Polikarpov I-153
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Polikarpov I-153 | |
|---|---|
| I-153 | |
| Typ: | Stíhací a bombardovací letadlo |
| Výrobce: | |
| Konstruktér: | Nikolaj Nikolajevič Polikarpov |
| První let: | 1938 |
| Zaveden: | 1939 |
| Vyřazen: | 1944 |
| Hlavní uživatel: | SSSR |
| Vyrobeno: | 3 437 |
Polikarpov I-153 byl posledním stíhacím dvouplošníkem zkonstruovaným v Sovětském svazu.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Prototyp I-153 vznikl v roce 1938 a oproti dvojplošníku I-15 znamenal zřetelný kvalitativní posun. Stroj byl osazen motorem M-25V, však brzy již výkonnějším devítiválcem M-62 a posléze M-63 o výkonu 1100 k (820 kW). Podvozek se sklápěl mechanicky směrem dozadu. I-153 byly vyzbrojeny čtyřmi synchronizovanými kulomety ŠKAS 7,62 mm, letouny mohly nést pod křídly náklad pum o hmotnosti až 200 kg, případně podvěsit šest až osm neřízených raket typu RS-82. Sériová výroba započala na počátku roku 1939, od jarních měsíců byla letadla zaváděna do výzbroje Rudé armády. Piloti si I-153 oblíbili a říkali jim „Čajky“ (racci) podle lomeného horního křídla. Poslední verze z roku 1940 měly označení I-153BS a I-153P. První z nich byla vyzbrojena dvěma pevnými kulomety UBS ráže 12,7 mm, druhá dvěma kanóny ŠVAK20 mm.
[editovat] Bojové užití
Letadla I-153 byla odesílána urychleně na Dálný východ, kde se odehrávaly Japonci vyprovokované pohraniční incidenty na hranici Mandžuska a Mongolska, které přerostly v létě 1939 v těžké boje. Pro Japonce bylo nasazení těchto letadel překvapením, protože ač byly na první pohled nerozeznatelné s I-15, dosahovaly překvapujících výkonů. I-153 zasáhly do války v zimě 1939 ve Finsko-sovětské válce. Stroje bojovaly i proti Němcům ve Velké vlastenecké válce kupodivu poměrně úspěšně. Na letouny Luftwaffe nestačily rychlostí, ale byly dobré v obratnosti, stoupavosti a snadné pilotáži, což jim přineslo úspěchy. I-153 sloužily v sovětské protivzdušné obraně až do roku 1944, ve finské armádě dokonce až do léta 1945.
Celkem bylo vyrobeno 3437 ks I-153
[editovat] Technické údaje
- Charakteristika: jednomístné dvouplošné stíhací a bombardovací letadlo.
- Pohonná jednotka: motor M-62 o výkonu 746 kW, později M-63 o výkonu 820 kW.
- Výzbroj: čtyři kulomety ráže 7,62 mm nebo 12,70 mm, dvě 100 kg bomby nebo šest až osm raket ráže 82 mm se závěsnících pod křídlem.
- Rozpětí: 10,00 m
- Délka: 6,2 m
- Nosná plocha: 22,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 437 kg
- Vzletová hmotnost: 1 860 – 2 010 kg
- Maximální rychlost: 427 km/h
- Dostup: 10 700 m
- Dolet: 480 – 900 km
[editovat] Externí odkazy
http://airwar.valka.cz/sssr/po_153/index.php
[editovat] Literatura
- Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
- Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||

