C. a k. polní maršálek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
C. a k. polní maršálek je český film z roku 1930 s Vlastou Burianem v hlavní roli.
Obsah |
[editovat] Děj
Penzionovanému rytmistru Františku Procházkovi (Vlasta Burian) se zdál sen, že je Napoleon a že vyhrál těžkou bitvu, v tom se probudil a všiml si své odmítnuté žádosti, aby byl opět jmenován rytmistrem a mohl zase ,,vojákovat“, protože nemůže ,,bez vojny žít“, i podle toho vypadá jeho byt. Pak jde do restaurace ,,U kanónu“ ke starým válečníkům, kde si může s kamarády popovídat a zavzpomínat s nimi na staré dobré časy. Procházka si s nimi zazpívá i zakázanou píseň o polním maršálkovi, kterou zpívali jeho vojáci, a kvůli které byl penzionován. Při tom si také vzpomněl na svého synovce poručíka (lajtnanta) Rudiho Eberleho (Jiří Hron). A proto se za ním vypravil, k jeho posádce v Polsku, kde slouží. Mezitím v posádce potká Rudi sluhu polního maršálka (Jaroslav Marvan) a nabídl mu, že v jeho pokoji může polní maršálek, který má přijet na inspekci, bydlet. Vše vyslechl ustrašený vojenský sluha Sepll (Jan. W. Speerger) a oznámil to svým velitelům plukovníkovi (obrstovi) a veliteli vojenské posádky Přecechtělovi (Theodor Pištěk) a jeho manželce, pravé velitelce garnizóny, paní Přecechtělová (Helena Monczáková), při tom si myslí, že polní maršálek je Rudův strýček. Jeho pravý strýček však přijel a Rudi má ze svého strýčka ,,opravdovou radost“. Při zabydlování si Procházka všiml maršálské uniformy a vyzkouší si jí. Při tom ho vidělo několik důstojníků a pokládali ho za pravého maršálka. Rozkřiklo se to a Rudimu a Františkovi nezbývalo nic jiného, než dohrát celou komedii do konce. A udělali dobře: Procházka udělal v posádce úplný maglajz a prohnal jim nohy při polním cvičení, pak ještě zajistil svatbu Rudiho s dcerou obrsta Lily Přecechtělovou (Máňa Ženíšková), tu chtěla paní obrstová provdat za rytmistra hraběte Gézu von Medáka (Čeněk Šlégl). Večer pak všichni jdou do blízkého kabaretu, kam dostali pozvání od kabaretiéra (Eman Fiala) a kabaretní zpěvačky, bývalé přítelkyně Rudiho (Olga Augustová). I tam falešný polní maršálek ztropí pořádný rozruch a opět zazněla zakázaná písnička. Tou pak chce Procházka ráno vzbudit. Ještě večer chytne špiona – černého muže – hraběte Gézu von Medáka. Druhý den ráno však potká pravého polního maršálka (Josef Hořánek) a musí mu zazpívat zakázanou písničku. Maršálek to však Procházkovi promine a povýšil ho na magora, teda na majora…
Pozn.: Vlasta Burian v prvním zvukové filmu (a jeho pátý v kariéře).Tato role se pro Buriana stala osudnou a nejznámější, a byl v ní výborný. A měl ze všech Burianových filmů největší úspěch.
[editovat] Hrají
- Vlasta Burian (rytmistr (setník) v penzi František Procházka, falešný C. a k. polní maršálek a Napoleon)
- Theodor Pištěk (plukovník Přecechtěl)
- Helena Monczáková (paní Přecechtělová,jeho žena)
- Máňa Ženíšková (Lily Přecechtělová, jejich dcera)
- Jiří Hron (poručík Rudi Eberle, Proch. synovec)
- Jan. W. Speerger (vojenský sluha Sepll)
- Čeněk Šlégl (rytmistr hrabě Géza von Medák)
- Olga Augustová (kabaretní zpěvačka)
- Eman Fiala (kabaretiér)
- Jindřich Plachta (nadporučík Hofer)
- Josef Hořánek (pravý polní maršálek)
- Jaroslav Marvan (maršálkův sluha Bálek)
- Milka Brodská (Procházkova hospodyně)
- Josef Rovenský (starosta)
- Eduard Šlégl (stoletý občan)
- Ivo Richard Stuchlý (setník Hřebík)
- Hilbert Vávra (zpěvák v hospodě ,,U kanónu“)
- Filip Bálek – Brodský, Alois Charvát (návštěvníci hospody ,,U kanónu“), Alexander Třebovský,Emil Dlesk,Karel Schleichert (Napoleona družina) a další…
[editovat] Autorský tým
- Námět: Emil Artur Longen (divadelní hra)
- Scénář: Václav Wasserman
- Režie: [Karel Lamač]
- Kamera: [Otto Heller], Václav Vích
- Hudba: Jára Beneš
- Texty písní: Emanuel Brožík
- Výroba: Elektafilm
[editovat] Technické údaje
- Rok výroby: 1930,
- Premiéra: 24. října 1930,
- Zvuk: zvukový,
- Barva: černobílý,
- Délka: 88 minut,
- Druh filmu: komedie,
- Země původu: Československo,
- Jazyk: Český
[editovat] Zajímavosti
- Souběžně s českou verzí byla vyráběna německá verze pod názvem K. und K. Feldmarschall. V praxi to vypadalo tak, že na každé scéně se točilo s českými herci, které po chvíli zastoupili němečtí. Na scéně zůstával jen Vlasta Burian. Jde o první český zvukový film. Některé prameny ovšem za první český zvukový film označují film „Tonka Šibenice“ (viz Česko-Slovenská filmová databáze), respektive „První český stoprocentně zvukový a mluvicí film“ Když struny lkají.

