Neprůstřelná vesta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V moderním pojetí je neprůstřelná vesta ochranný oblek, většinou více či méně pokrývající trup a zhotovený z pevných materiálů, který je odolný proti střelám z ručních palných zbraní.
Snaha o ochranu před zbraněmi nepřátel je nejspíše stará jako lidstvo samo. Ochranné obleky a různá brnění, ať už z kůží, ze dřeva, kostí, nebo kovu existují již řádově tisíce let. V tomto ohledu je to věčný souboj mezi průbojností střely (nebo jiné zbraně) a pevností, odolností ochranného obleku, nebo brnění.
Počátky podobných vest nalezneme v období mezi světovými válkami, kdy byla pro potřeby ochrany posádek bombardovacích letadel vytvořena tzv. protiflaková kombinéza (protistřepinová kombinéza, Flak jacket), v zásadě pevná bunda z více vrstev nylonu, nově objeveného polymeru doplněná kovovými destičkami. Právě poranění posádky střepinami šrapnelů bylo nejčastější příčinou ztráty letounu a tím i celé posádky.
Nylonové vlákno (materiál je zde znám spíše pod názvem silon) má poměrně velkou pevnost v tahu a tato kombinéza dokázala úspěšně zastavit řadu menších, nebo pomalejších střepin z protiletadlových kanonů, tzv. flaku. Na zastavení střely z pistole, nebo pušky však samotný nylon nestačí. Je sice poměrně pevný, ale i dosti průtažný.
Na scénu přichází Kevlar od firmy DuPont (objeven v sedmdesátých letech). Kevlar je aramidové vlákno s vysokou pevností a nízkou průtažností, což jsou pro účel neprůstřelných obleků klíčové vlastnosti. Existuje více druhů, například Kevlar 29 a novější i pevnější Kevlar 129. Dalšími materiály jsou Twaron a Twaron High Tenacity což jsou rovněž aramidová vlákna velmi podobná Kevlaru. Vlákna jsou zkroucena do provazců, ze kterých je tkána pevná tkanina vzhledu hrubé pytloviny. Vesty mívají více vrstev tohoto materiálu.
V roce 1985 bylo objeveno polyetylénové vlákno Spectra. Polyetylen známe běžně v několika podobách jako Igelit nebo Mikroten. Nelze si nevšimnout, že už v případě Mikrotenu je pevnost folie mnohem vyšší, nežli u Igelitu. Přetrhnout zkroucený igelitový sáček zvládne kde kdo, Mikroten je mnohem odolnější. Obojí je polyethylen, ale pokaždé s jinou molekulární strukturou. Spectra je opět mnohem odolnější, nežli Mikroten. Z vláken se vytváří Spectra Shield, který je vytvořen rovnoběžně orientovanými vlákny Spectra zalitými v pružné pryskyřičné matici. Vždy dvě vrstvy s vlákny kolmo na sebe orientovanými jsou zality do slabé polyetylenové folie a z více vrstev těchto folií je vytvořen finální výrobek.
Uvádí se, že Spectra Shield je výrazně odolnější na opakované a šikmé zásahy, a také proti vysokorychlostním střelám (například M16).
Výrobky - vesty se klasifikují podle své odolnosti. Americká klasifikace – NIJ rozlišuje čtyři třídy I (nejlehčí) až IV (měla by zastavit kulku z pušky). Nejvíce používaná třída III zastaví střelu .357 Magnum či .45 ACP. (v současnosti největší a nejúčinnější sériově vyráběné pistolové ráže - .45 ACP je ráže asi 11 mm). Kromě klasifikace NIJ 0101.04 existuje německá norma AK II. a dále Euro norma CEN. V České republice platí norma ČSN 39 5360, která je obecně považována za nejpřísnější.
Vtip odolnosti je ve vysoké pevnosti vláken v tahu. Většina běžných střel se při zásahu deformuje a rotuje, čímž na sebe zachytává vlákna a snaží se je při postupu natáhnout, čemuž brání extrémní pevnost těchto vláken. Pro snazší deformaci bývají u některých vest vloženy na povrch ještě pláty z oceli, titanu, keramiky (karbidy kovů), případně kombinace těchto materiálů. Účelem je dosáhnout deformace střely ještě před vstupem do vrstvy kevlarových vláken a rozložit kinetickou energii na větší plochu.
Existují moderní průbojné střely, které jsou zhotoveny z pevných a těžkých materiálů - nejlevnější eventualitou je střela s ocelovým jádrem. Může být i podkaliberní tedy například v plastovém projektilu je vložena tyčinka z oceli, nebo ještě těžšího a tvrdšího wolframu, případně ještě povrchově upravena teflonem. Příkladem je munice české provenience „Snail“, která pronikne jakoukoliv běžnou neprůstřelnou vestou i s keramickými vložkami. Přesné detaily nejsou u výrobce pochopitelně uvedeny, ale podle dostupných fotografií se může jednat o tento typ munice. Na velmi podobném principu je založena i moderní protitanková podkaliberní munice, kde jsou střely zhotoveny z pevného a těžkého uranu, a rovněž střelivo do takzvaných „protimateriálových“ ostřelovacích pušek, jako je český „Falcon“ nebo některá z pušek „Gepard“ maďarské výroby a jiné. Vzhledem k tomu, že tyto zbraně jsou určeny na ničení lehce pancéřovaných cílů, mají použitelný dostřel kolem 2000 m a průbojnost 1-2 cm oceli až na několik set metrů, nelze se divit, že jim žádná neprůstřelná vesta neodolá.
Neprůstřelné vesty uvedeného typu lze (pokud nejsou vybaveny dodatečnými pláty z keramiky a podobně) také poměrně snadno prostřelit kuší nebo lukem, případně probodnout nožem. Ostré předměty, které navíc nerotují, na sebe nenabalují vlákna ale odsouvají je do stran nebo řežou, těmito vestami proniknou. Existují i vesty odolné proti takovým projektilům, většinou založené na vložené síťce z pevných kovových drátů, například z titanu.
Většina materiálů má sníženou odolnost, pokud je namočena, protože voda působí jako mazivo pro projektily. Proto se vesty vyrábějí s vrstvami neprůstřelného materiálu s vodoodpudivou úpravou. Vesty se dále vybavují tzv. protišokovými vložkami. Je to vrstva nejblíže tělu a absorbuje kinetickou energii a rozloží ji na větší plochu povrchu těla. I na to je pamatováno v příslušných normách.
Materiálem budoucnosti jsou výrobky původem z přírody. Vlákna pavoučích sítí jsou pevnější nežli kterákoliv vyrobená lidmi a chitin, který tvoří exoskeleton hmyzu, je rovněž nesmírně pevným materiálem. Tyto materiály jsou ale zatím ve stadiu pokusů.

