Rouhání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rouhání neboli blasfemie (z řec. βλασφημία bezbožné či rouhavé slovo) je hrubá urážka Boha nebo jiné osoby, požívající náboženské úcty; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak (např. posunkem).

Obsah

[editovat] Rouhání v právu

Rouhání je trestným činem podle církevního práva, dříve bývalo stíháno jako trestný čin i státním právem, v mnoha zemích tomu tak je dosud.

Do nástupu osvícenství patřilo rouhání k nejpřísněji trestným zločinům. V Česku (resp. Habsburské monarchii) ještě trestní zákoník Marie Terezie Constitutio Criminalis Theresiana (1768) stanovil tři formy zločinu rouhání, které byly trestány jednak upálením, jednak useknutím ruky, resp. vytržením jazyka a stětím, jednak konečně bitím.

V Československu bylo rouhání trestné do roku 1950, kdy rouhání se Bohu řečmi, činy, v dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech bylo stíháno jako zločin rušení náboženství, za nějž hrozil trest tuhého žaláře až do deseti let.

Rouhání je dosud trestné v Anglii, kde je v judikatuře Sněmovny lordů definováno jako „pohrdání, urážka, hrubost nebo zesměšňování vůči Bohu, Ježíši Kristu nebo Bibli (…)“, přičemž rozhodující pro rouhačský charakter projevu nebo díla není jejich obsah, ale způsob prezentace, tj. přesněji „tón, styl a duch“. Evropský soud pro lidská práva ve věci Wingrove proti Spojenému království (1996) neshledal nesoulad mezi anglickou úpravou trestného činu rouhání a právem na svobodu projevu.

[editovat] Rouhání v antické kultuře

[editovat] Rouhání v judaismu

[editovat] Rouhání v křesťanství

[editovat] Rouhání v islámu