Kancléř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kancléř (latinsky: cancellarius), je oficiální titul, který se užívá většinou v zemích, jejichž civilizace je přímo či nepřímo odvozena z Římské říše. V různých dobách a státech označoval a označuje velmi různorodé povinnosti a nosí ho úředníci požívající různých stupňů důstojnosti. Úřad kancléře se nazývá kancléřství nebo kancelář. Původně byli kancléři (cancellarii) sluhové u římských soudů, seděli u mříže nebo závory (cancelli) přepážky baziliky nebo soudního dvoru, která oddělovala soudce a porotu od diváků. Za císařství to byli důstojníci, kteří chránili císaře v paláci u vchodu do jeho soukromých pokojů nebo před jeho stanem. Císař Carinus způsobil velké pozdvižení, když jmenoval jednoho ze svých kancléřů římským prefektem. Ve středověku byl kancléř odpovědný za královské listiny a hlavním diplomatem krále.

Kromě běžného významu představeného kanceláře se slovo kancléř se může vztahovat v různých zemích k různým úřadům:

  • nejvyšší představitel vlády, její premiér, spolkový kancléř v Německu
  • vedoucí správy univerzity
  • úředník církevní diecéze, který má na starosti především její právních záležitosti
  • přednosta diplomatického nebo konzulárního zastoupení