Louis-Joseph de Montcalm
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Louis Joseph de Montcalm-Gozon, markýz ze Saint-Véran (28. února 1712 – 14. září 1759) byl francouzský šlechtic, který se proslavil jakožto velitel francouzských severoamerických vojsk v sedmileté válce. Jde o do jisté míry kontroverzní postavu: zatímco většina ostatních (a zejména pak francouzských a kanadských) historiků jej hodnotí jako vynikajícího velitele, v americké odborné literatuře i beletrii je většinou značně haněn, ať už jde o jeho vojevůdcovské či morální vlastnosti.
Obsah |
[editovat] Mládí
Louis-Joseph byl synem Louise-Daniela de Montcalm and Marie-Thérèse de Lauris. Narodil se v rodinném sídle Chateau de Candiac poblíž Nîmes v jižní Francii. Po smrti svého otce (1735) získal titul markýze a s ním související práva, povinnosti a značně zadlužený rodový majetek. Jeho svízelná finanční situace se však vyřešila krátce poté sňatkem s Angelikou de Bulay. Původně byl původně domluven z čistě politických a finančních důvodů, přesto byl výsledkem milující pár, z kterého vzešlo 10 dětí.
[editovat] Vojenská kariéra
Louis-Josef byl odmalička připravován pro vojenskou kariéru, kterou zahájil v roce 1729 ve věku 15 let a s hodností kapitána, kterou mu otec koupil. Sloužil ve válkách o dědictví polské a rakouské, v nichž si vysloužil hodnost plukovníka u auxerroiského pluku (1743). O dva roky později byl raněn a zajat při tažení v Itálii. Po několika měsících věznění byl propuštěn na čestné slovo, po návratu k francouzské armádě byl povýšen na brigadýra.
V roce 1756 byl Motcalm vyslán do Severní Ameriky jakožto vrchní velitel francouzských vojsk na tomto válčišti sedmileté války (v USA se konflikt nazývá francouzsko-indiánská válka). Jeho pozice byla nelehká, neboť musel čelit zdrcující početní převaze britských vojsk. Na počátku války sice dosáhl díky odvážné agresívní strategii a vyspělejší taktice rozsáhlých úspěchů, nicméně převaha na nepřátelské straně spíše rostla. Dokončil stavbu pevnosti Carillon (Ticonderoga) na jezeře Champlain a zničil britské pevnosti Oswego (1756) a William Henry (1757), viz bitva o pevnost Oswego a bitva o pevnost William Henry. Zejména druhý případ byl jeho vynikajícím vojenským úspěchem, dosaženým promyšlenou lstí, jeho pověsti však přinesl hluboké šrámy poté, co někteří z francouzských indiánských spojenců porušili dohodu o volném odchodu a napadli neozbrojené britské vojáky a jejich rodiny.
V masakru u Fort Henry patrně tkví příčina, proč je Montcalm v americké literatuře tak haněn, ačkoliv se zdá být zřejmé, že se snažil masakru zabránit a později vykupoval Brity a Američany odvlečené indiány a posílal je domů. To ale nic nezměnilo na nepříznivé dopadu události na veřejné mínění zejména v amerických britských koloniích a v Evropě a na politických ztrátách, které díky tomu francouzská strana utrpěla. Zmíněné události byly popsány (ne zcela přesně a ne zcela nezaujatě vůči Montcalmovi) ve světově proslulém románu J. F. Coopera Poslední Mohykán.
Vrchol Montcalmovy válečnické kariéry přišel o rok později: 8. července 1758 připravil zničující porážku 5x silnější britské armádě v bitvě u Carillonu, když britský generál James Abercrombie zcela mylně odhadl Montcalmovy plány a rozestavění jeho jednotek a neobtěžoval si své představy ověřit průzkumem. Navzdory tomuto vítězství však Montcalmovy síly upadaly do stále hlubší defenzívy zapřičiněné stále rostoucí materiální a početní převahou nepřítele.
Brzy se musel stáhnout do hloubi svého teritoria a omezit se na obranu jádra francouzských severoamerických kolonií - Québecu. V roce 1759 ještě odrazil britský pokus o vylodění u Montmorencyho vodopádů, avšak pár dnů poté utrpěl rozhodující porážku v bitvě na Plain of Abraham, kde byl smrtelně zraněn (v bitvě padl i velitel britských vojsk, generál James Wolfe). O den později, čtyři dny před vstupem britských vojsk do Québecu, svým zraněním podlehl. Byl pohřben v quebeckém klášteře uršulinek ve městě, pravděpodobně v kráteru vyhloubené britským ostřelováním. Jeho lebka je dnes vystavena v klášteře.
[editovat] Posmrtné pocty
Po Montcalmovi byla pojmenována čtyři plavidla francouzského námořnictva:
-
- obrněná korveta (1865-1891).
- obrněný křižník (1898-1926)
- křižník (1933-1969, sloužící u námořnictva svobodných Francouzů).
- fregata (1975-sosud)
[editovat] Podívejte se také na
- Bitva na Plains of Abraham
- Francouzská kolonizace Ameriky

