Jednolodní stanice metra mělkého založení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jednolodní stanice metra mělkého založení (rusky Односводчатая станция мелкого заложения) je jedna z typů stanic metra.
Tyto stanice byly budovány v Sovětském svazu (pokračuje se i v jeho nástupnických státech) a v dalších sítích podzemních drah, kde se nacházelo metro sovětského typu. Mělce založená jednolodní stanice (příkladem je například stanice Konkovo) je vybudována v otevřené jámě; nejprve se zajistí stěny, pak se vybuduje nástupiště a nakonec se stanice uzavře stropem, který je odlit z betonu; beton je nalit na speciální velkou formu ve tvaru oblouku, podle které se vytvaruje celý strop stanice.
První stanicí tohoto typu byla Biblioteka imeni Lenina v Moskvě v roce 1935; tehdy se však jednalo o stanici založenou extrémě mělko. Pracovní postupy vycházely z budování pařížského metra. Další stanicí tohoto typu byl Aeroport z roku 1938. Poté delší dobu práce na těchto stanicích ustaly; nové úseky se budovaly z obav před jadernou válkou hluboko pod zemí, kde konstrukce takové stanice bez jakýchkoliv sloupů by byla za použití tehdejší techniky jen ztěží možná.
Znovu se jednolodní mělce založené stanice začaly budovat až v letech sedmdesátých, a to na okrajových koncích Moskvy a hlavně Charkova, kde byla konstrukce těchto stanic ještě více zdokonalena (těmto stanicím se dokonce začalo říkat Stanice metra charkovského typu). Nové jednolodní stanice se tak objevily na Serpuchovsko-Timirjazevské a Ljublinské lince a též se budují i na dalších nových úsecích starších linek (například Strogino na třetí lince).
[editovat] Podívejte se také na
- Stanice metra petrohradského typu

