Kunhuta Uherská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec |
Rostislav Haličský
|
| matka |
Anna Uherská
|
| manžel | |
| dcera | |
| dcera | |
| syn | |
| manžel | |
| syn |
Jan (Ješek)z Falkenštejna
|
| děd | |
| vnuk | |
Kunhuta Uherská (asi 1246 – 9. září 1285) nebo také Haličská byla druhou manželkou Přemysla Otakara II. a českou královnou.
Kunhuta strávila dětství v Haliči, zemi svého otce, a poté v slavonské Mačvě (dnešní Chorvatsko), kterou Béla IV. svěřil svému zeti, když Rostislav o Halič přišel během mongolských vpádů. Snad šestnáctiletá vnučka Bély IV. se za českého krále Přemysla Otakara II. vdala 25. října 1261 v dnešní Bratislavě. 25. prosince se konala korunovace Kunhuty a Přemysla a byla to velká společenská událost pro celou tehdejší Evropu. Přemysl si tímto sňatkem znepřátelil rakouskou šlechtu, byť manželství bylo motivováno především snahou o dědice a alespoň dočasný mír s Arpádovci.
O Kunhutě se daleko za hranicemi mluvilo jako o temperamentní a výjimečně krásné ženě - ve skutečnosti ale samozřejmě nevímě, jak vypadala. S Přemyslem Otakarem měli nejspíš šest dětí, mezi nimi dcery Kunhutu a Anežku, ale dědic trůnu Václav se narodil až koncem září 1271. Lucemburské kroniky zmiňují ještě další tři děti: mluví o synech, jinde figuruje dcera Markéta.
Některé zápisy o Kunhutě tvrdí, že to byla žena ctižádostivá (coby vdova skutečně přijímala audience jako vládkyně), že Otakara vehnala do bitvy s Rudolfem Habsburským (těžko říct, zda na něj měla takový vliv) a že její romance se Závišem z Falkenštejna začala už za Přemyslova života (o čemž většina historiků pochybuje). Podle dikcionáře mistra Bohuslava zase naopak projevovala na 13. století nezvyklou lásku k manželovi a hrdost nad jeho úspěchy. Listy královny Kunhuty ovšem dost dobře mohli sloužit jen jako vymyšlené cvičební texty a snad jsou ovlivněné rétorským učením Jindřicha z Isernie. Ať už ale vznikly z popudu Kunhuty či ne, každopádně se jedná o slova velice krásná:
Čekalo, čekalo srdce naše s radostí na návrat Váš. K jeho uvítání rozhodly jsme se s touhou v srdci i v duši pospíšiti vstříc na místo i v den, na které jste ustanovil, že po prvé vstoupíte na pomezí Čech. Tam nechť předběhne Vás tento lístek a uvítá Vás tak v radosti a jásání vytouženého blaha, vlévaje a podněcuje nade vše milostnost drahé sladkosti, a kéž té, jež milého čeká, vrátí se stejná láska jeho, utěšující předzvěst přítomnosti toužebně očekávaného. A kéž pak i Vy sám, po němž toužíme, na vrcholu úspěchů přijdete v řečený kraj, naším objetím milý, nejmilejší.
[editovat] Paní z Falkenštejna
Po bitvě na Moravském poli (1278) se Kunhutě nepodařilo uchovat státní integritu a nezávislost. Zájemci o poručnictví Václava a tudíž správu země byli dva – braniborský markrabě Ota V. a vratislavský kníže Jindřich IV. Probus. Snaha ochránit sebe a syna ji donutila navázat spojení s Rudolfem Habsburským a potvrdit mu slib o svatbě svých a Rudolfových dětí (součást mírových podmínek z roku 1276). Usilovala o poručnictví Jindřicha Probuse, Rudolf ho ovšem ponechal Otovi, sám si ponechal na pět let Moravu, Jindřichovi připadlo Kladsko, Kunhutě Opavsko (o které bude později neúspěšně bojovat s Mikulášem Opavským).
Neshody s Otou vedly k internaci královny a dětí na Bezdězu, odkud se jí podařilo utéct – ovšem bez Václava. Právě skutečnost, že opustila syna a jediného žijícího Přemyslovce, nemohou mnozí historici Kunhutě zapomenout. Na Opavském hradci si zřídila dvůr, kam někdy v roce 1280 přichází Záviš z Falkenštejna. Okouzlující Falkenštejn se stává nejen purkrabím na Opavském Hradci (1281), ale také jejím milencem. V té době se za něj možná tajně vdala. V roce 1281-2 Falkenštejnovi porodila syna Jana.
Po Václavově návratu z braniborského zajetí v roce 1283 je královna přijata zpátky ke dvoru a spolu s ní a na její přímluvu i Falkenštejn. Roku 1285 doprovázela syna Václava do Chebu, kde se stvrdil jeho sňatek s Gutou Habsburskou, toho roku se vdala za Falkenštejna, ale 9. září umírá na tuberkulózu. Kunhuta Uherská je pohřbená v Anežském klášteře vedle Anežky České a rodičů svého královského manžela.
Ačkoliv královna matka měla za svého života na syna nepochybně silný vliv, dospělý Václav nedal jistě ne náhodou žádné ze svých dcer jméno Kunhuta. Stejné jméno jako jeho druhorozená ale měla jeho chůva Eliška.

