Dilatace času

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dilatace (čili roztažení, zpomalení) času je jev pozorovaný u všech objektů, které vzhledem k pozorovateli

  1. se pohybují velkou rychlostí (důsledek zákonů speciální teorie relativity) nebo
  2. jsou v silnějším gravitačním poli (důsledek zákonů obecné teorie relativity).

V případě dvou pohybujících se pozorovatelů je dilatace času vzájemná, tedy oba dva vnímají hodiny toho druhého jako pomalejší. Naproti tomu u dilatace času gravitačním polem se pozorovatelé shodnou na tom, že hodiny s vyšším gravitačním potenciálem jsou pomalejší než hodiny s nižším potenciálem (dále od středu gravitace).

[editovat] Výpočet

Na základě speciální teorie relativity můžeme spočítat dilataci času u objektu pohybujícího se rychlostí v jako:

\Delta t = \frac{\Delta t_0}{\sqrt{1-v^2/c^2}} \,

kde t0 představuje čas změřený objektem a c je rychlost světla (300 000 km/s).

[editovat] Experimenty

Dilataci času prokázala řada experimentů.

  • Delší doba života velmi rychlých mionů vznikajících ve svrchní vrstvě atmosféry jim umožní dosáhnout zemského povrchu, ačkoli bez dilatace času by se drtivá většina rozpadla na mnohem kratší dráze.
  • Hefele and Keating (1971) měřili účinek dilatace času přímo pomocí tří přesných cesiových hodin: jedny zůstaly na zemi, druhé letěly letadlem po směru otáčení Země a třetí proti. Uplatnil se zde vliv pohybu i různého gravitačního pole.
  • S dilatací času a její kompenzací musí počítat i navigační systémy (GPS).


[editovat] Podívejte se také

  • Kontrakce délky