Doba temna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doba temna, zkráceně také temno, označuje doby útlaku a/nebo neznaděje. Společnost je tak utlačovaná a/nebo izolovaná („uzavřená“), že zdánlivě neexistuje nic jiného než právě ono „temno“.
Jako například doby útlaku, čistek a inscenovaných procesů (30. až 50. léta) za stalinismu, které navazovaly na doby carského útlaku.
[editovat] Česko
Pojem doba temna bývá také spojován s obdobím pobělohorským (po roce 1620), kdy bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské a povoleno pouze katolické náboženství. Během tohoto období odešlo do exilu na 300 tisíc českých protestantů, včetně osobností světového významu jako byl Jan Ámos Komenský.
V našich zemích označuje doba temna také tu část českých kulturních dějin (17. a 18. století), o kterou se pod vlivem osvícenských předsudků historikové a obrozenci příliš nezajímali [1]. Termín zpopularizoval zvláště Alois Jirásek svými romány Psohlavci a Temno, v nichž romanopisecky vylíčil násilnou rekatolizaci a germanizaci českého národa.
Pojem sám o sobě je sporný, neboť česká kultura 17. a 18. století byla umělecky a literárně velmi bohatá (období baroka).
[editovat] Poznámky
[editovat] Podívejte se také na
- Baroko
- Antonín Koniáš
- Arthur Koestler: Darkness at Noon, 1940 (Tma v poledne, Tma o polednách)
- Karl Popper: Die offene Gesellschaft und ihre Feinde 1945 (německy), The Open Society and its Enemies, 1946 (anglicky) (Otevřená společnost a její nepřátelé)

