Bauxit
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bauxit | |
|---|---|
| Obecné | |
| Kategorie | hornina |
| Chemický vzorec | Al2O3·2 H2O |
| Identifikace | |
| Barva | hnědo-žlutá, červená |
| Vzhled krystalu | oolitický |
| Soustava | opakní |
| Tvrdost | 1-3 |
| Lesk | matný, zrnitý |
| Štěpnost | žádná |
| Index lomu | |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 2,3 - 2,7 g/cm³ |
| Rozpustnost | špatná |
Bauxit (čti bóxit)je směsicí několika minerálů zahrnující hydroxidy hliníku, gibbsit, böhmit, diaspor, oxid hlinitý dihydrát, Al2O3·2 H2O. a oxidy železa. Většinou se dříve klasifikoval jako minerál, ale současná literatura uvádí bauxit jako horninu. Svůj název dostal podle města Les Baux v jižní Francii.
Bauxit je obvykle směsí minerálů boehmitu a diasporu, gibbsitu, goethitu, lepidokrokitu, hematitu, kaolinitu a někdy i chloritu, kalcitu a apatitu.
Obsah |
[editovat] Vznik
Vzniká chemickým zvětráváním a rozpadem hornin (tzv. laterizace), které obsahují silikáty hliníku v suchozemském prostředí. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu, železa a dalších. Nejčastěji je jeho vznik spojen s tropickým podnebím, kde prudké srážky mají na svědomí vyluhování rozpustných silikátů z hornin a zanechává na místě pouze minerály hliníku a železa, jelikož se jedná o nejméně mobilní prvky. Jejich hydroxidací a oxidací vytváří směs, která se nazývá právě bauxit. Bauxity vznikají převážně z vápencových hornin (tzv. terra rosa). Obsah oxidu hlinitého často dosahuje až 50%.
Vedle vzniku v tropech mohou bauxity vznikat i vyluhováním z hornin magmatického, metamorfovaného i sedimentárního původu.
[editovat] Vlastnosti
Různé složení bauxitu má za následek, že i jeho fyzikální a chemické vlastnosti se mění v závislosti na procentuálním zastoupením prvků. Barva se pohybuje od bílé, žluté, červené až červeno-hnědé. Vytváří pizolitické, celistvé, zrnité, porézní či zemité agregáty.
[editovat] Fyzikální vlastnosti
Bauxit při přiložení k nosu zapáchá jako mokrý jíl, což se stává dobrým rozeznávacím pomocníkem v terénu. Je špatně netavitelný a vytavení hliníku z rudy si vyžaduje velké výrobní náklady na elektrickou energii.
[editovat] Chemické vlastnosti
Bauxit je částečně nerozpustný.
[editovat] Využití
Bauxit je nejdůležitější průmyslová ruda pro získávání hliníku, který má široké uplatnění od výroby obalů po letecký průmysl. Bauxity jsou také důležitým zdrojem vzácných kovů jako například gallia, germania a scandia. Méně kvalitní bauxity (s menším obsahem hliníku) se využívají při výrobě brusiv, kamenců, žáruvzdorných materiálů, k výrobě syntetického korundu a další.
Naleziště bauxitu se využívají také pro navržení modelů vývoje klimatu, jelikož jeho vznik je většinou spojen s tropickým podnebím. Jeho rozložení tak napovídá, že oblast byla dříve v jiném podnebném pásu.
[editovat] Výroba hliníku
Při výrobě oxidu hlinitého z bauxitu je potřeba projít poměrně složitým výrobním postupem. Ruda se musí nejprve rozemlít a smísit s vápencem a hydroxidem sodným. Vzniklá směs se přečerpává do vysokotlakých nádob, kde se následně zahřívá. Hydroxid sodný rozpouští s oxidem hlinitým, který se z roztoku vysráží, propere, zahřeje, čímž se odstraňuje ze směsi vzniklá voda. Koncovým členem je bílý prášek podobný cukru - oxid hlinitý.
[editovat] Naleziště
První těžba byla zahájena ve Francii a od té doby bylo po celém světě objeveno mnoho dalších nalezišť. Polohy bauxitu se vyvíjejí několik miliónu let a mohou dosahovat mocnosti až několika desítek metrů. Téměř třetina světové produkce bauxitu pochází z Austrálie, kde se nacházejí také největší doly na hliník.
[editovat] Reference
- Horniny a minerály, Chris Pellant a Hellen Pellantová, Vydavatelstvo Osvěta 1994, ISBN 80-217-0582-5
- Země, Kolektiv autorů (hlavní redaktor James F. Luhr), Knižní klub 2004, ISBN 80-242-1225-0

