Rafael Santi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rafael Santi také Raffaello Sanzi Raffaello Sanzio, Raffaello Santi, Raffaello da Urbino nebo Rafael Sanzio da Urbino. (6. dubna 1483, Urbino – 6. dubna 1520, Řím) byl italský malíř a architekt florentské školy v období vrcholné renezance.
[editovat] Mládí
Rafael se narodil v Urbinu. Jeho otec, Giovanni Santi, byl rovněž malířem na urbinském dvoře. V roce 1491 mu zemřela matka a o tři roky později i otec. Jedenáctiletý Rafael byl svěřen do péče svého strýce Bartolomea, který byl knězem. Chlapcův talent se projevil velmi brzy. Existují doklady o tom, že se podílel na práci otcovy malířské dílny ještě za jeho života.
Urbino bylo za vlády Federica da Montefeltro centrem kultury. Vévoda štědře podporoval umění i umělce a na jeho dvoře pracovali význační italští malíři jako Donato Bramante, Piero della Francesca, Paolo Uccello nebo Luca Signorelli. Kontakt s těmito umělci přispěl jistě k rychlému zrání, stejně tak i práce v malířském ateliéru mistra Pietra Perugina, který měl na jeho ranou tvorbu značný vliv. Není proto příliš udivující, že již v roce 1501, tedy ve věku 18 let se o Raffaelovi Santim hovoří jako o mistrovi.
První zdokumentovanou prací je oltářní obraz v chrámu sv Nicoly z Tolentina v Citta di Castello, městečku mezi Perugií a Urbinem (obraz byl značně poškozen při zemětřesení v roce 1789 a dochovaly se pouze fragmenty). V následujících letech pracoval na objednávkávh kostelů v nejbližším okolí (Brera, Perugia).
[editovat] Florencie a Řím
V roce 1504 odešel do Florencie, aby studoval práce Leonarda da Vinci a Michelangela. Strávil zde téměř čtyři roky. Dál pracoval na chrámových zakázkách se svého rodného kraje, ale pod vlivem umělců florentské školy, zejména Fra Bartolomea zásadně změnil svůj malířský styl. Jemné elegantní linie Peruginovy nahradil mnohem robustnějšími a působivějšími formami.
Na sklonku roku získal objednávku papeže Julia II. na výzdobu místostí v jeho paláci a ve Vatikánu. Pro pětadvacetiletého umělce to byla velmi prestižní záležitost, které dovedl náležitě využít a zůstal v Římě již natrvalo a téměř výhradně ve službách papeže Julia a jeho následovníka Lva X.. Portréty obou papežů patří mezi nejlepší portrétní díla Rafaelova.
V roce 1514 byl jmenován hlavním architektem baziliky sv. Petra. Mnoho jeho prací bylo sice po umělcově smrti při přestavbách ztraceno, ale jeho stopa je ve Vatkánu stále zřetelná. Roku 1515 byl jmenován správcem antických sbírek Vatikánského musea. Z této doby pochází také patrně nejslavnější Raffaelův obraz Sixtinská madona (dnes v galerii Zwinger v Dražďanech) pojmenovaná podle papeže Sixta, který stojí u jejích nohou.
Jednou z nejdůležitější papežských objednávek byla serie deseti návrhů gobelinů se scénami ze života svatého Pavel z Tarsu a sv. Petra pro Sixtinskou kapli. Gobelíny byly utkány v dílně Piera van Aelsta v Bruselu. Je pravděpodobné, že Rafael konečný výsledek svého díla nikdy nespatřil, neboť byly dodávány do Říma v letech 1519 a 1520.
Rafael se nikdy neoženil i když se traduje, že byl v roce 1514 zasnouben s vnučkou kardinála Marií Bibbienou.. Jinou ženou v jeho životě byla patrně La Fornarina, Margerita, dcera pekaře Francesca Lutti ze Sieny. Podle životopisce Giorgia Vasariho zemřel Rafael po příliš bouřlivé noci strávené s Margeritou a následné nevhodné léčbě.
Zemřel v den svých 38 narozenin a byl pohřben v římském Pantheonu. Na jeho náhrobku je nápis vytvořený spisovatelem a básníkem kardinálem Pietrem Bembo: "Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori." (Zde leží Raffaello, za jehož života se Příroda obávala, že nad ní zvítězí, když zemřel toužila zemřít s ním).
[editovat] Dílo
Dílo Raffaela Santi je přes krátkost života umělce neobyčejně rozsáhlé. Každá větší galerie se může pochlubit nejednou ukázkou jeho tvorby. Lze proto doporučit návštěvu specializovaných stránek:

