Kniha mrtvých
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kniha mrtvých je sbírka 200 zaříkadel (kapitol) vzniklá na konci druhého přechodného období v Egyptě (přibližně 1550 př.n.l.). Starověcí Egypťané ji však označovali názvem „Formule pro vycházení za dne“. Jde o soubor textů, který prakticky nahradil používání Textů pyramid a Textů rakví, protože byly mnohem dostupnější. Kniha mrtvých je rozšířenou verzí Textů rakví. Celá kniha obsahovala 200 zaříkadel, ale rodina zemřelého si mohla vybrat, o která a o kolik zaříkadel mají zájem. Texty byly většinou napsané na papyrových svitích, ale některá zaříkadla mohla být napsaná přímo na rakvích, amuletech, na zdech hrobek, na soškách a na sochách. Papyrové svitky bývaly umístěny v rakvi vedle těla, nebo byly zabaleny v obinadlech mumie. Někdy se také vkládaly do dutých sošek Ptah-Sokar-Usira, memfidského pohřebního božstva. Obvykle byly texty psány hieroglyfickým písmem, ale mohly být také napsány písmem kurzívním, hieratickým nebo démotickým a byly doprovázeny barevnými ilustracemi nebo vinětami. Hlavním účel Knihy mrtvých bylo poskytnou mrtvému sbírku zaříkadel, která měla zajistit bezpečný přechod do posmrtného života. V zaklínadlech dominoval kult Usira. Cílem bylo ztotožnění s tímto bohem, protože právě Usir rozhodoval o způsobilosti k posmrtnému životu. Texty poskytují cenné rady o tom, kdy a kam mají být umístěny amulety při mumifikaci, vyjadřují představu Egypťanů o posmrtném životě. Nejdůležitější kapitolou Knihy mrtvých je asi kapitola 125, která popisuje závěrečný soud mrtvého před Usirem. Žádná kopie Knihy mrtvých neobsahovala všechna zaříkadla. Dnešní egyptologové se řídí podle systému, který v roce 1842 zavedl Karel Richard Lepsius. Zaklínadla jsou číslovaný jako kapitoly a jako hlavní předloha jim slouží opis Knihy mrtvých Iufancha z Ptolemaiovského období. Tento exemplář má 165 kapitol. Na konci Ptolemaiovského období byly pohřební texty kratší a Knihu mrtvých nahrazovala Kniha dýchání nebo Kniha neustávající věčnosti. Mohly být napsány na jeden list papyru a svinuté uložené vedle hlavy a nohou zemřelého. i nadále však plnily svou ochranou funkci.

