Kostel Nejsvětější Trojice (Fulnek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Farní kostel Nejsvětější Trojice
Farnost Fulnek
Děkanát/Vikariát Bílovec
Diecéze Ostrava-Opava
Provincie Morava
Katastrální území Fulnek
Obec Fulnek
Okres Nový Jičín
Historická země Morava
Stav z roku 2006
Kostel s farou při pohledu ze severu
Kostel s farou při pohledu ze severu

Římskokatolický farní kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, po zámku hlavní dominanta města, patří k umělecky nejvýznamnějším barokním stavbám celé severovýchodní Moravy.

Obsah

[editovat] Dějiny

[editovat] Dějiny původního farního kostela

Původní fulnecký farní kostel, zasvěcený sv. Filipu a Jakubovi, stával na místě dnešní kaple sv. Josefa, po levé straně chrámové lodi. Není již známo, kdy byl postaven, vůbec poprvé je doložen 26. února 1293 v listě pana Oldřicha z Lichtenburka, potomka mocného rodu Ronovců a vlastníka Fulnecka, jímž prodává fojtu Štědronovi v Jílovci za 10 hřiven fojtství tamtéž.[1]

Roku 1389 byl při kostele založen klášter augustiniánů kanovníků a chrám byl přesvěcen Nejsvětější Trojici.[2]

[editovat] Zázračný obraz Panny Marie Pomocné

Na čestném místě fulneckého farního kostela, nad svatostánkem hlavního oltáře, se nachází zázračný obraz Panny Marie Pomocné, zvané též Panna Marie Fulnecká. Kdysi pod ním bývala tabulka s tímto nápisem:

„Im Jahre 1648 den 1. October iſt der ehrbare Junggeſell Paulus Mudrack, 19 Jahre alt, unſchuldigerweiß in dem Hauswald (Thiergarten) erſchoſſen worden. Und dann im Jahre 1649 den 3. März iſt Andreas Mudrack nach erlangten heiligen Sakramenten der chriſtkatholiſchen Kirche, von dieſer Welt geſchieden. Seines Alters 22 Jahre 5 Monath. Denen zur Gedächtniß die betrübten Eltern, als Georg und Anna Mudrack, d. Epitaphium aufrichten laſſen. Gott verleihe allen chriſtgläubigen Seelen die ewige Ruhe und Seligkeit amen.“

Přeloženo do češtiny:

„Roku 1648, 1. října, byl v oboře nevinně zastřelen počestný mladík Pavel Mudrák, stár 19 let. A poté roku 1649, 3. března, opustil tento svět, obdržev svaté svátosti křesťansko-katolické církve, Ondřej Mudrák. Byl 22 let 5 měsíců stár. Na památku jim zarmoucení rodičové, Jiří a Anna Mudrákovi, nechali udělati epitaf. Bůh dej všem křesťanským duším věčný pokoj a blaženost amen.“

Zázračný obraz Panny Marie Fulnecké
Zázračný obraz Panny Marie Fulnecké

Zmíněným epitafem byl obraz Panny Marie Pomocné, který manželé Mudrákovi[3] roku 1678 darovali farnímu kostelu. Nejprve visel u křtitelnice v kapli sv. Josefa starého farního kostela. Odtud byl později vzat a pověšen mezi dvěma chrámovými okny. Ani tam nezůstal dlouho, roku 1731 byl opět přemístěn, byv nahrazen malbou tehdy nově blahoslaveného Petra Fouriera. Malbu Panny Marie použili jako malý oltářní obraz a tak zůstala bez většího zájmu až do roku 1746 – tehdy byla 23. prosince znovu přemístěna, nakonec se dostala až do křížové chodby, neboť se pro ni zrovna nenašlo jiné místo; po několika týdnech se tam obraz dokonce rozpadl ve tři kusy. Tu se jej konečně ujal důstojný pán Jakub Erbsmann, senior zdejšího kláštera, a nechal jej po opravě upevnit na klášterní zeď za kostelem.[4] Postupně se u něj začali téměř každodenně scházívat zbožní křesťané, zdobili obraz květy a ctili Matku Boží modlitbami a zpěvy. Úcta stále rostla, mnozí přišedší tam nacházeli útěchu a pomoc.

V sobotu před slavností Nejsvětější Trojice, 31. května 1749, konal kolem páté hodiny odpolední u obrazu pobožnost tehdejší panský sluha Jan Jiří Losert. Vtom si na pravém oku Matky Boží povšiml čehosi bílého. Nejprve myslel, že byl obraz něčím pocákán, jelikož se zrovna dostavovala nová sakristie u starého kostela. Již zvonilo na mši a tak odešel do chrámu, stále ovšem cítil vnitřní nutkání vrátit se na to místo. Po skončení liturgie tedy zamířil opět k obrazu a prohlédnuv si jej zblízka, zjistil, že od pravého oka Panny Marie stékají tři slzy, prostřední až na hlavu Ježíška. I na levém oku bylo patrno cosi mokrého. Tou dobou, bylo krátce před sedmou hodinou večerní, již u obrazu stálo a vše vidělo asi dvanáct osob. Kostelník Josef Hopp zavolal tehdejšího děkana Josefa Barwiga, který vystoupil k obrazu a osušil slzy šátkem – podařilo se mu to teprve po delším úsilí. Byl u toho kromě děkana také další duchovní z augustiniánského kláštera jménem Alexandr, z laiků kostelník Josef Hopp, jeho sestra Apollonie, panský sluha Jan Jiří Losert a asi dvanáct dalších věřících. Děkan Barwig jim nařídil o události zatím mlčet, nicméně vše se zanedlouho po celém městě tak rozneslo, že se na tom místě ještě téhož večera shromáždila velká část občanů, byli tam lidé urození i stavu nízkého.

Odpoledne 2. června 1749 v jednu hodinu se u obrazu sešli děkan Josef Barwig s dalšími duchovními, stavitel Mikuláš Thalherr, Matyáš Hopp, kostelníkův bratr, a Jiří Richter, aby vše důkladně prohlédli a našli vysvětlení. Po pečlivém prozkoumání obrazu i jeho okolí a zvážení všech okolností onoho jevu však usoudili, že slzy na tváři Panny Marie nemohly být přirozeného původu a že se s jistotou jednalo o zázrak, jehož prostřednictvím se nám vyjevila Matka Boží.

V krátké době se pobožnosti u obrazu tuze rozšířily, přicházelo stále více poutníků nejen z farnosti a přilehlých obcí, ale i ze vzdálenějšího okolí, a mnozí dosvědčovali, jak byly po modlitbě u fulnecké Matky Boží vyslyšeny jejich prosby v duchovních i tělesných potřebách. Pobožnosti a zpěvy většinou trvaly až do noci.

V den svátku Navštívení Panny Marie, 2. července, se u obrazu odbývala první slavná litanie s hudbou; od té doby se tam všechny mariánské svátky slavívaly s hudebním doprovodem, škola u něj denně zpívala a konala litanie. Na svátek Panny Marie Karmelské byla u obrazu sloužena první mše svatá. Při té příležitosti jej opatřili pěkným rámem a vedle připevnili lampu, která pak nepřetržitě hořela. Před svátkem Narození Panny Marie byla kolem něj postavena malá dřevěná kaplička, aby měli lidé konající pobožnost přístřeší. Mnoho Fulnečanů navrhovalo uspořádat sbírku a z jejího výtěžku postavit zděnou kapli.

Již 10. prosince se začalo s pracemi na odkopávání skalnatého svahu, který znamenal pro stavbu značnou překážku a zdržení. Celému dílu byl velmi nápomocen fulnecký magistrát i občané města. Dne 12. ledna 1750 byl obraz Panny Marie Pomocné s velikými poctami slavně přenesen do kaple sv. Anny, v níž byl postaven na oltář a zakryt sklem.[5] Během toho všeho Matka Boží uronila mnoho slzí.

Všechny události seběhnuvší se okolo obrazu pečlivě zapisoval tehdejší kostelník Josef Hopp. Jeho záznamy pokračují až do 20. ledna 1753; do té doby popisují 106 případů, kdy lidé z různých obcí oznámili, že jim Panna Marie po modlitbě u fulneckého obrazu vyprosila Boží pomoc v rozličných potřebách.

Když se již s velikým úsilím a náklady podařilo svah kvůli výstavbě odkopat, byl plán zcela změněn, bylo rozhodnuto nestavět kapli, ale rovnou velký nový kostel.[6]

[editovat] Dějiny kostela Nejsvětější Trojice

Farní kostel s jižní stranou náměstí na konci 19. století
Farní kostel s jižní stranou náměstí na konci 19. století

K pracem na skalnaté stráni přicházelo každý den mnoho lidí, dohromady s těmi najatými za peníze jich bývalo 50 až 60. 25. dubna 1750[7] práce již natolik pokročily, že bylo dosti místa ke kopání základů. První kámen do nich byl položen 5. května a o den později začali pracovat zedníci. Základní kámen kostela byl s velikou slávou položen 19. října 1750 v tom místě, kde se dříve nacházel obraz Panny Marie. Ke slavnostnímu aktu byla zhotovena pozlacená zednická lžíce a kladívko; první poklep patřil panu děkanovi, po něm následovalo ostatní duchovenstvo, magistrát a další urození měšťané. Nakonec mohli na kámen poklepnout i prostí lidé, kdokoli jen měl zájem, každý jednu ránu. Lze jej vidět pod kazatelnou, dodnes je na něm patrný letopočet „1750“. Roku 1760 byla vlastní stavba dle farní kroniky dokončena a započala výmalba.[8]

Léta Páně 1761 byl kostel vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem hrabětem z Scherfenbergu.[9]

Dnešní chrám byl vybudován na místě bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba při augustiniánském klášteře, jenž byl roku 1784 zrušen císařem Josefem II. Autorem návrhu byl ve Fulneku se usadivší stavitel Mikuláš Thalherr, kterému jsou přisuzovány také kostely v Budišově nad Budišovkou a Šternberku.[10]

[editovat] Popis

[editovat] Farní kostel Nejsvětější Trojice

Interiér farního kostela na počátku 20. století
Interiér farního kostela na počátku 20. století

Kostel je jednolodní, na západní straně propojený s gotickým ambitem, jenž se stal součástí spodního podlaží fary. Hloubková severojižní osa lodi směřuje kolmo k Zámeckému vrchu, šířková je rovnoběžná s teoretickou jižní stranou náměstí. Hlavní oltář míří k severu s mírným příklonem západně, kněžiště má zeměpisné souřadnice 49° 42′ 41,60″ s. š., 17° 54′ 15,27″ v. d. Na straně východní byla vystavěna oválná kaple sv. Josefa. Severní straně lodi vévodí mohutná zděná kruchta.

[editovat] Interiér

Ve členění interiéru se odráží princip tvorby prostoru skládáním. Jednotlivé prvky jsou od sebe v klenbě odděleny výraznými zdvojenými meziklenebními pásy a v obvodovém zdivu pilastry, nesoucími úseky kladí, na něž pásy dosedají. Pod kopulí obíhá průběžné kladí, pod nímž nalézáme oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi.

Kostel i kaple jsou osazeny jednotným barokním mobiliářem. Jedinečné nástěnné malby s bohatou symbolikou, dokončené roku 1760, tématicky spojené se zasvěcením kostela, vytvořil olomoucký malíř Josef Ignác Sadler. V konše nad hlavním oltářem je vyobrazena Oslava víry, další pole ukazují scény vážící se k oslavě třech Božských osob – v přední části Vítězný zmrtvýchvstalý Kristus adorovaný zástupy svatých, ve střední Stvořitelské dílo Boha Otce (v kupoli Stvoření andělů) a v zadní letniční scéna Seslání Ducha svatého. Pandativy ve střední části vykreslují jinotaje čtyř světadílů. Hlavní oltář je dílem kroměřížského sochaře Františka Ondřeje Hirnleho; na ostatní výzdobě kostela spolupracoval se sochařem Václavem Böhmem.[11]

Většinu obrazů v kostele namaloval Ignác Viktorin Raab, ten oltářní je však dílem Felixe Ivo Leichera. Sv. Augustin na něm drží pero, zanechávající za sebou ohnivou stopu, což symbolizuje inspiraci Duchem svatým.[12] Dvířka svatostánku hlavního oltáře jsou ozdobena výjevem pelikána, krmícího v době hladu mláďata vlastním masem – podobenství Krista, sytícího nás skrze svátost oltářní vlastním tělem.

Na každé straně chrámové lodi najdeme tři boční oltáře. Na pravé, epištolní straně lodi je přední zasvěcen sv. Valentýnovi, prostřední Panně Marii Bolestné a zadní sv. Barboře. Na levé, evangelijní straně pak přední sv. Augustinovi, prostřední sv. Ubaldovi a zadní Bičování Pána Ježíše. Součástí prostředních oltářů jsou skleněné rakve s ostatky svatých, vpravo svatého Valentýna a vlevo sv. Vitalise. Roku 2006 byl do kostela z polského Krakova slavnostně přenesen ostatek sv. Faustyny Kowalské a k němu umístěn obraz Božího Milosrdenství.

Na pravé straně nalezneme rovněž kazatelnu. Hlavním motivem její výzdoby je soubor tří ctností, vyobrazený v podobě tří ženských postav: vlevo dole s kotvou – naděje, uprostřed nad kazatelnou s křížem – víra a vpravo dole s kalichem – láska.

[editovat] Varhany

Původní varhany farního kostela, postavené varhanářem Janem Jiřím Schwartzem z Libavé, byly posvěceny roku 1766. Měly dva manuály a 18 rejstříků. Kvůli značnému opotřebení dřevěných součástí a červotočivosti byly ve 20. století opraveny a rozšířeny národním podnikem Továrna na varhany v Krnově dle návrhu Ing. Oty Veverky. Renovovaný trojmanuálový 33rejstříkový stroj byl 10. prosince 1955 posvěcen po kolaudaci prof.⁠ Gustavem Pivoňkou z⁠ Olomouce.[13]

[editovat] Křížová chodba

Křížová chodba bývalého augustiniánského kláštera, vystavěná zřejmě ve 30. letech 15. století při západním průčelí tehdejšího kostela, je nejcennější gotickou památkou ve městě. Zaklenuje ji křížová žebrová klenba s hodnotnými plastickými detaily. Pod výběhy žeber a ve svornících klenby nacházíme erby budovatelů kláštera – zavinutou střelu pánů z Kravař a hvězdu pánů ze Šternberka a Lukova. Prostor je osvětlován jedenácti hrotitými okny, ústícími do neobvykle malého rajského dvora. Z původních plaménkových kružeb v nich se do dneška dochoval jen zlomek ve vrcholu západního středového. Ambit původně spojoval kostel a obytné prostory kláštera, do lodě ústí lomeným portálem.[14]

[editovat] Kaple sv. Josefa

Kaple sv. Josefa, prostor s vlastní architektonickou kompozicí, se půdorysně nachází přibližně na místě kněžiště bývalého gotického kostela. Interiér je členěn pilastry s úseky kladí, na něž dosedá výrazně modelovaná římsa, nesoucí klenbu kupole. Pod římsou jsou oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi, nad vchodem do lodi kostela zaujme mohutná empora. V klenbě kaple nalézáme výjev Dvanáctiletý Ježíš v Chrámě, po obvodu doplněný scénami ze života sv. Rodiny. S lodí interiér kaple spojuje vysoká arkáda.[15]

[editovat] Exteriér

Farní kostel při pohledu ze severu
Farní kostel při pohledu ze severu

Vnitřní skladbě prostorů odpovídá také členění exteriéru kostela – boční fasády jsou hladké, nároží mezi jednotlivými hmotami zaoblená, na rozhraní jsou vloženy čtyřsloupy, po celém obvodu stavby obíhá korunní kladí. Z hmoty kostela vystupují přístavky kaple a sakristií. Celé průčelí vytváří monumentální kulisu, připomínající stavitelství vrcholného baroka. V nikách fasády stojí figury čtyř evangelistů od sochaře Jana Schuberta. Loď má sedlovou střechu, nad ústředním prostorem s kupolí je střecha mansardová se sanktusníkem, kapli kryje nízká báň.[15] Štít kostela byl v letech 1901–1903 upraven dle návrhu architekta prof. Ferdinanda Hracha.[16]

Na východní straně chrámu je umístěn pozdně gotický až raně renesanční náhrobek Jiřího z Žerotína, datovaný do roku 1507. Idealizovaný výjev představuje zemřelého jako rytíře stojícího na lvu, symbolu moci a síly. Sousední náhrobek z roku 1556 patří rodině Baltazara Švajnice z Pilmsdorfu.[17]

Z náměstí vede ke kostelu barokní schodiště z počátku 18. stoletíklasicistní branou osázenou sochami.[16]

[editovat] Fara

Farní budova, do roku 1784 klášter augustiniánů kanovníků, přiléhá k západní zdi kostela Nejsvětější Trojice. Jde o dvoupodlažní stavbu, jejíž jádro – západní obytná část přízemí dnešní fary – pochází z první poloviny 15. století, prošla však značnými stavebními úpravami ve století 17., kdy byly vybudovány prostory v patře; další následovaly po zrušení kláštera koncem 18. a později také v 19. století. Fasáda není výrazněji členěna, po obvodu probíhá korunní římsa. Šest oken v prvním patře má renesanční kamenná profilovaná ostění a patrné nadokenní římsy. Místnosti, většinou s plochými stropy, se nacházejí na vnějším obvodu vcelku širokých chodeb, klenutých pruskými a valenými klenbami. Na severní straně fary je situován empírový pokoj s malířskou a štukatérskou výzdobou z počátku 19. století. Vedle něj se nalézá místnost farní kanceláře s pozdně renesanční štukovou výzdobou stropu a výmalbou z doby empíru.

[editovat] Významné události

  • 1293 — Nejstarší dochovaná písemná zmínka o fulneckém farním kostele.
  • 1389 — Beneš z Kravař založil ve Fulneku při kostele augustiniánský klášter. Mikuláš z Rýzmburka, biskup olomoucký, svolil, aby klášteru farní kostel připadl a stal se tím kostelem kapitulním.[2]
  • 1416 — V kostele pochován Lacek I. z Kravař, první moravský hejtman, jmenovaný králem Václavem IV.[18]
  • 1429 — Fulnek zapálil Jan z Tovačova, shořel kostel i klášter.[18]
  • 1559 — Požár zničil klášter a přilehlou část města.[19]
  • 1657 — Kostel zpustošili a vypálili Švédové.[20]
  • 1672 — Papež Klement X. propůjčil proboštům fulneckého augustiniánského kláštera právo infule.[21]
  • 1676 — Velký požár opět sežehl město i kostel.[20]
  • 1693 — Kostel po požáru obnoven nákladem augustiniánského kláštera.[20]
  • 1695 — Požár sežehl klášter i okolí.[19]
  • 1749 — Panna Maria na zázračném fulneckém obraze poprvé ronila slzy.
  • 1750 — Položen základní kámen nového farního kostela.[22]
  • 1761 — Kostel vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem hrabětem z Scherfenbergu.
  • 1766 — Posvěceny nové dvojmanuálové 18rejstříkové varhany.[13]
  • 1784 — Augustiniánský klášter zrušen Josefem II., poslední probošt, Dominik Ambrosoni, se stal farářem. V budově konventu byla zřízena městská fara.[23]
  • 19001903 — Celková renovace kostela.[20]
  • 19051908 — Oprava křížové chodby.[20]
  • 1919 — Do chrámu zavedeno elektrické osvětlení.[20]
  • 19501983 — Průběžně prováděna celková rekonstrukce kostela a fary.[20]
  • 1955 — Posvěceny opravené a rozšířené trojmanuálové 33rejstříkové varhany.[13]
  • 2006 — Do kostela umístěn ostatek sv. Faustyny Kowalské, přenesený z polského Krakova.


Poznámky
  1. Dějiny kraje Holasovského čili Opavského, III. díl, I. část, str. 103.
  2. 2,0 2,1 Regesty dokumentów przechowywanych na Górnym Śląsku, str. 92, číslo 198. Ovšem v knize Z kroniky staroslavného města Fulneku, působiště J. A. Komenského, se na str. 138 píše: „Z jakých důvodů bývalý kostel farní, o němž se činí zmínka ve staré listině z roku 1293., byl zrušen a na jeho místě založen klášter augustiniánský, o tom nemáme žádných zápisů.“
  3. Ve farní kronice jsou uvedena jména Vavřinec a Anna Mudrákovi namísto Jiří a Anna, jak stojí v knize Die Pfarrkirche in Fulnek… V roce darování se však prameny shodují.
  4. Dle farní kroniky nechal obraz pověsit na vnější stěnu kaple sv. Josefa.
  5. Do kaple se vcházelo z křížové chodby, po zrušení kláštera byla zavzata k budově fary.
  6. Popis událostí kolem obrazu Panny Marie dle knihy Die Pfarrkirche in Fulnek…, str.⁠ 3–14.
  7. Die Pfarrkirche in Fulnek…, str. 7. Farní kronika však datuje na 25. dubna 1750 položení základního kamene kněžiště.
  8. Die Pfarrkirche in Fulnek…, str. 7–10, a farní kronika.
  9. Dle farní kroniky. V knize Die Pfarrkirche in Fulnek… je na straně 10 uvedeno datum vysvěcení 19. dubna 1762, ale je tu označeno za nejisté; o roce údajně však není sporu. Světitelem byl dle tohoto díla olomoucký biskup Maxmilián hrabě z Hammiltonu. Ovšem Komenského Fulnek na str. 38 datuje výstavbu do let 1750–1752 a vysvěcení do roku 1760. Fulnecký zpravodaj, ročník 1980, číslo 2, uvádí, že v pamětní listině z roku 1760, vložené do věže, je zapsáno datum položení základního kamene 19. října 1750, dokončení hrubé stavby roku 1752, nasazení báně 29. září 1760 a vysvěcení 22. října 1760.
  10. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 857–858.
  11. Komenského Fulnek, str. 38, a stránky města Fulneku.
  12. Farní kronika uvádí, že oltářní obraz namaloval Jan Leichert – je to však chybný zápis, omylu v kronice si všímá i Das Kuhländchen 7 na str. 35–36; nesprávné jméno z farních záznamů převzal i Wolny ve svém díle Kirchliche Topographie, kde nazývá autora malby Johann; umělec onoho jména však v kraji nepůsobil, navíc nelze nevidět podobnost s ostatními díly Felixe Ivo Leichera.
  13. 13,0 13,1 13,2 Dle tabulky na varhanách.
  14. Komenského Fulnek, str. 36, a stránky města Fulneku.
  15. 15,0 15,1 Dle stránek města Fulneku.
  16. 16,0 16,1 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 857.
  17. Komenského Fulnek, str. 37.
  18. 18,0 18,1 Historický místopis země Moravskoslezské, str. 688.
  19. 19,0 19,1 Fulnecký zpravodaj, ročník 1980, číslo 2.
  20. 20,0 20,1 20,2 20,3 20,4 20,5 20,6 Dle farní kroniky.
  21. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 858. Kniha Z kroniky staroslavného města Fulneku, působiště J. A. Komenského, str. 152, uvádí chybně papeže Klimenta XII. Právo infule – právo užívati biskupských insignií.
  22. Na tomto dni se shoduje kniha Die Pfarrkirche in Fulnek… i farní kronika.
  23. Z kroniky staroslavného města Fulneku, působiště J. A. Komenského, str. 150; Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 858.


[editovat] Literatura

  • Peřinka, František Vácslav. Augustiniáni kanovníci ve Fulneku do války třicetileté. In Sborník historického kroužku. Ročník XXXII. (1931). Praha: Družstvo Vlast, 1931. Str. 28–34, 112–123, 201–225, 252–263.
  • Prasek, Vincenc. Dějiny kraje Holasovského čili Opavského. Edice Vlastivěda Slezská, díl III., část I. Opava: Jubilejní fond Vlastivědy Slezské, 1891. 196 stran. Str. 103.
  • Fulnecký zpravodaj. Ročník 1980, číslo 2. Fulnek: Městský národní výbor Fulnek, 1980.
  • Hosák, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Společnost přátel starožitností čsl., 1938. 1144 stran. Str. 688–689. Reprint ISBN 80-200-1225-7.
  • Wolny, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. 1. díl, 2. svazek. Brünn: Komission der Ritsch und Grosseschen Buchhandlung, 1857. 484 stran.
  • Trapl, Miloš – Kraváček, František. Komenského Fulnek. Praha: Pressfoto, 1993. 47 stran. ISBN 80-7046-085-7. Str. 6, 36–38.
  • Das Kuhländchen. 7. Band. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch, 1926. 200 stran. Str. 35–36.
  • Kuča, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl, 1. vydání. Praha: Libri, 1996. 874 stran. ISBN 80-85983-13-3. Str. 857–858.
  • Demel, Ph. Die Pfarrkirche in Fulnek und das Mariabild am Hochaltar. 1. vydání. Fulnek: Nákladem vlastním, 1869. 82 stran. Str. 3–14.
  • Barciak, Antoni – Müller, Karel. Regesty dokumentów przechowywanych na Górnym Śląsku. Díl I. Wrocław: Centrum Badań Śląskoznawczych i Bohemistycznych Uniwersytetu Wrocławskiego, 2004. 158 stran. ISBN 83-88430-26-2. Str. 91, číslo 196; str. 92, číslo 198.
  • Oppl, St. V. Z kroniky staroslavného města Fulneku, působiště J. A. Komenského. Fulnek na Moravě: Kryl a Scotti, 1928. 175 stran. Str. 36–47, 96–99, 136–157.
  • Údaje o farním kostele na stránkách města Fulneku.
  • Nástěnka Z farní kroniky na vnitřní východní zdi křížové chodby farního kostela ve Fulneku.

[editovat] Viz také

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích