Smalt
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smalt je chemické sklo, které vytvoří na kovu celistvý ochranný povlak hladkého a lesklého charakteru.
Smaltování se především používalo jako zdobící prvek na špercích, později přešlo i jako povrchová úprava kovů; používá se jako úprava drahých kovů, litiny, plechů. Například vodiče používané pro vinutí cívek bývají pokryty smaltovou izolací.
[editovat] Historie
Technologie smaltování byla již používána ve starověkých zemích dálného východu (Japonsko, Indie, Čína a v Egyptě. Výraznější zlom v použití smaltu nastal v období Byzance, kdy se jím polévaly reliéfy tepané z kovů. V 5. až 7. století n. l. technologie smaltování byla přenesena i do Evropy.
V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II.
Použití smaltu jako povrchová úprava kovů je použita v 19. století (kolem r. 1850), kdy se smalt nanášel štětcem. První suroviny pro smalt byly jedovaté, protože obsahovaly olovo.

