Josef Pekař
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Pekař (12. dubna 1870 Malý Rohozec – 23. ledna 1937 Praha) byl přední český historik přelomu 19. a 20. století. Byl žákem Jaroslava Golla. Brzy po roce 1895 se stal nejvýznamnějším autorem přispívajícím do Českého časopisu historického (ČČH).
Dějinné události se Pekař snažil exaktně vnímat v dobovém kontextu, často však byl se svými názory v opozici. Vleklé spory vedl s TGM, Janem Herbenem a časopisem Čas. Stejně tak odmítal Palackého pohled na husitství, dobově ovlivněný vlasteneckými snahami. Na druhou stranou se vymezoval proti některým německým autorům, kteří české dějiny, v duchu velkoněmecké myšlenky, interpretovali zcela mimo rozměr slovanského etnika. Uznával však a respektoval práva německého obyvatelstva na českém území. Obecně se snažil české vlastenectví zbavit náboženských sporů mezi prokatolickými a prohusitskými tábory.
[editovat] Dílo
- Nejstarší kronika česká (1903)
- Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého (1921)
- Svatý Václav (1929)
- Kniha o Kosti 1910 a 1911 (první dva díly)
- Smysl českých dějin (1929)
- Žižka a jeho doba

