Sasko (vévodství)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saské vévodství bylo středověké kmenové vévodství existující do roku 1180 a rozkládající se především na území současné německé spolkové země Dolní Sasko, ale zasahovalo i na území Saska-Anhaltska a Severního Porýní-Vestfálska, Šlesvicka-Holštýnska a okrajových oblastí severního Durynska a Hesenska (viz: [mapa].
Obsah |
[editovat] Dějiny
[editovat] Období od 2. století do 3. století
Název Saska je odvozen od germánských Sasů (Saxones), sídlících původně v západní části Jutského poloostrova a na třech malých ostrovech (Insulae Saxonum) v okolí Helgolandu, v krajině nazvané Ptolemaiem ve druhém století po Kr. Transalbigen či Nordalbigen. Na počátku 3. století osídlili Sasové oblast mezi řekami Labem, Eiderem a Travou a na konci 3. století překročili Labe a jednotlivé saské kmeny se rozšířili po severozápadním Německu.
[editovat] Období od 4. století do 5. století
Ve 4. století si Sasové podmanili sousední germánské kmeny (Cherusky, Agrivariery, značnou část Chauků), pak se na počátku 5. století obrátili na jih proti Chamavům, po jejichž porážce dosáhli Durynska. Část Sasů se připojila k Langobardům a odešla s nimi do Itálie, kde se však nebyli ochotni přizpůsobit langobardskému právu, a proto se vrátili zpět do svých původních sídel na severu Německa. V téže době probíhala i jejich expanze do jižní Británie (viz: Anglosaská království) a v polovině 5. století na poloostrov Armorika (dnešní Bretaň), kde se krajina jimi obývaná nazývala dočasně Saské přímoří (pobřeží, Saxonicus litus). Tito Sasové opustili krajinu společně s římskými vojsky.
[editovat] Období od 6. století do 7. století
Od konce 6. století bylo Sasko rozděleno na 3 hlavní oblasti:
- Západní Sasko = Westfalen (lat. Saxonia occidentales) na západě (viz Vestfálsko)
- Východní Sasko = Ostfalen (Ostfálsko, od Osterleute, lat. Saxonia orientales) na východě.
- Engern (Angarier, Angrarier) ve střední části.
V následujícím století se ještě na severu v Holštýnsku vyčlenil Nordalbigen (Nordalbinger, od Nordleute).
[editovat] Období od 8. století do 9.století
Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší musely již od poloviny 8. století čelit jejich expanzi. Již za Pipina Krátkého (751-768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. Ve válkách s Karlem Velikým v letech 772-785 byli Sasové opakovaně poraženi, jejich území spojeno s Franskou říší a následná povstání trestána s exemplární krutostí. Na severu a východě (na řece Labi) pak vytvořil Karel řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši.
[editovat] Období od vzniku Saského vévodství do roku 1180
V polovině 9. století zde zároveň vzniklo silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Luidolf, zmiňovaný v pramenech k roku 850. Za vlády jeho syna Otty Osvíceného, pak ovládli Sasové Durynsko. Jeho syn, Jindřich I. Ptáčník, se stal roku 919, králem Německé říše a Sasko jádrem vznikajícího císařství.
Po nástupu Otty I. (936-973) na německý trůn bylo Saské vévodství v roce 960 uděleno lénem Hermannu Billungovi (odtud také další název Saska = Země Billungů), přičemž nejdůležitější opěrné body zůstaly v držení krále. Zároveň výboji na východ vznikla Billunžská marka. Od konce 10 století a v 11. století postupně zanikla jednota vévodství, které se rozpadlo na řadu hrabství. V roce 1106 vymřel rod Billungů smrtí vévody Magnuse Saského, a Sasko získal Lothar von Supplinburg, zvolený v roce 1125 německým králem jako Lothar III.. Ten Sasko v roce 1137 převedl na svého zetě, vévodu Heinricha der Stolze z Bavorska, za jehož života byla Míšeňská marka nakrátko opanována Welfy (1137-1138).
Po sesazení Heinricha der Stolze obdržel Saské vévodství Albrecht Medvěd z rodu Askánců, který je zpětně převedl v roce 1142 na Heinrichova syna, proslulého Jindřicha Lva (Heinrich der Löwe), za což obdržel Braniborskou marku. Jindřich Lev z rodu Welfů rozšířil území Saska především vítěznými boji s polabskými Slovany na východním a severovýchodním pomezí (zde získal roku 1160 Meklenbursko, které se pak roku 1170 zase plně osamostatnilo jako říšské knížectví)a získal i Bavorské vévodství.
[editovat] Období od roku 1180 do roku 1423
Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Jindřich IV., který mu většinu držav zabavil a vévodství bylo rozděleno, čímž také defakto zaniklo. Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž si ještě vydobil Wittenberg a Lauenburg; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lantkrabě durynský Herman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko)
V roce 1260 si Bernhardovi vnuci rozdělili jeho území mezi sebe a to tak, že Johann získal Sasko-Lauenburg a Albrecht Sasko-Wittenberg. Obě linie spolu soupeřili o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (1297-1356), vévodovi sasko-wittenberskému společně s úřadem říšského vikariátu.
Když v roce 1423 vymřela wittenberská linie sasko-askánského domu, obdržel kurfiřtský titul a zároveň přeneseně i titul vévodů saských míšeňský markrabě Fridrich IV. (I.) Bojovný z rodu Wettinů. Wittenberg se pak stal hlavním městem Saského kurfiřtsví.
[editovat] viz také:
- Dolní Sasko
- Severní Porýní-Vestfálsko
- Sasko-Anhaltsko
- Vestfálsko
- Vestfálské vévodství
- Saská falc
- Sasko-Lauenburg
- Sasko-Wittenberg
- Askánie
- Brunšvicko
- Meklenbursko
- Míšeňsko
- Braniborsko
- Durynsko
[editovat] Zdroje
(čerpáno také z článku Sasko na adrese http://nb.vse.cz/%7EDRBAL/drbal.lab/AtlWWW/EPS/EPS.html odkaz je v současnosti již nefunkční

