Jan I. Ratibořský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec
bratr
bratr
bratr
syn
teta
děd

Jan I. (Hanuš) Ratibořský (okolo 1332 - 1380/1382), nejstarší syn Mikuláše II. Opavského a Anny Ratibořské, byl opavským a ratibořským vévodou v letech 1365-1377, od roku 1377 (po vzniku údělu) pán v Racibórzi (polské Ratiboři), Krnově a Bruntále, do roku 1375 v Pštíně a Mikołowě, v letech 1378 - 1382 zastavil městečko Żory.

Roku 1361 se oženil s Annou, dcerou zaháňsko-hlohovského knížete Jindřicha V. Po smrti otce (1365) vedl spory s bratry Mikulášem III., Václavem I. a Přemyslem o dědictví. Roku 1372 potvrdil Opavě magdeburské právo. Kvůli finanční tísni předal roku 1375 opolskému knížeti Vladislavovi okresy Pszczyna a Mikołów. Po rozdělení rodového majetku roku 1377 zůstala v jeho rukách Ratiboř, Bruntál a Krnov. V roce 1378 opět z finančních důvodů zastavil těšínskému knížeti Přemyslovi městečko Żory.

Jan se jako politický vazal účastnil politických aktů Lucemburků, například roku 1370 byl svědkem včlenění Lužice k českým zemím.

Z manželství s Annou Hlohovskou se Jan dočkal dvou synů - Jana II. a Mikuláše V., a dcery Markéty (asi 1380 - před 7.9. 1407, vdaná roku 1406 za těšínského knížete Boleslava I.).

Není známo, kdy přesně Jan I. zemřel, muselo se tak ale stát mezi lety 16. únorem 1380 a 28. říjnem 1382, kdy jsou o něm poslední zmínky. Pochován je v dominikánském klášteře v polské Racibórzi.

[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích