S-Bahn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

S-Bahn je označení specifického systému městské nebo příměstské železnice, tvořícího součást systému příměstské a městské hromadné dopravy. Je vžité zejména v německojazyčných zemích. Označení pochází z němčiny, bývá vykládáno jako zkratka ze Stadtschnellbahn (městská rychlodráha), ze Stadtbahn (městská dráha) nebo Schnellbahn (rychlodráha). (V češtině se označení S-Bahn někdy skloňuje podle mužského rodu, ač v němčině je ženského rodu).

S-Bahn v některých městech je spíše příměstská železnice, navazuje na celostátní železniční síť a zastavuje i na jejích nádražích, v jiných městech má spíše charakter povrchového metra, v centrech některých měst i klasického podzemního metra. Typickými znaky, kterými se S-Bahn od ostatní železniční dopravy liší, je:

  • provoz se uskutečňuje v taktu (v krátkých pravidelných intervalech)
  • zapojení do tarifního systému městské dopravy nebo speciální tarif (na některých S-Bahnech platí souběžně také dálkové železniční jízdenky)
  • napojení této dráhy na jiné prostředky městské hromadné dopravy je výrazné
  • v mnoha případech používá vlastních tratí oddělených od ostatního železničního provozu
  • při koncipování vagónů je kladen důraz na možnost rychlého a častého výstupu a nástupu cestujících

Oproti klasickému metru se linky S-Bahnu častěji větví (některé úseky tratí užívá více linek najednou).

Obsah

[editovat] S-Bahn v Německu

Logo S-Bahn Logo v Německu

První německou S-Bahn dalo do provozu město Berlín roku 1924, následoval Hamburk roku 1934. V obou případech zde došlo k úpravě a využití starších drah z dob parní dráhy.

Při elektrifikaci tratí zvolili provozovatelé zásobování stejnosměrným elektrickým proudem z postranních přívodních kolejnic, čímž se vyhnuli větším přestavbám v tunelech a pod mosty. Tratě byly zprvu používány jak elektrickými soupravami, tak i soupravami s parním nebo dieselovým pohonem. V obou městech však od tohoto smíšeného provozu bylo později ustoupeno, mimo jiné i proto, že při pozdější elektrifikaci železničních drah se používalo trolejové vedení pro střídavý proud a kombinace obou systémů by byla velice nákladná. V těchto dvou městech došlo tedy k úplnému oddělení S-Bahnu od železnice, a S-Bahn v Berlíně a Hamburku jsou dnes jediné, které používají stejnosměrný proud. Ostatní dráhy S-Bahn v Německu používají střídavý proud (který je však v Rostocku a u dráhy v Porýní (Ruhr) kombinován s dieselovým pohonem).

S-Bahn v Mnichově
S-Bahn v Mnichově

V Německu je tento dopravní koncept dnes v provozu v následujících městech:

  • Berlín
  • Drážďany
  • Freiburg [1]
  • Hamburk
  • Hannover
  • Lipsko a Halle
  • Magdeburk
  • Mnichov
  • Norimberk
  • Offenburg [1]
  • Porýní (Mohan)
  • Porýní (Neckar)
  • Porýní (Ruhr)
  • Rostock
  • Stuttgart

Plánuje se vybudování S-Bahn v Brémách a v Augsburgu.

[editovat] S-Bahn v Rakousku

Logo S-Bahn ve Vídni

V Rakousku je S-Bahn v provozu pouze ve Vídni a Salzburgu; v regionu Rheintal (Vorarlberg) se místní regionální dráha nazývá také S-Bahn.

V jednání nebo i v plánovací fázi jsou dráhy S-Bahn v městech Graz, Linz a Insbruck.

[editovat] S-Bahn ve Švýcarsku

S-Bahn v Zurüchu
S-Bahn v Zurüchu

V německojazyčné části Švýcarska se městská rychlodráha jmenuje S-Bahn, ve francouzsky mluvící části se používá označení Réseau Express Régional (RER); avšak často je i zde používáno loga S.

Nejstarším systémem S-Bahn ve Švýcarsku je dráha v Bernu, otevřená roku 1987, další je provozována v Zurüchu. Za zmínku stojí i dráha v Basileji, která zasahuje i do Francie a Německa. Podle těchto vzorů vznikly v dalších letech další tratě v několika městech, v současné době jsou v provozu následující:

  • Regio S-Bahn Basel (7 linek, označuje se logem v podobě písmene R)
  • S-Bahn Bern (13 linek)
  • S-Bahn Léman (7 linek)
  • S-Bahn Luzern (8 linek)
  • S-Bahn St. Gallen (10 linek)
  • S-Bahn Tessin (4 linky)
  • S-Bahn Zürich (26 linek)
  • Stadtbahn Zug (2 linky)

[editovat] Vliv německého označení na další země

Označení městských a příměstských železnic písmenem S se ujalo i v dalších zemích:

  • v Dánsku se tyto systémy označují S-tog
  • v italském Milánu začínají písmenem S označení linek systému Servizio ferroviario suburbano di Milano (Železniční příměstská služba Milána). Písmeno S zde znamená suburbano (příměstská).
  • v pražské příměstské intervalové železniční dopravě se k neoficiálnímu označení linek na informačních zobrazovačích vozidel používá písmeno S s číslem linky. Tato zkratka nemá český výklad a je pouze převzata ze vžitého německého označování. Stejným způsobem jsou označovány městské a příměstské železniční linky v plánech na zavedení systému podobného S-Bahnu v následujících desetiletích. V propagační kampani roku 2002 České dráhy užívaly termín metropolitní dopravní linie, který se však zatím neujal a zapadl. Používá se také označení městská železniční linka (zkratka ML), zatím jen pro intervalovou dopravu motorovým vozem z nádraží Praha-Libeň do Roztok u Prahy, ale počítá se s prodloužením a dalšími linkami i zastávkami.

Označení v jiných zemích jsou popsána v článku Příměstská železnice

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

  1. 1,0 1,1 U dráhy ve Freiburgu a v Offenbachu, které používají loga a označení S-Bahn, se jedná o regionální dopravu, tedy odlišný dopravní koncept

[editovat] Podívejte se také na

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu