Kyanovodík
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kyanovodík | |
| Chemický název | Kyanovodík |
| Registrační číslo CAS | 74-90-8 |
| Sumární vzorec | HCN |
| Molární hmotnost | 27,03 g/mol |
| Teplota tání | -13,4 °C |
| Teplota varu | 26 °C |
| Hustota | 0,687 g/cm3 |
Kyanovodík (HCN) je bezbarvá, lehce těkavá kapalina (bod varu je 26,5 °C) s intenzivním pachem hořkých mandlí. Soli kyanovodíku – kyanidy – se mohou vlivem vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého rozkládat za vzniku kyanovodíku. Roztok kyanovodíku ve vodě je označován jako kyselina kyanovodíková.
Vyrábí se:
- reakcí amoniaku a oxidu uhelnatého při teplotě 500–700 °C za přítomnosti oxidu hlinitého,
- částečnou oxidací směsi methanu a amoniaku vzdušným kyslíkem na rozžhaveném platinovém sítě,
- rozkladem formamidu při teplotě 400 °C za přítomnosti katalyzátoru.
Kyanovodík je velmi silný jed – LD50 kyanovodíku je 1,5 mg/kg těla, LC50 je 25 ppm. Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Transport kyslíku v krvi je zachován, ale nastává tkáňová hypoxie.
[editovat] Využití
- v organické syntéze
- v chemické analýze
- jako pesticid
- jako bojový plyn
- při vykonávání trestu smrti v plynových komorách.
Kyanovodík přes svou vysokou toxicitu a letálnost (usmrcení) není jako bojový plyn příliš vhodný, protože je lehčí než vzduch a rychle vyprchá do okolní atmosféry. Nebezpečné jsou uzavřené neodvětrané prostory a blízké okolí místa malého úniku. Velké úniky ale mohou vytvořit přízemní mrak únikem ochlazeného vzduchu, který je hlavně ve městě smrtelně nebezpečný.

