Planckova konstanta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Planckova konstanta h je jednou ze základních fyzikálních konstant. Vystupuje v důležitých vztazích mezi energií E a frekvencí f:

a mezi hybností p a vlnovou délkou λ:
.
Tyto vztahy kvantitativně spojují vlnové a částicové vlastnosti hmoty (viz též Dualita částice a vlnění). Planckova konstanta byla poprvé určena Maxem Planckem, po němž nese jméno. V jednotkách SI má hodnotu h = 6,62607 * 10-34 J·s. Někdy se také používá tzv. redukovaná hodnota Planckovy konstanty, což je zkrácené označení
. V přirozených jednotkách má například bezrozměrnou hodnotu 1.

