Kesonová nemoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kesonová nemoc, (DCS), nemoc potápěčů, nemoc z hloubkového opojení, nemoci z dekomprese, jsou názvy pro řadu příznaků, které postihují osoby vystavené následným snížením tlaku okolo jejich těla. Je jedním z faktorů nebezpečí při potápění a poruch tlaku.


[editovat] Úvod

Dekompresní nemoc může nastat v těchto situacích:

  • Potápěč stoupá při vynořování příliš rychle.
  • Potápěč je pod hladinou příliš dlouho a absorbuje příliš mnoho dusíku do svého krevního oběhu.
  • Potápěč se vynoří se zadrženým dechem a způsobí si přetlak plic a vzduch vnikne do krevního oběhu.
  • Letadlo s nevyrovnanou vnitřní atmosférou při stoupání vzhůru.
  • Při selhání systému přetlakové kabiny v letadle.
  • Potápěč, letící v jakémkoliv letadle v krátké době po vynoření. Přetlakové kabiny v letadle také nejsou bezpečné, protože tlak není udržován na úrovni mořské hladiny.
  • Dělníci opouštějící kesony s uměle zvýšeným tlakem či horníci opouštějící doly, kde byl přetím změněn tlak pro vyčerpávání vody.
  • Kosmonaut opouštějící vesmírný modul a pracující ve volném prostoru, protože tlak ve skafandru je nižší, než tlak v modulu.

Tyto výše uvedené problémy způsobuje hlavně dusík, který se za normálních okolností rozpouští v tělních tekutinách a tkáních a v tomto případě se ve fyziologických tekutinách mění na bubliny plynu.

Na základě Henryho zákona, kdy tlak plynu v tekutině narůstá, množství plynu rozpuštěného v takové tekutině také narůstá. Jedním z nejlepších demonstrací tohoto zákona je známo z otevírání sodovky. Když se odšroubuje víčko lahve, je slyšet uniknout plyn a mohou být vidět bublinky, v sodovce se vytvářející. Toto je plyn oxid uhličitý vycházející z roztoku jako důsledek změny tlaku uvnitř lahve snižujícího se na atmosferický tlak. Podobně tak dusík, který je inertní plyn, za normálních podmínek uložený v lidském těle, tkáních a zyziologických tekutinách, fyzickém roztoku. Když je tělo vystaveno sníženému tlaku, tak jako při létání nebo v letadle bez přetlakové kabiny, či během výstupu při potápění s přístrojem, dusík uložený v těle se vylučuje do tělních tekutin. Pokud je dusík vylučován příliš rychle, v těle vytvořené bublinky způsobují příznaky hloubkové nemoci. Od svědění a vyrážky až k bolestem kloubů, které jsou známy jako „nemoc z dekomprese“ vede až k selhání smyslových vjemů, paralýze a ke smrti.

Vzduchový embolismus, který je způsoben dalšími procesy může mít mnoho příznaků podobných DCS. Ty stavy jsou sjednoceny pod jedno společné jméno, dekompresní nemoc či DCI.

[editovat] Historie

První dokumentovaný případ DCS byl hlášen v roce 1841 důlním inženýrem, který pozoroval výskyt bolestí a křečí u horníků, vystavených tlaku vzduchu v šachtě, ze které se odčerpávala voda. Ponorkový průkopník Julius H. Kroehl zemřel z nemoci z dekomprese během experimentálního ponoru s ponorkou Sub Marine Explorer v roce 1867. Další dávný případ vyplývající z potápěčských aktivit při použití vzduchem plněné helmy byl hlášen roku 1869.