Monolitické jádro
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monolitické jádro je druh jádra Operačního systému, jehož veškerý kód běží ve stejném (jaderném) paměťovém prostoru, který se anglicky označuje jako kernel space. Tím se liší od tzv. mikrojádra, které většinu tradičních činností monolitického jádra, jako je třeba správa souborových systémů, implementuje v procesech, které běží v uživatelském paměťovém prostoru.
Přestože jsou jádra psána tak, aby byla činnost jednotlivých subsytémů oddělená, jsou jednotlivé části velice silně provázány. A navíc, protože sdílejí stejný paměťový prostor, může chyba v jednom subsystému zablokovat jiný, nebo dokonce shodit celé jádro. Na druhou stranu, pokud je dbáno na správnou implementaci jednotlivých částí, je monolitické jádro velice efektivní.
[editovat] Dynamické nahrávání modulů
Unixové jádro je typickým příkladem monolitického jádra a jeho pokračovatelé (FreeBSD, Linux, nebo Solaris) nejsou jiní. Ovšem narozdíl od něj přidávají podporu nahrávání modulů za běhu, tudíž není nutné restartovat celý systém, stačí nahrát potřebné moduly, které se připojí do jaderného adresového prostoru. Termín monolitické jádro bývá nesprávně používáno pro jádro bez podpory nahrávání modulů, což je nesprávné. Základním rozdílem mezi monolitickým jádrem a mikrojádrem je v tom, že v tom prvním případě běží celé jádro v jednom paměťovém prostoru.
Při natahování modulu dochází k jistému časovému zpoždění, které je ovšem minimální.

