Slezská nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slezská nářečí jsou nebo byly slovanské dialekty na území Slezska. Dosud se jimi mluvi na Horním Slezsku (okolí Katovic, Ratiboře, Hlubčic) a Těšínsku. Na Dolním Slezsku slovanské dialekty vymřely koncem 19. století. V širším smyslu se ke slezštině počítají také nářečí lašská.

Slezská nářečí se dost liší od sebe navzájem. Část jich je mazuřících, na západě se blíží lužické srbštině, na jihovýchodě přechází do moravských nářečí češtiny a goralštiny. Mají mnoho vlastností typických pro lechickou skupinu západoslovanských jazyků, jsou ovšem značně ovlivněny češtinou a němčinou.

Vymřelé dialekty Dolního Slezska se vyznačovaly např. mazuřením (vjecořo večeře) či přehláskou 'e > 'o po š, č, ř, ž, ň, ľ, ť, ď (podobně jako dolnolužičina a část nářečí severoopavských).

V Horním Slezsku nazývali Němci místní slovanské dialekty pohrdavě Wasserpolnisch.