Palná zbraň
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Palná zbraň je střelná zbraň, využívající tlaku plynů, vzniklých hořením výmetné látky zapálené zážehovým prostředkem, k předání kinetické energie jednomu nebo více projektilům (střelám). Energie je využita k dopravě střely na cíl a zničení nebo poškození tohoto cíle. Jedná se o princip zážehového motoru s nevratným pístem. U starších zbraní byl výmetnou látkou obvykle černý střelný prach, ale u moderních zbraní je to téměř bez výjimky bezdýmný střelný prach.
Obsah |
[editovat] Historie
V posledních stoletích se staly střelné zbraně nejběžnějšími zbraněmi užívanými lidstvem. Palné zbraně začali masově používat husité. Od renesance se moderní válčení spoléhá na tyto zbraně, které měly velký vliv na historii a expanzi civilizace Západu. Postupně v mnoha ohledech (společně s dalšími vynálezy) zásadním způsobem změnily způsob vedení války.
Pro historické palné zbraně se obvykle používal projektil ve tvaru koule. Moderní palné zbraně používají téměř vždy ogiválního tvaru střely, kdy přední část má u dlouhých zbraní obvykle tvar ostré špičky, u krátkých od paraboly po kouli, případně i kužel. Zadní část má válcový tvar, někdy se zadní částí zúženou. U dělostřeleckých granátů, které dnes téměř bez výjimky obsahují výbušnou směs, se používají i odpařovací dna střel, která snižují podtlak vznikající za střelou a tak zvyšují účinný dostřel granátu.
[editovat] Rozdělení
Existují tři hlavní kategorie palných zbraní: težké, lehké a ruční. A ve všech se vyskytují zbraně automatické.
[editovat] Těžké zbraně
Jsou obvykle velmi velké, a pokud nejsou napevno instalované, přemisťují se na kolových podvozcích nebo na dopravních prostředcích. Ráže bývá většinou od 40mm do 50 cm, ale existovala i jednotlivá děla výrazně větších ráží. Délka hlavně se obvykle pohybuje mezi dvaceti až padesátinásobkem ráže. Tyto zbraně váží obvykle několik tun. Přesný dosah těchto zbraní je několik desítek km a zaměřuje se pomocí mechanického nastavení náměru a odměru. K jejich obsluze je potřeba několikačlená posádka a jedná se asi bez výjimky o vojenské zbraně a někdy bývají nazývané artilerie. Rozlišujeme je na ty určené primárně pro přímou střelbu (tanková děla, protitanková děla, protiletadlová děla a polní děla) a ty určené pro nepřímou střelbu (houfnice, těžké dělostřelectvo, minomety).
[editovat] Lehké zbraně
Jsou také větších rozměrů a mouhou být přepravovány v rozloženém stavu ručně, nebo též na kolových dopravních prostředcích. Jejich ráže je výrazně menší než u těžkých zbraní, ale přesto značná a začíná přibližně od 20mm. Stejně jako v předcházející kategorii mohou být určeny pro nepřímou střelbu (např. minomet) tak i pro střelbu přímou (např. rychlopalný kanon). A k jejich obsluze je obvykle také potřeba několikačlená obsluha, což ovšem vzhledem k vývoji elektroniky přestává platit.
[editovat] Ruční zbraně
Jsou obvykle malé, přenosné, s ráží do 20mm a zaměřují se vizuálně použitím zaměřovacího zařízení, které zpravidla sestává s mušky a hledí, nebo může být použit průhledový zaměřovač kolimátor, nebo na větší vzdálennosti puškohled. K jejich obsluze je zapotřebí jedno až tříčlené obsluhy. Maximální hranice přesného dostřelu ručních zbraní bývá přibližně do 3 km, u dlouhých a do 300 m u krátkých.
[editovat] Krátké zbraně
Krátké ruční palné zbraně se obvykle nazývají dohromady pistole a lze je rozdělit do tří skupin: jednoranové (obvykle jde buďto o zbraně historické, může však jít i o nějakou zákeřnou palnou zbraň, jako je střilející tužka), revolvery, kde jsou náboje uloženy v otočném válci a poloautomatické pistole, u kterých jejich pracovní cyklus zahrnuje výstřel a opětné nabití náboje do nábojové komory.
[editovat] Dlouhé zbraně
Dlouhé palné zbraně bývají často souhrně označovány jako pušky. Řadí se sem lovecké a sportovní pušky, vojenské útočné pušky a samopaly, nebo kulomety. Rozdělit je lze zhruba do stejných skupin jako krátké a to podle způsobu uložení nábojů do zásobníku, takže existují pušky jednoranové i víceranové.
[editovat] Automatické zbraně
Automatické zbraně jsou samočinné zbraně u nichž není potřeba před každýn výstřelem znovu zmáčknou spoušť. Jedná se o značně specifickou kategorii, protože zahrnuje v podstatě zbraně ze všech předcházejících kategorií. Téměř bez výjimky se jedná o zbraně vojenské, protože ve většině zemí patří v civilním sektoru ke zbraním zakázaným. V kategorii těžkých zbraní se začínají objevovat na bojových vozidlech pěchoty (tank) a výjimečně na houfnicích. V kategorii lehkých zbraní jsou jejich klasickým představitelem rychlopalné kanóny. Naprostou doménou automatických zbraní jsou dlouhé ruční zbraně, což představuje kulomet, útočnou pušku a samopal. U krátkých ručních zbraní jsou výjimkou jako je například sovětská armádní pistole APS, která umožňuje střelbu dávkou.

