Integrační článek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Integrační článek (integrátor) je elektrotechnická součástka, která v obvodu provádí matematickou funkci integrování – napětí na výstupu je integrálem napětí na vstupu. Ideální integrační článek tak realizuje funkci
,
kde Ki je konstanta integrátoru.
[editovat] Funkce
Integrační článek má frekvenční charakteristiku dolnopropustného filtru – se zvyšující se frekvencí vstupního napětí výstupní napětí klesá. U ideálního integrátoru odpovídá desetinásobnému zvýšení frekvence desetinásobný pokles amplitudy, sklon jeho logaritmické amplitudové frekvenční charakteristiky tedy je −20 dB/dek.
Přenos integračního článku je
.
Na integrátoru dochází k fázovému posunutí mezi vstupním a výstupním signálem, které je opět závislé na frekvenci signálu: s rostoucí frekvencí se posuv zvyšuje, asymptoticky dosahuje pro vysoké frekvence -90°.
Kmitočet, při kterém dochází k poklesu napětí −3 dB (AU = 0,707), se označuje jako mezní kmitočet. Fázový posuv je při něm roven -45°.
[editovat] Konstrukce
Integrační článek obsahuje nejméně jednu kmitočtově závislou součástku (kondenzátor, cívka). Nejjednodušším zapojením je pasivní zapojení využívající jeden kondenzátor či cívku. Aktivní elektronický integrátor obsahuje operační zesilovač s kondenzátorem ve zpětnovazební smyčce. Integrátor lze také koncipovat jako digitální součástku, např. složením převodníku napětí–frekvence s čítačem impulsů.
[editovat] Reference
- Vladimír Haas, Miloš Sedláček: Elektrická měření: Přístroje a metody. Nakladatelství ČVUT, Praha 1998. ISBN 80-01-01717-6


