Falanga pěchoty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Makedonská falanga
Makedonská falanga

Falanga (z řeckého falanx, česky bitevní řada) je sevřená obdélníková formace pěchoty, obvykle pikeníků, kopiníků či halapartníků, která po značnou část starověku a středověku dominovala evropským bojištím. Pro maximální využítí svého potenciálu potřebovala falanga volný prostor.

[editovat] Historie

První záznamy o kopinické falanze pocházejí z období Sumerské říše. Ze starého Řecka jsou ještě známy falangy skládané neortodoxně z lehkooděnců s delšími kopími než bylo zvykem u hoplitů (Théby) a falangy lukostřelců obvyklé u ostrovních Řeků (Rhodos). Za vrchol hegemonie starověké falangy lze pak považovat řeckou falangu, jejíž organizaci a výzbroj posléze zdokonalil do podoby makedonské falangy Alexandr Makedonský. Skládala se z těžkooděnců (hoplíty) vyzbrojených dlouhými kopími a nepříliž širokými kulatými štíty. V čelním střetnutí byla tato formace nepřekonatelná, její dlouhá kopí prakticky znemožňovala nepříteli dostat se hoplítům na tělo.

Řecká falanga bez podstatnějších změn vládla bojištím starověku až do chvíle, kdy ji vytlačila modernější a k manévrování lépe uzpůsobená římská legie. Za definitivní tečku za epochou řecké falangy se považuje bitva u Kynosklefaly (česky Psích hlav, 197 př. Kristem), v níž římské vojsko Tita Quinctia Flaminina prakticky zcela zničilo falangově organizovaná vojska makedonského krále Filipa V. Bitva přitom (za přispění několika vážných chyb Makedonců, kteří se nechali vlákat do těžkého skalnatého terénu porostlého stromy) plně demonstrovala nevýhody falangy - její značně sníženou účinnost v těžkém terénu, ve kterém nedokázala dostatečně sevřít řady, značnou těžkopádnost (v podstatě se nedokázala v boji otočit a čelit bočnímu útoku) a bezmoc hoplítů v okamžiku, kdy nepřítel pronikl krz hradbu kopí a dostal se k boji tělo na tělo.

Přesto nelze říci, že by falanga byla zcela mrtvá, jistou její modifikaci a změnšeninu představoval římský manipul. Dále zde byl skotský schiltron, který se osvědčil při bojích s těžkou jízdou. Celkově se myšlenka šikovat jednotky pěchoty podobné falanze opakovala pořád znovu a znovu. Falanga představovala ideální útvar pro čelní boj a tudíž i pro dobu, v níž dominovala taktika frontálního útoku. Největší nebezpečí pro ni představovala nápaditá manévrovací taktika nepřítele nebo masové nasazení lučišníků. Typickým příkladem jsou války mezi Angličany a Skoty, v nichž byli welšští lučišníci pro skotské šiky kopiníků stejně smrtonosní, jako byly tyto šiky nepřekonatelnou překážkou pro frontálně útočící těžkou jízdu. Šiky podobné falanze vytvářeli též švýcarští halapartníci.