Moteto
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Moteto nebo motet je nejdůležitější a nejzajímavější forma vrcholné polyfonní hudby v 13. až 16. století.
Je to původně dvou nebo tříhlasá skladba s cantem firmem z gregoriánského chorálu a vyššími hlasy, které měly každý svou melodii, samostatně vedenou i rytmisovanou, i svůj vlastní text, který býval zpravidla výkladem nebo komentářem textu cantu firmu. Texty mohly být i v různých jazycích. V tomto tvaru je motet vícehlasou obdobou tropů.
Ve 2. polovině 15. století se všechny hlasy moteta zrovnoprávňují nejen hudebně, ale i používají týchž slov. Motet pak je prostě vícehlasým zhudebněním naboženského textu. V dalším vývoji byla moteta komponována i na texty světského charakteru. Motet se stává několikadílnou skladbou v níž každý díl skladby zpracovává část textu a je zpracován imitační technikou. Jednotlivé díly na sebe plynule navazují tak, že konec jednoho dílu splývá s počátkem dílu následujícího (řetězová vazba).
Zlatým věkem této formy byla hudební renesance. Ze záplavy významných skladatelů té doby sluší jmenovat:
- Alexander Agricola
- Gilles Binchois
- Antoine Busnois
- William Byrd
- Johannes Vodnianus Campanus
- Loyset Compère
- Josquin Des Prez
- John Dunstaple
- Antoine de Févin
- Francisco Guerrero
- Nicolas Gombert
- Heinrich Isaac
- Pierre de La Rue
- Orlando di Lasso
- Cristóbal de Morales
- Jean Mouton
- Jacob Obrecht
- Johannes Ockeghem
- Giovanni Pierluigi da Palestrina
- Thomas Tallis
- John Taverner
- Tomás Luis de Victoria
Pro dnešního posluchače jsou patrně nejznámější moteta z období baroka. Mezi nejčastěji uváděná patří moteta, která zkomponoval Jean-Baptiste Lully, Heinrich Schütz nebo Johann Sebastian Bach.
Moteta však vznikala i v období klasicismu (Johannes Brahms, Anton Bruckner) nebo romantismu (Camille Saint-Saëns, César Franck) a ani současní skladatelé se této formě nevyhýbají (Ralph Vaughan Williams, Hugo Distler, Ernst Krenek nebo Giorgio Pacchioni).

