Josip Juraj Strossmayer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josip Juraj Strossmayer (4. února 1815 Osijek – 8. května 1905 Đakovo) byl chorvatský biskup a národopisec. Působil v Đakově ve východním Chorvatsku. Byl zámožným mecenášem, ze svých vlastních peněz věnoval 50 tisíc zlatých na založení Jihoslovanské akademie v Záhřebu a roku 1876 dal značnou částku na podporu chorvatské univerzity. V Đakově proto dnes ukazují vznosnou Strossmayerovu katedrálu.
Strossmayer byl chorvatský národovec, přítel Jana Kollára a Františka Palackého. Jako stoupenec obnovy illyrské kultury (zahrnující západní část balkánského poloostrova) usiloval o sjednocení slovanských kultur a literatur, zejména slovinské a chorvatské, také ve spolupráci se srbskou. Politicky byl odpůrcem násilné maďarizace Slovenska, která nastala po tzv. rakouském vyrovnání. Kritizoval též dogma o neomylnosti papeže.
Jako významný politik a jeden z vůdců Národní liberální strany byl Strossmayer členem rakouské Říšské rady ve Vídni. Prosazoval zde tzv. jižní austroslavismus. Ve Vídni a Pešti tyto myšlenky nebyly přijímány s pochopením. Strossmayerovi žáci proto byli pronásledování a museli utíkat z domova – mnoho z nich našlo útočiště v Praze, kde byl jejich patronem Tomáš Garrigue Masaryk. Snad právě proto je po něm v Praze pojmenováno významné náměstí.

