Evropské právo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evropské právo, právo Evropské unie, společné právo Evropské unie, je základem evropské integrace (evropského sjednocení). Sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích.
Jedná se o nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých států. Na jeho vzniku, zavedení, dohledem nad ním a na dalším jeho vývoji se podílí řada institucí EU.
Společné právo EU má tři oblasti, které se ale navzájem prolínají:
- primární právo
- sekundární právo
- judikatura (výkon soudní moci, souzení).
Evropské právo je seřazeno v takzvaném „Acquis communautaire“.
Obsah |
[editovat] Primární právo
Primární právo EU sestává především ze smluv EU ale i dalších úmluv. Jedná se o dohody, které byly uzavřeny mezi vládamí členských zemí a které odpovídaji právní formě smluv. Musí být ratifikovány parlamenty členských států, stejně jako všechny jejich případné změny.
Smlouvy EU se také týkají úkolů a pravomocí institucí a orgánů EU. Dále upravují legislativní, exekutivní a judikativní postupy společného práva EU.
Zakládající smlouvy Evropských společenství byly několikrát měněny nebo doplňovány. Obdobně se vyvíjejí smlouvy Evropské unie.
| Evropská unie – historie, smlouvy a struktura | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1952 | 1958 | 1967 | 1993 | 1999 | 2003 | ? |
| Evropská společenství (ES*) | E V R O P S K Á U N I E ( E U ) | |||||
| Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) | ||||||
| Evropské hospodářské společenství (EHS) |
Evropské společenství (ES) | |||||
| Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) | ||||||
| *ES: ESUO, EHS (ES od 1993), Euratom | Spravedlnost a vnitřní věci | –> ES | ||||
| Policejní a justiční spolupráce | ||||||
| Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) | ||||||
| Pařížská smlouva |
Římské smlouvy |
Slučovací smlouva |
Maastrichtská smlouva |
Amsterodamská smlouva |
Niceská smlouva |
Ústava EU |
|
"TŘI PILÍŘE" – Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a justiční spolupráce |
||||||
[editovat] Sekundární právo
Sekundární právo EU vychází ze smluv EU a je vytvářeno a schvalováno podle postupů, stanovených ve článcích smluv EU.
V zakládajících smlouvách Evropských společenství byly stanoveny následující právní akty:
- nařízení – jsou obecně závazné a bezprostředně použitelné v každém členském státě, aniž by k tomu byly potřebné, nebo vyhrazené, jakékoliv kroky na národní úrovni, pokud nejde o rámcové nařízení, které je příliš obecné, než aby se samo o sobě dalo aplikovat nebo samo přepokládá vydání národního prováděcího předpisu
- směrnice – zavazují členské země dosáhnout určitých cílů během určené doby, přičemž národní instituce mohou určit prostředky, jak jich dosáhnout, směrnice musí být transponovány do práva jednotlivých členů, konkrétní způsob transpozice je členský stát povinen oznámit Komisi
- rozhodnutí – jsou pro příjemce závazná, mohou se týkat členských zemí, právnických či fyzických osob, členské státy jako adresáti jsou povinny přijmout potřebná prováděcí opatření
- doporučení a stanoviska – nejsou závazná, nedodržení doporučení však může být v některých případech sankciováno
Všechny nařízení, směrnice a rozhodnutí s určená všem členských států se zveřejňují Úřední věstník Evropské unie.
[editovat] Judikatura
Judikatura EU, vykonávání jjejí soudní pravomoci, obsahuje rozsudky Evropského soudního dvora a Soudu první instance ve sporech, které jsou jim předloženy Komisí, soudy členských států, organizacemi nebo jednotlivci.
[editovat] Kritika
[editovat] Externí odkazy
- http://europa.eu
- EUR-Lex: Přístup k právu Evropské unie – platné právo EU a návrhy práva EU
- EUR-Lex: Smlouvy – vyhledávání ve smlouvách ustavujících EU
- EU Law Blog, blog o právu EU (anglicky)

