František Ondříček
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Ondříček (29. dubna 1857, Praha - 12. dubna 1922, Milán) byl český houslista, virtuos a hudební skladatel.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v malém domku v Novém Světě na Hradčanech. S otcem hrával v hostincích a kavárnách, aby jako zázračné dítě zvyšoval příjmy otcovy kapely. Jeho technická pohotovost i geniální paměť ho předurčila k vyšším cílům. Po absolvování konzervatoře ve třídě A. Bennewitze v roce 1876 se jeho talentu ujal pražský mecenáš Alois Oliva a mladého Ondříčka poslal k dalšímu studiu do Paříže ke slavnému Josephu Lambertu Massartovi. Po dva roky je Ondříček jeho žákem, získává si jméno v pražských salónech, mj. zvítězil v prestižní soutěži o cenu konzervatoře, kdy kromě diplomu obdržel i vzácné housle. Vystupoval též na slavných Pasdeloupových koncertech a na čas se stal i koncertním mistrem tohoto tělesa.
Přesto v roce 1881 Ondříček opustil Paříž, aby se věnoval sólistické dráze. Hraje v Praze a opět v Paříži, zajížděl i do Londýna, kde vzbudil pozornost královského dvora a vystupoval v St. James’s Hall. Jako Dvořák byl i on jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v Londýně, což byl základ jeho častých návštěv Anglie. Ještě předtím však dobyl svým uměním Vídeň. Po interpretaci Mendelssohnova koncertu opěvoval jeho hru i přísný kritik Eduard Hanslick a otevřel mu cestu do vídeňského, českému umění málo přejícího prostředí. V Pešti se jeho koncertu zúčastnil Ferenc Liszt a jeho výkonem byl tak nadšen, že přišel na pódium, aby ho objal. Podnikal koncertní cesty po celém světě včetně evropského i asijského Ruska a Spojených států. Jen v sezóně 1895 - 1896 uspořádal v severní Americe 70 koncertů.
Osou jeho repertoáru byly zejména sólové skladby Johanna Sebastiana Bacha, houslové sonáty klasicismu (zejména Beethovenovy) a nejslavnější koncerty klasické a romantismus (hudba)romantické éry. (Beethoven, Paganini, Mendelssohn, Bruch), Stěžejním dílem umělcova repertoáru se stal Dvořákův houslový koncert a moll. Ač byl dedikován Josephu Joachimovi, Ondříček se ho s nadšením ujal a po premiéře ve Vídni položil základ jeho světové proslulosti. Pod dojmem Ondříčkovy nedostižné hry svěřil českému umělci svůj houslový koncert i Johannes Brahms. Po koncertě v Berlíně byl český umělec jmenován císařsko-královským komorním virtuosem, čímž dosáhl prvenství mezi houslisty své doby. Vrcholným obdobím jeho umělecké aktivity byla devadesátá léta 19. století. Ondříček koncertoval ve všeh hlavních evropských střediscích, Itálie se mu obdivovala jako nástupci Paganiniho a v Římě se stal čestným členem Akademie sv. Cecilie. Často koncertoval i v Rusku. Projel je křížem krážem od Archangelska po Jaltu i sibiřský Irkutsk. O jeho popularitě v domácím prostředí svědčí příběh z roku 1901, kdy posluchači po koncertu v Rudolfinu odpřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli na Václavské náměstí, kde Ondříček bydlel.
Byl zahrnut poctami všeho druhu. Rakouský císař jej jmenoval císařským komorním virtuózem. Stal se profesorem a později i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře. Na základě anatomických a fyziologických studií a svých rozsáhlých zkušeností vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala svými výsledky neobyčejnou úspěšnost. Pro Oslavy výročí Josepha Haydna ve Vídni sestavil smyčcové kvarteto, které v pěti koncertech provedlo 20 Haydnových děl
Po vzniku Československa se vrátil do Prahy a stal se profesorem mistrovské školy na pražské konzervatoři. Pokračoval v koncertní činnosti. Zemřel v 65 letech, čtyři dny po koncertě v Ženevě, ve vagóně na železniční stanici v Miláně. Příčinou byla náhlá zástava srdce.
[editovat] Dílo
Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Ondříček věnoval i kompozici. Šlo nejen o četné vlastní kandence k houslovým koncertům, ale i o řadu velmi působivých houslových skladeb vynikajících svou virtuozitou i lidovou melodikou. Zvláště pozoruhodný je smyčcový kvartet As-dur, op. 22 komponovaný pro České kvarteto.
[editovat] Skladby pro housle a klavír
- Ballade (1877)
- Dances bohemes, op. 3 (1883)
- Fantasie na motivy Prodané nevěsty, op. 9 (1888)
- Barcarole, op. 10 (1890)
- Romance D-dur, op. 12 (1891)
- A la Canzona, op. 13 (1894)
- Fantasie na motivy Glinkovy opery Ivan Susanin, op. 16 (1889)
- Nocturno, op. 17 (1900)
- Scerzo caprizioso, op. 18 (1901)
- Ukolébavka a Valse triste (1913)
- Rhapsodie boheme, op. 21 (1906)
- Koncertní etudy D-dur a Es-dur
[editovat] Jiné skladby
- Transkripce skladeb Bedřicha Smetany a Josefa Suka
- Romance pro violoncello a klavír, op. 2
- Dumka pro klavír
- Smyčcový kvartet As-dur, op.22 (1907)
[editovat] Pedagogické dílo
- Elementarschule des Violinspiels
- Mittelstuffe
- Neue Meistertechnik des Violispiels
- Tägliche Übungen
- 15 Künstleretuden
[editovat] Literatura
- Památce "krále českých houslistů" mistra Františka, Sborník statí o 25leté činnosti Kruhu přátel, ctitelů a žáků Františka Ondříčka, 1936
- Šich, Bohuslav: František Ondříček, Kdo je - sv.48, Orbis1947
- Československý hudební slovník osob a institucí, díl druhý, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965
- Žídek, František: Čeští houslisté tří století - Praha, Panton, 1979


