Skloňování
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skloňování (deklinace) je úprava tvarů jmen, něco jako časování u sloves. Největší význam má u flektivních jazyků (slovanské a latina), nejmenší či nulový u jazyků izolačních (angličtina, francouzština).
[editovat] Skloňování v češtině
- Hlavní článek: České skloňování
V češtině existuje komplikovaný systém 7 pádů, kterými se skloňují podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky. Pro skloňování podstaných jmen existuje 20 vzorů.
Substantiva 1.deklinace Substantiva se v latině skolonují podle 5 sklonovacích typů („vzorů“), jejichž určujícím znakem je ejdna z 5 samohlásek. První deklinace zahrnuje tvz. a. kmeny, převážně feminina a několik makulin.
Latina má 6 pádů (cásús), z nichž poslední je tažený pád, zahrnující v sobě původní význam lokálu a instrumentálu.Překládáme jej v samostatném postavení bezpředložkovým instrumentálem. Ke vzoru fémina, féminae, f.(žena) patří všechna substantiva s týmiž koncovkami nom. a gen.sg.,
Singulár Plurál
¨Nominativ fémina féminae Genitiv féminae féminárum Dativ féminae féminís Akuzativ féminam féminás Vokativ fémina! féminae Ablativ féminá féminís

