Dokumentární akreditiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dokumentární akreditiv představuje neodvolatelný abstraktní závazek vystavující banky poskytnout určité peněžní plnění beneficientovi (nejčastěji se jedná o exportéra) proti předložení požadovaných dokumentů a splnění dalších akreditivních podmínek. Vystavjící banka nese riziko svého klienta - příkazce (nejčastěji se jedná o importéra. Z toho plyne nutnost řízení tohoto rizika, vystavující banka se proto snaží o omezení svého závazku stanovením maximální částky akreditivu (popř. rámce), lhůtou platinosti, přesnou formulací akreditivních podmínek a zajišťovancími instrumenty (zástava termínovaného vkladu, zástava nemovitostí, pohledávek atp). Vystavení importního/odběratelského akreditivu vyžaduje schválení limitu pro takové obchody ze strany vystavující banky a podpis smlouvy (jednorázové nebo rámcové) mezi vystavující bankou a příkazcem.

Akreditivy se obvykle používají, je-li potřeba řešit jednu nebo více z následujcícíhc otázek:
a) riziko protistrany

  aa) protistrana není dostatečně bonitní a/nebo
ab) příkazce s ní nemá dostatčné zkušenosti a/nebo
ac) jedná se o zahraniční subjekt a případné vymáhání dodržení podmínek obchodní smlouvy by bylo velmi obtížné a drahé (zejména mimo členské země EU)

b) riziko země - může se řešit i potvrzením akredivu
c) vysoká částka kontraktu
d) vysoké nároky na včasnost a kvalitu dodávky

Kromě toho umožňuje akreditiv i zlepšení cash flow:
a) u importéra může importní akreditiv nahradit zálohové platby, kterými jinak jeho zahraniční dodavatel řeší riziko odběratele
b) u exportéra lze např. odloženou platbu u exportního akeditivu financovat forfaitignem