Raketa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Saturn V, raketa používaná v programu Apollo
Saturn V, raketa používaná v programu Apollo

Raketa je létající stroj, který se pohybuje pouze na principu akce a reakce, a to tak, že vyvrhuje část své hmoty. Je poháněna raketovým motorem. Rakety různých typů se využívají především v kosmickém výzkumu a vojenství, ale i pro zábavu (ohňostroj).

Historie raket sahá do Číny, kde vznik prvních raket umožnil vynález střelného prachu. Rakety se tam používaly jednak jako zbraň (jakási kopí poháněná raketovým motorem) a dále k výše zmiňovaným ohňostrojům. Postupem času se znalost střelného prachu rozšířila po světě a s ním i znalost raket.

Novodobá historie a další rozvoj raket je spojován se jmény Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, Robert Hutchings Goddard a Hermann Julius Oberth. Tito tři jsou považováni za zakladatele teoretické kosmonautiky.

Většího rozmachu dosáhly rakety, zejména rakety s motorem na tuhá paliva za druhé světové války. Známé jsou například „Stalinovy varhany“, jak se také říkalo slavným Kaťuším. Jednalo se o raketomety M-13 na podvozku nákladního auta. Pod stejným názvem se skrývá řada typů raket, lišících se dostřelem, velikostí bojové hlavice i počtem stupňů (existovaly dvoustupňové Kaťuše se značným dostřelem). Podobné zbraně byly i v ostatních armádách, například v Německé to byly mimo jiné rakety Orkan. V Německu byla také zkonstruována V2, první sériově vyráběná raketa s kapalinovým motorem, která do značné míry předběhla svou dobu.

V poválečné době většina raket na kapalná paliva vycházela ideově z rakety V2, a také na sklonku války se jak Sovětský svaz tak Spojené státy snažily získat tyto rakety a jejich konstruktéry. Úspěšnější v tomto soupeření byl Spojené státy americké, kterým se podařilo zajmout řadu klíčových konstruktérů v čele s Wernherem von Braunem spolu s větším množstvím (asi 100ks) raket V2. Ani Sověti nezůstali pozadu a ukořistili několik raket a část německých vědců.

Následně spolu uvedené mocnosti soupeřily jednak v konstrukci raket pro vojenské účely i pro účely kosmonautiky. Výsledkem je řada vojenských raket od raket ráže kolem 50 mm po mezikontinentální balistické střely a také řadu nosných raket například pro vynášení špionážních satelitů stovek nevojenských umělých družic země, ať už mají využití výzkumné, spojovací nebo GPS (zde se jedná o hlavně vojenský systém) a satelitních laboratoří jako byly dnes již neexistující Saljut, Mir a Skylab a nyní rozestavěná ISS. Dalším efektem byly pilotované lety nejenom kolem naší planety ale i na Měsíc a řada meziplanetárních sond, z nichž některé již opustily Sluneční soustavu.

Krom klasických raket vývoj směřoval i k vícenásobně použitelných prostředkům, z nichž je známá flotila amerických raketoplánů Space Shuttle. V jejich stínu stojí sovětský raketoplán Buran, který se dočkal jen jednoho ověřovacího letu.

[editovat] Podívejte se také