Kmenová teorie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kmenová teorie je koncepce vyvíjející se v české historiografii od první poloviny 19. století, která se snaží vystihnout etnický a politický charakter raně středověké společnosti na území Čech před vznikem přemyslovského státu. Hlavní snahou řady historiků a archeologů, kteří se touto teorií zabývali a zabývají, bylo a je s konečnou platností prokázat, zda v 6. - 10. století na území Čech existoval jeden kmen Čechů či zda zde žilo větší množství nezávislých kmenů, které byly násilně podmaněny až Přemyslovci. V současnosti je přijímán názor historika Dušana Třeštíka, který ve své práci České kmeny. Historie a skutečnost jedné koncepce a znovu a podrobněji v knize Počátky Přemyslovců přesvědčivě doložil existenci jediného kmene Čechů.
[editovat] Spor o české kmeny v 19. století
Spor o charakter Čech v raném středověku se dlouhou dobu vyvíjel ve stínu nacionálních sporů mezi českými a německými historiky. Čeští historikové (Fr. Palacký, V. V. Tomek) zastávali (v různých mírných obměnách) tezi, že i před nástupem Přemyslovců k moci, byla česká kotlina sjednocena pod centrální vládou, v regionech pak byla u moci lokální knížata (resp. náčelníci). V. V. Tomek pak do celého diskurzu zavedl i pojem kmen, kdy podle něj, byli tito náčelníci v čele jednotlivých kmenů, ze kterých se skládat český národ. Naopak němečtí historici (např. E. Dümmler, J. Lippert) popírali existenci jednotného slovanského etnika, zdůrazňovali existenci vícero na sobě nezávisle jednajících knížat. J. Lippert pak teorii rozvedl ve smyslu, že na české území měly přijít na sobě nezávislé kmeny, které byly v 10. století stmeleny pod vládou Přemyslovců.
O kus dál posunul teorii po roce 1945 historik Václav Vaněček, který předpokládal, že na území Čech přišly jednotlivé rody, které se rozpadly a znovu začaly identifikovat teď již na územním principu. Zpočátku obce se v průběhu 7.– 8. století proměnily v kmeny, které ovšem dohromady měly stejný jazyk, kulturu, etnicitu i jméno a tradici. Jednalo se tedy (oproti tradiční definici kmene) o rozdílné politické jednotky jednoho etnika.
V druhé polovině 20. století se do sporu zapojila také archeologie, která se snažila prokázat existenci lokálních rozdílů a tím přiřadit jména etnik (mylně převzatých z pozdějších pramenů, jako např. zakládací listiny pražského biskupství) podle rozdílů v nálezech mezi jednotlivými regiony. Základní prací, která se pokusila teoreticky zhodnotit tyto nálezy, je kniha Rudolfa Turka.
Naposledy výrazně do vývoje kmenové teorie zasáhl historik Dušan Třeštík, který na základě srovnání s etnogenezí ostatních slovanských etnik argumentoval, že představa malých kmenů, rozmístěných po regionech je na základě znalostí toho, jak probíhal vznik a vývoj kmenů v raném středověku jinde, nemožná. Pro dobu stěhování národů není prokázána existence samostatných malých (slovanských nebo germánských) kmenů, ta je doložena naposledy někdy v 1. nebo 2. století n. l. Během pohybů v dalších stoletích se vlivem politických a vojenských tlaků formovaly velké kmeny (resp. kmenové svazy), které na cestě za novým územím na sebe nabalovaly další menší etnické jednotky. Třeštík předpokládá, že takový velký kmen přišel v 6. století i do České kotliny. Na konci 8. století došlo k dosud blíže nepoznaným společenským změnám (v archeologických nálezech se projevují stavbou prvních hradišť, přechodem od žárového ke kostrovému ritu nebo šperky blatnicko–mikulčického horizontu). Pod vlivem těchto změn mělo dojít k vytvoření vrstvy drobných knížat (Dušan Třeštík zde užívá komparace s ostatními slovanskými územími, historicky doložen např. Pribina v Nitře). V Čechách existenci této elity potvrzuje přítomnost 14 knížat s žádostí o křest v roce 845 v Řezně. Na přelomu 8. a 9. století také asi zanikla instituce kmenového knížete, přesto ale nezanikl český kmen: tato malá knížata vystupovala v zahraniční politice vždy jako reprezentanti jednoho celku (cizí prameny té doby vždy hovoří pouze o jednom kmenu v Čechách). Rozhodovací moc centrálního knížete na sebe pravděpodobně převzal kmenový sněm. Je ovšem pravděpodobné, že k určitému uvolnění vazeb došlo (např. v severozápadních Čechách, kde Jiří Sláma prokázal existenci podobné organizace hradišť jako později vznikla ve středních Čechách, viz knížecí rodové patrimonium).K centralizaci politické moci došlo znovu až pod Přemyslovcem Bořivojem za výrazné podpory velkomoravského Svatopluka.
[editovat] Podívejte se také na
- keltská revoluce
- klientelně–družinný systém
- kmen
- sakrální království
- stěhování národů
- vojenské království
- starší doba hradištní
[editovat] Literatura
- Sláma, J. 1983: Přínos archeologie k počátkům českého státu. Sborník Národního muzea, řada A, sv. 37, 1983, č. 2–3, 159–169.
- Sláma, J. 1992: Příspěvek k dějinám nejstarších slovanských hradišť na českém území. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie VIII, Plzeň, 191–177.
- Třeštík, D. 1988: České kmeny, Historie a skutečnost jedné koncepce. Studia mediaevalia Pragensia 1, 129-143.
- Třeštík, D. 1997: Počátky Přemyslovců. Praha, 54-96.
- Turek, R. 1957: Die frühmittelalterlichen Stämmegebiete in Böhmen. Praha.
- Turek, R. 1982: Čechy v raném středověku. Praha.
- Vaněček, V. 1949: Prvních tisíc let … Předstátní společenská organizace a vznik státu u českých Slovanů. Praha.

