Ionizující záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Varovný symbol označující zdroje ionizujícího záření
Varovný symbol označující zdroje ionizujícího záření

Ionizující záření je souhrnné označení pro záření , jehož kvanta mají energii postačující k ionizaci atomů nebo molekul ozářené látky. Za energetickou hranici ionizujícícho záření se obvykle považuje energie 5 keV pro

  • fotonové záření (X,γ)
  • elektronové záření β-
  • α záření

Pro neutronové záření a záření β+ je kvantifikace obtížnější, neboť i velmi pomalé částice (v případě neutronů) vstupují do jader a vyvolávají sekundární ionizaci prostřednictvím jaderných reakcí. Obdobný případ nastává v případě pozitronů, anihilujících s elektrony za vzniku velmi tvrdého záření γ.

S ohledem na charakter ionizačního pocesu je možno ionizující záření rozdělit na přímo ionizující a nepřímo ionizující. Přímo ionizující záření je tvořeno nabitými částicemi (protony, elektrony, pozitrony atp.) Nepřímo ionizující záření zahrnuje nenabité částice (neutrony, fotony atp.), které prostředí samy neionizují, ale při interakci s prostředím uvolňují sekundární přímo ionizující částice. Ionizace prostředí je zde tedy způsobena těmito sekundárními částicemi. Vznik ionizujícího záření souvisí se strukturou atomů a jejich jader.


Obsah

[editovat] Druhy ionizujícího záření


rentgenka
rentgenka

[editovat] Zdroje ionizujícího záření

[editovat] Přírodní zdroje

[editovat] Umělé zdroje

  • Cyklotron
  • Synchrotron
  • Jaderný reaktor
  • Rentgen a zařízení, používající rentgenky (CT, mamografy)
  • Zařízení pro scintilační a stopovací diagnostické metody
  • Terapeutická zařízení - rtg ozařovače, cesiové a kobaltové gamma ozařovače, Leksellův gama-nůž
  • Radiofarmaka a tracery
  • Zařízení, pracující s brzdným či rtg zářením (mimo jiné barevné CRT zobrazovače)

[editovat] Účinky na živé organismy

Ionizující záření, ve formě jak dlouhodobého slabého tak i krátkodobého intenzivního ozáření, má negativní účinky na člověka a živé organismy. Působí-li na biologický materiál, dochází k absorbci ionizujících částic nebo vlnění atomy daného materiálu. To způsobuje vyrážení elektronů z jejich orbit a tvorbu negativně nabitých aniontů. Ionizované části molekul se stávají vysoce reaktivní a vedou k řadě chemických rekací, které buňku buď rovnou usmrtí, nebo vedou ke změnám na genetické informaci ( reakce radikálů s DNA způsobuje porušení fosfodiesterových vazeb a tím zpřetrhání jejího řetězce ) K měření jeho účinků se používají tyto jednotky:

Jednou z veličin charakterizujících ionizující záření je lineární přenos energie.