Autoregulace učení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
v angličtině se můžeme setkat s několika výrazy pro autoregulaci učení: self - regulated learning, self - directed learning, self - guided learning, self - managed learning, self - controlled learning
Pozn. jejich jemné rozdíly a vzájemné vztahy dosud nebyly zcela ujasněny
Autoregulace v obecném slova smyslu, jinými slovy sebeřízení či seberegulace, je považována za jednu ze základních schopností člověka. Jde o schopnost řídit své volní jednání a vědomě usilovat o dosažení stanoveného cíle.
Na autoregulaci učení lze pohlížet ze dvou směrů:
- pohled pedagogický - obvykle označován pojmem self - direction. Důraz je zde kladen na vnitřní kontrolu a řízení jako protiklad k vnější kontrole a řízení.
- pohled psychologický - obvykle označován pojmem self - regulation. Důležitým prvkem je, že žák se stává aktivním aktérem svého vlastního procesu učení a to po stránce: činnostní, motivační (viz motivace), metakognitivní (viz metakognice). Žák se snaží dosáhnout určitých cílů, kterými mohou být znalosti, dovednosti, dobré známky, společenské uznání, pracovní uplatnění aj.
Z praktického hlediska autoregulace učení znamená řízení vlastního učení, je to proces, kdy žák přetváří své mentální schopnosti do dovedností potřebných pro učení. Pro celý proces učení totiž nestačí pouze dokázat vstřebat určité znalosti, vědomosti či dovednosti, ale také vědět, jak to co nejlépe provést - tedy naučit se, jak se co nejlépe učit.
K předpokladům nezbytným k úspěšné autoegulaci patří dovednost:
- řídit vlastní motivaci
- řídit svou pozornost
- řídit své emoce
- zvládat vlastní neúspěchy
V rámci autoregulace existuje několik dílčích úkolů, které musí žák zvládnout:
- měl by umět sledovat sám sebe
- motivovat se ke změnám
- vyhodnocovat, jak se učí
- a také by měl být schopen měnit své způsoby učení.
Všechny tyto dovednosti jsou v žákovy uloženy v podobě možností - potencialit, které se rozvinou pouze v případě, že jsou k tomu příznivé podmínky. Pokud podmínky nejsou dostatečně příznivé, může dojít k tomu, že si žák metodou „pokus - omyl“ osvojí styly učení, které pro něj nejsou vůbec vhodné, nebo si nechá podobně nevhodné postupy vnutit učitelem, trenérem či někým jiným. A nejhorší variantou v tomto případě je, že úplně přestane přemýšlet o tom, jak by mohl on sám svůj způsob učení zlepšit.
Myšlenka, že škola by měla učit žáky autoregulaci, tedy, že by je měla naučit nejen určitým obsahům a dovednostem, ale také to, jak s nimi zacházet, je relativně nová. V podstatě jde o to, aby škola naučila žáky jak postupovat, aby při učení nepotřebovali pomoc rodičů, učitelů, vrstevníků apod. Cílem by mělo být naučit je, jak vzít odpovědnost za své učení do vlastních rukou, což jim dává větší šanci obstát na celoživotní cestě.

