Období válčících států
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na obrázku je zachycena situace v rané fázi období, kdy států ještě bylo více.
Období válčících států (TZ: 戰國時代; ZZ: 战国时代; pinyin: zhànguó shídài; český přepis: Čankou š’taj) označuje úsek čínských dějin přibližně mezi lety 475 (či 403) a 221 př. n. l. Čína se v předcházejícím období Jara a Podzimu skládala z mnoha malých států (až 170)[1] ovládaných jednotlivými aristokratickými rodinami, které spolu různě navazovaly spojenectví, či proti sobě bojovaly a postupně se skládaly ve větší státní celky. Na začátku tohoto období jich však zůstalo již pouhých sedm: Čchu (楚, chǔ), Chan (韓, hán), Čchi (齊, qí), Čchin (秦, qín), Wej (魏, wèi), Jen (燕, yān) a Čao (TZ: 趙; ZZ: 赵, zhào).
Období válčících států je obvykle interpretováno jako doba nekonečných brutálních válek, které povstaly ze svárů mezi těmito sedmi státy a tento stav nemohl skončit jinak než vznikem jedné mocné říše.[2] Tato interpretace je však pravděpodobně produktem propagandy o jedné Číně[2], neboť toto období bylo i časem velkého rozvoje věd a umění. V této době žili významní filosofové Mencius a Sün-c', byl vyvinut administrativní systém schopný spravovat i územně rozlehlé státní celky. Války mezi jednotlivými státy nebyly vedeny v rámci všeobecné anarchie, ale vedly je silnější státy proti slabším v touze po jejich ovládnutí.
V roce 221 př. n. l. vládce státu Čchin Š'-chuang-ti dobyl poslední ze zbývajících států a poprvé v dějinách tak sjednotil celou Čínu. Období válčících států tak končí a je nahrazeno obdobím vlády dynastie Čchin.
[editovat] Reference
- ↑ FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. (Dějiny států.) ISBN 80-7106-249-9. S. 58.
- ↑ 2,0 2,1 Thayer Watkins:The Warring States Period of Ancient China - staženo 9. srpna 2006, 17:15

