Bohdan Chmelnyckyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Údržba Wikipedie
Informace pro toho, kdo šablonu Urgentně upravit vložil: vyhledejte, prosíme, v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte šablonu {{Urgentně upravit autor|Bohdan Chmelnyckyj}}


Bohdan Chmelnyckyj (1595 — 6 srpen 1657) byl atamanem záporožských kozáků a vůdcem povstání proti polské nadvládě. Na Ukrajině je považován za národního hrdinu a jednoho ze zakladatelů ukrajinského státu.

[editovat] Život

Bohdan Chmelnyckij se narodil roku 1595 ve vsi Subotiv blízko města Čyhyryn na Ukrajině. Jako potomek kozáckého šlechtice byl vychován v pravoslavné víře a své vyznání nezměnil ani po studiích na jezutiské koleji ve Lvově. Při studiích ve Lvově získal přehled o světových dějinách a naučil se latinsky i polsky, v pozdějších letech života přidal i znalost tatarštiny, turečtiny a francouzštiny.

V roce 1617 ukončil Bohdan studia. První válečnou zkušenost prožil záhy, když doprovázel svého otce Michajla při tažení proti Turkům do Moldavska. Tam, ve slavné bitvě u Cecory roku 1620, Bohdanův otec padl. Chmelnyckyj skončil v cařihradském zajetí, odkud se mu však podařilo uniknout. Po návratu do vlasti převzal otcovy statky v Subotivi a vstoupil mezi elitní "registrované kozáky", kteří bojovali ve službách polsko-litevského státu. Bohdan si záhy vysloužil hodnost setníka a brzy poté se stal stal se plukovním písařem. Krátce sloužil též jako podkoní tehdejšího atamana Mikołaje Potockého.

Někdy po roce 1620 se Chmelnyckyj oženil s Hannou Somkivnou, dcerou bohatého kozáka z Pereslavi, a usadil se s ní v rodné Subotivi. V druhé polovině dvacátých let měl již tři dcery: Stepanidu, Olenu a Katerynu. První syn Tymofej se mu narodil v roce 1632 a druhý syn Jurin v roce 1640.

U ostatních kozáků si Chmelnyckyj získal velký respekt svými vyjednávačskými schopnostmi, o čemž svědčí i skutečnost, že roku 1637 byl pověřen vedením kozácké delegace, vyslané k polskému králi Vladislavu IV. Delegace měla krále přesvědčit, aby uznal stará kozácká práva. Nijak zvlášť úspěšní ovšem nebyli a o rok později se zúčastnil (i když nijak zvlášť aktivně) neúspěšné kozácké vzpoury. Pár let nato pak stihl ještě navázat kontakt s francouzským vyslancem a na rok odcestoval s kozáckým kontingentem do Francie, kde se údajně účastnil dobývání Dunkirku. Nicméně po návratu se pro něj věci začaly dosti komplikovat. Dostal se totiž do sporu s Chyryrynským starostou Danielem Czaplińskim, který už nějakou dobu mlsně pošilhával po Chmelnického pozemcích.

Příležitost se mu naskytla když se mu dostalo podpory mocného magnáta Alexandra Koniecpolského, který se chopil svých panství po smrti svého otce Stanislava, u kterého Chmelnický sloužil. Czaplinski si nebral servítky, a zcela svévolně začal plenit Chmelnického majetek, při čemž byl zle poraněn i Chmelnického syn Jurij a Chmelnický byl donucen přestěhovat se do Chyhyrynu (toto napětí nevydržela jeho žena Hanna a zemřela). Marně pak psal dopisy úřadům do Varšavy a hledal zastání. Dvakrát se dokonce vypravil přímo za králem Vladislavem. Ten ho sice přijal, a dokonce mu dal sebou i glejt, který měl ochránit jeho práva, ale Chmelnický brzy zjistil, že král ve skutečnosti rozhodně netouží dostat se do sporu s vlivnými magnáty a žádnou praktickou pomoc od něj čekat nemůže.

Obrátil tedy svou pozornost na opačnou stranu a snažil se najít podporu u Kozáků. Jeho horečné cesty okolo kozáckých atamanů a pluků rozhodně neunikli Czaplinskému s Koniecpolským, kteří ho nechali zatknout a v krátké době měl být i popraven. Podařilo se mu ovšem uniknout a jednoho krásného prosincového rána 1647 dorazil s oddílem kozáků na Záporožskou Síč…

[editovat] Povstání ukrajinských kozáků

Bohdan Chmelnyckij se proslavil především jako vůdce povstání kozáků proti nadvládě polsko-litevského státu.