Arminianismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Arminianismus je teologický směr zdůrazňující v soteriologii lidskou svobodu a zodpovědnost.

Tento směr protestantské teologie vznikl na přelomu 16. a 17. století na základě myšlenek Jakuba Arminia (Jakoba Hermandszoona), který vystoupil proti kalvinistickým názorum o předurčení. Zdůrazňoval, že spasení je darem, že ho Bůh nabízí každému a že záleží na postoji člověka, zda ho příjme a získá věčný život. Tak člověk obdarovaný svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu i věčnosti.

Vzniklá polemika se vyostřila ještě více po Arminianově smrti v roce 1609, kdy povstala řada arminiánů. Vystoupili s protesty a žádali uznání pravdivosti svých názorů, které zformulovali do pěti bodů "Remonstrace", v nichž zdůrazňovali lidskou svobodu:

  • 1. Lidé nemůžou sami ze sebe udělat nic dobrého.
  • 2. Před založením světa, se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
  • 3. Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
  • 4. Lidé můžou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
  • 5. Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.

Arminiáni byli odmítnuti synodem v Dordrechtu (1618-1619). Významným představitelem arminianismu byl právník Hugo Grotius.