Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, rusky: Евгений Александрович Евтушенко, (* 18. července 1933, Nižněudinsk, Irkutská oblast) je ruský básník, scenárista a režisér ukrajinského původu.

Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.)

Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta A. Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl víceprezidentem ruského PEN klubu a člen American Academy Of Arts And Sciences.

Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB. =

[editovat] Dílo

Jeho počáteční tvorba je ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Za spasitele je náhle vrah“).

Sbírky:

  • Silnice entuziastů - 1955
  • Slib - 1956
  • Neumírej před smrtí
  • Dlouhé volání
  • Něha
  • Propast
  • Tanky jedou Prahou
  • Bulatova píseň

Režie:

  • Mateřská škola

[editovat] Odkazy