Byt
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Byt (bytová jednotka) je místnost nebo soubor místností, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určené k bydlení.
Byty se, v závislosti na vlastníkovi, rozdělují do tří základních kategorií
- přímo vlastněný byt (byt v osobním vlastnictví)
- družstevní byt
- nájemní byt
V Česku dnes převládá přímé vlastnictví bytů.
Obsah |
[editovat] Typy bytů
[editovat] Přímé vlastnictví
Byt patří konkrétní fyzické osobě, která je obvykle jejím obyvatelem. Byt musí být zapsán v katastru nemovitostí a může být samostatně převáděn podobným způsobem, jako u jiných nemovitostí (pozemků, domů)
[editovat] Družstevní vlastnictví
Vlastníkem bytu (respektive domu, ve kterém se byt nachází) je bytové družstvo. Členové družstva mají na základě stanov právo nájmu k bytu. Členové družstva mají poměrně velké právo s tímto bytem disponovat a družstevní vlastnictví se tak fakticky blíží vlastnictví přímému. Členové družstva mají možnost prostřednictvím svého členství ovlivňovat chod družstva. Proto jejich vliv na nakádání s bytem je výrazně vyšší než u nájemního bytu.
[editovat] Nájemní byt
Obyvatel bytu není ani vlastníkem, ani není členem družstva. Nájemní byt může být byt státní (vlastníkem bytu je stát), obecní (vlastníkem bytu je obec) nebo i soukromý (vlastníkem je někdo jiný). Obyvatel bytu je nájemník. Byt obývá na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem bytu.
[editovat] Ostatní
Zvláštní kategorii bytů tvoří tzv. služební byty nebo podnikové byty. Nájem v těchto bytech je vázán na výkon práce pro zaměstnavatele - vlastníka bytu. Ukončení práce obvykle znamená důvod pro výpověď nájemní smlouvy.
[editovat] Problémy nájemních bytů
Dnešní zákonná úprava výrazně chrání práva nájemců před právy vlastníků bytů. (občanský zákoník § 685 a násl.). Tento pozůstatek socialistického režimu značnou měrou znemožňuje fungování trhu s byty a deformuje ceny nájmů na volném trhu. Vlastník bytu (pronajímatel) může i při závažném porušování povinností nájemce jen velmi těžko ukončit nájem (pouze rozhodnutím soudu), nemůže stanovit takovou výši najmu, která by zabezpečovala pokrytí nákladů na bydlení a přiměřený zisk.

