Anarchističtí buřiči

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anarchističtí buřiči, „básníci života a vzdoru“, je označení pro skupinu mladé generace českých spisovatelů, která začala tvořit na přelomu 19. a 20. století.

[editovat] Společné znaky

Tvorba jejích představitelů byla výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismu (odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody). Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být tabem, kritizovali tradiční manželství. Byli silně ovlivněni filozofií Nietzseho a Maximem Gorkým. Někteří jsou součástí hnutí Omladina. Všichni však působí na pozadí mladočechů a vedou bohémský život, mají tulácký přístup k životu.

Z hlediska uměleckého vývoje navazují na Macharovu satirickou notu realistického ztvárnění skutečnosti, Sovův impresionismus a Březinovu symboliku a metaforiku. V jejich díle se objevují anarchistické, dekadentní prvky, satanismus, vitalismus.

V poezii používají hovorové i slangové prvky, zbavují se nejednoznačnosti výpovědi příklonem k přirozenosti mluvy.

Často se setkávají v Neumannově vile na Olšanech.

[editovat] Představitelé

[editovat] Časopisecké platformy

  • Nový kult (1897 – 1905)
  • Moderní revue (1895 – 1925)