Metro v Kyjevě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Síť kyjevského metra
Síť kyjevského metra
Vestibul stanice Universitet
Vestibul stanice Universitet
Povrchový úsek přes řeku Dněpr v roce 1962
Povrchový úsek přes řeku Dněpr v roce 1962
Stanice Poštova Plošča
Stanice Poštova Plošča

Metro v Kyjevě tvoří systém tří linek podzemní dráhy pod hlavním městem Ukrajiny, Kyjevem. Je to nejstarší systém svého druhu v zemi a třetí v bývalém SSSR. V provozu je kyjevské metro od roku 1960, denně přepraví okolo 1,7 milionu lidí.

Obsah

[editovat] Charakter provozu

Kyjevské metro tvoří důležitý prvek v celé kyjevské městské dopravě. Podobně jako i v jiných městech jej tvoří tři linky uspořádané tak, že v centru města tvoří přestupní trojúhelník. Úseky pod centrální částí města jsou hluboko založené, aby byly v případě války využitelné jako protiatomové kryty pro civiní obyvatelstvo.

Síti slouží celkem dvě depa, v nihž je umístěno celkem přes sto vlaků (okolo 600 vozů). Ty přepraví okolo 1,7 milionu lidí denně na 58 km tratí (z toho 6 km na povrchu) s 45 stanicemi.

# Jméno Zprovozněno Délka Počet stanic
1 Svajtošynsko-Brovarska (ukrajinsky Святошинсько-Броварська ) 1960 22,7 km 18
2 Kurevnivsko-Červonoarmijska (ukrajinsky Куренівсько-Червоноармійська ) 1976 13,2 km 12
3 Syrecko-Pečerska (ukrajinsky Сирецько-Печерська ) 1989 22,8 km 15
Celkem: 58,8km 45

[editovat] Historie

První plány na vytvoření systému rychlé dopravy pod městem se datují až do roku 1916, tehdy americko-ruský obchodník plánoval shromáždit velkou sumu finančních prostředků a vytvořit ještě v carském Rusku právě podzemní dráhu. Ve svém úsilí pokračoval i po rozpadu země, v krátkém období kdy byla Ukrajina nezávislá. Celý projekt vzal však zasvé s ustanovením sovětské moci; Kyjev si na metro musel tedy ještě několik desetiletí počkat.

V sovětských dobách se začaly první projekty metra objevovat již před druhou světovou válkou, ve spolupráci s experty z Moskvy. Dva roky po přesunutí hlavního města Ukrajiny z Charkova do Kyjeva předsednictví místního sovětu zpracovalo analýzu výstavby metra, které se mělo stát součástí přestavby města na moderní metropoli USSR. Přestože již realizaci na konci 30. let nestálo téměř nic v cestě, celý projekt musel být vzhledem k válečným událostem zrušen.

Po válce bylo město zničené a muselo být opraveno a přebudováno. V rámci této akce se začalo tedy také konečně i s výstavbou podzemní dráhy; začalo se v srpnu 1949 a roku 1960 již byl první úsek slavnostně otevřen (jednalo se o prvních 5,2 km mezi stanicemi Vokzalna a Dnipro).

Tyto nejstarší stanice jsou dnes součástí linky známé jako Svjatošinako-Brovarska, spojující východ města se západem. Roku 1965 linka překročila řeku Dněpr mostem směrem do nových sídlišť na východě, prodlužovalo se také ještě i v letech 1968 a 1971. Na západní straně se nové úseky do čtvrtí Svjatošyn a Bilči zprovozňoval kyjevský dopravní podnik v letech 1963, 1971 a 2003.

V 70. letech se začala budovat i druhá, severojižní linka známá pod názvem Kurenivsko-Červonoarmijska. Její první část měla sice jen tři stanice, rychle se však otevíraly další. V 80. letech dorazila až na sídliště Obolon, ležící na sever od centra velkoměsta. V letech 1981 a 1984 proběhla také i prodloužení jihozápadním směrem.

Stávající dvě linky na konci 80. let doplnila i třetí, Syrecko-Pečerska. Stavební práce na jejím prvním úseku započaly roku 1981 a o osm let později se na prvním tři stanice dlouhém úseku svezli první cestující. I tato linka překročila Dněpr, a to roku 1992, o dva roky následující dorazila i do nejnovějších sídlišť Pozňansky a Charkivsky. Přesto však hospodářská krize 90. let zasáhla stavbu metra i zde; některé stanice byly otevřeny až dodatečně s několikaletým zpožeděním.

[editovat] Plány na budoucí rozvoj

V budoucnosti se počítá i s vybudováním dvou dalších linek, jejich otevření je plánováno ještě do roku 2010. Ostatní linky, které dnes již slouží veřejnosti se mají rozrůst v horizontu roku 2020.

[editovat] Jazyk

V SSSR bylo běžné, že na území převážně neruských oblastí byla právě ruština preferována jako sjednocovací jazyk. Jinak tomu však bylo právě v Kyjevě. Většina dokumentace k metru byla sice vyhotovena v ruštině, provoz metra však z pohledu cestujícího po svém otevření fungoval plně v ukrajinštině. K ukrajinským vznikly i alternativní názvy ruské, mezi oběmi variantami se plynule přecházelo.

V 80. letech pak začala rusifikace, během níž docházelo k postupnému nahrazování ukrajinských názvů a hlášení ruskými. Tento proces se však zastavil v dobách perestrojky, zavedeny byly dvojjazyčné názvy i hlášení. Po rozpadu SSSR byla dokonce ruština vytlačena zcela. Na začátku 21. století se objevují místy i názvy přepsané do latinky, či v angličtině.

[editovat] Současné problémy metra

Zatímco v zemích západní Evropy je hlavním problémem vandalismus a grafitti, v Kyjevě jsou to spíše bezdomovci a alkoholici, kteří se objevují ve stanicích a způsobují zde znečištění. Monitorování kamerovým systémem bylo zavedeno teprve až z obav před možnými teroristickými útoky.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje:
 Portál Metro 
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:
Městská hromadná doprava na Ukrajině
Metro: KyjevCharkovDněpropetrovskKrivoj Rog (podpovrchová tramvaj)
Tramvajová doprava: Avdejevka • Dniprodzeržynsk • DněpropetrovskDoněck • Družkovka • Horlivka • Charkov • Jenakijeve • Jevpatorija • Konotop • Konstantinovka • Kramatorsk • Kyjev • Luhansk • Lvov • Mariupol • Moločnoje • Mykolajiv • Oděsa • Stachanov • Vinnycja • Záporoží • Žytomyr
Trolejbusová doprava: Alčevsk • Antracyt • Artemivsk • Bila Cerkva • Čerkasy • Černihov • Černovice (Černivci) • Dněpropetrovsk • Dobropilja • Doněck • Dzeržynsk • Horlivka • Ivano-Frankovsk • Charcyzk • Charkov • Cherson • Chmelnyckyj • jižní pobřeží Krymu • Kerč • Kyjev • Kirovohrad • Kramatorsk • Krasnodon • Kremenčuk • Krivoj Rog • Lvov • Lysyčansk • Luhansk • Luck • Makijivka • Mariupol • Mykolajiv • Oděsa • Poltava • Rivne • Sevastopol • Severodoněck • Slovjansk • Stachanov • Sumy • Ternopil • Vinnycja • Vuhlehirsk • Záporoží • Žytomyr