John Fitzgerald Kennedy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Pořadí: | 35. prezident Spojených států |
| Funkční období: | 20. ledna 1961 – 22. listopadu 1963 |
| Předchůdce: | Dwight Eisenhower |
| Nástupce: | Lyndon B. Johnson |
| Datum narození: | 29. května 1917 |
| Místo narození: | Brookline, Massachusetts |
| Datum smrti: | 22. listopadu 1963 |
| Místo smrti: | Dallas, Texas |
| První dáma: | Jacqueline Kennedyová |
| Politická strana | Demokrat |
John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 – 22. listopadu 1963), často označovaný též jako Jack Kennedy či JFK, byl 35. (1961–1963) prezident USA.
Je považován za ikonu amerického liberalismu. Je jediný prezident v historii USA, který se hlásil k katolické církvi a poslední demokratický kandidát ze severních států, který byl zvolen za prezidenta.
Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů (historikové jsou opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném). Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhly následující významné události: Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA Hnutí za lidská práva.
Obsah |
[editovat] Léta mládí
Narodil se 29. května 1917 necitlivé Rose Fitzgerald Kennedyové a jejímu autoritativnímu manželu Josephu Kennedymu. Měl postupem času osm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. V rodině už od útlého dětství nepanovala příznivá atmosféra pro formování nových malých osobností. Otec Joe, „velvyslanec“, byl autoritativní, ctižádostivý a nenapravitelně nevěrný patriarcha kennedyovského klanu, který dokázal jen svou přítomností vybičovat své potomky k mimořádnému úsilí, které sledovalo jediný cíl: zavděčit se otci. Vychoval své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Jackova matka, zbožná katolička Rose, na něj neměla o nic kladnější vliv. Její výchova byla nesnesitelně pedantská a neláskyplná. Ona děti nevychovávala, nepečovala o ně, jen je spravovala, vštěpovala jim „dobré návyky“ a ráda tělesně trestala. V domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brookline v Bostonu se lidé k sobě chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů, kteří jim dávali sami v sobě poněkud pokřivené příklady. Prostě typická americká rodina, která měla peníze, ale nearistokratický původ zbohatlických irských přistěhovalců. Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil Jack stejně jako jeho starší bratr Joe ml. na Harvard. V roce 1940 absolvoval s vyznamenáním a jeho disertační práce „Proč Anglie spala“ se stala díky jeho otci bestsellerem. V roce 1941 nastoupil přes svůj chatrný zdravotní stav do armády v hodnosti podporučíka. Během celého dětství a dospívání prošel Jack několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci. Lze říci, že s menšími či větším přestávkami v mládí, měl zdravotní problémy téměř pořád. (Později lékaři zjistili, že trpí Addisonovou nemocí, která mu pomalu ale jistě likvidovala nadledviny a imunitní systém a nutila ho brát pravidelně injekce. Také měl po zranění ve válce věčné problémy se zády a musel prodělat několik operací.) Už v době puberty se začal nesmírně zajímat o ženy. Po svém otci byl přímo nenasytný a slabší polovičku lidstva opravdu neuvěřitelně přitahoval. 12. srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci a Jack zaujal jeho místo nejstaršího ambiciózního syna. V roce 1947 se ve dvaceti devíti letech stal kongresmanem.
[editovat] Počátky politické kariéry
V roce 1956 se Jack pustil do budování svého vlivu a popularity v očích amerického národa. Byl rozhodnut stát se prezidentem. V jeho úsilí ho bezvýhradně podporovala celá rodina (Joe Kennedy chtěl, aby se jeho nejstarší syn stal prezidentem, ale ten byl zabit ve válce). Jeho kampaně se zúčastňovala i Jackie, přes svůj odpor k politice a dvě riziková těhotenství. V tomto uštvaném období Jackova života prodělalo jeho manželství krizi, přišel o nenarozené dítě a narodila se mu 27. listopadu 1957 dcera Caroline. V listopadu 1960 se mu po nepředstavitelném úsilí splnil sen. Získal těsnou nadpoloviční většinu v prezidentských volbách a 20. ledna 1961 se oficiálně stal prezidentem Spojených států. V témže roce 1960 se narodil i jeho další syn John junior.
[editovat] Prezident USA
Těsný rozdíl ve volbách s Richardem Nixonem napovídal, že jeho prezidentství bude nesmírně obtížné. Zejména v domácích problémech se plně nemohl opřít ani o Sněmovnu reprezentantů a Senát, přestože v nich demokraté měli většinu. Mnoho z nich však bylo ze starého Jihu, v celé řadě otázek neměli daleko k postojům konzervativních republikánů a chyběla jim snaha provést potřebné reformy. Prvními zkouškami prošel JFK již při vytváření vlády a dosazování lidí do administrativy, kde se mu nakonec podařilo prosadit do funkce ministra spravedlnosti svého bratra Roberta („Bobbyho“) Kennedyho. Ten mu byl pak v mnoha krizových situacích vítanou oporou. Po celou dobu svého nedokončeného mandátu řešil mnoho problémů v domácí politice. Bylo třeba rozhýbat stagnující americkou ekonomiku, řešit problém poměrně vysoké nezaměstnanosti, daňové reformy, obtížně se mu dařilo prosazovat nové koncepce ve školství, zdravotnictví a bydlení.
Velkým problémem byla otázka občanských práv. Segregace černošského obyvatelstva na Jihu se projevila v několika krizích, zejména pak při zákazech přístupu černošských studentů na některé jižanské univerzity (např. v květnu 1960 v Alabamě, v září 1962 v Mississipi nebo v květnu 1963 opět v Alabamě). Několikrát musely zasahovat federální složky, několikrát musel Bobby jako ministr spravedlnosti silně intervenovat, aby situaci uklidnil. Přestože Kennedy věřil v rovnost všech lidí a snažil se v této věci konat co nejvíce (podpořil například demonstraci za občanská práva u Lincolnova památníků 28. srpna 1963, kde Martin Luther King přednesl svůj nejslavnější projev „Mám sen…“), dařilo se mu díky slabé pozici v rámci politického rozložení sil, do praxe uvést jen málo z nových zákonů o občanských právech. Mezi tím, co by si přál a co bylo prosaditelné, byl propastný rozdíl, což ve funkci prezidenta poznal dvojnásob a nemálo ho to trápilo.
Po celou dobu, co byl JFK prezidentem, pokračovaly jeho zdravotní problémy, které se úzkostlivě snažil utajovat. Obdobně se snažil tajit (a to i za pomoci svého vlivu na Hooverovu FBI) i své poměrně pravidelné mimomanželské zálety. Jeho žena, Jackie, mu je v tichosti tolerovala, přesto jí nepochybně vnitřně vadily. Na své postavení první dámy si nějakou dobu zvykala, stejně jako na to, že John je stále tolik vytížený. Měla zálibu v umění a kultuře, v Bílém domě konala mnoho večírků za přítomnosti hollywoodských celebrit a dá se říci, že pro svůj moderní styl, byla u veřejnosti (ostatně stejně jako JFK sám) velmi oblíbená. Stejně tak pak měla mnoho fanoušků v zahraničí, což se projevovalo při zahraničních cestách s prezidentem, například při cestě do Francie, velkou vřelostí Evropanů k ní (opět obdobně jako u JFK samotného). Kennedy byl oblíben u obyvatelstva a u novinářů také díky svému pozitivnímu přístupu k nim, včetně svého pověstného humoru. Jako první začal pořádat tiskové konference prezidenta v přímém přenosu, což mu u občanů přineslo velkou oblibu. Když se ho ptali na jeho pocity z prezidentování v roce 1963, místo velkých slov (která ovšem jinak byla doménou jeho slavných projevů), zavtipkoval: „Mám krásný dům, do kanceláře to není daleko, plat je dobrý.“
Zahraniční politice, ve které se JFK cítil silnější, dominovalo soupeření se Sovětským svazem. Studená válka a celkové rozložení sil dvou velmocí mělo ovšem vliv na to, že i ostatní problémy (politika v Latinské Americe, politika vůči Kubě, otázky Západního Berlína, Laosu, Vietnamu i spolupráce se západoevropskými spojenci) byly do velké míry vždy otázkami soupeření s vlivem a proti vlivu Sovětského svazu a komunismu jako takového. JFK byl v zásadě odpůrcem zbrojení, nicméně neústupnost Chruščova ho postupem času vedla k nutnosti v důsledku neustále hrozby nukleární války zvyšovat výdaje na obranu. Velkým neúspěchem byl pokus o svržení Castrova režimu za pomoci kubánských emigrantů v dubnu 1961 (tzv. invaze v Zátoce sviní). Díky naprosto nedokonalé přípravě a špatnému odhadu politických, vojenských i špionážních složek, akce selhala.
Dalším problémem bylo jednání se sovětským vůdcem Chruščovem. Na schůzce ve Vídni v červnu 1961, byl Kennedy zklamán jeho neústupným a mnohdy otevřeně nepřátelským postojem, zejména pak v otázce všeobecného odzbrojování a v otázce Německa a Západního Berlína. To se projevilo při první velké krizi, v červenci a srpnu 1961, kdy došlo k postavení tzv. berlínské zdi. Kennedy dal ovšem již při televizním projevu 25. července 1961 Moskvě striktně najevo že svobodu Západního Berlína jako takového, je připraven bránit i ozbrojenou silou. Druhou a ještě závažnější, byla tzv. kubánská krize. V květnu a červnu 1962 se Sověti rozhodli umístit na Kubě rakety, které by jim umožňovaly útok na východní pobřeží USA. Poté co zpravodajské služby zjistily budování základen, rozmísťování těchto raket a současně jejich dopravu sovětskými loděmi na Kubu, stál Kennedy před otázkou, jak tuto krizi vyřešit. Přestože tlak zejména ze strany armádních kruhů na přímý zásah, bombardování, invazi či jiný vojenský způsob konfliktu byl poměrně silný, rozhodl se Kennedy nakonec tváří v tvář hrozbě nukleární války, zahájit námořní blokádu Kuby a vyzvat Sověty veřejně , aby ustoupili. V televizním projevu 22.října 1962, který sledovalo 100 miliónů lidí, varoval Chruščova, před uvrhnutím světa do války a řekl, že Spojené státy nemohou takovéto ohrožení své bezpečnosti tolerovat. Usvědčil Sověty ze lživého tvrzení, že na Kubu jsou dopravovány pouze obranné prostředky. Díky sovětské nerozhodnosti stál svět několik dní přímo před hrozbou třetí světové války. Teprve 28. října Sovětský svaz veřejně kapituloval a pomalu své zbraně během následujících týdnů stáhl.
Kubánská krize ukázala, jak rychle by v případě neuváženého řešení situace, mohlo dojít ke světové katastrofě. Kennedy se i v následujících měsících proto snažil o dohodu s Rusy o započetí odzbrojovacího procesu. V květnu 1963 pronesl slavný tzv. mírový projev, kde požadoval mír pro muže a ženy celého světa, mír nejen pro tuto dobu, ale i jednou provždy a to z vůle všech, který by nebyl být nikomu vnucován americkými zbraněmi. Během léta 1963 po mnoha jednáním pak Sovětský svaz vyslovil souhlas s první smlouvou o zákazu zkoušek jaderných zbraní mezi oběma velmocemi. Součástí americko-sovětského souboje byl také souboj v dobývání vesmíru. Po sovětských úspěších byl nucen Kennedy reagovat a v květnu 1961 představil ve zvláštním poselství v Kongresu, ve své době smělý a neuvěřitelný plán, do konce desetiletí poslat lidskou posádku na Měsíc a zajistit její bezpečný návrat. Tím de facto odstartoval program Apollo, který byl završen 20.července 1969 první krokem člověka na Měsíci (Neil Armstrong při letu Apolla 11).
Na podzim roku 1963 už začal Kennedy pracovat na přípravě souboje o své druhé volební období. Přes některé neúspěchy cítil, že jeho šance nebudou malé. V listopadu 1963 jeho další plány tragicky přerušil atentát při jeho cestě Dallasem.
[editovat] Osobní život
Pro veřejnost byl Kennedy mladý, hezký, charismatický člověk. Jeho reprezentativní vzhled a neodolatelný šarm působil na devadesát procent žen z lidské populace. Byl okouzlující, inteligentní a žádaný. Byl to prezident Spojených států. V soukromém životě ale byl především nemocný člověk, nepolepšitelný sukničkář, ohleduplný manžel a oddaný syn. To vše vystihuje jen velmi málo z nesmírně složité a rozporuplné povahy JFK, která byla z velké podstaty nepříliš šťastně utvářena v dětství v psychicky nezdravém prostředí typické americké zbohatlické rodiny.
Svou budoucí manželku Jacqueline Bouvierovou poznal v květnu 1951 na večeři u manželů Bartlettových. Oba na sebe navzájem zapůsobili, ale rozešli se bez dalšího významnějšího zájmu. V té době se také Kennedy intimněji seznámil s Audrey Hepburnovou a o něco později s Marilyn Monroe. A nebyly to zdaleka jediné milenky, které Jack měl. S Jackie se zasnoubil až 23. června 1953 a 12. září se v kostele Panny Marie v New Portu vzali. Jackie byla zajímavá žena. Vysoce inteligentní, okouzlující, vtipná a reprezentativně působící Jacqueline pocházela stejně jako Jack z citově ochuzené rodiny. Její matka Janet se podobně jako Rose ke svým dětem příliš láskyplně neprojevovala a její otec, „Černý Jack“, který je měl snad opravdu rád, na ni a její sestru Lee neměl pro své záletnické avantýry a jiné skandální činnosti mnoho času. Vztahu v rodině nepřidala skutečnost, že se Janet s Jackem v roce 1937 rozvedla a vzala si v roce 1942 Hugha Dudleye Auchinclosse, který stál na společenském žebříčku přece jen výše než Černý Jack. Proto Jackie podobně jako JFK citově strádala a stala se rozpolcenou osobností. Na veřejnosti projevovala své emoce minimálně, byla dokonalá herečka a dokázala se stejně jako její manžel až nadlidsky ovládat. V rodinném prostředí však byla schopna vyvolat hysterické scény, zejména pokud šlo o bránění soukromí jejích dětí. Když se rodina nastěhovala do Bílého domu, Jackie celé zařízení s velkým vkusem přestavěla a vedla prezidentskou domácnost s velkou zodpovědností. Jack jí za těch několik let jejich manželství za mnohé dlužil.
Na podzim roku 1954 prodělal nemocemi stále sužovaný Jack složitou operaci páteře, která ho téměř stála život. Jeho manželka ho v té době velmi podporovala a starala se o něj v době jeho dlouhé rekonvalescence. Během tohoto období napsal Jack i svou první opravdovou knihu Profily odvahy, se kterou mu Jackie velmi pomohla a která byla oceněna (zase díky Jackovu otci) Pulitzerovou cenou.
J. F. Kennedy patří mezi nejpopulárnější z amerických prezidentů ne snad pro své nijak zvlášť výjimečné zásluhy pro blaho světa, ale jako symbol okouzlujícího a přitažlivého muže a zavražděného státníka. Jeho život ukončil atentát 22. listopadu 1963 na Elm street v Dallasu ve státě Texas. O jeho smrti toho bylo napsáno mnoho, ale stoprocentní pravdu se už zřejmě nikdo nedoví. Spekulací a podezření je nespočet, oficiálně byl za vraha uznán Lee Harvey Oswald, který byl krátce po atentátu také zastřelen. Je možné, že za celou akci stála CIA, které začal být mladý prezident nepohodlný pro styky s Východem, nebo mafie, ke které patřila jedna z mnoha Jackovych milenek. Jisté ovšem je, že tenkrát skončil život jednoho amerického prezidenta, jednoho milujícího manžela, jednoho milujícího otce a jednoho amerického páru. Jack a Jackie byli jednou z nejoblíbenějších dvojic Ameriky…
[editovat] Citáty
- „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svoji zem.“
- Inagurační projev JFK, Washington 20.01. 1961.
- „Společným úsilím naší planetu zachráníme nebo společným úsilím zahyneme v plamenech jejího ohně, ale zachránit jí můžeme a zachránit jí musíme. Tím si zasloužíme věčný dík lidstva a jako nositelé pochodně míru, věčné požehnání Boha.“
- Projev JFK po příletu do Bonnu (SRN), 23.06. 1963.
- „Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné.“
- projev při spuštění vesmírného programu Apollo
- "Všichni svobodní lidé, všude kde žijí, jsou občany Berlína. A proto i já, jako svobodný člověk jsem hrdý, že můžu říct: Ich bin ein Berliner. Jsem také Berlíňan.
[editovat] Reference
1. Christopher Andersen: Jack a Jackie Kennedyovi - americké manželství, Nakladatelství PRÁH pro Knižní klub, Praha 1997.
2. Robert Dallek: Nedokončený život. John F.Kennedy. 1917-1963. Argo, Praha 2006.
3. Profiles in Courage
[editovat] Knižní publikace, které napsal JFK
- „Why England Slept“, New York 1941.
- „Profiles in Courage“, New York 1955.
- „A Nation of Emigrants“, New York 1958.
- „The Strategy of Peace“, New York 1960.
- „To Turn the Tide“, New York 1962.
- „The Burden and the Glory“, New York 1964.
[editovat] Stěžejní literatura o JFK
- Adler, Bill: „The Kennedy Wit“, Boston 1965.
- Budín, Stanislav: „Dynastie Kennedyů“, Praha 1969.
- Cross, Robin: „J.F.K. A Hidden Life“, Londýn 1992.
- Hersh, Seymour: „The Dark Side of Camelot“, New York 1997.
- Lane, Mark: „Honba za právem. Kritika způsobu vyšetřování vražd presidenta Kennedyho, policisty J.D. Tippita a Lee Harveye Oswalda, prováděného Warrenovou komisí“, Praha 1967. (Z anglického originálu „Rush to Judgment“, Londýn 1964).
- MacGregor Burns, James: „John Kennedy. A political Profile“, New York 1960.
- Manchester, William: „Portrait of a President“, Boston 1962.
- Salinger, Pierre: „With Kennedy“, New York 1966.
- Schlesinger, Arthur, Jr.: „A Thousend Days. John F. Kennedy in the White House“, Boston 1965.
- Sidney, Hugh: „John F. Kennedy, President“, Boston 1965.
- Sorensen, Theodore: „The Kennedy Legacy. A Peaceful Revolution for the Seventies“, Toronto 1969.
- Summers Anthony: „Conspiracy who killed President Kennedy“, Boston 1983.
- Taterová, Milada / Novák, Jiří: „Kdo střílí na presidenty?“, Praha 1968.
- Volek, Jindřich: „Meze odvahy. Politický profil J.F. Kennedyho“, Praha 1965.
- Volek Jindřich: „Kritické dny J.F. Kennedyho“, Praha 1968.
- Whalen J. Richard: „The Founding Father“, New York 1964.
[editovat] Media
![]() |
Historické video 6:01 min (informace) |
| Kennedyho inaugurace | |
| Jak přehrát soubor? Viz Wikipedie:Média. |
[editovat] Externí odkazy
| Předchůdce: | 1961–1963 | Nástupce: |
| Dwight Eisenhower | John Fitzgerald Kennedy | Lyndon B. Johnson |


