Pavel Kohout
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Kohout (* 20. července 1928, Praha) je český básník, jeden z představitelů budovatelské poezie, prozaik, dramatik, překladatel a později významný spisovatel samizdatu a exilu. Zpočátku užíval šifer GAL, veron.
Známý je také tím, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.
Jeho třetí manželka (od roku 1965) je scenáristka, také spoluautorka jeho scénářů, a spisovatelka Jelena Mašínová. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, s kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Praze, kde také roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době byl přesvědčeným komunistou. Byl členem ÚV ČSM (1952-60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup.
Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947-49). Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949-50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950-52).
V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit (v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii). Dosud napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací.
Během vojenské služby (1952-54) byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Čs. voják a členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Čs. televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly – mj. byl dramaturgem v Divadle na Vinohradech (1963-66) – a začínal se přiklánět k reformním komunistům.
V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.
Podporoval Pražské jaro. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností tzv. pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována (což jeho nepřátelství k režimu ještě prohloubilo).
Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu.
[editovat] Dílo
[editovat] Básně
- Verše a písně, 1952 – bás. sbírka propagující socialismus
- Čas lásky a boje, 1954 – bás. sbírka, budovatelská poezie
[editovat] Dramata
- Dobrá píseň, 1952 – drama (veršovaná komedie), prorežimní hra, mnoho vtipných scén; muž jde místo svatební noci do ocelárny; ve své době velmi hraná
- Zářijové noci, 1955 – divadelní hra z vojenského prostředí; už mírný odvrat od ideologie, „rozpor teorie a praxe“
- Chudáček, 1956, drama; zakázáno před premiérou
- Sbohem, smutku, 1957
- Taková láska, 1957 – tato hra patří mezi nejlepší české hry, hrála se nejen v Čechách, ale i v Německu a SSSR
- Říkali mi soudruhu, 1960 – drama, bylo zakázáno po sedmé repríze
- Třetí sestra, 1960
- Cesta kolem světa za 80 dní, 1962 – div. adaptace knihy Julese Vernea.
- Dvanáct, 1963 – příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU
- Josef Švejk, 1963 – dramatizace částí slavného Haškova románu
- Válka s mloky, 1963 – divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky
- Vzpomínka na Biskaj, 1965
- August, August, August, 1967 – cirkusové prostředí, hl. p. smutný klaun August, má sen, že bude drezírovat 8 bílých lipicánů → ředitel na něj pustí tygry (= komunistické hledisko)
- Briefe über die Grenze, 1968
- Nenávist v prosinci, 1968
- Aksál, 1969
- Válka ve třetím poschodí, 1970, absurdní drama
- Pech pod střechou, 1972
- Ubohý vrah: Na motivy povídky Rozum Leonida Andrejeva, 1972 – divadelní adaptace, která měla v roce 1976 premiéru na Broadwayi [1]
- Amerika, 1973 – div. adaptace Kafkova románu (spoluautor Ivan Klíma)
- Požár v suterénu, 1973, absurdní drama
- Život v tichém domě, 1974, absurdní drama
- Ruleta: Na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva, 1976 – div. adaptace
- Atest, 1979 – jednoaktovka, hl.p. Ferdinand Vaněk postižený režimem chce pro svého psa atest a přihlásit ho do chovatelství, což ale nelze, protože on, majitel, má špatný kádrový posudek
- Marie zápasí s anděly, 1981 jednoaktovka o životě Vlasty Chramostové
- Marast, 1982
- Ecce Constantia, 1988 – 'přímý přenos' z koncilu v Kostnici
- Kyanid o páté, 1996
- Šest a sex, 1998 – 7 jednoaktových děl
- Nula, 199… [2]
[editovat] Romány
- Z deníku kontrarevolucionáře, 1969 – první prozaické dílo, vyšlo ve Švýcarsku, první české vydání vyšlo v roce 1997, shrnutí životních osudů z let 1945 – 1968
- Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge – podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., 1970 v samizdatu – groteskní román psaný formou koláže, obsahuje zápisy, protokoly, prohlášení aj. Hl. p. Adam Juráček chce okouzlit krásnou Kateřinu, několik měsíců se cvičil v soustřeďování myšlenek a naučil se chodit po stropě, stranický aparát se to snaží zatajit a zakázat → úřady ho obviní z trestného činu a Adam se nakonec zblázní; Autor se vysmívá komunistickým praktikám
- Katyně, 1970 – román, hl. p. dospívající dívka, která se nedostane na střední školu a začne navštěvovat speciální humanitní obor s maturitou – školu pro katy. Náplní studia jsou popisy mučení, historie popravování aj.; humoristický pohled na lidské krutosti a praktiky totalitní moci a také nebezpečnou schopnost lidí smířit se s absurdní situací; hodně oceňován a vydán v mnoha jazycích
- Nápady svaté Kláry, 1982 – bizarně alegorický román, satiricky pohlížející na totalitní úřady; hl. p. je žákyně 7. třídy obdařená schopností jasnovidectví; v roce 1996 zfilmován v Izraeli pod názvem Clara Hakedosha
- Kde je zakopán pes, 1987 – memoárový román (kde autor vychází z vlastních vzpomínek); ukazuje praktiky StB v době normalizace; okolnosti kolem vzniku Charty 77. Název podle jezevčíka, kterého Kohoutovým právě StB otrávila
- Hodina tance a lásky, 1989 – román, představující v Kohoutově tvorbě zcela nové téma – téma 2. světové války; příběh z Terezínské Malé pevnosti, který zároveň ukazuje, co může u mladých lidí způsobit vymývání mozků; mladá dívka Kristina, jež je dcerou velitele tábora přijíždí ze školy za otcem do koncentráku, posléze se zamiluje do mladého esesáka – ona je naivní, on je uvědomělý mladý árijec; připojují se osudy židů (otec jí přivede mladou židovskou baletku, aby ji učila tančit); dívka stále víc chápe poměry v táboře; onu mladou židovku znásilní Kristinin vyhlédnutý esesák a nechá ji, aby se utopila (o tom se Kristina nedozví); příběh končí osvobozením tábora; zfilmován v roce 2003 Viktorem Polesným
- Konec velkých prázdnin, 1991 – rozsáhlé zpracování látky české emigrace
- Sněžím, 1992 – zabývá se aktuální politickou situací roku 1991 – téma lustrací
- Klaun, 1994 – spolu s Michalem Pavlíčkem znovu zpracované téma hry August, August, August
- Hvězdná hodina vrahů, 1995 – román zpracovávající poslední týdny okupace ve formě detektivního thrilleru
- Pat aneb Hra králů, 1991
- Ta dlouhá vlna za kýlem, 2000
[editovat] Ukázky díla
|
(k čistkám) A skutečnost je zatím taková
|
(k úmrtí Stalina) Ne, nepadne svět do rozvalin
|
(ke Kubánské krizi) Cuba si, Yankee no!
|
[editovat] Traktorové častušky
|
Traktory, traktory, To vám bylo pozdvižení, Traktory, traktory, Pan farář hned ráno kázal: |
Traktory, traktory, V poli chodí silné stroje, Traktory, traktory, Tenhle problém rozřešily |
Traktory, traktory, Dneska už ty čtyři v kraji S traktory, s traktory
|
[editovat] Zítra se bude tančit všude
|
V lukách se třpytí potoky, 1. |: Zítra se bude tančit všude, 2. Když dívka v tanci zavlaje, |
Až do samoty nejtišší R. Kvetoucí zemí jede vlak, R. |
Můžeš se volně rozletět, R. |
[editovat] Citáty
- „Bývalý zrádce Imre Nagy pokojný převrat změnil ve fašistický puč a komunisté s úlevou přivítali návrat sovětských tanků. Já též. Imre Nagy ani nepožádal o milost a zápas vzdal. Pro mne vyvolává Maďarské povstání vzpomínku nového osvětlení Budapešti – na lucernách viseli místo světel lidé – hrdinní komunisté. Maďarům prohraná revoluce ale narovnala páteř.“
–listopad 2006, na semináři „Proč si dnes připomínat Maďarské povstání roku 1956?“ [4]
[editovat] O Kohoutovi
- „Touhy a nadšení u něj předbíhaly poznání skutečnosti.“
–Pavel Kosatík v rozhovoru s Reflexem 36/01 [5]
- „Pavel Kohout [otevřel prakticky bez omezení svůj archív a] na začátku řekl: „Jsem nad věcí, dělejte si s tím co chcete.“ Prohlédl jsem si ten materiál a pochopil jsem, že takovou knížkou se dá otevřít otázka, proč se lidé za komunismu chovali tak, jak se chovali. A že má cenu otevřít tu otázku teď, a ne za třicet let.“
–Pavel Kosatík v rozhovoru s Reflexem 51/02 [6]
[editovat] Reference
- Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, ISBN 80-7185-372-0 [7]
[editovat] Externí odkazy
- Moje Slunce – Stalin, Pavel Kohout pro Reflex 09/2003

