Habáni
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Habáni byli novokřtěnecké skupiny křesťanů žijící v komunitách na jižní Moravě. Známá je dodnes habánská keramika nebo víno z habánských sklepů.
Obsah |
[editovat] Jméno
Anabaptisé neboli novokřtěnci dostali na Moravě lidové pojmenovaní habáni, pravděpodobně podle hebrejského ha-banim (synové) - tak označovali sami sebe (jako Boží děti).
[editovat] Původ
Hnutí novokřtěnců vzniklo v roce 1525 ve Švýcarsku mezi Zwingliho žáky, kde nejradikálnější byli především Conrad Grebel a Felix Mantz. Různorodé novokřtěnecké skupiny byli kolektivně spojovány s německou selskou válkou a po její porážce byly z Německa, Švýcarska i Rakouska hromadně vypovídány. Útočištěm se jim stala Morava. Moravská nekatolická šlechta je přijímala na svých panstvích - demonstrovala tím jednak svojí suverenitu v otázkách náboženství a zároveň jí anabaptisté – habáni přinášeli pro svou pracovitost nemalé hospodářské zisky. Habáni vynikali v hrnčířství, vinařství a jiných řemeslech.
[editovat] Charakteristika
Charakteristické pro moravské novokřtěnce bylo společné vlastnictví - žili v komunitách ve společných domech tzv. Haushaben. Historické prameny svědčí, že od příchodu sekty na Moravu až do jejího vypovězení v roce 1622 sídlili ve 108 obcích na Moravě a na Slovensku. Snažili se obnovit staré křesťanství z dob apoštolů podle výkladu Bible, jež jim byla jediným základem víry. Proto také praktikovali nový křest - křtili zásadně až na základě vyznané víry (tedy dospělé), čímž se dostávali do sporu s církví katolickou i reformační.
[editovat] Pronásledování
Roku 1528 se konalo první vypovězení habánů z Čech a Moravy, avšak na Moravě nebylo respektováno. Roku 1535 jsou vypovězeni i z Moravy, po roce se vrátili a následovalo desetiletí hospodářské prosperity. Když se situace zhoršila, část habánů odešla do bezpečí na západní Slovensko a do Dolních Rakous. Ti, kteří zůstali, se ukrývali v úkrytech (lochy). V roce 1589 měli habáni na Moravě 57 dvorů a počátkem 70. let byly na habány uvaleny daně, čímž byli habáni zároveň uznáni za zákonité obyvatele země. Po Bílé hoře ale doba tolerance končí. V roce 1622 byli habáni ze země z náboženských důvodů nemilosrdně vypovězeni. Bez jakéhokoliv majetku museli do jednoho měsíce Moravu opustit. Odcházejí na západní Slovensko, do Sedmihradska, později do Valašska a na Ukrajinu. V 80. letech 17. století bylo zrušeno společné vlastnictví a zbylí habánští řemeslníci pokračují ve vlastních dílnách. Za vlády Marie Terezie je pak na habány vyvíjen silný rekatolizační nátlak jezuitů a tak roku 1874 začíná hromadná emigrace do USA a Kanady.
[editovat] Příklady habánských komunit
[editovat] Mikulov
Například v Mikulově se novokřtěnci objevili roku 1526. S nimi přišel i jeden z předních teologů tohoto hnutí dr. Balthasar Hubmaier, který ve svých spisech formuloval základní zásady anabaptismu. Stoupencem myšlenek habánů-novokřtěnců se stal i sám majitel panství Leonhard z Lichtensteina. Mikulov se stal brzy střediskem, odkud se šířili myšlenky novokřtěnectví po celé Moravě. V Mikulově žili v jižní části města a vlastnili tam 45 domů. Mikulovští habáni prosluli především jako vinaři a dále jako vynikající lékárníci a lékaři.
[editovat] Dambořice
Například v jihomoravských Dambořicích se usadili roku 1550. Měli zde dva společné domy. Jeden v Poustce, o kterém se mnoho neví a druhý tzv. horní dům na Kopečku. Byla to rozsáhlá usedlost s cihelnou, volovým mlýnem, habánskou studnou, bednárnou a podzemními sklepy. Habáni zde vytlačili původní keramickou výrobu, protože již ovládali výrobu fajánsí. Kromě keramiky se zabývali vinařstvím a bednářstvím. Jejich pobyt v městečku byl poznamenán násilnými výpady proti nim různými vojsky, kdy byli někteří novokřtěnci také zabiti. Roku 1622 byli všichni habáni z Moravy vypuzeni. Dambořičtí odešli do Uher, do slovenské Chtelnice, odkud v 18. století přesídlili do Ameriky.

