Jiří Kajínek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Kajínek (11. ledna 1961 v Prachovicích) je pravděpodobně nejznámnějším vězněm v Česku. 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnění svobody pro trestný čin vraždy a další méně závažné trestné činy. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu se podle rozhodnutí soudu dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20:00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním vozidle zn. Mazda bílé barvy. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní ochránce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal korunním svědkem. K tomuto činu se ale Jiří Kajínek nikdy nepřiznal, svoji účast na vraždách kategoricky popřel.
Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několíkrát odročen a trval déle než 4 roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a asi 10 soudních znalců. Rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 stran.
Jiří Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil tři policisty železnou tyčí. Na základě rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla byl v roce 1990 propuštěn. Později byl odsouzen k 7 letům vězení za vloupání do 20 bytů. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn.
[editovat] Útěky z vězení
Jiří Kajínek poprvé utekl z vězení dne 18. ledna 1993, kdy ředitel věznice na dopoučení vězeňské komise přerušil výkon trestu na dobu 21. - 23. ledna 1993. Kajínek se ale do vězení už nevrátil a o 4 měsíce později spáchal vraždy, kvůli kterým byl později odsouzen na doživotí.
Druhý pokus o útěk se stal v červenci 1994, když byl Kajínek umístěn ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Byl dopaden ještě týž den.
11. září 1996 se Jiří Kajínek pokusil uprchnout z vězení ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.
Po svém konečném odsouzení byl převezen do Věznice Mírov. Také odtud se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18:15 hodin opět uprchnout. 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, který si rovněž odpykává doživotní trest v mírovské věznici.
[editovat] Pochybnosti o vině
Především Kajínkův poslední útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám. Začala vznikat jakási legenda o českém „Robinu Hoodovi“. V médiích se začala zdůrazňovat především jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost. U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal objetí komplotu. Soudy ale dosud všechny návrhy na obnovu řízení zamítly. Ve prospěch Jiřího Kajínka ministr spravedlnosti Pavel Němec podal stížnost pro porušení zákona, o které dosud Nejvyšší soud České republiky nerozhodl.

