Pojivová tkáň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pojivová tkáň je označení pro tkáně, které mají původ v mezenchymu, primitivní rosolovité tkáni mezodermálního původu, která během embryonálního vývoje vyplňovala prostory mezi vnitřními orgány.

Jednotlivé typy pojivové tkáně se od sebe na první pohled velmi liší. V organismu zastávají mechanickou a podpůrnou funkci, podílí se na udržování stálé koncentrace iontů a vody, tvoří látkové rezervy organismu a mají i obrannou funkci. Mezi pojivovou tkáň se někdy řadí i tělní tekutiny, které mají také mezenchymální původ, ale strukturou se od ostatních pojiv poněkud odlišují.

V dospělém organismu pravé pojivové tkáně patří vazivo, chrupavka a kost.

[editovat] Složení pojivové tkáně

  • buňky
  • mezibuněčná hmota
    • fibrilární složka
    • amorfní složka

Pojivová tkáň se skládá z buněk a různého (většinou velkého) podílu mezibuněčné hmoty, která má fibrilární (vláknitou) a amorfní složku.

Buňky pojivových tkání se liší tvarem i funkcí, podle typu dané pojivové tkáně. Produkují mezibuněčnou hmotu, střádají látky (tukové buňky), některé typy buněk se podílejí na imunitní reakci organismu (makrofágy, žírné buňky).

Struktura a složení mezibuněčné hmoty se také liší. V některých pojivech převládá vláknitá složka mezibuněčné hmoty (šlachy, vazy), v jiných je velké množství amorfní složky (chrupavka).

Amorfní složka je tvořena převážně glykosaminoglykany a glykoproteiny (chondroitinsulfát, fibronektin aj.)

Vláktitou složku představují kolagenní, elastická a retikulární vlákna.