Charlotta Garrigue-Masaryková
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charlotte Garrigue Masaryková, Charlotte Masaryková, Charlie Masaryková – také Charlotte Garrigue Masaryk i jenom Charlotte Garrigue, Charlotte Masaryk – (20. listopadu 1850 – 13. května 1923) byla manželka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
|
Příbuzenstvo |
||
|---|---|---|
| manžel: | Tomáš Garrigue Masaryk | |
| dcery: | Alice Masaryková | |
| Eleanora Masaryková | ||
| Hana Masaryková | ||
| Olga Masaryková | ||
| synové: | Herbert Masaryk | |
| Jan Masaryk | ||
|
|
||
|
|
||
Charlotte Garrigue po otci pocházela ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny, která v době jejich pronásledování odešla do Dánska, odkud přišel její otec. Po matce byla z chicagské rodině Whitingů, kteří se hrdě hlásili k předkům kteří mezi prvními evropskými přistěhovalci přistáli na lodi Mayflower.
Stejně jako její rodiče byla unitářka. V rakousko-uherských Čechách manželé Masarykovi přestoupili k úředně povolené reformované evangelické církvi (Charlotta Masaryková z ní později vystoupila). Masarykův obdiv unitářství přispěl k jeho podpoře vzniku českého unitářství ve 20. letech.
Z jejich šesti dětí se čtyři dožily dospělosti. Ve Vídni, v květnu 1879 porodila Charlotte dceru Alici, rok poté syna Herberta, roku 1886 druhého syna Jana, který se jako jediný z dětí narodil v Praze. V roce 1890 druhou dceru Eleanoru, která zemřela ve čtyřech měsících, v roce 1891 třetí dceru Olgu, poslední z dětí, čtvrtá dcera Hana zemřela brzy po narození.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
[editovat] Dětství
Narodila se v Brooklynu roku 1850 jako dcera bohatého amerického obchodníka, spolumajitele pojišťovny, třetí nejstarší z 11 dětí Rudolpha a Charlotty Garrigueových (měli 8 dcer a 3 syny), žili v Bronxu.
[editovat] Lipsko, Bronx, Vídeň, Praha
V roce 1877 v Lipsku, na návštěvě u přítelkyně ze svých studií na lipské konzervatoři na přelomu 60. a 70. let, poprvé potkala svého budoucího manžela Tomáše (Thomase) Masaryka, který tam pobýval po doktorátu na vídeňské univerzitě. Brzy po zasnoubená uzavřeli civilní a unitářský sňatek, 15. března 1878 u rodiny Charlotty v USA. Novomanželé společně odjeli do Vídně, kde se Charlotta Masaryková začala učit česky. V roce 1881 se stěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo profesora na české univerzitě v Praze.
Charlotta Masaryková výrazně působila v ženském hnutí. Od roku 1882 zprvu v Náprstkově Americkém klubu dam, později v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola. Podporovala rozvoj českého ženského školství.
V roce 1905 vstoupila do české sociální demokracie (tehdy Československá sociálně demokratická strana dělnická), ale spolu s Masarykem odmítala marxistickou teorii třídních zájmů a nevyhnutelnosti třídního boje.
Přispívala do amerických novin, účastnila se kulturního a zejména hudebního života, objevila hudbu Bedřicha Smetany a publikovala na jeho podporu řadu článků.
[editovat] První světová válka
Po vypuknutí první světové války Masaryk s dcerou Olgou odešli 18. prosince 1914 do exilu, v nepřítomnosti byl pak TGM odsouzen k smrti za zradu. Charlotta Masaryková zůstala s třemi dětmi v rakousko-uherské Praze a brzy se stala předmětem policejního dohledu a politického nátlaku. Dcera Alice byla 28. října 1915 zatčena a osm měsíců vězněna ve Vídni (matka byla pro chorobu ušetřena – z té doby pocházejí také jejich, později slavné knižně vydané, dopisy), syn Jan narukoval do armády, syn Herbert zemřel v roce 1915 na tyfus, kterým se nakazil při práci v uprchlickém táboře v Haliči.
Ke konci války Charlotta Masaryková trpěla srdeční slabostí a depresemi, byla hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně, v květnu 1918 byla také zbavena svéprávnosti (zřejmě na ochranu proti dalšímu pronásledování českými a rakouskými úřady). Ze sanatoria ji po svém poválečném návratu 20. a 21. prosince 1918 vyzvedl Masaryk.
[editovat] Československo
Svět se rázem změnil. Z ještě nedávných parijů, kterých se konformistická společnost za války stranila se stala vysoce ctěná první rodina, uprostřed společnosti a nového státu, Masarykovi se stěhovali na Hrad, pobývali na zámku v Lánech.
Charlotta Masaryková se zasadila o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena ve všech oblastech postavena na roveň muži. Ale už se plně nezotavila, s pokračující chorobou převzala reprezentativní úlohu první dámy dcera Alice. V září 1922 Charlottu Masarykovou postihl těžký záchvat srdeční slabosti, 1. května 1923 mozková mrtvice a s ní i částečné ochrnutí. Zemřela 13. května 1923 zrána na letním sídle u Prahy.
[editovat] Citáty
- „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.“
(TGM) - „Američanka se stala Češkou, mravně i politicky. Věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé politické činnosti. Až tehdy za války, za hranicemi, jsem musel pracovat bez ní, ale věděl jsem, že jednám ve shodě s ní. Bývaly vůbec chvíle, kdy jsem – od ní vzdálen – souběžnost našich myšlenek na dálku přímo cítil. Nemyslím, že to je telepatie, ale paralelní myšlení a cítění lidí,kteří se ve všem shodují a dívají na svět. Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat.“
(TGM) - „Rodina – to byl hrad. Má žena byla v Praze cizí, z počátku nemluvila česky. Byla to žena velmi nadaná, které děkuju za mnohé… Už od počátku měla rovnováhu, které jsem se já musel teprv hodně těžko dobývat. Byla podivuhodně nadaná – matematika, šachy, hudba, literatura. Při tom velmi náboženská, unitářka. Velký vliv na děti. Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině.“
(TGM)
[editovat] Reference, biblografie
- česky
- Charlotta Garrigue Masaryková (Charlie Masaryková): O Bedřichu Smetanovi, články v Naší době 1893, doslov Miloslav Malý, Masarykovo demokratické hnutí (2. vyd.), Praha 1993
- Charlotta Garrigue Masaryková: Listy do vězení, předmluva Alice Masarykové, do češtiny přeložil Vincenc Svoboda, Žikeš, Praha 1948
- Alice Masaryková, Charlotta Garrigue Masaryková: Milá mama / Dear Alice – korespondence Alice a Charlotty Masarykových 1915-1916, ed. a pozn. Dagmara Hájková, Jaroslav Soukup, Masarykův ústav Akademie věd ČR, Praha 2001, ISBN 80-86495-06-X
- o Charlottě Garrigue Masarykové
- Stanislav Polák: Charlotta Garrigue Masaryková, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0300-0
- Pavel Kosatík: Devět žen z Hradu, Mladá fronta, Praha 1999
- Richard Sobotka: Charlotta Garrigue Masaryková – epizoda ze života, 1999, ISBN 80-86179-33-8
- anglicky
- Alice Garrigue Masaryk: Alice Garrigue Masaryk, 1879-1966: Her Life as Recorded in Her Own Words and by Her Friends, 1980
- Barbara K. Reinfeld: Charlotte Garrigue Masaryk, 1850-1923, Czechoslovak and Central European Journal, Summer/Winter 1989
- American National Biography: Masaryk, Charlotte Garrigue, H. Gordon Skilling
- T. G. Masaryk: Against the Current, 1882-1914, 1994
- Donald W. McKinney: Brooklyn's First Lady of Czechoslovakia," in When the Pulpit Starts to Creak, 1992
- Olive Hoogenboom: The First Unitarian Church of Brooklyn: One Hundred Fifty Years, 1987
- Roman Szporluk: The Political Thought of Thomas G. Masaryk, 1981
- George J. Kovtun: Masaryk and America: Testimony of a Relationship, 1988
- George J. Kovtun (ed.): The Spirit of Thomas G. Masaryk (1850-1937): An Anthology, 1990
[editovat] Jediný pomník Charlotty Garrigue-Masarykové
V obci Hutisko-Solanec se nachází jediný pomník Charlotty Garrigue-Masarykové, manželky našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka v České Republice. Pomník postavil v roce 1926 řídící učitel C. Mach se svými žáky. Najdete ho v malebném údolí místní části Za Kopcem.
{{gps|49|25|14.03|N|18|12|14.69|E|16|ophoto|Pomník Charlotty Masarykové}}

