Soběslav I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soběslav I. (* kolem roku 1090, † 14. února 1140 v Hostinném) byl českým knížetem od 12. dubna 1125 do 14. února 1140.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| manželka | |
| syn | |
| syn | |
| syn | |
| bratr | |
| bratr | |
| bratr | |
| děd | |
Soběslav, nejmladší ze synů Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské, byl zvolen na knížecí stolec českými velmoži. Vládu si však nárokoval Ota II. Olomoucký (Ota Černý) a získal si podporu německého krále Lothara III. Saského. Říšská vojenská výprava však skončila katastrofální porážkou v bitvě u Chlumce v únoru 1126, Ota II. Olomoucký padl. Vzápětí se Soběslav s Lotharem smířili a bylo uzavřeno spojenectví. Soběslav přijal české knížectví v léno a obdržel titul nejvyššího číšníka s právem hlasu při volbě německého panovníka.
V zahraniční politice byl věrným spojencem Lothara III., na jehož straně se několikrát účastnil bojů proti Štaufům. Došlo také ke smíru s Uhrami. Naopak napjaté vztahy panovaly s Polskem, upravily se až r. 1137.
Soběslav, poté co upevnil svou vládu, „panoval chvalitebně, veda všemožnou péči o zvelebení země a bezpečnost její“. Ve 30. letech nechal Soběslav nově opevnit Pražský hrad a zahájil jeho stavební úpravy. Soběslav I. zbavil vlády potomky Oty II. Olomouckého – na Olomoucku vládl sám prostřednictvím biskupa Jindřicha Zdíka. Vrátil úděly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brněnskému (1126), ale již o dva roky později je jejich panství zbavil. Došlo k tomu v době, kdy se proti pražskému knížeti zformovala rozsáhlá opozice vedená biskupem Menhartem. V létě 1130 bylo dokonce odhaleno spiknutí s cílem zavraždit Soběslava. Ten se se zatčenými krutě vypořádal: původce dal vedle tradičního oslepení také „čtvrtit a lámat kolem“, což byla v Čechách novinka.
V květnu 1138 se Soběslav účastnil dvorského sjezdu v Bamberku, který svolal nový německý král Konrád III. Štaufský. Český kníže si vymohl udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava. V červnu téhož roku svolal své stoupence do Sadské a donutil je potvrdit nástupnictví pro syna Vladislava. Soběslavův syn se však nakonec českým knížetem nestal, velmoži zvolili panovníkem Vladislava, Soběslavova synovce, syna někdejšího knížete Vladislava I.
Soběslav I. měl s Adleytou Uherskou pět dětí: Vladislava, Soběslava, Oldřicha, Marii a Václava.
| Předchůdce: | 1125–1140 | Nástupce: |
| Vladislav I. | Soběslav I. | Vladislav II. |

