Esperanto
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Esperanto (Esperanto) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | |||
| Počet mluvčích: |
|
||
| Klasifikace: | |||
| Písmo: | Latinka | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: | Esperantská akademie (Akademio de Esperanto) |
||
| Úřední jazyk: | některé mezinárodní organizace | ||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | eo | ||
| ISO 639-2: |
|
||
| SIL: | ESP | ||
| Wikipedie | |||
| eo.wikipedia.org | |||
Esperanto (= Doufající) je umělý jazyk, zkonstruovaný v roce 1887 L. L. Zamenhofem s cílem vytvořit jednoduchý jazyk pro mezinárodní komunikaci. Přestože použití esperanta pro tento účel nebylo nikdy oficializováno, je dnes používáno nadšenci po celém světě.
Obsah |
[editovat] Vývoj jazyka
Nynější esperanto je výsledkem kolektivní práce několika set básníků, filologů, spisovatelů a tří generací jeho uživatelů. Za téměř 120 let bylo vytvořeno mnoho tisíc slov, výrazů, slovních obratů, metafor aj., a byly vypracovány desítky odborných slovníků pro různé vědní obory.
Esperanto je plánový jazyk, 93 % jeho slov je srozumitelných se znalostí románských jazyků, 90 % se znalostí germánských jazyků a 47 % pro mluvčí slovanských jazyků. Slovosled je volný a blízký jazykům slovanským. Kořeny slov jsou vybrány z hlavních evropských jazyků. V gramatice převažují apriorní rysy s důrazem na pravidelnost a snadnou naučitelnost, zároveň však umožňuje velmi přesné vyjadřování. Slovní zásoba činí asi 350 000 slov.
[editovat] Struktura esperanta
- Podrobnější informace naleznete v článku Struktura esperantanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Rozšíření
V esperantu existuje jak původní, tak přeložená literatura, celkem čítající 40 000 titulů. Pořady v esperantu v současnosti vysílá šest rozhlasových stanic, bylo v něm natočeno 14 celovečerních filmů. Od roku 1980 vychází zpravodajský časopis Monato. V esperantu vysílá i esperantská celosvětová televize Internacia televido [1].
Počet mluvčích je někdy odhadován na dva miliony, z toho asi pro dva tisíce je esperanto rodným jazykem (World Almanac). Ziko Marcus Sikosek tento odhad označil za nadsazený, vycházeje z porovnání s reálnými počty mluvčích v Kolíně nad Rýnem a počty členů esperantských organizací. (Sikosek 2003). Jiné odhady udávají skromnější čísla, obvykle mezi statisícem a miliónem. Nepřesnosti v odhadech plynou především z faktu, že počet uživatelů kteréhokoliv mezinárodního pomocného jazyka je obecně obtížné zjistit, protože např. sčítáním lidu se ve většině zemí světa zjišťuje pouze mateřský jazyk obyvatel a nikoliv i jejich další jazykové znalosti.
[editovat] Historie
Snahy o prosazení esperanta jako univerzálního jazyka se setkávaly s pozitivní odezvou: Petice ve prospěch esperanta adresované Spojeným národům podepsalo přes 80 milionů lidí (v Česku (resp. Československu) např. Jaroslav Heyrovský).
Valné shromáždění UNESCO přijalo podobnou rezoluci v Montevideu dne 10. prosince 1954 a později znovu v roce 1985. V těchto rezolucích vzalo na vědomí výsledky dosažené esperantem na poli mezinárodní duchovní výměny a pro sblížení národů světa a vyzvalo členské státy, aby se chopily iniciativy při zavádění studijních programů o jazykovém problému a o esperantu na svých školách a institucích vyššího vzdělávání.
K esperantu se hlásila i rada předsedů Polské akademie věd a 68. Světového esperantského kongresu v Budapešti v roce 1983 se zúčastnilo přes 5 000 lidí z 60 národů.
Skutečnost, že mnohé z cílů esperantského hnutí dosud nedošly naplnění, je často (mimo jiné) přisuzována především kulturní a technologické dominanci Velké Británie a Spojených států amerických zvláště v době po druhé světové válce, díky níž se v dnešní době jako dorozumívací jazyk většiny mezinárodních aktivit používá především angličtina.
[editovat] Esperanto v českých zemích
- Podrobnější informace naleznete v článku Esperantské hnutí v Českunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
První učebnici esperanta nazvanou Esperanto por Bohemoj vydal již v roce 1890 (tři roky po zveřejnění esperanta L. L. Zamenhofem) František Vladimír Lorenc. První esperantský klub byl založen v roce 1901 v Brně. Mezi zakladateli byl dělnický poslanec Josef Hybeš a redaktor Dělnických listů Karel Pelant. V Praze byl první klub založen v roce 1902, spoluzakladatelem byl Stanislav Kostka Neumann.
V dnešní době jsou hlavními reprezentanty esperanta v Česku Český esperantský svaz (založený 1969), který čítá přibližně 800 zaregistrovaných členů, a Česká esperantská mládež, která od svého znovuobnovení v roce 2005 sdružuje mladé esperantisty do věku 30 let. Další činnost probíhá v klubech esperantistů ve větších městech po celé České republice. Kluby vydávají časopisy, pořádají kongresy, letní tábory a mnohé další akce. Kromě toho existují v Česku také další mluvčí esperanta, jejichž počet není možné určit, protože nejsou zapojeni do činnosti žádné organizace a vykonávají činnost "na vlastní pěst" či sporadicky, a nebo jsou pouze pasivními uživateli tohoto jazyka.
[editovat] Oficiální status
Esperanto není oficiálním jazykem žádné země, ačkoliv na počátku 20. století existovaly plány na ustanovení Neutrálního Moresnetu jako vůbec prvního esperantského státu a na krátce existujícím umělém ostrově Rose Island existoval v roce 1968 mikronárod, který používal esperanto jako svůj oficiální jazyk. Esperanto nicméně slouží jako oficiální pracovní jazyk pro několik (většinou esperantských) neziskových organizací.
Světový esperantský svaz (Universala Esperanto-Asocio) je nestátní členská organizace UNESCO (kategorie B).
[editovat] Přínosy
Výuka esperanta jako prvního cizího jazyka usnadňuje učení dalších jazyků – skupina studentů, která se učila rok esperanto a poté tři roky francouzštinu, měla lepší výsledky než kontrolní skupina, která se učila francouzštinu celé čtyři roky (Williams 1965). Podobné výsledky byly získány, i když byla druhým jazykem japonština nebo při zkrácení doby experimentu na polovinu.
[editovat] Zdroje
- Williams, N. (1965) 'A language teaching experiment', Canadian Modern Language Review 22.1: 26-28
- Sikosek, Ziko M. Esperanto Sen Mitoj („Esperanto bez mýtů“). Druhé vydání. Antwerp: Flandra Esperanto-Ligo, 2003.
[editovat] Podívejte se také na
- Nejdůležitější esperantské organizace
- Světová turistická konference 1980
- Esperantská akademie
- Andreo Cseh
- Antoni Grabowski
- Carlo Bourlet
- Esperantská literatura
- Zamenhofův den
- Seznam esperantských časopisů
- Dějiny esperanta
- Lingvistika
- Hippolyte Sébert
- Struktura esperanta
- Esperantské předpony a přípony
- Umělý jazyk
- Esperantští rodilí mluvčí
[editovat] Externí odkazy
- Nejdůležitější odkazy k esperantu (česky)
- Český esperantský svaz (česky, esperanto)
- Česká esperantská mládež (česky, esperanto)
- Rezoluce UNESCO o esperantu (česky)
| Umělé jazyky |
|---|
| Mezinárodní: Basic English | damin | erilo | esperanto | europanto | folkspraak | glagolica | glosa | idiom neutral | ido | interlingua | lingua franca nova | latina sine flexione | meżduslavianština | novial | occidental | proslava | romanica | ruslavsk | signuno | slovio | solresol | volapük | znaková řeč |
| Logické a filozofické: láadan | loglan | lojban | ro | toki pona |
| Zábavné: louchébem | svinská latina | verlan |
| Fiktivní: |
| Jazyky a písma Středozemě: quenijština | sindarština | tengwar |
| Severoslovanské jazyky: Ill Bethisad (vozgičtina | skuodština) | lydnevi | seversk | sievrøsku | slavëni | slavisk |
| adûnajština | aurebeština | brithenig | enochianština | klingonština | nadsat | newspeak | simština | Starsza Mowa | vysoká islandština | wenedyk |

