Samohybné dělo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samohybné dělo je označení komplet vozidla a děla (či případně podobného zařízení), který je primárně určen pro boj (nepatří sem tedy obrněné transportéry vybavená lehkým dělem, které slouží i pro přepravu pěchoty po bojišti). Samohybná děla se dělí na ta určená pro nepřímé ostřelování (samohybné houfnice, podle některých pojetí též raketomety a minomety) a na ta, která jsou určena pro boj přímou palbou (stíhače tanků a útočná děla).
[editovat] Historie
Samohybná děla se vyvinula ve 30. letech 20. století v Německu a Rusku. Potřeba levného, mobilního a účinného prostředku pro palebnou podporu pěchoty byla známa již v době první světové války. Tehdy bylo prakticky nemožné udržet rychlý postup a efektivně ničit ohniska nepřátelského odporu. Pěchota byla kosena dobře maskovanými kulomety a minomety, o prvních tancích nemluvě.
Díky těmto zkušenostem padlo v Německu mnoho návrhů na samohybná děla. Vykořistěný stát však neměl na podobné projekty ani finance ani pravomoce. Proto se Němečtí konstruktéři odebrali do Ruska, kde byly vyvíjeny a zkoušeny zbraně. Prvotní samohybná děla byla jednoduchou konverzí pásových traktorů. Na ně se lafetoval 37mm kanon nebo minomet. Později vznikala samohybná děla na podvozcích tanků z nichž nejúspěšnější a nejvíce vyráběným typem byl Stug IIIg (Sturmgeschütz III ausführung G) z roku 1943. Tento původně německý stroj sloužil ve výzbroji Egypta a jiných méně vyspělých států ještě dlouho po zkončení 2. světové války. Z ruských strojů byl častým typem např. SU-76. Velmi slavný je také německý stroj Hetzer, který byl zkonstruován na podvozku českého tanku LT-38 a patřil k nejlepším stíhačům tanků 2. světové války. Stroj jistě znáte z květnového povstání, kdy jej použili jak Němci, tak pražští povstalci. Hetzera můžeme spatřit v areálu muzea v Lešanech, kde je ještě natřen českými symboly a barvami. Výroba Hetzera se v ČKD po zkončení války nezastavila a Hetzery sloužily v československé armádě. Samohybná dnes téměř zcela nahradila děla tažená a válečný konflikt si dnes jen těžko dokážeme představit bez „samohybek“.

