Pavel Josef Šafařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pavel Josef Šafařík
Pavel Josef Šafařík

Pavel Josef Šafařík též Šafárik (původní příjmení), Šaffařík, zřídka Josef Jarmil, německy Schafarik (13. května 1795 Kobeliarov – 26. června 1861 Praha), byl český a slovenský spisovatel, historik a jazykovědec slovenského původu (za Slováka se považoval, přestože psal česky).

Pochází z východního Slovenska, jeho otec byl kazatel a učitel.

V letech 18061808 studoval v Rožnavě, v letech 18081810 v Dobšiné a poté (18101814) v Kežmarku.

Roku 1815 odjel studoval do Jeny teologii (do r. 1817).

Od r. 1819 působil jako profesor a ředitel na srbském gymnasiu v Novém Sadě. Zde se roku 1822 oženil s Boženou Julií Ambrosou († 5. června 1876 )

Roku 1826 se stal dopisujícím členem Učené společnosti krakovské a o rok později (1827) se stal členem Varšavského tovaryšstva přátel nauk.

Roku 1833 odešel do Prahy, kde mu jeho přátelé František Palacký a Josef Jungmann pomocí sbírky mezi vlastenci zajistili příjem 480 zlatých ročně po dobu 5 let (jednalo se o spíše o podprůměrný než průměrný plat v Praze) vyplácených muzejním výborem. Vyplácených pod podmínkou, že bude psát česky.

V letech 18381842 vedl redakci časopisu Muzejník a působil v redakci časopisu Světozor.

Přes finanční potíže odmítl nabídku profesora slavistiky v Berlíně.

Pamětní deska v Praze.
Pamětní deska v Praze.

Od roku 1847 pracoval v universitní knihovně.

Roku 1848 se účastnil sjezdu českých a německých spisovatelů a slovanského sjezdu. V tomto roce se stal i poslanec zemského sněmu.

Pokoušel se dokonce založit nový oddíl vědy – slovanskou archeologii.

Ke snahám o samostatnou slovenštinu se stavěl spíše zdrženlivě, ale pokoušel se být prostředníkem mezi českou a slovenskou stranou.

Pohřben byl na evangelickém hřbitově v Karlíně, roku 1900 byly jeho ostatky přeneseny na Olšanský hřbitov.

Jeho syn byl Vojtěch Šafařík

Obsah

[editovat] Dílo

[editovat] Poezie

  • Loučení s Múzou
  • Zdání Slavomilovo
  • Tatranská můza s lírou slovanskou – básnická sbírka
  • Mé zpěvy

[editovat] Vědecká literatura

  • Geschichte der slav. Sprache u. Literatur nach allen Mundarten – Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí. Pokusil se popsat dějiny slovanských jazyků a literaturu všech slovanských jazyků. Slovany zde pojímá jako jeden národ a jednotlivé jazyky považuje za nářečí. Toto dílo mělo velký ohlas v mnoha slovanských zemích (především v Polsku).
  • Přehled nejnovější literatury illlyrských slovanů po l. 1833
  • Slovanské starožitnosti – jedná se o jeho životní dílo, pojednávající o slovanské historii a literatuře. Dílo vyšlo v nákladu 1000 ks (to je na tehdejší dobu a na česky psané dílo hrozně moc). Dokazuje zde rovnocenost Slovanů s ostatními národy, a fakt, že Slované jsou původními obyvateli Evropy, stejně jako ostatní národy. Toto dílo mělo veliký ohlas prakticky ve všech slovanských zemích. Chtěl napsat druhou část o kultuře, ale to se neuskutečnilo.
  • Slovanský národopis
  • Slovem o českém pravopise
  • Výklad některých grammatických forem v jazyku slovanském
  • Mluvozpytný rozbor čísloslova
  • Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – vydal spolu s F. Palackým.
  • Památky dřevního písemnictví jihoslovanů

Dále se zachovala část jeho korespondence (část spálil před odjezdem z Nového Sadu a druhou část spálil ke stáru při záchvatu dny) a značné množství časopisových článků. V několika těchto článcích zpochybňuje pravost Rukopisu zelenohorského.

[editovat] Odkazy

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu