Jindřich Mořeplavec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jindřich Mořeplavec
Jindřich Mořeplavec

Jindřich Mořeplavec (4. března 1394 Porto - 13. listopadu 1460 Sagres) byl portugalským princem, z dynastie Avis, a významným podporovatelem objevitelských cest a námořního obchodu. V rozporu se svou přezdívkou se osobně zřejmě nikdy nikam neplavil.


Narodil se jako třetí syn portugalského krále Jana I. a anglické princezny Filipy Lancasterské. Počátkem 15. století usilovali Portugalci o přenesení války s Maury na jejich území a o ovládnutí obchodu ze slonovinou, zlatem a otroky, které přivážely karavany přes Saharu z nitra Afriky. Představovali si, že kdyby pluli dostatečně dlouho podél břehů „černého kontinentu“, mohli by objevit cestu do Indie a zapojit se do výnosného obchodu s kořením a jiným luxusním orientálním zbožím, který doposud monopolně ovládali Benátčané a Janované.

Hledání této nové cesty se stalo velkým životním dílem prince Jindřicha, ačkoli se sám kolem západoafrických břehů nikdy neplavil a přídomek „Mořeplavec“ dostal teprve v 19. století.

Pomník Jindřicha Mořeplavce v Portu
Pomník Jindřicha Mořeplavce v Portu

Pro dlouhotrvající plavby do neznámých vod chyběly v té době vhodné lodi a navigační metody. Pověrčiví námořníci navíc věřili, že mořská voda na rovníku vře a palčivé slunce mění bělochy v černochy, a obávali se, že na vlnách oceánu narazí spíše na příšery a mořské hady než na „rajské ostrovy“. Princ však na ně neustále naléhal, odměňoval odvážné a povzbuzoval bázlivé. Až do konce života všechny portugalské výpravy nejen inspiroval, ale i organizoval a především financoval, přičemž využíval i značných prostředků rytířského Kristova řádu, jehož velmistrem se stal.

Princ vysílal každoročně jednu až dvě lodi na korzárské či výzvědné plavby k jihu. Postupně se těmto expedicím podařilo znovuobjevit a ovládnout atlantické ostrovy - Kanárské ostrovy, Madeiru, Kapverdy a Azory, které pak sloužily jako námořní základny. Roku 1434 - po patnácti neúspěšných výpravách - kapitán Eannes „nedbaje nebezpečí, obeplul mys Bojador“, neblaze proslulé místo asi 1500 km severně od nejzápadnějšího výběžku Afriky, za nímž prý bylo jen mělké moře a strašlivé proudy. Bariéra strachu, dě čilý a výnosný obchod (druhy zboží dodnes připomínají názvy částí pobřeží - „Pepřonosné“, „Slonoviny“, „Zlatonosné“, ale i „Otročí“).

Přes svoji výjimečnost a nadšení pro věc zůstával Jindřich člověkem své doby: objevování světa mu spadalo v jedno s násilným šířením křesťanství a v zotročování afrických domorodců nespatřoval nic nepatřičného. V době jeho smrti pronikli už Portugalci na africké pobřeží až k 8° s. š. (oblast dnešní Sierry Leone), roku 1471 dosáhli rovníku, v roce 1485 ústí řeky Kongo a pouhé tři roky je dělily od překonání mysu Dobré naděje.