Prezident České republiky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prezident České republiky je hlavou státu. Přestože je volen oběma komorami Parlamentu, není z výkonu své funkce nikomu odpovědný. Prezident ČR se ujímá úřadu složením slibu, funkční období trvá pět let.
Na rozdíl od některých jiných státu (např. USA nebo Francie) jsou pravomoci prezidenta ČR omezené ve prospěch Parlamentu a předsedy vlády.
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil.
Obsah |
[editovat] Volba prezidenta
Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Zvolen také nemůže být občan, který byl potrestán za velezradu.
Prezidenta volí Parlament ČR na společné schůzi obou komor. Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta, koná se volba do třiceti dnů.
Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů. Šanci navrhnout kandidáta tak dostává každá politická strana, zvolená do Poslanecké sněmovny.
V prvním kole volby je zvolen prezident, pokud kandidát získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.
Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu. Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů. Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.
Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.
[editovat] Volba prezidenta v roce 1993
Volba se konala 26. ledna 1993 na druhé schůzi Poslanecké sněmovny. Kandidáty byli Václav Havel, Marie Stiborová (navržena poslanci KSČM) a Miroslav Sládek (navržen SPR-RSČ). Václav Havel byl 109 hlasy z 200 zvolen prezidentem hned v prvním kole volby. Slib složil 2. února 1993.
[editovat] Volba prezidenta v roce 1998
Volba se konala 20. ledna 1998 na společné schůzi obou komor Parlamentu. Kandidáty byli Václav Havel, Stanislav Fischer (navržen poslanci KSČM) a Miroslav Sládek (navržen SPR-RSČ) toho času sedící ve vazební věznici na Pankráci. V prvním kole prezident zvolen nebyl, do druhého kola poustoupil Václav Havel. Ten byl v druhém kole zvolen prezidentem, když získal 47 z 81 hlasů senátorů a 99 ze 197 hlasů poslanců. Slib složil opět 2. února.
Překvapením byla to, že Václav Havel byl zvolen až ve druhém kole a to ještě nejnižší možnou většinou poslanců. Přitom KSČM a SPR-RSČ měli v poslanecké sněmovně jen 40 poslanců. SPR-RSČ se neúspěšně pokusila napadnout volby u Ústavního soudu.
[editovat] Volba prezidenta v roce 2003
První volba se konala 15. ledna 2003. Kandidáty byli Jaroslav Bureš (navržen ČSSD), Václav Klaus (navržen ODS), Miroslav Kříženecký (navržen KSČM) a Petr Pithart. V prvním kole prezident zvolen nebyl, do druhého postoupili Václav Klaus (díky hlasům poslanců) a Petr Pithart (díky hlasům senátorů). V druhém ani třetím kole prezident zvolen nebyl.
Druhá volba se konala 24. ledna 2003. Kandidáty byli Václav Klaus, Jaroslava Moserová a Miloš Zeman. Do druhého kola postoupili Václav Klaus (díky hlasům poslanců) a Jaroslava Moserová (díky hlasům senátorů). V druhém ani třetím kole prezident zvolen nebyl. Pozoruhodný byl velmi nízký počet hlasů pro Miloše Zemana.
Třetí volba se konala 28. února. Tou dobou již byl úřad prezidenta neobsazen. Kandidáty byli Václav Klaus a Jan Sokol. Oba postoupili i do druhého kola, Václav Klaus díky poslancům a Jan Sokol díky senátorům. V druhém kole prezident zvolen nebyl. Ve třetím kole byl zvolen Václav Klaus, když mezi poslanci získal 109 a mezi senátory 33 hlasů, dohromady tedy 142 z 280 hlasů. Slib složil 7. března 2003.
Zvolení Václava Klause bylo překvapením. Vládnoucí koalice nedokázala prosadit žádného ze svých kandidátů. Překvapením byly hlavně počty hlasů pro Václava Klause v Poslanecké sněmovně. V prvním kole získal 115 hlasů, pokud tedy považujeme hlasování poslanců ODS a KSČM za vysoce nepravděpodobné, získal Václav Klaus kromě 58 hlasů ODS i drtivou většinu hlasů poslanců KSČM a také mnoho hlasů koaličních poslanců.
[editovat] Indemnita
Prezident má speciální druh imunity – indemnitu. Nelze ho zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno. Indemnita se nevztahuje na soukromoprávní delikty.
[editovat] Velezrada
Velezrada je jediný delikt, za který může být prezident odsouzen. Přesný obsah velezrady přitom není v ústavě určen. Žalobu může podat jen Senát a řízení probíhá před Ústavním soudem. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
Žádné stíhání pro velezradu se doposud neuskutečnilo.
[editovat] Pravomoci
[editovat] Pravomoci bez kontrasignace
Tyto pravomoci vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí vydaná podle nich vydaná jsou bezprostředně platná.
Prezident dle Ústavy:
- a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi
- b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny
- c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu
- d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády
- e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy
- f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
- g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení (viz dále)
- h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního (viz dále)
- i) podepisuje zákony
- j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
- k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky
- l) vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek.
[editovat] Suspenzivní veto
Suspenzivní veto patří mezi důležité pravomoci prezidenta. Dovoluje mu vrátit Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně spolu odůvodněním. Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu a nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Pokud si prezident není jistý ústavností zákona, může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona. Zákon ovšem vstupuje v platnost.
Veto bývá prezidentem používáno jen zřídka. Například Václav Havel ve svém prvním volebním období použil veto jen devětkrát. Čtyřikrát byl poslanci přehlasován, čtyřikrát nebyl, v jednom speciálním případě rozhodl o zrušení platného zákona na návrh prezidenta Ústavní soud. Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používá častěji, do konce roku 2006 vetoval 25 zákonů[1].
[editovat] Milost
Milost je zvláštní pravomoc, ideově vycházející z doby monarchie. Umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem; nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo; a zahlazovat odsouzení.
V praxi tuto pravomoc prezident používá zejména v případech, kdy se domnívá, že soud pochybil nebo v tzv. humanitárních případech, kdy zabraňuje rozdělení rodiny nebo přihlíží k vážnému zdravotnímu stavu odsouzených nebo členů jejich rodiny. V praxi bývají některá udělení milosti veřejností kritizována.
[editovat] Pravomoci s kontrasignací
Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda.
Prezident dle Ústavy
- a) zastupuje stát navenek
- b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy
- c) je vrchním velitelem ozbrojených sil
- d) přijímá vedoucí zastupitelských misí
- e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
- f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu
- g) jmenuje a povyšuje generály
- h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán
- i) jmenuje soudce
- j) má právo udělovat amnestii
Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například:
- vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a do zastupitelstvech v obcích
- uchovává pečetidlo státní pečeti
- jmenuje a odvolává rektory veřejných vysokých škol a jmenuje profesory
[editovat] Amnestie
Amestie je pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Amnestie se může vztahovat i na přestupky. Amnestie nemůže být zrušena. Prezident může určit okruhy osob, na které se amnesie vztahuje, i okruhy osob, na které se nevztahuje. K platnosti amnestie je třeba spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného ministra.
Jako prezident České republiky udělil amnestie zatím jen Václav Havel, a to v letech 1993 a 1998. Obě se týkaly jen nižšího počtu osob (130 a 955) a nevzbudily větší kontroverze.
Mnoho ohlasů vzbudila rozsáhlá amnestie Václava Havla jako prezidenta Československa v roce 1990. Tehdy ještě nebylo třeba spolupodpisu. Propuštěno bylo 15 000 vězňů, 16 000 se trest zkrátil. Kritici Havlovi vyčítají, že tímto rozhodnutím výrazně zvýšil míru kriminality. Trestných činů spáchaných propuštěnými na základě této amnestie bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990.
[editovat] Speciální stavy
[editovat] Úřad prezidenta neobsazen
Tento stav může nastat v případech, kdy:
- je odsouzen za velezradu
- se vzdá svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny
- funkční období prezidenta skončí a nový prezident ještě nesložil slib či složil slib s výhradou
- není schopen svůj úřad se závažných důvodů vykonávat (usnáší se na tom Poslanecká sněmovna a Senát)
V těchto případech pravomoci s kontrasignací (kromě pravomocí vyhlásit volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, jmenovat a povyšovat generály) přecházejí na předsedu vlády.
Pravomoci bez kontrasignace (kromě jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, milosti, suspenzivního veta, podepisování zákonů, jmenování předsedy a místopředsedy NKÚ) přecházejí na předsedu Poslanecké sněmovny. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto pravomocí předsedovi Senátu. V takovémto případu však dojde k ústavní krizi, protože pravomoc vyhlásit nové volby do Senátu a Poslanecké sněmovny kvůli chybě v ústavě z prezidenta na nikoho nepřechází.
[editovat] Stav ohrožení státu, stav nouze, válečný stav
Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požádat Parlament, aby projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. V tomto případě prezident nemá právo veta.
Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců. Toto prodloužení je možné provést i opakovaně. Lze tak prodloužit i volební období prezidenta republiky.

