Josef Mengele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Mengele, M.D, Ph.D (16. březen 1911 – 7. únor 1979) byl německý nacistický lékař, který během druhé světové války na vězních v koncentračním táboře Osvětim prováděl morbidní a sadistické experimenty. Osobně poslal přes 400 000 věznů do plynové komory. Po válce utekl z Německa a žil skrytě za hranicemi až do své smrti v Brazílii (dostal infarkt při plavání), kde byl poté identifikován na základě testů DNA.
Mengeleho přezdívka byla Beppo. Často je nazýván Todesengel (Anděl smrti).
[editovat] Před a během války
Josef Mengele se narodil v Günzburgu v Bavorsku jako nejstarší ze tří synů Karla Mengeleho (1881-1959), úspěšného továrníka, a jeho ženy Wilmy (zemřela 1946). Měl dva mladší bratry Karla (1912-1949) a Aloise (1914-1974). Roku 1926 byla Josefu Mengelemu diagnostikována osteomyelitida, bakteriální infekce kosti a kostní dřeně, která způsobuje zánět a může vést ke snížení prokrvování kosti. Studoval medicínu a antopologii na univerzitě v Mnichově, Vídeňské universitě a universitě v Bonnu. V Mnichově získal doktorát z antropologie (Ph.D) za diplomovou práci v roku 1935 o rasových rozdílech ve struktuře spodní dásně, pod dohledem profesora Theodora Mollisona. Po svých zkouškách odešel do Frankfurtu, kde pracoval jako asistent Otmara von Verschuera na Frankfurtstkém universitním institutu dědičné biologie a rasové hygieny. V roce 1938 získal doktorát z medicíny (M.D) za diplomovou práci nazvanou „Rodinný výzkum rozštěpu horního rtu, horního patra a dásně“.
Roku 1932, ve věku 21 let, vstoupil Josef Mengele do Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten (Ocelová helma, Liga předních vojáků). Tato organizace byla včleněna do SA roku 1939, ale vystoupil z ní krátce poté, kvůli zdravotním potížím. O členství v Nacistickém spolku zažádal roku 1937 a už v roce 1939 vstoupil do SS. Roku 1939 se Josef Mengele oženil s Irenou Schoenbeinovou. Od roku 1938 do roku 1939 sloužil půl roku u speciálně cvičeného pluku Gebirgsjäger (Horských jednotek). Roku 1940 byl přeložen do záložního doktorského sboru a poté sloužil v jednotce Waffen-SS, mezinárodní divize SS s krycím názvem Wiking. V roce 1942 byl zraněn na ruské frontě, prohlášen za neschopného boje a povýšen na SS-Hauptsturmführera (kapitána).
Josef Mengele také získal Železný kříž prvního řádu a Železný kříž druhého řádu za statečnost v boji. Jeho Železný kříž první třídy byl udělen za SS-OStuf. Josef Mengele, pod nepřátelskou palbou, vytáhl dva členy posádky z hořícího tanku, čímž zachránil jejich životy. Mezi jeho další vojenská ocenění patří Medaile za zranění a Medaile za péči o německý národ.
[editovat] Osvětim
Jeho dalším působištěm byla Osvětim, kde vystřídal jiného doktora, který onemocněl. 24. května 1943 se stal vedoucím doktorem v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, přezdívaným Cikánský tábor. V srpnu 1944 byl tento koncentrační tábor zlikvidován a všichni zajatci zplynováni. Následovně se Josef Mengele stal nejvyšším doktorem hlavního tábora v Birkenau. Nebyl, jak se historici domnívají, nejvyšším doktorem Auschwitzu; Nadřízeným mu byl SS-Standortarzt (pevnostní lékař) Eduart Wirths.
Díky jednadvaceti měsícům pobytu v Auschwitzu byl Mengele později znám jako „Anděl smrti“. Obyčejně působil v doktorské delegaci, která kontrolovala přicházející vězně a vyšetřovala, kteří jsou vhodní pro práci a experimenty a kteří budou okamžitě posláni do plynové komory.
Josef Mengele dostal příkaz, aby se zabýval možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata, případně x-čata. Už na začátku druhé světové války bylo totiž Hitlerovi a jeho poradcům jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa. Od roku 1943 byla dvojčata vybírána a umisťována do speciálních budov. Většina dětí, vybraných na jeho experimenty bylo Romů držených v Auschwitzu. Skoro všechny Mengeleovy experimenty byly pochybné vědecké hodnoty, ignorující nedostatek zvolených etnik, zahrnující pokusy na změnu barvy duhovky pomocí vstříknutí chemikálií přímo do dětských očí, různé amputace a další brutální chirurgické zásahy. Nejméně jednou se pokusil uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen dohromady. Tento pokus se nezdařil a způsobil vážné zanícení rukou obou dětí. Mezi jeho další údajné experimenty patří ponořování lidí do kotlů s vařící vodou, aby viděl jak velkou teplotu může lidské tělo vydržet před smrtí. Vězni, kteří experimenty přežili, byli krátce potom zavražděni kvůli pitvě. Někteří byli přímo pitváni zaživa.
Josef Mengele se také zajímal o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich prováděl své experimenty. Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem.
[editovat] Po válce
Josef Mengele opustil Auschwitz a odešel do koncentračního tábora Gross-Rosen, kde prováděl pokusy na zajatých sovětských vojácích. Snažil se vyvinout vakcínu proti nemocem jako byl například skvrnitý tyfus. V dubnu 1945 uprchl na západ jako řadový německý voják. Byl zadržen jako válečný zajatec a držen nedaleko Norimberka. Poté byl spojenci, kteří nevěděli že je v jejich zajetí, propuštěn. Poté co se skrýval jako nádeník v Horním Bavorsku, Josef Mengele roku 1949 odletěl do Argentiny, kde nalezli útočiště i mnozí další nacističní důstojníci. Josef Mengele se rozvedl s ženou Irenou, a roku 1958 si vzal vdovu po svém bratru, Martu. Ona i její syn se přestěhovali do Argentiny, kde se na čas připojili k Josefu Mengelemu, a o pár let poté se všichni vrátili do Evropy.
Jeho rodina se o něj doma finančně postarala a v padesátých letech pracoval v prosperující farmaceutické společnosti. Po tomto krátkém období žil spíše chudě. Roku 1959 uprchl, poté co byl varován, že ho objevili lovci nacistů, do Altosu v Paraguaji. Marta se nikdy nesmířila s novým životem a opustila ho. Josef Mengele se později přesunul jižněji do německé kolonie Hohenau a poté, od konce 60. let žil nedaleko Sao Paula v Brazílii až do své smrti roku 1979, kdy ho zasáhla křeč při plavání u pláže nedaleko Brazilského Embu, a utopil se.
Přes mezinárodní snahu chytit ho, nebyl nikdy objeven a žil 35 let skryt pod falešnými jmény. Chycení Adolfa Eichmanna a jeho soud v Izraeli Josefa Mengeleho vystrašil a donutil k častému stěhování. Mossad Josefa Mengeleho na nějaký čas vystopoval, ale Izrael nařídil, vzhledem k navazování přátelských vztahů s Paraguají, hledat nepřátele blíže k domovu. Nebyl objeven lovci nacistů až do 6. června 1985, kdy bylo nalezeno jeho tělo a díky DNA identifikováno v roce 1992.

