Bedla červenající

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Bedla červenající

Bedla červenající
Bedla červenající
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae )
Rod: bedla (Chlorophyllum)
Binomické jméno
Chlorophyllum rhacodes
(Vittad.) Vellinga, 2002

Bedla červenající nazývaná též bedla krvavějící nebo bedla třepivá (Chlorophyllum rhacodes (Vittad.) Vellinga, 2002) je jedlá houba z čeledi pečárkovitých.

Obsah

[editovat] Nomenklatura

Chlorophyllum rhacodes (Vittad.) Vellinga, 2002 (jako rachodes, viz Nomeklatorická poznámka)

Basionym: Agaricus rhacodes Vittad., 1833
Nomenklatorická
synonyma:
Lepiota rhacodes (Vittad.) Quél., 1872
Lepiota procera var. rhacodes (Vittad.) Massee, 1893
Leucocoprinus rhacodes (Vittad.) Pat., 1900
Lepiotophyllum rhacodes (Vittad.) Locq., 1942
Macrolepiota rhacodes (Vittad.) Singer, 1951
Taxonomická
synonyma:
=Lepiota rhacodes var. rhacodes (Vittad.) Quél., 1872
=Macrolepiota rhacodes var. rhacodes (Vittad.) Singer, 1951
=Lepiota rhacodes var. hortensis Pilát, 1951
=Macrolepiota rhacodes var. hortensis (Pilát) Wasser, 1980
=Leucoagaricus hortensis (Murrill) Pegler, 1983 – bedla zahradní
=Chlorophyllum hortense (Murrill) Vellinga, 2002
=Lepiota bohemica Wichanský, 1961 – bedla česká
=Macrolepiota rachodes var. bohemica (Wichanský) Bellù & Lanzoni, 1987
=Lepiota rhacodes var. bohemica (Wichanský) Bellù & Lanzoni
=Macrolepiota bohemica (Wichanský) Krieglst. & Pázmány
=Macrolepiota venenata Bon, 1979

[editovat] Popis

  • Klobouk bedly červenající má průměr 5–15 cm, tvar klobouku je zpočátku téměř kulovitý, později sklenutý až plochý, s hrbolem na středu. Střed klobouku je hladký bledě hnědý, jinak je rozpukaný v široké hnědé šupiny na bílém podkladě. Okraj klobouku je roztřepený těmito šupinami.
  • Závoj, který v mládí zakrývá lupeny, je bílý, blanitý.
  • Prsten je bílý, vatovitý, po třeni posunovatelný.
  • Lupeny jsou husté, vysoké, u třeně volné, bílé, ve staří a poraněním červenají.
  • Třeň je 10–15 cm vysoký, 1–2 cm tlustý, válcovitý, dole rozšířený v hlízu, v mládí bělavý až okrový, v dospělosti hnědý, nežíhaný, dřevnatý, rourkovitě dutý. Po otlačení nebo porušení oranžoví, pak červená a pak hnědne.
  • Dužnina je vatovitá, bílá, na řezu rychle červená a později hnědne.
  • Chuť má příjemnou, vůni výraznou.
  • Výtrusy zelenkavé, protáhlé, 9–12 × 6–7 μm velké.

[editovat] Výskyt

Roste hojně v červenci až říjnu v listnatých a především jehličnatých lesích i v zahradách. Vyskytuje se v mírném pásmu severní polokoule i v Austrálii. Preferuje půdy bohaté na humus.

[editovat] Použití

Je to jedlá houba. V mládí velmi chutná, výborná na řízky a ještě uzavřené kloboučky jsou výtečné plněné masovými náplněmi a pečené. Klobouky starších plodnic lze přidat v menším množství do houbové smaženice se šťavnatějšími druhy hub. K sušení je méně vhodná.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za nejedlou bedlu hřebenitou, případně je možná též záměna za jedlou bedlu odřenou. Podle některých autorů je synonymní varieta Macrolepiota rhacodes var. bohemica jedovatá.

[editovat] Taxonomické poznámka

Řada mykologů ztotožňuje tento druh i s druhem Chlorophyllum hortensebedla zahradní, kterou však databáze Index Fungorum vede samostatně. Tato databáze další dříve samostatně vedený druh Lepiota bohemicabedla česká považuje za pouhou varietu tohoto druhu jako Macrolepiota rhacodes var. bohemica. Některými autory byla bedla červenající nesprávně ztotožňována s druhem Lepiota brunnescens Peck, 1904.

[editovat] Nomenklatorická poznámka

V mykologické literatuře po dlouhou dobu přežívalo chybné psaní druhového přívlastku rachodes místo správného rhacodes, který je odvozen od řeckého přídavného jména ρακοδης (česky potrhaný nebo roztrhaný), popisujícího vzhled roztrhané pokožky na klobouku.

[editovat] Literatura

  • VESELÝ, Rudolf, KOTLABA, František, POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. - S. 248.
  • ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie; PŘÍHODA, Antonín. Houby ve fotografii. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. S. 100.
  • DERMEK, Aurel. Atlas našich húb. Bratislava: Obzor, 1979. - S. 252.
  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas. Brno: Trojan, 1999. S. 77. - ISBN 80-85249-28-6.

[editovat] Reference

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu