Bejrút
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bejrút (arabsky بيروت, fran. Beyrouth) je přístavní město v Libanonu, je zároveň největším i hlavním městem země. Má 2,1 milionu obyvatel.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Fénické období
Původní název města zněl Bêrūt – česky „Studně“. Tento název mu dali Féničané a to už v dobách 15. století př. n. l. Ve starověku byl také znám pod názvem Berytus, na tento název přišli archeologové v roce 1934. Roku 140 př. n. l. město obsadil a později zničil Diodotus Tryfon, král tehdejší Sýrie a Seleucidovského království. Poté bylo město přestavěno v helénském stylu a přejmenováno na Laodicea, na počest Seleucidské královny. Dnešní město se rozkládá na místě právě tohoto starého. Proto se také přímo v centru Bejrútu nacházejí historická naleziště, na kterých bylo možno pracovat až po ukončení občanské války v roce 1991. Díky průzkumu se zjistilo, že některé současné ulice kopírují tvar těch starověkých.
[editovat] Římské období
V této době zde existovala velmi významná právnická škola, a to i za dob císaře Jusitiniána, tedy po pádu Západořímské říše. V Byzantské říši se stala jednou ze tří oficiálních právnických škol (roku 553). Přesto o dalších dvacet let později musela být přestěhována do Sidonu, protože Beirút postihlo silné zemětřesení.
[editovat] Arabské a turecké období
V roce 635 padlo město do rukou Arabům. Přesto svůj význam jako centrum východního středomoří nezískalo, bylo totiž zastíněno městem Akko, jehož rozvoj byl větší. Mezi lety 1110 a 1291 Bejrút obsadila vojska křížových výprav. Poté se ho zmocnili drúzští emírové. Jedním z nejdůležitějších byl Fakr ed-Din Maan II., který postavil kolem města silné opevnění. Roku 1763 se městu podařilo stát se konečně centrem Východního středomoří, protože v Akku propukly nepokoje. Během doby, kdy byl Bejrút pod nadvládou různých pašů, počet obyvatel prudce klesl, z kvetoucího obchodního města se stalo městečko s pouhými 10 000 obyvateli. Až rok 1888 přinesl zvrat. Město se stalo centrem Vilájetu Sýrie (turecké Syrské provincie), což odstartovalo hospodářský i obchodní růst. Vznikly vztahy s Evropou a Spojenými Státy. Po masakru křesťanů roku 1860 tu byla zintenzivněna činnost západních misionářů. Snaha obrátit ke křesťanství další místní obyvatele však skončila neúspěchem. Jediné z výsledků práce amerických misionářů, co se ujalo byl nový systém škol. Vznikla Syrská protestantská univerzita, která se později přeměnila v Americkou Bejrútskou univerzitu. Díky těmto školám se tu koncem 19. století objevila i arabská inteligence. Angličtí a francouzští inženýři zde stavěli moderní stavby (přístav v roce 1894, železnice Bejrút – Damašek – Halab v roce 1907). Zboží se vyváželo většinou do Francie, ve městě postupně rostl francouzský vliv.
[editovat] Moderní období
Po pádu Osmanské říše po první světové válce se města zmocnili Francouzi. Ti velmi podporovali komunitu maronitských křesťanů a zajistili mírný rozvoj. Po druhé světové válce vyhlásil Libanon nezávislost s Bejrútem jako svým hlavním městem. Až do roku 1975, kdy vypukla občanská válka se městu říkalo „Paříž blízkého východu“, stále zůstávalo centrem arabské inteligence, obchodu a turismu.
[editovat] Období občanské války
V této době se město rozdělilo. Křesťané na východě se s muslimy v západní části Bejrútu oddělili pásem „země nikoho“ vedoucím přímo přes dříve bohatý a prosperující střed města. Válka donutila, že arabské mozky odešly pryč.
[editovat] Poválečné období
V roce 1991 byl podepsán mír. V této době bylo celé město prakticky zničeno. V centru byly sutiny obchodních domů a administrativních budov. I patnáct let po válce jsou rány stále vidět. Centrum je sice opravené, ale některé mešity nejsou ještě dostavěny, pořád stojí dost budov zničených válkou a politická situace je opět nestabilní.
[editovat] Významné stavby
- Univerzity
- Americká Bejrútská univerzita
- Americká Libanonská univerzita
- Univerzita sv. Josefa
- Kasina

