Wikiverzita cswikiversity https://cs.wikiversity.org/wiki/Wikiverzita:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.45.0-wmf.9 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikiverzita Diskuse k Wikiverzitě Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Fórum Diskuse k fóru TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu 0 7765 141382 134851 2025-07-10T18:13:36Z Zhnka 11149 141382 wikitext text/x-wiki {{Info | typ = kurs | typ2 = | kategorie = Latina pro začátečníky | kategorie2 = | jazyk = | jazyk2 = | jazyk3 = | úroveň = středoškolská | úroveň2 = | úroveň3 = | příslušnost = Uživatel:Mmh }} ==Kde== Umíme už hovořit o tom, jaké věci či osoby jsou a co dělají. Pro přesnější popis se ovšem musíme umět též zeptat, kde jsou, kde něco dělají nebo odkud a kam se pohybují. Začneme prostým dotazem na polohu: :'''ubi est mēnsa magna?''' = kde je (ten) velký stůl? :'''ubi sunt Iacōbus Iūdithaque?''' = kde jsou Jakub a Jitka? Odpovědět můžeme ponejprv jedním z polohových příslovcí: :'''Iacōbus est hīc, Iūditha est domī''' = Jakub je tady, Jitka je doma :'''mēnsa magna est ibi''' ('''istīc''', '''illīc''', '''alibī''') = velký stůl je tam (tamhle, onde, jinde) Většinou však budeme k určení místa potřebovat předložkovou vazbu. Nejčastěji nám pomůže předložka '''in''' s [[Latina pro začátečníky/Lekce 4#Ablativ|ablativem]], mající význam českého „v“ nebo „na“: :'''Iacōbus Iūdithaque sunt in scholā''' ('''in hortō''', '''in conclāvī''', '''in cubiculō''', '''in cēnāculō''') = Jakub a Jitka jsou ve škole (na zahradě, v pokoji, v ložnici, v jídelně) Další vhodné předložky jsou '''apud''' s akuzativem („u“, „při“), '''sub''' s ablativem („pod“) a '''super''' s ablativem („nad“, „na“): :'''stāmus apud viam''' = stojíme u cesty :'''apud fluvium calthae crēscunt''' = u řeky rostou blatouchy :'''sub armāriō pulvis est''' = pod skříní je prach :'''calceī sub sellā stant''' = boty stojí pod židlí :'''super aquā volat avis''' = nad vodou letí pták :'''lagoena super armāriō stat''' = lahev stojí na skříni Naučené polohové vazby samozřejmě můžeme hned využít ve spojení s neurčitou odpovědí, se záporem či s tázací částicí '''ne''': :'''nesciō, ubi Marcus est''' = nevím, kde je Marek :'''Teresia in scholā nōn est hodiē''' = Tereza dnes není ve škole :'''estne pila in arcā? nōn, nihil ibi est''' = je míč v truhle? ne, nic tam není<ref>V latině se neužívá vícenásobného záporu, jak jej známe z češtiny. Záporné slůvko by mělo být ve větě jenom jedno, resp. použijeme-li dvě, pak se obě vyruší a význam je naopak s důrazem kladný. Proto říkáme '''nihil est''' (nic není), '''nēmō est''' (nikdo není).</ref> ==Kam a odkud== Obdobně, jako jsme se ptali na polohu, můžeme se ptát, kam se věci nebo osoby pohybují (první použitelnou otázku dokonce známe z literatury): :'''quō vādis?''' = kam kráčíš? :'''quō fugiunt discipulī?''' = kam utíkají žáci? Odpovědět můžeme opět příslovcem nebo předložkovou vazbou: :'''eō''' ('''hūc''', '''istūc''', '''illūc''', '''domum''') = tam (sem, tamhle, onam, domů) :'''in scholam''' ('''in hortum''', '''in subterrāneam''', '''in culīnam''', '''in tabernam''', '''ad fluvium''', '''sub arbōrem''', '''super tēctum''') = do školy (na zahradu, na metro, do kuchyně, do hospody, k řece, pod strom, na střechu) Stejně se pak můžeme ptát, odkud se někdo nebo něco pohybuje: :'''unde venītis?''' = odkud přicházíte? A obdobně i odpovídat: :'''inde''' ('''hinc''', '''istinc''', '''illinc''', '''domō''') = odtud (odsud, odtamhletud, odtamtud, z domova) :'''ē scholā''' ('''ex hortō''', '''ē subterrāneā''', '''ā subterrāneā''', '''ā fluviō''') = ze školy (ze zahrady, z metra, od metra, od řeky) Opět můžeme využít předchozích znalostí a zase o něco vylepšit svou schopnost tvořit věty. Přitom si už troufneme používat i nepravidelné sloveso „jít“: :'''unde quōque īs?''' = odkud a kam jdeš? :'''eō eō, ubi amīcī meī sunt''' = jdu tam, kde jsou moji přátelé :'''ītisne in theātrum?''' = jdete do divadla? :'''nōn, nēmō eō it''' = ne, nikdo tam nejde :'''Paula Petraque illūc eunt, ergō īmus quoque''' = Pavla a Petra tam jdou, tedy jdeme také ==Text ke čtení a překladu== :'''Schola est vacua. Omnēs classēs dēsertae sunt. Nēmō ibi est. Nūllī discipulī in classibus discunt, nūllī magistrī docent.''' :'''Ubi sunt omnēs?''' :'''Omnēs in hortō sunt vel eō eunt. Omnēs magistrī plūrēsque discipulī iam ibi sunt. Et rēctor, et dispēnsātrīx sunt ibi quoque. Nōnnūllī discipulī adhūc veniunt.''' :'''Nunc omnēs iam in grāmine sub arbōribus sedent. Sōlum classis secunda stat et carmen bellum cantat.''' :'''Schola solemne magnum celebrat.''' ==Souvisící mluvnické jevy== ===Ablativ=== Pro určení polohy musíme k dosud poznaným pádům — nominativu, vokativu a akuzativu — přidat ablativ, který odpovídá přibližně českému 6. a 7. pádu. Přesná pravidla jeho tvoření i možnosti jeho využívání poznáme později; zatím se můžeme orientovat podle této přibližné tabulky:<ref>Při pohledu na tabulku možná už začínáme tušit latinské skloňovací vzory a jejich skupiny. Těmi se však budeme zabývat až poté, co se jednotlivě seznámíme s pády a jejich používáním ve větách, abychom se neučili jen abstraktním tvarům.</ref> {| class="wikitable" |- ! colspan="2" | nominativ ! colspan="2" | ablativ |- ! sg. !! pl. !! sg. !! pl.<ref>Zkratky „sg.“ a „pl.“ jsou standardně používané zkratky pro singulár, tedy jednotné číslo, a plurál, tedy množné číslo.</ref> |- | '''-a''' || '''-ae''' || '''-ā''' || '''-īs''' |- | '''-us''' nebo '''-er''' || '''-ī''' || '''-ō''' || '''-īs''' |- | '''-um''' || '''-a''' || '''-ō''' || '''-īs''' |- | '''-is''' aj. || '''-ēs''' || '''-e''' nebo '''-ī''' || '''-ibus''' |- | '''-e''' aj. || '''-ia''' nebo '''-a''' || '''-ī''' nebo '''-e''' || '''-ibus''' |- | '''-us''' || '''-ūs''' || '''-ū''' || '''-ibus''' |- | '''-ū''' || '''-ua''' || '''-ū''' || '''-ibus''' |- | '''-ēs''' || '''-ēs''' || '''-ē''' || '''-ēbus''' |- |} Výše uvedená tabulka nám pomůže tvořit ablativ podstatných jmen, přídavných jmen i přivlastňovacích zájmen. Pro osobní zájmena se ovšem opět musíme ablativu naučit zvlášť: {| class="wikitable" |- | colspan="2" | '''mē''' = mnou | colspan="2" | '''nōbīs''' = nás |- | colspan="2" | '''tē''' = tebou | colspan="2" | '''vōbīs''' = vámi |- | '''eō''' = jím || '''eā''' = jí | colspan="2" | '''iīs''' = jimi |- |} ===Polohové a směrové předložky=== Podle větných příkladů si můžeme sestavit též přehlednou tabulku základních polohových a směrových předložek: {| class="wikitable" |- ! quō? !! ubi? !! unde? |- | '''in''' (acc.)<ref>Stejně jako jsme si zapamatovali standardně používané zkratky pro jednotné a množné číslo, můžeme si zapamatovat zkratky pro jednotlivé pády, které už známe: '''nom.''' (nominativ), '''acc.''' (akuzativ), '''voc.''' (vokativ), '''abl.''' (ablativ)</ref> || '''in''' (abl.) || '''ex''', '''ē'''<ref>Z předložkových variant '''ē''' a '''ex''' se dá '''ex''' použít kdekoli, ale před souhláskou se může pro libozvučnost zjednodušit na '''ē'''.</ref> (abl.) |- | '''ad''' (acc.) || '''apud''' (acc.) || '''ā''', '''ab''', '''abs'''<ref>Z předložkových variant '''ā''', '''ab''', '''abs''' se '''ā''' používá před souhláskou, '''ab''' před samohláskou a '''abs''' před počátečním '''t'''.</ref> (abl.) |- | '''super''' (acc.) || '''super''' (abl.) || '''dē''' (abl.) |- | '''sub''' (acc.) || '''sub''' (abl.) || —<ref>Latina nemá předložku odpovídající našemu „zpod“. Tato se dá nahradit složitým opisem, ale v běžném případě by se užilo méně přesného '''ā''' nebo '''dē'''.</ref> |- |} ===Polohová a směrová příslovce=== Seznámili jsme se též s řadou polohových a směrových příslovcí, která nám rovněž zpřehlední tabulka: {| class="wikitable" |- ! quō? !! ubi? !! unde? |- | '''eō''' || '''ibi''' || '''inde''' |- | '''hūc''' || '''hīc''' || '''hinc''' |- | '''istūc''' || '''istīc''' || '''istinc''' |- | '''illūc''' || '''illīc''' || '''illinc''' |- | '''domum''' || '''domī''' || '''domō''' |- |} ===Nepravidelné sloveso „eō“=== Jako poslední tabulku k této lekci si můžeme napsat časování nepravidelného slovesa '''eō''', „jdu“. Můžeme si všimnout, že sloveso se podobá samotným koncovkám 4. konjugace, jen v 1. osobě singuláru a 3. osobě plurálu se '''i''' před samohláskou mění na '''e''': {| class="wikitable" |- | style="border-bottom:double;border-right:none;" | '''īre''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (jít) |- | style="border-right:none;" | '''eō''' | style="border-left:none;" | (jdu) |- | style="border-right:none;" | '''īs''' | style="border-left:none;" | (jdeš) |- | style="border-right:none;" | '''it''' | style="border-left:none;" | (jde) |- | style="border-right:none;" | '''īmus''' | style="border-left:none;" | (jdeme) |- | style="border-right:none;" | '''ītis''' | style="border-left:none;" | (jdete) |- | style="border-right:none;" | '''eunt''' | style="border-left:none;" | (jdou) |- |} Stejně jako sloveso '''eō''' se časují jeho složeniny, tedy '''redeō''' („vracím se“), '''trānseō''' („přecházím“, „míjím“), '''adeō''' („přistupuji“), '''abeō''' („odstupuji“), '''coeō''' („setkávám se“), '''ineō''' („vstupuji“), '''pereō''' („zanikám“) atd. ==Poznámky== <references /> ==Úkoly do příští lekce== * Přečtěte si ještě jednou nahlas věty z tého lekce a uvědomte si jejich význam. Zopakujte si stejným způsobem věty z lekcí minulých. * Sestavujte si věty o tom, kde kdo nebo co je a odkud kam jde. Když potkáte jiného latiníka, neptejte se ho jen na to, jak se má a co dělá, ale přidejte hned otázku odkud přichází a kam kráčí. Dohledávejte si ve slovníku slova, která Vám chybějí k tomu, abyste dokázali po pravdě odpovědět (můžete také využít [[Latina/Lexikální témata/Škola|zdejší sbírky slovíček s tématem školy]]). * Zapište si opět věty, které se Vám povedly, či důležitá slova, která se Vám podařilo dohledat. Zkuste si sepsat krátké vyprávění, v němž budete co nejvíce používat vyjádření polohy a směru. * Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských [[Latina pro začátečníky/Citáty 4|rčení a obratů]], jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních čtyř lekcí. * Přečtěte si nahlas a přeložte [[Latina pro začátečníky/Texty 4|cvičné texty]], odpovídající mluvnickým znalostem probraným do této lekce. ==Pomocné stránky== *[[Diskuse:Latina pro začátečníky/2023|Obecná diskuse účastníků kurzu 2023]] *[[Latina pro začátečníky/2023/Domácí úkol 4|Domácí úkol k této lekci (kurs 2023)]] *[[Latina pro začátečníky/Lekce 3|Minulá lekce]] *[[Latina pro začátečníky/Lekce 5|Další lekce]] [[Kategorie:Latina pro začátečníky|Lekce 04]] bp4zjqsrjfb522z95knvypsyg8pq1dc 0 7780 141383 134962 2025-07-11T07:09:45Z Zhnka 11149 /* Udělej to, prosím */ 141383 wikitext text/x-wiki {{Info | typ = kurs | typ2 = | kategorie = Latina pro začátečníky | kategorie2 = | jazyk = | jazyk2 = | jazyk3 = | úroveň = středoškolská | úroveň2 = | úroveň3 = | příslušnost = Uživatel:Mmh }} ==Udělej to, prosím== Podobně jako můžeme v češtině pozdravit rozkazovacím způsobem, když říkáme „buď zdráv“, známe už několik latinských pozdravů, které jsou vlastně rozkazovacími způsoby sloves '''salveō''', '''aveō''' a '''valeō''': :'''salvē''', '''avē''', '''valē''' = buď zdráv(a)! měj se dobře! :'''salvēte''', '''avēte''', '''valēte''' = buďte zdrávi/y! mějte se dobře! Rozkazovací způsob můžeme obdobně tvořit od všech dalších sloves, která jsme se dosud naučili, a vyjadřovat jím nejen rozkaz, nýbrž i běžné přání, aby pro nás někdo něco udělal. Na rozdíl od češtiny v latině často není zapotřebí dodávat „prosím“ — zdvořilost stačí vyjádřit i samotným tónem naší mluvy: :'''intrāte''' = vstupte, pojďte dál (prosím) :'''assīdite''' = posaďte se (k nám, u nás) :'''remanē paulum''' = počkej chvilku (prosím) :'''exspectāte paterculum, fīliī''' = počkejte na tatínka, děti Chceme-li nad rámec nutnosti explicitně vyjádřit, že druhého prosíme, máme v latině na vybranou hned z několika výrazů, které podobně jako v češtině vkládáme do věty jako jednoslovnou vsuvku. Nejprostší '''amābō''' (doslova „budu mít rád(a)“) bychom mohli přirovnat k českému obratu „buď tak hodný“; je to výraz vhodný spíše pro běžný nebo důvěrný hovor. Chceme-li prosbu zdůraznit, pak podle velikosti své prosby použijeme slovo '''quaesō''' (doslova „ptám se“), '''ōrō''' (doslova „promlouvám“) nebo '''obsecrō''' (doslova „zapřísahám“). Pokud někoho prosíme, aby se zachoval podle svého, nebo ironicky odkazujeme na jeho chování, pak máme k dispozici slova '''sīs''' (doslova „pokud chceš“) a '''sōdēs''' (doslova „pokud hodláš“): :'''exspectā Martinam amābō''' = počkej prosím na Martinu :'''scrībe omnia obsecrō''' = napiš všechno, prosím (velice)<ref>Latinské '''omnia''' znamená doslova „všechna“ (množné číslo středního rodu). V obecných označeních odvozených z přídavných jmen se takto v latině setkáváme s množným číslem velmi často („říkám jen dobré“ = '''dīcō sōlum bona''').</ref> :'''sīde''' ('''tacē''', '''manē''') '''sōdēs!''' = sedni si (mlč, stůj), prosím (už konečně)! Rovněž „prosím“ používané při předávání vyžádaného nebo v odpovědi na poděkování vyjádříme rozkazovacím způsobem, ovšem od slovesa '''accipere''' (přijmout): :'''copadium cervēsiamque, amābō''' = řízek a pivo, prosím :'''ūnum copadium... ūnam cervēsiam... accipe, domine''' = jeden řízek... jedno pivo... prosím, pane Pokud chceme něco zakázat nebo něčemu zabránit, musíme vytvořit záporný rozkazovací způsob, který se skládá z rozkazovacího '''nōlī''' (nechtěj) či '''nōlīte''' (nechtějte) a infinitivu významového slovesa: :'''nōlī mē tangere''' = nedotýkej se mne :'''nōlīte nōs exspectāre''' = nečekejte na nás ==Komu co== Při prosbách a rozkazech častěji než dosud narazíme na potřebu nepřímého předmětu. Nechceme jen, aby někdo něco podal, ale aby to podal ''někomu''. Stejně jako čeština má latina pro tento účel 3. pád, zvaný dativ. S jeho pomocí můžeme prosit a rozkazovat zas o něco přesněji: :'''dā mihi mālum, amābō''' = dej mi jablko, prosím :'''dīc nōbīs: ubi est Iōanna?''' = řekni nám: kde je Jana? :'''trādite Petrō cultrum''' = podejte Petrovi nůž :'''dēme discipulō graphium''' = vezmi žákovi tužku Dativu samozřejmě využijeme i ve větách nerozkazovacích: :'''discipulus trādit magistrō opus sēmēstrāle''' = žák podává (předává, odevzdává) učiteli pololetní práci :'''dīcō vōbīs omnia, quae sciō''' = říkám vám všechno, co vím :'''dāsne id amīcae tuae novae?''' = dáš to své nové přítelkyni? ==Jak se vám líbí== Některá užitečná slovesa se pojí též se samotným dativem. Patří mezi ně především řada sloves vyjadřujících emoční působení: :'''mihi placet''' = mně se (to) líbí :'''sorōrī displicet amīcus tuus''' = sestře se nelíbí tvůj přítel :'''discipulīs libet scrībere''' = žáci rádi píší, žákům se líbí psát :'''magistrō nōn licet super mēnsā sedēre''' = učitel nesmí sedět na stole, učiteli nepřísluší sedět na stole :'''Mariae decet vestis alba''' = Marii sluší bílé šaty Ovšem právě tak mezi nimi najdeme mnoho sloves vyjadřujících aktivní vztah: :'''studeō mathēmaticae''' = zabývám se matematikou, studuji matematiku, zajímá mne matematika :'''discipulī magistrō pārent''' = žáci poslouchají učitele, žáci jsou poslušni učiteli :'''cūr mihi persuādēs?''' = proč mne přesvědčuješ? Rovněž ke srovnávání můžeme využít sloves s dativní vazbou: :'''antepōnō pira mālīs''' = mám raději hrušky než jablka, dávám přednost hruškám před jablky :'''pira mālīs praesunt''' = hrušky jsou lepší než jablka, hrušky předčí jablka ==Souvisící mluvnické jevy== ===Rozkazovací způsob=== Stejně jako slovesa česká, mají i latinská slovesa [[w:Rozkazovací způsob|rozkazovací způsob]] (imperativ), kterým se vyjadřuje přání nebo rozkaz. Uveďme si přehlednou tabulku jeho tvoření pro pravidelná slovesa všech konjugací (protože tvary imperativu jsou nejsnáze odvoditelné z infinitivu, jsou jednotlivé konjugace zastoupeny právě infinitivem): {| class="wikitable" |- ! rowspan="2" colspan="2" | I. ! rowspan="2" colspan="2" | II. ! colspan="4" | III. ! rowspan="2" colspan="2" | IV. |- ! colspan="2" | souhl. ! colspan="2" | samohl. |- | style="border-bottom:double;border-right:none;" | st'''āre''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (stát) | style="border-bottom:double;border-right:none;" | iac'''ēre''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (ležet) | style="border-bottom:double;border-right:none;" | leg'''ere''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (číst) | style="border-bottom:double;border-right:none;" | fug'''ere''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (utíkat) | style="border-bottom:double;border-right:none;" | sal'''īre''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (skákat) |- | style="border-right:none;" | st'''ā''' | style="border-left:none;" | (stůj!) | style="border-right:none;" | iac'''ē''' | style="border-left:none;" | (lež!) | style="border-right:none;" | leg'''e'''<ref name="fac" >Slovesa '''dīcō''' (říkám), '''dūcō''' (vedu) a '''faciō''' (dělám) mají v rozkazovacím způsobu jednotného čísla tvar '''dīc''', '''dūc''' a '''fac'''. Tento tvar mají rovněž složeniny slovesa '''dūcō''' (např. '''ēdūcō''' → '''ēdūc'''), ne však složeniny sloves '''dīcō''' a '''faciō''' (např. '''perficiō''' → '''perfice''').</ref> | style="border-left:none;" | (čti!) | style="border-right:none;" | fug'''e'''<ref name="fac" /> | style="border-left:none;" | (utíkej!) | style="border-right:none;" | sal'''ī''' | style="border-left:none;" | (skákej!) |- | style="border-right:none;" | st'''āte''' | style="border-left:none;" | (stůjte!) | style="border-right:none;" | iac'''ēte''' | style="border-left:none;" | (ležte!) | style="border-right:none;" | leg'''ite''' | style="border-left:none;" | (čtěte!) | style="border-right:none;" | fug'''ite''' | style="border-left:none;" | (utíkejte!) | style="border-right:none;" | sal'''īte''' | style="border-left:none;" | (skákejte!) |- |} Nepravidelná slovesa '''sum''' a '''eō''' tvoří rozkazovací způsob podle stejného principu: :'''es! este!''' = buď! buďte! :'''ī! īte!''' = jdi! jděte! Zápor se od rozkazovacího způsobu tvoří pomocným slovesným tvarem '''nōlī''' (nechtěj), '''nōlīte''' (nechtějte) a infinitivem: :'''nōlī stāre''' = nestůj :'''nōlīte iacēre''' = neležte ===Dativ=== Do sbírky již latinských pádů si k [[w:Nominativ|nominativu]], [[w:Vokativ|vokativu]], [[w:Akuzativ|akuzativu]] a [[w:Ablativ|ablativu]] můžeme nyní doplnit [[w:Dativ|dativ]], odpovídající našemu 3. pádu. Jeho tvoření si zatím shrneme do několika pravidel, kterými ho můžeme odvodit z ablativu: * v množném čísle je dativ roven ablativu * v jednotném čísle: :* končí-li ablativ na '''ō''', pak i dativ končí na '''ō''' :* končí-li ablativ na '''ī''' nebo '''e''', pak dativ končí na '''ī''' :* končí-li ablativ na '''ā''', pak dativ končí na '''ae''' :* končí-li ablativ na '''ū''', pak dativ končí v mužském a ženském rodě na '''uī''' a ve středním rodě na '''ū''' :* končí-li ablativ na '''ē''', pak dativ končí na '''ēī''' po samohlásce a '''eī''' po souhlásce Vedle dativních tvarů podstatných jmen, přídavných jmen a přivlastňovacích zájmen, které můžeme tvořit podle této tabulky, vidíme ve větných příkladech v první části této lekce též dativní tvary osobních zájmen. Ty se tvoří odlišně a musíme se jim prostě naučit: {| class="wikitable" |- | colspan="2" | '''mihi''' = mi, mně | colspan="2" | '''nōbīs''' = nám |- | colspan="2" | '''tibi''' = ti, tobě | colspan="2" | '''vōbīs''' = vám |- | colspan="2" | '''eī''' = mu, jemu, jí<ref name="zajmrody" >Všimněme si, že zájmeno třetí osoby v dativu na rozdíl od češtiny nerozlišuje rod.</ref> | colspan="2" | '''iīs''' = jim |- |} ===Nepravidelné sloveso „dō“=== Když už jsme se seznámili s dativem, tedy pádem dávacím, je načase se seznámit též s časováním nepravidelného slovesa '''dō''', „dávám“. Můžeme si všimnout, že sloveso se podobá slovesům 1. konjugace, jen ve víceslabičných tvarech se dlouhé '''ā''' zkracuje: {| class="wikitable" |- | style="border-bottom:double;border-right:none;" | '''dare''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (dávat) |- | style="border-right:none;" | '''dō''' | style="border-left:none;" | (dávám) |- | style="border-right:none;" | '''dās''' | style="border-left:none;" | (dáváš) |- | style="border-right:none;" | '''dat''' | style="border-left:none;" | (dává) |- | style="border-right:none;" | '''damus''' | style="border-left:none;" | (dáváme) |- | style="border-right:none;" | '''datis''' | style="border-left:none;" | (dáváte) |- | style="border-bottom:double;border-right:none;" | '''dant''' | style="border-bottom:double;border-left:none;" | (dávají) |- | style="border-right:none;" | '''dā''' | style="border-left:none;" | (dávej! dej!) |- | style="border-right:none;" | '''date''' | style="border-left:none;" | (dávejte! dejte!) |- |} Složeniny slovesa '''dō''', jako '''reddō''' („vracím“), '''trādō''' („podávám“, „předávám“), '''perdō''' („kazím“, „hubím“), '''vēndō''' („prodávám“), '''crēdō''' („věřím“) atd., se časují jako pravidelná slovesa 3. konjugace, tedy jako např. '''legō'''. ===Slovesné předpony=== Stejně jako v češtině, mohou i v latině slovesa přijímat předpony, které upřesňují nebo mění jejich význam. Výše jsme se již s některými setkali: '''sīdere''' → '''assīdere''', '''capere''' → '''accipere''', '''placēre''' → '''displicēre''', '''manēre''' → '''remanēre''', '''dare''' → '''trādere''', '''spectāre''' → '''exspectāre''', '''esse''' → '''praeesse''', '''īre''' → '''redīre'''. Některé tyto předpony známe z cizích slov, s některými jsme se už setkali jako s předložkami. Jejich přesný význam si sepíšeme později; zatím nám stačí vědět, že se v latině hojně vyskytují, že předpona '''ad-''' své '''d''' připodobňuje následující hlásce ('''ac-cipere''', '''as-sīdere''') a že po připojení hlásky se někdy kořenové '''a''' mění v '''e''' nebo '''i''' ('''dare''' → '''trādere''', '''placēre''' → '''displicēre''') a kořenové '''e''' v '''i''' ('''tenēre''' → '''continēre'''). ==Poznámky== <references /> ==Úkoly do příští lekce== * Zopakujte si věty z tého lekce i z lekcí minulých — přečtěte si je ještě jednou nahlas a uvědomte si jejich význam. Zkuste si do nich dosazovat jiná slova. Sestavujte si věty, jaké se vám jen podaří s dosavadními znalostmi sestavit. Hovořte a pište si s jinými latiníky — aspoň pár vět latinsky, zbylé pak můžete česky, ale když se nachomýtne věta, kterou byste zvládli v latině, neváhejte a pokuste se o latinu. * Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských [[Latina pro začátečníky/Citáty 5|rčení a obratů]], jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních pěti lekcí. ==Pomocné stránky== *[[Diskuse:Latina pro začátečníky/2023|Obecná diskuse účastníků kurzu 2023]] *[[Latina pro začátečníky/2023/Domácí úkol 5|Domácí úkol k této lekci (kurs 2023)]] *[[Latina pro začátečníky/Lekce 4|Minulá lekce]] *[[Latina pro začátečníky/Lekce 6|Další lekce]] [[Kategorie:Latina pro začátečníky|Lekce 05]] 3lxxwh7joiavh5qu0xecg9t4dkbk1kh