Lemma (lingvistika)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V lingvistice lemma (mn. č. lemmata) označuje základní podobu (alolex) lexému (tedy slova nebo fráze), která se uvádí jako reprezentativní ve slovnících (slovníkový tvar).
V češtině se jako slovníkový tvar zpravidla používá:
- pro substantiva nominativ singuláru;
- pro adjektiva nominativ singuláru pozitivu mužského rodu – obdobně též pro zájmena a číslovky;
- pro slovesa infinitiv;
- pro příslovce pozitiv (1. stupeň);
- pro ostatní slovní druhy je lemma shodné s jediným tvarem.
V jiných jazycích může být konvence pro výběr lemmatu odlišná. V latině se za verbální lemma považuje první osoba singuláru přítomného času, případně třetí osoba u neosobních sloves jako kupř. ningit (sněží).

