Hospodářské dějiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hospodářské dějiny jsou historickou vědní disciplínou, která se zabývá tendencemi, faktory, vztahy a souvislostmi hospodářského rozvoje společnosti z hlediska makroekonomického i mikroekonomického. Výsledky studií hospodářských dějin slouží k širším interpetacím společenského vývoje.

Hospodářské dějiny tak zahrnují velmi široké spektrum témat a problémů, při jejichž zpracování často úzce spolupracují se sociálními dějinami.

V rámci hospodářských dějin se vydělily ještě dílčí subdisciplíny, které sledují určité tematické okruhy, které mohou vyžadovat i zvláštní metodické postupy:

  • dějiny zemědělství, lesnictví a lovu
  • montánní dějiny
  • dějiny obchodu
  • dějiny dopravy a komunikací
  • dějiny řemesel, manufaktur a strojního průmyslu
  • dějiny bankovnictví
  • podnikatelské dějiny

Metody využívané v rámci hospodářských dějin:

  • hermeneutická metoda
  • historicko-kritická metoda
  • historicko-pojmová metoda
  • biografická metoda
  • kartografická metoda
  • dendrochronologická metoda
  • radiokarbonová metoda
  • antitezí metoda
  • komparativní metoda
  • modelová metoda
  • metoda typizace
  • histoire totale
  • metoda ideálního typu
  • kvantitativní metody
  • metoda případové studie
  • new economic history
  • long durée

[editovat] Historické školy zabývající se hospodářskými dějinami

Související články obsahuje:
 Portál Ekonomie 
  • historická škola národohospodářská
  • mladší historická škola
  • škola Annales