Ladislav Mňačko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Mňačko (28. ledna 1919 Valašské Klobouky – 24. února 1994 Bratislava) byl slovensky píšící spisovatel a všestranný publicista židovského původu.
Obsah |
[editovat] Život
Mňačko se aktivně účastnil druhé světové války v řadách partyzánů.
Na začátku 50. let patřil jako jeden z oddaných komunistickému režimu k nejprominentnějším novinářům. S postupem času však nejen ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům, za což byl perzekuován.
V roce 1959 s výrazným úspěchem vydal autobiografický román Smrt si říká Engelchen (zfilmováno Jánem Kadárem). Slavná je též novela Jak chutná moc z roku 1967 – otřesné podobenství, jak hypnotizující moc může mít totalitní režim.
Na počátku 60. let, popsal zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván dokonce s pracemi Alexandra Solženicyna.
Na podzim roku 1967 odešel do emigrace v Izraeli na protest proti postoji československa v izraelsko-arabské válce, odkud se však po několika měsících vrátil. Druhá emigrace, tentokrát podstatně delší, následovola hned po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, po které se usadil v Rakousku u Eisenstadtu. V exilu se pak věnoval intenzivně psaní. Vznikla zde řada scénářů pro televizi, z nichž devět bylo realizováno, a osm prozaických knih, mj. politické eseje Agresoři a Sedmá noc a satirický román s orwellovským nádechem Soudruh Münchhausen, vydaný v exilovém nakladatelství Index.
Mňačko se v roce 1989 vrátil do Československa. Vystupoval rozhodně proti rozdělení společného státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si za své bydliště zvolil Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě.
[editovat] Dílo
[editovat] Romány
- Smrť sa volá Engelchen (Smrt si říká Engelchen), 1959 – proslulý román opírající se o autorovy vlastní zkušenosti z války, přeložený do řady světových jazyků; popisuje osud valašské obce Ploštiny, spojený s problematikou partyzánského hnutí na moravsko-slezském pomezí; výborně psychologicky prokreslení hl.hrdinové – partyzán Voloďa a židovka Marta, která jej miluje a získává pro partyzány zprávy od Němců, ze strachu se jim však poddá
- Nočný rozhovor, 1966
- Ako chutí moc (Jak chutná moc), 1967 – fotograf Frank se na pohřbu svého bývalého přítele, v posledních letech života komunistického funkcionáře a morální trosky, zamýšlí nad tím, co je moc a co je jejím důsledkem
- satirický román Súdruh Münchhausen (Soudruh Prášil), 1972 – groteskní průvodce poválečnými dějinami KSČ, kde vystupují skutečné historické osoby s jen lehce pozměněnými jmény (Husár – Gustáv Husák, Gotles – Klement Gottwald…)
[editovat] Politické reportáže
- Izrael, 1949
- Dobrodružstvo vo Vietname (Dobrodružství ve Vietnamu), 1954
- Vody Oravy, 1955 – popisuje budování socialismu na Slovensku
- Ďaleko je do Whampoa (Daleko je do Whampoa), 1958
- U2 sa nevracia (U2 se nevrací), 1960 – komentuje sestřelení amerického výzvědného letounu u Sverdlovska 1. května 1960 a proces s pilotem Powersem
- Já, Adolf Eichmann, 1961 – reportáž o jeruzalémském procesu s původcem vražd miliónů Židů
- Kde končia prašné cesty (Kde končí prašné cesty), 1963 – reportáže ze soudobého Slovenska
- Oneskorené reportáže (Opožděné reportáže), 1963
[editovat] Eseje
- Čo nebolo v novinách (Co nebylo v novinách), 1958
- Agresori (Agresoři), 1968
- Siedma noc (Sedmá noc), německy 1968 – v tomto eseji navodil atmosféru posledního srpnového týdne roku 1968
[editovat] Povídky a novely
- Marxová ulica (Marxova ulice), 1957 – soubor povídek ze života prostých lidí, v nichž si do značné míry idealizuje bratrství se SSSR; příběh vždy končí v Marxově ulici, která vždy symbolizuje bezpečí domova
- Dlhá biela prerušovaná čiara (Dlouhá bílá přerušovaná čára), 1965 – novela, zamyšlení nad uspěchaností života
- Nočný rozhovor (Noční rozhovor), 1966
- Jizvy zůstaly, 1966 – protifašistické povídky vybrané z knih Kde končí prašné cesty a Opožděné reportáže
- Kam nevodí Inturist, německy 1979 – parodická próza
- Gigant, 1981 (česky 1994) – parodická próza, „superthriller“ parodující bestsellerovou literaturu
- Slávnostný prejav – parodická próza, satira na západní životní styl
[editovat] Básně
- Bubeníci toreadoři, 1946
- Bubny a činely, 1954
[editovat] Divadelní hra
- Mosty na východ, 1953

