Samopal PPŠ-41 Špagin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

PPŠ-41 Špagin

Samopal Špagin na sovětské uniformě
Typ: Samopal
Místo původu: Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě: 1941—
Války: II. světová válka
Historie výroby
Konstruktér: G. S. Špagin
Navrženo: 1940 (?)
Vyrobeno: 21. prosince 1940
Počet vyrobených kusů: 5 miliónu kusů (do roku 1947)
Základní údaje
Hmotnost: 5,4 kg (s bubnovým zásobníkem)
Délka: 828 mm
Délka hlavně: 265 mm (hlavěň)
Obsluha: střelec
Ráže: 7,62 mm (také 7,63 mm Mauser)
Kadence: cca 900 ran/minutu
Počáteční rychlost střely: 430 m/s
Maximální dostřel: cca 750 m
Zásobování municí: bubnový zásobník
Soubor:Machine guns.jpg
Výroba samopalů PPŠ-41

Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů.

Samopal PPŠ-41 se vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Používal buď klasický zásobník na 35 nábojů, častěji bubnový na 71 nábojů. Ohromující byla kadence - neuvěřitelných 900 ran za minutu, další jeho výhodou byla jeho nenáročná údržba. Byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717, případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41.

[editovat] Další technická data

  • Hmotnost plného zásobníku (bubnový): 1,840 kg
  • Hmotnost plného zásobníku (tyčový): 0,680 kg
  • Kapacita zásobníku: 71 nebo 35 nábojů
  • Způsob činnosti: zákluz
  • Způsob palby: polo- / plně-automatická