Cimabue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cimabue, vlastním jménem Cenni di Peppo (kolem 1240 - kolem 1302), byl nejproslulejším italským malířem své doby, prvním velkým mistrem florentské školy. Dante považoval Cimabua za nejvýznamnějšího italského malíře před Giottem, se kterým se zasloužili o obrodu italského umění ve středověku.

Trůnící madona se čtyřmi anděly a sv. Františkem, horní kostel, Assisi
Trůnící madona se čtyřmi anděly a sv. Františkem, horní kostel, Assisi

Podle životopisce italských renesančních umělců a architektů Giorgia Vasariho pocházel Cimabue z urozené rodiny. Jako chlapec navštěvoval školu při dominikánském kostele Santa Maria Novella, kde tehdy pracovali byzantští malíři. Cimabue utíkal ze školy a celé dny je pozoroval při práci, proto otec i malíři usoudili, že by se měl učit malovat. To je ovšem zřejmě jenom legenda, neboť stavba kostela byla zahájena v době, kdy Cimabue byl již slavným florentským malířem. Byzantské umělce zřejmě viděl pracovat v Baptisteriu San Giovanni.

Cimabue: Madonna in Maestà, Florencie, Uffizi
Cimabue: Madonna in Maestà, Florencie, Uffizi

Ve svých kompozicích Cimabue zachoval rysy příznačné pro byzantskou školu. Z jeho díla se ovšem nedochovalo mnoho:

Fresky v horním kostele baziliky sv. Františka v Assisi - nejznámnější je zřejmě Trůnící Madona se čtyřmi anděly a sv. Františkem.

Hierarchičnost figur tohoto výjevu má zřejmě blízko k byzantské tradici, ale oduševnělost tváří je již novým rysem. Známá podoba sv. Františka ovlivnila mnohé další podobizny tohoto světce. Typicky hubená vyzáblá tvář nejvíce odpovídá popisu Františkovy fyziognomie v životopisu od Tomassa di Cellano. Na rozdíl od svého největšího a prý také nejoblíbenějšího žáka Giotta se však Cimabue nepouštěl do rozsáhlých cyklů nových příběhů.

Při práci v bazilice v Assisi se Cimabue setkal s římským malířem Pietrem Cavallinim, který se také podílel na výzdobě zdejšího chrámu. Cavallini ho informoval o technikách středověkého římského malířství a ovlivnil jeho tvorbu.

Jedním z nejznámějších Cimabuových děl je deskový obraz Maestá - Trůnící Madona, namalovaná kolem roku 1280 pro velký oltář florentského kostela Santa Trinita (dnes umístěn v galerii Uffizi ve Florencii). Schéma obrazu ještě vykazuje vliv byzantského malířství, je tu však již použita perspektiva.

Známý je také Cimabuův krucifix z kostela Santa Croce ve Florencii, který byl nenávratně poškozen roku 1966 povodněmi.

[editovat] Literatura

  1. Pijoan, José, Dějiny umění 5, Odeon, Praha 1979
  2. Corrainová Lucia, Giotto a středověké umění. Životy a díla středověkých umělců, Svojtka a Vašut 1996
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu