Davidova hvězda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Davidova hvězda
Davidova hvězda
Davidova hvězda, kterou museli nosit němečtí Židé
Davidova hvězda, kterou museli nosit němečtí Židé

Jako Davidova hvězda (hebrejsky מגן דוד, Magen David, „Davidův štít“) se označuje šesticípá hvězda, symbol židů a judaismu a také státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje. Symbolizuje souhvězdí pod kterým se čeká na Mesiáše, a také šest pracovních dní kde střed znamená šabat. Symbol jako takový znamená rovnováhu.

V 30. a 40 letech 20. století v nacistickém Německu a Němci okupovaných územích (např. také v Protektorátu) museli Židé na veřejnosti nosit symbol žluté davidovy hvězdy s nápisem Jude jako symbol svého zostuzení režimem.

Symbol šesticípé hvězdy tvořené dvěma rovnostrannými trojúhelníky - hexagram - byl znám již ve starém Egyptě. Hexagram, jinak též Šalamounovo znamení nebo Šalamounova pečeť, je základním hermetickým symbolem života, popř. symbolem makrokosmu. Alchymisté jej používali pro znázornění principu odděluj a zhušťuj.

Davidův štít, nesprávně označovaný jako Davidova hvězda, sloužil jako židovský symbol již ve středověku a objevil se i na praporu pražských Židů r. 1354.

  • Trojúhelník s vrcholem vzhůru značí oheň a mužskou energii.
  • Trojúhelník opačně položený pak vodu a ženskou energii.
  • Jejich základny symbolizují vzduch a zemi.