Livonsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Livonsko je historický útvar, který se rozkládal přibližně na území dnešního Estonska a Lotyšska, na východním pobřeží Baltského moře. Jeho obyvatelstvo tvořili Livové, patřící k ugrofinským národům, jejich řečí byla dnes téměř vymřelá livonština.
Na území Livonska žili i Estonci (zvaní rusky též Čudové, ugrofinský národ) a různé kmeny Baltů (Latgalové, Kurové, Zemgalové, Žemaitové (starším českým názvem „Žmuďané“) a další).
Při zřízení Livonska jako samostatného územního útvaru sehráli význačnou roli rytíři řádu mečových bratří (po roce 1237 součást řádu německých rytířů), kteří se po založení řádu roku 1202 území zmocnili a vytvořili jakousi federaci Livonska, sestávající zpočátku z duchovních pseudostátních útvarů (biskupství), svobodných měst a území přímo ovládaných řádem. Zároveň se zasloužili o rozšíření křesťanství.
Během 15. století livonský stát značně zeslábl v důsledku rozporů mezi livonskou větví řádu německých rytířů, rižským arcibiskupem a městy. Toho začal využívat k expanzi moskevský stát, který hledal možnost proniknutí k Baltu.
Roku 1558 vypukla mezi moskevským státem a Livonskem tzv. livonská válka (1558–1582/1583). Během ní Livonsko jako samostatný stát zaniklo (1561). Části livonského území připadly Litvě, Polsku, Švédsku a Dánsku. Samostatnost si zachovalo pouze Kuronsko a Zemgalsko jako vévodství. Světským vládcem se tu stal pod lenní svrchovaností polského krále dosavadní velmistr livonského řádu (po 1525 se livonská větev řádu německých rytířů osamostatnila) Gotthard Kettler.
Lotyšské jméno pro oblast Livonska je dnes Vidzeme. Livové, jichž dnes podle různých pramenů neexistuje ani tucet, jsou přesto uznáni jako národnostní menšina (s příslušnou poznámkou v průkaze). Existuje též livonská národní hymna.

