Ontologický důkaz existence Boha
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ontologický důkaz jsoucnosti boží podal ve svém díle Oslovení Boha (Proslogium seu Alloquium de Dei existentia) canterburský arcibiskup Anselm. Zní takto:
„Věříme o Bohu, že je něčím, nad co nic většího nelze mysliti. I ten, kdo existenci Boží popírá, rozumí mým slovům, když řeknu: Něco, nad co většího nelze mysliti. Jestliže však těmto mým slovům rozumí, pak v jeho rozumu je něco, nad co nic většího nelze mysliti. Avšak zajisté to, nad co nic většího nelze mysliti, nemůže zajisté být pouze v rozumu, nýbrž to i existuje také ve skutečnosti. Neboť kdyby to bylo jen v rozumu, nebylo by to tím, nad co nic většího nelze mysliti, poněvadž to, co je také ve sklutečnosti, je větší než to, co je jedině v rozumu. Existuje tudíž něco, nad co nic většího nelze mysliti, i v rozumu i ve skutečnosti. A to je Bůh sám.“
Kritici namítají, že kdyby byl důkaz korektní, znamenalo by to, že je korektní i následující důkaz:
„Věříme o Ježíškovi, že je něčím, co nosí dárky k vánocům. I ten, kdo existenci Ježíška popírá, rozumí mým slovům, když řeknu: Něco, co nosí dárky k vánocům. Jestliže však těmto mým slovům rozumí, pak v jeho rozumu je něco, co nosí dárky k vánocům. Avšak zajisté to, co nosí dárky k vánocům, nemůže zajisté být pouze v rozumu, nýbrž to i existuje také ve skutečnosti. Neboť kdyby to bylo jen v rozumu, nebylo by to tím, co nosí dárky k vánocům, poněvadž nemůžete nosit dárky k vánocům, když jste pouze v mysli. Existuje tudíž něco, co nosí dárky k vánocům, i v rozumu i ve skutečnosti. A to je Ježíšek sám.“

