Numizmatika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Numizmatika, psáno také někdy i jako numismatika (rozšířená varianta) (z lat. nummus = peníz, mince), je historická věda, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, cennými papíry, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou. V užším slova smyslu je to historická věda, která se zabývá pouze kovovými penězi, mincemi, v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy, osvětluje dějinný vývoj a dějinný úkol peněz.
Numizmatika má název z řeckého nómisma (latinského nummus), tj. peníz a nómos, tj. právo, obyčej. Ze samotného názvu vyplývá důraz na normativní funkci peněz ve společnosti. Numizmatika se neomezuje jen na peníze užívané v minulosti. Je to věda o vývoji a funkci platebních prostředků. Orientuje se jak na předmincovní typy platidel a mince, tak na kreditní platidla a početní peníze (žetony). Zkoumá i medaile podobné mincím a vydané na památku osob či události, které nebyly určeny k placení. Platidla jsou významným pramenem historického poznání.
Numizmatika se zabývá nejen historií peněz, ale i společenskou funkci platidel. Platební prostředky prošly podobným vývojem jako jiné míry, postupně získávaly konvenční charakter. Přitom jejich reálná hodnota ustupovala. Kovové peníze se rozšířily až na určitém stupni civilizačního vývoje. V novověku byly vystřídány papírovými penězi, v současnosti v platebním styku převažují bezhotovostní peníze. Z hlediska sociálně ekonomického vývoje numizmatika prošla obdobím předmincovním, mincovním a pomincovním (postmonetárním).
Vzhledem k asynchronnímu vývoji v širších evropských a světových souvislostech se numizmatika dělí podle tří kritérií:
- geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků,
- chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla,
- měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku.
Numizmatika sleduje především kovové peníze čili mince, které jsou důležitým pramenem pro poznání ekonomických, právních, politických, sociálních a kulturních poměrů doby, v níž vykonávaly funkci platidla. Numizmatika úzce souvisí s paleografií, epigrafikou, heraldikou, genealogií, chronologií a politologií. Numizmatické prameny jsou po shromáždění podrobeny kritice a interpretovány, tedy správně vyhodnoceny a vyloženy. Explikace je výklad závěrů, který musí být jednoznačný, jasný a ucelený.
Mincovní právo bylo výhradní právo panovníka razit mince. Patřilo tedy k regálům a zahrnovalo i právo kontroly nad jakostí mince, řízení oběhu mincí, zákaz vývozu domácích mincí a zákaz či omezování dovozu mincí cizích. Proto panovníci vydávali mincovní řády. Mincovní regál spravoval královský mincmistr, který současně dohlížel i na horní regál. Do konce 12. stol. v českém státě nerazil mince jen panovník, takže se mincovní regál v pravém slova smyslu formoval až od 13. století. Původně se mince pokládala za panovníkův majetek a pramen jeho příjmů. Proto panovník stanovil jeho hodnotu. Falšování mince bylo zločinem urážky majestátu.
Později mince přestávala být majetkem panovníka a stala se majetkem státu. Na stát přešlo i právo mince razit. Některé osoby a města si podle svých privilegií razila vlastní mince většinou z ekonomických důvodů. Počátky numizmatiky, přesněji řečeno peněžní oběh byl zkoumán již v antice, v 16. století se jí zabýval Mikuláš Koperník.
Bankovkami se zabývá rovněž notafilie.
Obsah |
[editovat] Platidla na českém území
Před vznikem prvních mincí fungoval výměnný obchod. Dalo se také platit železnými pruty, dobytkem nebo kiráty (plátěné šátky).
[editovat] statéry
Prvním platidlem, které na našem území známe, jsou duhovky. Jde o keltské zlaté mince (statéry) a duhovky jim kdysi začali říkat lidé, kteří je občas nalézali na polích po prudkém dešti, který tyto mince omyl a ty se potom třpytily ve slunci. Lidé tyto zlaté mince spojovali s duhou a domnívali se, že padají právě z ní.
Foto jednoho z mnoha typů zlatých statérů.
[editovat] denáry
- raženy Boleslavem I.
- byly na nich křesťanské motivy
- platilo se jimi do 13. století
[editovat] brakteáty
- vydávány Přemyslem Otakarem I. a Přemyslem Otakarem II.
- nebyly rovné, ale zvlněné. Proto se nedaly skládat do hromádek, nápisy se rozmazávaly a důsledkem toho bylo jejich stažení z oběhu.
[editovat] groše
- raženy v Kutné Hoře, která byla v době objevení stříbrných nalezišť téměř stejně velká jako Praha
- ovládly střední Evropu
- platily do konce 16. století, ale v oběhu zůstaly ještě pár dalších století jako drobné
[editovat] tolary
- dal razit Jáchym Šlik
- ze stříbra v Jáchymově
[editovat] krejcary
- platily od vzniku Habsburské monarchie roku 1526
souběžně s nimi se používali také bankocetle, první papírové peníze na našem území zavedené Marií Terezií
[editovat] koruny
- korunová měna vyhlášena 11.8. 1892, dlouho však zůstávaly v oběhu staré zlatkové peníze, korunové bankovky přišly do oběhu až 1900. Koruna rozdělena na 100 haléřů (halířů). Z přepočítacího poměru 2:1 (10 korun představovala 5zlatková bankovka) vzniklo dodnes známé lidové označení „pětka“ pro desetikorunu.
Po rozpadu Rakouska-Uherska byla (po dlouhých diskuzích) převzata korunová měna pouze jednou nástupnickou zemí - Československou republikou. První bankovky byly vydány již v roce 1919, ale první mince (20h a 50h) byly raženy s letopočtem 1921 (existují i zkušební ražby se starším letopočtem) a dány do oběhu až v roce 1922.
- současné platidlo
- měly spoustu podob
měnové/peněžní odluky/reformy: 1) 1919 - oddělení RU a ČSR měny 2) 1945 - odebrání peněz z oběhu a jejich uložení na vázané účty (měněno až 500K v poměru 1:1). 3) 1.6.1953 - výměna peněz v poměru až 1:50 (ceny změněny v poměru 1:5), zrušení vázaných vkladů aj. 4) 1993 - oddělení české a slovenské měny

