Jedenapůlruční meč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jedenapůlruční meče se v Evropě začínají vyskytovat okolo 15.století. Jedenapůlruční meč je zbraň dlouhá asi 105cm, ale záleží hlavně na výšce šermíře - obecně by vám měl sahat někam po solar. Správná jedenapůlručka má lehké zatížení na čepel, takže se s ní nedá bojovat pouze jednou rukou. Na boj s těmito meči existují dva styly boje - školy. A sice Německá a Italská. Zatímco Italská se zaměřuje spíše na bodné útoky, Německá vychází se seků a plynulých pohybů s mečem. Boj s jedenapůlručkou je vůbec celkem složitý, podle mého mínění je po boji s obouručním mečem vůbec nejsložitější. Meč se drží tak, že jedna ruka je na jílci těsně pod záštitou a druhá je na jílci blízko hrušky (hlavice), aby se dalo rychle přehmátnout. Díky dobré ovladatelnosti, rychlosti a snadnému krytí se z jedenapůlručního meče v Gotice stal nejpoužívanější a nejpopulárnější meč.

Rozdíly mezi jedenapůlručním a obouručním mečem jsou dost velké. Znatelné je to hlavně ve stylu boje - zatímco obouruční meče jsou těžké a špatně ovladatelné, jedenapůlruční jsou lehké a dobře se s nimi manipuluje. Velký rozdíl při boji je znát hlavně při krytí - oboručním mečem se kryje hlavně klíčem (pokud nevíte jak to vypadá tak máte smůlu protože to opravdu vysvětlit nedokážu…) Kdežto jedenapůlručním mečem se bojuje prakticky jako jednoručním, akorát se drží dvěma rukama…

Zvláštnost a jedinenčnost j. mečů je hlavně v jejich jílcích a hruškách ale také záštitách na obrázku vidíte dva nejpoužívanější typy záštit - a sice křížová a gotická. Křížová záštita je typická hlavně pro tzv. rybí ocas, tento meč se objevuje v Itálii někdy okolo 15. století. Křížová záštita, jak z jejího názvu vyplývá, měla symbolizovat tvar křesťanského kříže, záštita vůbec plnila funkci ochrany proti soupeřově meči, který by mohl sklouznou po čepeli.