Mikuláš Kusánský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mikuláš Kusánský (1. srpna 1401 – 11. srpna 1464) byl renesanční filozof a učenec.
[editovat] Život
Narodil se v německém Kues jako syn měšťanského rybáře a obchodníka. Utekl z domova ve dvanácti letech a vstoupil do církevní školy „Bratrstva společného života“. Studoval na univerzitě v Heidelbergu a potom v Padově přírodní vědy, právo a filozofii. V Padově získal hodnost doktora práv a vrátil se do své vlasti. Jeho první soudní proces ale skončil fiaskem, proto se stal duchovním v církvi. Roku 1431 byl pozván na basilejský církevní koncil do Švýcarska. Hlavním tématem byl spor o to, kdo je komu nadřazen - jestli papež koncilu nebo koncil papežovi. Následně Mikuláš využil situace a snažil se zviditelnit. Získal diplomatické funkce, „dohazoval“ sňatky šlechticům. Odjíždí do Konstantinopole v čele papežské delegace. Tam měla vést jednání o smíření katolické a pravoslavné církve.
Krátce nato se začal zabývat filozofií, matematikou, zeměpisem a astronomií. Vyjádřil pochybnosti o geocentrickém modelu vesmíru. Věřil, že vesmír je ve skutečnosti nekonečný, nemá žádný pevný střed a všechno se v něm pohybuje.
Také věřil, že Bůh neprodlévá někde mimo náš svět, ale že je přítomen v každé živé bytosti a v každé částečce stvořeného vesmíru.
Vyjadřoval důvěru v rozum a učenost.Podle něj však opravdová učenost ví i o své nevědomosti. „Velikost není ve vědění, ale v kritice toho, co víme, z hlediska toho, co ještě nevíme.“
Zemřel během příprav křížové výpravy proti Turkům.
[editovat] Dílo
- O katolické svornosti
- O učené nevědomosti (1440) - neslavnější dílo

