Opoziční smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tzv. „opoziční smlouva“ – plným jménem „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“ – je termín vytvořený v Česku a prezentovaný Václavem Klausem a Milošem Zemanem pro označení spolupráce jejich stran po předčasných volbách v roce 1998.

Podle Jiřího Pehe to byl tehdejší prezident Václav Havel, který s myšlenkou této spolupráce „nejen přišel, ale i přispěl svou autoritou a vyjednávacími schopnostmi“ k jejímu uskutečnění. [1]

Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“ (např. [2]).

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy již jako prezident, vyzýval k úvahám o velké koalici.

Obsah

[editovat] Cíle opoziční smlouvy

Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní, nicméně funkční řešení, jak nastalou situaci vyřešit a zabránit jejímu opakování do budoucna. Smlouva v preambuli deklaruje vůli smluvních stran vytvořit v České republice stabilní politické prostředí a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly

  • respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
  • respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
  • respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
  • respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
  • nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
  • předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
  • konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
  • neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

[editovat] Signatáři

Smlouvu podepsali v Praze 9. 7. 1998 v pěti vyhotoveních: [3]

Za Českou stranu sociálně demokratickou:

Za Občanskou demokratickou stranu:

[editovat] Citáty

  • „Já jsem byl aktivním účastníkem řešení volebních výsledků v roce 1996 i 1998 a nakonec i 2002. Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky.
    Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později. Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval. Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií.“
(Rozhovor: Prezident Klaus pro týdeník Euro, Neviditelný pes, 30.5.2006 [4])

[editovat] Reference

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

články, rozhovory: