Kosa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kosa je zemědělský nástroj určený k ručnímu sekání travin a sklizně obilí. Má násadu (kosiště) dlouhou přibližně 170 cm s držadly. Dlouhá čepel na konci (60 - 80 cm) s jemným ohnutím a nabroušenou vnitřní stranou je při správném držení takřka rovnoběžná se zemí. Násada může být dřevěná, kovová nebo z umělé hmoty.
K naostření se používá hrubý brousek, před tím se ale ostří tváří za studena naklepáváním. Zvuk klepání vzdáleně připomíná drkotání zubů v chladu, proto se vžilo slangové „klepat kosu“ pro drkot zubů a „kosa“ pro chlad.
Kosa určená ke sklizni obilí je navíc vybavena na kosišti rámem, který zjišťuje padání klasů do řad.
Kosa vytlačila při sklizni dříve používaný srp, protože je mnohem efektivnější. Zůstala prakticky jediným nástrojem pro sklizeň obilí až do začátku 20. století. Dnes se kosa používá jen zřídka. Byla nahrazena mechanickými zařízeními, jako je sekačka na trávu, nebo sklízecí mlátička (kombajn) pro sklizeň obilí.
Kosa také bývá často spojována s mýty. Mýtická postava Smrti zahalená v černé kápi (Smrtka, Smrťák, Smrť, Zubatá) je nejčastěji zobrazována s kosou, což má zřejmě původ v křesťanské tradici jakož interpretace nástroje ke sklizni duší.


