Mnich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mnich (lat. monachus, z řec. monachos - osamocený), nebo také řeholník či sluha Boží bylo původně označení poustevníka, od 4. století pak člena řeholního řádu (řeholníka). Dnes se pod označením mnich rozumí člen mnišského (monastického) řádu, nesprávně pak člen kteréhokoliv člena řeholního řádu nebo kongregace.

Nejstarší monastický řád vznikl pravděpodobně v Džinismu někdy okolo roku 500 před Kristem. O několik let později vznikl další mnišský řád a to v Buddhismu.

[editovat] Mnišství v křesťanství

Mnišství jako takové existovalo již v době předkřesťanské (např. eséni či therapeuté). V křesťanství jsou mnišské komunity doloženy od druhého století (např. ze životů svatých). Jednotlivci odcházeli do pouště věnovat se intenzivnímu duchovnímu životu. Inspirací byl sv. Jan Křtitel. Ve větším množství začali odcházet křesťané do vznikajících monastýrů ve 4. století na protest proti zesvětštění církevního života ve městech, které nastalo, když za císaře Konstantina Velikého přestalo být křesťanství pronásledováno a postupně se stalo převládajícím náboženstvím římské říše.

Mnich skládá tři základní sliby:

  • pokory
  • čistoty
  • poslušnosti

V pravoslavné církvi jsou oslovováni „otče“.

V pravoslavném mnišství existuje několik stupňů:

  • poslušník (ř. dokimos - ten, kdo je zkoušen; 1. přípravný stupeň)
  • rjasofor (nosí už mnišský oděv; 2. přípravný stupeň)
  • malá schima (mnišské postřižení a složení mnišských slibů; většina mnichů je v tomto stupni)
  • velká schima (plnost mnišství; uděluje se starším mnichům)

Pro pravoslavný mišský oděv je charakteristická černá barva, dlouhá říza (podrjasnik, rjasa a mantije) a klobouk s černým závojem na záda.

Termín „řehole“ (regula) se v pravoslaví nepoužívá. Pravoslavné mnišství není rozděleno na jednotlivé mnišské řády, jak to známe z římskokatolické církve, ale je v zásadě jednotné, v drobnostech má každý jednotlivý monastýr určitá vlastní specifika daná jeho ústavou (vnitřním řádem). Někdy bývají pravoslavní mniši na Západě označováni jako řád Basiliánů (tj. dle „regule“ sv. Basila), což je omyl, který vzniká tím, že se osobitá římskokatolická církevní struktura používá na pravoslavnou církev, které je však cizí. Hlavním úkolem pravoslavného mnicha je modlitba - duchovní život. Pravoslavní tedy neznají „prakticky zaměřené mnišství“. Povinností mnicha je přebývat v poslušnosti duchovnímu otci (starci) a pokud možno v monastýru nebo v poustevně. Právoslavné kánony zakazují, aby se mniši potulovali po městech.

Centrem pravoslavného mnišství je Svatá Hora Athos, kde je zvláštní obyčej - téměř se zde nevyskytuje malá schima; svatohorští mladší mniši jsou většinou rjasoforové (což je zde pokládáno už za skutečné mnišství, nikoliv za pouhou přípravu) a starší mniši jsou většinou ve stupni velké schimy.


[editovat] Mnišství v Buddhismu

V Buddhismu vznikl mnišský řád (sangha) ještě za života Gautamy Siddharty. původně se jednalo o společenství potulných asketů kteří se stali Buddhovými žáky. Zpočátku neexistovala pro mnichy žádná specifická pravidla, pouze doporučení. Později vznikla první pravidla, která byla později kanonizována a stala se závaznými. V zemích theravádového buddhismu dodržují novici (samanérové) dasa-síla tedy deset etických rozhodnutí a plně ordinovaní mniši (bhikkhu) 227 pravidel sepsaných ve Vinaja Pitace, jednom ze tří hlavních košů Pálijského kánonu.

Bhikkhu (plně ordinovaný mnich) musí dodržovat striktně 4 pravidla (Parájika), po jejichž překročení automaticky přestává být mnichem. Jedná se o vědomé zabití jiné lidské bytosti, vědomý sexuální styk s člověkem nebo zvířetem, vědomé ukradení cizího majetku a vědomé vychloubání se nenabitými spirituálními schopnostmi.

Mnišky musí bezpodmínečně dodržovat pravidel 8, celý jejich kodex obsahuje však pravidel 311.

V mahájánových zemích dodržují mniši i mnišky pravidel ještě více.