Harpyje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o bájném tvoru. O jihoamerickém dravci pojednává článek Harpyje pralesní.

Harpyje jsou mýtické bytosti (monstra), které vznikly ve starověkém Řecku.

Ulyssis Aldrovandi; Monstrorum historia; Bologna 1642
Ulyssis Aldrovandi; Monstrorum historia; Bologna 1642

Slovo harpyje vzniklo řeckého slova harpadzo (tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné bytosti s cílem poškozovat lidi.

Jejich popis je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče byli Thaumás a Élektra.

Původní představa harpyjí byla velmi neurčitá a byli zosobněním bouře. Jejich původní posláním bylo unášet duše zemřelých do podsvětí. Již v antickém Řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, později byly vyobrazovány jako ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou. Nakonec se jejich hlava změnila na hlavu staré ošklivé ženy.

Základní představu si lze učinit z Hésioda, který uvádí existenci dvou harpyjí - Aléktó (Vichřice) a Ókypeté (Rychloletá), později k nim přibyla ještě třetí harpyje Kelainó (Mrákotná-temnomraká). Homér navíc uvádí Podargu (Rychlonohou).

V jiných představách je harpyjí blíže nespecifikovaný vyšší počet, ve středověku se prakticky jednalo o druh zlovolných bytostí jejichž počet nebyl nijak omezován, např. Dante Alighieri v Božské komedii (Peklo, XIII, 102/103) uvádí Harpyjí hejno v listí se jí pase, a bol jí působí a bol jí vodí.

Podle starověkých předpokladů se harpyje oplodňují větry, jejich děti jsou pak nejrychlejší a nejlepší koně (např. Achileovi či Aldrastův Oreión).

Harpyje vystupovaly v několika řeckých bájích nejznámější je o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním, ale protože ho zneužíval, bohové ho oslepili. Jeho druhá manželka Eidothea ho přesvědčila,že za slepotu mohou synové z prvního manželství které , z duše nenáviděla. Podle jedné verze je Fíneus uvrhl do žaláře podle druhé je nechal zakopat za živa. Proto na něj byli seslán trest neukojitelného hladu a kdykoliv se chtěl najíst Harpyje přiletěly, vše snědly a co nestačily, to pokálely. Od Fínea byly zahnány až při výpravě Argonautů, kdy byly harpyje nuceny slíbit, že ho již nechají být a nebudou mu dále ubližovat.

Harpyje pronikly také do heraldiky, kde byly zobrazovány jako nestvůry - orel s dívčím obličejem, poprsím a orlím krkem, tělem a pařáty.

Široká křídla, tváře lidských tvarů,
na nohou spáry, břicho opeřené
a k nářku užívají zpěvu darů

Dante Alighieri v Božská komedie (Peklo, XIII, 12 – 14 )