Mimésis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mimésis (řec. μίμησις, odvozeno od slova μιμεîσθαι) zjednodušeně v řečtině znamená napodobení nebo znázornění.
[editovat] Antika
Platón a Aristotelés považovali slovo mimésis za nápodobu skutečnosti. Platón ji tématizuje svém dialogu Ión a především v Ústavě .(Knihy II, III a kniha X.). V dialogu Ión tvrdí, že poezie je uměním božské posedlosti nebo inspirací. Ve III. knize Ústavy rozlišuje básnickou řeč na mimésis a diegésis; v X. knize se k básnictví vrací a vykazuje je ze svého ideální státu, neboť básnictví je až na „třetím místě od pravdy“: básníci totiž napodobují napodobeniny idejí.
Aristotelés pojednává o mimésis ve své Poetice. Toto dílo je často stavěno do protikladu k Platónově koncepci. Aristotelés byl oproti Platónovi smířlivější; tvrdil, že lidské bytosti jsou mimetické a cítí potřebu vytvářet umění, které odráží aktuální realitu.
[editovat] Význam v umění
V umění slovo mimésis představuje znázornění lidských emocí novými způsoby. Zároveň představuje pozorovateli, posluchači či čtenáři základní podstatu těchto emocí a psychologické působení uměleckého díla.
[editovat] Mimésis a literatura
Mimésis a jeho protiklad katharsis jsou dva základní pojmy, pomocí kterých Freud vysvětluje psychologickou složitost vztahu mezi autorem a jeho dílem, hrdinou a čtenářem/pozorovatelem.
Slavnou knihu s názvem Mimesis, jejíž první a nejznámější kapitola se zamýšlí nad rozdílnostmi starozákonního textu o obětování Izáka a textu Homérovy Iliady, napsal Erich Auerbach. Jedná se o jeden ze základních textů pro studium komparatistiky, dějin literatury, umění či řecké filosofie.
Kategorie: Pahýly | Filosofie | Literatura | Literární pojmy | Umění | Starověk

