Kamil Bednář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kamil Bednář (4. července 1912, Praha – 23. května 1972 Mělník) byl český básník a překladatel. Patřil k vůdčím osobnostem básnické generace, která umělecky dorůstala v období krátce před německou okupací (Bohuslav Březovský, Hanuš Bonn, I. Blatný, J. Kainar, Z. Urbánek a další). Ta se orientovala k nadčasovým hodnotám konkrétního, „nahého“ člověka (člověk zbavený vnější slupky, oproštěn od umělých konvencí a ideologií), což Bednář vyjádřil v programovém eseji Slovo k mladým (1940), kolem níž se soustředily názory celé literární generace.
[editovat] Dílo
- Kámen v dlažbě (1937)
- Milenka modř (1939)
- Kamenný pláč (1939)
- Po všech svatbách světa
- Bosé oblohy
- Hladiny tůní
- Duše orlů (1946)
- Paměť bojovníků (1947)
- Jim hostinou bylo (1948)
- Dějiny srdce (1957)

