Baptisterium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Baptisterium v Parmě
Baptisterium v Parmě

Baptisterium je pojem označující ve starokřesťanské architektuře od 4. století samostatnou centrální stavbu sloužící ke křtům a opatřenou proto ve středu křestním bazénem - piscinou, do něhož se křtěná osoba ponořila.

V Česku byla baptisteria doložena archeologickými nálezy u velkomoravských kostelů.

Později byla baptisteria nahrazena křticími kaplemi zahrnutými do kostelů. V těchto kaplích již nebyly křticí bazény.

Baptistéria jsou také běžnou součástí protestantských kostelů a modliteben. Především u baptistů jsou tato baptistéria zpravidla velmi výraznou součástí interiéru kostela či modlitebny.

Významné stavby baptisterií jsou známé především z Itálie: