kdežto při '''s'''-vě jednostrané hlavně opět k tomu, zda pouze jedna strana k něčemu se zavazuje. {{Prostrkaně|Forma}} smluv jest vedlejší, leda že zákon neb vůle stran určitou formu předepsaly. Záleží jen na tom, aby vůle projevena byla srozumitelně, určitě a vážně. V praktickém životě nelze ovšem pokládati formu za něco podřízeného, jak dobře praví pořekadlo: ''clara pacta boni amici''. Praktická opatrnost káže, dobře věc ujednati a ujednané v listinu sepsati. Listina o '''s'''-vě má výhodu nejen jako důkaz o tom, že '''s.''' toho obsahu se stala, ale také proto, že ústní ujednání, jež se stala při spisování listiny, avšak s listinou nesouhlasí neb nové dodatky obsahují, neplatí nic vůči znění listiny. Písemná '''s.''' vyžaduje podpisu obou stran. Ujednaly-li strany pro obchod nějaký výslovně písemnou '''s'''-vu, není '''s.''' před podpisem stran ujednána; ovšem byly-li sepsány a podepsány o obchodě hlavní body, zakládají tyto t. zv. punktace ('''s.''' prozatímná) práva a závazky v nich obsažené. Kdo neumí neb nemůže psáti, musí napsati znamení ruky přede dvěma svědky, z nichž jeden jeho jméno napíše. Listiny o právních jednáních, zřizované od slepců neb od hluchých, neumějících čísti, neb němých neumějících psáti a jednajících vlastním jménem, musí býti zřízeny ve formě notářského aktu. Následkem opominutí této formy není právní jednání samo sebou neplatno, ale listina nečiní žádného důkazu. Legalisace podpisů strany smlouvající se třeba jest pouze, pokud prohlášení její sloužiti má za základ pro zápis do knih pozemkových. '''S.''' může býti tudíž platně ujednána projevem ústním, písemným (dopisy), písemným souhlasným projevem (písemnou '''s'''-vou), notářským aktem, před soudem (soudním smírem) i mimo soud, před svědky nebo bez nich. Projev vůle může se státi i mlčky jednáním takovým, jež nepřipouští žádného rozumného důvodu k pochybnosti o tom, když všechny okolnosti se uváží. Podle obchodního práva dlužno vzhledem na význam a účinek jednání a opominutí zřetel vzíti na zvyky a obyčeje, v obchodním styku platné. Jsou ovšem případy, kde zákon předpisuje určitou formu pod ztrátou platnosti '''s'''-vy, na př. notářský akt, sepsání listiny o '''s'''-vě, přibrání svědků, přítomnost kněze nebo politického úředníka. Co do vnitřních podmínek platnosti '''s'''-vy sluší uvésti tyto zásady. Vůle obou stran musí se shodovati v předmětě plnění. Předmět '''s'''-vy musí býti vyznačen aspoň tak určitě, aby aspoň na základě zákonných předpisů bylo lze právní poměr posouditi a rozsouditi. Kdyby projev každé ze stran směřoval k něčemu jinému, nevzešla by '''s.''' pro neshodu projevů (leda by šlo o pouhý t. zv. ''lapsus calami''), neboť pochybnou '''s'''-vu dlužno vykládati tak, by neobsahovala odporu a platila. Při '''s'''-vách jednostraně závazných má se v pochybnosti za to, že zavázaný spíše zavázati se chtěl k onomu plnění, kteréž jest mu méně obtížné. Při '''s'''-vách oboustraně závazných vykládá se nejasné vyjádření na škodu toho, kdo se vyjádřil nejasně. Slova, jichž ve '''s'''-vě použito, mají býti vykládána v obyčejném významě svém, není-li důvodu pro odchylky; nejen na význam jednotlivých slov, ale i na jejich souvislost dlužno hleděti, a po případě použito budiž k výkladu i jiných pomůcek, na př. předběžných jednání a listin. Vždy budiž hleděno, dopátrati se úmyslu stran. Kdyby při souhlasném projevu stran vůle obou vědomě shodně směřovala k něčemu jinému, než co se projevuje jako vůle, bylo by to jednání na oko (simulace). Při posuzování platnosti simulovaného jednání dlužno hleděti ke skutečné vůli stran. Jednostraný {{Prostrkaně|omyl}} činí někdy '''s'''-vu neplatnou. O omylu mluví se tehdy, když projevy stran se shodují, ale projev jedné strany neodpovídá její skutečné vůli. Na př. někdo koupí dům od A, maje za to, že dům, kterýž koupiti chtěl, mu (A-ovi) náleží, kdežto témuž náležel dům vedlejší; dům, o který mu šlo, náleží B-ovi. Zde nejde o omyl v osobě, kteráž jest lhostejna, ale o omyl stran domu; byl koupen dům jiný, než bylo zamýšleno. Jestliže druhý viděl, že kupec se mýlí, aneb jestliže omyl přímo neb nepřímo způsobil nepravými údaji, aneb, byl-li kupec uveden v omyl nepravými údaji osoby třetí a druhý na bezprávném tomto jednání podíl měl aneb o něm věděti musil, může osoba v omyl uvedená svému závazku platnost upírati, když omyl týká se hlavní věci nebo podstatné její vlastnosti, ke které úmysl zejména se vztahoval a také byl projeven. Týká-li se omyl osoby, kteréž slib byl učiněn, platí tytéž zásady, pokud by bez omylu '''s.''' vůbec neb aspoň tím způsobem nebyla bývala učiněna. Tytéž zásady platí v případě, když strana slibující donucena byla ke smlouvě bázní nespravedlivou a odůvodněnou. V těchto případech omyl neb donucení příslušné straně zavázané dává právo, nevázati se na '''s'''-vu, t. j. prohlásiti '''s'''-vu za neplatnou. Ovšem, to, co ze '''s'''-vy takové obdržel, musí vrátiti. V každém případě ten, kdo uskutečnil '''s'''-vu lstí neb nespravedlivou bázní, musí státi za škodné následky. {{Prostrkaně|Perfekce}} '''s'''-vy nastává tou chvílí, kdy slib učiněný byl přijat, buď již před nabídkou nebo po ní. Nebyl-li ku přijetí slibu stanoven žádný čas, musí ústní slib bez průtahů přijat býti, aby vznikla '''s.''' Při slibě písemném musí přijetí, jsou-li obě strany v témž místě, státi se a slibujícímu oznámeno (»známým učiněno«) býti ve 24 hodinách, nejsou-li v témž místě, v době, které třeba ke dvojnásobnému zodpovědění. Před uplynutím těchto zákonných lhůt aneb jinak platně stanovené lhůty nemůže slib býti odvolán. Podle obchodního zákona musí při obchodech mezi vzdálenými osobami offerta přijata býti až do té chvíle, kdy offerent při řádném včasném odeslání odpovědi dojití její očekávati může. Dojde-li později, třeba včas byla odeslána, může offerent odmítnouti přijímací prohlášení, když tak učiní bezprostředně potom, kdy došlo. Jsou-li všechny podmínky perfekce splněny, platí '''s.''' za ujednanou v té chvíli, kdy přijímací prohlášení za účelem odeslání od oblata odešlo. Dojde-li odvolání návrhu druhé strany dříve než návrh neb současně s ním, pokládá se návrh za platně odvolaný; totéž platí o prohlášení přijímacím. Závazek vznikající z (nepřijaté) offerty obchodníka přechází v pochybnosti na jeho dědice. Podle občanského zákona jest otázka perfekce '''s'''-vy mezi nepřítomnými dosti sporna. Lhůtu ku přijetí slibu a oznámení téhož dlužno asi čítati od chvíle, kdy nabídka došla oblata, ne, kdy ji skutečně četl, neboť zákon určuje krátkou lhůtu, kdežto skutečné čtení by mohlo nastati po případě za několik dní; offerenta pak jest pokládati za vázána po dobu, čítanou od dojití nabídky oblata do chvíle, kdy došla přijímací odpověď (ne, kdy ji offerent skutečně zvěděl). Podle jiného výkladu však rozhoduje zjevné prohlášení přijetí, nikoliv ony skutečnosti, které za účel mají dodání tohoto prohlášení offerentovi. Nabídka jest vůbec neodvolatelná a taktéž i přijímací prohlášeni v těchto mezích časových. {{Prostrkaně|Splnění}} '''s'''-vy odpovídati musí obsahu ujednání co do času, místa a způsobu. Poslední den lhůty čítá se celý ve prospěch osoby zavázané. Práva, určen-li den pro to, nabývá se již s počátkem určeného dne. '''S.''' perfektní a jinak platná není odvolatelná; váže stranu, po případě obě strany ke splnění slíbeného. Ke {{Prostrkaně|zrušení}} oboustrané '''s'''-vy jest třeba, aby obě strany o tom souhlasně se usnesly, leda že výslovně úmluvou neb zákonem právo k jednostranému zrušení '''s'''-vy jest vyhrazeno. Jinak neplnění se strany osoby zavázané dává druhé straně právo, naléhati na přesné splnění '''s'''-vy a na náhradu. Při '''s'''-vách úplatných místo má t. zv. správa za vady předmětu plnění. Při oboustraných '''s'''-vách může ta která strana domáhati se zrušení '''s'''-vy pro t. zv. zkrácení přes polovici ceny obecné (pokud nejde o obchody), když neobdržela ani polovici toho podle obecné ceny, co druhé straně dala. Nepoměr cen posuzuje se podle chvíle uzavření '''s'''-vy. Druhá strana může '''s'''-vu v platnosti zachovati tím, že nahradí schodek až do ceny obecné. Právo to promlčuje se ve 3 letech. '''S.''' {{Prostrkaně|předběžná}} (''pactum de contrahendo'') jest ujednání dvou osob, že příště spolu '''s'''-vu učiní. Také tato '''s.''' jest závazná, jestliže určeny doba ujednání a podstatné kusy '''s'''-vy a poměry mezi tím se nezměnily tak, že tím účel výslovně určený neb z okolností vysvítající byl zmařen, aneb důvěra jedné nebo druhé strany zmizela. Vůbec pak musí na splnění takového slibu naléháno býti do roka, jinak právo zaniká. Všeobecné, neurčité odřeknutí se námitek proti platnosti smlouvy nemá účinku. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' '''S'''-vy podle práva římského viz [[../Kontrakt|{{Prostrkaně|Kontrakt}}]] a [[../Pactum|{{Prostrkaně|Pactum}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 83yw72d6g65sk5a63ws0idah2wnrm5a 0 27905 330861 66174 2026-04-27T11:10:24Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330861 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Snímek | PŘEDCHOZÍ = Snihotice | DALŠÍ = Snob }} {{Textinfo | TITULEK = Snímek | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;552. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n616/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Snímek''' viz [[../Faksimile|{{Prostrkaně|Faksimile}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|v právu}} jest doslovný opis notářského spisu (aktu), opatřený ověřovací doložkou notářovou, která stvrzuje, že opis srovnává se s prvopisem spisu, nalézajícího se v uschování notářově, a uvádí osobu, k jejíž žádosti, i datum, kdy '''s.''' vyhotoven byl. Notářské listiny obyčejně zůstávají v uschování notáře, kterýž je vyhotovil; stranám smějí býti vydány pouze, pokud zákon to výslovně připouští. Aby strany měly v ruce doklad, vydávají se jim k jejich žádosti '''s'''-mky, kteréž jsou zrovna tak veřejnými listinami, jako prvopisy, předpokládaje, že opatřeny jsou všemi podstatnými náležitostmi předepsanými. K těmto podstatným náležitostem patří především požadavek, že '''s.''' vydávati smí jen ten notář, u něhož prvopis úředně jest uschován. '''S.''' musí dále označen býti jakožto '''s.''' na rozdíl od pouhého opisu. '''S.''' vydán býti smí pouze osobám, na zhotoveni listiny zúčastěným, není-li v prvopise nic jiného stanoveno, a i těmto pouze po jednom vyhotovení. Po druhé smí straně oprávněné '''s.''' vydán býti jen se souhlasem osob na aktu zúčastněných, nebo když prokáže se amortisace '''s'''-mku ztraceného, neb sond tak nařídí. Příslušná žádost podává se u sborového soudu I. stolice, v jehož obvodě notář sídlí. V ověřovací klausuli duplikátu musí býti uvedeno, že jde o duplikát atd. '''s'''-mku, jakož i vytčen důvod vydání duplikátu atd. Na prvopisu notářského aktu musí býti vyznačeno vydáni '''s'''-mku, jeho duplikátu atd. Jestliže notářská listina obsahuje několik právních jednání samostatných, může na žádost '''s.''' vydán býti pouze ohledně toho kterého jednání právního. Notář povinen jest obstarati '''s.''', jenž není větší 3 archů, nejdéle ve třech dnech, je-li delší, v přiměřené lhůtě. Na liknavost v tomto směru lze si stěžovati u notářské komory. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] rwduyldwf9emgp19refjqbikzig3od3 0 27907 330874 66177 2026-04-27T11:10:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330874 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Socii | PŘEDCHOZÍ = Society verses | DALŠÍ = Socin }} {{Textinfo | TITULEK = Socii | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;583. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n646/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Socii,''' lat., u Římanů obyvatelé většiny nelatinských měst ve střední a dolní Italii, kteří, podrobivše se Římanům, neobdrželi práva občanského. Požívali značné samosprávy, ale politika zahraniční byla jim zakázána úplně a dále byli zavázáni ke službě vojenské ve vojsku římském pod zvláštními prapory (''cohortes sociorum''; viz [[../Římané|{{Prostrkaně|Římané}}]], str. 784). Též dodávali lodi a námořnictvo. Rozeznávati jest mezi nimi dvě kategorie; jednak přináleželi k nim t. zv. '''s.''' {{Prostrkaně|foederati}}, jejichž poměr k Římu upraven po pokoření jich zvláštní smlouvou (''foedus''), zaručující jim samostatnost, ovšem omezenou, jednak náležejí sem obce, jejichž právní postavení k Římu bylo určeno usnesením senátu neb zákonem v komítiích přijatým (''civitates liberae sine foedere''). Časem jednotlivá města spojenců dostávala právo latinské a r. 89 př. Kr. zákonem M. Plautia Silvana a C. Papiria Carbona uděleno všem Italikům plné právo občanské. – Vedle toho byl název {{Prostrkaně|socius}} čestným titulem cizích králů s Římem spojených. ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] en5uy8k9fn2z9c7l2f6qs9nq91cedf0 0 27908 330875 66179 2026-04-27T11:10:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330875 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Socinova doložka | PŘEDCHOZÍ = Socinianismus | DALŠÍ = Socinus }} {{Textinfo | TITULEK = Socinova doložka | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;584. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n648/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Socinova doložka''' (''cautela'' neb ''clausula Socini''), známá obecnému právu, záleží v tom, že zůstavitel, který vykázal nepominutelnému dědici {{Prostrkaně|více}}, než činí jeho povinný díl, může platně naříditi, že nepominutelný dědic má obdržeti větší díl jen tehdy, nechá-li si líbiti obmezení nebo příkaz týkající se celku. Doložka tato nazvána byla po ital. právníku Marianu Socinovi mladším († 1556 v Sieně). Srv. § 774 obč. zák. rak. Viz též čl. [[../Nepominutelný dědic|{{Prostrkaně|Nepominutelný dědic}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] b4y9non4alnitaun0536uxgd5o4n6p3 0 27910 330900 66182 2026-04-27T11:10:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330900 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soudce | PŘEDCHOZÍ = Soudan français | DALŠÍ = Soudci }} {{Textinfo | TITULEK = Soudce | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;706. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n778/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Soudce }} {{Forma|proza}} '''Soudce''' (lat. ''judex'', fr. ''juge'', angl. ''judge'', rus. ''suďja'', maď. ''biró'' atd.) jest v Rakousku státní úředník povolaný k vykonávání pravomoci přikázané řádným soudům. Nejvyšší soudní úředníky, jimiž jsou předsedové a místopředsedové všech sborových soudů, dále rady vrchních zemských soudů a nejvyššího soudu jmenuje panovník, kdežto rady krajských a zemských soudů a ostatní soudní úředníky, jimiž jsou tajemníci a příručí (adjunkti), vyjímaje auskultanty, jmenuje ministr spravedlnosti. Auskultanty jmenuje vrchní zemský soud, a do praxe soudní přijímá předseda vrch. zem. soudu. Podmínkou přijetí do soudní praxe jest mužské pohlaví, tělesná i duševní schopnost, bezúhonnost, státní občanství a konečně odborné vzdělání, prokázané složením tří státních zkoušek na fakultě právnické předlitavské (od r. 1904 i na záhřebské). Podmínkou jmenování '''s'''-m pak jest tříletá praxe a složení praktické zkoušky soudcovské. – Úřad '''s.''' jest stálý a doživotní. '''S.''' sám může sice za šetření předepsaných náležitostí vzdáti se svého úřadu kdykoliv, ale propuštěn z něho může býti jen podle nálezu disciplinárního senátu vrch. zem. soudu, pokud se týče nejvyššího soudního dvora pro příčiny zákonem přesně stanovené. Rovněž trestné přeložení '''s.''' nebo dání do výslužby může se státi jen po náleze disciplinárním. Naproti tomu může však v případech nutných představený soudu neb vyšší soud podřízeného '''s.''' dočasně odstraniti z úřadu čili suspendovati; ale zároveň musí dáti podnět k zavedení discipl. řízení. Hledě ke zvláštní důležitosti soudního úřadování, čl. 6. zákl. zák. stát. ustanovil o moci soudcovské, že '''s.''' při výkonu svého úřadu jest samostatný a nezávislý, což znamená, že při svém rozhodování má a musí říditi se jediné a výhradně platným zákonem a svědomím, nejsa vázán příkazem ani nejvyšší instance, ba ani výnosy neb nařízeními ministerstev, která by zákonné platnosti neměla. Toto ovšem platí pouze o '''s'''-cích {{Prostrkaně|samostatných}}, za které pokládají se předsedové, místopředsedové a hlasující členové senátu a pak {{Prostrkaně|samosoudci}}. Vedle samostatných '''s'''-ců zná zákon též {{Prostrkaně|pomocné}}, jimiž jsou radní tajemníci, nemající práva hlasovacího, a adjunkti, kteří nebyli posud jmenováni samosoudci. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' v řím. právě viz [[../Judex|{{Prostrkaně|Judex}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] sz94xw6b5045b21m7yz76w6iz9t2bd7 0 27911 330904 66183 2026-04-27T11:10:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330904 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soukromé právo | PŘEDCHOZÍ = Soukromé delikty | DALŠÍ = Soukromý docent }} {{Textinfo | TITULEK = Soukromé právo | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;726. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n798/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Soukromé právo''' viz [[../Právo|{{Prostrkaně|Právo}}]], str. 571, 572. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gdd84j7is3fc1e7k2o6c8pduddo78pp 0 27912 330906 66184 2026-04-27T11:10:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330906 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Souverain | PŘEDCHOZÍ = Souvenir | DALŠÍ = Souverain (mince) }} {{Textinfo | TITULEK = Souverain | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;745. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n816/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svrchovanost }} {{Forma|proza}} '''Souverain''' [súv'rēn], franc., obyč. {{Prostrkaně|suverén}} (z lat. ''superanus''), {{Prostrkaně|panovník}}, {{Prostrkaně|svrchovaný vládce}}. Odtud {{Prostrkaně|souverainní}}, {{Prostrkaně|suverenní}}, nejvyšší, svrchovaný, a {{Prostrkaně|souverainita}} č. {{Prostrkaně|suverenita}} (fr. ''souveraineté''), poměr svrchovanosti, výsosti. Má-li '''s.''' pod sebou panovníka polosvrchovaného, má název {{Prostrkaně|suzerain}} [syz'rēn]. Takovým suzerainem uznán byl na př. král český vzhledem k panovníkům saským, když mírem Pražským z r. 1635 postoupena obě markrabství Lužická kurfirštu saskému Janu Jiřímu; králi českému jako vrchnímu lennímu pánu (suzerainovi) vyhrazen byl markrabský titul a znak lužický i zpětný nápad Lužic na korunu Českou. Na kongresse Vídeňském r. 1815 král František vzdal se řečené suzerenity (fr. ''suzeraineté'') nad Dolní Lužicí a nad Zhořeleckém, jež Saskem postoupeny Prusku. Do r. 1878 býval turecký sultán suzerainem nad Srbskem a Rumunskem, a dosud stojí v takovém poměru k Bulharsku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] lossfnzb7dwp27pivs4rwk5ofma3lt3 0 27913 330907 66185 2026-04-27T11:10:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330907 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Souverainita | PŘEDCHOZÍ = Souverain (mince) | DALŠÍ = Souvestre }} {{Textinfo | TITULEK = Souverainita | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;745. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n816/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Souverainita''' viz [[../Souverain|{{Prostrkaně|Souverain}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 45l3znhaesfqjwbg2xdxriltqc9xjns 0 27914 330910 66186 2026-04-27T11:11:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330910 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Specifikace | PŘEDCHOZÍ = Specificum | DALŠÍ = Specifikovati }} {{Textinfo | TITULEK = Specifikace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;783. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n854/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Specifikace''' (z lat.), udání jednotlivostí, detailů; pak rozložení v druhy; též postup od všeobecného ke zvláštnímu. – '''S.''' v právnictví znamená přetvoření cizí látky (''materia'') na věc novou (''species''). Justinián ustanovil, že nová věc vytvořená z cizí látky, nedá-li se už uvésti v dřívější způsob, má náležeti zhotoviteli ({{Prostrkaně|specifikantovi}}), jen když při zpracování jednal bona fide, t. j. nevěděl, že látka náleží jinému. Podle práva rakouského zakládá se '''s'''-cí pouze spoluvlastnictví, a to podle ceny podílu. Nelze-li totiž beze značného zmenšení ceny věci zpracované uvésti v předešlý způsob, věci nové stanou se všem účastníkům podle poměru ceny práce neb věcí společnými. Nic nesejde na tom, zda specifikant jednal bezelstně či obmyslně (§ 415 rak. obč. zák.). Dají-li se však spracované věci uvésti v předešlý stav, vrátí se každému vlastníku, co mu náleží, a poškozenému nahradí se škoda. Podle německého obč. zákona (§ 950) specifikant stává se vlastníkem, leč že by hodnota zpracování nebo přetvoření byla značně menší než hodnota látky cizí. Za '''s'''-ci pokládá něm. zákon i psaní, kresbu, malbu, tisk, rytí nebo podobné zpracování povrchu cizí látky. – '''S.''' jest též udání rozličných druhů peněz (bankovek, mincí stříbrných a zlatých), které zasílají se poštou. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] m7s2v8etm74h060vdqu5ihzahvk62kf 0 27915 330920 66187 2026-04-27T11:11:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330920 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Společenská smlouva | PŘEDCHOZÍ = Spole | DALŠÍ = Společenské ostrovy }} {{Textinfo | TITULEK = Společenská smlouva | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;888. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n976/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Společenská smlouva''' viz [[../Societates|{{Prostrkaně|Societates}}]] a [[../Společnost|{{Prostrkaně|Společnost}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] syk7q4ym566z8c0yj0ub6g73qd5nrlw 0 27916 330922 66196 2026-04-27T11:11:11Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330922 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Společenství | PŘEDCHOZÍ = Společenstva | DALŠÍ = Společnice }} {{Textinfo | TITULEK = Společenství | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]], [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]], neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;889–890. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n976/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Společenství''' {{Prostrkaně|v rozepři}} (''litis consortium'') jest účastenství dvou neb více osob v civilním sporu na jedné straně a to ať na straně žalující neb žalované. Více osob může společně žalovati neb žalováno býti, když jest mezi nimi co do předmětu sporu právní '''s.''', nebo když jsou oprávněny neb zavázány z téhož věcného neb právního důvodu, a dále když předmětem sporu jsou nároky neb závazky stejnorodé v podstatě ze stejnorodého právního a věcného důvodu plynoucí, a když zároveň příslušnost jednoho a téhož soudu v příčině každého spolužalovaného jest odůvodněna. Vedle toho má '''s.''' v rozepři ve všech případech místo, kde jednotlivé zákony výslovně připouštějí, aby několik osob společně žalovalo nebo bylo žalováno, jako na př. syndikátní žaloba může podána býti na stát a provinivšího se soudce jakožto společníky v rozepři, žaloba o uznání pohledávky ke konkursu přihlášené na konkursního správce a všechny věřitele, kteří pohledávku popřeli, osoby ze směnky zavázané mohou žalovány býti u téhož soudu, co společníci v rozepři atd. Každý ze společníků v rozepři má právo spor vésti samostatně bez ohledu na ostatní, a také jeho processní úkony neb opominutí ostatním společníkům nemohou býti ani na prospěch ani na újmu. Jen tehdy, když rozsudek následkem povahy sporného předmětu neb následkem zákonného předpisu vztahovati se musí na všechny společníky, tito tvoří jedinou spornou stranu, může ve sporu tom býti činným i jen jeden ze společníkův a činnost jeho vztahuje se na všechny. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|statků}} (''communio honorum'') vzniká buď smlouvou společenskou (srv. [[../Societates|{{Prostrkaně|Societates}}]]), nebo z poměru spoludědického, nebo z jiných důvodů (''communio incidens''). '''S.''' zakládá pro účastníky právo spoluvlastnické ke společné věci, jež opravňuje každého z nich – není-li úmluvou o způsobu užívání věci nic jiného smluveno – užívati věci způsobem, jenž nevylučuje stejné užívání ostatních spoluvlastníků (§ 828 rak. obč. z.); účastníci mají dále poměrné podíly na výtěžku věci i ztrátě (§ 839 rak. obč. z.), a jsou právi za škodu, kterou zaviní; naproti tomu má každý nárok na náhradu nákladu užitečně na věc učiněného (§ 837 rak. obč. z.). Každý spoluvlastník ma též právo žádati za zrušení '''s.''', ač ne v dobu nevhodnou nebo ke škodě ostatních (§ 830 r. obč. z.). Zrušení společenského poměru stane se v případě, není-li věc bez újmy na ceně reálně dělitelná a nedosáhne se dohodnutí o způsobu dělení, pomocí soudního prodeje společné věci a rozdělením trhové ceny mezi spoluvlastníky (§§ 841–843 rak. obč. z.). K provedení těchto právních nároků slouží buď žaloba ze smlouvy společenské (''actio pro socio''), buď z poměru spoludědického (''a. familiae erciscendae''), anebo v ostatních případech žaloba z věcného společenství (''a. communi dividundo''). ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' '''S.''' statků může se vyskytovati v rozličných formách a rozměrech v majetkovém právu manželském. V právu německém vyvinuly se vedle soustavy {{Prostrkaně|oddělenosti statků}} (''System der Gütertrennung'') tyto formy '''s.''' statků: {{Prostrkaně|úplné}} čili {{Prostrkaně|všeobecné}} '''s.''' statků (''allgemeine Gütergemeinschaft''), kde majetek obou manželů spojuje se v nerozdílný společný celek (''Gesamtgut'', ''Samtgut''), 2. {{Prostrkaně|částečné}} '''s.''' statků (''partielle Gütergemeinschaft''), kde jen část majetku stává se společnou, a to: ''a'') při '''s.''' {{Prostrkaně|mobiliárním}} (''Mobiliargemeinschaft'') jen movitosti manželů, ''b'') při '''s.''' {{Prostrkaně|statků nabytých}} (''Errungenschaftsgemeinschaft'') jen jmění, jehož nabyli manželé za doby trvaní manželství způsobem úplatným. Při částečném '''s.''' statků vyskytuje se vedle jmění společného ještě zvláštní jmění každého z manželů (''Sondergut'', ''Einhandsgut''). Skutečnému '''s.''' statků podobá se na oko t. zv. '''s.''' {{Prostrkaně|správy}} (''Verwaltungsgemeinschaft'') čili {{Prostrkaně|formální}} '''s.''' statků, zvané též soustavou {{Prostrkaně|jednoty statků}} (''Gütereinheitssystem''), kde sice právně majetek obou manželů po dobu manželství jest oddělen, ve skutečností však jmění v rukou mužových jest spojeno. Muži přísluší tedy užívání i správa statků ženiných, a má tedy muž právo volně nakládati se všemi movitostmi své ženy, jež nejsou určeny k jejímu výhradnému užívání. Nemovitosti její smí však manžel zciziti pouze v případě pravé nouze. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ki4u5swmko6e7vzvasace04e9fg5j32 0 27917 330925 154870 2026-04-27T11:11:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330925 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolia | PŘEDCHOZÍ = Spolí | DALŠÍ = Spoliace }} {{Textinfo | TITULEK = Spolia | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Spolia''', lat., nazývali Římané brnění a vůbec zbraně odňaté poraženému nepříteli. Získaná '''s.''' pokládána za vyznamenání a rozvěšována v atriu domu. Vedle zbraní označují se slovem tím i jiné ukořistěné předměty, lodní zobce, sochy, koně atd. Zvláštním druhem '''s'''-ií jsou t.&nbsp;zv. '''s.''' ''opima'' („kořist tučná“), brnění, jež vojevůdce římský odňal v souboji přemoženému veliteli nepřátelskému. '''S.''' tato zavěšována byla v Římě v chrámě Jova Feretria. Z Livia (I, 10; IV, 20; epit. XX) známe tři případy, kdy taková '''s.''' byla ukořistěna. ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném|Spolia]] c9bbqfc4aumsvjwgwg06xq8aln0hhuv 0 27918 330934 154881 2026-04-27T11:11:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330934 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoludědic | PŘEDCHOZÍ = Spolník | DALŠÍ = Spoludržba }} {{Textinfo | TITULEK = Spoludědic | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoludědic''' viz {{Prostrkaně|[[../Dědic/]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Spoludědic]] esmn35ut96r7azf0c3srvy83wdiynmf 0 27919 330933 154882 2026-04-27T11:11:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330933 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoludržba | PŘEDCHOZÍ = Spoludědic | DALŠÍ = Spoluložné rostliny }} {{Textinfo | TITULEK = Spoludržba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoludržba''' viz {{Prostrkaně|[[../Držba/]]}}, str. 61''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Spoludržba]] cj3dvasvuk09h7zt8icc1elyzchl4bi 0 27920 330937 154885 2026-04-27T11:11:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330937 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoluvlastnictví | PŘEDCHOZÍ = Spoluvinník | DALŠÍ = Spoluznění }} {{Textinfo | TITULEK = Spoluvlastnictví | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spoluvlastnictví }} {{Forma|proza}} '''Spoluvlastnictví''' (lat. ''{{Cizojazyčně|la|condominium}}'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Miteigentum}}'') spočívá v tom, že jistá věc náleží několika osobám společně, a sice tím způsobem, že právní moc nad ní nemůže vykonávati žádná z těchto osob (žádný spoluvlastník) výhradně, nýbrž jen všichni dohromady. Viz čl. [[../Společenství|{{Prostrkaně|Společenství}} statků]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Spoluvlastnictví]] o6vcdxztev9n5kpru7woay2n6eq0ffm 0 27921 330947 82198 2026-04-27T11:11:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330947 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sportule | PŘEDCHOZÍ = Sportsman | DALŠÍ = Sporýš }} {{Textinfo | TITULEK = Sportule | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;909. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n996/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sportule''' (lat. ''sportula'', košíček, z toho fr. ''sportule'' a něm. ''Sporteln''), {{Prostrkaně|dary}}, {{Prostrkaně|úplatky}}, {{Prostrkaně|vedlejší příjmy}}. Název '''s.''' vysvětluje se tím, že u Římanů patroni posílávali svým klientům (též císařové lidu) rozličná jídla v košíčkách. Termín se udržel, i když zmíněné dary posílány byly (místo v naturaliích) v penězích. Ve středověku nazývaly se '''s'''-mi rozličné dávky a poplatky, jež úředníci, nejsouce placeni státem, sami vybírali od obyvatelstva za úřední úkony. Když pak bylo zavedeno řádné služné úřednictva, vybíral '''s.''' stát sám, a úředníkům bylo zakázáno dřívější dávky a poplatky přijímati. Ze '''s'''-lí jakožto platů dovolených staly se tak platy nedovolené, {{Prostrkaně|úplatky}} (rus. ''vzjatki''), v Čechách [[../Alafance|{{Prostrkaně|alafance}}]] (v. t.) a [[../Koláč|{{Prostrkaně|koláč}}]] (v. t.). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] r4rmzhhp1z9mog2ny0tcw6bacgs0nz7 0 27923 330953 66202 2026-04-27T11:11:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330953 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Správní | PŘEDCHOZÍ = Správková | DALŠÍ = Spravování }} {{Textinfo | TITULEK = Správní | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n998/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Správní,''' týkající se správy. '''S.''' {{Prostrkaně|dvůr soudní}} viz [[../Rakousko|{{Prostrkaně|Rakousko}}]], st. 218''b'' a [[../Administrativní justice|{{Prostrkaně|Administrativní justice}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|právo}} viz [[../Právo|{{Prostrkaně|Právo}} státní]], str. 580''b'' sl. '''S.''' {{Prostrkaně|rada}}, představenstvo [[../Akciová neb akcijní společnost|{{Prostrkaně|akciových společností}}]] (v. t., str. 618''a''). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 3u8v9pu5mzkpgdvhb7tznn0g1g7oy4w 0 27924 330948 66203 2026-04-27T11:11:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330948 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spravedlivá léta | PŘEDCHOZÍ = Správčice | DALŠÍ = Spravedlnost }} {{Textinfo | TITULEK = Spravedlivá léta | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n998/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spravedlivá léta''' viz [[../Právní léta|{{Prostrkaně|Právní léta}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 9b10u6n2r1sn8lrjpmjajzi5q83lo4e 0 27925 330949 66204 2026-04-27T11:11:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330949 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spravedlnost | PŘEDCHOZÍ = Spravedlivá léta | DALŠÍ = Správková }} {{Textinfo | TITULEK = Spravedlnost | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n998/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spravedlnost }} {{Forma|proza}} '''Spravedlnost''' (lat. ''justitia''), mravní požadavek, aby konání naše bylo ve shodě s právem. '''S.''' jest pojem relační. V konkrétním smysle mnohdy tolik jako {{Prostrkaně|právo}}: konati '''s.''' = konati právo. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] c69utsipagzd9lwu2qrehfod6p9tyel 0 27926 330954 66205 2026-04-27T11:11:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330954 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Squatter | PŘEDCHOZÍ = Squatina | DALŠÍ = Squaw }} {{Textinfo | TITULEK = Squatter | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;921–922. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1008/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Squatting }} {{Forma|proza}} '''Squatter''' [skūot'r], angl. (od ''to squat'', usaditi se), v Sev. Americe {{Prostrkaně|vetřelec}}, který se usadil na nevzdělaném pozemku, na nějž nemá žádného nároku právního. Obyčejně '''s.''' usazuje se v krajinách, jež by obvyklou cestou kolonisační teprve později byly zabrány, ač také ve městech vyskytují se '''s'''-ové, kteří zaberou staveniště dosud prázdná a na nich stavějí si své dřevěné domky. Poněvadž '''s'''-eři přispívali k zalidnění krajin dosud neobydlených, bylo záhy pomýšleno na to, aby byli chráněni ve svém majetku, byť i neprávem nabytém, při čemž vycházelo se ze zásady, že vzdělání pozemku samo a práce s tím spojená jest již jistou náhradou za neplacenou cenu kupní. Tak r. 1841 vydán první zákon, podle něhož '''s'''-ové zaplacením nepatrné částky 1¼ doll. za 1 acre nabývali práva na pozemek jimi vzdělaný, ale nesměli pak koupiti najednou více nežli 160 akrův, aniž činiti nároky na pozemky určené pro obecné dobro. Od r. 1862 zákony týkající se '''s'''-ů mají platnost toliko vzhledem k soukromým vlastníkům půdy. – V Austrálii slovou '''s-s''' dobytkáři, kteří pro chov svého dobytka najímají veliké pozemky od vlády. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] gm7t8lxtda9xuv5vtju4ho0v36jozs5 0 27927 330956 66206 2026-04-27T11:11:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330956 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ssutí dědin | PŘEDCHOZÍ = Sstupek | DALŠÍ = Ssylka }} {{Textinfo | TITULEK = Ssutí dědin | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;1017. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1112/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ssutí dědin''' v staročes. právě viz [[../Retraktní právo|{{Prostrkaně|Retraktní právo}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 7sqw9ozat8pvbw4l1gvvjo7kvflle44 0 27930 330975 66212 2026-04-27T11:11:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330975 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stanné právo | PŘEDCHOZÍ = Stannáty | DALŠÍ = Stannern }} {{Textinfo | TITULEK = Stanné právo | AUTOR = [[Autor:Josef Teige|Josef Teige]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;1051. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1146/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stanné právo }} {{Forma|proza}} '''Stanné právo: 1) S. p.''' jest podle staročeského [[../Soudní|{{Prostrkaně|soudního řádu}}]] (v. t., str. 712''a'') výhoda, která se poskytovala jedné straně (obyčejně žalobci) pro processní nedbalost neb nepéči strany druhé. Podmínkou byla úmyslná nedbalost, proto mohla nastati náprava provedením dákazu, že strana jednati nemohla pro určitou překážku, právem uznanou (nemoc, porod, služba královská atd.). Spravení asi státi se mělo v právě zemském do nejbližší sesse soudní; v právě městském do 4 neděl (A 51 a fragm. ze 16. dub. 1734 § 19). '''S. p.''' dáváno bylo vysvědčením (nikoli nálezem) všech úředníků soudních a rovnalo se nálezu, tak že oprávněný mohl ihned nastoupiti exekuční řízení a to především na t. zv. {{Prostrkaně|úmluvu}}; mohl při prodati, nesměl o touž věc znovu poháněti. Děla-li se exekuce orgány zem. soudu, musil vyžádati si relaci k tomuto soudu. '''S. p.''' promlčovalo se ve 3 letech a 18 nedělích (Vlad. Zř. Zem. § 85). Nejčastěji dáváno '''s. p.''' pro nepřítomnost pohnaného při zakončení vyhlašování půhonů (Vlad. Zř. Zem. § 37, kniha Drnovská str. 38, Obn. Zř. Z. E. 6, Novella C, c, 2, právo městské H 48, 49), při přísaze, neb neodpovídá-li ve lhůtě dané v řízení písemném (Obn. Zř. Z. D 34, B 22, F 19, 31), kde omluva neděla se již jen pro překážky právem taxativně vyřčené, nýbrž z volného uvážení soudců (Obn. Zř. D 39, 41.). Též zmatek při přísaze byl důvodem pro '''s. p.''' ''[[Autor:Josef Teige|JTe.]]'' '''2) S. p.''' v právě nynějším viz [[../Náhlý soud|{{Prostrkaně|Náhlý soud}}]] a srv. [[../Obleženost|{{Prostrkaně|Obleženost}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] b715101bl17y4k3dp22zuwi5gewj0zj 0 27942 330982 98934 2026-04-27T11:11:58Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330982 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starožitnosti | PŘEDCHOZÍ = Staroženské | DALŠÍ = Stars and stripes }} {{Textinfo | TITULEK = Starožitnosti | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n8/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Starožitnosti''' (něm. ''Altertümer'', angl. ''antiquities'' atd.) nazývají se hmotné památky zachované ze starých (i předhistorických) dob toho neb onoho národa; podle toho mluvíme o '''s'''-stech řeckých, římských, slovanských, germánských atd. Věda, jež obírá se zkoumáním '''s'''-tí, slově [[../Archaeologie|{{Prostrkaně|archaeologie}}]] (v. t.) Někdy užívá se výrazu '''s.''' též o jednotlivých oborech starověkého badání, na př. řecké '''s.''' {{Prostrkaně|státní}}, t. j. výklad o státním zřízení Řeků, římské '''s.''' {{Prostrkaně|privátní}}, t. j. výklad o soukromém životě římském, '''s.''' {{Prostrkaně|sakrální}}, t. j. výklad o bohoslužbě a předmětech bohoslužebných, '''s.''' {{Prostrkaně|scaenické}}, t. j. výklad o divadle a jeho zřízení a výpravě her dramatických atd. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] s7b9ra4pj8ghv396usbg4j5bkdgo5jd 0 27943 330984 98936 2026-04-27T11:12:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330984 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Status | PŘEDCHOZÍ = Statura | DALŠÍ = Statut }} {{Textinfo | TITULEK = Status | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;30. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n36/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Status }} {{Forma|proza}} '''Status''' (lat.), fr. ''état'', {{Prostrkaně|stav}}, má význam několikerý. '''S.''' {{Prostrkaně|v právě}} římském značí osobní právní postavení člověka ('''s.''' ''hominis''), jež bylo rozličné podle toho, zda byl člověk svobodný (''liber'') či otrok (''servus''). Svoboda byla základní podmínkou osobnosti v právním smysle; proto otroci byli nezpůsobilí k právům, nejsou osobami, nýbrž jen předměty práva. Rozhodovalo dále, zda svobodný člověk byl římským občanem (''civis Romanus'') či neobčanem (''Latinus'', ''peregrinus''); jen římský občan byl způsobilý všech právních poměrů založených na jus civile, kdežto svobodnému občanu příslušela pouze právní způsobilost podle jus gentium. Mezi občany římskými byl pak v právním postavení rozdíl podle toho, zda byli samostatní (''sui juris'') či podrobení rodinné moci jiného (''alieni juris''). Pouze persona sui juris čili pater (mater) familias má úplnou způsobilost k právům. Byl tedy v právě římském trojí '''s.''' rozhodný pro způsobilost jednotlivcovu k soukromým právům: '''s.''' {{Prostrkaně|libertatis}}, '''s.''' {{Prostrkaně|civitatis}} a '''s.''' {{Prostrkaně|familiae}}. '''S.''' {{Prostrkaně|activus et passivus}}, stav jmění a dluhů, zjišťuje se jmenovitě při zahájení konkursu; '''s.''' {{Prostrkaně|causae et controversiae}}, stručně naznačený poměr nějaké sporné záležitosti. '''S.''' {{Prostrkaně|konkretuální}} viz [[../Konkretuální stav|{{Prostrkaně|Konkretuální stav}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|majores a minores}} viz [[../Stavovští pánové|{{Prostrkaně|Stavovští pánové}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|quo}}, {{Prostrkaně|stav}}, v němž nějaká věc, stát, země, město atd. v daném okamžiku se nalézá; {{Prostrkaně|nechati věci in statu quo}}, nechati vše při starém, jako posud (bylo). – '''S.''' {{Prostrkaně|quo ante}} ({{Prostrkaně|bellum}}), stav věci, jak byl před tím (zejména před válkou). '''S.''' {{Prostrkaně|et ordines}}, [[../Stavové|{{Prostrkaně|stavové}}]] (v. t.). '''S.''' v lékařství, {{Prostrkaně|stav těla}}, zvl. u nemocného a zároveň soupis všelikých příznaků nemoci ('''s.''' ''praesens''). '''S.''' {{Prostrkaně|duplex}}, lat., dvojí stav, dvojí přirozenost Kristova, srv. [[../Christologie|{{Prostrkaně|Christologie}}]], str. 400''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|nascendi}}, lat., [[../Stav|{{Prostrkaně|stav zrodu}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] lbkapcaeh9gzppdmfoozuqirg91zsdd 0 27944 330985 98938 2026-04-27T11:12:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330985 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Statuta personalia | PŘEDCHOZÍ = Statuta Conradi | DALŠÍ = Statutární }} {{Textinfo | TITULEK = Statuta personalia | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;33–34. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n38/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kolizní norma }} {{Forma|proza}} '''Statuta personalia''' jsou (v soukromém právu mezinárodním) právní normy vztahující se na poměry {{Prostrkaně|osoby}} a její {{Prostrkaně|movitosti}} (mobilia personam sequuntur, niobilia ossibus inhaerent), naproti tomu '''s. realia''' právní pravidla týkající se {{Prostrkaně|nemovitostí}}, a '''s. mixta''' právní předpisy vztahující se na {{Prostrkaně|právní jednání}}. Dotčená statutová theorie pochází od italských postglossatorů a právníků. Zaváděla změnu v dosavadních soustavách právních. Podle práva franckého platil totiž v soukromém právu mezinárodním systém {{Prostrkaně|práv osobních}} (''lex gentis''), t. j. každý žil podle práva kmene, k němuž příslušel narozením, kdežto v době právních knih zavedena soustava {{Prostrkaně|práva územního}} (''lex terrae''), t. j. zásada, že na jistém území platí jen právo tohoto území. I dotčená statutová theorie postglossatorská podlehla změně. V dobách pozdějších rozumělo se {{Prostrkaně|statutem personálním}} právo {{Prostrkaně|bydliště}} jisté osoby (''lex domicilii''), {{Prostrkaně|reálním statutem}} pak právo platné na místě, kde se nalézá jistá věc (''lex loci rei sitae''), {{Prostrkaně|a statutem smíšeným}} právo onoho místa, kde bylo uzavřeno jisté právní jednání, při čemž rozhodovalo i místo splnění. Statutová theorie přešla do legislací z konce XVIII. a z poč. XIX. stol. (do pruského Landrechtu, zákoníku Napoleonova a rak. ob. obč. zák.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] lcqfbw32rc17vcf5u05gdra3c0apcfh 0 27946 331029 98941 2026-04-27T11:12:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331029 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stížnost | PŘEDCHOZÍ = Stirum | DALŠÍ = Stlačení }} {{Textinfo | TITULEK = Stížnost | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;136–137. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n148/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stížnost }} {{Forma|proza}} '''Stížnost''' ({{Prostrkaně|rekurs}}) v právn. jest odpor proti rozhodnuti úřednímu, jímž osoba nespokojená domáhá se změny u povolaného k tomu úřadu vyššího. Požadavkem právní bezpečnosti jest, aby každé, alespoň závažnější, rozhodnutí učiněné úřadem, jenž na místě prvém věci se zabýval, mohlo k žádosti osoby, jež za nesprávné je pokládá a pociťuje, přezkoumáno býti úřadem vyšším, neboť vědomí o tom, že rozhodnutí může býti úřadem přezkoumáno, působí samočinně k bedlivějšímu vyřizování, než jak by třeba a namnoze se dálo, kdyby tomu tak nebylo. K tomu ovšem přistupuje i ten důvod, že prozkoumávání věci prospěti musí správnému posouzení, a to tím spíše, když k němu povolány jsou osoby, jež větší zkušenosti i znalostí, jakož i dovedností již se osvědčily. Z povahy '''s'''-i, kteráž podstatně za účel má domoci se přezkoumání rozhodnutí, jde, že by přezkoumání díti se mělo pouze za týchž předpokladů, na jejichž základě rozhodnuti v odpor vzaté se pohybovalo, a to pouze potud, pokud strana si stěžuje. Mnohdy také skutečně úřad vyšší přezkoumávaje rozhodnuti musí se obmeziti na tyto předpoklady a jen na tu stránku rozhodnutí, proti němuž '''s.''' směřuje; to platí hlavně o {{Prostrkaně|soudním}} řízení, v němž více méně stranám se ponechává, aby samy uvedly všechny předpoklady, jež za potřebné k uplatněni práva svého pokládají, tak že soudci odňaty jsou právo i povinnost, jíti přes údaje stran a z vlastního podnětu pátrati po skutečnostech a pravdě, pokud k tomu popřením neb návrhem strany nucen není. Soud vyšší jest však oprávněn naříditi vyšetření, jež potřebným shledá. Naproti tomu v řízení {{Prostrkaně|správním}}, kde namnoze vedle soukromých práv neb zájmů v určité osoby také právní řád, veřejný ohled a pod. zúčastněny bývají, poskytnuta jest vyššímu úřadu větší volnost a důsledkem toho i stěžovatel může pravidelně uváděti a nabízeti nové okolnosti a důkazy, jimiž podle jeho mínění '''s.''' jest odůvodněna, třeba podle předpokladů, za kterých úřad nižší pracoval, tomu tak není. Tatáž zásada platí vedle oboru práva veřejného i v oboru práva soukromého tam, kde jde o zájmy ne pouze soukromé, ale i veřejné, na př. ve věcech poručenských, opatrovnických a pod. Pokud jde o rozhodování řádných soudů, tu v řízení sporném '''s.''' hraje úlohu podřízenější, neboť při rozhodnutích, jimiž se soudí o hmotných právech samých a jež se vydávají ve formě rozsudků, podává se nikoli '''s.''', nýbrž {{Prostrkaně|odvolání}}, a ne pouze straně, která je nespokojena, ale i straně druhé poskytuje se možnost, aby při dalším přezkoumávání byla spolučinná, kdežto při '''s'''-i každá spolučinnost jest vyloučena, tak že pouze strana si stěžující oprávněna jest vyložiti důvody své nespokojenosti. V řízení sporném poskytuje se '''s.''' pouze proti těm usnesením, jež týkají se řízení a tudíž jsou rázu spíše formálního; a i tu možnost '''s'''-i jest namnoze obmezena, tak že proti mnohým usnesením vůbec '''s.''' se nepřipouští, na př. proti nařízení stání na určitou dobu, neb aspoň ne '''s.''' samostatná, tak že teprve při některém pozdějším dovolávání se opravy příslušnou okolnost vytknouti lze jakožto důvod. Jediná výjimka platí tu o sporech pro rušenou držbu. Právě s tohoto stanoviska také soudní a exekuční řád obmezuje možnost '''s'''-i i v tom směru, že pravidelně – v processním a exekučním řízení – proti rozhodnutí vyššího soudce, jimž rozhodnutí prvního soudce potvrzeno bylo, další '''s'''-í nepřipouští. O právech příslušejících soudci vyššímu při přezkoumání rozhodnutí vzatého '''s'''-í v odpor platí obdobně předpisy, platné při přezkoumání rozhodnutí na základě odvolání neb dovolání. Co se týče příslušnosti soudu ku přezkoumání rozhodnutí, tu platí všeobecné předpisy platné pro řízení sporné vůbec. {{Prostrkaně|Lhůty}} ke '''s'''-em jsou v řízeni sporném i nesporném pravidelně 14denní, čítaje ode dne, následujícího po doručení příslušného usnesení, pokud se stranám písemně doručiti musí, a v řízení exekučním 8denní (výjimka při nucených vkladech práva zástavního na reality, při rozhodnutí o návrhu na exekuci na základě cizozemského exek. titulu, kde platí lhůta 14denní). Ve věcech {{Prostrkaně|knihovních}} jest ke '''s'''-em lhůta 30denní při doručeních v obvodu příslušného vrchního soudu zemského, mimo obvod pak 60denní. V řízení sporném musí býti '''s.''' písemná podepsána advokátem, '''s.''' ústní (do protokolu u soudu) může býti podána u okr. soudu stranou, jež advokátem zastoupena není. V řízení exekučním jest tato otázka sporná, ježto sice v exek. řádě se ustanovuje, že tu ani před okresními ani před sborovými soudy zastoupení advokátem nutným není vůbec, avšak s druhé strany opět se praví, že – pokud nic jiného v exek. řádě ustanoveno není – platí předpisy soudního řádu o soudních usneseních a opravném prostředku '''s'''-i. V řízení sporném a exekučním nemá '''s.''' pravidelně účinku odkladného vůči rozhodnutí v odpor vzatému, tak že nehledíc k podané '''s'''-i může obsah rozhodnutí podle povahy své buď z moci úřední neb k návrhu strany uskutečněn býti; straně si stěžující jest však ponecháno, žádati za odklad v tomto směru, když jsou tu závažné příčiny k tomu, zejména, kdyby i příznivé rozhodnutí vyššího soudu nemohlo míti již žádného účinku. V jiných případech soudního řízení '''s.''' odkládací účinek má. Ve věcech knihovních, pokud '''s.''' směřuje proti povolení vkladu neb záznamu, musí okolnost, že '''s.''' podána byla, poznamenána býti v knize pozemkové. V t. zv. {{Prostrkaně|soudnictví dobrovolném}} (pozůstalostním, poručenském atd.) jest to zvláštní, že strana může prve, nežli se obrátí k soudu vyššímu, podati u soudce prvního, o jehož rozhodnutí jde, t. zv. rozklad, k jehož vyřízení jest oprávněn soudce prvý, netýká-li se rozhodnutí práv třetích osob. V tomto řízení výslovně jest připuštěno uvésti ve '''s'''-i nové okolnosti a důkazy. V řádě trestním obor '''s'''-í není vytčen všeobecně, nýbrž při jednotlivých stadiích řízení trestního vždy vytčeno, pokud to které rozhodnutí neb ten který krok soudce '''s'''-í v odpor vzat býti může. O '''s'''-i zmateční jakožto prostředku opravném proti rozsudku viz [[../Zmatečnost|{{Prostrkaně|Zmateční stížnost}}]]. {{Prostrkaně|V řízení správním}} nejsou '''s'''-i vázány ani z daleka tak, jako v řízení soudním, zejména sporném a exekučním, na požadavky formální. Písemná forma jen výjimečně se požaduje; každý projev nespokojenosti, naznačující úmysl stěžovati si, t. j. žádati vyšší úřad za opravu, stačí k pojmu '''s'''-i. Ovšem však musí i tu '''s.''' osobou k tomu oprávněnou podána býti ve lhůtě a u úřadu, jak zákon předpisuje. '''S.''' přísluší tu na rozdíl od soudního řízení jen straně, nikoli úřadu rozhodujícímu. Pokud není možnost '''s'''-i obmezena na jedinou vyšší instanci, možno jest stěžovati si i k další. Lhůty ke '''s'''-em jsou rozmanité; v každém rozhodnutí musí býti straně sděleno, v jaké lhůtě stěžovati si třeba. Den, kdy se dá '''s.''' na poštu, počítá se jako den podání '''s'''-i. Strana může v odpor vzíti rozhodnutí ne pouze se stanoviska svého, ale i se stanoviska veřejného, jež úřad z moci úřední chrániti měl. Vyšší úřad rozhodne ve věci samé jen tehdy, je-li věc dobře a dostatečné vyšetřena; jeví-li se potřeba doplnění neb opravy řízení, musí rozhodnutí zrušiti a odkázati věc nižšímu úřadu k rozhodnuti novému. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 6jokxhunf4glkp6zeyplu5e17m3rrno 0 27947 331002 98939 2026-04-27T11:12:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331002 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strava | PŘEDCHOZÍ = Straussnitz | DALŠÍ = Strávenina }} {{Textinfo | TITULEK = Strava | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n224/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Strava''' nazýval se u starých Slovanů pohřební kvas nad mohylou, při němž asi byly prozpěvovány písně smuteční. Krek, Einleit. in d. slav. Lit. 1887 str. 436 sl. {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny v Ottově slovníku naučném]] dq704ywqphunlryvubfisefa0ltk9hx 0 27961 331012 98720 2026-04-27T11:12:21Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331012 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stručné řízení | PŘEDCHOZÍ = Strubšín | DALŠÍ = Struensee }} {{Textinfo | TITULEK = Stručné řízení | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;279–280. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n301/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Stručné řízení''' čili {{Prostrkaně|summární řízení}} bylo soudní řízení, zavedené dvorním dekretem ze dne 24. říj. 1845 č. 906 sb. zák. soud., pro spory před řádnými soudy, když šlo o summu peněžní neb ocenitelný předmět nepřevyšující částku 200 zl. konv. m. a pak 500 zl. rak. m. (podle zák. ze 16. čna 1874 č. 69 ř. z). Totéž řízení zavedeno pak i při sporech jiného druhu, při nichž nešlo o summu peněžnou, na př. pro spory z nájemních smluv, z privilegií, odpůrci atd. Bylo to řízení, jež podle úmyslu zákona mělo býti rychlejší a vázáno volnějšími formami, než t. zv. řízení písemné. Spor měl tu projednáván byli ústně, t. j. vše, co strany přednésti chtěly, mělo býti před soudem přednášeno a jim do protokolu zapisováno. Odročování mělo býti povolováno pouze z důležitých příčin. Každé straně bylo však volno až do skončeni řízení (t. zv. srotulování spisů) uváděti nové okolnosti a důkazy; soud byl oprávněn skončené řízení ještě doplniti a tudíž jeho pokračování naříditi, když se mu zdálo, že projednání bylo neúplné. Když řízení bylo skončeno, soud výměrem připustil důkazy, kteréž strany nabídly a které shledal potřebnými k svému rozhodnutí. Průvodní prostředky byly tytéž, jako v řízení písemném. Lhůty k odvolání a dovolání byly zkráceny na 8 dní. Vyšší soud měl právo zrušiti rozsudek nižšího soudu, příp. naříditi provedení dalších důkazův, aniž to ta která strana výslovně byla navrhovala. Proti srovnalým rozsudkům a rozhodnutím obou soudů byl opravný prostředek vyloučen. Zvláštní druh '''s'''-ho '''ř.''' bylo t. z v. {{Prostrkaně|possessorium summarissimum}}, zavedené císařským nařízením z 27. říj. 1849 č. 12 ř. z. pro případy, že někdo v držbě věci nebo práva byl rušen neb z držby té bezprávné vypuzen (zejména při sporech o meze, vodovody a vodní díla), a kde ochrana ohrožené neb znovuopatření odňaté držby vyžadovaly rychlého zakročení soudního. Této ochrany zvláštním soudním řízením bylo lze dovolati se pouze do 30 dní od chvíle, kdy o rušení se zvědělo; po uplynutí této doby bylo lze zjednati právnímu stavu platnost pouze řádnou žalobou z držby (''possessorium ordinarium''), o níž řídilo se podle všeobecných pravidel processních. Při sporech z rušené držby (''poss. summarissimum'') jednání musilo se obmeziti pouze na poslední faktickou držbu a její rušení, rozhodnutí soudní obmezeno bylo pouze na ochranu a znovuvyjednání rušené držby; o právě silnějším, kterýmž snad rušitel se hájil, nesmělo se tu jednati. Stání o podané žalobě musil soud ustanoviti na dobu nejbližší, provésti řízení, tudíž také řízení průvodní, a rozhodnouti co nejrychleji. Z průvodních prostředků vyloučena přísaha stran. Aby se zamezilo další rušení neb násilnosti, soudce mohl ihned nebo během řízeni naříditi prozatímná opatření, na př. zapověděti další stavbu neb jakoukoli změnu na předmětě sporném neb vůbec jakýkoli výkon držby. Proti rozhodnuti přípustný byl pouze rekurs. '''S. ř.''' se neosvědčilo, neboť vyvinula se praxe, že právní zástupci stran přinášeli již napsané sporné spisy, jež zakládali, stání se podle libosti odročovala a tak '''s. ř.''' zvrhlo se pomalu na obsáhlejší a vleklejší než samo řízení řádné, poněvadž nebylo tu obmezujících předpisů formálních jako tam. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] hojr320t7g5p7h133st0ajh6t8fs67v 0 27966 331037 66285 2026-04-27T11:12:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331037 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subfeudum | PŘEDCHOZÍ = Suberová kyselina | DALŠÍ = Subhastace }} {{Textinfo | TITULEK = Subfeudum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;318. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subfeudum,''' lat., {{Prostrkaně|podléno}}, t. j. léno vasallem dále (třetí osobě, podvasallovi) udělené. Podvasall (''vasallus secundus'') byl manem prvého vasalla (''vasallus primus'') právě tak, jako prvý vasall byl manem svého seniora (''dominus''). Srv. čl. [[../Lenní (též manské) právo|{{Prostrkaně|Lenní právo}}]], str. 583''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] fq7eacnowo49ymspziki5gsj0w43oq4 0 27967 331039 66286 2026-04-27T11:12:43Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331039 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subpignus | PŘEDCHOZÍ = Suboxydy | DALŠÍ = Subpincerna }} {{Textinfo | TITULEK = Subpignus | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;319. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subpignus''' viz [[../Podzástava|{{Prostrkaně|Podzástava}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] rt0b1dw03c6pam9z4umnwidjcpeanlo 0 27968 331040 66287 2026-04-27T11:12:44Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331040 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subrogace | PŘEDCHOZÍ = Subreta | DALŠÍ = Sub rosa }} {{Textinfo | TITULEK = Subrogace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;319. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subrogace''' ({{Prostrkaně|surrogace}}, z lat.), {{Prostrkaně|dosazení na místo jiného}}. Ve franc. právu (Code civil, čl. 1249 a sl.) mluví se o '''s'''-ci, jestliže třetí osoba zaplatí věřiteli jiného, ve kterémžto případě vstupuje v práva věřitelova. '''S.''' nastává buď smlouvou nebo zákonem. Smlouvou vzniká '''s.''', přijme-li věřitel zaplacení od třetí osoby a postoupí-li jí při placení výslovně všechna svá práva, dále poskytne-li se zápůjčka, aby jí byl zaplacen dluh, a věřitel zapůjčující aby vstoupil v práva věřitele zaplaceného dluhu, a placení děje se jen za tím účelem; jest k tomu potřebí notářské formy. Zákonem nastává '''s.''', je-li zaplacen dluh od někoho, kdo má na tom zájem, na př. hypotékami věřitel zaplatí věřitele předcházejícího, nebo platící ručil zároveň s jinými za zaplacený dluh. '''S'''-ci znají i jiná práva, byť ji jménem tímto nenazývala. – {{Prostrkaně|U věcí}} mluvíme o '''s'''-ci, jestliže při trvajícím právním poměru nastoupí nějaká jiná věc místo věci dřívější, na př. místo výbavy přinesené ženou nastoupí po její spotřebě věci nově pořízené manželem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ecqs7xqzelltv0pd2h9gmyv4ok69dv4 0 27969 331042 66288 2026-04-27T11:12:46Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331042 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subskripce | PŘEDCHOZÍ = Subskribovati | DALŠÍ = Sub sole }} {{Textinfo | TITULEK = Subskripce | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;319. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subskripce,''' z lat. (fr. ''souscription''), {{Prostrkaně|podpis}}, {{Prostrkaně|podepsání}}, {{Prostrkaně|závazek učiněný podpisem}} k účastenství při nějakém podniku neb k odbírání nějakého zboží, po výtce nějakého uměleckého neb literárního díla, také k odbírání akcií neb účastenství při nějaké půjčce, zvl. státní. Za to dostane se subskribentům děl, akcií nebo cenných papírů za levnější cenu, t. zv. {{Prostrkaně|subskripční}}; neb aspoň mají subskribenti přednost před jinými odběrateli. '''S.''' je právním závazkem tenkráte, když i druhá strana dostojí všem podmínkám nabízeným. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] jsvl00daoxjvu9n3qgd1ytgup39kpxp 0 27970 331041 66289 2026-04-27T11:12:45Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331041 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Subskribovati | PŘEDCHOZÍ = Sub sigillo | DALŠÍ = Subskripce }} {{Textinfo | TITULEK = Subskribovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;319. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n341/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Subskribovati,''' z lat., {{Prostrkaně|podpisovati}}, zvláště t. zv. [[../Subskripce|{{Prostrkaně|subskripci}}]] (v. t.). Ten, kdo podpisuje subskripci, slove pak {{Prostrkaně|subskribent}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] 1x379s6ktp88drzd7ue7q9q1lpsy3ao 0 27971 331043 268812 2026-04-27T11:12:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331043 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Substituce | PŘEDCHOZÍ = Substantivum | DALŠÍ = Substituční methoda }} {{Textinfo | TITULEK = Substituce | AUTOR = [[Autor:František Plzák|František Plzák]], [[Autor:Antonín Sýkora|Antonín Sýkora]], [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;320–321. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n343/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Substituce }} {{Forma|proza}} '''Substituce,''' z lat., {{Prostrkaně|zastupování}}. '''S.''' (v chem.) nazývá se nahrazování atomu prvku nebo skupiny atomové ve sloučeninách chemických jiným prvkem neb jinou skupinou atomovou. '''S'''-cí vzniká z chloróvodíku HCl chlórid sodnatý NaCl; tu vodík zastoupen čili substituován jest natriem. Podobně u sloučenin organických; v kyselině octové CH₃.COOH můžeme 3 atomy vodíku nahraditi chlórem, i vzniká kyselina trichlóroctová CCl₃.COOH. Kyselinu octovou samu můžeme pokládati za derivát kyseliny mravenčí H.COOH, v níž atom vodíku nahrazen jest skupinou CH₃– (methylem). ''[[Autor:František Plzák|Fr. Plzák.]]'' '''S'''-cí (v&nbsp;math.) slove {{Prostrkaně|záměna}} veličiny jinou. Vložíme-li do výrazu <math>u=x^2-4x</math> místo <math>x</math> číslo&nbsp;6, <math>u</math> nabude hodnoty&nbsp;12. Úkon tento vyznačuje se nyní {{Prostrkaně|substitučním znaménkém}} Sarrusovým takto: ^''x''<big>/</big>^''6'' <math>(x^2-4x)=12</math>, při čemž veličina&nbsp;(''x'') na levo od čárky&nbsp;/ značí tu, jež se má nahraditi veličinou na pravo stojící. '''S'''-cí lze mnohé výrazy zjednodušiti a&nbsp;tím učiniti přehlednějšími neb usnadniti řešení úlohy. Abychom na př. rozřešili rovnici <math>x^2+10x-8\sqrt{x^2+10x}=48</math>, položme <math>\sqrt{x^2+10x}=u </math>, čímž tato rovnice nabude tvaru <math>u^2-8u=48</math> a&nbsp;řešena podává <math>u=12</math> nebo <math>u=-4</math>. Ale abychom dostali hodnoty neznámé <math>x</math>, o&nbsp;niž vlastně jde, třeba zase za <math>u</math> psáti jeho hodnotu <math>\sqrt{x^2+10x}</math>, čímž nabudeme {{Konec formy}} <center><math>\sqrt{x^2+10x}=12</math> nebo <math>\sqrt{x^2+10x}=-4</math>.</center> <p style="text-align: justify">Výkon tento slove {{Prostrkaně|restituce}}. Z&nbsp;prvé z&nbsp;těchto rovnic vyplývá <math>x^2+10x=144</math> a za <math>x</math> hodnoty&nbsp;8 nebo&nbsp;−18. Hodnoty <math>x=-5\pm \sqrt{41}</math> vyplývající z&nbsp;druhé rovnice <math>x^2+10x=16</math> příslušejí rovnici</p> <center><math>x^2+10x+8\sqrt{x^2}+10x=48</math>.</center> {{Forma|proza}} Jako u&nbsp;veličin neznámých lze '''s.''' s&nbsp;prospěchem užíti u&nbsp;veličin měnlivých&nbsp;— v&nbsp;počtu differenciálném a&nbsp;integrálném. Je-li na př. differencovati funkci <math>y=\sin^n x</math>, položme <math>\sin x=u</math>, čímž nabudeme <math>y=u^n</math> a&nbsp;differencujíce, <math>dy=nu^{n-1}du</math> a&nbsp;ježto <math>du=\cos x \, dx</math>, jest <math>dy=nu^{n-1} \cos x \, dx</math> čili po restituci <math>dy=n \sin^{n-1}x \cos x \, dx</math>. Podobně, abycom ustanovili např. integrál <math>\textstyle J=\int\frac{dx}{e^x+e^{-x}} </math>, položme <math>e^x=u</math>, tedy <math>x=lu</math> a <math>\textstyle dx=\frac{du}{u}</math>, čímž tento integrál přejde ve {{Konec formy}} <center><math>\textstyle J=\int\frac{du}{u^2+1}=\text{arctg } u + C</math></center> <p style="text-align: justify"> anebo ve <math>J=\text{arctg } (e^x)+C</math>, kdež <math>C</math> znamená integrační stálou. V&nbsp;differenciálé rovnici <math>dy=\phi \left( {y\atop x} \right) \cdot dx</math>, na niž každou stejnorodou rovnicí uvésti lze, podaří se měnlivé veličiny odděliti od sebe, klademe-li <math>y=zx</math>; tím nabudeme</p> <center><math>xdz=( \phi (z)- z)dx</math> čili <math>\textstyle \frac{dz}{\phi (z)-z} = \frac{dx}{x}</math>,</center> kdež jen ještě obě strany integrovati třeba. {{Forma|proza}} V&nbsp;theorii algebraických forem jsou důležité {{Prostrkaně|lineární homogenní}}&nbsp;'''s.''', kde za každou měnlivou&nbsp;''x'', ''y'', ... kladou se výrazy tvaru ''ax''&nbsp;+&nbsp;''by''&nbsp;+&nbsp;... a&nbsp;jež vedou ke tvarům zvaným {{Prostrkaně|invarianty}}, {{Prostrkaně|kovarianty}} atd. S&nbsp;nimi těsně souvisí '''s.'''&nbsp;{{Prostrkaně|Galoisovy}} nebo vlastně {{Prostrkaně|skupiny substituční}}, jež daly vznik t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|substituční theorii}}, nauce, jíž povedlo se rozřešiti otázku, zda a&nbsp;za jakých výminek rovnice pátého a&nbsp;vyšších stupňů jsou řešitelné, a&nbsp;jež vede k&nbsp;základní (Galoisově) větě algebry: Rovnici, jejíž stupeň jest prvočíslo a&nbsp;jejíž všechny kořeny lze racionálně vyjádřiti dvěma z&nbsp;nich, lze rozřešiti algebraicky (t.&nbsp;j.&nbsp;její kořeny vyjádřiti odmocninami) a&nbsp;naopak. '''S'''-cí slove tu záměna prvků, taková, že každý z&nbsp;nich nahradí se některým jiným, na př. ''α'', ''β'', ''γ'', ''δ'' po řadě ''β'', ''γ'', ''δ'', ''α''. Připojíme-li k&nbsp;této '''s'''-ci druhou, jíž ''α'', ''β'', ''γ'', ''δ'' přechází v&nbsp;''β'', ''α'', ''δ'', ''γ'', převede se jí ''β'', ''γ'', ''δ'', ''α'' v&nbsp;''α'', ''δ'', ''γ'', ''β''. Vede-li řada takových '''s'''-cí v&nbsp;libovolném pořádku za sebou jdoucích zase k&nbsp;'''s'''-ci původní, pravíme o&nbsp;nich, že tvoří {{Prostrkaně|grupu}} (skupinu) {{Prostrkaně|substituční}}.&nbsp;— Srv.&nbsp;G.&nbsp;Salmon, Vorlesungen über die Algebra der linearen Transformationen, deutsch v.&nbsp;W.&nbsp;Fiedler; Jordan, Traité des substitutions; Vivanti, Leçons élémentaires sur la théorie des groupes de transformation. ''[[Autor:Antonín Sýkora|ASa.]]'' '''S.''' (v práv.) jest ustanovení náhradníka nebo nástupce osobě, která před jinými jest povolána k určitému právu neb úkonu. Nejdůležitější, ač ne jediné (srv. na př. '''s.''' při mandátu) případy '''s.''' vyskytují se v oboru práva dědického, kde již právo římské vytvořilo různé druhy '''s.''', tak zejména '''s'''-ci {{Prostrkaně|obecnou}} č. {{Prostrkaně|vulgární}}, t. j. ustanovení dědice pod výminkou, že osoba předem ustanovená, institut, dědicem se nestane; dále '''s'''-ci {{Prostrkaně|pupillární}}, při níž otec dítěti jsoucímu v jeho bezprostřední moci otcovské jmenoval dědice pro případ, že by zemřelo v nedospělosti; pak '''s'''-ci {{Prostrkaně|quasipupillární}}, t. j. ustanovení dědice dítěti duševně chorému jeho ascendentem, a '''s'''-ci {{Prostrkaně|fideikommissarní}}, jíž zůstavitel ukládá dědici, aby pozůstalost vydal jiné osobě (srv. [[../Fideicommissum|{{Prostrkaně|Fideicommissum}}]]); tato '''s.''', jakož i '''s.''' obecná má místo i při odkazech. V rakouském právě přijaty jsou jenom '''s.''' vulgární, §§ 604–607 rak. obč. z., o níž se ustanovuje, že substitut přejímá i břemena institutovi uložená (zejména plnění odkazů), dále '''s.''' fideikommissární, §§ 608–617 rak. obč. z., a toliko v mezích této mohou rodiče dětem duševně chorým nebo z jiných důvodů nezpůsobilým jmenovati nástupce v majetek jim zůstavený. Právo ustanoviti dědice dětem vzhledem ke jmění odjinud nabytému rodičům přiznáno není, § 609 rak. obč. z., a i fideikommissární '''s.''' uložená duševně chorým pozbývá platnosti, jakmile se uzdraví, a '''s.''' fideikommissární zřízená bezdětnému descendentovi zaniká, dostane-li se mu vlastního potomka k dědictví způsobilého §§ 616, 617 rak. obč. z. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Věda v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 265okmyqh0wqgoanq3pvhiy3c6vuarf 0 27972 331044 66292 2026-04-27T11:12:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331044 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Successio | PŘEDCHOZÍ = Succès | DALŠÍ = Succincta }} {{Textinfo | TITULEK = Successio | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;322. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n345/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Successio,''' lat., {{Prostrkaně|sukcesse}}, {{Prostrkaně|dědická posloupnost}}, viz [[../Dědické právo|{{Prostrkaně|Dědické právo}}]], str. 136. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] joa8385dyfe7jg9dytyvkm4qj1gg1ik 0 27975 331056 85492 2026-04-27T11:12:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331056 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudí | PŘEDCHOZÍ = Sudhoff | DALŠÍ = Sudice }} {{Textinfo | TITULEK = Sudí | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;331. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n353/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudí,''' starší název soudce. O nejvyšším {{Prostrkaně|zemském}} '''s.''' v Čechách viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 501, 502, 505, 507, 528 a 530, o nejv. zemském '''s.''' na Moravě viz [[../Morava|{{Prostrkaně|Morava}}]], str. 702''b''. Viz též čl. [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]], str. 716 a sl. O nejv. '''s.''' {{Prostrkaně|dvorském}} v Čechách viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 479, 501, 504 a 505, též čl. [[../Dvorský soud|{{Prostrkaně|Dvorský soud}}]]. O dvorském '''s.''' čili hofrychtáři na Moravě viz [[../Morava|{{Prostrkaně|Morava}}]], str. 702''a''. O dvorském '''s.''' nad městy královskými čili hofrychtáři královském viz [[../Hofrychtéř|{{Prostrkaně|Hofrychtář}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ic0r7y6x4u1eliczwx8n4gwpzpzmwyo 0 27977 331074 66297 2026-04-27T11:13:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331074 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suffragium | PŘEDCHOZÍ = Suffrage universel | DALŠÍ = de Suffren }} {{Textinfo | TITULEK = Suffragium | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;339. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n361/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Suffragium,''' lat., nazývá se {{Prostrkaně|hlas}} občana římského zaznamenaný na tabulce a odevzdávaný při hlasování v comitiích centuriátních a tributních a při soudech trestních. Dále znamená slovo '''s.''' {{Prostrkaně|hlasování}} samo a konečně {{Prostrkaně|právo hlasovací}}, jež bylo důležitou součástí veřejného práva občana římského. ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] cvc67llfqhl5wo9p5413vduzeym3qj6 0 27978 331076 66299 2026-04-27T11:13:12Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331076 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sui iuris | PŘEDCHOZÍ = Suidas | DALŠÍ = Suina }} {{Textinfo | TITULEK = Sui iuris | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;349. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n371/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sui iuris,''' lat., {{Prostrkaně|svéprávný}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 5nk5w4kdauhuwn0z180b8yrazypprbe 0 27979 331082 66300 2026-04-27T11:16:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331082 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Summární process | PŘEDCHOZÍ = Summarium | DALŠÍ = Summa summarum }} {{Textinfo | TITULEK = Summární process | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;379. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n401/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Summární process''' viz [[../Stručné řízení|{{Prostrkaně|Stručné řízení}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] rby78xxl4t9ogcu5t5pp5bt4d4zamdf 0 27980 331084 66301 2026-04-27T11:16:25Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331084 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Superarbitrace | PŘEDCHOZÍ = Super (příjmení) | DALŠÍ = Superbe }} {{Textinfo | TITULEK = Superarbitrace | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;385. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Superarbitrace''' (z lat. ''superarbitrium'', novolat. ''superarbitratio'') sluje u vojska výkon, kterým příslušník jeho k další službě neschopný pro vady tělesné nebo duševní se vyprošťuje z činného souboru vojskového. Neduživec bývá prohlédnut voj. lékařem a na základě jeho posudku volá se před kommissí pro různé hodnosty různě složenou. Tato skládá se pro mužstvo od šikovatele a pod. dolů z 1 generála, 1 voj. lékaře, 1 voj. intendanta nebo 1 setníka; pro důstojníky štábní a naddůstojniky z představeného velitele armádního sboru, ze přednosty oddílu voj., ze přednosty zdravotnictví a intendance u velitelství tohoto sboru; pro generály: z ministra vojenství, 1 generála posádky vídeňské, z náčelníka hospodářského odboru a ze přednostů kanceláře praesidiálni a 14. oddílu (lékařského) minist. vojenství. O předloze kommisse rozhoduje pro mužstvo velitelství zemské, pro důstojníky pod generálem ministerstvo vojenství, pro generály císař pán. Klassifikace superarbitranda z mužstva zní na »schopný«, »podmínečně schopný«, »nyní neschopný«, »invalid«, »v občanstvu výživy schopen« nebo – »neschopen«. U důstojníků všech zní na »služby schopný«, »nyní neschopný, náleží na dovolenou s platem pensijním«, »neschopný služby v zástupech, schopný však služeb místních«, »invalid«, »časem schopný služeb u vyšších velitelství a závodů (ústavů) voj.«. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] 0oexmc3g9ze9zp7bm4r118eitsx7iwo 0 28020 330899 67301 2026-04-27T11:10:53Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330899 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soud | PŘEDCHOZÍ = Soud (logika) | DALŠÍ = Soudan français }} {{Textinfo | TITULEK = Soud | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]], [[Autor:František Storch|František Storch]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;703–706. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n774/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Soud }} {{Forma|proza}} '''Soud''' {{Prostrkaně|v právnictví}} (angl. ''judgment'', ''doom'', ''jurisdiction'', ''court'', fr. ''tribunal'', ''cour''; it. ''tribunale'', ''foro'', ''giudizio'', lat. ''iudicium''; něm. ''Gericht''; rus. ''sud'') je státní orgán zřízený k vykonávání pravomocnosti v občanských záležitostech civilních a v záležitostech trestních. Pravomocnost v občanských záležitostech {{Prostrkaně|civilních}} konají '''s'''-y tří instancí. V prvním stupni rozhodují '''s'''-y okresní a sborové '''s'''-y první instance, t. j. '''s'''-y krajské, pokud se týče zemské. Které záležitosti přikázány těmto i oněm, o tom viz [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]]. V druhém stupni rozhodují '''s'''-y krajské, jde-li o záležitosti, o kterých v první instanci rozhodly '''s'''-y okresní, a vrchní '''s'''-y zemské, jde-li o záležitosti, o kterých v 1. instanci rozhodly '''s'''-y krajské, pokud se týče zemské. Ve třetím a posledním stupni rozhoduje nejvyšší soudní dvůr. Toto jsou '''s'''-y {{Prostrkaně|řádné}}. Vedle nich však povolány jsou ke konání pravomoci civilní pro určité záležitosti též '''s'''-y {{Prostrkaně|mimořádné}}, jimiž jsou: '''s.''' nejvyššího maršálka dvorního a '''s'''-y živnostenské. Kromě těchto '''s'''-ů řádných a mimořádných připuštěno jest výjimkou, aby určité spory soukromoprávní rozhodovaly též jiné orgány, jimiž jsou '''s'''-y {{Prostrkaně|smírčí}}, které však za '''s'''-y ve vlastním slova smysle pokládati nelze. – Rozdíl mezi '''s'''-y {{Prostrkaně|okresními}} a '''s'''-y {{Prostrkaně|sborovými}} záleží jednak ve vnějším způsobě rozhodování, jednak ve příslušnosti. U okresního '''s'''-u rozhoduje, rozsudky vynáší atd. vždy soudce jeden, t. zv. {{Prostrkaně|samosoudce}}. Naproti tomu u '''s'''-ů sborových rozhodování děje se ve sborech-senátech, které jsou u '''s'''-ů krajských a zemských 3člené ať rozhodují v I. nebo II. instanci, u vrchních zemských '''s'''-ů 7člené. [[../Senát|{{Prostrkaně|Senáty}}]] (v. t.) skládají se z předsedy a soudců majících právo hlasovací. U obchodních '''s'''-ů, pak v senátech obchodních, námořských a horních '''s'''-ů krajských a zemských, ať rozhodují v I. nebo II. instanci, vždy vedle předsedy a jednoho soudce zasedá soudce laik, – přísedící. Podotknouti dlužno ještě, že název {{Prostrkaně|městský delegovaný okresní}} '''s.''', jímž byl každý okresní '''s.''' zřízený v sídle sborového '''s'''-u I. instance, vymizel po zavedení nov. soudního řádu z užívání. Co se {{Prostrkaně|vrchních zemských}} ({{Prostrkaně|odvolacích}} čili {{Prostrkaně|appellačních}}) '''s'''-ů týče, zřízeny jsou pro každou větší zem, na říšské radě zastoupenou, po případě pro dvě i více zemí, a to v Praze pro Čechy, v Brně pro Moravu a Slezsko, ve Štýrském Hradci pro Štýrsko, Korutany a Krajinu, v Inšpruku pro Tyroly a Vorarlberg, dále v Krakově a Lvově pro Halič, v Terstu pro Přímoří, ve Vídni pro Horní a Dolní Rakousy a pro Salcpursko a konečně v Zadru pro Dalmácii. '''S'''-y tyto rozhodují v senátech 5člených, sestávajících z předsedy a 4 radů vrch. zem. '''s'''-u. Přísluší jim rozhodování o odvoláních a rekursech z rozhodnutí sborových '''s'''-ů I. instance a odvoláních z rozsudků trest. senátů '''s'''-ů krajských, pokud se týče zemských jakožto trestních. V prvé instanci rozhoduji vrchní zemské '''s'''-y pouze o žalobách syndikátních. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|admirální}} (angl.) viz [[../Admirální soud|{{Prostrkaně|Admirální soud}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|appellační}} č. {{Prostrkaně|odvolací}} viz shora, též [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]], str. 721''a'', [[../Odvolání|{{Prostrkaně|Odvolání}}]], str. 646''b'' sl. a srv. [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 505, 516. '''S.''' {{Prostrkaně|boží}} viz [[../Boží soud|{{Prostrkaně|Boží soud}}]], str. 524. '''S.''' {{Prostrkaně|bursovní}} viz [[../Rozhodčí|{{Prostrkaně|Rozhodčí}} soudy]], str. 1066''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|delegovaný}} viz [[../Delegace|{{Prostrkaně|Delegace}}]], str. 197, a srv. [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 563''a''; viz též níže '''S.''' {{Prostrkaně|trestní}}, str. 705''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|dvorský}} viz [[../Dvorský soud|{{Prostrkaně|Dvorský soud}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|exekuční}} viz [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]], str. 713''b'', a [[../Exekuce|{{Prostrkaně|Exekuce}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|hejtmanský}} viz [[../Hejtman|{{Prostrkaně|Hejtman}}]] (zemský), str. 37, [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.), str. 719''a'', a [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 505. '''S.''' {{Prostrkaně|horní}} viz [[../Horní soudy|{{Prostrkaně|Horní soudy}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|kassační}} viz [[../Kassace|{{Prostrkaně|Kassace}}]], [[../Nejvyšší soudní a kassační dvůr|{{Prostrkaně|Nejvyšší soudní a kassační dvůr}}]] a níže '''S.''' {{Prostrkaně|trestní}}. '''S.''' {{Prostrkaně|komorní říšský}} viz [[../Komorní|{{Prostrkaně|Komorní}}]], str. 649''b'' sl.; '''s.''' {{Prostrkaně|komorní český}} viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 505, 528, a [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.), str. 718 sl. '''S.''' {{Prostrkaně|konířský}} viz [[../Konířské právo|{{Prostrkaně|Konířské právo}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|konkursní}} viz [[../Konkursní|{{Prostrkaně|Konkursní soud}}]]. '''S'''-y {{Prostrkaně|lásky}}, známé u nás veselohrou Vrchlického, viz [[../Cours d'amour|{{Prostrkaně|Cours d'amour}}]] a [[../Provençalská literatura|{{Prostrkaně|Provençalská liter.}}]], str. 816''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|lenní}} č. {{Prostrkaně|manský}} viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 463, [[../Dvorský soud|{{Prostrkaně|Dvorský soud český}}]], str. 278 sl., [[../Hejtmanství lén německých|{{Prostrkaně|Hejtmanství lén německých}}]] a [[../Olomoucké arcibiskupství|{{Prostrkaně|Olomoucké arcibiskupství}}]], str. 743''b''. '''S'''-y {{Prostrkaně|městské}} v. [[../Město|{{Prostrkaně|Město}}]], str. 167''a'', [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 463 sl., 515 sl., [[../Praha|{{Prostrkaně|Praha}}]], str. 522 sl., a hlavně [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.) str. 719''b'' sl. '''S.''' {{Prostrkaně|mezní}} viz [[../Mez|{{Prostrkaně|Mez}}]] a [[../Soudní|{{Prostrkaně|Soudní}} řád práva staroč.]], str. 715''a''. '''S'''-y {{Prostrkaně|mimořádné}} civilní v. výše, str. 703''b''; '''s'''-y {{Prostrkaně|mimořádné}} n. {{Prostrkaně|výjimečné}} viz '''S.''' {{Prostrkaně|trestní}}, str. 704''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|nejvyšší}} viz [[../Nejvyšší soudní a kassační dvůr|{{Prostrkaně|Nejvyšší soudní dvůr}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|obchodní}} viz [[../Obchodní soudy|{{Prostrkaně|Obchodní soudy}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|odvolací}} viz '''S.''' {{Prostrkaně|appellační}}. '''S.''' {{Prostrkaně|porotní}} viz [[../Porota|{{Prostrkaně|Porota}}]] a srv. níže '''S.''' trestní, str. 704''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|purkrabský}} viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 507, a [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.), str. 718''b'' sl. '''S'''-y {{Prostrkaně|řádné}} viz výše, str. 703''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|reální}} viz [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]], str. 712''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|říšský}} viz [[../Říšský soud|{{Prostrkaně|Říšský soud}}]] a srv. [[../Rakousko|{{Prostrkaně|Rakousko}}]], str. 218''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|rozhodčí}} viz [[../Rozhodčí|{{Prostrkaně|Rozhodčí soudy}}]] a [[../Řízení|{{Prostrkaně|Řízení}}]], str. 843''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|sborový}} viz výše, str. 703''b'', [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]], str. 710 sl., a níže '''S.''' {{Prostrkaně|trestní}}, str. 704''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|smírčí}} viz [[../Rozhodčí|{{Prostrkaně|Rozhodčí soudy}}]], str. 1066 sl., a [[../Řízení|{{Prostrkaně|Řízení}}]], str. 843''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|správní}} viz [[../Správní|{{Prostrkaně|Správní soud}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|stanný}} viz [[../Náhlý soud|{{Prostrkaně|Náhlý soud}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|trestní}}. V Rakousku vykonávají soudnictví ve věcech trestních: 1. '''s'''-y okresní, 2. sborové '''s'''-y první stolice ('''s'''-y krajské a zemské), 3. '''s'''-y porotní, 4. sborové '''s'''-y druhé stolice (vrchní '''s'''-y zemské), 5. nejvyšší '''s.''' jakožto '''s.''' zrušovací. {{Prostrkaně|Působnost}} neboli {{Prostrkaně|věcnou příslušnost}} těchto '''s'''-ů upravil řád trestní z r. 1873 (§§ 9–16) takto: I. '''S'''-{{Prostrkaně|ům okresním}} přikazuje: 1. celé řízení v první stolici o těch přestupcích, které náležejí vůbec k působnosti řádu trestního (čl. VIII. úv. z.); 2. spolupůsobnost v přípravném vyhledávání a přípravném vyšetřování (viz [[../Přípravné vyhledávání|{{Prostrkaně|Přípravné vyhledávání}}]]) pro zločiny a přečiny. Mimo to může jim 3. radní komora odevzdati celé takové přípr. vyhledávání nebo vyšetřování, nebo některou jeho čásť. Řízení o přestupcích tiskových a přestupcích zákona o právě autorském vyhrazeno jest výlučně těm okresním '''s'''-ům, které jsou zřízeny v sídlech sborových '''s'''-ů první stolice (§ 485 ř. tr. a § 54 zák. o pr. aut. z 26. pros. 1895). Jestli v takovém míste několik '''s'''-ův okresních, vykonávají soudnictví trestní jenom ten nebo ty z nich, kterým to zvláště bylo odevzdáno. Okresní '''s'''-y zřízeny jsou jako samosoudy. Působnost ve věcech trestních vykonává soudce okresní, který však může některé takové věci odevzdati ostatním samosoudcům k samostatnému vedení, a pokud jde o takové výkony, jež neobsahují soudcovského rozhodování, také soudcovským úředníkům pomocným (§ 3 zák. o soud. organis. z 27. listop. 1896). II. {{Prostrkaně|Sborové}} '''s'''-{{Prostrkaně|y první stolice}} vykonávají svoji působnost: 1. Jakožto '''s'''-y {{Prostrkaně|vyšetřovací}}. Při každém takovém '''s'''-ě předseda ustanoví jednoho nebo několik členů (nikoliv auskultanty, § 3 zák. o soud. org.) za {{Prostrkaně|soudce vyšetřující}}; i těmto pak náleží, aby konali přípravná vyhledávání a přípr. vyšetřováni o zločinech a přečinech (§ 88). 2. Jakožto {{Prostrkaně|radní komory}}. To jsou tříčlená oddělení sborových '''s'''-ů první stolice, které mají dohled na všechna přípr. vyhledávání a přípr. vyšetřování v obvodě sborového '''s'''-u první stolice a zasahují v ně tím způsobem, že rozhodují ve věcech pochybných a důležitějších a o stížnostech podávaných na soudce vyšetřujícího. Soudce vyšetřující ('''s.''' okresní) jest radní komoře podřízen a má jí podávati zprávy o všech přípr. vyhledáváních a vyšetřováních u něho konaných (§§ 94, 95). 3. Jakožto '''s'''-y {{Prostrkaně|nalézací}}, jež konají hlavní přelíčení a soudí o všech těch zločinech a přečinech, které nejsou vyhrazeny '''s'''-ům porotním. 4. Jakožto '''s'''-y {{Prostrkaně|odvolací}}, rozhodující o opravných prostředcích podávaných na nálezy a opatření '''s'''-ů v okresních ve věcech přestupkových. Působnost vytčenou pod č. 3. a 4. tyto '''s'''-y vykonávají ve shromáždění čtyř soudců. Mimo to jsou jim přikázána 5. různá jednotlivá rozhodnutí, jednání neb opatření, kteráž činí ve shromáždění tří soudců (§ 13), pokud zákon nežádá rovněž přítomnosti čtyř soudců (§§ 357, 401, 410, 411). Konečně tyto '''s'''-y působí 6. jakožto '''s'''-y {{Prostrkaně|mimořádné}} neboli {{Prostrkaně|výjimečné}}, a to: ''a'') v řízení {{Prostrkaně|náhlém}} neboli {{Prostrkaně|stanném}} (§§ 429 sl.), kdež složeny jsou ze čtyř soudců, a ''b'') když byla {{Prostrkaně|zastavena působnost soudů porotních}}, kdež potom na místo '''s'''-u porotní ho rozhoduje senát složený ze čtyř soudcův, a jde-li o zločin stíhaný trestem smrti nebo nejméně pětiletého žaláře, ze šesti soudců (§ 3 zák. o zastav. '''s'''-ů porotních z 23. květ. 1873). III. '''S'''-{{Prostrkaně|y porotní}} mají konati hlavní přelíčení: 1. o těch zločinech a přečinech, jež byly spáchány obsahem spisu tištěného (čl. VI. lit. A. úv. zák. k ř. tr.); 2. o některých určitých zločinech a přečinech jim zákonem zvláště přikázaných. To jsou: ''a'') zločiny a přečiny politické (cit. čl. VI. lit. B. čís. 1, 2, 3, 4 lit. ''a'' a ''b'', 24 a 25) a ''b'') zločiny těžké. Tyto zase buďsi vždy náležejí před porotu (č. 4 lit. ''d'' a ''e'', 5–7, 9, 12 a 20 cit. čl. VI. lit. B. a §§ 4, 5, 6 a 8 zák. o třaskavinách z 27. květ. 1885); nebo jen tenkráte, když byly spáchány za takových zvláštních okolností přitěžujících, pro které se na ně ukládá trest žaláře přes pět let (č. 4 lit. ''c'' a ''f'', 10, 11, 13–19, 21 a 23); nebo když státní zástupce již ve spise obžalovacím navrhl, aby se na ně (vzhledem k některým všeobecným okolnostem přitěžujícím) vyměřil trest žaláře přes pět let (č. 4 lit. ''c'', 8, 10, 19, 22). Jedná-li se pro nedostatek podmínek právě zmíněných o některém zločinu při sborovém '''s'''-ě první stolice, dotčený '''s.''' nesmí na něj vyměřiti trestu přísnějšího než pětiletého žaláře. O složeni '''s'''-ů porotních viz [[../Porota|{{Prostrkaně|Porota}}]] a [[../Porotní seznamy|{{Prostrkaně|Porotní seznamy}}]], o zastavení působnosti '''s'''-ů porotnich viz [[../Zastavení soudů porotních|{{Prostrkaně|Zastavení soudů porotních}}]]. IV. {{Prostrkaně|Sborové}} '''s'''-{{Prostrkaně|y druhé stolice}} rozhodují: 1. o stížnostech, jež dovoleno podávati na usnesení radní komory (§ 114) nebo sborového '''s'''-u první stolice; 2. o námitkách (odporu) podávaných proti spisu obžalovacímu (§§ 213, 214); 3. o odvoláních podávaných z rozsudků sborových '''s'''-ů první stolice a '''s'''-ů porotních (§ 283, 346). Konečně jsou jim přikázána 4. různá jednotlivá rozhodnutí, jednání a opatření. Jim přísluší také dozor nade všemi '''s'''-y trestními jejich obvodu, z kteréž příčiny lze k nim podávati t. zv. stížnost dohlédací. Usnesení činí ve shromáždění pěti soudců. V. {{Prostrkaně|Nejvyšší}} '''s.''' {{Prostrkaně|jakožto}} '''s.''' {{Prostrkaně|zrušovací neboli kassační}} rozhoduje o stížnostech zmatečných (a, bylo-li s takovou stížností zároveň podáno odvolání, také o tom) a činí i různá jednotlivá rozhodnutí a opatření. Usnáší se ve shromážděni sedmi soudcův, a jde-li o stížnost zmatečnou podanou k zachování zákona, jedenácti soudců (§§ 33, 292). – Počet soudcův (a porotců) jmenovaný pod č. II. až V. jest zákonem pevně ustanoven. Jen výjimkou dovoluje se přibrati ke hlavnímu přelíčení, lze-li se nadíti, že bude trvati déle, ještě jednoho soudce (porotce) náhradního (§§ 17 a 310). Radní komora a ostatní oddělení sborových soudů první a druhé stolice, vytčená pod č. II. 3–5 a IV., jsou zřízeny jako senáty stálé, jejichžto členy, předsedy i náhradníky ustanovuje předseda předem a trvale pro celý nejbližší rok kalendářní. Ze soudcovských úředníků pomocných může nanejvýš jeden býti členem radní komory nebo některého senátu (§ 18 ř. tr. a §§ 32–35 a 41 zák. o soud. org). – O poměru '''s'''-ů trestních k jiným úřadům státním, zemským neb obecním, i k úřadům cizozemským a uherským srv. §§ 26–28 ř. tr. {{Prostrkaně|Příslušnost místní}} '''s'''-{{Prostrkaně|ův trestních}}, pokud jde o řízení v první stolici, určuje se důvody příslušnosti vytčenými v §§ 51 sl. Příslušnost proti pachateli zakládá při tom příslušnost i proti spoluvinníkům a účastníkům (§ 55). ''A''. '''S'''-y {{Prostrkaně|příslušné pravidelné}}. I. {{Prostrkaně|Při činech tr. spáchaných v našem území státním}} jest 1. '''s'''-em pravidelně příslušným, který má přednost přede všemi ostatními, '''s.''' příslušný spáchaného skutku, t. j. ten, v jehož obvodě byla předsevzata činnost trestná, byť i výsledek této činností nastal na místě jiném. Byla-li tato činnost předsevzata v několika okresích nebo na hranicích několika okresů, stává se příslušným mezi dotčeními '''s'''-y ten, jenž ostatní předstihl. Totéž platí, i když vzešla nejistota o tom, ve kterém z několika určitých okrsků čin byl spáchán; jen že tu '''s.''' předstihnuvší, jestliže dotčená nejistota pominula před vydáním v obžalovanost, má odevzdati věc '''s'''-u spáchaného skutku (§ 51). Při deliktech tiskových '''s.''' spáchaného skutku jest '''s'''-em výhradně příslušným (§ 485). Jde-li pak o delikt spáchaný obsahem spisu tištěného, sluší pokládati za místo spáchání to, kde spis byl tištěn, a není-li toto místo známo, nebo jestli v cizině, to, kde byl (v tuzemsku) rozšiřován (§ 486). – Ve druhé řadě jsou příslušnými: 2. '''s.''' {{Prostrkaně|bydliště nebo pobytu}} a 3. '''s.''' {{Prostrkaně|postižení obviněného}}. Podmínkou příslušnosti těchto '''s'''-ů jest, že bylo u nich učiněno oznámení a že nebyly předstiženy '''s'''-em spáchaného skutku. I potom však sluší věc postoupiti tomuto '''s'''-u, žádá-li za to státní zástupce tohoto neb onoho '''s'''-u, soukromý žalobce, obviněný nebo některý spoluobviněný (§ 52). Nenastala-li příslušnost žádného ze '''s'''-ů posud jmenovaných, stává se příslušným 4. '''s.''', který nejprve {{Prostrkaně|nabyl vědomosti}} o činu tr., to však jen potud, pokud nevyšla na jevo okolnost, jež by zakládala příslušnost některého z oněch '''s'''-ů (§ 53). Konečně pak může 5. {{Prostrkaně|i kassacní}} '''s.''', vyslechna prve generálního prokurátora, ustanoviti '''s.''' příslušný a to tenkráte, když některý cizí stát neb uherský úřad nabízí vydání obviněného, nebo má za vydání býti žádáno, ač není-li dotud odůvodněna příslušnost některého '''s'''-u jiného (§ 54, odst. 2). II. {{Prostrkaně|Při činech tr., spáchaných mimo zdejší státní území}}, jest 1. '''s.''' {{Prostrkaně|bydliště nebo pobytu}} v první řadě příslušným. Nemá-li pak obviněný ve zdejším státním území bydliště ani pobytu, stává se příslušným 2. '''s.''' {{Prostrkaně|postižení}} a 3. v případě vytčeném nahoře č. I. 5 '''s.''', jejž ustanoví '''s.''' {{Prostrkaně|kassační}} (§ 54). Zvláštní ustanovení má § 11 zák. o podmořských lanech telegrafních z 30. břez. 1888. – ''B''. '''S'''-{{Prostrkaně|y příslušnými nepravidelnými}}, jež nastupují za zvláštních okolností namísto '''s'''-ů posud jmenovaných, jsou: 1. '''s.''' {{Prostrkaně|příslušný věcí spojitých}}. Příčítá-li se témuž obviněnému několik činů tr., nebo účastnilo-li se téhož činu tr. několik spoluobviněných, sluší pravidlem o všech těchto činech tr. a proti všem těmto spoluobviněným konati jediné řízení společné. Příslušným pro toto společné řízení jest ze všech těch '''s'''-ů, jež by byly příslušnými pro jednotlivé věci spojité, ten, kterýž ostatní předstihl. Jsou-li však tyto '''s'''-y rozličné příslušnosti věcné, má bez ohledu na předstižení '''s.''' porotní přednost před '''s'''-em sborovým první stolice a '''s'''-em okresním, '''s.''' sborový první stolice pak před '''s'''-em okresním (§ 56). '''S.''' příslušný věcí spojitých může také některou věc spojitou vyloučiti ze společného řízení (§ 57). Potom zůstává sice příslušným i pro věc vyloučenou; avšak může ji také postoupiti tomu '''s'''-u, který by pro ni byl příslušným, kdyby nebylo spojitosti s věcmi ostatními (§ 58). 2. '''S.''' {{Prostrkaně|delegovaný}}. Sborovému '''s'''-u druhé stolice dáno jest pro jeho obvod, '''s'''-u kassačnímu pak pro cele státní území právo delegační, t. j. právo, věc nějakou z příčin veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých příčin odníti '''s'''-u příslušnému a přikázati ji jinému '''s'''-u téhož druhu. Na delegaci nařízenou sborovým '''s'''-em druhé stolice může sobě žalobce i obviněný stěžovati do tří dnů k '''s'''-u kassačnímu (§§ 62, 63). – Jak rozhodují se spory o příslušnost mezi dvěma '''s'''-y trestními, ustanovuje § 64, do které míry mají platnost i processní výkony '''s'''-ů nepříslušných, § 65. – Srv. k tomu Storch, Říz. tr. rak. I. (1887, §§ 37–57). ''[[Autor:František Storch|-rch.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|vojenský}} viz [[../Vojenský soud|{{Prostrkaně|Vojenský soud}}]]. '''S'''-y {{Prostrkaně|volitelné}} (''forum electivum'') {{Prostrkaně|a výlučné}} (''f. necessarium'') viz [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]], str. 711''b'' a sl. '''S.''' {{Prostrkaně|zemský a vrchní zemský}} '''s.''' viz výše, str. 703 a 704; '''s.''' {{Prostrkaně|zemský velký a menší}} v právě staročeském viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 507 sl., a [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.), str. 716''a'' sl. '''S.''' {{Prostrkaně|živnostenský}} viz [[../Živnostenský soud|{{Prostrkaně|Živnostenský soud}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ahhu5ftbhtrv8cilo10gcqetda651gu 0 28027 330902 66424 2026-04-27T11:10:56Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330902 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soudní | PŘEDCHOZÍ = Soudná | DALŠÍ = Soudnictví }} {{Textinfo | TITULEK = Soudní | AUTOR = [[Autor:Josef Reinsberg|Josef Reinsberg]], [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]], [[Autor:Josef Teige|Josef Teige]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;707–716. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n778/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Soudní,''' co se k soudům vztahuje. '''S.''' den u Římanů viz [[../Actus rerum|{{Prostrkaně|Actus rerum}}]] a [[../Dies|{{Prostrkaně|Dies}}]]; v právn. stčes. viz [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}}]] (stč.), str. 717''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|dvůr}} (něm. ''Gerichtshof''), nyní častěji {{Prostrkaně|soud sborový}}. Srv. [[../Soud|{{Prostrkaně|Soud}}]], str. 703, a [[../Nejvyšší soudní a kassační dvůr|{{Prostrkaně|Nejvyšší}} '''s.''' {{Prostrkaně|a kassační dvůr}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|lékařství}} jest nauka o vynaložení vědomostí a zkušeností lékařských k účelům '''s'''-m. Vznik a rozvoj nauky té souvisí dílem s rozvojem zákonodárství občanského a trestního, dílem s rozvojem vědy lékařské. Přibývající složitosti společenského života přibývalo sporných otázek právních, při pokračujícím rozvoji soudnictví vyžadováno pak naléhavěji a naléhavěji, aby podstata sporných právních záležitostí obč. a trestných činů přesně byla zjištěna; poněvadž mnohé právní otázky vyžadují k svému řešení cizích odborných vědomostí a zkušeností, jichž soudci se nedostává, vzešla potřeba povolati odborné znalce, kteří za soudce provádějí odborné ohledání a částečné probadání podstaty sporné věci nebo trestného činu, a o výsledku badání soudci podávají zprávu – {{Prostrkaně|nález a posudek}} (dříve dobré zdání nebo dobrozdání zvaný); v případech, v nichž jest nutno zjistiti nějaký tělesný (fysiologický nebo chorobný) stav člověka nebo ke zjištění podstaty ohledati mrtvoly nebo části těla lidského, intervenují jako znalci '''s.''' lékaři. Z praktické potřeby vzniklo vedle ostatních nauk lékařských lékařství '''s.''', jehož úkolem jest využiti výsledků vědeckého badání v různých oborech lékařství k řešení otázek právních a bádati v jednotlivých speciálních '''s'''-ch oborech lékařských. '''S.''' lékařství jest a musí vždy zůstati naukou lékařskou, nenáleží mu tudíž zaměstnávati se otázkami právními, jen jak káže potřeba, by lékař znal ve všech otázkách, v nichž se jeho součinnost vyžaduje, úkol svůj a účel, jemuž jeho expertisa sloužiti má. Obsah '''s'''-ho lékařství mění se podle časového a místního stanoviska, zákonův občanského a trestního; '''s.''' lékařství zahrnuje v sobě '''s.''' anthropologii (zjištění totožnosti neboli identity), nauku o plodnosti a ukájení pudu pohlavního, o těhotenství, porodě, vyhnání plodu, o smrti a usmrcení novorozencův, o uškození na těle a násilné smrti a nauku o příčetnosti. – První soukromé spisy '''s.''' lékařství vydali Baptista {{Prostrkaně|Codronchi}} z Imoly (1597), Fortunatus {{Prostrkaně|Fidelis}} v Palermě (1602) a Pavel {{Prostrkaně|Zacchias}} v Římě (1630). Dnes máme obsáhlou literaturu '''s'''-ho lékařství; z vynikajících autorů budtež jen uvedeni Ambr. {{Prostrkaně|Tardieu}}, A. S. {{Prostrkaně|Taylor}}, J. L. {{Prostrkaně|Casper}}, z doby nejnovější Čech Eduard {{Prostrkaně|Hofmann}} a dosud žijící Pavel {{Prostrkaně|Brouardel}}. Ke konci XVIII. stol. byly zavedeny na rakouských universitách přednášky o '''s'''-m lékařství (a zdravotní policii); prvním professorem na universitě Karlo-Ferdinandově v Praze byl Karel {{Prostrkaně|Fiedler}} (1795–96); první české přednášky o '''s'''-m lékařství byly v Praze zavedeny v r. 1863–64, přednášel tehdy prof. {{Prostrkaně|Popel}}, po jeho smrti pak od r. 1866–67 do stud. roku 1871–72 Ed. {{Prostrkaně|Hofmann}} (jako honorovaný docent); když byl Hofmann povolán do Inšpruku, docentura česká osiřela, nebylo českých přednášek až do založení české university. ''[[Autor:Josef Reinsberg|Rg.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|náklady}} viz [[../Náklady|{{Prostrkaně|Náklady soudní}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|obvod}} jest území pro činnost jednotlivých soudů určitě vymezené, tak že každý soud jen v tomto území může vykonávati pravomoc svoji. Jen v případech nebezpečí z prodlení nebo při úkonu na hranici dvou '''s'''-ch obvodů smí soud provésti úřední úkon i v cizím obvodě '''s'''-m. Naproti tomu ze '''s'''-ho obvodu jsou vyňaty vojenské budovy, kdež '''s.''' úkon provede na požádání soudu vojenská osobnost vojenským velitelem k tomu určená, a pak všechny budovy cís. dvora, obydlí členů cís. rodiny, osob exterritoriálních a konečně těch, které podléhají soudu nejv. dv. maršálka. V místnostech těch smí úkony '''s.''' provésti jediné soud nejv. dv. maršálka. To vše platí ovšem pouze o formální činnosti soudů. Věcný účinek činnosti té obvodem žádným vázán není, nýbrž má platnost ve všech král. a zemích na říšské radě zastoupených. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|organisace}} jest zákonem stanovený způsob vnitřního zařízení '''s'''-ch úřadův, obsazování jich úřednictvem, a vyřizování všech běžných záležitostí úředních, včítaje v to i manipulaci a vnitřní správu, vylučuje však způsob řízení ať trestního ať civilniho, pokud upraveno jest '''s'''-mi řády a řádem exekučním, po případě speciálními zákony o jednotlivých druzích řízení '''s'''-ho. Zákon o '''s.''' organisaci vydán byl 27. list. 1896 č. 217 ř. z. a doplněn nařízením minist. spravedlnosti z 6. kv. 1897 č. 112 a 114 ř. z. V jednotlivých jeho ustanoveních, pokud se týče vnitřních zařízení úřadů soudních, viz články [[../Příslušnost|{{Prostrkaně|Příslušnost}}]] (soudní), [[../Obchodní soudy|{{Prostrkaně|Obchodní soudy}}]] a [[../Soud|{{Prostrkaně|Soud}}]]. Co se obsazování soudů úřednictvem týče, srv. vedle uvedených čl. [[../Soudce|{{Prostrkaně|Soudce}}]] a [[../Přísedící soudní|{{Prostrkaně|Přísedící soudní}}]]. Co pak se jednacího řádu týče, vytknouti dlužno, že obsahuje ustanovení platná pro soudy okresní a sborové I. a II. instance a pro státní zastupitelstva. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|pomoc}} jest úřední úkon, který předsebéře určitý soud na požádání soudu jiného projednávajícího záležitost, již se úkon onen týká. Pomoc tu jsou povinni poskytovati si všichni soudové v této polovině říše, což souvisí s ustanovením. Že každý soud má svůj obvod, jehož hranice až na malé výjimky překročiti nesmí, je-li tedy v určité záležitosti třeba provésti jistý úkon v obvodě jiného soudu, na př. výslech svědka bydlícího v obvodě soudu jiného, soud záležitost projednávající požádá o úkon takový ten soud, v jehož obvodě proveden býti může. Dožádaným soudem bude obyčejně soud okresní. – Státními smlouvami rozšířena jest povinnost rakouských soudů k poskytováni '''s.''' pomoci i vůči soudům cizozemským. Podmínkou poskytnutí pomoci cizozemským soudům však jest předem vzájemnost, t. j. že i soudy onoho státu, v jehož obvodě soud pomoc žádající leží, navzájem rakouským soudům pomoc poskytují, dále že úkon dožádaný se nevymyká pravomoci soudů tuzemských a že úkon ten tuzemskými zákony není zapověděn. Úkon samotný provádí se tím způsobem, jaký '''s'''-m řádem vůbec jest předepsán, avšak na výslovnou žádost cizího soudu může býti proveden způsobem v žádosti výslovně naznačeným, není-li způsob ten tuzemskými zákony zakázán. Odepře-li dožádaný soud cizozemskému soudu pomoc, rozhodne k žádosti tohoto o tom, zda má býti pomoc poskytnuta, vrchní zemský soud, v jehož obvodě dožádaný soud má své sídlo. Dále jsou povinni soudové poskytovati svou pomoc též soudům živnostenským, smírčím, jakož i rozhodčím, jímž rozhodnutí určitého sporu na základě úmluvy stran bylo svěřeno, právě tak jako soudům řádným, pokud žádost o pomoc zákonem jest odůvodněna, úkon sám přípustným a dožádaný soud k jeho provedení příslušným. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|prázdniny}} (srv. [[../Ferie|{{Prostrkaně|Ferie}}]]) jsou doba, po kterou u soudů civilních úřední činnost soudu, hlavně pokud jde o styk se stranami, jest omezena na míru nejmenší. Trvají nyní 6 neděl a průběhem jejich nekonají se ústní líčení a nevydávají se rozhodnutí, pokud nejde {{Prostrkaně|o záležitosti feriální}}. Těmito jsou: záležitosti směnečné, spory o pokračování ve stavbě, spory z rušené držby, spory nájemní a pachtovní, pokud jde o výpovéď neb o předání nebo převzetí předmětu, spory námezdní, hlavně pokud běží o dělnictvo a pomocníky nižšího druhu, spory mezi hostinskými, plavci a povozníky a jejich hosty a zákazníky, spory bagatelní a konečně návrhy v příčině opatření prozatímních. Rovněž řízení upomínací a exekuční koná se v '''s'''-ch prázdninách bez přerušení. Kromě toho může přednosta soudu nebo předseda senátu průběhem '''s'''-ch prázdnin zavésti řízeni v kterékoliv práv. záležitosti, je-li rychlé vyřízení její nutné. Další účinek '''s'''-ch prázdnin jeví se v tom, že se jimi přerušuji lhůty již běžící, tak že zbytek lhůty počne dále běžeti teprve po skončení jich, a že lhůta, jejíž počátek vpadne do '''s'''-ch prázdnin, počne běžeti cela teprve po uplynuti jejich. Na lhůty nutné však '''s.''' prázdniny tohoto účinku nemají. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|přísedící}} viz [[../Přísedící soudní|{{Prostrkaně|Přísedící soudní}}]] a níže '''S.''' řád práva stčes. '''S.''' {{Prostrkaně|řád}} viz [[../Řízení|{{Prostrkaně|Řízení}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|řád práva staročeského}}. Úlohou {{Prostrkaně|soudce}} bylo dopomoci k spravedlnosti, »pravdu vésti, křivdu tupiti« (Vš. II., 24, 1–3) a to vhodným vedením přelíčení a mocí, kterou {{Prostrkaně|nález}}, dopomožení ku právu, má býti proveden. Při tom předpokládá se, že zná právo, nesmí však užíti svých vědomostí k rozhodnutí sporu, k čemuž povoláni jsou jiní, kterých právo jest souditi. Vždyť již slovo soud původně znamená shromážděni. Avšak četná jest výjimka, že »nalézá« soudce jediný. Jest to pravidelně král a zástupce jeho stálý neb delegovaný. Formální důkaz znalosti práva se nevyžadoval, výjimka počíná teprve od doby Habsburské (doktoři práv při soudě appellačním). Hlavní ovšem povinností jeho jest nestrannost; nesmít míti osobního zájmu na osobě stran nebo předmětu rozepře. Proto přísahá, proto musí oznámiti, kdyby mu »s tou stranou jaký spolek příslušel aneb co jemu v takové věci náleželo« (Vlad. Zř. Z. § 31 a 32), a vzdáliti se proto ze soudu (srv. Zřízení Jihlavské z r. 1531 v Kn. Drnovské str. 120), proto nesmí ani straně raditi (Zř. zem. z r. 1549 C 5). Pro zachování klidu při přelíčeni přísluší mu značná disciplinární moc. – {{Prostrkaně|Přísedící}} sondu mají povinnost dostaviti se v čas k soudu a v něm vytrvati (Ondřej z Dubé § 62, Vlad. Zř. Zem. § 5, Kn. Tov. kap. 77), pozorně při porouchati; dotazovati se stran smějí jen prostřednictvím soudce (Zř. Zem. 1549 C 16). Ke spravedlivému nálezu zavazuje je přísaha a povinnost mínění své odůvodniti (Kn. Drn. 119). Počet nutně přítomných {{Prostrkaně|přísedících}} byl stanoven již napřed trvale. Výjimečné mohla povaha rozepře míti také tu vliv. Tak kdežto při všech velikých sporech u zem. soudu byla nutna přítomnost nejv. komorníka, při menších sporech do 100 hř. stř. nebylo ho třeba a soudil pouze soudce s kmety a písařem zemským (řád práva zem. § 69). Osoby soudní chráněny jsou přísnými zákazy (Vlad. Zř. Z. § 434, Kniha Drn. str. 23, Zř. Z. z r. 1530, § 171 a r. 1549 H 35). – Soud zahajovací býval ráno v místnostech pravidlem určených. Od doby, kdy hojnější již jsou prameny, bylo to vždy v budovách krytých. Místo muže býti stanoveno tak obligátně, že soud jinde byl neplatný. Tak zemský soud v Praze, vyjma nejstarší čas, konán musil býti beze zmatku pouze na hradě Pražském. Ale vůlí stran i zde mohlo býti odchýleno (Všehrd II., 1, 2l). '''S.''' ř. vyžadoval, aby soudcové seděli a to bez zbraně a bez pokrývky na hlavě (Kn. Drn. str. 32). O jakémsi zvláštním kroji soudců za starší doby nejasně mluví Všehrd (IX., 10, 1). Strany a ostatní přítomni stojí. Četná jsou ustanovení, aby klid a vážnost soudu bylv zachovány (Vlad. Zř. § 6, Kniha Drn. str. 119). {{Prostrkaně|Zahájení soudu}} dělo se slavnostně ve jménu božím, P. Marie a všech svatých a pak z mocí těch, kteří soudili, s napomenutím k zachování pokoje (Všehrd II., 2, 3, Kniha Drnovská str. 32 a Lechner str. XXII. pozn. 3). V Čechách podle Ondř. z Dubé nejv. purkrabí měl míti v ruce hůl sedě, když král předsedal soudu, stoje. Na Moravě měl meč královský neb markrabský koncem vzhůru držán býti v pochvě a hejtmanův dolů, dokudž král neb markrabí předsedal, a kdo jej držel, měl s mečem královským státi v šraňku, s hejtmanovým seděti za šraňkem na znamení popravy. Když předsedal hejtman, tu i jeho meč drželo pachole koncem vzhůru (Kn. Dm. str. 33). Mnohem jednodušší bylo {{Prostrkaně|vzdání soudu}}, ohlášené slovy: Páni soud vzdávají. {{Prostrkaně|Líčení pře}}. Soudce má sice stálou povinnost spravedlnost chrániti, křivdu potlačovati, ale obyčejně jest mu k tomu teprve vyčkati návrhu žádosti interessentovy. Tato u zem. soudu základní norma protržena byla ovšem výjimkami. Pravidelně uznávala se moc zeměpána obsílati. Jen v době Vladislavské (r. 1497, srv. Archiv Český V., 469) žádán k tomu souhlas zem. soudu (viz i Všehrd VIII., 30, 2 - 4.). Majestas Carolina zná zakročení úřední proti kacířům (§ 3), nález z r. 1437 (Codex iur. bohem. III., 2 str. 2) proti křivopřísežníkům, Zř. Zem. z r. 1549 V 13 pro zločiny rybnikářů, R 17 hejtmanů proti pachatelům výtržností. Sem náležejí i zločiny před soudem spáchané. Zde dlužno zmíniti se o projektu Karla IV. vyhraditi útrpné soudnictví veškeré soudu královskému a dospěti tak k pronásledování zločinců bez návrhu strany soukromé orgány státními. Žádost žalobcova za dopomožení k právu nemá se odmítnouti, ani kdyby bezpodstatnost její byla patrná. Žalobce zval se {{Prostrkaně|póvod}}. Ovšem nepočíná vždy činnost soudu podáním žaloby (srv. níže svědectví úřední). Žalující mohl nejdříve, aby nabyl priority časové, ohlásiti {{Prostrkaně|útok}}, jímž se zavázal, že při nejbližším zasedání soudu položí půhon a žalobu. Kdyby se tak nestalo, potrestán byl 14denním vězením a odsouzen k náhradě škody (Všehrd III., 4, 1) ve formě pokuty 10 kop gr. (Zř. Z. 1564 D 13). Tak bylo v Cechách; na Moravě měl útok povahu poněkud odchylnější (viz níže). Podáním útoku neb půhonu určena byla osoba žalující i žalovaného, tedy obou {{Prostrkaně|stran}}. Některé osobv neměly schopnosti býti stranou nebo měly k tomu schopnost jen zmenšenou. 1. {{Prostrkaně|Poddaní}}. Vlad. Zř. Zem. přešlo mlčením otázku, zdaž mají právo poháněti někoho ze stavů vyšších k soudům zemským a zdaž mohou se odvolati proti nálezu na vrchnostenském soudě v rozepři jejich vynesenému. Praxe ukazuje, že od konce XV. st. žaloby poddaných na soudě zemském nebyly již přijímány a komorní soud zamítl je r. 1508 pro svůj obor. Tento stav kodifikován byl všeobecně Obn. Zř. Z. F 1–7. Když v právě českém pronikla myšlenka o zakročení soudním ex offo, nabyl soud zem. možnosti zastati se zájmů poddaných (Zř. Z. z r. 1549 R 31, T 15 a z r. 1564 D 2 a 3, S 1). Jinak bylo pravidlo, že kdo chce pohnati člověka z cizího panství, má jej viniti předkem na soudě vrchnostenském, a teprve kdyby v 6 nedělích nebylo souzeno, může pohnati samu vrchnost, aby člověka svého před soudem zem. neb komorním postavila (Zř. Zem. 1564 D 3 a K 35). Tak bylo ve věcech civilních, jinak však v trestních. Tu činěn byl rozdíl, zda byl poddaný při skutku přistižen čili ušel. Kdo od panovníka nebyl obdržel výsadu na užívání popravy, byl povinen lidi své a chycené zločince dávati k nejbližší popravě. Nebyl-li při skutku postižen, mělo k vrchnosti jeho posláno býti, by se jím ujistila a naň právo útrpné buď sama pustila aneb jej k nejbližšímu právu postavila. Nechtěl-li původ přestati na nálezu soudu vrchnostenského, mohl rovněž pohnati pána, aby člověka svého před soud postavil (Zř. Z. 1549 R 36, 1564 K 35, L 42 a 43). Byl-li kdo při zločinném skutku přistižen anebo pokřikem dohoněn, měl tam souzen býti, kde chycen byl, aneb dodán k nejbližšímu soudu. Podle Obn. Zř. poddaný, byl-li odsouzen k útrpnému právu bez pořádného výslechu, mohl se odvolati ke komoře appellační, mimo to vrchnosti byly vázány ve všech pochybných otázkách žádati za naučení u téže komory; podle deklaratoria z r. 1644 pak pokládán za pochybný každý případ, kdy pachatel nebyl postižen při skutku nebo když zločin nebyl docela zřejmý. Také podle patentů robotních, jestliže poddaní dopustili se zločinu hrdelního, vrchnosti sice mohly užíti svých hrdelních soudův, ale byly v tom vázány předpisy Obn. Zř. Z. Patent z r. 1738 pak přikazoval jim spravovati se zároveň hrdelním řádem Josefa I. z r. 1707, jenž připouštěl odvolání k appellační komoře z každého nálezu soudů patrimoniálních ve věcech trestních. – 2. {{Prostrkaně|Psanec}}. – 3. {{Prostrkaně|Při zločině dopadený}}, který pozbyl práva hájiti se a jest pouhým předmětem exekuce. – 4. {{Prostrkaně|V klatbě}} stojící »nemóž v právě sudem jíti« (Cod. iur-boh. U., 2. str. 267). – 5. {{Prostrkaně|Nemanželsky}} zplozený (Pozůstatky desk I., str. 79). V jiných případech jest neschopnost ta velmi pochybna, jak dobře Všehrd poznamenává: Žalobníci nařčení nebo zločinci, it. nedávno nepřátelé, it. kteří se snadně súdie, {{Prostrkaně|zdá se}}, ze ti všickni žalovati nemohu (III., 8, 1). Osoby dospělé ženského pohlaví na rozdíl od práva německého pouze v příčině věna nemají plné volnosti právní. Vdovy pak požívají docela některých processních výhod. Nezletilí (Všehrd III., 7, 16), kněží (viz [[../Soudnictví|{{Prostrkaně|Soudnictví}} stč.]], str. 716''a''), Židé a cizinci rovněž jen případně mohou býti stranou. Pravidelně připouští právo staročeské zříditi stranám plnomocného {{Prostrkaně|zástupce}} (Vš. II., 18, 7; II., 19, 1), ba i několik zástupců pro jednu osobu (Vš. II., 19, 11), než musí býti zvláště pro tu při zplnomocněn. Všeobecné zastoupení, vyjma manželů, pro všechny rozepře se neuznávalo (ib. II., 19, 2), aniž mohl zástupce opětně jmenovati si zástupce dalšího (ib. II., 19, 12). Poručníkem (zástupcem) od každého člověka jakéhožkoli řádu nebo stavu může býti »člověk kterýžkoli, buď měštěnín nebo sedlák nebo holomek, duchovní nebo světský« (ib. II., 19, 7). Jmenování zástupce mohlo však státi se teprve po vyhlášení půhonův (ib. III., 13, 5), neboť při žádosti o zápis půhonu u starosty komorníčího (III., 7, 4), při vysvědčování půhonů (II., 4, 3), při ospravedlnění nestání pro službu královskou (II., 6, 5), při přísaze (II., 26, 4), ve přích o nářku cti vůbec zástupce se nepřipouštěl. Zde jsou zásady práva staročeského odchylné od německých a blahovolnější. – Od zástupce odlišován byl {{Prostrkaně|řečník}} (Řád práva § 3), kterého si strana mohla přibrati k jednotlivým řečem, nebyla-li sama k tomu dosti hbitá (Cod. iur. boh. II., 2, str. 265). Takovému řečníku dosti podobný byl {{Prostrkaně|pán z lavic}} (Řád práva § 4); každý mohl totiž při právě zemském žádati, aby mu ku pomoci byl dán jeden z přísedících, na kterého žadatel by okázal, vyjma z úředníků nejvyšších (Vš. II., 18, 2), ten pak povinen jest raditi straně (Vlad. Zř. § 11). – V případě {{Prostrkaně|smrti}} strany uznávalo se, že spolu i půhon umírá a dědici pohnaného proto nic neztratí ani dědici původovi, než že původ neb jeho dědici musí žalovati pohnaného nebo jeho dědice (Vš. U., 5, 16). Formy {{Prostrkaně|processního jednání}} stran byly ve starší době mnohem přísnější než v pozdější. Vliv stran byl tu nepatrný, ač bylo uznáváno, že dobrovolné podvolení právo ruší (Vš. II., 13, 10). Připouštělo se přece, aby strana straně mohla odpustiti všecky tři půhony (Vlad. Zř. § 136), dáti poklid (Vš. II, 13, 1), propustiti z přísahy (ib. II., 26, 11) a smluviti se jak ještě v době potazu (ib. II., 20, 9) a z některých pokut vězením propouštěti (Vlad. Zř. § 408). – Formy processní měnily se po celý středověk ve stalém vývoji. Jako jejich formu nejdávnější sluší si zajisté představiti, že žaloba přednášena byla proti obžalovanému výtkou před shromážděnými svědky, kteří konstatovali, zdali kdo buď skutečně tvrzení své dokázal nebo správně přísahou nebo ordálem práva svého obhájil, a tomu propůjčili veřejnou pomoc exekvovati nárok jeho. Časem v rozepřích určitého druhu (o dědiny, o různé zločiny) vyvinuly se zvláštní způsoby processní, které dosti nesnadno můžeme vtěsnati do společného schématu. Dále sluší na mysli míti, že původně všechny žaloby byly trestní. Celkem lze staročeský process vylíčiti takto: {{Prostrkaně|Před podáním žaloby}}. V některých případech civilních i trestních bylo třeba nejdříve opatřiti si bezpečné svědectví ohledáním škody neb stavu osobou soudní neb několika lidmi soukromými. Ve při o nemovitosti (dědiny), kde obě strany si přiříkaly právo vlastnické, žádán byl soudce, aby jak držiteli tak i tomu, kdo toto právo vlastnické popíral a sobě osoboval, vydán byl komorník na ohledání škod na stromech, lukách, rybnících, polích. Žalobce měl čekati sedě na koni na komorníky, a když by je spatřil, měl slézti, klobouk sejmouti, odložiti meč, plášť i jiné roucho a vstoupiv praven nohou (levá noha byla ke vkráčení vyhrazena obžalovanému) na tu nemovitost řekl: »poslové, slyšte, že tento N. tuto mi škodu učinil a ty škody mám za xx hřiven stříbra«. Potom i event. přítonmý odpůrce musil se obnažiti a vstoupiv levou nohou na spornou nebo poškozenou nemovitost řekl: »slyšte, poslové, tato dědina jest má a ne jeho« – Aby zajištěno bylo, že strany dostaví se k soudu, obě strany jmenovaly (možno to bylo třikráte) summy pokuty, v kterou propadl ten, kdo tvrzení své při soudu nedokázal (vdání) slovy: »tohoto – vzdávám úředníkům pražským ve – stech penězích«, což bylo možno zvýšiti ještě dvakráte. Když ani tato pokuta stranám nestačila, ohlásily: »jáť jej vzdávám na {{Prostrkaně|ohřeb}}«, čili podle obvyklého nyní výkladu vše, co se sebe strana svlékla a odložila i s koněm. Ohřeb propadl zcela úředníkům, kdežto první summy jen z polovice, druhá připadla straně vítězné. Vdání musilo se oznámiti úředníkům cudy místní, kteří pak oznámili to do Prahy. Zároveň bylo ohlásiti půhon. Podobné úřední vyšetření dělo se při vraždě, násilí na žene, krádeži a škodách. Při vraždě příbuzný zavražděného má do 14 dní po vraždě přihlásiti se u nejv. komorníka a jiných úředníků slovy: »Páni, račte slyšeti, opovídám Vaší Milosti, že tento přítel můj jest zabit na pokojné cestě od toho N.; opovídám vám hlavu jeho a prosím, dejte mi komorníka, ať by tu hlavu opatřil.« Tu pojma komorníka, má jemu ukázati toho zabitého a rány jeho a roucho zakrvavené jeho, v kterémž byl zabit, a to všechno roucho měl komorník vzíti k soudu. Potom žádal o půhon (Řád pr. zem. § 1 a sl., 54 a sl. a Majestas Carolina § 102). A tak podobně bylo i při ostatních uvedených případech, jiný konečně byl způsob zjištění skutku svědectvím sousedů (''testimonium fori''), kteří přivoláni byli pokřikem, ke kterému poškozený za tímto účelem byl povinen. Tak znásilněná žena měla se jim ohlásiti s pláčem, lomením rukama a roztrženým šatem; vlastník domu vybitého měl zavolati sousedy a s nimi ohledati dvéře a vše, co strháno nebo poskvrněno (Maj. Car. § 83 a 105 a Řád § 87). Při žalobě o movitou věc, kteráž mnohou podobnost má s něm. ''Klage mit Anevang'', žalobce vyžádal si komorníka, před kterým věc uchopil (Řád § 87 mluví jen o dobytčeti) a tvrdil, že jest jeho, a uřízl z ní malou částku (z ucha kousek kůže). To vše v zeslabené formě trvalo jistě i v XVI. stol., ač přímých zpráv jest poskrovnu. Svědčíťt tomu jmenovitě Zř. Zem. 1530 § 165: komorník má každému buď k ohledání škod, ran, míst, gruntův, tak jakž od starodávna bývalo, vydán býti. Vyšetřování při zločinu pak stalo se úlohou policejních správců krajských, opravcův a potom ve století XVI. hejtmanů. Jinak počínala se pře podáním půhonu (nároku), který v nejstarší době jistě děl se přivedením obžalovaného žalobcem před soud. (Srv. [[../Půhon|{{Prostrkaně|Půhon}}]].) Ten neměl ovsem podán býti ve věci již jednou kterýmkoli soudem (mimo appellaci) rozhodnuté (Vlad. Zř. Zem. § 81) aneb jinde počaté a dosud nerozhodnuté (t., § 52). Podáním půhonu původ přejal na se povinnost skončiti rozepři u téhož soudu, jinak byl trestán nálezem i vězením dvou neděl (tamtéž § 268). Byl-li půhon z formálních důvodů jednou již zdvižen, mohl položen býti sice nový půhon v téže věci, ale až po dokonání rozepře o útraty processu prvého (Všehrd III., 6, 1). Rovněž mohl býti opakován půhon nedokonaný pro smrt strany. Půhon namířen byl přímo k osobě poškozující. Osobu třetí možno bylo poháněti jen v případě hanění (Vlad. Zř. Zem. § 95). Kumulace půhonů v jediný byla dovolena, byly-li v souvislosti věcné neb formální. Tuto podmínku vkládá Zř. Zem. z r. 1530 do ustanovení Vlad. Zř. § 51, které mimo to ustanovuje v § 50, že každý z jedné smlouvy, z jednoho kšaftu, z majestátu, z listu, ze zápisu bude moci z každé té věci pohnati jedním půhonem, by pak v té listině více předmětů bylo vyjednáno. V půhoně musil býti přesně označen předmět pře i důkazy. V Čechách (nikoliv na Moravě) mohl původ měniti text půhonu, i když již byl v knihy soudní zapsán, jmenovitě co se týče průkazů. Proti takové škodě bylo možno pohnanému brániti se tím, že popatřiv do knih požádal úředníka, aby tam tuto okolnost poznamenal ({{Prostrkaně|víza}}); potom nesměl býti půhon již měněn. Za to mohlo se tak státi s terminem (opravení roku), pokud i po této stránce víza nebyla zapsána. Při nejbližší sessi, stal-li se půhon v náležité době, byly půhony po zahájení soudu {{Prostrkaně|vyhlašovány}} (vysvědčovány) a to řečníkem zemským podle soupisu chronologického, pořízeného starostou komorničím. Po každém půhoně řečník kladl otázku: stojí-li N. původ i N. pohnaný k svému právu? Ohlásili-li se oba, pokračoval ve čtení půhonů. Stál-li pouze pohnaný, byl půhon ihned zrušen a pohnaný z něho osvobozen, tolikéž nestáli-li oba (Vlad. Zř. Z. § 136). Když všechny půhony byly přečteny (vysvědčeny), voláno bylo na ty, kdo nepřišli, komorníkem: N., stojí-li ke svému právu, prvé, ohlas se. A potom po malé chvíli znovu: Stojí-li N., druhé, ohlas se. A potom po chvíli: Stojí-li N. prvé, druhé, třetí, ohlas se. (Všehrd II., 3, 11.) Neohlásil-li se, nastala kontumace (právo stanné). Dostavil-li se pohnaný i původ, vložil tento žalobu do knihy soudní. Na Moravě početí čtení žaloby žádáno bylo slovy: králi milostivý, pane komorníče, pane sudí a páni milí, račte slyšeti žalobu, načež sudí odpověděl: »právoť přeje« (Kn. Drn., str. 33). Potom musili všichni, kdo nezasedali v soudě, vystoupiti z lavic i ze šraňkův, a byl-li k půhonu kdo volán, ohlásiti se mimo šraňky, jinak ztratil při (Všehrd II., 3, 4). Žaloba obsahovala v širším rozvedeni: A. žaluje na B., že jest mu –. Dokládá se – (uvádějí se průvoaní prostředky). A potom žádá spravedlivého panského nálezu. Neb již zde musí se vyčísti vše, čím chce původ právo své dokázati. Nemá-li důkazů, rozhodne přísaha; v kterémžto případě nesměl žádati spravedlivého nálezu, než jen »práva« (Vš. II., 12, 2). Průvodních prostředků v žalobě neuvedených již užíti nesmí (ib. II., 11, 11–12), tak jako ztracena byla pře, když některého prostředku takto ohlášeného nebylo užito a provedeno. Po přečtení žaloby nesměl původ ji měniti, ani kdyby víza nebyla vložena (ib. II., 11, 8). Rovněž nemohl půhon neb žalobu beze škody zpět vzíti; kdežto do jejího čtení ve případech, kde trojí půhon byl nutný, bylo tak po dvakráte možno, čímž dosažena býti mohla lhůta 30 neděl, po které pohnaný »v půhonech byl držen« (Kn. Rožm. 75, 112). To bylo v 2. pol. XIV. stol. zrušeno (Ondř. z D., § 114). Po přečtení žaloby bylo možno zříditi si zástupce z obou stran a bylo nutno žádati za úmluvu o správu (Vš. III., 13, 24). Žaloba čtena ovšem nebyla, když pohnaný se nedostavil. {{Prostrkaně|Nestání}} mohlo býti omluveno (spraveno) zvykem uznanými příčinami, a to: 1. Nemoci (při ženě i těhotenstvím), kterou posel neb zástupce jiný pohnaného musil přísahou svou v kapli osvědčiti, načež ustanoven rok nový a event. třetí. Přišel-li nemocný potom, musil rovněž přísahou ztvrditi tuto překážku (Vl. Zř. Z. § 91), jinak musila k němu jeti kommisse menších úředníků, kteří buď patrně vidí, že jest nemocen, nebo přijmou jeho přísahu (Kn. Tovač. k. 82). Spravení i přísahou mohla druhá strana straně odpustiti. Přípustná byla restituce, i když posla oznamujícího nemoc stihla značná pohroma cestou (výslovně uvádí se ovsem pouze, byl-li zavražděn. (Vlad. Zř. Z. § 88). – 2. Povodní, že k půhonu přijeti nemohl pro neschůdnost cest, což mělo býti též dostatečně dokázáno, dosvědčeno (Vlad. Zř. § 90). Rovněž za překážku pokládáno zajetí (Vš. II., 5, 1). – 3. Pro službu královskou neb zemskou vzdáleností ze země (položením ven ze země); služba královny neomlouvala (Arch. Český IV., 529; Vlad. Zř. § 75; Všehrd II., 6); při prodléváni mimo zemi stačil i soukromý interess (Všehrd II., 5, 1). Nebylo-li nestání spraveno jedním z těchto důvodů, propůjčeno bylo původní právo stanné, které zakládalo právo k pravidelné exekuci jako nález (viz [[../Stanné právo|{{Prostrkaně|Stanné právo}}]]). Zvláště přísné předpisy byly v příčině nestání při žalobě z moci. Příčiny omluvné nestání jsou v něm. právu dosti odchylné (srv. Brunner, D. Rechtsgeschichte, II., 336). Stály-li obě strany a pohnaný chtěl odpovídati, k čemuž povinen nebyl, byla {{Prostrkaně|pře srocena}}. Řeč stran byla při zemských soudech v Čechách i na Moravě až do Obn. Zř. výhradně čeština. »Má ústně mluveno býti bez ceduly aneb kterých spisů, cožkoli páni moravští soudí, českým neb moravským jazykem«, ustanovuje Kn. Drn., str. 35 a Vlad. Zř. Zem. § 7: »co se dotýče cizozemcův, kteříž k koruně nepříslušejí (dodatek k r. 1530: i ti, kteříž k koruně České příslušejí), aby všickni před soudem českým jazykem pře vedli sami skrze se neb kohož sobě zjednati mohú«. Při lenním soudě biskupa olomouckého byly půhony do r. 1529 vydávány latinsky, jinak pouze česky; jedině za biskupování Jana ze Středy (1364–80) též německy. Byl-li nějaký spis ku při potřebný sepsán jazykem cizím, musil od stran přeložen býti; ani latiny netrpěno (Zápisky Žerotínovy I., 125 a II., 144). Do Obn. Zř. trvala {{Prostrkaně|i ústnost}} jednání; pouze ten, kdo paměti dobré neměl, mohl míti někoho za sebou s pamětí napsanou, aby mu věci potřebné připomínal (Kn. Drn., str. 35). Svědomí však musila býti nejdříve sepsána (Vlad. Zř. § 15). To oboje k značné škodě jak vlasti tak i věci změnil Ferdinand II. zavedením processu písemného. Ač tuto novotu odůvodňoval tím, aby každý i chudý, který sobě zástupce zjednati nemůže, snadněji práva svého došel, přece byla hlavní příčina, zjednati němčině průchod. Protěžováním této řeči vytlačena byla čeština v XVII. stol. skoro zúplna. Zároveň staly se soudy pouhými kancelářemi, v nichž se shromažďovaly spousty papíru a forma zabíjela ducha. Kdo neměl dostatečného neb vůbec žádného jmění nemovitého, byl povinen při srocení položiti {{Prostrkaně|kauci}} rukojemstvím, a to při půhonech z dědictví, dluhu a škod (Vš. II., 13, 3–5); rovněž ten, kdo poháněl pro více, než sám měl (Vlad. Zr. § 44 dle nálezu z r. 1410). Při rozepři z dědictví ten, komu toto bylo násilím odňato, mohl poháněti bez kauce do výše ceny toho statku. Ve při o škody dával kauci jen původ (Vš. II., 18, 6). Vdovy byly této povinnosti prosty (Vlad. Zř. § 44). Pro soud zem. menší nebylo kauce třeba. Při srocení stran děla se na Moravě {{Prostrkaně|pomluva}}. Pohnaný totiž řekl: pane hejtmane, pane komorníče, pane sudí i vy páni milí, prosím pomluvy první, druhé i třetí i toho všeho, což mi k mému právu potřebí jest. A když sudí řekl: právoť přeje, pravil opětně: na žalobu tuto pravím v první pomluvé, jakož mne činí N., že bych – (jakož žaluje), protož pane sudí, rač podati na pány, mám-li tomu půhonu odpovídati. A když páni potazem našli a podle toho sudí řekl: odpovídej, tu opět v druhé pomluvě tvrdil, že: toto a toto mne pohoní potvorně, neb já tuto a tuto spravedlnost mám, pane sudí, rač opět podati na pány, mám-li mimo to odpovídati. A řekl-li sudí po dotazu: odpovídej, tu pohnaný uvedl, co měl nejpilnějšího k obraně (Kn. Drn. str. 35). Jednalo se tedy o návrh na zamítnutí žaloby a limine. Nedošlo-li třetím potazem k tomu, následovaly pravidelné řeči stran, které byly délky libovolné (Vš. II., 20, 1). Pomluva zrušena byla r. 1495 a opětně r. 1550. Ale i v Čechách strany sudího žádati musely o dovolení mluviti (Řád práva, § 5). Strany potom namítaly a vyvracely a uváděny excepce a to peremptomí facti jako rei judicatae (Zř. Z. 154 g D 32), transactionis (ib. D. 34), praescriptionis (ib. E 35), tak i juris (Vlad. Zř. § 400 a 406). Ovšem nebylo třeba, aby pohnaný hned na žalobu odpovídal, měltě právo žádati po dvakráte za odklad do následujícího zasedání soudu ({{Prostrkaně|hojemství}}), aby se na odpověď mohl připraviti (Vlad. Zř. g 37). To směl žádati pouze pohnaný a to hned po vyslyšení žaloby, dříve než na ni odpověděl (Vš. II., 14, 5 a 7). V processu o nářek cti dávalo se pouze jedno hojemství (Vš. II., 14, 9) za časů Všehrdových, dříve též dvoje. Též mohly obě strany shodně učiniti mezi sebou poklid tím, že smluvily se o odložení pře na jiný čas (Kn. Tovač. k. 83), a to písemně s klausulí, že kdyby k soudu strana nestála, podrobí se exekuci jako po nálezu. To bylo proto nutné, ježto o tutéž věc poklidem odloženou nebylo možno znovu pohoniti a byl možný jen půhon pro nedodržení poklidu. Ovšem bylo možno zachovati si právo k opětnému půhonu, přidala-li strana při oznámení smluveného poklidu slova »bez pohoršení práva« (Kn. Drn., str. 39). Poklid od r. 1564 bylo třeba bráti na určitý čas. Poklid bylo možno smluviti opětovně podle libosti stran (Vš. II., 15, 1). Jinak bylo dovoleno ve dvou případech líčení pře přerušiti jen na chvíli, a to s obojí strany, jak Všehrd praví (II, 18, 3): jestliže co tuhého na tě přijelo, buď při žalobě nebo při líčení pře, ježto bys k tomu snadno odpovědi najíti nemohl, můžeš za potaz prositi a tu (po dovolení) můžeš se v šraňcích raditi nebo ven s přátely vyjíti, až bys se uradil; páni zatím jiné pře slyší. Druhý případ týkal se pouze pohnaného, který byl opomněl opatřiti se dostatečně průvody, aby si je mohl vyhledati a to během téhož dne (Vš. II., 18, 5). Hlavním obsahem řeči stran bylo uvádění {{Prostrkaně|důkazův}} a jich vyvracení. Cílem jich nebylo nijak stanoviti objektivní stav zločinu, právního činu, nýbrž vyvrátiti thesi odpůrcovu a udržeti svou vlastní. Ale v tom pravé české právo processní liší se od německého, kde dokazovala vždy jen jedna strana (Plank, Das deutscbe Gerichtsverfahren II., 12), což u nás bylo jen při důkaze ordálem a, což konečně totéž jest, přísahou. Při tom neznám zůstává rozdíl mezi důkazem plným nebo polovičním. Základem jest i zde římskoprávní zásada ''actori incumbit probatio'', což Všehrd opisuje slovy: Věz také, že za právo jest v zemi České, kdož na koho žaluje a viní z čehožkoli, že ten má to nejprve provoditi, a ne ten, kdož pohnán jest, se vyvoditi (II., 13, 9). I tím právo staročeské liší se k svému prospěchu od německého, že přes mnohou formálnost přece více přihlíží k objektivní pravdě. Dokazováno pak bylo: 1. {{Prostrkaně|přísahou}} (»Konečný a poslední provod«, Vš. II. 23, 1) připouštěnou, když ostatní průvodní prostředky nestačily. Zásluhou Karla IV. přísaha vytlačila ordály a i formálnosti přísah byly značně zmírněny. Přísaha byla právem, výhodou strany, které každý neměl. Přísahou dokazovalo se to, co mělo býti konečným nálezem, tedy již dedukce z předpokladů. Rozeznávala se {{Prostrkaně|přísaha affirmativní}}, kterou strana váhy dodávala svému tvrzení, že jest důvodné; skládána byla vždy jen stranou bez pomocníků. Předmětem jejím bývá jmenovitě některá processní okolnost nebo otázka hlavní. V rozepři o hlavu strany přísahají před soubojem, aby tak snadno k němu nedocházelo (Řád práva § 18); touto přísahou strana dotvrzuje na př., že byla nemocná atd. {{Prostrkaně|Rozhodovací přísaha}} vyskytuje se ve dvou případech, a to buď pouze strany o nevině při obžalobě proti tomu, kdo skrývá psance neb kdo věc cizí menší ceny poškodil a nebyl zastižen při skutku; buď jako přísaha sesílená při loupeži, krádeži, výboji, těžkém poškození na těle, zabití při hlavě, když by souboj díti se měl nižšího proti vyššímu stavu (Řád, § 26). {{Prostrkaně|Podržovací přísahu}} ukládali při krádeži jako přísahu pouze strany, jako sesílenou přísežníky při sporu o právo vlastnické k nemovitosti a o dluh. – Důležité bylo rozlišování na {{Prostrkaně|přísahu se zmatkem}} (kléskou) {{Prostrkaně|nebo bez zmatku}}. V onom případě platil přísný formalismus, v tomto mnohem méně (srv. o tom Brandla v »Čas. Mat. Mor.« I., str. 25 a sl., kde i o způsobu přísahání podrobně pojednáno, jakož i zde články [[../Přísežníci|{{Prostrkaně|Přísežníci}}]], [[../Očistník|{{Prostrkaně|Očistník}}]] a [[../Věrování|{{Prostrkaně|Věrování}}]]). Kmeti jako strana nepřisahali, nýbrž odvolali se na svoji úřední přísahu. 2. {{Prostrkaně|Svědomí}}, nejobvyklejší forma důkazní. Svědčiti bylo povinností (»každý musel svědčiti«. Vš. VIII., 19, 2), které kdyby nebylo vyhověno, obesílán byl svědek listem úředním, a kdyby i tu neposlechl, »může k němu o škody (''ad omnia dampna'') hleděno býti« (Vlad. Zř. § 252), což stručně prováděno bylo tak, že napřed stanovena byla pokuta, kterou propadl svědek ipso facto (Zř. Zem. 1530 § 197). Ke svědčení vyžadovala se náležitá způsobilost duševní (zdraví) i tělesná (dospělost). Pohlaví ženské závadou nebylo (Vlad. Zř. Z. § 275). Též vyžadována i poctivost, proto psanec, lichvář a zločinec byli nezpůsobilí (ib. § 411). Relativně byli nezpůsobilí: nedílné děti vzhledem k otci neb mezi sebou a naopak (ib. § 275), muž vůči své ženě a naopak (ib.), společníci mezi sebou, pak přísedící soudu nemají o tom, co při soudě slyšeli, v téže věci svědčiti (Vlad. Zř, § 428). Sám proti sobě ovšem nebyl nikdo povinen svědkem býti (Kn. Drnovská, str. 36). Pozvání svědka k soudu dělo se {{Prostrkaně|půhonem}} jako obžaloba, a to podle libosti strany, jen když byla lhůta, aby mohl v čas přijíti (Vlad. Zř. § 23). O tom pak rozhodoval soud, jinak žádalo se, aby půhon stal se alespoň 14 dní před svědčením. Rovněž bylo pravidelně třeba, aby půhon žalobní byl již vydán (ib. § 289) a to pod pokutou 10 k. gr. č. (Zř. Zem. 1530 § 165). Však též {{Prostrkaně|důkaz svědky pro věčnou pamět}} jest znám staročeskému právu, když pak i svědkové zemřeli, svědomí jejich při soudě se přijímalo (ib). K roku ustanovenému k svědčení měla se dostaviti osobně i strana o svědomí pohánějící a oznámiti pohnanému, oč jde. Kdyby sám nepřišel, není svědek povinen svědčiti, ale může k tomu znovu pohnán býti (Vš. VIII., 19, 6). Strana ovšem hradila útraty svědku (Kn. Drn., str. 36). Pravidelně bylo vyžadováno {{Prostrkaně|svědomí ústní}}, a to kategoricky, pokud týkalo se cti, hrdla a gruntův (smlouva sv.-Václavská) a je-li měšťan stranou (Vš. II., 24, 16–22). Musilo býti též {{Prostrkaně|přísežné}}, leč by se strany shodly, že přísahy netřeba (Vlad. Zř. § 15). Při soudě komorním přijímány též nepřísežné výpovědi (Vš. I., 2, 14). {{Prostrkaně|Písemné svědomí}} přijímáno, když ten, kdo je dal, byl již mrtev (ib. § 270), jinak byla to výsada stavu panského a vladyckého, kteří měli svědomí dávati v dopise zavřeném s poznámkou »na svou víru a na svou duši, což svědčím, pravda jest« (ib. § 380). Ze stavu městského právo to přiřčeno osobám přísežným (purkmistru, konšelům a úředníkům měst královských). Kdežto při soudě komorním byla v té příčině praxe zcela liberální (Vš. I., 2, 15), nemělo býti písemné (listovní) svědomí u soudu purkrabského přijímáno, nýbrž, aby jednání se urychlilo, vždy jen ústní (Vlad. Zř. § 384). Jakéhosi ulehčeni dostávali měšťané měst královských tím, že mohli vypovídati před svojí radou na radnici a svědomí sepsané bylo pak odesíláno k soudu. Tak i knězi před kapitolou krom mnichů (Kn. Drn. str. 36). Dokud svědek nesložil přísahu, mohl ten, kdo jej vedl, s ním mluviti (Vš. VIII., 19, 7). Po přísaze, která od několika svědkův i společně může býti vykonána, svědčil každý zvláště, tišším hlasem diktuje úředníku menšímu. Dosvědčil-li a řekl »již já víc nejsem svědom«, písař mu znovu diktát přečetl. Potom odstoupil svědek a nemohl již výpověd svou měniti, leč by složil přísahu novou (Vš. VIII., 19, 10). Napsané svědomí až do čtení při soudě zůstalo stranám i soudcům nepřístupné (Vlad. Zř. § 242). V době předhusitské slovem svědek (''testis'') označován i přísežník. O právě zamítnouti svědka nemáme zpráv. – 3. {{Prostrkaně|Listiny}} viz [[../Listina|{{Prostrkaně|Listina}}]] a [[../Desky|{{Prostrkaně|Desky}} zemské]]. – 4. {{Prostrkaně|Hmotné předměty}}, jako šaty okrvavené a p. – 5. {{Prostrkaně|Úřední vyznání}}, jmenovitě komorníka neb sousedů o ohledání zavražděného, škod, poranění. – 6. {{Prostrkaně|Boží rozhodnutí}} viz [[../Boží soud|{{Prostrkaně|Boží soud}}]] a [[../Souboj|{{Prostrkaně|Souboj}} soudní]]. Pádnost důkazů nebyla vážena pouze formou, nýbrž bylo o ní uvazováno soudem. Tím právě liší se theorie česká od německoprávní, kde soud nezabýval se objektivní pravdou. Tak zní úvaha nalezu z r. 1351 (Emler, Pozůstatky desk I., str. 67), že jakási listina byla uznána neplatnou vzhledem k ostatním průkazům, což svědčí o objektivném uvažování soudu. Když strany skončily své řeči a uvádění excepcí a důkazů i jejich vyvrácení, nastala porada přísedících o nálezu čili {{Prostrkaně|potaz}}, a to na příkaz sudího, »aby vážili a kdo vedle průvodův svých a pře líčení spravedliv jest, toho aby nálezem opatřili« (Vš. II., 20, 1). Ve starší době sudí tázal se kmeta po kmetovi o jeho minění, které mělo býti odůvodněno (Kn. Drnov. str. 119). Nebylo-li dosaženo jednomyslnosti, rozhoduje většina hlasů; byla-li rovnost, ta strana, ke které přistoupil král neb nejv. úředníci, nabyla vrchu (Vš., II., 20, 5). Jména těch, jejichž mínění došlo platnosti, jmenována byla v starší době v náleze, později uváděni všichni přítomní. Ještě při poradě bylo možno činiti stranám otázky, aby některá okolnost byla objasněna, jinak však jednání stran proti sobě bylo početím porady skončeno. Po poradě sudí dohodl se s komorníkem a purkrabím o zvoleni relátorů a to dříve i jen jednoho, pak dvou a od r. 1437 dvou z pánů a jednoho z vladyk (i na Moravě), kteří odebrali se k místu, kde seděl král a nejv. úředníci, a radili se o koncept nálezu. První pak návrh čten ostatním též přísedícím, načež odešli k menším úředníkům a nález sestavili. Po tom relátoři sestoupili zase dolů s kathedry mezi pány a písař nesl za nimi napsaný nález, který se četl přísedícím a mohl býti opravován. Když to skončeno, písař šel s nálezem nahoru na stolici a relátoři stojíce tváří ke kathedře a zády k oknu jsou dozorci nad čtením nálezu písařem po celou dobu čtení. Až do této doby jest stranám ještě volno smluviti se a odstoupiti od soudu (Vš., II., 20, 9), ba ještě, byl-li nález závislým na složení přísahy, až do této (ib. II., 26, 3). Po přečtení nález měněn býti nemohl (Kn. Drn., str. 36). Forma jeho byla, že »v rozepři mezi A (původem) a B páni nalezli, že – tomu půhonu odpovídali nemá«, což nevylučovalo novou rozepři opraveným půhonem; jinak bylo-li v nálezu: »že tomu B odpovídati nemá«, byla rozepře in merito rozhodnuta. Nález neb stanné právo byly pak základem {{Prostrkaně|řízení exekučního}}, před nímž stalo se vyšetření {{Prostrkaně|útrat processních}}, byly-li opověděny v půhoné (Kn. Drnov., str. 24). V příčině rozsahu náhrady platila zásada, že vztahovati se měla »ke všem škodám, k kterýmž jest (vítěz) skrze náklady přišel nebo svévolností připraven byl« (Vš., II., 30 úv). Byly to platy úředníkům soudním (VŠ., II., 30, 6) útraty jízdy k soudu a pobytu mimo domov (II., 30, 2), tedy skutečná vydání (Vlad. Zř. Zem., § 283), nikoli ušlý zisk. Zvláštní jest stanovisko knihy Drnovské (str. 29), podle které »útraty a náklady nemají se od jednoho druhému nahrazovati, což skrze póhon strany škody útratami vezmú. A to proto zpósobeno jest, aby chudý se nestrachoval útrat bohatému platiti, zůstal-li by křiv, a také aby chudý pro strach útrat své spravedlivosti neoželel«. Zjištění a přiřčení útrat dělo se ve formě postranního processu, který musil býti zahájen půhonem v praeklusivni lhůtě do nejbližší sesse. Vlad. Zř. (§ 295) připouští i obeslání od úředníků na žádost vítězovu, ve kterém listě oznamována byla výše škod a útrat i rok stání. K tomu bylo možno dáti se zastoupiti (ib. § 42), nebyla-li nutna přísaha. Po náleze nastala exekuce. Neučinila-li strana, která podlehla, do 14 dnů nálezu zadost, byla vítězem prostřednictvím komorníkovým napomenuta k tomu [[../Úmluva|{{Prostrkaně|úmluvou}}]] (v. t.), a nepomohlo-li to, uveden vítěz soudními úředníky v držení statku strany druhé (viz [[../Zvod|{{Prostrkaně|Zvod}}]]). Tak i na Moravě, kde však úmluva známa nebyla. Další stupeň exekuce bylo [[../Panování|{{Prostrkaně|panování}}]] (v. t.). Výjimečně měla strana vítězná sama provésti exekuci. Tak svůdce i svedenou měl otec sám stíti, po případě svedená svůdce (Řád, § 84), což, odchylné od něm. práva, jest zajisté zbytek soudní moci otcovské. Jiný případ byl při [[../Psanec|{{Prostrkaně|psanci}}]] (v. t.). {{Prostrkaně|Řízení zvláštní}}, která zachovala si prastaré formy, platila pro některé pře primitivního života sociálního, a to zejména při některých deliktech a ve příčině nemovitosti, kteréž pře měly povahu deliktů. Při {{Prostrkaně|hlavě}}, kde k žalobě legitimován byl původně jen příbuzný a kdež cílem byla jistá summa peněz i život pachatele, bývaly podávány dvě žaloby (Řád § 2). K tomu byli příbuzní asi nuceni (srv. Cod. dipl. Mor., II., 143). Řízení má pak povahu vykonání msty kontrolované veřejnou mocí. Statuta Konrádova jeví tuto tendenci (§ 17, 37). Příbuzní mohli se spokojiti pouze s pokutou, kterou stanovili ubrmani (Kn. Drn., str. 101 a 102); mimo to vrah musil se podrobiti {{Prostrkaně|pokoře}} (viz [[../Msta krevní|{{Prostrkaně|Msta krevní}}]]). Nejstarší známá smlouva o hlavu čte se v Codexu dipl. Mor., VI., 349. Při hlavě vyskytuje se {{Prostrkaně|i starobylé svědectví mrtvoly}}. Domnělý vrah přiveden byl k mrtvole, zda při dotknutí jejím krev se ukáže či neukáže (srv. »Český Lid«, 1891, 155). To dálo se až do počátku XVII. stol. (Winter, Kult. obraz, II., str. 742). – Při {{Prostrkaně|podávení ženy}} vyskytuje se zvláštní {{Prostrkaně|úřední svědectví}} kněze, který únosce s unesenou oddal, ač tu nemohl odvolati se na svůj stav, ale musil přísahati. Unesená pak dána jaksi do vazby do kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, a pakli při soude vyznala se, že se unésti dala dobrovolné, měl ji i únosci otec její stíti hlavu, jinak, stalo-li se to proti vůli její, měla unesená hlavu stíti únosci (Řád § 84). Ale byla-li unesená vdovou, tu v onom případě byl pouze povinen únosce s vdovou se oženiti (§ 85). – Zvláštní bylo též řízení při {{Prostrkaně|soudu mezním}}, kde půhon podával se u purkrabí pražského, který oznámil původovi, s jakým počtem koní a vozů pro něho a jeho přísedící má přijeti, a obeslal i pohnaného. Potom na určitý rok vyjel s dvanácti osobami stavu panského a rytířského z okolí (soudu přítomno býti musilo jích nejméně deset)^, kteří, pokud k soudu zemskému nenáležejí, musí přisahati. Na místě, kde porušení hranic se stalo, postaveny čtyři soudní lavice, do kterých přísedící zasedli a k nim ještě purkrabím ustanovený k tomu případu rychtář, který též přísahal. Zahájení soudu dělo se slovy skoro týmiž jako při soudě zemském. Hlavní důkaz veden byl {{Prostrkaně|svědky}}, kteří přísahu skládají za zvláštních formalit, které dobře vypisuje Jakub Menšík z Menšteina ve své zprávě o soudě mezním § 51–52 (viz i Knihu Drn., str. LXXII a sl.). Po skončeném líčení pře ustanoven nový rok opět na onom místě k výpovědi, bylo-li pro důležitost věci třeba poučení od soudu zemského, jinak ještě téhož dne bez odkladu učiněna byla výpověď po úřadě (přímluvách) většinou hlasů. Nález pak měl upraviti spor podle objektivní spravedlnosti bez ohledu na petit žaloby (Menšík, § 64). Bylo-li nalezeno, že mezní znamení mají býti změněna, stávalo se to ihned. Process o škody útratní veden před menším soudem zem. O processu při {{Prostrkaně|soudech župních a veských}} jsme zpraveni tak nedostatečně, že nemožno odvážiti se rekonstrukce. Soudy župní, jako veškeré právo zemské, doznaly v prvních letech Přemysla II. geniálním tímto panovníkem pronikavé reformy (srv. zprávu Františkovu a minority Beneše). Ze starší doby jediný statut Konrádův pro Moravu poskytuje několik ojedinělých zpráv, z nichž vychází, že soud župní, a snad pozdější cudní, skládá se z oddělení vyššího i nižšího, jako asi zemský soud. V onom zasedal soudce s kastelánem a pánové župní, v tomto vladař (''villicus'') neb v jeho zastoupení sudí, a vladykové (druhové) župní. Kompetentním byl pro veškeré spory a delikty, pokud nebyly vyhrazeny králi, soudu zemskému neb vesnickému, a pro všechny osoby v župě bez rozdílu stavu, vyjma duchovní. Panstvo i vladykové zde ještě byli asi pouhými svědky líčení pře, od 2. pol. XIII. stol., ale tvoří se, patrně vůlí Přemysla II., nové formy processní, povstávají cúdy na místě župních soudův, a při soudech zavádějí se přísedící, kteří nalézají rozsudek, což dříve sotva bylo. Výjimkou by tu ovšem byla listina kláštera hradišťského z r. 1215 (Reg., I., str. 263), kde se mluví již o jednotlivých oddílech processu, jak jsme jej z doby pozdější výše krátce vylíčili; ale tato listina jest podvržená. O '''s'''-m zřízení i právu veském, záhy právem purkrechtním vytlačeném, máme jedinou jen stopu snad v soudě {{Prostrkaně|slibním}}, kompetentním pro věci nepatrné (o kozu, ovci, ale nikoli již krávu, vola, koně) podle zprávy statut Konrádových § 13. Podle obvyklého filologického výkladu byl by to soud smluvči (smírčí) konaný bezformálně. Process při právě {{Prostrkaně|městském}} až do doby sjednocení vykazuje v krátkosti tyto zásady společné: Spor zahájen může býti jen žalobou v přítomnosti rychtáře a 1 neb dvou nad polovici přísedících v pořadu chronologickém, ač Brikcí vyjímá z toho rozepře pro poškození na těle a kde žaluje sama rada (c. 1. a. 23), Kristián (Koldín) pak cizince, vdovy, sirotky a duchovní (A. 16). Zastoupení se připouští a excepce slušelo činili před srocením. Kontumace následovala po třetím bezúspěšném obeslání třetího dne, den po dni (Br. c. 10 a. 2. a a. 55. a. 1). Omluva díti se mohla pro nemoc, vězení, povodeň a veřejné poslání. Žaloba podávala se v Praze ústně (Kold. A. 45), jinde písemně, načež obžalovaný měl odpověditi v Praze do 3, jinde do 14 dnů. Potom mají obě strany lhůtu 14 dní k podání průvodů, o nichž Koldín přejímá zásady římského práva. Nález, nebyl-li podán odpor do 14 dnů (u Brikcího 6 neděl), přešel v moc práva. ''[[Autor:Josef Teige|JTe.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|rejstříky}} v. [[../Rejstřík|{{Prostrkaně|Rejstřík}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|řízení}} v. [[../Řízení|{{Prostrkaně|Řízení}}]] a '''S.''' {{Prostrkaně|řád}} (stč.). '''S.''' {{Prostrkaně|souboj}} v. [[../Souboj|{{Prostrkaně|Souboj}} soudní]]. '''S.''' {{Prostrkaně|spisy}} viz [[../Spis|{{Prostrkaně|Spisy}} soudní]]. '''S.''' {{Prostrkaně|správa}} jest řízení '''s'''-ch úřadů v jejich úřední činnosti, vylučuje však naprosto soudcovské rozhodování samostatných soudců. Nejvyšší správní instancí soudů a stát. zastupitelstev jest ministerstvo spravedlnosti. Bezprostřední správa jednotlivých soudů přísluší jejich předsedovi. Dozor nad vedením správy jednotlivých soudů přísluší vždy soudu nadřízenému, tak že na činnost okresních soudů dohlížejí sborové soudy I. instance, pokud se týče jejich předseda, na činnost těchto pak a i soudů okresních vrchní zemské soudy s předsedou v čele. Na činnost vrchních soudů, vrchních stát. zastupitelstev, generální prokuratury a pak všech ostatních soudů v celé polovici říše dohlíží ministerstvo spravedlnosti. Nejvyššímu '''s'''-mu dvoru přísluší u všech soudů právo činiti výtky v příčině zjištěných poklesků a oznámiti tyto ministerstvu spravedlnosti, aby zjednána byla náprava. Právo dohlédací zahrnuje v sobě právo, bdíti nad řádným konáním úřední povinnosti, donucovati k jejímu plnění, odstraňovati vady v tom směru se vyskytující a činiti o nich oznámeni soudům vyšším, aby nápravu zjednaly. Správa soudů, pokud spočívá v rukou jejich představených, záleží v tom, že tito dbají o to, aby záležitosti soudu přikázané byly vyřizovány rychle a řádně, a aby u soudu zachován byl přísný pořádek a přesnost v jeho úřední činnosti. Za tím účelem přísluší jim také právo dozorčí nade všemi podřízenými úředníky a zřízenci soudu. V tomto směru jsou pak představení soudů zřízenci ministerstva spravedlnosti. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|vykonavatel}} jest manipulační úředník neb sluha '''s.''', jemuž přikázáno vykonávání [[../Exekuce|{{Prostrkaně|exekucí}}]] (v. t.). Není-li u některého soudu vykonavatelem úředník, mohou těžší a důležitější výkony svěřeny býti notáři. Při výkoně, který jim předsevzíti jest, musí se říditi příkazem '''s'''-m, jímž výkon se nařizuje. Jsou oprávněni přijmouti plnění, pro které exekuce se provádí, s účinkem zaplacení a jsou oprávněni příjem kvitovati a listiny, podle kterých plnění se žádá, jako směnky, dlužní úpisy atd., dlužníku vydati, je-li pohledávka celá zaplacena. Při výkoně samém požívají zvláštní ochrany zákona jako osoby úřední a mohou, setkají-li se s odporem, požádati policii neb četnictvo za přispění. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] 9ms81y7pyc6lawkj5lvxi8uxofe0zbi 0 28035 330952 185982 2026-04-27T11:11:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330952 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Správková | PŘEDCHOZÍ = Spravedlnost | DALŠÍ = Správní }} {{Textinfo | TITULEK = Správková | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n998/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Správková''' {{Prostrkaně|Ella}}, čes. virtuoska klavírní (* asi 1872 v Bünaburku u Podmokel), nabyla prvního vzdělání hud. v Chrudimi, kde otec její stal se měst. úředníkem a v 13 letech vstoupila na konzervatoř vídeňskou, kde jejími učiteli byli Zottmann a Dachs. Po 5 letech jako absolventka studovala ještě krátce u prof. Leschetického ve Vídni, pak u Holfelda a Trnečka v Praze, načež koncertovala v některých městech českých. Za svého pobytu v Italii byla Angličankou Ranée, místokrálovou z Bornea, vybídnuta, aby se usídlila v Londýně, a poskytnuta jí k tomu ruka pomocná. Po dvouletém studiu u prof. Dannreuthera v Londýně '''S'''. vstoupila po prvé v Křišťálovém paláci v orchestrálním koncertu řízením Aug. Mannsem a získala si na poprvé přízeň londýnského obecenstva. Pak následovaly další koncerty v Londýně, Liverpoolu, Manchestru, Leedsu a j. '''S'''. v Anglii stala se velice oblíbenou zvlášť v kruzích anglické šlechty a princeznou Kristinou Holštýnskou v čele, hlavně za přátelské podpory lady Palmerové a hraběcích manželů Lützowových. '''S'''. pěstuje v Anglii se zálibou hudbu slovanskou, zvlášť českou a ruskou a prospívá jako repraesentantka českého umění hudebního co nejvíce českým zájmům uměleckým na půdě anglické. Mimo v Anglii koncertovala v Paříži a v Praze, pak v některých venkovských městech, zejména hrála též opětně s Českým kvartettem v Praze a v Londýně. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští hudebníci v Ottově slovníku naučném]] m4qlkq3a64p1b7lu0tv6wuit5uy60wn 0 28039 330951 66450 2026-04-27T11:11:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330951 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Správce | PŘEDCHOZÍ = Správa | DALŠÍ = Správčice }} {{Textinfo | TITULEK = Správce | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n998/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Správce''', kdo vede správu (domu, dvora, země atd.). Srv. {{Prostrkaně|[[../Administrátor|Administrátor]], [[../Regent|Regent]], [[../Gouverneur|Gouverneur]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|říšský}} viz {{Prostrkaně|[[../Říšští vikáři|Říšští vikáři]]}}. '''S.''' čili {{Prostrkaně|gubernátor zemský}}, zástupce královský, jakým byl na př. za nezletilosti kr. Ladislava Jan Hunyadi v král. Uherském (zvolen 5. čna 1446) a Jiří Poděbradský v král. Českém (zvolen 27. dub. 1452). {{Konec formy}} {{DEFAULTSORT:Správce}} jkjibj0u2zyhg6926gsbeuqrg5a3lt6 0 28045 330901 66461 2026-04-27T11:10:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330901 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soudnictví | PŘEDCHOZÍ = Soudní | DALŠÍ = Soudnost }} {{Textinfo | TITULEK = Soudnictví | AUTOR = [[Autor:Josef Teige|Josef Teige]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;716–721. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n788/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Soudnictví''' {{Prostrkaně|církevní}} n. {{Prostrkaně|duchovní}} viz [[../Duchovní stav|{{Prostrkaně|Duchovní stav}}]], str. 147 sl., [[../Kanonický|{{Prostrkaně|Kanonické právo}}]], str. 927, a níže '''S.''' staročeské. '''S.''' {{Prostrkaně|správní}} viz [[../Administrativní justice|{{Prostrkaně|Administrativní justice}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|staročeské}} dělilo se ode dávna na '''s.''' duchovní a světské. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} ve vlastních záležitostech úřadu svého žilo podle práva kanonického, požívajíc privilegia fori uznaného zásadně od doby konkordátu z r. 1219, ve skutečnosti plně však teprv asi od dob Karla IV. Ve věcech světských, jmenovitě v příčině nemovitosti, podléhalo soudům světským (Řád práva zem. § 90. a Zříz. zemské z r. 1530 § 105.) Některé soudy kausální vůbec neuznávaly fora cleri ve svém oboru, jako viniční, konířský a consess deleg. in causis summi principis (reskript 28. ún. a 20. dub. 1751). Ve věcných právech podrobuje i Obn. Zřízení Zem. (§ B 39, B 11, F 38 a deklarace ze 30. čna 1698) duchovenstvo soudu světskému. Nález soudu duchovního provádělo rámě světské. (Reskr. ze 6. list. 1669, 16. čce 1691). – Naopak soudil soud duchovní laiky v příčině věcí manželských (Cod. dipl. Mor. II., 284 a 287, Kold. Právo m. C. 36). Zápas, aby i věci patronátní podrobeny byly církevnímu nálezu, bojován byl se světské strany celkem s úspěchem, neboť zásadně v starší době oprávnění sice se uznávalo, však ve skutečnosti tomu odpíralo (srv. Kroftovu studii »Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské« v »Čes. Čas. Hist« X.), a podroben byl později i tento obor zcela nepokrytě soudu zem. podle pragm. 29. čce 1651 a 6. čce 1669. Pravidelné instance byly officiální soudy biskupské (pozdější konsistorní) s odvoláním v poslední instanci do Říma, což však zrušeno bylo reskr. ze 12. list. 1637 (srv. i reskr. ze 22. list. 1657, 3. čce 1704, 27. čce 1728, 31. bř. 1762), tak jako i odvolání k nunciovi do Vídně. V oboru {{Prostrkaně|světského}} práva staročeského rozeznávány tři skupiny a to obor {{Prostrkaně|práva zemského}} (v to počítaje i osobní soud zeměpána), {{Prostrkaně|lenního a městského}}. {{Prostrkaně|Podle práva zemského}} především uznáváno po všechny doby právo zeměpána jako nejvyššího soudce, které ovšem v době šlechtické oligarchie (XVI. st.) doznalo znamenité výjimky, že soud zemský povýšen i nad osobu jeho. Jmenovitě ve XIII. a XIV. stol. následkem exemcí korporací duchovních událo se králi souditi osobně neb delegátem svým přečasto. Zeměpán předsedal i sněmovnímu soudu, z něhož vytvořil se v prvních letech panování Přemysla II. soud {{Prostrkaně|zemský}}, kde přední místo měli vedle krále nejv. purkrabí jako nejv. správce policie a válečnictví říšského, od doby Jiříka z Poděbrad nejv. komorník zem. jako správce finanční a zem. sudí jako odborný ředitel soudního jednání. Poněvadž desk bylo stále třeba, seděl na tomto soudě na kathedře i zem. písař. Vedle těchto měli právo zde zasedati starostové (hospodáři) rodů vladyckých i vyšších, mezi nimiž rozeznávány staré rody, v nichž děděna byla hodnost kmetcí (''scabinatus''), vlastní to soud čili nálezcové práva. Jich mělo býti z rodu panského přítomných 12, od doby Vladislavovy přibylo k nim 8 ze stavu rytířského. Právo účastniti se měli páni vůbec, ježto bylo třeba, aby mládší seznali praxi práva, které bylo obyčejové a nikoli kodifikované. To Obn. Zř. Z. bylo zrušeno. Právo královské (Všehrd II., 1, 2.) jmenovati kmeta bylo za Vladislava II. vázáno na souhlas zem. soudu. Nicotné spory stavovské v příčině přednosti a účasti, které vypukly již za Václava IV., urovnány byly prozatímně Sigmundem r. 1437 a r. 1485, a 1487 za Vladislava II., což přijato do Zř. zem. z r. 1530 § 1., z r. 1549 A 13, z r. 1564 A 36 i Obn. Zř. Z. A. 32. I na Moravě vznikly oba zemské soudy (olomoucký a brněnský) týmž způsobem ke konci XIII. stol., neboť v listině brněnské z r. 1292 (Cod. dipl. Mor. IV., 386) mluví se o dvojím v roce sjíždění se panstva k soudu a dvakráte k posudku. I zde předsedal král neb markrabí a zasedali z nejv. úředníků komorník, sudí, podkomoří, sudí dvorský, král. český maršálek a ovšem písař zemský. Počet účastníků z panstva (hospodáři) byl nestejný, a když i zde od dob Jiříka z Poděbrad o právo zasedání vznikl spor mezi stavem panským a rytířským, stanoveno r. 1492, že souditi má 14 osob ze stavu panského a 6 rytířů, z nichž tři mají býti z brněnského a 3 z olomouckého, když r. 1493 byly oba soudy spojeny v jediný. Při tom nařízeno, že krom osob takto vybraných žádný již při zahájení soudu do stolic vstupovati nemá. Doplňování osob dělo se při pánech králem na návrh panský, při rytířích pány na návrh rytířů. Žádný man biskupský, ani rytíř ve službě nějakého pána zemského postavený nemohl se státi soudcem zemským, nýbrž jen Moravan stavu panského neb rytířského, který měl statek pozemský. Jakmile statek prodal, musel ze soudu vystoupiti. Na počátku XVII. stol. říkalo se jim »královští radové« v Čechách i na Moravě. V Čechách zasedal soud zemský o trojích suchých dnech (adventních, postních, letničních) a o sv. Jeronýmu vždy po 14 dní (Všehrd I., 1, 1.), z čehož Zř. Vlad. § 4 vypustilo suché dni adventní, což přejalo i Zř. Z. z r. 1549 B 38 (s úpravou podle snesení sněmu z r. 1543) a Obn. Zř. Z. B 1. Na Moravě v Olomouci zasedali dvakráte v roce (o Svíčkách a o sv. Janu Křt.) a měsíc potom i v Brně (Archiv Č. X. str. 314), pro kterýžto soud stálá doba určena byla teprve r. 1496 a to neděle po sv. Kunhutě (10. září) a druhá neděle postní. R. 1562 stavové se usnesli, aby ročně konaly se jen dva soudy a to o 3 Králích v Olomouci a o sv. Trojici v Brně vždy po tři týdny, což však nebylo provedeno, jakož i další návrhy, až r. 1583 obnoven starý pořádek. – Kompetentním byl soud zemský v Čechách i na Moravě ve věcech civilních i trestních stavu vladyckého v širším slova smysle jako držitelů svobodných nemovitostí, v příčině osobní podrobeny mu všechny osoby, v jistých dobách i král. Podrobněji provedeno, lze říci, že soudil z věcí civilních všechny pře deskové (viz [[../Desky|{{Prostrkaně|Desky}} zemské]]), spory mezní, šlo-li o více než o 10 (20) kop gr. č. (též podle Obn. Zř. B. 10, Q 38), spory o kšaft, dědictví, dělení dědictví (Obn. Zř. O 11 a 19), vdov a sirotků stavovských (viz [[../Úterní dni|{{Prostrkaně|Úterní dni}}]]), odúmrti, dluhy deskové větší než 10 hřiven bez jednoho lotu (později 100 k. gr) a některé jiné menší (viz Vlad. Zř. Z. § 441, 479 neb Arch. Č. str. 175) a o škody processů projednaných u jiných soudů stavovských (Všehrd I., 2, 6–7.); z věcí trestních zločiny, kde trest záležeti měl v pokutě peněžité (při vraždě, poranění) i v potrestání tělesném (při podávení ženy a děvojstvu, únosu, plenu, krádeži, žhářství, pychu) a v konkurrenci s král. soudem i o nářek cti. Tak bylo celkem shodně i na Moravě (pro spory vdov a sirotků vyhrazeny byly soboty). Territoriálně příslušným byl soud zemský český pro zemi Českou, moravský pro Moravu s právem dávati poučení do Opavska a Krnovska. Z Moravy do Čech nešlo žádné odvolání. Soudy oba soudily definitivně, odvolání nebylo (Ondřej z Dube kap. 56, Všehrd 1., 1, 2. Kniha Tovač. k. 32), ač již Všehrd jako novou věc zná revisi (II., 20, 13), která zavedena jako pravidlo Obn. Zř. F 75 a sl. a Morav. § 52 a sl. I cesta supplikacemi jmenovitě v XVI. stol. byla zneužívána. Reskriptem z 1. květ. 1749 odloučena byla justice od správy a zřízen byl nejv. soud zeměpanský, společný všem zemím Českým i Rakouským, a zamýšlený Codex Theresianus měl upraviti ve čtvrtém svém díle soudní zřízení i právo. Dvor. dekretem ze 4. dub. 1783 Josef II. zrušil větší i menší soud zemský tak jako i ostatní stavovské (komorní, dvorský, purkrabský). Zemský soud nebyl vázán žádným zákoníkem, ale řídil se zvyklostí a podle citu spravedlností. Řízení bylo celkem rychlé a ústní a sice jazykem českým (i když desky psaly se latinsky) a to až do Obn. Zř., kdy zavedena i němčina, která od 2. pol. XVII. st. češtinu téméř úplně vytlačila. Obn. Zř. zavedlo i jednání písemné, čímž význam soudu velmi klesl. Po vysvědčení půhonů a po odbytí přísah v příčině osob, kterým nebylo možno k soudu státi, byl soud zemský {{Prostrkaně|řečníkem}} (na Moravě {{Prostrkaně|volavčím}}) zahájen slovy: »Já tento súd zahajuji boží mocí, matky boží mocí, všech svatých mocí, nejjasnějšího knížete a pána, pána N., českého krále, mocí, N. nejv. komorníka král. Č. mocí, nejv. sudího král. Č. mocí, N. nejv. písaře král. Č. mocí, N. nejv. purkrabí pražského mocí, všech pánóv a vladyk k tomuto soudu volených mocí. A k tomuto soudu všecku poctivost připovídám a všecku nepoctivost zapovídám, abyste se všickni poctivě a řádně zachovali, právo sobě ohrazujíce. A přečinil-li by kdo řečí, jdi mu na peníze, pakli by kdo přečinil skutkem, jdi mu na hrdlo.« (Všehrd II, 2, 3.). A podobně i na Moravě, kde však po slovech »všech pánóv mocí« následovalo: »tak aby při tomto soudu chudý i bohatý plnou svobodu měl svou spravedlnost vésti i v žalobách i v odpořích, v poctivosti řád při tom zachovávaje. Pakli by kdo proti tomu učinil, ten kárán bude podlé provinění svého.« Na Moravě zároveň vzalo pachole meč toho, kdo předsedal (král, markrabí), do ruky a drželo jej v pochvě špičkou vzhůru na znamení moci soudní. (Kn. Drn. str. 32 i ještě Obn. Zř. Mor. K. XXIII. § 58.) V Čechách snad hůl nejv. purkrabí byla téže věci symbolem (Ondř. z Dubé v úvodu). Potom v Čechách vykázal nejv. purkrabí každému jeho místo k sedění a úředníci menší zasedli na kathedře u desk, kde komorníci čtli půhony i na šrancích. Když se k půhonu strana přihlásila, četl řečník zemský na rozkaz nejv. sudího žalobu, načež následovaly řeči stran po čas jim libovolný a průvody. Když to skončeno, uložil sudí stranám mlčení a vybídl kmety, aby se sestoupili v potaz. Na Moravě bylo do r. 1495 zvykem, že pohnaný prosil soud, aby mu dopřál {{Prostrkaně|pomluvy}}, t. j. aby mu dopřáno bylo mluviti, že žaloba na něj vydána jest bez viny jeho. Pomluva žádala se po třikráte; když po třetí pohnanému rozkázáno bylo, aby odpovídal, pak musil státi svému protivníku. Při potazu sudí ptal se pořadem kmetův o jejich mínění o při které každý musil též odůvodniti, a »neuměl-li toho ukázati, ten hlas ničím nebyl« (Kn. Drnovská str. 119). Když potaz se dokončil většinou hlasů, rozkázal sudí všem usednouti na svá místa a vyzval (v Čechách) dva z pánův a jednoho z vladyk (na Moravě do r. 1492 dva pány, k nimž od té doby přibyl jeden rytíř) k sepsání nálezu ({{Prostrkaně|relátoři}}), který všem přísedícím nahlas byl přečten ke konečnému schválení. (Srv. též [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 507). Vedle velikého soudu zemského zasedal {{Prostrkaně|i menší soud zemský}}, skládající se v Čechách z úředníků (nejv. důstojníků zemských), to jest komorníka, sudího, písaře, probošta vyšehradského (který kdysi choval u sebe desky zemské) a z úředníků králové české, podkomořího, z písaře menších desk a ingrossatora. Vlad. Zř. Zem. § 254 Zř. Z. z r. 1549 H 39 vypouští úředníka proboštského, což přejalo i Obn. Zř. F 16. Ředitelem soudu byl místosudí. Též na Moravě sedali na tomto soudě úředníci menší, ale též i někteří zemané, kteréž tito úřednici k tomu povolali, čehož v Čechách nebylo. Tito zemané však nečinili žádné přísahy do soudu, aniž úřad ten zastávali na delší čas. Obn. Zř. Mor. nezná již jich (k. 60 § 269). Kompetentní byl při téže pravomoci osobní pro rozepře menší, jmenovitě o summy neb věci do 10 hřiven stříbra bez lotu, později do 100 k. gr. č., kromě toho úřadují zde úředníci jako soudcové vyšetřovací. Proto jim se oznamují zločiny k ohledání, oni vysvědčuji půhony, vyslýchají svědky, přítomni jsou přísahám v kapli. Soudí rozepře též o nevydání lidí neb čeledína (Arch. Český II. str. 343–44 a Zř. Zem. z r. 1530 § 162 a z r. 1549 H 40), škody útratní processů před soudem purkrabství Pražského (Vlad. Zř. Z. § 382), o střílení ptactva neb zvěře osobou panskou neb rytířskou (ib. § 534). To zůstalo i po dobu platnosti Obn. Zř. (F 16 a 17). Jmenovaná hodnota byla hranicí kompetence i na Moravě, zde však žádný člen stavu panského k tomuto soudu nemohl býti pohnán aniž poháněl, byť půhon byl na 1 k. gr. Starší neurčitosti na Moravě, kdy zasedati se má, učinil přítrž majestát Vladislava II. z r. 1493, podle kterého »právo menší rozsuzuj na ty pátky a časy, kdy půhonové (k velkému soudu) puštěni budou«; od XVI. stol. zasedali v tytéž časy, jako soud menší. V Čechách seděl čtyřikrát ročně, vždy dva dni před soudem velkým (Vš. I., 6, 2.), s kterým užíval týchž norem processních. V těžších případech hledati bylo rady u soudu velikého. K osobám zaměstnaným na obojím zemském soudě náleželi ještě {{Prostrkaně|komorníci}}, kteří prováděli obsílky, spatření, ohledání, čtení, (jejich správce slul {{Prostrkaně|starosta komorničí}}), jejichž legitimací byl otisk pečeti zemské, na Moravě půhončí opatření seznamem pohnaných. Místopurkrabí měl na starosti policejní dohled při líčení, řečník zemský (na Mor. volavčí) četl půhony, žaloby a zahajovací formule. Zemský soud znenáhla vytlačil ostatní krajské cúdy. Ještě asi r. 1410 komorníci pražští mluví o komornících »jiného« kraje (''illius districtus''. Pozůstatky desk zem. I. str. 89); r. 1407 o deskách nymburské cúdy, r. 1419 hradecké, r. 1413 o komorníku litoměřickém, tak že úplné ovládnutí celých Čech stalo se teprve po bouři husitské (srv. [[../Župa|{{Prostrkaně|Župa}}]]). Ze soudu královského vyvinul se i [[../Dvorský soud|{{Prostrkaně|dvorský soud}}]] (v. t.), který v příčině norem processních řídil se {{Prostrkaně|právem zemským}} (Všehrd I, 3, 5), {{Prostrkaně|i soud komorní}} (o něm viz Čelakovského Soud komorní za Vladislava II. v »Právníku« roč. XXXIV. a Schulzovy Příspěvky k dějinám soudu komorního 1526 až 1621), který vyvíjel až do doby Vladislava II. činnost intensivní, ježto mnohá jiná práva nešla a zde jediné bylo možno nalézti nález. Proto vyhledávána jeho pomoc i v případech, kde kompetentními by byly soudy jiné. Za Vladislava II. stavové hleděli stlačiti význam jeho, který značně stoupl opět za prvních Habsburků. V Lucemburské době králové svolali k sobě jako přísedící podle svého zdání vyšší úředníky dvorské, později rady královské, na jejichž jmenování stavové vyhradili si značné právo (Arch. Český sv. IV., str. 496 a 503), ano i soud sám uvedli v područí soudu zem., od kterého bylo bráti poučení v těžších případech. Stálým zástupcem krále byl od r. 1490 hofmistr král. Českého (Zř. Zem. Vlád. § 470 a 471). Když páni i vladykové zdráhali se zde zasedati, bylo sneseno r. 1509, že, kdo králem sem byl povolán, musil účastniti se jednáni alespoň rok, což přijalo i Obn. Zř. Z. F 39. Přísedících radů mělo býti nejméně 12 (Zř. Z. z r. 1549 P 39) od r. 1627 14 (Obn. Zř. Z. F 39). Za Ferdinanda I. spojen s ním soud {{Prostrkaně|hejtmanský}} (Zříz. Z. z r. 1549 Q 3) a soudil proto i o pych a výtržnosti. Jinak, jmenovitě v pozdější době, byl příslušným pro žaloby depositní, emfyteutické, v příčině nově zřízených krčem, proti vrchnosti, která odepřela svému poddanému svůj soud, o věno deskami nezapsané, nářek cti, pro neoprávněné zajetí dobytka, dříví atd., často v konkurrenci se soudem zemským. (Stránský.) Kdežto původně tento soud vztahoval se pro všechny země říše České, obmezen byl r. 1479 na Čechy s Kladskem a Chebskem. Zasedal čtyřikráte ročně po 14 dní a den po Obrácení sv. Pavla, pondělí po Svátosti, po Bartoloměji a po sv. Martině (Ob. Zř. F 40. podle Zř. Z. z r. 1549 P 39). Za emanace soudní moci královské sluší míti stálé soudy jednotlivých úředníků královských. Nejv. purkrabí pražský soudil v starší době asi některé zločiny, jak na to ukazuje ještě ve XIV. stol. trvající povinnost jemu hlásili spáchaný zločin, neboť jest po králi nejvyšším ochráncem míru v zemi, provádí exekuce. Soudí (podle Ondř. z Dubé) všecky zemany, kdo se k němu podvolí neb odvolá. Jmenovitě však soudil věci dlužné na základě úpisu listovního bez hypothéky (r. 1437: »purkrabí Pr. aby je súdil, jakož od starodávna právo bylo«) osob stavu šlechtického a to výlučně. Řízení bylo summární, ježto dovoleny byly pouze excepce non numeratae pecuniae, zaplacení dluhu a lichvy. Nejv. purkrabí zastoupen byl v předsednictví soudu trvalým zástupcem místopurkrabím, ke kterémuž jmenoval nejméně šest přísedících, kteří by v zemi měli statek (Vlad. Zř. Z. § 390), později od Obn. Zř. (F 22) inkolát. V něm mohli od r. 1649 zasedati i nobilitovaní měšťané pražští. Dvorní dekret ze 20. pros. 1765 vyhradil právo jmenovali rady zem. králi. Kdy v starší době soud purk. zasedal, nevíme (každý den?), později 4kráte ročně vždy po soudě komorním a ke konci své existence třikráte ročně, den po Hromnicích, po sv. Jiří a sv. Havle, vždy po 14 dní. Rozsudky čteny byly po skončeném zasedání. Odvolání původně šlo k zem. soudu, později revisi ke králi. – {{Prostrkaně|Purkrabí kraje hradeckého}} zachoval si jediný z krajských správců hradských svoji jurisdikci a to až do r. 1783. V kompetenci jeho byly dluhy listovní (tak jako při purkrabství pražském), zástavní, věnné, o listy zhostní a krčmu nespravedlivou, škody útratní, jak Stránský praví, nesoudil, nýbrž podával k soudu zem. Že zde úřadováno bylo celkem týmž způsobem jako u soudu výše zmíněného, ukazuje, že ustanovení Zř. Zem. o onom soudě používáno beze všeho i pro tuto stolici (srv. Teigeho Úmluvu, str. 143, a [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 507''a''). Za Marie Terezie uznána byla konečně nutnost, zmenšiti tento přílišný počet sobě podobných soudů spojením soudů komorního, dvorského a purkrabského se zemským neb appellačním. To však sice narazilo na odpor stavů (viz B. Riegra, O záměru M. Terezie zreformovati stavovské soudy v Čechách v »Právníku« XXX., str. 1 a sl.), než vysloveno bylo, alespoň zásadně, v cís. rozhodnutí ze 20. dub. 1763. Ale rozhodnutí stalo se zrušením všech soudů dekretem ze dne 4. dub. 1783. – {{Prostrkaně|Hejtmané krajští}} (srv. Riegrovo Zřízení krajské I., str. 175) soudili, když někdo cizího poddaného svévolně držel ve vazbě, když poddaný některé vrchnosti přechovával neb podporoval zhoubce zemské, při nezachovávání řádův o čeledi a lidech sběhlých a při přestupcích řádu o myslivosli a lovu ryb. Ve všech těchto případech i stavové podléhali tomuto soudu. V příčině lidí poddaných mívali moc soudní, když povstala pře, zdali něčí poddaný, jakožto povaleč vyzdvihnutý, měl vedle práva býti mučen, když zločinec neurozený byl chován na místech hrazených, když člověk selský, uslyšev pokřik, zhoubců zemských nebo zlodějů nehonil, když sedláci bránili někomu vyzdvihnouti povaleče nebo když přechovávali zhoubce zemské a když vrchnost nechtěla vydati poddaného, který provozoval na pozemcích královských myslivost. {{Prostrkaně|Královský maršálek}} soudil v Čechách i na Moravě (buď v konkurrenci se soudem komorním neb hejtmana zemského) žaloby o chlapstvo všech obyvatelů (Vlad. Zř. Zem. § 471) a na Moravě ještě o stupně šlechtické hodnosti. Soudil s přibranými podle jeho vůle přísedícími buď v Praze nebo kde jinde určil. Na Moravě hejtman zemský soudil rozepopře o česť mezi osobami šlechtickými (v konkurrenci s král. maršálkem), při čemž volal později k sobě za přísedící koho chtěl ze soudců zemských i mimo ně. V starší době soud konal se po ukončení zemského sněmu, na počátku XVI. stol. (asi do r. 1520) i za doby zasedání, tak že určen býval k takovým přím pátek jako den rokový, na němž souzeny tyto pře ({{Prostrkaně|postranné}}). Rozsudky vynášel hejtman zem. jménem pánův a rytířův; odvolání šlo ke králi (pokus zrušiti to r. 1524 nebyl proveden). Jiný byl soud hejtmana zemského zvaný {{Prostrkaně|roky selské}}, kde rozsuzovány žaloby poddaných proti vrchnosti, a to hejtmanem s přibranými členy zem. soudu ve jménu zem. hejtmana a sice při každé sessi po dva dny, od r. 1612 po pět dní, což však nebylo obligátním, mohloť souzeno býti i mimo ten čas. – Patentem z 19. pros. 1636 přidáno bylo zem. hejtmanu k ruce poradné a pomocné kollegium placené králem, »{{Prostrkaně|král. tribunál}}«, skládající se z kancléře, dvou radův a jednoho sekretáře, jenž soudil některé menší záležitosti summární z kompetence zem. soudu. Některé instance vytvořily se na Moravě i {{Prostrkaně|v právě manském}}. {{Prostrkaně|Soudu dvorskému}} předsedal hofrychtéř moravský jmenovaný panovníkem a to od r. 1538 z osob stavu rytířského, kterýž soudce sám jmenoval své přísedící. Význam soudu byl nepatrný, poněvadž počet len královských rychle mizel. – {{Prostrkaně|Maršálek král.}} měl svůj lenní soud též v Mor. Krumlově, ale vlastně byl to soukromý soud rodu z Lipé, kteří od XIV. věku tento úřad dědičně drželi (Kn. Tovač., str. 121, 124, a Drnov., str. 106). Mnohem důležitější byl {{Prostrkaně|soud manský biskupa olomouckého}} (viz [[../Olomoucké arcibiskupství|{{Prostrkaně|Olomoucké arcibiskupství}}]]). Města ve zřízení svém řídila se zvyky, jejichž východiště bylo celkem, nikoliv bez výjimky, právo řezenské (norimberské) a magdeburské. Ono šířilo se vévodstvím Rakouským podél Dunaje (Enže 1212, Vídeň 1221, Vídeňské Nové Město 1244) a odtud do jižní Moravy i Čech (Brno 1243, Jihlava 1249) až k Hoře Kutné a Praze. Magdeburk působil v krajinách severních, podél Labe. Mimo tyto proudy hlavně obchodem povstala osada na Poříčí u Prahy (XI. stol.), v Olomouci (nejisto kdy), v Hodoníně (1228) a v Hlubčicích. V zemích Českých vyskytuje se magdeburské právo po prvé r. 1211 v Zlaté Hoře (''Goldberg'') a r. 1213 v Bruntále ve Slezsku, v Čechách v Litoměřicích (před r. 1237), na Menším městě Pr. (1257), Hradci Král. (kdy?) a Litomyšli (1259), v Opavsku od r. 1224, Uničově 1221 (srv. [[../Magdeburské právo|{{Prostrkaně|Magdeburské právo}}]], str. 594, a [[../Litoměřice|{{Prostrkaně|Litoměřice}}]], str. 169''a''). Řezenské (bavorské) právo prostřednictvím vídeňským rozšířilo se přes Brno do Hradiště (1258), Kroměříže (1290), Měnína, Pohořelic a Ivančic (1350), přes Znojmo do Jemnice (1327) a Třebíče (1335). Podle toho soudnictví městské spravováno bylo do času Ferdinanda I. vrchními {{Prostrkaně|soudními dvory}}, podle svého původu. Byly to: {{Prostrkaně|jihlavský}} (viz [[../Jihlava|{{Prostrkaně|Jihlavské právo}}]], str. 354), {{Prostrkaně|olomoucký}} (srv. Bischof, Deutsches Recht in Olmütz, str. 37), který nezanikl jako prvý již r. 1548 zřízením soudu appellačního v Praze, nýbrž až zavedením českého práva městského (resolucí ze 7. a 17. čna 1697) a platný byl pro města moravská právem magdeburským se spravující, {{Prostrkaně|brněnský}} platný pro daleké i okolí (seznam měst viz v »Právníku«, XII., str. 842, pozn. 198), ba po krátký čas i pro Prahu, {{Prostrkaně|královéhradecký}} (pro Chrudim, Litomyšl, Kladsko), ač brzy poklesl, neb již r. 1387 byl poukázán k hledám rady v Praze, {{Prostrkaně|litoměřický}} platný pro značnou čásť měst českých žijících podle práva magdeburského (seznam viz v »Právníku«, XIII., str. 41, pozn. 214) {{Prostrkaně|a pražský}} (seznam měst ib., str. 45, pozn 224, kde sluší přidati i Kouřim, Český Brod, Žatec, Hradec Králové a Jaroměř). Na místo toho všeho nastoupil r. 1548 (někde později) appellační soud na hradě Pražském (viz níže). Soud městský skládal se {{Prostrkaně|z rychtáře}} (viz [[../Rychta|{{Prostrkaně|Rychta}}]]) jako předsedy a přísežných kmetů, které rychtář svolával, jejich porady řídil a oznamoval stranám nález, který i prováděl, jsa při všem tom vázán souhlasem kmetů. Jejich počet byl rázný kolísaje mezi 7–24. Dosazováni byli buď králem (podkomořím) na návrh obce neb i samostatně, neb obcí a král je stvrzoval, a to pravidelně na rok. Nežli úřad nastoupili, složili přísahu. Soudu tomuto příslušelo právo v civilních i trestních rozepřích nad měšťany i osobami podřízenými ve příčině statků městských. Přečin proti nim byl přísněji trestán a jejich výpovědi svědecké přikládána větší váha. K ruce soudu byl {{Prostrkaně|písař}}, který obyčejně vynikal právnickým vzděláním, {{Prostrkaně|a posel soudní}} ({{Prostrkaně|biřic}}). Řádný soud konán byl ve čtyřech lavicích soudních za účastenství všech kmetů s rychtářem, kde jeden z kmetů ve věcech trestních přednášel žalobu. Vedle rychtáře seděli 4 nejstarší kmeti, na obou stranách na lavicích dalších 8 a na čtvrté lavici písař měl knihy městské, pečeť a listiny. Konán byl různě. V Brně po Třech králích a po 14. dní po Velikonoci a to nejdřív pro věci civilní i trestné byli svědci v přísahu vzati, potom jednány rozepře trestné, po nich civilní a naposledy židovské, v Jihlavě od Vánoc až do pátku po Veliké noci. V Praze 4kráte do roka o suché dni, což mělo býti zvýšeno právy Soběslavskými na 9krát (tak i Brikcí); v menších městech jednou za rok (Litoměřice, Roudnice, Boleslav Ml., Budějovice). Zde soudily se věci vážnější. Nestačil-li čas zvykem vyměřený, konány {{Prostrkaně|posudky}}. Zahájení bylo slavnostní. Nejprve zvoněno, a když se kmeti (konšelé) sešli, oznámil služebník obci, že mohou vstupovati do světnice soudní před radu. Vstoupila tedy obec na síň až ke mřížce, za níž byly čtyři lavice soudní. Všichni seděli na nich k stranám tváří v půlkruhu neb i v řadách nad sebou. Někde písař seděl u stolu zády k obci nebo na vyvýšené kathedře stranou. Mezi soudci a obcí byla mříž (šraňk), u níž stál servus s nějakým znamením (holí), aby bránil vstupu do vnitř lidem nepovolaným. Sporné strany a jejich advokáti stáli před šraňkem. Když purkmistr pokynul, rychtář jal se zahajovati soud. V Budějovicích r. 1517 dělo se to slovy: »Již já ten soud zahajuji napřed pána Boha mocí, matky boží mocí i všech svatých mocí, nejjasnějšího knížete a pána – mocí, pana purkmistra a pánův konšelův mocí i úřadu mého od pana purkmistra i vší obce mně propůjčeného mocí«, k čemuž jinde (Boleslav Ml.) bylo dodáváno: »i těchto všech dobrých lidí, kohož sem pán Bůh k tomuto soudu zahodil, mocí.« »K tomuto soudu ctnému připovídám všecku spravedlnost a poctivost a odříkám všecku nespravedlnost a nepoctivost. A kdož by před toto ctné právo měl přistoupiti, aby přistoupil s odpuštěním a odstoupil také s odpuštěním. A když by před tímto ctným právem své potřeby neuměl spraviti, toho se každému přeje, aby sobě přítele zjednal. Kdož by tu potřebu spraviti uměl, aby každý se opatřil, aby ke škodě, k hanbě nepřišel. A kdož by před tímto právem ctným řeči přemluvil, jdi jemu na peníze, kdož by se skutku nebo sazen, rukou dopustil, jdi jemu na nejvyšší právo. Kdo by komu v řeči překážku činil, bez újmy nebude. A kdožbykoli před tímto ctným právem co vysoudil, to má každému tak svobodné býti, jako by na svobodném trhu za hotové peníze koupil. A kdožbykoli co prosoudil, buď to každému tak svobodno a vážno, jako by na svobodném trhu za hotové peníze prodal. A jestliže by který soud byl lépe zahájen tohoto, buď tento jemu přirovnán a onen tomuto.« V XVI. stol. formy ty již však mizely, tak jako různá napomenutí rychtáře na kmety. Po zahájení rychtář vyzval strany: »mají-li co před tímto ctným pravém činiti, aby předstupovaly, že čas a hodina jest,« což bylo třikráte voláno, načež strany jedna po druhé přistupovaly tážíce se: »jest-li právo při pokoji? Přeje-li přistoupiti, přeje-li potřebu pověděti?«, což zodpověděno bylo teprve po otázce učiněné purkmistrem ke konšelům. Po skončení rozepře tázala se strana: »přeje-li právo zase odstoupiti?«, což rovněž teprve po poradě rozhodnuto. Na konec, když k soudu již nikdo se neohlašoval, purkmistr učinil kmetům otázku: »byl-li by čas soudu odhájiti?« A když konšelé tomu přisvědčili, jeden po druhém říkaje, že čas a hodina jest soudu odhájiti, rychtář oznámil obci: »Poněvadž žádný před tímto ctným právem činili nemá, jakož mocí tento soud jest zahájen, touž mocí se zase odhajuje. A protož, kdož nemá zde nic činiti, může odjíti v pokoji.« (Winter, Kulturní obraz, II., str. 623 až 626.) Vedle těchto zahájených soudů (''judicium bannitum'') rozhodovány menší pře v obyčejných zasedáních dvakráte týdně (''judicium ordinarium'') nebo podle potřeby bez formalit slavnostních, kde přítomni byli jen dva neb málo více přísedících. Myšlenka Karla IV. řádné kodifikace zůstala i v oboru práva městského nesplněnou; teprve pevná ruka Ferdinanda I. stvořila r. 1530 kommissi k tomuto cíli, vydala Brikcím z Licska první návrh (1536), a podporována sněmem (1545) hleděla sjednotiti různé způsoby v jediný celek. Ale teprve r. 1569 města pražského práva přistoupila k návrhu Pavla Kristiána z Koldína (Kristián jest jméno {{Prostrkaně|rodinné}}!) a r. 1571 města magdeburské sféry ku projektu Mikuláše Mitase Austina (v Cod. iur. Boh., IV., odd. 5. str. 98 a sl.) a sněm r. 1576 rozhodl se pro práci Kristiánovu, která prohlášena závaznou pro města česká, ač Litoměřičtí podvolili se tomu zásadně teprve r. 1610. Rozhodnutím ze 7. a 17. čce 1697 stalo se závazným i pro Moravu. Pouze Cheb zachoval své zvláštní právo. Poměrně nezdravá přílišná kompetence soudů městských obmezena byla {{Prostrkaně|appellačním soudem}} zřízeným reskriptem Ferdinanda I. v Augšpurce 30. led. 1548, osazeným radami královskými a to 6 šlechtici, 4 doktory práv, 4 měšťany staro- i novoměstskými. Tím zrušeno odvolání do ciziny i do Prahy (nikoli však pojednou). Tento soud lišil se ode druhých výhodně tím, že zasedal stále a jeho přísedící bez svolení královského nesměli vzdálili se z Prahy. Mocný vliv vykonávali na právo české přísedící doktoři práv ve smysle římsko-právním. Od r. 1628 žádána byla zkouška právní praktická od veškerých účastníkův a připuštěni i cizinci (Obn. Zř., A 36, 32, 33, F 73). R. 1651 stal se kompetentním i pro německá léna koruny České a pro odvolání vyšších stavů ze Slezska. V XVIII. stol. stal se vzorem pro opravy soudů stavovských. Členové jeho byli placeni. Dne 20. aub. 1763 rozhodnuto spojiti jej ještě s konsessem in c. s. p. et c., což však neprovedeno. Naproti tomu zbaven kompetence pro Moravu (1763), která přidělena mor. král. tribunálu. Dne 4. dub. 1783 soud appellační byl zrušen. ''[[Autor:Josef Teige|JTe.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|vojenské}} viz [[../Auditoriát|{{Prostrkaně|Auditoriát}}]] a [[../Vojenský soud|{{Prostrkaně|Vojenský soud}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:České dějiny v Ottově slovníku naučném]] 0k3tpoqr8l57c6zw1xfath588tnattq 0 28101 330898 66589 2026-04-27T11:10:52Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330898 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Souboj | PŘEDCHOZÍ = Soubise | DALŠÍ = Soubojce }} {{Textinfo | TITULEK = Souboj | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;699–701. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n770/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Souboj }} {{Forma|proza}} '''Souboj''' (fr. a angl. ''duel'', it. ''duello'', lat. ''duellum'', něm. ''Zweikampf'', pol. ''pojedynek'', rus. поединокъ), boj dvou soupeřů zbraněmi smrtícími uspořádaný úmluvami přede svědky obou stran, {{Prostrkaně|sekundanty}}, o nichž níže, následkem vyzvání na základě urážky na cti. '''S.''' má za účel zjednati zbraněmi zadostučinění uraženému, čehož ovšem nebývá vždy dosaženo, neboť mnohdy vitězí uražeč, když lépe umí šermovati či stříleti neb má-li pouhé štěstí, a uražený má k urážce ještě ránu neb dokonce smrť. Proto '''s.''' nedokáže ani, kdo lépe umí vlásti zbrani, tím méně, kdo je práv a kdo křiv. S tohoto stanoviska také zákoníky téměř všech vzdělaných států poznamenávají '''s.''', tento zbytek surových bojů z dávných věkův a pověrečných {{Prostrkaně|soudů božích}} čili {{Prostrkaně|ordalií}}, jakožto čin trestný, ba přímo zločin, stanovíce naň tresty dosti značné, ale veřejné mínění zejména v jistých vrstvách společnosti, jako šlechty, voj. důstojnictva, studentstva, umělectva a pod., zvláště citlivých k urážkám mnohdy jen domnělým, ba i k nevinným žertům, tak lne k '''s'''-i, že veřejná moc zakročuje proti němu jen v případech nejřidčích, takřka mizících, a pak jen zdánlivě nebo s tresty značně mírnými; '''s.''' tudíž trpěn, jen vyhověli-li účastníci všem pravidlům zápasu t. zv. rytířského sestaveným ráznými v té věci autoritami, jako hr. Châteauvillardem v Paříži r. 1836, L. Chapponem v Pešti r. 1848. hr. Du Vergerem de St. Thomas v Paříži r. 1879. Podle všeho toho '''s.''' je mezi zločiny pravým unikem, ježto 1. bývá beztrestným ten, kdo jej páše, a proti tomu se tresce, ovšem soukromě, ale snad tím citelněji, ztrátou povážení, pohrdáním soudruhův a namnoze i zničením existence; 2. smějí býti veřejně podávána pravidla, jak zaonačiti '''s.''' bez konfliktu s trestním zákoníkem, čehož podobného pro jiné zločiny, jako krádež, lupičství, násilí, vraždu by trpěno nebylo. Kdo chce neb je nucen žíti ve vrstvách společenských výše uvedených, podléhá zvykům jejím na zákony povýšeným, třeba byly přemrštěné, pověrečné, nechvalné. Pokud předsudky stavovské a středověký zvyk hledati budou udatnost jen v krvavém boji, v nevážení si života a zdravých údů, potud potrvá i '''s.''', třeba zatracovaný rozvahou a rozumem, a zůstane veskrze marným každé proti němu ozvání zdravého úsudku a i utvoření v nejnovější době {{Prostrkaně|ligy protisoubojové}}. Rozum tu toliko radí vyhýbati se vůbec podle možnosti takovým společnostem, hlavně svárlivcúm a rváčům ze řemesla, neb aspoň příčinám k uraženi na cti, a opatrnost vybízí vycvičiti se důkladné v šermu a střelbě a zachovati chladnou krev. Nejčastějšími příčinami pro '''s.''' bývají nedovolené pletky milostné, hra, karban, zvláště hazardní, klepy, opilost, ve které slova nebývají vážena, a pod., kterých věci vystříhati se dlužen každý, kdo nechce uznati oprávněnosti '''s'''-e a tento zavrhuje, třeba připouští, že je povinností každého rozumného vzdělance hájiti cti své. Kdyby všickni mužští se chovali slušně, neopíjeli se, nekarbanili, neklevetili a dávali pokoj nevěstám a manželkám mužů jiných, zajisté devět desetin všech soubojů by odpadlo. Ovšem nelze zcela přesně ustanoviti, co je česť, u různých národů různá, a čím třeba hájiti jí, a je velmi pochybno, zdají uhájí člověk, dada se poraniti neb dokonce usmrtiti šavlí, kordem nebo bambitkou. '''S.''' má v řečených vrstvách lidské společnosti muži se ctí pokálenou učiniti možným, aby tuto jaksi očistil a napravil a zase se ctí žil s vrstevníky; ale jak vůbec má žíti, usmrcen-li v '''s'''-i? Při takých okolnostech jsou pravým dobrodiním a pokrokem {{Prostrkaně|čestné rady}}, {{Prostrkaně|čestné}} neb {{Prostrkaně|smírčí soudy}}. Trest, kterým zákon stíhá zločin '''s'''-e, různí se podle následků tohoto činu, totiž byl-li kdo zraněn, a to lehce či vážně, neb dokonce snad usmrcen. Mimo oba zápasící, {{Prostrkaně|soubojníky}}, {{Prostrkaně|duelanty}} podléhá podle rakouského zákona trestu každý, kdo se účastnil v '''s'''-i jako svědek čili sekundant, kdo vůbec jakýmkoli způsobem přispěl k '''s'''-i, k němu podněcoval, aneb pohrdání jevil tomu, kdo snažil se odvrátiti '''s.''' (Trestní zákoník rak. § 158–165.) Voj. zákoník činí rozdíl mezi '''s'''-em a mezi {{Prostrkaně|bitkou}} či [[../Potyčka|{{Prostrkaně|potyčkou}}]] (''rencontre'', v. t.), když totiž důstojníci neb jiní hodnostáři ozbrojení pro urážku skutečnou neb domnělou hned na místě použijí svých zbraní na zadostučinění, i tresce takovou bitku mnohem mírněji než pravý '''s.''' (§ 445 voj. tr. z.). '''S.''' lze provésti šavlemi pouze na sek neb také na bod, kordy nebo bambitkami. Uražený mívá právo voliti zbraň, způsob '''s'''-e a při střílení vzdálenost a ostatní podmínky. Zbraně mají býti dokonale stejné a soubojníkům neznámé, jen v některých případech dovoleno užíti zbraní vlastních. Uražený vyzve uražeče a pak si každý hledá svědky, {{Prostrkaně|sekundanty}}, kteří mají při '''s'''-i úkol velmi důležitý. Po vyzvání k '''s'''-i soupeřové již nemají spolu mluviti nebo jednati, nýbrž každý si vybere mezi známými po dvou sekundantech. Sekundanti vyzvaného mají hned vyhledati sekundanty vyzyvačovy, a pak všichni čtyři spolu vyjednávají. První povinnosti sekundantů jest vynasnažiti se co nejhorlivěji, aby sporná věc byla uspořádána cestou smírnou a pro obě strany čestnou. Nelze-li toho dosíci, sekundanti ustanoví zbraně podle přání strany, která má výběr, a sjednotí se o způsobu '''s'''-e, a je-li na bambitky, o vzdálenosti, na níž mají postaviti se oba sokové, potom určí místo, den a hodinu '''s'''-e. Zbraně pořídí a o lékaře se starají sekundanti, kteří pak zápas řídí, hlavně bdíce, aby se vykonal přesně podle pravidel a řádů poctivých, t. zv. rytířských, zač jsou zodpovědní veřejnému míněni svých vrstevníků. Nejednou nastává sekundantům nutnost s nebezpečím vlastního života přerušiti zápas, když sokové v zápalu bojovném překročí meze oněmi pravidly vytčené, mnondy následuje ze '''s'''-e původního '''s.''' nový neb i několik jich mezi sekundanty. Čenský nazývá sekundanta též {{Prostrkaně|příbojníkem}}. – '''S.''' t. zv. {{Prostrkaně|mimořádný}} s podmínkami zvláště nebezpečnými, jako na př. na nejkratší vzdálenost, jak se říká »přes kapesník«, neb s nabitou bambitkou pouze jednou podle losu připadající jednomu, není nikdo povinen podstoupiti a lze jej odbýti pouze za souhlasu obou soupeřů. '''S.''' t. zv. {{Prostrkaně|americký}} počestní muži, byť jinak rozhodni přívrženci '''s'''-e, ani neřadí mezi '''s'''-e, pokládajíce jej ne za boj vůbec, jakým také není, nýbrž za sebevraždu vynucenou. Soupeřové totiž táhnou z ukryté nádoby neb sáčku kuličky, kdo vytáhne bílou, zvítězil, a kdo černou, má povinnost vzíti si život za vyjednanou lhůtu. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|soudní}} ({{Prostrkaně|sedání}}, {{Prostrkaně|bitva}}, {{Prostrkaně|pole}}, ''duellum'', ''judicium pugnae'', ''campius'', ''monomachia'', ''gerichtlicher Zweikampf''). Když očisty byly uvedeny v souvislost s řízením soudním, tu i '''s.''' přestával býti pouhým [[../Boží soud|{{Prostrkaně|božím soudem}}]] (v. t.) a stával se průvodním prostředkem, kterým žalobce vinu obviněného a tento nevinu svou mohl před soudem prokázati. Příčiny, jež k tomu vedly, byly víra, že Bůh spravedlivého neopustí, nýbrž znaje nevinu jeho pomocí mu přispěje, jakož i snaha zameziti mimosoudní svémocné dopomáhání si ku právu, zejména [[../Msta krevní|{{Prostrkaně|mstou krevní}}]] (v. t.) a odstrašovati od páchání zločinu. Proto ústav '''s'''-e, jenž pocházel z dávnověkosti árijské, odpovídaje náboženským názorům z doby pohanské, udržel se po celý středověk u různých křesťanských národův a to i tehdy, když ostatní ordály vlivem hlavně církve jsou odstraňovány. Toliko okolnosti a způsoby, ve kterých '''s.''' před soudem se dál, nebyly všude stejny. Kdo v '''s'''-i zvítězil, prokázal subjektivnou svou hodnověrnost, neboť »Bůh mu pomohl a spravedlivě usoudil«. On mohl přemoženého soupeře beztrestně zabíti neb o úd těla připraviti, a příbuzným zabitého bylo přísně zakázáno odemstívati se pod ztrátou života a statku. '''S.''' připouštěn obyčejně soudem, když strany, nemajíce jiných důkazův a přísahy zamítajíce, smluvily se o to. Když docházelo k obmezování jeho, bylo třeba svolení panovníka neb jeho zástupce na soudě, aby se '''s.''' byl mohl konati. Původně toliko svobodní mužové, zejména urození, mohli k sedání se pobízeti, později, když očisty vodou i železem jsou odstraněny, i nesvobodní. Kněží, ženy, ústavy a nezletilci mohli dáti se zastupovati bojovníky. Případy, ve kterých užíváno '''s'''-e, byly rušení míru vraždou, loupeží neb těžkým poraněním (chromotou), záští mezi rody, pohanění nálezu, obvinění z křivé přísahy, urážka na cti a pod. V Čechách a na Moravě '''s.''' lze prokázati hlavně při vraždě (hlavě), chromotě, krádeži a při sporech o meze. Karel IV. chtěl v Majestas Carolina obmeziti užívání jeho na případy velezrády a násilí ženského na dvoře královském, ale sešlo s toho. Spory o hrdlo a nářky o česť řešeny i nadále '''s'''-em. Všude platilo, že oba soupeři musí užívati zbraní stejných. U Visigotův a Franků šlechtici bojovali koňmo a s kopími; jinde veden boj obyčejně pěšky s meči a štíty. Způsobu toho šetřeno i v našich zemích. Sedání za {{Prostrkaně|meče}} bylo pravidlem. Přece však statuta Konrádova předpisují sedání za {{Prostrkaně|kyje}} s cizozemci, a Řád práva zemského (čl. 29) předpisuje, že kdyby »měštěnín sedláka pohnal, mají se bíti kyji a s štíty velikými, neb jsou oba jednoho chlapského řádu«. Glossa z 2. pol. XIV. stol. opravila ovšem toto místo, dodávajíc, že »nyní mohou mečů užívati«. Podle téže právní knihy i vdova pohánějíc z hlavy mužovy mohla se bíti s obviněným vrahem, ale tak, že tento musil ve vykopaném dole po pás s mečem a štítem státi a tu se brániti, kdežto ona mohla svobodně v okrouhlých šrancích na něho útočiti. Z Moravy jsou zprávy o bitvách před hejtmanem zemským a to na koních a ve zbrojích ješlě z l. pol. XVI. stol. Průkaz viny neb neviny pomoci sedání, jenž často spočíval na štěstí neb náhodě a mohl nevinného zahubiti, byl ovšem v odporu s lidským rozumem a se spořádanějším řízením soudním. Záhy proto docházelo na jihozápadě evropském k zákazům jeho, ač na druhé straně středověké názory o pěstním právě dlouho k udržení jeho přispívaly. Kdežto už ostrogotský král Theodorich Veliký zakázal užívám tohoto prostředku, kdežto langobardský král Liutprand vyslovoval pochybnosti o rozumnosti jeho a i církev jej záhy potírala, Karel Veliký naopak podporoval užívání jeho, nakazuje, aby každý přijímal výrok soudu božího bez pochybování. Opět čtvrtý koncil Lateránský r. 1215 obecně judicium sanguinis zakázal a ve Francii král Ludvík ordonancí z r. 1260 chtěl '''s.''' soudní odstraniti; ale přes to vše na soudech světských dále se udržoval. Král francouzský Filip Krásný r. 1306 opět jej v obmezené míře jako ultimum subsidium zavedl a tak ve Francii udržel se do XVI. stol. V Anglii, kde byl zaveden Normany, vycházel v ten čas sice z užívání, ale udržoval se ve formě mimosoudní, až teprve r. 1820 byl výslovně zakázán. V Němcích odstraněn nejprve při soudech městských a pak v XV. stol. i při ostatních soudech světských. V Rusku metropolita Fokij r. 1410 nařídil kněžim, by proti účastníkům »pole« zakročovali církevními tresty, neboť »'''s'''-em se duše zahubí«. V Čechách a na Moravě vznikl odpor proti sedání nejprve ve městech. Právo Jihlavské z r. 1249 sice obsahuje o něm podrobná ustanovení, ale připouští, že obviněný má býti osvobozen od něho, když se očistí přísahou s očistníky neb když svědky nevinu prokáže. Německobrodské právo z r. 1278 odmítavě se vyslovuje o tom, když by »kdo z pýchy neb zpurnosti k bitvě v rynk šel«. Ve XIV. stol. vymáhala si města výsady, že v případě vraždy nebo poranění nemá se užívati '''s'''-e jako průvodniho prostředku na soudě. Právní kniha Brněnská z r. 1353 žádá, aby pobízení k '''s'''-i se trestalo, neboť sedání není žádný druh důkazu ani praesumce a obviněný nemůže býti nucen účastniti se ho. Následkem toho za Karla IV., který jinak jednostrané očisty odstranil, chtěl-li měštan přijmouti '''s.''', musil proto státi na královském »dvoře« neboli soudě, před kterým ještě v XV. stol. sedání se konala. Dlouho udržoval se také '''s.''' na Moravě. Kniha Tovačovská a Drnovská pojednávaji sice obšírně o pobídce k bitvě před soudem krále, zemského hejtmana, maršálka, ano i na dvoře některého pána, ale přece podotýkají, že »bitva nebo pobídka na dobré vůli (soupeřů) záleží a z práva nesnadně se nalézá« a že jest »{{Prostrkaně|lépe}} hodným svědomím nevinu dovésti, než svou vůli«, neboť »pro hřích mohl by Bůh neštěstí připustiti«. Přes to ještě r. 1549 zemský soud v Brně dopustil bitvy, ale na to obdržel od kr. Ferdinanda I. nařízení, »aby konečně žádných bitev více v šrancích nedopouštěl«. Podobně i jinde '''s.''' soudní zatlačen průvodním objektivně materiálním systémem vlivem hlavně inkvisičniho processu římsko-kanonického s tajným výslechem svědkův, právem útrpným atd. Literaturu viz v Schröderově Lehrbuch der d. Rechtsgeschichte, str. 85 a 362. ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] asx0qshcnzucxwjwvijs0u15rkiat3e 0 28269 330429 66867 2026-04-26T16:36:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330429 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rejstřík | PŘEDCHOZÍ = Rejsky | DALŠÍ = Rejstříková tuna }} {{Textinfo | TITULEK = Rejstřík | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]], [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Karel Hermann-Otavský]], neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;452–453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n506/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Obchodní rejstřík }} {{Forma|proza}} '''Rejstřík,''' z lat. (srv. [[../Register|{{Prostrkaně|Register}}]], [[../Registra|{{Prostrkaně|Registra}}]] a [[../Regest|{{Prostrkaně|Regesta}}]]), má význam několiký. '''R'''-y {{Prostrkaně|soudní}} jsou záznamy vedené soudní kanceláří, o každé právní záležitosti na soud vznesené, vyjímaje podání týkající se knih pozemkových, firem nebo praesidiálnich záležitostí. Jsou vedeny za tím účelem, aby z nich byla přehledně patrná činnost soudu v jednotlivých právních záležitostech a aby podle nich spisy záležitosti té se týkající se označovaly, pořádaly a uschovávaly. Sdělány jsou pro ně zvláštní formuláře rozdělené ve sloupce, kamž jednotlivé údaje se zapisují. Pro každý rok zakládají se '''r'''-y nové. Podrobné předpisy o způsobu vedení jich, mající význam manipulační, obsahuje nařízení minist. spravedlnosti z 5. květ. 1897 ř. z. č. 112. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''R.''' {{Prostrkaně|obchodní}} (''Handelsregister'') jest veřejná kniha vedená u sborových soudů I. stolice jurisdikci obchodní vykonávajících, jež určena jest k zápisu určitých skutečností, týkajících se kupců plného práva a společností obchodních. Upravena jest předpisy všeob. zák. obch. (zejm. čl. 12 sl.) a zvláštním nařízením z 9. bř. 1863 č. 27 ř. z. Co do předmětu zápisu lišiti lze skutečnosti {{Prostrkaně|k zápisu povinné}} (kdež účastník pod následky úředního donucení peněžitými pokutami o zápis postarati se musí: sem náleží zejména firma, prokura a jisté vztahy společností obchodních se týkající), dále skutečnosti {{Prostrkaně|zápisu schopné}} (jež mohou, ale nemusí býti zapsány: práva manželky kupce plného práva, resp. manželky osobně ručícího společníka ze svatebních smluv) a posléze skutečnosti, jež z moci úřadu se {{Prostrkaně|poznamenávají}} (konkurs, vnucená správa). Opovědi k zápisu dějtež se buď osobně k protokolu, buď písemně s ověřením notářským neb soudním. Zápisy v '''r.''' obch. mimo to soudem veřejně se ohlašují novinami k tomu určenými. – '''R.''' obch. dělí se ve dvě oddělení: '''r.''' pro firmy {{Prostrkaně|jednotlivců}} a '''r.''' pro firmy {{Prostrkaně|společenské}}. Doplňující součástkou '''r'''-u jest {{Prostrkaně|kniha příloh}}, obsahující nutné doklady, v základě jichž zápis se stal. Zápis v '''r.''' obch. má podle toho kterého případu právní význam různý: buď pouze evidenční anebo i hmotně právní, a to v některých případech i konstitutivní. Tak na př. při akciové společnosti a kommanditě akciové jest zápis přímo i podmínkou právní jejich existence. Na zápisu práv manželčiných ze svatebních smluv (v. svrchu) závisí účinnost práv těch vůči obchodním věřitelům manželovým. Důležitá jest t. zv. zásada materiální {{Prostrkaně|publicity}} obch. '''r'''-u, jež výrazu dochází ve čl. 25. a 46. obch. zák.: podle této mohou {{Prostrkaně|změny a zrušení}} těch kterých skutečností, nebyly-li zapsány v '''r.''' a veřejně ohlášeny, namítány býti osobám třetím, jen když se jim prokáže jejich znalost; stal-li se naproti tomu zápis a veřejná vyhláška, působí změny a zrušení ona proti každému, leč by se provedl průkaz, že třetí osoba o změně té (nebo zrušení) ani nevěděla aniž věděti musila. – Po vzoru '''r'''-u obch. zaveden jest zákonem z 9. dub. 1873 pro společenstva výdělková a hospodářská zvláštní '''r.''' {{Prostrkaně|společenstevní}} (''Genossenschaftsregister''), podrobněji upravený nařízením ze 14. květ. 1873 č. 71. ř. z. – Bližší srv. zejm. v Randově Obchodním právu §§ 9 a 10, jakož i ve spise dra V. Kliera O zápisech do '''r'''-u obch. (Obch. knihovna »Merkur« č. 2). ''[[Autor:Karel Hermann-Otavský|Hmn.]]'' '''R.''' {{Prostrkaně|v knihách}} jest abecedně spořádaný seznam čili ukazatel jmen ('''r.''' {{Prostrkaně|jmenný}}), věcí ('''r.''' {{Prostrkaně|věcný}}) nebo slov ('''r.''' {{Prostrkaně|slovný}}), o nichž v knize buď se pojednává anebo jichž v knize bylo upotřebeno. '''R.''' v knihtiskařství viz [[../Punktura|{{Prostrkaně|Punktura}}]] 2). '''R.''', {{Prostrkaně|register}}, formát papíru, viz [[../Papír|{{Prostrkaně|Papír}}]], str. 183''a''. '''R'''-y u [[../Varhany|{{Prostrkaně|varhan}}]] (v. t.). '''R'''-y {{Prostrkaně|hlasové}} viz [[../Falset|{{Prostrkaně|Falset}}]], str. 1037''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ohjkc05val1tmya741yg6la142511av 0 28270 330917 66869 2026-04-27T11:11:07Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330917 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spis | PŘEDCHOZÍ = Spirostomum | DALŠÍ = Spisovatel }} {{Textinfo | TITULEK = Spis | AUTOR = [[Autor:František Storch|František Storch]], neznámý, [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;824. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n898/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Spis,''' v nejširším smyslu slova každé {{Prostrkaně|sepsání}} (''scriptum'', ''Schrift''); v užším smyslu tolik co {{Prostrkaně|akt}}, [[../Akta|{{Prostrkaně|akta}}]] (v. t.), též {{Prostrkaně|větší stať}}, {{Prostrkaně|rozprava}}, a pak i {{Prostrkaně|kniha}}. '''S.''' nebo {{Prostrkaně|akt notářský}} viz [[../Notářský spis|{{Prostrkaně|Notářský spis}}]]. '''S.''' {{Prostrkaně|obranný}} viz [[../Apologie|{{Prostrkaně|Apologie}}]] 3). '''S.''' {{Prostrkaně|obžalovací}} jest podle rak. ř. tr. z r. 1873 určen k tomu, aby byl formálným základem hlavního přelíčení. Na žalobci jest, aby podal '''s.''' obž. a tím zahájil zvláštní stadium processní: {{Prostrkaně|vydání v obžalovanost}}. Chce-li obviněný dosáhnouti toho, aby hlavní přelíčeni se nekonalo, neb aby se konalo na podkladě změněném, může proti '''s'''-u obž. podati námitky (odpor), o kterýchž rozhodne sborový soud druhé instance. Obsah '''s'''-u obž. ustanovuje § 207. Podati jej sluší u soudce vyšetřujícího (nebylo-li konáno přípravné vyšetřování, u předsedy radní komory), a to v tolika exemplářích, aby každému obviněnému bylo lze dodati po jednom, jeden pak aby mohl býti ponechán u soudce vyšetřujícího (§ 207, posl. odst. a § 208). ''[[Autor:František Storch|-rch.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|pamětní}}, {{Prostrkaně|pamětný}}, obšírnější úřední (nebo v úřední formě) sepsaná zprava o nějaké záležitosti státní, mezinárodní neb i soukromé, je-li jinak důležitá, tedy tolik co {{Prostrkaně|memorandum}}, {{Prostrkaně|memoriál}}, {{Prostrkaně|mémoire}}. '''S'''-y pamětní jsou též listiny vkládané do makovic na báních věží nebo do základů veřejných budov (spolu s mincemi, čísly denních listů ze dne, kdy zákl. kámen se klade nebo oprava báně ukončuje); v textu udávají se jména panovníků, státních i samosprávných hodnostářů atd., za nichž stavba nebo oprava byla provedena. '''S'''-y {{Prostrkaně|soudní}} jsou písemnosti, v nichž zachován jest postup a výsledek soudního řízení v každé právní záležitosti, jako veškerá písemná podání stran, protokoly, koncepty soudních rozhodnutí, doručovací listy atd. Všechny '''s'''-y týkající se jediné právní záležitosti ukládají a uschovávají se u soudů pohromadě pod jednou značkou. Děje se to způsobem tímto: každý '''s.''', kterým řízení v nějaké práv. záležitosti u soudu se zahajuje, označí se vedle běžné značky číslem jedna, a každý následující '''s.''', téže záležitosti se týkající, podle toho, kdy byl sepsán nebo podán, označuje se číslem dvě, tři atd. Všechny pak '''s'''-y jedné záležitosti se týkající chovají se pod jediným obalem. O udržování '''s'''-ů v patrnosti viz čl. [[../Registratura|{{Prostrkaně|Registratura}}]] a [[../Rejstřík|{{Prostrkaně|Rejstřík}}]]. Strany a jejich zástupci mají právo volně nahlédnouti ve '''s'''-y jejích záležitosti se týkající. Nahlédnouti ve '''s'''-y s. jest však dovoleno i osobám třetím, pokud prokáží jistý právní zájem na tom. Z nahlédnutí jsou však vyloučeny protokoly poradní a '''s'''-y disciplinární, vyjímaje případ žaloby syndikátní, když disciplinární řízení bylo již skončeno. Srv. též [[../Akta|{{Prostrkaně|Akta}}]] 1) 2). ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] bmeo4wzytd5cshazbgu61oc4foj9caf 0 28322 331086 66954 2026-04-27T11:16:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331086 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Supplicium | PŘEDCHOZÍ = Supplicationes | DALŠÍ = Supplika }} {{Textinfo | TITULEK = Supplicium | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;388. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Supplicium,''' lat., {{Prostrkaně|trest smrti}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] su4i042daf0li5f9rhw4tgmms7ky8uu 0 28323 331087 66955 2026-04-27T11:16:27Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331087 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Supplika | PŘEDCHOZÍ = Supplicium | DALŠÍ = Supplikace }} {{Textinfo | TITULEK = Supplika | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;388. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Supplika,''' {{Prostrkaně|prosba}}. Ve starším právu českém nazývaly se tak (po způsobě římských supplikací) {{Prostrkaně|žádosti}}, kterými strany nespokojené s pravoplatným rozsudkem, z něhož nebylo vlastně již dalšího odvolání, obracely se k panovníkovi s prosbou, aby vyřízený již spor znova byl revidován, a aby byl vynesen nový rozsudek. '''S'''-ky takové přijímala česká dvorská kancelář zvláště za Rudolfa II., když král se usadil trvale v Praze. Stavové neradi viděli zmíněné supplikování a nazývali je proto »nezbedným«. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ji6v71yn7q6bqco4na4dz3fx2o7x0y8 0 28324 331088 66956 2026-04-27T11:16:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331088 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Supplikace | PŘEDCHOZÍ = Supplika | DALŠÍ = Supplovati }} {{Textinfo | TITULEK = Supplikace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;388. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Supplikace,''' z lat., u Římanů děkovací nebo prosebné slavnosti, o nichž slavnostní processí chodila do chrámův a modlila se k bohům. '''S.''' takové nařizovali pontifikové. V právě nazývaly se '''s'''-mi prosby, jimiž strany žádaly císaře za dobrozdání ve své rozepři. '''S.''' sluly proto také {{Prostrkaně|preces}} (vedle toho {{Prostrkaně|i libelli}}). {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] l4l2jce8vj7pbhymojco8pi29rf06xb 0 28325 331085 66957 2026-04-27T11:16:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331085 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Superficies | PŘEDCHOZÍ = Superficialis | DALŠÍ = Superflua non nocent }} {{Textinfo | TITULEK = Superficies | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;385–386. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n411/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Superficies,''' lat., {{Prostrkaně|povrch}}. '''S.''' {{Prostrkaně|v právn.}} jest věcné právo k cizímu pozemku záležející v tom, že {{Prostrkaně|superficiář}} může budovy a jiných zařízení na pozemku jsoucích (stromů, plodin) trvale užívati, začež povinen jest vlastníkovi pozemku odváděti plat pozemkový, ''solarium''. '''S.''' vznikla ve právě římském pronajímáním státních pozemků v (''ager publicus'') navždy nebo na dlouhou dobu za tím účelem, aby nájemce na pozemku vystavěl dům a užíval ho. Časem dostalo se mu zvláštní soudní ochrany praetorským interdiktem de '''s'''-ebus a posléze i věcných žalob podle obdoby žalob vlastnických (''reivindicatio utilis'', ''actio negatoria'', ''a. confesoria''). Právo superficiární liší se od služebnosti, najmě osobních, jednak tím, že poskytuje obsáhlejší oprávnění k pozemku, jednak že není vázáno na osobu oprávněného, nýbrž může býti zcizeno a přechází též na dědice; od práva nájemcova pak rozeznává se svou věcnou povahou. Též právo rakouské uznává '''s.''' jako jeden z případů t. zv. dominium utile v §§ 1125 a 1147 rak. obč. z. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] apu9fxr50e0zq7an9naws9y0qw0g44k 0 28327 331089 66961 2026-04-27T11:16:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331089 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Supreme Court | PŘEDCHOZÍ = Supremátní přísaha | DALŠÍ = Sur }} {{Textinfo | TITULEK = Supreme Court | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;389. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Supreme Court''' [sjuprím kórt], vlastně '''S. C.''' ''of Judicature'' [of džudikéč'r], nejvyšší soudní dvůr v Anglii, viz [[../Britannie Veliká|{{Prostrkaně|Britannie Vel.}}]] str. 696''a''. Ve Spoj. Obcích sev.-amer. jest '''S. C.''' ''of the United States'' nejvyšším spolkovým soudem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Anglické právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Spojené státy americké v Ottově slovníku naučném]] ijdk4pxfep30apzrp2m4n33469ft097 0 28328 331090 66962 2026-04-27T11:16:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331090 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Surrogace | PŘEDCHOZÍ = Surrey | DALŠÍ = Surrogát }} {{Textinfo | TITULEK = Surrogace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;392. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n419/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Surrogace''' viz [[../Subrogace|{{Prostrkaně|Subrogace}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] i9pzdfnabn1cjsn7czg6cjlt459ecfd 0 28329 331091 66963 2026-04-27T11:16:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331091 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suspendovati | PŘEDCHOZÍ = Susové | DALŠÍ = Suspensa }} {{Textinfo | TITULEK = Suspendovati | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n421/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suspendovati,''' z lat., {{Prostrkaně|na čas zastaviti}}, na čas zbaviti působnosti, činnosti. Duchovní, učitelé, úředníci neb advokáti bývají pro jisté úřední přečiny {{Prostrkaně|suspendováni}}, t. j. svého úřadu zbaveni na čas vyšetřování proti nim konaného. Podle výsledku vyšetřovaní se pak {{Prostrkaně|suspense}} buď zruší nebo nastane úplné zbavení úřadu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném]] hu4b72nzb60lm71do93ofldptdun0p5 0 28330 331092 66964 2026-04-27T11:16:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331092 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suspensivní | PŘEDCHOZÍ = Suspense | DALŠÍ = Suspensorium }} {{Textinfo | TITULEK = Suspensivní | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;394. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n421/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suspensivní,''' z lat., {{Prostrkaně|odkládací}}; tedy '''s.''' {{Prostrkaně|právní prostředek}}, takový právní prostředek, který zabraňuje tomu, aby rozsudek nabyl právní moci a byl exekvován. '''S.''' {{Prostrkaně|výminka}} (rus. ''uslovije otlagatěljnoje''), odkládací výminka, jež na té neb oné události činí závislým nastoupení zamýšlených právních účinkův. – '''S.''' {{Prostrkaně|veto}} viz [[../Act|{{Prostrkaně|Act}} 1)]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 2sqmwqioxaqi3iztj0gc7qu1s039vf7 0 28331 331093 66965 2026-04-27T11:16:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331093 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suum cuique | PŘEDCHOZÍ = Sutzos | DALŠÍ = Suvalky }} {{Textinfo | TITULEK = Suum cuique | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;404. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n431/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suum cuique''' [-kuikve], lat., {{Prostrkaně|každému, což jeho jest}}, výraz častěji doložitelný u Cicerona; pak heslo pruského řádu černého orla. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]] m84dybx8l9jcv1q6e3aco2oy9tmnwbg 0 28332 331094 66966 2026-04-27T11:16:32Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331094 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suzerain | PŘEDCHOZÍ = Suzdal | DALŠÍ = Súženina }} {{Textinfo | TITULEK = Suzerain | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;408. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n435/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suzerain''' [syz'rēn], fr., viz [[../Souverain|{{Prostrkaně|Souverain}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] kt6jbbi4eav8wgesdj6si5u3o42hv71 0 28333 331099 66967 2026-04-27T11:16:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331099 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svatokrádež | PŘEDCHOZÍ = Svatojurci | DALŠÍ = Svatokupectví }} {{Textinfo | TITULEK = Svatokrádež | AUTOR = [[Autor:František Vacek|František Vacek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;414. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n441/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svatokrádež }} {{Forma|proza}} '''Svatokrádež''' (lat. ''sacrilegium'') jest název hříšného činu, kterým zneuctívá se, co Bohu jest zasvěceno. Podle předmětu rozeznává se '''s.''' {{Prostrkaně|osobná}} (''s. personale''), na př. týrání osob duchovních, pohlavní obcování s těmi, kdož přijali vyšší svěcení neb učinili slib řeholní, porušení coelibátu nebo čistoty v řeholi slíbené; '''s.''' {{Prostrkaně|místní}} (''s. locale''), na př. vražda v kostele, a '''s.''' {{Prostrkaně|věcná}} (''s. reale''), jíž se dopouští, kdo nehodně svátosti přijímá nebo nehodně jimi přisluhuje, kdo bohoslužebných nádob a rouch užívá k účelům světským, loupí církevní statky, a p. Církev katolická trestá svatokrádce, jenž činem svým zneuctil místo nebo věc posvátnou, buď exkommunikací, byla-li '''s'''-í dotčena přímo svátost oltářní (''s. immediatum''), nebo odpíráním sv. svátostí, pokud vinník nedá náhrady. Porušení coelibátu tresce se suspensí a úkolem přísného pokání. Trest za týrání osoby duchovní, za smilstvo s klerikem vyššího svěcení nebo s osobou řeholní jest vyobcování z církve. Světské zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení klášternice, za vyloupení kostela a krádež posvátných věcí, kdežto novější zákonodárství pokládá '''s.''' místní a věcnou za kvalifikovaný přečin nebo zločin. ''[[Autor:František Vacek|Vac.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] t76pq4s1x7ra2fy7c3dseiq6qvfsb0t 0 28334 331100 66968 2026-04-27T11:16:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331100 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svatokupectví | PŘEDCHOZÍ = Svatokrádež | DALŠÍ = Svatolina }} {{Textinfo | TITULEK = Svatokupectví | AUTOR = [[Autor:František Vacek|František Vacek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;414–415. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n441/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svatokupectví }} {{Forma|proza}} '''Svatokupectví''' (lat. ''simonia''), svatokrádežný obchod čili koupě a prodej buď duchovních dober nebo věci, s nimiž duchovní dobro je sdruženo, aneb projevený úmysl získati nebo propůjčiti řečená dobra a věci za peníze nebo za to, co má cenu peněz. Zároven s penězi klade se tu buď věc hmotná (''munus a manu''), nebo chvála a doporučení (''munus a lingua''), nebo vykonání nepovinné služby (''munus ab obsequio''). Předmětem '''s.''' mohou býti zejména svátosti, svátostiny, bohoslužebné výkony, akty duchovní jurisdikce, úřady církevní, členství v řeholním domě, círk. obročí, patronátní práva, odpustky. Podle círk. práva i získávání duchovního dobra nebo věci, s níž duchovní dobro je spojeno, jiným způsobem, než jaký církev stanoví, počítá se za '''s.''' Kdo dává věc časnou za věc duchovní již přijatou, aneb aby dostalo se mu za ni věci duchovní, kdežto úmysl jeho od příjemce poznáván není, dopouští, se '''s.''' {{Prostrkaně|vnitrného}} (''s. mentalis''). Jestliže strany se smluvily aneb mlčky srozuměly, provinění jejich sluje '''s.''' {{Prostrkaně|smluvné}} (''s. conventionalis''). Při tom naskýtá se možnost, že smlouvu splnily obě strany (''s. realis''), neb jen jedna z nich (''s. mixta''), neb že n nesplnila strana ani ta ani ona (''s. pura''). Zvláštním druhem smluvného '''s.''' jest '''s.''' {{Prostrkaně|důvěrní}} (''s. confidentialis''), jež bývá pácháno, propůjčuje-li nebo opatřuje-li kdo obročí klerikovi buď s výhradou některého dílu příjmů, nebo s výminkou, že klerik po čase vzdá se obročí ve prospěch jiné osoby (''s. per accessum''), aneb vzdá-li se klerik obročí mu propůjčeného, prve než se ho ujal, s výminkou, že dostane se mu obročí toho, až budoucně se uprázdní (''s. per ingressum''), aneb vzdá-li se ho později s touž výminkou (''s. per regressum''). Od '''s.''' rozeznávati dlužno poskytování nebo přijímáni darů k výživě osob duchovních potřebných, jež připouští se jednak při výkonech bohoslužebných, jednak při posluhováni některými svátostmi a svátostinami. Všechny činy svatokupecké jsou hříšné a před právem neplatné; kromě toho kdo provinil se '''s'''-m smluvným reálným nebo '''s'''-m důvěrním, upadá v exkommunikaci. V zákonech křest. císařů římských '''s.''' kladeno na roven velezrádě, později počítáno bylo za kacířství. Bujelo zvláště ve středověku, kdy ve 2. pol. XI. stol. bojem o investituru bylo sic obmezeno, ale teprv po sněmě tridentském dokonaleji utlumeno. ''[[Autor:František Vacek|Vac.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]] 7oiu5tkotn4lbshfftc7ibenc9ozmed 0 28335 331118 66973 2026-04-27T11:16:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331118 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svépomoc | PŘEDCHOZÍ = Svensksund | DALŠÍ = Svépomocná společenstva }} {{Textinfo | TITULEK = Svépomoc | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;423–424. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n449/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svépomoc }} {{Forma|proza}} '''Svépomoc,''' t. j. provedení právního nároku vlastní silou bez dovolání se pomoci příslušného úřadu, není z pravidla dovolena. Tak již v právě římském násilná '''s.''' byla prohlášena za čin trestný zákony Juliovými de vi publica a de vi privata, podle decreta Markova pak svémocné zabavení věcí dlužníkových věřitelem trestáno bylo ztrátou pohledávky, a podle konstituce z r. 389 násilné odnětí vlastní věci z cizí držby ztrátou práva vlastnického. Též právo rakouské zakazuje '''s.''' všeobecně v § 19 rak. obč. z., a připouští ji jen zcela výjimečně, tak na př. v § 1321 rak. obč. z. dovoluje vlastníku pozemku zabaviti cizí dobytek, jenž mu na poli škodu způsobil, pokud toho k pojištění svého náhradního nároku potřebuje. Naproti tomu dovolena jest podle zásady ''vim vi repellere licet'' (násilí odrážeti násilím) '''s.''' jako obrana proti útoku třetí osoby, a to nejen ve prospěch vlastníka věci, ale i pouhého držitele, ano i detentora jejího (§ 344 r. obč. z.). Pokud se '''s.''' připouštěla ve starých právních řádech, o tom viz čl. [[../Faida|{{Prostrkaně|Faida}}]], [[../Lantfríd|{{Prostrkaně|Lantfrít}}]], [[../Mír|{{Prostrkaně|Mír}}]] (boží) a [[../Msta krevní|{{Prostrkaně|Msta krevní}}]]. O '''s'''-i v právě trestním srv. čl. [[../Nutná obrana|{{Prostrkaně|Nutná obrana}}]]. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 3bhjwy9jmrhspx7vwxajl41b2gkw1rl 0 28336 331130 66971 2026-04-27T11:17:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331130 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svěřenský statek | PŘEDCHOZÍ = Sverdrup | DALŠÍ = Sveřep }} {{Textinfo | TITULEK = Svěřenský statek | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;425. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n451/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svěřenský statek,''' {{Prostrkaně|svěřenství}}, viz [[../Fideikommiss|{{Prostrkaně|Fideikommiss}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 1b3yh4qeeqdi90u0j0wuhglkux1ef4d 0 28337 331117 66972 2026-04-27T11:16:50Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331117 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svrchovanost | PŘEDCHOZÍ = Svrchky | DALŠÍ = Svrkl }} {{Textinfo | TITULEK = Svrchovanost | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;458. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n485/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svrchovanost''' viz [[../Souverain|{{Prostrkaně|Souverain}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] jnp7urvp5y2t12cigrwb7guqhuisk1a 0 28338 331134 66974 2026-04-27T11:17:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331134 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Synallagmatické smlouvy | PŘEDCHOZÍ = Synairesis | DALŠÍ = Synaloifé }} {{Textinfo | TITULEK = Synallagmatické smlouvy | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;491. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n517/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Synallagmatické smlouvy''' ve franc. právní terminologii dvoustrané smlouvy. Jsou buď dokonalé, jestliže obě strany již předem berou na sebe závazky (jako smlouva trhová, nájemní), nebo nedokonalé, jestliže převzetí závazků na straně jednoho kontrahenta závisí na okolnostech později nastalých (jako příkaz, půjčka). {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 2s93g53a4nxvnvlck09s8m8y0soxdbd 0 28506 330663 98907 2026-04-27T11:07:54Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330663 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacrosanctus | PŘEDCHOZÍ = Sacristitium | DALŠÍ = Sacrum officium }} {{Textinfo | TITULEK = Sacrosanctus | AUTOR = [[Autor:Otakar Jiráni|Otakar Jiráni]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;475. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n562/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacrosanctus''' [sakrosank-], lat., {{Prostrkaně|svatosvatý}}, nedotknutelný, znamená v státním právě římském osobu nebo věc, jejíž ublížení neb poškození stiženo prokletím. Právo toto dáno r. 494 př. Kr. po první secessi lidu zákonem zv. ''lex sacrata'' tehdy zřízeným tribunům lidu za tím účelem, aby chránili zájmy plebejů proti moci úředníků římských. Vedle tribunů mčli právo to i aedilové plebejští. Ježto výsada tato poskytovala vedle osobní nedotknutelnosti i právo zakročovati proti usnesením úředníkův i sněmů, přijal ji r. 23 př. Kr. Augustus a po něm jeho nástupcové, davše si uděliti stálou moc tribunskou (''potestas tribunicia''). ''[[Autor:Otakar Jiráni|O.J-i.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]] l8qevul73mddedm6vkr9osscaa0d5cw 0 28519 330433 67217 2026-04-26T16:36:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330433 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relegace | PŘEDCHOZÍ = Relaxantia | DALŠÍ = Relevace }} {{Textinfo | TITULEK = Relegace | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;530. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n586/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Relegace''' (lat. ''relegatio'', poslání pryč, vypovědění), v římském právě nejmírnější trest vypovědění (srv. čl. [[../Exilium|{{Prostrkaně|Exilium}}]] a [[../Deportace|{{Prostrkaně|Deportace}}]]), který spočíval v tom, že někdo byl z Říma vypověděn na jisté místo nalézající se v říši, tedy nikoli za hranice říše, a obyčejně též na jistý čas, někdy na celý život. Svá občanská a čestná práva relegovaný podržel. V jiném smysle užívá se slova '''r.''' v životě universitním. Srv. čl. [[../Consilium abeundi|{{Prostrkaně|Consilium abeundi}}]]. V právě franc. (zák. ze 27. květ. 1885) nazývá se '''r'''-cí zavážení recidivních zločinců do zámořských území. (Srv. čl. [[../Deportace|{{Prostrkaně|Deportace}}]].) {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 3k59zqgg5oglcu2y4n2dh06ledity6z 0 28520 330434 67218 2026-04-26T16:36:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330434 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relicitace | PŘEDCHOZÍ = Relevovati | DALŠÍ = Relicta }} {{Textinfo | TITULEK = Relicitace | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;530–531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n586/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Relicitace,''' z lat., jest opětný nucený prodej nemovitosti, který se povoluje a provádí na žádost kteréhokoliv reálního věřitele, když vydražitel nezaplatil včas a řádně nejvyšší podání. Dokud však usnesení povolující '''r'''-ci nenabylo moci práva, může předešlý vydražitel ji odvrátiti složením zbytku nejv. podání s úroky u soudu. Nabude-li však usnesení to moci práva, dřívější nucený prodej pozbude platnosti. '''R.''' koná se stejným způsobem jako každý jiný nucený prodej a za týchž dražebních podmínek jako dřívější zrušený, avšak s tou odchylkou, že nejnižší podání činí vždy jen polovici odhadní ceny. Vydražitel, který '''r'''-ci zavinil, ručí svým jměním za rozdíl mezi jeho podáním a nově dosaženým podáním nejvyšším, za náklady nové '''r.''' a vůbec za veškerou škodu, která '''r'''-cí byla způsobena. Schodek a náklady dražby zjistí exekuční soud z úřední moci; nestačí-li ke krytí obojího vložené vádium a splátky na nejv. podání, soud povolí k žádosti kteréhokoliv poškozeného exekuci na jiné jmění vydražitelovo. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] ngta1lbna1jtshrl2pxi5vtoujyk9v7 0 28521 330449 67219 2026-04-26T16:36:48Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330449 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Remancipatio | PŘEDCHOZÍ = Remak | DALŠÍ = Remanentní }} {{Textinfo | TITULEK = Remancipatio | AUTOR = [[Autor:Josef Vančura|Josef Vančura]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;532. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n588/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Remancipatio,''' lat., značí {{Prostrkaně|zpětnou mancipaci}} toho, co bylo někomu dříve mancipováno. V právě římském '''r.''' vyskytovala se hlavně jako jednání obrazné (''dicis causa''), jehož používalo se k rozloučení t. zv. přísného manželství, při němž byla manželka v moci mužově (''matrimonium cum manu''), anebo k rozvázání moci otcovské za účelem emancipace dítěte nebo dání ho v adopci. Do práva Justiniánského '''r.''' (stejně jako mancipatio) nepřešla. ''[[Autor:Josef Vančura|J.V.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] c9quzdwg5hef5bbjsnyd96zwq0gn539 0 28522 330452 67220 2026-04-26T16:36:51Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330452 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Repetundarum crimen | PŘEDCHOZÍ = Repetovati | DALŠÍ = Repetýrka }} {{Textinfo | TITULEK = Repetundarum crimen | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;570. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n628/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Repetundarum crimen,''' lat., u Římanů {{Prostrkaně|zločin podplácení}}, {{Prostrkaně|vydírání}}, {{Prostrkaně|zpronevěření}}, kterého se dopustil některý úředník. Za starší doby zákon XII tabulí ([[../Lex|{{Prostrkaně|Lex}}]], str. 981''b'') stanovil na podplatnost soudcovu trest smrti. Pozdější zákony trestaly '''r. c.''' vyhnanstvím. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 83dkqw7fqykksticnirtdk09ctgals6 0 28523 330457 67221 2026-04-26T16:36:55Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330457 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rescissní žaloba | PŘEDCHOZÍ = Rescindovati | DALŠÍ = Rescriptus codex }} {{Textinfo | TITULEK = Rescissní žaloba | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;581. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n638/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rescissní žaloba''' (lat. ''actio rescissoria'', ''restitutoria'', něm. ''Rescissionsklage'', fr. ''action en rescision'') jest právní prostředek, kterým se v římském soudním řízení přivádí k platnosti nárok na restituci in integrum (viz [[../In integrum restitutio|{{Prostrkaně|In integrum restitutio}}]]) tím způsobem, že se porotci (''recuperator'') přikazuje, aby nalezl za právo, jakoby škodící událost, o niž nárok na restituci se opírá, byla nenastala. Ve franc. právě nazývá se tak žaloba, kterou zkrácený spoludědic odporuje dělbě dědictví z toho důvodu, že byl zkrácen o více než čtvrtinu. (Čl. 887 Code civil.) {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]] 0btmc32s7oidmsl33x0693r4quby6ab 0 28531 330526 98892 2026-04-26T16:37:59Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330526 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rozsudí | PŘEDCHOZÍ = Rozsudek | DALŠÍ = Rozsypy }} {{Textinfo | TITULEK = Rozsudí | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;7. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n18/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rozsudí''' viz [[../Rozhodčí|{{Prostrkaně|Rozhodčí}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] euc07h54go5opesjhlvtvxf70td638n 0 28535 330608 67239 2026-04-26T16:39:13Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330608 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Résumé | PŘEDCHOZÍ = Resultát | DALŠÍ = Résumovati }} {{Textinfo | TITULEK = Résumé | AUTOR = [[Autor:Karel Heller|Karel Heller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;597–598. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n654/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Résumé''' [rézymé], fr., stručný přehled, stručné podání hlavního obsahu řeči a pod. '''R.''' v právním smysle jest {{Prostrkaně|výklad předsedy porotního soudu}} při hlavním přelíčení po závěrečných řečech žalobce a obžalovaného pronesená ku porotcům prve, nežli odeberou se k poradě a rozhodnutí. Povinností předsedy jest, aby v '''r.''' stručně opakoval podstatné události hlavního líčení, co možno krátce uvedl důkazy pro obžalovaného a proti němu mluvící, nedávaje na jevo svého vlastního mínění, aby dále porotcům vysvětlil zákonné známky trestního skutku a význam zákonných výrazů v otázkách se vyskytujících i upozornil je na jejich povinnosti vůbec a na předpisy o poradě a hlasování zvláště. '''R.''' obsahuje tudíž dvě stránky: jest {{Prostrkaně|zopakováním}} průběhu přelíčení a jest {{Prostrkaně|právním poučením}}. Po stránce prvé předseda nesmí své mínění ani nepřímo dáti na jevo, tudíž zdali pokládá či nepokládá obžalovaného za vinna. Proto nebylo by správno, když by na př. sestavil '''r.''' tak, že by uvedl všechny okolnosti a důkazy proti obžalovanému svědčící a pak dodal: »ovšem potvrzuje svědek jiný, že atd.«; neboť z takového sestavení '''r.''' by porotci již mínění jeho seznali. Předsedovi jest se tu chovati tak, jakoby předčítal protokol o hlavním líčení; neboť porotci povinni jsou rozhodnouti podle provedeného líčeni a založeného na něm přesvědčení svého. Prohřeší-li se předseda proti této zásadě, není žádné odpomoci, neboť nesmí býti nikým přerušen a není o jeho '''r.''' žádná rozprava přípustná. – Po stránce druhé (právní poučení) '''r.''' podléhá kritice nejvyššího soudu; neboť strany jsou oprávněny žádati, aby právní poučení bylo zapsáno v protokole, a pro nesprávné poučení podati stížnost zmatečnou. Ani při právním poučení nesrovnává se s úlohou '''r.''', když předseda kritisuje nebo polemisuje se stranami; neboť soudci jsou tu porotci a oni jsou povoláni ke konečnému použití zákona na trestní čin a pouze žalobce a obžalovaný v trestním processe se prou; úlohou předsedy porotního soudu není, aby podporoval tu neb onu stranu v jejích návrzích a důvodech, nýbrž má porotcům nestranně a zřetelně vyložiti zákon a jeho terminy. Ježto často výklad zákona jest sporný (mezi theorii a praxi, neb i v praxi samé), pochybil by předseda, kdyby výklad dotyčného předpisu podal jednostranně, poněvadž by tím úloze své dostál jen polovičně; neboť k jednostranému výkladu povolán jest pouze soud (porotci). Správně vzato, předseda má pouze porotcům podati návod, aby si samostatně zákon vyložiti mohli, ať již jde o sporný výklad určitého předpisu neb o spornou subsumpci skutku pod trestní zákon. Není pochybnosti, že správné '''r.''' jest úloha velmi obtížná, neboť žádá na soudci, aby zapomněl docela na vlastní životní povolání a stal se mechanickým reproducentem průběhu líčení a theoretickým vykladatelem zákona. ''[[Autor:Karel Heller|kh.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] jar1svx78nf304e52a780jrgg6k9513 0 28551 330599 98899 2026-04-26T16:39:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330599 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ručení | PŘEDCHOZÍ = Ructus | DALŠÍ = Ručka }} {{Textinfo | TITULEK = Ručení | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;52–53. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n74/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ručení''' (něm. ''Haftung'') ve všeobecném smysle právním jest povinnost nahraditi škodu, kterou někdo jinému buď svojí vinou způsobil neb jednáním třetí osoby, za kterou jest však sám zodpověden, přivodil. O povinnosti té pojednáno v příslušných článcích, zejména v článku o [[../Náhrada|{{Prostrkaně|náhradě škody}}]]. Zde pojednati dlužno pouze o '''r.''', které stanoveno bylo pro určité subjekty zvláštními předpisy zákonnými. Jsou to tyto druhy: '''R.''' {{Prostrkaně|železnic}} parní neb živelní silou hnaných za tělesní poškození neb zabití člověka. '''R.''' to upraveno bylo pro železnice parní silou hnané zákonem z 5. břez. 1869 č. 27 ř. z. (t. zv. ''Haftpflichtgesetz''), jehož platnost zákonem ze 12. čce 1902 č. 147 ř. z. rozšířena byla na všechny železnice, při nichž pohonem jest živelní síla, zejména tedy na dráhy elektrické. Podle zákona toho podnikatelstvo železnice musí nahraditi veškerou škodu způsobenou poraněním neb zabitím člověka, které se přihodilo při provozování železnice, ať náhodou ať vinou podnikatelstva neb kterékoliv osoby při provozování tom zaměstnané. Vinu nějakou netřeba dráze dokazovati, neboť ta podle zákona se předpokládá. Podnikatelstvo sprostí se svého ručení jen tehdy, když samo dokáže, že nehoda způsobena byla nějakou neodolatelnou náhodou (''vis major''), neb neodolatelným činem osoby třetí, za kterou dráha neručí, neb vinou poškozeného samého. '''R.''' toto nemůže býti ani smlouvou vyloučeno neb obmezeno. – '''R.''' podnikatelů závodů a třetích osob {{Prostrkaně|za úrazy}} oproti úrazovým pojišťovnám a pojištěným osobám úrazem v podniku stíženým. '''R.''' toto upraveno bylo zákonem z 28. pros. 1887 č. 1. ř. z. 1888. Podle zákona tohoto podnikatel závodu neb jeho zákonný zástupce, který ve svém závodě úraz osoby pojištěné způsobil buď zúmyslně neb hrubým zaviněním, jest povinen nahraditi pojištovacímu ústavu odškodné, které ústav sám pojištěnému neb jeho vdově a dětem vyplatiti musí. Kromě toho musí tu podnikatel nahraditi také poškozenému neb jeho pozůstalým takovou částku, o kterou skutečná škoda převyšuje odškodné, které poškozený od pojišťovacího ústavu obdržeti může. Stejnou měrou ručí i akciová společnost, výrobní neb hospodářské družstvo, neb jiný spolek, neb i obchodní společnost za vinu neb hrubou nedbalost některého člena představenstva, likvidátora neb společníka k vedení závodu oprávněného. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] rqm5xk5whwdmim7liqacc2402ft69on 0 28552 330537 98898 2026-04-26T16:38:11Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330537 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rukojemství | PŘEDCHOZÍ = Rukodělné zboží | DALŠÍ = Rukojeť }} {{Textinfo | TITULEK = Rukojemství | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;94–95. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n122/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ručení }} {{Forma|proza}} '''Rukojemství''' jest smlouva, kterou se někdo ({{Prostrkaně|rukojmě}}) cizímu věřiteli zavazuje, že mu splní závazek přímého jeho dlužníka pro případ, že by týž neučinil tak sám. Podmínkou platnosti této smlouvy jest, aby rukojmě byl svéprávný a aby závazek přímého dlužníka po právu trval. Odchylka platí pouze ve směru tom, že '''r.''' za závazek osoby nesvéprávné jest platno, a rukojmě za závazek takový ručí jako solidární spoludlužník, ať o neplatnosti závazku přímého dlužníka věděl nebo nevěděl. Vztahovati se může '''r.''' ke každému závazku. Ovšem vztahuje-li se k závazku nějakého jednání neb opominutí, rukojmě ručí pouze za škodu, která věřiteli neplněním závazku vznikne. Poměr mezi rukojměm a věřitelem řídí se výslovným ujednáním. Rukojmí ručí jen za tolik a za to, zač se výslovně zaručil. Také podmínka, pod kterou, a doba, kdy od něho věřitel plnění žádati může, řídí se jen výslovným ujednáním. Nebylo-li však v tomto posledním směru nic ujednáno výslovně, věřitel může od rukojmě žádati plnění teprve tehdy, když neplní hlavní dlužník, jsa upomenut neb již žalován. Jen tehdy, když hlavní dlužník v době splatnosti pohledávky jest v konkursu neb nezvěstný, věřitel muže žádati plnění přímo od rukojmě, a to i tehdy, když rukojmě se zaručil jen pro ten případ, že by hlavní dlužník stal se neschopným plniti. Věřitel sám jest povinen plnění od hlavního dlužníka řádným způsobem žádati a vymáhati, a zaviní-li sám, že od hlavního dlužníka nemůže plnění dosíci, pozbývá tím nároku vůči rukojmí. Poměr mezi rukojměm a dlužníkem přímým řídí se rovněž výslovným ujednáním mezi nimi. Nebylo-li ujednáno nic bližšího, jest dlužník povinen vše nahraditi rukojmí, který za něho plnil. Pohledávka věřitele, jemuž rukojmě plnil, přechází sama sebou na tohoto. Nežádá-li věřitel od přímého dlužníka plnění včas, neb stal-li se dlužník nejistým, rukojmě smí od dlužníka žádati jistotu, právo, které z '''r.''' plyne pro věřitele, jest právem akcessorním a může věřitelem zároveň s pohledávkou převedeno býti na jiného, nebrání-li tomu ujednání výslovné. '''R.''' končí se uplynutím doby, na kterou bylo smluveno, splněním závazku přímým dlužníkem. Smrtí rukojmě zanikne jen tehdy, když nebylo zajištěno na nemovitosti neb ruční zástavě a věřitel do 3 let od smrti rukojmě dědice tohoto o splatné plnění ani neupomene ani nežaluje. Zvláštními druhy '''r.''' jsou: '''R.''' {{Prostrkaně|návratné}}, které záleží v tom, že se někdo rukojmí zaručí za škodu, která by mu z rukojemského závazku mohla vzniknouti; rukojmí pro tento případ nazývá se {{Prostrkaně|rukojměm návratným}}. '''R.''' {{Prostrkaně|společné}}, které vzniká tím, že věřiteli za celou jeho pohledávku zaručí se osob několik. Věřitel jest tu oprávněn žádati plnění ode všech neb od kteréhokoliv z nich. Plní-li však pouze jeden z nich, má právo žádati ode všech ostatních poměrnou náhradu toho, co plnil za ně, ano i tehdy, když věřitel některého z nich ze závazku propustil. '''R.''' {{Prostrkaně|obchodní}}, které se vztahuje k závazku obchodnímu neb samo jest obchodem. Rukojmě nemůže tu žádati, abv věřitel dříve žádal plnění od přímého dlužníka. '''R.''' {{Prostrkaně|směnečné}}, které vzniká podpisem směnky. Ani při tomto rukojmě nemůže žádati, aby věřitel žaloval o placení dříve směnečného dlužníka, za kterého se zaručil. Zaručení se za cizí dluh jako rukojmě a plátce není již '''r'''-m, nýbrž jest to přistoupení ke dluhu jako solidární spoludlužník. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] l31ooaw7cgpvcj7v7an7z9jwi9sd99p 0 28553 330836 67268 2026-04-27T11:10:03Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330836 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skladiště | PŘEDCHOZÍ = Skladba | DALŠÍ = Skladní list }} {{Textinfo | TITULEK = Skladiště | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]], [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;265–266. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n302/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sklad }} {{Forma|proza}} '''Skladiště''' (angl. ''magazine'', fr. ''magasin'', ital. ''magazzino'', rus. ''magazin''), slove buď veřejná nebo soukromá budova sloužící k uschování potravin nebo tovaru jakéhokoliv. Ve starověku '''s.''' měla důležitý úkol hospodářský, neb jimi předcházelo se zdražování potravin, také byla ochranným prostředky proti hladomoru, nyní '''s.''' slouží jen obchodu, účelům vojenským (srv. [[../Dépôt|{{Prostrkaně|Dépôt}}]]), dopravnictví, ať již na drahách pozemních nebo vodních. Podle zboží, které ve '''s'''-ti se uschovává, řídí se jeho strojba, ale zásada, by '''s.''' pojalo zboží co nejvíce a přístup k němu by byl co nejsnadnější, dále doprava do něho a výprava z něho co nejpohodlnější a nejrychlejší, jest společna všem '''s'''-tím. '''S.''', která se zřizují buď jen pro jediný druh plodin nebo pro jediný druh tovaru, mají dnes již ustálené tvary a vnitřní strojby, '''s.''' na různá zboží aneb ona, která zboží uschovávají jen po krátkou dobu, jako na př. '''s.''' na drahách, bývají pro látky, které se musí chrániti před deštěm a jinými nepohodami, stavěna jako veliké budovy ohrazené, střechou kryté, netopené, nad povrchem terrainu přiměřeně povyšené, by vnitřní prostor byl chráněn proti zemní vlhkosti. '''S.''' zboží, které před vlivem povětrnosti chrániti netřeba, bývají jen ohrazené a obyčejně vydlážděné dvory. Stavivo, z něhož se '''s.''' stavějí, nebývá vždy stejné; mnohá '''s.''' jsou jen prkenná, jiná zděná, a to buď z kamene, z cihel anebo ze zdiva litého. Též i vnitřní strojby, jako jsou sloupy, stropy a podlahy bývají z různého materiálu. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|veřejná}} (angl. ''warehouse'', ''dock'', fr. ''magasin général'', něm. ''Lagerhaus'') jsou ústavy, které přijímají po živnostensku na cizí účet zboží v uschování a jsou oprávněny vydávati na ně rubopisem převoditelné skladní listy. Hospodářský účel ústavů těch jest, aby vlastník zboží, které z jakéhokoliv důvodu nemůže býti dále dopravováno, mohl jím i po tu dobu nakládati, což děje se hlavně skladními listy. Způsob a podmínky zakládání a provozování '''s'''-išť, jejich práva a povinnosti, právní povaha atd. upraveny jsou v Rakousku zákonem ze dne 28. dub. 1889 č. 64 ř. z. Podle zákona toho třeba k zařízení '''s.''' povolení státního, které udílí ministerstvo obchodu samo, jde-li však zároveň o svobodný sklad, t. j. má-li se do '''s.''' přijímati i zboží nevyclené nebo nezdaněné, ve srozumění s ministerstvem financí. Při udělení povolení schválí ministerstvo zároveň řád pro jeho provozování – reglement. Tento řád musí býti k žádosti o povolení připojen a musí obsahovati ustanovení o způsobu používání '''s.''', o všech jeho zařízeních, jmenovitě o publikaci řádu a tarifu, o ručení ústavu a jeho zák. zástavním právu, o vydávání skladních listů, o právu prodeje a o smírčím soudě. Ustanovení ta nesmějí odporovati základním zásadám vysloveným cit. již zákonem, a jsou tedy pouze jejich doplňkem, upraveným podle místních zvyků a potřeb. Řád sám a tarif musí býti uveřejněn v zemském věstníku, což platí i v příčině jejich pozdějších změn, které nebyly ministerstvem zakázány. Podle zákona samého jsou veřejná '''s.''' obchodníky a jejich právní jednání, pokud se na provozování závodu vztahují, obchody ve smysle obchodního zákona. Avšak volnost jejich co do obchodů jest omezena tím, že podniky ty nesmějí pod ztrátou koncesse s takovým druhem zboží, které na sklad podle svého řádu mohou přijímati, vůbec žádné obchody provozovati, aneb na zboží, které u nich na skladě jest, zápůjčky poskytovati, a to ani na svůj ani na cizí účet. Hledě k této vlastnosti jest správa podniku povinna zachovávati při provozování '''s.''' péči řádného obchodníka a ručí za poškození zboží, nedokáže-li, že péči tu věnovala. Ručení toto vztahuje se na škody způsobené pomocníky a zřízenci a podléhá předpisům obch. zákona s tou odchylkou, že v řádu '''s.''' může býti stanovena lhůta, do které i škody nezjevné po vydání zboží musí býti pod ztrátou nároku na náhradu oznámeny. Lhůta tato nesmí býti však kratší než 4 týdny. Naproti tomu má '''s.''' zákonné zástavní právo na zboží uložené za všechny svoje pohledávky z běžného účtu. Proti vlastníku skladního listu nebo jeho části jest toto zástavní právo účinným jen tehdy, když byla výše pohledávky '''s.''' na skladním listě vyznačena při jeho vystavení, a běží-li o pohledávky později vzniklé, když tyto vznikly průběhem doby, na kterou bylo zboží uloženo, a nebyla-li lhůta ta stanovena, průběhem roku. Co se týče vydání zboží, '''s.''' vázáno jest na tyto předpisy; Nebyl-li na zboží vydán skladní list, jest '''s.''' povinno po zaplacení svých pohledávek vydati je vlastníkovi kdykoliv. Byl-li vydán skladní list, jest '''s.''' povinno vydati zboží jen proti předložení a vrácení obou jeho částí. Nemůže-li vlastník recepisu předložiti zároveň warrant (viz [[../Skladní list|{{Prostrkaně|Skladní list}}]]), musí u '''s.''' složiti obnos, pro který zboží bylo zastaveno. Nebylo-li zboží v '''s'''-ti uložené vyzvednuto ve lhůtě, na kterou bylo uloženo, nebo nebyla-li tato lhůta stanovena průběhem roku od složení, pokud se týče od vystavení skladního listu vyzvednuto, jest '''s.''' oprávněno zboží to po předchozím soudním vyrozumění osoby, která zboží uložila, dáti podle čl. 311 obch. zákona prodati. Výtěžek tím dosažený vydá se po srážce veřejných dávek, útrat prodeje a zapravení pohledávek '''s.''' tomu, kdo podle předchozích ustanovení má naň nárok. Předpisy cit. zákona nevztahují se na '''s.''' soukromá. Podotknouti dlužno, že veřejná '''s.''' mohou zřizovati v místech, kde je hlavní celní nebo berní úřad, veřejné sklady pro ukládání zboží nevycleného nebo nezdaněného. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] suyd0cj74ywu8dh3qdv87h5i4kmfkzm 0 28554 330837 67267 2026-04-27T11:10:04Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330837 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skladní list | PŘEDCHOZÍ = Skladiště | DALŠÍ = Sklapka }} {{Textinfo | TITULEK = Skladní list | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;266. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n304/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Skladní list''' jest listina, kterou veřejné skladiště potvrzuje příjem zboží u něho složeného a slibuje vydati je osobě k příjmu oprávněné. Vydávati je jsou oprávněna a povinna pouze skladiště veřejná. Co do formy jsou to výstřižky ze skladní knihy, jejichž stejně znějící juxty zůstanou v knize, a skládají se ze dvou oddělitelných částí, t. j. ze '''s'''-ho '''l'''-u vlastnického či recepisu (''Lagerbesitzschein'') a '''s'''-ho '''l'''-u zástavního či warrantu (''Lagerpfandschein''). Z obsahu obou těchto částí musí býti patrno, v kterém skladišti, kdy, pod jakým běžným číslem, od koho a na jaký čas zboží přesně označené bylo uloženo. Vedle toho musí obě části též obsahovati údaje pojištění zboží, cla, daní a jiných veřejných poplatků a musí býti podepsány úředníkem skladiště. Obě části '''s'''-ho '''l'''-u musí zníti na řád a lze je každou zvlášť na jinou osobu převésti rubopisem. Rubopisem možno ovšem převésti též celý '''s. l.''' a tu stačí rubopis na recepisu, čímž převádí se i na warrant. Právní účinky vydání '''s'''-ho '''l'''-u na zboží ve veř. skladišti uložené jsou tyto: Zboží, na které '''s. l.''' zní, může býti odevzdáno jiným osobám pouze odevzdáním rubopisem převedeného '''s'''-ho '''l'''-u nebo jeho recepisu. Podobně k zastavení zboží toho jest třeba odevzdání rubopisem převedeného warrantu. Ovšem rubopis, jímž se převádí vlastnictví, může se státi in bianco, kdežto prvý rubopis, jímž se zřizuje zástavní právo, tedy rubopis warrantu musí býti plný, t. j. musí vedle podpisu převádějícího vyznačiti také osobu, které se právo zástavní zřizuje, pro jaký obnos a kdy obnos ten je splatným. Dále nutno rubopis ten zanésti do skladní knihy skladiště a zápis ten potvrditi jak na warrantu, tak na recepise. Jinak by neměl rubopis žádného účinku. Další rubopisy však nejsou již na tuto formu vázány. Warrant rovná se svou právní povahou domicilované směnce. Za domiciliáta pokládá se podnik skladiště, nebyl-li na obou částech '''s'''-ho '''l'''-u pojmenován jiný domiciliát. Nebyl-li obnos, který jest ve warrantu vyznačen, v den splatnosti zaplacen, musí jeho vlastník dáti u domiciliáta warrant protestovati. Protest tento podléhá předpisům směnečného řádu o protestu pro neplacení. Opominutí protestu má za následek ztrátu regressního práva. Vlastník warrantu má totiž v případě prodeje zboží, když jeho pohledávka výtěžkem prodeje není kryta, pro zbytek její regressní právo na prvního převoditele (indossanta) warrantu a jeho nástupce. I toto regressní právo podléhá předpisům směnečného řádu s tou odchylkou, že lhůta k notifikaci a promlčení proti vlastníku, který dal warrant protestovati, počíná dnem prodeje zboží, když byl warrant protestován ještě před prodejem. Nebylo-li však do 30 dnů po protestu o prodej zboží zakročeno, pomíjí regressní právo úplně. O prodej zboží může zakročiti vlastník warrantu nebo první převoditel (indossant), kterýž warrant sám zaplatil, když obnos, na který warrant zní, nebyl v protestní lhůtě zaplacen. To, co řečeno o regressním právu, platí však i v případě tom, když skladiště samo zakročilo o prodej pro nevyzvednutí zboží. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] qx4ntk1qb4o7cmu8mxm69z0cayssqem 0 28555 330832 98697 2026-04-27T11:10:01Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330832 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Simulace | PŘEDCHOZÍ = Simtany | DALŠÍ = Simulium }} {{Textinfo | TITULEK = Simulace | AUTOR = [[Autor:Josef Reinsberg|Josef Reinsberg]], [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;190. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n222/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Simulace }} {{Forma|proza}} '''Simulace,''' z lat., {{Prostrkaně|přetvařování}}, {{Prostrkaně|předstírání}}. V soud. lék. '''s.''' čili {{Prostrkaně|předstírání choroby}} (neduhu) člověkem zdravým, anebo předstírám nějakého fysiologického stavu (na př. těhotenství, čmýry) jest zjevem častým. Choroby bývají předstírány ve snaze, aby se člověk vyhnul nebo zbavil konání jisté povinnosti (na př. vojenské), aby ušel trestnímu vyšetřování, odsouzení, nastoupení přisouzeného trestu a j., nebo je aspoň zdržel – anebo aby došel výhod (na př. podpory z nemocenské pokladny, důchodu úrazového); těhotenství bývá předstíráno s úmyslem, aby byl dosažen nebo urychlen sňatek, dosaženo vydržování vdovy z pozůstalosti manželovy, aby bylo zdrženo vykonání trestu, k němuž žena odsouzena jest (čl. 398 a 437 trest. řádu). Ve mnohých případech '''s.''' chorob jde o '''s.''' částečnou, o přehánění chorobných příznakův a následkův úrazu; přeháněni to nemusí býti vždy úmyslné, může býti výsledkem přílišné citlivosti, nedůtklivosti a v některých případech jest je přičítati zvláštnímu stavu duševnímu, tak na př. u některých neuros. Právě tak jako '''s.''' jest častá i '''s.''' {{Prostrkaně|negativní}}, t. j. {{Prostrkaně|dissimulace}}: člověk chorobou stížený předstírá zdraví, těhotná tají svůj stav, žena čmýrná zapírá čmýru; i pohnutkou dissimulace jest snaha vyhnouti se nevýhodě z choroby nebo fysiologického stavu vycházející anebo dopomoci si k výhodám. Velmi často se setkáváme a dissimulací duševních chorob, zejm. pomatenosti (paranoie; viz [[../Dissimulace|{{Prostrkaně|Dissimulace}}]]). '''S.''' není snadná, zejména jest nesnadno simulovati chorobu duševní. Zjistiti '''s'''-ci nebývá nesnadné, ale jsou přece dosti četné případy, ve kterých jest nutno k zjištění '''s.''' ohledávati několikráte bedlivě s použitím všemožných method vyšetřovacích. Jako všude nesmí ani tu lékař pustiti se zřetele humannost. Jak jest na místě použiti všech vědeckých prostředků k usvědčeni ze '''s.''', tak jest varovati se všeobecné nedůvěry a předsudku, v němž bychom pak v každém spatřovali simulanta. ''[[Autor:Josef Reinsberg|Rg.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|v práv.}} jest jednání, jimž někdo snaží se předstíráním jisté skutečnosti vzbuditi v jiné osobě její dojem. Pro obor práva dlužno rozeznávati '''s'''-ci jednostranou a dvoustranou. {{Prostrkaně|Jednostranou}} jest '''s.''', když se jí při právním jednání dopouští pouze osoba jedna. Jednání takové nemá vůbec právních účinkův a jen tehdy, když jde o smlouvu, ručí ten, kdo simuluje, za škodu druhé straně tím způsobenou, avšak smlouva sama nevznikne. {{Prostrkaně|Oboustranou}} jest '''s.''', když obě strany vědomě vcházejí ve smlouvu pouze na oko a činí tak za tím účelem, aby u třetích osob vzbuzeno bylo domnění, že smlouva ta byla učiněna vskutku. Smlouva tato mezi oběma simulujícími stranami rovněž nevznikne. Třetí osoba však na '''s'''-ci odvolávati se nemůže a rovněž nemůže nikdo odvolávati se na '''s'''-ci oproti třetí osobě, která o ni nevěděla. To znamená, že, když někdo třetí ze smlouvy jen na oko učiněné nabude právo, nevěda o '''s'''-ci, na př. koupí věc od prodavače, jemuž věc ta prodána byla pouze na oko, nemůže býti práva toho zbaven námitkou '''s.''' Smlouva na oko učiněná může však brána býti v odpor od osob třetích, které smlouvou tou jsou ve svých právech poškozeny. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 22ctzkyfcsk351wnfsr7swkijq06rvn 0 28611 330923 153822 2026-04-27T11:11:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330923 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Společnost | PŘEDCHOZÍ = Společník | DALŠÍ = Společný }} {{Textinfo | TITULEK = Společnost | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Ferdinand Heller mladší]], [[Autor:Alfons Jaromír Žák|Alfons Jaromír Žák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;890–893. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n978 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Obchodní společnost }} {{Forma|proza}} '''Společnost''' v právním smysle jest dobrovolné spojení dvou neb více lidí za účelem snazšího dosahování určitého hospodářského cíle společnou prací neb společným jměním neb obojím zároveň. Podle vytknutého dle a podle volených prostředků, jakož i podle rozsahu, v jakém společná činnost má býti vyvíjena nebo jmění '''s'''-i neb jednotlivých společníků zavazeno, rozeznávatí dlužno předem '''s.''' či {{Prostrkaně|společenství podle občanského zákona}}, a '''s'''-i {{Prostrkaně|podle obchodního zákona}}, t.&nbsp;zv. '''s'''-i {{Prostrkaně|obchodní}}, k nimž přičísti lze i {{Prostrkaně|společenstva}}. 1. Společenství podle {{Prostrkaně|občanského}} zákona povstane {{Prostrkaně|smlouvou}} dvou neb více osob, kterou se tyto zavazují spojiti k dosažení společného zisku buď své práce nebo své jmění. Smlouvou touto také se řídí, kolik ze svého jmění {{Prostrkaně|společníci}} chtějí věnovati společnému účelu; mohou věnovati buď určité věci, jako zboží a&nbsp;pod., neb určitou summu peněz, neb celý druh věci, na př. všechno zboží, všechny pozemky atd., neb konečně celé své jmění přítomné i budoucí. V posledním případě vzniká {{Prostrkaně|společenství všeobecné}} ({{Prostrkaně|generální}}), v ostatních pak případech {{Prostrkaně|společenství částečné}} ({{Prostrkaně|partiální}}). Smlouva může učiněna býti buď ústné nebo písemně. Při společenství vztahujícím se na veškeré jmění musí však zřízen býti písemný inventář, jinak jest smlouva neplatná. To, co společníci ze svého jmění ke společnému účelu věnovali, jest společným jměním, jest jejich spoluvlastnictvím, a mají ve příčině té platnost předpisy o spoluvlastnictví. Práva a povinnosti společníků v příčině vedení společné záležitosti, placení příspěvků atd., řídí se přesně podle smlouvy. {{Prostrkaně|Zisk}} rozděluje se mezi společníky podle poměru jejich podílů na společném jmění. Věnoval-li některý společník také svoji práci nebo jen práci, určuje se jeho podíl na zisku buď předem společenskou smlouvou, nebo později dohodou všech, a nebylo-li nic předem smluveno a shoda nedosažena, určí podíl ten soud. Zisk rozdílí se obyčejně po provedení a skončení společného podniku, a tehdy teprve členové, jimž správa svěřena byla, jsou povinni složiti účty. Jestliže však provozování podniku trvá několik let a zároveň každoročně se má dosíci jistého čistého zisku, společníci mohou žádati složení účtův a rozdělení zisku každoročně. Poměr '''s'''-i oproti třetím osobám jest tento. '''S.''' zavazuje se oproti nečlenům pouze se svolením všech členů neb jejich plnomocniků. O své újmě žádný společník nemůže '''s.''' zavázati. Za platný závazek ručí pak každý společník podle poměru svého vkladu; vyjímaje případy, kde šlo by o obchod, kdež pak nastává ručení solidární. Ovšem neručí společnici v žádném případě jenom svým vkladem, nýbrž celým jměním. Pouze vkladem ručí jenom t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|tajní}} ({{Prostrkaně|tiší}}) {{Prostrkaně|společníci}}, kteří do určitého podniku vloží pouze určitý vklad, účastníce se tak pouze případného zisku, ale nikoliv práv a povinností členů ostatních. Společenství zrušuje se buď samo sebou, neb vůlí společníků. Samo sebou se zruší, když podnik byl vykonán neb nedá se dále provozovati, když společné jmění zaniklo neb doba, na kterou společenství bylo smluveno, prošla, a smrti jednoho ze společníků, když celá '''s.''' skládala se pouze ze dvou osob. Srovnalou vůlí všech společníků může se '''s.''' zrušiti kdykoliv. Vedle toho může se zrušiti '''s.''' výpovědí jednoho ze společníků, když '''s.''' nebyla ujednána na jistou dobu, určenou buď výslovně nebo povahou podniku. Vyloučen může býti společník, když neplní smluvních povinností nebo pozbude svéprávnosti nebo správy svého jmění. 2. '''S'''-i podle {{Prostrkaně|obchodního}} zákona jsou ty, které se ustavují za účelem uzavírání nebo provozováni obchodů. Podstatný rozdíl mezi oběma druhy záleží hlavně v tom, že '''s.''' obchodní jest samostatným právním subjektem, který má své jmění, sám nabývá práv a podstupuje závazky, čehož při '''s'''-i podle obč. zákona není. Společným znakem všech '''s'''-í obchodních jest, že více osob přejímá ručení za závazky a dluhy '''s'''-i, kteréžto ručení může býti buď obmezené neb neobmezené, přímé neb nepřímé, primární neb subsidiární, dále že jest tu určité jmění, které spravuje se odděleně od soukromého jmění společníků a které jest výlučně předmětem exekuce jen za pohledávky věřitelů '''s'''-i. Rozdíl mezi jednotlivými druhy jejich záleží v podstatě v ručení společníků za dluhy '''s'''-i: ručí-li společníci pouze svými vklady neb nad to určitými obnosy, jest '''s.''' {{Prostrkaně|s ručením obmezeným}}; ručí-li však společníci osobně i celým soukromým jměním, jest '''s.''' {{Prostrkaně|s ručením neobmezeným}}. Nalézají-li se ve '''s'''-i společníci druhu obojího, jest tu forma smíšená. Jednotlivé druhy sbchodních '''s'''-i jsou: [[../Akciová neb akcijní společnost|{{Prostrkaně|akciová neb akcijní}} '''s.''']] (v.&nbsp;t.), [[../Kommanditní společnost|{{Prostrkaně|kommanditní}} '''s.''']] (v.&nbsp;t.) {{Prostrkaně|a kommanditní}} '''s.''' {{Prostrkaně|na akcie}}, {{Prostrkaně|veřejná}} '''s.''' a {{Prostrkaně|tichá}} '''s.'''; k nim přidružují se výrobní a hospodářská {{Prostrkaně|[[../Společenstva|společenstva]]}} (v.&nbsp;t.). {{Prostrkaně|Veřejná}} '''s.''' je ta, ve které všichni společníci ručí všem věřitelům '''s'''-i celým svým soukromým jměním bezprostředně a primárně, osobně a solidárně. '''S.''' ta zakládá se smlouvou ať písemní, ať ústní. Zřízení její zapsáno musí býti do obch. rejstříku obch. soudu, v němž má své sídlo, a i tam, kde má jen odštěpné závody. Oznámením tím, které všemi společníky musí býti podepsáno, musí sděleno býti za účelem doslovného zápisu v rejstřík, kolik společníků jest, jejich plná jména, zaměstnání a bydliště, jaká jest firma '''s'''-i a kde '''s.''' má své sídlo, dále kdy '''s.''' v život vešla, a konečně kteří společníci jsou oprávněni '''s.''' zastupovati a jak. Změna v těchto směrech později nastalá musí rovněž býti oznámena soudu a zapsána do rejstříku. Vnitřní poměry veřejné '''s'''-i upravují se {{Prostrkaně|společenskou smlouvou}}, ve které se stanoví, jakým vkladem každý ze společníků má přispěti, jaká má každý z nich práva a povinnosti, kdo má podnik spravovati atd. Pokud ve smlouvě v tom neb onom směru nebylo nic výslovně ustanoveno, platí podpůrně předpisy obchodního zákona. Podle těchto jest každý společník povinen smluvený vklad v čas složiti, aniž však má povinnost jej při obchodních ztrátách zvyšovati. V zájmu '''s'''-i má každý ze společníků jednati tak obezřele, jak by jednal ve svém zájmu vlastním. Žádný ze společníků nesmí bez svolení ostatních provozovati tytéž obchody, co '''s.''' sama, ani na své ani na cizí jméno, a nesmí býti členem jiné '''s'''-i téhož druhu, jinak mohlo by tím přivozeno býti i zrušení '''s'''-i. Rovněž nesmí žádný z nich bez svolení ostatních přijmouti nového společníka, neb své členství odstoupiti jinému. Správu společného podniku obstarávají buď všichni společníci aneb jen ti, jimž správa byla společenskou smlouvou svěřena. Ti pak obstarávati ji mohou buď společně neb každý zvlášt, avšak s právem zápovědi se strany každého společníka správu vedoucího. Usnesení všech společníků, i když správa svěřena jen některým z nich, jest třeba, když mají býti uzavírány obchody druhu jiného, než na které '''s.''' jest zřízena, a dále ke zřízení prokury. Ti ze společníků, kteří správu nemají, mají právo dozorčí a dohlédací. Účtování provádí se na konci každého roku. Každému ze společníků připíší se z jeho původního, zvětšeného neb zmenšeného vkladu 4% úroky k dobru, které jeho podíl zvětšují. Pokud tyto nejsou kryty, není čistého zisku. Pak vypočte se čistý zisk, nebo ztráta, které buď rozmnožují nebo zmenšují jednotlivé vklady, což děje se podle hlav. Každý ze společníků má však právo žádati, aby mu úroky a podíl na zisku byly vydány. Právní poměr '''s'''-i na venek, t.&nbsp;j. oproti jiným osobám jest tento. '''S.''' jest právní osoba, která pod svou firmou nabývá práv a podstupuje závazky jako fysická osoba, a vstupuje v život již tím okamžikem, kdy počala provozovati obchody. Za dluhy její ručí všichni společnici, jak již uvedeno, celým svým jměním solidárně a to i ti, kdo přistoupili později. Každý ze společníků, který ze správy není vyloučen, má neobmezenou a neobmezitelnou plnou moc '''s.''' zavazovati, pro ni nabývati a ji i před soudem zastupovati. Jmění '''s'''-i ručí pouze věřitelům jejím, nikoliv též soukromým věřitelům jednotlivých společníků; ti mohou exekuci vésti pouze na úrok ze vkladův a na podíl na zisku, který jednotlivým společníkům připadá. Naproti tomu věřitelé '''s'''-i mohou podle rozsudku proti '''s'''-i dobytého vésti exekuci ihned také na jmění všech společníků; jest tedy ručení těchto primární. '''S.''' se zrušuje buď sama sebou neb vůli společníků. Zrušení samo sebou nastane vyhlášením konkursu na jej i neb některého společníka jmění, smrtí neb ztrátou svéprávnosti společníka, a uplynutím doby, na kterou byla založena. Vůli společníků se zrušuje buď vzájemnou dohodou všech neb výpovědí a vystoupením jednoho z nich, ve kterémžto případě však ostatní mohou se usnésti, že '''s.''' má trvati dále. Vedle toho možno společníka usnesením ostatních ze '''s'''-i vyloučiti pro zanedbávání povinností, nepoctivost, trvalou nemoc a zneužíváni firmy neb jmění '''s'''-i k soukromým účelům. Zrušení '''s'''-i a změny ve členstvu musí býti zaneseny do obch. rejstříku. Vystoupí-li společník, neb byl-li vyloučen, provede se rozluka jmění, a sice obdrží společník takový pouze cenu svého vkladu. Za zrušeni '''s'''-ti může žádati i soukromý věřitel některého ze společníků, když exekuce na soukromé jmění společníka zůstala bezvýslednou a věřitel vymohl si zabavení podílu, který při zrušeni '''s'''-i měl by připadnouti onomu společníku. Věřitel musí tu dáti výpověď. Po zrušení '''s'''-i, vyjímaje případ konkursu, provede se likvidace její. O tom, kdo má likvidaci provésti, rozhoduje buď společenská smlouva, neb jednohlasné usnesení všech společníků, neb k návrhu některého ze společníků soud. Mohou ji provésti všichni společníci, neb jen někteří z nich neb osoby třetí. Vždy však ustanovení jich musí zapsáno býti do obch. rejstříku. Úkol likvidátorů jest, skončiti všechny běžné záležitosti, splniti všechny závazky '''s'''-i, dobýti pohledávek a zpeněžiti celé jmění a rozděliti je mezi společníky. Za účelem provedení tohoto úkolu likvidátoři mají plnou moc oproti třetím osobám neobmezitelnou, avšak při obstarávání jednotlivých záležitostí jsou povinni říditi se jednohlasným usnesením všech společníků. I po zrušení '''s'''-i trvá ručení společníků za dluhy '''s'''-i dále. Avšak žaloby z nároků proti '''s'''-i promlčují se proti jednotlivým společníkům v 5&nbsp;letech ode dne, kdy zrušení '''s'''-i bylo zaneseno do rejstříku, a byla-li pohledávka splatná teprve později, ode dne splatnosti. Proti vystouplým neb vyloučeným společníkům počíná promlčení běžeti ode dne zapitu jejich výluky ze '''s'''-i do rejstříku, i když '''s.''' sama dále trvá. {{Prostrkaně|Tichá}} '''s.''' liší se ode všech obchodních '''s'''-í podstatně a zásadně, jsouc pouze '''s'''-í na zisk a ztrátu bez společenského jmění a společného ručení a nejevíc žádných účinků na venek oproti osobám třetím. Povstane neformální úmluvou, podle které tichý společník účastní se pouze zisku nebo ztráty určitého stávajícího podniku obchodního a to tím, že odevzdá obchodníkovi smluvenou summu do jeho závodu. Summa ta stane se vlastnictvím obchodníkovým a tichý společník má pouze právo na její vrácení v případech smluvených, neruče ani tímto vkladem za dluhy obchodníkovy. Jen ztrátu, kterou obchodník utrpěl, sdílí s ním tichý společník poměrně. Na venek poměr ten nemá účinků pražádných, neboť kupec, který přijal vklad tichého společníka, zůstává na dále samostatným a jedině oprávněným subjektem právním. Vedle těchto forem obchodních '''s'''-í zavedena byla v Německu forma nová, t.&nbsp;zv. '''s'''-i {{Prostrkaně|s obmezeným ručením}}, která jest jaksi střední formou mezi '''s'''-í akciovou a společenstvem s ručením obmezeným. '''S'''-i ty jsou vesměs a výhradně obchodní. Počet členů není obmezen a vklady členů nemusí býti peněžité, nýbrž mohou jimi býti předměty nejrůznějšího druhu jako polní a hospodářské plodiny, zboží, průmyslové výrobky atd. '''S'''-i tyto hodí se ku provozování všech možných podniků živnostenských, ano i k zařízení a provozování podniků všeužitečných, na př. knihoven, zahrad atd. Firma těchto '''s'''-í musí obsahovati dodatek „s obmezeným ručením“, a to i tehdy, když někteří členové jsou povinni k doplatkům třebas neobmezeným. Provozovací jejich kapitál jest měnivý a základní jmění má býti udržováno na původní výši. '''S.''' sama jest zcela samostatným subjektem právním, který práv nabývá a závazky podstupuje. Orgány jejími jsou valná hromada a správcové. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]'' '''S.''' (lat. ''{{Cizojazyčně|la|[[../Societas|societas]]}}'' [v.&nbsp;t.], fr. ''{{Cizojazyčně|fr|societé}}'', ''{{Cizojazyčně|fr|compagnie}}'', angl. ''{{Cizojazyčně|en|society}}'', ''{{Cizojazyčně|en|company}}'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Gesellschaft}}'', rus. ''obščestvo'', ''tovariščestvo'', pol. ''{{Cizojazyčně|pl|spóleczeństwo}}'', ''{{Cizojazyčně|pl|towarzystwo}}'' atd.) vedle významu právního značí též souhrn jednotlivců (lidí) organicky a účelně v celek spojených. O '''s'''-i (lidské) a jejím životě pojednává {{Prostrkaně|[[../Sociologie|sociologie]]}} (v.&nbsp;t., str.&nbsp;585''a''). '''S'''-i {{Prostrkaně|učené}} viz v čl. {{Prostrkaně|[[../Akadémie/]]}}, zejména: {{Prostrkaně|Král. Česká '''s.''' nauk}} viz t., str.&nbsp;573 sl. – {{Prostrkaně|C.&nbsp;k. '''s.''' mor.-slezská pro podporování orby, známosti přírody a země}} viz t., str.&nbsp;576. – {{Prostrkaně|Srbská učená '''s.'''}} (''Društvo srbske slovesnosti'') viz t., str.&nbsp;579''b'' – {{Prostrkaně|Královská '''s.'''}} (''{{Cizojazyčně|en|Royal Society}}'') v Londýně a jiné anglické viz t., str.&nbsp;582''a''. – {{Prostrkaně|Finská '''s.''' věd}} (''{{Cizojazyčně|la|Societas Scientiarum Fennica}}'') a jiné finské viz t., str.&nbsp;582''a''. – {{Prostrkaně|Král. saská '''s.''' věd}} v Lipsku a jiné německé viz t., str.&nbsp;586''a''. – {{Prostrkaně|Král. '''s.''' vědecká}} (''{{Cizojazyčně|sv|Konglia wetenskaps Societaten}}'') v Upsale viz t., str.&nbsp;588''b''. – {{Prostrkaně|Asijská '''s.''' nauk v Bengalu}} (''{{Cizojazyčně|en|Asiatic Society of Bengal}}'') viz t., str.&nbsp;590; srv. též čl. {{Prostrkaně|[[../Asijské společnosti/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Africké společnosti/]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|vlasteneckých přátel umění}} viz {{Prostrkaně|[[../Akadémie/]]}}, str.&nbsp;596''b'', a {{Prostrkaně|[[../Čechy/Dějiny malířství a sochařství|Čechy]]}}, str.&nbsp;382''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|vlasteneckého Musea v Čechách}}, od r.&nbsp;1854 {{Prostrkaně|[[../Museum království Českého/]]}} (v.&nbsp;t.). '''S.''' {{Prostrkaně|ku zvelebení hospodářství a svobodného umění v král. Českém}}, od r.&nbsp;1789 {{Prostrkaně|C.&nbsp;k. vlastensko-hospodářská}} '''s.''', a {{Prostrkaně|Ústřední hospodářská}} '''s.''' {{Prostrkaně|pro král. České}} viz {{Prostrkaně|[[../Hospodářské spolky/]]}}. O něm. '''s'''-ech literárních XVII.&nbsp;století viz {{Prostrkaně|[[../Německo/]]}}, str. 123''b'' sl. '''S.''', též {{Prostrkaně|tovaryšstvo}}, {{Prostrkaně|spolek}}, jest officiální název, jejž přijaly též četné kongregace klášterní v církvi kat., jako kdysi řád jesuitů (''Societas Jesu''). Nejznámější jest u nás '''S.''' {{Prostrkaně|božského slova}}, zal. r.&nbsp;1875 P.&nbsp;Arnoldem Janssenem pro zámořské missie ve Steylu v Hollandsku, schválená v Římě r.&nbsp;1901, jež má též za Vídní u Mödlingu veliký klášter sv.&nbsp;Gabriela. — '''S.''' {{Prostrkaně|salvatoriánů}} zal. r.&nbsp;1881 v Římě. — '''S.''' {{Prostrkaně|zbožných dělníků sv. Josefa Calas. a Matky Boží č. Calasanktinů}}, zal. r.&nbsp;1889 ve Vídni P.&nbsp;Ant. Schwarzem pro kněží a laiky, působí na 5&nbsp;místech ve Vídni a v kolleji ve Štýrsku. — '''S.''' {{Prostrkaně|Mariina}}, též {{Prostrkaně|mariánští bratří}}, kongregace školská, zal. kanovníkem Vil. Chaminadem v Bordeaux r.&nbsp;1817, approbovaná v Římě r.&nbsp;1865, rozšířila se po Francii, Vel. Britannii a koloniích, má též dvě kommunity a školy v Dol. Rakousích (Vídeň a Lanzenkirchen). Jiné kongregace podobného titulu utvořily se pro missie, a to v Lyonu r.&nbsp;1816 {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|fr|Pères et petits frères de la société de Marie}}}}, jež slují všeobecně {{Prostrkaně|maristé}} (''{{Cizojazyčně|la|Societas Mariae}}'') pro missie zámořské, a {{Prostrkaně|Missionaires de la compagnie de Marie}}, zal. r.&nbsp;1722 v St. Laurent-sur-Sèvre ve Francii pro missie venkovské. — '''S.''' {{Prostrkaně|pařížská}} (''{{Cizojazyčně|la|Societas Parisiensis pro missionibus exteris}}'') zal. r.&nbsp;1663 pro rozšíření evang. mezi pohany, má přes 870&nbsp;missionářů; mimo to '''s.''' {{Prostrkaně|bratří lásky}}, {{Prostrkaně|zbožná}} '''s.''' {{Prostrkaně|missijní č. palottini}} a mn.&nbsp;j. ''[[Autor:Alfons Jaromír Žák|AŽ.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|akciová}} viz {{Prostrkaně|[[../Akciová neb akcijní společnost/]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|anonymní}} viz {{Prostrkaně|[[../Anonymní společnost/]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|Arundelova}} viz {{Prostrkaně|[[../Arundel (příjmení)|Arundel]]}} 1). '''S.''' {{Prostrkaně|biblická}} viz {{Prostrkaně|[[../Biblické společnosti/]]}}. '''S'''-i {{Prostrkaně|indické}} viz {{Prostrkaně|[[../Indické společnosti/]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|kommanditní}} viz {{Prostrkaně|[[../Kommanditní společnost/]]}}. '''S'''-i {{Prostrkaně|missijní}} viz {{Prostrkaně|[[../Missie/]]}} a srv. {{Prostrkaně|[[../Société/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Society/]]}}. '''S.''' {{Prostrkaně|náboženská}} viz {{Prostrkaně|[[../Církev/]]}}, {{Prostrkaně|[[../Náboženství/]]}}, str.&nbsp;964, {{Prostrkaně|[[../Rakousko/]]}}, str.&nbsp;219''b''. '''S'''-i {{Prostrkaně|paroplavební}} viz [[../Dunajská paroplavební společnost|{{Prostrkaně|Dunajská paroplavební}} '''s.''']], [[../Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě|{{Prostrkaně|Pražská '''s.''' pro paroplavbu na řece Vltavě}}]] a {{Prostrkaně|[[../Paroplavba/]]}}, str.&nbsp;270''b''. '''S'''-i {{Prostrkaně|pojišťovací}} viz {{Prostrkaně|[[../Pojištění/]]}}, str.&nbsp;21''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Společnost]] g39bdhjjpcccrtifhhmzj08h8oe494l 0 28615 330921 67397 2026-04-27T11:11:10Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330921 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Společenstva | PŘEDCHOZÍ = Společenské ostrovy | DALŠÍ = Společenství }} {{Textinfo | TITULEK = Společenstva | AUTOR = [[Autor:František Fiedler|František Fiedler]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;888–889. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n976/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Družstvo }} {{Forma|proza}} '''Společenstva''' {{Prostrkaně|výdělková a hospodářská}} čili {{Prostrkaně|svépomocná}} (''Erwerbs-'' und ''Wirtschaftsgenossenschaften'') jsou sdružení s neobmezeným počtem členů, která podporovati mají výdělkovou činnost těchto, provozujíce společně podnik nějaký neb opatřujíce úvěr. Národohospodářský a sociální účel společenstev záleží v tom, že malým a středním podnikatelským stavům má formou společenstevního podnikání opatřena býti možnost, aby čelily v boji soutěžním. Myšlenkový postup je tento: Velkovýroba poskytuje tolik hospodářských výhod, že malé podniky nejsou s to, aby s ni soutěžily: vedla by tedy velkovýroba na konec k tomu, že by malé podnikatelství bylo potlačeno. Proti tomnto vývoji poskytuje malému a střednímu podnikatelstvu ochranný prostředek podnikání společenstevní. Menší podnikatelé sdružují se, aby opatřili si buď některých anebo veškerých výhod výroby ve velkém (na př. nákup surovin ve velkém, společné skladiště, nebo výrobu v jednotném závodě společném); větší počet malých podniků dohromady představuje podnik velký, který může potom těžiti se všech výhod, jichž takové podniky hospodářsky požívají. Podle objemu společenstevního podnikání rozeznávají se: ''a'') {{Prostrkaně|všeobecná}} '''s.''' {{Prostrkaně|výdělková}}, při nichž jednotliví podnikatelé, vzdávajíce se své podnikatelské samostatnosti, sdružují se ke zřízení jediného podniku společného; ''b'') '''s.''' {{Prostrkaně|výdělková pro obmezené účely}}, při kterých jednotliví podnikatelé sdružují se sa účelem společného obstarávání jen určité části výdělkové činnosti (na př. nákupu surovin, odbytu výrobkův a pod.), aby jen v obmezeném tomto oboru opatřili si výhod velké výroby. Tato '''s.''' jsou zase: 1. '''s.''' {{Prostrkaně|nákupní}}, mající za účel, aby určité potřeby (na př. potraviny při t. zv. {{Prostrkaně|konsumních spolcích}}) sdružených malých podniků nakupovány byly pro všechny společně ve velkém; 2. '''s.''' {{Prostrkaně|odbytová}}, mající za účel, aby výrobky jednotlivými členy vyrobené prodávány byly na společný účel; 3. '''s.''' {{Prostrkaně|výrobní}}, záležející v tom, že určité výrobky zpracují se ve společném závodě; 4. '''s.''' {{Prostrkaně|úvěrní}}, která mají členům pomocí společného ručení všech opatřiti úvěrem prostředky; 5. '''s.''' {{Prostrkaně|pojišťovací}}, kterými mají členové zabezpečeni býti pro připad pohrom. Podle jednotlivých hlavních odvětví hospodářské činnosti rozlišují se zase: '''s.''' {{Prostrkaně|zemědělská}}, {{Prostrkaně|živnostenská a průmyslová}}. {{Prostrkaně|V zemědělství}} sdružují se rolníci za účelem společného nákupu hospodářských potřeb ('''s.''' nákupní), společného odbytu hospodářských plodin (obilní skladiště, mlékárny, sýrárny), společného zpracování plodin (sušárny na čekanku, pekárny, závody na zpracování zelí, lnu, ovoce, lihovary, za účelem společného opatřování hospodářských strojů, společného vydržování býků, společného opatřování úvěru (záložní a spořitelní spolky podle systému Raiffeisenova), společného pojištění dobytka proti pádu atd. Podobně zřizují menší {{Prostrkaně|živnostníci}} '''s.''' za účelem společného nákupu výrobních surovin, společného odbytu (řemeslnická skladiště, tržnice), získání úvěru (živnostenské záložny). {{Prostrkaně|V průmyslu}} forma společenstevního podnikáni odchýlila se od původního svého účelu; sloužit zde k tomu, aby nahradila formu podnikání akciového. Ježto zákonodárství, zvláště v Rakousku, stěžuje zřizování podniků akciových, zakládají se tu podniky vyžaduiící velikých kapitálů, jako '''s.'''; tak vznikly u nás veliké tovární podniky jako společenstevní (družstevní). Zákonným podkladem hospodářských výdělkových '''s'''-tev jest u nás zákon z 9. dub. 1873, ř. z. č. 70. Podle něho musí ti, kdo chtějí zříditi společenstevní podnik, učiniti společenstevní smlouvu, která musí býti vložena do rejstříku společenstevního soudem vedeného. Každý společník musí složiti společenstevní podíl. Za závazky podniku ručí každý člen buď neobmezeně nebo toliko summou rovnající se několikanásobnému podílu. Podle toho rozeznávají se '''s.''' s ručením neobmezeným a obmezeným. Zákonem stanovena pak celá řada pravidel o správě společenstevní. Zákonem z 10. čna 1903, ř. z. č. 133, '''s.''' podrobena byla povinné revisi, kterou ustanovuje soud; ale '''s.''' mohou spojiti se ve svazy (jednoty), ve kterémž případě ustanovuje revisora svaz. Aby zřizovaní společenstevních podniků v kruzích malopodnikatelských bylo rozšiřováno, podporují se taková '''s.''' jednak berními úlevami (§§ 83–85, 125, 133, 134 zákona z 25. říj. 1896, ř. z. č. 220), jednak poplatkovými úlevami (zákon z 21. květ. 1873, ř. z. č. 87, z 1. června 1889, ř. z. č. 91, a z 11. června 1894, ř. z. č. 111), jednak veřejnými podporami státními a zemskými (subvence jednotlivým '''s'''-vům nebo ústředmm svazům společenstevním, zřízení zvláštních poradních orgánů pro záležitosti společenstevní) a konečně i úvěrní podporou společenstevních podniků (v Čechách dva zemské jubilejní úvěrní fondy císaře a krále Františka Josefa I., jeden ku podpoře rolnictva, druhý ku podpoře živnostnictva). Vývoj společenstevního podnikání byl ve 2. pol. XIX. stol. v některých oborech příznivý, v jiných oborech zklamal. Příznivý byl jmenovitě, pokud jde o společné opatřování úvěru (v Čechách {{Prostrkaně|záložny}}) a v poslední době v odvětví zemědělském. Nepříznivým byl, pokud jde o všeobecná '''s.''' výdělková. Mezi menším a středním živnostenstvem ruch společenstevní jen nesnadno se ujímá následkem zvláštmch poměrů ve stavu živnostenském vládnoucích, které myšlence sdružovací jsou na překážku. ''[[Autor:František Fiedler|Fr.]]'' '''S.''' {{Prostrkaně|honební}} viz [[../Honební právo|{{Prostrkaně|Honební právo}}]] a [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 672''b''. '''S.''' (správněji a častěji {{Prostrkaně|družstva}}) {{Prostrkaně|vodní nucená}} viz [[../Odvodňování|{{Prostrkaně|Odvodňování}}]] a [[../Meliorace|{{Prostrkaně|Meliorace}}]], str. 67''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] dfvgz9lsf21g8mohn8jaqmt8lfll7dl 0 28622 330967 122856 2026-04-27T11:11:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330967 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standard | PŘEDCHOZÍ = Standaart | DALŠÍ = The Standard }} {{Textinfo | TITULEK = Standard | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Standard }} {{Forma|proza}} '''Standard''' [stend’rd], ang., {{Prostrkaně|vzor, míra, měřítko}}, též {{Prostrkaně|pravidlo}}, pak {{Prostrkaně|ráz, stříž}} (mincí); jako přídavné jm. tolik co {{Prostrkaně|vzorný, normální, zákonitý}}. Jak v Anglii, tak v Sev. Americe slovou tak normální uzákoněné jednotky měr, vah i mincí. '''S.'''-{{Prostrkaně|gold}} jest směs zlata zákonné ryzosti 11:12 čili 22&nbsp;karátů, '''s.'''-{{Prostrkaně|silver}}, stříbro 11¹/₁₀ uncí čili 222&nbsp;pennyweights čili 37:40. — '''S.''' slove také obchodní míra dřevní v Anglii, Americe a Švédsku, jakož i v sev. Rusku = 165&nbsp;angl. kub. stopám č. 4,672&nbsp;m³. — '''S.''' značí též {{Prostrkaně|praporec}} (srv. {{Prostrkaně|[[../Standarta/]]}}). {{Konec formy}} p91dt3zl6gv8ugqtruhqyqdrk3q5yea 0 28781 330604 98887 2026-04-26T16:39:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330604 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rymberk | PŘEDCHOZÍ = Rymařov | DALŠÍ = Rymnice }} {{Textinfo | TITULEK = Rymberk | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;437. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n521/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Polesí }} {{Forma|proza}} '''Rymberk''', {{Prostrkaně|Rimberk}}, ves v Čechách, hejtm. Pelhřimov, okr., fara a pš. Počátky; 37 d., 300 obyv. č. (1890), 1tř. šk. a mešní kaple sv. Jana Nep. z r. 1856. {{Konec formy}} qszcga0jqkmfsgm6st4nzxu9pebix6g 0 28997 330897 311410 2026-04-27T11:10:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence 330897 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sorbonna | PŘEDCHOZÍ = de Sorbon | DALŠÍ = Sorbová kyselina }} {{Textinfo | TITULEK = Sorbonna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 691–692. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n763/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sorbonna }} {{Forma|proza}} '''Sorbonna''', franc. ''Sorbonne'' [sorbòn], byl původně konvikt, založený r. 1253 od Roberta de {{Prostrkaně|Sorbon}}, kaplana a zpovědníka sv. Ludvíka, v němž bydlilo 16 chudých kněží a učitelů theologie, později výhradně jen professoři theologie a také studenti university pařížské, 50 let před tím založené. Konvikt stal se záhy střediskem scholastické theologie a jméno '''S'''. přešlo na celou theologickou fakultu v Paříži. Rozhodný měl vliv na utváření franc. katolicismu střeha přísně svobod církve gallikánské. '''S'''. byla rozhodnou protivnicí reformace, stála však také proti jesuítům zavrhujíc dlouho bullu »Unigenitus«, vydanou proti jansenistům (1713). Když později se zabývala více právy než theologií, založil r. 1530 František&nbsp;I. proti ní Collège royal, nynější Collège de France. Dva členové '''S'''-ny, Pichot a Lepierre, založili r. 1470 v '''S'''-ně první franc. knihtiskárnu. Přirozeno, že pro svůj pedantismus a omezenou orthodoxii nemohla se srovnati s filosofy XVIII. st., jimž (zvl. Rousseauovi, Helvetiovi a Marmontelovi) často bývala terčem; proto upadala víc a více, až Ludvík XVI. 5.&nbsp;dub. 1792 ji zrušil a budovu její prohlásil za nár. jmění. Na jejím místě založil Napoleon I. r. 1808 Université de France, t. j. vrchní vedení veškerého vyučování ve Francii. Teprve když r. 1896 akademiím francouzským vrácena samostatnost, Sorbonna stala se sídlem university pařížské, zvláště fakulty mathematicko-přírodovědecké (faculté des Sciences) a filosofické (faculté des Lettres), pak École pratique des hautes études a École natur. des chartes, posléze knihovny universitní, kdežto fakulty ostatní mají svoje zvláštní budovy. Katolicko-theologická fakulta existuje nezávisle na universitě jakožto faculté libre č. Institut catholique. – Budova '''S'''-ny původně zbudovaná pro theol. fakultu r. 1629 od kardinála Richelieua, byla r. 1885 přestavěna podle plánů Nénotových a pokrývá plochu 250&nbsp;''m'' dlouhou a 100&nbsp;''m'' širokou. Nové hlavní průčelí na ulici des Ecoles je zdobeno skulpturami od Merciéa a Chapua, pak osmi sochami věd: chemie (Iujalbert), přírodovědy (Carlier), fysiky (Lefeuvre), mathematiky (Suchetet), dějepisu (Cordonnier), zeměpisu (Marqueste), filosofie (Longepied) a archaeologie (Paris). Vnitřek obsahuje vestibul dolejší a hořejší s nádhernými freskami od Flamenga a Chartrana, pak veliký amfitheater pro 3000 osob s alleg. obrazem Bois Sacré od Puvis de Chavannes, nejlepším dilem tohoto mistra, a s řadou jiných obrazů franc. malířů. Kostel '''S'''-ny, jehož kupole zakončená křížem daleko jest viditelna, byl zbudován v l. 1635–59 od kard. Richelieua. Uvnitř je mimo jiné hrob kardinála Richelieua s krásným náhrobkem od F. Girardona. Srv. Voltaire, Tombeau de la '''S'''-ne; Duvernet, Histoire de la '''S'''-ne; Franklin, La '''S'''-ne (Pař., 1875, 2.&nbsp;v.); Mérie, La '''S'''-ne et son fondateur (t., 1888); Gréard, Nos adieux à la vieille '''S'''. (t., 1893). {{Konec formy}} [[Kategorie:Instituce v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Paříž v Ottově slovníku naučném]] pgiuusozt2zizafc0sqd4t2w1mt0nar 0 29049 330488 79351 2026-04-26T16:37:23Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330488 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rodokmen | PŘEDCHOZÍ = Rodoć | DALŠÍ = Rodoměna }} {{Textinfo | TITULEK = Rodokmen | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;879–880. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n955/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rodokmen }} {{Forma|proza}} '''Rodokmen,''' chatrný překlad, něm. ''Stammbaum'' a lat. ''Arbor genealogica'', dobře česky {{Prostrkaně|vývod, sestrojení, jak některý rod po předcích se vyvíjel}}, tak aby v něm zřejmá byla posloupnost neb filiace. Vývod bývá dvojí. Jeden jest {{Prostrkaně|posloupný}} začínající s nejstarším známým předkem a jeho manželkou, pak vyčítající syny a dcery s manželkami a manžely a pak děti oněch a týmž způsobem až do posledních neb nynějších. A tu jest zase dvojí způsob. Buď jest vývod {{Prostrkaně|prostý}} s pouhými jmény, aneb jsou přidána letopisná data. Takových vývodů bylo množství po hradech a tvrzích, jak lze shledati v dílech Paprockého a Balbína; mnoho jich zahynulo a o nových se stále pracuje. Od těchto vývodův liší se {{Prostrkaně|vývody průvodné}}, jimiž se má dokázati, jaká krev dostala se do jisté osoby skrze otce, matku, dědy, báby, pradědy, prabáby atd. Obyčejně přidávají se k tomu také štíty nebo celé erby, odtud také jest pojmenování rozličných druhů takových sestavování, totiž do čtyř, šesti, osmi aneb více štítův čili tolikéž předkův. Způsob tento ve starých dobách ještě více byl obvyklý nežli první. Ještě nyní užívá se ho často, má-li býti šlechtic přijat za komořího u dvora neb do šlechtických řádů jak duchovních tak světských. Obyčejně se žádá vývod až do 16 štítův čili předkův. Doklady takové píší a maluji se na pergamenových listech neb závitcích a někdy bývají některými osobami pověřeny neb (co jest jistší) bývají přiloženy doklady z kostelních knih. Vývod průvodný jde zdola nahoru a vyvíjí od pozdější doby nazpátek, kdežto posloupný jde shora dolů a vyvíjí ze starých dob do novějších. Zvláštního způsobu jsou také {{Prostrkaně|vývody na náhrobních kamenech}}, obyčejně jen štíty naznačené, někdy i s přidanými jmény. Způsob ten býval do 17. stol. velmi oblíben. Nejčastěji se vyskytují čtyři štíty v rozích kamene, totiž nahoře v pravo dědův po otci, v levo dědův po matce, dole v pravo báby po otci a v levo báby po mateři. Avšak vyskytují se také vývody takové o pěti, šesti, osmi, devíti, dvanácti a šestnácti štítech. (Obšírně o tom v Českomoravské heraldice M. Koláře na str. 112–127.) Veliký vývod posloupný spatřuje se v Sejfích u Hostinného, nejznamenitější průvodní (ovšem v Čechách) a svého druhý jediný jest vývod Šternberský v kníž. arch. bechyňském, který vyvíjí ze středu kruhu, tak že nejstarší předkové jdou za sebou v obvodě. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Genealogie v Ottově slovníku naučném]] 11383lf3i7o7ehscnf0qmzba8k7bx2q 0 29210 330679 106200 2026-04-27T11:08:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330679 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salmini | PŘEDCHOZÍ = Sal microcosmicum | DALŠÍ = Salmo }} {{Textinfo | TITULEK = Salmini | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;549. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n642/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salmini''' {{Prostrkaně|Vittorio}}, básník ital. (* 1832 v Benátkách — † 1881 t.). Zprvu pracoval jako dramatik společně s Fambrim (zvl. ''Il galantuomo'', ''La riabilitazione'', ''I letterati''). R. 1859, za povstání, upadli oba v zajetí rakouské. '''S.''' uvězněn v Josefově a vrátil se po míru ve Villafrance do vlasti. Tehdy složil populární drama ''Santo e patrizio'', jež mělo značný úspěch. Pak následovala dramata slohu vyššího: ''Lorenzino de’ Medici'', ''Maometto II'', ''Madama Roland''. Předmětem kusu posledního jest revoluce francouzská, čímž vysvětluje se pařížský úspěch kusu za provozováni herci italskými. Krom toho '''S.''' publikoval báseň ''I figli del secolo'', jež charakterisuje poměry soudobé, moderní idyllu ''Nini'' a lyrické básně ''Polychordon'' (Bologna, 1878). {{Konec formy}} hq9f32qzceacxlop3vyql2idkenljwk 0 29211 330672 106201 2026-04-27T11:08:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330672 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sal microcosmicum | PŘEDCHOZÍ = Salmiak (minerál) | DALŠÍ = Salmini }} {{Textinfo | TITULEK = Sal microcosmicum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;549. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n642/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sal microcosmicum''' viz {{Prostrkaně|[[../Mikrokosmická sůl|Mikrokosmická sůl]]}}. {{Konec formy}} abj6c4zi2t9yqfxm61nukldqeky3n46 0 29213 330680 106202 2026-04-27T11:08:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330680 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salmo | PŘEDCHOZÍ = Salmini | DALŠÍ = Salmon }} {{Textinfo | TITULEK = Salmo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;549. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n642/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Salmo }} {{Forma|proza}} '''Salmo''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Losos|Losos]]}}. — '''S.''' ''fario'' viz {{Prostrkaně|[[../Pstruh|Pstruh]]}}. {{Konec formy}} n8q8b9b3qsuly0imuan5s1knwl2laf0 0 29214 330682 68628 2026-04-27T11:08:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330682 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salmóneus | PŘEDCHOZÍ = Salmon | DALŠÍ = Salmonidae }} {{Textinfo | TITULEK = Salmóneus | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;550. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n643/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Salmóneus }} {{Forma|proza}} '''Salmóneus''' byl prý starý král éleiský, jenž ve zpupnosti své napodobuje Zeva, vymáhal pro sebe božské pocty, objížděje po městě na kovovém voze přes kovové mosty a mávaje pochodní, až jej pravý blesk Zevův srazil do podsvětí, kdež trpí věčná muka. [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} 8ocl7lan1gzow2obk2gg9drqng6h2g5 0 29215 330681 290294 2026-04-27T11:08:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330681 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salmonidae | PŘEDCHOZÍ = Salmóneus | DALŠÍ = Salmpotok }} {{Textinfo | TITULEK = Salmonidae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;550. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n643/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salmonidae''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Lososovité ryby|Lososovité ryby]]}}. {{Konec formy}} lwq2x92131033yz423eq9krrdacsquw 0 29233 330535 68657 2026-04-26T16:38:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330535 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rugiové | PŘEDCHOZÍ = Rugia | DALŠÍ = Rugles }} {{Textinfo | TITULEK = Rugiové | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;86. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n113/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rugiové }} {{Forma|proza}} '''Rugiové''', národ germánský za stěhování národů, příslušný ke kmeni gótskému. Původně sídlili nepochybně ve Skandinávii, ale kolem r. 100 po Kr. podle svědectví Tacitova seděli již na pravém břehu dolní Visly, majíce na východě sousedy rovněž germánské Skiry. Ve spolku s Goty hnuli se i '''R.''' k jihu, kdež upadli v závislost Hunů. Po pádě říše Attilovy objevují se na středním Dunaji, kdež podle nich obojí nynější Rakousy zvány byly {{Prostrkaně|Rugiland}}, vládce jejich král {{Prostrkaně|Feletheus}} po pádě záp. říše Římské šířil moc svou k jihu, ale byl r. 487 italským králem Odoakrem poražen a zajat. Panství '''R'''-iů zaniklo. Syn zajatého krále {{Prostrkaně|Friedrich}} prchl do Pannonie ke králi Theoderichovi a účastnil se s ním výpravy italské. V dobyté Itálii dostalo se '''R'''-iům území, kdež žili podle národního svého práva jako kmen s Ostrogoty spojený. Za války s Byzantinci '''R.''', majíce vůdcem {{Prostrkaně|Eraricha}}, pokusili se r. 541 o založení vlastního panství, ale Erarich byl od Ostrogotů zavražděn, načež jméno '''R'''-iů z dějin mizí. [[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]] {{Konec formy}} t5xjl5az9dtvq2dtgr2jouf3zvmz7i0 0 29234 330539 257613 2026-04-26T16:38:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330539 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rule Britannia | PŘEDCHOZÍ = Rulandovy sloupy | DALŠÍ = Ruleta }} {{Textinfo | TITULEK = Rule Britannia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;96. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n123/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Moderní básníci angličtí/Rule, Britannia!|Rule, Britannia!]] v českém překladu od Jaroslava Vrchlického | WIKIPEDIA-HESLO = Rule, Britannia! }} {{Forma|proza}} '''Rule Britannia''' [rúl B.], t. j. »vládni Britannie«, angl. piseň národní, již složil James {{Prostrkaně|Thomson}} pro zpěvohru »Alfred«. Nápěv její jest od Thomasa {{Prostrkaně|Arnea}}. Zpívána ve zmíněném kuse po prvé v Londýně r. 1738, jest tedy vrstevnicí hymny anglické »God save the King«. Česky přelož. jest '''R. B.''' v Jeřábkově »Staré době romant. básnictví«. {{Konec formy}} msyzabzjjbcmwiojpvejetrvx9a9aaf 0 29235 330541 70327 2026-04-26T16:38:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330541 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rumina | PŘEDCHOZÍ = Rumilly | DALŠÍ = Ruminantia }} {{Textinfo | TITULEK = Rumina | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;102. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n129/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rumina''' v římské mythol. slula bohyně Indigitament, jíž náležela péče o mateřský prs (''ruma'' = ''mamma''). Ctěna na Palatinu blíže sluje Faunovy, jsouc tudíž snad obdobou Fauny Luperky; obrazem jejím jest prý též vlčice, jež Romula a Rema kojila pod fíkem zv. ''ruminalis'', jenž, jsa rovněž symbolem výživné úrody, od augura Atta Navia přesazen z Palatia na komitium blíže radnice. [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} ad9fxto1vw7ofhfss3rt2l7j607fbhq 0 29236 330658 68666 2026-04-27T11:07:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330658 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacerdos | PŘEDCHOZÍ = Sacer | DALŠÍ = Sacerdos Marius Plotius }} {{Textinfo | TITULEK = Sacerdos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;473. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n560/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacerdos''', lat., {{Prostrkaně|kněz}}; '''sacerdotium''', {{Prostrkaně|knežství}}. {{Konec formy}} htmjwm6dnc4kip7dfkk1tqppe39mq12 0 29237 330659 68667 2026-04-27T11:07:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330659 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacerdos Marius Plotius | PŘEDCHOZÍ = Sacerdos | DALŠÍ = Sacer mons }} {{Textinfo | TITULEK = Sacerdos | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;473. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n560/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacerdos''' {{Prostrkaně|Marius Plotius}}, latinský grammatik, snad z konce III. stol. po Kr. Napsal v Římě mluvnici (''ars grammatica'') ve třech knihách, jež také jsou zachovány. Třetí z nich jedna o metrice a obsahuje mnoho citátů řeckých. Celé dílo vydáno posléze v souborném díle Keilově Gramm. lat. VI. 427. [[Autor:Robert Novák|RN.]] {{Konec formy}} 4vj7d8wjqmknab6czfkcz8gcm6mgih8 0 29238 330657 68669 2026-04-27T11:07:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330657 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sacer mons | PŘEDCHOZÍ = Sacerdos Marius Plotius | DALŠÍ = Saccharaty }} {{Textinfo | TITULEK = Sacer mons | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;473. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n560/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sacer mons''', obvykleji ''mons sacer'' (= svatá hora), nevysoký pahorek v okolí římském, na pravém břehu řeky {{Prostrkaně|Teverona}}, nedaleko mostu nomentského (''Ponte nomentano'') památný v dějinách římských tím, že si na něm plebejové r. 494 př. Kr. za prvé secesse (viz {{Prostrkaně|[[../Secessio plebis|Secessio plebis]]}}) chtěli založiti nové město. Dnes jest téměř pustý; z císařských dob objeveny na něm zbytky jakéhosi domu. [[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk]]. {{Konec formy}} af4znozcufk66jf0gixyw8n9x9s3sx7 0 29242 330734 68678 2026-04-27T11:08:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330734 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sedlčanský | PŘEDCHOZÍ = Sedlatice | DALŠÍ = Sedlčany }} {{Textinfo | TITULEK = Sedlčanský | AUTOR = [[Autor:Jan Václav Novák|Jan Václav Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;751–752. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n848/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sedlčanský: 1) S.''' {{Prostrkaně|Pavel}}, farář u sv. Haštala v Praze, stal se r. 1471 mistrem svob. umění, v l. 1490—91 přepisoval spisy Korandovy a řeči Příbramovy, k čemuž připojil Computus masopustní (kolik bude neděl každého roku od r. 1491—1565) a píseň proti Pikhartóm. '''1) S.''' {{Prostrkaně|Daniel}}, knihtiskař na Starém městě Pražském. Umění své provozoval přes třicet let, neboť knížka o dni soudním jest z r. 1588, poslední pak známý jeho tisk pochází z r. 1619. R. 1597 počal vydávati pravidelné měsíční noviny (za září t. r.), poněvadž šlo o úřední kontrolu zpráv, týkajících se vedení války turecké. Pokus ten ovšem nedošel tehdy valného souhlasu. Pro vytištění Postilly Martina Philadelpha Zámrského, což vykonati dal v Drážďanech s podporou některých šlechticů, dlouhou dobu chován ve vězení (1602). R. 1608 vydal ''Historii Samsonovu v spůsob tragedie sepsanou''. Pro Sedlčany s některými jinými měšťany dal napsati skvostný graduál, jehož užíval tamní sbor literácký. Po něm tiskárnu ještě dlouho držela vlastní jeho rodina. '''3) S.''' {{Prostrkaně|Jan Jakub}} (ok. 1620), známý svou dobou krasopisec a kreslíř, takto měšťan pražský. Vydal r. 1618 ''Sumovní přiznání k učení křesťanskému''; r. 1620 svému synovi přepsal Žalmy Jiříka Strejce (Vettera), jejichž vydání od r. 1587 velmi často se opakovalo (rukopis v knih. Strahovské). [[Autor:Jan Václav Novák|JNk.]] {{Konec formy}} imvae8rwixdasj0kgdmi6cpt398k92r 0 29243 330744 68679 2026-04-27T11:08:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330744 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seléné | PŘEDCHOZÍ = Selen | DALŠÍ = Selenga }} {{Textinfo | TITULEK = Seléné | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;817. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n916/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seléné }} {{Forma|proza}} '''Seléné''' (od ''σέλας'', záře) byla starořecká bohyně luny, spanilá paní zářivé krásy, jež jako jasné oko noci, před jehož leskem ostatní hvězdy zanikají, putuje na dvojspřeží spletenými cestami po nebi ve stálé změně, okřídlená a ozdobená zlatou korunou paprsků; jinak představována též jedouc na koni neb mezku (tak na basi Feidiova Zeva v Olympii). Slavnostními dny jejími byly začátek a střed měsíce (novoluní ''νουμηνίαι'' a plnoluní ''διχομηνίαι''); zvláštního kultu však neměla jako Éós. — Zvláště proslul její poměr k {{Prostrkaně|[[../Endymión|Endymiónovi]]}} (v. t.). Srv. Roscher, '''S.''' und Verwandtes (Lip., 1890, Nachträge, t., 1895). [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} sclo0jpeljl4eu7tqtp4ctynbv9hs9g 0 29258 330723 84835 2026-04-27T11:08:41Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330723 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schleyder | PŘEDCHOZÍ = Schley | DALŠÍ = Schleyer }} {{Textinfo | TITULEK = Schleyder | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;1000. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n1099/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Schleyder''' {{Prostrkaně|Karel}}, strojní inženýr čes. (* 3. čna 1860 v Bubnech). Vychodiv obec. školu v Holešovicích a reálku v Karlíně, vstoupil r. 1879 na českou techniku v Praze; vybral si odbor strojnický. Po absolvování r. 1883 stal se technickým volontérem v cukrovaru v Sadové, odtud přesel do továrny V. A. Stoneho v Bubnech. R. 1884 přijat do služeb c. k. státních drah, zprvu do dílen a později do topíren podmokelských. T. r. poslán do topíren v Hrobech. R. 1885 přeložen do Loun a r. 1888 jmenován zástupcem přednosty topíren v Táboře. Při sestátnění České záp. dráhy r. 1895 svěřeno mu zřízení topíren ve Zdicích. T. r. jmenován inženýrem a r. 1899 vrch. inženýrem tamtéž. Z horlivé jeho činnosti třeba jmenovati: vynalezl r. 1878 přístroj ku měření proudu elektrického o vyšším napětí, r. 1891 obloukovou lampu (viz {{Prostrkaně|[[../Lampy|Lampy]]}}, str. 605); sestrojil úsporné topeni pro lokomotivy, lokomobily i lodní ležaté kotly, výfukový regulátor pro lokomotivy, automatický přístroj k čištění dýmni komory a žárových trub, úsporný spalovač kouře, přistroj k omezení, létáni jisker komínem lokomotiv, přístroj k dušení páry, zvláštní druh komínů pro stojaté kotly, kterými dosáhne se nejen lepšího tahu, ale i ventilace celé kotelny, přehřívač páry pro lokomotivy. Práce tyto došly uznání u odborníkův a vyznamenány prvními cenami na Jubilejní výstavě v Praze, na výstavě českých architektů a inženýrů a j. výstavách. Literárně byl činným přispěv několika články do odborných listů českých a německých. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čeští inženýři v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Čeští vynálezci v Ottově slovníku naučném]] avc9wop33asexuaemwv8ddwwmqclb5b 0 29259 330785 122430 2026-04-27T11:09:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330785 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfinx | PŘEDCHOZÍ = Sférosiderit | DALŠÍ = Sforza }} {{Textinfo | TITULEK = Sfinx | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;919. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sfinx (Řecko) }} {{Forma|proza}} '''Sfinx''' ve starořec. mythu byla netvor, jenž se řadil k Tyfónu, Echidně, Chimaiře a pod., spojuje v sobě dívčí hlavu se lvím trupem, nohama a drápy, hadím ocasem a ptačími křídly, byl to jakýsi symbol zhouby, který jednak násilím, jednak lstí a utajenou zchytralostí ukládal zvláště o krásné jinochy. Tak usadila se '''S.''' též u Théb na hoře Fikion nebo Sfingion, vyslána tam byvši za trest od některého boha až z Aithiopie; šíříc odtud zhoubu, ukládala prý mimojdoucím hádanku o člověku (kdo chodí ráno o čtyřech, v poledne o dvou, večer o třech nohách?); kdo neuhádl, byl od '''S'''-ngy udáven (''σφίγγειν''). Tak zahynulo již mnoho nešťastníkův; proto slíbena královská hodnost a ruka vdovy Laiovy tomu, kdo by vlasť spasil. Hádanku rozřešil Oidipus, načež '''S.''' se svrhla se skály. Od této thébské nebo kadmejské '''S'''-ngy jest lišiti '''S'''-ngy {{Prostrkaně|egyptské}}, mající na těle lvím hlavu muže, berana nebo jestřába, symboly to boha slunečního. Ale i v Egyptě některé plastické památky poukazují na podobný význam '''S'''-ngy. Dosud jména toho užíváme o záhadnosti. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} 98rvu9xifngcbgoe84um8xbhm24czyr 0 29260 330746 68776 2026-04-27T11:08:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330746 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Semones | PŘEDCHOZÍ = Semolei | DALŠÍ = Semonice }} {{Textinfo | TITULEK = Semones | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;844–845. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n943/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Semones''' v řím. mythu byly božské bytosti Larům podobné; vzývány v písni bratří arvalských. Zvláště ctěn v Sabinsku {{Prostrkaně|Semo Sancus}}, jehož jméno (od km. verb. ''serere'' a ''sancire'') znamená asi totéž co {{Prostrkaně|[[../Dius Fidius|Dius Fidius]]}} (v. t.). Bůh tento, chránící věrnost, přisahy, smlouvy, manželství a pohostinství, upomíná nejen na genie, nýbrž i ztotožňován přímo s Herkulem, za jehož jménem mnohdy skrývá se italský Genius. Vedle starého chrámu na Quirinále Semo Sancus měl také svatyni na ostrově tiberském. [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} 8scm24wqstov3h4l431hwpol0zuqf7k 0 29261 330745 68777 2026-04-27T11:08:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330745 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Semelé | PŘEDCHOZÍ = Semele | DALŠÍ = Semelkovice }} {{Textinfo | TITULEK = Semelé | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;827. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n926/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Semelé }} {{Forma|proza}} '''Semelé''', v řecké báji dcera Kadma Thébského, matka boha Dionysia, jest asi zosobněním půdy na jaře úrodností překypující; stavši se milenkou Zevovou, návodem Héřiným vyžádala si na Zevovi, aby zjevil se ji v plném lesku své božské slávy s bleskovým klínem. Při tom '''S.''' zahynula žárem plamenů nebeských; plod pak z života jejího zachráněn v chladu břečťanu, jenž náhle ze sloupů v síni vypučel, a pojat od Zeva do jeho stehna, z něhož v plné zralosti po druhé zrozen. Když pak Dionysos u vítězoslávě podrobuje si tento svět pronikl i do podsvětí, vyvedl odtud matku svou na Olymp, kdež jako heroina své vlasti pojata pod názvem {{Prostrkaně|Thyóné}}, t. j. božská Maenada, jsouc pak neustále v průvodě synově. Podle Stésichora ucházel se o přízeň '''S'''-linu též Aktaión, čemuž zabránila Artemis. Podle báje v Prasiách '''S.''' s dítětem od otce pohozena ve skříni do moře jako Danae, načež u Prasií ze skříně zachráněn Dionysos a od Inoe vychován. [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} prexx3m03mms074s3m6bfy2q20hac1g 0 29262 330738 68778 2026-04-27T11:08:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330738 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seirios | PŘEDCHOZÍ = Seirény | DALŠÍ = Seisachteia }} {{Textinfo | TITULEK = Seirios | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;800. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n897/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sirius }} {{Forma|proza}} '''Seirios''', lat. {{Prostrkaně|Sirius}}, slula od starých dob nejzářivější (protože zemi vedle slunce nejbližší) stálice, t. zv. pes Orionův, jehož východ věstí největší vedra letní (''dies caniculares'', psí dni) s jejich zhoubnými následky, jak často líčeny od starých básníků. Též vzteklina psí (λύσσα) přenášena na hvězdu samu, jež představována jako divé zvíře, jakož stejné působnosti prý jest souhvězdí lva. Návod k účinné obraně obětmi a jinými zvyky lidem prý podal {{Prostrkaně|[[../Aristaios|Aristaios]]}} (v. t. 1). [[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]] {{Konec formy}} ki011eq4fukvzniw1ky8w28ao6sxzc1 0 29838 330839 104209 2026-04-27T11:10:06Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330839 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skopalík | PŘEDCHOZÍ = Skontrovní kniha | DALŠÍ = Skopas }} {{Textinfo | TITULEK = Skopalík | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1853–1925)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;281–282. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n319/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = František Skopalík }} {{Forma|proza}} '''Skopalík''' {{Prostrkaně|František}}, národovec mor. (*1822 v Záhlinicích u Kroměříže na Mor., †1891 v Holešově). Školního vzdělání nabyl pouze ve svém rodišti. ostatně vzdělával se vlastní pílí četbou soukromou. Po smrti otcově r. 1841, kdy převzal malé hospodářství, vedl sobě »denníky hospodářské« a založil »Pamětní knihu obce Záhlinic«. Jako člen spolku střídmosti zahájil spiskem ''Boj proti pití pálených, opojujících nápojů'' boj proti kořalce. R. 1861 '''S.''' byl zvolen za starostu své rodné obce, kteroužto hodnost zastával až do smrti. Všechno v obci ukazuje dosud na dobu jeho blahodárné činnosti. Zřízen r. 1866 hřbitov, obec domohla se vlastní duchovní správy, postaven kostel a fara, dvojtřídní škola, všecko se šetrností podle hesla '''S'''-ova: »Jmění obecní je svaté.« Jeho zásluhou bylo, že obec postačila těmto nákladným podnikům. Jeho přičiněním založen r. 1861 první hospodářský spolek záhlinickokvasický, jehož jednatelem byl '''S.''' až do smrti. V tom úřadě zjednal si veliké zásluhy o zřízeni rolnické školy v Přerově a zimní hospodářské školy v Kroměříži. T. r. byl zvolen za poslance zemského za okresy holešovský, bystřický p. H. a napajedelský a zůstal jím až do smrti, bývaje často volen všemi hlasy. Jako poslanec tím důrazněji mohl prováděti své opravy. Činnost '''S'''-ova jako poslance sahala ovšem za meze obce. R. 1870 zvolen byl též za poslance na říšskou radu ve skupině měst Holešova, Přerova atd. Ve Vídni znám byl dvěma zvláštnostmi: že na říšské radě mluvíval vždy jen česky a že ve sněmovně i při dvorních slavnostech se objevoval výhradně v kroji národním. '''S.''' osvědčil se též na poli spisovatelském. Nejznamenitější jeho spisy jsou: ''Památky obce Záhlinic'' a ''Zemský sněm markrabství Moravského od r. 1861 až do konce 1885'', jubilejní spis k pětadvacetiletému jeho trvání. Též založil t. zv. '''S'''-kův archiv, sbírku to památných starých listin a jiných věcí starobylých. V rukopise zůstalo ''O rodokmenech a původu usedlých v Záhlinicich''. Císař vyznamenal jej r. 1863 zlatým záslužným křížem, papež Pius IX. r. 1872 rytířským řádem sv. Silvestra. Mimo to byl předsedou kontribučního výboru panství napajedelského, předsedou kommisse pro chov dobytka v holešovském okrese, členem c. k. okr. školní rady v Holešově, místopředsedou rolnického akciového cukrovaru v Kroměříži, předsedou výboru pro regulaci Rusavy, členem Matice školské, čestným občanem 18 obcí. Moravskoslezská c. k. hospodářská společnost ho vyznamenala již r. 1858 záslužnou stříbrnou medaillí. ''[[Autor:František Bayer (1853–1925)|br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 9vt9eywbhw2i52k6u9lyk462rnc929t 0 29847 330908 70251 2026-04-27T11:11:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330908 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sováčov | PŘEDCHOZÍ = Sova Antonín | DALŠÍ = Sovadina }} {{Textinfo | TITULEK = Sováčov | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;747. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n819/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sováčov''' viz {{Prostrkaně|[[../Sobáčov|Sobáčov]]}}. {{Konec formy}} 0fkgykxu741eqxzoynojill8wp5g0b1 0 30276 330838 71504 2026-04-27T11:10:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330838 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sklon | PŘEDCHOZÍ = Skłodowská | DALŠÍ = Sklonec }} {{Textinfo | TITULEK = Sklon | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;275. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n312/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sklon }} {{Forma|proza}} '''Sklon''' (v geometrii) viz [[../Inklinace|{{Prostrkaně|Inklinace}}]]. '''S.''' (v hornictví), {{Prostrkaně|úklon}} či {{Prostrkaně|spád}}, viz [[../Hornictví|{{Prostrkaně|Hornictví}}]], str. 593. '''S.''' (ve stavitelství) viz [[../Sklonitost|{{Prostrkaně|Sklonitost}}]]. {{Konec formy}} bk8c4nesdivts7q62q0h8v5q8rtieph 0 30430 330704 98911 2026-04-27T11:08:26Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330704 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saros | PŘEDCHOZÍ = Sarónský záliv | DALŠÍ = Sáros }} {{Textinfo | TITULEK = Saros | AUTOR = [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;647. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n742/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[../Zatmění|Zatmění]] | WIKIPEDIA-HESLO = Saros }} {{Forma|proza}} '''Saros''' jest cyklus měsíce objímající 18&nbsp;roků a&nbsp;10 až 11&nbsp;dnů (podle toho připadne-li za 18&nbsp;roků 4 neb 5&nbsp;přestupných let) čili 6585 dnů. V&nbsp;cyklu tom jest obsaženo {{Prostrkaně|příbližně přesně}} 223&nbsp;synodických a&nbsp;242&nbsp;dračích oběhů měsíce. Za dobu jmenovanou vrátí se proto měsíc opět do stejné polohy k&nbsp;slunci a k&nbsp;uzlům a&nbsp;nastanou stejné podmínky pro nastoupení zatmění měsíčních a&nbsp;slunečních, t.&nbsp;j.&nbsp;zatmění ta opakují se vždy po uplynutí '''s'''-u v&nbsp;{{Prostrkaně|témž}} pořádku a&nbsp;velikosti. '''S.'''&nbsp;byl již starým Chaldejcům před 2400&nbsp;lety znám a užívalo se ho k&nbsp;předurčování zatmění. Poněvadž 242&nbsp;dračích měsíců jest o&nbsp;51^m&nbsp;41^·2^s {{Prostrkaně|delší}}, nepřipadne novoluní neb úplněk po 223&nbsp;lunacích přesně do uzlu a&nbsp;měsíc potřebuje ještě 51^m&nbsp;41^·2^s, aby se dostal do uzlu. Každým '''s'''-em zůstává proto příslušné zatmění o&nbsp;28’&nbsp;22^·6’’ dále {{Prostrkaně|před}} uzlem. Zatmění dříve {{Prostrkaně|totální}} přecházejí v&nbsp;{{Prostrkaně|partiální}}, až konečně vypadnou; zatmění za uzlem dříve {{Prostrkaně|partiální}} stávají se vždy většími, až přejdou v zatmění {{Prostrkaně|totální}}. Zatmění {{Prostrkaně|před}} uzlem se každým '''s'''-em {{Prostrkaně|zmenšují}}, zatmění {{Prostrkaně|za uzlem}} se {{Prostrkaně|zvětšují}}. Přesněji se rovná 716&nbsp;synodických a&nbsp;777&nbsp;dračích oběhů měsíce; v&nbsp;období 21.144 dnů neb 58&nbsp;roků méně 40 až 41&nbsp;dnů (podle toho, připadne-li za 58 roků 14 neb 15&nbsp;přestupných let) opakují se zatmění v&nbsp;starém pořádku a&nbsp;velikosti. Shoda bude tu větší, poněvadž chyba poměru 777/716 obnáší jen 9^m 46^·1^s, t.&nbsp;j.&nbsp;777&nbsp;dračích oběhů jest {{Prostrkaně|kratší}} o&nbsp;9^m&nbsp;46^·1^s než 716&nbsp;synodických oběhů měsíce. Blíží se proto zatmění {{Prostrkaně|před}} uzlem k&nbsp;uzlu, zatmění {{Prostrkaně|po uzlu}} od tohoto se vzdalují, prvější se zvětšují, poslednější se zmenšují.&nbsp;— Ještě přesněji se opakují zatmění během období 76&nbsp;roků méně 1&nbsp;synodický měsíc (58&nbsp;r. méně 40 až 41&nbsp;dnů&nbsp;+ 18&nbsp;r. více 10 až 11&nbsp;dnů). ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] fplz81o5fi75v7ri06j5mhey0wia31l 0 30432 330706 98912 2026-04-27T11:08:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330706 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sarónský záliv | PŘEDCHOZÍ = Saronno | DALŠÍ = Saros }} {{Textinfo | TITULEK = Sarónský záliv | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;647. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n742/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sarónský záliv,''' starověký název zálivu {{Prostrkaně|Aiginského}} v&nbsp;Řecku (viz [[../Aegejské moře|{{Prostrkaně|Aegejské moře}}]], str.&nbsp;254&nbsp;''a''). {{Konec formy}} [[Kategorie:Řecko v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Geografie v Ottově slovníku naučném]] 7vozgojb6w4gif7pbnrufibyr3vjgjx 0 30433 331146 98890 2026-04-27T11:17:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331146 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sáros | PŘEDCHOZÍ = Saros | DALŠÍ = Sáros-Patak }} {{Textinfo | TITULEK = Sáros | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;647. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n742/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Veľký Šariš }} {{Forma|proza}} '''Sáros''' [šároš] {{Prostrkaně|Nagy}} viz [[../Šaryš|{{Prostrkaně|Šaryš}} Veliký]]. {{Konec formy}} 4z9mi001zpkke7e524chz6i7crsrxc1 0 31413 330690 73798 2026-04-27T11:08:16Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330690 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = San Julián | PŘEDCHOZÍ = Julián | DALŠÍ = Julianehaab }} {{Textinfo | TITULEK = San Julián | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1898. S.&nbsp;658. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni17ottogoog#page/n683/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} San '''Julián,''' {{Prostrkaně|Puerto}} S. '''J.''', aestuarium řeky Juan Serrano v&nbsp;gobernaci de Santa Cruz republiky Argentinské v&nbsp;bývalé Patagonii, na 49°&nbsp;10’&nbsp;j.&nbsp;š., v&nbsp;němž r.&nbsp;1520 přezimoval Magelhães. {{Konec formy}} [[Kategorie:Argentina v Ottově slovníku naučném]] 4218rp6kq2noir3dkuw0vuum9znz0vv 0 31919 330698 145683 2026-04-27T11:08:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330698 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sandžak | PŘEDCHOZÍ = Sandy River | DALŠÍ = Sandžaki šeríf }} {{Textinfo | TITULEK = Sandžak | AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;599. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n692/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sandžak (administrativní jednotka) }} {{Forma|proza}} '''Sandžak''' (tur. od ''sandžmak'' = zabodnouti) značí původně kopí s koňským ohonem, které bylo odznakem ve starém zřízení vojenském, dále {{Prostrkaně|prapor}} ({{Prostrkaně|sandžakdár}}, praporečník). Odtud slovo to přeneseno ve starotureckém zřízení feudálním na menší území, jehož představeným byl '''s.''' {{Prostrkaně|beji}}. Obnoveným zřízením říše Turecké za sultána Mahmúda (1834) celé území říše Turecké rozděleno na 31 '''s'''-ů (ve významu franc. ''arrondissement''). Ještě jednou vyskytuje se označení toto v reformě z r. 1864. Nyní vytlačen název '''s.''' stejnoznačným {{Prostrkaně|livá}} ve významu {{Prostrkaně|kraje}}, jako pododděl. {{Prostrkaně|vilájetů}} (provincií); viz [[../Turecko|{{Prostrkaně|Turecko}}]] (zřízení politické). ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sandžak]] h9z2u1wkn0c8vjaxhmctfsvzxc9pb4x 0 32023 331098 75572 2026-04-27T11:16:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331098 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sv. Volfganga jezero | PŘEDCHOZÍ = Volfgang | DALŠÍ = Volfingár }} {{Textinfo | TITULEK = Sv. Volfganga jezero | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1907. S.&nbsp;931. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n974/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Wolfgangsee }} {{Forma|proza}} '''Sv. Volfganga jezero''' viz [[../Aberské jezero|{{Prostrkaně|Aberské jezero}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Rakouska v Ottově slovníku naučném]] ncswktilwd03vag0nxj285sh7ijn08h 0 32174 330909 75879 2026-04-27T11:11:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330909 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soči | PŘEDCHOZÍ = Sočbina | DALŠÍ = Soda }} {{Textinfo | TITULEK = Soči | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;589. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n652/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Soči }} {{Forma|proza}} '''Soči''' (též {{Prostrkaně|Dachovskij posad}}), vesnice v černomořské gubernii na břehu Černého moře, při ústí říčky '''S'''.; má 1800 obyv., přístav, okružní úřady, celnici; pro krásné okolí a velmi teplé podnebí (+13·6° průměrná roční teplota) četně navštěvované klimatické místo; mořské koupele a sirné prameny. Mnoho vinic. Na blízku hospodářsko-sadařská zkušební stanice. — {{Prostrkaně|Sočinský okruh}} má na 2720 ''km''² 13.153 obyv. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} 3c29o1d9ow5i6ir3xpycze75fy6ubwb 0 32183 330831 75896 2026-04-27T11:10:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330831 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Simson | PŘEDCHOZÍ = Sims | DALŠÍ = von Simson }} {{Textinfo | TITULEK = Simson | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;190. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n222/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Simson''', nár. hrdina isráélský, v. {{Prostrkaně|[[../Samson|Samson]]}}. {{Konec formy}} rfcvr3b3lv4pjzv3ay0cmd9jrswwu95 0 32561 330903 77130 2026-04-27T11:10:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330903 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Souhvězdí | PŘEDCHOZÍ = Souhrn | DALŠÍ = Souche }} {{Textinfo | TITULEK = Souhvězdí | AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;721. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n778/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Souhvězdí }} {{Forma|proza}} '''Souhvězdí''' jsou skupiny hvězd stálic, jimž dána byla zvláštní jména zvířat, předmětů a&nbsp;osob bájeslovných. Viz [[../Hvězdoznalství|{{Prostrkaně|Hvězdoznalství}}]] (obě mapy hvězd.) a [[../Hvězdy|{{Prostrkaně|Hvězdy}}]], str. 978 sl. ''[[Autor:Václav Rosický|VRý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]] 2wzyl1her9qi3b6oxc208yfg97pb3ow 0 32790 330481 203434 2026-04-26T16:37:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330481 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rjeka | PŘEDCHOZÍ = Rjažsk | DALŠÍ = Rjukan }} {{Textinfo | TITULEK = Rjeka | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;849-850. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n924/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rijeka }} {{Forma|proza}} '''Rjeka''' neb {{Prostrkaně|Rěka}}: '''1) R.''', ř. v Dalm., viz Ombla. 2) '''R.''' (ital. ''Fiume'', lat. dříve ''Tersattica Vitopolis'', později ''Fanum Sancti Viti ad Flumen'', něm. ''Sankt Veit am Flaum''), král. uherské svobodné a přístavní město, koncová stanice železn. tratí Sv. Petr — '''R.''' (57 km) rakouské Jižní dráhy a Budapešt’-Záhřeb — '''R.''' (552 km) uherských státních drah, leží v malebné poloze s teplým, jižním podnebím na skalnatém záp. svahu chorvatského Krasu při {{Prostrkaně|zálivu Rjeckém}}, v pravo od ústí říč. {{Prostrkaně|Rječiny}} (''Fiumara'') naproti ostrovu Čresu, opírajíc se na s. o výběžky Krasu, a má 38.955 obyv. (1900), mezi nimi 17.354 Italy, 7497 Chorvatů, 5136 Srbů, 2842 Maďary, 2251 Slovince a 1945 Němcův. Převládá tudíž v městě živel italský, jehož řeč jest zde také jazykem obchodním a vládne i ve správě obecní. Chorvatsky mluví hlavně nižší vrstvy obyvatelstva, jakož i obyvatelé obcí sousedních, maďarština pak jest řečí státních úřadův. Podle náboženství přináleží 96,6 % veškerého obyvatelstva (36.104 os.) k vyznání římsko-katolickému, židů jest 1172, ostatek pravoslavní a evangelíci. '''R.''' skládá se ze 2 částí: ze Starého města, zdvíhajícího se amfitheatrálně na sv. od moře, která má úzké a křivé ulice, domy hustě seskupené, šedé a nevzhledné, s malými, tmavými nádvořími, a z Nového města, jež rozkládá se na j. od předešlého na půdě získané násypy do moře až k molům a má široké, krásné třídy i náměstí s četnými veřejnými i soukromými budovami. Středem města jest náměstí Adamičovo, z něhož vybíhá 7 ulic, mezi nimi i Corso, nejdůležitější tepna městského ruchu, oddělující zároveň od sebe obě části města, starou na s. a novou na j. V něm vypíná se palác vládní s poštovním a telegrafním úřadem, proti němu pak starobylá městská brána, tvořící vchod do Starého města. Na blízku leží tu i dům spořitelny a na náměstí Ürményi skvostná budova městského divadla ve slohu italské renaissance. Za spořitelnou rozkládá se rozsáhlá tržnice a rybárna. Na náměstí Scarpa na s. od průplavu Rječiny (''canale Fiumara'') jest palác finančních úřadův a budova měšť. škol. Na sz. odtud stojí kapitulní chrám Nanebevzetí P. Marie s novým průčelím podle vzoru římského Pantheonu. S ním sousedí klášter a chrám benediktinek s dívčí školou, pak mad’. vyšší gymnasium a dále obchodní akademie, jakož i chlapecká škola. Obě tyto poslední budovy příslušely dříve k jesuitské kolleji, k níž náležel i chrám sv. Víta, vystavěný r. 1631, avšak nedokončený, s nádherným hlavním oltářem. Od tohoto kostela vedou schody k bývalému hradnímu zámku ze XVI. stol., v němž jsou nyní soudní úřady a vězení. K němu přiléhají zbytky hradeb bývalé tvrze. Naproti leží uprostřed krásných zahrad nádherná Villa Giuseppe arcivév. Josefa a na její záp. straně vede cesta ke hřbitovu rjeckému, vyznačujícímu se krásnou svojí polohou a četnými pěknými pomníky. Za zmíněnou právě cestou rozkládá se nový palác guvernérův ve slohu italské renaissance, kdežto v pravo od villy Giuseppe vede křížová cesta na horu Kalvarii. Ve Starém městě jest chrám sv. Jeronyma a radnice, jakož i zbytky římské brány vítězné. Na místě bývalého paláce guvernérova zřízeno jest náměstí s monumentální kašnou a nádhernou budovou paroplavební společnosti »Adria«. Odtud vzhůru směřuje ulice Ciotta k divadlu Fenice a několika školním ústavům, k moři pak vede nábřeží Szaparyovo, vybíhající k paláci námořního úřadu. Na Deákově Corsii jsou rozmanité stavby nádražní, král. uherská plavecká škola, c. a k. námořní akademie, vojenská nemocnice a j. V prodloužení Corsie této leží Villa Gorup a lidový sad, za nímž táhne se řada velikých závodů průmyslových. Konečně na v. odtud jsou kasárny, městská nemocnice a chudobinec. Ze vzdělávacích ústavů jest ve Rjece c. a k. námořní akademie, založ. r. 1856, se 140 chovanci, král. uher. plavecká akademie s pěknou sbírkou modelů, 2 vyšší gymnasia, obchodní akademie, 2 měšť. školy, několik škol obecných a 2 dívčí ústavy, z ústavů dobročinných pak městský špitál s oddělením porodnickým a pro choromyslné, chudobinec a 3 opatrovny. Hlavní význam '''R'''-ky záleží v jejím ruchu obchodním a dopravním, který také se souvisícími s ním živnostmi zaměstnává většinu obyvatelstva městského. Důležitost tato zvýšena byla ještě všestrannou péčí a podporou se strany státu Uherského, který celou svoji sít’ železniční hleděl zaříditi tak, aby '''R.''' měla zázemí co největší a nejlépe spojené, zahrnující největší čásť Uher, Chorvatsko-Slavonsko i Bosnu. Zvláště důležitým odvětvím obchodního ruchu rjeckého jest obchod vývozní a průvozní, ačkoliv i dovoz tu víc a více vzkvétá. Činí pak vývoz po moři 7,1 mill. q zboží v ceně 129 mill. K (1901), dovoz pak 4,3 mill. q zboží v ceně 87,5 mill. K, v přístavním překladišti rjeckém pak soustřeďuje se obrat zboží 1,2 mill. q. Doprava zboží po suché zemi vykazuje mimo to 3,8 mill. q. Hlavní předměty dovozu jsou petrolej, rýže, káva, vývozu pak mimo to i dříví (dužiny, prkna), pšeničná mouka, pšenice, víno atd. Ku podpoře obchodu zřízena byla ve Rjece r. 1891 s podporou státní bursa na zboží, dále jest tu několik peněžních ústavů, mezi nimi filiálka Rakousko-uherské banky a spořitelna, obchodní a živnostenská komora a obchodní soud. Obchodního ruchu města súčastněny jsou hlavně tyto státy: Rakousko, Uhry, Veliká Britannie, Francie, Italie, Turecko a Rusko. Přístav rjecký byl v l. 1717 až 1891 přístavem svobodným a skládá se ze 3 částí: přístavu v průplavu Rječiny (''porto canale Fiumara''), nového přístavu (''porto nuovo'') a z přístavu petrolejového. Chráněn jest celý podélným molem Marie Terezie, dlouhým 1000 m, zvaným též {{Prostrkaně|Molo lungo}}, na němž položeny jsou železniční koleje a za nímž vybíhají do moře příčná mola Marie Valerie, Rudolfovo, Adamičovo a Zichyho. Rozsah přístavních nábřeží činí 3000 m, plocha jejich pak 36 ha, skladiště zaujímají plochu 68.560 ''m²'' a skýtají skladní prostor pro více než 6000 vagonů zboží. Při nich zřízen jest ohromný elevátor obilní. Lodní ruch v přístavě rjeckém činí (1901) 21.656 lodí připlulých a vyplulých s 3,1 mill. t nosnosti, obchodní loďstvo uherské čítá tu 70 parníků se 47.094 t a 424 lodi plachetní s 16.023 t. Téměř polovina veškerého obchodního ruchu rjeckého připadá na lodi s vlajkou rakouskouherskou. Parníky obstarávají tu spojení zejména se záp. Evropou a Amerikou, kdežto lodi plachetní převládají v plavbě mezi '''R'''-kou a Italií. Na východní břehy moře Středozemního a na pobřeží moře Černého konají odtud dopravu hlavně lodi rakousko-uherského Lloydu, kdežto na z. lodi uherské lodní společnosti »Adria«, od státu podporované, s akciovým kapitálem 5 mill K. Dovoz rýže z Indie, Číny a Japanu provozuje uherská rejdařská společnost »Orient« s kapitálem 4 mill. K. Pravidelné plavby (18krát do roka) provozuje odtud do Nového Yorku anglická společnost »Anchor Line«. Mimo to pak jest '''R.''' sídlem uhersko-chorvatské námořní paroplavební společnosti s akciovým kapitálem 2 mill. K. — Ve znamenitém rozkvětu jest i průmysl města, podporovaný tak jako jeho obchod co nejusilovněji uherskou vládou. Mezi průmyslovými závody na prvém místě stojí ohromná raffinerie petroleje, největší v celém Rakousko-Uhersku, s vlastním přístavem a nádržkou na 176.000 sudů, s roční výrobou do1/2 mill. q. Veliká jest i továrna na loupání rýže a na škrob, zpracovávající ročně 800.000 q rýže, proslulá jest zdejší továrna na torpeda, královská továrna na tabák zaměstnává přes 2000 děln., papírna firmy Smith a Meynier vyrábí ročně přes 1600 t papíru, mimo to jest zde továrna na sudy, ohýbaný nábytek, lučebniny, mýdlo, umělá hnojiva, pasty atd. Stavba lodi, dříve velmi znamenitá, jest dnes v úpadku. Jako pramen výživy zasluhuje zmínky i výnosné rybářství v zálivě Kvarnerském, které dodává zvláště mnoho tuňákův a výborné humry zv. ''scampo''. V čele správy '''R'''-ky s územím, které zaujímá celkem 19,57 ''km²'' a zove se {{Prostrkaně|Uherské Přímoří}}, stojí guvernér jmenovaný králem a jsoucí zároveň členem panské sněmovny uherské. Do uherské sněmovny poslanecké vysílá '''R.''' 1 poslance a do sněmu chorvatského 2 poslance Obecní záležitosti spravuje starosta a obecní rada, složená z 56 členův. Z ostatních úřadů sídlí zde námořní, přístavní a námořně-zdravotní úřad, soudní dvůr I. stolice, námořní soud, hlavní celní úřad, finanční ředitelství, železniční správa, místní vojenské velitelství, velitelství 71. pěší brigády a 16 konsulátů. Dějiny '''R'''-ky sahají do dávného starověku, neboť jisto jest, že již Foiničané navštěvovali pravidelně zdejší končinu. Po nich následovali Pelasgové, Etruskové a Japidové, kteří vytlačeni byli odtud Liburny. Římané zmocnili se tohoto kraje r. 28 př. Kr. a již tehdy náležela nynější '''R.''' k nejživějším místům liburnského území V VII. stol. po Kr. zaplavili toto území Chorvaté, kteří však r. 799 uznali svrchovanost Karla Vel. Později byla '''R.''' jakožto léno patriarchův aquilejských v držení rodu hrabat z Duina, pak Frankopanův a konečně rodiny Valsa (Wallsee), od níž koupil ji r. 1471 císař Bedřich III. Odtud město a území spravováno císařskými vikáři. R. 1618 sjednán tu mír mezi císařem a Benátkami, r. 1659 město dostalo vlastní vlajku a r. 1717 prohlášeno za svobodný přístav R. 1756 '''R.''' přivtělena k Chorvatsku, r. 1779 pak jako »corpus separatum« k Uhrám. V l 1809–14 '''R''' byla obsazena Francouzi, před jejichž vypuzením r. 1813 byla bombardována anglickým loďstvem a silně poškozena R. 1814 vrácena Rakousku, r. 1822 spojena s Uhrami, r. 1849 obsazena Jelačićem a přivtělena k Chorvatsku. Nynější její postavení k Uhrám upraveno konečně r. 1868 a od té doby počíná rozkvět města, podporovaný co nejusilovněji uherskou vládou, která vytvořila tu mocného konkurrenta Terstu. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Chorvatsku v Ottově slovníku naučném]] 1ltok8b7z5hfdcch2gzjatz7qim6zvp 0 32793 330918 203435 2026-04-27T11:11:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330918 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Split | PŘEDCHOZÍ = Splint | DALŠÍ = Spljet }} {{Textinfo | TITULEK = Split | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;828-829. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n902/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Split }} {{Forma|proza}} '''Split''' (též {{Prostrkaně|Spljet}}, ital. ''Spalato''), město v Dalmacii, na již. břehu nevelikého poloostrova, jejž tvoří záliv Solinský a průliv Bračský. Západně vypíná se nad městem ležícím při půlkruhovité zátoce, hrází 478 ''m'' dl. a 5,7 ''m'' šir. v znamenitý přístav proměněné, vrch Marian 178 m. vys. Na vých. straně jsou nižší kopce. Na severu, v pozadí, zdvíhá se mohutný Kozjak (780 m). Poloha města četnými vinicemi obklopeného jest vůbec překrásná. '''S.''' jest sídlem hejtmanství, okr. soudu, fin. ředitelství, obch. a průmyslové komory, několika konsulátův a biskupa. Posádkou leží tu prapor 22. pěš. pluku. '''S.''' má gymnasium, reálku, plaveckou školu, biskupský seminář a několik škol jiných; museum, divadlo, velikou nemocnici, sirné lázně, nalezinec; kasárna; městský park, vodovod a plynové osvětlení. Jest prvou stanici železniční trati do Šibeniku a do Sinje. Pravidelné spojení po moři s městy dalmatskými i jinými obstarávají lodi Lloydu a Uherskochorvatské společnosti, jakož i jiní podnikatelé soukromí. '''S.''' jest nejdůležitější obch. město dalmatské. Obchoduje hlavně s vínem, olivov. olejem, ovocem. Vyrábějí se tu likéry, mýdlo, vápno a cement. Město dělí se na {{Prostrkaně|Starigrad}} (St. město) a {{Prostrkaně|Novigrad}}. S ním souvisí několik předměstí: na východě {{Prostrkaně|Lučac}}, severně {{Prostrkaně|Manuš}} (''Borgo Manus'') a {{Prostrkaně|Dobri}} (''Pozzobon''), západně {{Prostrkaně|Varoš Veli}} (''Borgo Grande''). Obyvatelstva má 18.547 (1900) většinou chorv. — srb. (asi 1/8 ital.); náboženství katol. (hlaholská liturgie). Jako polit. obec '''S.''' má 27.243 obyv. (1900). Kde stojí dnes město '''S.''', bývala za dob římských osada ''Aspalathos'' zvaná. Na rozhraní III. a IV. stol., zbudoval tu císař Dioklecián palác, v němž ztrávil poslední léta svého života. Palác sice v pozdějších bouřných letech za nájezdů Hunů, Gotův a Avarů byl pobořen, ale nikoliv, jak stalo se sousedícímu s ním hlav. městu Dalmacie {{Prostrkaně|Solinu}} (v. t.), úplně zničen. A tak, když vichřice přešla, usadili se v něm r. 639 uprchlíci ze Solinu. Toť počátek dnešního města '''S'''-u (někteří i jméno '''S.''', Spljet, Spalato odvozují od slova »palatium«), jehož nejstarší čásť, Stari grad, rozkládá se na městišti paláce Diokleciánova, jedné z nejvelikolepějších staveb římského starověku, jakož ze zachovaných zbytků podnes jasně viděti, třeba že nám tu již činiti s dobou úpadku umění římského. (Srv. vyobr. na tab. V. při čl. {{Prostrkaně|Architektura}}.) Palác obehnán byl zdí - zachovala se podnes, ale namnoze zastavěna - v podobě obdélníku asi 195 ''m'' dl. a 155 ''m'' šir. Dovnitř vcházelo se čtyřmi branami. Jižní čásť k moři obrácená, kde asi byly komnaty císařské, zdobena byla 50 sloupy dórskými (zachováno dosud 38). Na čtyřech rozích stály věze (zachovány tři); z bran nejlépe uchovala se brána severní, jíž chodilo se do Salony (''porta aurea''). Vnitřek paláce zastavěn jest dnes takořka úplně budovami novějšími. Z římských časů zachovalo se hlavně peristylium (mezi sloupy jeho-podobně jako mezi vzpomenuté výše sloupy jižní části ohradní zdi - vezděny jsou stavby pozdější), bývalé mausoleum Diokleciánovo (dnes dóm zasvěcený Panně Marii; jest to 251/2 ''m'' vys. rotunda, obklopená krytým sloupovím, neúplně zachovaným; vnitřek její krášlí sloupy a skulptury z doby římské a pozdější-románská- kazatelna, lavice a nádherné dveře) a bývalý chrám Jupiterův neb Aeskulapův (dnes baptisterium sv.Janu Křt. posvěcené s náhrobkem prvního splitského biskupa Jana z Ravenny, †680). Z pamětihodných budov doby pozdější jmenovati jest pěknou radnici (''Občinski dom'') na náměstí zvaném {{Prostrkaně|Gospodski trg}} z r. 1432, obnovenou r. 1891, věž dómu (materiál, zejm. sloupy, na její stavbu pocházejí ze Solinu), starou věž pevnostní {{Prostrkaně|Hrvoja}} zvanou z r. 1481 (na náměstí {{Prostrkaně|Voćnitrg}}); nábřeží (''Stara obala'') zdobí krásná kašna Františka Josefa. Musea nevynikají výstavností, za to však zajímavým obsahem. Četné praehistorické památky, nápisy polovypuklinami zdobené, sarkofagy (»dobrého pastýře« a j.), náhrobní kámen královny Jeleny (z X. stol.) atd. — Minulost města jest velmi pestrá. Vrchní panství často se střídalo. R. 806 '''S.''' poddal se Karlu Velikému, r. 810 náležel zase již k Byzanci, od r. 827 byl městem samostatným, r. 868 stojí pod ochranou byzantskou, r. 997 slibuje věrnost Benátčanům a později přechází z ruky do ruky, až r. 1420 opanují jej zase Benátčané. Po pádu Benátek r. 1797 obsadili '''S.''' Rakušané, r. 1806 Francouzi, r. 1813 opět Rakušané. Pevnostní stavby zřízené v XVII. stol. byly zrušeny (až na tvrz Grippi) za dob panství francouzského. {{Prostrkaně|Okresní hejtmanství splitské}} má na 1495 ''km²'' 90.279 obyv. (1900) skoro napořád srbochorv., již bydlí v 10 obcích polit. neb 104 místních. Hejtmanství dělí se na 3 okresy soudní, totiž splitský, trogirský a omišský (''Almissa''). Srv. Die Oster. — Ungar. Monarchie in Wort u. Bild, Dalmatien (Vídeň, 1892); Jelić, Balić u. Rutar, Führer durch Spalato u. Salona (Zader, 1894). ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Chorvatsku v Ottově slovníku naučném]] 6qbejhj0fncdxnms9hpo0mlxkog3p12 0 32856 330428 77696 2026-04-26T16:36:30Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330428 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rejsky | PŘEDCHOZÍ = Rejskové | DALŠÍ = Rejstřík }} {{Textinfo | TITULEK = Rejsky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;452. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n506/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kraslice }} {{Forma|proza}} '''Rejsky''' viz [[../Kraslice|{{Prostrkaně|Kraslice}}]], str.&nbsp;78&nbsp;''b''&nbsp;sl. {{Konec formy}} [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném]] 5abah35xwiruhgg9lh34zxpbu5biyyl 0 32865 331032 78370 2026-04-27T11:12:37Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331032 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Středa | PŘEDCHOZÍ = Střed | DALŠÍ = Středa (město) }} {{Textinfo | TITULEK = Středa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;213. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n229/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[../Sazometná středa]] | WIKIPEDIA-HESLO = Středa }} {{Forma|proza}} '''Středa''' (pol. ''środa'', rus. a&nbsp;srb. ''sreda'' n. ''sereda'', něm. ''Mittwoch''), den v&nbsp;témdni prostřední, třetí po neděli. U&nbsp;Římanů '''s.''' byla zasvěcena Merkurovi, pročež jmenována ''dies Mercurii'', odtud frc.&nbsp;''mercredi'', ital. ''mercoledi'', šp.&nbsp;''miércoles'', u&nbsp;starých Germanů Wuotanovi, pročež zvána ''Wuotanestac'', angl. ''wednesday''.&nbsp;— Zvláštní jména mají '''s.'''&nbsp;{{Prostrkaně|popelečná}} čili {{Prostrkaně|škaredá}} (viz [[../Popelec|{{Prostrkaně|Popelec}}]]) a&nbsp;'''s.'''&nbsp;{{Prostrkaně|sazometná}} ('''s.''' před Zeleným čtvrtkem). {{Konec formy}} [[Kategorie:Čas v Ottově slovníku naučném]] ezshaypk0ezci80kr3rfbtmozziu88v 0 32866 331033 77721 2026-04-27T11:12:38Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331033 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Středa (město) | PŘEDCHOZÍ = Středa | DALŠÍ = Středák }} {{Textinfo | TITULEK = Středa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;213. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n229/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Středa''' (pol. ''Środa'', lat. ''Novum forum'') viz [[../Neumarkt|{{Prostrkaně|Neumarkt}}]]&nbsp;7). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném]] 0ihrdp1ier1agf9h69cbvsdgals5abz 0 32867 331035 77722 2026-04-27T11:12:39Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331035 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Středák | PŘEDCHOZÍ = Středa (město) | DALŠÍ = Středění }} {{Textinfo | TITULEK = Středák | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;213. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n229/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Středák''' (něm. ''Mittelmann''), u&nbsp;jezdectva prostřední jezdec v&nbsp;1.&nbsp;pořadí čili členu každé čety, jenž v&nbsp;semknutém šiku za všech okolností povinen krýti se na velitele čety, jedoucí před ní; podle '''s'''-a řídí se pak celá četa. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Vojenství v Ottově slovníku naučném]] 00nhu7tou8kn4a184jn4dunfy6gesnx 0 32971 330866 78342 2026-04-27T11:10:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330866 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sobota | PŘEDCHOZÍ = Soborten | DALŠÍ = Sobota (město) }} {{Textinfo | TITULEK = Sobota | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;569. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n632/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sobota }} {{Forma|proza}} '''Sobota''' (hebrejsky ''šabbát'', syrochald. ''šábes'', lat. ''sabbatum''), šestý den v&nbsp;témdni. U&nbsp;židů je '''s.''' zasvěcena úctě boží na památku stvoření světa a&nbsp;den ustanovený k&nbsp;odpočinku. Židovský šábes počíná se již večerem v&nbsp;pátek a&nbsp;trvá do večera dne druhého až po chvíli, kdy se objeví hvězdy na nebi. (Srv. [[../Sabbát|{{Prostrkaně|Sabbát}}]].) '''S.'''&nbsp;před svátky velikonočními slove u&nbsp;židů {{Prostrkaně|velikou}} '''s'''-tou a&nbsp;každý sedmý rok, kdy před zbořením jerusalemského chrámu nesměla se vzdělávati role a&nbsp;dluhy bývaly odpouštěny, slul {{Prostrkaně|rokem sobotním}}. Také křesťané slavívali s&nbsp;počátku '''s'''-tu jako den sváteční, ale za krátko, již za časův apoštolských, zvolena neděle, jakožto den z&nbsp;mrtvých vstání Kristova, kdežto '''s.''' zasvěcena poctě Panny Marie. U&nbsp;starých Římanů '''s.''' věnována bohu Saturnovi, odkudž její jméno ''dies Saturni'', v&nbsp;řeči dolnoněmecké dosud ''Zaturdag'', ''Saterdach'', angl. ''Saturday''. Německé ''Samstag'' je ze staré hornoněmčiny ''Sambaztac'', jež vzniklo ze ''Sabbatstag''.&nbsp;— '''S.'''&nbsp;{{Prostrkaně|bílá}} viz [[../Bílá sobota|{{Prostrkaně|Bílá sobota}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Čas v Ottově slovníku naučném]] r52yg9ek70jlucscln633pvx27v99se 0 32973 330867 78344 2026-04-27T11:10:28Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330867 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sobotales | PŘEDCHOZÍ = Sobota (město) | DALŠÍ = Sobotáři }} {{Textinfo | TITULEK = Sobotales | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;569. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n632/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sobotáles }} {{Forma|proza}} '''Sobotales,''' místy také {{Prostrkaně|sobotáres}} neb {{Prostrkaně|sobotárec}} (z&nbsp;lat. ''sabbatalis'') nazýval se dříve školní plat na nižších obecných školách, jejž žáci sami v&nbsp;sobotu přinášívali učitelům. {{Konec formy}} [[Kategorie:Ekonomika v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Školství v Ottově slovníku naučném]] r84vyuleoh78fvjpxssvgx6t778vn80 0 32974 330868 78345 2026-04-27T11:10:29Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330868 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sobotáři | PŘEDCHOZÍ = Sobotales | DALŠÍ = Sobotica }} {{Textinfo | TITULEK = Sobotáři | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;569. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n632/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sobotáři''' ({{Prostrkaně|Sobotní křesťané}}) viz [[../Sabbatariové|{{Prostrkaně|Sabbatariové}}]], str. 466''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] ahudgg6l22lp05khm6te6ai3pagix36 0 33125 330727 78853 2026-04-27T11:08:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330727 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schwarzenberg | PŘEDCHOZÍ = Schwarzenbach | DALŠÍ = ze Schwarzenberka }} {{Textinfo | TITULEK = Schwarzenberg | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;83. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n94/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Černá Hora (Janské Lázně) }} {{Forma|proza}} '''Schwarzenberg:''' '''1) S.''', ves v Čechách v Krkonoších, hejm. Trutnov, okr. a fara Maršov, pš. Janské Lázně; 53 d., 230 obyv. n. (1900), vápenice a doly na vápenec. '''2) S.''', město v král. Saském, viz [[../Černice|{{Prostrkaně|Černice}}]] 9). '''3) S.''', far. ves a navštěvovaná léčebna vzduchem ve Švýcarsku, v kant. a okr. lucernském, má 1089 obyv. {{Konec formy}} 18ejlizjjudkexzoejsqz74iw3eyw8z 0 33133 330714 98916 2026-04-27T11:08:33Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330714 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sazonov | PŘEDCHOZÍ = Sazomín | DALŠÍ = Sazovice }} {{Textinfo | TITULEK = Sazonov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sazonov: 1) S.''' {{Prostrkaně|Vasilij Kondraťjevič}}, malíř rus. (* 1789 — † 1870), vzdělal se péčí hr. N. P. Rumjancova v akademii petrohrad., kde záhy dosáhl předních vyznamenání, načež za pomoci téhož hr. dovršil vzdělání za hranicemi. V Římě zhotovil kopie některých vynikajících obrazů a navrátiv se do vlasti dosáhl záhy titulu akademika za obrazy ''Dmitrij Donskoj na Kulikově poli'' (v museu Alexandra III.) a ''hr. Osterman-Tolstoj operován na bojišti u Chlumu''. V l. 1830—42 pracoval mnoho {{Prostrkaně|ikonostasů}} a j. obrazů pro chrámy, při čemž nezanedbával ani malby portraitní. Práce jeho nalézají se v chrámech petrohrad., carskoselských, v Petěrhofě a jmenovitě v kazanské kathedrále v Petrohradě. '''S.''' byl slabý v kresbě a nevládl fantasií, ale komposice jeho vynikají promyšleností a vážností, jakož i ladným, ač poněkud chladným koloritem. '''2) S.''' {{Prostrkaně|Nikolaj Fedorovič}}, herec rus. (* 1843), ukončiv studia v div. škole petrohradské, stal se členem Aleksandrinského divadla, kde vynikl svým jiskřivým humorem a uměleckým zanícením. Jmenovitě v pracích Ostrovského ukázal neobyčejnou pružnost svého talentu. V l. 70tých XIX. stol. byl nepostradatelným hercem v operettě, později přešel k vážným rollím ruského dramatu. V l. 1898—99 byl ředitelem divadel petrohradské společnosti střízlivosti a lidového vzdělání. {{Konec formy}} [[Kategorie:Ruští malíři v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Ruští herci v Ottově slovníku naučném]] ay2b6xcbujpap5qcufmeponcjw4t4dr 0 33139 330715 98918 2026-04-27T11:08:34Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330715 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sažeň | PŘEDCHOZÍ = Sazovice | DALŠÍ = Sb }} {{Textinfo | TITULEK = Sažeň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sažeň''', rus. {{Prostrkaně|sáh}}, viz [[../Rusko|{{Prostrkaně|Rusko}}]], str. 196 ''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Metrologie v Ottově slovníku naučném]] i7ycv7o0vktbl9l9bkk5635a9fqoehl 0 33140 330716 161203 2026-04-27T11:08:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330716 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sb | PŘEDCHOZÍ = Sažeň | DALŠÍ = Sbaglio }} {{Textinfo | TITULEK = Sb | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sb''', chemická značka pro [[../Stibium|{{Prostrkaně|Stibium}}]], viz [[../Antimon|{{Prostrkaně|Antimon}}]] 2). {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] qrlxn78r9xxtx2nmd258tpwwvy9g0fr 0 33141 330717 98920 2026-04-27T11:08:35Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330717 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sbaglio | PŘEDCHOZÍ = Sb | DALŠÍ = Sběh }} {{Textinfo | TITULEK = Sbaglio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sbaglio''' [zbàljo], ital., {{Prostrkaně|omyl}}, {{Prostrkaně|nedopatření}}, zvláště v účtování. {{Konec formy}} [[Kategorie:Italské výrazy v Ottově slovníku naučném]] eszhg0it7u2vwnpsxn5ei1vc8sfafj1 0 33142 330718 98921 2026-04-27T11:08:36Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330718 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sběh | PŘEDCHOZÍ = Sbaglio | DALŠÍ = Sběr! }} {{Textinfo | TITULEK = Sběh | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;707. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n802/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sběh''' viz [[../Zběh|{{Prostrkaně|Zběh}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Italské výrazy v Ottově slovníku naučném]] p51laxcm81o2owav44zxruxp7w9v845 0 33238 330842 85309 2026-04-27T11:10:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330842 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slavjanoserbsk | PŘEDCHOZÍ = Slavjanoserbija | DALŠÍ = Slavjansk }} {{Textinfo | TITULEK = Slavjanoserbsk | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;351. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n395/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slovjanoserbsk }} {{Forma|proza}} '''Slavjanoserbsk''', městečko v slavjanoserbském újezdě jekatěrinoslavské gubernie, na pravém břehu Donce, má 3120 obyv., většinou rozkolníků, 3 učiliště, 4 jarmarky. Slavjanoserbsk založen byl r. 1753 přistěhovalými Srby. Býval újezdným městem. Podnes užívá se názvu {{Prostrkaně|slavjanoserbský újezd}} (má na 5076 ''km''² 176.412 obyv.), ačkoliv (od r. 1880) jest újezdním městem Lugansk. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} jxxzr4vpojezac3rykzzpn4qrmuohex 0 33239 330843 85310 2026-04-27T11:10:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330843 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slavjansk | PŘEDCHOZÍ = Slavjanoserbsk | DALŠÍ = Slavjanskij }} {{Textinfo | TITULEK = Slavjansk | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;351. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n395/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slovjansk }} {{Forma|proza}} '''Slavjansk''', rus. město v izjumském újezdě charkovské gub. (160 ''km'' jv. od Charkova), má 20.340 obyv. (1903); stanice železniční, 18 učilišť; značný průmysl a obchod. Nejdůležitějším předmětem průmyslu a obchodu jest sůl; r. 1897 bylo v městě 9 soliváren. Porculánka, cihelny, strojírna, mlýny, 3 jarmarky. Obchod s koni. '''S'''. slul původně {{Prostrkaně|Tor}} a vzpomíná se po prvé v XVII. stol. Za rozvoj svůj děkuje blízkým (1½ versty vzdáleným) slaným vodám a jezerům (nejdůležitější jsou: Vejsovo, Repnoje a Slěpnoje, jež daly vznik průmyslu solařskému a kromě toho užívají se v poslední době hojně i nemocnými (léčí se tu vedle jiných nemocí hlavně krtice a příjice). Srv. K. Sanžarevskij, Putěvoditel k Slavjanskim miněraljnym vodam; P. P. Semenov, Rossija VII. str. 276. a sl. (Petr., 1903). ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} j0o4i30th1z23hpr96vjj40i5dbx06w 0 33246 330728 79231 2026-04-27T11:08:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330728 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schwarzenitz | PŘEDCHOZÍ = ze Schwarzenberka | DALŠÍ = Schwarzenthal }} {{Textinfo | TITULEK = Schwarzenitz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;93. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n104/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Schwarzenitz''' viz {{Prostrkaně|[[../Svařenice|Svařenice]]}}. {{Konec formy}} kegu2pfbnvdwcg182fjdwgerk18dhlh 0 33284 330603 98886 2026-04-26T16:39:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330603 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rymarkiewicz | PŘEDCHOZÍ = Rymanów | DALŠÍ = Rymařov }} {{Textinfo | TITULEK = Rymarkiewicz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;436. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n520/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rymarkiewicz''' {{Prostrkaně|Jan}}, filolog pol. († 1889), vrstevník Małeckého, zabýval se literární kritikou. Znám jest zejména jeho rozbor »Ksiąźeczki Jadwigi czyli Nawojki« (1876) a písně »Bogarodzica« (1878), jejiž dosud neznámý rukopis publikoval. Nejhorlivěji zabýval se Kochanowským, k jehož třistaletému jubileu vydal ''Pieśń świętojańska o Sobótce'' (1884) s četnými kommentáři a mythologickými vysvětlivkami. {{Konec formy}} 0vc800y3oa1xe1a18oaznk8duntglfs 0 33322 330524 79496 2026-04-26T16:37:57Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330524 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rozkročeň | PŘEDCHOZÍ = Rozkošný | DALŠÍ = Rozkydec }} {{Textinfo | TITULEK = Rozkročeň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n8/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rozkročeň''', bot., viz [[../Iriartea|{{Prostrkaně|Iriartea}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]] tlw6uvpzbd2ds9ffdj3555h0bq41l5t 0 33392 330710 103376 2026-04-27T11:08:31Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330710 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saturnus | PŘEDCHOZÍ = Saturnský verš | DALŠÍ = Satyní }} {{Textinfo | TITULEK = Saturnus | AUTOR = [[Autor:Josef Kalousek|Josef Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;686. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n782/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Saturn (bůh) }} {{Forma|proza}} '''Saturnus''', staroitalský bůh setby, polního hospodářství (symbolem jeho srp) a sklizně, ale též pěstovaní stromův a révy. Jako vynálezce hnojení slul {{Prostrkaně|Stercutus (Sterculus)}}. Když pak od Enniových dob ztotožněn s řeckým {{Prostrkaně|Kronem}}, bájeno, že, když '''S.''' od Jova byl svržen, prchl z Řecka přes moře do Italie a skrýval se tam v zemi odtud Latium zvané. Tam přijel po Tiberu až k Janiculu, kdež jej přijal Janus, a usídlil se pak na Capitoliu, na jehož jv. úpatí založil osadu, jakož jemu tam založen nejstarší chrám. Byl to zlatý, blažený věk, kdy vládl '''S.''', lidé žili ve stálém míru, v úplné rovnosti a volnosti. Od něho prý Janus naučil se stavěti lodi a raziti mince. Hlavní jeho chrám v Římě na řečeném svahu Capitolia sice založen za Tarquinia Superba, dostavěn však teprve r. 499 př. Kr. a pak častěji přestavován; z něho zachováno 8 sloupů z hlavního vchodu na sv. orientovaného. Pod chrámem v podzemním sklepení chován státní poklad (''aerarium '''S'''-ni''). Socha '''S'''-nova v chrámě tom, vyjmouc prosincové slavnosti, stále měla nohy vlněnými páskami obvázané; tím symbolicky měl býti upoután blahobyt. Při bohoslužbě jeho modlitby a oběti konány s obnaženou hlavou, kterýžto řecký zvyk zavedl prý Hercules, jenž, prodlévaje v Římě, za oběti lidské dosadil jiné. Na mincích '''S.''' zobrazován jako Kronos, s nímž konečně poklesl na symbol věčnosti. O slavnosti hlavní viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Saturnalia|Saturnalia]]}}. ''[[Autor:Josef Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7rmhk19rg0k89on9j75g5upyw30uiuy 0 33591 331145 98889 2026-04-27T11:17:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331145 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sára | PŘEDCHOZÍ = Sapyga | DALŠÍ = Sarabanda }} {{Textinfo | TITULEK = Sára | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;628. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n724/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sára (biblická postava) }} {{Forma|proza}} '''Sára''' (hebr., t. j. kněžna), dcera Thareova, manželka Abráhámova, kteráž, byvši neplodná, teprve v 90. roce věku svého porodila mu podle předpovědění božího syna {{Prostrkaně|Isaaka}} a zemřela u věku 127 let v Hebroně. {{Konec formy}} puwekdhpto0wgdp0rfca6rkikl2dmdc 0 33726 330395 103441 2026-04-26T16:36:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330395 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rebeka | PŘEDCHOZÍ = Rebek | DALŠÍ = Rebellant }} {{Textinfo | TITULEK = Rebeka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;348. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n396/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rebeka (biblická postava) }} {{Forma|proza}} '''Rebeka''' (hebr. ''Ribká''), podle pověsti israélské manželka Isaakova a dcera aramejského kočovníka Bethuela. Isaak získal ji prostřednictvím Eliézerovým (I. Mojž. 14). Po 20 letech porodila manželovi dvojčata, Esaua a Jakuba. Jakubovi, miláčku svému, podle podání, získala lstivě požehnání otcovo, určené prvorozenému Esauovi. {{Konec formy}} ix0qrr7sdq8pzc4spsihih7osya25u7 0 35091 330602 168410 2026-04-26T16:39:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330602 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rybrcoul | PŘEDCHOZÍ = Ryboještěři | DALŠÍ = Ryby (astronomie) }} {{Textinfo | TITULEK = Rybrcoul | AUTOR = [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Jan Hanuš Máchal]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;436. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n476/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Krakonoš }} {{Forma|proza}} '''Rybrcoul''' (něm. ''Rübezahl'') jest podle tradice lidu horský duch sídlící v&nbsp;Krkonoších. Cestujícím v&nbsp;horách zjevuje se v&nbsp;rozmanitých podobách: jako myslivec v&nbsp;zeleném šatě, jako pytlák s&nbsp;puškou, jako mnich a&nbsp;p. Může se také přeměniti ve zvíře (zajíce, psa, kočku, osla a&nbsp;p.) nebo ve věci neživé (kámen, pařez, kolo a&nbsp;j.). '''R.''' netrpí, aby se mu někdo posmíval; na posměvače posílá v&nbsp;horách náhlé bouřky nebo je stíhá rozmanitými nehodami na cestě i&nbsp;v&nbsp;domácnosti. Trestá nejen posměvače, nýbrž i&nbsp;záletníky, lakomce, lichváře a&nbsp;jiné provinilce. Sám rád chodce v&nbsp;horách škádlí, způsobuje jim drobné nehody nebo prodává jim rozmanité předměty, které se pak mění ve věci bezcenné. Za to chudé a&nbsp;hodné lidi odměňuje a&nbsp;pomáhá jim v&nbsp;neštěstí. Pověsti o&nbsp;'''R'''-ovi jsou v&nbsp;Krkonoších velmi hojné a&nbsp;živé; rozšířeny jsou stejně u&nbsp;Čechův jako u&nbsp;Němcův. Již v&nbsp;2.&nbsp;pol. století&nbsp;XVII. mnohé z&nbsp;nich byly zapsány od J.&nbsp;Praetoria »Satyrus Etymologicus, oder der Reformirende und Informirende Rüben-Zahl« a&nbsp;»Daemonologia Robinzalii Silesii«. Němečtí spisovatelé spatřovali v&nbsp;'''R'''-ovi brzy reflex nejvyššího božství »Slunce«, brzy odlesk germanského boha hromu, Donara nebo Thora, neb rysy boha bouře Wuotana; ale ze staré mythologie germanské sotva lze podstatu '''R'''-ovu vykládati. Pověsti o&nbsp;něm povstaly zajisté teprve později, snad až v&nbsp;XVI.&nbsp;stol.; vzbuzeny byly patrně přírodními zjevy v&nbsp;horách. Náhlé bouřky, laviny horské, ozvěna mezi stráněmi a&nbsp;skalními balvany, rozmanité zjevy v&nbsp;temných lesích a&nbsp;údolích působily na fantasii pověrčivých lidí a&nbsp;vykládány byly za výkony tajemného ducha horského, jemuž přičítány také nehody v&nbsp;horách, zbloudění, ztráty dobytka a&nbsp;p. Etymologii slova '''R.''' přesně vyložiti dosud se nepodařilo. Někteří vykládají je od počítání řep »Rübezahl«, jiní od »Rübenzügel«, t.&nbsp;j.&nbsp;Rübenschwanz, jak prý křesťanští missionáři přezděli božstvo v&nbsp;Krkonoších uctívané; vyskytl se též překvapujíci výklad, že '''R.''' povstalo z&nbsp;{{Prostrkaně|Luciper}}, obráceně {{Prostrkaně|Repicul}}, {{Prostrkaně|Rebicul}}, {{Prostrkaně|Rybecúl}} atd.&nbsp;— Srv. [[Autor:Josef Kolář|J.&nbsp;Kolář]] (»Čes.&nbsp;Lid«, V., 439 a&nbsp;d.); [[Autor:Václav Tille|V.&nbsp;Tille]] (t., VII., 173 a d.). Jméno {{Prostrkaně|Krakonoš}} jest původu novodobého. ''[[Autor:Jan Hanuš Máchal|Ml.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném|Rybrcoul]] [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Rybrcoul]] 6ayiuixtbsz9omuo2vdknhbniju8mzc 0 39793 330983 92537 2026-04-27T11:12:00Z JAnDbot 3086 robot: automatické nahrazení textu (-\{\{DEFAULTSORT(.*?)\}\}\n +); - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330983 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Staršina | PŘEDCHOZÍ = Starší | DALŠÍ = Staršov }} {{Textinfo | TITULEK = Staršina | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;1. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n7/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Staršina''', technický výraz ruského práva, jímž se označují dva pojmy zcela různé. '''S'''-{{Prostrkaně|nou volostným}} nazývá se orgán selské správy (viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Rusko|Rusko]]}}, str. 344). Ve smysle kollektivním ('''s'''. maloruská) rozuměl se výrazem tím na Malé Rusi původně soubor osob, jež zastávaly službu (''urjady'') po boku hejtmanově, v plucích a v setninách. Podle této služby dělila se '''s.''' na {{Prostrkaně|generální}}, {{Prostrkaně|plukovní a setninovou}}. Brzo však pojem '''s'''-ny značně se rozšířil. Na konci XVII. a na poč. XVIII. stol. rozumělo se slovem tím ne jen dotčené důstojnictvo, nýbrž i soubor osob, jež kdysi řečenou službu zastávaly, i s jejich dětmi, jakož i vůbec osoby, jež obdržely od státu statky. Toto velkostatkářstvo nabylo záhy faktickým způsobem předního postavení v zemi podobného jako jinde šlechta. Dosti dlouho trvalo, než přední postaveni '''s'''-ny uznáno bylo i právně. Teprve když r. 1785 vydána byla pro ruskou šlechtu výsadní listina na práva, svobody a přednosti ruského dvorjanstva, platnost její rozšířena byla i na Malou Rus. Nejv. úkazem ze 20.&nbsp;bř. 1835 konečně definitivně stanoveno, kdo z maloruské '''s'''-ny má se počítati k ruské šlechtě dědičné. Viz též {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Kozáci|Kozáci]]}}, str. 1041. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] mfe0j55pcwfm2xynrew53jan5y2w17v 0 41302 330532 98885 2026-04-26T16:38:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330532 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rubrikátoři | PŘEDCHOZÍ = Rubrika | DALŠÍ = Rubrum }} {{Textinfo | TITULEK = Rubrikátoři | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;50. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n72/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rubrikátoři''', z lat., byli malíři, kteří za první doby knihtiskařství do knih tištěných začáteční písmeny, jež za tím účelem v tisku schválně byly vynechány, barvou obyč. červenou malovali ({{Prostrkaně|rubrikovali}}). {{Konec formy}} mrhsp3r6x6z5e0mwbtxkstlqp9f39ez 0 41345 330667 117674 2026-04-27T11:07:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330667 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saint-Vaast-la-Hougue | PŘEDCHOZÍ = Vaals | DALŠÍ = Va banque }} {{Textinfo | TITULEK = Saint-Vaast-la-Hougue | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1907. S.&nbsp;279. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n297/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:fr:Saint-Vaast-la-Hougue|Saint-Vaast-la-Hougue]] (franc.) }} {{Forma|proza}} Saint-'''Vaast-la-Hougue''' [se͡nvástlaúg], přístavní m. ve franc. depart. la Manche v Normandii, arrond. Valognes, kanton Quettehou, na vých. straně poloostr. Cherbourgu a při žel. dr. Valognes-Barfleur, má 2452, jako obec 2832 obyv. (1901), na blízku dvě tvrze na skalnatých ostrůvcích Tahitou a La Houge; maják. Chov ústřic, lovení a solení ryb; stavba lodí. Mořské lázně. Vývoz sýra, piva a vajec. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] l1rp43z6d8b1akqzpvcvkvywwg77d7n 0 42505 330664 106217 2026-04-27T11:07:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330664 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sad Nový | PŘEDCHOZÍ = Sad | DALŠÍ = Sá de Bandeira }} {{Textinfo | TITULEK = Sad Nový | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;476. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n564/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Novi Sad }} {{Forma|proza}} '''Sad''' {{Prostrkaně|Nový}}, {{Prostrkaně|Novi Sad}} (lat. ''Neoplanta'', něm. ''Neusatz'', maď. ''Ujvidék''), město v již. Uhrách, v župě báčskobodrožské, na lev. bř. Dunaje při ústí průplavu cís. Františka Josefa a na žel. dráze Subotica-Zemuň, má 29.296 obyv., z nichž je 9889 Srbů, 562 Chorvatů, 1480 Slováků, 293 Rusínů, 10.321 Maďarů, 6484 Němců (1900). Město leží na ostrohu dunajském v rovině, kolkolem obklopené bažinatou půdou; naproti na vršku zvedá se pevnost Petrovaradin, s nímž N. '''S'''. spojen mostem lodním a železným. Hlavní ulice mají ráz velkoměstský, jsou dlážděny, s domy jednopatrovými a dvoupatrovými a zdobeny jsou stromořadím. Z budov vyniká katol. gymnasium, nemocnice, spořitelna, střelnice, nová kasárna, některé skupiny soukromých domův a krásné promenády. Město jest sídlem pravoslavného biskupa, soudního dvoru I. stol., okr. soudu, úřadu služného, má katol. vyš. gymnasium, státní školu chlapeckou spojenou se školou obchodní, měšťan. školu pro dívky, několik peněž. ústavů; z průmyslových závodů největší je továrna na hedvábí (na 500 děl.) a sklárna. Čilý život a ruch panuje na břehu Dunaje; spousta lidu, množství košíků, jež naplňují měst. trh denně, zvláště v neděli. Pokřik promíšený čtyřmi a pěti nářečími znázorňuje nejlépe obyvatelstvo města a zároveň naznačuje způsob jeho zaměstnání. Největší obrat na trhu je s ovocem a zeleninou. jež se sem dopravuje z okolí a ze Srjemu a odtud vyváží se do Bělehradu, Pešti a Vídně. Rozličných obchodníkův a řemeslníků jest na půldruhého tisíce. Zvláštním odvětvím průmyslu jest tovární výroba páskových střevíců a trepek a v největším rozkvětu je mlynářství a lihovarství; mimo to vyváží se odtud cement. Všeho zboží buď po lodích nebo drahou vyveze se do roka na půl millionu metrických centů. Pozemky mimo město a obchod jsou většinou v rukou Srbů. Kolem města na půvabných pahorcích rozkládají se četné vinice. Podle národnosti jsou ve skutečnosti Srbové ve většině. Každé vyznání, vyjma unitáře, má svůj kostel. V celku je zde 14 kostelův a kaplí. Vůdčí úlohu ve společenském životě měli dlouhou dobu Srbové a Němci. Srbové zřídili pro literární a kulturní účely veliké nadace. Tak r. 1818 vzniklo vyšší gymnasium, v novější době měšť. škola dívčí, r. 1861 Srbské národní divadlo, dále jest zde od r. 1864 (r. 1826 založena) literární společnost »Matica srpska«. Matica má knihovnu o 10.000 svazcích a vvdává »Letopis«. Mimo to vycházejí tu v řeči srbské čtyři politické časopisy a 3 listy odborné a vedle nich 1 maď. a 1 něm., jež se tisknou v 5 tiskárnách. V poslední době město působením škol a státních úřadů nabylo nátěru maďarského. Jméno a stáří města nepřesahuje ani dvě století. Od vzniku Petrovaradina stávala prý již na místě nynějšího města malá osada, která před bitvou u Moháče náležela cisterciáckému klášteru v Bélakutu. Když Turci dobyli Petrovaradina, osada vzala za své a Srbové to byli, kteří založili na troskách staré osady novou a nazvali ji {{Prostrkaně|Varadin}} (lat. ''Fossatum Varadiense'', maď. ''Péterváradi sáncz'' = petrovaradinské hradby). Když pak po r. 1699 Turci dobyli opět Bělehradu, obyvatelstvo značně se rozmnožilo německými a srbskými kupci a řemeslníky, kteří uprchli z Bělehradu a zde se usadili. Místo povýšeno (1748) na králov. město svobodné a místo starého obdrželo jméno Nový '''S'''. Název »Schanz« však udržel se ještě dlouho. Sedlák ještě před nedávnem říkal: ''Idem u Šanac''. Přízniva rozličným obchodům poloha města a nové výsady byly příčinou, že obyvatelstva stále přibývalo: zejména usazovali se zde Němci, Rusíni, Šokcové a Maďaři. R.1787 město mělo 9000 obyv.; r. 1820 16.000 obyv. V l. 1771 a 1838 N. '''S'''. byl stižen velikými povodněmi a dne 12. čce 1849 prudká dělostřelba ušetřila málo domů. R. 1883 otevřena dráha z Budapešti do Zemuně a r. 1890 zvláštní lodní spojení mezi N. '''S'''-em a Vukovarem; tou dobou jest N. '''S'''. z nejvýznačnějších měst již. Uher. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Srbsku v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Srbsko v Ottově slovníku naučném]] 1gvd0sey48mem59l8oj0wuvdpscw1qa 0 45259 331149 111023 2026-04-27T11:17:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331149 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sékelové | PŘEDCHOZÍ = Sekel | DALŠÍ = Sekera }} {{Textinfo | TITULEK = Sékelové | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;806–807. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n906/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sikulové }} {{Forma|proza}} '''Sékelové''' (lat. ''Siculi'', maď. ''Székelyek'', něm. ''Sekler''), maďarský kmen usazený ve vých. a sev.-vých. Sedmihradsku. Otázka původu '''S'''-lů není v maďarské literatuře podnes rozřešena uspokojivě. Podle staré tradice došlé nás v uherských kronikách '''S'''. jsou potomci Hunů, jimž se podařilo ukrýti se ve východním pohoří transilvanském a udržeti se tam přese všechny záplavy barbarských národností od V. až do IX. stol. Když prý se dověděli o tom, že se příbuzní jim Maďaři přiblížili, vyslali k nim posly a uzavřeli s nimi spojeneckou smlouvu. Ve smysle této smlouvy '''S'''. podrželi prý své dávné instituce, zejména své náčelníky (''förabonbán'', {{Prostrkaně|rabonbánové}}, {{Prostrkaně|gyulové}} a {{Prostrkaně|horkásové}}), pod nimiž dosud žili. Od XVIII. stol. prohlašuje se však tato tradice za nemožnou. Již r. 1725 Fasching pochyboval o tom, že by '''S'''. byli potomky Hunů, a pokládal je za královské kolonisty. Samuel Timon doplnil r. 1754 mínění to tím, že název Székely neznamená nic jiného než hraničár, pohraničný strážce (''határőr'', krajnik, jak říkali uherští Slované). Proti hunskému původu '''S'''-lů vyslovil se v nedávné době zvláště P. Hunfalvy. Není prý možno, aby v záplavě tolika národů vystřídavších Huny: Gepidů, Vandalů, Langobardů, Avarův a Slovanů byl tak nepatrný zlomek lidu jako '''S'''. dovedl uhájiti si svou národní individualitu, zvláště když kulturou sotva vynikal nad národy na něj útočící. A i kdyby se části Hunů bylo podařilo udržeti se, nebylo by se to mohlo státi bez krvavých bojův, o nichž by musila věděti historie. Staré tradici odporuje dále jazyk '''S'''-lů, který jest pouhou maďarštinou. '''S'''. nemohli se tedy od ostatních Maďarů odděliti dříve, než když maďarský jazyk prošel celým svým vývojem (a podlehl zejména vlivu tureckému i slovanskému), což se mohlo státi teprve dosti dlouho po okkupaci Uherska. Székelyi znamená podle Hunfalvyovy školy tolik jako ''székelvi'', ''székentuli'', t. j. nalézající se za sídlem (''szék'') kmenů a rodů maďarských, tedy hraničný, pomezní. Pro výklad tento mluví okolnost, že pohraniční strážcové v krajích ležících právě na opačné straně Uherska (na severozápadě, v Pováži) nazývali se maď. též '''S'''-ly. Název '''S'''-lů není tedy názvem národa, nýbrž názvem zaměstnání, a '''S'''. jsou podle toho zrovna tak Maďary, jako jejich soukmenovci v Uhrách. Výklad tento vyvrátil sice starou tradici o hunském původě '''S'''-lův, avšak nepodal nám přece ve věci vysvětlení úplného. Hunfalvy a jeho stoupenci tvrdí sice, že '''S'''. byli jako královští kolonisté (z rozličných částí Uher) usazeni od sv. Ladislava nebo některého z jeho nástupců na pomezí sedmihradském, aby hájili země proti vpádům nepřátel, avšak jest podivno, že by nejstarší uherský kronikář, vzdálený od této události jen nějakých osmdesát let, pranic o řečené kolonisaci nevěděl. A ještě něco. jak jest možno, že dotčení hraničtí strážcové tvořili zvláštní správní obvod pod sékelským županem (viz [[../Sedmihradsko|{{Prostrkaně|Sedmihradsko}}]], str. 766.), a nikoli pod vojevodou? Jak lze si vysvětliti ony četné a podstatné odchylky, kterými se lišilo právní postavení '''S'''-lů od právního postavení Maďarů? Zachovaliť si '''S'''. svou původní kmenovou a rodovou organisaci až do XVI. stol., a to jak v ohledech majetkoprávních, tak i co do správy a vojenského a soudního zřízení. I v ohledu církevním území '''S'''-lů mělo postavení zvláštní. Nepodléhaloť biskupství bělehradskému, nýbrž milkovskému. S uherskou stavovskou organisací nesetkáváme se u '''S'''-lů. Každý Sékel byl člověkem svobodným, a jen podle způsobu účastenství ve válce '''S'''. dělili se na jízdné (''primipili'', ''equites'', ''lófők'', t. j. koňské hlavy, ''lovasok'', ''Reiter'') a na pěší (''pixidarii'', ''plebeji'', ''pedites'', ''gyalogok'', ''darabontok'', ''köznépek'', ''Fussvolk'', ''Fussoldaten''). Nad oběma těmito třídami stáli {{Prostrkaně|primores}} čili {{Prostrkaně|potiores}}, {{Prostrkaně|primarii}}, {{Prostrkaně|nobiles}} (''elsők'', ''főnemesek'', ''főnépek''), t. j. přední '''S'''., kteří majíce částečně v komitátech statky, rovnali se uherské šlechtě. Třída tato povstala teprve v době pozdější, když někteří přední '''S'''. vyšinuli se nad sékelskou jízdu. Od doby krále Matiáše, kdy se uvádějí zmíněné tři třídy '''S'''-lů (''tria genera Siculorum''), primores byli povinni postaviti ve válce z každého svého rytířského statku (''primipilatus'') jednoho jezdce. Ačkoli původně všichni '''S'''. požívali šlechtické svobody a neplatili zejména žádných daní, klesli v XVI. stol. někteří z nich do selského poddanství. Primipili, i když pro chudobu přešli do třídy pěších, zachovali starou svobodu, avšak slabší z pixidariů, jsouce utiskováni od třídy přednějších (''primores''), podrobili se poddanským povinnostem dílem dobrovolně, dílem z donuceni. A když pak se vzbouřili, zbaveni kníž. Janem Sigmundem na sněmě v Šigišově r. 1562 svých statků, které buď uděleny vrchnostem, anebo sice vráceny potrestaným, avšak s výsostným právem královským (''jus regium''). Tak povstal i mezi '''S'''-ly vedle šlechty (a ostatních dvou tříd svobodného obyvatelstva) poddaný selský lid (''jobbágyság'') Také v majetkoprávních poměrech '''S'''. požívali postavení zvláštního. Na sékelském území nenáleželo králi, resp. knížeti do r. 1562 žádné jus regium, na základě kterého by byl panovník mohl někomu udíleti donace (darovati nemovitosti) anebo bráti odúmrti. Půda sékelská přecházela na rod (příbuzenstvo), a nebylo-li ho, tedy na sousedy (''vicini'', ''szomszédok''). Dědily i dcery; vojenskou povinnost váznoucí na jejich půdě vykonávaly za ně osoby mužské. Uherské berní poměry nevztahovaly se na '''S'''-ly. Také církevního desátku neplatili. Pouze při korunování králově, jeho svatbě a narození králova dítěte odváděli jako zvláštní dar, tedy nikoli daň, volskou dávku zv. ''signatura boum'' (''ökörsütés'') čili ''subsidium boum''. Osoba dávce této podrobená měla právo vybrati vždy ze svých čtyř volů dva, z nichž výběrčí (''exactor'') jednoho si musil vzíti, ač bylo třeba ukázati všechny čtyři voly. Neměl-li sékelský sedlák čtyř volů, spojoval se s ostatními sousedy, kteří měli rovněž málo dobytka. Vůl vybraný od exaktora býval označován znamením (''impressio signi''). Dobytek tímto způsobem sebraný byl pak od král. dvora obyčejně prodáván. Do války na obranu země byl každý Sékel jíti povinen, do války offensivní šlo původně jen 100 jízdných vojáků pod vedením župana '''S'''-lů. Vylíčené zvláštní postavení '''S'''-lů jest toho důkazem, že '''S'''. nebyli královskými kolonisty, jak myslí Hunfalvy. Kmenová a rodová jejich organisace byla by takto nevysvětlitelná. Jisto jest tedy, že nemůžeme '''S'''-ly pokládati ani za potomky Hunů ani za král. kolonisty. Otázka jejich původu jest podnes ještě nerozřešena. Jest možno i to, že '''S'''., jakožto jistý kmen maďarský zabrali východní čásť Transilvanie již v té době, kdy ostatní kmeny maďarské se usídlily v sousedních Uhrách, a že podlehli v Transilvanii témuž vlivu slovanskému jako ostatní Maďaři v Uhrách. Podle Ákoše Timona (Ungar. Verfassungs-und Rechtsgeschichte), byli '''S'''. národ Maďarům blízce příbuzný a s nimi spojený, který následkem toho na hranicích Transilvanie se usadil a pro svou osamělost mohl udržeti staré své zřízení, i když toto zřízení v Uhrách podlehlo organisaci komitátní. Podle Timona jest velmi pravděpodobno, že '''S'''. jsou potomci Kabarů. Jest prý možno, že ''székely'' znamená hraničný strážce; neboť ''szék'' znamená ve staré maďarštině hranice, konec, kraj. Přece však zdá se býti správnějším mínění Chvolsonovo a Paulerovo, že v názvu ''székely'' jest upomínka na kmen podunajských Bulharů Essegel, z něhož asi povstal jeden ze tří rodů kabarských. Byliť Chazaři (Kabaři), jak známo, Bulharum blízce příbuzni, a čásť Chazarů (Kabarů) byla to také, jež podle Konstantina Porfyrogennéta připojila se k Maďarům při jejich stěhování a zaujala prvé místo mezi kmeny maďarskými. — O zvláštním postavení sékelského »národa« v Sedmihradech viz článek [[../Sedmihradsko|{{Prostrkaně|Sedmihradsko}}]], str. 766 b sl. {{Prostrkaně|Literatura}}. Fr. Fasching, Vetus Dacia ex probatis scriptoribus deprompta (1725); Sam. Timon, Imago antiquae Hungariae (1754); Fr. Kállay, A nemes székely nemzet eredete (1829); Schuler v. Libloy, Siebenbürg. Rechtsgeschichte (1. vyd. 1855, 2. vyd. 1867); P. Hunfalvy, Magyarország ethnographiája (1876); t., A régi székelyek (1890); t., A magyar nemzeti krónikák (Századok, 1890); J. Nagy, A székelyek scythahun eredetüsége és az ellenvélemények (1879); L. Réthy, A székely kérdésben (Hon, 1881); K. Szabó, A régi székelység (1890); Al. Csetneki, A székely kérdésröl (Egyetem. Philol. Közlöny, 1881); G. Nagy, Adatok a székelyek eredetéhez és egykori lakhelyéhez (1886); Jul. Pauler, A magyarok megtelepedéséről (Századok, 1877); t., Néhány szó hadi viszonyainkról a XI.-XIII. században (Hadtörténelmi Közlemények, 1889); t., A magyar nemzet története Szent Istvánig (1900); K. Tagányi, A honfoglalás és Erdély (»Ethnographia«, 1890); Jul. Sebestyén, A székelyek neve és eredete (1897); J.Thury, A székelyek eredete (1898); Ákoš v. Timon, Ungar. Verfassungs- u. Rechtsgeschichte (Berl.,1904). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 0qc73b57ujkdpknoukvg2h8ven1yk47 0 45313 330844 111694 2026-04-27T11:10:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330844 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slavonie | PŘEDCHOZÍ = Slavonice | DALŠÍ = Slavonín }} {{Textinfo | TITULEK = Slavonie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;355. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n399/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slavonie }} {{Forma|proza}} '''Slavonie''' viz [[../Chorvatsko a Slavonsko|{{Prostrkaně|Chorvatsko a Slavonsko}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Chorvatsko v Ottově slovníku naučném]] jsiv5knl1ozyqoe0mh4fsjqwo00awwr 0 45314 330845 111695 2026-04-27T11:10:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330845 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slavonsko | PŘEDCHOZÍ = Slavoňov | DALŠÍ = Slavošov }} {{Textinfo | TITULEK = Slavonsko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;355. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n399/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slavonie }} {{Forma|proza}} '''Slavonsko''' viz [[../Chorvatsko a Slavonsko|{{Prostrkaně|Chorvatsko a Slavonsko}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Chorvatsko v Ottově slovníku naučném|Slavonsko]] ostw382c9wbocc5hb7xtj37s4c4i2ym 0 45412 331036 111626 2026-04-27T11:12:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331036 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Střeh | PŘEDCHOZÍ = Street | DALŠÍ = Strehla }} {{Textinfo | TITULEK = Střeh | AUTOR = [[Autor:Ladislav Pinkas|Ladislav Pinkas]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;220–221. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n226/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Střeh: 1) S'''. ve voj. viz [[../Ostražník|{{Prostrkaně|Ostražník}}]]. — '''2) S'''. (fr. ''la garde'') v šermu značí postavení těla šermířova v pohotovosti k zápasu, tedy jak k útoku, tak k obraně. Postavení to různí se jednak podle zbraně, kterou se šermuje, jednak podle různých skol šermířských. ''[[Autor:Ladislav Pinkas|LP.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sport a hry v Ottově slovníku naučném|Střeh]] am24l96czazmo98200uyynokdlijcei 0 47227 330668 114735 2026-04-27T11:07:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330668 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saint Alban | PŘEDCHOZÍ = Alba Maria | DALŠÍ = Alban }} {{Textinfo | TITULEK = Alban | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1888. S.&nbsp;693. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n729/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Saint '''Alban''', mnoho obcí ve Francii, z nichž vyniká rychle vzkvétající léčebné místo nad Loirou, v dep. loireském, arr. roanneském, kant. haon-le-châtelském, s 1000 obyv. a vlažnými, značně alkalickými vápenatými kyselkami. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Francii v Ottově slovníku naučném|Alban]] 9t3w9qj185sr4wauqbwk0hipgptlyls 0 47236 330669 114747 2026-04-27T11:08:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330669 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saint Albans | PŘEDCHOZÍ = Albano | DALŠÍ = Albanské jezero }} {{Textinfo | TITULEK = Saint Albans | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1888. S.&nbsp;703. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n739/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Saint '''Albans''' [sent elbens], stará obec v angl. Hertfordshiru, 32&nbsp;''km'' sev.-záp. od Londýna, kterou říčka Ver dělí od někdejšího Verulamu, důležitého místa v dobách římských. R. 796 zal. zde Offa, král Mercie, na památku mučennické smrti sv. Albana (†&nbsp;r. 297) benediktinský klášter, kolem něhož během desítiletí povstalo nynější město. Toto má 10.930 obyv. (1881), z nichž valná čásť živí se pletením košíků, obchodem a prací tovární. V kostele sv. Michala nalézá se náhrobek slavného filosofa Bacona Verulamského, a v okolí byla r. 1455 svedena bitva, v níž Jindřich VI. byl zajat. a druhá r. 1461, v které udatná jeho choť, Markéta Anjouská, jej ze žaláře vysvobodila. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném|Albans]] fq49gs2qepyzmw7o8wxiyghagz10hhy 0 48779 331075 123188 2026-04-27T11:13:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331075 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suffragán | PŘEDCHOZÍ = Suffolk | DALŠÍ = Suffrage universel }} {{Textinfo | TITULEK = Suffragán | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;339. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n362/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suffragán''', z lat., každý duchovní, který má hlas (''suffragium'') ve shromážděních duchovních; zvláště pak slují '''s'''-i biskupové podřízení arcibiskupovi a biskupové světící. {{Konec formy}} [[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném]] 2wqv0e7z5qfa9lyhwzoobrud23xjd4e 0 49050 331129 123190 2026-04-27T11:17:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331129 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Světozor | PŘEDCHOZÍ = Světová soustava | DALŠÍ = Světví }} {{Textinfo | TITULEK = Světozor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;434. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n461/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Světozor }} {{Forma|proza}} '''Světozor''', illustrovaný týdenník, založený r. 1867 drem Frant. Skrejšovským, jehož manželka Kateřina na vydávání a zvelebení časopisu, obzvláště obrázkové jeho části, obětovala své jmění. R. 1876 '''S.''' přešel v majetek Závodu tiskařského a nakladatelského, od něhož jej převzal r. 1883 [[../Šimáček|Frant. Šimáček]], a r. 1899 splynul se »Zlatou Prahou«, vydávanou nákladem Ottovým. Redaktory '''S'''-a byli: Em. Tonner, Jos. Kořán, Vojt. Mayerhofer, Primus Sobotka, Jar. Vrchlický, M. A. Šimáček, mimo to účastnili se redakce nějakou dobu Svat. Čech, Josef Jireček a j. Podle nakladatelův a redaktorův měnil se směr a obsah '''S'''-a, jemuž lze přičísti hlavně tu zásluhu, že po dlouhou dobu, až do rozšíření zinkografie, udržoval a podporoval české dřevoryjectví. Z ryjcův, kteří pracovali pro '''S'''-a, vynikali: V. Mára, Jass, Jan a Josef Patočka, E. Němeček, Wirl, Č. Maixner, Quetting a j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] awlzarq4ysmrnfbvgqjuk1evupgaxdy 0 49051 331128 123189 2026-04-27T11:16:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331128 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Světová soustava | PŘEDCHOZÍ = Světoslavskij | DALŠÍ = Světozor }} {{Textinfo | TITULEK = Světová soustava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;434. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n461/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Světová soustava''' viz [[../Soustava světová|{{Prostrkaně|Soustava}}]] světová, str. 736 sl. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 507ine4nt1ly12y2edok8lbmty6r3kf 0 49116 330701 123181 2026-04-27T11:08:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330701 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saná | PŘEDCHOZÍ = Saň | DALŠÍ = Sanace }} {{Textinfo | TITULEK = Saná | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Saná''' ({{Prostrkaně|San'á}}), hl. m. vilájetu t. jm. v Jemenu, největší, nejkrásnější a nejčistotnější město Arabie, leží v dlouhém údolí nad ř. Danou, 2200 ''m'' n. m., má asi 60.000 obyv., 50 mečit, mnoho karavanserájí, několik paláců, veř. lázně, zahrady a vinohrady; čilý obchod, zejména s kávou. Vyrábějí se zde hrubé látky bavlněné, pláště a drahocenné tkaniny stříbrné. '''S.''' náleží od r. 1872 Turkům; z Mekky jest sem projektována žel. dráha. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Jemenu v Ottově slovníku naučném]] rlh82kd6ns00r5h1xzjwl8x7rilpcch 0 49234 330534 121018 2026-04-26T16:38:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330534 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rubus | PŘEDCHOZÍ = Rubrum | DALŠÍ = Rucellai }} {{Textinfo | TITULEK = Rubus | AUTOR = [[Autor:Jan Vilhelm|Jan Vilhelm]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;50—51. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n72/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ostružiník }} [[Soubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3602.png|náhled|Č. 3602. Rubus: 1. květ v průřezu podélném, 2. 3. plody.]] {{Forma|proza}} '''Rubus''', {{Prostrkaně|ostružiník}} n. {{Prostrkaně|ostružina}} (''Brombeer-'' a ''Himbeerstrauch'') jest rostlinný rod čeledi ''Rosaceae'' (růžokvětých). Jsou to trnité keře, zřídka vytrvalé byliny s oddenkem dřevnatým, s listy prstnatými, zřídka zpeřenými nebo jednoduchými. Květy bílé nebo červené sestaveny bývají v latách. Kalich a koruna pětičetné, někdy i přes 50 oplodních tyčinek, rovněž i četné semeníky. Po oplození semeníkův uzrává složený plod, známý jménem {{Prostrkaně|ostružina}} nebo {{Prostrkaně|[[../Malina|malina]]}}, skládající se z malých peckoviček dužnatých, modravě černých, modrých nebo zřídka červených, jednosemených na kuželovitém nebo terčovitém lůžku. Z dřevnatého oddenku vyrůstají lodyhy, obecně pruty zvané, které v prvním roce nesou jenom listy, kdežto v druhém roce z úžlabí loňských listů vyhánějí květonosné větevky. Často tyto pruty posázeny bývají ostny, chlupy a stopkatými žlazami. Tento rod obsahuje většinou druhy t. zv. kritické a jest mnohotvárný. Nejvíce působí mnohotvárnost snadné křížení rozličných druhů, tvoření na základě povahy půdy a podnebí, v němž rostou, různých odrůd a forem. {{Prostrkaně|Batologové}} nebo botanikové, zabývající se jen studiem tohoto rodu, dospívají ve svých dílech k druhům stále novým a novým, od nich za dobré pokládaným, při čemž mínění jejich mnohdy značně se různí. Často jen nepatrné znaky rozdílové pokládají batologové za význačné a přikládají jim význam vyšší, než mají. Tím způsobem výčet druhů tohoto rodu dostupuje k 1500. V našich zemích roste asi 20 dobrých druhů. K určování druhů třeba dbáti těchto znaků: jaké jsou listy, květy, lodyhy prvního roku (jalové), pak druhého roku (květonosné) a jaké plody se všemi podrobnostmi. Z nejdůležitějších druhův u nás rostou tyto: '''R.''' ''chamaemorus'' L., {{Prostrkaně|o. nízký}} nebo {{Prostrkaně|moruška}} jest bylina asi 15 ''cm'' vys., s 2–3řapíkatými listy okrouhlými, mělce 5laločnými, vroubkovaně zubatými. Roste kolem Labské Boudy v Krkonoších jako památný zbytek arktické květeny tohoto pohoří z doby glaciální. Jinde roste jen v Pomořanech, Prusku a Norsku. '''R.''' ''odoratus'' L., {{Prostrkaně|o. vonný}} pěstuje se u nás v sadech jako ozdobný keř, s velikými, růžovými, vonnými květy. Pochází ze Sev. Ameriky. '''R.''' ''saxatilis'' L., {{Prostrkaně|o. skalní}}, roste hojně na pahorcích a v lesích s vápenným podkladem. Listy jsou vesměs trojčetné, palisty vejčité neb kopinaté přisedají k lodyze. Lodyhy po uzrání plodu hynou, neplodné pruty se plazí po zemi, často bez ostnů. '''R.''' ''idaeus'' L., {{Prostrkaně|maliník}} (''Himbeere'') jest keř hojně rostoucí v lesích, na pasekách, na kamenitých, porostlých stráních, často i v zahradách pro chutné plody pěstovaný. Plody zvané všeobecně {{Prostrkaně|maliny}} skládají se z červených peckoviček, krátce plsťnatých, srostlých, jež možno od suchého, kuželovitého lůžka snadno odděliti na rozdíl od ostatních druhů tohoto rodu, kdež t. zv. ostružiny oddělují se od stopky společně s lůžkem. Maliny pěkně chutnají a příjemně voní a proto se pojídají jako ovoce nebo se z nich tlačí malinová šťáva. Korunní plátky jsou u tohoto druhu malé a úzké a brzo opadávají. Kvete od května do srpna. '''R.''' ''suberectus'' Andrs., {{Prostrkaně|o. vzpřímený}}, vyznačuje se jalovými pruty přímými, na podzim převislými, 5hranými. Listy bývají na obou stranách zelené, podobně i zevně kalich. Plody jsou hnědočervené, granátové a chutnají jako maliny. '''R.''' ''plicatus'' Weihe, {{Prostrkaně|o. řasnatý}}, podobá se v mnohém vzpřímenému, má však plody lesklé, černé, nakyslé. Rostou na podobných místech a v týž čas jako předešlý a následující. '''R.''' ''thyrsoideus'' Wimm., {{Prostrkaně|o. kytkovitý}}, liší se od předešlého listy na líci zelenými, vezpod podobně jako vnější kalich běloplsťnatými. Plody jsou leskle černé a chutné. '''R.''' ''caesius'' L., {{Prostrkaně|ježinník}}, jest nejrozšířenějším druhem z našich ostružiníků, hojně rostoucí na mezích, polích, úhorech, křovištích, v plotech a na okrajích lesů. Vyznačuje se listy vesměs trojčetnými. Plody ({{Prostrkaně|černice}}) jsou černé, modře ojíněné, nakysle chutnající. Lisuje se z nich také zvláštní víno anebo se jimi barví špatnější druhy vín obyčejných. '''R.''' ''nemorosus'' Hayne, {{Prostrkaně|o. hajní}}, jest druh velmi proměnlivý ve všech svých částech. Plody všechny nebývají úplně vyvinuté a skládají se jen z jednotlivých peckoviček černých, lesklých, neojíněných. '''R.''' ''tomentosus'' Borkh., {{Prostrkaně|o. běloplsťnatý}}, roste jen na jednotlivých místech. Má listy trojčetné pokryté na vrchu drobnými, hvězdovitými chloupky, vezpod hustou, bílou plstí. Plody jsou černé, nelesklé a na povrchu zrnkaté. Ostružiny a maliny jsou oblíbené, chutné ovoce, ale keře rostoucí divoce v lesích a na polích svými prutnatými, dlouhými a ostnitými lodyhami jsou nepříjemnou a neproniknutelnou překážkou a často vadí hospodářství polnímu a lesnímu. ''[[Autor:Jan Vilhelm|Vm.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 4m2vpxy79eshin053sgo8glw035d1td 0 49263 330739 121810 2026-04-27T11:08:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330739 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sekera | PŘEDCHOZÍ = Sékelové | DALŠÍ = Sekera (osoby) }} {{Textinfo | TITULEK = Sekera | AUTOR = [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Josef Pokorný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;807. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n907/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sekera }} {{Forma|proza}} '''Sekera''', nástroj, kterým se osekává, štípe a upravuje především dřevo, pak i jiné látky, jako maso, kosti atd. Působí jako klín rázem ku předu hnaný, jenž tím hloub vniká, čím větší byl úder a čím menší je úhel stoupání. Novější '''s'''-ry rozmanitě se přizpůsobují druhům práce při jednotlivých řemeslech. Skládají se z {{Prostrkaně|čepele s okem}} či {{Prostrkaně|uchem}}, do něhož zasazeno je {{Prostrkaně|topůrko}} ze dřeva houževnatého, jasanového, habrového neb amerického dřeva hikoryového. Čepel skládá se z {{Prostrkaně|brady}} podle okolností různě široké, jež zakončena je {{Prostrkaně|ostřím}}. Často bývá nad okem ještě {{Prostrkaně|čelo}} nebo {{Prostrkaně|ploska}} neb {{Prostrkaně|čepec}}, tak že lze užívati '''s'''-ry, obrátí-li se, také jako kladiva. '''S'''-ry hotoví se vykováním kusu [[../Železo|železa]] do potřebné šířky a délky, kus pak se přehne v polovině délky a v přehybu upraví se oko čili otvor čepový, kdežto mezi rozevřené konce výkovku zavaří se kus ocele na vytvoření ostří. '''S'''-ry pak se kalí, popouštějí, zabrušují a hladí. Zabroušení ostří bývá buď jednostrané, na stranu pravou nebo levou, nebo oboustrané. Tohoto druhu jsou '''s'''-ry na dříví čili {{Prostrkaně|dřevné}} s čepelem velmi silným. '''S.''' {{Prostrkaně|řeznická}} má ostří velmi dlouhé a je známa pod jménem {{Prostrkaně|širočina}} neb také {{Prostrkaně|bradatice}}. Podobných '''s'''-er užívají též tesaři kromě {{Prostrkaně|[[../Teslice|teslice]]}} čili {{Prostrkaně|dlabatky}} s ostřím napříč, tak jako u motyčky, úzké {{Prostrkaně|tesačky}}, dlouhé {{Prostrkaně|hlavatice č. oštěpačky kampovačky}} na začepování a j. Plťaři dělají díry do klad {{Prostrkaně|dlabačkou}} a podobně též koláři, truhláři, bednáři, pokryvači atd. užívají zvláštních '''s'''-er pro určité druhy práce. ''[[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|JPok.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Nástroje v Ottově slovníku naučném|Sekera]] 7nwoi2902fsfjt93k25u30w9pthnqzr 0 49475 331152 122141 2026-04-27T11:17:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331152 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Síč | PŘEDCHOZÍ = Sicyos | DALŠÍ = Si-čuen }} {{Textinfo | TITULEK = Síč | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905 S.&nbsp;128. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n148/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Síč''' viz {{Prostrkaně|[[../Kozáci|Kozáci]]}}, str. 1031 sl. a {{Prostrkaně|[[../Čortomlyk|Čortomlyk]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Síč]] jvaijrm0jyime1bw0ensald2ltxr3k4 0 49479 330805 192045 2026-04-27T11:09:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330805 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shakespeare | PŘEDCHOZÍ = Shakers | DALŠÍ = Shakespeare Cliff }} {{Textinfo | TITULEK = Shakespeare | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;922–926. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1022/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:William Shakespeare]] | WIKIPEDIA-HESLO = William Shakespeare }} {{Forma|proza}} '''Shakespeare''' [šèkspír] {{Prostrkaně|William}} (*&nbsp;23.&nbsp;dub.&nbsp;1564 — †&nbsp;23.&nbsp;dub.&nbsp;1616), největší dramatický básník nejen anglický, nýbrž i všech dob. {{Prostrkaně|Život a povaha.}} '''S.''' narodil se v anglickém Stratfordě na Avonu, majícím tehdy kol 1500&nbsp;obyvatelův, a pokřtěn byl 26.&nbsp;dub. Rodný domek jeho v ulici Henleystreet jest posud zachován. Otec jeho {{Prostrkaně|John}}&nbsp;'''S.''' uvádí se jako svobodník (yeoman) řemesla rukavičkářského; podle jiných pramenů byl řezníkem neb obchodníkem vlnou. Měl v Stratfordě dva domy a oženil se bohatě r.&nbsp;1557 s Mary Ardenovou, dcerou z drobné šlechty venkovské. S chotí svou dostal věnem farmu Ashbye, s 56&nbsp;poli a zahrady a 2&nbsp;domy; důkazem vážnosti, jíž u spoluobčanů požíval, jest opětná volba jeho za jednoho ze 14&nbsp;aldermanů stratfordských, za prvního soudce ''({{Cizojazyčně|en|high bailiff}})'' a za prvního aldermana r.&nbsp;1571. William byl třetí dítě a první syn; dvě sestry zemřely před ním, po něm přišli do rodiny ještě dvě sestry a tři bratři. Zdá se, že '''S.''' navštěvoval v mládí místní školu latinskou ({{Cizojazyčně|en|free grammar scool}}). Když byl pětiletý, hráli ve Stratfordě „herci královny“ a hraběte Leicestera, hráli pak od r.&nbsp;1569 do r.&nbsp;1587. Snad tato představení vzbudila v mladém Williamovi první zájem o divadlo. Kolem r.&nbsp;1578 začal klesati blahobyt rodiny, které teprve po letech William, stav se zámožným mužem a vlastníkem pozemků, byl vydatnou podporou. Otec Williamův zemřel r.&nbsp;1601, matka r.&nbsp;1609. Čím se zabýval '''S.''' v mládí svém, nevíme, snad vypomáhal otci v obchodech i řemesle. V list. 1582 19letý William oženil se s Annou Hathavayovou, starší o 8&nbsp;let, ze které měl r.&nbsp;1583 dceru Susanu a r.&nbsp;1585 dvojčata Hamneta a Juditu. Kolem r.&nbsp;1585 William opustil Stratford a odebral se do Londýna. Tato doba v životě jeho jest nejzáhadnější. Hlídal prý u divadla koně přespolních návštěvníků po dobu představení, později vstoupil v podřízených funkcích do společnosti samé a upravoval a zpracovával cizí různé hry. V letech těch asi snažil se doplniti kusé vzdělání školské hojnou četbou soudobé literatury i cizí, v překladech poznal i staré klassiky a zvlášť bujející tehdy novellistiku italskou. Lze domnívati se, že '''S.''' čítal Seneku, Plauta i Terentia v originále a mimo to dobře ovládal frančtinu a vlaštinu, které se tenkrát hojně pěstovaly. R.&nbsp;1589 byl jedním ze 16&nbsp;spoluvlastníků divadla Blackfriarského, kteří od r.&nbsp;1587 jmenovali se herci a služebníky lorda kancléře a jejichž hlavním hrdinou byl slavný tragéd Richard Burbage, krajan '''S'''-ův a později proslulý jeho interpret; odtud přešel k divadlu Globe, kde byl hercem, upravovatelem kusův a dramat, básníkem a brzy jedním z hlavních podílníků. R.&nbsp;1593 byla za příčinou moru veškerá divadla uzavřena a do té doby mohla by spadati jeho domnělá cesta do Italie. Do let 1589 až 1594 spadají první samostatné literární pokusy '''S'''-ovy, Od r.&nbsp;1591 začínají zprávy a narážky o něm jako dramatikovi u soudobých spisovatelů, s nimiž závodil (Marlowe, Nash, Peele, Greene). R.&nbsp;1594 hrál podle zachovaných účtů s Richardem Burbagem před královnou Alžbětou, r.&nbsp;1599 dobyl otci svému šlechtického znaku a r.&nbsp;1597 vypomáhal mu v soudech a finanční tísni, t.&nbsp;r. zakoupil si New Place, jeden z největších pozemků stratfordských. R.&nbsp;1602 jako spoluvlastník divadla Globe byl již zámožným mužem, který vedle nových zákupů v rodišti získává i výnos desátků tamních za cenu 440&nbsp;liber. Od r.&nbsp;1603 neuvádí se již mezi herci. R.&nbsp;1607 provdal nejstarší svou dceru Susanu za stratfordského lékaře {{Prostrkaně|Johna Halla}}. R.&nbsp;1608 páčily se jeho roční příjmy na 300&nbsp;liber sterl., kteréž podle Halliwella vyrovnaly se dnešnímu 1000&nbsp;lib. sterl. Od r.&nbsp;1613 '''S.''' usídlil se trvale ve Stratfordě, odkud ročně jezdíval do Londýna. R.&nbsp;1616 provdal mladší dceru Juditu za obchodníka vínem {{Prostrkaně|Tomáše Quineye}}. 25.&nbsp;bř. t.&nbsp;r. podepsal svou poslední vůli chvějící se rukou na třech místech, 23. dubna zemřel a 25. dubna pochován byl ve farním chrámě stratfordském. Z velikého počtu podobizen '''S'''-ových za pravé se pokládají poprsí v kostele stratfordském a rytina Martina Droeshouta připojená k prvnímu foliovému vydání jeho děl r.&nbsp;1623. Dále stojí za zmínku t.&nbsp;zv. portrait Chandorův, kdysi majetek herce Burbage, a olejový obraz Corn. Jansena, majetek hraběte Somersetského. V „koutě básníků“ v opatství westminsterském v Londýně postavena mu socha prostřední práce a ceny r.&nbsp;1741 od Kenta a Schoemakerse, v parku newyorském socha od Warda. Z rukopisů jeho kromě zmíněných 3&nbsp;podpisů na poslední vůli a 2 &nbsp;na listinách obchodních ničeho se nezachovalo. Podle svědectví všech vrstevníků byl '''S.''' povahy jemné, úslužné, pravý gentleman v každém ohledu (Ben Jon-son), při svém positivním směru měl smysl pro peníze a statky tohoto světa, ale vždy s pravou mírou bez újmy dobročinnosti, pravý mudrc životní, který s vrcholu slávy a úspěchu v 48 letech odstupuje s jeviště veřejného a hledá klid a tiché štěstí vlastního krbu. Tehdejší podceňování a opovržení stavu hereckého nesl velmi citelně (viz jeho sonety čís.&nbsp;XXIX. a CXI.); jak sám o něm smýšlel, vyslovil zřetelně v Hamletu (III.&nbsp;2.). {{Prostrkaně|Dramata}} '''S'''-ova: Nejstarší t.&nbsp;zv. kvartová vydání dramat '''S'''-ových (1597—1622) trpí kusým a chatrným textem; základem studia dramat '''S'''-ových je teprve slavné vydání foliové z r.&nbsp;1623 s názvem: ''Mr. William'' '''Š'''-''s Comedies, Histories and Tragedies published according to the true original copies'', které obstarali určení k tomu poslední vůlí básníkovou herci John Heminges a Henry Condell. Obsahuje mimo „Perikla“ veškerá díla dramatická. Perikles a ještě 7&nbsp;jiných pochybných her přidány teprv do třetího vydání z r.&nbsp;1664. Foliové toto vydání přineslo 17&nbsp;her, jež do vydání kvartových pojata nebyla a mezi nimiž jsou nejlepší a nejsilnější dramata '''S'''-ova. Hry '''S'''-ovy podle vzniku a rozvoje básníkova srovnány jsou: 1.&nbsp;''Titus Andronicus.'' Hra v panujícím tehdy slohu příšerných a násilnických effektů, práce mladická, ale sílu prozrazující, byla již r.&nbsp;1598 od Meresa přičtena '''S'''-ovi. 2.&nbsp;''Jindřich&nbsp;VI. díl&nbsp;I.'' Historická hra z r.&nbsp;1590, podle všeho zpracování cizí práce starší, kus plný anglického vlastenectví a známý nešetrnou kresbou Panny Orléanské. 3.&nbsp;''Marná lásky snaha'' z r.&nbsp;1590, první pokus '''S'''-ův ve fantastické veselohře, ostrá satira na oblíbený tenkrát euphuismus a falešnou učenost módní. 4.&nbsp;''Komédie plná omylů'' z r.&nbsp;1591 vzniklá z motivu Plautových „Menaechmů“ v angl. překladě a zakládající se na staré předloze „The history of error“, bujná fraška. 5.&nbsp;''Dvé šlechticů veronských'' z r.&nbsp;1592, podle starší hry anebo podle Montemayorovy „Diany“. 6.&nbsp;''Jindřich&nbsp;VI. díl&nbsp;II.'' 7.&nbsp;''Jindřich&nbsp;VI. díl&nbsp;III.'' z r.&nbsp;1592. Podle starých předloh a kroniky Holinshedovy snad za spolupracovnictví Marlowa. 8.&nbsp;''Richard&nbsp;III.'' kol r.&nbsp;1593 na základě staré hry „The true tragedy of Richard&nbsp;III.“, kroniky Holinshedovy a dějin Richarda&nbsp;III. od Tomáše Moorea; první drama velikého stilu. 9.&nbsp;''Sen letní noci'' z téhož roku. Z nejpoetičtějších her '''S'''-ových, kde geniální spojení živlů erotického, kouzelně pohádkovitého s drastickým humorem řemeslnických dilettantů působí neodolatelně. Prvky hry jsou četné a různé: Chaucer, Ovidius, Montemayor, scelení jich však jest dílem svrchovaného mistrovství. 10.&nbsp;''Romeo a Julie'', první náčrtek již r.&nbsp;1591, pozdější zpracování r.&nbsp;1596. Pramenem bylo Arthura Brookesa metrické zpracování z r.&nbsp;1562 vlašské novelly Bandellovy. '''S.''' počínal si tu velmi samostatně a čelil dramatickou řízností rozvláčnostem italského vzoru. Dokreslil výtečnou figuru Mercutia a dal postavám i ději pravý italský kolorit. Již kvartové vydání z r.&nbsp;1597 zmiňuje se o hře jako veřejně sehrané s největším potleskem. 11.&nbsp;''Richard&nbsp;II.'' vznikl kol r.&nbsp;1594. Hlavní pramen kronika Holinshedova a pod vlivem Marlowovy tragédie „Eduard&nbsp;II.“, kterého ovšem '''S.''' zastínil. 12.&nbsp;''Král Jan'' z r.&nbsp;1595. Prameny byly: Holinshed a neznámý kus starší. Do těchto prvků '''S.''' vložil chlapce Artura, jednu ze svých nejkrásnějších a nejtklivějších postav. Mnozí se domnívají, že v Arturovi '''S.''' postavil pomník svému jedinému synu, který zemřel r.&nbsp;1596. 13.&nbsp;''Kupec benátský'' z r.&nbsp;1596. Prameny: Gesta Romanorum, Gower a Boccaccio a vlašská sbírka renaiss. novell s názvem „Il Pecorone“ ze XIV.&nbsp;stol., možná též dost, že byla starší předloha dramatická po ruce. Jistá příbuznost jest se hrou Marlowovou „Žid z Malty“, nejoriginálnější jsou ovšem celou poesií měsíčné letní noci obetkané scény mezi Jessikou a Lorenzem. 14.&nbsp;''Zkrocení zlé ženy.'' Vzniklo kol r.&nbsp;1597. Pramen: Ariostova veselohra „Suppositi“. 15.&nbsp;''Jindřich&nbsp;IV. díl&nbsp;I.'' a ''Jindřich&nbsp;IV. díl&nbsp;II.'' Vznikly kol r.&nbsp;1598. Prameny: Holinshed a stará, neznámá hra. Proslavená postava Johna Falstaffa vládne zde v celé plnosti humoru. Též postava Percyho jest dílem '''S'''-ovým. 17.&nbsp;''Veselé ženy Windsorské.'' Vznikly as kol r.&nbsp;1598, podle přání král. Alžběty prý ve 14&nbsp;dnech. Hra jest úplně výmyslem '''S'''-ovým, protkaným hojnými upomínkami a narážkami z mládí. 18.&nbsp;''Jindřich V.'', též z r.&nbsp;1598. Pramen Holinshed, ale převahou vlastní tvorba. 19.&nbsp;''Mnoho povyku pro nic a za nic.'' Též z r.&nbsp;1598. Prameny: Spencerova „Královna vil“ (II.&nbsp;4.) a Bandello i Ariosto. Beneš a Beatrice jsou postavy ryze a plně '''S'''-ovy. 20.&nbsp;''Jak se vám líbí.'' Vzniklo r.&nbsp;1599. Pramenem byla stará povídka Thomase Lodge „Rosalynde, Euphues’ golden legacie“. Pouze Jacques a Tomchstone jsou postavy '''S'''-ovy. 21.&nbsp;''Večer tříkrálový'' čili „Cokoli chcete“ z r.&nbsp;1600. Pramenem byl anglický překlad vlašských historek Cinthiových „Hecatomithi“. Všecky postavy jsou původní. 22.&nbsp;''Konec vše napraví'' z r.&nbsp;1601. Pramen anglické zpracování novelly Boccacciova Decamerona (Den III. 9.). 23.&nbsp;''Julius Caesar'' vznikl kolem r.&nbsp;1601. Pramenem byly životopisy Plutarchovy v anglickém překladu Northově. Slavná jest pohřební řeč Brutova nad mrtvolou Caesarovou, plná náhlých obratů a protikladů v duchu doby. Hrou touto začíná se slavná perioda ve tvorbě '''S'''-ově. Následují: 24.&nbsp;''Hamlet'', princ dánský. Vznik jeho klade se do r.&nbsp;1601. Pramenem byl starší kus z r.&nbsp;1598 založený na pověsti Saxona Grammatica ze XII.&nbsp;stol. Nejhlubší drama '''S'''-ovo a snad po všech stránkách nejmistrnější. Samo vyvolalo celou literaturu výkladů. Též vzhledem k osobnosti básníka jest důležité, zahajujeť obrat v životním názoru svého původce, jsouc jedním z největších evangelií pessimismu, který pak stále se stupňoval až k opovržení světem a lidmi, jak se jeví v „Timonu Athénském“. 25.&nbsp;''Veta za vetu'', veselohra z r.&nbsp;1603 psána na základě zdramatisované povídky Cinthiovy Whetstonem, nese silné stopy roztrpčení, které v době té '''S'''-a ovládalo. 26.&nbsp;''Troilus a Cressida'', psáno mezi l.&nbsp;1603—07 na základě Chaucerovy básně a Homéra. Z celku vane hořkost a satira obrací vše v karikaturu. Tendence proti nadsazování a vynášení staré doby klassické soudobými spisovateli jest patrna. Kus bizarrností svou jest snad nejzajímavějším číslem tvorby '''S'''-ovy. 27.&nbsp;''Othello.'' Pramen: Cinthiovy Hecatomithi. Zenith pessimistické periody '''S'''-ovy. Po stránce psychologické jemnosti vrchol charakteristiky vůbec. 28.&nbsp;''Král Lear.'' Z r.&nbsp;1605. Prameny: Kronika Holinshedova, starý kus anglický a částečně Spencerova báseň „Královna vil“. Hra nejvyšší tragiky a nejumělejší stavby vnitřní. 29.&nbsp;''Macbeth'' z r.&nbsp;1606. Pramen: Kronika Holinshedova. Dílo velkolepé soustředěnosti a síly a barvitosti, kterému neublížily ani veliké škrty, které patrně zavinily stručnost jeho nynější formy. 30.&nbsp;''Timon Athénský'' z r.&nbsp;1607. Pramenem byl prý nějaký starší kus Plutarchův neb Lukianův. Mnozí se domnívají, že jen některé partie hry jsou z péra '''S'''-ova. 31.&nbsp;''Antonius a Kleopatra'' z r.&nbsp;1608. Pramenem byl North. Ke katastrofě hrdiny připojil zde '''S.''' katastrofu starého světa a pozvedl privátní episodu k světodějnému významu. Kleopatra jest asi poslední slovo básníkovo o ženě a čím trpěl v poměru k ní. Od této hry nastává u '''S'''-a obrat k smírnějšímu názoru životnímu a návrat v říši čisté poesie pohádkové podložené sladkou moudrostí zralé zkušenosti. 32.&nbsp;''Cymbeline'', kol. r.&nbsp;1609 psán. Pramenem byl Holinshed a Boccaccio (9.&nbsp;povídka II.&nbsp;dne). Kus podivuhodné poesie utišení a smíru. 33.&nbsp;''Bouře.'' Z r.&nbsp;1610. Pramenem hry byla tištěná zpráva o ztroskotání lodi na ostrovech Bermudských a místo z Montaigneových „Essayí“ v překladě Floriově. Sloučení skutečnosti s říší duchů dodává hře symbolického pozadí plného veliké poesie. 34.&nbsp;''Pohádka zimní noci'', vznikla asi r.&nbsp;1610, hrána byla r.&nbsp;1611. Pramen: Greeneova povídka „Pandosto“. Postava Hermiony připomíná veliké hrdinky antiky. Hrou vane poesie rozloučení a resignace odchodu. Ve vydání foliovém z r.&nbsp;1623 přidán jest na konci 35.&nbsp;''Jindřich&nbsp;VIII.'' O hru vedeny spory. Zdá se, že pouze začátek jest od '''S'''-a a že John Fletcher kus dokončil. Ještě pochybnější jest 36.&nbsp;''Perikles'', hra neznámého původce, kterou snad '''S.''' jen upravoval. Později přičítala se '''S'''-ovi ještě řada kusů (šest, později až deset), které sice ve stavbě a zvlášť dikci '''S'''-a dosti silně připomínají, ale celkem přece jen za jeho díla určitě pokládati se nemohou. {{Prostrkaně|Menší básnická díla '''S'''-ova.}} V době své byl '''S.''' mnohem výš oceňován jako básník lyrický a epický než jako dramatik. ''Venuše a Adonis'' vyšla r.&nbsp;1593 a dožila se v 8&nbsp;letech 6&nbsp;vydání. Líčí podle Ovidia lásku bohyně ke krásnému Adonidovi i jeho smrť. Řeč básně jest unylá a snivá, přesycená obrazy. Sloka rýmovaná tvaru ababcc (celkem 199&nbsp;slok) jest plná jemnosti v provedení. Formálně ještě vyspělejší jest větší, r.&nbsp;1594 uveřejněná báseň ''Lukrecie'', obsahující 265 sedmiřádkových slok vzorce ababbcc, líčící barvami smyslné sytými zločin Tarquiniův a jeho potrestání. Hlavním však básnickým dílem '''S'''-ovým jsou jeho ''Sonety'', které po prvé vyšly r.&nbsp;1609 nákladem Thomase Thorpea. Jest jich 154 a projednávají poměr dvou přátel a erótické vztahy k nevěrné, okouzlující a hnědé dámě (lady Fittonové), různé nálady tím vzniklé a v nich veliký kus životní filosofie básníkovy. Byly neobyčejně ceněny za živobytí básníkova, který pro ně byl slaven mnohem výš než jako dramatik a nazýván „cukrovým a medovým“ básníkem. Jest s našeho stanoviska v nich mnoho umělkovaného, zcela v duchu doby strojeného a líčeného, vedle některých akcentů pravdy a hlubokého přesvědčení. Básnickou cenou vyrovnají se podobným pracím vrstevníků: Sidneye, Spencera a Drummonda, ba spíš mnohé předčí. Zvláštní pozornosti zasluhují '''S'''-ovy ''písně'', částečně po jeho dramatech roztroušené, částečně v cyklus pod názvem „Vášnivý poutník“ (The passionate pilgrim) sebrané. {{Prostrkaně|Význam básníkův}} zakládá se na jeho {{Prostrkaně|modernosti}} a {{Prostrkaně|universálnosti}}. Jeho básnická dikce jest do veliké míry i dikcí dnešní, on jest největší básnickou postavou doby renaissanční. V jeho duchu spojovali se největší geniové této zázračné doby, velikost a pádnost nadlidská Michelangelova i zralá, sladkost Raffaelova, na výši však svého lidství tkvěl jako pravý Angličan kořeny na půdě domácí, Albrechtu Dürerovi podoben. (Engel.) '''S.''' jest nejsvětovější všech básníků jednak tím, že pronikl všady do všech vrstev nejvíc a nejníž, jednak že může býti stejně básníkem všech dob i vrstev bez ohledu na předsudky náboženství nebo národnosti a stavu sociálního, jest bez odporu také ze všech dramatiků celého světa {{Prostrkaně|nejdivadelnější}}. Nejskvělejší a umělecky nejvěrnější výprava scénická mu nepřidá mnoho a nejprimitivnější a nejprostší scenování jej nezabije. Životnost jeho postav a typů, síla jeho dikce a básnická krása podmaní brzy a ovládnou vztahy sebe cizejší a dnes vzdálenější. Básníka zvlášť značí jeho neobyčejná tvůrčí síla, která má do sebe něco přímo přírodního, ba živelného. Co stvořil, dýše svěžestí dnes jako před lety a věky. Tvůrčí tuto sílu dokumentuje veliká řada postav jím vyvolaných a utvořených, jejich typy objímají celou stupnici lidské povahokresby od nejnižšího k nejvyššímu. Vedle galerie silných hrdin a velikých zločinců stvořil celý svět nádherných postav dívčích od dítěte až ke zralé matroně, plných gracie a pravdy, něhy a vděku. A všichni jsou jako vyšli z ruky jeho, lidmi se svými malými křehkostmi i nesměrnými aspiracemi, se svou vzácnou obětavostí i světoběžným sobectvím. Určitý názor světový pevně vyhraněný a scelený vládne světu jeho; právem nazval H.&nbsp;Heine jeho dílo „světským evangeliem“. Pravda a Spravedlnost jsou stěžeje jeho morálky, on jest básník svědomí a odvety. Jeho hrdinové zápasí a trpí, vítězí a podléhají ryze a pouze ze sebe, ani osud ani božství nemísí se v jejich rozvoj a pád, který jest dán a utvářen jediné jejich povahami. To dodává všemu u něho pečeť zvláštní pravdivosti. Jeho realismus jest pln nejušlechtilejší poesie a tkví v národním životě anglického venkova. S tím souvisí jeho znalost přírody a s tou opět bohatost jeho slovníku přírodopisného (napočetli, že v jeho díle uvádí se 150&nbsp;jmen rostlinných a 100&nbsp;ptačích). Ze života přírody a středních vrstev lidových temení též jeho znalost říše duchův a říše kouzel a pověr. Ariel i Puck mají své předchůdce v prostonárodních balladách anglických. '''S.''' je vedle toho veliký mistr přírodních nálad i lokálního zbarvení (Italie i stepi skotské v dešti a&nbsp;j.). Zmíněná jeho universálnost vedla i jeho dikci básnickou. Jest především svobodný, volný, chceme-li, až k neslušnosti, lze-li nazvati tak vše, co jest lidským a přirozeným. Vůči starším předchůdcům a vrstevníkům i doby renaissanční '''S.''' jest vzorem míry a umírněnosti. A nesmíme pustiti se zřetele, že byl '''S.''' synem své doby a že mnohé musil koncedovati svému publiku neb aspoň hrubším jeho vrstvám. Proti drsnostem stojí tu jeho něžnost a jemnost svou až dívčí delikátností. Neobyčejná a příslovečně jediná {{Prostrkaně|dramatičnost}} her '''S'''-ových má své kořeny v jeho obraznosti. Podle slov Goethových on {{Prostrkaně|viděl}}, když {{Prostrkaně|psal}}, své kusy žijící před sebou. Odtud jeho názornost a plastika. Jeho hry, z nichž většina jsou skutečnými básněmi, vyžadují především jen divadlo a divadlo. Chtějí býti především hrány. Četba jest jen polovičním jejich životem. Jeho dramatičnost jeví se hned v exposici, která zadrhne v síť svou diváka místní náladou a hlubokými, dobře připravenými perspektivami. Ve stavbě kusu i v jeho zvratu ke katastrofě nakupeno jest všady tolik umění, že by možno bylo celou poetiku a techniku dramatu ve všech odstínech a faších zbudovati jediné na jeho díle. V ohledu čistě veršovnickém drama '''S'''-ovo znamená jen pokrok. Zprvu kráčel věrně ve stopách Marlowa, aby konec blankversového verše vždy se kryl se smyslem věty ''(end stopt)'', ale později čím dál, tím jest jeho verš pestřejší, vyhýbá se nezbytné jednotvárnosti staré oné procedury, jest pružnější, mnohotvárnější, přirozenější. Postupem doby zbavuje se nechutných „concettů“ a euphuistických nadsazování a nevkusův, naposled opouští i rým jako nutnou oběť přirozenosti dikce. {{Prostrkaně|'''S'''-ovo vzdělání.}} Nejspíše chudé zprávy biografické a pak hlavně poznámka v oslavné básni Johnsonově zavinily, že vznikla legenda o nevzdělanosti '''S'''-ově, ač celé jeho dílo jest jediný protest živý proti každému podobnému tvrzení. Soudíme-li podle tohoto, byl '''S.''' právě tak vzdělaný, jako jiní vrstevníci jeho, a byl mnohem sčetlejší. Jistě ovládal starší domácí literaturu, italské novellisty, taktéž i francouzské a španělské v překladech a takž i hojné překlady děl starých klassikův a mistrů znal a četl. Vedle těchto znal Rabelaise, Montaignea, Floriana, Ariosta atd. Ve zpracování svých pramenů '''S.''' počínal si zcela liberálně podle zásady později Molièrem vyslovené „beru své dobré věci, kde je nalézám“. Pochod tento jest zjevný v celé řadě příkladův. Avšak i tam, kde se spokojil s tím, co mu předloha vyvolená poskytla, tvořil přece jen svrchovaně svobodně, pronikavě a neobyčejně umělecky šťastně. '''S.''' {{Prostrkaně|v Anglii a v cizině.}} Již záhy rozšířil se věhlas '''S'''-ův. Ani ten opovrhovaný stav herecký v době největšího puritanismu nezastavil vítězného pochodu slávy '''S'''-ovy. A nechť ve sbor hlasův oslavných od Spencera až k Miltonovi vpadá nejeden syk závisti (Greene), přece přehled celku ukazuje, jak byl ceněn a uznáván již ve vlasti své a u vrstevníků svých. Jen v době od r.&nbsp;1591 až 1616 sebralo se 255&nbsp;úsudků novinářských a knižních o '''S'''-ovi. V XVII.&nbsp;stol. vlivem puritánskym kult jeho v Anglii poněkud ochabl, ale již v XVIII. a XIX. sesilněn vlivy ciziny neobyčejně rozbujel. Zakládány společnosti Shakespearské a též řada velikých mimů (v XVIII.&nbsp;stol. Garrick, později Kemble, Kean, Sarah Siddons, Irwing) přispěla k popularisování jeho děl. V kultu tomto vyniklo hlavně Německo, a to svou společností Shak. a najmě svými 32&nbsp;svazky ročenky Shak. Klassická doba literatury německé pozvedla teprve kult jeho vysoko. Lessing opíral proti klassikům francouzským o '''S'''-a svou „Hamburskou dramaturgii“ a Schiller a Goethe viděli v něm nedostižný ideál moderního dramatika. Hojné a originál vystihující překlady od Wielanda přes Schlegela až k Jordanovi a Gildemeisterovi, četné studie, veliké monografie aesthetické, dramaturgické, filosofické ukazují, jak jdou Němci v čele kultu '''S'''-ova, pokládajíce jej skoro za příslušníka vlastní literatury. Do Francie uvedl '''S'''-a hlavní jeho snižovatel Voltaire, zpracovav r.&nbsp;1735 jeho Caesara pro divadlo. Ovšem při diametrální různosti povah národních anglické a francouzské nemohl nikdy jej plně pochopiti, ani k němu býti spravedliv. Diderot byl z Francouzů první, který měl tuchu a pojem o pravé velikosti '''S'''-ově. Jak působil na romantiky francouzské, ukazují především dramata Viktora Huga. Do Čech '''S.''' uveden byl nejdřív německými překlady a jejich zpracováním. R.&nbsp;1786 upravil již Tham Macbetha podle překladu Schillerova. Po něm Ant. Marek a hlavně Frant. Doucha (Romeo a Julie z r.&nbsp;1847). „České Matici“ náleží veliká zásluha, že od r.&nbsp;1855 vydala první úplný překlad 36&nbsp;her '''S'''-ových, o kterých pracovali: Čejka, Čelakovský ml., Doucha, Kolár Jos. Jiří a Jakub Malý. Nový překlad od r.&nbsp;1895 vydává Česká akademie. Jest z péra J.&nbsp;V.&nbsp;Sládka a vyniká vedle neobyčejné věrnosti hladší formou a modernějším tenorem. Do všech ostatních literatur dostal se '''S.''' hojnými překlady, tak že jest asi vedle Bible a Danta nejvíce rozšířenou knihou světové literatury. {{Prostrkaně|Shakespearovské záhady a tak zv. theorie Bakonská.}} Při nedostatku soudobých zpráv o době i lidech v ní zůstaly život a tvůrčí genius '''S'''-ův, podporován dualismem, který byl vždy mezi básníkem a hercem, v jakémsi pološeru a přítmí, ačkoliv zprávy o '''S'''-ovi jsou ještě poměrně k jiným spisovatelům oné doby nejpřesnější a nejhojnější. Šero to sesiluje ještě řada okolností vedlejších a otázek snadno z toho vznikajících, ale též snadno zodpovídatelných. Zaráželo mnohé, že se nezachoval jediný rukopis '''S'''-ův mimo zmíněné již podpisy na poslední vůli a obchodních listinách, bylo podivné, že s vrcholu své slávy odstoupil do zátiší a že nijakou váhu nekladl na své dílo životní, jímž přec jeho hry byly, že nechal cizím hercům celé literární své dědictví. Stará utkvělá představa o nevzdělanosti '''S'''-ově, staré bajky o pytláku a koňáku před divadlem pomohly též, a tu začala vyrůstati domněnka, že tento nevzdělaný herec nemůže býti původcem tolika děl, z nichž mnohé se dotýkají přímo vrcholů lidské tvořivosti a umění, že byl pouze nastrčeným figurantem osoby vyšší a vzdělanější. Touto nebyl prý nikdo jiný než nejvyšší kancléř Francis Bacon lord Verulamský, viscount of St.&nbsp;Alban, známý prosaik a filosof. R.&nbsp;1856 Američanka slečna Delia Baconová vydala knihu „Odhalená filosofie dramat '''S'''-ových“, kde se snaží provésti důkaz, že pravým tvůrcem her těch jest zmíněný její jmenovec. Theorie tato našla hojného ohlasu v Americe a v poslední době i v Německu. Následovala paní Pott vydáním „Promusu“, sbírky průpovídek, anekdot, črt ze XVI. a XVII.&nbsp;stol., které byly prý skizzářem '''S'''-ovým, a pak theorie Donnellyho o tajném písmě ve foliovém vydání '''S'''-ových dramat. Theorie tyto byly pomocí lehkověrného tisku s velikým úsilím šířeny, ale vyvolaly rovněž odpor a obranu '''S'''-ovy původnosti a samostatnosti. Není místa zde podrobně o sporu se šířiti, připomeneme jen jedno, co pro nás nejvíce rozhoduje, úplný skoro nedostatek básnické vlohy u filosofa-kancléře. Vážný je též výrok největšího znatele a vydavatele spisů Baconových Speddinga, který každou spolučinnost lorda B. na dramatech '''S'''-ových rozhodně odmítá. Vrcholu dostoupilo blouznění Baconianův knihou Edvina Bormanna „Tajemství '''S'''-ovo“, kde autor snaží se dokázati, že dramata '''S'''-ova jsou dramatisovanou filosofií a přírodozpytem lorda Bacona. {{Prostrkaně|Bibliografie. Vydání děl '''S'''-ových}} jsou nesčetná. Za živobytí básníkova vyšlo jen 22&nbsp;dramat jeho ve vydání kvartovém, ne docela správném a spolehlivém. Zmínky zasluhují fotografický otisk vydáni foliového od Halliwella-Phillipse (1875), tiskem angl. vydání Halliwella, Deliusa, Furnessa, Globe-edition o jednom svazku, Tauchnitzovo, Dyceovo (1886), Whiteovo (1857—65), Stauntonovo (1882), Clarkovo a Wrightovo (1863—69) atd. Ze {{Prostrkaně|životopisů}} (nejstarší Rowe 1709) Sh.&nbsp;N.&nbsp;Drake, '''S.''' and his times; J.&nbsp;O.&nbsp;Halliwell, Outlines of a life of W.&nbsp;'''S.'''; Neil, '''S.''', a critical biography; Dowden, '''S.''' primer; Ch.&nbsp;Knight, A biography of W.&nbsp;'''S.'''; K.&nbsp;Elze, Leben und Abhandlungen zu '''S.'''; H.&nbsp;Kurz, Zu '''S'''-s Leben und Schaffen; R.&nbsp;Genée, '''S.''' Sein Leben und seine Werke; Ingleby, A century of praise, s doplňky Furnivallovými: Some 300&nbsp;allusions to '''S.''' a téhož The man and the book; Fleay, A chronicle history of the life and work of W.&nbsp;'''S.''' — {{Prostrkaně|S aesthetického stanoviska psali o '''S'''-ovi:}} Gervinus, Ulrici, Rötscher, Kreissig, Rümelin, Dowden, Hazlitt, Noiré, Sillig, Thimm, Swinburne, Philarète Chasles, V.&nbsp;Hugo, Brandl, Hebler, Pröels, Elze, ten Brink a nejnověji Jiří Brandes a&nbsp;j. Po stránce {{Prostrkaně|filologické:}} Clarke, The complete concordance to '''S.'''; Delius, '''S.''' Lexicon; Abbott, '''S.''' grammar; Siddons, Browne, Dolby (The '''S.''' dictionary). O {{Prostrkaně|pramenech}} '''S'''-ových: Simrock, Die Quellen des '''S.''' in Novellen, Märchen und Sagen; Hazlitt, '''S.''' library; Boswell-Stone osvítil poměr '''S'''-a ke kronice Holinshedově, F.&nbsp;A.&nbsp;Leo k Northovým překladům z Plutarcha; Walker, '''S.''' versification. {{Prostrkaně|O pochybných hrách '''S'''-ových:}} Delius, The doubtful plays of W.&nbsp;'''S.'''; Moltke, Warnke, Hazlitt, Pröscholdt, Vincke, Sachs, Ulrici. O Hamletu samém jest veliká literatura. Vyjímáme: Groth, von Friesen (Briefe über '''S.''' H.); Werder (Vorlesungen über '''S.''' H.); Loening, Türck (Das psychologische Problem in der H.-Tragödie); Kuno Fischer atd. — O {{Prostrkaně|sonetech}} '''S'''-ových psali: G.&nbsp;Massey, Boaden, Delius, v.&nbsp;Friesen, Brown, Barnstorff (Schlüszu '''S'''-s S.), Krausz ('''S'''-s Selbstbekenntnisse). — {{Prostrkaně|O theorii Baconské:}} Lydia Bacon, The philosophy of the plays of '''S.''' unfolded; Henry Pott: Bacons Promus; Engel E., Hat Fr. B. die Dramen '''S'''-s geschrieben?; Holmes, The authorship of '''S.'''; Morgan, The '''S.''' Mythe; hrabě Vitzthum-Eckstädt, '''S.''' und Shakspere; R.&nbsp;Walker, E.&nbsp;Herrmann, C.&nbsp;Stoppes, K.&nbsp;Lentzner, Kuno Fischer, R.&nbsp;Boyle, A.&nbsp;Tetzlaff, Sarrazin, Wyman, Reichel, J.&nbsp;Donnelly (The great Cryptogram), Martin ('''S.''' o Bac.?), Scheible, Schipper (Zur Kritik der '''S.'''-Frage; '''S.''' und dessen Gegner; Der Bacon-Bacillus), E.&nbsp;Bormann ('''S.'''-Geheimniss); výborná parodie snah těchto jest od Genéeho: P.&nbsp;C.&nbsp;Hamlet: Das Goethe-Geheimniss. — {{Prostrkaně|O poměru '''S'''-a k německé literatuře psali:}} Koberstein: '''S'''-s allmähliches Bekanntwerden in Deutschland; J.&nbsp;Tittmann, Die Schauspiele der englischen Komödianten in D.; Rovenhagen, Lessing’s Verhältniss zu '''S.'''; Sauer, Goethes Götz u. '''S.'''; R.&nbsp;Genée, Geschichte der '''S.'''-Dramen in Deutschl.; Stahr, '''S.''' in Deutschl.; A.&nbsp;Cohn, '''S.''' in Germany in the 16th and 17th centuries; Ramsey, '''S.''' in Germany; Fr.&nbsp;Vischer, '''S.''' im Verhältniss zur deutschen Poesie; Hense, Deutsche Dichter in ihrem Verhältniss zu '''S.'''; Unflad, Bernays, Suphan a&nbsp;j. Eduard Engel, W. '''S.''' Ein Handbüchlein mit einem Anhang: Der Bacon-Wahn. — {{Prostrkaně|Cizí literatura:}} A.&nbsp;Lacroix, Histoire de l’influence de '''S.''' sur le théâtre francais; V.&nbsp;Hugo, William '''S.'''; Guizot, '''S.''' et son temps; Stapfer, '''S.''' et l’antiquité; týž, '''S.''' et la critique allemande; Mézières, '''S.''', son oeuvre et ses critiques; Voltaire, Lettre à l’Académie (1776); J.&nbsp;Baretti, Discours sur '''S.''' et sur Mr. de Voltaire (1777); Jusserand, '''S.''' sur l’ancien régime. — {{Prostrkaně|Cizí překladatelé:}} Největší řada jest ovšem překladů do němčiny. Wieland, Eschenburg, A.&nbsp;W.&nbsp;Schlegel s Baudissinem a Tieckovou Dorotheou, Voss, Meyer, Benda, Kaufmann, Körner, Böttger, Döring, Fischer, Ortlepp, Rapp, Keller, Dingelstedt, Jordan, Seeger, Simrock, Viehoff, Bodenstedt, Gildemeister, Delius, Heyse, Kurz, Wilbrandt, Öchelhäuser, Tschischwitz, Gelbcke, Freiligrath. Do francouzštiny Letourneur (1776 až 1803), Guizot a Pichot, Laroche, Michel, de Vigny, Aicard, úplně François Vik. Hugo v XVIII&nbsp;svazcích prosou, Montégut. Do vlaštiny přeložil '''S'''-a Giulio Carcano. ''[[Autor:Jaroslav Vrchlický|-cký.]]'' {{Konec formy}} pov37ni9u9j9iqngrclvg9qeezwao0k 0 49480 330806 122147 2026-04-27T11:09:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330806 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shakespeare Cliff | PŘEDCHOZÍ = Shakespeare | DALŠÍ = Shalkot }} {{Textinfo | TITULEK = Shakespeare Cliff | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;926. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1026/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Shakespeare Cliff''' [šékspír klif], skalní výběžek na břehu angl. hrabství Kentu na j. od Doveru vys. 175&nbsp;''m'', proražený tunnelem 1300&nbsp;''m'' dlouhým, o němž děje se zmínka v Shakespearově tragédii „Král Lear“. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} nhontg8axuaquwpgi02kuo37m3tadw6 0 49481 330807 122148 2026-04-27T11:09:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330807 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shalkot | PŘEDCHOZÍ = Shakespeare Cliff | DALŠÍ = Shamokin }} {{Textinfo | TITULEK = Shalkot | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;926. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1026/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Shalkot''' viz {{Prostrkaně|[[../Ketta/]]}}. {{Konec formy}} rhj1hkx2l09inu0nj5t2cezvcvw8bbd 0 49482 330808 122149 2026-04-27T11:09:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330808 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shamokin | PŘEDCHOZÍ = Shalkot | DALŠÍ = Shampooing }} {{Textinfo | TITULEK = Shamokin | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;926–927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1026/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Shamokin''' [šè-], město ve Sp. Obcích sev.-amer. ve státě Pennsylvanii a hrabství Northumberlandu, na '''S.''' {{Prostrkaně|Creeku}}, levém přít. Susquehanny, v uzlu železnič. tratí, má 18.202&nbsp;obyv. (1901), doly anthracitové, železolijny, strojírny, parní pily, pivovar a jest osadou Moravských bratří. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} mlyxx9qvtjdw755wgmou5kagupb6yq0 0 49483 330809 122150 2026-04-27T11:09:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330809 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shampooing | PŘEDCHOZÍ = Shamokin | DALŠÍ = Shánění }} {{Textinfo | TITULEK = Shampooing | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Shampooing''' [šempúing], angl., frottování n. tření těla po koupeli; zvláště vymývání a kartáčování hlavy. {{Konec formy}} hha6dvbwkla9nxqmrjsnrzsgk2jcda7 0 49484 330819 122151 2026-04-27T11:09:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330819 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shánění | PŘEDCHOZÍ = Shampooing | DALŠÍ = Shanklin }} {{Textinfo | TITULEK = Shánění | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Shánění''' slove výkon, kde rozžhaveným koncem kovu se tluče ve směru svislém o tvrdou kovovou nebo kamennou podložku tak dlouho, až vznikne rozšířenější hlava než zpodní chladná čásť kované tyče. Tento výkon provádí se při mnohých pracích zámečnických a kovářských. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} nsuusgm3snbdbxz2w16kbjano9o61tc 0 49485 330810 122153 2026-04-27T11:09:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330810 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shanklin | PŘEDCHOZÍ = Shánění | DALŠÍ = Shannon }} {{Textinfo | TITULEK = Shanklin | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Shanklin''' [šèn-], přímořské město na vých. břehu ostrova Wightu v angl. hrabství Hantsu v pozadí zátoky Sandownské, 11&nbsp;''km'' na jz. od Ryde, na železn. trati Ryde-Ventnor, má 4533&nbsp;obyv. (1901), hojně navštěvované mořské lázně a na blízku malebnou úžlabinu hlubokou 82&nbsp;''m'' a šir. 55&nbsp;''m'' zv. '''S.''' {{Prostrkaně|Chine}}. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} 9t0b00zsh7t0gfzcsis5m11n1qg6k6u 0 49486 330811 122154 2026-04-27T11:09:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330811 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shannon | PŘEDCHOZÍ = Shanklin | DALŠÍ = Share }} {{Textinfo | TITULEK = Shannon | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Shannon }} {{Forma|proza}} '''Shannon''' [shèn’n], největší řeka Irska, vzniká pode jménem Owenmore ve výši 78&nbsp;''m''&nbsp;n.&nbsp;m. v hrabství Cavanu v provincii Ulster v horském pásmu vysokém do 667&nbsp;''m'' (Cuilcagh), teče k jz., pak k sz. a opět k jz., vstupuje do hrabství Leitrim v prov. Connaughtu, kde rozšiřuje se ve vodní nádržku zv. Lough Allen měřící 32&nbsp;''km''². Z ní vytéká řeka na jižním jejím konci na rozhraní hrabství Leitrim a Roscommon, přijímá v pr. přítoky Arigna a Feorish a vrhá se do Lough Keye, potom do jez. Bodergu, prodlouženého Lough Bofinem, a pak do Lough Forbesu. Na to přijímá v l. Camlin, tvoří hranici mezi hrabstvím Roscommonem a Longfordem v Leinsteru, protéká dlouhou a širokou nádržkou Lough Ree a přijímá řadu poboček, z nichž hlavní jest v levo Inny. Řeka zachovává neustále hlavní svůj směr k j., tvoří hranici mezi Roscommonem a Westmeathem, dále mezi Roscommonem a Kingem, přijímá v pr. Suck, obrací se k jv. mezi hrabstvím King a Galway, pije v l. Brosnu a Ellen, jež provází Velký průplav spojující úvodí '''S'''-u s úvodím Liffeye, a pak ve směru jihozáp. Little Brosnu, tvoří hranici hrab. Galwaye a Tipperary v Munsteru, na to rozšiřuje se v jezero Lough Derg, z něhož vychází úzkou a velmi malebnou úžlabinou s četnými prahy, kolem které vede průplav. Pod úžlabinou touto '''S.''' odděluje hrabství Clare a Tipperary a pak Clare a Limerick, přijímá v l. Mulkear, teče Limerickem, obrací se k z. a tvoří aestuarium 112&nbsp;''km'' dl. a končící v Atlant. okeáně v šířce 14&nbsp;''km'' mezi Loop Headem na s. a Kerry Headem na j. Hlavní přítoky tohoto aestuaria jsou v pravo: Oswenogarney, Fergus a Owenslieve, v levo pak Maigne, Deele a Cashan. '''S.''' jest 385&nbsp;''km'' dl., úvodí měří 11.768&nbsp;''km''², aestuarium jest splavné i pro veliké mořské lodi až k Limericku, kdežto nad tímto městem jest řeka přístupna jen lodím s malým ponorem, a to až 8&nbsp;''km'' pod Lough Allenem. Řeka jest velmi bohata rybami, zvl. lososy, pstruhy a štikami. Srv. Harvey, The '''S.''' and its lakes (Lond., 1896). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} 5i6h2h8f45upv6o1ie4i0mhzgjdapvp 0 49487 330812 122155 2026-04-27T11:09:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330812 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Share | PŘEDCHOZÍ = Shannon | DALŠÍ = Sharksbai }} {{Textinfo | TITULEK = Share | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Share''' [šér], angl. („díl“), {{Prostrkaně|akcie}}. {{Konec formy}} 1cshfzdk8f446otz70or2ppv2hyzhx9 0 49489 330813 122158 2026-04-27T11:09:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330813 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sharon | PŘEDCHOZÍ = Sharksbai | DALŠÍ = Sharon Springs }} {{Textinfo | TITULEK = Sharon | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sharon''' [šer’n], město ve Spoj. Obcích sev.-amer. ve státě Pennsylvanii a hrabství Mercer, 102&nbsp;''km'' na ssz. od Pittsburku, na l. bř. ř.&nbsp;Shenango, na želez. trati Pittsburg-Erie, má 8916&nbsp;obyv. (1900) a rozsáhlý průmysl metallurgický. Okolní doly uhelné dodávají ročně přes ½&nbsp;mill. ''t'' uhlí. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} dmnjsi1dcombwade7rvnirvog3as84v 0 49490 330814 122159 2026-04-27T11:09:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330814 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sharon Springs | PŘEDCHOZÍ = Sharon | DALŠÍ = Sharp }} {{Textinfo | TITULEK = Sharon Springs | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sharon Springs''' [šer’n-], lázeň. místo ve Spoj. Obcích sev.-amer., v hrabství Schoharie ve státě novoyorském; 622&nbsp;obyv. (1890). {{Konec formy}} 4peqvvq0frklrru51zlsgepoc5knk8c 0 49491 330815 122160 2026-04-27T11:09:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330815 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sharp | PŘEDCHOZÍ = Sharon Springs | DALŠÍ = Sharpe }} {{Textinfo | TITULEK = Sharp | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sharp''' [šárp] {{Prostrkaně|William}}, mědiryjec angl. (*&nbsp;1746 v Londýně — †&nbsp;1824&nbsp;t.), žák Westův a Bartolozziho, vytvořil ''Spor otců církevních'' podle Guida Reniho (1785), ''Svatou Cecilii'' podle Domenichina (1790), ''Přistání Karla&nbsp;II. v Doveru'' podle B.&nbsp;Westa a anatoma ''Huntera'' podle Reynoldse. {{Konec formy}} sqgrw33zxxztd6cajz6u6smc571cl5e 0 49492 330816 122161 2026-04-27T11:09:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330816 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sharpe | PŘEDCHOZÍ = Sharp | DALŠÍ = Shaston }} {{Textinfo | TITULEK = Sharpe | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sharpe''' [šárp] viz {{Prostrkaně|[[../Ellis/]]}} 5). {{Konec formy}} byz4da4qq7pid96onqv0xyn06oyrk8m 0 49493 330817 122162 2026-04-27T11:09:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330817 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shaston | PŘEDCHOZÍ = Sharpe | DALŠÍ = Shaw }} {{Textinfo | TITULEK = Shaston | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;927. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1027/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Shaston''' [šest’n] viz {{Prostrkaně|[[../Shaftesbury/]]}}. {{Konec formy}} o3djcbgbeyqynkbm4omcwc7ex2epv1e 0 49501 330761 192037 2026-04-27T11:09:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330761 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seychelly | PŘEDCHOZÍ = Seyffert | DALŠÍ = Seykora }} {{Textinfo | TITULEK = Seychelly | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913–914. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1013/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seychely }} {{Forma|proza}} '''Seychelly''' [séšely], lépe {{Prostrkaně|Sechelly}} (''Seychelles'' nebo ''Séchelles''), též {{Prostrkaně|ostrovy Mahé}}, souostroví v Indickém okeáně, 1120&nbsp;''km'' na sv. od severní špice Madagaskaru a 1665&nbsp;''km'' na ssz. od Mauritia, leží mezi 4°—5° j.&nbsp;š. a 55° 10′—56° v.&nbsp;d. Gr. a skládá se z 29&nbsp;ostrovův a velikého počtu malých výsp a ostrovních skalisk v úhrnné rozloze 264&nbsp;''km''². Rozměry jednotlivých ostrovů jsou velmi různé. Největší z nich jest {{Prostrkaně|Mahé}} měřící 117&nbsp;''km''² a {{Prostrkaně|Praslin}} se 40&nbsp;''km''², ostatní jsou mnohem menší. Souostroví zdvíhá se na mělčině písčité a korálové mající v obvodě asi 150&nbsp;''km'', jež obklopuje hlubší úval vnitřní. Z mělčiny této vypínají se žulové skály prostoupené místy čedičem a dosahující na ostrově Mahé výše 988&nbsp;''m'' a na Praslině výše 914&nbsp;''m''. Podnebí následkem příznivého vlivu monsúnů a stálého mořského vánku není příliš horké i vyniká velikou rovnoměrností teploty, která kolísá mezi 26°—29°&nbsp;C. Cyklony zasahují souostroví velmi zřídka, srážek jest hojně, vlhkost vzduchu jest značná, čímž sice podporuje se bujný rozvoj rostlinstva, za to však vznikají mnohé nemoci. Květena '''S'''-ell vykazuje asi 340&nbsp;specií, z nichž jest 60&nbsp;endémických. Nejproslulejší rostlinou archipelu jest ''Lodoicea Sechellarum'', jež však daří se dnes již jen na ostrově Praslin a Curieuse. Zvířenou svojí '''S.''' přináležejí k madagaskarskému subregionu aethiopského regionu i vynikaly dříve obrovskými želvami, které však dnes jsou již na ostrovech vyhubeny. — Obyvatelstva jest (1901) 19.237, t.&nbsp;j. 73 na 1&nbsp;''km''², i soustřeďuje se téměř všecko na ostrovech Mahé a Praslin, kde hustota jeho dosahuje téměř 100&nbsp;os. na 1&nbsp;''km''². Přirozený vzrůst populace jest dosti malý (sotva ½&nbsp;% ročně), za to dosti silný jest ruch přistěhovalecký. Ačkoliv '''S.''' příslušejí politicky k říši Anglické, přece základ bílého a kreolského obyvatelstva jest původu francouzského, skládaje se z přistěhovalců z Mauritia a Réunionu a jejich potomků. Následkem toho převládá na ostrovech francouzština, a to nářečí kreolů z Mauritia. Hojně jest zde afrických černochů, kteří se smísili s ostatním obyvatelstvem, v němž zastoupeni jsou četně i čínští, indičtí a malajští kuliové. Více než 90 % obyvatelstva jest vyznání katolického, asi 1400 jest anglikánů, v Mahé sídlí katolický biskup. Škol jest 18&nbsp;katolických a 7&nbsp;anglikánských úhrnem s 1740&nbsp;dětmi. Hlavní plodiny ostrovů jsou: bavlna, pepř, cukr, káva, kakao, tabák, vanilka, rýže, kukuřice, maniok, bataty, hřebíček a&nbsp;j. Pobřeží porostlé jest palmami kokosovými, svitouny a kořenovníky, v lesích pak jest hojně stromů s výtečným dřívím užitkovým. Mimo orbu provozuje se i výnosný lov ryb a zvláště želv. Obchod v poslední době silně vzrůstá i činí dovoz 1,150.000&nbsp;rupií a vývoz 1,418.000&nbsp;rupií. Hlavní předměty vývozu jsou: kakao, kokosové ořechy, želvovina, palmový olej a mýdlo, vanilka, káva, cukrová třtina atd. Hlavní místo obchodní i politické jest Port Victoria nebo Mahé na ostrově Mahé, jehož lodní ruch čítá 55&nbsp;lodí se 100.342&nbsp;''t''. Pravidelné parníkové spojení jest s Adenem a Mauritiem, kabel vede odtud na Zanzibar a Mauritius. V příčině politické '''S.''' jsou anglickou osadou spravovanou administrátorem, jejíž rozpočet vykazuje 486.000&nbsp;rupií příjmův a 402.000&nbsp;rupií vydání. — '''S.''' spatřeny byly podle všeho již Vaskem de Gama r.&nbsp;1502, avšak teprve r.&nbsp;1742 bylo souostroví skutečně objeveno kapitánem francouzské lodi „Elisabeth“ Lazarem Picaultem. Bližší jeho výzkum provedl r.&nbsp;1756 kapitán Morphey, který nazval ostrovy Séchelles podle státního sekretáře franc. Moreau de Séchelles. R.&nbsp;1772 vystěhovalo se sem 40&nbsp;osadníků z ostrova Bourbonu a r.&nbsp;1778 vysláno sem oddělení vojska. R.&nbsp;1794 prohlášeny '''S.''' za neutrální souostroví pod francouzskou ochranou a velmi dobře prospívaly, tak že r.&nbsp;1800 měly již asi 80&nbsp;rodin bílých osadníkův a do 2000&nbsp;černochů. R.&nbsp;1810 postoupeny Anglii, jež udržela se v jich držení od té doby nepřetržitě. — Srv. Brauer, {{Cizojazyčně|de|Die Seychellen}} (Berl., 1896). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} pxl1akavhozqifb3m871jd3q2h9noq2 0 49502 330765 122189 2026-04-27T11:09:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330765 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seykora | PŘEDCHOZÍ = Seychelly | DALŠÍ = Seymour }} {{Textinfo | TITULEK = Seykora | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;914. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1014/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Oldřich Seykora }} {{Forma|proza}} '''Seykora: 1)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Eduard}} A., měšťan a obchodník (*&nbsp;1826 v Kostelci n.&nbsp;O., †&nbsp;1884 t.). Vedle svého povolání účastnil se v letech 60tých XIX.&nbsp;stol. vynikající měrou politického a spolkového ruchu čes. v Kostelci n.&nbsp;O. a jeho okolí, vynikl jako lidumil a sběratel starých památek, jakož i tím, že vydal F.&nbsp;Zoubkovu monografii „Kostelec n.&nbsp;O.“ (1860) a „Vypsání hradu Potšteina“ (1870). '''2)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Oldřich}} V. (pseud. Oldřich S. {{Prostrkaně|Kostelecký}}), syn před., spis. čes. (*&nbsp;1857 v Kostelci n.&nbsp;O.). Vystudoval gymnasium v Rychnově n.&nbsp;K., fakultu filosofickou a právnickou v Praze a v Inšpruku, načež působil nějaký čas v Praze jako publicista, nyní je professorem na obchodní akademii v Prostějově na Moravě. Za mladších let hojně cestoval doma i v cizině a napsal několik zajímavých článků cestopisných do „Světozora“ a „Hlasů z Hané“. Již jako gymnasista obdržel (r.&nbsp;1874) první cenu za humoresku ''Strašidlo'' uveřejněnou v „Hum. Listech“. Od r.&nbsp;1883 následovaly sbírky humoresek: ''Na ledě''; ''Ze stráně''; ''U splavu'' (1883—85); pak ''Veselé povídky'' (v „Libuši“ 1888); ''Povídky chudého písaře'' (v „Modré Knihovně“); román ''Z lásky'' (1883); ''Kandidát šílenství'' (1889); ''Radošínský pantatínek'' (1886); ''Konec písně''; ''Tři povídky pro dámy'' (v Chrudimi), vedle jiných roztroušených v rozličných časopisech. Napsal též jednoaktovky ''Jikrová polévka'' a ''U Matky Boží''. Některé práce byly vydány v několikerém vydání. Jako obránce Rukopisu Královédvorského vydal o sobě: ''Ad Ruk. Kr.-Dvorský'' (Kr. Vin., 1886); ''Na obranu Ruk. Královédvorského'' (t., 1893); ''Ke studiu Ruk. Královédvorského'' (t.,1897), vzniklé většinou z feuilletonních statí v „Čechu“ a jinde. {{Konec formy}} cuydhcc94poklavt44p34ff8glvyu3z 0 49503 330766 122201 2026-04-27T11:09:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330766 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seymour | PŘEDCHOZÍ = Seykora | DALŠÍ = Seyne-sur-Mer }} {{Textinfo | TITULEK = Seymour | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;914–915. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1014/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seymourové | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Horatio Seymour|Horatio Seymour]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Seymour''' [sím’r], starobylý rod anglický, jenž odvozuje svůj původ od spolubojovníka Viléma Dobyvatele a vystupuje na jeviště dějinné počátkem století XVI. {{Prostrkaně|Johnem}} '''S'''-em, jenž byl sheriffem somersetským a dorsetským a skrze dceru svou {{Prostrkaně|Johannu}} (viz {{Prostrkaně|[[../Jindřich/]]}} str.&nbsp;517&nbsp;''b'') tchánem Jindřicha&nbsp;VIII. (1536). Nejstarší syn Johnův Edward byl vévodou ze {{Prostrkaně|Somersetu}} a bratr jeho {{Prostrkaně|Thomas}}&nbsp;'''S.''' stal se baronem a velkoadmirálem (1547), oženil se s vdovou po Jindřichu&nbsp;VIII. Kateřinou Parrovou, spikl se proti bratrovi a ucházel se o ruku princezny Alžběty. Skončil na popravišti 10.&nbsp;břez.&nbsp;1549. Jedné větvi rodiny '''S'''-ů dostalo se r.&nbsp;1703 titulu lordů Conwayů a z těch pošel {{Prostrkaně|Henry}} '''S.'''-{{Prostrkaně|Conway}} (†&nbsp;1795), jenž byl velitelem vojska angl. pod princem Ferdinandem Brunšvickým (1761), státním tajemníkem (1765) a posléze polním maršálem. Bratr jeho {{Prostrkaně|Francis}} (†&nbsp;14.&nbsp;čna&nbsp;1794) jmenován hrabětem (1750) a na sklonku života markýzem (1793) z {{Prostrkaně|Hertfordu}}. Tato větev žije v {{Prostrkaně|Hughu de Grey}} '''S.''', 6.&nbsp;markýzu z Hertfordu (od r.&nbsp;1884, *&nbsp;1843), jenž byl členem sněmovny poslanecké (1869 až 1880) a kontrolleurem domácnosti královské (1879—80). K větvi náleží i otec 5.&nbsp;markýze z Hertfordu, admirál {{Prostrkaně|George Francis}} '''S.''' (*&nbsp;1787 — †&nbsp;1870), námořník od r.&nbsp;1799, poručík (1804), jenž raněn byv u San Dominga (1806) vyznamenal se v l. násl. (1807 až 1809) a stoupal přes hodnost mastera of the robes Viléma&nbsp;III. (1830—37) na kontreadmirála (1841), viceadmirála (1850) a admirála (1866). Dále sem náleží i diplomat {{Prostrkaně|George Hamilton}} '''S.''' (*&nbsp;1797 — †&nbsp;1880), jenž započal dráhu jako attaché v Haagu (1817), stal se osobním tajemníkem lorda Castlereagha a vyslancem ve Florencii (1830), v Brusselu (1836) a v Lisaboně (1846). Dále prodlel v Petrohradě (1851—54) do vypuknutí války východní a pak ve Vídni (1855—58), kdež spolupodepsal vídeňský protokol 1.&nbsp;ún.&nbsp;1856. Z ostatních členů rodiny této vynikli zvláště: '''S.''' {{Prostrkaně|Michael}}, admirál angl. (*&nbsp;1802 — †&nbsp;1887). Byl v námořních službách anglických od r.&nbsp;1813, stal se kapitánem (1826) a ředitelem námořních ústavů v Devonportu (1851). V ún. r.&nbsp;1854 jmenován náčelníkem štábu admirála Charlesa Napiera, s nímž poslán na výpravu baltickou; raněn byv u Kronštadtu, povýšen na kontreadmirála, stal se vrchním velitelem lodních stanovišť ve Vých. Indii a v Číně (1856) a velitelem vojenské stanice angl. v Portsmouthu (1863 až 1869). Následovalo jmenování za viceadmirála (1863), admirála (1864) a odpočinek (1870). R.&nbsp;1867 '''S.''' dostal titul viceadmirála Spojených království. Parlamentu účastnil se za Devonport v l.&nbsp;1859—63. Seymour — Sezima. '''S.''' {{Prostrkaně|Frederick Beauchamp}}, lord {{Prostrkaně|Alcester}}, admirál britský (*&nbsp;1821 — †&nbsp;1895). Pocházel z poboční větve Hertfordů, vychován v Etonu, vstoupil do námořnictva (1834) a vyznamenal se ve válce proti Birmě (1852—53). Za to stal se kapitánem. Za války krymské byl u loďstva baltického a r.&nbsp;1862 pověřen velením ve vodách novozealandských. Později byl soukromým tajemníkem ministra námořnictví Childera (1868—70), kontreadmirálem (1870), lordem admirality (1872). velitelem eskadry Lamancheské (1874) a viceadmirálem eskadry středomořské. Za demonstrace loďstva před Ulciní (1880) velel lodím všech mocí. R.&nbsp;1882 velel eskadře angl. poslané do Alexandrie, jejíž tvrze bombardoval, když odepřeno přijetí ultimáta (11.&nbsp;čce), a již obsadil 14.&nbsp;čce. Řídil potom dopravu vojska anglického do Ismáílijje na průplavě suezském a obsadil průplav. Jsa baronem z Alcesteru (Alcester v hrab. warwickém) dosáhl titulu peera, dotace národní a hodnosti admirálské. '''Seymour''' [sím’r] {{Prostrkaně|Horatio}}, politik amer. (*&nbsp;1810 v Pompey [New York] — †&nbsp;1886 na svém statku u Utiky). Působištěm jeho jako advokáta, když vyšel z Geneva College a university, stala se Utica (1830). V l.&nbsp;1841—50 byl členem tamního zákonodárstva, načež se stal gouverneurem New Yorku po dvakráte (1852, 1862). '''S.''' náležel ke straně demokratické a byl proti válečné politice Lincolnově, ale dodával přece vojsko dle povinnosti. R.&nbsp;1868 kandidován stranou demokratickou za praesidenta proti Grantovi, ale propadl a uchýlil se v soukromí. — Srv. Croly, '''S.''' and Blair (New York, 1868). {{Konec formy}} ffti6l10mxps7g3whtvhnki08wj1gqo 0 49504 330767 122202 2026-04-27T11:09:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330767 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seyne-sur-Mer | PŘEDCHOZÍ = Seymour | DALŠÍ = Sézanne }} {{Textinfo | TITULEK = Seyne-sur-Mer | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;915. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1015/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:fr:La Seyne-sur-Mer|La Seyne-sur-Mer]] (francouzsky) }} {{Forma|proza}} La '''Seyne-sur-Mer''' [sén-syr-mèr], přístavní město ve franc. depart. varském, arrond. toulonském v Provenci, na poloostrově Cap Sicie a při žel. tr. Marseille-Toulon, má 12.840, jako obec 21.002&nbsp;obyv. (1901), duchov. kollej, sirotčinec, cel. úřad; výrobu mýdla a olivového oleje a veliké loděnice, v nichž pracuje přes 2000&nbsp;dělníků a v nichž staví se i pancéřové lodi. {{Konec formy}} cqz52zul6ccnhrf9pq2jlzsg1kdm2kc 0 49505 331150 122203 2026-04-27T11:17:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331150 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sézanne | PŘEDCHOZÍ = Seyne-sur-Mer | DALŠÍ = Sèze }} {{Textinfo | TITULEK = Sézanne | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;915. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1015/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:fr:Sézanne|Sézanne]] (francouzsky) }} {{Forma|proza}} '''Sézanne''' [sézàn], kant. hl. město ve fr. depart. Marne, arrond. Epernay v Champagni, při žel. tr. Gretz-Vitry-le-Français a Oiry-Romilly, má 4256, jako obec 4575&nbsp;obyv. (1901), krásný kostel (ze XIV.&nbsp;stol.), kollej, bibliotéku; výrobu optických skel, porculánu a vinařství. {{Konec formy}} subynw1byoxv3n0y3xbiqqbdyyra6g3 0 49506 331148 122204 2026-04-27T11:17:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331148 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sèze | PŘEDCHOZÍ = Sézanne | DALŠÍ = Sezemice }} {{Textinfo | TITULEK = Sèze | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;915. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1015/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sèze''' {{Prostrkaně|Raymond}} viz {{Prostrkaně|[[../Desèze/]]}}. {{Konec formy}} o07yljke2hi59wtdbf7niggpvmlzxpp 0 49508 330768 122206 2026-04-27T11:09:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330768 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sezemín | PŘEDCHOZÍ = Sezemice | DALŠÍ = Sezima }} {{Textinfo | TITULEK = Sezemín | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;915. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1015/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sezemín }} {{Forma|proza}} '''Sezemín''' ''(Zeisermühl)'', ves v Čechách, hejtm. Horš. Týn, okr. a pš. Ronšperk, fara Pivoňka; 14&nbsp;d., 103&nbsp;obyv. n. (1900), mlýn. {{Konec formy}} rxzjt09j30wuhrywnpr9z71853t2l4o 0 49509 330769 186684 2026-04-27T11:09:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330769 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sezima | PŘEDCHOZÍ = Sezemín | DALŠÍ = Sezimky }} {{Textinfo | TITULEK = Sezima | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;915–917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1015/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Karel Sezima | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Sezimové z Ústí|Sezimové z Ústí]] }} {{Forma|proza}} '''Sezima''' {{Prostrkaně|Karel}}, pseud. {{Prostrkaně|Karla Koláře}}, spis. čes. (*&nbsp;1876 v Hořovicích), jenž absolvovav gymn. v Příbrami, práva v Inšpruku a v Praze, vstoupil do služby státní jako finanč. úředník konceptní a přidělen nyní k okresnímu hejtmanství na Smíchově. Napsal a vydal: ''Kouzlo rozchodu''. Sensitiva. (Praha, 1897, 2.&nbsp;vyd. 1898); ''Passiflora'', román (t., 1903). Vedle toho uveřejnil řadu drobných prací belletristických, kritických a polemických v „Nivě“, „Lumíru“ a v „Literárních Listech“. '''Sezima''' {{Prostrkaně|z Ústí}} (později i ze {{Prostrkaně|Sezimova Ústí}}), příjmení staročeské rodiny panské, která nosíc modrou růži na zlatě pocházela z rodu Vítkovicův a, tuším, odštěpila se přímo od pánův Hradeckých. Předkem snad byl '''S.''', jenž byl r.&nbsp;1267 ještě v nedílu s pány Hradeckými. Asi v ten čas drželi od koruny nynější Tábor (Hradiště) s Ústím nad Lužnicí, ale Přemysl&nbsp;II. chtě tu zříditi město vyvadil to zboží. Rozzlobení Vítkovci r.&nbsp;1268 město spálili a měšťany přestěhovali do Ústí. Od r.&nbsp;1317 připomíná se ve veřejných jednáních '''S.''' se svým bratrem. Uprostřed století XIV. žili bratří '''S.''', {{Prostrkaně|Jan}} (1352, †&nbsp;j. 1370) a {{Prostrkaně|Oldřich}} držíce hrad Hradiště s městem Ústím. '''S.''' (1349—83) byl proboštem v Týně n.&nbsp;Vlt., od r.&nbsp;1364 také kanovníkem pražským a zemřel před r.&nbsp;1386. V Ústí založil špitál. Oldřich dostal při dělení polovici Hradiště a Ústí; také držel Žirovnici. ''A.'' Synové Oldřichovi byli '''S.'''&nbsp;ml. (1371—80), {{Prostrkaně|Jan}} (1388 až 1403) a, tuším, Oldřich. '''S.''' byv kanovníkem olomouckým a vysvěcen za jáhna obdržel také praebendu při pražském kostele (†&nbsp;ok.&nbsp;1380). Jan držel hrad Hradiště a čásť Ústí. Oldřich vstoupiv do řádu křižovníkův pražských byl r.&nbsp;1388—96 komturem u sv.&nbsp;Jakuba při Hradci Král., r.&nbsp;1402 převzal zemské komturství a zprávu nad kommendami, jež byly v bídném stavu, dluhy platil, jak mohl, ale přece si jen pomáhal zastavováním statků. V témž úřadě zůstával ještě r.&nbsp;1410. Synem snad Janovým byl {{Prostrkaně|Oldřich mladší}}, jenž držel Hradiště, čtvrtinu Ústí a do r.&nbsp;1410 také hrad Fuglhauz. R.&nbsp;1413 válčil v Rakousích. Pro rozdělení Ústí na několik dílů nebylo svornosti mezi strýci a nepřibývalo jí, když se po r.&nbsp;1415 i věrou dělili. Oldřich vypudiv z Ústí obyvatele podobojí opanoval celé město vytlačiv z něho strýce Kamenické. Ale r.&nbsp;1420 před popeleční středou město náhle od podobojích opanováno a nedlouho potom i ztečeno Hradiště. Oldřich schoval se na tvrzi Sedlci, ale tu po velikonocích (1420) od Táborův dobyt, cepy umlácen a spálen. Zůstala po něm vdova Anna ovdov. z Kunštátu a syn {{Prostrkaně|Jan}}, jenž byl r.&nbsp;1434 při král. dvoře v Prešpurce.— ''B''. Janovi (†&nbsp;j.&nbsp;1370) synové byli '''S.''' (1374—97), {{Prostrkaně|Hynek}} (1380 až 1386), {{Prostrkaně|Ondřej}}, {{Prostrkaně|Jan starší}} (1381—1408) a {{Prostrkaně|Jan mladší}} (1388—1408), kteří obdrželi při dělení se strýcem Oldřichem polovici Hradiště a Ústí. Ondřej byl kanovníkem r.&nbsp;1371 vratislavským, od r.&nbsp;1381 pražským a stav se také farářem čáslavským teprve studoval na universitě. R.&nbsp;1388 založil kapli při Hradišti (†&nbsp;j&nbsp;1389). Jan starší prodal díl svůj v Ústí a tuším i Hradiště a zůstavil syna {{Prostrkaně|Jana}}, asi téhož, kterému r.&nbsp;1437 Lomnice zapsána. Jan mladší nabyl ok. r.&nbsp;1393 zboží kamenického a stal se r.&nbsp;1405 popravcem bechyňského kraje, r.&nbsp;1410 koupil Fuglhauz. Manželka jeho Anna z Mochova bydlíc v letech 1414—17 v Ústí nad jiné horlivě se držela učení Husova; jí nejvíce děkoval, když do Ústí a okolí zabrati se mohl. Že přívržence jeho učení horlivě podporovala, lze shledati z hanlivé písně, kterou složil neznámý spisovatel na ni a její syny (Palacký, Docum. Hus, 667). Synové jejich byli {{Prostrkaně|Prokop}} (1404), {{Prostrkaně|Beneš}} a {{Prostrkaně|Jan}}. Prokop byl horlivým přívržencem strany podobojí, účasten byl r.&nbsp;1420 válečných běhů okolo Ústí, a když hrad Hradiště dobyt, svěřen jeho opatrování, ale při demokratickém upravení nové obce Táborské stal se společensky rovným všem ostatním. Možná, že byl synem jeho {{Prostrkaně|Petr Růže}} (1437, †&nbsp;j.&nbsp;1463), bohatý měšťan táborský, jehož syn byl {{Prostrkaně|Petr}}. Hojné jeho zboží dostalo se r.&nbsp;1469 obci táborské. Beneš držel r.&nbsp;1409 dvě části města Ústí a zemřel brzo potom. Jan, třetí syn Janův, panoval s bratrem a mateří na Hradišti, Ústí a Kamenici. Sestra jejich snad byla r.&nbsp;1422 Bonuše z Kamenice. Jedna slečna z rodiny této chlebila potom na Kamenici a podle pověsti bránila ji r.&nbsp;1425 proti Táborům. Držitelem Kamenice byl pak Jan (tuším týž, který byl bratr Prokopův a zemřel ok. r.&nbsp;1452 bez mužských dědicův). Zboží jeho všechno dostalo se pánům Strážským. '''S.''' (1374—97) držel do r.&nbsp;1380 statek Hobzí a čásť Hradiště a Ústí. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Jan}}, '''S.''' (1397—1400) a {{Prostrkaně|Ondřej}} (1403 až 1407). Ondřej prodal svůj díl Beneši Kamenickému a zmizel pak. Jan držel asi do r.&nbsp;1411 čásť Ústí; asi od r.&nbsp;1407 měl statek Pleše. Císař Sigmund vyvazuje dědictví ústské, jež ponechal Táborským, zapsal mu peníze i rovněž slíbil náhradu všem ostatním dědicům. Potomkem jeho (synem?) byl '''S.''', jejž učinil král Ladislav dědičným kraječem. R.&nbsp;1465 vdána zaň Kateřina, vnučka Václava Cardy z Petrovic, a po ní dán Úštěk a mnohé zápisné statky, které Carda za náboženských válek opanoval. Ty mu potvrdil král Vladislav r.&nbsp;1475. Zemřel 30.&nbsp;pros.&nbsp;1487. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Zdeněk}}, {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Bedřich}} (†&nbsp;po r.&nbsp;1514) a {{Prostrkaně|Prokop}}, jinak {{Prostrkaně|Václav}}. Zdeněk spravuje napřed statky sám prodal Pleše. Po jeho brzké smrti rozdělili se Jan a Václav tak, že každý měl polovici Úštku a založili dvě pošlosti. ''A.''&nbsp;Nejdříve vyhynula pošlost Prokopova. Ten měl r.&nbsp;1511 také Zvířetice a zemřel po r.&nbsp;1519. Synové jeho {{Prostrkaně|Adam}} (†&nbsp;j.&nbsp;1542), {{Prostrkaně|Bedřich starší}} a {{Prostrkaně|Jan mladší}} (†&nbsp;ok. 1541) byli pod poručenstvím strýce Jana, jenž postoupil r.&nbsp;1528 Zvířetice Janovi z Vartenberka směnou za Tečeněves. Bedřich ujav polovici Úštku po smrti bratří zemřel před r.&nbsp;1553. Synové jeho {{Prostrkaně|Jan Burjan}} a {{Prostrkaně|Bedřich starší}} byli nezletilí, pročež statek spravovaly Eva a Kateřina, strýně jejich (sestry otcovy). Došedše r.&nbsp;1573 let svých, dělili se r.&nbsp;1574, při čemž dostal každý díl města a jisté vesnice, Bedřich i Rochov. Jan Burjan nemaje přiroz. dědicův rozprodával své statky. Zemřel r.&nbsp;1579 odkázav statek svůj manželce Bonuši z Veitmile a ta se pak (ok. 1583) vdala za Jana ze Šternberka (†&nbsp;1595). Bedřich zemřel 17.&nbsp;list.&nbsp;1582 v Litoměřicích v čas moru zůstaviv vdovu Elišku Bořanovskou z Bytešky (†&nbsp;j.&nbsp;1622) a dceru Mandalénu. Tato ujala Rochov, jejž zapsala r.&nbsp;1601 manž. svému Janovi Krištofovi z Valdšteina, ale ten jej prohospodařil (1616). — ''B.''&nbsp;Jan býval kr. radou a soudcem zemským a jako nejv. kraječ sloužil králi Ferdinandovi&nbsp;I. při korunování. R.&nbsp;1527 byl také nejv. berníkem. Žil ještě r.&nbsp;1537. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Zdislav}}, '''S.''' (†&nbsp;po r.&nbsp;1528), {{Prostrkaně|Jiřík}}, {{Prostrkaně|Jindřich}}, {{Prostrkaně|Bedřich mladší}} a {{Prostrkaně|Zdeněk}} (†&nbsp;po r.&nbsp;1528). Zdislav dostal od otce Koleč a zemřel před r.&nbsp;1544 bez muž. dědicův. Při dělení dostal Jiřík polovici Úštku, Jindřich Tečeněves a Jaroslav Evaň a Brníkov. Tento zemřel před r.&nbsp;1597 zůstaviv syna {{Prostrkaně|Jana Petra}}, jenž r.&nbsp;1623 propadl neveliké své jmění v Praze. Jindřich Tečenský zemřel r.&nbsp;1565 zůstaviv z manž. Kunky z Minkvic syna {{Prostrkaně|Adama Krištofa}}, jenž držel Tečeněves a čtvrtinu Úštku a r.&nbsp;1616 získal Rochov. Všechny ty statky propadl r.&nbsp;1623, kromě toho propadl Křovice a díl Tmaně, které byvše r.&nbsp;1622 nedbale odhádány r.&nbsp;1638 na žádost syna {{Prostrkaně|Jindřicha}} znovu odhádány. Jiřík Úštěcký putoval k Božímu hrobu a na horu Sion (1535—55?). Také pomáhal se brániti, když Turci Budín oblehli, sloužil císaři Karlovi&nbsp;V. při dobývání Říma a císaři Maximiliánovi ke stolu při korunování. Zemřel ok. r.&nbsp;1575 (manž. Kateřina Trmická z Miliny †&nbsp;1587). Synové jeho byli {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Bedřich}} (†&nbsp;po r.&nbsp;1579), {{Prostrkaně|Krištof Vilém}} a {{Prostrkaně|Karel}}, z nichž tento r.&nbsp;1580 zavražděn na zámku lipském od německého zemana. Krištof koupil r.&nbsp;1588 Beřkovice, jež ještě r.&nbsp;1595 držel a r.&nbsp;1597 najal si Palič. Z dílu svého podržel díl Tmaně, který mu r.&nbsp;1622 zabrán. R.&nbsp;1609 mel syna {{Prostrkaně|Jana}}, jenž byl pacholetem, u Jana Zdeňka Kavky z Říčan. Bezpochyby jest totožným s Janem Jiřím, který r.&nbsp;1623 osvobozen proto, že byl chud a nebylo co na něm bráti. Jan, syn Jiříkův, držel polovici Úštku a Koleč. Byl v l.&nbsp;1611—17 nejvyš. komořím, koupil r.&nbsp;1591 několik vesnic od panství helfenburského, prodal r.&nbsp;1592 Koleč a koupil za to r.&nbsp;1605 Jištrby. Zemřel v srp. 1617 (manž. Sibyla z Pencíku). Syn jeho {{Prostrkaně|Jiří Vilém}} držel Úštěk, Jištrby a Liběšice a zemřel r.&nbsp;1621 nemaje dědicův (manž. Lidmila Švábka z Chvatliny). Statek po něm měla děditi manželka, avšak všecek zabrán. Co mívali '''S'''-mové v litoměřickém kraji, všechno dostali jesuité; z toho posledním toho rodu (Janovi, Jiřímu a Jindřichovi) popřáli almužny. Sestry Jiřího Viléma Eusebie (r.&nbsp;1607 manželka Sigmunda z Vartemberka, pak vd. Náchodská), Kunka (manž. Jindřich '''S.''' z M.), Alžběta (manž. Karel z Kounic), Zdislava (manž. Rudolf z Valdšteina) a Anna vd. Auersperková obdržely nějaké peníze ze statkův otcovských. Majestátem 12.&nbsp;čna&nbsp;1642 přenesen štít (ano již muž. potomstvo vymřelo) na Lva Viléma z Kounic a dovoleno mu i psáti se '''S.''' z Ú. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} fekdy7xxerzjzwgnbcyazepj98nhbo7 0 49510 330770 122214 2026-04-27T11:09:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330770 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sezimky | PŘEDCHOZÍ = Sezima | DALŠÍ = Seznamy porotní }} {{Textinfo | TITULEK = Sezimky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sezímky }} {{Forma|proza}} '''Sezimky''' ''(Zössnitz)'', ves v Čechách, hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Stolinky; 44&nbsp;d., 157&nbsp;obyv. n. (1900), mlýn. {{Konec formy}} o5fvaey73hfyms00nc85hej8aj2yw61 0 49511 330771 122215 2026-04-27T11:09:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330771 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seznamy porotní | PŘEDCHOZÍ = Sezimky | DALŠÍ = Sezomice }} {{Textinfo | TITULEK = Seznamy porotní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Seznamy porotní''' viz {{Prostrkaně|[[../Porotní seznamy/]]}}. {{Konec formy}} 9t3tuuz323q7ls52vzdj1tizs5u7h6q 0 49512 330772 122216 2026-04-27T11:09:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330772 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sezomice | PŘEDCHOZÍ = Seznamy porotní | DALŠÍ = Sezze }} {{Textinfo | TITULEK = Sezomice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sezomice''' viz {{Prostrkaně|[[../Sezemice/]]}} 2). {{Konec formy}} gfqjakfftrj6b5w6kvsobipmj3zrgbn 0 49513 330773 122217 2026-04-27T11:09:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330773 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sezze | PŘEDCHOZÍ = Sezomice | DALŠÍ = Sežana }} {{Textinfo | TITULEK = Sezze | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:it:Sezze|Sezze]] (italsky) }} {{Forma|proza}} '''Sezze''' [sece], {{Prostrkaně|Sezza}}, město v ital. prov. římské, v kraji velletrijském v levo ř.&nbsp;Ufanta, na úpatí Montí Lepini, nedaleko Pontinských bažin, má jako obec 11.453&nbsp;obyv. (1901), got. kathedrálu (ze XIV.&nbsp;stol.), sídlo biskupa, seminář a vinařství. '''S.''' jest býv. osada Volsků ''Setia'', od r.&nbsp;383 př. Kr. osada římská, z níž se zachovaly zbytky staveb, jako chrámu, divadla a&nbsp;j. a kde pěstovalo se výborné víno. {{Konec formy}} 4n42theorbc9w9pncokuc1va0hgkmg9 0 49514 330774 122218 2026-04-27T11:09:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330774 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sežana | PŘEDCHOZÍ = Sezze | DALŠÍ = Sf. }} {{Textinfo | TITULEK = Sežana | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sežana }} {{Forma|proza}} '''Sežana''' (něm. ''Sesana''), ves v Gorici při železn. tr. Vídeň-Terst s 1876&nbsp;obyv. slovin. (1900). '''S.''' jest sídlem okr. hejtmanství a soudu, má pěstování vína a olivy a na blízku znamenité jeskyně. {{Konec formy}} 0qqo0bidihb69v451c5cx8q01mxdage 0 49515 330775 122219 2026-04-27T11:09:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330775 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sf. | PŘEDCHOZÍ = Sežana | DALŠÍ = Sfagia }} {{Textinfo | TITULEK = Sf. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sf.''', zkratka za {{Prostrkaně|[[../Sforzato|sforzato]]}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} h0pvi8jc7taiubt94s9vdz8byrsocov 0 49516 330776 122220 2026-04-27T11:09:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330776 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfagia | PŘEDCHOZÍ = Sf. | DALŠÍ = Sfakia }} {{Textinfo | TITULEK = Sfagia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfagia''' viz {{Prostrkaně|[[../Sfaktéria/]]}}. {{Konec formy}} rl4d6l52isq69mkj1tgp2dnwf92m2g0 0 49517 330777 122221 2026-04-27T11:09:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330777 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfakia | PŘEDCHOZÍ = Sfagia | DALŠÍ = Sfakioté }} {{Textinfo | TITULEK = Sfakia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Sfakia|Sfakia]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Sfakia''', hl. město okresu t.&nbsp;jm. v jzáp. části ostrova Kréty, má asi 1500&nbsp;obyv. Vyváží se odtud ječmen, med, vosk, víno a oblíbený na Východě sýr sfakijský. Okres '''S.''' jest hornatý a má 25.057&nbsp;obyv. (1900). Obyvatelé, zvaní {{Prostrkaně|Sfakioté}}, přebývající v horách Sfakijských (Aspra Vuna), vynikají udatností a hájili své samostatnosti již ve středověku proti Benátčanům a za novějších dob proti Turkům r.&nbsp;1821. {{Konec formy}} 3d1vhdrvxas1vhusb6su8q9e6uppu4f 0 49518 330778 122222 2026-04-27T11:09:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330778 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfakioté | PŘEDCHOZÍ = Sfakia | DALŠÍ = Sfaks }} {{Textinfo | TITULEK = Sfakioté | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfakioté''' viz {{Prostrkaně|[[../Sfakia/]]}}. {{Konec formy}} 6v0cf2vyew4h39dolu67z0sf1lz4pqf 0 49519 330779 122223 2026-04-27T11:09:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330779 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfaks | PŘEDCHOZÍ = Sfakioté | DALŠÍ = Sfaktéria }} {{Textinfo | TITULEK = Sfaks | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sfax }} {{Forma|proza}} '''Sfaks''' nebo {{Prostrkaně|Sfax}}, též {{Prostrkaně|Sfákes}} nebo {{Prostrkaně|Sefakes}}, město v jižním Túnisu, 225&nbsp;''km'' na jv. od Túnisu v rovné krajině na pobřeží Malé Syrty, jest spojeno železnicí s Gafsou, má asi 15.000&nbsp;obyv., mezi nimi 783&nbsp;Francouze, a dělí se na čtvrť horní a dolní. Čtvrť horní nebo muhammedánská tvoří pravoúhelník 550&nbsp;''m'' dl. a 350&nbsp;''m'' šir., ohrazený ozubenou zdí opatřenou věžemi a 2&nbsp;branami a má tvrz, 5&nbsp;mečet, hospitál, několik muham. škol a mohutnou věž zv. El Nadúr s překrásným rozhledem. Dolní čtvrť jest rovněž ohrazena a obydlena hlavně židy a obchodníky s olejem. Mezi hradbou arabské čtvrti a mořem rozkládá se čtvrť evropská s tržištěm a kathedrálou. Rejda jest bezpečná, avšak mělká, tak že větší lodi kotví až 3&nbsp;''km'' ode břehu, avšak v poslední době přístav se opevňuje a upravuje, tak že stává se přístupnějším. Lodní jeho ruch činí 2098&nbsp;lodí připlulých s 215.804&nbsp;''t'' a 2099&nbsp;lodí vyplulých s 215.573&nbsp;''t''. Obchoduje se hlavně s Francií, Italií a Anglii, méně s ostatním Túnisem a Řeckem. Vyváží se jižní ovoce, olej, vlna, soda, houby a&nbsp;j., z průmyslu pak zmínky zasluhuje výroba zboží vlněného. '''S.''' byla zabrána Francouzi po tuhém bombardování 16.&nbsp;čce&nbsp;1881, má posádkou pluk spahiův a jest sídlem několika konsulů, mezi nimi i rakousko-uherského. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} m86rjkar2q0h247u18gttk91odw25wh 0 49520 330780 122224 2026-04-27T11:09:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330780 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfaktéria | PŘEDCHOZÍ = Sfaks | DALŠÍ = Sfalerit }} {{Textinfo | TITULEK = Sfaktéria | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:el:Σφακτηρία|Σφακτηρία]] (řecky) }} {{Forma|proza}} '''Sfaktéria''', též {{Prostrkaně|Sfagia}}, úzký a podlouhlý ostrůvek na záp. břehu peloponnéském (4,4&nbsp;''km'' dl.), oddělený toliko úzkým průlivem Sykijským na sev. svém cípu od souše. Ve starověku byl průliv tento sjízdný, nyní však zanesen jest bahnem ze sousední laguny Osman-Agovy. Historického významu nabyla '''S.''', jíž nedostává se pitné vody, za války peloponnéské. Zalesněný tehdy ostrov osazen 700&nbsp;Sparťany, když zmocnil se athénský velitel Démosthenés protějšího Pyla. Nahodilý lesní požár přiměl jej k útoku na ostrov, jenž se všech stran obklíčen a posádka spartská přinucena vzdáti se (r.&nbsp;424 př. Kr.). ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} 0o4s9ytxaityckgz2mhu4tx8067sotr 0 49521 330781 122227 2026-04-27T11:09:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330781 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfalerit | PŘEDCHOZÍ = Sfaktéria | DALŠÍ = Sfax }} {{Textinfo | TITULEK = Sfalerit | AUTOR = [[Autor:František Slavík|František Slavík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;917–918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1017/mode/1up Dostupné online.] | WIKIPEDIA-HESLO = Sfalerit }} {{Forma|proza}} '''Sfalerit''', {{Prostrkaně|blejno zinkové}}, {{Prostrkaně|peřestek obecný}}, nerost… ''[[Autor:František Slavík|Fr.Sl-k.]]'' {{Trvající majetková práva|autor=František Slavík|rok=2028}} {{Konec formy}} ertuvqy0k2nqjf48qfb5wmay7hsuc3h 0 49522 330782 122228 2026-04-27T11:09:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330782 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfax | PŘEDCHOZÍ = Sfalerit | DALŠÍ = Sfen }} {{Textinfo | TITULEK = Sfax | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfax''' viz {{Prostrkaně|[[../Sfaks/]]}}. {{Konec formy}} nb6y3pvhp8871b58y2uaajy880px2fa 0 49523 330783 122229 2026-04-27T11:09:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330783 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfen | PŘEDCHOZÍ = Sfax | DALŠÍ = Sfendoné }} {{Textinfo | TITULEK = Sfen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfen''', min., viz {{Prostrkaně|[[../Titanit/]]}}. {{Konec formy}} m5jxcuugplt228huhj43ogcglb44esl 0 49524 330784 312627 2026-04-27T11:09:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330784 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfendoné | PŘEDCHOZÍ = Sfen | DALŠÍ = Sféra }} {{Textinfo | TITULEK = Sfendoné | AUTOR = [[Autor:Karel Müller (1875–1955)|Karel Müller]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfendoné''', u starých Řeků prak, z něhož házeli kulaté oblázky nebo hliněné koule, látkou zápalnou naplněné, nebo konečně koule olověné, jež vybíhaly v jeden nebo dva hroty a měly podobu oválovou. Mnoho těchto olověných kulí nalezeno bylo kolem Enny na Sicilii a v Italii u Ascola. Prakovníci sluli u Řeků {{Prostrkaně|sfendonéti}}, u Římanů {{Prostrkaně|[[../Funditores|funditores]]}} (v.&nbsp;t.). ''[[Autor:Karel Müller (1875–1955)|KM.]]'' {{Konec formy}} jjba2s34uf2x3ewg89b00jwes8283fb 0 49525 330792 122231 2026-04-27T11:09:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330792 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sféra | PŘEDCHOZÍ = Sfendoné | DALŠÍ = Sférický }} {{Textinfo | TITULEK = Sféra | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sféra''' (z řec. ''sfaira'', {{Prostrkaně|koule}}), v astronomii tolik co {{Prostrkaně|obloha nebeská}}, kteráž se nám jeví jako dutá koule, v jejímž středu se nalézáme; dále tolik co {{Prostrkaně|vesmír}} s kroužícími tělesy nebeskými. V přeneseném smyslu '''s.''' znamená {{Prostrkaně|okruh}} neboli {{Prostrkaně|obor nějakého zaměstnání, působení nebo smýšlení}}. V politice výrazem „'''s.''' {{Prostrkaně|zájmů}}“ značí se zámořské svobodné území, které některá evropská velmoc ve shodě s ostatními evrop. státy zabrala a znenáhla v kolonii proměnila. Takové „'''s'''-ry zájmů“ jsou zvláště v Africe. {{Konec formy}} fogcmw471skpqrf3079sh4hanf3pldk 0 49526 330793 122232 2026-04-27T11:09:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330793 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sférický | PŘEDCHOZÍ = Sféra | DALŠÍ = Sférický excess }} {{Textinfo | TITULEK = Sférický | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sférický''', z řec., co sféry neboli koule se týče. '''S.''' {{Prostrkaně|obrazec}}, jejž na povrchu koule tvoří oblouky největších kruhův. '''S.''' {{Prostrkaně|trojúhelník}} vzniká, spojíme-li tři body plochy kulové největšími kruhy; nauka o těchto trojúhelnících zove se '''s'''-ká {{Prostrkaně|trigonometrie}}. {{Konec formy}} s59ie825dszr57t2qoofjca5mrtf6n1 0 49527 330794 122233 2026-04-27T11:09:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330794 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sférický excess | PŘEDCHOZÍ = Sférický | DALŠÍ = Sféroid }} {{Textinfo | TITULEK = Sférický excess | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sférický excess''' viz {{Prostrkaně|[[../Excess/]]}} sférický. {{Konec formy}} b2g3t96h0azvttq5w6o0qgujdkn1oaq 0 49528 330795 145894 2026-04-27T11:09:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330795 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sféroid | PŘEDCHOZÍ = Sférický excess | DALŠÍ = Sféroidický excess }} {{Textinfo | TITULEK = Sféroid | AUTOR = [[Autor:František Novotný (1864–1918)|František Novotný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sféroid }} {{Forma|proza}} '''Sféroid''', {{Prostrkaně|sphaeroid}}, jest rotační ellipsoid, který vytvoří se otáčením ellipsy kolem malé osy. {{Prostrkaně|Zemský}} '''s.''' vytvoří se otáčením meridiánové ellipsy kolem zemské osy. Země měla by tvar '''s'''-u, kdyby skládala se z hmoty veskrz stejnorodé, stejně husté, a to následkem rotace kolem zemské osy. Poněvadž tomu není tak, tvoří povrch zemský nepravidelnou plochu, kterou nazýváme {{Prostrkaně|geoidem}}. Jsou pak tížnice v každém místě kolmy k povrchu geoidu. Geoid nehodí se pro výpočty geodaetické svou nepravidelností; nahrazuje se tudíž rotačním ellipsoidem aneb '''s'''-em, který nejvíce blíží se zemskému geoidu. Vzdálenost dvou bodů na zemském '''s'''-u měří se na t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|čáře geodaetické}}, která určuje nejkratší vzdálenost dvou bodů na zemském '''s'''-u. Poloha jednotlivých bodů na zemském '''s'''-u určuje se zeměpisnými souřadnicemi, pak polárnými a pravoúhlými souřadnicemi sféroidickými. Rozměry zemského '''s'''-u stanovil r.&nbsp;1814 {{Prostrkaně|Bessel}} takto: Veliká poloosa: ''a'' = 3272077,14 toisy peruanské = 6377397,15500&nbsp;''m''. Malá poloosa: ''b'' = 3261139,33 toisy peruan. = 6356078,96325&nbsp;''m'', log&nbsp;''a'' = 6,8046435&nbsp;(''m''), log&nbsp;''b'' = 6,8031893&nbsp;(''m''). Excentricita ellipsy meridianové <math>e^2 = \frac{a^2 - b^2}{a^2} = 0,006674372096,</math> <p style="text-indent: 0">log ''e''² = 7,8244104 − 10. Zploštění ellipsy na pólech:</p> <math>i = \frac{a - b}{a} = 0,003342773114</math> <p style="text-indent: 0">a log ''i'' = 7,5241069 − 10. ''[[Autor:František Novotný (1864–1918)|Nov.]]''</p> {{Konec formy}} esm056oner296mhy7rr6wllv6b9zk5p 0 49572 330796 192042 2026-04-27T11:09:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330796 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sféroidický excess | PŘEDCHOZÍ = Sféroid | DALŠÍ = Sférometr }} {{Textinfo | TITULEK = Sféroidický excess | AUTOR = [[Autor:František Novotný (1864–1918)|František Novotný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;918–919. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1018/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sféroidický excess''', {{Prostrkaně|sféroidický nadbytek}} (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Sphäroidischer Excess}}'', fr. ''{{Cizojazyčně|fr|excès sphéroidique}}''). V geodaesii sférické, která předpokládá zemi jako kouli, zavádí se k usnadnění řešení příslušných úloh sférický excess. Z téže příčiny zavádí se v geodaesii sféroidické, která předpokládá zemi jako rotační ellipsoid, '''s.&nbsp;e.''', který určí se podle vzorce <math>\epsilon = \rho \frac{P}{M.N}</math>. <p style="text-indent: 0">Ve vzorci tomto značí: ''ρ'' = 206265, ''P'' plochu příslušného obrazce, ''M'' poloměr meridiálného zakřivení, ''N'' poloměr příčného zakřivení. Poloměr ''M'' určí se podle vzorce</p> <math>M = \frac{a^{2}b^{2}}{(a^2 \cos^2 \varphi + b^2 \sin^2 \varphi)\frac{3}{2}} = \frac{a(1 - e^2)}{W^3}</math>, <p style="text-indent: 0">kde značí: <math>W = 1 - e^2 \sin^2 \varphi</math>, ''φ'' zeměpisná šířka, ''a'' velká poloosa zemského ellipsoidu, ''b'' malá poloosa zemského ellipsoidu, <math>e = \frac{a^2 - b^2}{a^2}</math>, druhá výstřednost ellipsy. Poloměr ''M'' určuje se též vzorcem <math>M = \frac{c}{V^3}</math>, kde značí <math>c = \frac{a^2}{b}</math>, <math>V = \sqrt{1 + e'^2 \cos^2 \varphi}</math>, <math>e' = \frac{a^2 - b^2}{b^2}</math>, prvá výstřednost ellipsy. Poloměr příčného zakřivení zemského ellipsoidu urči se z rovnice</p> <math>N = \frac{a}{W} = \frac{c}{V}</math>. <p style="text-indent: 0">Poloměry ''M'' a ''N'' sestaveny jsou ve zvláštních tabulkách pro různé zeměpisné šířky φ. ''[[Autor:František Novotný (1864–1918)|Nov.]]''</p> {{Konec formy}} r2qqasb7rlxs4y7krr3pvpygvx1dtz7 0 49573 330797 122425 2026-04-27T11:09:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330797 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sférometr | PŘEDCHOZÍ = Sféroidický excess | DALŠÍ = Sférosiderit }} {{Textinfo | TITULEK = Sférometr | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Vladimír Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;919. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1019/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sférometr''' (z řec.) jest {{Prostrkaně|přístroj k měření malých tlouštěk}}, po příp. malých vzdáleností od určité roviny základní. Podstatnou částí '''s'''-u jest matice šroubová, která tvoří střed stativku, který se klade třemi zahrocenými nožkami na rovinu základní. Maticí prochází šroub o malém výstupu (½ až ⅓ ''mm''), jehož hlava nese kruhovou desku obyčejně na 100&nbsp;rovných dílů rozdělenou. Celé otočky odčítají se na vertikálním pravítku ke stativu stroje připevněném. Šroub na dolejším konci opatřen jest hrotem podobně jako nožky stativu. Základní rovina odečte se na '''s'''-u, postaví-li se strojek na rovinnou desku skleněnou a šroubuje-li se šroub tak dlouho k desce, až všecky čtyři hroty dotýkají se roviny. Pozná se to snadno mírným postranním tlakem na některou nožku stroje; je-li šroub příliš hrotem nízko, pak se strojek tímto tlakem kolem středu pootočí. Odečte-li se podobně postavení hrotu prostředního, dotýkajícího se nějakého předmětu pod '''s.''' na rovinu základní položeného, určí se tím tloušťka předmětu na místě dotyku. Postavíme-li '''s.''' na plochu {{Prostrkaně|sférickou}}, na př. na vypuklou plochu čočky (zrcadla sfér. a&nbsp;p.), odečte se tím výška ''v'' strojku kulového (vyobr. č.&nbsp;3720.), jehož základna má poloměr ''r''. Poněvadž hroty nožek '''s'''-u tvoří trojúhelník rovnostraný o straně ''s'', jest podle dolejší části obrazce <math>3 r^2 = s^2</math> <p style="text-indent: 0">a podle hořejší části obrazce</p> <math>r^2 = v(2R - v)</math>, <p style="text-indent: 0">tak že</p> <math>\frac{s^2}{3} = v(2R - v)</math>, <p style="text-indent: 0">odkud lze vypočísti poloměr křivosti plochy sférické — odtud název '''s.''' ''[[Autor:Vladimír Novák|nvk.]]''</p> {{Konec formy}} chsudelr72f1lfcadhi7no3boothiql 0 49574 330798 122429 2026-04-27T11:09:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330798 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sférosiderit | PŘEDCHOZÍ = Sférometr | DALŠÍ = Sfinx }} {{Textinfo | TITULEK = Sférosiderit | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;919. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1019/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sférosiderit''' viz {{Prostrkaně|[[../Siderit/]]}}. {{Konec formy}} qhgvy7z9p394vdo0fhu4k1da3vpdfhz 0 49575 330786 192041 2026-04-27T11:09:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330786 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sforza | PŘEDCHOZÍ = Sfinx | DALŠÍ = Sforzato }} {{Textinfo | TITULEK = Sforza | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;919–920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1019/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sforzové }} {{Forma|proza}} '''Sforza''' [sfòrca], slavná ital. rodina, jež získala si hodnost vévodskou v Miláně po Viscontech (1450—1535) a dala městu ve stol. XV. a XVI šest vévod. Praotec rodu {{Prostrkaně|Muzio Attendolo}} z Cotignoly v Romagni (*&nbsp;1369), proslulý condottiere své doby, měl příjmí '''S.''' (t.&nbsp;j. krotitel), jehož se mu dostalo od hrab. Alberiga z Barbiana, zakladatele condottierství italského. Družinu svých věrných '''S.''' řídil se svými strýci patriarchálně, sloužil Florenckým proti Pise (1405), Mikuláši&nbsp;II. a Janu&nbsp;XXIII. a byl oporou trůnu Johanny&nbsp;II. Neapolské, jež jej povýšila za velkoconnétabla. Utopil se v Pescaře při přechodu přes ni k osvobození Aquily (3.&nbsp;led.&nbsp;1424). Otcovu condottu (voj) vedl po jeho smrti syn: '''1)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Francesco&nbsp;I.}} (*&nbsp;1401 v San Miniato — †&nbsp;1466), jenž zvítěziv nad Forte Bracciem, Piccininem a Malatestou, slynul jako prvý condottiere doby. Církev jmenovala jej svým gonfalonierem, papež udělil mu lénem marku ankonskou a dal mu naději na vévodství Milánské po Filippu Marii Viscontim, jenž byl upadl v tíseň a v té chvíli dal ruku dcery své Bianky Marie Franceskovi '''S'''-zovi (1441). Když zemřel r.&nbsp;1447, nastaly v Miláně zmatky; '''S.''' využil jich dovedně a energicky, již r.&nbsp;1450 měl vládu v městě a ve 4&nbsp;letech (1454) uznán obecně vévodou. R.&nbsp;1464 zvětšil své vévodství dobyv Janova. — Srv. Simonetta, {{Cizojazyčně|la|Commentarii rerum a F.&nbsp;'''S.''' gestarum}} (sv.&nbsp;XXI. Muratoriho „{{Cizojazyčně|la|Rerum Italicarum Scriptores}}“); F.&nbsp;Steger, {{Cizojazyčně|de|Geschichte F.&nbsp;'''S'''-s und der ital. Condottieri}} (Lip., 1853; nové vyd. 1865); Th.&nbsp;Sickel, {{Cizojazyčně|de|Beiträge und Berichtigungen zur Geschichte der Erwerbung Mailands durch F.&nbsp;'''S.'''}} (Víd., 1855); k tomu: „{{Cizojazyčně|it|Archivio storico italiano}}“ (1862, 1878) a „{{Cizojazyčně|it|Archivio storico lombardo}}“ (1874, 1880, 1881, 1885); Rubieri, {{Cizojazyčně|it|Francesco T.&nbsp;'''S.''' Narrazione storica}} (Flor., 1879, 2&nbsp;sv.). — Vévodství Milánské ujal po smrti Franceskově jeho syn: '''2)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Galeazzo Maria}} (*&nbsp;1444), jenž byl muž výstřední a krutý a padl rukou spikleneckou 26.&nbsp;pros.&nbsp;1476, zůstaviv vévodství svému synu. To byl: '''3)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Giangaleazzo}} ({{Prostrkaně|Maria}}) (*&nbsp;1468), jenž však v hodnost svou nikdy nenastoupil. Neboť strýc jeho '''4)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Lodovico il Moro}} (*&nbsp;1451 — &nbsp;17.&nbsp;kv.&nbsp;1508) urval matce jeho Boně Savojské poručnictví nad nezletilým a zajistil si místo nezákonně zaujaté smlouvami s Alexandrem&nbsp;VI., Benátkami a císařem Maximiliánem&nbsp;I., jemuž dal za choť svou neteř Bianku. Proti stálým útokům Aragonců neapolských, kteří byli stoupenci Isabelly, manželky synovce jeho, Lodovico povolal Karla&nbsp;VIII. Francouzského. Sotvaže Karel&nbsp;VIII. protáhl sev. Italií, zemřel Giangaleazzo '''S.''' (22.&nbsp;říj.&nbsp;1494), snad otravou, a Moro sosnoval pikle protifrancouzské. Ale před Ludvíkem&nbsp;XII. Francouzským bylo mu prchnouti (1499). Lodovico pokusil se o znovuzískání Milána, ale upadl do zajetí francouzského (9.&nbsp;dub.&nbsp;1500) a poslán do Loches (v Touraine). Milán spadl ke koruně francouzské. Lodovico il Moro zasloužil se o umění a o vědu; dal provésti nádherné stavby v Miláně, Pavii a Vigevanu. — Srv. Rusconi, {{Cizojazyčně|it|Lodovico il Moro e sua cattura}} (Novara, 1878); k tomu „{{Cizojazyčně|it|Archivio storico lombardo}}“, 1874 a 1886; A.&nbsp;Dina, {{Cizojazyčně|it|L. il Moro prima della sua venuta al governo}}; E.&nbsp;Müntz, {{Cizojazyčně|fr|Une cour de la renaissance au XV^e siècle}}. Ludovic '''S.''' (v „{{Cizojazyčně|fr|Revue des Deux Mondes}}“, 1890); Kindt, {{Cizojazyčně|de|Die Katastrophe L.&nbsp;Moros im April 1500}} (Greifsw., 1890); François Delaborde, {{Cizojazyčně|fr|L’expédition de Charles&nbsp;VIII en Italie}} (1888); Léon-G. Pélissier, {{Cizojazyčně|fr|Louis XII et Ludovic S.}} (1896—97). '''5)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Massimiliano}}, syn Lodovica řeč. il Moro (*&nbsp;1491 — 1530), vrátil se do svého vévodství r.&nbsp;1512, ale vzdal se ho ve prospěch Františka&nbsp;I. Francouz. r.&nbsp;1515, když František se byl uvolil zaplatiti zaň dluhy a dávati mu ročně 30.000&nbsp;dukátův. Bratr jeho '''6)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Francesco II. Maria}} (*&nbsp;1492 — †&nbsp;24.&nbsp;říj.&nbsp;1535) prchl r.&nbsp;1515 do Němec a dostal Milán od Karla&nbsp;V. lénem, po vítězství Karlově u Bicokky (1522). Zemřel bezdětek, načež Karel&nbsp;V. dal Milán nejprve pod správu místodržícímu Marinovi Caracciolovi a pak jakožto uprázdněné léno říšské synovi svému Filipu&nbsp;II. Srv. Litta, {{Cizojazyčně|it|Famiglie celebri d’ltalia}} (sv.&nbsp;I., Mil., 1819); Magenta, {{Cizojazyčně|it|I Visconti e gli '''S.''' nel castello di Pavia}} (t., 1883, 2&nbsp;sv.); Ratti, Della famiglia '''S.''' (Řím, 1794). {{Konec formy}} njo3f7a0xxxtbnxxs0rr7b4q5p0ll3z 0 49576 330787 122432 2026-04-27T11:09:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330787 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sforzato | PŘEDCHOZÍ = Sforza | DALŠÍ = Sfragistika }} {{Textinfo | TITULEK = Sforzato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sforzato''' [-cáto], ital., zkrác. ''sf.'', ''sfc.'' neb ''fz.'', znamená v hudbě tolik co {{Prostrkaně|náhle sesíleně}} a platí jen pro jedinou notu. {{Konec formy}} 7wv4uaseiyn7gexetuhtda031aqi7eq 0 49577 330788 122434 2026-04-27T11:09:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330788 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfragistika | PŘEDCHOZÍ = Sforzato | DALŠÍ = Sfumato }} {{Textinfo | TITULEK = Sfragistika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sfragistika }} {{Forma|proza}} '''Sfragistika''', z řec., věda zabývající se {{Prostrkaně|[[../Pečeť|pečetmi]]}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} ru7w3skh560hb0e4fxycby9aa4238vh 0 49578 330789 122435 2026-04-27T11:09:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330789 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfumato | PŘEDCHOZÍ = Sfragistika | DALŠÍ = Sfygmograf }} {{Textinfo | TITULEK = Sfumato | AUTOR = [[Autor:Václav Kozel|Václav Kozel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sfumato }} {{Forma|proza}} '''Sfumato''' (ital. ze ''sfumare'', zamžíti, prchnouti), v malířství výraz pro mlhavé, neurčité a blednoucí obrysy i barvy. '''S'''-ta nemohli ovšem užíti malíři nevyspělých škol středověkých, až teprve velicí mistři italské renaissance, jako na př. Leonardo da Vinci, nalezli ve '''s'''-tu prostředek ke zvýšení perspektivného dojmu a něžného koloritu. Correggio používal rád tajemného přísvitu a oblačného pozadí, aby z něho mohutné postavy dojemněji vystupovaly. '''S.''' zvláště si oblíbil B.&nbsp;Est. Murillo pro četná svá „Zjevení“, aby jím vyjádřil hloubku a vroucnost citu. Modernímu malířství jest '''s.''' pro vzdušnou perspektivu tím, čím jsou mu zkratky k perspektivě kresby; podáváť kresbu i barvy tak, jakoby byly jemným závojem zastřeny. ''[[Autor:Václav Kozel|Kzl.]]'' {{Konec formy}} qailt5hsi9qj6nxt2nygrfnvr5liygy 0 49579 330790 122436 2026-04-27T11:09:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330790 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfygmograf | PŘEDCHOZÍ = Sfumato | DALŠÍ = Sfz. }} {{Textinfo | TITULEK = Sfygmograf | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfygmograf''', z řec., je přístroj, kterýž pomocí pak anebo také bubínků na pohyblivé desky zvlášť upravené napisuje křivku, znázorňující tepové pohyby cevní. Nejznámější jsou '''s'''-y, jež sestrojil franc. fysiolog Marey, anebo kteréž byly na základě jeho principů zdokonaleny. Pro studium úkonů cevních ve zdravém i chorém stavu má {{Prostrkaně|sfygmografie}}, totiž provádění pokusův a poznatky '''s'''-em nabyté, veliký význam. {{Konec formy}} 3t4j4j5ldh0qchcbxbdpqgn4lc5a1p0 0 49580 330791 122437 2026-04-27T11:09:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330791 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sfz. | PŘEDCHOZÍ = Sfygmograf | DALŠÍ = Sgambati }} {{Textinfo | TITULEK = Sfz. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sfz.''', zkratka hudební, viz {{Prostrkaně|[[../Sforzato/]]}}. {{Konec formy}} cukzu5pa9gccmhn1c7huf8sdbjt3mc3 0 49581 330799 122438 2026-04-27T11:09:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330799 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sgambati | PŘEDCHOZÍ = Sfz. | DALŠÍ = Sgraffito }} {{Textinfo | TITULEK = Sgambati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:it:Giovanni Sgambati|Giovanni Sgambati]] (italsky) }} {{Forma|proza}} '''Sgambati''' [zgambáti] {{Prostrkaně|Giovanni}}, pianista a hudební skladatel ital. (*&nbsp;1843 v Římě). Dospěl záhy virtuosity a upozornil na se Liszta, jenž bděl nad jeho pozdějším vývojem. Jako skladatel vystoupil úspěšně klavírním koncertem r.&nbsp;1866. Koncertoval v Italii a Němcích a stal se r.&nbsp;1877 prvým professorem hry klavírní na hudebním lyceu caecilianské akademie v Římě, kdež působí posud. Tiskem vydal: ''2&nbsp;kvintetta klavírní'', ''koncert klavírní'', ''2&nbsp;symfonie'', ''smyčcové kvartetto'', četné ''skladby pro piano'' a&nbsp;j. {{Konec formy}} gy412om4vr9q9wg0ph3e255rkvmwnrp 0 49582 330800 122439 2026-04-27T11:09:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330800 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sgraffito | PŘEDCHOZÍ = Sgambati | DALŠÍ = Sh. }} {{Textinfo | TITULEK = Sgraffito | AUTOR = [[Autor:Václav Kozel|Václav Kozel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sgrafito }} {{Forma|proza}} '''Sgraffito''' (ital. ze ''sgraffiare'', škrábati), ozdoby v omítce škrábané, zvláště v sev. Italii oblíbený způsob dekorace pro vnější stěny renaiss. budov. Technika '''s'''-ta záležela v tom, že na stěnu nanesly se mimo obvyklou půdu ještě dvě vrstvy malty: zpodní barevná a vrchní bílá. Kresba škrábala se ještě za vlhka do vrchní vrstvy tak hluboko, aby zpodní vrstva pronikala. Podle toho, která čásť kresby do malty se škrábala, jeví se buď světlý ornament na barevné půdě nebo opačně. Z Italie rozšířilo se '''s.''' do celé Evropy, a ve stol.&nbsp;XVI. přeneseno bylo i k nám. Zvláště zastoupeno bylo na stavbách umění milovných pánů z Rožmberka a z Hradce; nejkrásněji zachováno jest nám na nynějším paláci Schwarzenberském, na němž jsou nejen silně vystupující lunetované římsy a štíty vyplněny vkusnými škrábanými ornamenty, ale i všecka průčelí jsou sgraffitována na způsob kvádrování. Bohatou sgraff. ozdobou vyniká zámek Kaceřov, postavený Floriánem Grysbekem, jímž postaven i podobný zámek Nelahozeves na Labi. Avšak i zámožnější měšťané zdobili tak průčelí svých domů, tak že málo jest měst v Čechách, kdež by '''s'''-ta nebylo bývalo před válkou 30letou použito, byť jen jako pouhého rustikování. Nejkrásněji byla uchována '''s'''-ta některých měšťanských domů v Prachaticích. Ke konci století&nbsp;XIX., kdy u nás veliké oblibě se těšil sloh českorenaissanční, užíváno bylo '''s'''-ta též hojně k výzdobě façad domů činžovních všemi vynikajícími architekty českými, z nichž Zeyer '''s'''-ta svá vydal. ''[[Autor:Václav Kozel|Kzl.]]'' {{Konec formy}} mevxawxhbe8qagvsy8box1nlzrn1tqw 0 49583 330801 122441 2026-04-27T11:09:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330801 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sh. | PŘEDCHOZÍ = Sgraffito | DALŠÍ = Shaftesbury }} {{Textinfo | TITULEK = Sh. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sh.''' = {{Prostrkaně|[[../Shilling|shilling]]}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} ics3wughnarp3tbgernubv6vwecgde7 0 49584 330802 122442 2026-04-27T11:09:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330802 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shaftesbury | PŘEDCHOZÍ = Sh. | DALŠÍ = Shaftesbury (osoby) }} {{Textinfo | TITULEK = Shaftesbury | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;920–921. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1020/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Shaftesbury (Dorset) }} {{Forma|proza}} '''Shaftesbury''' [šàftsböri], obyč. {{Prostrkaně|Shaston}} zv., prastaré municip. město v angl. hrabství dorsetském, leží na úzkém vápenném ostrohu a poskytuje krásný rozhled po hrabství dorsetském, somersetském a wiltském. Zdá se, že bylo římskou stanicí. Za Athelstana (924 až 940) byly zde 2&nbsp;mincovny a opatství benediktinek. Zde zemřel Kanut Vel. r.&nbsp;1035. Nyní má '''S.''' 2027&nbsp;obyv. a lat. školu. {{Konec formy}} qtqmetcsnz1uo2v5niks7a3zxjhyi9a 0 49585 330803 192043 2026-04-27T11:09:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330803 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shaftesbury (osoby) | PŘEDCHOZÍ = Shaftesbury | DALŠÍ = Shakers }} {{Textinfo | TITULEK = Shaftesbury (osoby) | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Fikrle|Jaroslav Fikrle]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;921. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1021/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Shaftesbury }} {{Forma|proza}} '''Shaftesbury''' [šàftsböri]: '''1)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Anthony Ashley}}, první hr. ze '''S.''' (1621—83), státník angl. Jako člen t.&nbsp;zv. dlouhého parlamentu postavil se proti králi Karlu&nbsp;I., za protektorátu náležel k opposici proti Cromwellovi a po smrti tohoto pracoval spolu s gen. Monkem pro restauraci Stuartovců. Byl proto od Karla&nbsp;II. povolán do státní rady, stal se členem soudu nad kralovrahy a r.&nbsp;1661 byl povýšen na lorda Ashleye. R.&nbsp;1668 vstoupil do ministerstva zv. „Cabal“ a schvaloval jeho politiku přátelskou Francii. R.&nbsp;1672 dostal titul hraběte ze '''S.''' a hodnost lorda kancléře. Když však veřejné mínění obrátilo se proti této politice, '''S.''' přešel ke straně protivné. Byv sesazen pro svou věrolomnost s úřadu (1673) stal se jedním z předních mužů opposice a úhlavním nepřítelem král. rodu. Po pověstném udání Oatesově o domnělém katolickém spiknutí (viz {{Prostrkaně|[[../Oates/]]}}), '''S.''' byl jedním z hlavních strůjců „Exclusion-billu“, jímž bratr králův, Jakub z Yorku, prohlášen za neschopna děditi trůn angl. Když Karel&nbsp;II. r.&nbsp;1679 zřídil „tajnou radu“, aby prostředkovala mezi parlamentem a korunou, '''S.''' stal se jejím praesidentem, ale v říjnu t.&nbsp;r. byl zase propuštěn. '''S.''' pracoval neustále usilovně k tomu, aby po smrti Karlově nastoupil jeho levobočný syn, vév. Monmouthský, a ne jeho bratr, Jakub z Yorku. Když r.&nbsp;1681 nastala reakce, '''S.''' octl se před soudem pro pobuřování, byl však soudci, kteří náleželi straně whigů, osvobozen za velikého jásotu lidu. Hned na to '''S.''' jal se osnovati odboj proti vládě. Byl však od přátel opuštěn a chtěl se s Jakubem z Yorku smířiti; obdržev jen neurčitou odpověď uprchl do Hollandska, kde brzy na to zemřel. '''S.''' byl muž bystrého ducha a značné výmluvnosti, ale zároveň bezcharakterní, jenž přecházel od jedné strany ke druhé podle toho, kde mu kynul prospěch. Srv. Christie, {{Cizojazyčně|en|Life of the first earl of '''S.'''}} (Lond., 1871—72, 2&nbsp;sv.); Traill, '''S.''' (t., 1886). ''[[Autor:Jaroslav Fikrle|J.F.]]'' '''2)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Anthony Ashley Cooper}}, hrabě, filosof angl. (*&nbsp;1671 v Londýně — †&nbsp;1713 v Neapoli). Cestoval nějakou dobu po Evropě, načež oddal se literární a parlamentní činnosti. Z důvodů zdravotních nucen vzdáti se politického působení, odebral se r.&nbsp;1698 do Nizozemí, kde žil v blízkých stycích s filosofickými a učeneckými kruhy. Po smrti svého otce stal se členem panské komory, kdež byl podpůrcem vlády Viléma&nbsp;III. Po smrti tohoto odebral se zpět do Nizozemí a r.&nbsp;1711 do Italie. '''S.''' jest spisovatel duchaplný a bystrý a mnohé z jeho děl jsou vzorem anglické prosy. Jest moralistou, jenž veškeré své filosofické myšlení soustřeďuje na ethiku, ježto theoretické úkoly filosofické jsou podle něho nedokazatelné. Tak zrovna existence světa zevnějšího jest jen otázkou víry, a rovněž tak se to má i s naším já, pokud subjekt tento chceme bráti jako trvající podstatu. Jeho ethika jest eudaimonismus, který jde přes meze sobectví tím, že bytosti lidské, má-li býti dobrou, ta podmínka se ukládá, aby veškeré její snahy a emoce byly ve shodě se všeobecným dobrem. Svou domněnkou, že člověk jest nadán přirozeným smyslem pro vznešeno, krásno a dobro, položil základ tak zv. morálnímu sensualismu, který došel vypěstění ve škole skotské. Svoje díla vydal souborně, jako ''{{Cizojazyčně|en|Characteristics of men, manners, opinions and times}}'' (3&nbsp;sv., Lond., 1711). Posmrtně vyšly: ''{{Cizojazyčně|en|Several letters, written by a noble Lord to a young man at the university}}'' (t., 1716). Jeho ''{{Cizojazyčně|en|Inquiry concerning virtue and merit}}'' zpracoval Diderot pod názvem {{Cizojazyčně|fr|Principes de la philosophie morale ou essay sur le mérite et la vertu}} (Pař., 1745). '''3)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Anthony Ashley Cooper}}, hrabě (*&nbsp;28.&nbsp;dub.&nbsp;1801 — †&nbsp;1.&nbsp;říj.&nbsp;1885). Od r.&nbsp;1826 byl členem dolní sněmovny angl. za Woodstock a později za hrabství Dorset a za Bath. V parlamentě vzbuzovaly jeho zájem otázky sociální a '''S.''' ujímal se tu prospěchu zejména dělnických tříd. V ministerstvu Peelově (1834 až 1835) byl lordem admirality. R.&nbsp;1847 vymohl t.&nbsp;zv. „{{Cizojazyčně|en|ten hours bill}}“, t.&nbsp;j. zákon, kterým práce dělníků omezuje se na 10&nbsp;hodin denně, a v letech pozdějších odklízel horlivě všecky překážky, jež provádění tohoto zákona se stavěly v cestu. V otázce obilních cel přešel r.&nbsp;1846 z řad jejich obhájců do řad odpůrců. Proslul také svou filanthropickou činností zakládaje t.&nbsp;zv. {{Cizojazyčně|en|ragged schools}} (školy pro otrhance) a jsa členem skoro všech lidumilných spolků londýnských. R.&nbsp;1851 zaujal po svém otci místo ve sněmovně pairů. Jeho řeči ''{{Cizojazyčně|en|Speeches}}'' vyšly v Londýně r.&nbsp;1868. Srv. Hodder, {{Cizojazyčně|en|Life and Work of the seventh Earl of '''S.'''}} (Lond., 1886, 3&nbsp;sv.). {{Konec formy}} mlp5bp6n8dy45wx5a6u8u8ew8g2oxj1 0 49586 330804 192044 2026-04-27T11:09:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330804 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shakers | PŘEDCHOZÍ = Shaftesbury (osoby) | DALŠÍ = Shakespeare }} {{Textinfo | TITULEK = Shakers | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Fikrle|Jaroslav Fikrle]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;921–922. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1021/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Shakeři }} {{Forma|proza}} '''Shakers''' [šék'rs]. jméno nábož. sekty, jejíž officiální název je {{Cizojazyčně|en|{{Prostrkaně|The united society of Believers in Christ’s second appearing}}}} (Společnost věřících v druhé zjevení Kristovo). Zakladatelkou sekty jest Anna {{Prostrkaně|Leeová}}, rodilá z Manchestru r.&nbsp;1736, jež jsouc již od mládí náchylná k náb. mystice, po nešťastném manželství a smrti všech svých dětí upadla v melancholii a oddávala se náb. ekstási. Začala hlásati, že Kristus se zjeví po druhé v podobě ženy. R.&nbsp;1774 Anna Leeová odstěhovala se do Ameriky s několika stoupenci, usadila se ve Wattervlietu u Albany, kde r.&nbsp;1780 zemřela. Její přívrženci v Americe jen pomalu se množili. Nyní jsou rozsazeni ve státech Connecticutu, Kentucky, Massachusettsu, Maine, New York, New Hampshire a Ohio. Jest jich jen několik tisíc duší. '''S.''' zachovávají coelibát, ježto podle mínění Anny Lecové manželství je hlavní příčinou mravní záhuby, a provádějí skutkem zásady kommunistické, majíce majetek za společný. Zavrhují přísahu a válku a věří v možnost bezprostředního obcováni s Duchem&nbsp;sv. Své jméno '''S.''' (od ''{{Cizojazyčně|en|shake}}'', třásti) dostali od toho, že při svých bohoslužbách upadají v ekstási, jež se jeví v třesení a pohybování tělem. Jejich vyznání víry obsaženo v knize ''{{Cizojazyčně|en|Testimony of Christ’s second appearing}}''. ''[[Autor:Jaroslav Fikrle|J.F.]]'' {{Konec formy}} 7owq5d6nb0zdc8wwqknziafvph35y6l 0 49593 330764 192040 2026-04-27T11:09:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330764 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seyffert | PŘEDCHOZÍ = Seyfert | DALŠÍ = Seychelly }} {{Textinfo | TITULEK = Seyffert | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1013/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:Moritz Ludwig Seyffert|Moritz Ludwig Seyffert]] (německy) }} {{Forma|proza}} '''Seyffert''' {{Prostrkaně|Moritz}}, klass. filolog a paedagog něm. (*&nbsp;1809 ve Vitemberce — †&nbsp;1872 v Postupimi). Byl prof. Joachimsthálského gymn. v Berlíně do r.&nbsp;1871. Nejznámější a nejrozšířenější jeho publikací jest ''Latein. Schulgrammatik'', původně vlastně Ellendtova lat. mluvnice, jejíž 4.&nbsp;vyd. opatřil, v pozdějších vydáních však ponenáhlu úplně ji přepracoval (46.&nbsp;vyd. 1903). Dále vydal: ''Caesarovy {{Cizojazyčně|la|Comment. de bello Gallico}}''; ''Cicer. Laelia'' (1844, 2.&nbsp;vyd. od C.&nbsp;J.&nbsp;W.&nbsp;Müllera, 1876); ''Sofokleovu Antigonu'' (1865), ''Aianta'' (1866) a ''Filoktéta'' (1867). Školským potřebám určeny jsou tyto spisy, vesměs praktické a dobré: ''{{Cizojazyčně|la|Palaestra Musarum}}'', rukovět metriky (1.&nbsp;sv. 9.&nbsp;vyd. 1882; 2.&nbsp;sv. 1834—5); ''{{Cizojazyčně|la|Palaestra Ciceroniana}}'' (1841, 8.&nbsp;vyd. 1883); ''{{Cizojazyčně|la|Scholae latinae}}'' (1854—57, 2&nbsp;d., 4.&nbsp;vyd., 1878—87); ''Progymnasmata'' (1859, 5.&nbsp;vyd., 1886); ''{{Cizojazyčně|de|Hauptregeln d. griech. Syntax}}'' (1861, 22.&nbsp;vyd. od A.&nbsp;v.&nbsp;Bamberga, 1892) a cvič. knihy k překládání z němčiny do lat. a řečtiny. Konečně uvésti jest pojednání ''{{Cizojazyčně|la|Epistola critica ad C.&nbsp;Halmium de Cic. pro Sulla et pro Sestio orationibus}}'' (Lip., 1848). Srv. G.&nbsp;Kiessling, M.&nbsp;'''S.''' („{{Cizojazyčně|de|Zeit. f. d. Gvmnasialschulwesen}}“, 1872, str.&nbsp;847 sl.); {{Cizojazyčně|de|M.&nbsp;'''S.''', Ein Lebensbild}} (Berl.. 1873). {{Konec formy}} 1qpil2ldtnosrozst1bwzv1iefsa6tl 0 49594 330763 192039 2026-04-27T11:09:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330763 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seyfert | PŘEDCHOZÍ = Seydlitz | DALŠÍ = Seyffert }} {{Textinfo | TITULEK = Seyfert | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1013/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Bernhard Seyfert|Bernhard Seyfert]] (anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Seyfert''' {{Prostrkaně|Bernhard}}, porodník německý (*&nbsp;1817 v Drumu v sev. Čechách — †&nbsp;1870 v Praze). Absolvovav gymnas. studia v Litoměřicích a lékařská v Praze, promovoval tu r.&nbsp;1844 a byl později assistentem porodnické kliniky za Jungmanna a Kiwische. Po smrti Kiwischově a po odchodu Chiariově supploval professuru porodnictví, při čemž učitelské schopnosti jeho vynikly tou měrou, že r.&nbsp;1855 obdržel sám professuru porodnictví, kterouž zastával až do své smrti. Byl rozhodný zástupce směru konservativního bez porozumění pro reformní snahy Semmelweissovy. Za jeho působení byl nával cizích lékařů do pražské porodnice neobyčejně veliký, tak že r.&nbsp;1863 i akad. senát v té příčině žádal zvláštního vysvětlení. Věhlas pražské školy porodnické tím ovšem velmi stoupal, touže měrou však i úmrtnost ošetřovanek. Literární činnost jeho je skrovná. Psal o zúžené pánvi, vcestném lůžku, sklonech dělohy, haematometře a spondylolisthesi („{{Cizojazyčně|de|Prager Vierteljahrschrift}}“, sv.&nbsp;34, 35, 37 a 41, pak pojednání fysiko-medic. spol. ve Vircpurce, sv.&nbsp;3). {{Konec formy}} n6h0v148tkmbce5sl4a6s5htcappf0j 0 49595 330762 192038 2026-04-27T11:09:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330762 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seydlitz | PŘEDCHOZÍ = Seydler | DALŠÍ = Seyfert }} {{Textinfo | TITULEK = Seydlitz | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Fikrle|Jaroslav Fikrle]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1013/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Friedrich Wilhelm von Seydlitz }} {{Forma|proza}} '''Seydlitz''' {{Prostrkaně|Friedrich Wilhelm}}, prus. gen. jízdy (*&nbsp;1721 v Kalkaru u Kleve — †&nbsp;1773 v Ohlau). Svou karriéru vojenskou začal jako cornet v kyrys. pluku markr. ze Schwedtu. Účastnil se válek, které vedl v té době král pruský Bedřich&nbsp;II. s Marií Terezií, a rychle postupoval ve voj. hodnostech. V bitvě u Kolína (1757) jako plukovník chránil ústup pruské armády a byl za prokázanou tam odvahu povýšen za gen.-majora. V bitvě u Rossbachu (1757) velel veškeré jízdě pruské. Povýšen na gen.-lieutenanta vyznamenal se potom při ústupu pruské armády z Moravy (1758), dále v bitvách u Zorndorfa, Bukec a Kunersdorfa, kde byl raněn. R.&nbsp;1760 hájil Berlína proti Rusům. Po ukončení války byl jmenován gen. jízdy (1767). Zemřel raněn byv mrtvici. V Berlíně a ve svém rodišti Kalkaru má pomník. — Srv. Kähler, {{Cizojazyčně|de|'''S.''' in seiner Bedeutung für die Reiterei}} (Berl., 1874); Buxbaum, {{Cizojazyčně|de|Fr. W. von '''S.'''}} (Ratenov, 1890). ''[[Autor:Jaroslav Fikrle|J.F.]]'' {{Konec formy}} 5e2qnqitpi7ontxnezi8i2kffkisbcy 0 49648 330530 122609 2026-04-26T16:38:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330530 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rožňava | PŘEDCHOZÍ = Rožňatov | DALŠÍ = Rožnay }} {{Textinfo | TITULEK = Rožňava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;37. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n56/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rožňava }} {{Forma|proza}} '''Rožňava,''' {{Prostrkaně|Rožnava}} (něm. ''Rosenau'', maď. ''Rozsnyó''), král. svobod. město se zřízeným magistrátem na Slovensku v Uhrách v župě gemerské v rozkošné krajině na řece Slané (''Sajó'') a žel. tr. Banriev-Dobšiná, s 5198 ob., z nichž jest asi 10% Slováků (1900). '''R.''' jest sídlem katolického biskupa, lutheránského superintendenta, okr. soudu, má na náměstí palác biskupský (zámek), 4 kostely katol. (z nichž je jeden poutnický s ostatky sv. Neita), kostel protestantský, klášter františkánský, biskup. seminář, katol. (praemonstr.) a lutherán. gymnasium, vojenskou posádku; továrny na zboží hliněné (fayence), papír, kůže, voskové svíce, doly na měď, olovo, antimon, železo, dva minerální prameny a lázně, čilý obchod s medem, voskem a zemskými plodinami. Asi 10 minut od '''R'''-vy v příjemném údolí leží {{Prostrkaně|Rožňavské lázně}} s železitými prameny. Na jih odtud městečko {{Prostrkaně|Krásná Horka}}, nad nimž vypíná se na vápencové vyšině starý hrad, náležející do rodu hr. Andrássy. Král Ondřej&nbsp;II. povolal do '''R'''-vy, která byla původně slovenská, osadníky německé. Zdejší biskupství založeno r.&nbsp;1776. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla na Slovensku v Ottově slovníku naučném]] 8ly9xdpz1lpyydp5a02c2thqwfctvkh 0 49663 330711 122661 2026-04-27T11:08:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330711 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Satyr | PŘEDCHOZÍ = Satyní | DALŠÍ = Satyriasis }} {{Textinfo | TITULEK = Satyr | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;686. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n782/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Satyr''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Ceriornis/]]}}. {{Konec formy}} 6f7697zkua73a8neqwzwnw9c779wlxh 0 49664 330712 122662 2026-04-27T11:08:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330712 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Satyriasis | PŘEDCHOZÍ = Satyr | DALŠÍ = Satyridae }} {{Textinfo | TITULEK = Satyriasis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;686. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n782/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Satyriasis''', chorobný stav u mužů, jevící se zvýšeným pudem pohlavním, který podobně jako u žen {{Prostrkaně|nymphomanie}} přechází v chorobu duševní. {{Konec formy}} fkumqo8o9m169hb2gujz2ltdesa44pz 0 49665 330713 122663 2026-04-27T11:08:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330713 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Satyridae | PŘEDCHOZÍ = Satyriasis | DALŠÍ = Satyrové }} {{Textinfo | TITULEK = Satyridae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;686. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n782/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Satyridae''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Okáči/]]}}. {{Konec formy}} 9mauz0ygfw3l5hpo1dv3ofpatebn8wc 0 49725 330980 122822 2026-04-27T11:11:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330980 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starověk | PŘEDCHOZÍ = Starov Ivan Jegorovič | DALŠÍ = Starowolski }} {{Textinfo | TITULEK = Starověk | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Starověk }} {{Forma|proza}} '''Starověk''' slove v dějinách všeobecných podle obvyklého rozdělení (viz {{Prostrkaně|[[../Dějiny/]]}}, str. &nbsp;170&nbsp;''a'') doba sahající od neurčitých a neurčitelných prvopočátků dějin až do zániku říše Západořímské r.&nbsp;476. (Srv. {{Prostrkaně|[[../Praehistorie/]]}}.) Mluví-li se o {{Prostrkaně|klassickém}} '''s'''-u, rozumí se tím zvláště v ohledu politickém i kulturním doba, do níž spadají dějiny Řeků a Římanů, ale zároveň také dějiny těch národů, s nimiž oba tito klassičtí národové větší nebo menší měrou byli ve spojení (Egypťané, Foiničané, Médové, Peršané atd.). {{Konec formy}} szw0nkevvibf285u8zwmeeebg6wkcis 0 49726 330979 122825 2026-04-27T11:11:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330979 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starov Ivan Jegorovič | PŘEDCHOZÍ = Starov | DALŠÍ = Starověk }} {{Textinfo | TITULEK = Starov Ivan Jegorovič | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Старов, Иван Егорович|Старов, Иван Егорович]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Starov''' {{Prostrkaně|Ivan Jegorovič}}, architekt rus. (*&nbsp;1743 — †&nbsp;1808), byl žákem petrohr. akademie a dovršil vzdělání za hranicemi, jmenovitě v Římě. R.&nbsp;1749 dosáhl titulu akademika a později byl profes. v akademii petrohradské. Z důležitějších jeho staveb jsou: ''Kathedrála Alexandro-Něvské lavry'' (1779—91), ''Tavrický palác'' v Petrohradě (ukončen r.&nbsp;1782), ''kathedrála v Sofii'', u Carského Sela, ''letní paláce'' na statcích Demidova v petrohradské gub. a&nbsp;j. {{Konec formy}} hkpxvtcxv8eq18jjfwktdzsv8zbzzed 0 49727 330978 122824 2026-04-27T11:11:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330978 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starov | PŘEDCHOZÍ = Starousedlí | DALŠÍ = Starov Ivan Jegorovič }} {{Textinfo | TITULEK = Starov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Starov }} {{Forma|proza}} '''Starov''', {{Prostrkaně|Starovo}}, ves v Čechách, hejtm. Strakonice, okr., fara a pš. Volyně; 23&nbsp;d., 128&nbsp;obyv. č. (1900) {{Konec formy}} ls0d8olaz5g5crtr7qvvzb2nyvk6rpj 0 49728 330977 122826 2026-04-27T11:11:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330977 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starousedlí | PŘEDCHOZÍ = Staroščerbinovskaja | DALŠÍ = Starov }} {{Textinfo | TITULEK = Starousedlí | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Starousedlí''' viz {{Prostrkaně|[[../Rustikalisté/]]}}, {{Prostrkaně|[[../Občina/]]}}, str.&nbsp;527&nbsp;''a'' a {{Prostrkaně|[[../Čechy/Dějiny právní: organisace samosprávy|Čechy]]}}, str.&nbsp;568&nbsp;''a''; o ruských '''s'''-lých čili {{Prostrkaně|starožilcích}} viz {{Prostrkaně|[[../Rusko/]]}}, str. 306&nbsp;''b'' sl. {{Konec formy}} 2ynigd0ovoimpc5gb7vuio715shnomr 0 49729 330981 122827 2026-04-27T11:11:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330981 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Staroščerbinovskaja | PŘEDCHOZÍ = Starosty | DALŠÍ = Starousedlí }} {{Textinfo | TITULEK = Staroščerbinovskaja | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Старощербиновская|Старощербиновская]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Staroščerbinovskaja''', stanice v ruské oblasti kubanské, jz. od Azova, má 9583&nbsp;obyv. (1897). V městě je čilý průmysl, v okolí četné mlýny větrné a rozsáhlé pěstění tabáku. {{Konec formy}} 716eddmal7sk3v8y3z2dgzc9rait6so 0 49730 330976 122828 2026-04-27T11:11:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330976 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Starosty | PŘEDCHOZÍ = Starostín | DALŠÍ = Staroščerbinovskaja }} {{Textinfo | TITULEK = Starosty | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1064. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1160/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Starosty''' ''(Sorge)'', ves v Čechách, hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara Konojedy, pš. Verneřovice; 10&nbsp;d., 38&nbsp;obyv. n. (1900). {{Konec formy}} qa886dkixj8wgdiok0s7rziwctczq05 0 49732 330966 122833 2026-04-27T11:11:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330966 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standaart | PŘEDCHOZÍ = Stańczyk | DALŠÍ = Standard }} {{Textinfo | TITULEK = Standaart | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standaart''', též '''Standaert''' [obé: -árt] {{Prostrkaně|Pieter}} viz {{Prostrkaně|[[../Bloemen/]]}} 1). {{Konec formy}} ddkmjajb47uny4x0dx973a42k06i6hj 0 49733 330969 122855 2026-04-27T11:11:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330969 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standard dollar | PŘEDCHOZÍ = The Standard | DALŠÍ = Standard Hill }} {{Textinfo | TITULEK = Standard dollar | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standard dollar''' viz {{Prostrkaně|[[../Dollar/]]}}, str.&nbsp;788&nbsp;''b''. {{Konec formy}} fyml5qzapild045b9t1p3xal79wft31 0 49734 330968 122835 2026-04-27T11:11:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330968 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standard Hill | PŘEDCHOZÍ = Standard dollar | DALŠÍ = Standard of life }} {{Textinfo | TITULEK = Standard Hill | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standard Hill''' [stend’rd hil], pahorek v North-Ridingu v angl. hrabství yorském u North-Allertonu, kde 22.&nbsp;srp.&nbsp;1138 Angličané porazili Skoty (11.000&nbsp;padlých) na hlavu. {{Konec formy}} o7oz1h7qsj4fd45mstpe3fovjphvudv 0 49735 330970 192047 2026-04-27T11:11:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330970 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standard of life | PŘEDCHOZÍ = Standard Hill | DALŠÍ = Standardové stříbro }} {{Textinfo | TITULEK = Standard of life | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standard of life''' [stend’rd of lajf], angl., u Rusů ''uroveň žizni'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Lebensmasztab}}'', značí míru toho, čeho je člověku třeba k životu, aby udržel se na kulturní výši, k níž dospěl. Srv. {{Prostrkaně|[[../Existenční minimum/]]}}. {{Konec formy}} kjxvz3k879opvbsk1h2xly5rei0t8rp 0 49736 330972 122837 2026-04-27T11:11:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330972 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standardové stříbro | PŘEDCHOZÍ = Standard of life | DALŠÍ = Standard work }} {{Textinfo | TITULEK = Standardové stříbro | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standardové stříbro, s.&nbsp;zlato''' viz {{Prostrkaně|[[../Standard/]]}}. {{Konec formy}} 518tzlg1htjpxyzv9vuz0xymtbszcer 0 49737 330971 122838 2026-04-27T11:11:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330971 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standard work | PŘEDCHOZÍ = Standardové stříbro | DALŠÍ = Standarta }} {{Textinfo | TITULEK = Standard work | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standard work''' [stend’rd u͡ork] neb '''s.&nbsp;book''' [-búk], angl. tolik, co {{Prostrkaně|vzorné}}, {{Prostrkaně|klassické}} dílo. {{Konec formy}} m8gyzombjuu5hzz68jnct998m8hn7bz 0 49738 330973 192048 2026-04-27T11:11:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330973 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standarta | PŘEDCHOZÍ = Standard work | DALŠÍ = Standfuss }} {{Textinfo | TITULEK = Standarta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Standarta }} {{Forma|proza}} '''Standarta''' (z fr. ''{{Cizojazyčně|fr|étendard}}''), původně císařská něm. korouhev, nyní název praporce u jízdectva (u nás ''štandár'', srv. {{Prostrkaně|[[../Korouhev/]]}}, str.&nbsp;853&nbsp;''b''). Žerď, kratší než u praporců jiných a opatřená řemenem, který se ovine kolem ramene, zatkne se ve zvláštní pouzdro u pravého třmene. — '''S.''' slove také korouhev, vztyčená za přítomnosti panujícího knížete na jeho zámku nebo lodi. V německu ''{{Cizojazyčně|de|Kaiserstandarte}}'' značí při manévrech místo, kde nalézá se císař a něm. králové. {{Konec formy}} hquiq2996egqyo2sqx53ttn37b21xyf 0 50959 330425 125945 2026-04-26T16:36:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330425 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reitenberger | PŘEDCHOZÍ = Reissmann | DALŠÍ = Reitendorf }} {{Textinfo | TITULEK = Reitenberger | AUTOR = [[Autor:Alfons Jaromír Žák|Alfons Jaromír Žák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;447. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n498/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Karel Kašpar Reitenberger }} {{Forma|proza}} '''Reitenberger''' {{Prostrkaně|Karl Kaspar}}, 43.&nbsp;opat tepelský (*&nbsp;29.&nbsp;pros. 1779 v&nbsp;Úterý&nbsp;— †&nbsp;21.&nbsp;břez. 1860 ve Viltenu), vstoupil r.&nbsp;1800 do kanonie praemonstrátů v&nbsp;Teplé, složil sliby r.&nbsp;1803 a&nbsp;rok potom byl vysvěcen. Byl již za praeláta dra Chrysostoma Pfrognera tajemníkem, načež dne 28.&nbsp;dub. 1823 zvolen opatem tepelským. '''R.'''&nbsp;věnoval snahy své hlavně stavbám a&nbsp;školám, zvláště pak obrátil zřetel svůj k&nbsp;Mariánským Lázním, jež náležejí klášteru tepelskému. Zde začal stavěti nákladné budovy, tuše skvělou budoucnost světových těchto lázní. Avšak řeholníci s&nbsp;nedůvěrou pohlíželi na veliké výlohy praelátovy. Proto '''R.''' resignoval 17.&nbsp;září 1827 na hodnost opatskou a&nbsp;odebral se brzy potom do tyrol. kláštera praemonstrátů ve Viltenu u&nbsp;Inšpruku. Žil ještě 33&nbsp;let, přečkav několik nástupců svých v&nbsp;Teplé, jíž však již nikdy neuzřel. Vděčné Mar.&nbsp;Lázně postavily mu uprostřed města pomník.&nbsp;— Srv.&nbsp;Hugo Karlík, {{Cizojazyčně|de|Hroznata und die Prämonstratenser-Abtei Tepl.}}; Š. Brunner, {{Cizojazyčně|de|Ein Chorherrenbuch}} (Víd., 1883, str.&nbsp;621); {{Cizojazyčně|de|K.&nbsp;K.&nbsp;'''R.''', der Begründer von Marienbad}} (Praha, 1875, 4° s&nbsp;portraitem); »{{Cizojazyčně|de|Egerer Jahrbuch}}«, 1895, str.&nbsp;136—141. ''[[Autor:Alfons Jaromír Žák|AŽ.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném|Reitenberger]] l950b7fetnp6efjka3kzbsx6gamnq66 0 52592 330509 155066 2026-04-26T16:37:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330509 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rorýsi | PŘEDCHOZÍ = Rorschbach | DALŠÍ = Rorýsovití }} {{Textinfo | TITULEK = Rorýsi | AUTOR = [[Autor:Bohumil Bauše|Bohumil Bauše]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;964–965. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1040 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rorýsi''', ptáci z&nbsp;čeledi {{Prostrkaně|rorýsovitých}} (''Cypselidae''), z&nbsp;nichž nejznámější evropský druh jest '''r'''-ýs {{Prostrkaně|obecný}} (''Micropus apus'', ''Cypselus apus''). Jest to pták původně as horský, kde hnízdil ve skulinách a slujích skalních; odtud přestěhoval se však do osad lidských, kdež hnízdí na vysokých budovách, věžích kostelních a pod. ve štěrbinách zdí a jiných skrýších. Místy stavějí se mu budky k&nbsp;hnízdění jakožto neúnavnému ničiteli hmyzu. Jest ptákem statečným a rvavým, jenž proti vrabcům i&nbsp;špačkům vydatně užívá drápků svých k&nbsp;obraně. Hnízdo, k&nbsp;němuž materiál sbírá letmo, jest ze slámy, peří, vlny a pod. věcí, které slinou slepuje. Koncem května nebo v&nbsp;červnu klade 3, zřídka 4&nbsp;vejce čistě bílá. '''R.''' žijí pospolitě, létajíce v&nbsp;houfech, pronikavě křičíce své „skrí, skrí“. Mláďata, padnou-li při prvním svém vzletu k&nbsp;zemi, jsou ztracena, nemohouce zvednouti se opět. Staří jsou obratnější. Poletují celý den až do noci, živíce se jen drobným hmyzem v&nbsp;letu polapeným. Počátkem srpna, někdy již koncem čce vydají se na jih, neboť nezdrží se u&nbsp;nás nikdy déle tří měsíců, jen co vyvedou mláďata. Obývají i&nbsp;severní a střední Asii. Po Africe pozorován byl '''r'''-ýs až po Kapsko. '''R.''' má délku 16,5—18,5&nbsp;''cm'', jest nahnědle černý s&nbsp;mdlým leskem kovovým, jen hrdlo jest našedivělé. Nožky a zobák jsou černé. ''[[Autor:Bohumil Bauše|Bše.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Rorýsi]] p1uc6zy8kusi3832wdcx7g2hj1xd887 0 52593 330510 155067 2026-04-26T16:37:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330510 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rorýsovití | PŘEDCHOZÍ = Rorýsi | DALŠÍ = Rosa }} {{Textinfo | TITULEK = Rorýsovití | AUTOR = [[Autor:Bohumil Bauše|Bohumil Bauše]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;965. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1041 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rorýsovití''' (''Cypselidae''), čeleď řádu svišťounů (''Strisores'') čítající as 70&nbsp;druhů rozšířených po všem povrchu zemském. Rázem svým připomínají vlaštovky, od nichž však liší se hlavně: ocas má per rýdovacích 10, nikoli jako u vlaštovek 12, v křídlech jest 10&nbsp;ručních a 8&nbsp;ramenných, nikoli jako u vlaštovek 9&nbsp;ručních a 9&nbsp;ramenných. Štěrbina ústní sahá až pod zadní okraj oční, přední prsty jsou stejně dlouhé, střední prst není jako u pěvců nejdelší. Prsty jsou volné, drápky na nich velmi silné, nejkratší na zadním prstu, jenž obrací se ku předu. Od lelků, do téhož řádu náležejících, '''r.''' liší se špičatými křídly, tvrdším peřím, většinou černým, a útvarem nohy t.&nbsp;zv. připínavé. Nemohouť '''r.''' jako jiní ptáci na větvích seděti a se ve spaní udržeti, nýbrž připínají se v klidu neb spaní na kmenech, skalách nebo zdech, nebo vklouznou do štěrbin. Proto též '''r.''' po celý den od časného rána do soumraku jsou v pohybu vzduchem, požírají hmyz v letu, zvlášť brouky; jen zřídka přicházejí k zemi, sbírajíce i látku ke stavbě hnízda letmo neb na větvích stromů. Hnízda slepují slinou; tato hnízda stojí sice v celých koloniích pohromadě; ale o místa k hnízdění rozzuří se mnohdy urputné boje mezi ptáky svárlivými, ostrými drápy bojujícími, kteří dovedou touto zbraní hájiti se i proti ptákům větším. Mimo evropský rod {{Prostrkaně|[[../Rorýsi|rorýsů]]}} (v.&nbsp;t.) náleží sem ''Chaetura'', {{Prostrkaně|Dendrochelidon}} a {{Prostrkaně|[[../Salangana|salangana]]}} (v.&nbsp;t.). ''[[Autor:Bohumil Bauše|Bše.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Rorýsovití]] owf5dmhfky7kft4m4zd49m0nyw0ff3k 0 53588 330870 132232 2026-04-27T11:10:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330870 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sociativ | PŘEDCHOZÍ = Sociální republika | DALŠÍ = Socida }} {{Textinfo | TITULEK = Sociativ | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;581. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sociativ''', {{Prostrkaně|sociativní intstrumentál}} viz [[../Instrumentál|{{Prostrkaně|Instrumentál}}]]. {{Konec formy}} amdo5nk89q1lz5fbwfr30htqoe3nf2m 0 53589 330877 182062 2026-04-27T11:10:35Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330877 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sociální republika | PŘEDCHOZÍ = Sociální politika | DALŠÍ = Sociativ }} {{Textinfo | TITULEK = Sociální republika | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;581. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sociální republika''', tak nazývána jest zejména u národů románských organisace společenská, jejíhož zavedení domáhají se strany socialistické. {{Konec formy}} [[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném|Sociální republika]] 27q3n9hds88qhkpadxspvrxzayhra7n 0 53590 330876 132457 2026-04-27T11:10:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330876 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sociální politika | PŘEDCHOZÍ = Sociální otázky | DALŠÍ = Sociální republika }} {{Textinfo | TITULEK = Sociální politika | AUTOR = [[Autor:Lev Winter|Lev Winter]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;580–581 [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n644/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sociální politika }} {{Forma|proza}} '''Sociální politika''' jest činnost přispívající k řešení otázek sociálních. Pojem '''s. p'''-ky zhusta bývá nesprávně omezován hlavně ve směru dvojím. Pokládá se totiž často za '''s. p'''-ku pouze činnost, přispívající k řešení otázky dělnické. Tento omyl souvisí patrně se ztotožňováním otázky dělnické s otázkou sociální vůbec. Z důvodů, které byly uvedeny již ve článku o sociální otázce, '''s. p.''' nutně všímati si musí dnes nejvíce třídy dělnické; omezování pojmu '''s. p'''-ky na třídu dělnickou zaviněno bylo také částečně tím, že právě vzhledem k této třídě přechod od dřívější nevšímavosti k nynější po-měrné péči o třídu dělnickou byl příliš náhlý. Ale jako otázka sociální není zplna vyčerpána otázkou dělnickou, tak také '''s. p.''' neobmezuje se na třídu dělnickou, nýbrž všímá si nebo má si všímati i všech tříd ostatních. Které z tříd těch věnována bude pozornost největší, není ve všech poměrech stejné. Obyčejně momentem rozhodujícím jsou poměry mocenské v daném prostředí a v dané době. Napoleon III. obstarával práci nezaměstnanému dělnictvu, aby v dělnictvu měl pevnou oporu proti vrtkavé a nespolehlivé bourgeoisii; Bismarck vytvořil v Německu základ pojišťovacího zákonodárství dělnického, aby odvrátil dělnictvo německé od strany sociálně-demokratické. V obou těchto případech '''s. p.''' byla prováděna ve prospěch dělnictva, aby toto spiato bylo s určitým systémem vládním. Chce-li se však vláda opírati o vrstvy jiné, obrátí činnost sociálně-politickou na pole jiné. V Rakousku zejména všímáno jest si více stavu třetího: '''s. p.''' jest prováděna ve prospěch malého živnostníka a stavu selského. Má se také za to, že '''s. p.'''-ku může prováděti pouze stát nebo země, tedy instituce opatřené mocí zákonodárnou. Jest ovšem pravda, že '''s. p.''' těchto celků jest nejdůležitější: neboť tyto organisace především vládnou značnými prostředky hmotnými; mimo to zahrnují v sobě všechny třídy, na které '''s. p.''' může se vztahovati. Nejdůležitější předností jejich však jest, že sociálně-politický akt zákonodárný vztahuje se na všechny příslušníky určité třídy na velikém territoriu. Ale nesmí se přehlédnouti, že ani sociálněpolitická činnost státu a zemí není vyčerpávána akty zákonodárnými. Stát na př. je sociálně-politicky činný, nejen když vydává zákony o pojišťování dělnictva, o nutnosti průkazu způsobilosti při nastoupení živnosti řemeslné, o zákazu dělitelnosti statků selských, o úlevách vojenských u vlastníkův usedlosti určité velikosti atd., nýbrž i když vstupuje ve smlouvu námezdní s dělnictvem zaměstnaným v dílnách státních, když přihlíží ke smlouvám námezdním, ve které se svým dělnictvem vcházejí dodavatelé státní, když zadává práce pro ústavy státní domácím maloživnostníkům, když zřizuje pojišťovací ústavy za nízké praemie pojišťující pro případ ohně, povodně, krupobití, dobytčího moru atd. Stejně je tomu se zemí. Již na těchto příkladech jest patrno, že '''s. p.''' nemusí býti vždy aktem zákonodárným, z čehož plyne, že nemusí vycházeti vždy od státu. Naopak poznává se v poslední době, že velmi důležitou činnost sociálně politickou mohou vyvíjeti {{Prostrkaně|obce}}. Ovšem tato činnost jejich u přirovnání s podobnou činností státu jest skrovnější jednak pro skrovné prostředky obcí, jednak pro jejich omezený obor působnosti. Nejdůležitější v tomto směru jest činnost obce ve prospěch dělnictva obecního: úprava minimální mzdy a maximální doby pracovní, stálost a pragmatičnost poměru námezdního, určitá dovolená, opatřování levných a zdravých obydlí jsou tak hlavni články tohoto programmu. Činnost obce může však blahodárne zasahovati i dělnictvo jiné: obec může kontrolovati pracovní podmínky u dodavatelův obecních, může podporovati organisace dělnické, starající se o členy nezaměstnané. To vše v jednotlivých obcích, zvláště francouzských, již se provádí a všude se osvědčuje. Jiné obce také malým živ-nostníkům opatřují levné dílny, poskytují jim laciný pohon, obstarávají jednotlivcům nebo společenstvům stroje na úvěr. K sociálněpolitické činnosti obecní dlužno také započísti stavby lidových levných lázní, nocleháren a útulen, podělování školní mládeže pomůckami učebními i potřebami životními, zřizování poptaváren po práci, nákup nejdůležitějších potřeb životních ve velikém a prodej jejich za cenu nákupní neb i rozdávání jich osobám potřebným atd. Touž činnost mohou však rozvíjeti i jednotlivci, po případě sdružení jich, pokud ovšem prostředky jim toho dovolují. Zde již častěji jest patrno, že tato činnost není nezištna. Neboť sdružení zabývající se stavbou levných bytů dělnických mnohdy hledí z podniků svých míti zisk; jednotliví podnikatelé, zavádějíce t. zv. opatření pro blaho dělnictva, hledí si tím způsobem udržeti kmen stálého, spolehlivého a povolného dělnictva, které snáší bez odporu různá obmezení na jiné straně. Ale tyto vedlejší záměry pro naši otázku nejsou rozhodné. Ukázali jsme již shora, že ani stát, když zákonodárstvím provádí '''s. p'''-ku, nečiní tak vždy z důvodů zcela nezištných. Není možno na tomto místě uváděti detaily '''s. p'''-ky. V tom směru dlužno poukázati ke článkům věnovaným jednotlivým otázkám sociálním a k literatuře tam uvedené. V oboru '''s. p'''-ky získal si značné zásluhy německý »spolek pro '''s. p'''-ku«, který materiálem z různých oborů značně posloužil jednak k rozšíření poznání sociálně-politického, jednak k uspíšení různých sociálně-politických počinů vládních.''[[Autor:Lev Winter|LWr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném|Sociální republika]] qn6dggz2offr5m5yhb6kwgvz96y9hoa 0 55186 331028 136721 2026-04-27T11:12:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331028 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sturm und Drang | PŘEDCHOZÍ = Sturmova věta | DALŠÍ = Sturnidae }} {{Textinfo | TITULEK = Sturm und Drang | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 309. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n314/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sturm und Drang }} {{Forma|proza}} '''Sturm und Drang''' nazývá se perioda čili údobí v něm. literatuře od poč. XVII. až do konce let 80tých XVIII. stol., o níž viz [[../Německo|{{Prostrkaně|Německo}}]], str. 132–133. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sturm und Drang]] [[Kategorie:Dějiny Německa v Ottově slovníku naučném|Sturm und Drang]] [[Kategorie:Německá literatura v Ottově slovníku naučném|Sturm und Drang]] f2wstu8qe5wwfnywlbvdpyzzzf3eagj 0 55200 330684 136761 2026-04-27T11:08:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330684 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Samohláska | PŘEDCHOZÍ = Samogitia | DALŠÍ = Samohyb }} {{Textinfo | TITULEK = Samohláska | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 581. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n674/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Samohláska }} {{Forma|proza}} '''Samohláska''' viz {{Prostrkaně|[[../Hlásky|Hlásky]]}}, str. 339 ''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Samohláska]] [[Kategorie:Jazykověda v Ottově slovníku naučném|Samohláska]] icbik6btr158k8n7rec6ilxks8c1ilp 0 55201 330685 136759 2026-04-27T11:08:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330685 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Samohyb | PŘEDCHOZÍ = Samohláska | DALŠÍ = Samoindukce }} {{Textinfo | TITULEK = Samohyb | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 581. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n674/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Samohyb''' viz {{Prostrkaně|[[../Automat|Automat]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Samohyb]] [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném|Samohyb]] l8dbvts8am9zk1ec49bo9gyivho89uc 0 55210 330508 136793 2026-04-26T16:37:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330508 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Romantismus | PŘEDCHOZÍ = Romantika | DALŠÍ = Romava }} {{Textinfo | TITULEK = Romantismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 944. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1020/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Romantismus''' viz {{Prostrkaně|[[../Romantika|Romantika]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Romantismus]] 8jzgw10qgk75nut5u1huyu98to4ao0j 0 55291 330419 136981 2026-04-26T16:36:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330419 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Registratura | PŘEDCHOZÍ = Registrátor | DALŠÍ = Registrovati }} {{Textinfo | TITULEK = Registratura | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;407. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n458/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spisovna }} {{Forma|proza}} '''Registratura''' čili {{Prostrkaně|spisovna}} jest sbírka spisů některého ústavu neb úřadu, pak i místnost, kde spisy ty se ukládají. Při velikých úřadech bývá v '''r'''-uře zaměstnána celá řada úředníků. V jich čele bývá {{Prostrkaně|registrátor}}, správce spisovny. Někdy se však registrátorem nazývá úředník, který {{Prostrkaně|registruje}}, t. j. zapisuje došlé spisy neb ústní sdělení do jistých rejstříků (knih, protokolů). Registrátorovi v tomto smysle se říká též {{Prostrkaně|registrant}}. Úředníci '''r'''-ry náležejí k úředníkům manipulačním (srv. {{Prostrkaně|[[../Manipulace|Manipulace]]}}). Čím '''r'''. liší se od archivu, vyloženo ve čl. {{Prostrkaně|[[../Archiv|Archiv]]}}, str. 691. {{Konec formy}} fxi8nveos2fssvpmmi9xzfoc2ldvybj 0 55767 330393 166803 2026-04-26T16:35:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330393 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rašple | PŘEDCHOZÍ = Rašovka | DALŠÍ = Rašták }} {{Textinfo | TITULEK = Rašple | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;317. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n364/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rašple }} {{Forma|proza}} '''Rašple''' viz {{Prostrkaně|[[../Pilník|Pilník]]}}, str. 744 ''a''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Nástroje v Ottově slovníku naučném]] s96hpsw7syt95sjkb058ctqputftal8 0 57096 330435 145316 2026-04-26T16:36:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330435 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relicta | PŘEDCHOZÍ = Relicitace | DALŠÍ = Relief }} {{Textinfo | TITULEK = Relicta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Relicta''' viz {{Prostrkaně|[[../Relikta/]]}}. {{Konec formy}} fu65rst0umuyq0rkikkf7kxnpse0i2v 0 57097 330436 185247 2026-04-26T16:36:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330436 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relief | PŘEDCHOZÍ = Relicta | DALŠÍ = Reliefní }} {{Textinfo | TITULEK = Relief | AUTOR = [[Autor:Václav Kozel|Václav Kozel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Reliéf (sochařství) }} {{Forma|proza}} '''Relief''' [reljèf], fr. (ital. ''rilievo''), též {{Prostrkaně|anaglyf}}, {{Prostrkaně|anaglypt}}, z plochy vystupující práce plastická. Podle vypuklosti rozlišujeme: 1.&nbsp;{{Prostrkaně|vysoký}} '''r.''' (it. ''alto rilievo'', viz {{Prostrkaně|[[../Hautrelief/]]}}), vystupuje-li postava více než polovinou těla; 2.&nbsp;{{Prostrkaně|polo}}'''r.''' (it. ''mezzo rilievo'', fr. ''demi-'''''r.''', ''moyen'' '''r.'''), vystupuje-li do polovice; 3.&nbsp;{{Prostrkaně|plochý}} n. {{Prostrkaně|nízký}} '''r.''' (it. ''basso rilievo'', fr. ''bas-'''''r.''', srv. čl. {{Prostrkaně|[[../Basrelief/]]}}), vystupuje-li méně než do poloviny. Vypuklá práce vyskytuje se skoro ve všech slozích starých, zejm. asijských; odtud patrně přešla k Pelasgům a Řekům, kde v době Perikleově dosáhla umělecké vyspělosti a uchována jest v četných metopách a tympanech. Podobně i u Římanů '''r'''-y určeny byly k ozdobě staveb a zvěčňovaly v zobrazených výjevech historických na vítězných branách a j. pomnících slavné činy císařův. Křesťanský středověk '''r'''-u značně byl přízniv; i u nás nalézáme četné kamenné tympany a dřevěné řezby oltářní, ale hojnějšího užití došel '''r.''' teprve v renaissanci. Hned na počátku jejím {{Prostrkaně|Lorenzo Ghiberti}} (1381 až 1455) ozdobil proslulé dveře baptisteria florenckého kovovými '''r'''-y. Nedostižné '''r'''-y z hlíny bíle polévané s mírným použitím barev hotovil {{Prostrkaně|Luca della Robbia}}, jenž svými výtvory milostným výrazem hlaviček vynikajícími ozdobil chrámy a j. budovy florencké. Z ital. prací v Čechách jmenovati dlužno plastické ornamentace v letohrádku král. Anny, ve Hvězdě a Kratochvíli u Netolic. Pražský zvonař {{Prostrkaně|Brikcí z Cinperka}} ozdoboval veliké zvony rozkošnými '''r'''-y. '''R'''-y zdobeny byly také nádherné kašny {{Prostrkaně|Strašrybova}} v Lounech a {{Prostrkaně|Krocínova}} na Staroměstském nám. v Praze. Četné '''r'''-y zachovaly se z té doby u nás na portálech a náhrobcích; z barokní doby jsou nejčastější oltářní '''r'''-y ve dřevě řezané a polychromované. K ideální kráse přiveden '''r.''' na poč. XIX.&nbsp;stol. dánským sochařem B.&nbsp;Thorwaldsenem v Římě, jenž nejhlouběji vycítil krásu umění řeckého; nejznámějším jeho dílem jest „Vítězný průvod Alexandrův“ v Quirinále v Římě. ''[[Autor:Václav Kozel|Kzl.]]'' {{Konec formy}} mua7dni6jgmrrnkjrlhtdh64xgy7cum 0 57099 330437 145319 2026-04-26T16:36:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330437 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reliefní | PŘEDCHOZÍ = Relief | DALŠÍ = Religiosi }} {{Textinfo | TITULEK = Reliefní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Reliefní''', {{Prostrkaně|reliefový}}, vypuklý. '''R.''' ({{Prostrkaně|reliefový}}) {{Prostrkaně|globus}} viz {{Prostrkaně|[[../Globus/]]}}, str.&nbsp;199''a''; '''r.''' ({{Prostrkaně|reliéfové}}) {{Prostrkaně|mapy}} viz {{Prostrkaně|[[../Mapy/]]}}, str.&nbsp;815''a''; '''r.''' {{Prostrkaně|perspektiva}} viz {{Prostrkaně|[[../Perspektiva/]]}}, str.&nbsp;563''a''. '''R.''' ({{Prostrkaně|reliéfový}}) {{Prostrkaně|stroj}} jest zařízení k reprodukci reliefů, medaillí, mincí. Vynalezen byl r.&nbsp;1830 A.&nbsp;Collasem, mechanikem v Paříži (viz {{Prostrkaně|[[../Collasův přístroj/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Barbedienne|Barbedienne F.]]}}). — '''R.''' {{Prostrkaně|[[../Tisk|tisk]]}}, {{Prostrkaně|[[../Vyšívání|vyšívání]]}} viz tato hesla. {{Konec formy}} tt90bamripzuvtv7gtjj7jtb0bipm7m 0 57100 330438 145320 2026-04-26T16:36:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330438 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Religiosi | PŘEDCHOZÍ = Reliefní | DALŠÍ = Religiosi dies }} {{Textinfo | TITULEK = Religiosi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Religiosi''', lat., {{Prostrkaně|zbožní}}, členové duchovních řádů mužských i ženských. {{Konec formy}} 9rod8ia209lw7ggi2z99gik5fe0gors 0 57101 330439 145321 2026-04-26T16:36:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330439 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Religiosi dies | PŘEDCHOZÍ = Religiosi | DALŠÍ = Religiosní }} {{Textinfo | TITULEK = Religiosi dies | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Religiosi dies''' viz {{Prostrkaně|[[../Dies/]]}}, str.&nbsp;496''b''. {{Konec formy}} 7wdisstdskxug5cy2u98rbnff0yjaj6 0 57102 330440 145322 2026-04-26T16:36:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330440 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Religiosní | PŘEDCHOZÍ = Religiosi dies | DALŠÍ = Religioso }} {{Textinfo | TITULEK = Religiosní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Religiosní''', z lat., {{Prostrkaně|náboženský}}, {{Prostrkaně|zbožný}}, {{Prostrkaně|věřící}}. {{Konec formy}} m8xuq1tauncguo6l7q26h7t0gppx3p2 0 57103 330441 145323 2026-04-26T16:36:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330441 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Religioso | PŘEDCHOZÍ = Religiosní | DALŠÍ = Relikta }} {{Textinfo | TITULEK = Religioso | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Religioso''' [-džózo], ital., o hudebním přednesu: {{Prostrkaně|zbožně}}, s výrazem nábožného cítění. {{Konec formy}} 3dsnbitc3iqpy6r1k5ern2ig1mt5vrj 0 57104 330442 145324 2026-04-26T16:36:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330442 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relikta | PŘEDCHOZÍ = Religioso | DALŠÍ = Relikviář }} {{Textinfo | TITULEK = Relikta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Relikta''' (lat. ''relicta'', z ''relinquere''), „pozůstalá“, {{Prostrkaně|vdova}}; též {{Prostrkaně|pozůstalost}}. Odtud adj. '''reliktní''': '''R.''' {{Prostrkaně|příspěvky}} ''(Reliktenbeiträge)'' slovou částky, jež (v Něm.) úředníci platí do fondů vdovských a sirotčích na zaopatření a pense svých pozůstalých čili {{Prostrkaně|reliktů}}. — {{Prostrkaně|Reliktní fauna}} či {{Prostrkaně|rel. zvířena}} viz {{Prostrkaně|[[../Zvířena/]]}}. — {{Prostrkaně|Reliktní jezera}} viz {{Prostrkaně|[[../Jezera/]]}}, str.&nbsp;311''a''. {{Konec formy}} agbnosa1lnshfve1334uc0p3sigxqmm 0 57105 330444 185123 2026-04-26T16:36:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330444 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relikviář | PŘEDCHOZÍ = Relikta | DALŠÍ = Relikvie }} {{Textinfo | TITULEK = Relikviář | AUTOR = [[Autor:Václav Kozel|Václav Kozel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Relikviář }} {{Forma|proza}} '''Relikviář''' (z lat. ''reliquiarium''), schránka tělesných ostatků svatých. V nejstarších dobách byly nad hroby světců stavěny chrámy a oltáře, od kteréž doby opatřen bývá každý oltář deskou se vloženým a zapečetěným sv. ostatkem. Od konce IV.&nbsp;stol. křesťané v Byzancii jali se ukládati sv. ostatky do zvláštních schránek, stavěli je na oltář a kněží v určitých dnech dávali je věřícím k políbení, kterýžto způsob záhy přešel i do zemí západních. '''R'''-e jsou obyčejně umělecky provedeny z drahocenného materiálu. Podstatnou částí '''r'''-e jest vlastní schránka neboli {{Prostrkaně|capsa}}, formy rozmanité. Nejčastější tvary jsou: 1.&nbsp;rakev ''(tumba)'' pro celé neb alespoň větší čásť těla světcova; 2.&nbsp;skříň ''(arca, capsa, cista)'' buď hranolovitá nebo se stříškou, často také v podobě chrámu; 3.&nbsp;skřínka malá ''(capsella)''; 4.&nbsp;kalich; 5.&nbsp;krabička, medaillonek, taštička, amulet a&nbsp;p. formy k nošení; 6.&nbsp;figurální forma, buď celá postava, poprsí, hlava nebo paže; 7.&nbsp;monstrance ''(ostensorium)'', jíž se užívá hlavně k ukazováni a líbáni. ''[[Autor:Václav Kozel|Kzl.]]'' {{Konec formy}} frz7bb5ysjgdvd97uf916awitoub527 0 57106 330443 145328 2026-04-26T16:36:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330443 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relikvie | PŘEDCHOZÍ = Relikviář | DALŠÍ = Relink }} {{Textinfo | TITULEK = Relikvie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Relikvie }} {{Forma|proza}} '''Relikvie''' (lat. ''reliquiae''), viz {{Prostrkaně|[[../Ostatky svatých|Ostatky sv.]]}} {{Konec formy}} t3f39yovmrx12gikaglxc18kwne5ptz 0 57107 330445 145329 2026-04-26T16:36:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330445 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Relink | PŘEDCHOZÍ = Relikvie | DALŠÍ = Reljković }} {{Textinfo | TITULEK = Relink | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Relink''' {{Prostrkaně|Karel}}, souvěký malíř český, žák akademie pražské, vystupuje od r.&nbsp;1901 jako nadaný illustrátor. Jeho perokresby upomínají na práce Maroldovy a '''R.''' ovládá tuto techniku velmi zručně. Mimo jednotlivé obrázky pouličního života pražského ve „Zl. Praze“ dlužno uvésti illustrace k románu „Bludná srdce“ od Konráda. {{Konec formy}} tqwc7hyh24qktovqh61j0loezf09o1m 0 57108 330446 145330 2026-04-26T16:36:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330446 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reljković | PŘEDCHOZÍ = Relink | DALŠÍ = Rellinghausen }} {{Textinfo | TITULEK = Reljković | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Reljković: 1)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Matija Antun}} (*&nbsp;1732 — †&nbsp;20.&nbsp;led. 1798) viz {{Prostrkaně|[[../Jihoslované/]]}}, str.&nbsp;465''b''. — '''2)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Josip Stjepan}}, jeho bratr (ne syn, †&nbsp;1801) viz tamtéž, str.&nbsp;466''a''. {{Konec formy}} ktmtmsx1kotn3dsxlos8skxje366h5o 0 57109 330447 145331 2026-04-26T16:36:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330447 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rellinghausen | PŘEDCHOZÍ = Reljković | DALŠÍ = Rellstab }} {{Textinfo | TITULEK = Rellinghausen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;531. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n587/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rellinghausen''', rozsáhlá a průmysl. ves v prus. prov. rýnské ve vlád. obv. düsseldorfském, nedaleko Essenu nad ř.&nbsp;Ruhr a při žel. dráze Werden-Essen a Heissen-Altendorf; 7187&nbsp;obyv. (1900), katol. a evang. kostel, doly na želez. rudu, kam. uhlí, lomy na kámen a průmysl sklářský a železářský. {{Konec formy}} 58msqnowh8ixdpl0naaysg4pmtd7yrc 0 57176 330699 145621 2026-04-27T11:08:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330699 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sankt Pölten | PŘEDCHOZÍ = Sankt Paul | DALŠÍ = Sankt Thomas }} {{Textinfo | TITULEK = Sankt Pölten | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;605. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n699/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sankt Pölten''', město, viz {{Prostrkaně|[[../Hippolyt Svatý/]]}}. {{Konec formy}} 5pl9gtkiu2i8xw8jxxksn9e6mpzcdso 0 57270 330830 266425 2026-04-27T11:09:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330830 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Simen | ČÁST = Simeon | DALŠÍ = Simeoni }} {{Textinfo | TITULEK = Simeon | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] (část), další autoři neuvedeni | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;181. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n213/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | LICENCE2 = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Šim'on bar Jochaj | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Simeon Stylita starší|Simeon Stylita starší]] }} {{Forma|proza}} '''Simeon: 1) S.''' (hebr. ''Šim‘ón''), v isráélské pověsti syn Jakuba a Lee, jejž za praotce pokládal kmen téhož jména. Původně kmen Simeon, úzce spojený s kmenem Levi, zdržoval se ve střední části Předjordání, kdež, prý pro zneuctění sestry {{Prostrkaně|Díny}}, repraesentující zaniklý kmen isráélský, ocitli se v zášti s obyvatelstvem sichemským. V boji z toho vzniklém Simeon podlehl a byl rozptýlen, tak že za historických dob byl číselně nejslabším kmenem a měl sídla nesouvislá na jihu palestinském. Později splynul s kmenem Juda. [[Autor:Justin Václav Prášek|''Pšk.'']] '''2) S'''. n. {{Prostrkaně|Symeon}}, císař bulharský, viz {{Prostrkaně|[[../Symeon/]]}}. '''3) S.''' {{Prostrkaně|Ivanovič Hrd}}ý, veliký kníže moskevský (*1317—†1353), nastoupil po otci Ivanu&nbsp;I. Kalitovi r.&nbsp;1340 a byl v Hordě uznán za vrchního knížete. Psal se po příkladě otcově »velikým knížetem vší Rusi«. Převaha Moskvy nad ostatními ruskými knížetstvími, založená jeho otcem, dala mu možnost chovati se příkře a despoticky nejen ke svým bratrům, nýbrž i ke všem knížatům ostatním, jak toho dosud žádný z jeho předchůdců nemohl se odvážiti; odtud dostalo se mu příjmí »Hrdý«. Na počátku své vlády '''S.''' pokořil nepoddajný Novgorod; veliký kníže litevský Olgěrd zdvihl r.&nbsp;1341 válku proti němu, ale '''S.''' s pomocí Hordy přiměl jej k míru. '''S.''' byl třikrát ženat a měl 6&nbsp;synů, ale všichni zemřeli v mladém věku. '''4) S.''', theolog byzantský, byl v l. 1410-29 arcibiskupem v Soluně a získal si veliké zásluhy o obranu svého města proti Turkům. Jako theolog nevynikl původností ani činností spekulativní, nýbrž omezoval se pouze na výklad dané látky theologické. Jeho hlavní dílo jest {{Cizojazyčně|grc|Διάλογος κατὰ πασῶν τῶν αἰρέσεων}} etc. ({{Cizojazyčně|la|De fide, ritibus et mysteriis ecclesiasticis}}). Psal o něm Sokolov v »Čtenijach v obščestvě ljubit. duchov. prosv.«, 1894. {{Kotva|5}}'''5) S.''' {{Prostrkaně|ben Jochai}}, židovský učenec, žil ve II.&nbsp;stol. po Kr. (†170). Byl žákem Gamaliela&nbsp;II. a Akiby. R.&nbsp;158 byl odsouzen na smrť pro mínění příliš svobodné o Římě a jeho politice, avšak spasil se útěkem a po mnoho let ukrýval se v jeskyni. Později žil v Tiberiadě a galilejském městě Tekoa, kde založil školu. Nedlouho před smrtí odebral se do Říma, aby vymohl zrušení Hadrianova dekretu proti židům. Legenda vypravuje o něm rozličné zázraky a připsala mu kabbalistickou knihu {{Prostrkaně|{{Heslo|Zóhar|Sohar}}}} (v. t.). '''S.''' jest původcem {{Prostrkaně|[[../Midráš|midráše]]}} (v. t.) ke 4. a 5.&nbsp;knize Mojžíšově nazv. ''Sifre''. Ke hrobu jeho blízko Safedu putovali židé počínajíc XVI.&nbsp;stol. — Srv. {{Cizojazyčně|de|Rabbi Simon ben Jochai, ein historisches Zeitbild}} (Frankfurt, 1893). '''6) S.''' {{Prostrkaně|Metafrastés}}, hagiograf byzantský (žil v 2.&nbsp;pol. X.&nbsp;stol.), byl sekretářem při dvoře císařském; snesl a zpracoval životopisy a legendy o svatých. Byly vydány částečně v lat. překladě v západních sbírkách, jmenovitě v {{Cizojazyčně|la|Acta Sanctorum}} od Bollandistův. {{Kotva|7}}'''7) S.''' {{Prostrkaně|Stylités}} (t. j. '''S.''' {{Prostrkaně|na sloupu}}), askéta starokřesťanský (*ok. 390-†459), pocházel ze Sisanu v Syrii. Osmnáctiletý uprchl z domova a vstoupil do kláštera, ale potom odešel do samoty a ok. r.&nbsp;420 dal se na zvláštní způsob askése. Postavil si sloup asi 6&nbsp;loket vysoký a 3&nbsp;stopy široký, jejž postupně zvýšil až na 36&nbsp;loket, a na něm žil vydán jsa vší nepohodě až do smrti. Zástupy zbožného lidu putovaly k němu, a záhy našlo se také dosti následovníků jeho podivínství, kteří odtud zváni byli {{Prostrkaně|stylité}}. Srv. {{Cizojazyčně|de|Zingerle, Leben u. Wirken Simeons des Styliten}} (Inšpruk, 1885). Angl. básník Tennyson složil o něm báseň »{{Cizojazyčně|en|St. Simeon the stylite}}«. {{Konec formy}} b829untw158dlfnzm879h58q35wigsc 0 59013 330924 154861 2026-04-27T11:11:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330924 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Společný | PŘEDCHOZÍ = Společnost | DALŠÍ = Spolek }} {{Textinfo | TITULEK = Společný | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;893. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n981 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Společný''', název pro vše, co nenáleží výhradně jednotlivci, nýbrž jest obecné několika osobám, druhům atd. V politickém smyslu {{Prostrkaně|'''s'''-né záležitosti}}, {{Prostrkaně|'''s'''-né vojsko}}, '''s.''' (též {{Prostrkaně|všeobecný}}) {{Prostrkaně|státní dluh}}, {{Prostrkaně|'''s'''-né ministerstvo}} jsou záležitosti a instituce, jež po vyrovnání uherském z r.&nbsp;1867 až dosud spojují (kromě osoby panovníkovy) oba státy tvořící mocnářství Rakousko-Uherské. Srv. o nich {{Prostrkaně|[[../Čechy/Dějiny právní: ústava nynější doby|Čechy]]}}, str.&nbsp;558''a'', {{Prostrkaně|[[../Rakousko/]]}}, str.&nbsp;208 sl., 231 sl., 212''a'' a 237''a''. — {{Prostrkaně|'''S'''-ná ruka}} viz {{Prostrkaně|[[../Poruka obecná/]]}}, {{Prostrkaně|[[../Korrealita/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Solidarita/]]}}. — {{Prostrkaně|'''S'''-né znaky}} viz {{Prostrkaně|[[../Allianční znaky/]]}}. {{Konec formy}} fn4ttp617c7pd14gleivdxhpqbh71tn 0 59017 330919 154869 2026-04-27T11:11:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330919 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoleto | PŘEDCHOZÍ = Spolek | DALŠÍ = Spolí }} {{Textinfo | TITULEK = Spoleto | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spoleto }} {{Forma|proza}} '''Spoleto''', hl. město kraje t. jm. v ital. prov. Perugii, leží v rozkošné krajině nad ř. Maroggia a při žel. dr. Řím-Foligno-Ancona, má 9677, jako obec 24.642&nbsp;obyv. (1901). Město má úzké, křivolaké, ale čisté ulice, z budov vyniká kathedrála ''Sta Maria Assunta'' (ze XII.&nbsp;stol.) s renaissanční předsíní, antickými sloupy a krásnými malbami na omítce od Filippa Lippiho, 22&nbsp;jiných kostelů, z nichž vyniká kostel ''Sant’ Agostino'' (z V.—IX.&nbsp;stol.), ''San Pietro'' (ze VI.&nbsp;stol.), několik klášterů, dále hrad na skále (Castello La Rocca) od Theodoricha Vel. vystavěný, nyní vězení, radnice se sbírkou obrazů, několik soukromých paláců, mnoho starožitností z doby římské, jako zříceniny chrámů, divadla, paláce, Porto della Fuga, Porto d’Anniballe, přes ř. Maroggia starobylý most a velkolepý vodovod 206&nbsp;''m'' dl. a 81&nbsp;''m'' vys. na 10&nbsp;obloucích. '''S.''' je sídlo arcibiskupa, jest tu seminář, lyceum, technický ústav a škola, gymnasium, vědecká akademie a bibliotéka (o 14.000&nbsp;sv.). Předmětem průmyslu je výroba hedvábí, oleje, těstového zboží a rozl. konserv; hnědouhel. doly. Okolní lesy dodávají lanýže. '''S.''' ve starověku slulo ''Spoletium'' a bylo z větších měst v Umbrii; r.&nbsp;241 př. Kr. bylo osadou římskou s právy municipálními; r.&nbsp;217 uhájilo se proti Hannibalovi; později pobořeno od Gotův, ale Narses je znovu vystavěl. R.&nbsp;574 založeno zde langobardské vévodství, jež na konci IX.&nbsp;stol. zaujímalo větší čásť vých. střední Italie. Vévoda spoletský Guido (r.&nbsp;891) a jeho syn Lambert (r.&nbsp;898) stali se císaři řím. Později utvořila se z vévodství spoletského marka Anconská. V l.&nbsp;1220—1860 '''S.''' příslušelo k Církevnímu státu a od r.&nbsp;1861 přísluší ke král. Italskému. Srv. Santi, {{Cizojazyčně|it|Storia del comune di '''S.'''}} (1879). {{Konec formy}} cvkl2wfl8m3oaj0e4vgn9ggdv0jv30p 0 59018 330939 154871 2026-04-27T11:11:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330939 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolí | PŘEDCHOZÍ = Spoleto | DALŠÍ = Spolia }} {{Textinfo | TITULEK = Spolí | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spolí }} {{Forma|proza}} '''Spolí: 1)&nbsp;S.''', vlastně {{Prostrkaně|Spole}}, víska v Čechách, hejtm. Benešov, okr., fara a pš. Neveklov; 9&nbsp;d., 70&nbsp;obyv. č. (1900). — '''2)&nbsp;S.''' (''Pohlen''), ves t. nad lev. bř. Vltavy, hejtm., okr. a pš. Krumlov, fara Přídolí; 16&nbsp;d., 190&nbsp;obyv. n. (1900), ložisko tuhy. — '''3)&nbsp;S.''', ves t., hejtm., okr., fara a pš. Třeboň; 37&nbsp;d., 229&nbsp;obyv. č. (1900), ložisko žel. rudy, mlýn a rybník t. jm. {{Konec formy}} c1j4e0p93kp4211jxuzgl3cbxkv6v6a 0 59019 330926 154872 2026-04-27T11:11:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330926 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoliace | PŘEDCHOZÍ = Spolia | DALŠÍ = Spolijní právo }} {{Textinfo | TITULEK = Spoliace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoliace''', z lat., {{Prostrkaně|uloupení}}, {{Prostrkaně|vyloupení}}. {{Konec formy}} aleauj9o2ka7dx9joqldd39zplraxse 0 59020 330927 154873 2026-04-27T11:11:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330927 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolijní právo | PŘEDCHOZÍ = Spoliace | DALŠÍ = Spoliovati }} {{Textinfo | TITULEK = Spolijní právo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spolijni právo''' (''{{Cizojazyčně|la|jus spolii seu exuviarum}}'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Spolienrecht}}''), ve středověku právo od různých osob k movité pozůstalosti po duchovních si osobované. Králové a samostatná knížata činili nároky na movitou pozůstalost po biskupech, pokládajíce je za své lenníky. Příkladu jejich následovali jiní pánové, zejména patronové a advocati, osobujíce si týmž způsobem právo k pozůstalosti po nižších duchovních. Círk. zákonodárství tyto nároky zavrhovalo. Přes to však často sami biskupové, ba i papežové činili '''s'''-m '''p'''-vem nárok na čásť pozůstalého majetku duchovenského. Naproti tomu zjednávalo si již od XII.&nbsp;stol. duchovenstvo zvláštní výsady, knížecí nebo papežské, jimiž nabývalo práva svobodně testovati o svém majetku. Poněvadž pak někdy i ti, kdo vykonávali {{Cizojazyčně|la|jus spolii}}, práva toho dobrovolně se vzdávali, vyvinul se znenáhla u duchovních obyčej testovati svobodně. Více o tom u Rittnera, Círk. právo katolické. {{Konec formy}} 5j2x3sgb50je8lasr47u8q3oh8hj11h 0 59021 330928 154874 2026-04-27T11:11:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330928 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoliovati | PŘEDCHOZÍ = Spolijní právo | DALŠÍ = Spoljščina }} {{Textinfo | TITULEK = Spoliovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoliovati''' (z lat.), {{Prostrkaně|vyloupiti}}, {{Prostrkaně|vykrásti}}; odtud {{Prostrkaně|spoliovaná psaní}} s penězi, v nichž deklarované bankovky buď před dopravou poštovní nebo za dopravy bývají nahrazovány bezcennými ostřižky novin atd. {{Konec formy}} 5eu390lun6pdp2lftmxjy9cz1vaq8ta 0 59022 330929 154875 2026-04-27T11:11:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330929 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoljščina | PŘEDCHOZÍ = Spoliovati | DALŠÍ = Spolkový }} {{Textinfo | TITULEK = Spoljščina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoljščina''' viz {{Prostrkaně|[[../Polovniki/]]}}, str.&nbsp;132''a''. {{Konec formy}} qsxjfschbdd05e8hyvjm02207g0yhmi 0 59023 330930 154876 2026-04-27T11:11:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330930 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolkový | PŘEDCHOZÍ = Spoljščina | DALŠÍ = Spolkový počet }} {{Textinfo | TITULEK = Spolkový | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;895–896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n983 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spolkový''', týkající se spolku státního (na př. Německého bundu č. spolku) i jiného. {{Prostrkaně|'''S'''-vá exekuce}} viz {{Prostrkaně|[[../Bund Německý|Bund Něm.]]}}, str.&nbsp;925 sl. {{Prostrkaně|'''S'''-vá rada}} (''{{Cizojazyčně|de|Bundesrat}}'') v říši Něm. (a dříve ve spolku Severoněmeckém) viz {{Prostrkaně|[[../Německo/]]}}, str.&nbsp;103''a''. {{Prostrkaně|'''S'''-vé pevnosti}} až do zrušení Něm. bundu r.&nbsp;1866 byly vydržovány na společné útraty a měly posádku složenou z branných kontingentů jednotl. států. Viz {{Prostrkaně|[[../Bund Německý|Bund Něm.]]}}, str.&nbsp;925''b''. {{Prostrkaně|'''S'''-vé vojsko}} jest vojsko nějakého státního spolku neb spolkového státu, složené z branných kontingentů jednotlivých států. Zejména pak vojsko {{Prostrkaně|Něm. bundu}}, viz {{Prostrkaně|[[../Bund Německý|Bund Něm.]]}}, str.&nbsp;925''b''. '''S.''' {{Prostrkaně|sněm}} (''{{Cizojazyčně|de|Bundestag}}'') viz {{Prostrkaně|[[../Bund Německý|Bund Něm.]]}}, str.&nbsp;925''a''. '''S.''' {{Prostrkaně|stát}} (''{{Cizojazyčně|de|Bundesstaat}}''), spojení několika států v soustátí, viz {{Prostrkaně|[[../Federace/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Stát/]]}} (spolkový). '''S.''' {{Prostrkaně|zákon}} viz {{Prostrkaně|[[../Spolčovací právo/]]}}. {{Konec formy}} r4rhjn2xqc6snwpkir317cf1uphjr3p 0 59024 330931 154879 2026-04-27T11:11:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330931 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolkový počet | PŘEDCHOZÍ = Spolkový | DALŠÍ = Spolník }} {{Textinfo | TITULEK = Spolkový počet | AUTOR = [[Autor:Alois Strnad|Alois Strnad]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Spolkový počet''' ({{Prostrkaně|repartiční počet}}) zahrnuje početní úlohy žádající, aby daný součet se rozdělil ve sčítance daného poměru. Je-li na př. číslo ''a'' rozložití ve dva díly poměru ''m''&nbsp;:&nbsp;''n'', jsou díly ty <math>x = \frac{a}{m+n}.m</math>, <math>v = \frac{a}{m+n}.n</math>. <p style="text-indent: 0">'''S.&nbsp;p.''' jest {{Prostrkaně|jednoduchý}}, jsou-li čísla poměrná závislá na jediné podmínce; je-li podmínek více, jest '''S.&nbsp;p.''' {{Prostrkaně|složitý}}. Příklad: ''A'' měl v jakémsi podniku 5000&nbsp;K po 3&nbsp;léta, ''B'' 7000&nbsp;K po 2½&nbsp;léta, ''C'' 6000&nbsp;K po 2&nbsp;léta; kterak se rozdělí o zisk 5340&nbsp;K? Poměrná čísla jsou</p> 5000&nbsp;×&nbsp;3 = 15000, 7000&nbsp;×&nbsp;2½ = 17500, 6000&nbsp;×&nbsp;2 = 12000 čili 150:175:120 = 30:35:24. Jest pak 5340:(30+35+24) = 60 a jednotlivé podíly: <math>x = 60 . 30 = 1800</math>, <math>y = 60 . 35 = 2100</math>, <math>z = 60 . 24 = 1440</math>. ''[[Autor:Alois Strnad|Sd.]]'' {{Konec formy}} 4qichjdfcx9i1hvdq4rinavhrctqvkf 0 59025 330932 154880 2026-04-27T11:11:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330932 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spolník | PŘEDCHOZÍ = Spolkový počet | DALŠÍ = Spoludědic }} {{Textinfo | TITULEK = Spolník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spolník''' viz {{Prostrkaně|[[../Spol/]]}}. {{Konec formy}} 6lr9zl85p8lesj0u2q62krhhfgi8tp8 0 59026 330935 154883 2026-04-27T11:11:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330935 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoluložné rostliny | PŘEDCHOZÍ = Spoludržba | DALŠÍ = Spoluvinník }} {{Textinfo | TITULEK = Spoluložné rostliny | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoluložné rostliny''' viz {{Prostrkaně|[[../Compositae/]]}}. {{Konec formy}} f0hnte9qfexqi5626m1kaxumqw2c02j 0 59027 330936 154884 2026-04-27T11:11:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330936 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoluvinník | PŘEDCHOZÍ = Spoluložné rostliny | DALŠÍ = Spoluvlastnictví }} {{Textinfo | TITULEK = Spoluvinník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoluvinník''' (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Mitschuldiger}}'', fr. ''{{Cizojazyčně|fr|complice}}''), v trestním právě všeliká osoba, jež vedle {{Prostrkaně|pachatele}} čili {{Prostrkaně|původce}} (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Thäter}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Urheber}}'', fr. ''{{Cizojazyčně|fr|agent du délit}}'') jakýmkoli způsobem má vinu na spáchání trestného činu. Podle rak. trest. zák. (§§&nbsp;5 a 239) počítají se ke '''s'''-ům: 1.&nbsp;{{Prostrkaně|návodci}} (''{{Cizojazyčně|de|Anstifter}}''), t.&nbsp;j. ti, kdo úmyslně způsobili, že někdo se rozhodl k určitému činu trestnému, 2.&nbsp;{{Prostrkaně|pomocníci}} (''{{Cizojazyčně|de|Gehilfen}}''), t.&nbsp;j. ti, kdo dolosní zločinnou činnost jiného dolosně podporují, 3.&nbsp;{{Prostrkaně|účastníci}} (''{{Cizojazyčně|de|Theilnehmer}}''), t.&nbsp;j. ti, kdo před vykonáním činu trestného srozuměli se s pachatelem o pomoc, jež mu má býti poskytnuta po vykonaném skutku, aneb o podíl na zisku a užitku. Na spoluvinu a účastenství jest vyměřen týž trest jako na přímé spáchání činu trestného, pokud zákon při jednotlivých činech trestných nemá ustanovení zvláštních. {{Konec formy}} mtcn7xzz6ki0o8wvp3teo0brzze9nuh 0 59028 330938 154886 2026-04-27T11:11:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330938 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spoluznění | PŘEDCHOZÍ = Spoluvlastnictví | DALŠÍ = Spomyšl }} {{Textinfo | TITULEK = Spoluznění | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spoluznění''' viz {{Prostrkaně|[[../Ozvuk/]]}}. {{Konec formy}} kc5o4h2obr9hrsdx813vyu7wfhd1dk5 0 59029 330940 154887 2026-04-27T11:11:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330940 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spomyšl | PŘEDCHOZÍ = Spoluznění | DALŠÍ = Spon }} {{Textinfo | TITULEK = Spomyšl | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spomyšl }} {{Forma|proza}} '''Spomyšl''', {{Prostrkaně|Zbomyšl}}, {{Prostrkaně|Pomyšl}}, ves v Čechách, hejtm. a okr. Roudnice, fara Lužec, pš. Hor. Beřkovice; 54&nbsp;d., 384&nbsp;obyv. č. (1900). {{Konec formy}} 9f2j64g3j4dv7n96co4trdgtp5t6xd4 0 59030 330941 154888 2026-04-27T11:11:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330941 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spon | PŘEDCHOZÍ = Spomyšl | DALŠÍ = Spona }} {{Textinfo | TITULEK = Spon | AUTOR = [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spon }} {{Forma|proza}} '''Spon''', též {{Prostrkaně|vazba}} sazenic lesních, je sazba v úhlech tvarů měřických (sazba trojúhelná, čtvercová, pětiúhelná, řádková); podle toho, jak sazenice jsou od sebe vzdáleny, rozeznává se '''s.''' {{Prostrkaně|řídký}} nebo {{Prostrkaně|hustý}}. ''[[Autor:Josef V. Černý|črn.]]'' {{Konec formy}} t2ddudzoaelaag74zclq0hrifsw0zo8 0 59031 330942 186685 2026-04-27T11:11:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330942 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spona | PŘEDCHOZÍ = Spon | DALŠÍ = Sponau }} {{Textinfo | TITULEK = Spona | AUTOR = [[Autor:Jiří Soukup|Jiří Soukup]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spona }} {{Forma|proza}} '''Spona''' v mluvnici viz {{Prostrkaně|[[../Spojka/]]}}&nbsp;2). '''S.''' čili {{Prostrkaně|klešť}} ve stav. (fr. ''{{Cizojazyčně|fr|ancre de bois}}'', něm. ''{{Cizojazyčně|de|Holzzange}}'', rus. ''klešči'') jest součást dřevěných vazeb a konstrukcí vůbec. Obyčejně bývá '''s.''' užívána ve způsobe dvojitých plochých trámců omítaných, jejichž průřez má rozměry ''v''&nbsp;:&nbsp;''š''&nbsp;=&nbsp;2&nbsp;:&nbsp;1. Po koncích bývá klešť částečně v hlavní nosné součásti zapuštěna a šrouby k těmto částem připevněna. Srv. {{Prostrkaně|[[../Kleště/]]}}, str. 367b. ''[[Autor:Jiří Soukup|Sp.]]'' '''S.''' viz {{Prostrkaně|[[../Sponka/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Agrafa/]]}}. {{Konec formy}} fs2t97qq9ff4ub6sfy9sbq20zyr1etm 0 59032 330943 154893 2026-04-27T11:11:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330943 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sponau | PŘEDCHOZÍ = Spona | DALŠÍ = Spondeus }} {{Textinfo | TITULEK = Sponau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sponau''' viz {{Prostrkaně|[[../Spálov/]]}}. {{Konec formy}} 1bwy5ffkdhitmy9e7fu3hrglb5kgalz 0 59033 330944 154913 2026-04-27T11:11:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330944 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spondeus | PŘEDCHOZÍ = Sponau | DALŠÍ = Spondias }} {{Textinfo | TITULEK = Spondeus | AUTOR = [[Autor:Jan Ladislav Čapek|Jan Ladislav Čapek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;896. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n984 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spondej }} {{Forma|proza}} '''Spondeus''' (řec. ''{{Cizojazyčně|grc|σπονδεῖος}}''), stopa časoměrná čtyřdobá z druhu taktů rovných (''{{Cizojazyčně|grc|γένος ἴσον}}''). '''S.''' skládá se ze dvou slabik dlouhých, z nichž první má důraz (ictus) <span style="white-space: nowrap">–́ –</span>, čímž liší se od anapaestu, jehož arse stažena jest ve slabiku dlouhou (<span style="white-space: nowrap">– –́</span>). Nevyskýtá se obyčejně samostatně, nýbrž jen jako obměna jiných stop j. daktylu (<span style="white-space: nowrap">–́ ⏑ ⏑</span>) v řadách daktylských (libovolně) a trocheje (<span style="white-space: nowrap">–́ ⏑</span>) v řadách trochejských (jen ve stopách sudých 2., 4., 6., 8.). Kde '''s.''' jest hojnější, dodává skladbě dojmu vážnosti nebo zdlouhavosti. O {{Prostrkaně|spondejských}} hexametrech viz {{Prostrkaně|[[../Hexameter/]]}}. ''[[Autor:Jan Ladislav Čapek|JČp.]]'' {{Konec formy}} aqijzbcu0aepv6qzeo0c480dlz86ghb 0 59918 330997 156330 2026-04-27T11:12:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330997 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strachovice | PŘEDCHOZÍ = Strachov | DALŠÍ = Strachovský }} {{Textinfo | TITULEK = Strachovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;184. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:403af000-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Strachovice }} {{Forma|proza}} '''Strachovice: 1) S.''', ves v Čechách, hejtm. a okr. Kralovice, fara Kozlany, pš. Čistá u Kralovic; 5 d., 31 obyv. č. (1900), popl. dvůr, 2 mlýny. — '''2) S'''., ves t., hejtm. Písek, okr. Vodňany, fara Bílá Hurka, pš. Dříteň; 24 d., 168 obyv. č. (1900). — '''3) S.''' (''Strachowitz''), ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, fara Bernartice, pš. Novoměstí (''Neustadtl''); 24 d., 124 obyv. n. (1900), popl. dvůr {{Prostrkaně|Vidovice}}, kdysi ves a tvrz. Stával zde statek {{Prostrkaně|[[../Strachovský ze Strachovic|Strachovských ze Strachovic]]}}. {{Konec formy}} d3dyxpb7clhnhb0ryb8s3bj579og595 0 59919 330998 156331 2026-04-27T11:12:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330998 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strachovský | PŘEDCHOZÍ = Strachovice | DALŠÍ = Strachovský ze Strachovic }} {{Textinfo | TITULEK = Strachovský | AUTOR = [[Autor:František Xaver Harlas|František Xaver Harlas]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;184. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:403af000-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Josef Strachovský }} {{Forma|proza}} '''Strachovský''' {{Prostrkaně|Josef}}, sochař čes. (* 19. září 1850 v Kutné Hoře), navštěvoval reálku a měl státi se truhlářem a pracovati v dílně otcově. Stal se však učněm řezbáře Jana Káše v Praze a po 4 letech odešel na akademii mnichovskou. Po svém návratu do Prahy zápasil, jako po celá léta mládí, s nedostatkem, až se ho ujal sochař Schnirch, který tehda pracoval o skulpturách pro Nár. divadlo v Praze. '''S'''. pracoval o sochách pro toto divadlo, portraitoval se zdarem a prováděl menší prace příležitostné, z nichž ''pamětní deska Jana Rokycany'' jeho jméno po prvé uvedla do veřejnosti. Pak následovaly: ''pomník Havlíčkův'' pro Kutnou Horu, ''pomník bratranců Veverkových'', vynálezců ruchadla, v Pardubicích, náhrobní socha ''Anděla míru'' pro pí. Voitlovou na Mělníce, ''poprsí Smetanovo, poprsí dra Riegra, podobizna dra Tyrše'' a j. v. Město Tábor objednalo u '''S'''-kého ''pomník Jana Žižky z Trocnova'', jenž od r. 1884 zdobí náměstí. Na hřbitově olšanském stojí jeho náhrobní ''pomník Josefa Baráka''. R. 1886 provedl ''pomník B. Jablonského'' v Kard. Řečici a r. 1887 postaven v Libochovicích ''památník Purkyňův''. V Pražském Rudolfině chová se jeho ''poprsí Frant. hrab. Thun-Hohensteina'' v živ. velik. '''S'''. jeví se ve svých pracích jako přívrženec realismu, pojímá však skutečnost v jakési zmírnělé podobě. Měkké tvary, postoje spíše emfatické a poněkud divadelní (Havlíček) dodávají jeho pracím vzhledu staršího; skulptury tyto upomínají na školu mnichovskou z doby rozmachu německého sochařství, kdy po vítězství r. 1871 spotřeba oslavných pomníkův a soch tak značnou měrou stoupla, aniž zároveň se zvýšila umělecká úroveň sochařství. '''S'''. zůstal za svou dobou a nově vznikající umění české, toužící po zdůraznění národního rázu, nalézalo v jiných sochařích zdatnější představitele svých snah, a tak se stalo, že význam '''S'''-kého spočívá hlavně v jeho pomníkových pracích z let 80tých XIX. stol., v pracích, jejichž akademická správnost převažuje nad vniterní procítěností jejich. ''[[Autor:František Xaver Harlas|F. H-s.]]'' {{Konec formy}} 19v2altbz8wio44d67s4m0g1sgl30ur 0 59920 330999 156332 2026-04-27T11:12:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330999 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strachovský ze Strachovic | PŘEDCHOZÍ = Strachovský | DALŠÍ = von Strachwitz }} {{Textinfo | TITULEK = Strachovský ze Strachovic | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;184. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:403af000-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Strachovský''' {{Prostrkaně|ze Strachovic}}, příjmení staročeské rodiny vladycké (erbu tří kolmých pruhův), která pocházela bezpochyby ze vsi Strachovic (v záp. Čechách u Boru). Předek jejich {{Prostrkaně|Václav}} vyženil (ok. r. 1542) statek Lažany s Veronikou z Drajlinkova a žil ještě r. 1576. {{Prostrkaně|Jindřich}}, bratr jeho, držel Žitín a přikoupil r. 1567 pustinu od Jiříka Kokořovce. Po Václavovi byl syn {{Prostrkaně|Petr}}, jenž držel Lažany ještě r. 1582, ale, jak se zdá, zemřel bez dědicův, neb Lažany držely po něm sestry Mariana Vamberská a Anna Pikhartova a od r. 1595 tato sama. Po Jindřichovi, jak se zdá, byli synové {{Prostrkaně|Adam Jindřich, Krištof, Jiřík, Jan a Danihel}}. Starší dva prodali r. 1591 Žitín mladším bratřím. Adam odstěhoval se pak na Moravu, kdež vyženil před r. 1592 statek Dubenky s Annou Dubenskou z Dubenek a zdědiv jej r. 1595, ještě r. 1598 přikoupil ves Prostý. Byl muž vzdělaný, r. 1597 stal se menším písařem zemským a ok. r. 1619 přeložil spis ''Balšám duše''. (Viz Jirečkovu Rukověť, II., 246.) Jmění jeho zdědila dcera Judita, vdaná Hozlaurova. Jiřík, skoupiv od bratří Žitín, prodal jej r. 1598 a žil pak v Nepomuce. Bratr jeho Jan držel dvorec ve vsi Horní Lhotce u Klatov, v jehož držení po r. 1623 zanechán. Pustiv jej potom Vilémovi z Kolovrat, umřel u tohoto. Od těch dob rodina ta nadobro zchudla. {{Prostrkaně|Adam Jindřich}} vyženil nějaké peníze s Annou Čabelickou ze Soutic, s níž koupil r. 1650 a 1651 manství v Želkovicích. Synové jejich byli {{Prostrkaně|Jan Ferdinand}} († 1726), {{Prostrkaně|Jiří Vilém a Karel Vojtěch}}. Ti zdědili práva matčina na Vlkšice, jež r. 1681 prodána. Karel ujal Želkovice, jež r. 1685 prodal {{Prostrkaně|Jiříkovi Františkovi}}, '''S'''-kému ze S. a tento zase r. 1699. Jiří držel také statek Kamenný, jejž r. 1689 prodal. Býval radou kom. soudu († 1704). Ke konci XVII. stol. žili též {{Prostrkaně|Frant. Kamil}} (1678—90), {{Prostrkaně|Jiří Vilém}} (1680 atd.), {{Prostrkaně|František Josef}} (tuším syn Karla Vojtěcha neb jeho bratra) studoval od r. 1690 u jesuitů v Březnici, ženil se r. 1707s Annou Alžbětou Častolárkou z Dlouhévsi, ale zemřel již 14. květ. 1710, maje věku teprve 28 let. Syn jeho {{Prostrkaně|Frant. X. Kazimír}} byl ThDr., napřed děkanem v Berouně, pak kanovníkem a arcijáhn. u sv. Víta a pak proboštem tudíž, od r. 1768 také král. radou. Učinil znamenité nadáni pro voršulinky v Kutné Hoře a zemřel 4. ún. 1786. Kromě něho žil r. 1732 Karel. V kalendářích r. 1786 a 1788 kromě Karla již nikdo z této rodiny se nepřipomíná. — S touto rodinou nesmějí se másti vladykové {{Prostrkaně|[[../ze Strochovic|ze Strochovic]]}} (v. t.). ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} l6694xjgj8z2vszbj87yqryvlmdwyx0 0 59921 331013 156335 2026-04-27T11:12:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331013 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strávenina | PŘEDCHOZÍ = Strava | DALŠÍ = Stravinskij }} {{Textinfo | TITULEK = Strávenina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;206. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n224/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Strávenina''' viz {{Prostrkaně|[[../Chymus|Chymus]]}}. {{Konec formy}} 6n546kd24fx7e958frjh6m0aw2cjodw 0 59961 331096 156413 2026-04-27T11:16:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331096 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sv. Kilian | PŘEDCHOZÍ = Kilian svatý | DALŠÍ = Kilian }} {{Textinfo | TITULEK = Sv. Kilian | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtrnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1899. S.&nbsp;221 [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni00studgoog#page/n234/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Sv. '''Kilian''', u Sv. {{Prostrkaně|Kiliana}}, {{Prostrkaně|Kylian}}, far. osada v Čechách na lev. břehu Vltavy, hejt. Smíchov, okr. Zbraslav, pš. Davle; 32 d., 216 ob. č. (1890), kostel sv. Kiliana (r. 1357 far.), cihelna a výroba hrnčířského nádobí. Osada i s kostelem založena klášterem ostrovským a opatové měli tu podací. Po ohni (1692) přestavěn kostel a z původního kostela zbyl jen kůr. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Kilian]] jmh318tx1mcdnhpbaxh3gvvloapg3hd 0 60735 331131 167212 2026-04-27T11:17:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331131 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sydenham (lékař) | PŘEDCHOZÍ = Sydenham | DALŠÍ = Sydney }} {{Textinfo | TITULEK = Sydenham | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;472. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n478/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Tomáš Sydenham }} {{Forma|proza}} '''Sydenham''' [sídn’m] {{Prostrkaně|Tomáš}}, vynik. lékař angl. (*&nbsp;1624 ve Windford-Eagle — †&nbsp;1689 v&nbsp;Londýně). V&nbsp;lékařství vzdělal se v&nbsp;Oxfordě i Montpellieru, načež věnoval se v&nbsp;Londýně praxi lékařské, kteráž mu zjednala proslulosti všeobecné. Vynikl hlavně tím, že v&nbsp;lékařských názorech svých nedal se mýliti vládnoucími teoriemi, chráně se proti jejich jednostrannostem zkušenostmi z&nbsp;praxe a rozumnou empirií. Tatáž střízlivost a jasnost, která vyznačovala jeho praktickou působnost, jeví se i v&nbsp;jeho spisech, ze kterých sluší uvésti: ''Observationes medicae circa morborum acutorum historiam et curationem'' (1675); ''Epistolae responsoriae duo: I. De morbis epidemicis annorum 1675—80, II. De luis venereae historia et curatione'' (1680 a č.); ''Tractatus de podagra et hydrope'' (1683 a č.); ''Opera omnia'' (Amsterd., 1683 a velmi často, posléze v&nbsp;Lond. 1844 a 1846 vyd. Greenhillovo v&nbsp;'''S.''' Society). Srv. také {{Prostrkaně|[[../Lékařství|Lékařství]]}}, str.&nbsp;824&nbsp;''a''. Na počest jeho založena byla v&nbsp;Londýně r.&nbsp;1843 zvláštní společnost ('''S.''' Society) k&nbsp;vydávání znamenitých lékařských děl všech dob. {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličané v Ottově slovníku naučném|Sydenham]] [[Kategorie:Angličtí lékaři v Ottově slovníku naučném|Sydenham]] jritja5vk9h5046hzp6zvamrtogij13 0 60773 330610 167213 2026-04-26T16:39:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330610 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Römer | PŘEDCHOZÍ = Romen | DALŠÍ = Römerbad }} {{Textinfo | TITULEK = Römer | AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;945–946. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1020/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ole Rømer }} {{Forma|proza}} '''Römer: 1) R.''' {{Prostrkaně|Ole}} neb {{Prostrkaně|Olof}}, slavný hvězdář dánský (*&nbsp;25. září 1644 v&nbsp;Aarhuse — †&nbsp;19. září 1710 v&nbsp;Kodani), přesídlil se r.&nbsp;1671 na podnět Picardův do Paříže, kde žil po 10 roků podporován jsa Ludvíkem XIV. (jehož syna vyučoval) a jako člen akademie věd zabývaje se pracemi hvězdářskými. Mezi jiným účastnil se pozorování družic Jupiterových, která Dom. Cassini po mnoho let pravidelně konal. I shledal brzo, že dva vstupy 1.&nbsp;družice do stínu Jupiterova rychleji po sobě jdou než výstupy a soudil r.&nbsp;1675, že tato nestejnost má svou příčinu v&nbsp;okolnosti, že světlu je třeba času, aby urazilo rozdíly ve vzdálenostech. Náhled jeho osvědčil se správným a tak '''R.''' 22.&nbsp;list. 1676 předložil akademii své slavné pojednání: ''Démonstration touchant le mouvement de la lumière'' (Anc. Mém. Par. I a X) a získal si velikou zásluhu ukázav, že rychlost světla je konečná a udav pro ni určité číslo, které později arci bylo změněno. (Viz též Du Hamel, Regiae scientiarum academiae historia, Pař., 1698, str. 156.) R.&nbsp;1681 vrátil se do vlasti jsa prof. mathem. na universitě v&nbsp;Kodadni až do r.&nbsp;1705, kdy stal se starostou a přednostou policie t. Později (1688) stal se vedle toho skutečným kancelářským radou, r.&nbsp;1693 justičním radou, přísedícím nejvyššího soudu a r.&nbsp;1706 státním radou. Od r.&nbsp;1690 určoval velmi pečlivě rektascense a deklinace více než 1000 hvězd, chtě určiti mimohled hvězd. Rukopisy jeho, hlavně pozorování, zničeny byly požárem v&nbsp;Kodani r.&nbsp;1728; zachovala se jen pozorování jeho za 3 dny 21.—23. září 1706 (t. zv. ''triduum'' = »třídenní práce«), které vydal Petr Horrebow ve spise »Basis astronomiae« 1735; též Galle, Olai '''R'''-i triduum observ. astron., Berl., 1845). '''R.''' velmi zdokonalil methody pozorovací sestrojiv nástroj průchodní (1689), první aequatoreal (''Machina aequatorea'', 1690), kruh poledníkový (''rota meridiana'', 1704), dále kruh výškový a azimutální. Zařízení těchto strojů popisuje Horrebow v&nbsp;Basis astronomiae. '''R.''' určil též sklon ekliptiky r.&nbsp;1709 na 23°&nbsp;28′&nbsp;47″ a sestrojil nástroj podobný heliometru, jímž bylo možno měřiti průměry oběžnic; byl to dalekohled s&nbsp;dvěma předmětnicemi, které mohly sobě se přibližovati a od sebe vzdalovati. Také objevil r.&nbsp;1674 epicykloidu a výhody její pro podobu zubů na kolech (Klügelův »Mathem. Wörterb.« II, 126). Ostatní spisy jeho obsaženy jsou v&nbsp; Anc. Mém. Par. a v&nbsp;Miscel. Berolin. ''[[Autor:Václav Rosický|VRý.]]'' '''2) R.''' {{Prostrkaně|Johann Jakob}}, botanik švýc. (* 1763 v Curichu — † 1819 t.), vystudoval lékařství a byl prof. botaniky v rodném městě. Vydal s J. A. Schultesem ''Caroli a Linné Systema vegetabilium'' (16. vyd., Štutg., 1817—30), s P. Usterim ''Magazin für die Botanik'' (Curich, 1785—90, 4 sv.); samostatně: ''Archiv für die Botanik'' (Lip., 1796—1805, 3 sv.); ''Flora europaea inchoata'' (Norimb., 1797-1810, se 112 tab.); ''Collectanea ad rem botanicam spectantia'' (Curich, 1809); ''Terminol. Wörterbuch'' (t.,1814—16). '''3)''' von '''R'''. {{Prostrkaně|Friedrich}}, státník virtemb. (* 1794 — † 1864 ve Štutgartě). Studoval v Tubinkách, pak r. 1813 vstoupil do služeb vojenských, po studiích právnických stal se r. 1819 auditorem, r. 1831 vojenským radou. Byv zvolen za člena poslanecké komory, byl tam členem a vůdcem liberální opposice. Když vláda kladla jeho další činnosti poslanecké překážky, vystoupil ze státní služby a stal se advokátem. R. 1845 byl znova vůdcem opposice a r. 1848 stal se ministrem spravedlnosti a vůdčím živlem celého ministerstva. Účastnil se přípravných prací parlamentu frankfurtského a byl také členem něm. nár. shromáždění, v němž pracoval proti dědičnému císařství pruskému. Když pak kusý sněm přesídlil se v červnu r. 1849 do Štutgartu, '''R'''. rozehnal jej vojskem a překazil tak cestu badenské revoluci do Virtemberska. Nemoha se shodnouti s ostatními ministry o chování Virtemberska ke spolku třikrálovskému, zadal v říjnu r. 1849 za propuštěnou a vrátil se k advokacii. R. 1851 byl zvolen předsedou druhé komory, jímž zůstal do r. 1863. '''4) R.''' {{Prostrkaně|Friedrich Adolf}}, geolog, palaeontolog a botanik něm. (* 1809 v Hildesheimu — † 1869 v Klausthalu), vystudoval práva a vědy přírodní v Gotinkách a v Berlíně, byl úředníkem horním, pak prof. mineralogie a geologie na horní akademii v Klausthalu, později ředitelem této akademie. V rodišti svém založil museum, r. 1882 postaven mu v Klausthalu pomník. Vynikl hlavně geologickým a palaeontologickým výzkumem jurského a křídového útvaru Německa, jako botanik studiem řas německých. Ze spisů jeho uvésti sluší: Die Versteinerungen des norddeutschen Oolithengebirges (Hannover, 1835; dodatky t., 1839); ''Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges'' (t., 1840—41); ''Die Versteinerungen des Harzgebirges'' (t., 1843); ''Die Algen Deutschlands'' (t., 1845 s 11 tab.); ''Beiträge zur geologischen Kenntnis des nordwestlichen Harzgebirges'' (Kassel, 1850—66). Pro dílo Leunisovo, ''Synopsis der drei Naturreiche'', napsal část třetí (jednající o mineralogii a geognosii). '''5) R.''' {{Prostrkaně|Hermann}}, politik a geolog něm. (* 1816 v Hildesheimu — † 1894 t.), bratr před., vystudoval práva v Gotinkách a v Berlíně, byl assessorem, pak senátorem v rodišti svém. Byl též členem říšského sněmu něm. za Wolfenbüttel, náležeje ke straně národně-liberální. Jako bratři jeho zabýval se též studiemi geologickými, o čemž svědčí jim vydaná geologická mapa Hannoveru a okolního území, jakož i spis: ''Geologische Verhältnisse der Stadt Hildesheim'' (Berl., 1883). '''6) R.''' {{Prostrkaně|Ferdinand}}, geolog a palaeontolog něm. (* 1818 v Hildesheimu — † 1891 ve Vratislavi), bratr před., studoval v Gotinkách, Heidelberce a v Berlíně, podnikl výzkumnou cestu v Sev. Americe, byl pak od r. 1855 professorem mineralogie a geologie ve Vratislavi. Výsledkem cesty jeho byly spisy: ''Texas mit besonderer Rücksicht auf deutsche Auswanderung und die physikalischen Verhältnisse des Landes'' (Bonn, 1849); ''Die Kreidebildungen von Texas und ihre organischen Einschlüsse'' (t., 1852); ''Die silurische Fauna des westlichen Tennessee'' (Vratislav, 1860). Značné má též zásluhy o geologický a palaeontologický výzkum Německa. Z dalších jeho spisův uvádime: ''Das rheinische Uebergangsgebirge'' (Hann., 1844); ''Lethaea geognostica'' (3. vyd. Štutg., 1852—56, 2 sv.); ''Die fossile Fauna der silurischen Diluvialgeschiebe von Sadewitz bei Oels'' (Vratisl., 1861); ''Geologie von Oberschlesien'' (t., 1870, 2 sv.); ''Lethaea palaeozoica'' (Štutg., 1876—83, 2 sv. s atl.); ''Lethaea erratica'' (Berl., 1885). {{Konec formy}} [[Kategorie:Dánové v Ottově slovníku naučném|Römer]] [[Kategorie:Dánští astronomové v Ottově slovníku naučném|Römer]] 3bv3sqdwxs50yohu4jxzwqs9ng1go04 0 61272 330552 160008 2026-04-26T16:38:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330552 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutherford | PŘEDCHOZÍ = Ruthenium | DALŠÍ = Rutherforth }} {{Textinfo | TITULEK = Rutherford | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Daniel Rutherford }} {{Forma|proza}} '''Rutherford''' [rödz'rförd] {{Prostrkaně|Daniel}}, lékař a přírodozpytec angl. (* 1749 v Edinburce — † 1819 t.). Byl zprvu lékařem v Edinburce, pak professorem botaniky na universitě tamže. R. 1712 objevil současně s Priestleyem dusík, jejž popsal ve své dissertaci ''De aere mephitico'' aniž však nový prvek zvlášť pojmenoval. Mimo to zdokonalil vývěvu a sestrojil první teploměr minimální a maximální, jejž popsal v rozpravě ''A description of an improved thermometer'', r. 1794 v »Transactions« král. společnosti edinburské, jejímž byl členem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutherford]] cuvrzi97sixfv139ohwnhmupvm02dm7 0 61273 330553 196051 2026-04-26T16:38:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330553 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutherforth | PŘEDCHOZÍ = Rutherford | DALŠÍ = Rutherfurd }} {{Textinfo | TITULEK = Rutherforth | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutherforth''' [rödz'rfördz] {{Prostrkaně|Thomas}}, fysik angl. (* 1712 v hrabství cambridgeském — † 1771 v Londýně). Studoval v Cambridgei a byl pak tamže professorem theologie. Jakožto kaplan prince Waleského byl arcijáhnem v Essexu. Zabýval se vedle theologie horlivě fysikou a napsal: ''{{Cizojazyčně|la|Ordo institutionum physicarum}}'' (Cambridge, 1743); ''{{Cizojazyčně|en|Essay on virtue}}'' (Lond., 1744); ''{{Cizojazyčně|en|A system of natural philosophy}}'' (Cambr., 1748, 2 sv.); ''{{Cizojazyčně|en|Discourse on miracles}}'' (t., 1751) a ''{{Cizojazyčně|en|Institutes of natural law}}'' (Lond., 1754—56, 2 sv.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Rutherforth]] [[Kategorie:Fyzici v Ottově slovníku naučném]] 2o8jhm0k3sr7y18vsxjgjrpkea4qvb2 0 61274 330554 160005 2026-04-26T16:38:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330554 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutherfurd | PŘEDCHOZÍ = Rutherforth | DALŠÍ = Rutherglen }} {{Textinfo | TITULEK = Rutherfurd | AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Lewis Morris Rutherfurd }} {{Forma|proza}} '''Rutherfurd''' [rödz'rförd] {{Prostrkaně|Lewis Morris}}, soukromý hvězdář amer. (* 25. listop. 1816 v Morrisanii, N. Y. — † 1892 v Tranquillity, N.J.), studoval na kolleji Williamově ve Williamstownu, Mass., byl v l. 1838—50 advokátem, zřídil soukromou hvězdárnu pro pozorování fotograficko-astronomická v N. Yorku a hotovil od r. 1857 nejen výtečné fotografie měsíce, ale i pěkné obrazy stereoskopické. R. 1864 zhotovil první pro fotografické paprsky opravený teleskop (11¹/₄ palce otvoru), jímž fotografoval Plejady r. 1865 ; dále r. 1865 automatický spektroskop, r. 1868 mikrometr k vyměřování astr. fotografií, r. 1870 dělicí stroj k hotovení desk pro ohyb světla a r. 1876 skleněný kruh k měření úhlův. Podařilo se mu zhotoviti fotografie měsíce a vidma slunečního (»Sitz.« Ber. akad. víd. 53, 1866). V Sillimanově »Amer. Journ.« jest obsaženo: Pozorování při zatmění měsíce 12. září 1848 (6, 1848), o průvodci Siria (34 a 35, 1862 a 1863), astronom. pozorování spektroskopem (35), pozorování videm hvězdních (36), sestrojení spektroskopu (též v »Pogg. Ann.«), astron. fotografie (39), o stálosti kollodiových lístků (4, 1872), o skleněném kruhu k měření úhlů (12, 1876, také v Carl, Rep. phys. Techn. a ve »Phil. Mag.«) ''[[Autor:Václav Rosický|VRý.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutherfurd]] hvvrravtn9rccv6wox13o3abnv3ssj4 0 61275 330555 160018 2026-04-26T16:38:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330555 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutherglen | PŘEDCHOZÍ = Rutherfurd | DALŠÍ = Ruthin }} {{Textinfo | TITULEK = Rutherglen | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutherglen''' [rödz’rglen, domácně též röglen], město ve skot. hrabství Lanarku vlevo od Clyde, 3 ''km'' na jv. od Glasgowa, stanice dráhy z Glasgowa do Edinburku, má 13.083 obyv., přádelny a tkalcovny bavlny, barvírny, tiskárny, výrobu mušelínu a porculánu, železárny, ocelárny a v okolí bohaté doly uhelné. '''R'''., zvaný také {{Prostrkaně|Ruglen}}, povýšen byl na město již r. 1126. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutherglen]] mua4ufpz7m9z24b9chmpvo625go78cp 0 61276 330556 160059 2026-04-26T16:38:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330556 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruthin | PŘEDCHOZÍ = Rutherglen | DALŠÍ = von Ruthner }} {{Textinfo | TITULEK = Ruthin | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruthin }} {{Forma|proza}} '''Ruthin''' [rödhin], hl. město angl. hrabství Denbigh ve Walesu, v pravo na ř. Clwyd a na železn. trati Denbigh-Corwen, má 2760 obyv., starobylý kostel, gotický zámek zvaný {{Prostrkaně|Red Castle}} ze XIII. stol., latinskou školu, výrobu mineráln. vod a čilý obchod s polními plodinami a se stavebními surovinami. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruthin]] 94n1gxo3679mq6x5o3y0d6hujui5fso 0 61285 330557 160061 2026-04-26T16:38:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330557 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruths | PŘEDCHOZÍ = von Ruthner | DALŠÍ = Ruthven }} {{Textinfo | TITULEK = Ruths | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruths''' {{Prostrkaně|Valentin}}, malíř něm. (* 1825 v Hamburce). S kupectví přešel r. 1843 na lithografii a r. 1846 odebral se do Mnichova, kde chodil na školu polytechnickou; r. 1850 studoval u J. W. Schirmera krajinářství, načež odebral se do Itálie a od r. 1857 žije v Hamburce. '''R.''' se zálibou maluje krajiny labské, pak také motivy italské a švýcarské a jeho obrazy vynikají silnou náladou i plastickou kresbou a energickým koloritem. Hlavní jeho díla jsou: ''Večer v horách Sabinských'' (1856, Kunsthalle v Hamb.); ''Severoněm. vřesoviště'' (1864, v Praze); ''Hunský hrob''; ''Lesní studánka'' (1866); ''Ledovec Morteračský a hory Berninské'' (1876); ''Oldenburská doubrava''; ''Krajina za oblevy'' (1883); ''Lüneburské vřesoviště'' (1891); ''Severoněmecké pobřeží'' (1895). V hamburské Kunsthalle maloval ''Čtyři doby roční a denní'' jakožto fresky; vydal též krajinářské předlohy (Hamb., 1878). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruths]] lk4t6pfg7dyitxxl2aa397gdwrp2hxh 0 61286 330558 160062 2026-04-26T16:38:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330558 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruthven | PŘEDCHOZÍ = Ruths | DALŠÍ = Ruticilla }} {{Textinfo | TITULEK = Ruthven | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruthven''' [rúdzven], starobylý historicky památný zámek ve skotské vsi [[../Huntingtower|{{Prostrkaně|Huntingtower}}]] (v. t.). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruthven]] j78md96add7mgn92y2miwr1atxxu7tw 0 61287 330559 160063 2026-04-26T16:38:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330559 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruticilla | PŘEDCHOZÍ = Ruthven | DALŠÍ = Rutigliano }} {{Textinfo | TITULEK = Ruticilla | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruticilla''', zool., viz [[../Čermáček|{{Prostrkaně|Čermáček}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruticilla]] ri7jp8nxx59ki2nax2wsaz1s9ai7b18 0 61288 330560 160064 2026-04-26T16:38:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330560 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutigliano | PŘEDCHOZÍ = Ruticilla | DALŠÍ = Rutil }} {{Textinfo | TITULEK = Rutigliano | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutigliano''' [rutiljáno], město v italské prov. Bari, má 7665 obyv., veliké vápenice a olejny. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutigliano]] ioun3lkbng0zrtlwzgq3ge824xk1tuw 0 61289 330561 160066 2026-04-26T16:38:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330561 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutil | PŘEDCHOZÍ = Rutigliano | DALŠÍ = Rutilius }} {{Textinfo | TITULEK = Rutil | AUTOR = [[Autor:František Slavík|František Slavík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 373-374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n440/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rutil }} {{Forma|proza}} '''Rutil''' ... ''[[Autor:František Slavík|Fr. Sl-k.]]'' {{Trvající majetková práva|autor=František Slavík|rok=2028}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutil]] 4kw9nzh0k57x08bjdzscbt4nzyxvny9 0 61290 330562 160069 2026-04-26T16:38:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330562 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutilius | PŘEDCHOZÍ = Rutil | DALŠÍ = Rütim. }} {{Textinfo | TITULEK = Rutilius | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutilius''': '''1) R'''. {{Prostrkaně|Lupus Lucius}}, římský rhétór, jenž za Tiberia napsal podle řeckého díla mladšího Gorgia, vrstevníka Ciceronova, spis jednající o řečnických figurách slovních a myšlenkových (''schemata lexeos et dianoeas''). Z něho zachovala se jen čásť vykládající o figurách slovních. Cena její záleží vtom, že jsou v ní vzorné překlady latinské z řeckých řečí, a to i nyní ztracených. Vydání Ruhnkenovo (Lejda, 1768) znova zpracováno od Frotschera (Lip., 1831), Jacobovo (Lubek, 1837), Helmovo (v Rhet. lat. min., Lip., 1863, p. 3). Srv. též C. Schmidt, de '''R'''-io Lupo (Vratislav, 1865); Th. Krieg, Quaestiones '''R'''-ianae (Jena, 1896). ''[[Autor:Robert Novák|RN.]]'' '''2)''' '''R.''' {{Prostrkaně|Namatianus Claudius}} viz [[../Namatianus|{{Prostrkaně|Namatianus}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutilius]] 6284ocepgrnaymnmwieltza9324obt7 0 61291 330613 160072 2026-04-26T16:39:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330613 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rütim. | PŘEDCHOZÍ = Rutilius | DALŠÍ = Rütimeyer }} {{Textinfo | TITULEK = Rütim. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rütim.''', zkratka přir., viz [[../Rütimeyer|{{Prostrkaně|Rütimeyer}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rütim.]] evd8hkhcvtrizjts2z2303jipxg1a90 0 61292 330614 160077 2026-04-26T16:39:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330614 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rütimeyer | PŘEDCHOZÍ = Rütim. | DALŠÍ = Rutina }} {{Textinfo | TITULEK = Rütimeyer | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rütimeyer''' {{Prostrkaně|Karl Ludwig}}, přírodovědec švýcarský (* 1825 v Biglenu u Emmenthalu — † 1895 v Basileji), studoval v Bernu theologii, potom lékařství, posléz věnoval se studiu přírodních věd v Paříži, Londýně a Lejdě. R. 1854 stal se docentem v Bernu, od r. násl. působil na universitě v Basileji jsa tu prof. zoologie a srovnávací anatomie. Sluší jej klásti mezi nejpřednější palaeontology; vynikl hlavně studiem předvěké zvířeny švýcarské, zvláště pak proslul pracemi o předvěkých ssavcích kopytnatých, směřujícími k osvětlení původu nyní žijících. Z obsáhlé jeho činnosti literární, buďtež uvedeny spisy: ''Ueber das schweiz. Nummulitenterrain'' (Bern, 1850); ''Die Fauna der Pfahlbauten in der Schweiz'' (Bas., 1861); ''Eocäne Säugetiere aus dem Gebiet des schweiz. Jura'' (Cur., 1862); ''Ueber Art u. Rasse des zahmen europ. Rindes'' (Brunš., 1866); ''Beiträge zur Kenntnis der fossilen Pferde und zu einer vergl. Odontographie im Allgemeinen'' (Bas., 1863); ''Beiträge zur natürlichen Gesch. der Wiederkäuer'' (t. 1865); ''Die Grenzen der Tierwelt. Eine Betrachtung zu Darwins Lehre'' (t., 1868); ''Ueber Thal- und Seebildung'' (2. vyd., t., 1874); ''Versuch einer natürl. Geschichte des Rindes in seinen Beziehungen zu den Wiederkäuern im Allgemeinen'' (Cur., 1866 až 1867, 2. sv.); ''Die fossilen Schildkröten von Solothurn und der übrigen Juraformation'' (t., 1866—73, 2. sv.); ''Die Veränderungen der Tierwelt in der Schweiz seit Anwesenheit des Menschen'' (Berl., 1875); ''Ueber Pliocän- und Eisperiode auf beiden Seiten der Alpen'' (Bas., 1875); ''Der Rigi. Naturgeschichtliche Darstellung von Berg, Thal und See'' (t., 1875); ''Die Rinder der Tertiärepoche nebst Vorstudien zur natürlichen Gesch. der Antilopen'' (Cur., 1878—79, 2 sv.); ''Beiträge zu einer nat. Gesch. der Hirsche'' (Geneva, 1880—84, 3 sv.); ''Ueber einige Beziehungen zwischen den Säugetierstämmen Alter und Neuer Welt'' (t., 1888); ''Die eocänen Säugetiere von Egerkingen'' (Bas., 1892). S W. Hisem vydal: ''Crania helvetica. Sammlung schweiz. Schädelformen'' (t., 1864). Sebrané jeho spisy menší s autobiografií vydal Stehlin (t., 1898, 2 sv.), životopis jeho uveřejnil Iselin: {{Prostrkaně|Karl Ludwig}} '''R.''' (t., 1897). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rütimeyer]] 1mc7hnpf1v8c76m3msoasapvuwzm2lm 0 61293 330563 160080 2026-04-26T16:38:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330563 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutina | PŘEDCHOZÍ = Rütimeyer | DALŠÍ = Rutka }} {{Textinfo | TITULEK = Rutina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutina''' viz [[../Routina|{{Prostrkaně|Routina}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutina]] ohvz9lbh0qwll5rm8dtg2vvgp8j5b8o 0 61294 330564 160084 2026-04-26T16:38:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330564 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutka | PŘEDCHOZÍ = Rutina | DALŠÍ = Rutka Bogumił }} {{Textinfo | TITULEK = Rutka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutka''' {{Prostrkaně|polní}}, bot., viz [[../Fumaria|{{Prostrkaně|Fumaria}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutka]] c7yen7qw095ji1bep3jqv8vlitbr6tn 0 61295 330565 160087 2026-04-26T16:38:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330565 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutka Bogumił | PŘEDCHOZÍ = Rutka | DALŠÍ = Rutkovskij }} {{Textinfo | TITULEK = Rutka Bogumił | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutka''' {{Prostrkaně|Bogumił}}, jesuita, proslulý polemik theologický (* 1623 — † 1700), pracoval hlavně o sjednocení pravoslavných s církví římskou. Děl jeho počítá se na tři sta, z nichž vedle polemik s Petrem Mogilou jsou význačnější: ''Laurea Źegoviana'' (Poznaň, 1659); ''Uspokojenie w Bogu ludziom od Boga wierném prawem napisane'' (Kalisz, 1662); ''Defensio s. orthodoxae orientalis Ecclesiae contra haereticos'' (Poznaň, 1678). Obíral se též heraldikou polskou. Životopis od Ossolińského ve IV. sv. díla »Wiadomości hyst.-krytyczne«. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutka Bogumił]] 65xmuvo0yhq3w544y2bv9xq42jvxzun 0 61296 330566 160090 2026-04-26T16:38:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330566 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutkovskij | PŘEDCHOZÍ = Rutka Bogumił | DALŠÍ = Rutkowski }} {{Textinfo | TITULEK = Rutkovskij | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutkovskij''' {{Prostrkaně|Leonid Vasiljevič}}, filosof rus. (* 1859), jest professorem filosofie na universitě kazanské a vedle dissertace ''Osnovnyje tipy umozaključenij'' (Petrohr., 1889) hlavní jeho práce jsou ''Elementarnyj učebnik logiky'' (t.. 1884); ''Obščij charakter anglijskoj filosofiji'' (»Žurnal« min. nar. osvěty, 1894); ''Gipotěza bezsoznatěljnych duševnych javlenij'' (t., 1895); ''Kritika metodov induktivnago dokazatěljstva'' (t., 1899) a j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutkovskij]] ix318jq8iz8n5qgz98g86tnggoa25xj 0 61297 330567 160091 2026-04-26T16:38:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330567 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutkowski | PŘEDCHOZÍ = Rutkovskij | DALŠÍ = Rutlam }} {{Textinfo | TITULEK = Rutkowski | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutkowski: 1) R'''. {{Prostrkaně|Andrzéj}}, statistik a filosof polský z 1. pol. XVII. stol., autor vzácných spisů ''A. Rutcovii Aethica, id est de modis acquirendi libri II.'' (Amsterdam, 1650) a ''Disquisitio physica de tribus rerum naturalium principiis, materia, forma et privatione'' (Frankf., 1624). '''2) R'''. {{Prostrkaně|Jan}}, soudobý spisovatel pol. (* 1859), výborný stilista, libující si v pessimistických paradoxech, spolupracovník »Prawdy« a »Kuryera Warszawskiego«, autor hojných novell, z nichž uvádíme zejména ''Przeciągnieta struna'' a sbírky ''Pajęczyna'' a ''Testament Hopkinsa''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutkowski]] pef2t90yijj3nwt0fvc17yvc23xl6mf 0 61298 330568 160092 2026-04-26T16:38:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330568 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutlam | PŘEDCHOZÍ = Rutkowski | DALŠÍ = Rutland }} {{Textinfo | TITULEK = Rutlam | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 374-375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n441/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutlam''' nebo {{Prostrkaně|Ratlam}}: '''1) R'''., hlav. m. poddanského knížetství t. jm. v britské Vých. Indii, 106 ''km'' na sz. od Indóru na úpatí severních pahorků Vindhyjských a na poboční trati státní dráhy Radžputáno-Malvské, má 31.065 obyv., krásný, moderní palác radžův, velký park, ústřední collège s 500 žáky a rozsáhlý obchod zvláště s opiem, které sváží se sem z celé Malvy a vyváží odtud do Bombaye a Číny, jakož i s obilím. — '''2) R'''., poddanské knížetství t., přísluší do oblasti jednatelství západomalvského, měří 1888 ''km''², zavlaženo jest horním tokem Mahí a vodami Čambalu a má 87.314 obyv., mezi nimi 9910 muham., 6040 džáinů a 17.300 domorodců, hlavně Bhílů. Panovník pochází z dynastie Džódpurské, vojenská jeho moc čítá 350 mužů s 5 děly a 460 mužů stráže policejní. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutlam]] d8bofujej7zmyl34yz2bk0yf7bukf0o 0 61315 330550 160502 2026-04-26T16:38:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330550 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutheni | PŘEDCHOZÍ = Rüthen | DALŠÍ = Ruthenium }} {{Textinfo | TITULEK = Rutheni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutheni''', lat., maď. ''Ruthén'', něm. ''Ruthenen'', pojmenování rakousko-uherských Rusů, Rusínů či [[../Malorusové|{{Prostrkaně|Malorusů}}]] (v. t.). - Chybně se tak psává někdy i jméno národa gallského [[../Ruteni|{{Prostrkaně|Ruteni}}]] (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutheni]] 1skwywo54fb63t6vfvf2a0t49j5cu36 0 61316 330551 160530 2026-04-26T16:38:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330551 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruthenium | PŘEDCHOZÍ = Rutheni | DALŠÍ = Rutherford }} {{Textinfo | TITULEK = Ruthenium | AUTOR = [[Autor:Bohumil Kužma|Bohumil Kužma]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372-373. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruthenium }} {{Forma|proza}} '''Ruthenium''' (''Ruthenia'' = Rusko), značka chem. ''Ru''. Atom. váha = 101'7 (''O'' = 16). Ponejprv bylo isolováno z platinové rudy z Uralu od {{Prostrkaně|Clause}} r. 1845. Provází též téměř vždy osmiumiridium (0'5%—6'4%), z něhož nejlépe se dobývá. Nejprve odhání se osmium jakožto tetroxyd a zbytek (směs iridia a '''r'''-ia) taví se s ledkem a hydrátem draselnatým. Vylouženina taveniny, obsahující ruthenan draselnatý ''K₂RuO₄'', destilluje se v proudu chlóru při 80°, tím prchá '''r'''.-tetroxyd ''RuO₄'', z něhož redukcí vodíkem obdrží se kovové '''r'''. Jest kov šedý, tvrdý, velmi křehký, nesnadno tavitelný, taje asi při 1800°, hutnoty 12'3. Zahříván na vzduchu přijímá kyslík a tvoří směs dioxydu ''RuO₂'' s nezměněným kovem. V královské lučavce jen velmi zvolna se rozpouští. S kyslíkem poskytuje čtyři {{Prostrkaně|kysličníky}}: ''RuO'', ''Ru₂O₃'', ''Ru0₂'', ''RuO₄''. '''R'''.-{{Prostrkaně|tetroxyd}}, nejdůležitější, jest žlutá krystallická látka, taje při 26°, velmi snadno sublimuje, při 100° vře a při málo vyšší temperatuře prudce za explose se rozkládá. V roztoku jeho v louhu draselnatém vznikají dvě soli: {{Prostrkaně|ruthenan draselnatý}} ''K₂RuO₄'' a ''perruthenan draselnatý'' ''KRuO₄''. Tyto mají se k sobě jako manganany a manganistany. S chlórem ''r''. tvoří sloučeniny typu dvoj-, troj- až čtyřmocného: ''RuCl₂'', ''RuCl₃'', ''RuCl₄'', oba poslední tvoří kysel. ''H₂RuCl₅'' a ''H₂RuCl₆'', jimž odpovídají krystall. soli: žlutá ''K₂RuCl₅'', růžová ''K₂RuCl₆''. ''[[Autor:Bohumil Kužma|B. Kužma.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruthenium]] 0zh3kt1s42kosaeoqwacdbitz0mppc4 0 61330 330547 161054 2026-04-26T16:38:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330547 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruth (hora) | PŘEDCHOZÍ = Ruth (osoby) | DALŠÍ = Ruthart }} {{Textinfo | TITULEK = Ruth (hora) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruth''' [ryt], hora, viz [[../Dent de Ruth|{{Prostrkaně|Dent de Ruth}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruth (hora)]] stp26el96indh2tlwuuajzwpv5ldrd8 0 61331 330548 161055 2026-04-26T16:38:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330548 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruthart | PŘEDCHOZÍ = Ruth (hora) | DALŠÍ = Ruthe }} {{Textinfo | TITULEK = Ruthart | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mikuláš Ruthard z Malešova }} {{Forma|proza}} '''Ruthart''' z {{Prostrkaně|Malešova}}, příjmení staročeské rodiny vladycké, jejíž první předek přišel z Němec do Kutné Hory a tu záhy zbohatl. Byl to, tuším, '''R'''., který žil ke konci XIII. stol. Synové jeho {{Prostrkaně|Mikuláš}}, {{Prostrkaně|Albrecht}} a {{Prostrkaně|Kunrát}} (též {{Prostrkaně|Kunclin}}), bohatí nákladníci, již i chtěli zasahovati do běhů zemských a vyrovnávati se stavu panskému. Spojivše se s dvěma pražskými měšťany a horníkem Pelhřimem Pušem, zajali 15. ún. 1309 tři pány v sedleckém klášteře. (Viz Tomkovy Děje Prahy I., 468—472). Za to byl jeden z nich od Jindřicha z Lipého zajat a krutě s ním naloženo. Působením Ruthartovců vpuštěn do Hory Bedřich mladší, markrabě míšenský, jenž pomáhal Jindřichovi Korutanskému. Když tento ujel ze země, Ruthartovci uprchli s ním do Korutan, ale v brzce se vrátili. {{Prostrkaně|Kunclin}} Ruthartův bydlíval ještě v Hoře, držel r. 1362 Košice a asi r. 1364 koupil Malešov od kláštera sedleckého. Zemřel před r. 1376. V ty časy usadili se někteří i v Kolíně (1381 Hensl '''R'''.). Košice držel r. 1388 {{Prostrkaně|Kunclin}} a Malešov r. 1392 '''R'''. Oba obdařili r. 1397 oltář, jenž byl ve Vysokém kostele kutnohorském v kapli Ruthartovské, kterou byli předkové před tím založili. Václav '''R'''. (tuším týž, jako 1392) prodal ok. r. 1407 Malešov a uchýlil se na Svojšice u Chrudimě, které byl před r. 1405 vyženil s Annou, vdovou po Heřmanovi z Mrdic. Zemřel před r. 1412 a Kuneš, syn jejich, také v touž dobu. Svojšice dostaly se potom {{Prostrkaně|Petrovi}} a {{Prostrkaně|Mikuláši}}, bratřím, a jejich sestrám, tuším, vnukům Anniným. Petr provázel biskupa litomyšlského do Kostnice a {{Prostrkaně|Jindřich}} byl tam (1415) s Alšem z Ronova. {{Prostrkaně|Jan}} odtudž najal si r. 1417 Hlízov od klášt. sedleckého a držel jej do r. 1423. Petr držel Svojšice ještě r. 1454. Předkem pozdějších '''R'''-ův byl {{Prostrkaně|Václav}}, jenž se zakoupil před r. 1423 v Budějovicích. Potomek jeho {{Prostrkaně|Mikuláš}} byl r. 1541 purkrabí na Velharticích. Král Ferdinand potvrdil mu (1543) starodávný stav vladycký a erb (na modrém štítě ruku až po loket zbrojnou, držící v zavřené hrsti zlatou ostrev). Týž koupil r. 1556 dvůr Lutovou, který prodal r. 1567 Vilémovi z Rožmberka. Byv hejtmanem na Nové Bystřici, stal se r. 1568 hejtmanem v Třeboni. Zemřel po r. 1576, zůstaviv dceru, vdovu po Pavlovi Helmovi z Vorlova. Jím rod ten vyhasl po meči. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruthart]] 5mbavf9v16p6ysxynhmlhnbkm08dk12 0 61332 330549 162350 2026-04-26T16:38:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330549 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruthe | PŘEDCHOZÍ = Ruthart | DALŠÍ = Rüthen }} {{Textinfo | TITULEK = Ruthe | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruthe''' (novým pravopisem {{Prostrkaně|Rute}}), {{Prostrkaně|prut}}, bývalá něm. míra délková o 10—18&nbsp;stopách (podle jednotl. státův). O {{Prostrkaně|Feld'''r.'''}} srv. čl. {{Prostrkaně|[[../Acker/]]}} a též {{Prostrkaně|[[../Prut/]]}}, str.&nbsp;878''b''. Jakožto {{Prostrkaně|Schacht'''r.'''}} čili {{Prostrkaně|Schicht'''r.'''}} užíváno jí také za míru kubickou k měření krychl. obsahu vykopané země, byla 1&nbsp;'''r'''-thu (po 12&nbsp;stopách) dlouhá i široká, ale 1&nbsp;stopu vysoká, kdežto {{Prostrkaně|Stein'''r.'''}} k měření krychl. obsahu vylámaných kamenů měla 3—4&nbsp;stopy výšky. {{Konec formy}} 8tgvxx332yqaze98q68hcyb2fnt2w3g 0 61333 330612 161074 2026-04-26T16:39:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330612 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rüthen | PŘEDCHOZÍ = Ruthe | DALŠÍ = Rutheni }} {{Textinfo | TITULEK = Rüthen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;372. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n439/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rüthen''', město v prus. vlád. obv. arnsberském, kraji lippstadtském, nad ř. Möhnou a při žel. tr. Brilon-Soest, má 2072 obyv. (1900), obv. soud, špitál, 2 kat. kostely, učit. seminář, továrny na papír a doutníky a pískovcové lomy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rüthen]] 4zxmzrhx9hkcqmnumy56xnf7jyvch3c 0 61337 330569 203699 2026-04-26T16:38:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330569 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutland | PŘEDCHOZÍ = Rutlam | DALŠÍ = Rutland (Roland) }} {{Textinfo | TITULEK = Rutland | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rutland | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 2) [[w:Rutland (Vermont)|Rutland (Vermont)]], 3) [[d:Q926543|Rutland]] }} {{Forma|proza}} '''Rutland''' [rötlend]: '''1) R'''., nejmenší angl. hrabství, leží ve střední Anglii mezi Lincolnem na s. a sv. Northamptonem na j. a Leicesterem na z., měří 394 ''km²'', má povrch zvlněný, prostoupený pahorky probíhajícími od z. k v., půda jest útvaru jurského, úrodná a plodí zvláště na v. hojně pšenice, kdežto západ pokrývají bujné louky. Hlavní řekou jest Welland na hranici s Northamptonem. Obyvatelů jest 20.659, kteří živí se orbou a zvláště chovem dobytka; role zaujímají 38'5% půdy, pastviny 52% a. lesy 4'1%; proslulé jsou zdejší ovce, znamenité jest i sýrařství, z průmyslové činnosti zasluhuje zmínky předení vlny a bavlny a výroba zboží pleteného. Hrabstvím probíhá několik důležitých tratí železničních. Hlavní město jest {{Prostrkaně|Oakham}}, obcí jest 57, do angl. parlamentu vysílá '''R'''. 1 poslance. — '''2) R'''., hl. město hrabství ve státě Vermontu ve Spoj. Obcích sev.-amer. na Otter Creeku, přít. jez. Champlainu, v uzlu železničních tratí na Boston, Burlington, Albany a Shaftesbury, má 12.150 obyv., domy většinou dřevěné, divadlo, dělnický dům, strojírnu, lomy břidlicové a mramorové, jež dodávají překrásný bílý mramor, jehož lámáním a zpracováním zabývá se do 1500 dělníků. — '''3) R'''., ostrov v souostroví Andamanském na j. od Velkého Andamanu, 18 ''km'' dl., 8—9 ''km'' šir., 112 ''km²'' veliký, rozdělený sníženinou od v. k z. probíhající na 2 massivy a obklopený 6 ostrůvky a mělčinou. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutland]] sh7iu6cc03h184mzx02ugnunnhbgwfx 0 61338 330570 161134 2026-04-26T16:38:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330570 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutland (Roland) | PŘEDCHOZÍ = Rutland | DALŠÍ = Rutland John James Manners }} {{Textinfo | TITULEK = Rutland | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutland''' [Ruotland], tolik co {{Prostrkaně|Roland}}; '''R'''{{Prostrkaně|-ovy sloupy}} viz [[../Rolandovy sloupy|{{Prostrkaně|Rolandovy sloupy}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutland]] djnfn5ofkzqatryxtybrl5lj9zauu6b 0 61339 330571 161135 2026-04-26T16:38:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330571 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutland John James Manners | PŘEDCHOZÍ = Rutland (Roland) | DALŠÍ = Rütli }} {{Textinfo | TITULEK = Rutland | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutland''' [rötlend] {{Prostrkaně|John James Manners}}, 7. vévoda, angl. státník (* 1818), druhý syn pátého vévody z '''R'''-u, byl v l. 1841—47 členem dolní sněmovny jako lord Manners a hlasoval se stranou konservativní. R. 1850 opět vstoupil do dolní sněmovny, v l. 1852, 1858—59, r. 1866—67 (pod Disraelim) byl ministrem veřejných prací, v l. 1874—80 (opět pod Disraelim), r. 1885 (v prvním kabinetě Salisburyho) gener. poštmistrem, 1886-92 kancléřem lancasterským. Po smrti svého staršího bratra r. 1888 stal se vévodou z '''R'''-u a členem sněmovny lordů. Napsal: ''England’s trust and other poems'' (1841); ''Plea for national holidays'' (1843); ''The Spanish match of the XIX. century'' (1846); ''Notes of an Irish tour'' (1849); ''English ballads and other poems'' (1850). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutland]] j5je6khgde7eaumtut3hs533s439eni 0 61340 330615 185124 2026-04-26T16:39:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330615 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rütli | PŘEDCHOZÍ = Rutland John James Manners | DALŠÍ = Rutlník }} {{Textinfo | TITULEK = Rütli | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rütli''' nebo {{Prostrkaně|Grütli}}, alpská louka na záp. břehu jezera Urnenského ve švýc. kantoně Uri 8 ''km'' na sz. ode vsi Flüelen pod Seelisbergem, na níž podle tradice sešli se v noci se 7. na 8. list. 1307 zástupci kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden (Walther Fürst, Werner Stauffacher a Arnold Melchthal) spiklí k tomu cíli, aby svrhli vládu císařských správců země. '''R'''. jest nyní národním majetkem Švýcarska a prohlášena na věčné časy za nezadatelnou. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rütli]] 6b89giegwcjz1n5kc8grfec6j6zs3gf 0 61341 330572 161137 2026-04-26T16:38:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330572 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutlník | PŘEDCHOZÍ = Rütli | DALŠÍ = Rutnagherry }} {{Textinfo | TITULEK = Rutlník | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutlník''', také {{Prostrkaně|šaršoun}}, veliký meč dvouruký, proto s jilcem delším, přenesený ze západu evropského do Čech v XV. stol. Viz dr. Z. Winter, Dějiny kroje v zemích českých II, 272. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutlník]] gnzy1f4g1yl2vobdkbsraj77ojqri35 0 61342 330573 161140 2026-04-26T16:38:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330573 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutnagherry | PŘEDCHOZÍ = Rutlník | DALŠÍ = Rutov }} {{Textinfo | TITULEK = Rutnagherry | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutnagherry''' viz [[../Ratnágiri|{{Prostrkaně|Ratnágiri}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutnagherry]] pr0mqk7bnhg9u642evl77o6vaemw4yj 0 61344 330574 161142 2026-04-26T16:38:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330574 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutowski | PŘEDCHOZÍ = Rutov | DALŠÍ = Rutski }} {{Textinfo | TITULEK = Rutowski | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutowski''' {{Prostrkaně|Friedrich August}} hrabě (* 1702 — † 1764), nemanželský syn polského krále Augusta II. a Turkyně Fatimy (později slula Maria Anna von Spiegel), vychován byl v Paříži a na dvoře sardinském. R. 1726 vstoupil jako plukovník do armády saské, v níž stal se generalmajorem; brzy potom do pruské, r. 1729 se vrátil do Saska, r. 1737 velel saskému pomocnému vojsku v Uhrách, vypravenému proti Turkům. Za první slezské války velel saskému vojsku v Čechách a účastnil se dobytí Prahy (26. list. 1741). R. 1745 velel saskému vojsku v bitvě u Kesselsdorfu. Hned na počátku války sedmileté dne 15. října 1756 byl nucen s armádou saskou u Perna shromážděnou v počtu 18.000 mužů vzdáti se Bedřichovi II. Po míru Hubertsburském, když kurfiršt saský vrátil se do Saska, byl nucen proto resignovati na všechny hodnosti a zemřel za rok v Pilnici. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutowski]] 2d9h8ypaxkr6cdmgtffxpnhzffpm7b3 0 61345 330575 161143 2026-04-26T16:38:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330575 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutski | PŘEDCHOZÍ = Rutowski | DALŠÍ = Rutte }} {{Textinfo | TITULEK = Rutski | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutski''' {{Prostrkaně|Welamin Józef}}, metropolita kijevský (* 1574 — † 1637), byl vychován ve vyznání kalvinském, vlivem jesuitů odebral se r. 1599 k nim na studie do Prahy, přestoupil ke katolictví, načež odebral se na další studie do Říma (1605). Potom vstoupil do řádu basiliánského a provedl v něm veliké reformy. O rozšíření unie získal si velmi veliké zásluhy. R. 1611 stal se biskupem haličským, r. 1613 metropolitou kijevským. '''R'''. vynikl také jako spisovatel, zejména jako polemik. Napsal mimo jiné: ''Sowita wina'', obsahu historického; ''Egzamen obrony'', ''Wzywanie do jedności katolickiéj''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutski]] 0tti14gy3piznexkzofno22sz2b3nen 0 61346 330576 161146 2026-04-26T16:38:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330576 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutte | PŘEDCHOZÍ = Rutski | DALŠÍ = Rutte Eugen Miroslav }} {{Textinfo | TITULEK = Rutte | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Lukov (Úštěk) }} {{Forma|proza}} '''Rutte''', ves v Čechách, hejtm. Litoměřice, okr., fara a pš. Úštěk; 17 d., 78 obyv. n. (1890), mlýn, chmelnice. Ves založena na pozemcích popl. dvora. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutte]] c9yyt1ncccen5264jj16tgu88zu9jeb 0 61347 330577 161164 2026-04-26T16:38:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330577 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutte Eugen Miroslav | PŘEDCHOZÍ = Rutte | DALŠÍ = Rüttenscheidt }} {{Textinfo | TITULEK = Rutte Eugen Miroslav | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 375-376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n442/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Eugen Miroslav Rutte }} {{Forma|proza}} '''Rutte''' {{Prostrkaně|Eugen Miroslav}}, spis. a hud. skladatel čes. (* 13. srpna 1855 v Jičíně — t 15. čce 1903 v Praze). Studoval v Jičíně, pak práva v Praze a věnoval se praxi notářské. Působil nejdříve jakožto koncipient u dra Pravosl. Trojana, pak v Roudnici, samostatně v Březnici a v Hořovicích, posléze v Praze. Na venkově, kde působil, byl všude neúnavně činný společensky, získávaje si zásluhy o povznesení ruchu hudebního dotčených měst. Sám složil řadu hudebních skladeb pro účely společenské, většinou rázu žertovného. Z větších prací sluší uvésti zdramatisovanou hudební báseň ''Štědrý den''; kom. operettu ''Spiknutí na Olympu'', kom. výstup ''Audience pana France'' a cyklus písní: ''Pěvec pěvci'', ''Prosté květy''; pak žert. písně: ''Slasti manželské''; dvojzpěvy pro ženské hlasy: ''Babí léto''; ''Jarní déšť''; ''Vojáci''; smíš. sbory: ''Máj''; ''Naše chaloupka''; ''Matičce''; ''Večerní písně''; muž. sbory: ''Zpěvy námořníků''; žen. sbor ''Dudáček''; melodram ''Lilie''; ''Menuett'' pro smyčcové nástroje a j. K tisku připravil ještě 15 nových žert. sborů pro mužské hlasy. Vedle toho byl '''R.''' horlivý turista a psal o svých cestách hojně článků, zejména v »Nár. Listech«, »Časop. turistů« a »Do světa«. Samostatně vydal ''Švýcarsko'', potulky turistovy v údolích i na horách (Praha, Otto, 1894), dílo nádherně illustrované, tím cennější, že '''R'''. přešel sám celé Švýcarsko pěšky; mimo to ''Průvodce po Karlových Varech a okolí'' (t., 1896), jakož z Karlových Var psával řadu článků pod názvem ''Karlovarské oplatky''. Jeho ''Klepy a žerty z cest'' svědčí o nemalém talentě belletristickém. Cestopisy jeho vynikají živým názorem a krásným líčením přírody. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutte]] qo6sonhp9tv0ohpz0s7drtxrkt9nfk3 0 61349 330616 161173 2026-04-26T16:39:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330616 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rüttenscheidt | PŘEDCHOZÍ = Rutte Eugen Miroslav | DALŠÍ = Ruttenschlag }} {{Textinfo | TITULEK = Rüttenscheidt | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rüttenscheidt''', obec v prus. prov. porýnské, vlád. obv. düsseldorfském a kraji essenském, na železn. trati Hattingen-Osterfeld, má 14.735 obyv. (1900), parní hamry a železárnu, strojírnu, kotlovnu, mlékárnu, elektr. dráhu vedoucí do Essenu, evang. a katol. chrám, poštu a telegraf a v okolí kamenouh. doly. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rüttenscheidt]] ip1eogdn0zk155l5vjl6fribmnnsdzg 0 61350 330578 161174 2026-04-26T16:38:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330578 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruttenschlag | PŘEDCHOZÍ = Rüttenscheidt | DALŠÍ = Ruttka }} {{Textinfo | TITULEK = Ruttenschlag | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruttenschlag''' viz [[../Hrutkov|{{Prostrkaně|Hrutkov}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruttenschlag]] 5kp7by6frp9eabnq5p86kqph1gfdu7f 0 61351 330579 161175 2026-04-26T16:38:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330579 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruttka | PŘEDCHOZÍ = Ruttenschlag | DALŠÍ = Rutulové }} {{Textinfo | TITULEK = Ruttka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruttka''', ves na Slovensku, viz [[../Vrútky|{{Prostrkaně|Vrútky}}]]. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruttka]] 9x8f13ekplt5b1kulr9bisolro3oq2k 0 61516 330580 161770 2026-04-26T16:38:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330580 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutulové | PŘEDCHOZÍ = Ruttka | DALŠÍ = Rutvasy }} {{Textinfo | TITULEK = Rutulové | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutulové''': '''1) R'''., národ staroitalský, původu nepochybně ligurského nebo sikulského. Středem jeho byla {{Prostrkaně|Ardea}}, při moři na latinském pobřeží položená, která byla opevněna způsobem etruským; zbytky dochovaly se podnes. V dějinách '''R'''. nevynikali a již ke konci V. stol. př. Kr. byli zlatiněni. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' '''2) R'''. ({{Prostrkaně|Tsachurové}}), kmen Lezginů na {{Prostrkaně|[[../Kavkáz|Kavkáze]]}} (v. t., str. 111 a). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutulové]] ausf2j9lrfkx7fkrvoqu8op1k8fhbz7 0 61521 330538 161797 2026-04-26T16:38:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330538 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rukopis | PŘEDCHOZÍ = Rukojmě | DALŠÍ = Rukov }} {{Textinfo | TITULEK = Rukopis | AUTOR = [[Autor:Kamil Krofta|Kamil Krofta]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;95. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n123/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rukopis }} {{Forma|proza}} '''Rukopis''' (''manuscriptum'', ''chirographum'') nazývá se písmo psané rukou na rozdíl od písma tištěného nebo jiným způsobem utvořeného. Někdy označuje se slovem '''r.''' souhrn charakteristických vlastností, jimiž vyznačuje se písmo určité osoby. Zvláště však rozumívá se '''r'''-em psaná kniha. Před vynalezením tisku literární díla mohla se rozmnožovati pouze '''r'''-y. Ve starověku, pokud psalo se nejvíce na papyru, byl obyčejnou formou '''r.''' závitek (''volumen'', později ''rotulus''). Na závitku psávalo se rovnoběžně s podélnou stranou, ale obyčejně v oddělených sloupích. Velikost těchto závitků byla nestejná, někdy zvláště délka jejich dosahovala rozměrů značných. K větším dílům bylo potřebí většího počtu závitků. Jednotlivé závitky a tedy také jednotlivé části díla nazývaly se pak ''volumina'' nebo ''tomi''. Když později počalo se užívati jako látky psací pergamenu, forma knihy, jež ovšem ani před tím nebyla úplně neznáma, stala se pravidlem. Také pergamenové '''r'''-y mívaly však někdy formu závitků. Nejstarší zachované '''r'''-y pergamenové jsou ze III. stol. po Kr., odtud pak užívání pergamenu ku psaní knih víc a více se rozmáhá. Ve středověku '''r'''-y dlouho byly psány výhradně na pergamenu. Tyto pergamenové '''r'''-y skládají se ze složek, jež obsahují obyčejně po 4 dvojitých listech (16 stran) a nazývají se proto kvaterny (''quaternio''). Řidčeji vyskytují se složky o 3, 5 a 6 dvojlistech (''terniones'', ''quinterniones'', ''sexterniones''). Jednotlivé složky '''r'''-y bývají označovány na počátku nebo na konci čísly nebo písmenami, často s připojeným písmenem Q (Q I, Q II atd.). Jednotlivé listy jen zřídka bývají číslovány. Od XII. stol. počínají výjimečně vyskytovati se '''r'''-y papírové, ale ve střední Evropě papír teprve v XV. a XVI. stol. nabyl převahy nad dražším pergamenem. Pak již jen někdy vzácnější '''r'''-y bývaly psány na pergameně. Kdežto v Římské říši psaním knih zabývali se pouze zvláštní písaři z povolání, '''r'''-y středověké vznikaly hlavně prací mnichův. Opisovaly se nejvíce knihy náboženské, jichž bylo potřebí k účelům bohoslužebným, ale záhy také spisy obsahu světského zjednaly si přístup do klášterů. Tak vznikaly v klášteřích celé sbírky '''r'''-ů, obsahující vedle knih náboženských také spisy světské, zvláště díla římských autorův. Úpravě těchto '''r'''-ů byla věnována obyčejně veliká péče; samo písmo bývá podivuhodně umělé, a nad to '''r'''-y bývají vyzdobeny uměle provedenými začátečními písmenami ({{Prostrkaně|iniciálky}}) i drobnými kresbami a malbami často veliké umělecké ceny (viz {{Prostrkaně|[[../Miniatura|Miniatura]]}}). Ale i ve středověku '''r'''-y bývaly psány za mzdu od písařů z povolání, duchovních i laiků. Bývalo jich hojně, zvláště při universitách. Také studenti sami opisovali potřebné knihy a živili se opisováním pro jiné. Písařů knih přibývalo, čím více vzděláni vnikalo do širších vrstev šlechty a měšťanstva, a počet jejich vzrostl nadmíru s rozkvětem studií humanistických. Vynalezením tisku psaní '''r'''-ů pozbylo dřívějšího svého významu. — Srv. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter, 3. vyd. (Lip., 1896). ''[[Autor:Kamil Krofta|KKr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Kodikologie v Ottově slovníku naučném|Rukopis]] ckyb2ttdgh7zjy8ne324ck43zlbi5lm 0 61522 330581 161942 2026-04-26T16:38:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330581 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutvasy | PŘEDCHOZÍ = Rutulové | DALŠÍ = Rutze }} {{Textinfo | TITULEK = Rutvasy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutvasy''' viz {{Prostrkaně|[[../Vchynice|Vchynice]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutvasy]] 7js919gdeur5g6ph2sz45237by3hpas 0 61523 330582 161943 2026-04-26T16:38:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330582 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutze | PŘEDCHOZÍ = Rutvasy | DALŠÍ = Ruvenzori }} {{Textinfo | TITULEK = Rutze | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} ''' Rutze''' {{Prostrkaně|Nicolaus}}, valdenský překladatel spisů Husových; narodil se v Roztokách (Meklenb.), r. 1479 nabyl bakalářství a r. 1485 mistrovství na filos. fakultě. Žil ještě ok. r. 1516. Mimo ztracenou ''Evangelienharmonie'', kterou znal Flacius, přeložil nářečím dolnosaským Husův »Provázek tří pramenný« a jeho »Výklad viery, desatera božieho prikázanie a modlitby Páně« (tišt. bezpochyby v Lubeku mezi r. 1490—1500). Viz čl. J. Müllerův v »Čes. Čas. Hist.« 1895, 281—287. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutze]] hu2jrv0ov17jp7dkmb4pe4y9szwq8p0 0 61524 330583 161944 2026-04-26T16:38:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330583 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruvenzori | PŘEDCHOZÍ = Rutze | DALŠÍ = Růvná }} {{Textinfo | TITULEK = Ruvenzori | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruwenzori }} {{Forma|proza}} '''Ruvenzori''', horský massiv v Rovníkové Africe severně od rovníku, mezi jezerem Albertovým (Mutan-Nzige) a jezerem Alberta Edwarda (Mvutan-Nzige), jejž v pros. r. 1887 objevil H. M. Stanley na své výpravě k vyproštění Emina paše. Pohoří toto, o němž Stanley se domnívá, že jsou to Měsíčné Hory (''Lunae Montes'') starých zeměpisců, jest 5500 až 5800 ''m'' vysoké, nejvyšší jeho hřbet věčným sněhem pokryt, úbočí do výše 2750 až 3650 ''m'' zarostlá lesem. V červnu 1889 vystoupil na ně poručík výpravy Stanleyovy W. G. Stairs až do výše 3254 ''m'' n. m., potom 12. čna 1891 Stuhlmann až do 4063 ''m''. Viz Stanley, V nejtemn. Africe III. 89—92; 100 sl. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruvenzori]] i675krusozrutaur7xqdsxl1li89l78 0 61525 330620 161945 2026-04-26T16:39:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330620 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Růvná | PŘEDCHOZÍ = Ruvenzori | DALŠÍ = Ruvo di Puglia }} {{Textinfo | TITULEK = Růvná | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Strážov | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Rovná|Rovná]] }} {{Forma|proza}} '''Růvná''': '''1) R'''., ves v Čechách, hejtm. a okr. Klatovy, fara a pš. Strážov; 19 d., 132 obyv. č. (1890), kaple, pila a Dvorecký mlýn, na jehož místě stávala kdysi tvrz. — '''2) R'''., {{Prostrkaně|Rovná}}, ves t., hejtm. a okr. Sušice, fara a pš. Petrovice u Sušice; 11 d., 87 obyv. č., 5 n. (1890). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Růvná]] t7p6nri09uanuja0di8itqgnzis6izs 0 61526 330584 161946 2026-04-26T16:38:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330584 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruvo di Puglia | PŘEDCHOZÍ = Růvná | DALŠÍ = Ruvuma }} {{Textinfo | TITULEK = Ruvo di Puglia | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruvo di Puglia''' [pulja], město v ital. prov. Bari a v kraji Barletta, stanice parní tramwayové dráhy Bari-Barletta, na osamělém pahorku 14 ''km'' od moře Jaderského, má 23.776 (1901) ob., krásnou kathedrálu z XII. st. se zvonicí, starobylý chrám sv. Jana Křt., sbírku antických vás nalezených v okolí ve hrobech apulských, technickou školu, seminář, rozsáhlé hrnčířství, vinařství a výrobu oleje. '''R'''. jest starověké ''Rubi'' a proslulo četnými nálezy antických hrobů v okolí, v nichž nalezené starožitnosti jsou z největší části v neapolském museu. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruvo di Puglia]] pbhryymexrfv4j3jdkys34a2kamk4ai 0 61527 330585 161947 2026-04-26T16:38:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330585 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruvuma | PŘEDCHOZÍ = Ruvo di Puglia | DALŠÍ = Ruwer }} {{Textinfo | TITULEK = Ruvuma | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruvuma''' viz {{Prostrkaně|[[../Rovuma|Rovuma]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruvuma]] nbg3kbt4hqzrgx1zr8qyay1ygccnit6 0 61528 330586 161948 2026-04-26T16:38:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330586 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruwer | PŘEDCHOZÍ = Ruvuma | DALŠÍ = Ruyder }} {{Textinfo | TITULEK = Ruwer | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruwer''', pravý {{Prostrkaně|přítok}} Mosely v prus. prov. porýnské a vlád. obv. trevírském, ústí u {{Prostrkaně|vesnice}} t. jm., mající 1027 obyv. a zbytky římského vodovodu a skládající se ze 2 částí, '''R'''.-{{Prostrkaně|Maximin}} a '''R'''.-{{Prostrkaně|Paulin}}. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruwer]] 3eowcrjxw90c5y4z33r1tqnkaqcfswc 0 61529 330587 161950 2026-04-26T16:38:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330587 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruyder | PŘEDCHOZÍ = Ruwer | DALŠÍ = Ruysbroek }} {{Textinfo | TITULEK = Ruyder | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruyder''', holl. mince, viz {{Prostrkaně|[[../Ryder|Ryder]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruyder]] 6exk4p5kytn5x7upwgt7k1ls20gt3on 0 61530 330588 185249 2026-04-26T16:38:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330588 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruysbroek | PŘEDCHOZÍ = Ruyder | DALŠÍ = Ruysdael }} {{Textinfo | TITULEK = Ruysbroek | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jan van Ruusbroec }} {{Forma|proza}} '''Ruysbroek''', též {{Prostrkaně|Ruisbroek}} [rajsbruk] {{Prostrkaně|Johannes}}, mystik vlámský (* 1293 v Ruysbroeku u Brusselu — † 1381), byl převorem augustin. kláštera Groendalu nedaleko Brusselu. Pro vroucí nadšení své zván doctor ecstaticus. Horlil proti zkaženosti církve v údech i hlavě a opíral se mystice pantheistické. Psal vlámsky; do latiny přelož. spisy jeho Surius, do němčiny Arnold (1701). Žákem jeho byl Gerhard Groote, stejně horlivý mravokárce jako mistr jeho. Srv. Auger, De doctrina et meritis Joannis de '''R'''. (Levna, 1892), kde je též starší lit. uvedena (Engelhardt, K. Schmidt, Otterloo a j.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruysbroek]] rmxsfmmbwphbuhk61tcq2tql9bq089a 0 61533 330590 161958 2026-04-26T16:38:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330590 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruysdael | PŘEDCHOZÍ = Ruysbroek | DALŠÍ = Ruysch }} {{Textinfo | TITULEK = Ruysdael | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruysdael''' [rajsdál] viz {{Prostrkaně|[[../Ruisdael|Ruisdael]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruysdael]] bwp4qaasu5ufej1asatdcdkhqlzc1so 0 61534 330589 161960 2026-04-26T16:38:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330589 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruysch | PŘEDCHOZÍ = Ruysdael | DALŠÍ = Ruysselede }} {{Textinfo | TITULEK = Ruysch | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Frederik Ruysch }} {{Forma|proza}} '''Ruysch''' [rajš]: '''1) R'''. {{Prostrkaně|Frederik}}, lékař nizoz. (* 1638 v Haagu — † 1731 v Amsterdamě). Stav se r. 1667 v Amsterdamě lektorem chirurgie, r. 1668 prof. anatomie a chirurgie, r. 1685 také ještě prof. botaniky, věnoval se vedle rozsáhlé praxe chirurgické a porodnické s obzvláštní zálibou hotovení anatomických praeparátů, jež vynikaly neobyčejnou dovedností a zejména tím, že cévy v nich byly nastřikovány. Prvou sbírku svou prodal r. 1717 caru Petrovi I. do Petrohradu za 30.000 zl., druhou pak po deseti letech králi polskému za 20.000 zl. Z jeho objevův anatomických možno uvésti tepny a žíly průduškové, čímž sporné otázky o výživě plic byly nadobro vyřízeny, zvl. vrstvu pod cevnatkou oční (''membrana'' '''R'''-''ii''), popisy cev placentárních, zubů, vystižení ubývání čelistí u starců, rozdílů v kostře mužské a ženské, zejm. pokud se tkne hrudníku a pánve. ''Opera omnia'' (Amsterd., 1737, 5 sv.). '''2) R'''. Rachel, dcera před., viz {{Prostrkaně|[[../Pool|Pool]]}} Rachel. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruysch]] eqmllkkxqcycsidzgd6pylo2gsj40e7 0 61535 330591 161961 2026-04-26T16:38:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330591 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruysselede | PŘEDCHOZÍ = Ruysch | DALŠÍ = Ruyter }} {{Textinfo | TITULEK = Ruysselede | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 376-377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n443/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruiselede }} {{Forma|proza}} '''Ruysselede''' [rajs-], městys v belg. prov. Záp. Flandrech a v arrond. Thielt, ve veliké rovině Flanderské, na poboč. železn. trati Thielt-Aeltre, má 6825 obyv., několik škol, mezi nimi znamenitou školu reformní, velikou trestnici pro mladé provinilce s hospodářským ústavem, výrobu krajek, oleje a svíček, barvírny a lihovar. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruysselede]] qx9tkdfhxc4siy18fdfzdeuow59mnqb 0 61537 330592 161967 2026-04-26T16:38:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330592 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruyter | PŘEDCHOZÍ = Ruysselede | DALŠÍ = de Ruyter }} {{Textinfo | TITULEK = Ruyter | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruyter''', mince holl., viz {{Prostrkaně|[[../Ryder|Ryder]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruyter]] bi0mx5e69od90yq3e9a1uqsgoap3its 0 61696 330593 164077 2026-04-26T16:38:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330593 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruz | PŘEDCHOZÍ = de Ruyter | DALŠÍ = Ruza }} {{Textinfo | TITULEK = Ruz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruz''', {{Prostrkaně|Val de}} '''R'''. [-rýz], viz {{Prostrkaně|[[../Seyon|Seyon]]}}. {{Konec formy}} hh5ruim1hf0di7ybmmhwfb4twuj240g 0 61697 330594 164078 2026-04-26T16:38:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330594 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruza | PŘEDCHOZÍ = Ruz | DALŠÍ = Ruzeň }} {{Textinfo | TITULEK = Ruza | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruza''', új. město v rus. gub. moskevské na {{Prostrkaně|řekou}} Ruzou, má 6320 obyv. (1893), 4 kostely, 3 školy, 2 chudobince, zem. nemocnici, zbytky valů z doby tatarské; tkaní bavln. látek, pletení rohoží, kožel. závod a obchod s dřívím. - {{Prostrkaně|Újezd}} má 55.000 obyv. {{Konec formy}} tp868s7bdj55ld8vt51vuo7rqc3w2f3 0 61698 330595 164079 2026-04-26T16:39:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330595 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruzeň | PŘEDCHOZÍ = Ruza | DALŠÍ = Ruzíň }} {{Textinfo | TITULEK = Ruzeň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruzeň''' viz {{Prostrkaně|[[../Ruzyně|Ruzyně]]}}. {{Konec formy}} s15kg98frbw36vk1i1uti0plafaqn0e 0 61699 330598 164080 2026-04-26T16:39:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330598 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruzíň | PŘEDCHOZÍ = Ruzeň | DALŠÍ = Ruznameh }} {{Textinfo | TITULEK = Ruzíň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruzíň''' viz {{Prostrkaně|[[../Ruzyně|Ruzyně]]}} a {{Prostrkaně|[[../Rusín|Rusín]]}} 2). {{Konec formy}} hmmwzd8ojydf8airtjo471sunfu45b3 0 61700 330596 164081 2026-04-26T16:39:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330596 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruznameh | PŘEDCHOZÍ = Ruzíň | DALŠÍ = Různoběžník }} {{Textinfo | TITULEK = Ruznameh | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruznameh''' viz {{Prostrkaně|[[../Rúsnáme|Rúsnáme]]}}. {{Konec formy}} eyu43nsufzn27rnlie2gfby73zrxfiw 0 61701 330622 164082 2026-04-26T16:39:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330622 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různoběžník | PŘEDCHOZÍ = Ruznameh | DALŠÍ = Různoboj }} {{Textinfo | TITULEK = Různoběžník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různoběžník''' (''trapezoid'') viz {{Prostrkaně|[[../Čtyřúhelník|Čtyřúhelník]]}} a {{Prostrkaně|[[../Deltoid|Deltoid]]}}. {{Konec formy}} 3cc5m4pymwksde9hs05z6qdxqsmihnu 0 61702 330621 164083 2026-04-26T16:39:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330621 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různoboj | PŘEDCHOZÍ = Různoběžník | DALŠÍ = Různočnělečnost }} {{Textinfo | TITULEK = Různoboj | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Různoboj''' ve voj. taktice způsob, kde na bojišti zástupy bojují nikoli v sevřených šicích a řadách, nýbrž rozptýlené v {{Prostrkaně|[[../rojnice|rojnice]]}} (v. t.), v čety podporující a po případě v zálohy, to nejčastěji na zahájení boje ruční zbraní střelnou. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 6xqjxspv4shint2aoefovoeicvkuay5 0 61768 330631 166110 2026-04-26T16:39:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330631 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různočnělečnost | PŘEDCHOZÍ = Různoboj | DALŠÍ = Různodrápník }} {{Textinfo | TITULEK = Různočnělečnost | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různočnělečnost''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Heterostylie|Heterostylie]]}}. {{Konec formy}} 9z2eauwyza6o4egypzboubqahlnvkv8 0 61769 330623 166111 2026-04-26T16:39:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330623 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různodrápník | PŘEDCHOZÍ = Různočnělečnost | DALŠÍ = Různokřídlí }} {{Textinfo | TITULEK = Různodrápník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různodrápník''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Anisoplia|Anisoplia]]}}. {{Konec formy}} 9773nrynemt60a6g8txgztx7dntl8nh 0 61770 330624 166112 2026-04-26T16:39:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330624 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různokřídlí | PŘEDCHOZÍ = Různodrápník | DALŠÍ = Různonártní }} {{Textinfo | TITULEK = Různokřídlí | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různokřídlí''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Heteroptera|Heteroptera]]}}. {{Konec formy}} a34nrgh1f2y5celzcsiidfmf9l6cr0o 0 61771 330625 166113 2026-04-26T16:39:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330625 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různonártní | PŘEDCHOZÍ = Různokřídlí | DALŠÍ = Různopalba }} {{Textinfo | TITULEK = Různonártní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různonártní''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Heteromera|Heteromera]]}}. {{Konec formy}} op4trp857wliakfox6tvw0p78uwl3kj 0 61772 330626 166114 2026-04-26T16:39:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330626 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různopalba | PŘEDCHOZÍ = Různonártní | DALŠÍ = Různopohlavné }} {{Textinfo | TITULEK = Různopalba | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Různopalba''', {{Prostrkaně|různostřelba}}, sluje v boji používání palné zbraně ruční ne hromadně celými četami najednou na povel velitelů, nýbrž, kde každý střelec střílí i ze sevřených šiků a řad o sobě, kdy se mu namane vhodný cíl v šiku nepřátelském. '''R'''. ze šiků též bývá jako taková nařízena rozkazem zvláštním, u různostřelců ovšem rozumí se sama sebou. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} sofgxp7b3xt9z6kmcg2vho0begzvkap 0 61773 330627 166116 2026-04-26T16:39:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330627 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různopohlavné | PŘEDCHOZÍ = Různopalba | DALŠÍ = Různopolárnost }} {{Textinfo | TITULEK = Různopohlavné | AUTOR = [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Ladislav František Čelakovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Různopohlavné''' {{Prostrkaně|rostliny}} jsou takové, u nichž jako u živočichů různopohlavných pohlaví rozdělena jsou na jednotníky různé. Proti '''r'''-ným stojí rostliny {{Prostrkaně|obojpohlavné}} č. {{Prostrkaně|obojaké}} (hermafroditní), u nichž na témž jednotníku nalézají se pohlaví obě pohromadě. Ve všech velikých skupinách rostlinných, řasami a houbami počínajíc, nalézáme vedle zástupců '''r'''-ných též zástupce obojpohlavné. Pohlavní jednotníci, t. j. rozplozovací prýty rostlin jevnosnubných, nazývají se květy, a ty mohou opět býti '''r'''. (viz {{Prostrkaně|[[../Linnéova soustava rostlin|Linnéova soustava rostlin]]}}) neb obojaké. Z mnohých zjevů tvarozpytných a jiných lze souditi, že jedinci '''r'''-ní jsou původnější a že povstali ve fylogenetickém vývoji z jedincův obojakých. Samčí jedinci (na př. prašné květy) zakrsáním, posléz i potlačením (abortem) samičích plodolistů čili karpellů, samičí pak individua týmž zakrněním samčích plodolistů čili tyčinek. ''[[Autor:Ladislav František Čelakovský|lč.]]'' {{Konec formy}} pioi9dq0bpe8voxgt3vpvwopaitz9a1 0 61774 330628 166119 2026-04-26T16:39:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330628 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různopolárnost | PŘEDCHOZÍ = Různopohlavné | DALŠÍ = Různosemenka }} {{Textinfo | TITULEK = Různopolárnost | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různopolárnost''', min., viz {{Prostrkaně|[[../Hemimorfie|Hemimorfie]]}}. {{Konec formy}} ejabj5gaj2fosfchr74v985766gqow2 0 61775 330629 166120 2026-04-26T16:39:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330629 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různosemenka | PŘEDCHOZÍ = Různopolárnost | DALŠÍ = Různostřelba }} {{Textinfo | TITULEK = Různosemenka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různosemenka''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Marsiliaceae|Marsiliaceae]]}}. {{Konec formy}} ak7vtv27x5nou19345qpfztnq6k5iux 0 61776 330630 166121 2026-04-26T16:39:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330630 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Různostřelba | PŘEDCHOZÍ = Různosemenka | DALŠÍ = Různostřelec }} {{Textinfo | TITULEK = Různostřelba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Různostřelba''' viz {{Prostrkaně|[[../Různopalba|Různopalba]]}}. {{Konec formy}} 942wvvn7vn38i4k08rmw9t37jn122wr 0 62307 331103 168262 2026-04-27T11:16:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331103 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitava | PŘEDCHOZÍ = Svitanov | DALŠÍ = Svitávka }} {{Textinfo | TITULEK = Svitava | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svitava }} {{Forma|proza}} '''Svitava: 1)&nbsp;S.''', přítok Svratky, viz {{Prostrkaně|[[../Morava/]]}}, str.&nbsp;628''a''. '''2) S.''', město na Moravě, viz {{Prostrkaně|[[../Svitavy/]]}}. {{Konec formy}} 3484pfmcy1g3l5qd4m32zp7r3f48gjn 0 62308 331108 168260 2026-04-27T11:16:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331108 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitávka | PŘEDCHOZÍ = Svitava | DALŠÍ = Svitavy }} {{Textinfo | TITULEK = Svitávka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svitávka (okres Blansko) }} {{Forma|proza}} '''Svitávka''', městečko na Moravě, hejtm. a okr. Boskovice; 158&nbsp;d., 1623&nbsp;obyv. č. (1900), far. kostel sv.&nbsp;Jana, čes. 5tř. šk., něm. 1tř., četn. stanice, pš., telegraf, žel. stanice na tr. Hrušovany-Brno-Č.&nbsp;Třebová; továrny na vlněné zboží, uměl. vlnu, mlýn a výroč. trhy na dobytek. {{Konec formy}} o4xknkspg9cwb3aawkgko7on7vu56wv 0 62310 331102 168263 2026-04-27T11:16:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331102 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitanov | PŘEDCHOZÍ = Svítáníčko | DALŠÍ = Svitava }} {{Textinfo | TITULEK = Svitanov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svitanov''' (''{{Cizojazyčně|de|Zwittern}}''), víska v Čechách, hejtm. a okr. Kaplice, fara Rožmberk, pš. Dolní Dvořiště; 8&nbsp;d., 50&nbsp;obyv. n. (1900). {{Konec formy}} senldn1gbb6ho8hnstrnxtbp9ixatrz 0 62312 331126 168265 2026-04-27T11:16:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331126 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítáníčko | PŘEDCHOZÍ = Svítání | DALŠÍ = Svitanov }} {{Textinfo | TITULEK = Svítáníčko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítáníčko''', {{Prostrkaně|jitřní píseň}}, typický útvar středověké lyriky milostné, líčí, nejčastěji dramatickou formou, loučení tajných milenců, když se rozbřeskuje zora. Milence probouzívá přítel, jejž zůstavili na stráži, nebo strážce hradní výkřikem, jenž zvěstuje, že jitro se blíží; tehdy všechen žár lásky vzplane naposledy s bolestnou prudkostí. '''S.''' vyvinulo se ve staré {{Prostrkaně|poesii provençalské}} jako typický genre pod jménem ''alba'' (viz {{Prostrkaně|[[../Aubade/]]}}). '''S.''' bylo pak také zvláště v {{Prostrkaně|Německu}} (''{{Cizojazyčně|de|Tagelied}}'') mnoho pěstěno a hlavně jako prosté duetto loučících milenců populárni. Nejdokonalejší umělé „{{Cizojazyčně|de|tagelieder}}“ napsal {{Prostrkaně|Wolfram von Eschenbach}} pod vlivem francouzským a zabarvil je někde skoro balladicky. Za reformace dostalo se „tageliedu“ zpracování ve smysle duchovním. Rozchod Romea a Julie za noci svatební u Shakespearea a druhý akt Wagnerova „Tristana a Isoldy“ jsou zdramatisovaná '''s'''-ka. Srv. Bartsch, {{Cizojazyčně|de|Gesammelte Vorträge und Aufsätze}} (Freib., 1883); de Gruyter, {{Cizojazyčně|de|Das deutsche Tagelied}} (Lip., 1887); Ludw. Fränkel, {{Cizojazyčně|de|Shakespeare u. das Tagelied}} (Hannov., 1893); Schläger, {{Cizojazyčně|de|Studien über das Tagelied}} (Jena, 1895). {{Konec formy}} pxbcbc4szlo9pu6yahj52ht2t22141o 0 62313 331125 168266 2026-04-27T11:16:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331125 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítání | PŘEDCHOZÍ = Sviták | DALŠÍ = Svítáníčko }} {{Textinfo | TITULEK = Svítání | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítání''' viz {{Prostrkaně|[[../Soumrak/]]}}. {{Konec formy}} dcria1ss2wwd65726fxd3mlw81oxo4i 0 62314 331107 168273 2026-04-27T11:16:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331107 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sviták | PŘEDCHOZÍ = Svištov | DALŠÍ = Svítání }} {{Textinfo | TITULEK = Sviták | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sviták''' ({{Prostrkaně|Svitáček}}) {{Prostrkaně|z Landšteina}} viz {{Prostrkaně|[[../z Landšteina/]]}}, str.&nbsp;619''a''. {{Konec formy}} ml0aycsx6yfuqadqqpkz46rpklk3n9h 0 62315 331104 168274 2026-04-27T11:16:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331104 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitel | PŘEDCHOZÍ = Svitavy | DALŠÍ = Svítidlo elektrické }} {{Textinfo | TITULEK = Svitel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svitel''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Koelreuteria/]]}}. {{Konec formy}} 0fi5yoa6g1bprp3a8t1ltneflgluqee 0 62316 331119 168275 2026-04-27T11:16:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331119 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítidlo elektrické | PŘEDCHOZÍ = Svitel | DALŠÍ = Svítil }} {{Textinfo | TITULEK = Svítidlo elektrické | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítidlo elektrické''' ve vojenství jest jako každé jiné takové '''s.''' svítilna oblouková se světlem nejvyšší možné síly, které se vrhá v každémkoli směru podle libosti pomocí velikého zrcadla vydutého, otáčivého. Užíváno ho hlavně ve válce pevnostní a to v první řadě obhájcem pevnosti, aby rušil dobývací práce oblehatelů (navážení batterie, zákopy atd.) konané větším dílem v noci, totiž aby vynašel místa, kde oblehatel pracuje, a tato mohl obstřelovati. '''S.&nbsp;e.''' slouží ovšem také oblehateli, aby světelný kužel obránce překřížil, tím zatměl misto prací a tak citelně rušil až i mařil pozorování obráncovo. Ve válce námořní '''s.&nbsp;e.''' nejvíce působí na vyhledání lodic torpédových a pozorování jejich pohybů. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} axf5pldzb35ysgyejbcomkhvsmkxa96 0 62317 331120 168282 2026-04-27T11:16:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331120 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítil | PŘEDCHOZÍ = Svítidlo elektrické | DALŠÍ = Svítilky }} {{Textinfo | TITULEK = Svítil | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;443–444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n470 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Jan Kárník }} {{Forma|proza}} '''Svítil: 1)&nbsp;S.''' {{Prostrkaně|Jan}}, inženýr (*&nbsp;1843 v Černé Hoře na Moravě — †&nbsp;1902 v Lublani), absolvoval školu reálnou a školu technickou v Brně, načež r.&nbsp;1865 vstoupil do stavitelské praxe do kanceláře civilního technika, kde zaměstnán byl ponejvíce v polním měření. R.&nbsp;1869 nastoupil jako stavební praktikant u c.&nbsp;k. místodržitelství ve Vídni, r.&nbsp;1873 byl jmenován staveb. adjunktem, r.&nbsp;1875 inženýrem, r.&nbsp;1879 vrchním inženýrem a r.&nbsp;1892 stavebním radou a přednostou stavebního oddělení při c.&nbsp;k. místodržitelství v Krajině. Byl vyznamenán řádem Františka Josefa a r.&nbsp;1900 jmenován c.&nbsp;k. vrchním stavebním radou. Jako inženýr krajinského místodržitelství projektoval mnoho škol, které vynikaly znalostí potřeb školských; od něho pochází ''učitelský ústav'' a ''soudní budova'' v Lublani. Jako přednosta stavebního oddělení c.&nbsp;k. místodržitelství provedl mnoho regulačních prací, tak na př. ''regulaci Sávy'', úpravy záhřebské a karlovecké říšské silnice v obvodě celých hejtmanství, stavbu mnoha moderních mostů na říšských silnicích krajinských, ale největší činnost rozvinul za památného zemětřesení v Lublani r.&nbsp;1895. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' '''2)&nbsp;S.''' {[Prostrkaně|Josef}}, spis. čes. (*&nbsp;1870 v Novém Městě na Moravě). Po studiích na čes. gymn. v Brně a Něm. Brodě a lékařských na čes. univ. v Praze a ve Vídni stal se obvodním lékařem ve Velkých Opatovicích na Moravě, kde působí posud. Vedle svého povolání jest činný literárně; pod pseud. {{Prostrkaně|Jan Karník}} psal verše do „Nivy“, „Nového Života“, „Mor. Revue“, „Neděle“ a „Máje“, a o sobě vydal knihu veršů ''Chudobná žeň'' (Prostějov, 1904). Populární stati lékař. uveřejnil v „Naš. Domovu“, „Pozoru“, „Mor. Orlici“, „Hlídce“ a pro Učebnici hospodyňských kursů napsal čásť ''O zdravotnictví domácím''. Napsal též řadu článků o sociálním postavení lékařů a ze života kulturního a potřeb morav. venkova se týkajících. Účastnil se velmi činně na Moravě drobné práce národní. {{Konec formy}} ak9d03wd4qggrr2cgvpsr7ww4dubkvq 0 62319 331121 168285 2026-04-27T11:16:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331121 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítilky | PŘEDCHOZÍ = Svítil | DALŠÍ = Svítilna }} {{Textinfo | TITULEK = Svítilky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n471 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítilky''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Fulgoridae/]]}}. {{Konec formy}} 8aodctq44cozfi81m8edlt3ji5ihlap 0 62320 331122 168287 2026-04-27T11:16:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331122 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítilna | PŘEDCHOZÍ = Svítilky | DALŠÍ = Svítiplyn }} {{Textinfo | TITULEK = Svítilna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n471 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítilna''', {{Prostrkaně|lucerna}}, schránka zasklená, v níž se chrání světlo před shasnutím. '''S.''' {{Prostrkaně|kouzelná}} (''{{Cizojazyčně|la|laterna magica}}'') viz {{Prostrkaně|[[../Kouzelná svítilna/]]}}. '''S.''' ve stavit. viz {{Prostrkaně|[[../Lucerna/]]}}. {{Konec formy}} kjiqn2hgmvkfm32tqqdugvf0cdzjoa6 0 62321 331123 168310 2026-04-27T11:16:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331123 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítiplyn | PŘEDCHOZÍ = Svítilna | DALŠÍ = Svítiva }} {{Textinfo | TITULEK = Svítiplyn | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n471 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svítiplyn }} {{Forma|proza}} '''Svítiplyn''' viz {{Prostrkaně|[[../Plynárnictví/]]}}. {{Konec formy}} ilxeoeer37k6bevndnd7moye7ets1pu 0 62327 331124 269558 2026-04-27T11:16:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331124 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svítiva | PŘEDCHOZÍ = Svítiplyn | DALŠÍ = Svitjaz }} {{Textinfo | TITULEK = Svítiva | AUTOR = [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Josef Pokorný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n471 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Svítiva''' jsou látky osvětlovací, za přiměřené teploty totiž se zapalují a pak hoří, vydávajíce při tom světlo. Jsou plynná, kapalná a pevná a slož. z uhlíku a vodíku, jež při svícení se ztravují, dávajíce svítící {{Prostrkaně|[[../Plamen|plamen]]}} (v.&nbsp;t.). '''S'''-vy jsou: 1.&nbsp;Látky pevné: lůj, stearin, parafin, vosk, ceresin a vorvaniny. 2.&nbsp;Kapaliny: olej řepkový a olivový, silice terpentinová, rybí tuk, oleje dehtové, petrolej, benzin, ligroin, lih. 3.&nbsp;Plyny: svítiplyn, plyn vodní, olejový, kyslíkovodíkový a&nbsp;j. 4.&nbsp;Rozžhavené magnesium a proudem elektrickým rozžhavený uhel. {{Prostrkaně|Pevných}} '''s'''-iv užívá se v podobě {{Prostrkaně|[[../Svíčka|svíček]]}} (v.&nbsp;t.), kapalná '''s.''' hoří v {{Prostrkaně|[[../Lampa|lampách]]}} (v.&nbsp;t.). Osvětlování {{Prostrkaně|olejem}} užívá se dnes již jen ve chrámech, při lampách nočních a náhrobních. Olej zatlačen byl téměř úplně petrolejem, jenž je '''s'''-vem velmi dobrým. Knot jej dobře nassává a lze proto nádobky zásobní umisťovati pod hořákem, kde vrhají jen málo stínu. Aby nastalo dobré spalování, musí býti množství přiváděného vzduchu dostatečné a knot nesmí býti ani příliš vytažen ani příliš zatažen. Při hořácích kulatých a dutých bývá tak jako u lamp olejových cylindr nad plamenem užší. Také principu Argendova dvojitého přívodu vzduchu se užívá. Svítivost petroleje mění se dobou, po kterou se svití. Na počátku ucházejí plyny nejprchavější a plamen je jasnější. Také úprava cylindru a hořáku má vliv na jasnost světla. Světlo {{Prostrkaně|benzinové}} a {{Prostrkaně|ligroinové}} je sice velmi jasné a bílé, ale výhody tyto nejsou nijak s to, aby vyvážily nebezpečí snadnějšího výbuchu. Z téhož důvodu nehodí se k osvětlování pracovních místností ani {{Prostrkaně|gasolin}}. Při pracích venku není nebezpečí výbuchu a požáru tak veliké a užívá se gasolinu a ligroinu s úspěchem. Plamen ligroinový a gasolinový nezhasíná ani při nejprudším větru. {{Prostrkaně|Plynnými}} '''s'''-vy osvětluje se různým způsobem. Nejčastěji přivádí se plyn do lampy železnou trubkou nebo kaučukovou trubici. Výtok plynu a velikost plamene řídí se kohoutkem. {{Prostrkaně|Svítiplynem}} svítí se buď v {{Prostrkaně|[[../Hořák|hořácích]]}} (v.&nbsp;t.) bez komínku neb v {{Prostrkaně|lampách}} s komínkem. {{Prostrkaně|Plyn vodní}} dává plamen nesvítivý, jenž činí se svítivým buď tím, že se míchá s parami těkavých destillátů petrolejových a&nbsp;pod., nebo tím, že se do plamene vkládají tělíska, která v něm se rozžhavují, jako pletivo z drátů platinových, punčošky asbestové, tyčinky z křídy nebo magnesia atd. Světlo má pak podle toho různá jména. {{Prostrkaně|Plyn kyslíkovodíkový}} vzniká rozkladem vody a je směsí kyslíku s vodíkem. Je málo svítivý, ale velmi horký, tak že se stává svítivým, vloží-li se do plamene tyčinky křídy, magnesia nebo z jiných látek neroztopitelných. {{Prostrkaně|Acetylenu}} užívá se v nejnovější době hojně vedle svítiplynu. Nabývá se ho rozkladem {{Prostrkaně|[[../Karbidy|karbidu]]}} (v.&nbsp;t.) vápenatého vodou. Dává světlo mocnější a levnější než svítiplyn. Přístroj na vývoj acetylenu je buď spojen s lampou nebo samostatný. Upotřebení {{Prostrkaně|magnesia}} jako '''s.''' obmezuje se hlavně na fotografování ve tmě. Hoří plamenem mocně svítivým a jasným. V lampách bývá kotouč úzké magnesiové stuhy, jež po zapálení samočinně se odvinuje strojem hodinovým. Užívá se též jen prášku magnesiového, jenž buď se zapaluje neb do plamene lampy fouká. Osvětlování velikých ploch provádí se nyní nejčastěji světlem {{Prostrkaně|elektrickým}}, obloukovým aneb žárovým, jež je nejméně nebezpečné, neznečišťuje vzduch zplodinami hoření a při značné svítivosti vyvíjí jen málo tepla. ''[[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|JPok.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Svítiva]] hf6s8p59lu2yeb142scbh1071xsx2s4 0 62329 331105 168306 2026-04-27T11:16:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331105 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitjaz | PŘEDCHOZÍ = Svítiva | DALŠÍ = Svítkov }} {{Textinfo | TITULEK = Svitjaz | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;444. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n471 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sviťaz }} {{Forma|proza}} '''Svitjaz: 1)&nbsp;S.''', {{Prostrkaně|Svitjazské jezero}}, leží v Rusku v gubernii volynské, újezdu vladiměřském, měří asi 33&nbsp;''km''². Jest bohato rybami. — '''2)&nbsp;S.''' (pol. ''Świteź''), jezero v minské gubernii v új. nowogródeckém, okrouhlé podoby, asi 86&nbsp;''ha'' měřící; k němu víží se pověsti lidové (o potopeném v něm městě a o vodních pannách, {{Prostrkaně|Świteziankách}}), jež poskytly látku A.&nbsp;Mickiewiczi k známým básním „Świteź“ a „Świtezianka“. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} ag1p58dpd9rdxeavocoxlo0txx97qtu 0 62332 331106 168309 2026-04-27T11:16:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331106 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svitoun | PŘEDCHOZÍ = Svítkov | DALŠÍ = Svízel }} {{Textinfo | TITULEK = Svitoun | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svitoun''' viz {{Prostrkaně|[[../Tournefortia/]]}}. {{Konec formy}} 44naftkwmrdos9qif6pv5px86is0ry9 0 62333 331127 168311 2026-04-27T11:16:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331127 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svízel | PŘEDCHOZÍ = Svitoun | DALŠÍ = Svižník }} {{Textinfo | TITULEK = Svízel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svízel }} {{Forma|proza}} '''Svízel''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Galium/]]}}. {{Konec formy}} 7pvz182y24u5uuzk1txeoogt5he5t09 0 62334 331110 168312 2026-04-27T11:16:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331110 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svižník | PŘEDCHOZÍ = Svízel | DALŠÍ = Svjadňov }} {{Textinfo | TITULEK = Svižník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svižník }} {{Forma|proza}} '''Svižník''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Cicindela/]]}}. {{Konec formy}} 5kppsega4pf61dv1iec9cfics3yfg7r 0 62335 331111 168313 2026-04-27T11:16:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331111 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjadňov | PŘEDCHOZÍ = Svižník | DALŠÍ = Svjatcy }} {{Textinfo | TITULEK = Svjadňov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svjadňov''', zool., viz {{Prostrkaně|[[../Sviadňov/]]}}. {{Konec formy}} slgxjxi9iy9fvw2jr72fw5to4hunzol 0 62337 331112 249996 2026-04-27T11:16:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331112 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjatcy | PŘEDCHOZÍ = Svjadňov | DALŠÍ = Svjatlovskij }} {{Textinfo | TITULEK = Svjatcy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svjatcy''' ({{Cizojazyčně|ru|святцы}}), v pravosl. církvi seznam svátých, sestavený podle měsícův a dní, na něž ustanovena památka toho či onoho svatého. Užívá se těchto seznamů při bohoslužbě a otiskují se při jiných knihách bohoslužeb. Jednotné redakce posud není, ale zachovává se pravidlo, že do seznamů mohou se zapisovati pouze jména svatých kanonisovaných v pravosl. církvi. Vydávají-li se '''s.''' o sobě, slují obyčejně {{Prostrkaně|měsjaceslov}}. V tom případě otiskují se při nich též stati k určení pohyblivých svátků na delší dobu. Bývají vydávány i neofficiální '''s.''' neboli „měsjaceslovy“. Vzorem může býti „Nastoljnaja kniga dlja naroda“, sestavená Smirnovem pod redakcí D.&nbsp;P. Sokolova. {{Konec formy}} hvh6swrx2rb9aes4bv31j0b6m3y1xji 0 62338 331113 168316 2026-04-27T11:16:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331113 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjatlovskij | PŘEDCHOZÍ = Svjatcy | DALŠÍ = Svjatogor }} {{Textinfo | TITULEK = Svjatlovskij | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Svjatlovskij''' {{Prostrkaně|Vladimir Vladimirovič}}, spis. rus. (*&nbsp;1871), studoval na universitě mnichovské a vedle menších studií vydal o sobě: ''Gosudarstvennoje strachovanije v Germaniji'' (Moskva, 1895); ''{{Cizojazyčně|de|Die Geschichte und Entwicklung der allrussischen Geldsysteme}}'' (Mnichov, 1897); ''Kvartirnyj vopros'' (Petr., 1898). {{Konec formy}} ewszayw6afj1b3n4e0ukndwnyfm9gjt 0 62340 331114 168318 2026-04-27T11:16:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331114 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjatogor | PŘEDCHOZÍ = Svjatlovskij | DALŠÍ = Svjatoj Nos }} {{Textinfo | TITULEK = Svjatogor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Святогор|Святогор]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Svjatogor''', bohatýr starších rus. bylin, stojící mimo cyklus kijevský a novgorodský a dotýkající se onoho pouze v bylinách o setkání s Iljou Muromcem. Líčí se jako velikán, žijící na Svatých horách, kterého s těží nosí máť syrá země. Při jeho jízdě země se otřásá, řeky vylévají se z břehů a lesy se kymácejí. Sám se chlubí, že převrátil by zemi i nebe, kdyby v nich byly kruhy, načež Mikula Seljaninovič hodí na zemi svoji brašnu, kterou '''S.''' marně snaží se s koně zvednouti. Když slezl a uchopil brašnu oběma rukama, zabořil se do země po kolena, ale nepřekonav „tíhy zemské“, uzavřené v brašně, zahyne. Mnoho variantův o nevěrné ženě, o rakvi a svatbě '''S'''-ově obsahují byliny o '''S'''-u a Iljovi Muromci. Při jejich analysi zřejmo, že báje o '''S'''-u čerpány jsou nejen z domácích bájí a pohádek, ale i z pověstí východních, z Kalevaly, ba i z apokryfů. Přes to byliny o '''S'''-u v celku posud nejsou náležitě objasněny, jmenovitě není shody co do prototypu '''S'''-a. Někteří ukazují na Christofora, jenž podle legendy přenesl Krista přes vodu, jiní na biblického Samsona. Chalanskij vidí v bylinách o '''S'''-u vliv kavkázských pověstí o velikánech. Jméno pochází zřejmě od domnělého sídla bohatýrova. Srv. Hilferding, Oněžskija byliny; Chalanskij, Velikorus. byliny kijev. cikla; V.&nbsp;Miller, Ekskursy; Ždanov, K istoriji bylevoj poeziji; Veselovskij, Južnorus. byliny; Máchal, O bohatýrském epose slovanském a&nbsp;j. {{Konec formy}} 2xkapkwdbbnc5lqof0wa5s0f1xrht0x 0 62341 331115 168319 2026-04-27T11:16:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331115 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjatoj Nos | PŘEDCHOZÍ = Svjatogor | DALŠÍ = Svjatopolk }} {{Textinfo | TITULEK = Svjatoj Nos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Святой Нос|Святой Нос]] (rusky) }} {{Forma|proza}} '''Svjatoj Nos''', jméno několika předhoří v Severním Ledovém moři na sev. pobřeží evropského Ruska i Sibiře: 1.&nbsp;jeden leží proti jihozáp. výběžku ostrova Bližního v gubernii jakutské; 2.&nbsp;leží na východním pobřeží zálivu Ceskaja Guba; 3.&nbsp;na sev.-vých. pobřeží poloostrova Koly; oba tyto jsou v gubernii archangelské. {{Konec formy}} 0bydigb3npfapp8hbkx1hh7tbldgmq5 0 62348 331116 168327 2026-04-27T11:16:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331116 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svjatopolk | PŘEDCHOZÍ = Svjatoj Nos | DALŠÍ = Svjatopolk-Mirskij }} {{Textinfo | TITULEK = Svjatopolk | AUTOR = [[Autor:František Skočdopole|František Skočdopole]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;445. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n472 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svatopluk Vladimirovič | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Svjatopolk II. Izjaslavič|Svjatopolk II. Izjaslavič]] }} {{Forma|proza}} '''Svjatopolk: 1)&nbsp;S.'''&nbsp;I. {{Prostrkaně|Vladimírovič}}, syn Vladimíra Vel. a vdovv po bratru jeho Jaropolkovi (*&nbsp;ok. 980), obdržel ještě za živobytí otcova v úděl Turov. Oženil se s dcerou Boleslava Chrabrého, jež '''S'''-a chtěla přiměti, by se odtrhl od církve řecké a uznal primát papeže římského. Pro tyto pletichy byl '''S.''' i s manželkou uvězněn, ale ještě před smrtí Vladimírovou propuštěn, načež se odebral do nového svého údělu, Vyšehradu u Kijeva. Po smrti otcově (1015) '''S.''' zmocnil se stolce kijevského, nejsa však příliš oblíben, musil se obávati nástrah mladších bratří, zejména Borisa, Glěba a Svjatoslava, jež dal posléze zavražditi. Lid nazval jej proto „Proklatým“. Za tyto bratrovraždy vypověděl '''S'''-ovi Jaroslav Novgorodský válku a porazil jej u Ljubče i obsadil Kijev. Avšak Boleslav Chrabrý poskytl zeti svému pomoc a dobyl r.&nbsp;1017 Kijeva, odkudž odtáhl s velikou kořistí teprve, když Rusové počali Poláky pobíjeti. Hned potom Jaroslav po druhé vypudil '''S'''-a z Kijeva. '''S.''' získal pomoc od Pečeněgů, byl však na řece Altě od Jaroslava opětně poražen, načež odešel do Polská, kde zemřel. '''2)&nbsp;S.'''&nbsp;II. {{Prostrkaně|Michal Izjaslavič}}, syn Izjaslava Jaroslaviče Kijevského (*&nbsp;1050 — †&nbsp;1113), byl otcem svým usazen nejprve v údělu Polockém, později v Novgorodě. Po smrti Vsevoloda Kijevského (1093) zmocnil se podle posloupnosti starešinské stolce kijevského. Po celý čas své vlády válčil s Polovci, kteří k trvalému míru nebyli přinuceni ani tím, že '''S.''' pojal dceru chána Polovců za manželku. Ani pomoc od většiny údělných knížat poskytnutá nepomohla. Tato knížata dokonce hrozila '''S'''-ovi válkou, když z návodu Davida Volyňského dal oslepiti a údělu zbavil Vasilka Rostislaviče Haličského. Aby zachránil domáci mír, vypudil Davida a Volyň zabral pro sebe. Halič zůstala Rostislavičům. U poddaného lidu ani u knížat '''S.''' oblíben nebyl. ''[[Autor:František Skočdopole|Skč.]]'' {{Konec formy}} 1lnb5cewaigii8p4o56pst4papg14ld 0 62734 330687 185125 2026-04-27T11:08:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330687 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = San (řeka) | PŘEDCHOZÍ = San | DALŠÍ = ze San }} {{Textinfo | TITULEK = San | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = San }} {{Forma|proza}} '''San''', ř. v Haliči, pravá pobočka Visly, pramení se na sev. svahu Bezkyd ve výši 889&nbsp;''m'', na 49° s.&nbsp;š., teče směrem sev.-záp. až Dubiecku, kde otáčí se náhle k východu a spěje k Przemyślu. Tu vstupuje do roviny a teče obloukem k Jaroslawi, odkudž podržuje tentýž směr až k svému ústí sev. od Sandoměře. U Krzesowa tvoří v délce 15&nbsp;''km'' hranici mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Tok její je 450&nbsp;''km'' dlouhý, poříčí 15.370&nbsp;''km''². Splavna je od Jaroslawi (120&nbsp;''km''). Hlavní pobočky jsou s leva Osława a Wisłok, s prava Wisznia, Subaczówka a Tanew. Údolí její trpívá často záplavami. {{Konec formy}} irydpi69hc5m1p01npvh98gl9jmx12t 0 62735 330686 169124 2026-04-27T11:08:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330686 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = San | PŘEDCHOZÍ = Samydaceae | DALŠÍ = San (řeka) }} {{Textinfo | TITULEK = San | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''San''', it. a šp. ze ''santo'' n. ''santa'', t.&nbsp;j. {{Prostrkaně|svatý}} n. {{Prostrkaně|svatá}}. Vyskytuje se zhusta při jménech místních a zeměpisných. {{Prostrkaně|Články zde scházející hledati jest pod vlastními jmény}}, na př. '''S.''' {{Prostrkaně|Antonio}} viz {{Prostrkaně|[[../Antonio/]]}} 3) a 4), '''S.''' {{Prostrkaně|Bartolomé}} viz {{Prostrkaně|[[../San Bartolomé|Bartolomé]]}}, '''S.''' {{Prostrkaně|Bernardino}} viz {{Prostrkaně|[[../Bernardino/]]}} atd. {{Konec formy}} rm3w1prj5jrke9ijbw31f4643c9rifk 0 62770 330691 169207 2026-04-27T11:08:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330691 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sanace | PŘEDCHOZÍ = Saná | DALŠÍ = Sanae mentis }} {{Textinfo | TITULEK = Sanace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sanace''' (z lat. ''{{Cizojazyčně|la|sanatio}}''), {{Prostrkaně|uzdravení}}. {{Konec formy}} p5lys22jrfudmbi6i20fnozcznjf7yf 0 62771 330692 169208 2026-04-27T11:08:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330692 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sanae mentis | PŘEDCHOZÍ = Sanace | DALŠÍ = Saná‛i }} {{Textinfo | TITULEK = Sanae mentis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sanae mentis''', lat. {{Prostrkaně|zdravé mysli}}, při {{Prostrkaně|zdravém rozumu}}. {{Konec formy}} crdk49t3rbwwy4s7t9tjtvisq1k4ybf 0 62772 330688 169209 2026-04-27T11:08:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330688 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = San Andrea | PŘEDCHOZÍ = Saná‛i | DALŠÍ = Volcan de San Andres }} {{Textinfo | TITULEK = San Andrea | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''San Andrea''', ostr., viz {{Prostrkaně|[[../Sv. Andrija|Andrija]]}}. {{Konec formy}} ly9ix2zh3c6slecdbe3tcd26fruahey 0 62774 330689 169211 2026-04-27T11:08:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330689 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = San Antonio | PŘEDCHOZÍ = Volcan de San Andres | DALŠÍ = Sanatogen }} {{Textinfo | TITULEK = San Antonio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''San Antonio''' viz {{Prostrkaně|[[../Antonio/]]}}. {{Konec formy}} 98umw306k0jcdiirpk7rwfitm3gn3kf 0 62775 330693 169212 2026-04-27T11:08:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330693 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sanatogen | PŘEDCHOZÍ = San Antonio | DALŠÍ = Sanatorium }} {{Textinfo | TITULEK = Sanatogen | AUTOR = [[Autor:Karel Chodounský|Karel Chodounský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;590. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n684 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sanatogen''', rozpustný praeparát kaseinový, obsahující 95 % kaseinu a 5 % glycerinfosforečnanu sodnatého. Náleží k četným praeparátům výživným, doporučovaný při sesláblosti z rozmanitých příčin. Jako jiné možno jej nahraditi správně uspořádnou diétou. ''[[Autor:Karel Chodounský|ch.]]'' {{Konec formy}} 7kwsv6x51xfeqrnvm7oruupuu33qswv 0 63233 330986 171932 2026-04-27T11:12:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330986 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Steffal | PŘEDCHOZÍ = Stefanowska | DALŠÍ = Steffan }} {{Textinfo | TITULEK = Steffal | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;67. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni24ottogoog#page/n75 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Steffal]] | WIKIPEDIA-HESLO = Václav Steffal }} {{Forma|proza}} '''Steffal''' {{Prostrkaně|Václav}}, lékař čes. (* 1841 v Rodinově — † 1894 v Praze). Studia gymnasijní absolvoval v Jindř. Hradci a lékařství v Praze, kdež r. 1868 promovoval a zároveň téhož roku se stal assistentem Bochdalkovým při ústavě anatomickém. Po odchodě Bochdalkově r. 1871 supploval professuru anatomie až do příchodu Henkeova, habilitace jeho z tohoto oboru byla však zmařena, tak že r. 1872 přijal místo okresního lékaře v Praze. Když byla aktivována samostatná česká fak. lékařská, stal se nejprve mimoř., později pak řádným prof. anatomie a veškeru snahu svou věnoval zřízení ústavu anatomického. Napsal ''Monstrum monopodium'' (»Čas. čes. lék.«, IX, 1870); ''Anencephalia cum hemicrania et rhachischisi'' (t., X, 1871); ''Hydrorrhachis totalis et dejectus diaphragmatis dexter'' (t., XXIII, 1874); ''Cystosarcoma sacrale congenitum'' (t., XIV, 1875); ''Výsledek částečného pitvání mrtvoly Františka Palackého'' (t., XVI, 1877); ''Hiatus aorticus et oesophageus diaphragmatis'' (t., XXI, 1882); ''Přirozené štěrbiny kostní v parietalnfm a lambdovitém švu dozrálého plodu'' (t., XXIII, 1884); ''Ein Fall von seltener Missbildung'' (»Oesterr. Jahrb. f. Paediatrik«, 1875). Dále napsal do Eiseltovy »Odborné pathologie a therapie« oddíl ''Dychadla a Pohlavní ústroje ženské'' (1882) a přispíval anatomickými články do Naučného slovníku Riegrova i Ottova. {{Konec formy}} 6a4k6oza5thud5vp1pwt0gmrkgupwml 0 63234 330487 171891 2026-04-26T16:37:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330487 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rodinné smlouvy | PŘEDCHOZÍ = Rodinné právo | DALŠÍ = Rodinov }} {{Textinfo | TITULEK = Rodinné smlouvy | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;878. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n954/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rodinné smlouvy''' (''Familienpakte, Familienstatuten, Familienverträge''), v právě něm. smlouvy, jež členové rodiny mezi sebou uzavírají, aby činili disposice o svých záležitostech společných, na př. o nemovitém majetku rodinném a jeho nezcizitelnosti, užívání a dědění, o poručenství, o svatbách, o zřízení náčelníka rodiny atd. '''R. s.''' mohou uzavírány býti na základě [[../Autonomie|{{Prostrkaně|autonomie}}]] (v. t., str. 1083 ''b''). {{Konec formy}} 6pfylvyh0omchdtdlvaf5swykwmds2a 0 63461 330529 172738 2026-04-26T16:38:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330529 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rožmberská kniha | PŘEDCHOZÍ = z Rožmberka | DALŠÍ = Rožmberský rybník }} {{Textinfo | TITULEK = Rožmberská kniha | AUTOR = [[Autor:Josef Teige|Josef Teige]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;35. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n54/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rožmberkové }} {{Forma|proza}} '''Rožemberská kniha''', vzácná památka staročeského práva jazykem českým psaná, zove se zlomek o praxi práva zemského. Zachována jest asi jen první čtvrtina. V kap. 11. označen ostatní obsah, z kterého patrno, že máme ze 37 kapitol pouze osm a že schází 29 kapitol. Neboť veškeré a to četné rukopisy končí se kap. 19. (o obci). Není nepodstatná domněnka H. Jirečkova, že kap. 4., 6. a 7. jsou umístěny nesprávně, a že náležejí vlastně do části nám nezachované a to kap. 4. = kap. 36. a kap. 6. a 7. = kap. 32. Nejstarší rukopis při deskách dvorských chovaný pochází z let 1358—61 a tu schází jak prvý list tak i konečný odstavec. Když desky zemské v bouři husitské nebyly vedeny a městské knihy Velikého Města Pražského (1420 až 1436) vstoupily na jejich místo, pomoci asi několika písařů deskových, kteří v městě žili (jmenovitě často jmenuje se Ondráček) pořízen byl pečlivě kodex právní, který by byl vůdcem v rozepřích, které výjimečně v tomto čase konšelé soudili podle práva zemského. A zde přepsána i tato příruční kniha, což důkazem, že kolem roku asi 1424 nebylo po ruce exempláře vhodného než ve formě, jak náš nejstarší rukopis deskový ukazuje. — Obsahem památky této jest formálný výkon práva při půhonech, opovídání škod, plnění, stavování pro dluh, ohledání škod komorníkem, vdáni se na úřad, práva mezního, v přičině let zemských; dále jedná o dědinách, utvrzováni a odvedení od úřadu, o svodu, správě, rukojemství, svědomí a o obci. Ve formě, jak dochována, jeví se býti redakci pořízenou v l. 1320—30, tedy asi v letech, kdy Petr z Rožmberka byl nejv. komorníkem zemským. který ve většině rukopisů se jmenuje (ruk. arch. městského v Praze: a tak sě skonávaji tato práva, ješto jě měl pán z Rožmberka), jak k tomu ukazuje zmínka o osobách, jichž rozepře z let po r. 1320 v deskách zapsány byly Plichta z Rožďalovic, Ondřej z Pacova. Dále však jisto jest, že tato redakce jen nepatrně změnila texty zcela jistě nejméně z druhé polovice XIII. stol. pocházející, jak tomu nasvědčují i instituce právní, které ve XIV. stol. prohlašují se za zastaralé, i jazyk, který jest ještě velmi neohebný a tvrdý a sloh primitivní a nám, věci nedokonale znalým, často nesrozumitelný a po stránce filologické starožitný (důsledné užívání duálu v podmětě, předmětě a výroku při jménech podstatných, přídavných, zájmenech i slovese atd.). — Kromě rukopisů deskového a archivu m. Prahy, jako nejlepších, známe ještě 18 dalších (výčet ve vydáni Palackého), z nichž však mnohé mají text silně zkrácený. — Vydání pořízeno r. 1818 v Kucharského Antiquissima monumenta iuris slovenici (se špatným latinským překladem Hankovým), Palackým r. 1840 v Archivu Českém I. str. 447 a si. (nově vydáno s výborným kommentářem Brandlem r. 1872), H. Jirečkem v Codexu juris bohemici (II., 2 str. 68). Diplomatický otisk rukopisu deskového vydal Gebauer v »Listech filologických« VII. str. 261 a sl. — Srv. »ČČM.« 1862 str. 126 a sl. a H. Jirečka, Život právnický (1903) str. 73. ''[[Autor:Josef Teige|JTe.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:České právo v Ottově slovníku naučném|Rožemberská kniha]] 8e0gs0il7mryg7r4z8qrdz1xgdbpr1m 0 63612 331097 173480 2026-04-27T11:16:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331097 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sv. Tomáše ostrov | PŘEDCHOZÍ = Tomášek | DALŠÍ = Tomašić }} {{Textinfo | TITULEK = Sv. Tomáše ostrov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;526. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n569 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Sv. '''Tomáše ostrov: 1)'''&nbsp;Sv.&nbsp;'''T.&nbsp;o.''' při záp. Africe viz {{Prostrkaně|[[../São Thomé/]]}}. '''2)'''&nbsp;Sv.&nbsp;'''T.&nbsp;o.''' v Záp. Indii viz {{Prostrkaně|[[../Sankt Thomas/]]}}. {{Konec formy}} 11lfotqmxrrrrm2mvo7kq9grgfit5ws 0 63646 330700 173527 2026-04-27T11:08:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330700 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Santo Tomas | PŘEDCHOZÍ = Tomán | DALŠÍ = Tomaschek }} {{Textinfo | TITULEK = Santo Tomas | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;522. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n565 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Santo '''Tomas''' {{Prostrkaně|de la Nueva Guayana}} viz {{Prostrkaně|[[../Bolivar/]]}} 3). {{Konec formy}} ow3elde7il1k9t17d38bhj528ks0zys 0 63838 330597 174223 2026-04-26T16:39:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330597 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruzzante | PŘEDCHOZÍ = Ruzyně | DALŠÍ = Rúždka }} {{Textinfo | TITULEK = Ruzzante | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S.&nbsp;377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruzzante''', básník ital., vlastně Angelo {{Prostrkaně|[[../Beolco/]]}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} gbuzs5ybjejolkxvjpam435vf2inh5e 0 63839 330611 174224 2026-04-26T16:39:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330611 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rúždka | PŘEDCHOZÍ = Ruzzante | DALŠÍ = Růže }} {{Textinfo | TITULEK = Rúždka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S.&nbsp;377. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n444 Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rúždka''', ves mor., viz {{Prostrkaně|[[../Roučka/]]}}. {{Konec formy}} 2t3nguaam67j9cb5zikfqj4lckqfpae 0 63840 330498 174225 2026-04-26T16:37:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330498 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojnice | PŘEDCHOZÍ = Rojmund | DALŠÍ = Rojok }} {{Textinfo | TITULEK = Rojnice | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojnice''' (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Schwarmlinie}}''), řada čili čára jednotlivých rojů spolu přináležitých, ovšem nikoli rovná, nýbrž zcela nahodilá podle útvaru pozemí, křivá, klikatá, jak vyžaduje jednak nutné krytí proti zrakům nepřátel, jednak účinná střelba do těchto, řada to prostírající se před četami podpůrnými a sešikovaným zástupem a podřízená pod velení důstojníka, jenž ji řídí pomocí signálů trubkou (polnicí), píšťalkou, pokyny šavlí nebo povely hlasitými. Až do 2.&nbsp;polovice XIX.&nbsp;stol. podobný taktický útvar, ale méně důmyslný, slul {{Prostrkaně|[[../Řetěz harcovníků|řetěz harcovníků]]}} (v.&nbsp;t.). ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} hx5hrubqz7u39clbaiuydraoakl0134 0 63841 330499 174230 2026-04-26T16:37:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330499 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojok | PŘEDCHOZÍ = Rojnice | DALŠÍ = Rojová palba }} {{Textinfo | TITULEK = Rojok | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojok''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Morinda/]]}}. {{Konec formy}} inpu2ixpfvbyhtlw9s7lc0t56l56lwd 0 63842 330501 174231 2026-04-26T16:37:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330501 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojová palba | PŘEDCHOZÍ = Rojok | DALŠÍ = Rojovník }} {{Textinfo | TITULEK = Rojová palba | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojová palba''' (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Schwarmfeuer}}''), hromadné výstřely celého roje na povel rojvoda do husté skupiny nepřátel jako do vhodného cíle. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 8109042zsruw30gdeohs1ka8xi4stp7 0 63843 330500 174232 2026-04-26T16:37:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330500 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojovník | PŘEDCHOZÍ = Rojová palba | DALŠÍ = Rojsko }} {{Textinfo | TITULEK = Rojovník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojovník''', bot., viz {{Prostrkaně|[[../Ledum/]]}}; též české jméno rostl. ''Melissa officinalis'' L. {{Konec formy}} chb8nvq32httwxkl4l2bvrdr2qxb3mk 0 63844 330502 174233 2026-04-26T16:37:34Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330502 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojsko | PŘEDCHOZÍ = Rojovník | DALŠÍ = Rojšín }} {{Textinfo | TITULEK = Rojsko | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojsko''', ves v Čechách, viz {{Prostrkaně|[[../Rajské/]]}}. {{Konec formy}} kazlm3md8szpnnasua65kala35sbq2c 0 63846 330503 185248 2026-04-26T16:37:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330503 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojvod | PŘEDCHOZÍ = Rojšín | DALŠÍ = Rok }} {{Textinfo | TITULEK = Rojvod | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911–912. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojvod''', {{Prostrkaně|rojvůdce}}, v různoboji pěchoty velitel {{Prostrkaně|roje}}, poddůstojník nebo třídník. Má míti stálý a upřený pozor jednak na odpůrce před sebou, jednak na důstojníka za sebou velícího celé rojnici, na jeho povely, pokyny, signály trubkou a&nbsp;pod. a podle toho podřízený roj vésti pokyny, povely a píšťalkou, kráčeje mu v čele, vyhledávaje vhodná místa v území a poukazuje na nepřátele jako jistý cíl palby a této i sám se účastniti, pokud to neruší pozornost jeho ku předu a k veliteli rojnice. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} lidrzi6ivf50s1yzctgvg5gmor56386 0 63848 330504 174241 2026-04-26T16:37:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330504 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rok (mytologie) | PŘEDCHOZÍ = Rok (právo) | DALŠÍ = Rok (obec) }} {{Textinfo | TITULEK = Rok (mytologie) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n988 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rok''', báječný pták arabských povídek, byl prý ohromně veliký a měl takovou sílu, že unesl slona ve svých pařátech. Báje o něm souvisí patrně s bájí o nohu (viz {{Prostrkaně|[[../Noh/]]}}). {{Konec formy}} nsqm67u1tp0svnz26cjzz4hibhga8dp 0 63850 330506 174243 2026-04-26T16:37:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330506 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rokambol | PŘEDCHOZÍ = Rok (obec) | DALŠÍ = Rókamező }} {{Textinfo | TITULEK = Rokambol | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n988 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rokambol''' viz {{Prostrkaně|[[../Rocambole/]]}}. {{Konec formy}} basb8mjmmllxz5r4c2ja8ue61ylmact 0 63851 330609 174244 2026-04-26T16:39:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330609 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rókamező | PŘEDCHOZÍ = Rokambol | DALŠÍ = Roket }} {{Textinfo | TITULEK = Rókamező | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n988 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rókamező''' (rusín. ''Lysyca''), ves v uher. župě marmarošské, okr. Huszt; 1481&nbsp;obyv. rusín. (1900); doly na želez. rudu a železárna. {{Konec formy}} k40ktdws91ed4b9zc5pbq4sh6oyl5mw 0 63852 330507 174245 2026-04-26T16:37:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330507 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Roket | PŘEDCHOZÍ = Rókamező | DALŠÍ = Roketnice }} {{Textinfo | TITULEK = Roket | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;913. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n988 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Roket''', {{Prostrkaně|rokyt}} viz {{Prostrkaně|[[../Hypnum/]]}}. {{Konec formy}} el3z6alpcakakmhxv4mqvf7fuxq6sfm 0 63853 330497 174247 2026-04-26T16:37:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330497 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojmund | PŘEDCHOZÍ = Rojmo | DALŠÍ = Rojnice }} {{Textinfo | TITULEK = Rojmund | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojmund''' viz {{Prostrkaně|[[../Raimund/]]}}. {{Konec formy}} jsdh5gctz50b6pp8xhpbq9gyy68hv2j 0 63854 330496 174248 2026-04-26T16:37:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330496 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojmo | PŘEDCHOZÍ = Rojkovice | DALŠÍ = Rojmund }} {{Textinfo | TITULEK = Rojmo | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojmo''' {{Prostrkaně|postupovati}} nebo {{Prostrkaně|ustupovati}} značí v různoboji pěchoty náležitě se pohybovati jen po jednotlivých {{Prostrkaně|rojích jednoho po druhém}} a nikoli v celé rojnici. Tak některé roje mohou spěchati ku předu nebo táhnouti se na zad, kdežto jiné roje vedlejší palbou z dobrého úkrytu podporují tyto ruchy. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' {{Konec formy}} 4131assgahrdhu0k6in59w5hvbj0vav 0 63855 330495 174249 2026-04-26T16:37:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330495 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojkovice | PŘEDCHOZÍ = Rojický | DALŠÍ = Rojmo }} {{Textinfo | TITULEK = Rojkovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojkovice''' viz {{Prostrkaně|[[../Rejkovice/]]}} 2). {{Konec formy}} tkhcboqaeon0w433yalg1xveky92rqx 0 63856 330494 174250 2026-04-26T16:37:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330494 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojický | PŘEDCHOZÍ = Rojice | DALŠÍ = Rojkovice }} {{Textinfo | TITULEK = Rojický | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojický''' {{Prostrkaně|Jan}} viz {{Prostrkaně|[[../Poklop/]]}} 1). {{Konec formy}} dortcf4zb5sqlaup5yql5hbzh6ife20 0 63859 330493 174253 2026-04-26T16:37:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330493 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojenice | PŘEDCHOZÍ = Rojendorf | DALŠÍ = Rojetín }} {{Textinfo | TITULEK = Rojenice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojenice''' viz {{Prostrkaně|[[../Sudice/]]}}. {{Konec formy}} 0dq4zfgdm1fvaslz6yda0xhtqhbuvri 0 63860 330492 174254 2026-04-26T16:37:26Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330492 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojendorf | PŘEDCHOZÍ = Rojek | DALŠÍ = Rojenice }} {{Textinfo | TITULEK = Rojendorf | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojendorf''' viz {{Prostrkaně|[[../Rogendorf/]]}}. {{Konec formy}} 0ipppclq59hryanvym7out71jrz6sq0 0 63861 330491 174255 2026-04-26T16:37:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330491 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojawa | PŘEDCHOZÍ = Rojau | DALŠÍ = Rojek }} {{Textinfo | TITULEK = Rojawa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojawa''' viz {{Prostrkaně|[[../Rájov/]]}} 3). {{Konec formy}} pnajldnm7gk392i1irrkxo2oo4ogt7r 0 63862 330490 174256 2026-04-26T16:37:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330490 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rojau | PŘEDCHOZÍ = de Rojas-Zorilla | DALŠÍ = Rojawa }} {{Textinfo | TITULEK = Rojau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;911. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n987 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rojau''', ves v Čechách, viz {{Prostrkaně|[[../Rájov/]]}} 2) a 5). {{Konec formy}} 6xxrh28a3yw2p72a7g68mvuwpezh6nl 0 64976 331031 279521 2026-04-27T11:12:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331031 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Střecha | PŘEDCHOZÍ = Střehom | DALŠÍ = Střechatka }} {{Textinfo | TITULEK = Střecha | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;221–223. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n227/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Střecha }} {{Forma|proza}} '''Střecha''' jest nejvyšší část každé budovy, mající ten účel, aby vnitřek její chránila od deště, krupobití a sněhu a padající vodu odváděla z&nbsp;celého půdorysu stavení. Má-li '''s.''' těmto požadavkům vyhověli, musí býti zařízena tak, aby voda v&nbsp;každé době se '''s'''-chy mohla odtékali, což vyžaduje nakloněných rovin. '''S.''' jest podstatnou částí budový a proto musí býti slohu budovy a jejímu půdorysnému rozčlánkování přiměřeně přizpůsobena. Krytina '''s'''-chy podmiňuje jisté minimum sklonu, ale jinak na maximum nemá vlivu. k&nbsp;odvádění vody hodily by se nejpřiměřeněji '''s'''-chy příkré a tudíž i&nbsp;vysoké, ale poněvadž působení větru na '''s'''-chu padá více na váhu než zatížení sněhem nebo vodou, dělají se '''s'''-chy raději nižší než vyšší. Mnoho při tvaru '''s'''-chy rozhoduje také podnebí: v&nbsp;krajinách jižních, kde sníh nikdy nepadá a nikdy silně a dlouho neprší, stačí buď jen nízké '''s'''-chy nebo místo nich navrhují se jen málo sklonité, dlážděné terasy, jichž používají obyvatelé těchto domů k&nbsp;příjemnému pobytu za doby ranní nebo večerní a na nichž po případě zakládány bývají i&nbsp;zahrádky. Čím více k&nbsp;severu, tím vyšší bývají '''s'''-chy a poněvadž výškou roste střeše nebezpečí, že bude shozena větrem, bývají '''s'''-chy též tím pevnější a těžší, ovšem také nákladnější a proto upotřebuje se mnohdy jejich vnitřního prostoru — půdy — k&nbsp;rozličným účelům. <br /> Tak zhusta nacházejí se v&nbsp;podstřeších seníky, skladiště, sýpky atd., v&nbsp;obyčejných případech upotřebí se prostoru pod '''s'''-chou aspoň za skladiště starého nářadí, za půdu k&nbsp;sušení prádla, mnohde části jeho za prádelnu, mandlovnu a j. v. Poněvadž není dovoleno vodu se '''s'''-chy sváděli jinam než na vlastní pozemek nebo na veřejná místa, jest zřejmo, že nemohou všechny '''s'''-chy stavětí se podle jednoho způsobu, nýbrž že třeba pro každé stavení, podle místních poměrů, tvar '''s'''-chy na základě daného odkapu zvlášť vyšetřili. '''S'''-chy možno rozvrhnouti podle {{Prostrkaně|[[../Sklon|sklonu]]}} rovin střešních anebo podle tvaru '''s'''-chy na tyto typy: <br /> Podle {{Prostrkaně|sklonu}} rozeznává se: 1. {{Prostrkaně|'''S.''' úhlová}}, která má za výšku, t. j. svislou vzdálenost<!-- konec 1. sloupce strany 221 --> hřebene od okapu, polovici rozponu, t. j. polovici vzdálenosti dvou proti sobě ležících odkapů. Roviny střešní svírají s&nbsp;vodorovnou rovinou v&nbsp;okapu ∠ 45° a mezi sebou v&nbsp;hřebenu navzájem ∠ 90° a z&nbsp;této poslední vlastnosti jest odvozeno »po tesařsku« její jméno. <br /> 2. Nejnižší ze střech jest {{Prostrkaně|'''s.''' vlašská}}. U&nbsp;této bývá výška rovna nějakému menšímu dílu rozponu, nejčastěji to bývá <math>1/5</math>. <br /> 3. {{Prostrkaně|'''S'''. francouzská}} má nad rozponem za profil rovnostraný trojúhelník a svírají tedy její roviny ve hřebenu ∠ 60°. <br /> 4. {{Prostrkaně|'''S'''. gotická}} slove pak '''s.''', která má za výšku profilu celý rozpon. <br /> 5. {{Prostrkaně|'''S'''. věžová}} nebo prostě věž jest '''s.''', která má za výšku profilu nejméně 2½ rozponu. <br /> Rozdělování střech podle tvaru čili formy jest účelnější, a tu vyskytuje se: <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 3998}} 1. {{Prostrkaně|'''S.''' sedlová}} (vyobr. č. 3998.), která povstane tehdy, když půda budovy uzavře se dvěma šikmými rovinami, obyčejně k&nbsp;podélným stranám budovy sklonitými, kdežto na čelních stranách uzavře se buď svislými zdmi, nebo prkennými stěnami; ony slovou {{Prostrkaně|štíty}} a lze jich dobře upotřebili hlavně tam, kde v&nbsp;řadě ulice dům o&nbsp;dům se opírá, tyto pak {{Prostrkaně|[[../Lomenice|lomenice]]}}, které tvoří osobité zakončení čel venkovských chalup a statků. Ve slohu t. zv. švýcarském mohou tyto štíty býti výzdobou budovy, též i&nbsp;v&nbsp;české renaissanci a v&nbsp;slohu gotickém může se štítů s&nbsp;výhodou použiti k&nbsp;dekoraci budovy. <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 3999}} 2. {{Prostrkaně|'''S.''' pultová}} či plášťová (vyobr. č. 3999.), která povstane tehdy, když půda budovy uzavře se jedinou šikmou rovinou. Kdežto u&nbsp;předešlé '''s'''-chy byl odkap na dvou stranách, jest-u této '''s'''-chy odkap jen na jedné straně. Odkapu naproti jest vyzděna zeď protipožární nebo sousední, v&nbsp;obou čelech jsou pak buď svislé zděné štíty nebo prkenné stěny. Těchto střech lze použiti jen u&nbsp;půdorysů o&nbsp;menší hloubce, obyčejně u&nbsp;staveb jednotraktových, nejčastěji u&nbsp;t. zv. dvorních křídel. <!-- konec 2. sloupce strany 221 --> <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4000}} 3. {{Prostrkaně|'''S.''' valbová}} bývá vytvořena nad půdorysem obdélníkovým, a. to tak, že půda uzavře se čtyřmi šikmými rovinami (vyobr. č. 4000.), které jsou sklonu buď stejného neb nestejného. Odkap jest na všech 4 stranách a proto možno užiti těchto střech jen u&nbsp;staveb na všech čtyřech stranách volně stojících, aneb nad takovými částmi staveb zastavených, které přečnívají přes rovinu hřebene vlastní '''s'''-chy. <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4001}} 4. {{Prostrkaně|'''S.''' polovalbová}} nebo {{Prostrkaně|'''s.''' s&nbsp;valbou poloviční}} (vyobr. č. 4001.) slove '''s.''', u&nbsp;které valba počíná se v&nbsp;jisté výši štítu. Takových střech možno upotřebili též jen pro budovy volně stojící; hodí se dobře pro '''s'''-chy vill a volně stojících domů rodinných. Voda stéká na 4 strany, ale odkap není v&nbsp;jediné rovině, jak tomu bylo u&nbsp;všech střech předešlých. Švýcarský sloh hodí se pro tuto '''s'''-chu výborně. <br /> 5. {{Prostrkaně|'''S.''' mansardová}}, mající pojmenování po svém vynálezci, franc, architektu {{Prostrkaně|Mansartovi}} (v. t. 1), která povstane tehdy, když u&nbsp;'''s'''-chy sedlové nebo valbové každá rovina nahradí se dvěma rovinami pod tupým úhlem se sbíhajícími (vyobr. č. 4002). Aby do půdy nezatékalo, musí vrchní '''s.''' býti vždy převislá přes '''s'''-chu zpodní. Mansart udával pro vytvoření této '''s'''-chy pravidlo, by nad rozponem sestrojený půlkruh dělil se v&nbsp;6 rovných dílův a v&nbsp;každém čtvrtkruhu by spojily se dělicí body ob jeden (vyobr. č. 4003.). Poněvadž tyto '''s'''-chy bývají vysoké a nejčastěji nad staveními hlubokými a poněvadž zpodní část '''s'''-chy jest dosti strmá, dekorují se architektonicky tím, že nad hlavní římsou stavějí se různě vyvinuté střešní vikýře. Sloh barokový miluje tyto '''S'''-chy. (Srovn. též Mansarda). {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4002, 4003}} <br /> 6. {{Prostrkaně|'''S.''' stanová}} jest ta, kde nejčastěji nad pravidelným půdorysem čtyřúhelníkovým vytvoří se '''s.''' čtyřmi sklonitými rovinami ke společnému vrcholu se sbíhajícími (vyobr. č. 4004.), čímž vznikne jehlancová forma, která buď se ponechá takovou, nebo se ukončí ještě zvláštní nižší '''s'''-chou taktéž stanovou (vyobr. č. 4005.). Voda sbíhá u&nbsp;těchto střech na 4 strany. Lze jich upotřebiti u&nbsp;menších staveb, jako kiosků, nárožních věží, arkýřů a t. pod. <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4004, 4005, 4006}} 7. {{Prostrkaně|'''S.''' křížová}} povstává, když dvě sedlové '''s'''-chy, mající stejnou výšku hřebene, pod pravým úhlem se protínají (vyobr. 4006.). Mají-li obě '''s'''-chy stejný rozpon, mají též všechny roviny střešní stejný sklon, nema-jíli rozpon stejný, bývají střešní roviny částí o&nbsp;menším rozponu strmější ostatních rovin '''s'''-chy. Této '''s'''-chy velmi zhusta upotřebuje se u&nbsp;stavení o&nbsp;samotě stojících a její štíty mohou se zdobili podobně jak bylo udáno u&nbsp;'''s'''-chy sedlové. <br /> 8. {{Prostrkaně|'''S.''' polokřížová}} nebo {{Prostrkaně|'''s.''' křížová neúplná}} slove '''s.''', kde jako u&nbsp;předešlé '''s'''-chy protínají se dvě sedlové '''s'''-chy pod pravým úhlem, ale kde jejich hřebeny nejsou v&nbsp;stejné výšce (vyobr. č. 4007.). Co se týče jejího upotřebení a zdobení štítu, platí totéž jako u&nbsp;'''s'''-chy předešlé. {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4007}}<br /> 9. {{Prostrkaně|'''S.''' shedová}} ({{Prostrkaně|šedová}} n. {{Prostrkaně|četová}}) skládá se z&nbsp;několika střech sedlových buď o&nbsp;stejném neb nestejném sklonu rovin střešních (vyobr. č. 4008.) podle toho, zda s&nbsp;obou či jen s&nbsp;jedné strany kryta je sklem (srv. {{Prostrkaně|[[../Shedy|Shedy]]}}). <br /> {{Rozšířit|doplnit obrázek č. 4008, 4009, 4010}} 10. {{Prostrkaně|'''S.''' báňová}}, {{Prostrkaně|báň}}, {{Prostrkaně|kupole}}, která vznikne tehdy, když nad půdorysem pokud možno pravidelným vytvoří se sférickými plochami jakási '''s.''' stanová (vyobr. č. 4009.). Půdorys této '''s'''-chy může býti buď čtverec, mnohoúhelník aneb konečně i&nbsp;kruh. Je-li půdorys čtverec, tesař musí se snažiti, aby v&nbsp;krovu vyřešil mnohoúhelník — nejčastěji osmiúhelník — , nad kterým pak se sestrojí báň. Těchto střech upotřebuje se podobně jako střech stanových u&nbsp;menších staveb, hlavně pak u&nbsp;nárožních věží, arkýřů a t. pod. Formy střech báňových řídí se jednak slohem, jednak tvarem hlavní střechy; mnohdy rozhoduje i&nbsp;místo, odkud takovou '''s'''-chu nejčastěji lze pozorovali a s&nbsp;něhož nejvýhodnější pohled má poskytovali. <br /> 11. {{Prostrkaně|'''S.''' věžová}}, {{Prostrkaně|věž}}, jest '''s.''' značně vysoká, vytvořená obyčejné nad půdorysem pravidelným. Formy těchto střech řídí se hlavně slohem stavby. Výška věže musí býti nejméně rovna dvojnásobné úhlopříčně půdorysu (vyobr. č. 4010.). Tyto '''s'''-chy pořizují se jen na stavbách monumentálních, jako na kostelích, radnicích, zámcích a t. pod. Půdorys věže může býti různě rozvinut a rozčleněn. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Architektura v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Stavitelství v Ottově slovníku naučném]] thzwv88sujrvvjq61rzzrqf0xlt1atq 0 65087 330818 177609 2026-04-27T11:09:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330818 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Shedy | PŘEDCHOZÍ = Sheboygan | DALŠÍ = Sheen }} {{Textinfo | TITULEK = Shedy | AUTOR = [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;928. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n1028 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Shedy''' [šedy] slovou střechy pilového tvaru, které bývají složeny z&nbsp;několika střech sedlových, jejichž okapy se dotýkají. Plochy střešní bývávají sklonu nestejného, přední, strmější strana se obyčejně zasklívá, zadní, položitější strana se překryje krytinou buď lepenkovou, břidlicovou, z&nbsp;cementových tašek nebo plechovou. '''S.''' rády upotřebují se pro budovy rozložité, t. j. půdorysu velikého a pravidelného, kde místnostem podstřešním má se přiváděli světlo shora. Strmost zasklených částí zabraňuje, by na ploše zasklené mohl se zdržovali sníh, který sesouvne se do žlabů mezi střechami položených. Poněvadž světlo může se bráti z&nbsp;libovolné strany světové, lze střechu zařídili tak, že i&nbsp;při nejvyšším osvětlení sluneční paprsky přímo neprorážejí do místnosti zpodní. Se zálibou '''s.''' upotřebují se u&nbsp;přízemních rozsáhlých místností továrních. Pro krov hodí se nejlépe soustava vlašská nebo soustava, která má nosníky železné nebo smíšené. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Architektura v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Stavebnictví v Ottově slovníku naučném]] l5u3621hl41qzxb8q3j2vpyxa5x4j6l 0 66316 330823 184839 2026-04-27T11:09:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330823 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sierpc | PŘEDCHOZÍ = Sierociński | DALŠÍ = Sierpiński }} {{Textinfo | TITULEK = Sierpc | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;142. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n162 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sierpc''' (rus. ''Serpec''), új. město rus. v gubernii plocké král. Polského, leží asi 34 ''km'' sev. od Plocka; má 6937 obyv. (1897), 2 školy, 3 továrny. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Ottově slovníku naučném|Sierpc]] 2949vyd8bpgnltv0aws27mnnt78ajag 0 66318 330822 184841 2026-04-27T11:09:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330822 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sieradz | PŘEDCHOZÍ = Siennik | DALŠÍ = Sieraków }} {{Textinfo | TITULEK = Sieradz | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;142. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n162 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sieradz }} {{Forma|proza}} '''Sieradz,''' új. město ruské v gub. kališské v král. Polském, na lev. bř. Varty. Má 7389 obyv. (60% katol., 40% židů). Jest z&nbsp;nejstarobylejších měst této krajiny. Dříve slulo {{Prostrkaně|Syras}} neb {{Prostrkaně|Siraz}}. Bývalo sídelním městem vévodství; v XIII. až XV. stol. konány tu několikráte sněmy. Krátce po vydrancování města Mongoly oblehl a dobyl ho Václav II. (srv. Pal. Děj. II. 1., str. 268). Největší škody způsobily '''S'''-i války švédské. Bývalé {{Prostrkaně|vévodství sieradzské}} před rozdělením Polsky hraničilo na sz. s&nbsp;vév. kališským, na sv. lęczyckým, na v. sandoměřským, na j. krakovským a na jz. se Slezskem. — {{Prostrkaně|Újezd sieradzský}} má na 1539 ''km²'' 123.953 obyv. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném|Sieradz]] 9pp6sroptqodgov8e1osvb4s2uqzbnk 0 66432 330820 184843 2026-04-27T11:09:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330820 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sienka | PŘEDCHOZÍ = Sienienski | DALŠÍ = Sienkiewicz }} {{Textinfo | TITULEK = Sienka | AUTOR = [[Autor:Karel Lukáš|Karel Lukáš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;140. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n160 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sienka''' (''{{Cizojazyčně|it|terra di Siena}}'') jest jemná hlinka barvy světle hnědé neb žlutohnědé; zabarvení pochází od hydrátu hlinitého, proto, jako každá hlína tímto hydrátem zbarvená, '''s.''' při vypálení nabývá barvy tmavší až červené. '''S.''' {{Prostrkaně|pálená}} prodává se jako zvláštní druh. '''S.''' poskytuje barvy vodové i olejové, dobře krycí, příjemného tónu, proto se jí velmi hojně užívá jako laciné, trvanlivé, zdraví neškodné barvy natěračské i malířské klihové i olejové. Jméno má od Sieny v Italii, odkud se vyváží. ''[[Autor:Karel Lukáš|Lš.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sienka]] kk9gn20teldjokbwykb9mujnjuutatt 0 66433 330821 184813 2026-04-27T11:09:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330821 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sienne | PŘEDCHOZÍ = Sienkiewicz | DALŠÍ = Siennik }} {{Textinfo | TITULEK = Sienne | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;141. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n161 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sienne''' [sjen], řeka v sev. Francii v depart. Manche s prameny a nejhořejším tokem v depart. Calvados, pramení v lese Saint-Sever, teče k sz. a ústí do přístaviště Regnéville po toku 72 ''km'' dl., z něhož však jen 7^.2 ''km'' je splavno. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Francie v Ottově slovníku naučném|Sienne]] [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném|Sienne]] qc1bs4az3tm3g24j29ro3japo5vbkk1 0 66436 330824 184846 2026-04-27T11:09:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330824 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sierra Mojada | PŘEDCHOZÍ = Sierra Madre | DALŠÍ = Sierra Morena }} {{Textinfo | TITULEK = Sierra Mojada | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;144. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n164 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sierra Mojada''' [-mocháda], nevysoké pohoří na rozhraní mexických států Coahuila a Chihuahua, vysoké do 1600 ''m'' a bohaté stříbrem. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Mexika v Ottově slovníku naučném|Sierra Mojada]] [[Kategorie:Pohoří v Ottově slovníku naučném|Sierra Mojada]] rh2e2c0nqq7x0wv1581v702f2kwheyd 0 66437 330825 184847 2026-04-27T11:09:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330825 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sierra Morena | PŘEDCHOZÍ = Sierra Mojada | DALŠÍ = Sierra Nevada }} {{Textinfo | TITULEK = Sierra Morena | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;144. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n164 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sierra Morena }} {{Forma|proza}} '''Sierra Morena''' [-réna], horstvo v již. Španělsku, přes 400&nbsp;''km'' dlouhé, tvořící rozvodí mezi Guadalquivirem a Guadianou, dělí se na čásť východní, střední a západní. Čásť východní počíná se na hranici Murcie, má několik předhoří a dosahuje v&nbsp;Cerro Estrella výše 1299&nbsp;''m''. Na v. od této hory leží velmi malebný průsmyk Puerto de Despeñaperros, jímž vede silnice a železniční trať. Na z. od zářezu, jímž protéká ř. Jandula, vybíhají na zsz. z hlavního pásma odhoří Sierra Madrona vys. do 1160&nbsp;''m'' a rudami bohatá Sierra de Almaden do 1107&nbsp;''m'' vys. Střední čásť '''S'''-ry '''M'''-ny počíná se na jz. od ř. Guadalmez a na j. od ř. Yeguas a vysílá odhoří na j. až ke Guadalquiviru. Konečně čásť západní počíná se na ř. Viaru a skládá se z řady menších pásem probíhajících od v. k&nbsp;z., z&nbsp;nichž Sierra de Tudia zdvíhá se do výše 1104&nbsp;''m'', nejzápadnější z nich pak Sierra Pelada zabíhá až na samé hranice portugalské. Jižní větve této části horstva jsou rovněž velmi bohaty rudami ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Geografie Španělska v Ottově slovníku naučném|Sierra Morena]] [[Kategorie:Pohoří v Ottově slovníku naučném|Sierra Morena]] legs5ai8izu0dt56fb5p332r61az1dg 0 66465 330826 184852 2026-04-27T11:09:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330826 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sifon | PŘEDCHOZÍ = Sifnos | DALŠÍ = Le Sig }} {{Textinfo | TITULEK = Sifon | AUTOR = [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Josef Pokorný]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 146. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n166 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sifon }} {{Forma|proza}} '''Sifon''' n. syfon je roura se dvěma záhyby za sebou jdoucími neb nádoba tvaru U nebo '''^–|_|^–''', jíž se užívá za tím účelem, aby kapalina v dolením záhybě uzavírala otvor výtokový a zamezovala vnikání výparu z potrubí do místnosti. '''S'''-y záchodové při klosetech vkládají se mezi záchodovou mísu a potrubí odpadní. '''S'''-y dešťové umisťují se mezi troubou odkapní a potrubím odváděcím a mají ten účel, aby se jimi zachytily pevné látky, jež dešťová voda se střech splachuje. Odkapní roura může zároveň sloužiti k ventilaci potrubí odváděcího. '''S'''-y nazvány byly též láhve zařízené na výtok sodovky pod tlakem kyseliny uhličité na způsob Hérónovy baňky. ''[[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|JPok.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném|Sifon]] lizlghezcp6tw7dkuwi7ytqwfz66bvt 0 66470 330827 184857 2026-04-27T11:09:57Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330827 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sigebert z Gembloux | PŘEDCHOZÍ = Sigeberg | DALŠÍ = Sigeion }} {{Textinfo | TITULEK = Sigebert z Gembloux | AUTOR = [[Autor:František Skočdopole|František Skočdopole]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 146. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n166 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sigebert z Gembloux''' ({{Prostrkaně|Sigebertus Gemblacensis}}), středověký dějepisec (* kolem 1030 v Brabantě — † 1112). Vstoupil do kláštera benediktinského v Gembloux, později působil na klášterní škole sv. Vincence v Metách, načež r. 1070 vrátil se trvale do Gembloux. Nejdůležitější jeho spis historický jest ''Chronicon'' (Monumenta Germaniae, Scriptores, sv. VI.), vypravující přehledně události let 381 – 1111. Cenu má jen poslední čásť, kde autor líčí události jemu soudobé nebo nedávné. Z ostatních prací vynikají: ''Gesta abbatum Gemblacensium'' (Monumenta Germaniae, VIII), některé spisy hagiografické a legendy. Spisy ty vydány v Migne, »Patrologia latina«, sv. 110. Svým politickým smýšlením klonil se ke straně Jindřich IV. proti Řehořovi VII. Proto také ve svých spisech brojí proti panovačnosti papeže, proti coelibátu a j. — Srv. Hirsch, {{Cizojazyčně|la|De vita et scriptis Sigiberti}} (Berl., 1841); Wattebach, {{Cizojazyčně|de|Deutschlands Geschichtsquellen}} (t., 1893) ''[[Autor:František Skočdopole|Skč.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Sigebert z Gembloux]] aujkxhr4xuk9cbdf18zlk1ybziq81ge 0 66471 330828 184858 2026-04-27T11:09:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330828 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sigeion | PŘEDCHOZÍ = Sigebert z Gembloux | DALŠÍ = Sigel }} {{Textinfo | TITULEK = Sigeion | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 146. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n166 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sigeion''' (lat. ''{{Cizojazyčně|la|Sigeum}}''), starověká tvrz při moři Aegejském v Tróadě, nedaleko výtoku Helléspontu, jehož plavbu ovládala. R. ± 600 př. Kr. vznikl spor o '''S.''' mezi Athéňany a Mytilénskými, v němž vyznamenal se na straně těchto moudrý {{Prostrkaně|Pittakos}}. Konečně podrželi vrch Athéňané a '''S.''' osadili. Peisistratos odtud dobyl po třetí Athén a tyrannidy. Po svržení tyrannů v Athénách '''S.''' bylo nadále sídlem Peisistratovcův. Nyní slove tak mys. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Dějiny Řecka v Ottově slovníku naučném|Sigeion]] qfosbn0qmnudsgcyd8y06olm2n599ug 0 66495 330829 184896 2026-04-27T11:09:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330829 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sigillariostrobus | PŘEDCHOZÍ = Sigillaria | DALŠÍ = Sigillata terra }} {{Textinfo | TITULEK = Sigillariostrobus | AUTOR = [[Autor:Edvin Bayer|Edvin Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 148. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n172 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sigillariostrobus''' Schimper, klasovité nebo šiškovité květy Sigillarií (viz {{Prostrkaně|[[../Sigillaria|Sigillaria]]}}). ''[[Autor:Edvin Bayer|EBr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Paleontologie v Ottově slovníku naučném|Sigillariostrobus]] [[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Sigillariostrobus]] 9wjqqvxigne86by0eivcnu26tulp5n7 0 66683 330990 185529 2026-04-27T11:12:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330990 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stoichady | PŘEDCHOZÍ = Stoická škola filosofická | DALŠÍ = Stoichiometrie }} {{Textinfo | TITULEK = Stoichady | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;146. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n152/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sporady }} {{Forma|proza}} '''Stoichady''' ({{Cizojazyčně|grc|Στοιχάδες νῆσοι}}), lat. {{Prostrkaně|Stoechades}}, viz {{Prostrkaně|Hyèrské ostrovy}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Evropa v Ottově slovníku naučném|Stoichady]] fa4abq1sm2hk719u8hofw7uzof5n52t 0 66685 330991 185521 2026-04-27T11:12:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330991 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stoichiometrie | PŘEDCHOZÍ = Stoichady | DALŠÍ = Stoikové }} {{Textinfo | TITULEK = Stoichiometrie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;146. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n152/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stechiometrie }} {{Forma|proza}} '''Stoichiometrie''' viz {{Prostrkaně|Stoechiometrie}}. {{Konec formy}} ba6a0qn19lmh1964d349t1aaxk0fmcx 0 66686 330992 185524 2026-04-27T11:12:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330992 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stoikové | PŘEDCHOZÍ = Stoichiometrie | DALŠÍ = Stoitzen }} {{Textinfo | TITULEK = Stoikové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;146. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n152/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stoicismus }} {{Forma|proza}} '''Stoikové''' viz {{Prostrkaně|[[../Stoická škola filosofická|Stoická škola filosofická]]}}. {{Konec formy}} ht0prknqwhc74vuoetxsuv3jct25tpp 0 66687 330993 255030 2026-04-27T11:12:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330993 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stoitzen | PŘEDCHOZÍ = Stoikové | DALŠÍ = Stojačković }} {{Textinfo | TITULEK = Stoitzen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;146. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n152/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}}'''Stoitzen''' viz {{Prostrkaně|[[../Stojčín|Stojčín]]}} {{Konec formy}} p8zmrfyvjy6zwfbhwwb5h388odzj59e 0 67234 330546 194362 2026-04-26T16:38:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330546 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruteni | PŘEDCHOZÍ = Rutenberg | DALŠÍ = Rutenštein }} {{Textinfo | TITULEK = Ruteni | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;371. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n438/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ruteni''' byli národ gallský v nyn. Guyenně a Gascogni; hlavním městem jejich bylo {{Prostrkaně|Segodunum}} (nyn. Rodez). Již před příchodem Caesarovým část jich byla poddána Římanům (srv. {{Prostrkaně|Rouergue}}) a slula ''Ruteni provinciales'', druhá část ''Ruteni liberi'', jež zabírala nynější departement Aveyron a sousedila s Gabaty, Arverny, Cadurky atd., byla pokořena C. J. Caesarem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ruteni]] 8vyf21vlu1hu30ru1gszqyw1wymgdhk 0 67235 330545 196048 2026-04-26T16:38:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330545 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutenberg | PŘEDCHOZÍ = Rutelini | DALŠÍ = Ruteni }} {{Textinfo | TITULEK = Rutenberg | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;371. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n438/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutenberg''' {{Prostrkaně|Christian}}, něm. cestovatel (* 1851 v Brémách — † 1878 na Madagaskaru). Studoval lékařství a vědy přírodní v Jeně a s učitelem svým Haecklem podnikl cestu na Černou Horu a do Dalmácie r. 1872. R. 1877 odebral se do Jižní Afriky a pěšky vykonal cestu z Kapského města do Natalu, odkudž přes ostrov Mauritius odebral se na severozápadní pobřeží Madagaskaru, jejž prošel až do Tananariva. Když r. 1878 chtěl proniknouti z Beravi na pobřeží východní, byl od domorodců v Maningoze zavražděn. Výňatky z jeho denníků vyšly v »{{Cizojazyčně|de|Deutsche geogr. Blätter}}« (Brémy, 1880). {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Rutenberg]] 9c93cqcez5ur3lyr3ek6zq04mbo6enx 0 67308 330544 196018 2026-04-26T16:38:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330544 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rutelini | PŘEDCHOZÍ = Rutebeuf | DALŠÍ = Rutenberg }} {{Textinfo | TITULEK = Rutelini | AUTOR = [[Autor:František Klapálek|František Klapálek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;371. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n438/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rutelini''', podčeleď brouků listorohých vyznačená čelistmi horními přítrojúhlými se vnějším krajem poněkud vyniklým, pyskem horním obyč. čnějícím a buď rovně vpřed nebo dolů namířeným. Drápky jsou velmi nestejně veliké a 3 poslední páry průduchů jsou více vně položeny než přední. Z rodů sem náležejících důležitější jsou {{Prostrkaně|Anisoplia Lep.}}, {{Prostrkaně|Phyllopertha Kby}}. a {{Prostrkaně|Anomala Köp}}. ''[[Autor:František Klapálek|Kpk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rutelini]] b15qm2dr8ewaxaudn1dibe5onppniqk 0 67483 330905 196573 2026-04-27T11:10:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330905 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soumar | PŘEDCHOZÍ = Soultz | DALŠÍ = Soumarstvo }} {{Textinfo | TITULEK = Soumar | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;729. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:da4a7080-eb9a-11e4-a511-5ef3fc9ae867?page=uuid:f26d8320-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f&fulltext=soumar Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Soumar }} {{Forma|proza}} '''Soumar,''' na Slovensku {{Prostrkaně|somár}} (stněm. ''soumâri'', nněm. ''Saumer'', ''Saumtier'', fr. ''sommier'', ''bête de somme'', řec. ''ςα''[''γ'']''μάριον''), zviře nosící na sobě břemena, ať je to kůň, mezek, osel nebo velbloud. {{Konec formy}} mx0oqpwoq2ayohbzb8tjdygniyyygc6 0 67952 330974 198069 2026-04-27T11:11:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330974 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Standia | PŘEDCHOZÍ = Standfuss | DALŠÍ = Standish }} {{Textinfo | TITULEK = Standia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1040. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1136/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Standia''' viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Dia|Dia]]}}. {{Konec formy}} eqw11w5h2t3hwvelqcpfo6gexomcyxw 0 67953 330965 198070 2026-04-27T11:11:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330965 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stampfen | PŘEDCHOZÍ = Stampalia | DALŠÍ = Stampfer }} {{Textinfo | TITULEK = Stampfen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1039. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1135/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stampfen''' viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Stupava|Stupava]]}}. {{Konec formy}} 0a4cde9w1440q69zxxtatkb670uhecw 0 67954 330963 198256 2026-04-27T11:11:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330963 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stampach | PŘEDCHOZÍ = Stampa Gaspara | DALŠÍ = Stampalia }} {{Textinfo | TITULEK = Stampach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stampach''' viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Štampach|Štampach]]}}. {{Konec formy}} j6nupuc2y9au5e97necc0mlycdjlnrf 0 67955 330961 198072 2026-04-27T11:11:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330961 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stampa | PŘEDCHOZÍ = Stamp | DALŠÍ = Stampa Gaspara }} {{Textinfo | TITULEK = Stampa | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stampa''', ital., {{Prostrkaně|kolek}}, {{Prostrkaně|otisk}}, {{Prostrkaně|ráz}}, {{Prostrkaně|známka}} (poštovní). {{Konec formy}} 0glxn2nl2f3ind03bnggt7m3wrtyjay 0 67956 330960 198073 2026-04-27T11:11:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330960 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stamp | PŘEDCHOZÍ = Stamnos | DALŠÍ = Stampa }} {{Textinfo | TITULEK = Stamp | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stamp''' [stemp], angl., viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Stampa|Stampa]]}}. {{Konec formy}} sadx5osl85v9h3lj0i52aqy3f5m7240 0 68020 330964 198254 2026-04-27T11:11:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330964 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stampalia | PŘEDCHOZÍ = Stampach | DALŠÍ = Stampfen }} {{Textinfo | TITULEK = Stampalia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stampalia''' ({{Prostrkaně|Astropalia}}, {{Prostrkaně|Astypalaea}}, tur. ''Stanbolia''), tur. ostrov v již. Sporadách v Aegejském moři, jz. od ostrova Kos, měří (asi 100 ''km²'' a má kolem 1400 obyv. řeckých. Členité pobřeží má dobré přístavy. Hl. m. t. jm. rozkládá se na šíji spojující záp. čásť ostrova s východní. {{Konec formy}} dntxiesi3v1yvpr7p4m3ghsktl3mgzr 0 68021 330962 198255 2026-04-27T11:11:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330962 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stampa Gaspara | PŘEDCHOZÍ = Stampa | DALŠÍ = Stampach }} {{Textinfo | TITULEK = Stampa Gaspara | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stampa''' {{Prostrkaně|Gaspara}}, básnířka ital., zvaná »Sapfó své doby« (* 1523 v Padově — † 1554). Nešťastnou lásku svou k hr. Collatinu di Collato opěvala více než 200 ''sonety'', jež vydala její sestra Cassandra (Ben., 1554); nově vydány r. 1877 s biografií pod tit. ''Rime di Gaspara'' '''S.''' Srv. Borzelli, Una poetessa italiana del secolo XVI (1888); Graziani, G. '''S.''' e la lirica delcinquecento (1893); Firmaturi, Saffo e G. '''S.''' {{Konec formy}} bxjb6iws9qmp3p7mtrqz3s029tfk3oz 0 68026 330959 198262 2026-04-27T11:11:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330959 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stamnos | PŘEDCHOZÍ = Stammler | DALŠÍ = Stamp }} {{Textinfo | TITULEK = Stamnos | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stamnos }} {{Forma|proza}} '''Stamnos''', řec., u Řeků větší hliněná nádoba na víno a olej, jež lišila se od {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Pithos|pithu]]}} (v. t) tím, ze byla méně objemná a dala se snáze transportovati. Druh '''s'''-nu jest {{Prostrkaně|bikos}} (''βῖκος''), jenž sloužil k uschování vína, oleje, fíků a solených ryb. Srv. O. Jahn, Beschreibungd. Vasensammlung in München, str. XC sl. {{Konec formy}} 2gryiyr27x0rmz2txvzak692etq59cm 0 68034 330958 198279 2026-04-27T11:11:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330958 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stammler | PŘEDCHOZÍ = Stammer | DALŠÍ = Stamnos }} {{Textinfo | TITULEK = Stammler | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Rudolf Stammler }} {{Forma|proza}} '''Stammler''' {{Prostrkaně|Rudolf}}, právník něm. (* 1856 v Alsfeldu v Hessích). Studoval v Giessech a Lipsku a vstoupil do hesských státních služeb. Však r. 1880 habilitoval se v Lipsku a r. 1882 povolán na univ. v Marburce, r. 1884 do Giess a od r. 1885 působí v Halle, přednášeje občanské právo. '''S.''' založil sociální filosofii podle methody kritické, t. zv. systém sociálního idealismu, a napsal: ''Darstellung der strafrechtlichen Bedeutung des Notstandes'' (1878); ''Der Niessbrauch an Forderungen (1880); Der Garantievertrag'' (1885); ''Ueber die Methode der geschichtlichen Rechtstheorie'' (1888); ''Praktische Pandektenübungen für Anfänger'' (1893, 2. vyd. 1896); ''Die Theorie des Anarchismus'' (1894); ''Prakt. Institutionenübungen'' (1896); ''Wirtschaft und Recht nach der materialistischen Geschichtsauffassung'' (1896); ''Die allgem. Lehren des Rechts der Schuldverhältnisse nach dem bürg. Reichsgesetzbuch'' (1896); ''Aufgaben aus dem röm. Recht'' (1901); ''Uebungen im bürg. Recht für Anfänger'' (I. sv. 1898, II. sv. 1903); ''Praktikum des bürg. Rechts für Vorgeruckte'' (1898, 2. vyd. 1903); ''Die Bedeutung des bürgerl. Gesetzbuches für den Fortschritt der Kultur'' (1900); ''Die Einrede aus dem Rechte eines Dritten'' (1900); ''Die Lehre von dem richterlichen Rechte'' (1902); ''Die Gesetzmässigkeit in Rcchts-Ordnung und Volkswirtschaft'' (1902); ''Zur Lehre von der ungerechtfertigten Bereicherung'' (1902); ''Privilegien und Voriechte'' (1903). {{Konec formy}} [[Kategorie:Němci v Ottově slovníku naučném]] a881g01r6hyjz9su8eua3635ff4j16x 0 68036 330957 198282 2026-04-27T11:11:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330957 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stamma | PŘEDCHOZÍ = Stamm | DALŠÍ = Stammer }} {{Textinfo | TITULEK = Stamma | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1038. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n1134/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Philipp Stamma }} {{Forma|proza}} '''Stamma''' {{Prostrkaně|Philipp}}, šachista z XVIII. stol. (* v Alepu v Syrii). Byl král. tlumočníkem v Londýně a vydal r. 1737 v Paříži proslulou knihu o šachu (vydali ji 1856 kriticky Bledow a O. v. Oppen v Berlíně), v níž po prvé užil obvyklé nyní notace s písmeny a čísly. Kniha obsahovala sto šachových úloh, r. 1745 vyšla v Londýně s dodatkem 74 příkladů, kterak hru šachovou počíti. {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzi v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Angličané v Ottově slovníku naučném]] osaa2918qmtrhpagvyvp9zbih7ygjbc 0 68317 330384 204494 2026-04-26T16:35:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330384 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raatsch | PŘEDCHOZÍ = Raaslöff | DALŠÍ = Rab }} {{Textinfo | TITULEK = Raatsch | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;4. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n11 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Raatsch''', ves v Čechách, viz {{Prostrkaně|[[../Radčí/]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] myd9e5rokbb12ilgo0ep82t9jge6qfv 0 68318 330383 204495 2026-04-26T16:35:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330383 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raaslöff | PŘEDCHOZÍ = Raase | DALŠÍ = Raatsch }} {{Textinfo | TITULEK = Raaslöff | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;4. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n11 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Raaslöff''' {{Prostrkaně|Harald Ivar Andres}}, dán. státník (* 1810 — † 1893). R. 1854—56 byl ministrem pro Šlesvik, r. 1860 pro Holštýn, r. 1861 svůj úřad složil, maje neshody s ostatními ministry. Své jednání ospravedlnil v četných spisech, mezi nimiž jmenovati sluší ''Min Politik'' (1873). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] crgv2ydhxkt7k1o2fv66slrplm7zx3s 0 68319 330382 204496 2026-04-26T16:35:46Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330382 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raase | PŘEDCHOZÍ = Raabs | DALŠÍ = Raaslöff }} {{Textinfo | TITULEK = Raase | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;4. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n11 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Raase''', ves slezská, viz {{Prostrkaně|[[../Razová/]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] bu3oprx71df111fklj480qv08lqecsz 0 68324 330381 204500 2026-04-26T16:35:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330381 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raabe | PŘEDCHOZÍ = Raab (osoby) | DALŠÍ = Raabe (osoby) }} {{Textinfo | TITULEK = Raabe | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;2. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n9 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Raabe''', viz {{Prostrkaně|[[../Hrabová/]]}} 2). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] erzhmkzgkyiszf6ec9ibauoxp7qam89 0 68699 330379 204502 2026-04-26T16:35:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330379 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = R. A. | PŘEDCHOZÍ = Ra | DALŠÍ = Raab }} {{Textinfo | TITULEK = R. A. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;2. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n9 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''R. A.''', angl. zkratka pro {{Prostrkaně|Royal Academy}}, akademii královskou, a {{Prostrkaně|Royal Army}}, vojsko královské. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|RA]] oom8skzx1or6tyjhm2c6k3q2keuo9fb 0 68700 330380 204503 2026-04-26T16:35:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330380 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ra | PŘEDCHOZÍ = R | DALŠÍ = R. A. }} {{Textinfo | TITULEK = Ra | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;1–2. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n8 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Re (bůh) }} {{Forma|proza}} '''Ra''', staroegyptský bůh, podle mythologie syn boha Ptaha, bůh světla a to světla denního, vzbuzeného sluncem, tudíž i slunce sama; jako dítko počínal '''R.''' z rána každodenní svoji pouť po nebeském okeáně a jako stařec hrouzil se z večera na západě v bezednou tůň nebeského moře. Zobrazován byl s hlavou ptačí, nad níž vznášela se okřídlená koule sluneční, v pravici žezlem třímaje, v levé pak drže znamení života. Podobu tuto bylo lze zříti při všech vchodech chrámových. '''R'''. pokládán byl za nejmilejšího syna Ptahova, ježto koule sluneční byla podle egyptských názorů nejkrásnější obraz, jejž Ptah vytvořil. Jako slunce byl '''R.''' neúnavně činný a tvořivý, bojoval bez přestání s tmou a vítězil nad ní, nebyl však s to, aby ji zcela udolal. Předním jeho odpůrcem byl {{Prostrkaně|Apap}}, duch přírodních sil škodlivých i nepřátelských člověku, zobrazovaný podobou ohyzdného hada, jenž každého dne podnikal marný zápas s dítkem slunečním. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ra]] ni2n3uxazdne89xndeqlf6r96hp5zxt 0 68713 330607 204491 2026-04-26T16:39:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330607 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ráb Václav | PŘEDCHOZÍ = Ráb | DALŠÍ = Raba }} {{Textinfo | TITULEK = Ráb Václav | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;4. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n11 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Ráb]] }} {{Forma|proza}} '''Ráb''' {{Prostrkaně|Václav}}, veršovec český (* 1807 [?] v Benátkách nad Jizerou — † 19. pros. 1838 t.). Byl hospodářským úředníkem hr. Leop. Thuna, přispíval básněmi do »ČČM.« a »Včely« a vydal ''Smíšené básně'' (Praha, 1836, u Pospíšila). Psal též pod pseudon. {{Prostrkaně|J. Benátský.}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] tjxyoekldtur1hts90fryni3z9qu0rl 0 68714 330385 209449 2026-04-26T16:35:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330385 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raba | PŘEDCHOZÍ = Ráb Václav | DALŠÍ = Rába }} {{Textinfo | TITULEK = Raba | AUTOR = [[Autor:Václav Nový|Václav Nový]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;4–5. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n11 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Raba''', přítok Visly s pravé strany. Pramení se v Bezkydech a teče v horním svém toku směrem sev., přijímá z pravého břehu ř. Mszanu. U Myślenic obrací se směrem sv. a vlévá se po toku 96 ''km'' dlouhém u města Uście wolne do Visly. ''[[Autor:Václav Nový|Nový.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ke4qrqmdek8to1ayu3a5jh8izypsbqs 0 69675 330518 207017 2026-04-26T16:37:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330518 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rostení | PŘEDCHOZÍ = Rostejn | DALŠÍ = Rostenice }} {{Textinfo | TITULEK = Rostení | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;995. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1073 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rostení''', ves na Mor., viz {{Prostrkaně|[[../Roštění/]]}}. {{Konec formy}} twhvz5lnei6v3anifyutfhygo1lfhw7 0 69682 330519 207041 2026-04-26T16:37:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330519 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rostislavov | PŘEDCHOZÍ = Rostislav | DALŠÍ = Rostkov }} {{Textinfo | TITULEK = Rostislavov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;996. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1074 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rostislavov''' {{Prostrkaně|Dimitrij Ivanovič}}, spis. rus. (*&nbsp;1809 — †&nbsp;1877), byl syn venkovského kněze a žákem petrohr. duch. akademie, kde pak přednášel mathematiku a fysiku. Později žil v Rjazani. Spis jeho ''O duchovnych učiliščach'' (Lip., 1860), ač byl psán k popudu ředitele synodální kanceláře, byl v Rusku zakázán, podobně jako druhý jeho spis ''Černoje i běloje duchovenstvo v Rossiji'' (t. 1865—1866). Mnohých myšlenek odtud použito při pozdější reformě seminářů a duchov. škol. Z ostatních prací jeho, otištěných hlavně ve „Věstníku Jevropy“, uvádíme: ''Opyt izslědovanija ob imuščestvach i dochodach našich monastyrej'' (Petr., 1876). Dílo vzbudilo sensaci a pokládáno mnichy za tendenční. {{Konec formy}} qbggetnmxvmyvfwoo37broumrw5yzqb 0 69696 330511 207059 2026-04-26T16:37:43Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330511 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenh. | PŘEDCHOZÍ = Rosengarten (epos) | DALŠÍ = Rosenhain }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenh. | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;974. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1050 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosenh.''', zkratka přírodověd., jíž označen Wilhelm Gottlob {{Prostrkaně|Rosenhauer}}, jenž napsal: ''Tiere Andalusiens'' (Erl., 1856). {{Konec formy}} 61h61iyclnqcp4bepy8wlvngyaf1nbl 0 69701 330512 207066 2026-04-26T16:37:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330512 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenhügel | PŘEDCHOZÍ = Rosenheim | DALŠÍ = Rosení }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenhügel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;974. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1050 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosenhügel''', {{Prostrkaně|Rosenhübel}}, ves v Čechách, hejtm. Kaplice, okr. Vyš. Brod, fara a pš. Něm. Rychnov; 10&nbsp;d., 57&nbsp;obyv. n. (1890). {{Konec formy}} ls6e3lk0ir8kasyjsflb4wasc3eo8zq 0 69702 330517 281275 2026-04-26T16:37:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330517 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosení | PŘEDCHOZÍ = Rosenhügel | DALŠÍ = Rosenkranc }} {{Textinfo | TITULEK = Rosení | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;974. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1050 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosení''' (lnu) viz {{Prostrkaně|[[../Len/]]}}, str.&nbsp;842. {{Konec formy}} 0u067ypagtw4sgnwsgwrt38dknc7pca 0 69709 330513 207077 2026-04-26T16:37:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330513 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenmüller | PŘEDCHOZÍ = Rosenlaui | DALŠÍ = Rosenoble }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenmüller | AUTOR = [[Autor:Josef Borovička|Josef Borovička]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;975. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1051 Dostupné online.] | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:Johann Georg Rosenmüller|Johann Georg Rosenmüller]], [[w:de:Ernst Friedrich Karl Rosenmüller|Ernst Friedrich Karl Rosenmüller]] (oba německy) }} {{Forma|proza}} '''Rosenmüller: 1)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Johann Georg}}, protest. theolog něm. (*&nbsp;1736 — †&nbsp;1815)… '''2)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Ernst Friedrich Karl}}, orientalista něm., syn před. (*&nbsp;1768 — †&nbsp;1835)… {{Trvající majetková práva|autor=Josef Borovička|rok=2042}} {{Konec formy}} 2fhwz0p7ofcok0dcc9nwzj5l38kzbow 0 69710 330514 207078 2026-04-26T16:37:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330514 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenoble | PŘEDCHOZÍ = Rosenmüller | DALŠÍ = Rosenplüt }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenoble | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;975. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1051 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosenoble''' [róznóbl] (z lat. ''{{Cizojazyčně|la|rosatus nobilis}}''), stará angl. zlatá mince, široká, ale velmi tenká, 23&nbsp;karátů 10&nbsp;gránů ryzosti, ražená po prvé za Eduarda&nbsp;III. r.&nbsp;1343, hodnoty asi 24&nbsp;K; na jedné straně zobrazen král na lodi a vedle něho růže, na straně druhé osmilistá růže, odkudž jméno mince. {{Konec formy}} k32dxfrjwvpvyh9pd2yf9idbz4j15cf 0 69714 330516 207083 2026-04-26T16:37:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330516 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenthal (osoby) | PŘEDCHOZÍ = Rosenthal | DALŠÍ = Rosenthal-Bonin }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenthal | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;975–976. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1051 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:Isidor Rosenthal|Isidor Rosenthal]], [[w:de:Samuel Rosenthal|Samuel Rosenthal]] (oba německy), [[w:en:Toby Edward Rosenthal|Toby Edward Rosenthal]], [[w:en:Moriz Rosenthal|Moriz Rosenthal]] (oba anglicky) }} {{Forma|proza}} '''Rosenthal: 1)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Theodor Anton}} (*&nbsp;1702 — †&nbsp;1779), stal se r.&nbsp;1727 kancelistou u české dvorské kanceláře, r.&nbsp;1735 koncipistou a archivářem, r.&nbsp;1747 dvor. sekretářem, r.&nbsp;1748 radou a archivářem cís. dvor. a domácího archivu tajného. Tehdy byl poslán do Prahy, Hradce Štýrského, Brna, Inšpruku, aby prohlédl tamní archiválie a některé přenesl do Vídně, kde počato zřizovati centrální archiv dvorský. Také měl účast při zřizování mincovního kabinetu. Napsal mnoho pojednání z rakouských dějin politických, právních a ústavních a dopisoval si s čelnými učenci rakouskými. Čásť jeho korrespondence s Dobnerem uveřejnil Fiedler v 1.&nbsp;sv. Miklosichovy {{Cizojazyčně|de|Slavische Bibliothek}}. '''2)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Isidor}}, fysiolog něm. (*&nbsp;1836 v Labišínu u Bydhoště). Vystudovav lékařství v Berlíně, stal se tu assistentem du Bois-Reymondovým, r.&nbsp;1862 se tu habilitoval, r.&nbsp;1867 stal se mimoř. prof. a r.&nbsp;1872 povolán byl za řád. prof. fysiologie do Erlank, kdež dosud působí. Mimo studie odborné vydal zvláště: ''{{Cizojazyčně|de|Die Athembewegungen u. ihre Beziehung zum Nervus vagus}}'' (Berl., 1862); ''{{Cizojazyčně|de|Elektricitätslehre für Mediciner}}'' (t., 1862, 3.&nbsp;vyd. 1882); ''{{Cizojazyčně|de|Zur Kenntniss der Wärmeregulierung bei den warmblütigen Thieren}}'' (Erl., 1872); ''{{Cizojazyčně|de|Allg. Physiologie der Muskeln u. Nerven}}'' (Lip., 1878, 2.&nbsp;vyd. 1898); dále pak ještě ''{{Cizojazyčně|de|Bier u. Brantwein in ihren Beziehungen zur Volksgesundheitspflege}}'' (Berl., 1881, 2.&nbsp;vyd. 1893); ''{{Cizojazyčně|de|Vorlesungen über öffentliche u. private Gesundheitspflege}}'' (Erl., 1887, 2.&nbsp;vyd. 1890). Kromě toho vydává od r.&nbsp;1881 sborník „{{Cizojazyčně|de|Biolog. Centralblatt}}“ a byl redaktorem něm. vydání sbírky „{{Cizojazyčně|de|Internat. wissenschaftl. Bibliothek}}“. '''3)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Samuel}}, šachista polsko-franc. (*&nbsp;1838 v Suwalkách), účastnil se r.&nbsp;1863 revoluce polské, načež prchl z vlasti a od r.&nbsp;1864 žije v Paříži jakožto učitel šachu. R.&nbsp;1873 dobyl čtvrté ceny při velikém zápase šachistů ve Vídni, ale r.&nbsp;1880 byl Zukertortem poražen. Za to vynikl při turnaji londýnském r.&nbsp;1883. '''4)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Toby Edward}}, amer. malíř (*&nbsp;1848 v New Havenu). Studoval r.&nbsp;1865 na akademii mnichovské, zprvu u K.&nbsp;Rauppa, později u Pilotyho. Maluje půvabné obrazy genrové, často humoristické, z nichž nejznámější jsou: ''Poslední lásky dar'' (1868); ''Šeb. Bach s rodinou při ranní pobožnosti'' (1870, v měst. mus. lipském); ''Krásná Elaine'', podle ballady Tennysonovy (1874); ''Kdo se směje naposledy, směje se nejlépe'' (dva pendanty); ''Mladý mnich v refektáři klášterním'' (1875); ''Poděšený dívčí pensionát'' (1877); ''Zapověděná touha'' a zvláště ''Taneční hodina našich babiček'' (1887), kterýž obraz i v reprodukcích hojně jest rozšířen. '''5)&nbsp;R.''' {{Prostrkaně|Moritz}}, pianista něm. (*&nbsp;1862 ve Lvově). Byl žákem Kar. Mikuliho ve Lvově, Raf. Josefřyho ve Vídni a F.&nbsp;Liszta ve Výmaru a již r.&nbsp;1876 koncertoval ve Vídni a&nbsp;j., r.&nbsp;1878 v Paříži a Petrohradě. Potom konal ještě ve Vídni studia humanitní i hudební a od r.&nbsp;1882 koncertuje s úspěchem po Evropě i po Americe (1888 a 1896—97) a náleží k nejlepším virtuosům souvěkým, zvláště po stránce technické. {{Konec formy}} ao7xgzvozrvy7q3yjyt3zx27w4dsgg7 0 69715 330515 207084 2026-04-26T16:37:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330515 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosenthal-Bonin | PŘEDCHOZÍ = Rosenthal (osoby) | DALŠÍ = Roseola }} {{Textinfo | TITULEK = Rosenthal-Bonin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;976. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n1052 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosenthal-Bonin''' {{Prostrkaně|Hugo}}, novellista a romanopisec něm. (*&nbsp;1840 v Berlině — †&nbsp;1897 ve Štutgartě). Studoval přírodní vědy v rodišti a v Paříži a vykonav větší cesty usadil se ve Švýcařích a později ve Štutgartě (1871). Řídil list „{{Cizojazyčně|de|Vom Fels zum Meer}}“. Sepsal hojně překládané knihy novellistické: ''{{Cizojazyčně|de|Der Heiratsdamm und Anderes}}'' (Štutg., 1876; 2.&nbsp;vyd. 1879) a ''{{Cizojazyčně|de|Unterirdisch Feuer}}'' (Lip., 1879), k nimž druží se romány: ''{{Cizojazyčně|de|Der Bernsteinsucher}}'' (Lip., 1880, 2&nbsp;sv.); ''{{Cizojazyčně|de|Das Gold des Orion}}'' (Štutg., 1882); ''{{Cizojazyčně|de|Die Tierbändigerin}}'' (t., 1884); ''{{Cizojazyčně|de|Schwarze Schatten}}'' (t., 1884); ''{{Cizojazyčně|de|Die Tochter des Kapitäns}}'' (t., 1887); ''{{Cizojazyčně|de|Das Haus mit den zwei Eingängen}}'' (t., 1888). Posléze jsou od '''R'''-a tyto sbírky novell: ''{{Cizojazyčně|de|Stromschnellen}}'' (Lip., 1886); ''{{Cizojazyčně|de|Die Schlange im Paradiese}}'' (Štutg., 1889); ''{{Cizojazyčně|de|Tutti Frutti}}'' (t., 1890); ''{{Cizojazyčně|de|Der Student von Salamanca}}'' (t., 1891) a ''{{Cizojazyčně|de|Erzählungen des Schiffarztes}}'' (t., 1891). {{Konec formy}} 8mhk75n3ihs8xizfxm0zc4u6tfyyjhd 0 71860 330694 213363 2026-04-27T11:08:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330694 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sandefjord | PŘEDCHOZÍ = Sandecz | DALŠÍ = Sandel }} {{Textinfo | TITULEK = Sandefjord | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;596. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n690/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sandefjord }} {{Forma|proza}} '''Sandefjord''', město v norském amtě Jarlsberg-Laurvik, při žel. dr. Drammen-Skien, má 4847 obyv. (1900), mořské lázně a sírnato-solné železité prameny. {{Konec formy}} chgrqo1xmnhkqjt3zv7h04qpbcsc4wb 0 71861 330695 213364 2026-04-27T11:08:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330695 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sandel | PŘEDCHOZÍ = Sandefjord | DALŠÍ = Sandel Jan }} {{Textinfo | TITULEK = Sandel | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;596. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n690/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Písečná (Litvínov) }} {{Forma|proza}} '''Sandel''', {{Prostrkaně|Sandl}}, ves v Čechách, hejtm. a okr. Most, fara a pš. Hor. Litvínov; 13 d., 80 obyv. n. (1900). {{Konec formy}} 668xmadh09ema262ftx6h5nvw4bejuq 0 71862 330696 213365 2026-04-27T11:08:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330696 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sandel Jan | PŘEDCHOZÍ = Sandel | DALŠÍ = Sandelbosch }} {{Textinfo | TITULEK = Sandel Jan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;596. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n690/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sandel''' {{Prostrkaně|Jan}} (* v 2. pol. XVI. stol. v Žluticích — † 1625), stal se r. 1594 písařem městským v Kadani, r. 1601 v Chomútově. R. 1596 vydal v Praze něm. překlad Hájkovy kroniky (vyšel po druhé 1697 v Norimberce a po třetí 1718 v Lipsku). V bouřích stavovských '''S'''. stál k stavům odpořilým, pročež po katastrofě bělohorské vystěhoval se do Sas do Marienburku, odkudž několikráte navštívil rodinu svou v Chomútově. {{Konec formy}} ax2imeihu3wm7ujnn0q8nfuu4z3j3w1 0 71863 330697 213366 2026-04-27T11:08:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330697 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sandelbosch | PŘEDCHOZÍ = Sandel Jan | DALŠÍ = Sanders }} {{Textinfo | TITULEK = Sandelbosch | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;596. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n690 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sandelbosch''', ostrov, viz [[../Sumba|{{Prostrkaně|Sumba}}]]. {{Konec formy}} p58vzwrj00azhm9ouddjmy1hpau4847 0 71904 331080 214365 2026-04-27T11:16:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331080 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Summum bonum | PŘEDCHOZÍ = Summisté | DALŠÍ = Summum ius, summa iniuria }} {{Textinfo | TITULEK = Summum bonum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;379. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n402/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q1643259|Summum bonum}} }} {{Forma|proza}} '''Summum bonum''', lat., {{Prostrkaně|nejvyšší dobro}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Summum bonum]] t7jcxdbfa28vebu5lt2j80ccwx7fwfz 0 71917 331079 214006 2026-04-27T11:16:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331079 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Summa summarum | PŘEDCHOZÍ = Summární process | DALŠÍ = Summer-meetings }} {{Textinfo | TITULEK = Summa summarum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;379. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n402/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Summa summarum''', lat., {{Prostrkaně|konec konců}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Summa summarum]] qepm89ez60t8y3ko58zjoknf59hzqem 0 73515 330632 246368 2026-04-26T16:39:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330632 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Růžová houba | PŘEDCHOZÍ = Růžová | DALŠÍ = Růžová silice }} {{Textinfo | TITULEK = Růžová houba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;387. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni16ottogoog#page/n462/mode/1up Dostupné online.] | VYDÁNO = 1904 | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Růžová houba''' viz {{Prostrkaně|Rhodites}} a {{Prostrkaně|Bedeguarv}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 1hdk9ec5mcpq4lbvgal7gzaujf39jog 0 73533 330840 262152 2026-04-27T11:10:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330840 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Skrbenský | PŘEDCHOZÍ = Skrbeň | DALŠÍ = Skrbovice }} {{Textinfo | TITULEK = Skrbenský | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;309. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n352/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Skrbenští z Hříště }} {{Forma|proza}} '''Skrbenský''' {{Prostrkaně|z Hříště}}, jméno šlechtické rodiny původu moravského. Přijmi '''S.''' přijal teprve r. 1532 {{Prostrkaně|Jan}} z Hříště podle vsi Skrbeně u Olomouce, jíž nabyl dědictvím, avšak jednotliví členové rodu toho připomínají se porůznu dávno před tím. Za krále Přemysla II. byl {{Prostrkaně|Jaroslav}} z Hříště r. 1272 přísedícím zem. práva olomouckého, {{Prostrkaně|Martin}} z Hříště vzpomíná se r. 1446 jako majetník nějakého zboží v Senici u Olomouce. Zmíněný již Jan '''S.''' z Hřiště měl 4 syny: {{Prostrkaně|Jana}}, {{Prostrkaně|Jaroslava}}, {{Prostrkaně|Petra}} a {{Prostrkaně|Václava}}. Jan († ok. 1593),který nabyl dědictvím panství hosťálkovského v Opavsku, a {{Prostrkaně|Petr}} († ok. 1595) neměli potomků; Václav měl sice syna Jana, ten však musil pro účast na vzbouření stavů r. 1618 ujiti ze země. Tak trval rod '''S'''-ch nadále pouze v linii Jaroslavově. Ten zdědil po bratru panství hošťálkovské a sám získal Šenov, Vel. Kunčice a Ratimov na pomezí Těšínská. Byl zemským maršálkem kníž. Těšínského a měl za manželku Annu Morkovskou ze Zástřizl; zemřel po r. 1602. Z jeho pěti synů zasluhují zmínky Jan († asi 1662) a Bernard. {{Prostrkaně|Jan}}, nejv. zemský sudí v knížetství Těšínském, zdědil po otci Šenov a po vymření potomstva svých bratrů panství Hošťálkovy, Vel. Kunčice a Ratimov. R. 1658 povýšen byl od krále Ferdinanda III. do stavu svobodných pánů v král. Českém a zemích připojených. Potomstvo Bernardovo přestěhovalo se do nyn. Pruského Slezska. Syny Janovými rod '''S'''-ch rozdělil se na několik linií, ale všechny vymřely až na potomstvo {{Prostrkaně|Karla Dětřicha}}, jemuž připadl Šenov a Vel. Kunčice. Jeho synové {{Prostrkaně|Karel František}} a {{Prostrkaně|Jiří Leopold}} zdědili k tomu r. 1727 též Hošťálkovy. K tomu přikoupil Karel František, kterýž byl od r. 1738 zemským hejtmanem v Těšínsku a c. k. tajným radou a komořím († 1768), Bartultovice, Radvanice, Lipinu a Řepíště. Měl 3 syny. Z nich {{Prostrkaně|Karel Traugott}} podědil Hošťálkovy a Vel. Kunčice; jeho vnuk t. jm. zemřel r. 1829 bezdětek. Druhý syn {{Prostrkaně|Karel Leopold}} padl jako podplukovník v bitvě u Kolína (18. čna 1757) a zůstavil jen dcery. Nejmladší syn {{Prostrkaně|Ota Karel}} († 1773) obdržel dědictvím Šenov a byl zemským hejtmanem knížetství Těšínského. Od jeho synů {{Prostrkaně|Jana}} († 1822) a {{Prostrkaně|Oty}} († 1860) pocházejí nynější členové rodu '''S'''-ch. Mladší ze synů Janových {{Prostrkaně|Antonín}} († 1882), pán na Šenově a c. k. komoří, zůstavil 4 syny: {{Prostrkaně|Karla}} († 1866), {{Prostrkaně|Felixe}} († 1898), {{Prostrkaně|Filipa}} (* 1830) a {{Prostrkaně|Antonína}}. Filip, který jest majorem v. v., má syny {{Prostrkaně|Lva}}, arcibiskupa pražského (viz níže), a {{Prostrkaně|Hanuše}} (* 1868), dragounského rytmistra, a dcery {{Prostrkaně|Irenu}}, zasnoubenou Adolfu svob. pánu ze Stillfriedu, a {{Prostrkaně|Marii}}, manželku Josefa sv. pána ze Spiegelfeldu. — Mladší syn Oty Karla († 1773), {{Prostrkaně|Ota}}, založil jinou linii '''S'''-ch z Hříště, jež má statky (Paasdorf, Hüttendorf a Lanzendorf) v Dol. Rakousích. Jediným žijícím mužským potomkem jest {{Prostrkaně|Ota}} (* 1887). '''S.''' z {{Prostrkaně|Hřiště Lev}}, sv. pán, arcibiskup pražský (* 12. čna 1863 v Hukovicích na Moravě), studoval na benediktinském gymnasiu v Kremsmünsteru, pak u piaristů v Kroměříži a v l. 1882-84 práva v Inšpruce. Avšak po odbytém dobrovolnickém roce na vojně zanechal práv a věnoval se stavu duchovnímu; studoval bohosloví v Římě a v Olomouci a r. 1889 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Dubě a v Mor. Ostravě, od r. 1895 jako farář v Melči, načež stal se kanovníkem v Olomouci. R. 1899 jmenován arcibiskupem pražským, nastolen v lednu 1900 a r. 1901 povýšen na kardinála. red. {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] 9o5aajfhsp4mia9z7rd1xg7nq6esze4 0 74568 330988 249806 2026-04-27T11:12:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330988 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stereochemie | PŘEDCHOZÍ = Stereogramm | DALŠÍ = Stereochromie }} {{Textinfo | TITULEK = Stereochemie | AUTOR = [[Autor:Emil Švagr|Emil Švagr]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;110–112. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n116 Dostupné online.] | WIKIPEDIA-HESLO = Stereochemie }} {{Forma|proza}} '''Stereochemie''', chemie {{Prostrkaně|prostorová}}, jest ta čásť theoretické chemie… {{Trvající majetková práva|autor=Emil Švagr|rok= 2038}} <!-- článek má připravený prvotní Wikieditor (viz historie) --> ''[[Autor:Emil Švagr|Šgr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Stereochemie]] 92l1mc2lpsgbjjov2o2max6hx387bml 0 76844 330869 259092 2026-04-27T11:10:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330869 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sobranče | PŘEDCHOZÍ = Sobral | DALŠÍ = Sobranie }} {{Textinfo | TITULEK = Sobranče | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;571. [https://ndk.cz/view/uuid:da4a7080-eb9a-11e4-a511-5ef3fc9ae867?page=uuid:d7315050-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sobrance }} {{Forma|proza}} '''Sobranče''' (maď. ''Szobráncz''), okr. městečko v Uhrách v stolici užhorodské, má 1143 obyv. větš. slov. (1900), poštu a sirné prameny, užívané k pití a ke koupelím. {{Konec formy}} mkrhq2hk0kbhr7wn4mlcyh1bmr2uwin 0 76986 331078 259394 2026-04-27T11:16:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331078 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sulejmán | PŘEDCHOZÍ = Sulec | DALŠÍ = Sulejmán paša }} {{Textinfo | TITULEK = Sulejmán | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;365. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n387/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA = Sulejman }} {{Forma|proza}} '''Sulejmán,''' arabská forma jména {{Prostrkaně|Soliman}}, t. j. {{Prostrkaně|Šalomoun}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Arabské výrazy v Ottově slovníku naučném]] 8mwk1ivtywsjc7eqbvi8hraxuckuc12 0 76987 331077 259395 2026-04-27T11:16:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331077 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suldenferner | PŘEDCHOZÍ = Sulden | DALŠÍ = Sulec }} {{Textinfo | TITULEK = Suldenferner | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;365. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni21ottogoog#page/n387/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[d:Q14540785|Karta na Wikidatech]] }} {{Forma|proza}} '''Suldenferner,''' ledovec ve skupině Ortlerské, 11 ''km''² zaujímající a vyznamenávající se značnými periodickými postupy v údolí a ústupy; r. 1819 dosahoval do výše 1890 ''m'', pak ustupoval do r. 1860, v době poslední opět ponenáhlu postupuje, konec jeho leží nyní ve výši 2230 ''m''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] clnq1eiin6bptwn26mdh1ffry708vtx 0 77296 330676 260091 2026-04-27T11:08:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330676 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salm | PŘEDCHOZÍ = Sallustius | DALŠÍ = Salm (rod) }} {{Textinfo | TITULEK = Salm | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;547. [https://ndk.cz/view/uuid:b4db3620-e6e2-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:06765ee0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salm''' městečko v arrond. bastognském belg. prov. lucemburské, na {{Prostrkaně|říčce}} t. jm., blíže německých hranic, má 3311 obyv. Veliké lomy. Z blizkého hradu '''S'''-u, nyni ve zříceninách, pochází rod hrabat a knížat {{Prostrkaně|[[../ze Salmu|ze Salmu]]}} (v. t.) {{Konec formy}} 3futr4uvxcz4aobmvf15e1bi0oq2pg2 0 77297 330677 260093 2026-04-27T11:08:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330677 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salm (rod) | PŘEDCHOZÍ = Salm | DALŠÍ = Salm (zkratka) }} {{Textinfo | TITULEK = Salm (rod) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;547. [https://ndk.cz/view/uuid:b4db3620-e6e2-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:06765ee0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salm''' jméno hraběcího a knížecího rodu něm., viz {{Prostrkaně|[[../ze Salmu|ze Salmu]]}}. {{Konec formy}} 5o93qq2a1xgu8ucyr0a6wpzbnzl2mzj 0 77298 330678 260095 2026-04-27T11:08:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330678 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salm (zkratka) | PŘEDCHOZÍ = Salm (rod) | DALŠÍ = Salmakis }} {{Textinfo | TITULEK = Salm (zkratka) | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;547. [https://ndk.cz/view/uuid:b4db3620-e6e2-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:06765ee0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salm''', bot. zkratek, jímž označen jest kníže a starohrabě {{Prostrkaně|Josef Salm-Reifferscheid-Dyck}}. {{Konec formy}} n297stq0wwezshi30yldz24tx1jl29c 0 77671 331060 288607 2026-04-27T11:13:00Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331060 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sue | PŘEDCHOZÍ = Sudženská kamenouhelná pánev | DALŠÍ = Suebové }} {{Textinfo | TITULEK = Sue | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Eugène Sue }} {{Forma|proza}} '''Sue''' [sý] {{Prostrkaně|Eugène}}, vlastně {{Prostrkaně|Joseph Marie}}, romanopisec franc. (* 10. pros. 1804 v Paříži — † 3. srp. 1859 v Annecy v Savojsku), byl syn chirurga v císařské gardě, studoval medicinu, účastnil se jako vojenský lékař španělské výpravy r. 1823; později byl lékařem námořním, navštívil několikrát Ameriku a záp. Indii, také Řecko a účastnil se r. 1828 námořní bitvy u Navarina. R. 1829 vystoupil ze služby a odebral se do Paříže, kde věnoval se studiím literárním a malířským. R. 1830 uveřejnil na domluvy přátel román ''Kernock le pirate'' jímž uvedl do Francie románový genre, posud zde cizí: román námořský. Kniha měla úspěch a '''S'''. oddal se literatuře řemeslně. Napsal řadu románů tohoto rázu, které silnými effekty dějovými staly se záhy oblíbenou četbou lidovou: ''Plick et Plock'' (1831); ''Atar-Gull'' (t. r.); ''La Salamandre'' (1832, 2 sv.); ''La Coucaratcha'' (1832—34, 4 sv.); ''La vigie de Koat-Ven'' (1833, 4 sv.). O málo fantastičtější jsou i jeho ''Histoire de la marine française'' (1835—37, 5 sv.) a ''Histoire de la marine militaire chez tous les peuples'' (1841). V ''Jean Cavalier'' (1840, 4 sv.) zpracoval svým způsobem dějiny vzpoury Camisardů v Cevennách. Evropskou pověst založily mu však veliké romány společenské, liberálně a socialisticky zabarvené, v nichž líčil fantasií hrubou a těžkopádnou a křiklavými, neuměleckými barvami neřesti moderní civilisace, jak je zaviňovaly podle jeho názoru převrácené řády společenské a zvrhlá, pokažená církev. Romány tyto vycházely ve feuilletonech oblíbených deníků, »Presse«, »Journal des Débats«, a »Constitutionnel« a j. a byly hltány statisíci čtenářů, napodobeny a překládány. '''S'''. podal tu skutečně ve svém způsobu typ — ovšem že literárně a umělecky bezcenný skoro typ — {{Prostrkaně|románu novinového}} ({{Prostrkaně|roman-feuilleton}}, jak říkají Franzouzi), který hrubými neuměleckými prostředky, brutálními effekty dějovými a jinými smyslnými dráždidly a vehementní, ačkoliv jinak mělkou a povrchní kritikou společenskou, dobyl si záhy massy polovzdělaného čtenářstva. Náležejí sem: ''Mathilde, ou mémoires d’une jeune femme'' (1841, 6 sv.); pověstné ''Les mystères de Paris'' (1842—43, 10 sv.), a neméně pověstný ''Le Juif errant'' (1845, 10 sv.); ''Martin, l’enfant trouvé'' (1847, 12 sv.); ''Les sept péchés capitaux'' (1847-49, 16 sv.), kde zpracoval v románově formě některé nauky fourieristické ; cyklické ''Les mystères du peuple'' (1849—56, 16 sv.), dějiny proletářské rodiny v různých kulturních dobách historických, které byly odsouzeny pro svoji pobuřující tendenci r. 1857 porotou pařížskou; ''Les enfants de l’amour'' (1850, 4 sv.); ''La bonne aventure'' (1851, 6 sv.); ''Fernand Duplessis, mémoires d’un mari'' (1852, 6 sv.); ''Gilbert et Gilberte'' (1853, 7 sv.); ''La famille Jouffroy'' (1854, 7 sv.); ''Le diable médecin'' (1855—57, 7 sv.); ''Les secrets de l’oreiller'' (1858, 7 sv.). Některé látky své '''S'''. zpracoval i v kusy divadelní, aniž tím ovšem nabyly kvalit uměleckých. R. 1850 byl zvolen pomocí revolučních výborů za département seinský do zákonodárného shromáždění, kdež se přimkl ke krajní levici. Po státním převratu r. 1851 byv vypověděn z Francie odešel do Annecy v Savojsku. Některé spisy jeho byly přeloženy i do češtiny. ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 8ij6qbn89h41obusybt6txfgecyqtbp 0 77673 331059 288608 2026-04-27T11:12:59Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331059 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudženská kamenouhelná pánev | PŘEDCHOZÍ = Sudža | DALŠÍ = Sue }} {{Textinfo | TITULEK = Sudženská kamenouhelná pánev | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudženská kamenouhelná pánev''' rozkládá se v tomském a mariinském újezdě tomské gubernie v poříčí řeky Jaji blíže trati sibiř. dráhy. Výtečné uhlí zdejší (vrstvy 2 až 10 ''m'' silné) odkryto bylo r. 1888. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 1xtdn5o6h9qelj7gdapk3hwtak2jydg 0 77675 331061 288609 2026-04-27T11:13:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331061 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suebové | PŘEDCHOZÍ = Sue | DALŠÍ = Sueca }} {{Textinfo | TITULEK = Suebové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suebové''' viz {{Prostrkaně|[[../Suevové|Suevové]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] fp10t5iuosipu0tlhxb9zu4rskwfxfn 0 77676 331062 288610 2026-04-27T11:13:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331062 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sueca | PŘEDCHOZÍ = Suebové | DALŠÍ = Suecia }} {{Textinfo | TITULEK = Sueca | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sueca''' [-ka], okr. město ve špan. prov. Valencii v úrodné krajině nedaleko Středozemního moře na lev. bř. ř. Jucaru a žel. tr. Silla-Cullera, má 13.949 obyv. (1897), krásné zahrady, četné villy tu a v okolí a pěstování rýže. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] bi5cmhgc3vq3ixxx2jqnzxyml0c3m8p 0 77677 331063 288611 2026-04-27T11:13:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331063 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suecia | PŘEDCHOZÍ = Sueca | DALŠÍ = Suecomané }} {{Textinfo | TITULEK = Suecia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suecia''', lat. jm. {{Prostrkaně|[[../Švédsko|Švédska]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] eo7onnbytpmx3ew20w9gpef00gll94s 0 77678 331064 288612 2026-04-27T11:13:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331064 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suecomané | PŘEDCHOZÍ = Suecia | DALŠÍ = Suef }} {{Textinfo | TITULEK = Suecomané | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suecomané''' [-ko-], polit. strana ve Finsku, způsobená jazykovým bojem mezi Finy a Švédy ve Finsku usedlými. Strana zvaná {{Prostrkaně|fennomané}} vedla od let 60tých XIX. stol. prudký boj proti kultur. snahám švédským, jenž vedl k officiálnímu prohlášení úplné rovnoprávnosti finského a švédského živlu (1883). Politickou agitací fennomanů uspíšen byl vznik protistrany, švédsky smýšlející, jež přijala název '''s'''. Orgánem jejím byl helsing-forsský týdeník »Wikingen«, odkudž zvali se též {{Prostrkaně|wikingové}}. Když Rusko koncem let 80tých pokusilo se omeziti státoprávní samostatnost Finska, spojily se obě strany k společnému odporu, avšak záhy, zejména po nastoupení cara Mikuláše II. nabyly opět národnostní potyčky převahy a mají vliv hlavně na sněmovní jednaní. Poněvadž k '''s'''-nům hlásí se šlechta a měšťanstvo, k fennomanům pak kněžstvo a selský lid, zachovávají obě strany celkem rovnováhu, tak že na úplné vítězství té neb oné strany sotva lze mysliti. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 2onycgj3pj11h1riw0nt2ihrotx4u2m 0 77679 331065 288613 2026-04-27T11:13:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331065 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suef | PŘEDCHOZÍ = Suecomané | DALŠÍ = Sueno }} {{Textinfo | TITULEK = Suef | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Bání Suvajf }} {{Forma|proza}} '''Suef''', {{Prostrkaně|Beni}} '''S'''., město v horním Egyptě na levém břehu Nilu při trati Káhira-Sijút, 28 ''m'' n. m., v úrodné krajině; vyniká průmyslem bavlnářským a má (1897) 15.297 obyv. (obec 18.229 obyv.). Beni '''S'''. jest východištěm obchodu s Fajjúmem a důležitým tržním městem. — {{Prostrkaně|Provincie Beni Suefská}} má na vzdělavatelné půdě 960.58 ''km''² 314.454 obyv. (281.742 usedlých, 32.416 Beduínů, 296 cizinců). Rozdělena jest ve tři okresy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 1meb9j16lttv1rj2lap0ctybvgd4k4f 0 77680 331066 261583 2026-04-27T11:13:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331066 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sueno | PŘEDCHOZÍ = Suef | DALŠÍ = Suerland }} {{Textinfo | TITULEK = Sueno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sueno''', historik dán., viz {{Prostrkaně|[[../Aagesen|Aagesen]]}} 1). {{Konec formy}} 9ciaqg5pp7j99wdnl5q4b0de8mexzbl 0 77681 331067 261584 2026-04-27T11:13:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331067 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suerland | PŘEDCHOZÍ = Sueno | DALŠÍ = Suess }} {{Textinfo | TITULEK = Suerland | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suerland''' viz {{Prostrkaně|[[../Sauerland|Sauerland]]}}. {{Konec formy}} 8fhgqin2bp8eipl5d6razip2aw5roqh 0 77682 331068 261585 2026-04-27T11:13:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331068 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suess | PŘEDCHOZÍ = Suerland | DALŠÍ = Suessa Aurunca }} {{Textinfo | TITULEK = Suess | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Friedrich Sueß }} {{Forma|proza}} '''Suess''' {{Prostrkaně|Friedrich}}, průmyslník a politik rak. (* 1834). Byl nejprve poslancem na zem. sněmu dolnorak., od r. 1873 poslancem do říš. rady. Stal se členem strany liberální, členem národohospodářského výboru, výboru pro reformu berní a účastnil se horlivě všech porad národohospodářských. Jsa majetníkem továrny na vydělávání koží, staral se o rozvoj průmyslu chemického a odborného školství ve Vídni. Působil též pro pořádání světové výstavy ve Vídni. {{Konec formy}} 0tfyb19ys5ppxxjll2z16nicslim425 0 77683 331069 261586 2026-04-27T11:13:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331069 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suessa Aurunca | PŘEDCHOZÍ = Suess | DALŠÍ = Suessionové }} {{Textinfo | TITULEK = Suessa Aurunca | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suessa Aurunca''' viz {{Prostrkaně|[[../Sessa Aurunca|Sessa Aurunca]]}}. {{Konec formy}} 33xwcqob9hvywa1oue71zli45hawztt 0 77685 331070 261590 2026-04-27T11:13:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331070 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suessionové | PŘEDCHOZÍ = Suessa Aurunca | DALŠÍ = Suetonius }} {{Textinfo | TITULEK = Suessionové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;334-335. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n340/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suessionové''' ({{Prostrkaně|Suessonové}}), bojovný národ v Gallia Belgica, který bydlil v poříčí řeky Axony (Aisne); z jejich měst bylo nejdůležitější Noviodunum, nynější {{Prostrkaně|[[../Soissons|Soissons]]}} (v. t.). {{Konec formy}} 5q7ljheksv8osd6hmuijfrizs1k59oy 0 77698 331132 261639 2026-04-27T11:17:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331132 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Symonds | PŘEDCHOZÍ = Symmikta | DALŠÍ = Symonowicz }} {{Textinfo | TITULEK = Symonds | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;487-488. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n493/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Symonds''' [sim'ndz] {{Prostrkaně|John Addington}}, historik, essaysta a básník angl. (* 5. říj. 1840 v Bristolu — † 19. dub. 1893 v Římě), studoval od r. 1858 na univ. oxfordské a poněvadž byl chatrného zdraví, pobýval celá léta v Italii a ve Švýcařích, skoro nepřetržitě, zejména v l. 1863—68; později žil v Londýně, vyjížděje odtud na delší cesty, zvláště r. 1873 do Řecka a na Sicilii; r. 1878 přestěhoval se do Davos; zemřel za návštěvy římské. '''S'''. jest znamenitý znatel italského života literárního a kulturního i domácí literatury anglické; v pracích svých dovedl spojiti velikou znalost věcnou a odbornou s vyšším pojetím filosofickým a literárním vkusem i uměleckým cítěním; práce jeho na tomto poli jsou z vrcholných děl ne pouze anglické literatury, nýbrž celé nové literatury evropské. Byl také básníkem ne-li veliké tvůrčí individuality, alespoň vždy umělecké kultury a delikátního vkusu. Hlavní díla jeho jsou: ''Introduction to the study of Dante'' (Lond., 1872; 2. vyd. 1890); ''Sketches in Italy and Greece'' (t., 1874; 2. vyd. 1879); ''Sketches and studies in Italy'' (t., 1879); ''Italian byways'' (1883): ''Renaissance in Italy'' (1875- 86, 7 sv.; výtah z díla tohoto r. 1893); ''Life of Shelley'' (1878); ''Shakespeare’s predecessors'' (1884); ''Life of Ben Jonson'' (1886); ''Essays speculative and suggestive'' (1890 a 1893, 2 sv.); ''Life of Michelangelo Buonarroti'' (1892, 2 sv.); ''In the Vey of blue'' (1893); ''Walt Whitman'' (t r.); ''Blank verse'' (1894); ''Giovanni Boccaccio'' (1894); dále sbírky básnické ''Many moods'' (1878); ''New and old'' (1880); ''Animi figura'' (1882); ''Vagabundulli libellus'' (1884); dále překlady básní Michelangelových a Campanellových a anthologie studentských písní středověkých ''Wine, women and song'' (1884). Monografii o '''S'''-ovi napsal Brown, John Addington Symonds (1894, 2 sv.). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]'' {{Konec formy}} 0abqafilw6biw58cc241cdct7rx2qiu 0 77718 331045 261782 2026-04-27T11:12:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331045 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudogda | PŘEDCHOZÍ = Súdný | DALŠÍ = Sudokopytníci }} {{Textinfo | TITULEK = Sudogda | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudogda''', új. město v gub. vladimírské na silnici z Vladimíru (asi 35 ''km'' jv.) do Muroma při říčce t. jm., s 3453 obyv. Přádelny lnu, výroba koží, sklářství (láhve), ob-chod s obilím, kožemi a rohožemi. — {{Prostrkaně|Újezd sudogdský}} má na 5804 km² 96.798 obyv. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} 8a3k6gl64lc9g9hulaw0ovumme6a2gz 0 77719 331153 261783 2026-04-27T11:17:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331153 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Súdný | PŘEDCHOZÍ = Sudlička | DALŠÍ = Sudogda }} {{Textinfo | TITULEK = Súdný | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Súdný''' {{Prostrkaně|Michal}} viz {{Prostrkaně|[[../de Causis|de Causis]]}}. {{Konec formy}} jos1psdnfprsxrsv4pk8n1ronbzu3gh 0 77720 331046 261784 2026-04-27T11:12:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331046 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudokopytníci | PŘEDCHOZÍ = Sudogda | DALŠÍ = Sudoměř }} {{Textinfo | TITULEK = Sudokopytníci | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudokopytníci''' (''Artiodactyla'') viz {{Prostrkaně|[[../Sudoprstci|Sudoprstci]]}}. {{Konec formy}} 7dxqvnxpef4m30f9ym2ed0vi3m6zxo0 0 77721 331047 261789 2026-04-27T11:12:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331047 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudoměř | PŘEDCHOZÍ = Sudokopytníci | DALŠÍ = Sudoměřice }} {{Textinfo | TITULEK = Sudoměř | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudoměř''', {{Prostrkaně|Sudomíř}}: '''1) S'''., ves v Čechách, hejtm. Mnich. Hradiště, okr. Bělá p. Bezd., fara a pš. Skalsko, 41 d., 247 obyv. č. (1900), fil. kostel Narozeni Páně (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., telegraf a žel. stanice na tr. Chotětov-Mšeno. Na vých. straně vsi táhne se podlouhlý ostroh (skalisko), zv. Hrádek, Krolmusem nazvaný obětní skalou. Objeveny zde popelnice, kostry a jiné starožitnosti. — '''2) S'''., ves t., hejtm. a okr. Písek, fara Staré Kestřany, pš. Štěkeň; 35 d., 225 obyv. č. (1900), 1tř. šk., mlýn a hájovna na Rechlích. Stávala zde tvrz, jež byla kolébkou vladyk ze {{Prostrkaně|Sudoměře}}, později {{Prostrkaně|Řepických}} a {{Prostrkaně|Dívčických}} ze '''S'''-e. Dne 25. bř. 1420 svedena zde na hrázi rybníka »Škaredého« mezi 5000 jezdci od hlavy k patě v železo oděnými (»železnými pány«) a Janem Žižkou bitva, z níž tento vyšel vítězem. {{Konec formy}} fg51qsjflk960n7ahft9p6bywt8h5fz 0 77730 331048 261817 2026-04-27T11:12:51Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331048 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudoměřice | PŘEDCHOZÍ = Sudoměř | DALŠÍ = Sudoprstci }} {{Textinfo | TITULEK = Sudoměřice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sudoměřice }} {{Forma|proza}} '''Sudoměřice''', ves na Moravě, hejtm. Hodonín, okr., fara a pošta Strážnice; 172 d., 985 obyv. č. (1900), 2tř. škola, telegraf a železniční stanice na trati Veselí-Skalice a Rohatec-Strážnice. {{Konec formy}} dxoc17uajp3d3ckc0gceyeg2ao771u7 0 77747 331049 261837 2026-04-27T11:12:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331049 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudoprstci | PŘEDCHOZÍ = Sudoměřice | DALŠÍ = Sudor }} {{Textinfo | TITULEK = Sudoprstci | AUTOR = [[Autor:Václav Sixta|Václav Sixta]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudoprstci''', {{Prostrkaně|sudokopytníci}} (''Artiodactyla'') jest řad ssavců kopytnatých, kteří v poslední době geologické v přečetných rodech a druzích po zemi se rozšířili. Na nohách mají 2 neb 4 prsty, na jejichž konce při schůzi našlapují. Záprstní a přednártní články nohy jsou prodloužené a často v jednu kosť srostlé. Kosť hlezená v chodidle jest kloubně spojena s kostí holenní a loďkovou; kosť patní však jest spojena kloubkem jen s kostí lýtkovou. Do tohoto řádu náležejí: {{Prostrkaně|vepři}} (''Suina''), {{Prostrkaně|hrochové}} (''Hippopotamida''), {{Prostrkaně|přežvykavci}}, a to: {{Prostrkaně|dutorozí}} (''Cavicornia''), {{Prostrkaně|parohatí}} (''Cervina''), {{Prostrkaně|žirafy}} (''Devexa''), {{Prostrkaně|kabaři}} (''Moschidae''), {{Prostrkaně|velbloudi}} (''Camelidae'') a {{Prostrkaně|kančilové}} (''Tragulidae''). ''[[Autor:Václav Sixta|Sx.]]'' {{Konec formy}} bvkshpf27qz4pf7z92pg5l52sgq6v7g 0 77748 331050 261839 2026-04-27T11:12:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331050 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudor | PŘEDCHOZÍ = Sudoprstci | DALŠÍ = Sudorifica }} {{Textinfo | TITULEK = Sudor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudor''', lat. {{Prostrkaně|[[../Pot|pot]]}} (v. t.). {{Konec formy}} p0kd59s5ulhrcm1mo6rqg6f3510fqid 0 77749 331051 261840 2026-04-27T11:12:53Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331051 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudorifica | PŘEDCHOZÍ = Sudor | DALŠÍ = Sudoslavice }} {{Textinfo | TITULEK = Sudorifica | AUTOR = [[Autor:Karel Chodounský|Karel Chodounský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudorifica''' [-ka], lat., {{Prostrkaně|léky potopudné}}. Vyvolání hojného potu bývalo dříve častým therapeutickým cílem v nejrozmanitějších chorobách, kdežto dnes zůstalo omezeno jen na malou skupinu chorobných stavů a tu ještě za podmínek podrobně stanovených jako při vodnatelnosti, zánětu ledvin, pohrudnice, při uraemii a p. Lidové léčení potopudné methody používá posud při nejrozmanitějších stavech, zejména při hostcových chorobách a katarrhech dýchacích orgánů. Speciální lék potopudný jest {{Prostrkaně|[[../Pilocarpin|pilocarpin]]}} (v. t.), ač i jiné látky této skupiny, dále salicylové přípravky vyvolávají zvýšené vyměšování potu. U lidu jsou v oblibě horké nápoje s přídatkem aromatických drog (květ diviznový, lipový, bezový, šalvěj a j.). ''[[Autor:Karel Chodounský|ch.]]'' {{Konec formy}} i8moegdxgzmung5oucb01xl6grswgax 0 77750 331052 261842 2026-04-27T11:12:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331052 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudoslavice | PŘEDCHOZÍ = Sudorifica | DALŠÍ = Sudosť }} {{Textinfo | TITULEK = Sudoslavice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudoslavice''' viz {{Prostrkaně|[[../Sudislavice|Sudislavice]]}} 2). {{Konec formy}} q47ebo1f0at9qrnxrsbkzp5m4ctxt8g 0 77751 331053 288614 2026-04-27T11:12:55Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331053 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudosť | PŘEDCHOZÍ = Sudoslavice | DALŠÍ = Sudovice }} {{Textinfo | TITULEK = Sudosť | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudosť''', ruská řeka protékající gub. orelskou a (z větší části) černigovskou. Po 187 ''km'' dlouhém toku (z čehož přes 100 ''km'' jest splavných) vlévá se s prava do Děsny. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] k7ib5q49phplqww0dry3730bm7wf4al 0 78491 331054 288657 2026-04-27T11:12:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331054 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudovina | PŘEDCHOZÍ = Sudovice | DALŠÍ = Śúdraka }} {{Textinfo | TITULEK = Sudovina | AUTOR = [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudovina''', dříví, z kterého se vyrábějí sudy, hlavně dužiny sudů. ''[[Autor:Josef V. Černý|črn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] jrgf6lpj7hknazog5vs8bkmzr8g4jvc 0 78554 331055 288662 2026-04-27T11:12:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331055 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudslavice | PŘEDCHOZÍ = Sudský záliv | DALŠÍ = Sudúri kirám }} {{Textinfo | TITULEK = Sudslavice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudslavice''', zkaž. {{Prostrkaně|Cuclavice}}, viz {{Prostrkaně|[[../Sudislavice|Sudislavice]]}} 2). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] te2yvcwgv64rrthuw4lqp0h6zl63685 0 78555 331057 288663 2026-04-27T11:12:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331057 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudúri kirám | PŘEDCHOZÍ = Sudslavice | DALŠÍ = Sudža }} {{Textinfo | TITULEK = Sudúri kirám | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudúri kirám''', tur., viz {{Prostrkaně|[[../Sadr|Sadr]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] auy1q5f3dbucc91dffinzuanh4hmd5g 0 78556 331058 288664 2026-04-27T11:12:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331058 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sudža | PŘEDCHOZÍ = Sudúri kirám | DALŠÍ = Sudženská kamenouhelná pánev }} {{Textinfo | TITULEK = Sudža | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;333. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n339/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sudža''', rus. új. {{Prostrkaně|město}} v kurské gubernii při {{Prostrkaně|říčce}} t. jm.; stanice železniční; má 12.856 obyv. (1897); 8 kostelů, 4 učiliště (ženské progymnasium). Nepatrný průmysl (kovářství, tkalcovství, hrnčířství a krejčovství). Obchod s obilím, ovocem, medem, dobytkem, drůbeží a železným zbožím. — {{Prostrkaně|Újezd sudženský}} má na 2801 ''km''² 152.191 obyv. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 3bj1a3fu6mchkjq2w8fpdaj9r3b5jml 0 78558 331135 288665 2026-04-27T11:17:04Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331135 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syringomyelie | PŘEDCHOZÍ = Syringin | DALŠÍ = Syringopora }} {{Textinfo | TITULEK = Syringomyelie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syringomyelie''', řec. řídké onemocnění míchy, vyznačující se tvořením dutinek obyčejně poblíže ústředního kanálu (srv. [[../Mícha|{{Prostrkaně|Mícha}}]], str. 265''b''), a to nejčastěji v oddíle šíjovém. Podle chodu chorobných změn vyvíjí se řada jejich příznaků postupujících od chabnutí až k zacházení (atrofování) svalů ruky a paže i konečným obrnám. K těmto příznakům se přidružuje někdy ztluštění prstů i ruky (cheiromegalie) s chorobným pocením v těchto místech, a chorobné poruchy smyslu hmatového i tepelného. Jindy se počínají objevovati chorobné změny ve svalech plecních. Zvláštní odrůda '''s'''. je t. zv. {{Prostrkaně|Morvanova choroba}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] hgsbz9anzdm1u663w4h6bai5qp20o4u 0 78559 331136 264047 2026-04-27T11:17:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331136 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syringopora | PŘEDCHOZÍ = Syringomyelie | DALŠÍ = Syrinx }} {{Textinfo | TITULEK = Syringopora | AUTOR = [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Syringopora''', rod vymřelých korálů desknatých (''Tabulata'') s trsy často značných velikostí, skládající se z tenkých, všelijak prohnutých rourek, které pojí se spolu krátkými a úzkými spojkami rovněž dutými. Dna jsou nálevkovitě prohloubená. Četné druhy v siluru, devonu a karbonu. ''[[Autor:Filip Počta|Pa.]]'' {{Konec formy}} 4ahzc8vlxkbz4xe67e61r7t0wi3ibrp 0 78560 331137 264049 2026-04-27T11:17:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331137 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrinx | PŘEDCHOZÍ = Syringopora | DALŠÍ = Syrinx (zoologie) }} {{Textinfo | TITULEK = Syrinx | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Panova flétna }} {{Forma|proza}} '''Syrinx''' (''σύριγξ'') starých Řeků, vlastně pastýřská píšťala, vynález boha Pana, oblíbený nastroj Hermův, jenž i v kultu Dionysově a Kybelině stále převládal. Zosobněním '''S'''. stala se nymfou, jež pronásledována jsouc Panem, na vlastní prosbu přeměněna v rákosí, z něhož pak Pan píšťalu vyrobil. Báje tato lokalisována v Arkadii v pohoří Lykaiském blíže Lykosury v Melpeii. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]'' {{Konec formy}} g4besf334o8mu9aa3wixgrz785t5nui 0 78561 331138 264051 2026-04-27T11:17:06Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331138 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrinx (zoologie) | PŘEDCHOZÍ = Syrinx | DALŠÍ = Syřiště }} {{Textinfo | TITULEK = Syrinx | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrinx''', zool., viz [[../Ptáci|{{Prostrkaně|Ptáci}}]], str. 933 ''a''. {{Konec formy}} 6wpd0ppn287i44r554n4ihsp7rmus4p 0 78603 331139 264124 2026-04-27T11:17:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331139 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrlin | PŘEDCHOZÍ = Syrku | DALŠÍ = Syrmie }} {{Textinfo | TITULEK = Syrlin | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrlin''' {{Prostrkaně|Jörg}}, řezbář něm., pracoval asi od r. 1450 v Ulmu, kde vyřezal ze dřeva mnoho lavic v choru kathedrály a postavil pěknou kamennou kašnu na tržišti. Zvláště pak proslavil se chorovými lavicemi v Münsteru (1469—74), jež zaujímají první místo v něm. řezbářství XV. stol. Také jeho syn {{Prostrkaně|Jörg}} ml. (* 1455 — † 1521) působil jako řezbář v Ulmě a Blaubeurenu. {{Konec formy}} 4c0wvr5wk6v54a5xhqzqwusx7g02vmg 0 78622 331140 264151 2026-04-27T11:17:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331140 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrmie | PŘEDCHOZÍ = Syrlin | DALŠÍ = Syrniki }} {{Textinfo | TITULEK = Syrmie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrmie''' viz [[../Srěm|{{Prostrkaně|Srěm}}]]. {{Konec formy}} rgy83b27q5xdw37rasu4nj8vla3ioxo 0 78623 331141 264152 2026-04-27T11:17:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331141 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrniki | PŘEDCHOZÍ = Syrmie | DALŠÍ = Syrnium }} {{Textinfo | TITULEK = Syrniki | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrniki''', osada ruská v gub. lublinské, új. lubartovském; má asi 5000 obyv.; známá svým hřebcincem, kdež chovají se čistokrevní klusáci angličtí. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} lpntg2o91whk95g24dofr32dyqdfpf6 0 78640 331142 264318 2026-04-27T11:17:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331142 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrnium | PŘEDCHOZÍ = Syrniki | DALŠÍ = Syrob }} {{Textinfo | TITULEK = Syrnium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrnium''', zool., viz [[../Sovy|{{Prostrkaně|Sovy}}]]. {{Konec formy}} gr7qhfxt5qzdn0nr0sq759wwd3jertr 0 78642 331143 264320 2026-04-27T11:17:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331143 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Syrob | PŘEDCHOZÍ = Syrnium | DALŠÍ = Syrokomla }} {{Textinfo | TITULEK = Syrob | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;506. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n512/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Syrob''' v. [[../Syrup|{{Prostrkaně|Syrup}}]]. {{Konec formy}} gejfbwxb6drfrxavtul9wajld5rkrv2 0 79097 331023 265390 2026-04-27T11:12:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331023 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupňování | PŘEDCHOZÍ = Stupno | DALŠÍ = Stupňovec }} {{Textinfo | TITULEK = Stupňování | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupňování''': '''1) S'''. v mluvn. viz [[../Komparace|{{Prostrkaně|Komparace}}]] a [[../Vrrdhi|{{Prostrkaně|Vrrdhi}}]]. '''2) S'''. (figura řečnická) viz [[../Gradace|{{Prostrkaně|Gradace}}]]. '''3) S'''. čili {{Prostrkaně|gradace v hudbě}} značí několikeré opakování nějaké melodie nebo její části neb jen postupu několika akkordů, vždy však o tón výše. Možno také mluviti o '''s'''., kdykoli postup myšlenek a ideí jak po stránce vniterné tak i vnější je utvářen tak, že výrazu ponenáhlu přibývá a hudební projádření se sesiluje, stávajíc se určitějším a živějším. Účinek '''s'''. je tudíž napětí a rozčilení. {{Konec formy}} 541wdeyoa2lkb5ygsf5mwqr3biqlt00 0 79098 331022 265389 2026-04-27T11:12:30Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331022 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupňovec | PŘEDCHOZÍ = Stupňování | DALŠÍ = Stupňový poplatek }} {{Textinfo | TITULEK = Stupňovec | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupňovec''' viz [[../Drahokamy|{{Prostrkaně|Drahokamy}}]], str. 912 ''a''. {{Konec formy}} tqgk5onltfybf2hz5acxcuovar1io5x 0 79100 331019 265392 2026-04-27T11:12:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331019 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupný | PŘEDCHOZÍ = Stupňový poplatek | DALŠÍ = Stupor }} {{Textinfo | TITULEK = Stupný | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupný''', ves v Čechách, viz [[../Stupné|{{Prostrkaně|Stupné}}]]. {{Konec formy}} 3640eeyhdcci75cb8fvzlpwdul9trt7 0 79101 331020 265393 2026-04-27T11:12:28Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331020 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupor | PŘEDCHOZÍ = Stupný | DALŠÍ = Stuprum }} {{Textinfo | TITULEK = Stupor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupor''', lat., {{Prostrkaně|zmrtvělost}}, chorobné otupení veškerého duševního života, objevující se na př. v melancholii, ale také samostatně. {{Konec formy}} as0zbve8tg5e28tk0a9v0y6vllxpk6k 0 79102 331021 265394 2026-04-27T11:12:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331021 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stuprum | PŘEDCHOZÍ = Stupor | DALŠÍ = Stupšice }} {{Textinfo | TITULEK = Stuprum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stuprum''' (lat.), {{Prostrkaně|zprznění}}; '''s'''. ''violentum'', {{Prostrkaně|násilné smilstvo}}, {{Prostrkaně|podávení}}. {{Konec formy}} 8m632qn9pk4kxk2k12grlizlrn4hrut 0 79103 331024 265395 2026-04-27T11:12:31Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331024 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupšice | PŘEDCHOZÍ = Stuprum | DALŠÍ = Sturdza }} {{Textinfo | TITULEK = Stupšice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupšice''' viz {{Prostrkaně|[[../Stupčice|Stupčice]]}}. {{Konec formy}} e8g52v7c8pfop91ocwk7cw2vhlia3k7 0 79114 331018 265459 2026-04-27T11:12:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331018 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupnicki | PŘEDCHOZÍ = Stupnice | DALŠÍ = Stupno }} {{Textinfo | TITULEK = Stupnicki | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;306. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n312/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupnicki''': '''1) S'''. {{Prostrkaně|Jan}}, kněz ve Lvově. Připravil k tisku obšírnou ''Numismatiku polskou''; z níž výňatky tištěny ve lvovských časopisech, jako: ''Denary koronne z XIV. i XV. wieku'' (Pamietnik literacki na r. 1850); ''O monetach bitych we Lwowie'' (Bibljoteka Ossolińskich) a j. '''2) S'''. {{Prostrkaně|Hipolit}}, spis. pol. († 1878 ve Lvově), byl hlavním redaktorem časop. »Bibljoteka Lwowska«, »Przegład Powszechny« a »Przyjaciel domowy«. Vedle jiných prací vydal o sobě: ''Galicja pod względem topograficznym, geograficznym i historicznym'' (Lvov, 1849); ''Geograficzno-statystyczny opis królestwa Galicji i Lodomerji'' (t., 1864); ''Herbarz polski'' (t., 1855—61, 3 d.); ''Księga żywotów świętych ...'' (t., 1873). {{Konec formy}} 126ffard2fdway5ifwkr3v0x8dqj3i6 0 79126 331025 265462 2026-04-27T11:12:32Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331025 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sturdza | PŘEDCHOZÍ = Stupšice | DALŠÍ = Sture }} {{Textinfo | TITULEK = Sturdza | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Fikrle|Jaroslav Fikrle]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sturdza''' ({{Prostrkaně|Stourdza}}), rumunský rod bojarský, který se ponejprv připomíná v XV. stol. Ze členů rodu vynikl {{Prostrkaně|Jan}} '''S'''., jenž byl r. 1821 od Porty turecké jmenován knížetem multanským (viz {{Prostrkaně|[[../Rumunsko|Rumunsko]]}}, str. 119 ''a''); r. 1828 byl sesazen. Po míru Drinopolském byl {{Prostrkaně|Michal}} '''S'''. r. 1834 ustanoven knížetem multanským, vzbudil tu svou hrabivostí všeobecnou nenávist a po smlouvě Baltalimanské musil odstoupiti (1849; viz {{Prostrkaně|Rumunsko}}, str. 119 ''b'' — 120 ''a''). '''1) S'''. {{Prostrkaně|Alexander}}, publicista rum. (* 29. list. 1791 — † 25. čna 1854 v Mansyru v Bessarabii). Rodina jeho přestěhovala se záhy do Ruska a '''S'''., odbyv studia universitní v Německu, vstoupil do ruské státní služby. Hodnost státního rady obdržel následkem svého spisu ''Betrachtungen über die Lehre u. den Geist der orthodoxen Kirche'' (Lip., 1817). Na kongressu v Cáchách sepsal na rozkaz carův ''Mémoire sur l’état actuel de l’Allemagne'' (1818), kde označoval university jako semeniště revolucionářských ideí, čímž proti sobě popudil veřejné mínění v Německu. Vrátiv se na Rus vystoupil ze státní služby a žil na svých statcích v Ukrajině. Sepsal pak ještě: ''La Grèce en 1821'' (Lip., 1822); biografii svého tchána ''C. W. Hufeland'' (Berl., 1837); ''Briefe über die Pflichten des geistlichen Standes'' a j. Po jeho smrti vydány jeho ''Oeuvres posthumes religieuses, historiques, philosophiques et littéraires'' (Pař., 1858—61,6 sv.). '''2) S'''. {{Prostrkaně|Demeter}}, politik a historik rum. (* 10. bř. 1833). Vystudovav v Německu stal se r. 1857 přednostou kanceláře divanu v Multansku a r. 1859 ministrem vyučování. R. 1866 účastnil se spiknutí proti Alexandru Cusovi (viz {{Prostrkaně|Rumunsko}}, str. 120 ''b'') a stal se členem prozatímní vlády. Byl přívržencem volby Karla Hohenzollernského na rumunský trůn. Byl pak často ministrem, r. 1895 až 1896 ministrpraesidentem, r. 1897 předsedou senátu, r. 1897—99 a 1901—04 opět předsedou ministerstva. Byl činný též jako historický a politický publicista; napsal: ''La marche progressive de la Russie sur le Danube'' (Víd., 1878); ''Rumänien und der Vertrag von San Stefano'' (t., 1878); ''Uebersicht der Münzen und Medaillen des Fürstentums Rumänien, Moldau und Walachei'' (t., 1874); ''Memoriu asupra numismaticei romanesci'' (Bukurešt, 1878); ''Europa, Russia, Romania'' (t., 1888); ''La question des portes de fer et des cataractes de Danube'' (Berl., 1899); ''Charles I., roi de Roumanie'' (Buk., 1899). Jako sekretář bukureštské akademie řídil vydání dvou publikací rumunských historických pramenů (Documente privitoare la Istoria Romanilor, Buk., 1876—97, 30 sv., a Acte si Documente privitoare la Istoria Renascerei Romaniei, t., 1888—97) a j. ''[[Autor:Jaroslav Fikrle|J.F.]]'' {{Konec formy}} junje7yy6ixytzyv2un17dilkgeds8e 0 79289 331026 265991 2026-04-27T11:12:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331026 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sture | PŘEDCHOZÍ = Sturdza | DALŠÍ = Sturgeon }} {{Textinfo | TITULEK = Sture | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;307-308. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n313/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sture''', stará šlechtická rodina švédská, jež vymřela r. 1616: '''1)''' {{Prostrkaně|Sten}} '''S'''. st., syn Gustava Anundssona '''S'''. a sestřenec krále Karla VIII. Knutssona, byl po smrti tohoto krále r. 1470 zvolen říšským správcem ve Švédsku. Větší čásť šlechty však nerada snášela nadvládu domácího velmože a zvolila králem dánského krále Kristiána I. '''S'''. jej porazil r. 1471 u Brunkenbergu, r. 1477 musil mu ustoupiti, ale již r. 1481 zmocnil se zase vlády. Šlechta zvolila pak opět dánského krále Jana II., jenž však byl r. 1501 sesazen a '''S'''. vládl pak samostatně do své smrti r. 1503. Spravoval říši energicky a moudře, zavedl knihtiskařství, založil universitu v Upsale (1477). Srv. Palmén, S. '''S'''-s strid med Konung Hans (Helsingf., 1884). — '''2) S'''. {{Prostrkaně|Svante Nilsson}}, po matce příbuzný předešl., pocházející z rodiny Natt och Dag, nastoupil po něm v úřad říš. správce (1504—12). Vedl vítězné války proti pretendentovi trůnu švéd., Janovi II. Dánskému. Jména '''S'''. nikdy neužíval. — '''3)''' {{Prostrkaně|Sten Svantesson}} '''S'''. ml., syn před., byl nástupcem jeho v úřadu říšs. správce. Přijal jméno '''S'''. Měl boje s náčelníkem šlechty Erichem Trollem i jeho synem arcibiskupem Gustavem. Tento byl sesazen, ale nalezl ochranu u krále dán. Kristiána II. a u papeže, jenž na Stena '''S'''. vyhlásil klatbu. Kristián vpadl r. 1517, 1518 a 1520 do Švédska. Po prvé i po druhé byl poražen, při třetím vpádu pak '''S'''. byl v bitvě u Bogesundu r. 1520 smrtelně poraněn. Jeho vdova Kristina Gyllenstierna hájila pak ještě nějaký čas Štokholm, vydala jej však, když Kristián II. zaručil Švédům řádnou vládu. Byla pak držena v zajetí až do r. 1524. — '''4)''' {{Prostrkaně|Svante}} '''S'''., syn před., byl od Ericha XIV. s dvěma syny svými r. 1567 popraven. {{Konec formy}} lk8rtrq6qllu129w7cv8dxm1s3o0s81 0 79290 331027 265992 2026-04-27T11:12:33Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331027 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sturgeon | PŘEDCHOZÍ = Sture | DALŠÍ = Stürgh }} {{Textinfo | TITULEK = Sturgeon | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;308. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n314/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sturgeon''' [stördž’n] {{Prostrkaně|William}}, fysik a mathematik angl. (* 1783 — † 1830). Učil se řemeslu obuvnickému, utekl z domova a vstoupil do služeb vojenských k dělostřelectvu. Ve škole vynikal v mathematice, fysice a v strategii, čímž upozornil na své vlohy. Svou pílí stal se prof. fysiky na voj. akademii v Addiscombu a r. 1838 superintendentem galerie Roy. Victoria v Manchestru. Jest prvním konstruktérem elektromagnetu a r. 1830 první amalgamoval zinek v galvanickém článku, aby dosáhl delšího trvání. Napsal: ''Experimental researches in electro-magnetism, galvanism etc.'' (1830); ''On the magnetic character of simple metals metallic alloys and salts'' (1848); ''On the formation of clouds'' a ''On lightning and lightning conductors'' (1851) a j. {{Konec formy}} h5jc7y41d8zpad3n4la3rxmgwtqb3ta 0 79294 331030 265996 2026-04-27T11:12:35Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331030 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stürgh | PŘEDCHOZÍ = Sturgeon | DALŠÍ = Sturluson Snorri }} {{Textinfo | TITULEK = Stürgh | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;308. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog/page/n314/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Karl von Stürgkh }} {{Forma|proza}} '''Stürgh''', rodina původně v Bavorsku usedlá, jež v XVI. stol. přestěhovala se do Štýrska, získala též inkolát v Hor. Rakousích, r. 1638 povýšena byla do stavu svob. pánů, r. 1711 do stavu říš. hrabat. Z ní pochází {{Prostrkaně|Karel}} říš. hrabě '''S'''., politik rak. (* 1859 ve Št. Hradci). Vystudovav práva vstoupil do polit. služby, r. 1886 byl povolán do ministerstva kultu a vyuč., kdež se stal r. 1894 dvor. radou. Byl mu přidělen středoškolský referát. Jsa držitelem svěřenských velkostatků Halbenrainu a Klöchu ve Štýrsku, zvolen byl r. 1891 poslancem za svěř. velkostatek v říšské radě jako kandidát něm. liberální strany. Vstoupil do spojené něm. levice a po rozpadnutí této strany do skupiny ústavověrných velkostatkářů. Stav se jedním z vůdců této vlivuplné strany, radil vždy ke společnému postupu něm. stran proti Slovanům, jichž je velikým odpůrcem. Proto byl také zvolen do výkonného výboru něm. stran v poslanecké sněmovně. Při změnách vlád často bývá kandidátem něm. levice na křeslo ministerské. Smutně proslul ostrým bojem proti zřízení slovinských parallelek při stát. gymnasiu v Celji. Po jich uskutečnění vzdal se svého úřadu v ministerstvu. Od r. 1891 jest též poslancem v zemském sněmu štýrském a od r. 1901 taj. radou. {{Konec formy}} eaigtq0uljdvmcrkv57bmr0ske0q6yk 0 80263 330889 268413 2026-04-27T11:10:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330889 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Soluntum | PŘEDCHOZÍ = Solun | DALŠÍ = Solutio }} {{Textinfo | TITULEK = Soluntum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n708/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Soluntum''' (také {{Prostrkaně|Soloeis}} a {{Prostrkaně|Solus}}), starověké opevněné město na Sicílii, vých. od Palerma, založené Foiničany. Až do prvé války punské bylo spojencem Karthagiňanů, po dobytí Panorma za této války přešlo na stranu římskou. Někdy v IX. stol. po Kr. bylo rozbořeno Saracény. Ve zříceninách, jež nyní nazývají se {{Prostrkaně|Solanto}}, kope se již od r. 1826. {{Konec formy}} ht0fjq6hh1fivp3u40adjl1lvcagrmd 0 80265 330890 268623 2026-04-27T11:10:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330890 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solutio | PŘEDCHOZÍ = Soluntum | DALŠÍ = Solutivum }} {{Textinfo | TITULEK = Solutio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solutio''' [-cio], lat., {{Prostrkaně|roztok}} léčiva ve vodě, na př. '''s'''. {{Prostrkaně|Burow}}; název zaměňuje se někdy s tinkturou, na př. '''s'''. a''rsenicalis Fowleri'' místo ''tinctura a. F''. — Viz též {{Prostrkaně|[[../Soluce|Soluce]]}}. {{Konec formy}} bbow8vvu015qfgzrst31vuh92eowwpt 0 80334 330722 268545 2026-04-27T11:08:40Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330722 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schlan | PŘEDCHOZÍ = Schlagles | DALŠÍ = Schlangenbad }} {{Textinfo | TITULEK = Schlan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;993. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:502940c0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Schlan,''' viz. {{Prostrkaně|{{Heslo|Slaný|Slaný}}}} {{Konec formy}} 46n57xv3j3rt5em2rs9jp7z1i10blaf 0 80337 330987 268548 2026-04-27T11:12:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330987 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stehelčeves | PŘEDCHOZÍ = Steh | DALŠÍ = Stehenáč }} {{Textinfo | TITULEK = Stehelčeves | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;72. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:30227440-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stehelčeves,''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Stelčeves|Stelčeves}}}}. {{Konec formy}} eejdk4x5t5p839sad26a92h2vrer9kk 0 80340 331000 268552 2026-04-27T11:12:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331000 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stradovice | PŘEDCHOZÍ = Stradovec | DALŠÍ = Stradovnice }} {{Textinfo | TITULEK = Stradovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;181. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:3fd48d10-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stradovice,''' viz. {{Prostrkaně|{{Heslo|Stradonice|Stradonice}}}} 2). {{Konec formy}} gxyoaobgdryjwkzu7sc0i01j8kl0dwb 0 80341 331001 268553 2026-04-27T11:12:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331001 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stradovnice | PŘEDCHOZÍ = Stradovice | DALŠÍ = Straelen }} {{Textinfo | TITULEK = Stradovnice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;181. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:3fd48d10-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stradovnice,''' viz. {{Prostrkaně|{{Heslo|Stradonice|Stradonice}}}} 2). {{Konec formy}} 6bukvg5bdka5r6ym3n1nnr8h1zwb92j 0 80370 330891 268624 2026-04-27T11:10:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330891 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solutivum | PŘEDCHOZÍ = Solutio | DALŠÍ = Solutré }} {{Textinfo | TITULEK = Solutivum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solutivum''', lat., {{Prostrkaně|rozpustidlo}}, prostředek na rozpouštění. {{Konec formy}} 5pp13ygvydqqrmxdflrcz59f7trnjjv 0 80371 330892 268625 2026-04-27T11:10:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330892 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solutré | PŘEDCHOZÍ = Solutivum | DALŠÍ = Solutum }} {{Textinfo | TITULEK = Solutré | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Solutréen }} {{Forma|proza}} '''Solutré''' [solytré], praehistorická stanice u Mâconu (dep. Saône-et-Loire) ve Francii, obývaná po době ledové. Mimo kosti divokého koně, který sloužil za potravu, byly tam nalezeny hroby a v nich zvláštní kamenné nástroje, podle nichž jedna z period palaeolithické epochy se zove {{Prostrkaně|Solutréen}}. Pod vrchem, v němž zbytky zmíněné nalezeny, jest obec '''S'''. o 518 obyv.; na blízku roste dobré bílé víno. Na skále samé stála za dob římských tvrz. Místu praehistorických nálezů říkají {{Prostrkaně|Crot du charnier}}. Srv. A. Arcelin, Histoire du château de la Roche de '''S'''. (v »Annales de l’Academie de Mâcon«, Mâcon. 1880 2. série t. II.); t., Les nouvelles fouilles de '''S'''. (»Anthropologie«, 1800, t. I.). {{Konec formy}} fz1h3ugqm6qxxl6yxh2sz8aqmdhm1mo 0 80372 330893 268626 2026-04-27T11:10:48Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330893 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solutum | PŘEDCHOZÍ = Solutré | DALŠÍ = Solvay }} {{Textinfo | TITULEK = Solutum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solutum''', lat., {{Prostrkaně|placení}}, {{Prostrkaně|plat}}. {{Konec formy}} rhkniwxydnvd5ljhkvx5v4uks9wimcz 0 80557 331015 269030 2026-04-27T11:12:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331015 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Studeněves | PŘEDCHOZÍ = Studenecký z Pašiněvsi | DALŠÍ = Studeněveský }} {{Textinfo | TITULEK = Studeněves | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;295. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:506ff470-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Studeněves,''' viz. {{Prostrkaně|{{Heslo|Studňoves|Studňoves}}}}. {{Konec formy}} j6mi50ep63z4d6inlutmx8jym2cey5x 0 80926 330894 269738 2026-04-27T11:10:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330894 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solvay | PŘEDCHOZÍ = Solutum | DALŠÍ = Solvence }} {{Textinfo | TITULEK = Solvay | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ernest Solvay }} {{Forma|proza}} '''Solvay''' [solvé] {{Prostrkaně|Ernest}}, belg. průmyslník a učenec (* 1838 v Rebecqu u Brusselu). R. 1860 stal se ředitelem plynárny v Brusselu, kde vynašel ammoniakálný process po něm {{Prostrkaně|process}} '''S'''-ův zvaný(viz {{Prostrkaně|Natrium}}, str.l068''a'') R. 1863 založil první továrnu na sodu v Couillletu u Charleroi, pak továrny ve Francii, v Anglii, Německu, Rusku, Rakousku a Sev. Americe, vedle toho továrny na elektrolytickou výrobu chlórového vápna a četné peci koksové k výrobě ammoniaku. Továrny společnosti '''S.''' & spol. s ústř. sídlem v Brusselu dodávají 60% veškeré výroby sody vůbec. '''S'''. jest od r. 1896 čestným členem Royal Institution of Great Britain a byl v l. 1893 až 1900 členem belg. senátu. Při brusselské universitě založil {{Prostrkaně|Instituts}} '''S'''., jež se skládají z Inst. de physiologie (1894) a Inst. de sociologie (1901), jež oba mají své posluchárnv, knihovny a vydávají publikace: »Travaux de Laboratoire«, »Notes et Mémoires«, »Études sociales« a »Actualités sociales«. {{Konec formy}} mo5fosf72un1n0549y4qpa0cp90or3q 0 80927 330895 269739 2026-04-27T11:10:49Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330895 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solvence | PŘEDCHOZÍ = Solvay | DALŠÍ = Solventia }} {{Textinfo | TITULEK = Solvence | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solvence''', z lat., viz {{Prostrkaně|[[../Solventní|Solventní]]}}. {{Konec formy}} 19tng3oqwxzsd2j9t0re9q62eeszr2d 0 80928 330896 293679 2026-04-27T11:10:50Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence 330896 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Solventia | PŘEDCHOZÍ = Solvence | DALŠÍ = Solventní }} {{Textinfo | TITULEK = Solventia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;664-665. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n732/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Solventia''' [-cia], lat., léky a prostředky rozpouštějící a uvolňující hleny, hlavně při kašli, jako na př. prášky z ipekakuanhy, vlhké obklady a pod. {{Konec formy}} d0gftnv2arxcswxkleajrna4ysoib9t 0 80930 330724 288616 2026-04-27T11:08:41Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330724 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schlösselbach | PŘEDCHOZÍ = Schlossar | DALŠÍ = Schlösselhof }} {{Textinfo | TITULEK = Schlösselbach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n7/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Kořenný }} {{Forma|proza}} '''Schlösselbach''', {{Prostrkaně|Schlösselbachel}}, ves v Čechách, hejtm. Prachatice, okr. Volary, fara Kunžvarta, pš. Lenora; 21 d., 121 obyv. n. (1900), mlýn. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] b1zjekjv6mc5bvze8fexsze0u9pbmls 0 80931 330725 288617 2026-04-27T11:08:42Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330725 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schlösselhof | PŘEDCHOZÍ = Schlösselbach | DALŠÍ = Schlösselwald }} {{Textinfo | TITULEK = Schlösselhof | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni47ottogoog/page/n7/mode/1up?view=theater Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Schlösselhof''' viz {{Prostrkaně|[[../Všesulov|Všesulov]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] nlkr2pod2txj7rli3r6os3pzbucb2am 0 81460 331071 270772 2026-04-27T11:13:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331071 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suetonius | PŘEDCHOZÍ = Suessionové | DALŠÍ = Suette }} {{Textinfo | TITULEK = Suetonius | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;335. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n341/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Suetonius }} {{Forma|proza}} '''Suetonius''' {{Prostrkaně|Gaius Tranquillus}}, dějepisec řím. (* za Vespasiana ok. r. 75 po Kr. — † asi v pol. II. stol. po Kr.). Byl za Trajana činný jako soudní obhájce a učitel rhetoriky v Římě, kdež důvěrné styky udržoval s mladším Pliniem, kterýž jej v mnohé příčině podporoval. Přátelství to dosvědčeno jest Pliniovými listy po léta 96—112 po Kr. Za Hadriána kol r. 119 povznesl se k hodnosti císařského tajemníka. Než nezastával úřadu toho dlouho; neboť již r. 121 pro příliš důvěrný poměr k choti císařově Sabině upadl v nemilost i musil ode dvora se vzdáliti. Zdá se, že potom výhradně věnoval se studiím a práci spisovatelské. Jako Varro, byl i on polyhistorem. Činil si výpisky z knih o nejrozmanitějších předmětech, jako historii, literatuře, starožitnostech, jazykovědě a přírodopisu, i zpracovával je v četných spisech, mezi nimiž encyclopaedické dílo nadepsané ''Prata'' (o 10 knihách) zaujímalo přední místo. Jako on Varrona, tak pozdější užívali hojně tohoto jeho díla, v němž látka antiquární, historická, grammatická a přírodopisná byla vzdělána. Nás došly odtud jen některé zlomky. Zachovány jsou nám životopisy prvních dvanácti císařů římských (Caesara v to počítajíc) pod názvem ''De vita Caesarum'' (8 knih). Dílo to mluvou jednoduchou a jasnou psané obsahuje hojnost zpráv o veřejném a soukromém životě císařů jmenovaných podle určitého, celkem vnějšího rozvrhu, ale spisem historickým v přesném slova smyslu není; jest to spíše snůška anekdot, namnoze ovšem pro poznání vladařů těch velmi důležitých a cenných. Vzorem bylo pro mnohé pozdější biografy císařů, jako zejmena Maria Maxima (v III. stol.), jenž pokračoval v díle tom až po Heliogabala. Též Scriptores historiae Augustae jsou namnoze jeho následovníky. Literárně historického rázu bylo jeho dílo ''De viris illustribus'', kteréž, jak se zdá, pojednávalo o římských básnících, řečnících, dějepiscích, filosofech, grammaticích a rhetorech až po dobu Domitiánovu. Než odtud dochovaly se nám jen menší části, totiž z knihy ''de poetis'' biografie Terentiova, Horatiova a úryvek ze životopisu Tukanova, dále z knihy ''de historicis'' úryvek týkající se staršího Plinia a konečně větší část z knihy ''de grammaticis et rhetoribus''. Kromě toho '''S'''. sepsal množství jiných spisů drobnějších, a to nejen jazykem latinským, nýbrž i řeckým, jak vidíme ze seznamu spisů, jejž podává v slovníku svém Suidas s. v. ''Τςάγνλλος''. Též odtud máme jen některé zlomky. Ve všech spisech '''S'''-iových jeví se nemalá píle a péče, ale pohřešuje se pravý smysl historický. Srv. J. Regent, De C. '''S'''-ii Tranquilli vita et scriptis (Vratisl., 1856) ; W. Schmidt, De Romanorum, inprimis '''S'''-ii, arte biographica (Marb., 1891); Dörgens, Ueber '''S'''-ns Werk De viris illustribus (Lip., 1857). Nejlepší vydání textu spisů '''S'''-iových jest od Č. L. Rotha (Lip., 1862; 2. vyd. 1875); zdařilou sbírku jeho zlomků podal A. Reifferscheid, C. '''S'''-ii Tranquilli praeter Caesarum libros reliquiae (Lip., 1860). Český překlad Životopisů císařů římských uveřejnil V. Kubelka (Praha. 1903, Bibliotéky klass. řec. a řím. vydávané Českou akademií, č. 6). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} c8g3ecz5flwu0v2e18upyypaz3r8ptz 0 81461 331072 270786 2026-04-27T11:13:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331072 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suette | PŘEDCHOZÍ = Suetonius | DALŠÍ = Suevia }} {{Textinfo | TITULEK = Suette | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;335. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n341/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Suette''' [syèt], fr., viz {{Prostrkaně|[[../Pot|Pot]]}} anglický. {{Konec formy}} ajfvftehii7m5wb8p8det91osd6bd7e 0 81462 331073 270787 2026-04-27T11:13:09Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331073 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Suevia | PŘEDCHOZÍ = Suette | DALŠÍ = Suevové }} {{Textinfo | TITULEK = Suevia | AUTOR = [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;335. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n341/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Suevia''', asteroida nově objevená. Střední jasnost v opposici 12.7. Označení ₄₁₇. ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]'' {{Konec formy}} 14cxf4wbd21j097ypa52ewjicaxxzhf 0 81906 330911 273585 2026-04-27T11:11:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330911 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spiritualismus | PŘEDCHOZÍ = Spiritualis | DALŠÍ = Spiritualisovati }} {{Textinfo | TITULEK = Spiritualismus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = <!-- Spiritualismus --><!-- jde asi o jiný pojem --> }} {{Forma|proza}} '''Spiritualismus''', lat., jest domněnka filosofická, podle které základem světa jest princip duchový a která zjev hmoty vyvozuje z&nbsp;ducha. Duch jest něčím bytným, netělesným a svět a příroda i okolí naše vůbec jsou jen rozličnými tvary, jakými my princip ten chápati dovedeme. '''S'''. jako theorie psychologická vysvětluje tělo z&nbsp;duše (tělo jest symbolem, projevem duše), neb myslí tělo složeným z&nbsp;bytostí, které jsou s&nbsp;duší stejnorodé. Důsledně na&nbsp;př. proveden jest monismus spiritualistický u Berkeleye; tolikéž Aristotelova definice duše jako entelechie jest spiritualistická. Srv. čl.&nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Duch}}}}. — '''S'''., název pro {{Heslo|Spiritismus|{{Prostrkaně|spiritismus}}}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném|Spiritualismus]] [[Kategorie:Psychologie v Ottově slovníku naučném|Spiritualismus]] 1isfjfqj06qhge7njvhl1lag9s9pnue 0 81907 330912 293680 2026-04-27T11:11:03Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 330912 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spiritualisovati | PŘEDCHOZÍ = Spiritualismus | DALŠÍ = Spiritualita }} {{Textinfo | TITULEK = Spiritualisovati | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spiritualisovati''' (z&nbsp;fr.), {{Prostrkaně|oduševniti}}; v&nbsp;chemii destillací oddělovati součástky těkavé. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Spiritualisovati]] 8q15sl9s4kbf1c6rn2gfb8ogq7xd12f 0 81908 330913 293681 2026-04-27T11:11:04Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 330913 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spiritualita | PŘEDCHOZÍ = Spiritualisovati | DALŠÍ = Spirituosní }} {{Textinfo | TITULEK = Spiritualita | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Spiritualita }} {{Forma|proza}} '''Spiritualita''', z&nbsp;lat., {{Prostrkaně|duchovost}}, {{Prostrkaně|duševnost}}, jako protiva hmotného. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Spiritualita]] liujyks0x30ofq6dmbadzty2i691kbt 0 81909 330914 293682 2026-04-27T11:11:04Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 330914 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spirituosní | PŘEDCHOZÍ = Spiritualita | DALŠÍ = Spirituosy }} {{Textinfo | TITULEK = Spirituosní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spirituosní''', z&nbsp;lat., obsahující alkohol, {{Prostrkaně|lihový}}; {{Prostrkaně|vtipný}}, plný ducha, ohně. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Spirituosní]] lwfs43felhkwlu8e5fz91hmxmth2tpf 0 81910 330915 293683 2026-04-27T11:11:05Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 330915 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spirituosy | PŘEDCHOZÍ = Spirituosní | DALŠÍ = Spiritus }} {{Textinfo | TITULEK = Spirituosy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Spirituosy''', z&nbsp;lat., {{Prostrkaně|lihové nápoje}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Spirituosy]] jpntfa1jhnlf38kppngziy3o0do5slj 0 81911 330916 273591 2026-04-27T11:11:06Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330916 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Spiritus | PŘEDCHOZÍ = Spirituosy | DALŠÍ = Spirk }} {{Textinfo | TITULEK = Spiritus | AUTOR = neuveden, [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. s.&nbsp;823. {{Kramerius|nkp|02fcdc90-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Spiritus''', lat., {{Prostrkaně|dech}}; pak {{Prostrkaně|duch}}; {{Prostrkaně|důvtip}}, {{Prostrkaně|chytrost}}, {{Prostrkaně|vzlet}}; {{Prostrkaně|líh}}, {{Prostrkaně|alkohol}} (špiritus). '''S'''. {{Prostrkaně|v alchemii}} prchavé látky, kteréž měly přeměňovati kovy, později vše jemné a prchavé, zvl. mající osvěživý vliv na organismus. Z těch dob zachovala se ve starší farmakologii řada rozmanitých sloučenin a přípravků, kteréž nyní správně označují se podle složení lučebního, tak že název '''s'''. jenom přikládává se rozmanitým přípravkům lihovým a destillátům rostlinným. '''S'''. {{Prostrkaně|v mluvnictví přídech}}, zvl. v&nbsp;mluvn. řecké: '''s'''. ''lenis'', {{Prostrkaně|přídech jemný}}, hláska neslyšná, vznikající při větším sevření štěrbiny hlasivkové, vyslovujeme-li samohlásku samou, a '''s'''. ''asper'', {{Prostrkaně|př. ostrý}}, t.&nbsp;j. hláska ''h''. Ve starém písmě řeckém původně označován jen '''s'''. asper znakem ''H'' (''HA = ha''); když tento znak obdržel platnost samohl. ''é'', nebyl přídech označován vůbec, a teprv asi od konce II.&nbsp;stol. po&nbsp;Kr. grammatikové řečtí počali zaváděti znaky, z&nbsp;nichž se vyvinulo označování běžné podnes (''ἀ=a, ἁ=ha''). '''S'''. asper, který byl vznikl hlavně z&nbsp;pův. ''s'' nebo ''j'' (na&nbsp;př. člen ''ὁ'' ze&nbsp;''so'', relativum ''ὅς'' z&nbsp;''jos''), v&nbsp;řečtině časem ve výslovnosti zanikl; v&nbsp;některých nářečích, zvl. na&nbsp;př. v&nbsp;nářečí asijských Aiolů, nastalo toto zaniknutí (t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|psílosis}}) již v dobách starých. ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]'' '''S'''. {{Prostrkaně|animales}}, lat. ({{Prostrkaně|duchové životní}}), byli dřívějším dobám principem životodárným. Aby zjev života v&nbsp;těle byl vysvětlen, brán na pomoc pomysl tento. Tito duchové životodární byli něčím třetím vedle duše a těla, mediem mezi oběma těmi podstatami prostředkujícím. Pomysl ten vyskytuje se u&nbsp;Galéna, Novoplatonikův, Otců církevních, sv.&nbsp;Augustina a později až do Bacona Verulamského a Descarta. Ve staré medicině platila domněnka, že duchové životní jako vzdušné pneuma způsobují tep srdce a žilami krev rozvádějí po celém těle, kteráž domněnka byla vyvrácena objevem Harveyovým (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Harvey}} }}&nbsp;1). '''S'''. {{Prostrkaně|familiaris}}, {{Prostrkaně|dobrý duch domácí}}, {{Prostrkaně|hospodáříček}}, {{Prostrkaně|skřítek}}. '''S'''. {{Prostrkaně|rector}}, lat., {{Prostrkaně|řídící neb vůdčí duch}} nějakého podniku. '''S'''. {{Prostrkaně|sanctus}}, lat., {{Prostrkaně|Duch svatý}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Spiritus]] krwih6y32ismt2faejtmt59e7yvkux2 0 81926 330617 273632 2026-04-26T16:39:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330617 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rýma | PŘEDCHOZÍ = Rým | DALŠÍ = Rymaně }} {{Textinfo | TITULEK = Rýma | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;436. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n520/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA = Rýma }} {{Forma|proza}} '''Rýma''' (''catarrhus narium'', ''rhinitis'', také ''coryza'') jest akutní zánět sliznice dutiny nosní, který způsobuje záchvaty kýcháni, menší neb větší ucpáváni průduchů nosních s&nbsp;hojnou sekrecí tekutiny serosní neb serosně hlenovité (proto také {{Prostrkaně|[[../Hlenotok|hlenotok nosní]]}}). Do XVII. stol. lékaři věřili, že '''r.''' je výměšek serosní tekutiny z&nbsp;komor mozkových. {{Prostrkaně|[[../Schneider|Schneider]]}} r. 1664 popsal anatomii nosu a funkci sliznice nosní a vyvrátil dřívější mínění dokázav, že výpotek nepochází z&nbsp;komor mozkových, nýbrž ze sliznice dutiny nosní, kteráž podle něho byla také nazvána blanou Schneiderovou. Po něm Wedel, P. Frank, Camerarius, Hol, J. P. Frank mínění jeho potvrdili a na podstatu rýmy upozornili. Rýmou rozumí laik akutní ucpání průduchů nosních s&nbsp;hojnou sekrecí (''rhinitis acuta''). Ale se stanoviska vědeckého rozumíme rýmou vedle toho všecky katarrhy dutiny nosní (''rhinitis acuta'', ''rh. chronica simplex'', ''rh. chronica hypertrophica'', ''rh. chron. atrophica'', ''catarrhus aestivus'' atd.). '''R.''' povstává jako mnohé jiné choroby z&nbsp;praedisposice hlavně u&nbsp;individuí v&nbsp;útlém věku při skrofulosní diathese, u&nbsp;dospělých při všeobecné diskrasii, u&nbsp;rheumatiků, lidí nervosních (Alibert), asthmatiků, kteří zvláště jsou nakloněni k&nbsp;rýmě. Že i&nbsp;t. zv. nachlazení způsobuje rýmu, je všeobecně laiky uznáváno. Moment ten nelze podceňovati. Je jisto, že při rýmě různé atmosférické vlivy, jako tlak vzduchu, změny temperatury (Aglada), promočení atd. vážný mají vliv na její vznikání. Jindy '''r.''' je příznak jiných onemocnění, na př. chřipky n. spalniček. '''R.''' není infekční, jak dokázal {{Prostrkaně|[[../Friedrich|Friedrich]]}}, který si očkoval sekret od nemocných stižených rýmou a nedostal rýmu. Symptomy, které '''r.''' (sui generis) způsobuje, jsou nejdůležitější u&nbsp;malých děti, hlavně kojenců. Nemocné dítě nemůže se kojiti, schází na výživě a jeví obraz těžkého onemocnění. U&nbsp;dětí i&nbsp;u&nbsp;dospělých '''r.''' způsobuje horečku, zaujatost hlavy, nechutenství, zmalátnělost, často třesavku, bolesti v&nbsp;čele, ucpání nosu, hojnou sekreci, snížení chuti, ztrátu čichu, porušení resonance, artikulace a celkovou indisposici, u&nbsp;dětí neb lidí starších záněty průdušnice a průdušek. Těžší příznaky vznikají vždy, rozšíří-li se '''r.''' na sousední dutiny, do nichž sliznice přechází, jako na př. do dutin čelistních, čelních, kolkových, nebo zvl. bubínkových, kdež působívá prudké záněty středoušní, po případě i&nbsp;záněty ve sklípcích výčnělů soscovitých, kteréž jsou velice nebezpečny a mohou způsobili též záněty blan mozkových. Léčení rýmy řídí se stupněm onemocnění, při jednoduchých katarrzích stačí prostředky mírnící, nad jiné správné udržování čistoty nosní, sprchou nosní, řádné odsmrkávání jedné dírky nosní po druhé (nikoliv obou najednou), zákaz kouření, pití lihovin a zdržování se v&nbsp;stejnoměrné teplotě; při komplikacích nutno je dbáti těch a u&nbsp;forem provleklých bývá často chirurgické zakročení nezbytno. Veliká řada specifických prostředků doporučovaných proti rýmě bývá obyčejně bez významu. {{Konec formy}} agj1w8hlbzxiziuy6oq8tn8aj3awjf9 0 81927 330605 307152 2026-04-26T16:39:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330605 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = van Ryn | PŘEDCHOZÍ = Rymnice | DALŠÍ = Rýn }} {{Textinfo | TITULEK = van Ryn | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;437. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n521/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|f2f90d40-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA = Rembrandt }} {{Forma|proza}} van '''Ryn''' viz {{Prostrkaně|[[../Rembrandt|Rembrandt]]}} {{Konec formy}} ps5hmu51bwv17zyops6md615aiu772p 0 84534 330994 279353 2026-04-27T11:12:07Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330994 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stoječín | PŘEDCHOZÍ = Stojčín | DALŠÍ = Stojeński }} {{Textinfo | TITULEK = Stoječín | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;149. {{Kramerius|nkp|3b1445e0-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stojčín }} {{Forma|proza}} '''Stoječín''', ves v Čechách, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Stojčín|Stojčín}}}} 1). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Stoječín]] mox100x7e4fi6aqzaocaor67tob6pjq 0 84535 330995 279354 2026-04-27T11:12:08Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330995 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stojíčov | PŘEDCHOZÍ = Stojice | DALŠÍ = Stojislavice }} {{Textinfo | TITULEK = Stojíčov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;149. {{Kramerius|nkp|3b1445e0-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Stoječín }} {{Forma|proza}} '''Stojíčov''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Stojčín|Stojčín}}}} 2). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Stojíčov]] 4tdu8sub76w63gp2rsze928i0k8ge89 0 84611 330618 279515 2026-04-26T16:39:22Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330618 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rýnskohesská vína | PŘEDCHOZÍ = Rýnské Hessy | DALŠÍ = Rýnský spolek }} {{Textinfo | TITULEK = Rýnskohesská vína | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;441. {{Kramerius|nkp|f40acb60-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rýnskohesská vína''' slove druh vín rýnských, pěstovaný na&nbsp;rozloze asi 10.105&nbsp;''ha'' v&nbsp;hess.&nbsp;provinciích Rýnské Hessy a Starkenburg s&nbsp;ročním výtěžkem asi 360.000&nbsp;''hl''; většinou jsou to vína bílá a nedostihují co do jakosti vín rheingauských. Nejlepší z&nbsp;nich je Liebfrauenmilch, rostoucí u&nbsp;Wormsu jen na rozloze 3^.5&nbsp;''ha'' a vynikající jemnou kytkou a lahodnou chutí. Oberingelheimské je z&nbsp;nejlepších červených vín německých. Z&nbsp;ostatních uvádíme scharlachberské z&nbsp;Rochusbergu u&nbsp;Bingen, pak prostřední vína třetího a čtvrtého řádu, jako laubenheimské, nackenheimské, bodenheimské, niersteinské a j., oblíbená jakožto vína stolní a v&nbsp;cizině prodávaná zhusta pod souborným názvem vína niersteinského. Červená '''v. r.''', jako vedle uvedených gundersheimské a heidesheimské, prodávají se na sever zvl. do Hamburka, kde se mění ve vína francouzská. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] beb7m3xaji576q7qnmj1qoraak68k9t 0 84612 330619 279514 2026-04-26T16:39:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330619 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rýnské Hessy | PŘEDCHOZÍ = Rýnská vína | DALŠÍ = Rýnskohesská vína }} {{Textinfo | TITULEK = Rýnské Hessy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;441. {{Kramerius|nkp|f40acb60-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rýnské Hessy''' (''Rheinhessen'') viz {{Prostrkaně|[[../Hessy|Hessy]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] lbdboyxkebe3fdaby4a19acii2dcfri 0 84613 330673 279517 2026-04-27T11:08:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330673 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salangana | PŘEDCHOZÍ = Salanga | DALŠÍ = Salangor }} {{Textinfo | TITULEK = Salangana | AUTOR = [[Autor:Bohumil Bauše|Bohumil Bauše]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;530. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n620/mode/2up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|031643f0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Salangana''' (''Collocalia nidifica'', viz {{Prostrkaně|tab}}.), rorýsovitý pták, hnědý, vezpod a na konci ocasu bílý, 8^.7&nbsp;''cm'' délky, rozšířený v&nbsp;tropech. Žije družně ve společnostech sta a tisíce párků čítajících; hnízdí na skalách a ve štěrbinách skalních na&nbsp;blízku moře, zvlášť na Javě a Molukkách. Památná hnízda '''s-'''ny, platící v&nbsp;Číně za zvláštní lahůdku, skládají se ze sliny na vzduchu ztvrdlé. Žlázy slinné bývají u&nbsp;ptáků nepatrné, neboť nemají ten účel jako u&nbsp;ssavců. U&nbsp;'''s-'''ny však v&nbsp;čas hnízdění žlázy slinné, zvlášť podjazyčná, neobyčejně se nadmou, pták na skále přilepí půlměsíčnou lištnu, na kterou pak dále hnízdo nalepí. Špinavě běložluté neb šedé hnízdo není veliké na dvě vajíčka, jež ptáci tam kladou. Podle chemického rozboru R.&nbsp;Greena obsahují hlavně {{Prostrkaně|mucin}}, tedy hlen podobný, jaký vylučuje hlemýžď. Hnízdo ve vodě nabobtná a připravuje se hlavně v&nbsp;polévce. Na jižním pobřeží Javy, hlavním lovišti '''s-'''an, pronajímá sbírání hnízd vláda. R.&nbsp;1778 nájem loviště blíže Batavie obnášel 100.000 tolarů a bylo po celé Javě sebráno as 2500 liber hnizd. Dnes je libra (as 70 kusů hnizd) nejlepší jakosti asi za 40&nbsp;K, v&nbsp;hlavním středisku obchodu, v&nbsp;Hongkongu vzrostla cena zboží čtyřnásob. ''[[Autor:Bohumil Bauše|Bše.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném|Salangana]] 1117uch4e5bts5yqru2jkkp0iacgx9i 0 84632 331144 279555 2026-04-27T11:17:11Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331144 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sála | PŘEDCHOZÍ = de Sala | DALŠÍ = Salaba }} {{Textinfo | TITULEK = Sála | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;526. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n616 Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|025f01e0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sála }} {{Forma|proza}} '''Sála''' (''Saale''): '''1)''' '''S.''' {{Prostrkaně|francká}}, pravá pob. Mohanu pramenící se na hran. bavorské a vév. Meininského, v&nbsp;Dol. Francích, teče směrem záp., pak již. a konečně jv., míjí lázně Chyžice, a vlévá se u&nbsp;Gemiinden do Mohanu, urazivší 111&nbsp;''km''. Splavná je pro vory pouze 12&nbsp;''km'' při ústí. Údolí je sice úrodné, ale víno z&nbsp;vinic podél řeky ceny nevalné. '''2)''' '''S.''' {{Prostrkaně|saská}} nebo {{Prostrkaně|durynská}}, {{Prostrkaně|Zála}}. (''Sächsische'' n. ''Thüringische Saale''), důlež. levá pobočka {{Prostrkaně|[[../Labe|Labe]]}} (v.&nbsp;t. str.&nbsp;516 ''a'' dole a ''b''). Z&nbsp;toku jejího, 442&nbsp;km dlouhého, splavno je pro vory 374&nbsp;''km'', z&nbsp;nichž 169&nbsp;''km'' jest pomocí 17 zdymadel a stavidel usplavněno pro větší lodi, v&nbsp;dol. toku o&nbsp;325&nbsp;''t''. Některé vodní stavby, jako zvláště od ústí Unstruty, pocházejí již ze XIV.&nbsp;stol. V&nbsp;příčině historické '''S.''' udává se hrubě za hranice sídel slovansko-germanských a Kollár podle ní nazval ve své »Slávy dceři« první zpěv dávaje jí epitheton Zála květorouchá. — Srv.: Hertzberg, Die histor. Bedeutung des Saalethals (Halle, 1895); Trinius, Durchs Saalethal (Minden, 1901). Po stránce geograficko-fysikální je hydrografie Sály vzorně zpracována J.&nbsp;Ulem, Zur Hydrographie der Saale (Štutgart, 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném|Sála]] b052yy3ynmru6q9tjvnrckmkbmvwqwq 0 84754 330474 279843 2026-04-26T16:37:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330474 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rezat | PŘEDCHOZÍ = Rezanov | DALŠÍ = Rezavění }} {{Textinfo | TITULEK = Rezat | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;634. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni35ottogoog/page/634/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|e0e30c20-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rezat''', 2 řeky v&nbsp;bavorském vládním obvodě Střední Franky, z&nbsp;nichž větší, {{Prostrkaně|Francká}} nebo {{Prostrkaně|Dolní}} '''R.''', pramení se u&nbsp;Ermetzhofu a teče k&nbsp;jv. v&nbsp;délce 60&nbsp;''km''; u&nbsp;Georgensgmündu spojuje se s&nbsp;ní {{Prostrkaně|Švábská}} n. {{Prostrkaně|Horní}} '''R.''' vznikající u&nbsp;Dettenheimu a tekoucí na sever. Spojená řeka slove pak {{Prostrkaně|Rednice}} (''Rednitz''). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]] jdlxhsib8iwqrtda0njvb6okbxvr3x4 0 84755 330412 279845 2026-04-26T16:36:16Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330412 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rednice | PŘEDCHOZÍ = Redmond | DALŠÍ = Redon }} {{Textinfo | TITULEK = Rednice | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;380. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni35ottogoog/page/381/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|b39f5ed0-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Radnice (vojenský újezd Hradiště) }} {{Forma|proza}} '''Rednice''' (''Rednitz''), ves v hejtm. Kadaň, okr., fara a pš. Doupov; 64 d., 371 obyv. n. (1890), kaple a 1tř. šk. a nedaleko mlýn. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Karlovy Vary v Ottově slovníku naučném|Řečany]] cwian5y9kae1pav3ybjcdm4si0pcnt1 0 84981 330540 280266 2026-04-26T16:38:13Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330540 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rulík Jan N. Josef | PŘEDCHOZÍ = Rulík | DALŠÍ = Rull }} {{Textinfo | TITULEK = Rulík Jan N. Josef | AUTOR = [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Jan Hanuš Máchal]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;96–97. [http://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/96/mode/2up?view=theater Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = Jan Rulík }} {{Forma|proza}} '''Rulík''' {{Prostrkaně|Jan N. Josef}}, hudebník a spisov. čes. (* 20. ún. 1744 v Žlebích v Čáslavsku — † 6. břez. 1812); vzdělav se v klášteře želivském, odebral se do Prahy a jako zpěvák našel zaopatření v novoměstském semináři jesuitském, při čemž si odbyl školy humanitní a filosofické, připravuje se k stavu duchovnímu. Později upustil od svého úmyslu vstoupiti do řádu jesuitského a cele se oddal hudbě a literatuře. Obživu nalezl jako zpěvák a hudebník při kostele sv. Štěpána a na Karlově, potom jako ředitel kůru v kostele sv. Ignáce, posléze jako choralista a houslista u sv. Víta na Hradčanech. R. 1773 byl pro své zásluhy o hudbu chrámovou jmenován měšťanem pražským, na čemž si nemálo zakládal, podpisuje se na svých knihách »měšťan pražský a spisovatel«. Pochován byl na hřbitově malostranském. — Četné jeho skladby hudební vešly v zapomenutí, jedině v slovnících hudebních dočítáme se o nich pochvalných zmínek (srv. Gaszner, Universal Lexikon der Tonkunst, 1849, str. 737; Schladebach-Bernsdorf, Neues Universal-Lexikon der Tonkunst, 1857, III., 400). '''R.''' seznámil se v Praze s předními vlastenci: Ungarem, Pelclem, Thámem, Vydrou, Procházkou, Tomsou a zvláště s V. M. Kramériusem, jehož byl důvěrným přítelem, a brzy náležel k nejčilejším buditelům českým. Vyznamenávaje se spíše dobrou vůlí a horlivostí vlasteneckou než odborným vzděláním a zvláštním talentem spisovatelským, obral si za vzor přítele svého Kramériusa a následoval ho ve snaze šířiti prostředkem populární četby vzdělání v nejširších vrstvách lidových a osvětou vésti lid k sebevědomí národnímu. Po smrti Kramériusově vedl nějaký čas redakci »Vlastenských Novin« a pomáhal při jeho »České expedici«. Spisovatelská činnost týkala se nejrozmanitějších oborů literárních. Na obranu řeči české '''R.''' vystoupil ve spise ''Sláva a výbornost jazyka českého'' (1792), v němž dokazoval, že jazyk český, jsa ve své vlastnosti dokonalý, bohatý, skladný a lahodný, měl slavnou minulost, byl však cizím úsilím potlačen a teprve nyní činností horlivých vlastenců k starobylé slávě a vážnosti se povznáší. '''R.''' oslavoval významné v dějinách čes. jazyka události též příležitostními básněmi, jako: ''Plesání nad uvedením professora jazyka českého'' (1793); ''Na den uvedení J. Nejedlého na učitelskou stolici v slavné učené Pražské Universí'' (1801). Vlasteneckému nadšení, jež plnilo českou mládež za válek Napoleonských, dal výraz v jednoaktové činohře ''Vlastenský mladý rekruta'' (1808), k níž vážil látku z doby panování Oldřicha, bojujícího proti Polanům. Po způsobe německého Eulenspiegla vzdělal na základě české pověsti humoresky ''Veselý Kubíček a Boženka, veselého Kubíčka manželka'' (1799), obratně a vtipně vypravované. Vedle toho překládal z němčiny mravoučné spisy pro mládež, jako: ''Cvičení dítek'' od Kampe (1792), ''Kastonova užitečná naučení o dobrém zvedení mládeže'' (1794—95); ''Krátké a poučující povídačky'' (1804) a j. Pokleslé vědomí národní snažil se buditi a vzpružovati vzpomínkami historickými na slavnou minulost českého národa; proto vydal ''Velmi užitečnou historii o slovůtném národu českém'' (1793). Týž úmysl měl vydávaje ''Kalendář historický'' (1797—1810, v 5 d. s přídavkem), který může býti pokládán za pokračování Veleslavínova Kalendáře historického, ačkoliv nedostihuje svého vzoru. S vynikajícími postavami české historie politické a kulturní seznamoval české čtenáře v ''Gallerii aneb vyobrazenosti nejslovútnějších osob země české'' atd. (1804—10, v 5 d.), kterou přeložil z německého spisu Jos. Schiffnera, zpracovaného podle českých kronik. Se zvláštní zálibou poučoval své rodáky o kulturní a literární činnosti učených Čechů v minulosti i v přítomnosti; k tomu cíli složil ''Učenou Čechii'' (1807—08, v 3 oddílech čili navrženích), kdež pojednal podle výzkumů Voigta, Pelcla aj. o osudu umění a učenosti v Čechách a zaznamenal jména slavných a učených mužů. Ve spisku ''Věnec pocty ku poctivosti učených'' (1795) vylíčil obraz literárního života z let 1782—95 a v populární knížce zpracované podle něm. rozpravy Ant. Brauna ''Vesnického faráře rozmlouvání se svými osadníky'' (1804) doplnil tuto bibliografii až do r. 1804. Příležitostně upozorňoval na vzácné kulturní památky v Čechách, jako: ''Náležité vypsání hrobů královských a knížecích v kostele Pražském sv. Víta'' (1804); ''Památky kláštera Sedleckého'' (1807) atd. Kramériusa následoval také ve vydáváni spisů cestopisných a životopisných, na př.: ''Cesta z Moskvy do Číny, kterouž vykonal Jiří z Drahova, Čech a rytíř vznešený l. P. 1693'' (z lat. přel. 1800); ''Život Ludvíka XVI., krále francouzského'' (z němčiny, 1793) a j. Pro poučeni rolníků vydal ''Krátký spisek o stavu sedlském aneb oráčském'' (věnovaný Fraňkovi Vaváku, Čechu výbornému a poctivému r. 1798), dále ''Krátký, ale pochopitedlný katechismus hlavních povinností pro vesnické rychtáře'' (přel. z Fr. Winklera, 1802) a p. Náboženské vzděláni, jehož se mu dostalo v klášteře želivském a u jesuitů v Praze, projevilo se četnými spisy nábožensko-vzdělavatelnými, jež překládal z němčiny; byla to rozmanitá kázání — mezi nimi ''Strom francouzské svobody'' (1793), namířený proti revolučnímu hnuti —, vypsání životů sv. patronů českých, život sv. Jana Nepomuckého atd. Sloh '''R'''-ův jest jasný a srozumitelný, jazyk dosti správný a obratný. — Srv. úplnou bibliografii v Jungmannově Historii lit. č. 622; J. Vlček, Dějiny č. lit., II., str. 272—77; Literatura čes. XIX. stol., I., 459, a j. ''[[Autor:Jan Hanuš Máchal|Ml.]]'' {{Konec formy}} tsf8pvwxo8obo15pbgbx5l8lf0vq4e0 0 85923 331006 282822 2026-04-27T11:12:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 331006 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Struk | PŘEDCHOZÍ = Struhy | DALŠÍ = Struka }} {{Textinfo | TITULEK = Struk | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Struk''' (''lomentum''), bot., viz {{Prostrkaně|[[../Plod|Plod]]}}, str. 934 ''b''. {{Konec formy}} 06n2h8q97pnycgulxscwlrevanr9c0e 0 85924 331007 282823 2026-04-27T11:12:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 331007 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Struka | PŘEDCHOZÍ = Struk | DALŠÍ = Strukov }} {{Textinfo | TITULEK = Struka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Struka''', svrchní oděv Černohorců, podobný plaidu, s třásněmi. {{Konec formy}} 4kql4gofs09dyijl3hu6e8197bpirah 0 85926 331008 288924 2026-04-27T11:12:18Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 331008 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Struktura | PŘEDCHOZÍ = Strukov | DALŠÍ = Struma }} {{Textinfo | TITULEK = Struktura | AUTOR = [[Autor:František Plzák|František Plzák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Struktura''' (z lat.), {{Prostrkaně|sestrojení}}, složení jednotlivých částek v celek. — V chemii nazýváme '''s'''-rou čili {{Prostrkaně|konstitucí chemickou}} uspořádání atomů v molekule. Nestačí ku poznání sloučeniny seznati, z kterých prvků se skládá a kolik atomů obsaženo jest v molekuli, nýbrž musíme znáti i vzájemné postavení a vazbu atomů těch v molekule; tak na př. složení C₂H₆O přísluší jak ethylalkoholu CH₃.CH₂OH, tak i methylétheru CH₃.O.CH₃, látkám to od sebe velmi hluboko se lišícím. Podklad nauky o '''s'''-uře tvoří nauka o valenci prvků, i vyjadřujeme '''s'''-rou uspořádání atomů v {{Prostrkaně|rovině}}. U mnohých sloučenin shledáváme však vlastnosti odchylné, ačkoliv mají i stejné složení i stejnou konstituci; tu pak vysvětlujeme úkazy ty různým uspořádáním atomů v {{Prostrkaně|prostoru}} čili různou {{Prostrkaně|konfigurací}} atomů v molekule. Srv. {{Prostrkaně|[[../Formule chemické|Formule chemické]]}}, str. 382 sl. ''[[Autor:František Plzák|Fr. Plzák.]]'' '''S'''. {{Prostrkaně|hornin}} viz {{Prostrkaně|[[../Horniny|Horniny]]}}. '''S'''. {{Prostrkaně|ofitická}} viz {{Prostrkaně|[[../Ofitická struktura|Ofitická struktura]]}}. {{Konec formy}} rhludm3bgyol6q1dc2vhxvlubt2iif5 0 85927 331009 282827 2026-04-27T11:12:19Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331009 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Struma | PŘEDCHOZÍ = Struktura | DALŠÍ = Struma (řeka) }} {{Textinfo | TITULEK = Struma | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Struma''', lat., {{Prostrkaně|[[../Vole|vole]]}}. {{Konec formy}} 3tix2t693rxld4yemea4nvsvbcu790s 0 85929 331011 282829 2026-04-27T11:12:21Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331011 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Struměň | PŘEDCHOZÍ = Struma (řeka) | DALŠÍ = Strumica }} {{Textinfo | TITULEK = Struměň | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Struměň''' viz {{Prostrkaně|[[../Strumień|Strumień]]}}. {{Konec formy}} 80sldms2rnykz85tqphjc8bjsiwj469 0 85932 331010 282832 2026-04-27T11:12:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331010 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strumiłło | PŘEDCHOZÍ = Strumień | DALŠÍ = Strümpell }} {{Textinfo | TITULEK = Strumiłło | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Strumiłło''' {{Prostrkaně|Józef}}, zahradnický odborník pol. (* 1774 na Litvě — † 1847 ve Vilně), byl od r. 1801 přes 25 let sekretářem šlechty vilenské gub. a založil později vzorné zahradnictví ve Vilně, položiv takto první základ umělému zahradn. na Litvě. Hlavní jeho spisy, velmi ceněné, jsou: ''Ogrody pólnocne'' (Vilno, 1820, 7. vyd. t., 1880—83); ''Rocznik ogrodniczy'' (2. vyd. t., 1843); ''Pszczelnictwo ogrodnicze czyli domowe'' (1837); ''Słownik kwiatowy'' (1834); ''Traktat czyli nauka o georginjach'' (1845). {{Konec formy}} 644snyad390rylej005qjyjs91jxoox 0 85933 331014 282833 2026-04-27T11:12:23Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331014 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Strümpell | PŘEDCHOZÍ = Strumiłło }} {{Textinfo | TITULEK = Strümpell | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;282. {{Kramerius|nkp|4eb06a20-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Strümpell'''''': 1) S.''' {{Prostrkaně|Ludwig}}, filosof a paedagog něm. (* 1812 — † 1899 v Lipsku). Studoval v Královci, r. 1843 habilitoval se na universitě v Derptě, kdež se stal r. 1849 řádným professorem paedagogiky a filosofie. Vystoupiv r. 1870 z říšských služeb přesídlil se do Lipska, kde přednášel jako docent, později jako professor honorarius. Náležel k stoupencům filosofie Herbartovy, jejíž základy theoretické a paedagogické kriticky v četných spisech rozváděl. Hlavní díla jeho jsou: ''Hauptpunkte d. Herbartischen Metaphysik'' (1840); ''Die Paedagogik der Philosophen Kant, Fichte, Herbart'' (1843); ''Die Geschichte d. griech. Philosophie'' (1854—61, 2 sv.); ''Der Causalitätsbegriff und sein metaph. Gebrauch in d. Naturwissenschaft'' (1871); ''Die zeitliche Aufeinanderfolge d. Gedanken'' (1872); ''Die Natur und Entstehung d. Träume'' (1874); ''Die Geisteskräfte d. Menschen verglichen mit denen der Thiere'' (1878); ''Grundriss der Logik'' (1881); ''Grundriss d. Psychologie'' (1884); ''Die paedagogische Pathologie oder die Lehre von den Fehlern der Kinder'' (3 vyd. 1899). '''2) S.''' {{Prostrkaně|Adolf}}, syn před., lékař něm. (* 1853), jest od r. 1886 řád. professorem lékařské kliniky v Erlankách. Hlavní jeho dílo jest: ''Lehrbuch der spec. Pathologie u. Therapie der inneren Krankheiten'' (14. vyd. 1902 v Lipsku). Mimo to napsal četná pojednání zvl. z oboru nemoci nervových. {{Konec formy}} q0tqk6eqdif7ccfu9mqpbtz5arfa2cy 0 86926 331016 287480 2026-04-27T11:12:24Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331016 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupendní | PŘEDCHOZÍ = Stupeň | DALŠÍ = Stupeňkamen }} {{Textinfo | TITULEK = Stupendní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;305. {{Kramerius|nkp|51dc2ea0-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupendní''', z&nbsp;lat., {{Prostrkaně|úžasný}}. {{Konec formy|proza}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Stupendní]] 8rai88wq648ac4ftetvyxii59qrnlm7 0 86927 331017 287481 2026-04-27T11:12:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 331017 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Stupidní | PŘEDCHOZÍ = Stupice | DALŠÍ = Stupin }} {{Textinfo | TITULEK = Stupidní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;305. {{Kramerius|nkp|51dc2ea0-1084-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Stupidní''', z&nbsp;lat., {{Prostrkaně|tupý na duchu}}, {{Prostrkaně|přihlouplý}}. {{Konec formy|proza}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Stupidní]] 7cwamgenmk3wu6ph9ylazl0ci3z9gso 0 86963 330742 287667 2026-04-27T11:08:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330742 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sekyrka Ferdinand | PŘEDCHOZÍ = Sekyrka | DALŠÍ = Seladon }} {{Textinfo | TITULEK = Sekyrka Ferdinand | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;812. {{Kramerius|nkp|3246cd20-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Sekyrka''' {{Prostrkaně|Ferdinand}}, prof, na vyš. lesnickém ústavu v Písku (* 1865 v Praskolesích). Studoval na vyš. les. ústavě v Bělé p. Bezd., r. 1885 jmenován lesním příručím na velkostatku karlšteinském a r. 1886 odbor, učitelem na les. škole v Pisku. Napsal vedle článků časop.: ''Nauka o zakládání a pěstování lesů'' (Písek, 1892). {{Konec formy}} nwd2x34tiwss2peea3ght6lh33q9lxj 0 87119 330671 288129 2026-04-27T11:08:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330671 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saint Johnsbury | PŘEDCHOZÍ = Johnsbach | DALŠÍ = Johnsdorf }} {{Textinfo | TITULEK = Saint Johnsbury | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1898. s.&nbsp;590. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni17ottogoog/page/590 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Saint Johnsbury''' [sent džonsböri], město v hrabství caledonském státu Vermont Spoj. Obcí sev.-amer., na Passumpsiku, křižovatka několika železn. drah, má budovu soudní, athenaeum, akademii, knihovnu o 12.000 sv., velkou továrnu na povozy (Fairbanks Scales Works), slévárnu železa, výrobu hospodářských strojů a 6567 ob. (1890). {{Konec formy}} 1se7dzi54gvjrh8u5j9sd07aduve7cz 0 87130 330732 288203 2026-04-27T11:08:47Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330732 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scéna | PŘEDCHOZÍ = Scemando | DALŠÍ = Scenerie }} {{Textinfo | TITULEK = Scéna | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;718. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/718/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|22de6780-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Scéna''' (lat. ''scena'', ''scaena'', z&nbsp;řec. ''σκηνή''), původně u&nbsp;Řeků stan anebo bouda, v&nbsp;níž herec se strojil a převlékal, pak za dob hellénistických a římských {{Prostrkaně|jeviště}}, na němž herci hráli. U&nbsp;nás znamená '''s.''' též jeviště, nebo místo, krajinu, ve které kus se odehrává, konečně též tolik co {{Prostrkaně|výstup}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Scéna]] jtnv87daycak96ypz7ylxn5noihzr3t 0 87131 330720 288202 2026-04-27T11:08:38Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330720 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scemando | PŘEDCHOZÍ = Scelování pozemků | DALŠÍ = Scéna }} {{Textinfo | TITULEK = Scemando | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;718. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/718/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|22de6780-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Scemando''' [šemàndo], ital., v&nbsp; hud. tolik co {{Prostrkaně|diminuendo}}, t. j. silou ubývající. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Scemando]] 3m24kns5rtperi0bedeqp7wdykc5yrn 0 87132 330729 288204 2026-04-27T11:08:45Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330729 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scillské ostrovy | PŘEDCHOZÍ = Scilla (město) | DALŠÍ = Scincidae }} {{Textinfo | TITULEK = Scillské ostrovy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;720. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/720/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|232cfcb0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA = Scilly }} {{Forma|proza}} '''Scillské ostrovy''' (''Scilly Islands'', fr. ''Sorlingues''), angl. souostroví, skládající se ze 140 ostrůvků, četných úskalí a útesů, o&nbsp;rozloze asi 1424&nbsp;''ha'', 40&nbsp;''km'' jz. od mysu Landsendu, nejjzáp. konce poloostrova Cornwalského. Ostrůvky ty pokryty jsou většinou vřesem a mechem, kdežto stromy úplně chybějí. Ze zvířeny jsou nejčetnější králíci a mořští ptáci. Podnebí je velmi mírné (nejnižší teplota 7^.7°, nejv. 16^.4°), ale za to zuřívají zde často silné orkány. Obyvatelstvo (1901:2096) živí se hlavně zemědělstvím — daří se tu ječmen, oves, brambory a zelenina, proslulé jsou narcisky — a pak rybolovem. Jako lodivodové požívají dobré pověsti. Pouze 5 ostrovů jest obydleno: největší {{Prostrkaně|St. Mary’s}} s&nbsp;hlavn. m. Hughtownem a pevnůstkou; {{Prostrkaně|Tresco }} n. {{Prostrkaně|Trescow}} se zámkem a nádhernými zahradami; {{Prostrkaně|St. Martin’s}} se signálovou věží; {{Prostrkaně|Bryher}} ({{Prostrkaně|Brehar}}), {{Prostrkaně|St. Agnes}} s&nbsp;kostelem a majákem. Jiný maják zbudován na jihozápadě, na útesu {{Prostrkaně|Bishop Rock}}. Souostroví to bylo majetkem rodiny Ostbornův a Godolphinů, ale r. 1832 připadlo koruně anglické, která je pronajala. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Scillské ostrovy]] jt8r0yyp8gwjoemklzdcr8nn6j7yjda 0 87133 330719 288205 2026-04-27T11:08:37Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330719 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Scelování pozemků | PŘEDCHOZÍ = Scelerát | DALŠÍ = Scemando }} {{Textinfo | TITULEK = Scelování pozemků | AUTOR = [[Autor:František Fiedler|František Fiedler]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;717–718. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/717/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|22b5f7f0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Scelování''' {{Prostrkaně|pozemků}} ({{Prostrkaně|kommassace}}, {{Prostrkaně|arrondování}}). Když zakládány byly venkovské dědiny nechť původním usazováním rolnického obyvatelstva nebo kolonisacemí, jen výjimečné mohla půda v&nbsp;oblasti dědiny se nacházející rozdělena býti mezi jednotlivé rodiny tak, aby každá z&nbsp;nich měla přikázanou půdu v&nbsp;jediném kuse souvislém. Následkem různé jakosti půdy v&nbsp;jednotlivých tratích dědiny bývalo nutno přikazovali každé rodině po kusech v&nbsp;každé trati. Tak dán hned od původního osídlení půdy zárodek ke stavu, který jest dnes ve venkovských obcích téměř všeobecným, že totiž pozemky k&nbsp;určitému selskému statku náležející rozptýleny či rozkouskovány jsou v&nbsp;oblasti dědiny. Tato rozkouskovanost půdy stupňována byla často dělením statků při dědických převodech; aby rozdělení bylo co nejspravedlivější, musil každý pozemek mezi dědice býti rozdělen. Proto největší rozkouskovanost půdy vyskytuje se v&nbsp;krajích, kde bylo zvykem děliti selské statky mezi dědice. Rozkouskovanost půdy způsobuje držiteli statku svízele: ztrátu času, plýtvání pracovních sil, nesnadný dozor, ztrátu plodné půdy (na meze potřebné), nejistotu ve vlastnických a držebních poměrech (časté spory pro rušenou držbu, služebnosti), nemožnost meliorací. Zvláště neutěšené jsou poměry v&nbsp;krajinách, kde převládají t. zv. pruhové parcelly, t. j. pozemky úzké, ale dlouhé. '''S.''' pozemků jest opatření, kterým může rozkouskovanost půdy v&nbsp;dědině odstraněna býti úplně aneb částečně. '''S.''' záleží podstatně v&nbsp;tom, že všechny pozemky v&nbsp;dědině složí se napřed v&nbsp;jediný celek, a že potom tento celek rozdělí se zcela nově mezi držitele půdy v&nbsp;dědině tak, aby každý z&nbsp;nich po provedeném tomto opatření obdržel půdu téže sice hodnoty, jakou měl před tím, avšak v&nbsp;poloze co nejvíce možno souvislé a při tom tak zařízené, aby držiteli bylo hospodaření co nejvíce usnadněno (dobré cesty, meliorace). Opatření takového dosahu dobrovolně provésti se nepodaří (láska k&nbsp;půdě), nýbrž jen tehdy, kdy zákonem neb úředním nařízením lze k&nbsp;tomu donutili. Proto možno jest úspěšné '''s.''' jen tam, kde zákonem upraví se napřed k&nbsp;tomu podmínky. Nej dříve byla '''s.''' pozemků zákonem upravena a prováděna v&nbsp;Německu, kde vyvinuly se v&nbsp;té příčině dva typy, a to: konsolidace nassavské a separace (kommassace) pruské. Nassavské konsolidace, započaté již r. 1784, záležely v&nbsp;tom, že scelení prováděno v&nbsp;jednotlivých tratích dědiny po sobě, nikoliv v&nbsp;celé dědině najednou; zvláštností jejich jest, že scelení, jakmile o&nbsp;něm majorita držitelů půdy byla se usnesla, provádí výbor z&nbsp;těchto držitelů zvolený, který si k&nbsp;měřickým pracím ustanoví státem autorisovaného zeměměřiče (zcela podobně, jako provádí se u&nbsp;nás meliorace vodními družstvy). Pruské separace, jež počaly se r. 1817, liší se od toho jak formou tak účelem. Zřízenyť v&nbsp;Prusku k&nbsp;provádění scelovacích podniků zvláštní úřady odborně vyškolené, {{Prostrkaně|generální kommisse}}; jakmile příslušná většina držitelů půdy v&nbsp;dědině usnesla se, že přeje si scelení, provádí všechny potřebné práce úřad sám, aniž majitelům ponechán nějaký vliv na provádění prací těch. Mimo to směřuje v&nbsp;Prusku snaha úřadů při '''s.''' k&nbsp;tomu, aby každému držiteli přikázána byla půda po scelení v&nbsp;kuse co možná jediném. Stanoviska prostředkujicí mezi nassavskou konsolidací a pruskou separací zaujala scelovací zákonodárství v&nbsp;Bavorsku, Virtembersku, Badensku a Hessích. Praktický postup při '''s.''' jest tento: Nejdříve musí určitá většina držitelů půdy v&nbsp;obci (počítaná podle výměry neb výnosu) prohlásiti se pro scelení, aby přehlasovaná menšina byla nucena tomu se podrobili. Potom úředním orgánům náleží zjistili všechny právní poměry k&nbsp;půdě se vztahující, pak vyměřili přesně a odhadnout! (bonitací, klassifikací a tarifováním) cenu každého jedno tlivého pozemku. Poměry takto zjištěné zná zorní se graficky v&nbsp;mapě, která líčí tedy původní stav. Potom vypracuje úřad, ovšem pokud možno ve shodě s&nbsp;držiteli půdy, scelovací plán, t. j. plán, jak má půda mezi držitele býti nově rozdělena, aby bylo možno hospodařili co nejúspěšněji. Když plán takový se dohotoví, provedou se důsledky změn tím způsobených v&nbsp;knihách pozemkových, berních operátech a pod. a pozemky nově rozdělené odevzdají se vlastníkům. V&nbsp;Rakousku '''s.''' pozemků upraveno bylo říšským zákonem ze 7. čna 1883, ř. z. č. 92, zcela podle vzoru pruských separací. Zákonem tímto, který jest jen rámcový, stanoveny byly toliko hlavní zásady pro '''s.''' a má zákon tento vstoupili v&nbsp;jednotlivých ze mích v&nbsp;platnost teprve tehdy, až zemská zákonodárství vydají podrobnější předpisy potřebné k&nbsp;doplnění zákona říšského. Až dosud byly k&nbsp;provedení říšského scelovacího zákona vydány zemské zákony jen na Moravě (zákon ze 13. ún. 1884, z. z. č. 30), v&nbsp;Dol. Rakousích (zákon ze 3. čna 1886, z. z. č. 40) a ve Slezsku (zákon z&nbsp;28. pros. 1887, z. z. č. 12 z&nbsp;1888). Zvláštností s. podle rakouského říšského zákona prováděného jest potřeba dvojitého hlasování držitelů pozemků. Úřad totiž má zahájiti řízení scelovací v&nbsp;obci, jakmile žádala za to nejméně polovice vlastníků pozemků do obvodu scelovacího náležejících. Když pak po provedeném řízení scelovacím zhotoven byl plán nového rozdělení pozemků (plán scelovací), musí tento plán schválen býti kvalifikovanou většinou držitelů pozemků (většina podle hlav, jež repraesentovati musí aspoň dvě třetiny katastrálního výnosu všech pozemků scelení podrobených; kdyby pro scelovací plán nebylo dosaženo této většiny, nezdařilo se řízení scelovací a vykonané za tím účelem práce zůstaly bez úspěchu. Mimo to upraven říšským scelovacím zákonem a příslušnými zemskými zákony způsob, jak zapravovány mají býti scelovací náklady, tak, aby vlastníci půdy lákáni byli k&nbsp;tomu zvláštními výhodami. Stát totiž přejímá na sebe výlohy za vyslání potřebných scelovacích úředníků; země potom má uhrazovati výlohy technického personálu (zeměměřičů a pod.), takže na účastníky zbývají jen některé výlohy hotové. V&nbsp;Čechách '''s.''' pozemků zemským zákonem upraveno nebylo, ač příslušná vládní předloha byla sněmu podána (příl. LXIII, sněm. r. 1887). Zemský výbor podal o&nbsp;předloze té kritiku tak nepříznivou (příl. VII., sněm. r. 1882), že sněm o&nbsp;vládní předloze dále ne jednal. Ostatně i&nbsp;v&nbsp;těch zemích, ve kterých '''s.''' bylo již upraveno v&nbsp;rámci říšského zákona zemskými zákony, výsledky scelovací dosud dosažené nejsou takové, aby to lákalo k&nbsp;napodobení. Uznává se i&nbsp;v&nbsp;theorii (na př. Fiedler, a po něm Walter Schiff) za nutné, aby říšský scelovací zákon byl u&nbsp;nás reformován. Mimo nucené, t. j. zákonem za určitých podmínek nařízené scelení může zákonodár ství podporovali {{Prostrkaně|dobrovolné}} '''s.''' pozemků v&nbsp;menších rozměrech tím, že poskytují se jisté výhody držitelům, kteří vyměňují své pozemky navzájem, aby dosáhli lepší souvislosti své půdy. Takovéto scelení v&nbsp;menších rozměrech zove se {{Prostrkaně|zaokrouhlování}} či {{Prostrkaně|arrondování}}. Zákonodárství podporuje toto zaokrouhlování berními úlevami. V&nbsp;Rakousku poskytují se pro zaokrouhlování pozemkův úlevy od převodních poplatků, jakož i&nbsp;úlevy od poplatků, kterým podrobeny jsou listiny o&nbsp;výměně pozemků sepsané; jde-li o&nbsp;výměnu pozemků téže ceny, poskytuje se vlastníkům úplné osvobozeni od poplatků. Předpisy toho se týkající obsaženy jsou v&nbsp;zákoně ze 3. břez. 1868, ř. z. č. 16, a v&nbsp;ministerském nařízení ze 7. břez. 1868, ř. z. č. 17. Platnost cit. zákona, který vydán byl původně jen na obmezenou dobu, prodloužena byla naposled na neurčitou dobu zákonem ze 27. pros. 1899, ř. z. č. 263. — {{Prostrkaně|Literatura}}. Fiedler, O&nbsp;'''s.''' pozemků (1889); t., Zemědělské zákony (1901); Walter Schiff, Oesterreichs Agrarpolitik seit der Grundentlastung (1898); Buchenberger, Agrarwesen und Agrarpolitik (1892); Schenck, Die bessere Eintheilung der Felder und die Zusammenlegung der Grundstücke (1867); Wilhelmy, Ueber die Zusammenlegung der Grundstücke etc. (1856); Schlitte, Die Zu sammenlegung der Grundstücke (1886); Peyer, Die Zusammenlegung der Grundstücke (1878); t., Die Regelung der Grundeigenthumsver hältnisse (1877) atd. ''[[Autor:František Fiedler|Fr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Scéna]] 186ockm66v93l8ld4keeklat0jtwm10 0 87371 330387 288795 2026-04-26T16:35:51Z JAnDbot 3086 unifikace hodnoty parametru licence 330387 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Radecký | PŘEDCHOZÍ = Raděckij | DALŠÍ = Radeč }} {{Textinfo | TITULEK = Radecký | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;23. {{Kramerius|nkp|68c08010-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = Radečtí z Radče }} {{Forma|proza}} '''Radecký''' z {{Prostrkaně|Radče}}, příjmení starožitné rodiny prvotně vladycké a naposled hraběcí, jejíž erb byl štít polovičný v pravo červený, v levo modrý, přes nějž byla pokosem stříb. radlička (rýč). Původištěm jejich byla tvrz a ves Radeč u Chomutic, nyní Obora řečená. Předek jejich byl {{Prostrkaně|Přibyslav}}, jenž kostel v Chomuticích založil a tu po smrti uprostřed pohřben byl. Od sklonku XV. stol. prosluli bratří {{Prostrkaně|Ctibor}}, {{Prostrkaně|Přech}}, {{Prostrkaně|Václav}} a {{Prostrkaně|Albert}} z R. Přech stal se r. 1359 farářem v Uhl. Janovicích, později mansionářem při Pražském kostele a r. 1383 farářem v Chomuticích, kdež před r. 1401 zemřel. Václav byl bakalářem práv, stal se kanovníkem v Řežně, kaplanem v Olomouci a oltářníkem v Praze zároveň, r. 1379 kanovníkem pražským, pak arcijáhnem boleslavským a konečně děkanem u sv. Apolináře. Stav se ředitelem stavby kostela sv. Víta přijal na sebe těžký a úmorný, ale důležitý úřad. Dočkal se radosti, že viděl r. 1385 zavírali klenutí v kůru, že r. 1392 položen základ k lodi a r. 1396 přenesl sem ostatky sv. Vojtěcha a nábožných jeho bratří. Na památku toho spatřuje se poprsí jeho vytesané v témž kostele jako samého pátého ředitele stavby. (Viz Mikovcovy Starožitnosti II. 85.) S bratrem Albertem zřídil v Chomuticích starodávnou křtitelnici, obdaroval r. 1390 týž kostel, aby podporoval jeho stavbu, zřídil při něm s bratřími (1397) kaplanství. Kostelům Pražskému a v Chomuticích daroval všelijaká náčiní. V knihovně pražské kapitoly chová se od něho kollektář r. 1397 koupený (Soupis, str. 210). Dvakráte (1403 a 1411) povolán byl na nějaký čas ke správě arcibiskupství, založil r. 1416 nový dvůr s kaplí v Chomuticích a žil ještě r. 1418. Zemřel nějaký čas potom za náboženských bouří. Bratr jeho Albert hospodařil na Radči a účasten byl mnohých dobročinných a nábožných skutků Václavových. Po něm zůstalo pět synův, z nichž {{Prostrkaně|Bohuněk}} a {{Prostrkaně|Pavel}} následovali v držení otcova statku. Jiný {{Prostrkaně|Václav}} stal se r. 1418 farářem v Chomuticích, čtvrtý {{Prostrkaně|Jan}} dostal od strýce děkana r. 1416 nápravu v Budčicích, pátý {{Prostrkaně|Ctibor}} stal se r. 1416 mistrem svob. umění a později kanovníkem kostela Pražského († j. 1438). Synové Pavlovi, jenž ještě r. 1455 žil, byli {{Prostrkaně|Záviše}} a {{Prostrkaně|Václav}}; oba bojovali r. 1456 v Uhrách a žili ještě r. 1461. Po Bohunkovi zůstali synové {{Prostrkaně|Aleš}} a {{Prostrkaně|Ctibor}} (1456), z nichž onen byl do r. 1461 zemským sudím v Kladsku. Od nich se rodina ta rozvětvila: ''A.'' {{Prostrkaně|Kříčovská pošlost}} pocházela od Ctibora, držitele Kříčova, jehož syn Bohuněk (1499—1518) držel Sekyřice a r. 1517 prodal Chudenice. Bratrem mu byl tuším {{Prostrkaně|Jan}} (1514), jenž zemřel před r. 1540 zůstaviv syny {{Prostrkaně|Bedřicha}} (1548 v Bydžově), {{Prostrkaně|Jiřího}} a {{Prostrkaně|Čeňka}}, kteří r. 1545 se dělili. Čeněk držel Kříčov a koupil r. 1551 Mstihněv, ale zemřel před r. 1552 zůstaviv sirotky, jimž jeho bratří byli poručníky. K dobrému sirotkův prodán r. 1557 Mstihněv a potom i Kříčov; {{Prostrkaně|Václav}}, jeden ze synův, zemřel před r. 1568, druhý Jan žil t. r. — ''B.'' {{Prostrkaně|Václav}} koupil od Petra z Brumy manský dvůr Lánov a zůstavil syny {{Prostrkaně|Alše}} a {{Prostrkaně|Jana}}. Onen držel Lánov r. 1543, a když zemřel, uvázal se v něj (1559) {{Prostrkaně|Jan}}, bratr jeho nedílný. Do těchto dvou aneb jiných pošlostí náležejí {{Prostrkaně|Václav}} (1553), jenž vyženil Vesce s manž. Annou z Vesce, {{Prostrkaně|Jiří starší}} a na mlýně Mitrovském, jenž koupil r. 1577 část vsi Lubna († 1585 a pohřben v Miletíně), {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Jindřicha}}, a {{Prostrkaně|Filip}} bratří, kteří r. 1585 se dělili (snad synové předešlého), z nichž Jan byl úředníkem na Miletíně (1585). Jeho synem byl {{Prostrkaně|Adam Bedřich}} (1607), jenž po něm zdědil statek Sedlec, jej ok. r. 1615 prodal a pak v Trnavách seděl († 1646). — ''C.'' {{Prostrkaně|Pošlost Radecká}}. {{Prostrkaně|Václav}} držel od r. 1533 statek Radeč hospodaře s manž. Annou z Dobřenic a zemřel r. 1565. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Přibík}} (1567), {{Prostrkaně|Jiřík mladší}} († po r. 1572) a {{Prostrkaně|Jan Kunrát}}. Když oba starší zemřeli, Jan (1581) smluvil se s {{Prostrkaně|Přibíkem}}, synem Přibíkovým, o jeho díl a podržel Radeč, na němž seděl ještě r. 1603. Jeho synem snad byl {{Prostrkaně|Václav}}, jinak {{Prostrkaně|Zdeněk}}, jenž byl pánem na Radči a koupil r. 1613 Bukovinku a Střeziměřice. Jak se zdá, prohospodařil oboje a bydlil r. 1619 s manž. Kateřinou z Henrštorfu při městě Bydžově. — ''D.'' Nynější hraběcí {{Prostrkaně|pošlost odvozují}} genealogové Frank a Renz od jakéhosi Adama Jindřicha, jehož neznají ani paměti ani staré vývody téhož rodu v XVIII. stol. Předek jejich první známý byl {{Prostrkaně|Jan}}, jenž seděl r. 1571 na mlýně Meziřickém (u Smidar), tedy bezpochyby totožný s Janem r. 1568 z pošlostí Kříčovské. Týž vyženiv peníze s Kateřinou Zilvarkou z Pilníkova koupil r. 1575 Radostov a zemřel ok. r. 1589 zůstaviv dcery Johanku († 1609, manž. 1. Jindřich Myška ze Žlunic, 2. Absolon z Ledské) a Sabinu (manž. Jan Jiří Hamza ze Zabědovic) a syna {{Prostrkaně|Krištofa}}, jenž držel r. 1594 Radostov po otci. Ztrativ r. 1610 manž. Johanku Těminku z Těmic oženil se r. 1616 s Kateřinou ovd. Netvorskou, roz. Beřkovskou. Byl c. k. truksasem, asi od r. 1612 hejtmanem na Dobříši (— 1616), od r. 1614 také radou nejv. purkrabství. R. 1623 propadl Radostov, ale na štěstí koupila manželka jeho Přemyšlení (1618), které zase r. 1628 prodala († c. 1640). Kromě dcer Kateřiny († 1675, manž. 1. Jan Jaroslav Sluzský z Chlumu, 2. Kašpar z Winkelshofen, 3. N. Cetenský) a Justiny (manž. Jindřich Sobek z Kornic) měl syny {{Prostrkaně|Jana Jiří}} (* 1609) a {{Prostrkaně|Přecha Vratislava}} (* 1621). Tento bojoval v Itálii a získal statek Zdiby, kdež r. 1676 15. čna zemřel. (Manž. 1. Majďalena Polyxena, ovd. Winkelshofenpva, roz. Hlavačka z Vojenic, 2. Voršila Údrcká z Údrče.) Zůstala po něm jediná dcera Kateřina († 1683, manž. Jáchym Jan Malovec z Malovic). Jan Jiří sloužil napřed ve vojště v pluku Šlikově, maje pak štěstí ve svých podnicích koupil r. 1646 Uhřice, r. 1659 Třebnice, r. 1664 Tvořešovice a od těch dob býval hejtmanem kraje vltavského. S první manž. Kateřinou Barborou ze Straden († 1663) vyženil statek Olešnici u Budějovic, druhá Albertina Eusebie z Briamantu zemřela r. 1678, třetí Anna Lidmila Vratislavka přečkala manžela († 1701). Majestátem z 20. list. 1684 Jan Jiři vyzdvižen do panského stavu král. Čes. a erb jeho polepšen tak, aby v jedné polovici byla ruka brněná s mečem a v druhé radlička a nad štítem dvě helmy s patřičnými klenoty. Zemřel 3. pros. 1691 a pohřben v kostele sedleckém. Z prvních dvou manželství měl drahně děti, jichž čásť v mládí pomřela. Kromě dcer přečkali jej dva synové: a) {{Prostrkaně|Krištof Ferdinand}} (* 1660), syn z prvního manželství, dědil s otcem a dvěma sestrami statek mateřský Olešnici, který r. 1680 prodali, a hospodařil napřed s bratrem nedílně; po rozdílech držel Uhřice. Od r. 1685 byl ženat s M. Kryzeldou Vratislavkou z Mitrovic (sestrou macošinou), od r. 1704 s Františkou Dobřenskou. Zemřel v Uhřicich 25. břez. 1724 a pohřben v kostele sedleckém. Vdova vstoupila do kláštera sv. Anny v Praze a zemřela v srpnu 1727. Krištof zůstavil kromě dcer Barbory Anežky (* 1692, vdané r. 1717 za Jana Krištofa Malovce z Malovic), M. Josefy (* 1706, od r. 1729 manž. Frant. Antonína Přichovského z Příchovic) syny {{Prostrkaně|Jana Josefa}} (* 1687), {{Prostrkaně|Frant. Ferdinanda}} (* 1705) a {{Prostrkaně|Jana Karla}} (* 1709 — † 1726 ve Vídni). Jan Josef vzdělal se na universitě pražské, kdež měl r. 1709 disputaci, prodal r. 1726 s poručníky svých nezletilých bratří a sester Uhřice a byl později pánem na Mezilesí. Zemřel v Praze v září 1743 v osadě sv. Martina (manž. od r. 1738 Markéta Malovka z Malovic, † po r. 1756). Bratr jeho Frant. Ferdinand († 1750) držel Růženou a byl od r. 1726 ženat s Josefou Annou Chlumčanskou z Přestavlk. Z manželství toho pošli M. Anna (manž. Petra Eus. '''R'''-kého), Johanka (manž. od roku 1756 Leopold Ferdinand Stařimský z Libšteina), Viktorie (manž. od r. 1751 Josef Jenšík z Ježova) a {{Prostrkaně|Petr}} († 1751). Tímto tato pošlost vymřela, b) {{Prostrkaně|Petr Eusebius}} Viktorin, druhý syn Jana Jiří a předek nynějších '''R'''-ch (* 1678), ujal r. 1698 Tvořešovice a Třebnice, býval hejtmanem vltavského kraje († c. 1. led. 1743, manž. 1. M. Johanna Polyxena z Heissensteina, † 1714, 2. od r. 1715 Veronika ovd. Mayerova z Oberšelanku, roz. Globicovna z Bučiny, † 18. pros. 1728). Kromě dcery Frant. Josefiny Lidmily (* 1702, od r. 1723 manž. Jana Jiří Bechyně z Lažan) přečkal jej jediný syn {{Prostrkaně|Václav Leopold Jan}} (* 1704), jenž v mládí sloužil ve vojště v Itálii. R. 1741 převzal od otce Třebnice, po jeho smrti držel také Tvořešovice a Předboř a kromě toho měl dva domy v Praze. Tyto a Tvořešovice (1765) prodal a ostatek postoupil (1762) synům. Majestátem 27. září 1764 povýšen do hraběcího stavu a zemřel r. 1781 (manž. Anna Veronika Bzenská z Prorubě, držitelka Štětkovic, vd. 1731 († 1779). Dcery jeho byly Antonie (vd. svob. pí. Dragendorfová), M. Anna (manž. Jan Josef Chanovský z Dlouhé vsi) a Josefa (manž. Jan Josef Koc z Dobrše). Synové byli {{Prostrkaně|Petr Eusebius}} (* 1732) a {{Prostrkaně|Václav Ignác}} (* 1733). Onen sloužil vojensky v Sicílii, převzal r. 1762 od otce Třebnice, koupil r. 1767 Červený Hrádek a zemřel 29. květ. 1776. Od r. 1759 byl ženat se strýní Annou Barborou, která mu darovala dceru Františku Annu Josefu (* 1763 — † 6. září 1824 v Praze svobodna) a 16. pros. 1763 zemřela. Dne 7. květ. 1765 oženil se po druhé s Marií Venancií Bechynkou z Lažan, jež mu 2. list. 1766 darovala syna Jana Josefa Václava Antonína Frant. Karla, nejslavnějšího toho rodu. Týž pokřtěn 4. list. v kapli zámku Třebnického. M. Venancie zemřela 27. břez. 1772 majíc jen 27 let svého věku. Václav Ignác, bratr Petrův, sloužil v mládí též vojensky, držel po otci Předboř, po mateři Štětkovice. Po smrti bratrově spravoval jeho statky, v l. 1784—1801 držel též Červ. Hrádek a zemřel 30. led. 1805 jako c. k. hejtman. Z manž. M. Josefy hr. St. Julien († 9. čna 1813) zůstavil dceru Františku (manž. Jan Karel Henigár z Eberka) a syna Jana Václava, jenž v mládí zemřel. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' '''R'''. z {{Prostrkaně|Radče Jan Josef Václav}}, polní maršálek a proslavený vojevůdce rakouský (* 2. list. 1766 na zámku Třebnickém — † 5. led. 1858 v Miláně). R. 1784 vstoupil jako kadet do 2. pluku kyrysnického (nyní 2. pl. drag.), bojoval r. 1788—89 proti Turkům a r. 1792—95 proti Francouzům v Nizozemsku a na Rýně. R. 1796 jsa již jako setník (rytmistr) pobočníkem polního zbrojm. barona Beaulieua, velitele armády, bojoval v Itálii proti Bonapartovi, povýšen na majora a pověřen velením sboru zákopnickému. R. 1799 jsa pobočníkem generála jízdy barona Melasa, po Beaulieuovi veliteli vítězné armády, účastnil se bojů v Itálii a postoupil na podplukovníka. R. 1800 jako plukovník velel 3. kyrysnickému pluku (nyní 3. pl. drag.), v jehož čele bojoval statně u Hohenlinden. R. 1805 jako generálmajor přeložen do Italie, kde s vyznamenáním velel brigádě pod pol. zbrojm. baronem Davidoviéem. Roku 1809 bojoval chrabře v 5. sboru armádním, povýšen na pol. podmaršálka a účastnil se bitvy u Vagramu. Když sjednán byl mír, stal se náčelníkem veškerého generálního štábu ubytovatelského, ve kterémž postaveni znamenitě působil při reorganisování vojska rakouského. Ve válkách r. 1813—15 byl náčelníkem generálního štábu armády pod pol. maršálkem knížetem Karlem Schwarzenberkem. Vyznamenal se v těch dobách hlavně v bitvách u Chlumu a Lipska, kde byl poraněn, a pak u La Rothière. Po míru byl divisionářem v Šoproni, pak v Budíně, od r. 1821 povýšen byv na generála jízdy velel pevnosti olomoucké, až r. 1831 dostal velení rak. armády v Lombardsko-Benátsku se sídlem v Miláně. Tam působil co nejhorlivěji na odstranění zastaralých nepřístojností, hlavně vysoko povznesl výcvik vojsk sobě svěřených, zavedl místo pedantických a naprosto bezcených manévrů (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Manévr}}}} 2) dřívějších obdobná veliká cvičení na základech rozumných a účelných, při nichž od r. 1834 poučovali se důstojníci všech cizích armád. R. 1836 postoupil na polního maršálka. Když začalo r. 1847 hnutí v celé Itálii proti Rakousku, '''R'''. předvídal blízké propuknutí vzpoury, ale pro těžkopádnost přežilé dvorní rady válečné ve Vídni nemohl své vojsko dostatečně připravili. Proto když 18. břez. 1848 povstání skutečně vypuklo, podnikl jen několikadenní boj pouliční v Miláně, ale opustil město v noci 23. břez. a uchýlil se do Verony, v jejímžto okolí se soustředilo celé vojsko z Lombardská ustoupivši pohyby od '''R'''-kého s mistrovskou strategií nařízenými. Když král sardinský (piemontský) Carlo Alberto, podporuje revoluci proti Rakousku, se svým vojskem překročil řeku Mincio a nečinně tábořil na pahorkatině jeho pravého břehu, '''R'''. použil toho a uchopil se postupu útočného, vyrazil 27. květ. přes Mantovu, dobyl nepřátelských hradeb u Cullatone a Montanary a táhl vzhůru proti Minciu. Přes veškeren strategický důmysl pro nedostatek prostředků byl odražen u Coita 30. května. Zároveň padla pevnost Peschiera a 11. čna důležité výšiny u Rivoli v moc nepřítele, jenž nyní ohrožoval Veronu, hlavní oporu vojska rak. Ač toto současně dobylo Vicenzy, Trevisa, Padovy a j. míst povstalci dříve opevněných, přece postavení '''R'''-kého zůstávalo dosti nesnadným. Když konečně vojsko bylo náležitě doplněno a sesíleno, '''R'''. v noci ke 23. čci vyrazil proti výšinám u Sony a Sommacampagni, jež chrabře vzaty, zvítězil skvěle 25. čce u Custozzy a obrátil sardinské vojsko na ústup. Král Carlo Alberto držel se ještě v Miláně, jež po vítězných bojích vojů rakouských 4. a 5. srp. byl nucen 6. srp. vyklidili. Dne 9. srp. '''R'''. povolil králi příměří. V celém Lombardsko-Benátsku nepřátel prostém jen Benátky ještě kladly odpor a byly obléhány. — 12. břez. 1849 Carlo Alberto vypověděl příměří a 83letý vojevůdce '''R'''. opět nucen sáhnouti ke zbrani. Skvělým pohybem strategickým soustředil svoji armádu u Pavie, překročil 20. břez. Mincio a ve dvou krvavých bitvách u Mortary 22. a u Novary 23. břez. porazil Piemonťany tak rozhodně, že jejich král složil korunu a jeho vojsko se spasilo útěkem. 26. břez. umluvil s novým králem Vittorem Emanuelem příměří, po němž i sledoval brzy mír, jenž zabezpečil Rakousku přednost v Itálii. Benátky padly po krutém obležení v srpnu. '''R'''., nadále netoliko velitel vojenský, nýbrž i generální guvernér civilní, rázně a přísně udržoval pokoj a pořádek v celé Horní Itálii. Když r. 1850 chýlilo se k vojně proti Prusku, '''R'''. byl povolán do Vídně na ustanovení operačního rozvrhu, a když k válce nedošlo, zase se vrátil do Milána. R. 1857 vzdal se činné služby a zůstal v Miláně sídliti. Ve vysokém stáří měl neštěstí, že v pokoji padl a si zlomil krk stehenní kosti. Pohřeb jeho konán od 14. až 19. led. 1858 za ohromné účasti i mnoha důstojníků cizích — byltě vlastníkem i pluků ruského, pruského a j. — s neslýchanou slávou a tělo převezeno do přátelské hrobky do Wetzdorfu v Dolních Rakousích, kde jakýsi Parkfrieder založil něco jako pantheon rak. slávy. (O pražském jeho pomníku, ulitém z ukořistěných děl sardinských, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Praha}}}}, str. 412 ''b''.) '''R'''. byl postavy malé, složité, oko svědčilo o laskavosti, pro kterou byl zbožňován všemi svými podřízenými a jimi nazýván otcem; hlas jeho byl hluboký a zvučný, obcování srdečné. Žil jednoduše, pravidelně a mírně, čímž také dosáhl věku zcela mimořádného 92 let a zachoval si sily a ráznost do let, jichž dosáhne jen málokterý smrtelník. Účastnil se 17 polních výprav, byl vyznamenán všemi řády rakouskými a přemnohými řády a maršálským titulem též států cizích a zůstane vždy přední chloubou rakouského vojínstva. O životě a působení jeho napsáno mnoho spisů, nejpodrobnější asi jest »Feldmarschall Graf Radetzky, sein Leben und seine Thaten, bearbeitet v. Ant. Freih. v. Gavenda u. Franz de Vuko et Branko (Praha, 1858). ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]'' — Maršálek byl ženat (od 5. dub. 1798) s Františkou Kamillou ze Štrasolda a Gräfenberka († 12. led. 1854). Z manželství toho bylo 8 dětí, totiž {{Prostrkaně|Josef}} (* 1799, c. k. rytmistr — † 1837), {{Prostrkaně|Frant. Xaver}} (* 1800, nadporučík — † 1828), Luisa Anna (* 1803 — † 1827, vd. Horváthova), {{Prostrkaně|Karel Leopold}} (* 1804, c. k. major — † 1847), Frant. Romana (* 1806 — † 1825, manž. Josef hr. Berchthold), {{Prostrkaně|Theodor Konstantin}} (* 1813 — † 1878, generálmajor, manž. Josefa roz. Šafaříková ovd. Siegrová), Bedřiška Alexandra (* 1816 — † 1866, manž. Karel hr. Wenkheim), Antonín (* 1817 — † 1847). Potomstvo měl jediný Theodor, totiž kromě dcery Josefy Pauliny (* 1855) syna {{Prostrkaně|Theodora}} Josefa Ant. (* 1851), jenž byl rytmistrem u dragounů a zemřel 19. srp. 1890 (manž. Gabriela svob. pí. Liebigova † 1888). Synové jeho všichni narodili se ve Štýrském Hradci, totiž {{Prostrkaně|Josef}} (* 1884), {{Prostrkaně|Theodor}} (* 1885) a {{Prostrkaně|Egon}} (* 1887). Viz Miltner, Privatmünzen. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:České šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]] l26oi7q3c5ju0hju0sfq7r5gvad4age 0 87389 330702 288762 2026-04-27T11:08:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330702 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sardel | PŘEDCHOZÍ = Sardanapal | DALŠÍ = Sarder }} {{Textinfo | TITULEK = Sardel | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;637. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n733/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|15d9e280-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sardel''' (''Engraulis encrasicholus'' L.) jest ryba sleďovitá (čeledi ''Clupeidae'') a nejznámější z&nbsp;četných druhů svého rodu (''Engraulis'' C. V.), jenž má na rozdíl od ostatních ryb sleďovitých tělo vezpod na břišní hraně hladké, nikoli pilovité a horní čelist delší než dolní. Ústa má široká, až za oči rozeklaná, drobnými zoubky jen v&nbsp;horní čelisti ozbrojená, dolní čelist bezzubou, hlavu vpředu zašpičatělou, počátek hřbetní ploutve rovně vzdálený od předního konce hlavy i&nbsp;od počátku ploutve ocasní a první paprsky ploutve řitní již za kolmicí od ploutve hřbetní dolů boků tmavým pruhem oddělený a vezpod také barvu stříbrobílou. '''S.''' jest ve Středozemním moři velmi hojna, ale žije také v&nbsp;Atlantském okeánu podél západního pobřeží evropského až asi po 60° s. š., pak také v&nbsp;Baltickém moři, ale tu jest již vzácnější. Rybáři uřežou polapeným '''s-'''kám hlavy; do obchodu přicházejí '''s-'''e buď nasolené nebo v&nbsp;oleji, v&nbsp;octě naložené (»anžovičky«), ale nebývají to vždy '''s-'''e, nýbrž i&nbsp;jiné menší ryby sleďovité. [[Autor:František Bayer (1854–1936)|''Br.'']] {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sardel]] 5nfulj8u40xui5ynarzpxbfld6cj0cz 0 87390 330705 288763 2026-04-27T11:08:27Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330705 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sars | PŘEDCHOZÍ = Sarrusophon | DALŠÍ = Sarsaparilla }} {{Textinfo | TITULEK = Sars | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;649. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n745/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|17b86680-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Michael Sars|Michael Sars]], [[w:Georg Ossian Sars|Georg Ossian Sars]] }} {{Forma|proza}} '''Sars: 1) S.''' Michael, zoolog norský (* 1805 v&nbsp;Bergenu — † 1869 v&nbsp;Christianii), vystudoval theologii, pěstuje při tom pilně vědy přírodní, zvláště zoologii, byl pastorem v&nbsp;Kinnu, pak v&nbsp;Mangeru u&nbsp;Bergenu, od r. 1854 professorem zoolog. na universitě v&nbsp;Christianii. Prací svou náleží mezi nejpřednější zoology. Má vynikající zásluhy o&nbsp;výzkum mořské zvířeny skandinávské, vůbec pak o&nbsp;poznání nižších živočichů mořských, jejich života a rozšíření. Znamenity jsou práce jeho vývojezpytné, jednající hlavně o&nbsp;vývoji mořských červů, ostnokožců (hvězdic), zvláště pak medus polypovitých. Výzkumu vývoje medus polypovitých věnoval práci dlouholetou (1829 až 1841), jež odměněna byla objevem {{Prostrkaně|rodozměny}}, když podařilo se mu zjistiti vývojovou souvislost stavu jím zvaného {{Prostrkaně|strobila}} jednak se stavem {{Prostrkaně|scyphistoma}} a jednak s&nbsp;dospělou medusou. Ze spisů jeho buďtež uvedeny: ''Bidrag til Sødyrenes Naturhistorie'' (1828); ''Beskrivelser og Jagttagelser over nogle maerkelige eller nye i&nbsp;Havet ved den Bergenske Kyst levende Dyr'' (1835); ''Ueber die Entwicklung der Medusa aurita und Cyanea capillata'' (»Archiv f. Naturgeschichte«, 1841); ''Fauna littoralis Norvegiae'' (Christiania, I. díl 1846, II. díl 1856, spolupracovníci Koren a Danielsen); ''Mémoires pour servir à la connaissance des crinoides vivants'' (t., 1868). '''2) S.''' {{Prostrkaně|Johan Ernst}}, syn před., historik (* 1835), jest prof. dějepisu na univ. v&nbsp;Christianii a sepsal: ''Norge under Foreningen med Danmark 1537—1814'' (1858—64); ''Billeder fra Historien af Norge'' (1872—77); ''Udsigt over den norske Historie'' (1871—94, 4 sv.) a j. '''3) S.''' {{Prostrkaně|Georg Ossian}}, zoolog norský, bratr před. (* 1837 ve Florø), studoval s&nbsp;počátku theologii, pak věnoval se zoologii, od r. 1874 jest prof. zoologie na universitě v&nbsp;Christianii. Podobně jako otec jeho má zásluhy o&nbsp;výzkum zvířeny skandinavské a nižších živočichů mořských, zvláště korýšů. Měl podíl ve zpracování vědeckého materiálu různých výprav námořních, »Challengeru«, norské severoatlantské a Nansenovy. Z&nbsp;velikého počtu prací jeho uvádíme: ''Norges Ferskvands-Krebsdyr I.'' (1865); ''Histoire naturelle des Crustacés d’eau douce de Norvège. Les Malacostracés'' (1867); ''On some remarkable forms of animal life from the great deeps of the Norwegian Coast'' (1872 a 1875); ''Bidrag til Kundskaben om Norges arktiske Fauna I. Mollusca regionis arcticae Norwegiae'' (1878); ''The Norwegian North Atlantic Expedition 1876—78. Zoologie'' (1885, 1886, 1891); ''Report on the Schizopoda of the Challenger Expedition'' (1885); ''Report on the Cumacea'' (1887); ''Report on the Phyllocarida'' (1887); ''An account of the Crustacea of Norway.'' I. ''Amphipoda'' (1890—95); II. ''Phyllocarida og Phyllopoda'' (1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sars]] 8r90kqc1iq38jvgdu6qauwmk076siog 0 87391 330703 288764 2026-04-27T11:08:25Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330703 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sargans | PŘEDCHOZÍ = Sarepta | DALŠÍ = Sargassites }} {{Textinfo | TITULEK = Sargans | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;641. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n737/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|168082c0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA = Sargans }} {{Forma|proza}} '''Sargans''', hlav. město okr. t. jm. ve švýc. kant. sv.-havelském na úpatí hory Gonzenu a při želez. dr. Rorschach-Chur a Curich-'''S.''', má 950 obyv. (1900), far. kostel, starý zámek, kdysi sídlo {{Prostrkaně|hr}}. {{Prostrkaně|ze Sargansu}}, studený sirnatý pramen, vinařství, sadařství a chov dobytka. V&nbsp;l. 1482—1798 tvořil fojtství a hrabství pod poručenstvím starých osmi kantonův. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sargans]] euv1e6neje7r9pbdh5u75qki1hng4nb 0 87393 330846 288766 2026-04-27T11:10:12Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330846 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sleď | PŘEDCHOZÍ = Sleaford | DALŠÍ = Sledovice }} {{Textinfo | TITULEK = Sleď | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;355–356. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni47ottogoog#page/n399/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|nkp|af6c5830-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Sleď''' (''Clupea'' Art.), rodové jméno četných {{Prostrkaně|[[../Sleďovité ryby|ryb sleďovitých]]}} (''Clupeidae''). Všecky druhy jeho mají tělo se stran zploštělé, břicho v&nbsp;ostrou, pilovitou hranu smáčklé, totiž dole na břiše řadu ostrohraných šupin s&nbsp;postranními, vzhůru namířenými křídly, jinde na těle šupiny dosti veliké, postranní čáru nezřetelnou, svrchní pysk nikoli prodloužený dále do předu než dolní, ústa široká, bezzubá nebo slabými zoubky v&nbsp;obou čelistech, často na kosti radličné, patrové i&nbsp;na jazyce ozbrojená, ploutve neveliké, sudé opravdu malé, hřbetní nad břišními a ocasní ploutev hluboko vykrojenou. O&nbsp;způsobu života viz {{Prostrkaně|[[../Sleďovité ryby|Sleďovité ryby]]}}. Všecky '''s-'''ě, jichž známe posud as 60 recentních druhů, dělívají ve dva podrody: ''Clupea'' Cuv. s&nbsp;drobnými zoubky na patru a ''Alosa'' Cuv. s&nbsp;patrem bezzubým. K&nbsp;prvému podrodu náleží ryba všech sleďovitých a všech mořských ryb i&nbsp;u&nbsp;nás nejznamějši, '''s.''' {{Prostrkaně|obecný}} neboli {{Prostrkaně|slaneček}} (''C. harengus'' L.). Mívá délku 20—35&nbsp;''cm'', šupiny opadavé, drobné zoubky také na kosti radličné, krátké a úzké ploutve sudé, ploutve břišní právě pod prostředkem ploutve hřbetní a barvu nahoře modravou i&nbsp;nazelenalou, na bocích a na břiše stříbrobílou s&nbsp;odleskem barev duhových. Četná plemena '''s-'''ů žiji v&nbsp;Baltu, Severním moři a ve chladnějších končinách Atlant. okeánu. Veliká hejna jich nestěhují se na př. ze severu na jih anebo jinak, jak se jindy tvrdívalo, nýbrž obývají v&nbsp;určitých okresích, a to buď na širém moři, buď při pobřežích. '''S-'''i širých moří jsou největší a pro rybářství námořské nejdůležitější; žiji u&nbsp;vzdálenosti 400—600&nbsp;''km'' od břehů norských a britských v&nbsp;nevelikých hlubinách a přicházejí v&nbsp;čase tření, totiž v&nbsp;posledních dnech léta, v&nbsp;podzimku, ba ještě i&nbsp;v&nbsp;zimě v&nbsp;ohromných zástupech na mělčiny při březích. '''S-'''i pobřežní žijí v&nbsp;neveliké vzdálenosti u&nbsp;souše; náleží k&nbsp;nim většina '''s-'''ů baltských, kteří se trou v&nbsp;dubnu a květnu ve smíšené vodě toho moře. '''S-'''i se živí po přednosti drobounkými korýši mořskými. Podle různé doby tření se řídí také doba hlavního lovu '''s-'''ů; u&nbsp;břehův Anglie bývá to na př. v&nbsp;létě, u&nbsp;Norska na jaře, v&nbsp;létě i&nbsp;v&nbsp;zimě, v&nbsp;Baltu zejména od října do března. Všude se loví '''s-'''i do sítí arci různým způsobem zařízených. Rybáři rozeznávají »matjesy«, t. j. '''s-'''ě dvouleté, kteří ještě se netřeli, od '''s-'''ů »plných«, pohlavně dospělých, ale ještě nevytřelých, a od '''s-'''ů »prázdných«, již vytřelých. V&nbsp;obchod dostanou se '''s-'''i buď čerství, buď nasolení, uzení nebo také marinovaní. Z&nbsp;ostatních sleďovitých ryb jest se slanečkem nejpříbuznější {{Prostrkaně|sprota}} (''C. sprattus'' L.), jež má délku jen 10—15&nbsp;''cm'', barvu podobnou jako '''s.''', ale patrové zoubky jen na kostech patrových a nikoli také na k. radličné. Hřbetní ploutev stojí trochu dále nazad, než u&nbsp;'''s-'''ě a břišní jsou pod prvními jejími paprsky nebo ještě před nimi. Šprota jest domovem v&nbsp;záp. Baltu, v&nbsp;průlivu La Manche, v&nbsp;Severním moři a v&nbsp;Atlant. okeáné až k&nbsp;Lofotům; způsob života týž, jako u&nbsp;'''s-'''ě. Prodávají ji buď uzenou, buď naloženou (»ruské sardinky«). O&nbsp;ostatních příbuzných rybách mořských (podr. Alosa Cuv.) viz {{Prostrkaně|[[../Sleďovité ryby|Sleďovité ryby]]}}. Fossilní '''s-'''ě známe z&nbsp;oligocénu a miocénu: ''C. crenata'' (Heck.) z&nbsp;Rakous, ''C. sardinites'' (Heck.) z&nbsp;Chorvatska, ''C. Scheuchzeri'' Bl. ze Švýcar, ''C. humilis'' H. v. Meyer z&nbsp;Virtemberska. [[Autor:František Bayer (1854–1936)|''Br.'']] {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Sleď]] c39om8cchlelzg6qtqm17jwcqbqztr6 0 87659 330392 289348 2026-04-26T16:35:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330392 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Raša | PŘEDCHOZÍ = Raszmann | DALŠÍ = Rašek Karel }} {{Textinfo | TITULEK = Raša | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýprvý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;307. {{Kramerius|nkp|a48f0440-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Raša''' (''Arsa'', ''Arsia''), 22&nbsp;''km'' dl. řeka v&nbsp;Istrii pramenící nedaleko Pazinu, napájí Čepićské jezero, odtud teče k&nbsp;jihu a vlévá se do zálivu Kvarnerského. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Raša]] 5zrnhkdsa3wjov3ch61aoj7dioz0vm4 0 87790 330459 289663 2026-04-26T16:36:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330459 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Reservatum rusticum | PŘEDCHOZÍ = Reservatum ecclesiasticum | DALŠÍ = Reserváty papežské }} {{Textinfo | TITULEK = Reservatum rusticum | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;585. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n642/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Reservatum rusticum''', lat., {{Prostrkaně|[[../Výměnek|výměnek]]}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]] 1pyageu1q7rz9ooyariatfyyv5kto8r 0 87797 330418 289676 2026-04-26T16:36:20Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330418 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Regalecus | PŘEDCHOZÍ = Regale | DALŠÍ = Regálie }} {{Textinfo | TITULEK = Regalecus | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýprvý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;399. {{Kramerius|nkp|b6c64150-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Regalecus''' [-lékus] Brünn., rod podivných ryb ostnoploutvých z&nbsp;čeledi hlístounů (''Trachypteridae''), má tělo lysé, dlouhé, ale nízké a se stran silně zploštělé, tak že výška jeho rovná se asi ⅓ délky. Přední čásť hřbetní ploutve, složené ze dlouhých a nazad ohnutých ostnů, jest hned na temeni krátké hlavy, ostatek té ploutve po všem hřbetě až na konec těla, jenž nemívá ani ploutve ocasní; prsní ploutve jsou malé, místo břišních má '''R.''' jen vláknité přívěsky na konci rozšířené, řitní ploutev schází a tělo má vezpod všude jen obrubu kožnatou. Z&nbsp;8 druhů obývajících ve všech mořích evropských, ale všude dosti vzácných, ještě nejznámějším jest druh '''R.''' ''Banksii'' Günth., dorůstající délky 3—6&nbsp;''m''. Má po těle plno drobných kostěných štítků, z&nbsp;nichž největší splývají ve čtvero vyniklých hran podél boků, barva jest stříbrobílá s&nbsp;nepravidelnými pruhy a skvrnami černými na přední polovině těla, ploutve jsou karmínové neb oranžové. Nazývají ho neprávem »králem sleďů«, poněvadž se domnívali, že provází zástupy sleďů na výročních cestách k&nbsp;pobřežním mělčinám. Ve Středozemním moři bývá zřídka polapen podobný '''R.''' ''gladius'' Günth., zdéli až i&nbsp;6½&nbsp;''m''. O&nbsp;způsobě života těchto ryb zatím určitějších zpráv nemáme. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Regalecus]] jq5293y76zj26ax83x92zgqf1ekpg9a 0 87831 330427 289800 2026-04-26T16:36:29Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330427 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rejnoci | PŘEDCHOZÍ = Rejneke | DALŠÍ = Rejnok elektrický }} {{Textinfo | TITULEK = Rejnoci | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýprvý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;450–451. {{Kramerius|nkp|bf946fa0-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Rejnoci''' (''Rajae'', ''Batoidei'', viz tab.), podřadí ryb žralokovitých (''Elasmobranchii''), jehož čeledi někteří systematikové kladou s&nbsp;určitými žraloky do podřadí ''Tectospondyli'' (Hasse). Mají široké prsní ploutve přirostlé ku&nbsp;ploskému trupu, ano na předu již i&nbsp;ke&nbsp;stranám hlavy, a proto tělo velmi široké, deskovité, ale ocas tenčí, štíhlý, celkem oblý a po většině od trupu zřetelně oddělený. Nahoře na těle jsou oči a hned za nimi otvory stříhací, vezpod otvory nosní, ústa s&nbsp;nízkými zuby různé úpravy a 5 párů žaberních otvorů. Za prsními ploutvemi, při počátku ocasu jsou mnohem menší ploutve břišní; malé hřbetní ploutve jsou nahoře na ocase nebo scházejí, řitní ploutev schází vždycky. Obratle jsou složeny z&nbsp;kruhovitých lamell kolem centrálního dvojkužele. Pásmo lopatkové má podobu kruhu kolkolem uzavřeného, připojeného ku&nbsp;přední, nečlánkované partii páteře. Nejvíce paprsků širokých prsních ploutví nese propterygoid. '''R.''' žijí v&nbsp;moři, v&nbsp;pásmě pobřežním a jen nečetní druhové, plovou i&nbsp;do vod sladkých. Přebývají skoro stále na dně mořském a číhají tu na kořist majíce prsní ploutve v&nbsp;písku nebo v&nbsp;bahně ukryty; pro nevalný chrup živí se jen drobnými rybkami a korýši (na př. garnáty). Dovedou barvu těla poněkud přizpůsobiti barvě dna mořského. Plovati umějí dosti lehce a obratně. Rozmnožují se po většině vejci v&nbsp;rohovitých, podlouhle čtyřhraných pouzdrech s&nbsp;úponkovitými přívěsky na jejich rozích; jen nečetní druhové rodí mláďata živá. Maso nemají '''r.''' valné, a lze ho požívati nanejvýš jen na podzim a v&nbsp;zimě. Známe as půl druhého sta recentních druhů '''r-'''oků, kteří náležejí v&nbsp;čeledi ''Rhinobatidae'', ''Rajidae'', ''Torpedinidae'' (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Rejnok elektrický}}}}), ''Myliobatidae'' a ''Trygonidae''; také {{Prostrkaně|pilouni}} (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Pristis}}}}) bývají k&nbsp;nim začasté počítáni. Fossilní '''r.''' praví objevují se až v&nbsp;útvaru jurském. Primitivní formy s&nbsp;'''r-'''oky příbuzné nalezeny však již v&nbsp;útvaru kamenouhelném a permském; jsou to po většině jen podivné zuby a celé chrupy rodů ''Psammodus'' Ag., ''Petalodus'' Newb., ''Polyrhizodus'' M’Coy, ''Janassa'' Münst. a pod. Nejlépe zachovalí '''r.''' pocházejí z&nbsp;jurského kamene lithografického u&nbsp;Solenhofen, Eichstättu, Nuspling v&nbsp;Německu a Cerinu ve Francii, pak ze zpodního útvaru křídového z&nbsp;Libanonu, ze svrchního křídového útvaru ve Vestfálsku a z&nbsp;eocénu z&nbsp;Monte Bolca. Nejpěknější jsou 1—2&nbsp;''m'' dlouhé exempláře druhů ''Spathobatis mirabilis'' Wagn. (Eichstätt), podobný ''Rhinobatis primaevus'' (Blv.; Monte Bolca), ''Torpedo gigantea'' (Blv.; tamtéž). Kromě těch jsou dosti hojny zbytky, totiž zuby a chrupy neb ostny ploutví rodů ''Myliobatis'' Cuv., ''Raja'' Cuv., ''Trygon'' Ad. a mn.&nbsp;j. ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rejnoci]] ealpryka10kh7d1d1d1b8nmgua1sfwb 0 87985 330520 290111 2026-04-26T16:37:52Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330520 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rostrum | PŘEDCHOZÍ = Rostropice | DALŠÍ = Rosvitha }} {{Textinfo | TITULEK = Rostrum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýprvý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;999. {{Kramerius|nkp|242b0410-0a92-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rostrum''', lat., {{Prostrkaně|zobec}}; plur. {{Prostrkaně|{{Heslo|rostra}}}} (v.&nbsp;t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rostrum]] h9nulr4tgy1zp9inya2obgegr9offjb 0 88138 330955 290430 2026-04-27T11:11:36Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330955 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Srostlohrdlé | PŘEDCHOZÍ = Srostločelistné | DALŠÍ = Srostloplátečné }} {{Textinfo | TITULEK = Srostlohrdlé | AUTOR = [[Autor:František Bayer (1854–1936)|František Bayer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýtřetí díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;1003–1004. {{Kramerius|nkp|249ec930-13c1-11e5-a599-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Srostlohrdlé''' {{Prostrkaně|ryby}} (''Pharyngognathii''), jméno řádu takových ryb ostnoploutvých, jež mají oba poslední oblouky kostry viscerální, obě dolní kosti požerákové v jednu srostlé. Řadíme tam zejména čeledi ''Pomacentridae'', ''Labridae'', ''Embiotocidae'', ''Chromidae''. Teď se však takové čeledi kladou jen v divisi ''Perciformes'' podřadí {{Prostrkaně|ryb ostnoploutvých}} (''Acanthopterygii''; viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Ryby}}}}). ''[[Autor:František Bayer (1854–1936)|Br.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Srostlohrdlé]] 2hm42pj9uhq7i15v65nghkqwvfjddpf 0 89765 330523 295699 2026-04-26T16:37:56Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330523 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Routiers | PŘEDCHOZÍ = Routička | DALŠÍ = Routina }} {{Textinfo | TITULEK = Routiers | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;288. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n332 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Routiéři }} {{Forma|proza}} '''Routiers''' [rútjé] sluly ve Francii roty lupičské, obyčejně původu selského, vedené nejčastěji loupeživým šlechticem; '''r'''. nejvíce se rozmohli za Filipa Augusta (1180 — 1223) a udrželi se až do stol. XV. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ctcik6srk9cjbtd98750q2v5g89r5ko 0 91006 330482 296503 2026-04-26T16:37:17Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330482 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Robert | PŘEDCHOZÍ = Röber | DALŠÍ = Roberta }} {{Textinfo | TITULEK = Robert | AUTOR = [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Jan Vincenc Diviš-Čistecký]], neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;855-856. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni53ottogoog#page/n4/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Robert }} {{Forma|proza}} '''Robert''' [robér]: '''1) R.''' {{Prostrkaně|Louis Léopold}}, malíř franc. (* 1794 v Eplatures u Chaux-deFonds ve Švýc. — † 1835 v Benátkách). Učil se kupectví, avšak ryjec Girardet, poznávaje veliké '''R'''-ovo nadání, přivedl jej r. 1810 do Paříže a učil jej kresbě, načež posílal jej na École des beaux arts. Týmž časem '''R.''' učil se malířství u Davida. Okolnostmi byv nucen vrátiti se domů, živil se tam malbou podobizen s úspěchem takovým, že jistý maecenáš poskytl mu prostředků na cestu do Říma. Tam maloval různé genry ze života italských horalův a loupežníků, jež v pařížském Saloně vzbudily r. 1822 neobvyklou pozornost. Na soukromou objednávku maloval veliký obraz ''Corinna na předhoří Misenském'', pak následovaly: ''Neapolský improvisátor'' (1824); ''Návrat z pouti u Madonny dell'Arco'' (1827, mus. luxemb. v Pař.) a ''Ženci v bažinách Pontinských'' (1831). Obrovský úspěch měl obraz ''Pohřeb v rodině římských sedláků'' velmi často rytinami reprodukovaný. Poslední svůj obraz ''Odjezd rybářů na moře Jaderské'' (v Louvru) maloval pod dojmem své nešťastné lásky k princezně Charlottě Bonapartové, dceři krále Josefa, své žákyni a obdivovatelce, pro niž zbavil se sám života, ač byl právě na vrchole své slávy. Z ostatních prací '''R'''-ových uvádíme: ''Dvě dívky neapolské připravující se k tanci''; ''Dvě Švýcarky s kůzletem''; ''Žabaři''; ''Poustevník na Epomeru''; ''Jeptiška'' (mus. v Nantes); ''Basilika sv. Pavla po poháru r. 1823'' (v Neuchâtelu); ''Spící bandita'' (v berl. nár. gal. a v lipském mus.); ''Raněný bandita''; ''Ženy loupežníků na útěku'' (obé v mus. v Basileji); ''Pifferari před obratem Madonny'' (mus. ve Vevey) a j. '''R.''' přes svoji náklonnost k antice přece přilnul také ku přírodě, čímž jeho práce nabývají zvláštního půvabu i originálnosti, ač jeho sláva podle soudu mnohých valně převyšovala jeho zásluhy skutečné. Srv. L. J. Delecluze, Notice sur la vie et les ouvrages de L. '''R.''' (Pař., 1838); Feuillct de Conches, L. '''R.''', sa vie, ses œuvres et sa correspondance (t., 1848, do němč. přel. Zöller, Hannover, 1863); Clément, L. '''R.''' d'après sa correspondance inédite (Pař., 1874). '''2) R.''' {{Prostrkaně|Florentin}} (* 1800 v Iséron v Dauphine — † 1870 v Židlochovicích). Byl pův. správcem továrny na barvy firmy '''R.''' a spol. v Himbergu u Vídně, později věnoval se řízení vlastního cukrovaru, raffinerie a lihovaru v Židlochovicích. Zde prováděl mnohé a nákladné pokusy, směřující ke zlepšení výroby cukru řepového, tak že závody židlochovické slynuly drahná léta jakožto směrodatná zkušebná stanice pro průmysl cukrovarnický. Již r. 1847—48 pracoval s t. zv. macerací čerstvých koláčků řepových a s vyluhováním sušené řepy podle návodu Schützenbachova. Tyto způsoby sice se neosvědčily, ale byvše r. 1850 pozměněny na t. zv. methodu židlochovickou, staly se základem pozdějšího těžení šťávy z řízků řepových pomocí diffuse. '''R.''' zlepšil Rillieuxovy ležaté odpařováky, v nichž pára proudila skrze trubky, přeměniv odparku na tělesa stojatá, ve kterých kroužila pára kolem varních trubek. Takové apparáty zvány potom vůbec »Roberty«. ''DČ'' '''3) R.''' {{Prostrkaně|Aurèle}} (* 1805 v Eplaturcs — † 1871 v Bielu), malíř franc, bratr a žák '''R'''-a 1), maloval genry a architektury. R. 1822 přišel do Říma k bratru Leopoldovi, s nímž žil až do jeho smrti. Z obrazů jeho jsou nejlepší: ''Topící se mniši na řece Anio'' (1832); ''Křest v kostele sv. Marka'' (1842, v nár. gal. berl.); ''Intérieury kostela sv, Marka'' (1854, 1856 a 1861, v Bernu, Basileji a Curichu). '''4) R.''' {{Prostrkaně|Cyprien}}, spis. franc. (* 1807 v Angersu), byl po Mickiewiczovi r. 1845 jmenován professorem slovanských jazykův a literatur na Collèěge de France a zmizel z Paříže potají, nevědomo jak a kam. Sepsal: ''Essai d'une philosophie de l'art'' (1836); ''Les Slaves de Turquie'' (1844); ''Les deux panslavismes'' (1847) a ''Le monde slave son passé, son état présent, son avenir'' (1851). '''5) R.''' {{Prostrkaně|Adrien}} viz {{Prostrkaně|Basset}} 1). '''6)''' {{Prostrkaně|Julius }} ({{Prostrkaně|Jan František Ludvík}}), syn '''R'''-a 2), cukrovarník (* 4. čna 1826 v Himbergu u Vídně — † 8. ún. 1888). Studoval po 8 let human. předměty na kolleji v Grenoblu a dosáhnuv titulu ''bachelier ès lettres'', věnoval se studiu technických nauk ve Vlídni, odkud r. 1847 odebral se do Paříže, aby se zdokonalil v lučbě u Chevreula. R. 1848 nastoupil praktickou dráhu v závodech svého otce v Židlochovicích a účastnil se provádění rozmanitých pokusů technologických i hospodářských. Po důkladných předběžných studiích o jevech endosmosy a exosmosy v buňkách rostlinných jal se přiváděti k užitku zákony diffuse v těžení šťávy řepové. R. 1864 sestavil si na zkoušku první batterii diffusní na soustavné vyluhování řízků řepových, které vyráběl na pozměněné řezačce soustavy Champonnois, původně k řezání krmiva sestrojené. V kampani 1865—66 pracoval již bez závady s novým způsobem těžení šťávy, jenž r. 1867 zaveden byl v 27 cukrovarech a dobře se osvědčiv rozšířil se rychle ve všech zemích řepový cukr vyrábějících pode jménem Robertovy diffuse. Jakkoliv diffuse v pozdějších letech doznala mnohého zlepšení, dlužno přece J. '''R'''-ovi přiznati hlavní zásluhu o tento vynález, jenž nadobro vytlačil staré způsoby práce, lisováni a centrifugo vání kaše řepové, též maceraci. a vedle Jelinkovy saturace kalů hlavně přispěl k dnešnímu rozvoji cukrovarnictvií řepového. Ke krouhání řepy sestrojil '''R.''' zvláštní nože tvaru hřebenovitého, které po svém vynálezci jmenují se nože '''R'''-ovy a při abnormální řepě (zmrzlé nebo dřevité) dosud mohou konati dobré služby. Obšírný životopis '''R'''-ův s jeho podobiznou uveřejněn r. 1888 v »Zeitschr. fUr Zuckerindustrie und Landwirtschaft« (Víd., roč. XVII.). ''DČ'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] l4x46syrihb9120kucupvmvpz6wcgqe 0 91031 331109 296666 2026-04-27T11:16:44Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 331109 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Svištov | PŘEDCHOZÍ = Svišťouni | DALŠÍ = Sviták }} {{Textinfo | TITULEK = Svištov | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S. 443-443. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni39ottogoog Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Svištov }} {{Forma|proza}} '''Svištov''', {{Prostrkaně|Sištov}}, {{Prostrkaně|Sistova}}, okr. město v kraji trnovském v Bulharsku podunajském, na pravém břehu Dunaje právě tam, kde nejvíce k jihu se vychyluje, má 13.312 obyv. (1893) značný obchod, jest důležitou stanici paroplavební na dolním Dunaji, hlavním vývozním i dovozním místem pro střední Bulharsko podunajské, důležité i pro obchod a styk Bulharska a Rumunska, břeh není tu pokryt močály, stojíť protější Zimnica, právě tak jako '''S.''', na vysoké terase. Ulice svištovské vystupují strmě od řeky Dunaje vzhůru ke starému hradisku. '''S.''' leží na místě starověkého města římského ''Novae'', kde ležela posádkou jedna legie, r. 1790 bylo tu zahájeno mírové jednání a 4. srpna 1791 ujednán mír mezi Rakouskem a Tureckem na základě dosavadního stavu držebního. R. 1810 byl '''S.''' ve válce vypálen. U '''S'''-a Rusové zbudovali v červnu 1877 most lodní, po němž vstoupili na půdu tureckou. Rodáci svištovští mají v kulturním a politickém životě knížetství Bulharského značný význam (Dragan Cankov, Načevič). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] 7cgag4u6c3fjbtb35hwz72nlyepxd7c 0 92290 330683 300937 2026-04-27T11:08:10Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330683 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Salov Ilja Aleksandrovič | PŘEDCHOZÍ = Salov | DALŠÍ = Salpêtrière }} {{Textinfo | TITULEK = Salov Ilja Aleksandrovič | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. s.&nbsp;556. [https://ndk.cz/view/uuid:b4db3620-e6e2-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:08147e80-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Salov''' {{Prostrkaně|Ilja Aleksandrovič}}, spis. rus. (* 6. dub. 1835 v Penze — † 24. pros. 1902), zahájil literární činnost koncem let 50tých XIX. stol., ale zvučného jména nabyl teprve v l. 70tých povídkami, otiskovanými v »Otěčestvenných Zápiskách«, jako: ''Meljnica kupca Cesalkina''; ''Grizuny'', ''Aspid'', ''Oljšanskij barin'' a j. Od polovice let 80tých otiskoval své práce hlavně v »Rus. Mysli«. Sebrané spisy jeho vyšly v Petrohradě (1884—92, 3 d.). Vedle toho vydal o sobě sbírky povídek ''S natury'' (t., 1893) a ''Sujeta mirskaja'' (t., 1894). '''S'''. jediný ze soudobých belletristů rus. zůstal věren literárnímu směru let 40tých a zejména podlehl vlivu Turgeněva, jejž napodobí často i ve formě vnější. Obyčejně reprodukuje skutečný venkovský život, který zná do podrobností, nestaraje se příliš o filosofický podklad svých povídek a o vnitřní smysl líčených jím příběhů. Některé práce jeho trpí rozvláčností. '''S'''. napsal také několik divadelních her, sehraných s úspěchem na státních divadlech. I v těch jeví se dobrým znalcem venkova, ač do jeho niterných hlubin se nezahloubává. Jeho ''Darmojedka'' (přel. K. Štěpánek, Repertoir čes. divadel, sv. 48) sehrána byla též na Národním divadle. Několik povídek jeho bylo přeloženo rovněž do češtiny. {{Konec formy}} k8o64anr5h378ntbdpv5f6azm8i1yua 0 93153 330542 306002 2026-04-26T16:38:14Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330542 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruse | PŘEDCHOZÍ = Ruscus | DALŠÍ = Rusellae }} {{Textinfo | TITULEK = Ruse | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S. 130. [http://www.archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruse }} {{Forma|proza}} '''Ruse''' [rusè], psáno též {{Prostrkaně|Russi}} (v XVI. st.), lidové pojmenování {{Prostrkaně|{{Heslo|Ruščuk|Ruščuku}}}} (v. t.). {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] a8di5yga4gyolyp77x3q457brt4gjfw 0 93154 330601 305380 2026-04-26T16:39:05Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330601 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ruščuk | PŘEDCHOZÍ = Ruszt | DALŠÍ = Ibn Rušd }} {{Textinfo | TITULEK = Ruščuk | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S. 365–366. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/364/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruse }} {{Forma|proza}} '''Ruščuk''', hlavní město bulharského {{Prostrkaně|kraje ruščuckého}} (7591 ''km²'' s 360.316 obyv., t. j. 47 obyv. na 1 ''km²'', se 184.412 muži a 175.904 ženami, se 4 okolijemi, t. ruščuckou, bjalskou, tutrakanskou a balbunarskou), zove se místním jménem {{Prostrkaně|Ruse}}, ve stol. XVI. {{Prostrkaně|Russi}}, leží na pravém břehu Dunaje z části na příkrém okraji bulharského lössového plateau v pravo při ústí ř. Lomu naproti rumunskému Gjurgjevu, na železničních tratích '''R'''.-Bukurešť a '''R'''.-Varna, má 32.661 obyv. (1900), tak že jest počtem obyvatelstva čtvrté město bulharské. Z obyvatelů jest mnoho Turkův, ačkoliv tureckého živlu v městě stále ubývá. Menším počtem zastoupeni jsou tu španělští židé, Rumuni, Arméni, Řekové a jiní cizinci. Některé ulice jsou přímé a dobře dlážděné, u Dunaje stojí nový palác knížecí, jinak nábřeží dunajské není příliš vzhledné. V městě jest několik chrámů bulharsko-pravoslavných, 1 arménský, 1 synagoga, 29 mečet, dále rolnická škola, divisijní velitelství, prefektura, appellační soud, bulharsko-pravoslavný arcibiskup a metropolita, arménský biskup, několik konsulů, mezi nimi i rakousko-uherský atd. '''R'''. jest důležitým tržebním střediskem pro veškeré východní Bulharsko, jakož i průvozním místem pro obchod s Tureckem. Vyváží se odtud hlavně obilí. V ohledu průmyslovém nejdůležitější jest výroba zboží zlatého, stříbrného, obuvnického a oděvnického. '''R'''. připomíná se po prvé r. 1503, r. 1659 měl již 6000 dřevěných domů, 2 lázně a 9 mečet, brzy pak jako vojenské a obchodní středisko zastínil staroslavné své sousedy, Silistrii a Nikopoli. Ještě více povznesly jeho důležitost války rusko-turecké. R. 1810 jej Rusové opanovali a r. 1811 vypálili, do r. 1877 znova mohutně Turky opevněn, tak že teprve 21. ún. 1878 odevzdán Rusům. ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] gf7xlgv0t7iparydxcn7a7y04elzl5p 0 93458 330543 306406 2026-04-26T16:38:15Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330543 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Russi | PŘEDCHOZÍ = Rüsselsheim | DALŠÍ = Russia }} {{Textinfo | TITULEK = Russi | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S. 361. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni36ottogoog/page/360/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ruse }} {{Forma|proza}} '''Russi''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Ruse }}}} a {{Prostrkaně|{{Heslo|Ruščuk}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]] ax2fjbfr28t802bme76hd0reivanacc 0 93726 330670 306735 2026-04-27T11:08:01Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}} 330670 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Saint Avold | PŘEDCHOZÍ = Avola | DALŠÍ = Avolio }} {{Textinfo | TITULEK = Saint Avold | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;1111. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|52936f20-0b3e-11e5-b562-005056827e51}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Saint-Avold }} {{Forma|proza}} Saint '''Avold''' [séntavold], hl. město kantonu v Lotrinsku, kraji forbašském, na dráze saarbrückenmetské, má 2943 obyv. (1885), soudní úřad, učitelský ústav, průmysl koželužský a kamenné lomy. {{Konec formy}} pol41io57c1e9f9mnhc23dh05x1u6bf 0 94008 330521 307556 2026-04-26T16:37:54Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330521 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Rosvitha | PŘEDCHOZÍ = Rostrum | DALŠÍ = Rosweyd }} {{Textinfo | TITULEK = Rosvitha | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Dvacátýprvý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;999. {{Kramerius|nkp|242b0410-0a92-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Rosvitha''', viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Roswitha}}}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Rosvitha]] jvome34nrx55j8k5mthyle6p7pvglab 0 94362 330666 308298 2026-04-27T11:07:58Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy 330666 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Safraniny | PŘEDCHOZÍ = Safonov | DALŠÍ = Safronov }} {{Textinfo | TITULEK = Safraniny | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Raýman|Bohuslav Raýman]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;487. {{Kramerius|nkp|fba13d00-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Safranin|Safranin]] }} {{Forma|proza}} '''Safraniny''' (chem.) jsou barviva zásaditá s odstínem více méně žlutavěčerveným a se silnou fluorscencí, jsou-li vybarvena na hedvábí. V novější době poznána jsou i safraninová barviva modrá. Vznikají různými cestami z aminů aromatických, chemická konstituce jejich je velmi složitá. {{Prostrkaně|Mauvein}}, jedno z prvních uměle připravených barviv (r.&nbsp;1856), náleží sem. Některé '''s.''' jsou jedovaté. ''[[Autor:Bohuslav Raýman|Rn.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Safraniny]] 2nz0o6u8hcj6gz9f2r1s30fimiqmbuk 250 94379 330633 308381 2026-04-26T17:19:55Z Shlomo 1042 /* Nebylo zkontrolováno */ dokončení korektury 330633 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>aby nepoſſkwrniľ Swatyně mé: nebo gá gſem Hoſpodin poſwětitel gegich. {{Verš|21|24}} Ta ſľowa mľuwiľ Mogžjš k Aronowi a k ſynům geho/ y ke wſſechněm ſynům Izraelſkým. </div> <references/> <section end=lv-21 /><section begin=lv-22 /> {{Kapitola|22}}<div class="intro"> Kapitola <span class="rimske-cislice">XXII.</span> Kteřj neměli gjſti pokrmů poſwátných, 19 a gaké odkoho oběti bráti. </div><div class="text"> {{Verš|22|1}} <span class="iniciala">Y</span> Mľuwiľ Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|22|2}} Mľuw Aronowi a ſynům geho/ {{Poznámka po straně|Požjwati neměli poſwátných pokrmů:}} ať ſe zdržugj od wěcý [těch] kteréž ſau poſwěceny od ſynů Izraelſkých/ a ať nepoſſkwrňugj gména ſwatého mého/ [w tom], což mi oni poſwěcugj: Gá gſem Hoſpodin. {{Verš|22|3}} {{Poznámka po straně|Kněžj nečiſtj,}} Rcy gim; Kdobykoli ze wſſeho ſemene waſſeho w pronárodech waſſich přiſtaupiľ ku poſwěceným wěcẽ kterýchžby poſwětili ſynowé Izraelſſtj Hoſpodinu/ když nečiſtota geho na něm geſt/ wyhľazena bude duſſe ta od twáři mé: gá gſem Hoſpodin. {{Verš|22|4}} Kdobykoli z ſemene Aronowa byľ maľomocný/ a neb tok ſemene trpjcý/ nebude gjſti z wěcý poſwěcených/ dokawadžby ſe neočiſtiľ: a kdožby ſe koli dotekľ nečiſtoty těľa mrtwého/ a neb toho, z něhožby wyſſľo ſýmě ſcházenj: {{Verš|22|5}} A neb kdoby ſe dotkľ kterého zeměpľazu gjmžby ſe poſſkwrniľ/ a neb čľowěka proněhožby byľ nečiſtý/ wedlé wſſeligaké nečiſtoty geho: {{Verš|22|6}} Čľowěk kterýžby ſe [čehokoli] toho dotekľ, nečiſtý bude až do wečera/ a nebude gjſti z wěcý poſwěcených/ lečby vmyľ těľo ſwé wodau. {{Verš|22|7}} A po západu ſľunce čiſtý bude/ a potom bude mocy gjſti z wěcý poſwěcených nebo pokrm geho geſt. {{Verš|22|8}} <ref>Exod.22.31 Ezech.44.21.</ref>Mrchy a vdáweného gjſti nebude/ aby ſe tjm nepoſſkwrniľ: gá gſem, Hoſpodin. {{Verš|22|9}} Protož oſtřjhati budau přiſľuhowánj mých/ aby hřjchů na ſe nevwedli/ a nezemřeli wněm proto že ge zprznili: gáť gſem Hoſpodin poſwětiteľ gegich. {{Verš|22|10}} {{Poznámka po straně|Cyzý, a neb ti kteřjžby nebyli z kněžſkého rodu,}} Žádný cyzý nebude gjſti z wěcý poſwěcených, ani podruh kněžſký/ ani nágemnjk nebude gjſti wěcý poſwěcených. {{Verš|22|11}} Kaupiľliby kněz čľowěka za ſwé penjze/ ten gjſti bude z wěcý těch/ též w domě geho zpľozený: ti budau gjſti z pokrmu geho. {{Verš|22|12}} {{Poznámka po straně|3. Dcera Kněžſká wdaná.}} Ale dcera knězowa kterážby ſe wdaľa za muže z giného pokolenj/ ta z [obětj] wzhůru pozdwižených/ [totiž] wěcý ſwatých, nebude gjſti. {{Verš|22|13}} Kdyby pak dcera knězowa owdowěľa a neb zahnána byľa od muže, nemagjcý pľodu/ a nawrátiľaby ſe do domu otce ſwého/ tak gako w dětinſtwj ſwém, chléb otce ſwého gjſti bude: cyzý pak žádný nebude gjſti z něho. {{Verš|22|14}} {{Poznámka po straně|Pokuta na toho, kdoby nemage práwa gedľ.}} Gedľliby pak kdo z nedopatřenj wěcy poſwěcené/ pátý djľ nad to přidá knězy/ a nahradj gemu [tu] wěc poſwěcenau: {{Verš|22|15}} Aby nepoſſkwrňowali wěcý ſwatých kteréžby ſynowé Izraelſſtj obětowali Hoſpodinu: {{Verš|22|16}} A nevwozowali na ně pokuty za prowinněnj/ že gedli wěcy poſwěcené gegich: nebo gá gſẽ Hoſpodin kterýž gich poſwěcugi. {{Verš|22|17}} Dále mľuwiľ Hoſpodin Mogžjſſowi, řka; {{Verš|22|18}} Mľuw k Aronowi a k ſynům geho, y ke wſſechněm ſynům Izraelſkým/ a rcy gim; {{Poznámka po straně|Oběti měľy býti 1. Dobrowolné,}} Kdožby koli z domu Izraelſkéº, a neb z pohoſtinných [kteřjž gſau] w Izraeli, obětowali obět ſwau, wedlé wſſech ſlibů ſwých wedlé wſſech darů dobrowoľných ſwých kteréžby obětowali Hoſpodinu w obět zápalnau/ {{Verš|22|19}} Z dobré wůle ſwé [obětowati budete] ſamce bez poſſkwrny, z ſkotů, z owcý, a z koz: {{Verš|22|20}} Cožbykoli měľo na ſobě wadu/ nebudete [toº] obětowati: nebo nebude přjgemné od wás. {{Verš|22|21}} {{Poznámka po straně|Zdárné bez wady}}<ref>Deut.35.11 Eklus.35.13.</ref> Pakliby kdo obětowaľ obět pokognau Hoſpodinu/ wykonáwage ſlib ſwůg, a neb dobrowolný dar/ buď z ſkotů, a neb z brawů/ ať geſt bez wady/ aby byľo přjgemné: nebudeť žádné poſſkwrny na něm: {{Verš|22|22}} Slepého a neb poľámaného, oſekaného, a neb vhřiwého, praſſiwého, a neb s liſſegi/ takowého neobětugte Hoſpodinu/ a nedáweyte gich k ohniwé oběti na oľtář Hoſpodinú. {{Verš|22|23}} Woľa neb dobytče s nedoroſtľými neb přeroſtľými audy/ w dobrowoľný zagiſté dar obětowati ge budeš/ ale za ſlib nebude přjgemný. {{Verš|22|24}} Ztľačeného aneb ztľučeného/ odtrženého, wykleſſtěného nebudete obětowati Hoſpodinu/ nevčinjte toho w zemi waſſj. {{Verš|22|25}} {{Poznámka po straně|3. Ne od cyzozemců přigaté/ ale domácý}} A z ruky cyzozemce nebudete obětowati chleba Bohu ſwému/ ze wſſech těch wěcý: nebo poruſſenj gegich geſt na nich: wadu ma-<noinclude> </div> <references/></noinclude> eqj7lg2e1bx4u9b6bt45t8bc1nywvzp 250 94380 330634 308383 2026-04-26T18:06:42Z Shlomo 1042 /* Nebylo zkontrolováno */ dokončení korektury 330634 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>gj/ nebudau přjgemné od wás. {{Verš|22|26}} Mľuwiľ také Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|22|27}} {{Poznámka po straně|Dobytčete mľadſſjho než w oſmi dnech nepřegjmaľ Bůh k oběti.}} Wůľ neb beran a neb koza když ſe vrodj/ za ſedm dnj při matce ſwé zanecháno bude/ oſmého pak dne y potom, bude přjgemné k oběti ohniwé Hoſpodinu: {{Verš|22|28}} Kráwy pak a dobytčete s mľadým geho nezabigete gednoho dne. {{Verš|22|29}} A kdyžbyſſte obětowali obět chwáľy Hoſpodinu/ dobrowoľně gi obětowati budete. {{Verš|22|30}} W ten týž den ſnědena bude/ a nepozůſtawjte z nj [ničeho] až do gitra: gá gſem Hoſpodin. {{Verš|22|31}} Protož oſtřjheyte přikázanj mých/ a čiňte ge: gá gſem Hoſpodin. {{Verš|22|32}} A nepoſſkwrňůgte gména ſwatého mého/ y buduť poſwěcen v proſtřed ſynů Izraelſkých: gá gſem Hoſpodin poſwětiteľ wáš, {{Verš|22|33}} Kterýž ſem wás wywedľ z země Egyptſké/ abych wám byľ za Boha: gá gſem Hoſpodin. </div> <references/> <section end=lv-22 /><section begin=lv-23 /> {{Kapitola|23}}<div class="intro"> Kapitola <span class="rimske-cislice">XXIII.</span> O Sľawnoſtech wýročnjch.}} </div><div class="text"> {{Verš|23|1}} <span class="iniciala">M</span>Ľuwiľ opět Hoſpodin Mogžjſſowi, řka; {{Verš|23|2}} Mľuw k ſynům Izraelſkým, a rcy gim; Sľawnoſti Hoſpodinowy/ kteréž nazýwati budete, Shromážděnj ſwatá/ tyto gſau ſľawnoſti mé. {{Verš|23|3}} {{Poznámka po straně|Sobota Swátek téhodnj.}} Sſeſt dnj děľati budete/ dne pak ſedmého, Sobota odpočinutj geſt: ſhromážděnj ſwaté [bude]/ žádného djľa neděľeyte: [nebo] geſt Sobota Hoſpodinowa/ we wſſech přjbytcých waſſich. {{Verš|23|4}} {{Poznámka po straně|Sľawnoſti wýročnj.}} [Protož] tyto gſau ſľawnoſti Hoſpodinowy/ ſhromážděnj ſwatá/ kteréž ſľawiti budete w čaſy gich vrčité: {{Verš|23|5}} {{Poznámka po straně|1=<span class="rimske-cislice">I.</span> Welikanoc.}} Měſýce <ref>Exod.12.18 Nume.9.3 Etem 18.16</ref> prwnjho/ čtrnácteho [dne] téhož měſýce/ v wečer bude Fáze Hoſpodinowo. {{Verš|23|6}} A patnáctého dne téhož měſýce/ ſwátek Přeſnic [bude] Hoſpodinu: za ſedm dnj přeſné chleby gjſti budete. {{Verš|23|7}} Dne prwnjho zbor ſwatý mjti budete/ žádného djľa robotného nebudete děľati. {{Verš|23|8}} Ale obětowati budete obět ohniwau Hoſpodinu za ſedm dnj: Dne také ſedmého zbor ſwatý bude/ žádného djľa robotného nebudete děľati. {{Verš|23|9}} Y mľuwiľ Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|23|10}} Mľuw k ſynům Izraelſkým, a rcy gim; {{Poznámka po straně|Prowotiny z obilé měľy obětowány býti nazýtřj po Fáze.}} Když wegdete do země kterauž gá dáwám wám/ a žjti budete obilj gegj/ tedy přineſete ſnopek prwotiny žně waſſj k knězy: {{Verš|23|11}} Kterýž obraceti bude ſem y tam ſnopek ten před Hoſpodinem/ aby byľ přjgemnau [obětj] za wás: nazýtřj po Sobotě, obraceti geg bude kněz. {{Verš|23|12}} Kterého dne obraceti budete ſnopek ten/ [téhož] zabigete beránka ročnjho bez poſſkwrny w obět zápalnau Hoſpodinu. {{Verš|23|13}} Též [y] obět ſuchau geho/ dwě deſetiny mauky bělné olegem zaděľané/ [w] obět ohniwau Hoſpodinu v wůni přjgemnau: a mokrau obět geho/ wjna čtwrtý djľ [mjry] <ref>Exo.39.40</ref> Hin. {{Verš|23|14}} Chleba pak ani pražmy, ani zrnj wymnutého, nebudete gjſti/ až práwě do toho dne když obětowati budete obět Bohu ſwému: vſtanowenj to wěčné bude w pronárodech waſſich, we wſſech přjbytcých waſſich. {{Verš|23|15}} {{Poznámka po straně|1=<span class="rimske-cislice">II.</span> Sľawnoſt téhodnů, neb Letnic.}} Počtete ſobě také od prwnjho dne po Sobotě/<ref>Deut.16.20</ref> ode dne, wněmž ſte obětowali ſnopek ſem y tam obracenj/ (plných ſedm téhodnů ať geſt). {{Verš|23|16}} Až do prwnjho [dne] po ſedmém téhodni/ zečtete padeſáte dnj a [tehdy] obětowati budete nowau obět ſuchau Hoſpodinu. {{Verš|23|17}} Z přjbytků ſwých přineſete chleby ſem y tam obracenj, dwa [bochnjky] ze dwau deſetin mauky bělné budau/ kwaſſené [ge] vpečete: prwotiny ſau Hoſpodinu. {{Verš|23|18}} A s tjm chlebem obětowati budete ſedm beránků ročnjch bez wady/ a woľka mľadého gednoho/ a ſkopce dwa: obět zápalná budau Hoſpodinu/ s obětmi ſwými ſuchými y mokrými obět ohniwá wůně ſpokogugjcý Hoſpodina. {{Verš|23|19}} Zabigete také kozľa gednoho za hřjch, a dwa beránky ročnj k oběti pokogné. {{Verš|23|20}} Y bude ge kněz ſem y tam obraceti s chleby prwotin, [w] obět ſem y tam obracenj před Hoſpodinem, y s [těmi] dwěma beránky/ a budau ſwaté wěcy Hoſpodinu, [a doſtanau ſe] knězy. {{Verš|23|21}} Y wyhľáſýte w ten den ſľawnoſt/ ſhromážděnj ſwaté mjti budete/ žádného djľa robotnéº nebudete děľati: vſtanowenj [to], bude wěčné we wſſech přjbytcých waſſich, w pronárodech waſſich. {{Verš|23|22}} <ref>Wýš 19.9. Deut.14.19</ref> A když budete žjti obilé kraginy waſſj/ neſežneš wſſeho až do konce pole ſwého/ a pozuſtaľých [kľaſů] po žni ſwé nebudeš zbjrati:<noinclude> </div> <references/></noinclude> kewxk1svnx358c8esto6fzhbicufzof 250 94382 330637 308386 2026-04-26T19:07:21Z Shlomo 1042 /* Nebylo zkontrolováno */ dokončení korektury 330637 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>chudému a přjchozýmu zanecháš gich: gá gſem Hoſpodin Bůh wáš. {{Verš|23|23}} Mľuwiľ geſſtě Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|23|24}} Mľuw ſynům Izraelſkým takto; {{Poznámka po straně|Swátek traubenj}}<ref>Num.29.2</ref> Měſýce ſedmého, prwnj [den] téhož měſýce, budete mjti odpočinutj/ památku traubenj/ ſhromážděnj ſwaté [držjce]. {{Verš|23|25}} Žádného djľa robotného nebudete děľati: a budete obětowati obět ohniwau Hoſpodinu. {{Verš|23|26}} Mľuwiľ také Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|23|27}} {{Poznámka po straně|Den očiſſťowánj/ neb poſtu}}<ref>Wyš 16.29 Num.29.7</ref>Deſátý pak den každého měſýce ſedmého/ den očiſſťowánj geſt/ ſhromážděnj ſwaté mjti budete/ a ponižowati budete žiwotů ſwých/ a obětowati obět ohniwau Hoſpodinu. {{Verš|23|28}} Žádného djľa nebudete děľati w ten den: nebo den očiſſťowánj geſt/ k očiſſťowánj wás před Hoſpodinem Bohem waſſim: {{Verš|23|29}} A wſſeliká duſſe kterážby neponižowaľa ſe toho dne/ wyhľazena bude z lidu ſwéº. {{Verš|23|30}} Kdožby koli djľo něgaké děľaľ toho dne/ zatratjm čľowěka toho z lidu geho: {{Verš|23|31}} Žádného djľa neděleyte: vſtanowenj [to], bude wěčné w pronárodech waſſich, we wſſech přjbytcých waſſich. {{Verš|23|32}} Sobotu odpočinutj mjti budete/ když ponižowati budete duſſj ſwých, dewátého dne téhož měſýce v wečer: od wečera až do [druhého] wečera, držeti budete Sobotu ſwau. {{Verš|23|33}} Mľuwiľ také Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|23|34}} Mľuw ſynům Izraelſkým, a rcy; {{Poznámka po straně|1=<span class="rimske-cislice">III</span> Sľawnoſt ſtánků.}}<ref>Ian 7.2,3,10,11,14,27.</ref> Každého patnáctého dne, měſýce ſedmého, ſľawnoſt Stánků za ſedm dnj bude Hoſpodinu: {{Verš|23|35}} Dne prwnjho ſhromážděnj ſwaté bude: žádného djľa robotného nebudete děľati: {{Verš|23|36}} Za ſedm dnj obětowati budete obět ohniwau Hoſpodinu/ dne oſmého ſhromážděnj ſwaté mjti budete/ a obětowati budete obět ohniwau Hoſpodinu: ſwátek geſt/ žádného djľa robotného nebudete děľati. {{Verš|23|37}} To gſau ſľawnoſti Hoſpodinowy/ kteréž ſľawiti budete [mjwagjce] ſhromážděnj ſwatá/ abyſte [w nich] obětowali obět ohniwau Hoſpodinu/ zápaľ obět ſuchau, obět [pokognau], a oběti mokré/ gedno každé we dni ſwém, {{Verš|23|38}} Kromě Sobot Hoſpodinowých/ a kromě darů waſſich y wſſech ſlibů waſſich/ a kromě wſſech dobrowoľných obětj waſſich/ kteréž dáwati budete Hoſpodinu. {{Verš|23|39}} A wſſak dne patnáctého toho měſýce ſedmého/ kdyžbyſte ſhromáždili vrody země/ ſwětiti budete ſwátek Hoſpodinú za ſedm dnj: dne prwnjho odpočinutj [bude]/ tolikéž dne oſmého [bude] odpočinutj: {{Verš|23|40}} {{Poznámka po straně|Při Sľawnoſti Stãků wesſeľý způſob býti měľ Lidu Božjho.}} A naberauce ſobě dne prwnjho, owoce z ſtromů kráſných/ a ratoleſtj paľmowých/ a wětwowj z ſtromů huſtých/ a wrbj od potoku/ wesſeliti ſe budete před Hoſpodinem Bohem ſwým za ſedm dnj. {{Verš|23|41}} A tak držeti budete ten ſwátek Hoſpodinú za ſedm dnj/ každého roku: vſtanowenj [to], bude wěčné w pronárodech waſſich: každého měſýce ſedmého ſľawiti geg budete. {{Verš|23|42}} {{Poznámka po straně|Proč přité Sľawnoſti býwati měli w Stanjch.}} W ſtanjch zuſtanete za ſedm dnj/ kdožkoli doma zrozený geſt w Izraeli/ w ſtanjch zuſtáwati budete: {{Verš|23|43}} Aby wěděli potomcy wáſſi/ že ſem chowaľ w ſtanjch ſyny Izraelſké/ když ſem ge wywedľ z země Eġyptſké: gá Hoſpodin Bůh wáš. {{Verš|23|44}} Y oznámiľ Mogžjš ſľawnoſti Hoſpodinowy ſynům Izraelſkým. </div> <references/> <section end=lv-23 /><section begin=lv-24 /> {{Kapitola|24}}<div class="intro"> Kapitola <span class="rimske-cislice">XXIIII.</span> Lampy w Stánku a Chléb ſwatý, 10. Smrt ruhače, a práwo na ſſkůdce. </div><div class="text"> {{Verš|24|1}} <span class="iniciala">M</span>Ľuwiľ pak Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka; {{Verš|24|2}} {{Poznámka po straně|Zprawowánj ſwěteľ w ſtánku.}}<ref>Exod.17.20</ref> Přikaž ſynům Izraelſkým ať přineſau tobě olege oliwowého čiſtého wytľačeného, k ſwjcenj/ aby lampy vſtawičně rozſwěcowány byľy. {{Verš|24|3}} Před oponau ſwědectwj w Stánku vmľuwy, zpořádá ge Aron/ [aby hořeľy] od wečera až do gitra, před Hoſpodinem wždycky: [toť bude] vſtanowenj wěčné, w národech waſſich. {{Verš|24|4}} Na ſwjcen čiſtý rozſtawowati bude ľampy před Hoſpodinem wždycky. {{Verš|24|5}} {{Poznámka po straně|Chlebowé poſwátnj}} A wezma mauky bělné, vpečeš z nj dwanácte koľáčů/ geden každý koľáč bude ze dwau deſetin [Efi]: {{Verš|24|6}} A rozkľadeš ge dwěma řady/ ſſeſt w řadu gednom/ na ſtole čiſtém před Hoſpodinem. {{Verš|24|7}} Dáš také na každý řad kadidľa čiſtého aby byľo za každý chléb ten kauřenj pamětné/ w obět ohniwau Hoſpodinu. {{Verš|24|8}} Každého dne Sobotnjho kľáſti budete ge řadem/ před Hoſpodinem wždycky/ [be-<noinclude> </div> <references/></noinclude> nhe731lq9614svyfsumd05i37aclei4 0 94859 330751 313177 2026-04-27T11:09:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330751 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seneca | PŘEDCHOZÍ = Senec | DALŠÍ = Seneca (řeka) }} {{Textinfo | TITULEK = Seneca | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;853. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:39211ab0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seneca }} {{Forma|proza}} '''Seneca''' [-ka]: 1) '''S.''' {{Prostrkaně|Annaeus Lucius}}, rhétór řimský (* ok. 54 př. Kr. v Cordubě v Hispánii — † kolem 40 po Kr.). Záhy přišel do Řima a nabyl tam důkladného vzděláni rhétorického. V Římě také většinu života svého ztrávil, obcuje s předními rhétory a řečníky veřejnými. Za choť pojal později v rodišti svém Helvii, jež porodila mu tři syny, totiž Novata, L. Seneku a Melu, jenž byl pak otcem básníka Lukana. Umřel u vysokém věku. Byl muž starořímského mravu a přísnosti, střízlivého, umirněného soudu a jako stilista následovník Ciceronův. Ve svém stáři požádán byl syny svými, kteří v podstatu rhétoriky hlouběji chtěli vniknouti a se staršími rhétory se seznámili, aby jim vyložil, nač ze svých dřívějších let v té příčině se pamatuje. '''S.''' byl zvláště schopen přání takovému vyhověti, ježto těšil se neobyčejné paměti. I jal se proto pracovati o díle, jehož synové si žádali, kteréž však mělo sloužili i širšímu obecenstvu. Spis ten nadepsal ''Oratorum et rhetorum sententiae, divisiones, colores''. Obsahovalo pak dílo to jednu knihu ''Suasorii'' a 10 knih ''Controversií''. Byl to přehled řečnických cvičení z rhétorických škol oné doby. Jednotlivá themata probírají se v něm tak, že nejprve uvádějí se mínění (''sententiae'') rhétorů o každém z nich, potom vykládá se, jak možno thema vzhledem k obsahu rozděliti a díly uspořádati (''divisiones''), a posléze dává se návod, jak lze přestupek neb zločin, o němž se jedná, vytknouti ve formě lepší, mírnější (''colores''). Každá kniha má svůj zvláštní úvod Ale nezachovalo se nám dílo to úplně. Předmluvy k páté, šesté a osmé knize Controversií zanikly úplně, a z úvodu ke knize deváté máme jen zlomky. Z desíti knih Controversií máme pouze 1., 2., 7., 9. a 10. (s 35 thematy), a to částečně s mezerami, zejména při řeckých místech. Drželiť se středověcí písaři nejednou hesla »graeca sunt, non leguntur«. Ve čtvrtém nebo pátém století kdosi učinil z celého díla výtah ne dosti správný ke školské potřebě, jenž se táhl ke všem desíti knihám Controversií, a tak poznáváme obsah i ztracených knih, jež jednaly o 39 thematech. Vedle toho zachovaly se excerpty těmi i úvody k 1., 2., 3. a 4. knize Controversií. Kniha Suasorii jest na počátku a konci neúplná, i obsahuje 7 themat. Dílo to jeví krásné vlastnosti autorovy, zvláště podivuhodnou paměť — neboť vypravuje beze všech pomůcek různé části z deklamac jednotlivých rhétorů —, dále zdravé mínění o povaze řečnictví té doby, názory, jež nemnoho se liší od mínění, jež později Quintilian pronáší ve své Instituci. '''S.''' myslil, což sám podotýká, že vyhoví i skutečné potřebě časové, uveřejně knihu tuto. Neboť vedle vzácných zpráv o nejznamenitějších rhétorech té doby, umístěních hlavně v praefacích k jednotlivým knihám a v závěrech jednotlivých themat, podává bohatý výběr rhétorských ukázek slohových. '''S.''' není nikterak spokojen s tehdejším pěstováním řečnictví i naříká v předmluvě k první knize Controversií nad rychlým pádem výmluvnosti, jejíž vrchol spatřuje v Ciceronovi a jeho vrstevnících, rovněž pak stěžuje si na lenivost a změkčilost mládeže římské, jež řečnictví, odvětví tak důležitému, nevěnuje již píle potřebné. Dílem '''S'''-ekovým nabýváme jasného názoru o pracích ve školách rhétorských za doby Augustovy a Tiberiovy, čímž velmi cenno jest pro dějiny římské rhétoriky a výmluvnosti. Při vzkříšení studii staroklassických toto dílo rhétora '''S'''-eky pokládáno za spis filosofa '''S'''-eky. Teprve úsilí Rafaela z Volaterry a Justovi Lipsiovi podařilo se obě osobnosti rozlišiti a dílo toto vrátili rhétorovi '''S'''-ekovi. Tím stalo se, že po delší čas pak méně dbalo se spisu toho. Teprve v naší době obrácena k němu větší měrou pozornost a text jeho methodicky vzděláván. První kritické vydání jest Bursianovo (Lip., 1857), druhé A. Kiesslingovo (t., 1872), třetí a nejdůležitější H. J. Müllerovo (v Praze u Tempského, 1887). Srv. též Körber, Ueber den Rhetor Seneka u. die römische Rhetorik seiner Zeit (Kassel, 1864). ''[[Autor:Robert Novák|RN.]]'' '''2)''' '''S.''' {{Prostrkaně|Annaeus Lucius}}, římský filosof (* 4 př. Kr. v Cordubě v Hispanii — † 65 po Kr.), syn před. V mládí přišel do Říma, kdež pod dozorem otcovým dostalo se mu důkladného vzdělání nejen v rhétorice, nýbrž i ve filosofii. Jako jeho dva bratří Novatus a Mela, tak i on horoval pro deklamace a deklamátorem zůstal po celý život svůj. Neboť i jeho moralisující výklady, jež později složil, nejsou než filosofické deklamace, jakéž z valné části ve školách rhétorských byly obvyklé. Již záhy vystupoval ve veřejnosti jako řečník a poměrně brzy nacházíme jej i ve službě státní. Za Caliguly stal se členem senátu, ale za nástupce jeho Claudia r. 41 působením Messaliny, ženy jeho, vyobcován na Corsiku, byv obžalován z cizoložství se sestrou Caligulovou, Julií Livillou. Po osm let musil pobýti na nehostinném místě tom. Teprve k prosbě druhé choti Claudiovy Agrippiny r. 49 zpět povolán, ano ustanoven za vychovatele syna císařovnina Nerona a jmenován praetorem. Tím náhle byl ze svého ponížení povznesen na vysoké místo, kdež jeho moc rychle rostla, zvláště když učeň jeho Nero na trůn nastoupil (r. 54). Za něho stal se r. 57 konsulem a po delší dobu místo mladého císaře, jenž jiných věcí než vlády si hleděl, ve skutečnosti sám spravoval říši Římskou. Posléze však stával se panovníku, jenž čím dále tím více v neřesti upadal, nepohodlným; zvláště pak, když přítel jeho Burrus, náčelník praetorianů, r. 62 zemřel, moc jeho při dvoře byla ochromena. '''S.''' poznal změnu věcí i vzdaloval se pak dvoru, jak bylo jen možno (srv. Tac. ann. 14, 52). Ale ani tak neušel ukrutnosti Nerona, jenž naň zanevřel. Donutilť jej císař pod záminkou, že i on účastnil se spiknutí Pisonova, by sám učinil si smrt. '''S.''' otevřel si v koupeli žíly a zemřel tu vykrvácením. Smrt jeho dojemně líčí Tacitus v ann. 15, 60—65. — Veliká moc, jíž dosáhl, a nesmírné bohatství, jež si nahromadil, způsobily mu záhy mnoho závistníkův a nepřátel, kteříž pak mravy a povahu jeho nemálo snižovat! hleděli. Ozvěnu hlasů těch shledáváme u pozdějšího historika Diona Cassia, jenž '''S'''-eku viní z nečestných věcí a dokazuje, jak málo život jeho se srovnával se zásadami stoickými, jichž v theorii byl stoupencem. Než jinak píše o něm Tacitus, jenž mu věkem bližší byl a jemuž i jinak mnohem spíše můžeme věřili. Že '''S.''' chyb prost nebyl, přiznali dlužno; ale vady ty nesmějí se přeháněti i uznati též třeba světlé stránky povahy jeho. Nahromadil ovšem mnoho jmění v rukou svých, ale s lehkým srdcem od něho se odloučil, když nadešel konec života, a statečně smrť podstoupil. — '''S.''' náleží mezi nejplodnějši a nejnadanější spisovatele římské literatury a jest nejskvělejší zjev literární v době stříbrné. Psal hojně věcí prosou i veršem. Co do mluvy hověl úplně choutkám své doby; možná, že u žádného autora té doby nejevily se slohové zvláštnosti věku stříbrného tak jasně, jako u něho Máme tu častěji vyjadřování téže myšlenky v různých podobách, hojné užívání prostředků rhétorických, vedle unavující rozvláčnosti a obšírnosti i temnou a nejasnou stručnost a krátkost. Jeho sloh má do sebe cosi theatrálniho: ''iactare ingenium'' jest jeho snaha a v té podobá se Ovídiovi. Nevyjadřuje, co cítí, způsobem prostým, nýbrž užívá rhétorického pathosu, řečnických okras. Charakteristické pro sloh jeho jest rozpouštěni period v kratičké věty, jejichž vzájemný poměr mnohdy ani není naznačen (''arena sine calce'', říkal vhodné o slohu jeho Caligula), jež však stavěny jsou uměle a s rhythmickým spádem. Tento {{Prostrkaně|sekaný}} sloh, tato mluva v krátkých sentencích má základ svůj v asianismu. '''S.''' jest stoupencem moderního slohu toho, bujnosti a umělostí se vyznačujícího a takto odpůrcem prostého slohu atticistského. Starých autorů nemá v lásce, ano po svědectví Quintilianově (10, 1, 126) je i napadal. Též Ciceronovi výtky činil, jak vidíme z Gell. 12, 2 a z listu 114, kde jeho stavbu vět uznává za chybnou. Přímo pohrdal tím, co bylo před Ciceronem, ač asi málo z toho četl. Rozumí se, že káral ty ze svých vrstevníků, kteří napodobili autory staré (srv. epist. 114, 13). Spisy svými měl veliký vliv na své souvěkovce i dobu pozdější. Zejména mladíci rádi čítali jeho spisy a mluvu jeho horlivě napodobovali, tak že až nucen Quintilian 10, 1, 25 varovali před čtením '''S'''-eky v mladém věku. Přiznává, že spisy jeho mají do sebe mnohé dobré stránky, ale vytýká též leckteré vady jejich, zejména co do slohu, jichž jinoši vystříhati se mají. Těžiště jeho spisovatelství nachází se v oboru morální filosofie. Jeho filosofie spočívá v podstatě na základě stoickém, ale otázky filosofické neprobírá příkrým způsobem těchto filosofů, nýbrž v podobě mírnější a vlídnější. V mnohých myšlenkách (jako na př., že všichni lidé jsou si rovni) '''S.''' setkává se s učením Kristovým, tak že není divu, že vzešlo mínění mezi prvními křesťany, že i '''S.''' byl křesťan, jakož i že křesťanská legenda učinila jej přítelem sv. Pavla a že mu podvržena byla korrespondence (14 listů) s apoštolem tímto. Jeho filosofické spisy jsou více populární a nemají valné samostatné ceny vědecké. Avšak jeví bohaté vědění, jemnou znalost srdce lidského i vyznamenávají se hojností hlubokých a jasně vyjádřených myšlenek. Jsou pak to rozpravy tyto: ''De providentia'' (o prozřetelnosti); ''De constantia sapientis'' (o důslednosti mudrcově); ''De ira'' (o hněvu, 3 knihy); ''De vita beata'' (o šťastném životě); ''De otio'' (o prázdni); ''De tranquillitate animi'' (o klidu duševním); ''De brevitate vitae'' (o krátkosti života); tři potěšné listy (''consolationes''), a to k matce Helvii, k Polybiovi, chráněnci Claudiovu, a k Marcii, dceři Cremutia Corda; ''De clementia'' (o mírnosti, 2 knihy věnované Neronovi); ''De beneficiis'' (7 knih o dobročinnosti). Rázu přírodovědeckého jsou ''Quaestiones naturales'' (7 knih), věnované mladšímu příteli Luciliovi. Spisu toho ve středověku užíváno jako školní knihy pro fysiku. Pozoruhodné jsou ''listy'', jež od něho se zachovaly. Jest jich 124 a činí 20 knih. Psány jsou dotčenému Luciliovi, ale určeny pro veřejnost. Jsouť to vlastně filosofické výklady, obsahující praktickou morálku. Hojnost éthických pravidel a důležitých pozorování mravných jest v nich uložena, rovněž nemalý počet skizz z tehdejšího života římského. Než unavuji jednotvárnou formou a suchopárným provedením. Vzhledem k obsahu pokládají je však někteří za nejzdařilejší dílo '''S'''-ekovo. Jiné spisy prosaické '''S'''-ekovy — a těch bylo dosti — zanikly. Z básnických děl jeho jmenovali dlužno především politickou satiru na smrť slabomyslného císaře Claudia ''Ludus de morte Claudii'', Ἀποκολοκύνθωσις (= ztykvení, proměna Claudia v tykev, místo Ἀποθέωσις, od κολοκύνθη = tykev). Jest to druh satiry menippské, spojení prosy s verši, kde '''S.''' velmi duchaplně liči jednání bohů s Claudiem hned po smrti jeho. Kromě některých epigrammů přikládá mu podání ještě jakýs počet tragédii ('''S.''' ''tragicus''). Jsou to dramata: ''Hercules furens'' (Šílený Hercules); ''Thyestes'', ''Phaedra''; ''Oedipus''; ''Troades''; ''Medea''; ''Agamemnon''; ''Hercules Oetaeus''; ''Phoeniísae'' a praetexta ''Octavia''. Jsou to jediné tragédie, jež z řimské literatury nám zachovány jsou celé. Kromě poslední, v níž líčen tragický skon Octavie dcery Claudiovy a choti Neronovy, váženy jsou vesměs z bájesloví řeckého a složeny podle kusů Euripidových, Sofokleových a Aischylových. Jsou to však spíše rhétorické deklamace než skutečné kusy dramatické, i určeny byly asi více k lektuře než k představování na jevišti. Nicméně mají velikou důležitost kulturní; neboť novověké tragédie (francouzská, italská, španělská atd.) řídily se namnoze jimi. Než přesnost kusů těch není nade vši pochybnost postavena. Že »Octavia« nemůže pocházeli od '''S'''-eky, jest zcela jisto; neboť naráží se tu na konec Neronův, jehož '''S.''' se nedožil. Ale také proti druhým kusům jakožto plodům '''S'''-ekovým vyslovili se mnozí. Otázka authentičnosti jejich není ještě nadobro rozřešena. — Srv. G. Richter, De '''S.''' tragoediarum auctore (Bonn, 1862). Vydáni tragédií těchto obstarali R. Peiper a G. Richter (Lip., 1867; 1903); Bedř. Leo (Beri., 1878, 2 sv.). Prosaické spisy '''S'''-ekovy vydal Fickert (Lip., 1842—45), F. Haase (t., 1852). Traktáty filosofické vydal Gertz (Berl., 1876; Kodaň, 1886), Hosius (Lip., 1900). Nové vydání listů jest od O. Hense (Lip., 1898). ''[[Autor:Robert Novák|RN.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští filosofové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští dramatici v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští politici v Ottově slovníku naučném]] mltfombkilhjlsq0mqeiug531vj6rvr 0 94860 330752 309199 2026-04-27T11:09:02Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330752 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seneca (řeka) | PŘEDCHOZÍ = Seneca | DALŠÍ = Seneca Falls }} {{Textinfo | TITULEK = Seneca | AUTOR = neuvedeno | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;855. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:396fafe0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seneca }} {{Forma|proza}} '''Seneca''' [-ka], řeka v sev.-amer. státě New York, pramení se v {{Prostrkaně|jezeře}} '''S'''. na 77° z. d., 60 ''km'' dlouhém a 3—6 ''km'' širokém, teče směrem vých., protéká sev. koncem jezera Cayuga a spojivši se s výtokem jez. Oneida v jeden tok zvaný {{Prostrkaně|Oswego}}, vlévá se do jez. Ontarijského. Jez. '''S'''. nikdy nezamrzá a je splavné pro parníky. {{Konec formy}} [[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]] dlv3kpgl70amnb5khyp0iznxbenaqb1 0 94861 330753 309200 2026-04-27T11:09:03Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy 330753 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seneca Falls | PŘEDCHOZÍ = Seneca (řeka) | DALŠÍ = Senecio }} {{Textinfo | TITULEK = Seneca Falls | AUTOR = neuvedeno | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;855. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:396fafe0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seneca Falls }} {{Forma|proza}} '''Seneca Falls''' [-ka faols], misto v severoamer. státě N. York, při řece Seneca, mezi jez. Senecou a Cayugou, z. od Syrakus, má 6519 obyv. (1900). Vodní silou ženou se četné tovární závody, jako tov. na pumpy, parní stříkačky, pletárny a j. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Spojených státech amerických v Ottově slovníku naučném]] bepgnart9lmzz9wvn4nep0g982pnkvq 0 94880 330721 309268 2026-04-27T11:08:39Z JAnDbot 3086 - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence 330721 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Schisma | PŘEDCHOZÍ = Schirschowitz | DALŠÍ = Schismatomma }} {{Textinfo | TITULEK = Schisma | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Fikrle|Jaroslav Fikrle]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;988. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4f6617d0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Schizma }} {{Forma|proza}} '''Schisma''' (od řec. σχίζω »štípám«), t. j. {{Prostrkaně|rozštěpeni}}, {{Prostrkaně|rozkol}}. Slovem tím označováno ve vývoji církve porušeni jednoty církevní tím, že některá část věřících se oddělila, různíc se co do ústavy a řádů církevních, nikoli co do dogmatu. Takové '''s.''' nastalo r. 1054 odloučením církve východní (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Křestanství}}}}, str. 1405, {{Prostrkaně|Caerularius a Řekové sjednocení a nesjednocení}}). '''S.''' nazývá se také takové porušení jednoty církevní, jež nastane zvolením dvou neb více papežů, což ve středověku často se stávalo. Takové '''s.''' nezřídka bylo ohlasem politické situace, zejména ve stol. XII. a XIII., kdy císařové němečtí z rodu Franckého a Hohenstaufského, jsouce ve sporu s řádnými papeži, dávali voliti vzdoropapeže sobě povolnější. Nejdůležitější je t. zv. {{Prostrkaně|veliké}} '''s.''' západní církve 1378 — 1414. Po smrti pap. Řehoře XI. zvolen byl v Římě papežem arcibiskup Bartoloměj z Bari, jenž si dal jméno Urban VI. (9. dub. 1378). Ale volba nedála se — jak kardinálové později tvrdili — zcela svobodně: Římané, jejichž město za t. zv. babylónského zajetí (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Babylónské zajetí papežů}}}}) mnoho utrpělo, žádali energicky, aby příští papež byl národnosti italské, v čemž doufali míti záruku, že zůstane sídliti v Římě. Mezi tím, co kardinálové se radili o osobě příštího papeže, římský lid se zbraní v ruce shlukl se na náměstí svatopetrském a volal: »''Romano lo volemo o al manco Italiano!''« (Chceme Římana neb aspoň Itala!) Nicméně všichni kardinálové i potom, když nebezpečí minulo, Urbana VI. uznávali pravým papežem, dokud si jich tento nerozhněval svým bezohledným, příkrým vystupováním proti jejich přepychovému a rozmařilému životu, proti prodávání církevních úřadův i vůbec proti všem nešvarům, jež na tehdejším církevním životě lpěly. Kardinálové — i italští — opustili papeže a z Anagni prohlásili první svou volbu za neplatnou a vynucenou i vyzývali celý křesťanský svět, aby přestal uznávati Urbana VI. papežem (9. srp. 1378) a brzy potom (21. září) zvolili ve Fondi papežem kardinála Roberta, hr. genevského (Klement VII., v. t. 8). Mezi oběma papeži, kteří navzájem vyhlásili proti sobě klatbu, došlo k boji. Vojsko Klementa VII. bylo poraženo (28. dub. 1379) a papež nemoha se zmocnili Říma, unikl do Neapole, a když tam ohrožen byl povstáním lidu, odplul do Francie a usídlil se v Avignone. Veřejné mínění se rozdvojilo: Francie, Skotsko, Sicilie, Cypr a království na Pyrenejském poloostrově uznávaly pravým papežem Klementa VII., v Čechách, Německu, Anglii, Uhrách a Polsku uznáván Urban VI. Celý svět křesťanský byl tak rozdvojen na dvě {{Prostrkaně|oboedience}}. Ani smrt neučinila '''s'''-tu konec: v Římě po smrti Urbana VI. zvolen byl Bonifác IX. (2. list. 1389), po tomto Innocenc VII. (17. říj. 1404) a po něm Řehoř XII. (2. pros. 1406), v Avignone pak po Klementu VII. následoval Benedikt XIII. (28. září 1394). '''S.''' vzbuzovalo zatím pohoršení všeho křesťanstva. Jednak vzbuzena jím byla nejistota, kdo z obou papežů jakožto pravý nástupce sv. Petra má moc klíčův apoštolských, jednak oba dvory papežské chtějíce rozšířiti své oboedience zadávaly své vážnosti, a aby získaly hmotných prostředků, činily z osazování církevních úřadů finanční spekulaci, čímž svatokupectví otevřena byla brána dokořán. Proto záhy nastalo ve světě křesťanském hnutí, jež směřovalo k odstranění tohoto '''s'''-tu. Střediskem hnutí byla universita pařížská, jež dovedla mu získati i krále; r. 1394 universita navrhovala buď přiměli oba papeže k odstoupení (''via cessionis'') anebo svolati všeobecný koncil. Na sjezdě v Remeši (1398) dohodl se o onom návrhu s králem francouzským Václav IV. Pod nátlakem veřejného mínění začaly i v Římě i v Avignoně ujímati se snahy po sjednocení. R. 1394 po smrti Klementa VII. kardinálové avignonští podepsali revers, že, bude-li někdo z nich zvolen papežem, přičiní se všemožně o odstranění '''s'''-tu; podobně učinili kardinálové římští před volbou Innocence VII. a před volbou Řehoře XII. přísahali, že budoucí papež se vzdá ihned své hodnosti, učiní-li podobně jeho vzdoropapež. R. 1407 mělo dojiti ke schůzi obou papežů v Savoně a k obapolné resignaci. Benedikt XIII. přišel, ale Řehoř došel z Říma jen do Sieny a pod různými záminkami schůzi zmařil. Celý svět poznal, že oba papežové nemyslili to se vzdáním upřímně. Tu nejprve kardinálové římští opustili svého papeže , a v Livorně se sešli s kardinály avignonskými i usnesli se teď svolati všeob. koncil do Pisy a tomuto svěřiti odstranění '''s'''-tu. Koncil se sešel 25. břez. 1409 a po marném jednání s papeži prohlásil oba za {{Prostrkaně|schismatiky}}, křivopřísežníky a nehodné pap. stolce a všem věřícím zakazoval, aby jich neposlouchali (5. čna 1409). Kardinálové zvolili pak papežem Petra Filargi z Kandie (Alexandra V.). Ale jednání koncilu nedošlo všude uznání. V Neapolsku, Uhrách, Polsku, Bavorsku a j. i potom uznáván Řehoř XII., na Pyrenejském poloostrově a ve Skotsku Benedikt XIII. Tak místo dvou papežů měl křesťanský svět papeže tři. Alexandru V. hlavní oporou byl Václav IV., Francie a města italská, zejm. Florencie, Siena a Bologna. S jejich pomocí Alexander V. zmocnil se Církevního státu i Avignonu; Řehoř XII. byl nucen prchnouti do Neapole, Benedikt XIII. do Tortosy (1410). Po smrti Alexandra V. stal se jeho nástupcem Jan XXIII. (17. květ. 1410). V té době zasáhl do běhu událostí nově zvolený císař Sigmund. Přišel do Italie právě ve chvíli, kdy Jan XXIII. byl Ladislavem Neapolským vyhnán z Říma. Papež byl v tak zoufalé situaci, že musil svoliti k tomu, co Sigmund chtěl: ke všeobecnému koncilu, jenž se měl sejíti 1. list. 1414 v Kostnici. Tam konečně podařilo se Sigmundovi a shromážděným praelátům odstranili '''s.''' Po mnohých vzrušujících událostech (viz {{Prostrkaně|Kostnický sněm}}) Jan XXIII. byl sesazen (29. květ. 1415), Řehoř XII. dobrovolně se vzdal (4. čce) a Sigmund přemluvil krále na poloostrově Pyrenejském, že odřekli se Benedikta XIII. (13. pros. 1415). 11. list. 1417 zvolen pak papežem Martin V. —Srv. Erler, Gesch. der abendländ. Kirchenspaltung (Štut., 1898); Salembier, Le grand schisme de l’Occident (Pař., 1900); Valois, La France et le grand schisme d’Occident (Pař., 1896- 1902, 4 sv.). ''[[Autor:Jaroslav Fikrle|J.F.]]'' {{Konec formy}} 1lbdd155c8evzbfpr24vet5dniha3om 0 97016 330373 2026-04-26T14:56:05Z Lenka64 2855 n 330373 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azimut | ČÁST = Azincourt | DALŠÍ = Azio }} {{Textinfo | TITULEK = Azincourt | AUTOR = [[Autor:Vilém Gabler|Vilém Gabler]] | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azincourt''' [aze&#865;nkúr], malá vesnice v sev. Francii (dep. Pas-de-Calais), u které 26. října 1416 král Angl. Jindřich V. v krvavé bitvě potřel armádu franc. Angličané ztratili jen 1600 mužů, Francouzi přes 10.000, mezi nimi k 8000 šlechticů. Následkem bitvy této padla Normandie do rukou Angličanů. ''[[Autor:Vilém Gabler|Glr.]]'' {{Konec formy}} 499arzedbd01068eys0k4t6ndhcelkj 0 97017 330374 2026-04-26T15:02:26Z Lenka64 2855 n 330374 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azincourt | ČÁST = Azio | DALŠÍ = Aziz }} {{Textinfo | TITULEK = Azio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azio''' viz {{Prostrkaně|[[../Actium|Actium]]}}. {{Konec formy}} qqevux3qvw43lzncenkl4g60iyqgu77 0 97018 330375 2026-04-26T15:12:44Z Lenka64 2855 n 330375 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azio | ČÁST = Aziz | DALŠÍ = Azjam }} {{Textinfo | TITULEK = Aziz | AUTOR = [[Autor:Josef Kolář|Josef Kolář]] | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Aziz''' (Oziza), kníže Volžské Luhové hordy, nástupce Amurata, poslal r. 1364 Nižgorodskému knížeti Dimitru Konstantinoviči znak velkoknížete, chtěje tak svrhnouti s trůnu Dimitra Donského; avšak kníže Nižgorodský titul velkoknížete zamítnul. '''A'''. zahynul v bouřích hordy r. 1370, načež Temník Mamaj, spojiv Luhovou hordu a Náhorní, prohlásil za chána Machmed Saltana. ''[[Autor:Josef Kolář|Kř.]]'' {{Konec formy}} 344fy8q145q7a5094poxo6f4yfkutjl 0 97019 330376 2026-04-26T15:15:51Z Lenka64 2855 n 330376 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Aziz | ČÁST = Azjam | DALŠÍ = Azkarové }} {{Textinfo | TITULEK = Azjam | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azjam''' (od {{Prostrkaně|Adžem}} = Persie), oděv Ruských sedláků v někt. krajích, přijatý od Tatarův. {{Konec formy}} 144o9lr0onmwujhcjt4jpibkr3wlpit 0 97020 330377 2026-04-26T15:26:00Z Lenka64 2855 n 330377 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azjam | ČÁST = Azkarové | DALŠÍ = Aznaur }} {{Textinfo | TITULEK = Azkarové | AUTOR = [[Autor:b.|b.]] | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azkarové''', kmen Tuariků v Africe, obývající v pusté krajině mezi 21. a 26. stup. sev. š., nejprve navštíveni a evropskému světu ve známost uvedeni od brit. cent. africké výpravy Bartha, Overwega a Richardsona. Kmen tento jest nábož. moham., při čemž ale zachovává jednoženství. Politické zřízení jest aristokratické a panující třída živa jest od práce otroků. {{Konec formy}} dfjmfmo2093lsth6rd6lz1ljkmgivuj 0 97021 330378 2026-04-26T15:39:14Z Lenka64 2855 n 330378 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azkarové | ČÁST = Aznaur | DALŠÍ = Azor }} {{Textinfo | TITULEK = Aznaur | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Aznaur''' (slovo gruzínské, v rus. státních aktech XVII. stol.) = šlechtic čili dvořanín. {{Konec formy}} b124jbkebwlrq74hxyxzmn5strphfm0 250 97022 330635 2026-04-26T18:54:16Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „ Žalmem vyjádřeno hoře a bol, proto se modlíme některé jeho verše i o památkách ''Utrpení Páně'' (v mešních částech středy sv. Týdne v. ²-⁵ a ¹⁰-¹⁴).<br> Slova žalmu prosí o obnovení Sionu, posvátného místa: Církev modlí se proto ten žalm při ''svěcení oltáře'', při svěcení ''opatů, při žehnání hřbitova''; též při slavném návratu a uvedení ''vyobcovaného'' člena do církve, ''u nemocného''.<b…“ 330635 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude> Žalmem vyjádřeno hoře a bol, proto se modlíme některé jeho verše i o památkách ''Utrpení Páně'' (v mešních částech středy sv. Týdne v. ²-⁵ a ¹⁰-¹⁴).<br> Slova žalmu prosí o obnovení Sionu, posvátného místa: Církev modlí se proto ten žalm při ''svěcení oltáře'', při svěcení ''opatů, při žehnání hřbitova''; též při slavném návratu a uvedení ''vyobcovaného'' člena do církve, ''u nemocného''.<br> Modlíme se tento ž. v ranních hodinkách ''soboty''. Některé verše (16. 17) jsou v graduale ned. 3—5. po Zjev. P. a 16. neděle po sv. Duchu. <section end=101/><section begin=102/> ''102. žalm.'' (H. 103.) '''Chvála Božího milosrdenství''' (milosti). Žalmista se povzbuzuje ku chvále Boží, neboť Bůh mu prokázal dobrotu a milosrdenství (1—5);<br> velebí Boží milosrdenství, jímž jest Bůh vždy ochoten odpouštěti viny a neodplácí člověku podle jeho hříchů (6—10);<br> prokazuje Bůh své milosrdenství hojně, znáť lidskou křehkost, prokazuje je vždy těm, kteří zachovávají jeho úmluvy (11—18).<br> Velebí Boha, vládce nebes a všeho a vybízí všechny k Boží chvále (19—22.)<br> Předmětem této písně jest chvála ''milosti'' a ''milosrdenství'' Božího. Boží milosrdenství vyznívá ve všech žalmových písních z ducha pěvců; toliko 87. žalm, jediný, psán jest v pocitu hlubokého stísnění, nepodává ani na konci slova útěchy, u všech ostatních vrací se pěvec často k zamilovanému předmětu »Božího milosrdenství«, opěvá je v různých obrazech, opakuje nám nejednou: ''Jeho milosrdenství trvá na věky''. My nemáme ani vhodného výrazu, kterým bychom vyjádřili hebrejské označení milosti a Božího milosrdenství.<br> V hebr. zove se B. milost, lat. {{Cizojazyčně|la|''misericordia''}} Vulgaty nejčastěji {{Cizojazyčně|he|''chéṣedh''}} (ve jméně Bethchesda Evang.) {{Cizojazyčně|he|חֶסֶד}} původní význam kmene {{Cizojazyčně|he|chṣd}} není jasný. V hebr. jest význam ''láska'' obyčejným, význam ''potupa'' jest vzat z aramejského.<noinclude></noinclude> 21xczpel4tmgwjm1gt7d6nrj0rq5rio 330636 330635 2026-04-26T18:55:08Z Ioannes Lukas 17300 330636 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude> Žalmem vyjádřeno hoře a bol, proto se modlíme některé jeho verše i o památkách ''Utrpení Páně'' (v mešních částech středy sv. Týdne v. ²-⁵ a ¹⁰-¹⁴).<br> Slova žalmu prosí o obnovení Sionu, posvátného místa: Církev modlí se proto ten žalm při ''svěcení oltáře'', při svěcení ''opatů, při žehnání hřbitova''; též při slavném návratu a uvedení ''vyobcovaného'' člena do církve, ''u nemocného''.<br> Modlíme se tento ž. v ranních hodinkách ''soboty''. Některé verše (16. 17) jsou v graduale ned. 3—5. po Zjev. P. a 16. neděle po sv. Duchu. <section end=101/><section begin=102/> ''102. žalm.'' (H. 103.)<br> '''Chvála Božího milosrdenství''' (milosti). Žalmista se povzbuzuje ku chvále Boží, neboť Bůh mu prokázal dobrotu a milosrdenství (1—5);<br> velebí Boží milosrdenství, jímž jest Bůh vždy ochoten odpouštěti viny a neodplácí člověku podle jeho hříchů (6—10);<br> prokazuje Bůh své milosrdenství hojně, znáť lidskou křehkost, prokazuje je vždy těm, kteří zachovávají jeho úmluvy (11—18).<br> Velebí Boha, vládce nebes a všeho a vybízí všechny k Boží chvále (19—22.)<br> Předmětem této písně jest chvála ''milosti'' a ''milosrdenství'' Božího. Boží milosrdenství vyznívá ve všech žalmových písních z ducha pěvců; toliko 87. žalm, jediný, psán jest v pocitu hlubokého stísnění, nepodává ani na konci slova útěchy, u všech ostatních vrací se pěvec často k zamilovanému předmětu »Božího milosrdenství«, opěvá je v různých obrazech, opakuje nám nejednou: ''Jeho milosrdenství trvá na věky''. My nemáme ani vhodného výrazu, kterým bychom vyjádřili hebrejské označení milosti a Božího milosrdenství.<br> V hebr. zove se B. milost, lat. {{Cizojazyčně|la|''misericordia''}} Vulgaty nejčastěji {{Cizojazyčně|he|''chéṣedh''}} (ve jméně Bethchesda Evang.) {{Cizojazyčně|he|חֶסֶד}} původní význam kmene {{Cizojazyčně|he|chṣd}} není jasný. V hebr. jest význam ''láska'' obyčejným, význam ''potupa'' jest vzat z aramejského.<noinclude></noinclude> 51200q9pmzk19djhuc25f647nh8159u 250 97023 330638 2026-04-26T19:23:19Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ Arabské {{Cizojazyčně|ar|''ḥašada''}} znamená: spojiti se ku pomoci, {{Cizojazyčně|ar|''mašḥûd''}} obklopen pomocníky. Arab. kmen {{Cizojazyčně|ar|ḥasada}} původně značí někoho ''zahanbiti'' prokázáním ''milosti'' (D. H. Müller; proto dvojí protiv. význam: ''milost'' a ''hanba''). Viz Schulthess, {{Cizojazyčně|de|Homonyme Wurzeln im Syr.}} s. 31. 32. a Bullinger, {{Cizojazyčně|en|Figures of Speech in…“ 330638 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ Arabské {{Cizojazyčně|ar|''ḥašada''}} znamená: spojiti se ku pomoci, {{Cizojazyčně|ar|''mašḥûd''}} obklopen pomocníky. Arab. kmen {{Cizojazyčně|ar|ḥasada}} původně značí někoho ''zahanbiti'' prokázáním ''milosti'' (D. H. Müller; proto dvojí protiv. význam: ''milost'' a ''hanba''). Viz Schulthess, {{Cizojazyčně|de|Homonyme Wurzeln im Syr.}} s. 31. 32. a Bullinger, {{Cizojazyčně|en|Figures of Speech in the Bible}}, s. 1009 (udává toliko místa).<br> Těm významům odpovídají výrazy od kmene {{Cizojazyčně|he|חסד}} skorem ve všech sem. nářečích. {{Cizojazyčně|he|חֶסֶד}} jest dle toho ''láska'' Boha k lidem (5⁸ 35⁶ 47¹⁰ vedle věrnosti), ''milost'' a prokazování milosti (nezasloužené) lidem (v množ. čísle o hojném prokazování milosti neb o četných důkazech, projevech milosti 16⁷ 88² 106⁴³). I láska lidí k Bohu, odpovídající Jeho lásce, sluje {{Cizojazyčně|he|חסד}} (Jer. 2² Os. 6⁴. ⁶), odtud {{Cizojazyčně|he|chᵃşîdh}} ''zbožný'' (s. 90), syr. {{Cizojazyčně|syr|חסידא}} {{Cizojazyčně|grc|κεχαριτομένο}}, pln milosti. I ''láska lidí mezi sebou'', obraz lásky Boží, sluje {{Cizojazyčně|he|''chésedh''.}}<br> Hebr. {{Cizojazyčně|he|רַחֲמִים}} {{Cizojazyčně|he|rachᵃmîm}}, jest synonymum onoho {{Cizojazyčně|he|חסד}}, někdy stávají i vedle sebe. {{Cizojazyčně|he|רחמים}} znamená měkké části těla, vnitřnosti, srdce a vnitřnosti jakožto sídlo citů a cítění vůbec. Sloveso {{Cizojazyčně|he|רחם}} znamená měkkým b., pak označuje něžnou lásku, jako onu matky k dítěti, ptáčete k mláďatům. V piel značí milovati {{Cizojazyčně|grc|χαίρειν}} (v tomto jest ještě výraz těšiti, radost učiniti) i smilovati se, míti útrpnost. Podstatné jm. odpovídá řeckému {{Cizojazyčně|grc|τὰ σπλάγχνα}}, odtud sloveso o Kr. Pánu často uvedené {{Cizojazyčně|grc|ἐσπλαγχίσθη}} ''a byl lítostí hnut''; značí něžné a vnitřní hnutí lítostivé, slitovné lásky k trpícímu. My jsme trpící, ubozí a Bůh nám prokazuje lásku milostí, slitováním, milosrdenstvím; potřebujeme odpuštění hříchů a vin, i tu nám prokazuje milosrdenství.<br> Žalmista seznal na sobě milost a lásku Boží, poznal ji též v řízení Israele; z obojího hlediska o ní v žalmu mluví, za ni děkuje.<br> Píseň jest nadpisem připsána ''Davidovi''. Ve v. 3. klade žalmista váhu na to, že Bůh odpouští hříchy; odtud lze dovozovati, že tím označena okolnost, kdy by byl David tuto chválu psal: tehdy totiž, když jemu prorok Nathan (po pokání za vinu s Bethsabee) zvěstoval, že Hospodin s něho sňal hřích (2 Kr. 12¹³).<noinclude></noinclude> 6pq7seqk97yorzdjob4w2yyxwqq51d3 330639 330638 2026-04-26T19:24:09Z Ioannes Lukas 17300 330639 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ Arabské {{Cizojazyčně|ar|''ḥašada''}} znamená: spojiti se ku pomoci, {{Cizojazyčně|ar|''mašḥûd''}} obklopen pomocníky. Arab. kmen {{Cizojazyčně|ar|ḥasada}} původně značí někoho ''zahanbiti'' prokázáním ''milosti'' (D. H. Müller; proto dvojí protiv. význam: ''milost'' a ''hanba''). Viz Schulthess, {{Cizojazyčně|de|Homonyme Wurzeln im Syr.}} s. 31. 32. a Bullinger, {{Cizojazyčně|en|Figures of Speech in the Bible}}, s. 1009 (udává toliko místa).<br> Těm významům odpovídají výrazy od kmene {{Cizojazyčně|he|חסד}} skorem ve všech sem. nářečích. {{Cizojazyčně|he|חֶסֶד}} jest dle toho ''láska'' Boha k lidem (5⁸ 35⁶ 47¹⁰ vedle věrnosti), ''milost'' a prokazování milosti (nezasloužené) lidem (v množ. čísle o hojném prokazování milosti neb o četných důkazech, projevech milosti 16⁷ 88² 106⁴³). I láska lidí k Bohu, odpovídající Jeho lásce, sluje {{Cizojazyčně|he|חסד}} (Jer. 2² Os. 6⁴. ⁶), odtud {{Cizojazyčně|he|chᵃşîdh}} ''zbožný'' (s. 90), syr. {{Cizojazyčně|syr|חסידא}} {{Cizojazyčně|grc|κεχαριτομένο}}, pln milosti. I ''láska lidí mezi sebou'', obraz lásky Boží, sluje {{Cizojazyčně|he|''chésedh''}}.<br> Hebr. {{Cizojazyčně|he|רַחֲמִים}} {{Cizojazyčně|he|rachᵃmîm}}, jest synonymum onoho {{Cizojazyčně|he|חסד}}, někdy stávají i vedle sebe. {{Cizojazyčně|he|רחמים}} znamená měkké části těla, vnitřnosti, srdce a vnitřnosti jakožto sídlo citů a cítění vůbec. Sloveso {{Cizojazyčně|he|רחם}} znamená měkkým b., pak označuje něžnou lásku, jako onu matky k dítěti, ptáčete k mláďatům. V piel značí milovati {{Cizojazyčně|grc|χαίρειν}} (v tomto jest ještě výraz těšiti, radost učiniti) i smilovati se, míti útrpnost. Podstatné jm. odpovídá řeckému {{Cizojazyčně|grc|τὰ σπλάγχνα}}, odtud sloveso o Kr. Pánu často uvedené {{Cizojazyčně|grc|ἐσπλαγχίσθη}} ''a byl lítostí hnut''; značí něžné a vnitřní hnutí lítostivé, slitovné lásky k trpícímu. My jsme trpící, ubozí a Bůh nám prokazuje lásku milostí, slitováním, milosrdenstvím; potřebujeme odpuštění hříchů a vin, i tu nám prokazuje milosrdenství.<br> Žalmista seznal na sobě milost a lásku Boží, poznal ji též v řízení Israele; z obojího hlediska o ní v žalmu mluví, za ni děkuje.<br> Píseň jest nadpisem připsána ''Davidovi''. Ve v. 3. klade žalmista váhu na to, že Bůh odpouští hříchy; odtud lze dovozovati, že tím označena okolnost, kdy by byl David tuto chválu psal: tehdy totiž, když jemu prorok Nathan (po pokání za vinu s Bethsabee) zvěstoval, že Hospodin s něho sňal hřích (2 Kr. 12¹³).<noinclude></noinclude> eh2fbp28z8p80bdfqfb6jvm1g5fqww9 250 97024 330640 2026-04-26T20:52:15Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „ Žalm zní též jako poděkování za Boží pomoc a milost; zajatci, kteří se z Babylona navrátili, mohli slovy této písně svůj dík Bohu projevovati. Tak by byl ž. 102. vhodně položen po prosebném ž. 101.<br> Některá rčení (v. ⁹^. ¹⁵^. ¹⁶) nalézáme i u Joba, Is. a Jerem., proto kladou někteří složení tohoto žalmu do doby po bab. zajetí. Podobnosti ony platného důkazu nepodávají, neboť Isai.…“ 330640 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude> Žalm zní též jako poděkování za Boží pomoc a milost; zajatci, kteří se z Babylona navrátili, mohli slovy této písně svůj dík Bohu projevovati. Tak by byl ž. 102. vhodně položen po prosebném ž. 101.<br> Některá rčení (v. ⁹^. ¹⁵^. ¹⁶) nalézáme i u Joba, Is. a Jerem., proto kladou někteří složení tohoto žalmu do doby po bab. zajetí. Podobnosti ony platného důkazu nepodávají, neboť Isai., pisatel Joba a Jerem. psali o milosrdenství Božím podobným způsobem jako jiný zbožný pěvec Israelský; jinak jim ani nebylo lze psáti, když znali tutéž Boží lásku.<br> Žalm má patero slok o 5, 5—6—3—3 verších. (Zenner).<br> {{Verš|102|L. 1.|nobr=1}} Od Davida.<br> <big>C</big>hval má duše Hospodina,<br> A vše, co jest v mém nitru, svaté jeho jméno.<br> {{Verš|102|L. 2.|nobr=1}} Chval má duše, Hospodina,<br> A nezapomínej žádného dobrodiní jeho.<br> {{Verš|102|L. 3.|nobr=1}} On odpouští všechny tvé nepravosti,<br> On uzdravuje všechny tvé slabosti;<br> {{Verš|102|L. 4.|nobr=1}} On vykupuje od záhuby tvůj život,<br> On tě ověnčuje milosrdenstvím a slitováním.<br> {{Verš|102|L. 5.|nobr=1}}. On naplňuje dobrými věcmi tvou žádost:<br> Obnovuje se tvé mládí jako (mládí) orlice.<br> {{Verš|102|H. 1.|nobr=1}} Od Davida.<br> '''D'''íky vzdávej (chval) má duše, Jahve (Bohu),<br> A vše, co jest ve mně, jeho svatému jménu.<br> {{Verš|102|H. 2.|nobr=1}} Díky vzdávej (chval) má duše, Jahve,<br> A nezapomínej na všechna jeho dobrodiní,<br> {{Verš|102|H. 3.|nobr=1}} Jenž odpouští všechnu tvou vinu,<br> Jenž uzdravuje všechny tvé nemoci,<br> {{Verš|102|H. 4.|nobr=1}} Jenž vykupuje z hrobu (jámy) tvůj život,<br> Jenž tě korunuje milostí a smilováním.<br> {{Verš|102|H. 5.|nobr=1}} Jenž nasycuje krásou tvou ozdobu (''přem''.: tvé žití);<br> Obnovuje se jako orel tvé mládí.<br> 1. 2. Žalmista se povzbuzuje ku chvále Boží (k díkům) a udává, jaká dobrodiní mu Bůh prokazoval a prokazuje.<br> ''Chval'' (''díky vzdávej'', dobrořeč) ''má duše'' t. j. ať chválím já; ''a mé vnitro'', srdce a vnitro jakožto sídlo citů,<noinclude></noinclude> mj56w4qxc15yziwybygyxu0dcldpwi1 250 97025 330641 2026-04-26T21:14:33Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „vše to (dle našeho: každá žilka) ''chval svaté jeho jméno'' t. j. Boha.<br> Když pamatuje člověk na dobrodiní Bohem prokázaná, jest nucen chváliti Boha, když na ně zapomíná, zanedbává Boží chválu; proto dí žalmista: ''Nezapomínej žádného dobrodiní jeho'': jsou veliká, jsou četná, jsou stálá.<br> 3. Jmenuje to dobrodiní. ''On odpouští všechny tvé nepravosti''; hebr. participia mohli bychom i minulým časem vykl…“ 330641 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>vše to (dle našeho: každá žilka) ''chval svaté jeho jméno'' t. j. Boha.<br> Když pamatuje člověk na dobrodiní Bohem prokázaná, jest nucen chváliti Boha, když na ně zapomíná, zanedbává Boží chválu; proto dí žalmista: ''Nezapomínej žádného dobrodiní jeho'': jsou veliká, jsou četná, jsou stálá.<br> 3. Jmenuje to dobrodiní. ''On odpouští všechny tvé nepravosti''; hebr. participia mohli bychom i minulým časem vykládati: ''On odpustil tobě všechny t. n.'' Tak si připomíná žalmista, tak si připomíná i celý Israel (dle v. ¹⁰-¹⁴, kde praví: Neučinil ''nám'' podle ''našich'' hříchů — vzdálil od ''nás'' nepravosti ''naše''). Odpuštění hříchů a vin jest hlavním dobrodiním, dobrodiním, jež nemůže dáti než Bůh.<br> ''On uzdravuje všechny tvé slabosti'', těmi rozumívají se tělesné slabosti, nemoci, jež Bůh uzdravil a uzdravuje; výklad o nemoci jest odporučen následujícím v. 4a, parallelism by odporučoval výklad o soužení, utrpení a pod.<br> 4. ''Vykupuje'', vysvobozuje ''z hrobu'', ze záhuby ''tvůj život''; ''ověnčuje tě'' (dává ti vínek, korunu), obkličuje tě (5¹³) ''milosrdenstvím a slitováním'' (77³⁸ 102⁸); z milosrdenství se ten vínek jaksi skládá.<br> 5. ''On'' (Bůh) ''tvou žádost naplňuje dobrými věcmi''; tak lat. znění. Dle parallelismu a dle hebr. znění míní žalmista ona dobrodiní, jichž se dostává zevnějšku, tělu jeho: ''Nasycuje krásou'' (dobro, i jinde na př. o Saulovi 1. Sam. 9² ve významu: krásno) ''tvou ozdobu''; {{Cizojazyčně|la|ornamentum}}, ozdoba, bylo by ozdobené tělo (v syr. přímo {{Cizojazyčně|syr|gošmekh}} tvé tělo LXX {{Cizojazyčně|grc|επιθιμίαν σου}} tvou žádost). Israel by byl přirovnán k mladé dívce, která má svou krásu od Boha. ''Obnovuje se'' tím neb tak ''jako u orlice tvé mládí''; orlice (v hebr. orel) ztrácí peří a dostává nové, a tím jaksi mládne. Staří se domnívali, že orel může časem skutečně zmládnouti.<br> 2. {{Cizojazyčně|la|Retributio}} odplata, znamená zde jako řecké {{Cizojazyčně|grc|εὐεργεσία}} ''dobrodiní''; {{Cizojazyčně|he|גמוליך}} jest přeloženo {{Cizojazyčně|grc|ἀνταπόδοσεις}} (tvá) ''prokazování'', h. a LXX {{Cizojazyčně|grc|αὐτοῦ}}.<br> 3. Participia {{Cizojazyčně|he|הגואל}} a ostatní ve v. ³^. a ⁴^. jsou <noinclude>pří-</noinclude><noinclude></noinclude> 5zw7bd4j6odvt975xj3k1pbcj18l07i 0 97026 330642 2026-04-27T05:03:13Z Lenka64 2855 n 330642 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Aznaur | ČÁST = Azor | DALŠÍ = Azory }} {{Textinfo | TITULEK = Azor | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azor''', silná, chlupatá, zimní látka z vlny, kteráž se zvláště v Čechách hotoví. {{Konec formy}} l9nu562161jcohx6a2jm6k6ps0zn172 0 97027 330643 2026-04-27T05:25:44Z Lenka64 2855 n 330643 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azor | ČÁST = Azory | DALŠÍ = Azot }} {{Textinfo | TITULEK = Azory | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Azory }} {{Forma|proza}} '''Azory''', ostroví Atlantického moře, k Portugalu náležející, obnášející 52 ½ □ mil, k němuž se počítá 9 velkých ostrovů: Sv. Michal, Flores, Corvo, Terceira, Jiří, Pico, Fayal a Graciosa a několik neobývaných skal, zvané po jestřábech (Falco milvus) tam hojných. Jsou to větším dílem čedičové skály, z nichž Pico, sopka ještě 1718 činná, nejvýše (do 7100') vystupuje. Bylinstvo je středomořské, fauna chudá bez ssavců a amfibií. Obyvatelstvo 234 000 duší, samých Portugalců. ''[[Autor:Jan Palacký|Pj.]]'' {{Konec formy}} hlr1y6e32tambb23mdv8n4mirn8brka 0 97028 330645 2026-04-27T05:30:26Z Lenka64 2855 n 330645 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azory | ČÁST = Azot | DALŠÍ = Azoth }} {{Textinfo | TITULEK = Azot | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azot''' = {{Prostrkaně|[[../Dusík|dusík]]}} v. t. {{Konec formy}} ouq94xcmjr47vmuvtrjq93ta3azfmq6 0 97029 330646 2026-04-27T05:40:08Z Lenka64 2855 n 330646 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Riegrův Slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Azot | ČÁST = Azoth | DALŠÍ = Azov }} {{Textinfo | TITULEK = Azoth | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 417 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|24cf5840-c3a4-11e6-ac1c-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Azoth''', město druhdy filistinské v staré Palestině, ležící na Středomoří na sev. od Askalonu. V něm měla svůj chrám pověstná modla {{Prostrkaně|[[../Dagon|Dagon]]}} (v. t.) {{Konec formy}} abzf7g9qmtqsst8uibqmnwfoaapj3vw 250 97030 330647 2026-04-27T06:58:38Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „ <includeonly>pří</includeonly>stavky ku slovu, jsou tedy v latinském překladu v akkus. a závisí na {{Cizojazyčně|la|Benedic Domino ei, qui...}}<br> 5. {{Cizojazyčně|he|עֲדִי}} překládáno různě; {{Cizojazyčně|he|עֶדְיֵךְ}} Aq. sv. Jer. ''tvou ozdobu'', Houbig. {{Cizojazyčně|he|אבריך}} ''tvé údy''; Nestle míní {{Cizojazyčně|he|עֹדֵכִי}}: Jenž ''tvé trvání'' (tvůj ''život'', jako parall. s {{Cizoja…“ 330647 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude> <includeonly>pří</includeonly>stavky ku slovu, jsou tedy v latinském překladu v akkus. a závisí na {{Cizojazyčně|la|Benedic Domino ei, qui...}}<br> 5. {{Cizojazyčně|he|עֲדִי}} překládáno různě; {{Cizojazyčně|he|עֶדְיֵךְ}} Aq. sv. Jer. ''tvou ozdobu'', Houbig. {{Cizojazyčně|he|אבריך}} ''tvé údy''; Nestle míní {{Cizojazyčně|he|עֹדֵכִי}}: Jenž ''tvé trvání'' (tvůj ''život'', jako parall. s {{Cizojazyčně|he|חיי}} ve 104²³ a 146²) dobrem naplňuje (Zeitsch. f. a. W. 1899. 182). Sym. {{Cizojazyčně|grc|ἐπιμονήν σου}} {{Cizojazyčně|he|mkatrānūtâkh}}; aram. {{Cizojazyčně|jpa|יוֹמֵי סֵבְוָתַיכִי}} ''dnové tvého stáří'' (od {{Cizojazyčně|he|עד}} číslo, počet, arab. {{Cizojazyčně|ar|''ʿiddun''}}, věk); ''žádost tvá'' v LXX jako {{Cizojazyčně|he|נפשׁ}}. {{Cizojazyčně|he|עדנ‌ך}}. {{Cizojazyčně|la|''In bonis''}}: dobře.<br> Přípony {{Cizojazyčně|he|כִי}} ''tvůj'' mají aram. tvar přípon ženského rodu; závisí na ž. {{Cizojazyčně|he|נֶפֶשׁ}}.<br> {{Verš|102|L. 6.|nobr=1}} <big>H</big>ospodin prokazuje milosrdenství,<br> A spravedlnost všem, kteří trpí bezpráví.<br> {{Verš|102|L. 7.|nobr=1}} Oznámil své cesty Mojžíšovi,<br> Synům Israele své záměry.<br> {{Verš|102|L. 8.|nobr=1}} Slitovný a milosrdný jest Hospodin,<br> Shovívavý a velmi milosrdný.<br> {{Verš|102|L. 9.|nobr=1}} Nehněvá se na vždy,<br> Ani nehrozí na věky.<br> {{Verš|102|L. 10.|nobr=1}} Nejedná s námi podle našich hříchů,<br> Neodplácí nám podle našich nepravostí.<br> {{Verš|102|L. 11.|nobr=1}} <big>N</big>eboť dle vysokosti nebes nad zemí<br> Silným učinil své milosrdenství nad těmi, kteří se ho bojí.<br> {{Verš|102|L. 12.|nobr=1}} Jak jest vzdálen východ od západu,<br> (Tak) vzdaluje od nás naše nepravosti.<br> {{Verš|102|L. 13.|nobr=1}} Jak se smilovává otec nad syny.<br> Tak se smilovává Hospodin nad těmi, kteří se ho bojí.<br> {{Verš|102|H. 6.|nobr=1}} '''J'''ahve koná spravedlnost<br> A práva (zjednává) všem utlačovaným.<br> {{Verš|102|H. 7.|nobr=1}} Oznámil své cesty Mōšé-ovi,<br> Synům Isrāʾêle své činy.<br> {{Verš|102|H. 8.|nobr=1}} Milosrdný a milostivý jest Jahve,<br> Shovívavý a bohatý milostí.<br> {{Verš|102|H. 9.|nobr=1}} Nepře se na vždy,<br> A nechová hněv na věky.<br> {{Verš|102|H. 10.|nobr=1}} Neučinil nám podle našich hříchů,<br> A neodplatil nám podle našich vin;<br> {{Verš|102|H. 11.|nobr=1}} '''A'''však (tak) jak vysoko stojí nebe nad zemí,<br> Působí jeho milost na ty, kteří se ho bojí.<br> {{Verš|102|H. 12.|nobr=1}} Jak vzdálen jest východ od západu,<br> Vzdálil od nás naše hříchy.<br><noinclude></noinclude> deqe6oo3k72oth0y3pjap78cl7sn6ge 250 97031 330648 2026-04-27T07:24:41Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ {{Verš|102|H. 13.|nobr=1}} Jak se smilovává otec nad syny,<br> Smilovává se Jahve nad těmi, kteří se ho bojí.<br> 6. ''Bůh prokazuje milosrdenství'' (dle hebr.: ''spravedlnost'') ''a právo zjednává těm, kteří trpí bezpráví'', kteří jsou utlačováni. Tak praví žalmista o Jahve všeobecně; v dalším ukazuje, jak ta dobrodiní prokazoval Israeli.<br> 7. Bůh spravoval a řídil a vedl lid israelský; Mojží…“ 330648 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ {{Verš|102|H. 13.|nobr=1}} Jak se smilovává otec nad syny,<br> Smilovává se Jahve nad těmi, kteří se ho bojí.<br> 6. ''Bůh prokazuje milosrdenství'' (dle hebr.: ''spravedlnost'') ''a právo zjednává těm, kteří trpí bezpráví'', kteří jsou utlačováni. Tak praví žalmista o Jahve všeobecně; v dalším ukazuje, jak ta dobrodiní prokazoval Israeli.<br> 7. Bůh spravoval a řídil a vedl lid israelský; Mojžíšovi zjevoval často ''cesty'' svého řízení, své milostivé ''záměry'', (v hebr. ''činy'', divy), dle nichž jednal s Israelem. Mojžíš sám prosil jednou (dle Ex. 33¹³) Boha, ''aby mu dal znáti své cesty''.<br> 8. Tak o Bohu hlásal Mojžíš (Ex. 34⁶); milostivým byl Bůh k Israeli, poněvadž ho vysvobodil z poroby Egypta, shovívavým a milosrdným, poněvadž netrestal ten hříšný a zatvrzelý lid tak přísně, jak toho zasluhoval, ale čekal s trestem a rád i odpouštěl. Podobně oslavován Bůh i ž. 85¹⁵ Joel 2¹³ Jon. 4² a j.<br> 9. ''Nehněvá se na vždy'', dobrota zadržuje, mírní jeho hněv. Tak u Is. 57¹⁶ (Jer. 3⁵^. ¹²).<br> 10.—12. ''Nejedná s námi dle našich hříchů'', neboť pak by byl náš trest veliký a častý; jedná podle milosrdenství.<br> 11. Veliká jest milost, veliké Boží milosrdenství; porovnáním to žalmista naznačuje.<br> ''Nebe jest od země'' vzdáleno nesmírnou vzdáleností, tak nekonečným, nezměrným jest (i pevným) Boží ''milosrdenství'' (35⁶ 56¹¹); totéž vyjádřeno i přirovnáním: ''Jak jest vzdálen východ od západu'', tedy na nesmírnou vzdálenost ''vzdálil od nás Pán naše nepravosti'', že nám je odpustil. (Obrazně i u Zach. 5 ⁵-¹¹).<br> 13. ''Jak se smilovává otec nad syny'', i kdyby hřešili a proti otci se provinili, i tehdy se nad nimi smilovává, odpouští jim (Mal. 3¹¹) — ''tak smilovává se i Bůh'' nad svými zbožnými (''kteří se ho bojí''). Jedná jako otec marnotratného a kajícího syna (Luk. 15¹¹ a d.).<br> 6. {{Cizojazyčně|he|עֹשֵׂה}} part. v prostém stavu žádá akkus. ({{Cizojazyčně|he|צדקות}}); {{Cizojazyčně|he|עֹשֵׂה}} ve váz. stavu jest jako podstatné jméno.<br> 7. {{Cizojazyčně|he|יודיע}} dle řeck. LXX {{Cizojazyčně|grc|ἐγνώρισεν}} {{Cizojazyčně|he|הוֹדִיעַ}}.<br><noinclude></noinclude> g28rl6tqehvadjbilpzqa32g3tw1dgw 250 97032 330649 2026-04-27T08:26:22Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „{{Verš|102|L. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naše složení,<br> Pamatuje, že jsme prach.<br> {{Verš|102|L. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak odkvétá.<br> {{Verš|102|L. 16.|nobr=1}} Neboť vánek jde kolem něho a již ho není,<br> A nepoznává (člověk) více jeho místa.<br> {{Verš|102|L. 17.|nobr=1}} <big>A</big>le milosrdenství Hospodinovo od věčnosti,<br> A až na věčnost je těm, kte…“ 330649 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>{{Verš|102|L. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naše složení,<br> Pamatuje, že jsme prach.<br> {{Verš|102|L. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak odkvétá.<br> {{Verš|102|L. 16.|nobr=1}} Neboť vánek jde kolem něho a již ho není,<br> A nepoznává (člověk) více jeho místa.<br> {{Verš|102|L. 17.|nobr=1}} <big>A</big>le milosrdenství Hospodinovo od věčnosti,<br> A až na věčnost je těm, kteří se ho bojí.<br> A jeho spravedlnost (přechází) na syny synů,<br> {{Verš|102|L. 18.|nobr=1}} Těm, kteří zachovávají jeho úmluvu,<br> A jsou pamětlivi jeho přikázání, aby je plnili.<br> {{Verš|102|L. 19.|nobr=1}} Hospodin připravil (si) svůj trůn v nebesích,<br> A jeho království vládne nad vším.<br> {{Verš|102|L. 20.|nobr=1}} <big>C</big>hvalte Hospodina, všichni jeho andělé,<br> Mocní silou, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce hlasu jeho řečí.<br> {{Verš|102|L. 21.|nobr=1}} Chvalte Hospodina, všichni jeho zástupové;<br> Jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli.<br> {{Verš|102|L. 22.|nobr=1}} Chvalte Hospodina všechna jeho díla,<br> Na každém místě jeho panování.<br> Chval, má duše, Hospodina.<br> {{Verš|102|H. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naši povahu,<br> Pamětliv, že jsme prach.<br> {{Verš|102|H. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak кvete;<br> {{Verš|102|H. 16.|nobr=1}} Když přejde přes něho vítr, tu ho (již) není,<br> A nepozná ho více jeho místo.<br> {{Verš|102|H. 17.|nobr=1}} '''A'''le milost Jahve (trvá) od věčnosti a až do věčnosti nad jeho zbožnými,<br> A jeho spravedlnost na syny synů.<br> {{Verš|102|H. 18.|nobr=1}} Na ty, kteří ostříhají jeho úmluvy,<br> A kteří pamatují na jeho přikázání,<br> Aby je vykonávali.<br> {{Verš|102|H. 19.|nobr=1}} Jahve postavil na nebesích svůj trůn,<br> A jeho království vládne nade vším.<br> {{Verš|102|H. 20.|nobr=1}} '''C'''hvalte Jahve, jeho andělé,<br> Silní hrdinové, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce na hlas jeho slova.<br> {{Verš|102|H. 21.|nobr=1}} Chvalte Jahve všichni jeho zástupové,<br> Jeho služebníci, kteří vykonávají jeho vůli.<br><noinclude></noinclude> jgqdidqtrgl2bj6vx10ubb7qa5v6yiw 330653 330649 2026-04-27T09:40:41Z Ioannes Lukas 17300 330653 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude> {{Verš|102|L. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naše složení,<br> Pamatuje, že jsme prach.<br> {{Verš|102|L. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak odkvétá.<br> {{Verš|102|L. 16.|nobr=1}} Neboť vánek jde kolem něho a již ho není,<br> A nepoznává (člověk) více jeho místa.<br> {{Verš|102|L. 17.|nobr=1}} <big>A</big>le milosrdenství Hospodinovo od věčnosti,<br> A až na věčnost je těm, kteří se ho bojí.<br> A jeho spravedlnost (přechází) na syny synů,<br> {{Verš|102|L. 18.|nobr=1}} Těm, kteří zachovávají jeho úmluvu,<br> A jsou pamětlivi jeho přikázání, aby je plnili.<br> {{Verš|102|L. 19.|nobr=1}} Hospodin připravil (si) svůj trůn v nebesích,<br> A jeho království vládne nad vším.<br> {{Verš|102|L. 20.|nobr=1}} <big>C</big>hvalte Hospodina, všichni jeho andělé,<br> Mocní silou, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce hlasu jeho řečí.<br> {{Verš|102|L. 21.|nobr=1}} Chvalte Hospodina, všichni jeho zástupové;<br> Jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli.<br> {{Verš|102|L. 22.|nobr=1}} Chvalte Hospodina všechna jeho díla,<br> Na každém místě jeho panování.<br> Chval, má duše, Hospodina.<br> {{Verš|102|H. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naši povahu,<br> Pamětliv, že jsme prach.<br> {{Verš|102|H. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak кvete;<br> {{Verš|102|H. 16.|nobr=1}} Když přejde přes něho vítr, tu ho (již) není,<br> A nepozná ho více jeho místo.<br> {{Verš|102|H. 17.|nobr=1}} '''A'''le milost Jahve (trvá) od věčnosti a až do věčnosti nad jeho zbožnými,<br> A jeho spravedlnost na syny synů.<br> {{Verš|102|H. 18.|nobr=1}} Na ty, kteří ostříhají jeho úmluvy,<br> A kteří pamatují na jeho přikázání,<br> Aby je vykonávali.<br> {{Verš|102|H. 19.|nobr=1}} Jahve postavil na nebesích svůj trůn,<br> A jeho království vládne nade vším.<br> {{Verš|102|H. 20.|nobr=1}} '''C'''hvalte Jahve, jeho andělé,<br> Silní hrdinové, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce na hlas jeho slova.<br> {{Verš|102|H. 21.|nobr=1}} Chvalte Jahve všichni jeho zástupové,<br> Jeho služebníci, kteří vykonávají jeho vůli.<br><noinclude></noinclude> fdrrcccojm9igf0xgy2p7j5cfk1ed4l 330654 330653 2026-04-27T09:41:02Z Ioannes Lukas 17300 330654 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude><br> {{Verš|102|L. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naše složení,<br> Pamatuje, že jsme prach.<br> {{Verš|102|L. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak odkvétá.<br> {{Verš|102|L. 16.|nobr=1}} Neboť vánek jde kolem něho a již ho není,<br> A nepoznává (člověk) více jeho místa.<br> {{Verš|102|L. 17.|nobr=1}} <big>A</big>le milosrdenství Hospodinovo od věčnosti,<br> A až na věčnost je těm, kteří se ho bojí.<br> A jeho spravedlnost (přechází) na syny synů,<br> {{Verš|102|L. 18.|nobr=1}} Těm, kteří zachovávají jeho úmluvu,<br> A jsou pamětlivi jeho přikázání, aby je plnili.<br> {{Verš|102|L. 19.|nobr=1}} Hospodin připravil (si) svůj trůn v nebesích,<br> A jeho království vládne nad vším.<br> {{Verš|102|L. 20.|nobr=1}} <big>C</big>hvalte Hospodina, všichni jeho andělé,<br> Mocní silou, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce hlasu jeho řečí.<br> {{Verš|102|L. 21.|nobr=1}} Chvalte Hospodina, všichni jeho zástupové;<br> Jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli.<br> {{Verš|102|L. 22.|nobr=1}} Chvalte Hospodina všechna jeho díla,<br> Na každém místě jeho panování.<br> Chval, má duše, Hospodina.<br> {{Verš|102|H. 14.|nobr=1}} Neboť on zná naši povahu,<br> Pamětliv, že jsme prach.<br> {{Verš|102|H. 15.|nobr=1}} Člověk — jako tráva jsou jeho dnové,<br> Jako polní květ, tak кvete;<br> {{Verš|102|H. 16.|nobr=1}} Když přejde přes něho vítr, tu ho (již) není,<br> A nepozná ho více jeho místo.<br> {{Verš|102|H. 17.|nobr=1}} '''A'''le milost Jahve (trvá) od věčnosti a až do věčnosti nad jeho zbožnými,<br> A jeho spravedlnost na syny synů.<br> {{Verš|102|H. 18.|nobr=1}} Na ty, kteří ostříhají jeho úmluvy,<br> A kteří pamatují na jeho přikázání,<br> Aby je vykonávali.<br> {{Verš|102|H. 19.|nobr=1}} Jahve postavil na nebesích svůj trůn,<br> A jeho království vládne nade vším.<br> {{Verš|102|H. 20.|nobr=1}} '''C'''hvalte Jahve, jeho andělé,<br> Silní hrdinové, kteří vykonáváte jeho slovo,<br> Poslouchajíce na hlas jeho slova.<br> {{Verš|102|H. 21.|nobr=1}} Chvalte Jahve všichni jeho zástupové,<br> Jeho služebníci, kteří vykonávají jeho vůli.<br><noinclude></noinclude> ar6szqx1bh1xhu4e1xl5i124n1gllln 250 97033 330650 2026-04-27T08:42:47Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ {{Verš|102|H. 22.|nobr=1}} Chvalte Jahve všechna jeho díla,<br> Na všech místech jeho panování.<br> Chval, má duše, Jahve.<br> 14. Bůh jest lidem milostiv, protože zná jejich křehkost: ''Neboť zná on naše složení'' (naši povahu, jako arab. {{Cizojazyčně|ar|mizâž}} směs, ''povaha''), vždyť jest sám stvořitelem, ví, z čeho jsme (naše tělo) složeni neb utvořeni. ''Pamatuje, že jsme prach'': že jsme z…“ 330650 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ {{Verš|102|H. 22.|nobr=1}} Chvalte Jahve všechna jeho díla,<br> Na všech místech jeho panování.<br> Chval, má duše, Jahve.<br> 14. Bůh jest lidem milostiv, protože zná jejich křehkost: ''Neboť zná on naše složení'' (naši povahu, jako arab. {{Cizojazyčně|ar|mizâž}} směs, ''povaha''), vždyť jest sám stvořitelem, ví, z čeho jsme (naše tělo) složeni neb utvořeni. ''Pamatuje, že jsme prach'': že jsme z prachu a že se v prach navrátíme (Gen. 27 Job 7⁷ ž. 77³⁹ podobně).<br> 15. Člověk má krátký život, dlouhé, věčné jest proti tomu Boží milosrdenství a spravedlnost (101²⁴-²⁸). ''Člověk — jako tráva jsou jeho dnové'', jest pomíjející, jako tráva, jako květ, který z rána vyroste, ale slunečním vedrem neb horkým větrem spálen, záhy padá (89⁵ Is. 40⁶-⁸ Job 14²).<br> 16. ''Vánek'', vítr ''přechází''; vítr horký, jižní neb východní vítr, přicházející ze strany veliké pouště, může v Palestýně svým horkem spáliti a v poušť proměniti kvetoucí údolí. ''Místo'', na němž květ stál, ''více ten květ nezná'' (Job 7¹⁰); místo, kde člověk bydlil, nezná toho člověka, poněvadž ho více nevidí — zanikl. Mluví o květu i o člověku.<br> 17. 18. ''Milosrdenství'' trvá ''věčně'' pro ty, ''kteří se Boha bojí''; Bůh toho žádá, aby se ho báli, jeho přikázání zachovávali. Mluví o Israeli, neboť žádá od jeho potomků, aby ostříhali jeho úmluvy (24¹⁰), pak bude trvati a trvá i Boží ''spravedlnost na syny synů'', na celá pokolení. Žádá, ''aby pamatovali na Boží přikázání'', a pamatovali na ně proto, ''aby je i skutkem zachovávali'' a plnili; pouhá znalost zákona nestačí.<br> 19. ''Hospodin postavil v nebesích svůj trůn'': trůn pevný, stálý je znamením trvalé vlády; vláda Boží vztahuje se na veškerenstvo: Všemu, ''nad vším panuje'' (9²¹).<br> 20. Žalmista vybízí služebníky Boží a všechna stvoření ku Boží chvále. ''Chvalte Hospodina všichni jeho andělé''; jmenuje je spolu ''silnými hrdiny'' (mocní silou), kteří ''vykonávají'' rozkazy, ''slovo Páně, a jsou poslušni hlasu jeho slova'', vykonávají je dokonale.<br> 21. Žalmista rozeznává, jak se zdá, ''silné hrdiny'',<noinclude></noinclude> 7t3ne1iah49uziw3x94pwkmodubzj87 250 97034 330651 2026-04-27T09:19:34Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „__NOEDITSECTION__ jeden druh andělů mocnějších neb přednějších, od ''zástupů'' ({{Cizojazyčně|la|omnes virtutes ejus}} z {{Cizojazyčně|he|bhāʾâw}}) andělských, služebných duchů.<br> 22. ''Chvalte všechna díla'', všechna stvoření, která jsou, ať jsou na kterémkoliv místě, chvalte Hospodina.<br> ''Chval má duše Jahve'', Hospodina; žalmista povzbuzuje se, jako na začátku, aby i sám chválil, děkoval Bohu.<br> 15.…“ 330651 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ jeden druh andělů mocnějších neb přednějších, od ''zástupů'' ({{Cizojazyčně|la|omnes virtutes ejus}} z {{Cizojazyčně|he|bhāʾâw}}) andělských, služebných duchů.<br> 22. ''Chvalte všechna díla'', všechna stvoření, která jsou, ať jsou na kterémkoliv místě, chvalte Hospodina.<br> ''Chval má duše Jahve'', Hospodina; žalmista povzbuzuje se, jako na začátku, aby i sám chválil, děkoval Bohu.<br> 15. {{Cizojazyčně|la|Foenum}} seno, zde lépe ''tráva'' {{Cizojazyčně|he|חָצִיר}}.<br> 16. Přípony {{Cizojazyčně|la|in illo, ejus}} {{Cizojazyčně|he|בּוֹ}}, {{Cizojazyčně|he|אֵינֶנּוּ}} vztahují se k {{Cizojazyčně|he|אֱנוֹשׁ}}.<br> 20. {{Cizojazyčně|he|לשמע בקול דברו}} průvodová věta; někteří vymiťují tento verš jako vysvětlivku (Wellh.).<br> 21. {{Cizojazyčně|he|צבאיו}} v. 24¹⁰.<br> ---- Náš Spasitel vystoupil na nebesa a sedí na pravici Boha Otce a vládne nad veškerenstvem. My děkujeme Bohu slovy žalmu 102. za tuto oslavu, jíž se Kristu Pánu dostalo; modlíme se žalm v den ''Nanebevstoupení Páně''.<br> Naše chvála jest slabá, my prosíváme častěji svaté anděly, aby svou chválu Boží s naší spojovali; tak prosíme slovy v. 20. 21. o ''svátcích sv. andělů'', aby s námi vzdávali Bohu díky za všechna dobrodiní (verše ty jsou v antif. svátku andělů strážných).<br> Žalm jest určen k modlitbám ''průvodu'', kterýž se konává ''na poděkování'' Bohu za zvláštní příležitosti. Náleží k žalmům ''sobotních'' hodinek. Verš 10. jest ''v postní době'' prosbou za smilování.<br> <section end=102 /><section begin=103 /> ''103. žalm.'' (H. 104.) == Velebnost Boha ve stvoření. == Žalmista se povzbuzuje ku chvále velikého Boha (1) a ukazuje Boží velebnost v dílech prvých dvou dnů stvoření: světlem se Bůh oděl, v nebi postavil svůj trůn (2—4). Ukazuje dílo třetího dne: Hospodin shromáždil vodstvo, zanechal však na zemi prameny a potoky zvířatům a k zúrodnění polí (5—18).<br> Čtvrtý den: Bůh stvořil měsíc, aby vládl nad nocí, která jest určena šelmám lesů, stvořil slunce, jež vládne nade dnem, určeným ku práci (19—23).<noinclude></noinclude> e5xmf92vmfcae66t0zr608mlu2zzfww 0 97035 330652 2026-04-27T09:31:20Z Ioannes Lukas 17300 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 101. žalm | ČÁST = 102. žalm | DALŠÍ = 103. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIa.djvu" include="236-244" fromsection="102" tosection="102" />“ 330652 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jaroslav Sedláček | TITUL = Výklad posvátných žalmů | PŘEDCHOZÍ = 101. žalm | ČÁST = 102. žalm | DALŠÍ = 103. žalm }} <pages index="Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIa.djvu" include="236-244" fromsection="102" tosection="102" /> 6qpctwmiia980w46qnzntw82ntx4f7n