Příčná flétna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příčná flétna |
|||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| it.: flauto traverso něm.: Querflöte angl.: western concert flute fr.: flûte traversière |
|||||||||
|
Příčná flétna je dechový dřevěný nástroj (dřevěný z historického hlediska, dnešní příčné flétny se vyrábějí takřka výhradně z kovu). Je tradičně zastoupena ve všech symfonických, dechových i komorních orchestrech, velké využití má i komorní hudbě, v menší míře se používá i v jazzu.
Obsah |
[editovat] Stavba a funkce
Moderní příčná flétna se skládá ze tří částí:
- Hlavice je u moderních fléten rovná, u altových, tenorových nebo basových fléten může být zahnutá. V horní třetině se nachází retný otvor, na kterém je navařen náustek sloužící k podepření dolního rtu. Mírným povytahováním hlavice se ladí celá flétna.
- Střední díl: nacházejí se na něm klapky, které mohou být buď uzavřené nebo otevřené. V případě otevřených klapek se uzavírají dírky pomocí prstů, zatímco v případě uzavřených klapek se dírky uzavírají pomocí klapek. Hra na nástroj s otevřenými klapkami je sice složitější, ale flétnista lépe cítí rychlost proudícího vzduchu a otevřené klapky také umožňují řadu zvukových efektů jako např. glissando nebo hraní mikrointervalů.
- Spodní díl: nejnižší tón flétny může být buď c¹ nebo h, v závislosti na typu spodního dílu. Mimo širšího tónového rozsahu a lepších zvukových vlastností je výhodou H fléten také fakt, že se na ně díky pomocnému hmatu dá snáze zahrát tón c4 (za pomocí tzv. Gizmo klapky, která se dá namontovat jen na H flétny).
Původní Böhmova flétna měla otevřenou klapku gis, postupně se ale začala prosazovat uzavřená. To ale působilo obtíže při hraní tónu e³, a tak se vyvinula tzv. E mechanika, která tento problém odstraňuje. S touto mechanikou se vyrábí většina dnešních fléten.
[editovat] Fyzika
Proud vzduchu z úst je namířen na hranu, která ho rozděluje (ostrá hrana nebo ret). Při tom vznikají vzduchové víry a tzv. Strouhalovy třecí tóny, podobné například zvukům rychle se pohybujícího biče nebo při pohybu telefonních drátů ve větru. Jeden proud vzduchu je vždy odváděn ven a druhý dovnitř nástroje, kde se zesiluje, přičemž flétna slouží jako rezonátor. Příčná flétna dovoluje modulaci tónu pomocí rtu hráče, svojí roli také hraje úhel vdechování.
[editovat] Materiál
Příčné flétny se po staletí vyráběly ze dřeva, první zlatou flétnu zkonstruoval v roce 1869 Louis Lot. Nejkvalitnější flétny se dnes vyrábí ze zlata nebo stříbra, obvyklejší materiály jsou niklová mosaz nebo speciální druhy ocelí (často navíc postříbřené). Flétny mohou být zhotovené také z poněkud exotičtějších materiálů jako zinek, mosaz, titan a podobně, nejlevnější modely pro začátečníky se mohou vyrábět z hliníku.
[editovat] Typy fléten
- Pikola: laděná in C (výjimečně také in Des) vznikla na konci 18. století. Je dvoudílná a zní o oktávu výše než příčná flétna.
- Altová flétna: laděná in G, zní o kvartu níže než příčná flétna
- Basová flétna: laděná in C, zní o oktávu níže než příčná flétna, stejně jako altová flétna se používá jen velmi málo
[editovat] Historie
Příčné flétny jsou asijského původu a v Evropě se poprvé objevily ve 12. století. Předchůdcem příčné flétny je příčná píšťala (též švýcarská nebo polní), která se vyráběla ze zimostrázového dřeva a měla krátkou válcovitou trubici. V 16. století se zvětšila její mensura, v 17. a 18. století se stala vícedílným nástrojem s opačným kónickým vrtáním (zužování od retného otvoru ke konci) a stala se součástí orchestrů (v této době už lze hovořit o přímém předchůdci příčné flétny).
Revoluci ve stavbě příčné flétny i ostatních dřevných nástrojů provedl v roce 1832 Theobald Böhm, když vyvrtal dírky nikoli podle dosažitelnosti prsty, ale podle akustických měřítek, a pak je opatřil klapkami. V roce 1847 navíc nahradil kónickou trubici válcovitou, čímž se zlepšila intonace, ale poněkud se změnily tónové vlastnosti flétny.
[editovat] Důležitá díla pro příčnou flétnu
- Antonio Vivaldi: Flétnový koncert D dur „Il gardellino“
- Antonio Vivaldi: Flétnový koncert F dur „La tempesta di mare“
- Georg Philipp Telemann: Suita pro zobcovou nebo příčnou flétnu a moll
- Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 2 h moll, BWV 1067
- Johann Sebastian Bach: Flétnové sonáty, BWV 1030-1035
- Johann Sebastian Bach: Partita pro sólovou flétnu a moll, BWV 1013
- Wolfgang Amadeus Mozart: Flétnový koncert G dur, KV 313
- Wolfgang Amadeus Mozart: Flétnový koncert D dur, KV 314
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro flétnu a harfu C dur, KV 299
- Ludwig van Beethoven: Trio pro klavír, flétnu a fagot G dur
- Ludwig van Beethoven: Duo pro dvě flétny (nebo flétnu a housle) G dur
- Ludwig van Beethoven: Duo pro tři flétny G dur
- Claude Debussy: Syrinx
- Camille Saint-Saëns: Karneval zvířat, část Ptáci
- Carl Nielsen: Flétnový koncert

