Muchomůrka porfyrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pozor, jed!
Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Muchomůrka porfyrová


Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita porphyria
((Alb. Et Schw.:Fr.) Schummel)

Muchomůrka porfyrová (Amanita porphyria Fr., 1805) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Agaricus recutitus Fr., 1838
  • Amanita recutita (Fr.) Gillet, 1874
  • Amanitina porphyria (Alb. & Schwein.) E.-J. Gilbert, 1941

[editovat] Taxonomie

V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

[editovat] Popis

  • Klobouk má průměr 4-8 cm, zprvu je zvoncovitý, pak sklenutý až plochý. Zbarven je šedofialově až hnědavě. Povrch je pokrytý nepravidelnými šedohnědými bradavkami, okraj nerýhovaný. Ve stáří většinou olysalý, lesklý. Za vlhka mírně slizký.
  • Závoj je blanitý, bílý s lehkým šedofialovým odstínem.
  • Prsten je chabý, splihlý, nafialovělý, rýhovaný. Ve stáří převislý a mizející.
  • Lupeny jsou husté, bílé, volné.
  • Třeň je 5 - 11 cm vysoký, 0,8 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, bělavý s fialovym nádechem, hladký, zakončený velkou měkkou kulovitou hlízou vyrůstající z pochvy.
  • Pochva přitisklá, nízká, jakoby odstřižená. Barvy šedofialové.
  • Dužnina je bílá, neměnná, pevná,
  • chutná i voní dosti nepříjemně po syrových bramborách.

[editovat] Výskyt

Roste nehojně v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi na kyselých půdách, zvláště v podhorských oblastech. Upřednostňuje kyselé půdy a pahorkatiny. Můžeme ji nalézt i v horských oblastech.

[editovat] Účinné látky

Obsahuje stejné škodlivé látky jako muchomůrka citrónová - bufotenin a sloučeniny indolu, které se tepelnou úpravou částečně ruší. V některých atlasech hub je dokonce uvedena jako jedlá. Před její konzumací je však nutno důrazně varovat.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za jedlou muchomůrku šedivku, možná je i záměna s jedovatou muchomůrkou tygrovanou, od obou se liší drobnějším vzrůstem.

[editovat] Reference

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 68.