Otto Skorzeny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Otto Skorzeny
Otto Skorzeny

Otto Skorzeny (12. června 1908 Vídeň5. července 1975 Madrid) byl obersturmbannführer ve Waffen-SS za druhé světové války.

Rakušan, pocházel ze středostavovské rodiny. Vystudoval technickou univerzitu, po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do Waffen SS, kde sloužil nejprve u jednotky SS Leibstandarte, později u jednotky Das Reich. Byl raněn na východní frontě, pracoval v pomocných jednotkách, v roce 1943 se chopil příležitosti, když dostal od Hitlera nabídku na provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození Benita Mussoliniho ze zajetí. V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat, který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule, přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu mu však nevyšla.

Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS (SS-Jagdverbänd). Tyto speciální oddíly měly provádět protipartizánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce. Na Slovensku a od jara 1945 na území Moravy působil SS stíhací svaz Jihovýchod. Jeho součástí byla SS stíhací skupina Slovensko, která se skládala z nechvalně známých jednotek Edelweiss, Schneewittchen a Josef. Tyto jednotky se podílely na vypalování vesnic a masakrech civilního obyvatelstva na Slovensku a na Moravě. 19. dubna 1945 se jednotka Josef podílela na masakru v obci Ploština a 23. dubna 1945 v Prlově.

Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal Krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi východem a západem, se již volně pohyboval i po Evropě. Zemřel 7. července 1975, pochován je ve Vídni.

[editovat] Externí odkazy