Amoniak
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Amoniak | |
| Registrační číslo CAS | 7664-41-7 |
| Sumární vzorec | NH3 |
| Molární hmotnost | 17,0307 g/mol |
| Teplota tání | -77,75 °C (tlak 1013 hPa) |
| Teplota varu | -33,35 °C (tlak 1013 hPa) |
| Hustota | 0,682 g/cm3 (kapalina, -33,5 °C) |
| 0,86 kg/m3 (plyn, 1013 hPa, -33,5 °C) 0,73 kg/m3 (plyn, 1013 hPa, 15 °C) |
|
| Kritický tlak | 11,28 MPa |
| Kritická teplota | 132,4 °C |
| Teplota vznícení | 630 °C |
Amoniak (triviální název čpavek) je bezbarvý velmi štiplavý plyn. Amoniak je toxická, nebezpečná látka zásadité povahy. Při vdechování poškozuje sliznici. Je lehčí než vzduch.
Obsah |
[editovat] Příprava a výroba
Amoniak vzniká reakcí amonných solí se silnými hydroxidy, např. působením hydroxidu sodného na chlorid amonný:
- NH4Cl + NaOH → NH3 + NaCl + H2O,
případně tepelným rozkladem uhličitanu amonného:
- (NH4)2CO3 → 2 NH3 + CO2 + H2O.
Průmyslově se vyrábí katalytickým slučováním dusíku a vodíku (jako katalyzátor se používá houbové železo) za vysokého tlaku (20 až 100 MPa) a vysoké teploty (nad 500 °C):
- 3 H2 + N2 → 2 NH3.
Přestože je tato reakce exotermní, probíhá bez přítomnosti katalyzátorů velmi pomalu.
[editovat] Vlastnosti
Amoniak se velmi dobře rozpouští ve vodě, a to při 0° 1148 cm³ v 1 cm³ vody, za vzniku zásaditého roztoku, který se nazývá čpavek.
Výsledný roztok je silně zásaditý a nazývá se taky "hydroxid amonný". Tohle označení je však poněkud nesprávné, jelikož molekula „NH4OH“ neexistuje. Neexistence molekuly „NH4OH“ je v souladu s faktem, že amoniak je Bronstedtova, nikoli Arrheniova zásada. Zásaditý charakter amoniaku je tudíž podmíněn jeho schopností vázat proton vodíka H+, a ne tvořením hydroxidových iontů OH− v průběhu reakce NH3 + H2O → NH4+ + OH− (dle této reakce reagují pouze 4 z 1000 molekul amoniaku). Správné označení vodního roztoku amoniaku je tudíž NH3(aq).
Poznámka: V organické chemii se pro amoniak užívá systémový název azan a stejně tak pro jeho derivát hydrazin NH2-NH2 název diazan.
S kyselinami reaguje za vzniku amonných solí, např. s kyselinou sírovou vytváří síran amonný:
- 2 NH3 + H2SO4 → (NH4)2SO4.
Amonné soli silných kyselin (např. kyseliny sírové) reagují v roztoku slabě kysele, protože hydroxid amonný je jen velmi slabou zásadou.
[editovat] Výskyt v přírodě
Amoniak vzniká mikrobiálním rozkladem organických zbytků, exkrementů a moči živočichů, přičemž se většinou váže ve formě amonných solí. Je proto ve stopových množství obsažen i v zemské atmosféře. Ve formě chloridu amonného se vyskytuje jako minerál salmiak zejména v okolí solfatar a dalších vulkanických jevů.
Ve velkém množství je obsažen v atmosférách velkých planet Sluneční soustavy (Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu) a také v atmosféře Saturnova měsíce Titanu. Nalezen byl i v kometách. Je také jednou z molekul, nacházejících se v mezihvězdném prostoru.
[editovat] Použití
Kapalný amoniak se používá jako chladící médium v absorbční chladničce. V kapalném stavu také slouží jako rozpouštědlo používané v anorganické chemii. Například sodík se v kapalném amoniaku rozpouští za vzniku modré kapaliny (solvatovaný elektron). Též se pomocí něho vyrábí led na zimních stadionech.
Amoniak je klíčovým meziproduktem při výrobě kyseliny dusičné, umělých hnojiv a mnohých výbušnin a organických barviv.
Dříve se užíval jako čichací sůl při nevolnosti.
[editovat] Bezpečnostní pravidla
Při úniku a zamoření prostoru amoniakem se lze zachránit dýcháním vzduchu přes mokrou látku (např. kapesník), protože amoniak se výborně rozpouští ve vodě.
[editovat] Externí odkazy

