Petronius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Petronius, zvaný též Gaius Petronius Arbiter nebo Titus Petronius, (asi 2766 n. l.) byl římský patricij a spisovatel.

O Petroniově mládí není mnoho známo, ani rok jeho narození není zcela jistý. Přestože byl znám svým marnotratným a rozmařilým životem, své státnické schopnosti dokázal jako prokonzul v Bithýnii, kde údajně vykonal mnoho záslužné práce. Petronius byl osobním přítelem císaře Nera, který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (arbiter elegantiae, soudce krásy). Po neúspěšném Pisonově pokusu o státní převrat byl Petronius obviněn pretoriánským prefektem Tigellinem, který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, z účasti na tomto spiknutí. Proto byl v roce 66 n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí prý napsal Nerovi satirický dopis na rozloučenou.

Petronius proslul svým dílem nazvaným Satirikon. Podle některých odborníku mohl mít původně tento spis několik tisíc stran. Do dnešní doby se však dochovaly pouze zlomky o délce zhruba 130 stran. Autor zde vypráví o putování tří homosexuálních mladíků po Itálii. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou vlastně kritickým obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. V Satirikonu lze nalézt jak vulgární vtipy, tak i nejvybranější latinu stříbrného věku římské literatury. Kromě prozaického textu jsou součástí Satirikonu i 2 básně: O dobytí Tróje a Občanská válka. Z dochovaných zbytků byl natočen film italským neorealistickým režisérem Federicem Fellinim.

Nejdelší zachovalou částí je Hostina u Trimalchiona. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění je neotesaný zbohatlík otrockého původu. Petronius čtenáře postupně provádí celou hostinou a poskytuje tak barvitý obraz života tehdejší smetánky.

Petronius je hlavním hrdinou románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze. Vystupuje i v knize Pro koho krev od Jarmily Loukotkové.