Anatomie ptáků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anatomie ptáků je vědní obor zabývající se stavbou ptačího těla.

Stavba ptačího těla je podřízena letovým schopnostem a to platí nejen o pohybovém aparátu (kostra a svalstvo), ale i o tělním pokryvu (peří), dýchací soustavě apod. Někteří ptáci sice druhotně ztratili schopnost létat, ale část těchto znaků u nich přetrvává dál.

[editovat] Kostra

Ptačí kosti jsou velmi lehké a tvrdé. Jejich lehkost je dána tím, že jsou, na rozdíl od kostí ostatních obratlovců, duté. Hmotnost kostry většiny ptáků dosahuje jen kolem 4% hmotnosti těla, zatímco u savců to bývá 15-30%. Kostní dřeň, která u savců vyplňuje téměř všechny kosti, se u ptáků vyskytuje velmi omezeně, a to hlavně mezi kostní trámčinou dlouhých kostí a v páteři.

Dalšího vylehčení a zároveň zpevnění kostry bylo dosaženo srůstem některých kostí. Několik srůstů je již na páteři.

Páteř má proměnlivý počet obratlů, kde plně pohyblivé jsou jen krční (10-26). Hrudní páteř se skládá ze tří až deseti málo pohyblivých obratlů, které mohou srůst v tzv. notarium (os dorsale). Poslední hrudní obratle spolu s bederními, křížovými, předními ocasními obratli a s kostí křížovou srůstají v synsacrum. Ocasní část páteře je tvořena několika víceméně volnými obratli a plochou koncovou kůstkou zvanou pygostyl. Na hrudní obratle nasedá 3-9 párů žeber, která jsou plochá, dvojdílná a na páteřní části jsou příčné výběžky, které hrudní koš zpevňují. Na břišní straně nasedají žebra na kost prsní (sternum). Sternum je štítovitého tvaru, na vnější straně s vysokým hřebenem (crista sterni).

Mnoho modifikací si také vyžádala stavba končetin, převážně předních. Nejmohutnější kostí lopatkového pletence jsou kosti krkavčí (coracoidea), které nasedají na přední hranu prsní kosti a podpírají ramenní kloub. Lopatky (scapulae) jsou ploché, dlouhé, mají šavlovitý tvar a leží rovnoběžně s páteří. Klíční kosti jsou poměrně slabé a vzájemně srostlé. Tvoří jakousi vidlici (furcula). Na kloubní hlavici kosti pažní (humerus), která je nejmohutnější částí kostry křídla, jsou kostní hřebeny, které usnadňují úpon svalstva. Na humerus navazuje kost loketní (ulna) a slabší kost vřetenní (radius). Z původních zápěstních kostí se zachovaly dvě malé kůstky (radiale a ulnare) a zbytek srostl spolu s třemi kůstkami záprstními do společného útvaru nazývaného carpometacarpus. Na tuto kost nasedá většina ručních letek. Z prstů se zachovali jen: II. na kterém narůstá svazek per zvaných křidélko (alula), III. nejdelší, nese ruční letky a ze IV. zůstal jen jeden malý článek (dříve se soudilo, že jde o I.-III. prst, ale pozdější výzkumy ukázaly, že jde o II.-IV.).

Pletenec zadních končetin je velmi mohutný, kyčelní jamka (acetabulum) je tvořena všemi kostmi pánevními (kosti kyčelní-ossa ilia, kosti sedací-ossa ischii, kosti stydké-ossa pubis a to vše pevně srostlé s kostí křížovou-synsacrum) a zapadá do ní velký kulovitý kloub kosti stehenní (femur). Tento kloub má velmi silné vazivové pouzdro a silný vaz uvnitř kloubu. Výběžek (chocholík, trochanter) na hlavici kosti stehenní slouží k upnutí hýžďových svalů a proti němu je nad kloubní jamkou je antitrochanter, o který se při pohybu opírá. Velikost těchto výběžků určuje rozsah pohybu nohou do strany. Femur je velmi krátký a na něj navazuje kost holení (tibiotarsus), která vzniká srůstem proximální části zánártních kostí (tarzalia) s tibií, k níž je připojená redukovaná kost holení (fibula). Běhák (tarsometatarsus) vzniká srůstem řady nártních a zánártních kůstek. Na dolní končetině bývají 4 prsty (V. chybí). I. prst má dva články a vždy je obrácen dozadu, II. prst má tři čl., III. čtyři a IV. pět článků. II. až IV. prst se u jednotlivých skupin mohou ještě lehce lišit.