Oxidační číslo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Oxidační číslo (nebo také oxidační stav či stupeň) definuje součet pozitivních a negativních nábojů v atomu. Nepřímo udává počet přijatých, nebo odevzdaných elektronů. Smysl toto číslo má jen v případě, že se atom účastní iontové polární vazby.

Pokud elektrony příjímá, je toto číslo záporné a pak se jedná o aniont, pokud je odevzdává, je číslo kladné a jde o kationt. Atom v základní stavu má oxidační číslo rovné nule. Atom jednoho prvku může mít různá oxidační čísla podle toho, v jaké sloučenině se zrovna nachází. Existují však přehledy důležitých oxidačních čísel.

[editovat] Přípony podle oxidačního čísla

V názvech anorganických sloučenin se oxidační číslo významného prvku zohledňuje příponou. Například v chloridu železitém má atom železa oxiační číslo 3 (-itý).

oxidační číslo přípona příklad
+I -ný oxid měďný
+II -natý chlorid rtuťnatý
+III -itý hydroxid hlinitý, kyselina boritá
+IV -ičitý kyselina křemičitá, oxid dusičitý
+V -ičný, -ečný kyselina jodičná, oxid vanadičný
+VI -ový fluorid xenonový
+VII -istý kyselina chloristá
+VIII -ičelý oxid xenoničelý