Marie Záhořová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Marie Záhořová-Němcová (10. května 188521. května 1930) byla významnou představitelkou sociálních organizací v období první československé republiky. Méně známá je její literární činnost. Byla vnučkou spisovatelky Boženy Němcové.

Po absolvování Ústavu pro vzdělání učitelek pracovala jako cvičná učitelka a instruktorka sociální péče o děti, matky a opuštěné ženy při československém ministerstvu sociální péče. V roce 1922 na přímluvu dcery prezidenta Masaryka Alice založila českou pobočku organizace pro mladé křesťanské ženy YWCA a stala se její předsedkyní (místopředsedkyní byla žena Edvarda Beneše Hana Benešová).

Marie Záhořová byla také předsedkyní spolku Záchrana a zasloužila se o vybudování sociálního penzionu, který nazvala Ženský dům Charlotty Masarykové. Byla členkou mnoha dalších spolků, např. Československého červeného kříže a Československé ochrany matek a dětí.

Napsala rýmovanou hříčku pro maňásková divadla Princezna Čárypíše (1912), která se hraje dodnes, Lidové tance v dívčím tělocviku (1912) a Mládí a život (1920), kde rozebírá vztah babičky Boženy Němcové k Bohu.