František Xaver Šalda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František Xaver Šalda (22. prosince 18674. dubna 1937) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.

Narodil se v Liberci. Studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1918 vystudoval filozofii. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově v Praze.

Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 18941908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární směry), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 19281937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.

Obsah

[editovat] Dílo

Jeho dílo ovlivnil pozitivismus, největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách, je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznější a nejlepší český kritik v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. „duchovědného směru“: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárnch jevů.

  • Strom bolesti – básnická sbírka
  • Analysa – povídka
  • Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
  • Dřevoryty staré a nové
  • Loutky i dělníci boží – román

[editovat] Drama

  • Zástupové
  • Dítě
  • Tažení proti smrti

[editovat] Literární věda (eseje, úvahy)

  • Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
  1. Žádal novou tvarovou řeč
  2. kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění
  3. Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity)
  4. Kritiku považoval za druh umění
  5. Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ
  6. Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu
  • Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
  • Duše a dílo -¨problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil tu Rousseaua, Máchu a Němcovou.
  • O nejmladší poezii české
  • Básnická osobnost Dantova
  • Antonín Sova
  • Mácha snivec a buřič
  • Básnický typ Jiřího Wolkra
  • O poetismu
  • Dva představitelé poetismu
  • Nová proletářská poezie
  • Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák1930, obsáhlá studie
  • Antonín Sova1924
  • O tzv. nesmrtelnosti díla básnického1928
  • O nejmladší poezii české1928
  • Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky1930
  • Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939
  • Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu

[editovat] Odkazy

V jiných jazycích