Máj (Karel Hynek Mácha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Máj je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.

Obsah

[editovat] Obsah

Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Je popraven a nalámán na kolo. Tomuto příběhu předchází ve 2. a 3. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (připomínající samotného Máchu), kterého zasáhne vyprávění o kostlivci v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“).

[editovat] Skladba

Máj má 4 zpěvy a 2 intermezza. Celé skladbě předchází věnování – báseň Čechové jsou národ dobrý, která připomíná vlastenecké básně.

Základním metrem Máje je jamb. Dílo obsahuje velké množství metafor, časté řetězce oxymór („…zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit…“). Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt), kombinace barev („růžové nebe, modré mlhy“), vyjádření pohybu a napětí dynamickými slovesy (zasvítnuto), metafory (bledá tvář luny), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), inverze (jak holoubátko sněhobílé), gradace (rychlý to člunek, blíže a blíže).

Příběh byl možná inspirován skutečnou událostí: v roce 1774 byl popraven lámáním v kole otcovrah Hynek Schiffner, který pocházel z vesnice nedaleko Doks. Mácha toto vyprávění zaslechl během některého ze svých pobytů v Doksech.

[editovat] Interpretace

Máj je je oslava přírody a oslava lásky na příběhu tragédie tří lidí. Je to tragédie obecně lidská (obviňuje celou společnost), dotýká se nejpodstatnějších otázek lidské společnosti, smyslu života. Autor, který myšlenkově splývá s hrdinou, má strach z budoucnosti, trápí ho pomíjivost života, nenávratnost snů a děsí se posmrtného života. Své úvahy doplňuje líčením prostorů a dialogy s přírodou.

[editovat] Dobová kritika

V době, kdy česká literatura měla plnit hlavně osvětový, výchovný a vlastenecký cíl, bylo toto dílo nepochopeno a nepřijato. Velikost díla byla pochopena až následující generací (tzv. májovci), kdy byl Mácha naopak brán za vzor.

[editovat] Ukázka z Máje

Byl pozdnj wečer – prwnj mág –
Wečernj mág – byl lásky čas.
Hrdliččin zwal ku lásce hlas,
Kde borowý zawáněl hág.
O lásce šeptal tichý mech;
Kwětaucj strom lhal lásky žel,
Swau lásku slawjk růži pěl,
Růžinu gewil wonný wzdech.
Gezero hladké w křowjch stinných
Zwučelo temně tagný bol,
Břeh ge obgjmal kol a kol;
A slunce gasná swětů giných
Blaudila blankytnými pásky,
Planaucj tam co slzy lásky.
Byl pozdní večer – první máj –
Večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
Kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
Kvetoucí strom lhal lásky žel,
Svou lásku slavík růži pěl,
Růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
Zvučelo temně tajný bol,
Břeh je objímal kol a kol;
A slunce jasná světů jiných
Bloudila blankytnými pásky,
Planoucí tam co slzy lásky.


[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:
V jiných jazycích