Kawaniši H8K

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kawaniši H8K
Kawaniši H8K

Kawaniši H8K (二式飛行艇, Nišiki hikótei, Létající člun typu 2; 二式大型飛行艇, Nišiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 2; 二式大艇, Nišiki daitei nebo Nišiki taitei, Velký člun typu 2) byl létající člun Japonského císařského námořnictva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Emily.

Obsah

[editovat] Vývoj

Vzlétající H8K
Vzlétající H8K

Ve stejné době, kdy v roce 1938 vstupoval do služby Kawaniši H6K, si námořnictvo objednalo vývoj většího hlídkového letounu s delším doletem. Výsledkem byl velký hornoplošník považovaný za nejlepší létající člun celého konfliktu. Vývoj letounu ale nebyl idylický. První prototyp vykazoval velmi špatné vlastnosti na vodě a teprve až změny tvaru trupu u dalších prototypů vedly ke zlepšení.

H8K se začal vyrábět v roce 1941 a na první bojovou operaci se vydal v noci na 4. března 1942 při pokusu o druhý útok na Pearl Harbor. Protože cíl ležel mimo dolet létajících člunů, počítal tento smělý plán s doplněním paliva z ponorky na smluveném místě v oceánu. Útok nakonec nemohl být proveden kvůli špatnému počasí.

[editovat] Verze

Sestřelený H8K na pobřeží ostrova Gavutu
Sestřelený H8K na pobřeží ostrova Gavutu

Brzy se objevila vylepšená verze H8K2 a její extrémně těžká obranná výzbroj jí mezi spojeneckými letci vysloužila přezdívku „Létající dikobraz“ (Flying Porcupine). Se 112 vyrobenými kusy byla H8K2 konečnou výrobní verzí. Těmto strojům bylo v průběhu války v Pacifiku přidělováno široké spektrum úkolů sahající od hlídkování a průzkumu až po bombardování a transportní lety. Bylo také postaveno skoro 40 strojů čistě transportní verze H8K2-L schopné přepravit až 62 vojáků. Tyto letouny byly známé také jako Seikú (晴空, Čistá obloha).

Celkem bylo vyrobeno 167 kusů a jen čtyři se dočkaly konce války. Jeden z nich, H8K2, padl na konci války do rukou amerických jednotek a byl zkoušen ve Spojených státech. Nakonec byl v roce 1979 vrácen do Japonska a vystaven v tokijském Muzeu námořní vědy (Museum of Maritime Science) až do roku 2004, kdy byl přemístěn do muzea v Kagošimě.

[editovat] Specifikace (H8K2)

[editovat] Technické údaje

  • Posádka: 10
  • Délka: 28,15 m
  • Rozpětí: 38,00 m
  • Výška: 9,15 m
  • Plocha křídel: 160 m²
  • Prázdná hmotnost: 18 380 kg
  • Plná hmotnost: 24 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 32 500 kg
  • Pohonná jednotka: 4x 14-válcový hvězdicový motor Micubiši Kasei 22
  • Výkon pohonné jednotky: 1 380 kW (1 850 k)

[editovat] Výkony

  • Maximální rychlost: 465 km/h
  • Dolet: 7 150 km
  • Dostup: 8 760 m
  • Stoupavost: 8,1 m/s
  • Plošné zatížení: 153 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,22 kW/kg

[editovat] Avionika

[editovat] Výzbroj

  • kanón Typ 99 ráže 20 mm (po jednom v příďové, hřbetní a ocasní věži plus jeden v každé ze dvou bočních výdutí)
  • kulomet Typ 97 ráže 7,7 mm v otvorech v trupu
  • torpédo po 800 kg nebo 1 000 kg bomb či hlubinných náloží
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:
Letouny Japonského námořnictva druhé světové války
Stíhací letouny
A5M | A6M | A6M2-N | A7M | J1N | J2M | J5N | N1K
Bombardovací a torpédové letouny
B5M | B5N | B6N | B7A | D3A | D1A | D4Y | G3M | G4M | G5N | G8N | M6A | P1Y
Průzkumné a spojovací letouny
C3N | C6N | E11A | E13A | E14Y | E15K | E16A | F1M | H5Y | H6K | H8K | H9A | Q1W | R2Y
Zbývající letouny Transportní letouny
MXY 5 | MXY7 | Ka-1 L3Y | L2D
Experimentální letouny a prototypy
J7W | Kikka | J8M
Značení japonských vojenských letadel