Bolehlav plamatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Bolehlav plamatý

Bolehlav plamatý
Bolehlav plamatý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: dřínotvaré (Cornales)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Rod: bolehlav (Conium)
Binomické jméno
Conium maculatum
L.
Pozor, prudký jed!

Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je prudce jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých.

Je rozšířena po většině Evropy (s výjimkou severní Skandinávie), v Asii osidluje území od horního toku Jeniseje po Irán, vyskytuje se i na severu i jihu Afriky. Jako druhotný je jeho výskyt chápán na Kanárských ostrovech, v USA, Mexiku, Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Na českém území se objevil poprvé ve středověku a zdomácněl tu. V průběhu 20. století postupně mizel, k překvapivému zlomu však došlo v osmdesátých letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest, na rumištích a na skládkách. V současné době se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR v teplých nížiných oblastech (tj. cca do 600 m n. m.).

Obsah

[editovat] Alternativní názvy

[editovat] Vzhled

Jednoletá až dvouletá, 1-2,5 metru vysoká bylina s přímou, bohatě větvenou, dutou, rýhovanou, lysou a ojíněnou lodyhou, ve spodní části červeně skvrnitou. Vytváří kůlovité bělavé kořeny. Vadnoucí a schnoucí odporně páchne myšinou.

Listy jsou zpeřené, v obrysu trojúhelníkové, 2-5x zpeřené, členěné na řapíčkaté lístečky a až 50 cm dlouhé. Horní jsou pochvovitě přisedlé, horní řapíkaté.

Kvete v květnu až srpnu. Koruní lístky květů jsou bílé a do 1,5 mm dlouhé. Květy jsou sdruženy v dlouze stopkatém okolíku složeném ze 7-20 okolíčků.

Plodem jsou zelenavě hnědé vejčitě smáčklé dvounažky dlouhé asi 3 mm.

[editovat] Stanoviště

Roste na teplých stanovištích v nížinách a podhůří na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Dále jej lze nalézt na polích či zahradách. Upřednostňuje kypré hlinité půdy s dostatkem vlhkosti a dusíku.

[editovat] Obsahové látky

Celá rostlina obsahuje alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein a řadu dalších látek.

[editovat] Otravy

V antice byl bolehlav součástí jedů, které se používaly k popravám či byly populární mezi traviči. Odvar z bolehlavu byl zřejmě součástí i jedu, který byl podán Sokratovi.

K otravě může dojít ovšem i náhodou, nejčastěji při záměně bolehlavu s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých.

Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění.

Prognóza otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Podávájí se projímadla a živočišné uhlí na urychlené odstranění jedu + některé stimulanty (strychnin, opium, kofein) na omezení jeho účinků.

[editovat] Využití

Krom výše zmíněného využití v travičství a při popravách byl bolehlav používaný v lékařství a léčitelství jako sedativum, analgetikum nebo spasmolytikum. Tato praxe byla opuštěna po nalezení řady stabilnějších a méně nebezpečných léků podobného účinku.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura