Serapis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Serapidova busta (Vatikán)
Serapidova busta (Vatikán)

Serapis je řecko-egyptský bůh (původní znění jména je Osorápis a o něco později Sarápis), jeden z projevů helénistického náboženského synkretismu. Byl patronem egyptské Alexandrie a celé ptolemaiovské říše, v souvislosti s ptolemaiovským politickým a zejména kulturním vlivem se jeho kult počínaje 4. století př. n. l. postupně rozšířil nejdříve do Řecka a nakonec do celého antického Středomoří. Zanikl až na samém sklonku antické kultury v 5. století n. l. v důsledku potlačování pohanských kultů křesťanskými císaři Římské říše.

Obsah

[editovat] Původ

Osir-Ápis (Vatikán)
Osir-Ápis (Vatikán)

Z religionistického hlediska byla otázka původu Serapida považována za spornou. Jean-François Champollion odvozoval jeho vznik z prastarého egyptského kultu posvátného mennoferského býka Ápida (egyptsky Hapiho), resp. Osir-Ápida (egyptsky Usir-Hapiho). Uplatnily se však i jiné interpretace: František Lexa se domníval, že jde o asijského boha z oblasti města Sinópé s původním jménem Šar-apšu, jiní autoři spojovali Serapida s titulováním babylonského boha Ea jako sar-apsu, tedy Ea - král oceánu. Přestože existují i nesouhlasné názory, je dnes považován za prokázaný jeho egyptský původ.

Nejpozději ve 4. století před n. l. je doložena abstraktní představa zemřelých Ápidů, kteří splývají s Osiridem (egyptsky Usirem), vládcem podsvětní říše. Za Ptolemaia I. byl tento kult přenesen do Alexandrie a získal typicky řecko-helénistické znaky. Plútarchos v této souvislosti píše, že „Osirida je lépe ztotožnit s Dionýsem a pak s Osiridem Sarápida, který získal toto jméno poté, co změnil svou podstatu. Sarápis je totiž bůh společný všem, stejně tak jako to vědí o Osiridovi ti, kdo se zúčastnili svatých obřadů“. V helénistickém pojetí Serapis nahradil egyptského boha Usira a stal se partnerem bohyně Esety (Isis), což bývá (otázka zda oprávněně) primárně interpretováno jako vědomá snaha Ptolemaia I. o politické sblížení řeckého a egyptského obyvatelstva říše. Stejně důležitou okolností pro vznik kultu mohl ovšem být fakt, že Alexandrie byla nově založeným městem. Protože řecké poleis vždy měly svého místního boha, bylo třeba nalézt jej i pro Alexandrii.

Serapidův kult se rozšířil velmi rychle, centra jeho uctívání (tzv. Serápea) ovšem vznikla především mimo Egypt, zejména na ostrově Délos, na Sicílii i ve vlastním Řecku. Nejstarším dokladem šíření kultu je patrně dedikační nápis v maloasijském Halikarnassu z přelomu 4. a 3. století př. n. l. Od 1. století př. n. l. měl svatyni také v Římě, chrám zde mu vybudoval císař Caracalla. Pro Egypťany ovšem Serapis starobylého Usira a posvátného býka Hapiho nenahradil, jeho uctívání pro ně mělo povahu výhradně oficiálního kultu. Naproti tomu antičtí vyznavači se stávali jeho horlivými ctiteli a vždy uvědomovali jeho (a také Isidin) egyptský původ. V tomto smyslu není Serapis bůh egyptský, ale antický.

[editovat] Mytologie

Serapis vlastně nemá obvyklý mytologický kontext starověkých bohů, namísto toho vykazuje znaky typické pro bohy helénistické – je to bůh, který se zjevuje svým vyznavačům jako ochránce a sótér - spasitel, ale i bůh trestající neposlušnost a vstupuje často i nečekaně do jejich životů. Nejčastěji se zjevoval prostřednictvím zázraků a snů. Podle tradice zaznamenané Plútarchem a Tacitem (1. století n. l.) se i Ptolemaiovi I. zjevil ve snu v podobě důstojného muže a vyzval jej, aby z města Sinópé přivezl do Alexandrie sochu boha Plútóna. Po jejím přivezení bylo panovníkovi sděleno, že nepatří žádnému jinému bohu než právě Serapidovi.

[editovat] Teologie a kult

Na formulování teologie nového kultu se z nám známých historických postav podílel athénský kněz Timotheos z aristokratického rodu Eumolpovců a egyptský kněz Manehto ze starobylého náboženského centra v Iunu. Serapis navazoval na Usira jako boha podsvětí a vegetace, resp. na obdobné řecké bohy Plútóna a Dionýsa, ale také Hélia a další, jejichž rysy ovšem v sobě Usir díky svému složitému vyvoji už sám o sobě zahrnoval. Jeho základním znakem zůstávalo cyklické střídání vegatačních období, hojnost úrody a léčení, smrt a vzkříšení, tedy primární usirovské kvality.

Doložená epiteta ovšem poukazují na výrazné henoteistické směřování kultu - je označován jako Heis Zeus Serápis - Jeden (ve významu: jediný) Zeus Serápis, případně Zeus Hélios Megas Serápis - Zeus Slunce Velký Serápis. Serapis je proto velkým bohem nebes držícím všeobecnou vládu, nekonečně mocný, vzhledem k němuž ostatní bohové jsou jen pouhou součástí, ale současně i bohem blízkým, bezprostředně se zajímajícím o každodenní starosti svých ctitelů. Spojuje tedy v sobě představu univerzálního a osobního boha.

Spolu se Serapidovým kultem se po celém antickém světě šířil kult Isidy, přetransformované staroegyptské bohyně Eset. Zejména její kult vykazoval významné mysterijní znaky.

Pozoruhodný rys je zaznamenán ze Serápea v Mennoferu. Někteří z poutníků, kteří sem přicházeli, náhle zjistili, že si bůh přeje, aby zůstali v chrámu. Byli označováni jako katochoi, tedy „bohem zadržení“. Nesměli opouštět chrámový okrsek, plnili blíže neznámé sakrální funkce a těšili se všeobecné úctě. Důvody jejich „zadržení“, které v některých případech trvalo i patnáct dvacet let, nejsou nikde v pramenech blíže vysvětleny.

[editovat] Ikonografie

Lampa s vyobrazením Serapida (London)
Lampa s vyobrazením Serapida (London)

Způsob Serapidova zobrazování se ustálil na samém počátku exitence jeho kultu. Typická je pro něj postava důstojného, nejčastěji sedícího muže připomínajícího Dia. Zobrazení jsou provedena výhradně v antickém stylu. Často se objevují jen jeho busty. Charakteristický je účes čtyř nebo pěti kadeří spadajících do čela, ozdobený korunou v podobě válcovité měřice na obilí nebo košíku na ovoce (lat. modius, řec. kalathos). V egyptském prostředí zpočátku býval ozdoben Usirovou korunou atef, také mohl mít beraní rohy.

Od římské doby je Serapis zobrazován na předmětech užitého umění - na lampách, broznových nádobách a nářadích, vázách a podobně.

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu