Slovesný způsob
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obsah |
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru. Mnoho jazyků vyjadřuje odlišnost způsobů skrze morfologii flexi slovesa.
[editovat] Definice
V češtině jsou používány pouze tyto způsoby:
- oznamovací: Jdu. Jdeš? Používaný ve větách oznamovacích a tázacích.
- rozkazovací: Jdi! Jděme! Používaný ve větách rozkazovacích
- podmiňovací: Bys šel. Bývali bychom šli. Používaný ve větách oznamovacích a přacích.
Čeština je v tomto ohledu dosti jednoduchá (např. nenetština - jazyk na území Ruska - má 16 způsobů), a není tedy jednoduché osvětlit další, češtině neznámé, způsoby. Přesný význam způsobu se navíc jazyk od jazyka liší.
Slovesný způsob sám o sobě nění totožný se slovesným časem nebo slovesným videm, ačkoli tyto koncepty do určitého stupně v mnoha jazycích propojeny - zejména v moderních indoevropských jazycích.
[editovat] Klasifikace
[editovat] Modus realis
Modus realis (reálný způsob) je takový způsob, který indikuje, že něco je zrovna skutečného, či naopak že není. Nejběžnějším typem je indikativ a deklarativ.
- Deklarativ značí, že výrok je pravdivý, aniž by bylo zároveň činěno nějaké posuzování. V mnoha jazycích je ekvivalentní indikativu, ačkoli někdy je mezi nimi rozdíl. Deklarativ je úzce spjat s inferenciálem.
- Modus energicus (energický způsob) je používán hlavně v semitských jazycích vyjadřuje něco, v co se silně věří nebo co chce mluvčí zdůraznit. Např. v hebrejštině אָמוֹר יֹאמַר - doslova „řeknutím řekne“, tedy „zcela jistě řekne“.
- Obecný způsob - je používán ke zevšeobeznění o jisté skupině věcí, např. „Led je studený.“ Čeština sice nemá tento způsob nijak morfologicky podchycen, nicméně jeho odlišnost může být snadno srozumitelná, srov. např. „Auta jsou rychlá.“ (obecný čas) × „Tato auta jsou rychlá.“ (indikativ).
- Indikativ (evidenciál, oznamovací způsob) je používán pro faktické výroky či positivní přesvědčení. Patří sem všechny způsoby, které nejsou jiného druhu. V češtině sem spadají i otázky.
- Negativ vyjadřuje negaci činnosti. V mnoha jazycích není chápán jako speciální způsob; bývá většinou vyjádřen přidáním záporky (v češtině „ne“).
[editovat] Modus irrealis
Modus irrealis (nereálný způsob) je takový způsob, který indikuje, že určitá situace či akce se do chvíle, kdy řečník mluví, nestala.
- Kohortativ je používán k vyjádření žádosti, trvání na něčem, prosby, sebevýzvy, přání, touhy, úmyslu a následku. V češtině přímo neexistuje, bývá však opisován skrze imperativ 1. osoby plurálu („pojďme“). V angličtině rovněž není, nicméně blíží se mu výraz „let us“.
- Kondicionál (podmiňovací způsob) je používán k vyjádření, že realizace je závislá na jistých okolonostech.
- Dubitativ slouží k vyjáření pochybností či nejistoty. Užíván např. v turečtině.
- Hypotetikál (např. v ruštině) vyjadřuje sice neskutečnou, nicméně stále možnou událost či situaci.
- Imperativ (rozkazovací způsob) vyjadřuje přímý rozkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití imperativu hrubě a drsně. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu.
- Inferenciál vyjadřuje informaci o nějaké události, které však nebyly řečníkem přímo pozorovány. Např. bulharské той отиде a той отишъл by bylo do češtiny přeloženo jako „on šel“, avšak zatímco první první výraz v sobě obsahuje, že mluvčí událost přímo viděl (popř. je si velmi jistý, že se opravdu stala), druhý výraz vyjadřuje, že mluvčí nebyl svědkem události a obsahuje tedy jistou míru zpochybnění.
- Interrogativ je používán ke kladení otázek. Většina jazyků jej nemá, avšak welština třeba ano.
- Jusiv je podobný kohortativu, v některých jazycích se od něj odlišuje tím, že zatímco kohortativ se používá pro 1. osobu, jusiv pro 2. a 3.
- Optativ vyjadřuje naděje, přání či rozkaz. Jen velmi málo jazyků jej odlišuje jako zvláštní způsob (např. albánština, antická řečtina, japonština).
- Potenciál je způsobem možnosti, vyjadřuje pozitivní názor mluvčího, že se nějaká událost stane.
- Presumtive je užíván v rumunštině k vyjádření vztahu k jistému předpokladu či hypotéze - pochyb, překvapení, lhostejnosti aj.
- Subjunktiv, někdy také konjunktiv má široké využití - značí hypotetické či nepravděpodobné události, názor či emoce. Velmi nápadný je subjunktiv v románských jazycích.
- Admirativ či Renarativ je používán k vyjádření překvapení, avšak také pochyb, ironie, sarkasmu.
[editovat] Odkazy
[editovat] Zdroje
- Tento článek nebo jeho část je založena na překladu článku Grammatical mood z anglické Wikipedie.
[editovat] Související články
- Sloveso
- Konjugace

