Ius regale montanorum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ius regale montanorum ( „právo těžit horu“ či „právo horního regálu“), známý také jako Constitutiones iuris metallici, byl horní zákoník a mincovní reforma vydaná v roce 1300 Václavem II. Zákoník upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra. Například přesně stanovil podíl krále na těžbě a ražbě stříbra či zavedl novou minci Pražský groš. Obsahoval také pravidla k zajištění bezpečnosti práce, předpisy o výplatě mezd, délce pracovní doby a také protikoaliční předpisy, zakazující horníkům a kovářům samostatně se organizovat ve spolcích.

Tento zákoník, vydaný za pomoci právníků z Itálie (hlavní podíl na vytvoření zákoníku měl Gozzius z Orvieta), byl na svou dobu velice pokrokový. Zákoník byl díky svým ustanovením, jež zatím neměla obdoby, přeložen do mnoha jazyků a byl používán v mnoha zemích světa. V zemích Koruny české tento zákoník platil až do r. 1834, kdy byl nahrazen obecným horním zákoníkem.