Germánské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Germánské jazyky jsou jednou z větví jazyků indoevropských. Od ostatních větví se odlišují změnami v rámci procesu prvního posouvání hlásek. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších. Dělíme je následovně:

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

[editovat] Podívejte se též na


Indoevropská jazyková rodina
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština