Groupthink

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah

[editovat] Stručné shrnutí obsahu

Groupthink je způsob myšlení jednotlivců, úmyslně odpovídající zachování shody ve skupině. Skupinové myšlení v zájmu shody skupiny potlačuje nezávislost rozhodování jedince a jeho samostatnost, dochází k tlaku na uniformitu a sebecenzuře. Soudržnost a solidarita ve skupině se stává důležitějším než reálné zvažování faktů. Groupthink může způsobit, že skupina (typicky výbor nebo velká organizace) učiní špatná nebo nerozumná rozhodnutí, o kterých by každý člen mohl individuálně usoudit a zvážit, že nejsou moudrá.

[editovat] Groupthink

Irving Janis analyzoval řadu rozhodnutí americké zahraniční politiky z let 1940 až 1970 a dospěl k závěru, že v mnoha případech se objevilo skupinové myšlení. Groupthink ovlivnil hlavně neúspěšný pokus o invazi amerických jednotek na Kubu v Zátoce sviní, dále taky bombardování v Pearl Harbor, vietnamskú válku.

Groupthink, skupiny souhlasí se sledováním cílů, se kterým jednotliví členové nesouhlasí. To fascinuje výzkumníky v poli sociálních věd. Důvod pro tuto fascinaci je, že se zdá, že tyto teorie vysvětlí sledované chování jednotlivců a skupiny v mnoha společenských kontextech. Například, invaze v Zátoce sviní se jeví jako archetyp groupthink jevu. Výzkumníci poznamenávají, že rozhodnutí vykonat tuto katastrofální vojenskou kampaň bylo děláno s téměř jednomyslnou dohodou presidenta J. F. Kennedyho a jeho poradců. Tito poradcové byli, téměř bez výjimky, v podstatě velmi podobný prezidentovi: bohatí, bílí muži z privilegovaných rodin a mající univerzitní vzdělání. Generál David M. Shoup, velitel námořního sboru v té době předpovídal neúspěch a obrovský počet obětí při invazi, a žádal presidenta, aby se do toho nepouštěl. Shoupova odborná rada byla ignorována skupinou a skupinové rozhodnutí začít s invazi skončilo s katastrofickými výsledkami.

Taková dysfunkční patologie ve skupinách je známý společenský jev a všechny skupiny by měly automaticky vyžadovat kroky pro to, aby se mu vyhli. Tyto kroky obecně obsahují zahrnutí jednotlivců s různorodými zázemími v rozhodovacím procesu, a ostře self-kritický pohled jednotlivců. Skupiny tak obecně učinili lepší rozhodnutí než více homogenní skupiny, a obecně se dá mluvit o schopnosti produkce kvalitnejších rozhodnutí, která zabrání takovému neštěstí jaké se stalo v souvislosti s invazí v Zátoce prasat.

[editovat] Příčiny a symptomy groupthink

Tento fenomén se však netýka jenom politických rozhodnutí a může se vyskytnout v mnoha různých situacích. Podle Janise může nastat vždy, když jsou splnené předcházející podmínky, které pravděpodobně groupthink povzbudí:

  • Vysoký stres, vnější hrozby a nízká nadějě na lepší řešení než nabídl vůdce
  • Vysoká skupinová soudržnost
  • Přesvědčivá síla vůdce skupiny
  • Izolace skupiny od informací zvnějšku
  • Skupina je pod tlakem, protože k rozhodnutí je třeba dojít rychle

Jeho osm symptomů svědčících o groupthinku:

  1. Iluze nezranitelnosti
  2. Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny
  3. Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny
  4. Sdílené stereotypy a pohľady zvláště na oponentov, vnímání oponenta jako slabého, neschopného
  5. Self-cenzura; členové odepřou kritiky, žadní se neozve na protest, protože se všichni tváří, že souhlasí
  6. Iluze jednomyslnosti (vidět falešnou shodu), to že nikdo neodporuje podporuje rozhodnutí skupiny
  7. Směrovat tlak na disidenty, aby se přizpůsobili
  8. Samozvaný členi chrání skupinu před negativními informacemi

Jeho sedm příznaků rozhodnutí ovlivněného groupthink:

  1. Neúplný přehled alternativ
  2. Neúplný přehled cílů
  3. Opomenutí prozkoumat rizika přednostního výběru
  4. Opomenutí znovu hodnotit zpočátku zamítnuté alternativy
  5. Slabé vyhledávání informací
  6. Výběrová zaujatost ve zpracování dostupných informací
  7. Opomenutí přijít na náhradní plány

Sociální psycholog Clark Mccauley definoval tři podmínky pod kterým groupthink nastane:

  • Direktivní vůdce
  • Stejnorodost členského sociálního zázemí a ideologie
  • Izolace skupiny od vnějších zdrojů informací a analýzy

[editovat] Předcházení groupthink

  • Nestranní vůdce
  • Přítomnost pozorovatelů
  • Práce ve skupinách
  • Heterogenní zložení skupiny
  • K finálnímu rozhodnutí dospět až na dalším setkání

Mechanismus, kterí konzultanti managementu doporučují pro vyhnutí se groupthinku má umisťovat zodpovědnost a autoritu pro rozhodnutí v rukách jediné osoby, která učiní rozhodnutí soukromě s možností obrátit se k jiným pro radu. Jiní radí, že jednotlivec, kterí vzal roli odporování s některými návrhy, tzv. ďáblův advokát, spůsobuje, že je více pravděpodobné, že jiní jednotlivci předloží jejich vlastní myšlenky, poukáže na chyby v jiných a redukuje stigma spojené s bytím první, kterí na sebe vzal negativní postoje.

Anomymní odezva přes krabici návrhu nebo online rozhovor byla přijatá jako užitečný lék na groupthink. Zápor nebo nesouhlasné názory v návrzích mohou být představovány bez nějaké identifikace jedince jinými. Tak je chráněn sociální kapitál skupiny.

Další možností je, že každý účastník ve skupině dostane kus papíru, to je děláno náhodně. Na dvoch kusech papíru je napsáno, že mají “nesouhlasit”, na jiných jsou prázdná místa. Osoby musí nesouhlasit jestliže to papír řekne (jako ďáblův advokát), nikdo nemůže vědět, jestli jiná osoba vysloví nesouhlas, protože přijala kus papíru s označením “nesouhlasit” nebo proto, že vyslovuje pravdivo svoj názor. Také, jak s každým ďáblovým advokátem, tam existuje možnost, že osobní převzetí této role podporuje spůsob pohledu na problém, kterí by neměli kdyby nebyli pod touhle rolí a tak to podporuje tvořivé a kritické myšlení.

Alternativa ke groupthinku je formální shoda rozhodovacího procesu, který pracuje nejlépe ve skupině jejíž cíle jsou kooperativní spíše než soutěživý, kde je možné vybudování důvěry, a kde účastníci jsou ochotní se učit a používat pomocné znalosti.

[editovat] Reference

Hayesová, N. (2003). Základy sociální psychologie. Praha: Portál, s.r.o.