Jindřich VII. Lucemburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jindřich VII. (jako hrabě lucemburský Jindřich IV. 12. července 1275/1276 Valenciennes – 24. srpna 1313 Buoncovento poblíž Seiny) byl od roku 1308 římský král a od roku 1312 císař Svaté říše římské z dynastie Lucemburků.

Příbuzenstvo
otec
bratr
Valram Lucemburský
manželka
Markéta Brabantská
syn
vnuk
pravnuk
pravnuk

Syn lucemburského hraběte Jindřicha III. Lucemburského a Beatrix z Avesnes a Beaumontu, otec českého krále Jana Lucemburského. Roku 1292 nebo 1293 se oženil s Markétou Brabantskou, neteří Filipa IV. Sličného. Roku 1310 dojednal nástup svého syna Jana na český trůn. Roku 1312 dosáhl po dlouhém italském tažení císařské korunovace v Římě. Jeho úsilí o ovládnutí severní Itálie, během nichž zemřela jeho manželka a byl zabit mladší bratr Valram, však bylo marné. Během bojů zemřel na malárii a byl pohřben v Pise.

náhrobek Jindřicha VII. v Pise
náhrobek Jindřicha VII. v Pise