Panathénaje
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Panathénaje, řecky Panathénaie jsou v řecké mytologii velké athénské svátky na počest bohyně Athény.
Podle dostupných pramenů je k poctě bohyně Pallas Athény, patronky města, zavedl Théseus, syn athénského krále Aigea. Znovuobnovil je Peisistratos, athénský samovládce v letech 546 až 527 př. n. l.
Obsah |
[editovat] Panathénaje Velké
(řecky Panathénaia ta megala) se konaly ve třetím roce každé olympiady, trvaly 6 až 9 dní měsíce hekatombaiónu, což je červenec/srpen. Program byl pestrý, zaměřený na prokázání všestranných zdatností tělesných i duševních. K poctě bohyně Athény byly konány agóny (závody, zápasy, soutěže) múzické, hudební a zpěvné, recitační a všechny druhy cvičení tělesných jako gymnické, hippické (řecky hippikos agón, jízdní závod), závody triér (válečných lodic s třemi řadami veslařů), pyrrhiché (řecký válečný tanec se zbraněmi za zpěvu bojových písní, který předváděli efébové, „právě dospělí jinoši“). Závody byly v předvečer zahájovány lampadédromií, pochodňovým během.
Athénské ženy a dívky ukazovaly své umění vyšívačské, bohyni připravili pokaždé bohatě zdobené roucho, řízu zvanou peplos.
Zvláštností byla soutěž mezi fyly (sdružení řeckých rodů, občanské lokální organizace), kdy každá předváděla své nejkrásnější a nejstatečnější muže, kteří plnili zásady kalokagáthie (spojení tělesné krásy a duševní ušlechtilosti v harmonické jednotě).
Odměny pro vítěze byly vzácné - zlatý věnec, trojnožka nebo amfora bohatě zdobená . Vyvrcholením byl slavnostní průvod všech občanů, který vyšel od dipylské brány a přes celé město až na Akropolis. V něm na lodi na kolečkách byl vezen nový slavnostní peplos pro sochu bohyně Athény v Erechtheiu. Slavnost byla ukončena hekatombou (veliká oběť velkého rozsahu, původně i sta volů) a pohoštěním.
[editovat] Panathénaje Malé
(řecky Panathénaia ta míkra) se konaly v ostatních letech olympiady v délce dvou dnů, méně okázalé a skromnější.
[editovat] Odraz v umění
- sochař Feidiás byl velkolepostí průvodu tak nadšen, že jej zobrazil na vlysu parthenónské celly
[editovat] Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

