Buddha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

{{{3}}}
Související články obsahuje:
Portál Náboženství
Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 13. ledna 2006, a nereflektuje změny po tomto datu. (audio nápověda)

Buddha - v sanskrtu, pálí a dalších jazycích probuzený, osvícený (poznámka: výrazy jsou uváděny v sanskrtu; druhý výraz je v pálí, jestliže se pálijská verze od sanskrtu liší).

Buddha je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, totiž osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování (samsára). Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří zel (nevědomost, hněv a chtivost, akusala-múla) a od pout (samjódžana) vážících bytosti v samsáře, jsou osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí (tzv. tři univerzální charakteristiky existence - nestálost (v pálí aničča), neuspokojivost (v pálí dukkha) a ne-já, t.j. bezpodstatnost existence (v pálí anattá)) a jsou naplněny soucitem ke všem žijícím bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. V českém jazyce je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestiže označuje tzv. historického Buddhu - Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu.

Obsah

[editovat] Typologie buddhů

Provést obecnou typologii buddhů (t.j. plně probuzených bytostí) je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol a také proto, že buddhismus je hlavně náboženstvím praxe a teoretickými záležitostmi se příliš nezabývá. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení - prožitku nirvány (nibbány), podle starších škol není mezi nimi žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech za jakých dosáhli osvícení, v nadpřirozených schopnostech a učitelských dovednostech. Avšak podle Mahajány a Vadžrajány nedosahuje prožitek nirvány šrávaků a pratjéka-buddhů stejné hloubky jako osvícení samjaksam-buddhy. Následující členění má také význam pro pochopení historického vývoje buddhismu, protože se stalo podkladem pro rozlišování tří druhů duchovních cest - cesta žáka (šrávaky), cesta pratjékabuddhy, cesta bódhisattvy. Zdůraznění cesty bódhisattvy se stalo později předpokladem vzniku Mahajány. Obecně je-li používáno slovo buddha nebo buddhovství, je jím většinou myšlen samjaksam-buddha.

  1. Šrávaka-buddha nebo častěji jen Šrávaka (v pálí Sávaka-buddha nebo Sávaka) doslovný překlad probuzený(buddha)-žák(šrávaka). Šrávaka-buddhové se objevují jen v době, kdy je známé učení nějakého samjaksambuddhy, jelikož sami nejsou schopni objevit cestu vedoucí k osvícení. Na základě instrukcí samjaksambuddhy plně vyhladí tři zla, realizují tak konečnou pravdu a dosáhnou osvobození z pout neustálého znovuzrozování (samsára). V théravádě jsou spíše označování jako arhanté (v pálí arahanté), což je zjednodušení, jelikož arhantem je každá probuzená bytost plně očištěná od tří zel. V mahájáně a vadžrajáně jsou často označováni jen jako šrávakové (tj. žáci), což má v kontextu textů těchto škol mírně pejorativní nádech. Probuzení žáci v závislosti na zásluhách nasbíraných v předchozích životech ovládají nadpřirozené schopnosti či učitelské dovednosti. Někteří se mohou svou moudrostí nebo nadpřirozenými schopnostmi do určité míry blížit moudrosti a schopnostem samjaksambuddhy, naopak někteří „kromě“ zážitku probuzení nemusí ovládat žádné nadpřirozené schopnosti a ani nemusí být příliš dovední jako učitelé. Je ale nutné si uvědomit, že jejich schopnost vyučovat dharmu je vždy odvozena od samjaksambuddhy. Kdyby neznali jeho učení, nebyli by schopni předávat dharmu ostatním bytostem stejně jako pratjéka-buddhové.

  2. Pratjéka-buddha (v pálí Paččéka-buddha) jsou tzv. osamělí buddhové nebo buddhové samotáři. Na základě nezměrných zásluh a moudrostí, které nashromáždili v předchozích životech, dosáhnou tyto bytosti osvícení, aniž by následovali učení nějakého učitele. Objevují se v době, kdy není známa Dharma a neobjevil se žádný probuzený učitel (samjaksambuddha), který by Dharmu vyučoval. Po svém probuzení žijí tiše v ústraní, aniž by vyučovali a tak si objevenou Dharmu nechávají sami pro sebe. Údajně jsou schopní druhým vysvětlit, jakým způsobem žít svatý život, ale nedokážou popsat své probuzení a jakým způsobem lze k němu dojít. Jsou přirovnáváni k němému, který by chtěl vyprávět svůj nádherný sen.

  3. Samjaksam-buddha (v pálí Sammá-sambuddha) podle původního pojetí se jednalo o obyčejného člověka, který na základě zásluh nasbíraných v předchozích životech byl schopen objevit cestu k dosažení probuzení v době, kdy učení (dharma, v pálí dhamma) bylo zapomenuto. Vzhledem k nashromážděným zásluhám je obdařen vševědoucností a dalšími nadpřírozenýmí schopnostmi, které nemají šrávakabuddhové ani pratjékabuddhové. Jejich všeobjímající soucit k všem cítícím bytostem dosahuje nezměrné úrovně, jaké nejsou schopni Šrávaka-buddhové nebo Pratjéka-buddhové. Bytosti s podobnými schopnostmi se objevují v jednotlivých světových obdobích (kalpách, v pálí kappách), když dharma byla zapomenuta, aby lidstvu pomohli najít cestu k úplném osvobození z neustálého znovuzrozování (samsáry).
    Před dosažením probuzení se samjaksambuddhové nazývají bodhisattvové, což jsou podle původního učení taktéž obyčejné bytosti, které v dávném věku před jiným samjaksambuddhou učinili slib, že jednoho dne uskuteční nejvyšší dokonalé osvícení, aby tak pomohli jiným bytostem najít cestu ke svobodě. Přestože se jedná o obyčejné bytosti, mohou díky zásluhám nahromaděným během svých nespočetných životů vykazovat určité výjimečné schopnosti, přesto dokud nedosáhnou probuzení podléhají stejně jako všechny ostatní bytosti třem zlům. Když bodhisattva nahromadí dostatečný počet zásluh, narodí se v nebeském světě zvaném Tušita (v pálí Tusita), kde čeká na příhodnou chvíli, aby se zrodil jako člověk a realizoval tak konečný cíl své cesty. Ve jeho posledním lidském zrození je jeho moudrost natolik vyvinutá, že je schopen realizovat osvícení bez pomoci učitele. Po svém probuzení stráví zbytek života šířením nově objeveného učení (dharmy), v okamžiku své smrti pak vstoupí do parinirvnány (v pálí parinibbány). Vstupem do parinirvány je označována smrt každé plně probuzené bytosti, mysl i tělo se rozpadnou, aniž by došlo k novému zrození a je tak plně realizována absolutní pravda (nirvána, v pálí nibbána).
    Podle původní tradice poslední bytostí, která dosáhla buddhovství (rozuměj samjaksambuddhovství), je Buddha Šákjamuni, vlastním jménem Siddhárta Gautama. Buddha Šákjamuni však není ani prvním, ani posledním samjaksambuddhou, předcházelo mu nespočetně buddhů, z toho předposledních šest bylo pozemských: 1. Vipašjin (Vipassi), 2. Šikin (Sikhú), 3. Višvabhú (Véssabhú), 4. Krakučhanda (Kakusandha), 5. Kónágama, 6. Kášjapa (Kassapa). Buddha, který bude v dalším věku následovat po Šákjamunim, je Buddha Maitréja (Mettejja). Všichni buddhové (samjaksambuddhové) dohromady tak společně tvoří jeden spirituální rodokmen.

[editovat] Typologie ostatních škol

[editovat] Théraváda

(temíny uvedeny pouze v pálí) V théravádovém buddhismu je možné v textech najít výše uvedené členění, ale většinou se spíše hovoří o různých druzích probuzení, než o různých druzích buddhů (probuzení žáka - sávaka-bódhi, probuzení osamoceného buddhy - paččéka-bódhi a probuzení nejvyššího dokonalého buddhy - sammásam-bódhi). Samotné označení buddha se obykle používá pro sammásambuddhu, případně paččékabuddhy. Sávaka-buddhové se často označují jako arahanté, přesněji řečeno jako arahanté v užším slova smyslu, protože arahantem je každá bytost očištěná od tří zel, tedy i sammá-sambuddha a paččéka-buddha.

[editovat] Mahajána

V pozdějších školách se však pojetí buddhy měnilo. V mahájánových sútrách se začalo objevovat učení o třech tělech (trikája). Na základě čehož se objevili buddhové dnes často nepřesně označovaní jako transcendentální buddhové či dhjánibuddhové, kteří na základě svých zásluh vytvořili něco podobného jako nebeské světy, v nichž je možné se přerodit a dosáhnout tak probuzení. Nejznámější z těchto světů je Čistá země buddhy Amitábhy. Tito transcendentální buddhové si ponechávají jakési nebeské tělo (sambhógakája - překl. „tělo blaženosti“), díky kterému mohou neustále pomáhat všem živým bytostem. Obdobně jako transcendentální buddhové se začali v mahájáně objevovat i transcendentální bódhisattvové, kteří taktéž vládnou nadpřirozenými schopnostmi a moudrostí, obdobně jako dhjánibuddhové si udržují tělo blaženosti (sambhógakája) a pomáhájí všem bytostem, dokud všechny nedosáhnou konečného osvobození. Dhjánibuddhové a dhjánibódhisattvové jsou považováni za doklad zbožštění Buddhy. V lidových kultech tomu tak do určité míry je. Například kolem čínské Kuan-jin (ženská podoba bódhisattvy Avalókitešváry) se vytvořily kulty podobné křesťanským lidovým kultům spojenými s křesťanskými světci. Avšak na úrovni praxe se jedná spíše o zosobnění jednotlivých vlastností buddhů, a jsou tak dalším nástrojem, který napomáhá dosažení probuzení. Například zmíněný Avalókitešvára zosobňuje soucit.

[editovat] Vadžrajána

V tantrických školách, vznikajících asi od 6. století a později zahrnutých do Vadžrajány je možné pomocí speciálních metod dosáhnout schopností a moudrosti samjaksambuddhy téměř během jediného života. Není třeba procházet dlouhou a namáhavou cestu bódhisattvy, za pomoci tajných tantrických metod a pod blízkým vedením probuzeného učitele (gurua) lze realizovat probuzení samjaksambuddhy (samjaksambódhi) během relativně krátké doby. Jestliže se tedy používá pojem buddha a buddhovství, odpovídá to vzhledem k moudrosti a schopnostem výše uvedenému samjaksambuddhovi, ale tento cíl byl dosažen odlišnými prostředky. Bytosti, které realizovaly tento cíl a dosáhly nadpřirozených schopností, vševědoucnosti a učitelských dovedností buddhy jsou označovány jako siddhové (v sanskrtu siddhi, v pálí iddhi je označení pro nadpřírozené schopnosti). Pojem buddha však začal být používán v tantrách Vadžrajány i v dalších odlišných významech na základě velmi komplexního učení o

  • 3 tělech,
  • 5 elementech,
  • 5 agregátech,
  • 4 vědomích,
  • 4 smyslových objektech,
  • 4 smyslech a
  • 4 časech

[editovat] Transcendentální buddhové

Jak již bylo výše zmíněno, v mahajánovém a vadžrajánovém buddhismu existuje množství tzv. transcendentálních buddhů a bódhisattvů jakožto ztělesnění rozličných stránek buddhovského principu a vládců určité sféry. Jména některých z nich jsou: Vairóčana, Ratnasambhava, Amitábha, Amóghasiddhi, Akšóbhja, Kšitigarbha, Vadžrapáni, Akašagarbha, Avalókitešvára, Maitréja, Nirvaranaviškambhin, Samantabhadra, Mandžušrí a další.

[editovat] Zen

V zenovém buddhismu (čínsky čchan, v sanskrtu dhjána) je slovo buddha synonymem pro věčnou, nepředstavitelnou a nadčasovou pravdu, úplnost a absolutní dokonalost, tedy pro nirvánu. Buddhou je také označována i každá probuzená bytost, přičemž není příliš používáno výše zmíněné členění, tzn. že jestliže se v zenu používá pojem buddha jako titul, je jím míněna probuzená bytost bez ohledu na své schopnosti nebo způsob, jakým dosáhla osvícení. Vedle Buddhy jako historické osobnosti požívají v zenu značné úcty i tzv. patriarchové, mezi nimiž bylo v přímé linii předáváno Buddhovo učení (dharma), dle stoupenců zenu, ve své nejryzejší podobě. Prvním indickým patriarchou byl Mahá Kášjapa (v pálí Mahá Kassapa), který přijal učení přímo od Buddhy; patriarchou, který přinesl učení zenu do Číny byl Bódhidharma (asi 1. pol. 6. století), posledním Patriarchou byl Chuej-neng (asi 7. století).