Píseň Vyšehradská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Píseň Vyšehradská
Píseň Vyšehradská

Píseň Vyšehradská je jedním z mnoha českých rukopisů nalezených během Národního obrození, které se stalo pozdějším předmětem rukopisných sporů mnohdy založených více na nacionálních než racionálních základech.

Byl nalezen jako vůbec první pergamen už v roce 1816 Josefem Lindou. Prý ho měl objevit ve velké knize nájemců bytu, kde bydlel, a kterou používal jako podnožku. Podle toho, že první část útržku z básně je psaná ve Staročeštině a opěvuje Vyšehrad je odvozen název pergamenu.

Píseň Vyšehradská byla dlouho považována za palimsest, původní text však nebyl vyškrábán, pouze obnoven. Linda se sám přiznal, že z neznalosti nevhodně špatně čitelná písmena obtáhl. Pergamen se po ohledání zdá jako pokus začínajícího písaře, který si zkoušel psaní a uchoval si jej pro pozdější použití. Pergamen byl totiž materiál velmi drahý a vyškrábáním původního textu se na něj dalo znovu psát.

Objevují se názory, že v Národním archívu není originál nalezeného rukopisu, o čemž na jednu stranu svědčí například chybějící pozůstatky dřívějšího zkoumání a převrácené pořadí barev, než jak jej popsal Ivanovův tým. Na druhou stranu text není napsán zrcadlově, jak se dá logicky předpokládat. Proto se tato teze považuje za zcestnou.

Doposud se nikomu nepodařilo věrohodně dokázat, že je tento rukopis falzum a vzhledem k tomu, že pergamen je autentický z doby, k jaké se hlásí text rukopisu a na původním textu proběhly výrazné stárnoucí procesy, dá se s rezervou předpokládat, že Píseň Vyšehradská je pravá, i když není zřejmě až tak stará, jak si původně mnozí historici mysleli a proč také napadli autentičnost rukopisu.

[editovat] Originální text pergamenu

Ha, ty náše slunce, Vyšegrade tvrd!

Ty smělě i hrdě na přiekřě stojieš,

na skálě stojieši všem c'uziem postrach.

Pod tobú řěka bystra valie sě,

valie sě řěka Vhltava jara.

Po kraju řěky Vhltavy čisty,

stojie siela chvrastia pochládeček mil.

Tu slavieček malý veselo pěje

i mutno, kako srdéčko

radost, žal jeho čuje.

Kéž jáz jsm slavieček v zeleném luzě;

ruče bych tamo lec'al, kdě drahá chodie

večerom pozdno.

I když vše milost budie, všeliký živok

velím snabženstviem jejé želie:

Jáz neboščiek túž'u po tobě lepá,

pomiluj chu(da!)

[editovat] Externí odkazy