Lvov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Lvov Львів |
|
|---|---|
| poloha | |
| souřadnice: | |
| kontinent: | Evropa |
| stát: | Ukrajina |
| region: | Lvovská oblast |
| nadmořská výška: | 289 m. n. m. |
| rozloha a obyvatelstvo | |
| rozloha: | 171 km² |
| počet obyvatel: | 735 000 (2007) |
| hustota zalidnění: | 4971 obyv. / km² |
| správa města | |
| primátor: | Andrij Sadovyj |
| oficiální web: | http://www.loda.gov.ua/ |
Lvov (ukrajinsky Львів – Ľviv, polsky Lwów, rusky Львов, německy Lemberg, latinsky Leopolis) je největší město na západní Ukrajině. Leží na okraji Podleské vysočiny, na řece Poltvě. Po několik staletí bylo součástí Polska.
- Počet obyvatel:
V období po rozdělení Polska bylo město polským kulturním centrem a hlavním městem Haliče, která náležela Rakousku. V meziválečných letech byl Lvov hlavním městem Lvovského vojvodství Polské republiky.
Obsah |
[editovat] Historie
- asi 1250 - založení obranného hradu knížetem Danielem a jeho synem Lvem z ruské dynastie haličských knížat
- díky vhodné poloze se z města stává nejdůležitější řemeslnicko-obchodní středisko Haličsko-Volyňské Rusi.
- 1349 - polský král Kazimír III. Veliký město dobyl
- 1356 - polský král Kazimír III. Veliký udělil městská práva (magdeburské právo)
- 15. - 17. století - důležité centrum mezinárodního významu
- červen 1527 - velký požár
- 24. srpna 1675 - Bitva u Lvova, Jan III. Sobieski přemohl Tatary
- 1704 - Švédové obléhali a dobyli město
- 1772 Lvov přechází pod vládu Habsburků, stává se hlavním městem nové provincie Halič. Namísto polské Akademie vzniká německá vysoká škola
- 4. června 1817 - Císař František II. potvrdil statut Nadace Ossolineum, kterou ve Lvově založil hrabě Józef Maksymilian Ossoliński.
- 7. února 1867 - byla založena Tělovýchovná společnost Sokol (Towarzystwo Gimnastyczne Sokół)
- 5. června 1894 - bylo otevřeno Racławické panorama
- 1. listopadu 1918 - bitva mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli. Lvov se stává hlavním městem vojvodství v meziválečném Polsku a je jedním z důležitějších městských center v zemi.
- 1920 - polsko-bolševická válka
- 11. listopadu 1920 - město bylo vyznamenáno řádem Order Virtuti Militari
- 22. září 1939 dobyto Rudou armádou, na základě paktu Ribbentrop-Molotov se ocitá pod okupací SSSR, je s celou tzv. Západní Ukrajinou připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice
- únor, duben, červen 1940 a červen 1941 - deportace polského obyvatelstva a politika ukrajinizace
- 1945 - 15. června 1946 - „repatriace“, kterou lze považovat za vyhnání polského obyvatelstva za řeky Bug a San do Polska, zvláště na „znovuzískané“ země, odkud byli vyhnáni prakticky všichni Němci
- 1946 - Ossolineum přeneseno (20 %) do Vratislavi
Lvov byl založen v polovině 13. století knížetem Danilem Romanovičem Haličský (někdy také uváděno jméno Daniel) a byl pojmenován podle jeho syna Lva. Po dobytí polským králem Kazimírem Velikým v roce 1349 bylo město zničeno, takže muselo být znovu založeno kousek stranou. V roce 1356 dostal Lvov městská práva podle západoevropského stylu. Měšťany byli zejména Němci, kteří také město nazývali německy Lemberg (latinsky Leopolis). V 15. a 16. století se Lvov rozvíjel obchodně, řemeslnicky, architektonicky, kulturně. Město bylo mnohonáboženské, římské katolictví, pravoslaví, arménská církev a židovské obce.
Během válek v polovině 17. století Lvov nebyl dobyt a zničen, narozdíl od Varšavy, Krakova a tehdy též polského Vilna (nyní litevský Vilnius). V roce 1648 vydržel obléhání Kozáků Bohdana Chmelnického, kterým pomáhali Tataři i obléhání Kozáků s moskevskými vojsky v roce 1655. Celopolská hospodářská krize druhé poloviny 17. století však neblaze ovlivnila i situaci ve Lvově. Lvov byl vyrabován teprve Švédy v roce 1704.
Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Lvov Rakousku. Rakušané zpočátku pronásledovali Poláky a podporovali Němce, ale lvovští Němci byli polskými vlastenci a polonizovali se. Podobně se stávalo i s rakouskými úředníky, kteří se byli posíláni, takže se polskost Lvova spíš posilovala. V roce 1867 obdržela Halič od vídeňské vlády rozsáhlou autonomii a Lvov se stal hlavním městem tohoto správního celku. Ve městě působil sněm provincie, vláda a školní rada. Ve všech institucích byla zavedena polština.
V roce 1914 obsadili Lvov Rusové, ale v roce 1915 se vrátili Rakušané. Ke konci 1. světové války byl cítit blízký rozpad Rakouska-Uherska a Poláci i Ukrajinci se připravovali na střetnutí o město a celou východní Halič.
Po obnovení polského státu v roce 1918 se rozpoutaly boje o Lvov. Ve městě tehdy žilo asi 250 tisíc lidí, z toho 50 % bylo Poláků, 30 % Židů, 15 % Ukrajinců a zbytek byli zejména Němci a Arméni. Ve městě dominovala polská kultura, ale okolní vsi byly skoro výlučně ukrajinské, což vedlo k tomu, že Ukrajinci chtěli nad Lvovem převzít kontrolu, kdežto Poláci ho zoufale bránili. Poláci si v roce 1918 neuměli představit Polsko bez tohoto města, proto na obranu města přijeli jako jedni z prvních i oddíly z Poznaně, která leží daleko na západě. Žádná mírová jednání pod patronátem mocností nevedla k řešení nebo spravedlivému rozdělení. Na území Ukrajiny bojovaly Rudá armáda, vojska bílých a Poláci. Rudá armáda dobyla Kyjev a v polovině roku 1919 byla celá Halič v polských rukou. Ukrajinci přestali věřit, že se jim podaří vytvořit nezávislou Ukrajinu, takže všechno měl rozhodnout výsledek války mezi Polskem a bolševickým Ruskem. V roce 1920 sovětská ofenzíva uvízla na předpolí Varšavy a Lvova, kde obránci zastavili nápor slavné jezdecké armády Buďonného (bolševickým komisařem na tomto úseku byl Josef Stalin). Svázání značných sovětských sil u Lvova pomohlo polské protiofenzívě na vojska Tuchačevského u Varšavy. V roce 1921 obě strany uzavřely mír v Rize, kde byla též rozhodnuta hranice mezi oběma státy a Lvov se ocitl v obnoveném Polsku.
Poláci tvrdili, že Haličská Rus (Červená Rus) byla už od doby polského krále Kazimíra Velikého (vládl v letech 1333-1370) součástí polského království, takže proto by měla patřit Polské republice. Ukrajinci zase brali rozdělení Ukrajiny mezi Polsko a sovětské Rusko, tak jako bylo rozebráno Polsko koncem 18. století mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Rusíni se často považovali za „Poláky rusínského či ruského původu“ a byli s to být loajální vůči Polsku, pokud jejich kultura zůstane zachována (a proto je Ukrajinci nenáviděli jako „odpadlíky“).
V září 1939 si Třetí říše a Sovětský svaz na základě paktu Ribbentrop-Molotov rozdělili Polsko, z pohledu Ukrajiny však nastalo sjednocení jejich země. Během první fáze 2. světové války, ještě před válkou německo-sovětskou, část Poláků utekla na západ pod německou okupaci, část byla deportována do hloubi SSSR (Sibiř, Kazachstán...), část vyvražděna Ukrajinci (zejména Ukrajinskou povstaleckou armádou, UPA). Zbytek byl vysídlen v roce 1945 v rámci „výměny obyvatelstva“ do Polska a z Polska zas přešli do SSSR Rusíni a Ukrajinci. Tím skončila 600letá polská přítomnost ve Lvově.
[editovat] Známí Lvované
- Władysław Anders - polský vojevůdce, jeho jednotky v roce 1944 dobyly Monte Cassino
- Józef Bem
- gen. Tadeusz Bór-Komorowski - generál polského odboje za 2. světové války, byl velitelem Zemské armády v roce 1944
- hr. Aleksander Fredro - polský romantický spisovatel, na rozdíl od jiných polských romantiků jeho díla obsahují humor a ironii
- sv. Jan z Dukly - světec, žil v Bernardiském klášteře ve Lvově
- Maria Konopnicka - polská národní spisovatelka
- Juliusz Kossak - malíř
- Jacek Kuroń
- Karolina Lanckorońska
- Stanisław Lem - spisovatel
- Roman Longschamps de Berier - rektor lvovské Univerzity Jana Kazimíra
- Kornel Makuszyński - spisovatel, autor knížek o Kozlíku Matějovi (Koziołek Matołek)
- Piotr Skarga - teolog, spisovatel a kazatel
- Wanda Wasilewska
- Simon Wiesenthal
- Szymon Okolski (1580-1653), teolog
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- Univerzita Jana Kazimíra (polsky)
- Stránka o městě (polsky)
- Stránka o městě (polsky)
- Polský plán Lvova z roku 1937
- Lviv Portal (anglicky)
|
|
||
|---|---|---|
|
Oblasti (область) a jejich správní centra: Čerkaská oblast (Čerkasy) | Černihovská oblast (Černihov) | Černovická oblast (Černovice) | Dněpropetrovská oblast (Dněpropetrovsk) | Doněcká oblast (Doněck) | Ivano-Frankivská oblast (Ivano-Frankivsk) | Charkovská oblast (Charkov) | Chersonská oblast (Cherson) | Chmelnycká oblast (Chmelnyckyj) | Kyjevská oblast (Kyjev) | Kirovohradská oblast (Kirovohrad) | Luhanská oblast (Luhansk) | Lvovská oblast (Lvov) | Mykolajivská oblast (Mykolajiv) | Oděská oblast (Oděsa) | Poltavská oblast (Poltava) | Rivnenská oblast (Rivne) | Sumská oblast (Sumy) | Ternopilská oblast (Ternopil) | Vinnycká oblast (Vinnycja) | Volyňská oblast (Luck) | Zakarpatská oblast (Užhorod) | Záporožská oblast (Záporoží) | Žytomyrská oblast (Žytomyr) |
||
|
Autonomní republika (автономна республіка) a její správní centrum: Krymská autonomní republika (Simferopol) |
||
|
Města se zvláštním postavením (місто зі спеціальним статусом): Kyjev | Sevastopol |
||

