Messerschmitt Bf 110
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Messerschmitt Bf 110 | |
|---|---|
| Jedna z prvních verzí | |
| Typ: | Těžký stíhač |
| Výrobce: | Bayerische Flugzeugwerke |
| První let: | 1936 |
| Zaveden: | 1938 |
| Charakter: | vyřazen |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe Itálie, Maďarsko, Rumunsko |
Messerschmitt Bf 110 byl německý těžký stíhací letoun, který sloužil během druhé světové války.
Vývoj začal roku 1934, kdy RLM požadovalo těžký stíhací letoun s dlouhým doletem, který by byl schopen souboje s jednomotorovými stíhačkami. Menší obratnost měl vyrovnat palebnou silou. Kategorie takovýchto letounů dostala název Zerstörer (ničitel).
Prototyp Bf 110 V1 s motory DB 600A vzlétl 12. května 1936 a dosáhl rychlosti 505 km/h. V roce 1937 začala výroba ověřovací série čtyř Bf 110 A-0 se slabšími motory Jumo 210B, se kterými bylo dosaženo rychlosti pouze 430 km/h. Na jaře 1938 se začala vyrábět série strojů verze Bf 110 B s motory Jumo 210G a dvěma kanóny. Vzniklo celkem 45 kusů této série. Stroje už nestačily být vyzkoušeny v občanské válce ve Španělsku.
Ve větší sérii vznikla verze Bf 110 C s motory DB 601 s přímým vstřikováním paliva a kompresorem a s novým křídlem. V době útoku na Polsko měla Luftwaffe ve výzbroji 195 kusů verze C; letouny byly s úspěchem nasazeny jako bitevní a ještě stačily likvidovat polské stíhačky, podobnou úlohu sehrály ve Fracii, ale nad Anglií už na Spitfiry a Hurricany nestačily; dokonce k nim musel být dodán doprovod stíhaček Bf 109. Tím pádem byly jako stíhače z denních operací staženy nebo byly přeřazeny k bitevním úkolům.
Jako lodní doprovod sloužily verze D a E s přídavnými nádržemi. Verze F dostala silnější motory DB 601F s výkonem 993 kW, tato verze byla mj. vyzbrojena i raketovými projektily po křídly.
Od roku 1940 se také začaly používat jako noční stíhačky. Zpočátku byly opatřeny pouze černým nátěrem a na cíl byly návaděny vizuálně. Během roku 1941 začaly být náváděny pozemními radary, pokročilejší verzí byla až F-4 s palubním radarem Fug 202 Lichtenstein BC.
Během roku 1941 se ukázalo, že náhrada v podobě letounu Me 210 zklamala a typ Me 410 se typu Bf 110 pouze vyrovnal, a tak vznikla verze Bf 110 G se silnějšími motory DB 605B o výkonu 1 084 kW a lepšími aerodynamickými vlastnostmi. Tato verze mohla být vybavena různou výzbrojí (i 37mm kanónem). Varianta G-4 s lepším radarem FuG 212 Lichtenstein C-1, čtyřmi kulomety a dvěma kanóny sloužila jako noční stíhač. Typ Bf 110 tak ve výrobě zůstal po celou dobu války, celkem se ho vyrobilo přes 6 000 kusů. 121 nočních sestřelů si na stroji Bf 110 připsal Heinz-Wolfgang Schnaufer.
Po neúspěchu nad Británií vznikl názor, že letoun trpí špatnou konstrukcí - to však nebyla až tak pravda. Žádný z konstruktérů té doby ještě nepřišel s nápadem, který by velkému a těžkému dvoumotorovému stíhači s dlouhým doletem umožnil konkurovat jednomotorové a jednomístné stíhačce s krátkým doletem. Jeho konstrukce navíc umožnila montáž novější avioniky, výzbroje i motorů, než mohl kdokoliv v době vzniku letounu tušit. Také hlavní štáb nepochopil jeho pravý způsob nasazení, to pak vedlo ke ztrátě 40 % v Zerstörergruppen za tři týdny. Pravdou však je, že se letoun vyráběl delší dobu než, po kterou mu stačily síly na udržení místa v přední linii (to se ale netýká jen typu Bf 110). Nad Británií mohl svou palebnou sílu využít pouze s momentem překvapení nebo při souboji s nováčkem, jeho jediný dozadu střílející kulomet byl jako obranná výzbroj málo. Třebaže stroj nad Británií nevynikl, na ostatních bojištích si v následujících letech vedl více než dobře.
Obsah |
[editovat] Specifikace (Bf 110C-4)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 2 (3 jako noční stíhač)
- Délka: 12,30 m
- Rozpětí: 16,3 m
- Výška: 3,3 m
- Plocha křídel: 38,8 m²
- Hmotnost (prázdný): 4 500 kg
- Hmotnost (naložen): 6 700 kg
- Pohonná jednotka: 2× 12válcový, vidlicový, invertní motor DB 601B-1, každý o výkonu 809 kW
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 600 km/h
- Dolet: 3 105 km
- Bojový: 2 410 km
- Přeletový: 2 800 km
- Dostup: 10 500 m
- Plošné zatížení: 173 kg/m2
- Výkon/Hmotnost: 260 W/kg
[editovat] Výzbroj
| Stíhací letouny | ||
|---|---|---|
| Ar 65 | Ar 68 | Do 335 | Fw 190 | Ta 152 | Ta 154 | He 51 | He 112 | He 162 | He 219 | Bf 109 | Bf 110 | Me 163 | Me 210 | Me 262 | Me 410 | ||
| Bombardovací letouny | ||
| Ar 234 | Do 17 | Do 23 | Do 217 | Do 335 | Fw 200 | He 111 | He 115 | He 177 | Ju 86 | Ju 88 | Ju 188 | Ju 388 | ||
| Hydroplány a létající čluny | ||
| Ar 95 | Ar 196 | Ar 231 | Bv 138 | Ha 139 | Bv 222 | Do 15 | Do 18 | Do 24 | Do 26 | He 59 | He 60 | He 114 | He 115 | ||
| Průzkumné letouny | ||
| Ar 95 | Ar 196 | Ar 234 | Do 17 | Do 215 | Fi 167 | Fw 189 | He 45 | He 46 | He 70 | He 170 | Hs 126 | ||
| Transportní letouny a kluzáky | ||
| Ar 232 | DFS 230 | Go 242 | Go 244 | Ju G 38 | Ju 52 | Ju 90 | Ju 252 | Ju 352 | Ju 290 | Ju 390 | Ka 430 | Me 321 | Me 323 | Si 204 | ||
| Cvičné a spojovací letouny | ||
| Ar 66 | Ar 69 | Ar 79 | Ar 96 | Bü 131 | Bü 133 | Bü 180 | Bü 181 | Bü 182 | Fi 156 | Fw 44 | Fw 56 | Fw 58 | Ju F 13 | Ju W 34 | He 72 | Kl 31 | Kl 32 | Kl 35 | Bf 108 | Fh 104 | ||
| Bitevní letouny | Vrtulníky a vírníky | |
| Ar 66 | Go 145 | He 45 | He 50 | Hs 123 | Hs 129 | Ju 87 | Fa 223 | Fa 330 | Fl 265 | Fl 282 | |
| Experimentální a specializované letouny | Malosériové letouny | |
| DFS 39 | DFS 193 | DFS 194 | Fw 47 | Fi 158 | Ju 49 | He 116 | He 119 | He 176 | He 178 | Me 261 | Ar 240 | Bv 141 | Fw 187 | He 100 (He 113) | |
| Prototypy a projekty | ||
| Ao 225 | Ar 77 | Ar 80 | Ar 81 | Ar 195 | Ar 197 | Ar 198 | Ar 199 | Ar 340 | Ar 396 | Ba 349 | Bv 40 | Ha 137 | Ha 140 | Bv 142 | Bv 144 | Bv 155 | Bv 238 | Do 19 | DFS 228 | DFS 346 | Fi 98 | Fi 99 | Fi 256 | Fw 57 | Fw 159 | Ta 183 | Fw 191 | He 118 | He 280 | Ho 229 | Ju 85 | Ju 89 | Ju 187 | Ju 288 | Hs 122 | Hs 124 | Hs 125 | Hs 127 | Hs 128 | Hs 130 | Hs 132 | Ju 322 | Bf 161 | Bf 162 | Me 263 | Me 264 | Me 309 | Me 509 | Me 609 | Me P. 1101 | ||
| Bezpilotní letouny a řízené střely | ||
| Bv 143 | Bv 246 | Fi 103 | Hs 117 | Hs 293 | Hs 295 | Hs 296 | Hs 297 | Hs 298 | ||

