Josef Štemberka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
P. JOSEF ŠTEMBERKA – katolický kněz, arcibiskupský notář, konsistorní arcibiskupský rada
narozen 2.2.1869 v Pecce zemřel 10.6.1942 v Lidicích
Josef Štemberka se narodil Pecce čp. 187 v chaloupce nad potokem Brodkem v rodině domácího tkalce.Měl dalších šest sourozenců. Jeho matka byla sedm let upoutána na lůžko a zemřela, když bylo Josefovi 11 let, pocházel tedy z velmi skromných poměrů. Byl velmi nadaný, stejně jako jeho bratr Jindřich, proto po přímluvě svého učitele odešel studovat gymnázium do Jičína. Bydlel na jezuitské koleji a živil se kondicemi a milodary, z domova nemohl dostávat nic. Po ukončení semináře se stal knězem a v roce 1909 nastoupil na své poslední působiště do Lidic, kde působil 33 let. Do Pecky jezdil navštěvovat své tři sestry Anežku, Poldičku a Lojzičku a do Rychnova nad Kněžnou jezdil za bratrem Jindřichem, advokátem. Při jedné návštěvě se dohodl se sestrami, že na místě staré chaloupky postaví vilku, kde budou bydlet všichni společně. Sestry se zatím odstěhovaly do přízemí peckovské fary. Začátkem roku 1942 se stavba chýlila ke konci a P. Josef se chystal na stěhování. Lidice však postihla tragédie, která změnila i životy Štemberkových. Kdyby se stěhování odbylo v předem daném termínu v květnu, P. Josefa by se tragédie nedotkla, on však vyhověl žádosti svého nástupce, který nebyl na převzetí služby v Lidicích ještě připraven, a termín odchodu odsunul o několik – pro něho tak osudných - dní. Z vyprávění jeho farské hospodyně Antonie Škrdlové, která přežila válku po koncentračních táborech a v roce 1945 se vrátila a dožila na Pecce, se dozvídáme, jaký byl P. Josef lidumil. Když začala 2. světová válka, nakoupil velké množství dětského ošacení, protože odhadnul,co vše se ve válce bude hodit. Osudné noci na 10. červen v jedenáct hodin zazvonilo na faře gestapo, které nařídilo, že P. Josef musí jít s nimi. P. Josef nic zlého netuše si oblékl bílý oblek, který měl připraven na odjezd do lázní (měl ho na sobě poprvé, hospodyně ho pak podle něho poznala na fotografiích mrtvých lidických mužů). Zůstal věrně až do konce se svými lidickými spoluobčany, za které prosil o smilování. Poslední hodiny života strávil ve sklepě Horákova statku, kde se s ostatními muži modlil a žehnal jim. Byl zastřelen jako jeden z posledních, sice mu byla nabídnuta od gestapa milost, ale tu kněz žijící 33 let v Lidicích nepřijal. Dne 10. června 1949 byl slavnostně odhalen a vysvěcen P. Štemberkovi pomník u zdi kostela sv. Bartoloměje v Pecce. Dne 9. června 1991 byla na Štemberkově vile – dnešním zdravotním středisku - zavěšena a poté slavnostně odhalena pamětní deska ( autor kameník Veverka z Miletína, dárce nejmenovaný). Na Pražském hradě byl 28. října 1992 lidickému faráři in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy. Téma lidické tragédie s farářem Štemberkou v hlavní roli literárně zpracoval František Křelina v knize Každý své břímě (Praha, Vyšehrad 1990). Dr. Josef Beneš zařadil do své knihy medailonů českých katolických kněží s názvem Kaine, kde je tvůj bratr (Praha, Česká katolická charita 1971) i portrét P. Josefa. V knize Zde stávaly Lidice od Vladimíra Konopky (Praha, Naše vojsko 1962) jsou podrobně popsány události v Lidicích, i zde je na několika místech o P. Štemberkovi zmínka.

