Bohumil Boček
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Armádní generál Bohumil Boček (4. listopadu 1894, Sivice - 16. říjen 1952, Valdice) byl československý generál, legionář v Rusku (1916-1920), příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci (1945-1948) a jedna z obětí komunistického teroru.
V roce 1914 zahájil první světovou válku v řadách rakouské armády, 15. prosince byl u Gorlice zajat a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. v roce 1918 obdržel důstojnickou hodnost a stal se velitelem roty. Od roku 1935 velel hraničářskému praporu, 1. ledna 1939. Po okupaci se nejdříve zapojil do domácího protinacistického odboje v řadách Obrany národa, v roce 1940 pak uprchl přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Za druhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu. Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. dubna 1945 byl jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Po nástupu komunistů k moci byl zbaven funkce v hlavním štábu (1. srpen 1948), penzionován (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vlastizradu k doživotnímu vězení. Zemřel na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby ve věznici ve Valdicích.

