Petr Vok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Petr Vok (1. října 1539 - 6. listopadu 1611(72 let)) žil přes padesát let ve stínu svého staršího bratra Viléma. Sám se na veřejnosti přiznal, že trpěl „komplexem mladšího, odstrčeného a méně schopného sourozence“. Když se Vok dostal na Rožmberský trůn, dokázal, že není tak neschopný. Již od mládí byl učenlivý, zvídavý a vynalézavý. O tom také svědčí to, že se intenzivně zajímal o vědu, literaturu, umění a kulturu všeobecně. Podporoval českou literaturu, divadlo, školství (Rožmberská škola v Soběslavi) a výtvarné umění. Vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami Rudolfa II. na Pražském hradě. Díky němu byly zámky v Bechyni a Třeboni přestavěny v renesanční sídla. Způsobem vlády se podobal bratru Vilémovi. Ale jinak byl každý z nich jiný. Petr byl citlivější, upřímný a když se pro něco rozhodl, pevně si za tím stál (což dokazuje jeho odmítavý postoj k Habsburkům nebo jeho vstup a obhajobu Jednoty bratrské). Také jeho smysl pro spravedlnost nebyl zanedbatelný. I když měl značné dluhy, nikdy svým poddaným nezvyšoval daně ani nezaváděl nové. Staral se o chudé a nemocné a to jak na Bechyni, tak i v Třeboni. Každý den v 10 hodin dopoledne a v 6 hodin večer svolával na třeboňský zámek chudinu z města i okolí a podával jim jídlo a pití. Za pár let se dokázal vypracovat v dobrého hospodáře a správce a dokonce dvakrát zabránil hrozící majetkový úpadek a následný rozpad rožmberského panství. Poslední Rožmberk patřil k předním postavám české historie 16. a 17. století. František Palacký o něm napsal, že je vedle husitství druhým největším vrcholem naší minulosti.