Barometrické měření výšky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V praxi se využívá spousta přístrojů založených na změně barometrického tlaku. Nepostradatelným přístrojem používaným zejména v letectví je barometrický výškoměr. Pro matematickou interpretaci změny tlaku v závislosti na výšce aplikované na modelovou atmosféru se vychází z několika předpokladů:
- Skutečná teplota T se nahrazuje průměrnou teplotou Ts celé atmosféry mezi dvěma hladinami, z nichž v dolní je tlak p0 a v horní pz.


kde ts je průměrná teplota vrstvy [°C].
- Změna tíhového zrychlení v závislosti na nadmořské výšce a zeměpisné šířce se stanoví

kde
je zeměpisná šířka, h je nadmořská výška
[editovat] Laplaceův barometrický vzorec

kde
| z | je výška nad výchozí hladinou |
| p0 | je tlak vzduchu ve výchozí hladině |
| p | je tlak vzduchu ve výšce z |
| α | je konstanta, α = 0,00366 |
| t | je teplota vzduchu [°C] |
Laplaceův vzorec se velice často používá ve zkrácené formě bez členů udávajících změnu tíhového zrychlení.
[editovat] Babinetův vzorec
Za předpokladu, že rozdíl uvažovaných výškových hladin není příliš velký, zle použít Babinetův vzorec:

kde
| tm | je průměrná teplota mezi dvěma hladinami [°C] |
| a | p0 > p1 |
Vzorec odvodil kolem roku 1850 francouzský fyzik J. Babinet. Přesnost vzorce je nepřímo úměrná vzdálenosti uvažovaných hladin. Z tohoto důvodu lze tento vzorec uspokojivě použít pouze v případech, kdy vzdálenost obou hladine nepřekračuje 1000 m.

