Motte
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako motte (mezinárodně používaný termín převzatý z francouzštiny) se označuje opevněné sídlo, které bylo vystavěno na uměle vytvořeném resp. speciálně upraveném přírodním návrší (v rovinatých oblastech), většinou ve tvaru komolého kužele. Motte často bývalo obklopeno příkopem nebo i soustavou několika příkopů (pokud situace dovolovala, tak zatopených vodou) a v jeho bezprostřední blízkosti se nacházelo slaběji opevněné předhradí, resp. aspoň hospodářský dvůr.
Opevnění typu motte byla stavěna snad už od konce 10. století, určitě ale v 11. století (Francie, Velká Británie, Irsko, Holandsko, Německo), ve 13. a 14. století jsou motte doložena i na území Polska, Rakouska a České republiky.
Ve střední Evropě je stavba motte spojována s nižší šlechtou, která si nemohla existenčně dovolit vystavět jako své sídlo náročnější hrady a zároveň se snažila udržet v kontaktu s vesnickým zázemím, z kterého se tímto reprezentativním typem sídla zároveň sociálně vydělovala.
[editovat] Motte na území Česka
- Tlesky u Rakovníka
- Ervěnice
- Kundratice
- Koválov u Židlochovic
- Kepkov u Konůvkek
- Mstěnice u Hrotovic
- „Kostelík“ u vsi Divice u Brumovic
- Ostrov u Slaného
- Popice
- Hustopeče
- Velké Bílovice
- Aloch
[editovat] Literatura
- Nechvátal, B. 1965: Archeologický výzkum v Ervěnicích a problémy dalšího studia středověkých tvrzí v Čechách, AR 17, s. 810-812, 830-947
- Unger, J. 1988: Počátky středověkých opevněných sídel typu „motte“ na jihovýchodní Moravě. In: Rodná země. Brno, 207–221.
- Chotěbor, P. 1982: K situaci a stavební podobě vesnických feudálních sídel, Archaeologia historica 7, s. 357-366.
- Chotěbor, P. 1989: Nejstarší období výstavby českých tvrzí (do poloviny 14. století). Archaeologia historica, s. 257-270.
- Klápště, J. 2005: Proměna českých zemí ve středověku. Praha. 152–159.

