Parní turbína
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parní turbínu vynalezl Sir Charles Parsons v roce 1884. Postupně byla zdokonalována a spolu se spalovacím motorem ve dvacátém století postupně nahradila parní stroj, který předčí účinností.
Jedná se o tepelný stroj, přeměňující kinetickou energii proudící páry na mechanický rotační pohyb.
Skládá se z jednoho, nebo několika postupně se zvětšujících lopatkových kol. Lopatková kola, která jsou součástí statoru, se nazývají rozváděcí. Ta, která jsou spojena s rotující osou, se nazývají oběžná a spolu s osou tvoří rotor.
Pro zvýšení účinnosti bývají obvykle velké parní turbíny rozděleny na několik dílů - vysokotlaký a nízkotlaký, případně i středotlaké stupně. Mezi nimi může být i regenerátor páry, které znovu ohřejí expanzí schladlou páru, čímž zvětší její objem.
Parní turbína je využívána především v energetice (tepelná elektrárna, jaderná elektrárna) ale i užívá se i jako lodní pohon (parník, bitevní loď, jaderná ponorka).

