Karel Toman
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, (25. února 1877, Kokovice – 12. června 1946, Praha) byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.
Obsah |
[editovat] Život
Nedokončil studium práv, pracoval na několika úřednických postech. Žil ve Vídni, hodně cestoval navštívil Německo, Anglii, Francii a Nizozemsko.
Od roku 1917 byl redaktorem Národních listů. Publikoval v časopisech Niva, Lumír, Země a Lípa. Po první světové válce spolupracoval s Lidovými novinami.
[editovat] Dílo
Jako básník byl lyrik, který patřil k demokratickému proudu naší literatury, nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejších společenského dějí , soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.
- Pohádky krve – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy
- Torzo života – vzpomínka na harmonickou krajinu domova. Stýská se mu po pevných rodinných svazcích.
- Sluneční hodiny – ukazuje přírodu ve svém koloběhu ročních dob.
- Melancholická pouť – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)
- Verše rodinné a jiné – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události.
- Měsíce – Země je zde podstatou skutečnosti, je proti vraždám, které se odehrávají na jejím povrchu. Z hlubin země působí tajemné síly, které směřují k uchování životních hodnot. Námětem je starý mýtus.
- Hlas ticha – obdoba Veršů rodinných a jiných
- Stoletý kalendář – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví.
[editovat] Ukázka z díla
"Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami".
(Karel Toman, Měsíce, Únor)

