Ladislav Fuks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ladislav Fuks (24. září 1923, Praha19. srpna 1994, tamtéž) byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného válkou a fašismem.

Narodil se v Praze v rodině policejního úředníka a vystudoval gymnázium v Truhlářské ulici, kde se také poprvé setkal s perzekucí svých židovských spolužáků. Ani jemu se za okupace nevyhnulo nucené nasazení (od r. 1942), pracoval jako správce v Hodoníně.

Po studiích filozofie, psychologie a dějin umění na filozofické fakultě University Karlovy (roku 1949 získal doktorát) působil na Státní památkové správě a od roku 1959 v Národní galerii. Spisovatelem z povolání byl od poloviny 60. let. Značně upoutal už svým prvním vydaným dílem, románem Pan Theodor Mundstock, který byl přeložen do mnoha jazyků, i o rok později sbírkou povídek Mí černovlasí bratři.

V období socialismu, jak říká, „raději volil smířlivost a toleranci před bezhlavým vzdorem a odvahou padnout v odporu“. Přesto jsou některá jeho díla ze 70. let tematicky vyloženě dobově poplatná. Byl i členem socialistického Svazu českých spisovatelů. Ačkoliv dosáhl uznání u nás i v zahraničí, v posledních letech života zůstal opuštěný a bez přátel. Zemřel ve svém bytě v Dejvicích.

Obsah

[editovat] Dílo

Dílo Ladislava Fukse je velice osobité a svébytné, vyznačuje se složitou metaforikou a stavěním příběhu na detailech a opakujících se motivech. Jeho tvorbu můžeme rozdělit do dvou období:

[editovat] První etapa tvorby

  • (Zámek Kynžvart – odborná studie, 1958)
  • Pan Theodor Mundstock, 1963 – psychologický román o osudu pražského Žida, který byl sužován možností, že bude transportován do koncentračního tábora; rozhodne se připravovat na budoucí situaci (např. spí na pryčně, moří se hladem a tahá těžké věci), zároveň prožívá řadu halucinací a dialogů se svým stínem, způsobených jeho psychickou nemocí - schizofrenií; transportu se nedožije, přejede jej auto a zemře
  • Mí černovlasí bratři, 1964 – sbírka šesti povídek o osudech pěti gymnazistů za druhé světové války (z nichž tři jsou židovského původu a tím se dostávají mimo společnost); spojuje je postava rasistického učitele zeměpisu. Hlavní postavou knihy je chlapec Michael, alter ego autora, který je postupem času nucen postavit se smrti svých kamarádů - „bratrů“ tváří v tvář; židovští chlapci totiž jeden po druhém mizí,ať už v koncentračních táborech či tragicky(sebevražda). Pro knihu je charakteristický leitmotiv „Smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda“, který vystihuje Michaelovy myšlenky a pocity dítětě, které je náhle postaveno před strašlivou pravdu války a umírání.
  • Variace pro temnou strunu, 1966 – román o dospívajícím chlapci z pražské patricijské rodiny za druhé světové války, který trpí nedostatkem citu ze strany rodičů
  • Spalovač mrtvol, 1967 – psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak, vrah celé své rodiny, manželky, syna i dcery, přičemž věří, že je smrt očistí; zfilmováno r.1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským
  • Smrt morčete, 1969 – soubor deseti baladicky laděných povídek s židovskou tematikou, častý motiv vykořenění způsobeného holocaustem
  • Myši Natálie Mooshabrové, 1970 – román se znaky hororového příběhu, grotesknosti i fantastické pohádky, příběh na hranici reality a fantazie; příběh chudé vdovy, jejíž syn je kriminálník a dcera prostitutka [1]
  • Příběh kriminálního rady, 1971 – detektivní román, kde kriminální rada v hlavním městě nejmenovaného západoevropského státu řeší případy vražd čtyř dětí
  • Oslovení ze tmy, 1972 – fantastická až sci-fi novela s prvky záhady a tajemství, jejímž tématem je apokalyptická vize zániku světa po jaderné katastrofě; náročná forma
  • Nebožtíci na bále, 1972 – život měšťanstva před 1. světovou válkou, nové prvky v tvorbě (groteskní humor); na pozadí příběhu záměny dvou těl nebožtíků ukazuje, že poklidnost tehdejšího života byla pouze iluzí. Na rozdíl od vážných autorových děl z počátků 60. let se tato kniha jeví spíše jako maloměstská fraška, při níž je možné se skvěle pobavit, ale k hodnotnějším Fuksovým dílům ji řadit rozhodně nelze.

[editovat] Další etapa – od 70. let

V této době se Fuks začíná soustředit na válečné a poválečné události v širších souvislostech

  • Návrat z žitného pole, 1974 – dílo o poúnorové emigraci (antiemigrační, poplatné době 70.let)
  • Mrtvý v podchodu, 1976 – detektivní román s motivem vražd, ale i pašování heroinu přes naše území na západ jako důkaz mravní zkaženosti západních zemí
  • Pasáček z doliny, 1977 – baladicky laděné dílo z prostředí východního Slovenska, kde právě probíhá kolektivizace; opět dobově poplatné
  • Křišťálový pantoflíček, 1978 – idylické vyprávění o dětství Julia Fučíka
  • Obraz Martina Blaskowitze, 1980 – konečně návrat k vyšší spisovatelské úrovni než předchozí dobově poplatné knihy; novela o problému mravnosti – konfrontace bezúhoného vypravěče s kariéristou a kolaborantem s nacisty
  • Vévodkyně a kuchařka, 1983 – rozsáhlý historický román, zachycující konec habsburské monarchie (od roku 1898); někdy označovaný za vrchol tvorby, propracovaná psychologie postav
  • Cesta do zaslíbené země, 1990 – román
  • Moje zrcadlo, 1995 – paměti, vyšly posmrtně

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy