Národní knihovna České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Národní knihovna České republiky je od roku 1990 název pražské univerzitní knihovny, jako už předtím od roku 1781 do 1924 latinsky Bibliotheca nationalis.

Obsah

[editovat] Dějiny

Pražská univerzitní knihovna vznikla spojením knihovny Karlových kolejí a tehdy již rozsáhlé knihovny jezuitské koleje v Klementinu, v roce 1620 v rámci pokračující rekatolizace (Karlova univerzita byla do té doby silně protestantská).

Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 využívala Klementinum sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlásena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku.

V roce 1781 Karlem Rafaelem Ungarem pojmenována Bibliotheca nationalis (Národní knihovna).

Po rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v Klementinu zůstala pouze její česká část a od roku 1930 pak „jen“ dále rozšířená univerzitní knihovna.

Další osud a jména:

  • od roku 1924 Slovanská knihovna
  • od roku 1935 Národní a univerzitní knihovna
  • od roku 1939 Zemská a univerzitní knihovna
  • od roku 1958 část Státní knihovny ČSR
  • od roku 1990 opět Národní knihovna

V letech 19241931, včetně technické knihovny, stavebně rozšířena a upravena architektem Ladislavem Machoněm, za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda.

[editovat] Dnešek

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

V roce 2005 udělilo UNESCO za digitalizaci knih a dokumentů Národní knihovně cenu „Paměť světa“, anglicky Jikji prize, v rámci v češtině stejnojmenného programu, anglicky Memory of the World.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy