Ema Destinnová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emílie Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová (26. února 1878 Praha – 28. ledna 1930 České Budějovice) byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost.
Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, svou kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala například po boku Carusa.
V roce 1914 se vrátila do Čech, vlivem válečných událostí byla nucena zůstat zde až do konce první světové války. V roce 1914 zakoupil ve Stráži nad Nežárkou její přítel za její peníze zámek, v němž žila až do konce života. V roce 1925 ji na zámku navštívil i T. G. Masaryk.
Obsah |
[editovat] Život
Ema Destinová byla dcerou bohatého pražského kulturního mecenáše E. Kittla. Byla umělecky velmi nadaná, malovala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a ve svých osmi letech měla svůj první koncert. Krátkou dobu se snažila psát, a brala hodiny u prof. Destinové-Löwelové (též Loewe-Destinn) v Praze. Jméno její učitelky si zvolila za svůj umělecký psuedonym. Mimo to studovala Ema herectví v dramatické škole při [[Národní divadlo|Národním divadle] v Praze. Jedno z jejích angažmá v Praze bylo z politických důvodů přerušeno. Její debut byl roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře "Cavalleria rusticana". Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře.
První velký, úspěšný výstup měla v roce 1898 a slavila velké úspěchy na scéně berlínské Krolloper opět jako Santuzza v Cavalleria rusticana. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovskýchoperních slavnostech (Bayreuther Festspielen) v roly Senty v "Bludném Holanďanovi" a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallově "Roland z Berlína", ve stejném roce v německé premiéře Smetanova "Dalibora". V roce 1906 v Berlíně opera "Salome" od Richarda Strausse. Následují výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinová se stala primadonou berlínské opery, v níž působila v padesáti úlohách deset let. Roku 1905 debutuje v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Pucciniho "Madama Butterfly", zpívala i další role např. roku 1909 v premiéře opery "Tess" od d'Erlangera a tam také působila až do roku 1914 a znova od r. 1919. Po veleúspěšných hostováních ve Vídni, Londýně, Praze a Paříži byla v roce 1908 pozvána také do newyorské Metropolitní opery. O rok později ztvárnila v Metropolitní opeře Mařenku ve Smetanově "Prodané nevěstě", roku 1910 Lízu v premiéře Čajkovského "Pikové dámě", roku 1908 Marthu v opeře "Tiefland", 1909 titulní roli v "La Wally" A. Catalaniho. Zde zpívala 10. prosince 1910 v premiéře Pucciniho "Dívka ze zlatého Západu (La fanciulla del West)" jako partnerka po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa, roli Minnie.
Jenom v Národním divadle v Praze, poté co tam v roce 1900 odzpívala tři vystoupení, nedostalo se jí žádného ohlasu ani uznání. Ovšem stále častěji potom vystupovala také v jiných divadlech ve městě a hostovala celkem 86krát v hlavním městě, z toho v roce 1908 nadšeně oslavována, konečně i v Národním divadle, jejímž čestným členem byla prohlášena ve stejném roce. Krátce nato byla vyznamenána titulem komorní zpěvačka při pruském císařském dvoře.
V roce 1916 se vrací do Čech, kde je kvůli údajné špionáži uvězněna na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou v domácím vězení. V posledním roce I. světové války, 1918, se vrací opět na scénu a všude slaví úspěchy. Na konci koncertů pak zpívala českou národní hymnu "Kde domov můj, kde vlast je mà...." a tím vyjadřovala na svých vystoupeních národní manifest.
Po válce se opět stále častěji vrací. Vystupuje v Londýně na festivalu československé hudby a jedenáctkrát v Covent Garden. Roku 1919 se znovu objevuje na dvě divadelní sezóny v newyorské Metropolitní, již pod jménem Ema Destinnová. Těžce onemocněla a včasná operace jí zachránila život. Podniká v roce 1925 krátké turné po Jugoslávii a vystupuje v Bratislavě. Roku 1926 se pomalu loučí. Poslední koncert pražské Lucerně a turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku republiky, zpívá svůj poslední koncert v Londýně. Nakonec žije na svém zámku ve Stráži v Čechách a jen příležitostně zpívá na koncertech. „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti“, bylo její krédo, které ji přimělo k dobrovolnému odchodu ze scény. Ema se věnuje vyučování zpěvu.
V Československu byla oslavována a ctěna jako národní hrdinka. Její soprán platil za vzor čisté krásy, a neobyčejná síla a škála výrazu, se kterou bravurně zvládla repertoár více než 80 velkých operních rolí. „Emmy Destinn“ umírá během operace očí 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích a na její poslední cestě na hřbitov českých velikánů na Vyšehradě se s ní přišlo rozloučit velké množství lidí. Její život a osud je zachycen ve filmu Božská Ema.
[editovat] Dílo
Zkomponovala několik písní a napsal několik básní a románů. Ema Destinnová byla vynikající interpretkou díla Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Wagnera, a italské operní hudby, ale zářila rovněž v českých dílech Smetany a Zdeňka Fibicha.
[editovat] Básnické sbírky
- Květy sněhu
- Der Galante Abbé (zhudebněno Leo Blechem), Berlín 1907
[editovat] Romány
- Dr. Tasanová
- Kněžna Libuše, Praha 1910
- Ve stínu modré růže, Praha 1921
[editovat] Překlady
- Radúz a Mahulena (do němčiny)
- Libretto Kovařovický Psohlavci
[editovat] Drama
- Nadarmo (Divadelní hra, jež byla uvedena ve Švandově divadle.)
[editovat] Hudební nosiče
- CD 4925 E. Destinnová – Arias and songs 1901-1909
- CD 5806 E. Destinnová – Arias and songs 1910-1921
- CD 5807 E. Destinnová – Arias and songs 1901
- LP 1701 E. Destinnová – Český repertoár
[editovat] Biografie
- A. Rektorys: Ema Destinová, Praha 1936
- M. Martinková: Život Emy Destinové, Plzeň 1946
- V. Holzknecht: Ema Destinnová, 1904-1988
V. Haškovec: Galerie géniů, aneb, Kdo byl kdo
- Galerie nesmrtelných * 1. Češi a Moravané
- L. Souček: Kdo byl kdo
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
- M. Bajerová: O Emě Destinnové
B. Plevka: Severočeské hudební kapitoly, 1922 K. Honolka: Slavné primadony, 1913, 1988 B. Adamičová: Světoví pěvci 20. století M. Pospíšil: Veliké srdce, 1947
- Velké ženy české
B. Plevka: Život a umění Emy Destinnové, 1922
viz též Seznam českých spisovatelů

