Parejovo ladění
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parejovo ladění je nerovnoměrně temperované ladění, které ve svém traktátu [1] popsal španělský hudební teoretik Bartolomeo Ramos de Pareja (datováno 1482).
Vyšel, jak bylo v té době obvyklé, z ladění pythagorejského. Ladil trudíž podle čistých kvint, přitom ale na jednom místě naladil čistě velkou tercii F-A. Tím pádem mu namísto pythagoreského komatu vzniklo koma syntonické a to nevytlačil až na kraj tónové řady, jak bylo běžné, ale nechal jím zmenšit jim přímo kvintu G-D. Tím pádem získal několik po sobě jdoucích čistě naladěných kvintakordů: B-dur, F-dur, C-Dur, d-moll, a-moll, e-moll. Vypadá to, že i když vycházel z ladění pythagorejského, tedy kvintového, předznamenal svým postupem ladění středotónové, založené na vylepšení tercií.
Postup byl tedy následující: Od tónu F naladil čistě spodní velkou tercií tón F. Potom od tónu F postupoval kvintovým kruhem (tedy pythagorejsky) na tóny C, G, D a potom z tónu A spodní kvintou na D. Tím pádem vznikla kvinta G-D, zúřená oproti čisté o velikost syntonického kommatu. Zbývající tóny naladil opět po čistých kvintách: od tónu A po směru kvintového kruhu naladil postupně E, H, Fis a Cis a od tónu F proti směru kvintového kruhu tóny B, Dis, Gis. Tím pádem mu mezi tóny Cis a Gis vznikla kvinta, užší oproti čisté pouze o schisma (hudba) (1,9 centu, což je hodnota velice blízká jedné dvanáctině pythagorejského komatu, tj. tato kvinta byla naladěná prakticky rovnoměrně temperovaně).
Výsledek tohoto ladění můžeme popsat pomocí takto modifikovanéno kvintového kruhu:
| Kvinty | Poměr frekvencí | Popis | Centy |
|---|---|---|---|
| Gis – Dis Dis – B B – F F – C C – G |
![]() |
Čistá kvinta | 702 |
| G - D | ![]() |
Čistá kvinta zmenšená o syntonické koma |
680 |
| D – A A – E E – H H – Fis Fis - Cis |
![]() |
Čistá kvinta | 702 |
| Cis - Gis | ![]() |
Čistá kvinta zmenšená o schisma | 700 |
[editovat] Reference
- ↑ RAMOS DE PAREJA, Bartolomeo. Musica practica. Bolonia: [s.n.], 1482.




