Jean de La Fontaine
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean de La Fontaine, francouzký bajkař, se narodil 8. června 1621 v Château-Thierry a zemřel 13. dubna 1695 v Paříži.
Mladý Jean studoval na koleji v Château-Thierry, kde se skvěle naučil latinu, ale, ať už tomu bylo z nedbalosti nebo z lenivosti, poněkud opomínal řečtinu. Později litoval, protože veškeré staré texty musel číst pouze v latinském překladu.
V roce 1641 se přemísťuje do pařížského kláštera v ulici St Honoré, kde se věnuje motlitbám a Bohu. Mnišský život jej ale neuspokojuje o nic víc než předchozí studia. Oceňuje pouze posvátné ticho, které mu umožňuje naplno se věnovat četbě, svému nejoblíbenějšímu koníčku. Bohužel Jeanova oblíbená četba nemohla imponovat jeho představeným, neboť nevychvalovala Boha. V klášteře proto stráví pouhých osmnáct měsíců a pak jej opouští.
Znova se vrací ke studiím práv a v roce 1649 získává v Paříži titul.
V průběhu studií se musí podrobit vůli svého otce a v roce 1647 si bere za ženu Marie Héricart, tehdy pouze čtrnáctiletou. Vzhledem k okolnostem toto manželství nikdy nebylo štastné. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se jim narodil syn Charles (1653). La Fontaine nikdy nebyl ani dobrý manžel, ani dobrý otec.
V roce 1652 La Fontaine přejímá práci svého otce a stává se správcem vod a lesů v Château-Thierry. Úsilí a snaha mu vydržely až do roku 1672, kdy se vzdává tohoto těžkého úkolu.
Práce mu ale poskytovala dostatek volného času, aby se mohl věnovat setkání v Paříži s přáteli. Volno tráví ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetièra, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sablièra.
Zde se projevuje jeho náklonnost k poezii a začíná se věnovat četbě Malherba. Obdivuje také Rabelaise a Boccacia.
V tomto období vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Věnoval mu asi třicet básní svého díla. La Fontaine ůstává věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV.
V roce 1684 je La Fontaine zvolen do Francouzské akademie (Académie française) a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Své nové práci se věnuje excelentně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. Ve svém díle Querelle des Anciens et des Modernes se jednoznačně staví na stranu konzervativních akademiků, kteří vášnivě chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu.
[editovat] Dílo
La Fontaine je snad nejslavnějším klasicistním básníkem vůbec. Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata, která se vyznačovala výraznou alegoričností. Tento rys podával živý obraz francouzské společnosti 17. století. Stejně jako další klasicistní umělci, tak i La Fontaine čerpá inspiraci u svých předchůdců, od Ezopa po středověké moralisty. Své bajky také často aktualizuje podle vývoje a potřeb společenské kritiky.
- 1654 Eunuque a překlad divadelní hry od Térence
- 1658 Dopis abatyši z Mouzon - Adonis
- 1659 Le Songe de Vaux
- 1659 až 1661 píše 26 básní, které věnuje Fouquetovi
- 1660 Les Rieurs du Beau Richard
- 1661 Pravděpodobně začíná psát Bajky
- 1662 Elegie údolním nymfám - Óda na krále (Elégie aux Nymphes de Vaux - Ode au Roi)
- 1664 Objevují se první dvě bajky
- 1665 Povídky a novely ve verších
- 1666 Povídky a novely ve verších (druhá část)
- 1668 Vybrané bajky vydány ve verších
- 1671 Povídky a novely ve verších (třetí část)
- 1674 Daphné - Nové povídky
- 1675 Florenčan (Le Florentin)
- 1678-1679 Vydání druhé sbírky Bajek (knihy VII až XI)
- 1683 Rendez-vous (ztracená divadelní hra)
- 1684 Rozprava s Madame de la Sablière - Liška, vlk a kůň
- 1685 Vydává 11 bajek a 5 nových povídek
- 1690 Odyseovi druzi (Les Compagnons d'Ulysse)
- 1693 Bajky, kniha XII
|
Portál Literatura |

