Bitva o Středozemní moře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva ve Středozemním moři
Konflikt: Druhá světová válka

Středozemní moře
Trvání: 10. červen, 1940-17. srpen, 1943
Místo: Středozemní moře
Výsledek: Spojenecké vítězství
Casus belli: {{{příčina}}}
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Německo
Itálie
Velká Británie
Austrálie
Nový Zéland
Řecko
Francie
Velitelé
{{{velitel1}}} {{{velitel2}}}
Síla
{{{síla1}}} {{{síla2}}}
Ztráty
{{{ztráty1}}} {{{ztráty2}}}
{{{poznámky}}}

Bitva ve Středozemním moři probíhala během druhé světové války především na zásobovacích cestách ve Středozemním moři. Zde se s výjimkou pacifických bitev odehrály největší námořní bitvy druhé světové války.

Obsah

[editovat] Úvod

Po začátku druhé světové války 1. září 1939 zůstalo Středomoří dalších 9 měsíců relativně klidné. Hlavní silou zde byla Velká Británie která držela Gibraltar, Maltu a Egypt (s důležitým suezským průplavem) včetně základny v Alexandrii. Proti ní stál její bývalý spojenec Itálie, který se cítil poškozen ujednáními po první světové válce a který jen čekal na vhodnou příležitost ke vstupu do války. Výhodou Itálie byla její geografická poloha, díky které mohla v centrálním středomoří kontrolovat úžinu mezi Sicílií a Afrikou.

Podobně jako v Atlantiku i na středomořském válčišti probíhal intenzivní boj na námořních komunikacích. Britové přeložili svoje lodní trasy, které procházely Středozemním mořem na trasy jdoucí kolem Afriky a italské obchodní loďstvo bylo odříznuto od zbytku světových moří a oceánů. Proto všechny konvoje na obou stranách měly vojenský charakter. Převážná většina bitev a bojů byla svedena právě při útocích na konvoje nebo při jejich obraně, ať už to byla britská snaha zásobovat Maltu a nebo italská snaha zásobovat jednotky v severní Africe.

[editovat] Začátek

10. června 1940 vstoupila Itálie do války s Velkou Británií a Francií. Už druhý den provedly italské bombardéry první z mnoha náletů na Maltu. Francouzská flotila až do kapitulace 24. června podnikala výpady proti italským přístavům.

[editovat] Francouzská flotila

Podrobnější informace naleznete v článku Útok na Mers-el-Kébirnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Po francouzské kapitulaci se britská admiralita rozhodla spustit operaci Catapult. Důvodem byly obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech a v Alexandrii a jejich posádky byly internovány. K Mers-el-Kébiru, francouzské středomořské základně, kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu. Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů.

Po německé okupaci Vichystické Francie byla v roce 1942 potopena shromážděná flotila v Toulonu vlastními posádkami.

[editovat] Útok na Tarent

Podrobnější informace naleznete v článku Útok na Tarentnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Protože italská válečná flotila v Tarentu ohrožovala konvoje plující na Maltu, rozhodl se admirál Cunningham proti ní zorganizovat útok zvaný operace Judgement. Šlo o útok torpédových bombardérů Fairey Swordfish z letadlové lodi Illustrious na italské lodě zakotvené v přístavu. Šlo o první útok svého druhu. Operace proběhla 11. listopadu 1940 a skončila velkým úspěchem. Podařilo se potopit, nebo těžce poškodit 3 italské bitevní lodě. Navíc se italská flotila z obav před dalšími útoky stáhla do severoitalských přístavů. Odtud však bylo nesnadnější její nasazení proti britským konvojům.

[editovat] Bitva u Matapanu

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Matapanunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

V bitvě u Matapanu Spojenci získali drtivé vítězství. Bitva se odehrála v blízkosti peloponéského pobřeží v jižním Řecku od 27. března do 29. března 1941 mezi britským a australským námořnictvem, kterému velel admirál Andrew Cunningham na jedné straně, a italským námořnictvem, kterému velel admirál Angelo Iachino na druhé straně.

Spojenci potopili těžké křížníky Pola, Fiume a Zara a torpédoborce Vittorio Alfieri a Giosue Carducci a poškodili bitevní loď Vittorio Veneto. Sami ztratili jedno torpédové letadlo a utrpěli lehká poškození několika lodí. Mezi rozhodující faktory patřilo využití informací získaných z Ultra a nedostatek radarů na italských lodích.

[editovat] Kréta

Podrobnější informace naleznete v článku Invaze na Krétunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Evakuace spojeneckých pozemních vojsk po jejich porážce německými parašutisty během května 1941 stálo britské námořnictvo velký počet lodí. Když byl admirál Cunningham na tuto možnost ztrát dopředu upozorňován prohlásil: „Vybudovat loď trvá tři roky, ale vybudovat tradici námořnictva to trvalo tři století.“ Němci zase ztratili velké množství dopravních letadel a parašutistů. Generál Student (velitel invaze) později prohlásil: „Kréta byla hrobem německých parašutistů.“

[editovat] Malta

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Maltunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Předváleční plánovači nevěřili, že by v případě konfliktu Malta vydržela italské útoky. Proto místo ní byla rozšiřována základna v Alexandrii. Význam Malty však prudce stoupl po pádu Francie. Zůstala tak jediným spojeneckým místem v centrálním Středomoří odkud bylo možné operovat. Byla využívána především jako letecká a ponorková základna.

Vojska Osy se snažila činnost Malty co nejvíce omezit. Existovalo několik plánů na invazi na Maltu (operace Herkules), avšak poté, co němečtí parašutisté vykrváceli na Krétě, z těchto plánů sešlo. A tak zůstalo u téměř každodenního bombardování jak Malty tak Malských konvojů, které v některých chvílích Maltu jako základnu vyřadilo z činnosti. K obratu došlo až po připlutí konvoje v rámci operace Pedestal, kdy byl na Maltu doručen větší počet stíhaček Spitfire.

Nejvýznamější maltské konvoje byly v rámci operací Excess, Harpoon, Substance a Pedestal.

Za svoji činnost během druhé světové války dostali 15. dubna 1943 Malťané kříž krále Jiřího.

[editovat] Další akce

Další významné bitvy byly Bitva u Punta Stilo, Bitva u mysu Spatha, Bitva u mysu Spartivento, Bitva u Kerkenny, První bitva u Sirty, Druhá bitva u Sirty a Bitva u mysu Bon.

Nejúspěšnější akcí italského námořnictva bylo vyslání miniponorek do přístavu v Alexandrii, kde byly 19. prosince 1941 potopeny bitevní lodě HMS Queen Elizabeth a HMS Valiant.