Lemma (lingvistika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V lingvistice lemma (mn. č. lemmata) označuje základní podobu (alolex) lexému (tedy slova nebo fráze), která se uvádí jako reprezentativní ve slovnících (slovníkový tvar).

V češtině se jako slovníkový tvar zpravidla používá:

V jiných jazycích může být konvence pro výběr lemmatu odlišná. V latině se za verbální lemma považuje první osoba singuláru přítomného času, případně třetí osoba u neosobních sloves jako kupř. ningit (sněží).