Boleslav Jablonský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Eugen Tupý (14. ledna 1813 – 1881), byl český básník a kněz a národní buditel
Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům vedených J. K. Tylem Vstoupil do strahovského kláštera, později byl vysvěcen na kněze Právě tam přijal svůj pseudonym.
Po vysvěcení na kněze v letech 1843 – 1847 působil jako kaplan v Pátku nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská
Některé z nich se přímo týkaly Pátku, např. V Pátku nad Ohří Dnes se nám tyto básně možná budou zdát nestravitelné a patrně i nedokonalé, ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poesie V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera blízko Krakova v Polsku, zde byl později jmenován proboštem V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehrad do Prahy Byl významným účastníkem kulturního a politického života 30.let 18.století a podílel se na činnosti Tylovy skupiny v Kajetánském divadle.
V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poesii.
Např. s Františkem Jaromírem Rubešem nebo Josefem Jaroslavem Langerem patří do počátku romantismu v české literatuře.
B. Jablonský má pomník na řečickém náměstí, po jeho smrti, zahrál mu varhaník J. Kačaba z blízkého kapucínského kláštera pozdrav básníkovi jeho písní Zasviť mi, ty slunko zlaté

