Slovní druh
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Slovní druhy |
|---|
|
Lingvistika tradičně dělí slova do slovních druhů. Ve vymezení jednotlivých slovních druhů hrají úlohu různé faktory: jakým způsobem se slovo zapojuje do věty, jaké tvary tvoří a jaké mluvnické kategorie u něj lze vysledovat atd.
V češtině rozlišujeme následujících 10 slovních druhů:
- podstatná jména (substantiva)
- přídavná jména (adjektiva)
- zájmena (pronomia)
- číslovky (numeralia)
- slovesa (verba)
- příslovce (adverbia)
- předložky (prepozice)
- spojky (konjunkce)
- částice (partikule)
- citoslovce (interjekce)
Slova prvních pěti druhů jsou většinou ohebná. To znamená, že je lze skloňovat nebo časovat, a to buď podle vzorů, nebo jako nepravidelná. Některá slova těchto slovních druhů (například šapitó, pyré, čtyřikrát) jsou však nesklonná.
[editovat] Jména, obecná a vlastní jména
Ta slova prvních čtyř slovních druhů, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu, se souhrnně nazývají jména. Z číslovek jsou jmény jen některé.
Jména a jmenná sousloví se rozdělují na
- obecná jména (apelativa), např. pes, mladý, kolik, sedmery, dům na návsi
- vlastní jména (propria), např. Bílý tesák, Lhotka, (paní) Červená, (pan) Nikdo, (film) Sedm statečných, Bílý dům.
Vlastní jména se od obecných liší pravopisem (psaním velkých písmen). Některá slova mohou v zařazení a tím i v pravopise kolísat podle kontextu (například vyšel měsíc, ale na Měsíci, země je chladná, ale jádro Země je žhavé, napsal petici Vládě (míněna jedna konkrétní instituce), ale lze i vládě (míněno jen jako vymezení druhu instituce).

