Finanční skandály ODS

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V roce 1997 postihla českou politickou stranu ODS série finančních skandálů, která vyústila až v pád tehdejší vlády Václava Klause vedené právě ODS a odštěpením části členstva strany do Unie svobody.

Hlavní skandál se odvinul od fiktivní postavy Lájose Bácse, smyšleného sponzora ODS, na kterého byly připsány finanční prostředky, jež ODS získala z neznámých zdrojů (později bylo prokázáno, že za tímto darem stál ponikatel Milan Šrejber). Dalšími takovýmito sponzory byli Pepa z Honkongu a Radjiv M. Sinh.

[editovat] Citáty

Upozornění: Vyjádření této citace nemusí být neutrální a některé věci jsou tu předkládána jako prokázaná fakta i když pro ně nebyly nalezeny důkazy. Článek se opírá o zprávu TV Nova, která ji jako první zveřejnila. TV Nova byla za své tvrzení žalována a na základě rozhodnutí soudu se musela omluvit a finančně odškodnit poškozenou stranu.

  • Jak se pere černé kontoNepomáhejte nám, prosím
    Když na podzim roku 1997 prozradili přední politici ODS, že strana má ve Švýcarsku černé konto ve výši sto osmdesáti milionů korun a že peníze nejspíš pocházejí z úplatků při privatizaci, byl to šok, který nakonec vedl k pádu vlády Václava Klause.
    Policie rozjela vyšetřování černého konta v květnu 1998 a během roku shromáždila účetní dokumenty ODS, výpisy z bank a zjistila převody peněz mezi konty Ludvíka Otty a ODS. Měla například k dispozici také doklady o firmě člena ODS Jaromíra Piskoře, která půjčila ODS v roce 1996 dvacet milionů korun, přestože neměla prakticky žádný obrat. To vše nasvědčovalo tomu, že Otto či Piskoř prali pro ODS peníze, získané na úplatcích, ale také falšování účetních a daňových dokladů. Vyšetřovatelé přitom nedokázali z těchto dokumentů sepsat srozumitelnou žádost, která by švýcarské úřady přesvědčila, že je prověřována závažná trestná činnost, a aby tedy údaje z tamních bank zpřístupnily. Česká strana místo toho Švýcarům usilovně tvrdila, že lidé z ODS porušili zákon, protože nezaplatili daň za „sponzorské“ příspěvky uložené na kontu ve Švýcarsku, v čemž tamní úřady odmítaly vidět nějaký zločin. (A když v roce 2001 poslanci a senátoři osvobodili sponzorské dary politikům od daňové povinnosti, padl v policejní korespondenci se Švýcarskem i tento chatrný argument.) Za černé konto a nakládání se špinavými penězi byl nakonec souzen pouze Libor Novák. A soud jej zprostil viny – místopředseda strany prý nemusel mít přehled o všem, co podepisuje …
    (Jak se pere černé konto – Jaroslav Spurný, Marek Pokorný – Respekt 29/04, Domov, str.5)