Smlouva z Nice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Smlouva z Nice (oficiální název Niceská smlouva) je smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) a Římské smlouvy. Byla podepsána 11. prosince 2000 mezi státy Evropské unie na zasedání Evropské rady ve francouzském městě Nice. Po ratifikaci ve všech členských zemích EU (například v Irsku se kvůli ní konalo referendum) vstoupila v platnost 1. března 2003. Agenda zaniklého Evropského společenství uhlí a oceli byla touto smlouvou převedena na Evropské společenství.

Smlouva z Nice změnila způsob rozhodování v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). Dále zavádí princip tzv. dvojité většiny (pro přijetí návrhu musí být například 55% členů Rady Evropské unie reprezentujících 62% obyvatelstva EU). Smlouva z Nice dále zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými státy v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.

Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna.

Evropská unie – historie, smlouvy a struktura
1952 1958 1967 1993 1999 2003 ?
Evropská společenství (ES*) E V R O P S K Á   U N I E   ( E U )
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
Evropské hospodářské
společenství
(EHS)
Evropské společenství (ES)
Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
*ES: ESUO, EHS (ES od 1993), Euratom Spravedlnost a vnitřní věci –> ES
Policejní a justiční spolupráce
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Pařížská
smlouva
Římské
smlouvy
Slučovací
smlouva
Maastrichtská
smlouva
Amsterodamská
smlouva
Niceská
smlouva
Ústava EU

"TŘI PILÍŘE" – Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a justiční spolupráce