Hrad a zámek Dolní Kounice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na Zámeckém kopci nad městem Dolní Kounice stojí veřejně nepřístupný renesanční zámek.
Původně se jednalo o gotický hrad, který si na svou obranu nechal ve 20. letech 14. století postavit místní premonstrátský klášter. Po zrušení kláštera spadl zámek na markraběte (a krále) Ferdinanda I., který jej roku 1537 prodal místokancléři Českého království Jiřímu Žabkovi z Limberka. Ten potřeboval reprezentativní sídlo a nechal proto hrad přestavět v renezančním slohu. Další renezanční přestavba proběhla na přelomu 16. a 17. století, kdy zámek vlastnili Drnovští z Drnovic.
Po porážce stavovského povstání byl zámek Drnovským zabaven a r. 1622 jej koupili Dietrichštejnové. Zámek v následujícím období sloužil pouze jako sídlo správy dolnokounického panství. Roku 1862 zámek získal Herbersteinové, kteří jen využívali k hospodářským účelům, což poznamenalo některé prostory zámku. Po pozemkové reformě jej roku 1927 koupil bývalý správce Emil Tomec, ten jej 1937 prodal městskému tajemníkovi Karlu Rubešovi. Roku 1945 zámek zakoupil Václav Edel, od roku 1948 se spolumajitelem stal i místní státní statek. Zámek byl zestátněn v roce 1974, převzal jej Státní podnik památkové péče a ochrany přírody v Brně, který v něm hodlal zřídit své reprezentační centrum. R. 1986 stavbu převzala Státní vědecká knihovna v Brně (dnešní Moravská zemská knihovna), jež v něm mínila umístit část svých depozitářů. V restituci r. 1992 byl zámek vrácen rodině Edlů, která jej okamžitě prodala brněnské firmě L.V.P., v jejímž držení je dosud.
Zámek více než 150 let sloužil hospodářským účelům, proto v něm není žádné cenné vnitřní vybavení. Interiéry nesou stopy nedokončených stavebních úprav z druhé poloviny 20. století. Pro návštěvníky je zámek přístupný pouze při výjimečných příležitostech.

