Ezechiel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Ezechiel (hebr. Jechezkel – silný je bůh, bůh posiluje)
Narodil se nejspíše v kněžské rodině. Po porážce Jerusaléma Nabukadnezarem, je spolu s ostatními odveden do exilu. Vede zde samotářský život u průplavu Kébar nedaleko Babylónu. Zde se mu v jeho samotě dostane vidění. Jeho dílo je značně barevné až místy nesrozumitelné, ale přes to všechno oblíbené. Podobně jako Izajáš či Jeremjáš pokládá porážku a vysídlení za trest Boha. Všechny prohry jsou jen cestou učení, na konci je čeká poznání. Velice striktně zde formuluje odpovědnost jednotlivce (jako Izajáš).
Známým Ezechielovým viděním je to, kterak ho Bůh zavedl do údolí, které bylo plné kostí, a řekl mu: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“. Posléze je Bůh oživil a stali se z nich lidé. Scéna má více výkladů. Jedním je to, že kosti jsou vlastně pokořený Židovský národ, který bude v budoucnu vzkříšen. Jiná interpretace, ale ne zas tak zcela odlišná, se nám nabízí ve formě všemohoucího Boha. Bůh je příčina i důsledek, jen na něm záleží zda budeme žít, nebo zemřeme. To on je hybnou silou.
Okamžik, kdy Židé odchází do babylónského exilu, je jedním ze zlomových míst v celé jejich historii, ato z mnoha důvodů. Většina Židů se již po tomto odchodu nikdy nevrátila do „zaslíbené země“. I ti co se posléze navrátili, museli nějakým způsobem udržovat svou náboženskou identitu. Nebyli zde již žádné jejich chrámy, což mělo za následek upadající moc kněžstva. Roste role písařů. Protože jen oni jsou schopni zjistit a zaznamenat staré tradice. Židé začínají ve svých historických, tradicích hledat jedinou možnou záchranu. Nastává zde zlom v praktikování výry. Židé bez domova se začínají chovat podle zákona Božího. Exil je semkl, ukázal jim základy jejich kultury. Většina obyčejných Židů, kteří se ve své domovině stavěli k otázce výry poněkud chladněji, zde začala plně rozvíjet své náboženství. Naopak, když Židé měli svou vlastní samosprávu, tak se většinou začínali odkloňovat od písma. Ezechiel pomáhal formovat novou duchovní identitu.

