Diagnostické horizonty půd (ČR)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Diagnostické horizonty půd v jsou vertikální horizonty půdního profilu. Horizonty se označují velkými písmeny - anglické zkratky. K subhorizontům se pak připojuje ještě malé písmeno označující samotný subhorizont. Půdní horizonty se liší chemismem, fyzikálními vlastnostmi, ale též faunou a flourou.
[editovat] Základní diagnostické horizonty
Tři základní horizonty:
- A - humusový horizont
- B - metamorfický horizont
- C - půdotvorný substrát
Základní horizonty sestupně od zemského povrchu k matečné hornině:
- L - opadanka
- O - nadložní organický horizont
- A - humusový horizont
- E - ochuzený horizont (z anglického eluvial)
- B - metamorfický horizont
- C - půdotvorný substrát
- D - podložní hornina
- R - matečná hornina (z anglického rock - skála)
Diagnostické půdní horizonty Horizont A (pravý humusový horizont) na rozdíl od povrchového humusu (L,F,H,) je minerální povahy barva – černá, černošedá, tmavá
Horizont B (iluviální) obohacený; okrový, hnědý, rezavý, červený Bv – kambický > obohacený o jíl
Horizont E (eluviální) ochuzený, vybělený; vždycky světlý, bílošedý, nažloutlý ochuzen např. o železo a hliník v podzolu, o jíl u fluvizemí
Horizont C je to matečná hornina (půdotvorný substrát) vzniká z ní půda
Horizont D podložní substrát, půda z něj nevzniká, ale byla na něj dodatečně přemístěná např. naplavením, navátím
Horizont G
- Go glejový oxidační, přístup O2
- Gr glejový redukční bez O2 (hnití, zapáchá)
Horizont Ca (karbonátový) dochází v něm k akumulaci CaCO3 např. v podobě hrudek – cicvárů u černozemí
Horizont T organozemní (rašelinné) horizonty, jednotlivé vrstvy rašeliny T1, T2 … Tn

