Andalusie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Comunidad Autónoma de Andalucía | |||
|
|||
| hlavní a největší město | Sevilla | ||
|
rozloha |
2. v pořadí |
||
|
obyvatelstvo |
1. v pořadí |
||
| úřední jazyky | Španělština | ||
| počet provincií | 8 | ||
| autonomní statut | 11. ledna 1982 | ||
| ISO 3166-2 | AN | ||
|
parlamentní zastoupení |
62 křesel |
||
| počet křesel regionálního parlamentu | 109 | ||
| předseda vlády | Manuel María Cháves González (PSOE) | ||
| Junta de Andalucía | |||
| hymna | La bandera blanca y verde | ||
Andalusie (španělsky Andalucía), oficiálně Andaluské autonomní společenství, je nejlidnatější a druhé největší autonomní společenství, a historické území na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. Metropolí regionu je Sevilla.
Obsah |
[editovat] Geografie
Andalusie hraničí na severu s Extremadurou a Kastilií-La Manchou, na východě s Murcií, na jihu se Středozemním mořem a Gibraltarem, na jihozápadě s Atlantským oceánem, a na západě s Portugalskem.
Na sever Andalusie zasahuje pohoří Sierra Morena, na východě Sierra de Segura na jihu pak pohoří Cordillera Penibética se Sierrou Nevadou. Podél řeky Guadalquivir se rozkládá nížina.
[editovat] Původ jména
Název Andalusie pochází z arabského „Al Andalus“, což bylo označení části Pyrenejského poloostrova pod arabskou nadvládou. Tento termín byl odvozen od Vandalů, kteří oblast osídlili na přelomu 4. a 5. století. Podle nalezišť v této provincii byl pojmenován minerál andalusit.
[editovat] Kultura
Andalusie je známá pro svoji maurskou architekturu. K nejznámějším stavbám patří paláce Alhambra v Granadě, mešita v Córdobě, a věže Torre del Oro a Giralda v Seville. Poblíž Córdoby se nacházejí ruiny Medina Azahara.
Protože v 16. a 17. století sloužil přístav Sevilla jako vstupní brána do Ameriky, obsahuje americká Španělština hodně rysů andaluského dialektu španělštiny.
[editovat] Historie
Andalusie byla už od nejstarších dob nejúrodnější částí Pyrenejského poloostrova s vyspělým zemědělstvím a městskými středisky. Ve starověku byla oblast osídlena iberskými kmeny, na pobřeží se nacházely obchodní kolonie Féničanů - například Hyspalis (dnešní Sevilla) či Gades (Cádiz), kteří v Andalusii ve zdejších bohatých dolech těžili zlato a stříbro. Roku 206 př. n. l. oblast ovládla Římská říše. Roku 197 př. n. l.. se v jejím rámci stala oblast součástí provincie Hispania Ulterior, po reorganizaci pak roku 14 př. n. l. vznikla v jejím rámci provincie Hispania Baetica, zahrnující většinu moderní Andalusie, jih Extremadury, jihozápad Kastilie-La Mancha, a malou část Portugalska východně od řeky Guadiana.
Na přelomu 4. a 5. století pak oblast obsadili germánští Vandalové, a roku 429 byla začleněna do Vizigótské říše. V 6. století pak jihovýchodní pobřeží Andalusie ovládla Byzantská říše. Roku 711 pak Andalusii ovládli Arabové. Roku 750 se Andalusie stala součástí Córdobského emirátu (později chálifát), s významnými centry politického, vědeckého i kulturního života, jakými byly Cordoba, Sevilla, Jaén či Granada. Arabové však obohatili i zdejší zemědělství (zavedli například pěstování rýže a dalších subtropických rostlin). Jednotlivá města se po rozpadu Cordobského chalifátu roku 1031, stala středisky menších států (taifas), přičemž jeden z nich i nadále nesl označení Córdobský emirát. Po porážce muslimů v bitvě u Las Navas de Tolosa roku 1212 se Córdobského emirátu zmocnil emirát Granada, ale už roku 1236 ho ovládla Kastilie, která roku 1246 ovládla i Jaén a roku 1248 také Sevillu. Roku 1462 získala Kastilie Gibraltar a roku 2. ledna 1492 padla i Granada, čímž byla zakončena reconquista. Poté začalo pronásledování a vyhánění muslimského (Maurové, pokud přijali křesťanství Moriskové), ale i židovského obyvatelstva, což vedlo k hospodářskému i kulturnímu úpadku oblasti. K novému rozvoji došlo až v 19. století.
Před správní reformou z roku 1833 se pak Andalusie členila na 4 provincie: Království Córdoba, Království Jaén, Království Granada a Království Sevilla. 30. listopadu 1833 pak došlo ke správní reformě, při níž bylo území Andalusie rozděleno na současných 8 provincií.
Podle federalistické ústavy První španělské republiky měly být na území Andalusie ustaveny spolkové státy Horní Andalusie (španělsky Andalucía Alta) a Dolní Andalusie (španělsky Andalucía Baja), což však kvůli kolapsu republiky nakonec nebylo realizováno.
Po pádu diktátorského režimu generála Francisca Franca a obnovení demokracie ve Španělsku, získala Andalusie koncem 70. let 20. století rozsáhlou autonomii, což bylo 11. ledna 1982 potvrzeno schválením autonomního statutu.
[editovat] Předsedové vlád Andalusie
- 27. května 1978 - 2. června 1979 Plácido Fernández Viagas PSOE
- 2. června 1979 - 7. května 1984 Rafael Escuredo Rodríguez PSOE
- 7. května 1984 - 27. července 1990 José Rodríguez de la Borbolla y Camoyán PSOE
- od 27. července 1990 Manuel María Cháves González PSOE
[editovat] Administrativní členění
Andalusie se od roku 1833 člení na 8 provincií: Almería, Cádiz, Córdoba, Granada, Huelva, Jaén, Málaga, Sevilla.
[editovat] Externí odkazy
|
|
|
|---|---|
|
Autonomní společenství a jejich správní centra: Andalusie (Sevilla) | Aragonie (Zaragoza) | Asturie (Oviedo - Uviéu) | Baleáry (Palma de Mallorca) | Baskicko (Vitoria - Gasteiz) | Extremadura (Mérida) | Galicie (Santiago de Compostela) | Kanárské ostrovy (Santa Cruz de Tenerife) | Kantábrie (Santander) | Kastilie a León (Valladolid) | Kastilie-La Mancha (Toledo) | Katalánsko (Barcelona) | La Rioja (Logroño) | Madrid (Hlavní město Madrid) | Murcie (Murcia) | Navarra (Pamplona - Iruña) | Valencie (Valencie) Autonomní města: Ceuta | Melilla Pod přímou správou španělské ústřední vlády: Španělské severoafrické državy |
|


