Codex Squarcialupi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Codex Squarcialupi, v italském originále „Il Codice Squarcialupi“, je nezvýznamnější památkou hudební literatury z období italské ars nova. Jedná se o rukopis antologie tohoto posledního období středověké hudby v jejím středisku Florencii. Shromažďuje tamější tvorbu v rozsahu prvních dvou desetiletí 15. století v počtu kolem 300 písní, madrigalů, ballat a caccií i skladby nejznámějších autorů 14. století. 14 kapitol se věnuje přímo jednotlivým skladatelským osobnostem a to v chronologickém pořadí. Nechybí zde samozřejmě nejvýznamnější autor období ars nova v Itálii Francesco Landini. Podle posledních historických objevů kniha vznikla ve florentském skriptoriu kláštera Santa Maria degli Angeli v rozmezí let 1410 - 1415. Své jméno ovšem dostala až později, když byla nalezena ve sbírce florentského varhaníka Antonia Squarcialupiho a na prvním listě bylo zaznamenáno “Questo libro è di M° antonio di bartolomeo schuarcialupi, horganisto in sancta maria del fiores" (tato kniha je od Antonia Bartolomea Squarcialupiho, varhaníka u Santa Maria del Fiore).
Codex Squarcialupi je nejen významným dokumentem uměleckého nebe hudebního dění daného období, ale má též svou vysokou uměleckou hodnotu v oblasti poezie a výtvarného umění. Iluminační technika knihy kombinuje vysokou úroveň designu a dokonalost jeho provázanosti s vlastním textem.

