Samospráva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samospráva je způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem, tedy „spravuje se sám“. Opakem samosprávy je výkon správy (rozhodování o určitých záležitostech) jiným, vnějším subjektem. Výhodou samosprávy je, že je blíže spravovanému subjektu než vnější a centrální řízení, a proto by měla být při zabezpečování lokálních či zájmově vymezených záležitostí efektivnější a levnější.
Samosprávu lze členit na:
- územní
- zájmovou
[editovat] Územní samospráva
Uzemní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech. Příkladem územní samosprávy v České republice jsou obce jako základní územní samosprávné celky a kraje jako vyšší územně samosprávné celky. Jejich právo na samosprávu je zakotveno v Ústavě a dále je podrobněji vymezeno zejména v zákoně o obcích a v zákoně o krajích. Samosprávné celky vytvářejí vlastní orgány, jejichž prostřednictvím je výkon samosprávy uskutečňován.
Forma rozsáhlé samosprávy, kdy stát poskytuje určitým územím široké právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech včetně legislativních kompetencí, se označuje jako autonomie. Různě široká forma autonomie bývá standardně poskytována vyšším územě správním celkům v rámci různých federací.
[editovat] Zájmová samospráva
Právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech může být svěřeno i subjektům, které spojuje určitý společný zájem. V takovém případě se jedná o zájmovou či profesní samosprávu. Příkladem v České republice mohou být Česká advokátní komora, Notářská komora České republiky, Česká lékařská komora, Česká lékárnická komora či Česká stomatologická komora. Za zájmovou samosprávou je třeba považovat i školní samosprávu, jejímž prostřednictví se na řízení školy podílejí žáci a jejich rodiče.

