Olejomalba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olejomalba je technika malby, při níž je barevný pigment pojen pomocí oleje. Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle Cennino Cenniniho tuto techniku objevil Jan van Eyck. To ovšem není pravda, protože vrstvy pojené olejem byly používány už ve středověku, například v malbách Mistra Theodorika. Výhodou olejové malby je jasnost a relativní trvanlivost barev. Také samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, dovoluje korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, například použití tzv. lazury. Nevýhodou je pomalé schnutí barev. Navíc při nevhodně zvoleném oleji nebo chybně namíchané barvě dochází při postupném vysychání oleje k tzv. krakelování, neboli popraskání barevné vrstvy. Předchůdcem olejové malby byla tzv. vaječná tempera, při níž bylo jako pojidlo barevných pigmentů použito vaječných žloutků.

