Krysař (kniha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kniha Krysař je krátká novela Viktora Dyka, která nejprve vycházela pod názvem Pravdivý příběh (Lumír, ročník 40, 19111912). Pod dnes známějším názvem Krysař vychází poprvé v roce 1915 v edici Zlatokvět (doplněná a upravená). Podruhé vychází Krysař v roce 1923, tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil Arné Novák a po něm také Antonín Grund.

Samotný námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého, motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato báj vypráví o krysaři, který očistil město Hammeln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se občany města a odvedl za trest jejich děti, aby z nich založil kolonii sedmihradských Sasů.

Ona dávná předloha je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.

[editovat] Příběh


Zdrojem k dílu Krysař byly Dykovi hlavně staroněmecké pověsti, do kterých autor promítnul své vidění světa. Zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých … Jednoho dne se ve vesnici Hammeln objeví krysař. Všichni ho považují za někoho méněcenného a srovnávají ho s místním rybářem Jörgenem, který není hloupý, ale jeho údělem je příliš pomalé přemýšlení. To co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až druhý, a tak se tento rybář stává centrem výsměchu okolí. Krysařovi je jedno, za co ho lidé mají, až do té doby, dokud se nezamiluje do Agnes, vesničanky, která jej od jeho příchodu ve svém domku ubytovala. Ona jeho lásku opětuje. Náhle zjistí, že čeká nechtěné dítě s bývalým milencem. Mezi všemi tak nastává konflikt. Krysař svůj úkol, vyhubit všechny krysy ve vesnici, splní díky své kouzelné píšťale, kterou dokáže lákat jakoukoliv živou bytost. Radním se to však nelíbí a chtějí mu dát méně peněz, protože si myslí, že by je nabyl příliš jednoduše. On se brání tím, že je placen za práci a ne za způsob, kterým ji vykonal. Spor vyvrcholí hádkou ve vesnické hospodě U žíznivého člověka, což nebývá zvykem, neboť všichni obyvatelé si obou radní nesmírně cení a mají před nimi úctu. Po této hádce a po té co zjistí, že Agnes čeká dítě svého milého Kristiána, rozhodne se město opustit. Než to však udělá, táhne ho něco zpět do hostince. Tam se setká s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař nabídku razantně odmítá a opouští vesnici. Láska k Agnes je silnější než jeho vůle a přinutí ho vrátit se. Nikde ji nemůže najít, a když zjistí, že se ze žalu utopila a její matka se z toho zbláznila, rozhodne se celou vesnici pomocí své píšťaly odvést na okraj propasti hory Koppel. Učiní tak ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky. Během tónů jeho písně se ve všech lidech „probouzí" dávno zapomenuté prohřešky, a proto ho následují k hoře Koppel, kde ukončí svůj život s nadějí, že se dle pověsti dostanou do Sedmihradské země, kde je všeho dostatek, pohoda a odpuštění. Krysař doufá, že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která během jeho životního putováním v něm probudila city. Ve vesnici zůstane živ jen rybář Jörgen, který vše pochopí až následujícího dne a chce též ukončit svůj neveselý život plný pohany a výsměchu. Před tímto činem ho odvrátí kojenec, kterého nalezne opuštěného a hladového ve vesnici. Jörgen se rázem rozhodne udělat ve svém životě něco velikého a vydá se hledat matku, která by se o kojence postarala.

[editovat] Krysař a jeho novoklasicistní prvky

autor si vybral pro toto dílo formu novely, což je pro něho do neobvyklé, neboť se soustředil převážnou měrou na poezii.

V díle se odráží novoklasicistní směřování pozdního Dykova díla, ale jsou zde patrny rovněž prvky romantismu, který byl Dykovi rovněž blízký.

Vybral jsem zde body, podloženy ukázkami, které poukazují na novoklasicistní tendence v Dykově díle.

  1. Čas – v novele se neobjevuje objektivní historický čas, čas je vnímán podle toho, jak se proměňuje hrdinův život – životní proměny = měřítko času. – nikde v díle se neobjevuje ani náznak časového vymezení děje, nevíme, zda se dílo odehrává v 15.st, 17.st. nebo v nějakém mystickém časoprostoru.
  2. Styl – dramatická dikce, stavba věty vytvářející rytmus, absence mezivětí, ekonomické navazování vět, které obsahují pouze podstatné části rozhovoru a děje, absence, paralelismus, prostá konstatování, substantiva bez epitet.
  3. Postavy – postavy osudově jednoznačně formované, tak jako v antickém dramatu, vykreslení psychologické motivace jednání postav je strohé.

V díle se objevují symboly, které bývají skryty do niterného prožitku básníka. Hned s prvním manifestací symbolu se setkáváme na začátku knihy, kdy dochází k celkem strohé a pouze v náznacích pojaté charakterizaci Krysaře – ukázka. – takováto charakteristika vrhá na postavu krysaře stín tajuplnosti a naznačuje možnou symbolistickou tendenci budoucího příběhu. V závěru se zase objevuje motiv, kdy s padající píšťalou do propasti, padá i smysl života Krysaře, padá i jeho já, jeho existence – píšťala jako symbol Krysařova bytí

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem: