Holubinka jízlivá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pozor, jed!
Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Holubinka jízlivá

Holubinka jízlivá
Holubinka jízlivá
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Rod: holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula sardonia

Holubinka jízlivá (Russula sardonia, Fr. em. Rom.) je jedovatá houba z čeledi holubinkovitých.

Obsah

[editovat] Popis

  • Klobouk má v průměru 5-10 cm, v mládí je polokulovitý, pak vyklenutý, na středu vyhrblý. Zbarven je temně fialově, kalně purpurově, vzácněji krvavě červeně nebo kalně olivově zeleně, často žlutě skvrnitě. Na středu je nejtmavější. Stářím barvy blednou. Povrch je matný.
  • Lupeny jsou husté, nízké, v mládí bledě citrónově žluté, pak máslově žluté.
  • Třeň je 3-8 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, plný, kalně nachový, lilákový či fialový, místy citrónově žlutý, po otlačení a ve stáří rezavě nažloutlý.
  • Dužnina je tvrdá, bělavá s citronovým nádechem, na poraněných místech žloutnoucí.
  • Chuť má ihned palčivou a dlouho vytrvávající, vůni nakysle ovocnou nebo jako hřib strakoš.
  • Výtrusný prach je okrový.

[editovat] Synonyma

  • Russula drymeia Cooke

[editovat] Výskyt

Roste hojně od srpna do pozdního podzimu, v jehličnatých lesích. Roste jednotlivě nebo ve skupinách pod borovicemi na vlhčích, kyselých, písčitých půdách.

Je jedovatá.

Její silná palčivost téměř vylučuje použití k přípravě pokrmů.

Holubinka jízlivá patří spolu s jedovatou holubinkou vrhavkou a silně palčivou holubinkou brunátnou (Russula badia) k nebezpečným druhům holubinek. Případná otrava se projevuje sice jen postižením zažívacího ústrojí, ale například u starších osob může mít i vážnější důsledky.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny s podobnou jedlou holubinkou révovou , která má slanečkovou vůni a poraněním hnědnoucí dužninu.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 52.
V jiných jazycích