Arpádovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Náčelník Arpád
Náčelník Arpád

Arpádovci byli původní uherskou panovnickou dynastií, která vládla od počátků uherského státu až do roku 1301, kdy zemřel její poslední příslušník Ondřej III.

[editovat] Původ rodu

Za zakladatele dynastie je označován náčelník Arpád († 907), který přivedl koncem 9. století maďarské kmeny do Karpatské kotliny. Arpád pocházel z rodu Turulova, jeho otec byl Almoš.

[editovat] Dějiny rodu

Po smrti Arpáda stanul v čele maďarských kmenů jeho syn Zoltán (907-948), který vládl v letech 907948. Zoltán pokračoval v otcových výbojích, hlavně na západ.

Za vlády Zoltánova synovce Fajsze 948955 byli Maďaři poraženi v bitvě na Lechu.

Zoltánův vnuk Géza I. 972997 přijal s celou rodinou křest a sjednotil maďarské kmeny pod jedinou vládou.

Jeho syn Štěpán I. 9971038 toto sjednocení dokončil. Využil příznivé situace v evropské politice, zabezpečol si podporu císaře Oty III. i papeže Silvestra II. a díky jim získal roku 1000 královskou korunu a založení arcibiskupství v Ostřihomi. Štěpán se stal prvním králem, který byl kanonizován.

Po smrti Štěpána, který nezanechal mužského potomka, se situace pro Uhry nevyvíjela příznivě. O nástupnicví se strhl boj mezi Štěpánovým synovcem Petrem (vládl v letech 10381041, 10441046), synem jeho sestry Marie a benátského dožete z rodu Orseolo, a mezi stařešinou Samuelem z rodu Aba (vládl v letech 10411044). Po Abově zavraždění a vyhnání Petra získal trůn Zoltánův prapravnuk Ondřej I.

Vedle Štěpána I. byl jedním z nejvýznamnějších členů rodu Béla IV., který vládl ve 13.století.