Rádiový vysílač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rádiový vysílač je elektronické zařízení, které pomocí antény vyzařuje elektromagnetický signál, který může být přijat rádiovým přijímačem.

Vysokofrekvenční signál, který je základem každého rádiového vysílače, vzniká v tzv. vysokofrekvenčním oscilátoru. Tento vysokofrekvenční signál z vysílače většinou nese nějakou informaci (radio, televize, jiná data) v podobě nízkofrekvenčního signálu. Říkáme, že vysokofrekvenční signál neboli nosná vlna je modulován. Modulace nosné probíhá v modulátoru vysílače. Takto zmodulovaný signál se zesílí a vyzáří anténou do prostoru.


Rozlišujeme několik druhů modulace:

  • nemodulovaný signál - zcela chybí modulátor a informace se předává přerušováním nosné vlny (morseova abeceda)
    • výhody: velký dosah signálu
    • nevýhody: pomalost
    • použití: Morseova abeceda
  • modulace s jedním postranním pásmem a omezenou nosnou (SSB)
    • výhody: velký dosah signálu
    • nevýhody: velmi nízká kvalita, závislost dosahu na momentálních klimatických podmínkách
    • použití: přenos zpráv (řeči) na velkou vzdálenost v pásmu KV
  • amplitudová modulace (AM)
    • výhody: poměrně značný dosah signálu
    • nevýhody: omezená kvalita
    • použití: přenos řeči a hudby (AM rádia) v pásmu SV
  • frekvenční modulace (FM)
    • výhody: vysoká kvalita přenášeného signálu
    • nevýhody: poměrně nízký dosah
    • použití: přenos zvuku a obrazu (FM rádia, televize) v pásmu VKV
  • fázová modulace (PM)
    • výhody a nevýhody jsou podobné jako FM, dalo by se říci, že PM je speciální druh FM
    • použití: při přenosu digitálních signálů (PSK - Phase Shift Keying)


V jiných jazycích