Oko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o orgánu. Další významy jsou uvedeny v článku Oko (rozcestník).

Oko je orgán reagující na světlo. V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na to, zda světlo je či není až po oko

Lidské oko
Lidské oko
složené oko členovců
složené oko členovců

„jednoduché“ u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené u členovců. Mnoho živočichů (včetně savců, ptáků, plazů a některých ryb) má oči umístěné na jedné straně hlavy, což jim umožňuje trojrozměrné binokulární vidění – jednotlivé obrázky z obou očí se skládají do jednoho, který vnímáme. Oproti tomu existuje monookulární vidění, kdy živočich vnímá současně dva rozdílné obrazy, jako např. zajíc nebo chameleon. Optické vady, vzniklé ohybem světla na panence příliš malých očí jednoduchého typu, prakticky znemožňují jejich používání, proto by pro drobné druhy hmyzu byly takové oči bezcenné.

Obsah

[editovat] Anatomie oka

Průřez lidského oka s anglickými popisky
Průřez lidského oka s anglickými popisky

Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (lat. retina). Všechny části oka, přes které paprsek světla prochází jsou průhledné, aby co nejvíce zabraňovaly rozptylu dopadajícího světla. Rohovka (cornea) a čočka (lens) pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – sítnici. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají nervové impulsy zrakovým nervem (nervus opticus) do mozku.

Světlo vstoupí přes rohovku, do oblasti vyplněné komorovou vodou (aquaeus humour), a dopadá na čočku skrz panenku (pupil). Ta se pomocí svalů (duhovka, iris) roztahuje a zužuje, čímž reguluje množství procházejícího světla. Pomocí svalů je také regulována čočka, která zaostřuje paprsky, aby se sbíhali přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz. Celá zbývající oblast oka je vyplněna sklivcem, který udržuje v oku stálý tlak a tím i tvar.

[editovat] Části

[editovat] Oční koule (bulbus oculi)

Je uložena v obličejové části lebky v očnici. V hrotu očnice vystupuje z oka zrakový nerv a vstupuje tepna přivádějící krev pro celé oko, vstupují také nervy pro svaly v oku. Tyto útvary jsou uložené v tukové tkáni.

Oční koule má přibližně kulovitý tvar (nejdelší je předozadní směr – oční osa) a její stěna je rozdělena do tří vrstev: povrchová (bělima, rohovka), střední cévnatá (cévnatka, řasnaté tělísko, duhovka) a vnitřní (světločivná sítnice).

  • Bělima (sclera) je tuhá, bílí vazivová blána (u dětí namodralá, ve stáří zažloutlá od kapének tuku). Tloušťka se pohybuje kolem 0,3 – 2 mm a zaujímá 4/5 povrchu o. koule. Do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a v předu přechází v rohovku.
  • Rohovka (cornea) není prostoupena cévami a je inervována. Je vyklenutější než bělima (podoba hodinového sklíčka). Při dotyku rohovky se vybavuje nepodmíněný reflex sevření víček. Onemocnění astigmatismus – špatné zakřivení rohovky, dvojité vidění.
  • Živnatka (uvea) obsahuje velké množství cév a pigmentových buněk – hnědočervená, v zadní části je tvořena cévnatkou (choroidea). V předu přechází v řasnaté tělísko
  • Řasnaté tělísko (corpus ciliare) – paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka (stahy svalstva mění zakřivení svalstva- akomodace čočky). Z krve protékající vlásečnicemi řas. těl. se tvoří komorový mok.
  • Duhovka (iris) má tvar kruhového terčíku z hl. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem – zornice, zřítelnice (pupila). Paprsčitě nebo kruhovitě uspořádaná svalovina rozšiřuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buňky jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva zabraňuje, aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí.
  • Čočka (lens) – zavěšena na řasnatém tělísku, 4 mm silná, průhledná dvojvypuklá (bikonvexní) spojka s více zakřivenou zadní plochou. Její funkcí je lámat paprsky, aby se sbíhaly na sítnici = přesné vidění.
  • Sítnice (retina) je jemná několika vrstevná blána silná asi 0,2 – 0,4 mm. Smyslovými buňkami sítnice jsou tyčinky a čípky.
  • Tyčinky – asi 130 mil. Rozlišují odstíny šedi, vůbec nejsou ve žluté skvrně a jsou citlivější na světlo, umožňují vidění za šera. Jejich činnost umožňuje oční purpur – rodopsin (vit A a bílkovina opsin).
  • Čípky – asi 7 mil. Umožňují barevné vidění (modrá, zelená a červená = kombinace), největší nakupení čípků je asi 4 mm od slepé skvrny na mírně vkleslém místě sítnice, tzv. žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění).
  • Slepá skvrna – místo kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků.
  • Sklivec (corpus vitreum) – vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule, je to rosolovitá průhledná hmota

[editovat] Přídatné oční orgány

  • Spojivka (tunica conjuctiva) – slizniční blána sytě růžové barvy, ohybem přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Prostor mezi spojivkou víček a oční koule se nazývá spojivkový vak.
  • Slzní žláza je uložena v dutině očnicové nad oční koulí. Otevírá se větším počtem vývodů do spojivkového vaku. Sekret slzy (lacrimae) – obsahují NaCl a lysozym, vymývají spojivku a jsou roztírány po rohovce. Slouží ke zvlhčování přední stěny oka a ochraně před infekcí. Odtékají do slzného váčku vnitřní stranou oka a dále slzovodem do dutiny nosní.
  • Horní a dolní víčko – volné okraje jsou opatřeny řasami, do jejichž pochvy ústí mazové žlázy (zánět se nazývá ječné zrno a je velmi bolestivý)
  • Okohybné svaly – je jich 6 a jsou tvořeny z příčně pruhované svaloviny. Pohybují oční koulí tak, aby obraz dopadal na sítnici ve žluté skvrně.

[editovat] Pohlcování záření

V různých částech oka dochází k pohlcování různých vlnových délek záření. Toho se dá využít především při operacích oka, ale především to chrání oko před poškozením. Záření je pohlcováno za pomoci rozkladu proteinů a jiných látek, čímž se spotřebovává energie. Větší dávky nevhodného záření způsobují slzení, zvýšení teploty a tlaku v oku, záněty apod.

  • 100-315 nm – absorbuje se převážně v rohovce, zbytek se rozptýlí v komorové vodě
  • 315-400 nm – absorbuje se převážně v čočce za pomoci přeměny proteinů
  • 400-1400 nm – prochází skrz čočku a dopadá na sítnici, kde může způsobit i vážné poškození. Viditelné světlo 400-700 nm je oko schopné během 0,25 s zredukovat pomocí panenky na snesitelné množství, ale na kratší vlnové délky již nedokáže tak rychle zareagovat
  • více než 1400 nm – je absorbováno v rohovce a způsobuje silné slzení a zvyšování teploty a tlaku komorové vody.

[editovat] Onemocnění

[editovat] Laserová operace na videu

Stáhnout Na videu je zachycena laserová operace LASIK prováděná na klinice LEXUM.

[editovat] Podívejte se také na

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu
Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova oko.