Heliodor Píka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Generál Heliodor Píka (3. července 1897 – 21. června 1949) byl z nejvýznamnějších československých legionářů.
[editovat] Životopis
- narozen 3. července 1897, Štítina u Opavy, v rodině vesnického koláře Ignáce Píky
- 1915, po studiích na českém gymnáziu, místo zamýšlených studií farmacie, odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě a následujicího roku odeslán na haličskou frontu
- 1916 se dobrovolně nechal zajmout ruskými jednotkami, aby se přidal k Československým legiím bojujícím proti Rakousku-Uhersku v 1. světové válce
- podzim 1917 na příkaz T.G. Masaryka přesun částí legií na západní frontu, lodí do Le Havre, a jejich intenzivní vojenský výcvik
- jaro 1918 nasazení čs. legií na alsaské [1] frontě, Píka mezi vyznamenanými
- počátkem 1919 návrat domů, do vznikajícího Československa, ihned nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko, v létě 1919 přesunut na slovenskou frontu, ale v zápětí vyslán na studia na vojenské akademii [2] v Saint-Cyr ve Francii
- 1920, po jejich uzavření a návratu do ČSR, učitelem na vojenské akademii v Hranicích
- 1921 sňatek s Marií Sehnalovou
- 1922 narození syna Milana
- 1923, jako kapitán, povolán na hlavní štáb Československé branné moci v Praze
- 1926–28 studium na Vysoké škole vojenské [3] v Paříži, jako jeden ze tří československých důstojníků
- 1932 vojenský atašé v Bukurešti, Rumunsko bylo spojencem z Malé dohody, a považováno za oporu proti rostoucímu německému a maďarskému tlaku
- 1937 návrat na ministerstvo obrany
- 1938 aktivní pokusy o odboj proti Hitlerově okupaci Československa, také získává příslib Jugoslávců a Rumunů na materiální pomoc při případné německé agresi
- 1939 utíká, přes Francii, do Londýna, kde Janu Masarykovi nabízí své služby, Píka je ale vyslán prezidentem Benešem do Bukurešti, jako vojenský vyslanec pro Balkán, kde pomáhá demobilisovaným vojákům, československým a maďarským uprchlikům z Protektorátu
- 1940, po fašistickém puči v Rumunsku, a krátkém zatčení Píky a jeho spolupracovníků, přesun do Istanbulu
- tam se Píka setkává s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou, který žádá Píku o předání žádosti Benešovi o podporu spolupráce se Sovětským svazem a založení vojenského vyslanectví v Moskvě – Beneš souhlasí
- 1941 další Svobodova návštěva v Istanbulu, spolu se sovětským generálem Fokinem navrhují Píkovi, jako představiteli londýnské exilové vlády, vytvoření československých jednotek na území SSSR a konkrétní zpravodajskou spolupráci s Moskvou
- Píka, po konsultacích s Benešem, který také v Londýně 18. července 1941 podepisuje sovětsko-československou vojenskou dohodu, se stává vojenským atašé, velitelem mise Československé armády v Moskvě
- v srpnu varuje v tajném dopise Beneše, že Sovětům nejde o svobodné Československo, ale o "diktaturu proletariátu" – oba ale nadále spolupracují se Sověty, jako s významými spojenci
- proti Píkově působení protestují a intrikují zástupci KSČ v Moskvě – mezi nimi Gottwald, Kopecký – protože zastával politiku Benešovy Československé exilové vlády
- 1942 Píka ze sovětských zajateckých táborů dostává čs. vojáky (všech národností, jako i Rusíny) a formuje jednotku čs. armády v Buzuluku, společně se Svobodou čelí tlaku Gottwalda na zpolitizování jednotky.
- v září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesouvá na frontu do oblasti okolo Kyjeva, v listopadu se Píka účastní slavnostniho podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy
- v srpnu 1944 obsazuje wehrmacht Slovensko, Píka žádá sovětské velení o podporu slovenských povstalců Rudou armádou, a je vyslyšen – Stalin vydává příkaz k dodávce zbraní na Slovensko a zahájení karpatské operace maršálem Koněvem
- s postupem Sovětů na československé území Píka žádá, aby byl velitelem osvobozovacích jednotek jmenován Svoboda – ale neuspěje
- protestuje i proti postupu Rudé armády na Zakarpatské Ukrajině – sovětské velení ale plně spolupracuje s Gottwaldem a Píku ignoruje
- v květnu 1945 se Píka, dekorován i dvěma sovětskými vyznamenáními, vrací do Prahy a je jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády generála Bočka
- 1948, po únorovém puči, falešně obviněn svými komunistickými protivníky ze „zrady“ a v politickém "procesu" “odsouzen“
- oběšen 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory – první justiční vražda nastupujícího totalitního režimu
- později je zatčen i Píkův syn Milan, za války letec Britského královského letectva (Royal Air Force), ale jeho pronásledování je na Svobodův nátlak zastaveno
- v roce 1968 je s pomocí prezidenta Svobody proces s Píkou obnoven – vojenský soud v Praze konstatuje jeho nevinu a plně ho rehabilituje
- v 90. letech se veřejnost o Píkovi dovídá celou pravdu, Česká televize vysílá dokument „Proč vás zabili, generále?“, vycházejí o něm knihy, 1991 uděluje Píkovi in memoriam prezident Havel Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, občané Plzně a rodné obce Štítiny mu odhalují památníky, po Píkovi je pojmenováno i středisko Armády České republiky v Opavě.
[editovat] Odkazy
- Heliodor Píka - google.com
Články
- Šťastný příběh Píkova vraha Karla Vaše, Bývalý prokurátor Karel Vaš má na svědomí vraždu generála Píky, ale i další. Podílel se i na deportacích. MFD, 22.6.2005
[editovat] Reference
- Jiří Jírovec: Život a smrt generála Heliodora Píky - Carolina, č. 339, 1.7.1999
- Rastislav Váhala: Smrt generála, Praha, Melantrich, 1992

