Lvov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lvov
Львів
Mickiewiczovo náměstí
poloha
souřadnice: 49°52′00" s. š., 24°05′00" v. d.
kontinent: Evropa
stát: Ukrajina
region: Lvovská oblast
nadmořská výška: 289 m. n. m.
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 171 km²
počet obyvatel: 735 000 (2007)
hustota zalidnění: 4971 obyv. / km²
správa města
primátor: Andrij Sadovyj
oficiální web: http://www.loda.gov.ua/
Současný erb města
Současný erb města
Dřívější erb města
Dřívější erb města

Lvov (ukrajinsky ЛьвівĽviv, polsky Lwów, rusky Львов, německy Lemberg, latinsky Leopolis) je největší město na západní Ukrajině. Leží na okraji Podleské vysočiny, na řece Poltvě. Po několik staletí bylo součástí Polska.

V období po rozdělení Polska bylo město polským kulturním centrem a hlavním městem Haliče, která náležela Rakousku. V meziválečných letech byl Lvov hlavním městem Lvovského vojvodství Polské republiky.

Obsah

[editovat] Historie

Pohled na Lvov z roku 1613
Pohled na Lvov z roku 1613
Pomník krále Jana III. Sobieského, který byl po druhé světové válce přenesen do Gdaňska (pohlednice z roku 1916)
Pomník krále Jana III. Sobieského, který byl po druhé světové válce přenesen do Gdaňska (pohlednice z roku 1916)
Budova Haličského sněmu ve Lvově (Sejm Galicyjski)
Budova Haličského sněmu ve Lvově (Sejm Galicyjski)
Ossolineum ve Lvově
Ossolineum ve Lvově
Průmyslové muzeum ve Lvově (Muzeum Przemysłu)
Průmyslové muzeum ve Lvově (Muzeum Przemysłu)
Lvovské vysoké učení technické (Politechnika Lwowska)
Lvovské vysoké učení technické (Politechnika Lwowska)
Velké divadlo ve Lvově (Teatr Wielki)
Velké divadlo ve Lvově (Teatr Wielki)
  • asi 1250 - založení obranného hradu knížetem Danielem a jeho synem Lvem z ruské dynastie haličských knížat
  • díky vhodné poloze se z města stává nejdůležitější řemeslnicko-obchodní středisko Haličsko-Volyňské Rusi.
  • 1349 - polský král Kazimír III. Veliký město dobyl
  • 1356 - polský král Kazimír III. Veliký udělil městská práva (magdeburské právo)
  • 15. - 17. století - důležité centrum mezinárodního významu
  • červen 1527 - velký požár
  • 24. srpna 1675 - Bitva u Lvova, Jan III. Sobieski přemohl Tatary
  • 1704 - Švédové obléhali a dobyli město
  • 1772 Lvov přechází pod vládu Habsburků, stává se hlavním městem nové provincie Halič. Namísto polské Akademie vzniká německá vysoká škola
  • 4. června 1817 - Císař František II. potvrdil statut Nadace Ossolineum, kterou ve Lvově založil hrabě Józef Maksymilian Ossoliński.
  • 7. února 1867 - byla založena Tělovýchovná společnost Sokol (Towarzystwo Gimnastyczne Sokół)
  • 5. června 1894 - bylo otevřeno Racławické panorama
  • 1. listopadu 1918 - bitva mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli. Lvov se stává hlavním městem vojvodství v meziválečném Polsku a je jedním z důležitějších městských center v zemi.
  • 1920 - polsko-bolševická válka
  • 11. listopadu 1920 - město bylo vyznamenáno řádem Order Virtuti Militari
  • 22. září 1939 dobyto Rudou armádou, na základě paktu Ribbentrop-Molotov se ocitá pod okupací SSSR, je s celou tzv. Západní Ukrajinou připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice
  • únor, duben, červen 1940 a červen 1941 - deportace polského obyvatelstva a politika ukrajinizace
  • 1945 - 15. června 1946 - „repatriace“, kterou lze považovat za vyhnání polského obyvatelstva za řeky Bug a San do Polska, zvláště na „znovuzískané“ země, odkud byli vyhnáni prakticky všichni Němci
  • 1946 - Ossolineum přeneseno (20 %) do Vratislavi

Lvov byl založen v polovině 13. století knížetem Danilem Romanovičem Haličský (někdy také uváděno jméno Daniel) a byl pojmenován podle jeho syna Lva. Po dobytí polským králem Kazimírem Velikým v roce 1349 bylo město zničeno, takže muselo být znovu založeno kousek stranou. V roce 1356 dostal Lvov městská práva podle západoevropského stylu. Měšťany byli zejména Němci, kteří také město nazývali německy Lemberg (latinsky Leopolis). V 15. a 16. století se Lvov rozvíjel obchodně, řemeslnicky, architektonicky, kulturně. Město bylo mnohonáboženské, římské katolictví, pravoslaví, arménská církev a židovské obce.

Během válek v polovině 17. století Lvov nebyl dobyt a zničen, narozdíl od Varšavy, Krakova a tehdy též polského Vilna (nyní litevský Vilnius). V roce 1648 vydržel obléhání Kozáků Bohdana Chmelnického, kterým pomáhali Tataři i obléhání Kozáků s moskevskými vojsky v roce 1655. Celopolská hospodářská krize druhé poloviny 17. století však neblaze ovlivnila i situaci ve Lvově. Lvov byl vyrabován teprve Švédy v roce 1704.

Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Lvov Rakousku. Rakušané zpočátku pronásledovali Poláky a podporovali Němce, ale lvovští Němci byli polskými vlastenci a polonizovali se. Podobně se stávalo i s rakouskými úředníky, kteří se byli posíláni, takže se polskost Lvova spíš posilovala. V roce 1867 obdržela Halič od vídeňské vlády rozsáhlou autonomii a Lvov se stal hlavním městem tohoto správního celku. Ve městě působil sněm provincie, vláda a školní rada. Ve všech institucích byla zavedena polština.

V roce 1914 obsadili Lvov Rusové, ale v roce 1915 se vrátili Rakušané. Ke konci 1. světové války byl cítit blízký rozpad Rakouska-Uherska a Poláci i Ukrajinci se připravovali na střetnutí o město a celou východní Halič.

Po obnovení polského státu v roce 1918 se rozpoutaly boje o Lvov. Ve městě tehdy žilo asi 250 tisíc lidí, z toho 50 % bylo Poláků, 30 % Židů, 15 % Ukrajinců a zbytek byli zejména Němci a Arméni. Ve městě dominovala polská kultura, ale okolní vsi byly skoro výlučně ukrajinské, což vedlo k tomu, že Ukrajinci chtěli nad Lvovem převzít kontrolu, kdežto Poláci ho zoufale bránili. Poláci si v roce 1918 neuměli představit Polsko bez tohoto města, proto na obranu města přijeli jako jedni z prvních i oddíly z Poznaně, která leží daleko na západě. Žádná mírová jednání pod patronátem mocností nevedla k řešení nebo spravedlivému rozdělení. Na území Ukrajiny bojovaly Rudá armáda, vojska bílých a Poláci. Rudá armáda dobyla Kyjev a v polovině roku 1919 byla celá Halič v polských rukou. Ukrajinci přestali věřit, že se jim podaří vytvořit nezávislou Ukrajinu, takže všechno měl rozhodnout výsledek války mezi Polskem a bolševickým Ruskem. V roce 1920 sovětská ofenzíva uvízla na předpolí Varšavy a Lvova, kde obránci zastavili nápor slavné jezdecké armády Buďonného (bolševickým komisařem na tomto úseku byl Josef Stalin). Svázání značných sovětských sil u Lvova pomohlo polské protiofenzívě na vojska Tuchačevského u Varšavy. V roce 1921 obě strany uzavřely mír v Rize, kde byla též rozhodnuta hranice mezi oběma státy a Lvov se ocitl v obnoveném Polsku.

Poláci tvrdili, že Haličská Rus (Červená Rus) byla už od doby polského krále Kazimíra Velikého (vládl v letech 1333-1370) součástí polského království, takže proto by měla patřit Polské republice. Ukrajinci zase brali rozdělení Ukrajiny mezi Polsko a sovětské Rusko, tak jako bylo rozebráno Polsko koncem 18. století mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Rusíni se často považovali za „Poláky rusínského či ruského původu“ a byli s to být loajální vůči Polsku, pokud jejich kultura zůstane zachována (a proto je Ukrajinci nenáviděli jako „odpadlíky“).

V září 1939 si Třetí říše a Sovětský svaz na základě paktu Ribbentrop-Molotov rozdělili Polsko, z pohledu Ukrajiny však nastalo sjednocení jejich země. Během první fáze 2. světové války, ještě před válkou německo-sovětskou, část Poláků utekla na západ pod německou okupaci, část byla deportována do hloubi SSSR (Sibiř, Kazachstán...), část vyvražděna Ukrajinci (zejména Ukrajinskou povstaleckou armádou, UPA). Zbytek byl vysídlen v roce 1945 v rámci „výměny obyvatelstva“ do Polska a z Polska zas přešli do SSSR Rusíni a Ukrajinci. Tím skončila 600letá polská přítomnost ve Lvově.

[editovat] Známí Lvované

  • Władysław Anders - polský vojevůdce, jeho jednotky v roce 1944 dobyly Monte Cassino
  • Józef Bem
  • gen. Tadeusz Bór-Komorowski - generál polského odboje za 2. světové války, byl velitelem Zemské armády v roce 1944
  • hr. Aleksander Fredro - polský romantický spisovatel, na rozdíl od jiných polských romantiků jeho díla obsahují humor a ironii
  • sv. Jan z Dukly - světec, žil v Bernardiském klášteře ve Lvově
  • Maria Konopnicka - polská národní spisovatelka
  • Juliusz Kossak - malíř
  • Jacek Kuroń
  • Karolina Lanckorońska
  • Stanisław Lem - spisovatel
  • Roman Longschamps de Berier - rektor lvovské Univerzity Jana Kazimíra
  • Kornel Makuszyński - spisovatel, autor knížek o Kozlíku Matějovi (Koziołek Matołek)
  • Piotr Skarga - teolog, spisovatel a kazatel
  • Wanda Wasilewska
  • Simon Wiesenthal
  • Szymon Okolski (1580-1653), teolog

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy


 
Ukrajina – Україна – (UA)

Oblasti (область) a jejich správní centra:

Čerkaská oblast (Čerkasy) | Černihovská oblast (Černihov) | Černovická oblast (Černovice) | Dněpropetrovská oblast (Dněpropetrovsk) | Doněcká oblast (Doněck) | Ivano-Frankivská oblast (Ivano-Frankivsk) | Charkovská oblast (Charkov) | Chersonská oblast (Cherson) | Chmelnycká oblast (Chmelnyckyj) | Kyjevská oblast (Kyjev) | Kirovohradská oblast (Kirovohrad) | Luhanská oblast (Luhansk) | Lvovská oblast (Lvov) | Mykolajivská oblast (Mykolajiv) | Oděská oblast (Oděsa) | Poltavská oblast (Poltava) | Rivnenská oblast (Rivne) | Sumská oblast (Sumy) | Ternopilská oblast (Ternopil) | Vinnycká oblast (Vinnycja) | Volyňská oblast (Luck) | Zakarpatská oblast (Užhorod) | Záporožská oblast (Záporoží) | Žytomyrská oblast (Žytomyr)

Autonomní republika (автономна республіка) a její správní centrum: Krymská autonomní republika (Simferopol)

Města se zvláštním postavením (місто зі спеціальним статусом): Kyjev | Sevastopol