Cyrilice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. V češtině se označení cyrilice obvykle užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které z cyrilice vznikly, se označují za azbuku.

Přestože název písma napovídá, že by duchovním otcem cyrilice mohl být svatý Cyril, není tomu tak. Svatý Cyril vytvořil složitější a starší (60. léta 9. století) hlaholici.

Cyrilice vznikla koncem 9. století v Bulharsku jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dál.

Azbuka se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština ad.) a jeho satelitních států (mongolština).

Obsah

[editovat] Znaky

[editovat] Cyrilice

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Cyrilice kolem roku 900.


Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

 Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce.


Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az - buki - vedi - glagol' - dobro - jest' - živjote - dzelo - zemlja - iže - i - kako - ljudi - myslete - naš - on - pokoj - rcy - slovo - tvjordo - uk - fert - cher - omega - červ' - cy - ša - šta - jer - jery - jer' - jat' - ju - ja - jotované jest' - malý jus - jotovaný malý jus - velký jus - jotovaný velký jus - ksi - psi - fita - ižica.

[editovat] Azbuka

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje.

písmeno název přepis výslovnost výslovnost v ruské církevní slovanštině
А azъ A [a] [a]
Б buky B [b] [b]
В vědě V [v] [v]
Г glagoľь G [g] [γ]
Д dobro D [d] [d]
Е estь E [ɛ] [jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж živěte Ž [ʒ] [ʒ]
Ѕ dzělo DZ [ʣ] [z]
З zemlja Z [z] [z]
И iže I [i] [i] (s variantou Й [j])
І ї Ï [i] [i]
К kako K [k] [k]
Л ljudje L [l] [l]
М myslite M [m] [m]
Н našь N [n] [n]
О onъ O [o] [o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П pokojь P [p] [p]
Р rьcy R [r] [r]
С slovo S [s] [s]
Т tvrьdo T [t] [t]
Ѹ ukъ U [u] [u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф frьtъ F [f] [f]
Х chěrъ CH [x] [x]
Ѡ otъ Ō [o:] [o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц cy C [ʦ] [ʦ]
Ч červь Č [ʧ] [ʧ]
Ш ša Š [ʃ] [ʃ]
Щ šta ŠČ [ʃt] [ʃʧ]
Ъ jerъ Ъ [ʌ] nevyslovuje se
Ы jery Y [y] [y]
Ь jerь Ь [ɪ] měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ jatь Ě [ja] [je], na začátku slova [ja]
Ю ju JU [ju] [ju]
Я ja JA [ja] [ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ)
Ѥ je JE [je] nepoužívalo se
Ѧ ęsъ (malý jus) Ę [ɛ̃] [ja]
Ѩ jęsъ (jotovaný malý jus) [iɛ̃] nepoužíval se
Ѫ ǫsъ (velký jus) Ǫ [ɔ̃] nepoužíval se
Ѭ jǫsъ (jotovaný velký jus) [iɔ̃] nepoužíval se
Ѯ ksi KS, Ξ [ks] [ks]
Ѱ psi PS, Ψ [ps] [ps]
Ѳ fita TH, Θ [t,θ,f] [f]
Ѵ ižica Ÿ [ɪ,y] [i]

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejdůležitější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й
К Л М Н О П Р С Т У Ф
Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
  • Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
  • Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H.
  • Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ), Џ (DŽ) - písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v chorvatské latince.
  • Makedonština má mnoho společného se srbštinou, akorát navíc používá písmeno Ѕ (DZ), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ.
  • Bulharština čte Щ jako ŠT, ne ŠČ; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.


Následující tabulka ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

Pokud Váš prohlížeč nezobrazuje vybarvené kurzívní znaky odlišně od znaků kolmých, podívejte se na alternativní grafickou verzi.
а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я

Reference: Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy