Libuše Moníková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Libuše Moníková (* 30. srpen 1945 v Praze; † 12. leden 1998 v Berlíně) byla německy píšící autorka, ověnčená řadou literárních i státních cen.

Obsah

[editovat] Život

Již v dětství a mládí, které prožila v pražské čtvrti Dejvice měla vztah ke kultuře, zejména pak k filmu. Přestože chtěla být filmovou režisérkou, pod vlivem své středoškolské učitelky němčiny začala od roku 1963 studovat filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor germanistika a anglistika. Díky své diplomové práci na téma Brechtovo zpracování Shakespearova Koriolana získala v roce 1968 roční stipendium na univerzitě v Göttingenu. Tento rok byl pro Libuši Moníkovou zlomový – umírá jí matka a Československo se stává obětí invaze armád Varšavského paktu. V Západním Německu se seznamuje se svým budoucím manželem za kterým v roce 1971 natrvalo do SRN odchází.

Zde pak pracuje jako vysokoškolská učitelka na vysoké škole v Kasselu a později na univerzitě v Brémách. Od roku 1981 již žila jako spisovatelka na volné noze.

[editovat] Autorský styl

Už od svých vypravěčských počátků směřovaly texty Libuše Moníkové k moderní románové próze, jako spisovatelku ji ovlivnili Franz Kafka a Jorge Luis Borges a Arno Schmidt její románové vzory. Jejími díly se prolínají prvky mytologie a českých dějin – v textech Pavana za zemřelou infantku, Fasáda, Zjasněná noc rozvíjí motivy královny a amazonek, kněžny Libuše a české dívčí války. V knize Fasáda se spisovatelka take dotýká tématu pražského jara – román se odehrává v době normalizace v Čechách na litomyšlském zámku

Příběhy Libuše Moníkové z českých dějin zapisují stejně jako všechna vyprávění individuální lidský časový prožitek do času univerzálního. Úkolem vyprávění je stanovit nezaměnitelnost a jedinečnost doby tím, že dá historickému bytí nový tvar a posune je na úroveň historického povědomí. Moníková je autorka bohatých výrazových možností, rozvíjí hru s časem mezi aktem ztvárnění a narativním časem, mezi aktem historické výpovědi a historickým příběhem, mezi vyprávěním a událostmi, mezi vyprávěným a komentovaným světem. Zobrazuje české dějiny v evropském měřítku.
citace Sibylle Cramerová)

[editovat] Ceny

Libuše Moníková byla od roku 1991 do roku 1996 členem PEN-Klubu SRN odkud pak vystupuje na protest proti spojení s východoněmeckým PEN- Mezi její nevýznamější ocenění patří:

cena Alfred-Döblin-Preis 1987,

literární cena Franze Kafky Franz-Kafka-Literaturpreis 1989,

cena Adelbert-von-Chamisso-Preis 1991,

Berliner Literaturpreis 1992,

Vilenica-Literaturpreis 1993,

v roce 1997 český prezident Václav Havel Libuši Moníkové předal medaili Za zásluhy


[editovat] Vnímání díla Libuše Moníkové v Čechách

Dílo této německy píšící spisovatelky českého původu vyvolávalo rozpačité mlčení nebo dokonce rigorózní odpor: řada českých germanistů zastávala názor, že Moníková psala pro německé čtenáře a pro české publikum není její výčet reálií zajímavý. Opožděné přijetí Moníkové v jejím domácím prostředí lze možná vysvětlit třemi faktory: nedostupností českých překladů, zvláštním postavením Moníkové mezi exilovými autory po roce 1968 a jejím chápáním sebe samé jako německé autorky. (citace Renata Cornejo)

[editovat] Dílo

  • Eine Schädigung - Újma, Berlín 1981
  • Pavane für eine verstorbene Infantin - Pavana za zemřelou infantku , Berlín 1983
  • Die Fassade - Fasáda, Mnichov 1987
  • Tetom und Tuba Tetom a Tuba , Frankfurt am Main 1987
  • Schloß, Aleph, Wunschtorte - Eseje o Kafkovi , Mnichov 1990
  • Unter Menschenfressern, Frankfurt am Main 1990
  • Treibeis - Ledová tříšť , Mnichov 1992
  • Prager Fenster – Pražské okno, Mnichov 1994
  • Verklärte Nacht - Zjasněná noc , Mnichov 1996
  • Der Taumel Závrať , Mnichov 2000


do češtiny byla přeložena tato díla

  • Fasáda, Sixty-Eight Publishers 1991, poté znovu přeložen do čestiny Jana Zoubková, vydalo Argo 2004
  • Ledová tříšť' přeložila Renáta Tomanová, Hynek 2001
  • Eseje o Kafkovi výběr z esejů - přeložil Petr Dvořáček, Nakladatelství Franze Kafky 2000

[editovat] Odkazy na internetu

V jiných jazycích