Rafael Alberti
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rafael Alberti Merello (16. prosince 1902 Puerto de Santa Mária (Cádiz) – 28. října 1999) byl španělský spisovatel.
Jeho otcem byl Augustín Alberti a matkou María Merello. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců italského původu, dodavateli evropského zboží.
Začínal jako malíř. V roce 1917 se přestěhoval se svou rodinou do Madridu, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu Prado (el Museo del Prado). Po prvním období, kdy se učil malbě, se uchází v sále „Salón Nacional de Otoño“ (Národní podzimní galerie) a zahajuje svou první expozici obrazů a kreseb v Ateneu. Představuje se v Rezidenci studentů, kde se seznamuje s Generací 27 (sem patří mimo jiné i Dámaso Alonso, Lorca, Gerardo Diego a Aleixandre), intelektuálním hnutím, představeném v Seville roku 1927 k připomenutí stého výročí úmrtí Luise de Góndora.
V roce 1924 Alberti obdržel Národní cenu Literatury za svou první publikovanou knihu, Námořník na zemi (Marinero en tierra). Obdržel mnoho cen a uznání, mezi nimi např. Leninovu Cenu míru v roce 1966. V roce 1983 mu připadla i významná Cervantesova cena. V roce 1987 rada Cádizu ustanovila v Albertiho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno 28. října 1999 ve svém rodišti, městě Puerto de Santa María.

