Sociální lenivost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sociální flákání (zahálení) nastává, když si jedinec myslí, že nebude hodnocen za vlastní individuální výkon, ale že bude hodnocena celá skupina dohromady. Svůj výkon tedy snižuje. Čím více lidí pracuje na společném úkolu, tím méně aktivity každý vynakládá.

Tento jev poprvé byl poprvé popsán v polovině 19. století M. Ringelmannem, který zkoumal snížení produktivity dělníků po jejich začlenění do skupiny.

Obsah

[editovat] Jak mu lze zabránit

Důležitost tří složek, které je třeba uplatňovat při práci ve skupině, aby se sociálnímu flákání zamezilo:

[editovat] Viditelnost

Flákání mizí, pokud si lidé myslí, že je jejich příspěvek možno identifikovat a měřit nezávisle na výkonech ostatních členů skupiny. Je potřeba:

  1. Rozdělit úkoly
  2. Přiřadit sociální role
  3. Monitorovat individuální příspěvky
  4. Omezovat práci ve skupinách, pokud to není opravdu nutné

[editovat] Motivace

Přesvědčit jedince, že je tato práce pro skupinu důležitá. Motivace dosáhneme třemi způsoby:

  • Spolupráce
Každý má svou speciální úlohu
  • Obsah
Obsah úlohy je člověkem považován za důležitý
  • Volba
Možnost vlastního výběru sociální role ve skupině

[editovat] Týmovost

Snažit se vytvářet ve skupině přátelské vztahy pomocí:

  • Seznamovacích akcí
  • Teambuldingu

[editovat] Experimenty

  • „Tahání lana“
Experiment provedený M. Ringelmannem, který zjistil, že se při tažení nákladu pomocí lana snižuje individuální výkon. Neplatí tedy předpoklad o tom, že jeden muž utáhne x váhy a n-tý počet mužu n*x váhy. Tři lidé tahali silou jen 2,5 krát průměrný individuální výkon a osm jich tahalo za méně než čtyři osoby. Nejprve byly tyto ztráty výkonu vysvětlovány nutností koordinace. Později bylo dokázáno, že je to způsobeno ztrátou motivace.
  • "Experiment na měření hladiny hluku způsobené tleskáním a křikem"
Výzkumy na toto téma provedli B. Latane, K. Williams a S. Harkins. Výzkumníci umístili zkoumané osoby do půlkruhu. Pak žádali jednotlivé osoby nebo více osob najednou, aby tleskali nebo křičeli jak nejvíce mohou a pomocí přístroje měřili hladinu hluku. Výsledky byly stejné jako u "tahání lana". Úroveň hluku se s velikostí skupiny zvětšovala, ale ne v přímém poměru. Průměrně osoba vytvářela tlak 3,7 dyn/cm2. V párech se tato hodnota snížíla na 2,6 dyn/cm2, ve čtveřici na 1,8 dyn/cm2 a ve skupině šesti osob na 1,5 dyn/cm2 za osobu. Přitom nebyl zaznamenán žádný blokovací efekt (jako například únava).

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích