Ochrana přírody
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ochrana přírody je multidisciplinární, poměrně mladý obor, který využívá základních poznatků z biologie a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské společnosti.
Obsah |
[editovat] Historie ochrany přírody
[editovat] Počátky ochrany přírody
Za první snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. V oborách, které byly zřizovány již od 13. století bohatými šlechtici, byl silně omezený režim vstupu a hospodaření, v některých případech (např. okolí Netolic byly dokonce vystěhovány při zakládání obory celé vesnice. Zvěř chovaná v oborách potřebovala zachování přirozeného prostředí s vysokou biodiverzitou, a tak díky oborám zůstaly zachované velké relativně neporušené části přírody až do pozdního novověku (např. Křivoklátsko).
Ochrana přírody se zrodila na začátku 19. století jako snaha zabránit plošné exploataci přírodních zdrojů. Původní funkcí ochrany přírody byla konzervace relativně poškozených částí přírody formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka.
Nejstarší rezervace v ČR :
- Žofínský prales - vyhlášen 1838 na panství Buquoyů
- Hojná voda - vyhlášen 1838 na panství Buquoyů
- Boubínský prales - vyhlášen 1858 na panství Schwarzenbergů
Ve dvacátém století přebral postupně garanci nad ochranou přírody stát. Ten pokračoval ve vyhlašování dalších rezervací i větších chráněných území. Nejstarším národním parkem na světě je Yellowstonský národní park v USA, vyhlášený již roku 1872.
V předválečném období nebyla u nás ochrana přírody nijak právně kodifikována a patronaci nad ní převzali vyškolení odborníci, tzv. konzervátoři, jejichž prací bylo vyhledávat cenná území (na základě vlastní zkušenosti nebo existujících biologických průzkumů) a vyhlašovat je jako rezervace.
[editovat] První zákon na ochranu přírody
V roce 1956 byl schválen první zákon na ochranu přírody, 40/1956 Sb. Zákon byl velice stručný a místy spíš deklarativní. Persekuoval spíše prosté občany, než velké podniky, což bylo dáno tím, že omezování průmyslu a zemědělství nebylo v zájmu tehdejšího režimu (dokonce se otevřeně mluvilo o boji s přírodou).
Zákon definoval kategorie chráněných území (územní ochrana):
- národní park - platí dodnes
- chráněná krajinná oblast - platí dodnes
- státní přírodní rezervace - tato kategorie již neexistuje
- chránený přírodní výtvor - tato kategorie již neexistuje
- chráněný park a zahrada - tato kategorie již neexistuje
- chráněná studijní plocha - tato kategorie již neexistuje
Dále zákon obsahoval seznam chráněných druhů rostlin a živočichů (u nichž bylo zakázáno rušení, lov, sběr, narušování jejich prostředí) - druhová ochrana. Zvláštní kategorií byly částečně chráněné druhy rostlin, což byly takové druhy, u nichž bylo možné sbírat nadzemní části, např. bledule jarní (Leucojum vernum) nebo prvosenka jarní (Primula veris).
[editovat] Počátky mezinárodní ochrany přírody
V 70. letech se začal náhled na ochranu přírody celosvětově měnit. Z problému lokálního se postupně stával problém globální, jak jednotlivé škodlivé vlivy člověka postupně překračovaly hranice států a jak některé organismy začínaly rychle mizet. Dále se ochrana přírody z ochrany konzervační (zákaz vstupu a hospodaření) začala měnit na aktivní (řízené hospodaření, omezený vstup za účelem výzkumu a poučení laické veřejnosti). Důvodem této změny byl např. zánik lokalit četných orchidejí v lučních rezervacích, kdy po zamezení dosavadního hospodaření - kosení či pastva (na němž byly orchideje závislé) započala sukcese a orchideje zmizely.
Mezinárodní úmluvy na ochranu přírody:
- Basilejská úmluva - o nebezpečných odpadech
- Ramsarská úmluva na ochranu mokřadů
- Úmluva na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví - Pařížská úmluva
- CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu volně žijícími druhy živočichů a planě rostoucími druhy rostlin
- Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) - na ochranu volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích druhů rostlin, podklad pro mapování v programu Smaragd a posléze Natura 2000, pro vytváření červených seznamů
- Bonnská úmluva - o ochraně stěhovavých druhů volně žijících
živočichů
- Úmluva o ochraně biodiverzity - Rio de Janeiro
- Evropská úmluva o krajině
- Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě (Eurobats)
- Natura 2000 - 2 směrnice Evropské unie 409/EHS/79 o ochraně volně žijících ptáků a 43/EHS/92 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
- Aarhuská úmluva - zahrnuje širší okruh témat souvisejících s ochranou přírody: životní prostředí, lidská práva, problémy s korupcí, přístup k informacím, účast veřejnosti. [1]
Mezinárodní instituce na ochranu přírody: (vybrané)
- WWF - nejstarší mezinárodní organizace, World Wide Fund for Nature (Celosvětový fond pro přírodu), starající se hlavně o druhovou ochranu
- IUCN - Světový svaz ochrany přírody, stará se hlavně o územní ochranu.
- UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, v souvislosti s Pařížskou úmluvou vytváří Seznamy světového dědictví, v souvislosti s programem MaB (někdy psáno jako M&B - Man &/and Biosphere), Člověk a biosféra, vyhlašuje biosférické rezervace
- Europarc - Evropská federace pro národní parky
Ochrana přírody také více začala záviset na iniciativě každého jednotlivce. Tito jednotlivci se sdružovali do nevládních organizací a podíleli se na výsadbě stromů, na záchranných programech na ochranu druhů. Začali také reagovat na projekty, které by mohly nějak ochranu přírody ohrozit (především nová výstavba). Viz též EIA.
Změna nenastávala všude na světě naráz, v zemích s komunistickým režimem byla pomalejší, mj. proto, že zde nemohly legálně fungovat nevládní organizace. V ČSSR existoval jen Český svaz ochránců přírody a Hnutí Brontosaurus. Ani tyto organizace však nemohly fungovat bez napojení na komunistický režim. Např. v Polsku se silné snahy o preferenci konzervační ochrany před aktivní ochranou objevovaly ještě v 90. letech.
[editovat] Současný stav ochrany přírody
V současné době je ochrana přírody snahou o společenský konsenzus (tedy sjednocení pohledu různých subjektů, počínaje prostým občanem, přes samosprávy, podnikatelské subjekty, až po státní a mezinárodní úroveň).
[editovat] Východiska současné ochrany přírody
Ochrana přírody odpovídá na otázky co chránit, jak chránit a proč chránit. Jako odpověď na otázku, proč chránit, jsou v současné době obecně příjímány tři skupiny důvodů (zdroj od zdroje se formulace mírně liší, jde spíše o shodný duch):
- Estetické (rekreační): Přírodu je třeba chránit, protože je krásná a protože je to místo, kde se lidé mohou odreagovat od stresu, od civilizace.
- Etické (teologické): Člověk jakožto správce přírody (chcete-li zástupce Boha), tvor obdařený schopnostmi přírodu vážně poškodit, by se měl spíše snažit o její ochranu.
- Biologické (ekologické): Biodiverzitu v přírodě potřebujeme, neboť je nutná k ochraně funkcí krajiny či ekosystémů, již vyhubení jednoho klíčového druhu může představovat vážný problém. Dalším důvodem k ochraně druhů může být potenciální lékařské využití.
[editovat] Zákon 114/1992 Sb.
Současná ochrana přírody v ČR se řídí zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon doplňuje prováděcí vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. Tento zákon zcela nahrazuje původní zákon 40/1956 Sb.
Zákon rozlišuje obecnou a zvláštní ochranu přírody. Obecná ochrana přírody je ochranou všech druhů rostlin včetně hub a živočichů před vyhubením (včetně snížení jejich genetické variability, vymizení dílčích populací, nebo zničení jejich ekosystému). Zvláštní ochrana přírody je dále rozlišena na územní a druhovou ochranu, nově se však objevuje jejich provázání, které souvisí také s implementací soustavy NATURA 2000.
Nástroje obecné ochrany přírody:
- přírodní park - zcela odlišná kategorie než národní park, jedná se o velké území vyhlášené k ochraně krajinného rázu
- významný krajinný prvek - menší území k ochraně krajinného rázu
- územní systém ekologické stability - síť míst s vyšším stupněm ekologické stability
- památný strom - ochrana jednoho stromu, aleje, stromořadí
Kategorie druhové ochrany (zvláště chráněné druhy):
- kriticky ohrožený druh
- silně ohrožený druh
- ohrožený druh
Kategorie územní ochrany (zvláště chráněná území):
- národní park - 4 ks
- chráněná krajinná oblast - 24 ks, od 1.8.2005 25 ks
- národní přírodní rezervace - 110 ks
- národní přírodní památka - 102 ks
- přírodní rezervace - cca 750 ks
- přírodní památka - cca 1180 ks
- přechodně chráněná plocha - vyhlašováno dočasně
Pozn. Počty jsou převzaty ze stránek http://www.nature.cz a měly by být aktuální k 31. 12. 2004. Bohužel průběžně dochází k vyhlašování nebo naopak rušení posledních dvou kategorií, a proto nelze zaručit trvalou aktuálnost tohoto údaje.
Viz též chráněná území.
Všechna území musí mít schválený plán péče. Ten se schvaluje na deset let, popř. u větších chráněných území s výhledem na další období.
Zákon také definuje pravomoce orgánů ochrany přírody a také možnost nevládních organizací vstoupit do správního řízení, mohou-li v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Orgány ochrany přírody:
- Ministerstvo životního prostředí (MŽP)
- Krajský úřad (KÚ)
- Pověřený obecní úřad (tzv. obec třetího typu)
- Obecní úřad (OÚ)
Mezi orgány ochrany přírody také na území národního parku patří Správa národního parku a na území chráněné krajinné oblasti Správa chráněné krajinné oblasti. Všech 24 Správ CHKO sdružuje zastřešující organizace Státní ochrana přírody, která se kromě CHKO stará ještě o lokality, popř. druhy chráněné v rámci soustavy Natura 2000. Do roku 2004 se tato organizace jmenovala Správa chráněných krajinných oblastí.
Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) je orgán, který nemá rozhodovací pravomoci, ale sdružuje řadu odborníků. Tento orgán má na starosti získávání odborných podkladů k ochraně jednotlivých území a zvláště chráněných druhů, včetně zhotovování plánů péče.
Zákon ve svém paragrafu 70 umožňuje účast ve správním řízení, které se dotýká zájmů ochrany přírody a krajiny, různým nevladním neziskovým organizacím (ponejvíce jde o občanská sdružení). Občanská sdružení musí splnit jen dvě podmínky: mítjako hlavní cíl své činnosti ochranu přírody a krajiny a včas a řádně se do řízení přihlásit. Úřady jsou přitom na požádání povinny poskytovat těmto sdružením informace o zahajovaných správních řízeních.
Tento paragraf umožňuje v zásadě libovolné veřejnosti vstupovat do správních řízení a zohledňovat zde otázky ochrany přírody. Zřízení občanského sdružení je totiž velmi jednoduché, stačí pouze 3 lidi, kteří sepíšou stanovy, zvolí mezi sebou předsedu a zažádají o registraci u Ministerstva vnitra - pokud neporušuje činnost sdružení zákony, je ministerstvo do měsíce povinno registraci přijmout. Některá občanská sdružení mohou tohoto svého práva zneužívat k obstrukcím, případně ho uplatňovat i ve jménu jiných zájmů, než je ochrana přírody. Proto se především mezi poslanci ODS na základě stížnosti některých investorů opakovaně objevuje snaha omezit účast veřejnosti ve správních řízeních. Námitka zástupců nevládních organizací proti tomuto omezení je ta, že plošné omezení poškodí i ty organizace, které svých pravomocí nezneužívají, a výsledkem bude zhoršení úrovně ochrany přírody v České republice.
Současný stav sporů je takový, že k plošnému omezení práv sdružení zatím nedošlo. Parlament však již v roce 2001 schválil problematický zákon, který jednu vybranou variantu dálničního obchvatu města Plzně (jednalo se o variantu SUK2) prohlásil za veřejný zájem. Nyní se navíc připravuje další zákon, který by umožnil všechny plánované dálniční stavby prohlásit ze veřejný zájem a umožnit tak nejen omezení vlivu neziskových organizací na správní řízení, ale dokonce i vyvlastňování pozemků. V rámci novely zákona 114/92 byla snaha za veřejný zájem prohlásit i výstavbu jezů nutných k zlepšení splavnění Labi. Tato snaha byla z větší části neúspěšná, mj. i z ekonomických důvodů (přínos stavby by byl výrazně menší než náklady).
[editovat] Aplikace soustavy NATURA 2000 v ČR
V roce 2004 byla přijata rozsáhlá novela zákona 114 (jako zákon 218/2004), která zavádí do legislativy České republiky ochranu v rámci soustavy NATURA 2000.
Zároveň byly vyhlášeny některé ptačí oblasti (celkem by jich mělo být 41, ale část z nich je dosud předmětem diskuse s vlastníky a samosprávou). Návrh 890 území zvláštní ochrany (tzv. Special Area of Conservation) byl poslán k posouzení do Bruselu jako tzv. národní seznam lokalit.
Ochranné kompetence nad těmito typy území by měla převzít nově vzniklá instituce Státní ochrana přírody a jejím prostřednictvím správy chráněných krajinných oblastí. Působnost správ se tak rozšiřuje na vybraná území i mimo CHKO.
Bližší informace o implementaci směrnice Natura 2000 viz článek Natura 2000.
[editovat] Externí odkazy
- Stránky Agentury ochrany přírody a krajiny
- Stránky o soustavě NATURA 2000
- Platná novela zákona 114/1992
- Stránka MŽP o mezinárodních úmluvách
seznamy
druhová ochrana
- Právní druhová ochrana v Německu (německy)

