Rychločtení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rychločtení je speciální metoda vnímání textu očima a jeho myšlenkové zpracování, při němž dochází současně se zvyšováním rychlosti i k lepšímu zapamatování přečteného a k lepšímu odlišení podstatného a druhořadého.
Metoda rychločtení účinně a do značné míry řeší problém, že bez ní je každé zrychlení čtení neškoleného čtenáře provázeno větší povrchností čtení, a každé obsahové prohloubení je provázeno snížením rychlosti. Rychločtení se dá ovládnout metodou samouků z knih a CD anebo na výcvikovém kurzu trvajícím zhruba 20 hodin (3 dny). Velmi dobře se hodí například k zvládání každodenní záplavy e-mailů, pro manažery, studenty a jiné duševně pracující.
[editovat] Z historie rychločtení a podobných metod
Novodobé pokusy číst rychleji a více si z textu pamatovat se datují od konce 20. let minulého století. Začaly v USA. Za první moderní knihu o americkém rychločtení se považuje dílo Waltera B. Pitkina „The Art of Rapid Reading“ z roku 1928. Kurzům se věnovaly především Harvard University a University of Texas v Austinu.
Během druhé světové války se americké metody rozšířily i do Evropy. Jedna a tatáž metoda (s různými menšími rozdíly) byla vždy založena hlavně na očně technických dovednostech – širokém zrakovém rozpětí, zmenšování počtu fixací na řádek, potlačování regresí a subvokalizací, snaze o čtení stránky textu jen svisle shora dolů atp. Mozkové dovednosti (tj. „aby i hlava brala text rychleji, když už oko jej bere rychleji“) byly až sekundární, často i podružné. Tyto zahraniční metody se nazývaly Speedreading, Rapid Reading, Power Reading, Dynamic Reading, Advanced Reading, Schnellesen, Optimales Lesen, Bystroje čtěnije, Intěgralnoje čtenije atp.
V bývalé ČSSR se těmto metodám věnoval na Slovensku například profesor Univerzity Komenského Bratislava Jozef Mistrík.
V jediném českém knižním překladu těchto zahraničních metod – v publikaci německého autora Wolfganga Zielke (Svoboda Praha 1977 a 1988) byl překladatelem zvolen termín „rychlé čtení“ nebo synonymický termín „rychločtení“. I některé řídké české pokusy o zkoumání a aplikace této metody do 80. let minulého století používaly pojmů „rychločtení“, „rychlé čtení“. Žádný z těchto pokusů však nezaznamenal nějakou popularizaci mezi širší odbornou veřejností. Omezil se zpravidla na ojedinělý článek v odborném časopise, na nesoustavné pokusy s touto zahraniční metodou uvnitř nějaké instituce typu vysoká škola, na několik odstavců ve zprávě ze služební cesty či stáže nějakého našince v zemi, kde tato metoda byla rozšířená.
Zájem o „rychločtení“ mezi širokou veřejností pronikavě stoupl, když se mu podrobně věnoval populární časopis Mladý svět – zejména jeho mimořádná příloha čísla 52/1985 a dále čísla 1 – 10/1986. A když se mu brzy poté věnovala Československá televize – v desetidílném televizním seriálu „Kurs rychlého čtení“ vysílaném v září až prosinci 1986. Seriál doprovázely podrobné série článků v řadě dalších časopisů – například časopis Čs. televize, časopis Květy. První čtyři kurzy pro nejširší veřejnost proběhly od poloviny července do poloviny srpna 1984 v Šilheřovicích na Opavsku pod hlavičkou tehdejší cestovní kanceláře CKM. Již za dva roky po uvedení těchto letních kurzů na trh se staly bezkonkurenčně nejžádanějším tématickým pobytovým zájezdem v zemi. Protože na omezenou kapacitu těchto kurzů v Československu stáli zájemci fronty přes noc před dveřmi cestovní kanceláře, bylo v ní rozhodnuto rozšířit kapacitu o tutéž problematiku ve Flessenově (Meklenbursko, Německo). Kurz se neustále tématicky rozšiřoval, k výuce rychločtení přibylo též rychlovyhledávání a rychlostudium a další techniky time managmentu, information managementu a komunikačních dovedností. Kurz stavěl na psychovzorcích profesionální koncentrace, zjišťovací a zpětně poznávací paměti, opozice podvědomí, psychické teorie relativity aj. – a v dobrém slova smyslu se vzdálil svým zahraničním zdrojovým kořenům. Mozkové dovednosti převážily nad očně-technickými a pojmy rychločtení a racionální čtení získaly tak secondary meaning – význam pro efektivní vnímání jakýmikoliv smysly a z jakéhokoliv informačního zdroje – tedy i sluchem apod., tedy i z obrázků, filmů, televize, internetu, z každodenní mezilidské komunikace slovní i mimoslovní…
Za všemi těmito českými aktivitami stál Ing. David Gruber, středoškolský a vysokoškolský učitel, který se v letech 1986-1990 věnoval rychločtení a racionálnímu čtení na svůj plný úvazek coby první soukromý nezávislý školitel, kouč, lektor, poradce, výzkumník a popularizátor. (Na vzdělávací služby v oblasti rychločtení a racionálního čtení byla David Gruberovi vzhledem k příznačnosti pro jeho osobu zapsána v roce 1996 ochranná známka u Úřadu průmyslového vlastnictví, která je stále v platnosti.)

