Louis Wirth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Louis Wirth (28. srpna 18973. května 1952) byl americký sociolog německého původu, člen tzv. Chicagské školy. Mezi jeho odborné zájmy patřil mj. městský způsob života, chování minoritních společenských skupin nebo masmédia.

[editovat] Život

Louis Wirth se narodil roku 1897 v malé německé vesnici Gemünden jako jedno ze sedmi dětí Rosalie Lorigové a Josepha Wirtha. Louisův strýc se již dříve přestěhoval do Spojených států amerických a při jeho návštěvě Evropy v roce 1911 rodina usoudila, že Spojené státy pro mladého Louise skýtají více příležitostí. Wirthovi nejprve žili v Omaze (stát Nebraska), načež byl Louis přijat ke studiu na univerzitě v Chicagu. Jeho doktorská práce byla publikována v roce 1925 pod názvem Ghetto. Od roku 1931 profesionálně působil na Chicagské univerzitě pod vedením Roberta E. Parka. V roce 1947 byl zvolen do čela Americké sociologické společnosti (později Americká sociologická asociace). Louis Wirth zemřel zcela náhle a neočekávaně na jaře 1952 během přednášky v Buffalu, kterou vedl.

[editovat] Dílo

Svou koncepci městského člověka Wirth poprvé představil v eseji Urbanism as a Way of Life, publikované roku 1938 v American Journal of Sociology. V mnohém vycházel z díla Georga Simmela, ale na rozdíl od něj se opíral o velké množství empirických faktů. Wirth město pro sociologické účely definoval jako „relativně velké, husté a trvalé uskupení nestejnorodých individuí“. Na základě této definice (faktů velkého množství lidí, hustoty osídlení a heterogenity obyvatelstva) pak vytvořil charakteristiku městského člověka, v níž zdůraznil především následující rysy:

  • přelétavost, neosobnost a chladná racionalizace lidských vztahů; lidé vstupují do interakcí většinou jen za určitým konkrétním cílem,
  • což spolu s vysokou mobilitou lidí ve městech vede k oslabení vzájemného pouta mezi lidmi ve srovnání s venkovem;
  • sociální role jedince jsou izolované a často i protichůdného charakteru;
  • soutěživost převažuje nad kooperací; jedinec vykořisťuje druhé ve svůj prospěch.

Současné působení těchto prvků je podle Wirtha příčinou městské anonymity, apatie, bezohlednosti a nezájmu o osud ostatních (nezřídka i svůj vlastní), což tvoří podhoubí pro šíření zločinného chování, nárůst počtu sebevražd, rozvrat rodiny a další sociálně-patologické jevy. Wirth zároveň poukazoval na to, že mnohé z charakteristik městského člověka se dají generalizovat a že urbanismus je převažujícím životním stylem v celé moderní společnosti.

Wirthova teorie vyvolala výraznou vlnu pozitivního i negativního ohlasu. Je sice pravda, že některé každodenní aktivity městského člověka mají výrazně neosobní povahu a formy interakce zrozené ve městech se do určité míry staly obecně platnými pro moderní společnost, ale již od 60. let mezi sociology spíše převažuje názor, že městská „anonymita a odlidštěnost mezilidských vztahů“ není zdaleka tak děsivá, jak se Wirth domníval. Představa o anonymním a osamoceně žijícím městském individuu je dnes již překonaná a je zřejmé, že na chování člověka působí mnohem více různých proměnných, než jen samotný fakt života ve městě.