Pohled / Gaze
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
{{Urgentně upravit autor|Pohled / Gaze}}
Pohled, v angličtině „the gaze“ či „the look“ se začal používat v sedmdesátých letech 19.století v rámci filmové teorie; dnes je používán mnoha mediálními teoretiky a teoretičkami a odkazuje jak na to, jak diváci či divačky nazírají na zobrazení lidí ve vizuálních médiích, ale také na pohled těch, kteří jsou zobrazováni či zobrazovány. Tento koncept se stal populárním zejména s příchodem postmoderní filosofie a sociální teorie. Jako první jej uvedli Michel Foucault a Jacques Lacan, dále byl rozpracován v rámci feministické teorie, přičemž se zohledňoval aspekt pohledu mužů na ženy, žen na jiné ženy a na sebe samotné. Někteří teoretikové a teoretičky rozlišují „the gaze“ a „the look“, přičemž „the look“ pro ně znamená spíše druh percepce jako takový a „the gaze“ je způsob nazírání, jež odráží kód genderované touhy. Například John Ellis vztahuje „the gaze“ k filmu a „the look“ k televizi; tyto asociace nás zavádějí ke spojování těchto médií se stereotypními konotacemi aktivního (mužského) filmu a pasivní (ženské) televize. "Mužský pohled“ se stal jakýmsi feministickým klišé, odkazujícím k voyeristickým pohledům mužů na ženy.
[editovat] FORMY POHLEDU
Základní typologie se ptá po tom, kdo se dívá
- pohled diváka na osobu, obraz, zvíře, objekt ve vizuálním textu
- pohled zobrazených osob na ostatní zobrazené osoby (či zvířata nebo objekty) v rámci vizuálního textu
- přímý pohled zobrazené osoby (nebo kvaziosoby) na diváka vizuálního textu (zobrazená osoba se tak na diváka obrací jak pohledem, tak gesty či držením těla
- pohled kamery na zobrazované osoby (zvířata či objekty) – to je ovšem metafora, je to v podstatě pohled kameramana či režiséra
- pohled přihlížejícího na diváka, jež se dívá (toto například při sledování erotických či pornografických vizuálních textů)
- znatelný odvrácený pohled zobrazované osoby (pohledy nahoru, dolů či pryč)
- pohled zobrazeného diváka (nejčastěji záběry v televizních soutěžích)
[editovat] LAURA MULVEY
Z feministických filmových teoretiček a teoretiků se jako první konceptem „pohledu“ (gaze) zabývala Laura Mulvey, britská filmařka a teoretička filmu a kultury. Její text „Vizuální slast a narativní film“ (vyšel v roce 1975 v časopise Screen) je všeobecně považován za základ feministické teorie filmu. Mulvey vychází zejména z Freudovy psychoanalýzy a rozvíjí teorii, že podoba moderního narativního filmu je utvářena skrze mužský pohled, který je zastupován pohledem kamery. Žena-hrdinka je podle Mulvey objektivizována (je pasivním objektem pohledu, její existence ve filmu nabývá tzv. „bytí-pro-pohled“, je objektem pohledu muže za kamerou, muže-herce a muže-diváka), zatímco mužský hrdina má status subjektu (je aktivní, dívá se). Autorka vychází z teze, že pohled diváka je strukturován touhou po slasti (odkazuje na psychoanalýzu a teorii voyerismu) a žena jako objekt slouží jako prostředek k dosažení vizuálního a erotického účinku filmu.
[editovat] KRITIKA MULVEY
Spojování pasivity s ženskostí a aktivity s mužskostí, opomíjení ženského diváctva, myšlení v rámci normativní heterosexuality a uvažování o publiku jako o homogenní mase jsou nejvýznamnějšími body teorie Mulvey, za které byla kritizována mnoha ostatními filmovými teoretičkami a teoretiky a radikálními feministkami a feministy. Bylo jí vytýkáno, že nebere v úvahu „ženský pohled“ nebo také „pohled gaye“ či „pohled lesby“. Mulvey byla díky tomuto textu označena za esencialistku.

