Precedens
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Precedens (nebo taky precedent) je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu, v podobné věci.
Jedná se o druh judikátu (=soudního rozhodnutí), které je prvním řešením daného případu, dosud právem neupraveného. Jedná se o řešení závazné pro obdobné případy v budoucnosti.
Soudní precedent je uznáván jako formálně závazný pramen práva v angloamerickém typu právní kultury (judge made law, case law) a v mezinárodním právu. Dnes již malý význam mají správní precedenty. V kontinentálním typu právní kultury rozhodnutí vyšších soudů nejsou formálně obecně závazná a vymahatelná, ale klíčové judikáty vytvořené podle zákonů a normativních právních smluv mají kvaziprecedenční význam.
[editovat] Základní znaky
Soudní precedenty jsou charakterizovány dvěma základními znaky:
- Originálnost (původnost) – precedent je první rozhodnutí v dané věci
- Formální obecná závaznost – precedent je závazný pro obdobné případy.
Precedent je individuální právní akt, jedná se o rozhodnutí, které řeší konkrétní případ (precedent je tedy kazuistický). Soudy vytvářejí svá precedenční rozhodnutí podle právních principů a eventuálně i právních obyčejů, přičemž značný důraz se klade na racionálnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění a to též z hlediska jeho spravedlnosti.
Precedent tak má dvě části:
- Ratio decidendi, jedná se o část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu. Jedná se o normativní větu (resp. věty) použitelnou na další obdobné případy.
- Obiter dictum, jedná se o část odůvodnění rozhodnutí, která se týká jedinečného případu řešeného soudem, a která nemá obecnou závaznost.
Zásada stare decisis tj. setrvat u rozhodnutého doplňuje doktrínu rule of precedent. Tato zásada znamená, že precedenční rozhodnutí se aplikuje na podobné případy a nemůže být bezdůvodně měněno, a to ani tím soudem, který je přijal. To zajištěna stabilitu práva. Od precedentu je možno se odchýlit tehdy, jestliže se podstatně změnily okolnosti oproti těm, za nichž byl přijat (pravidlo rebus sic stantibus) nebo jestliže nově řešený případ má odlišné znaky (tzv. metoda distinkcí).
Ve Velké Británii od roku 1966 platí, že Sněmovna lordů (jako nejvyšší soud) může změnit svůj dřívější precedent. Nejvyšší soud USA se v téměř 200leté historii svého rozhodování rovněž několikrát odchýlil od dřívějších precedentů.
Metoda distinkce(í) tj. metoda rozdílnosti, rozlišování – tato metoda spočívá v tom, že soud shledává rozdíly mezi různými precedenty, hledá, který je nejspíše použitelný pro konkrétní případ. Jestliže soud vhodný precedent nenalezne, vytvoří nový, ve kterém argumentuje právě těmito rozdíly. V oblasti komunitárního práva mohou být soudními precedenty rozhodnutí Evropského soudního dvora a Soudu první instance. Tato rozhodnutí mají velký význam, kterým se odlišují od rozhodování soudů ve vnitrostátním právu mnohých kontinentálních států. Jen některá z těchto rozhodnutí však obsahují obecně závazná právní pravidla a mají tak charakter soudních precedentů (ve většině případů nelze mluvit o soudcovské tvorbě práva, ale jen o dotváření práva).
[editovat] Precedens v českém právu
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva, působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují.
Mezi precedenty platí hierarchie: nejsilnější a přímo z Ústavy univerzálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura obecných soudů v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.
[editovat] Výhody a nevýhody
Výhodou je, že precedenty představují pružný model práva (mezera v právu de lege ferenda může být vyplněna rozhodnutím soudu, i když jednoznačná norma v tzv. psaném právu chybí).
Nevýhodou a obecným rizikem precedenčního systému je jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno novelizovat nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná. Způsob tvorby precedentů také způsobuje nižší míra právní jistoty a menší předvídatelnost práva, než je tomu v podmínkách stabilizovaného právního systému náležejícího ke kontinentálnímu typu právní kultury.
Protože závaznost precedentů je pouze neformální, může se soud nebo správní úřad od dosavadní rozhodovací praxe odchýlit, pokud použitelnou judikaturu shledá obsoletní. Jeho rozhodnutí pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady lex posterior derogat priori nahrazuje. V některých případech, např. u Ústavního a Nejvyššího soudu, jsou pro tyto případy stanoveny zvláštní procedury.

