Intenzita elektrického pole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Intenzita elektrického pole (též Elektrická intenzita) je fyzikální veličina, vyjadřující velikost a směr elektrického pole. Je definována jako elektrická síla působící na těleso s kladným jednotkovým elektrickým nábojem. Značí se E.

Základní jednotka: volt na metr, zkratka V.m-1

Další jednotka: newton na coulomb, zkratka N.C-1

Výpočet: E = \frac {F}{Q_0}, kde F je elektrická síla, Q0 je elektrický náboj

Velikost elektrického pole v okolí bodového náboje je podle Coulombova zákona rovna E = \frac {1}{4 \pi \epsilon} \frac {Q}{r^2}, kde ε je permitivita prostředí elektrického pole, Q je elektrický náboj, který vyvolal elektrické pole, r je vzdálenost od nabitého tělesa.

Směr vektoru elektrické intenzity je dán směrem působící elektrické síly. Orientace elektrické intenzity je dána domluvou, že zkušebním tělesem je kladně nabité těleso, a tedy elektrická intenzita směřuje od tělesa s kladným elektrickým nábojem k tělesu se záporným elektrickým nábojem.

Nechá-li se vektor elektrické intenzity procházet uzavřenou plochou, jedná se o veličinu tok elektrické intenzity.

Změna elektrické intenzity má za následek vznik magnetického pole, což popisuje dynamická teorie elektromagnetického pole a ukazují jevy jako např. elektromagnetická indukce.


[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích