Ekologická nika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
- Tento článek je o nice v ekologii. Další významy jsou uvedeny na nika (rozcestník).
Ekologická nika (resp. nika) je termín z obecné ekologie popisující nároky populace určitého druhu v ekosystému. Matematicky definováno jde o myšlenkový mnohorozměrný podprostor, který v prostoru tvořeném jednotlivými ekologickými faktory příslušná populace zaujímá. Každý ekologický faktor představuje jeden z rozměrů prostoru. Mezi tyto faktory se řadí především abiotické podmínky (např. teplota, vlhkost, sluneční záření), biotické podmínky (přítomnost potravy a predátorů) a zdroje (např. živiny). Ekologická nika bývá díky chybné interpretaci této matematické definice často nesprávně vnímána jako výsek běžného trojrozměrného prostoru obývaný příslušnou populací.
Vztah populace k jednotlivým ekologickým faktorům je popisován pojmem ekologická valence. Alternativní definice niky je tedy soubor ekologických valencí.
Každý druh má určité nároky na své prostředí. Tyto nároky popisuje tzv. fundamentální nika. Jedná se o niku, kterou by daný organismus zaujal, pokud by nebyl nijak omezován jinými organismy. Jsou-li ekologické faktory v daném prostředí mimo rozsah daný fundamentální nikou (např. příliš nízká teplota nebo absence vhodné potravy), takový druh zde nemůže dlouhodobě přežít.
Nika, kterou populace reálně v příslušném ekosystému zaujme, se nazývá realizovaná nika. Tato nika se pro jednotlivé populace daného druhu liší, protože závisí na přítomnosti dalších organismů. Pokud se v daném prostředí nachází další organismy s podobnými nároky na prostředí (např. dva příbuzné druhy ptáků), může dojít k tzv. překryvu nik. Protože žádné dva druhy nemohou obsazovat stejnou niku, vede to k uplatnění principu kompetičního vyloučení. Jeden nebo i oba druhy upraví svoje požadavky na prostředí tak, aby omezily negativní efekt konkurence.
Pokud nějaký druh organismus vymře (i lokálně), zůstane po něm tzv. prázdná nika. Tato nika může, ale nemusí být obsazena jiným druhem organismu. Příkladem ve střední Evropě může být nika odpovídající vlkovi. Tam, kde byl vlk vyhuben, došlo k přemnožení jelení a srnčí zvěře. V oblastech, kde byl znovu vysazen rys, mohl převzít část niky vlka. Jelena však rys prakticky nemůže ohrozit.

