Invaze na Krétu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Invaze na Krétu
Konflikt: Druhá světová válka

Invaze začíná - shoz německých výsadkářů
Trvání: 20. květen - 1. červen, 1941
Místo: Kréta, Středozemní moře
Výsledek: Německé vítězství
Casus belli: {{{příčina}}}
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Německo
Itálie
Řecko
Velká Británie
Austrálie
Nový Zéland
Velitelé
Kurt Student Bernard Freyberg
Síla
30 000 mužů 42 000 mužů
Ztráty
6 200 - 12 000 padlých, raněných, nezvěstných, 220 letadel z toho 170 dopravních 3 500 padlých, raněných, nezvěstných
17 500 zajato, potopeny 3 křižníky a 6 torpédoborců
{{{poznámky}}}

Invaze na Krétu (alias Operace Merkur) představovala útok německých vzdušných výsadkových vojsk a letadly převážené pěchoty na Krétu. Smyslem této operace bylo obsadit ostrov a zabezpečit tak jižní křídlo Wehrmachtu (tj. Balkán a severní část východního Středomoří) před zahájením operace Barbarossa. Představuje jedinou významnou bitvu historie, v níž jedna ze stran úspěšně nasadila pouze výsadkové a letadly převážené jednotky, bez podpory dalších pozemních a námořních sil.

Akce zpočátku nevycházela podle německých představ, neboť výsadkáři narazili na mnohem silnější obranu, než původně očekávali, a měli neočekávaně velké problémy se zajištěním letišť pro druhou vlnu výsadku.

Německé velení několikrát zvažovalo, že nařídí generálu Studentovi akci ukončit, odradilo je od toho pouze jeho odhodlání a vědomí, že by to znamenalo odepsání všech již shozených výsadkářů. Teprve když se po téměř celém dni bojů podařilo zajistit alespoň část letiště Maleme a navzdory ostřelování přistávajících strojů dopravit na bojiště druhou vlnu výsadku a těžší zbraně, nabrala operace očekávaný spád.

Bitva skončila úspěchem Němců a obsazením ostrova, ovšem vážné problémy během akce a těžké ztráty v řadách elitních výsadkových jednotek přivedly Hitlera k (možná poněkud ukvapenému) názoru, že podobné akce nemají budoucnost, z téhož důvodu se patrně nikdy neuskutečnila podobná operace plánovaná proti Maltě.

Nutno též zmínit obětavé nasazení Royal Navy. Ta nejprve zabránila německým námořním výsadkům na Krétě a potom mezi 28. květnem a 1. červnem evakuovala z ostrova 16 500 vojáků. To vše přes naprostou leteckou převahu Osy. Za splnění tohoto úkolu však Royal Navy zaplatila vysokou cenu. 3 křižníky(Gloucester, Fiji, Calcuta) a 6 torpédoborců (Kelly, Kashmir, Imperial, Greyhound, HMS Hereward a Juno) bylo potopeno. 2 bitevní lodě , 1 letadlová loď, 2 křižníky a torpédoborec byly poškozeny tak těžce, že musely odplout na dlouhodobé opravy a dalších 9 lodí bylo poškozeno lehce. V boji padlo více než 2100 námořníků.

Závažnou chybou britského velení bylo plošné rozmístění vojsk, které neumožnilo vést soustředěné údery do míst výsadků, zcela podle zásady, že kdo chce ubránit vše, zpravidla všechno ztratí. Stačilo přitom položit důraz na včasné zasazení mobilních záloh na letiště Maleme. Takové zálohy však nebyly připraveny, mimo jiné i proto, že novozélandský velitel generálmajor Freyberg nepovažoval německé výsadkáře za hrozbu a hlavní opatření od počátku směřoval proti hypotetickému námořnímu výsadku. Obsazení Kréty Němci mělo řadu dopadů na boje na Středním východě a v Severní Africe a vytlačilo spojenecké námořní síly z většiny východního Středomoří.