Bitva u Kynoskefal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva u Kynoskefal | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Druhá makedonská válka | |||||||||||
| {{{image}}} {{{komentář}}} |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Makedonie | Římská republika Aitólský spolek |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Filip V. Makedonský | Titus Quinctius Flamininus | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 25 500 | 33 500 | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 8 000 zabitých, 5 000 zajatých | kolem 700 | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Kynoskefal byla svedena v roce 197 př. n. l. Římany vedenými Titem Quinctiem Flamininem a vojskem makedonského krále z dynastie Antigonovců, Filipem V.
Obsah |
[editovat] Předehra
Flamininus společně se svými spojenci z aitólského spolku pochodoval z Théb směrem k městu Fery, přičemž se snažil navázat kontakt s Filipem, který tehdy pobýval ve městě Larisa. Flamininus velel vojsku o velikosti kolem 33 000 mužů, mezi nimiž byli rovněž Aitólové, lehká pěchota z Athamanie, žoldnéřští krétští lučíštníci a sloni a jízda od numidského krále Massinissy. Filip disponoval 16 000 vojáky makedonské těžké pěchoty, dále 2 000 peltasty, 5 500 lehkooděnci z Ilýrie, Thrákie a Kréty a 2 000 jezdci. Podléhalo mu tedy vojsko o celkové síle 25 500 mužů. Obě armády se setkaly nedaleko Fer. Z drobné potyčky na kopcích v okolí města vyšla Filipova jízda poražena. Obě strany se pak vydaly vstříc městu Scotusa, kde si hodlaly opatřit potraviny. Kvůli zdejšímu kopcovitému terénu však vzájemně ztratily přehled o pohybu svých nepřátel.
Během pochodu se navíc spustil prudký déšť, takže druhý den ráno zahalila kopce a pole oddělující oba tábory hustá mlha. I přes tuto nepříjemnost pokračoval Filip v postupu. Jeho zcela dezorientovaní vojáci nakonec dorazili na kopce nazývané Kinos Kefales (řecky „Psí Hlavy“). V téže chvíli poslal Flamininus menší oddíl jízdy na průzkum k zjištění polohy nepřítele. Jezdci však neočekávaně pronikli do makedonského tábora a upoutali na sebe Filipovi vojáky, kteří jim způsobili silné ztráty. Na následnou žádost o pomoc zareagoval Flamininus vysláním dalších 500 jezdců a 2 000 pěšáků, kterými chtěl Makedonce vyhnat z kopce. Když Římané začali mít v šarvátce navrch, vyslal posily rovněž Filip. Velitel Filipových žoldnéřů jménem Athenagoras Římany vytlačil z kopce a podal Filipovi hlášení, že nepřítel ve zmatku uprchl. Král se proto jen velmi neochotně rozhodl využít svého výhodnějšího postavení a svést bitvu. Ovšem, zatímco makedonský střed a pravé křídlo už na kopcích zaujaly formaci, jeho levé křídlo teprve postupovalo nahoru.
[editovat] Průběh bitvy
Flamininus zatím pod kopcem rozestavil své vojáky. Pravé křídlo se slony vpředu ponechal v záloze a v čele levého křídla zaútočil na Filipa. Přitom se spojil s posilami, které vyslal krátce předtím, a postoupil proti falanze tvořící Filipovo pravé křídlo. Poté, co Makedonci odrazili legionáře a donutili je k ústupu na nerovnější terén, který jim ztěžoval manipulaci s jejich dlouhými kopími, přikázal Filip svým pezhetairoi odhodit kopí a bojovat meči. Zároveň zkrátil linii svého vojska tak, že bylo nyní dvakrát hlubší a na pravý kraj vyslal jízdu a lehkooděnce.
Filipovo pravé křídlo nyní stálo výše než proti němu stojící Římané a pomalu nad nimi začalo získávat v boji navrch. Jeho levé křídlo však dosud nedorazilo na bojiště. Flamininus si byl vědom, že musí něco učinit dříve, než jeho levá strana bude útočícími Makedonci obrácena na útěk.
Převzal velení nad pravým křídlem a kvapně s ním postupoval proti nepříteli, přičemž doufal, že tím upoutá pozornost Filipových hlavních sil a ulehčí svému zle tísněnému levému křídlu. Se slony v čele spěchali Římané do kopců, kde narazili na makedonské levé křídlo, které právě dosáhlo vrcholu a dosud se nezformovalo. Třebaže Římané zde Makedonce zatlačili zpět, hlavní zápas na levém křídle se vyvíjel stále v jejich neprospěch.
V tuto chvíli se však jeden z římských tribunů chopil velení jednotky asi 20 manipulů (zhruba 3 000 mužů) a vpadl s nimi do zad středu makedonské linie. Třebaže Makedonci byli nyní už bez svých dlouhých kopí, setrvávali nadále ve falangové formaci, což jim znemožňovalo reagovat na změnu situace podobně pružně jako římské manipuly. Makedonské bitevní uspořádání, ohrožované v tomto okamžiku oběma křídly římského vojska, se rychle rozpadlo. Mnoho Makedonců bylo zabito nebo uteklo a spousta upadla do zajetí.
Po krátkém pronásledování poraženého nepřítele dovolil Flamininus Filipovi uniknout. Polybios i Livius shodně uvádějí, že počet zabitých Makedonců činil 8 000. Flamininus získal rovněž 5 000 zajatců. Římané prý v bitvě ztratili asi 700 vojáků.
[editovat] Důsledky bitvy
Podstatou římského vítězství u Kynoskefal byl triumf buňkového systému římské legie nad pevnou, ale těžkopádnou makedonskou falangou. Falanga byla nepřekonatelnou silou, pokud se střetla se svým nepřítelem čelně. To je ostatně jasně vidět na skutečnosti, že Římané neměli nejmenší šanci zastavit postup Filipovy těžké pěchoty. Jakmile se makedonský val štítů a téměř šest metrů dlouhých kopí vydal z výšin dolů, existovalo jen velmi málo možností jak se mu účinně postavit na odpor.
Makedonský vojenský systém však nebyl tak pružný jako římský. Naprosto perfektně tuto skutečnost dokresluje rozhodující okamžik bitvy: Římský důstojník vyčlenil z hlavní římské formace malou jednotku, která pronikla do makedonského týlu, na což Makedonci nebyli schopni adekvátně zareagovat. Společně s pozdější bitvou u Pydny, tak Kynoskefaly jasně prokázaly, že makedonská falanga, kdysi nejefektivnější vojenská jednotka starověkého světa, byla v této době už zastaralá.
Tato makedonská porážka znamenala zásadní zlom starověkých dějin, neboť dědicové nepřemožitelného Alexandra Velikého podlehli nové vycházející mocnosti Středomoří – Římu. Makedonie již více nepředstavovala hrozbu řeckým obcím a Filip V. byl nucen žádat o mír. Třebaže následná mírová smlouva zachovala Filipovo království, jako nárazníkový stát mezi Řeckem a barbary na severu, prakticky nezmenšené, musel král Římanům zaplatit 1 000 talentů válečných kontribucí a také rozpustit svoje námořnictvo a většinu armády. V roce 196 př. n. l. Flamininus prohlásil na isthmických hrách řecké obce za osvobozené od makedonské dominance.
Ve druhé makedonské válce sice Římané nedobyli žádné země, nicméně ustanovili sami sebe protektory Řecka.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- OLIVA, Pavel, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha, Academia, 1995. ISBN 80-200-0435-1

