Kurfiřtství saské

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sedm kurfiřtů volí Heinricha VII. králem. Kurfiřti jsou zleva doprava podle znaků nad svými hlavami: arcibiskup kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský a král český.
Sedm kurfiřtů volí Heinricha VII. králem. Kurfiřti jsou zleva doprava podle znaků nad svými hlavami: arcibiskup kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský a král český.

Kurfiřství saské bylo součástí Svaté říše římské. Vzniklo roku 1356, když císař Karel IV. přiřkl svojí zlatou bulou kurfiřtský titul společně s úřadem říšského vikariátu vévodovi Saska-Wittenberska z rodu Askánců.

Po vymření wittenberské větve Askáncù roku 1423 přešel kurfiřtský titul spolu s územím původního vévodství Saska-Wittenbergu na míšeňského markraběte Friedricha IV. Bojovného z rodu Wettinů a tím i na jeho potomky (dále viz Sasko).

S koncem Svaté říše římské pak roku 1806 přeměnou Saska na království zanikl i saský kurfiřtský titul.

V jiných jazycích