Atomové jádro
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Atomové jádro je vnitřní kladně nabitá část atomu a tvoří jeho hmotové i prostorové centrum. Atomové jádro představuje 99.9% hmotnosti atomu. Průměr jádra je přibližně 10-15 m, což je približně 10.000-krát méně než průměr celého atomu.
Věci kolem nás jsou složeny z látek, látka z molekul, molekuly z atomů. Samotný atom je složen z atomového obalu a atomového jádra. Jádro se skládá z nukleonů, těmi jsou neutrony a kladně nabité protony. Ty se pak dále skládají z kvarků a gluonů. Nukleony uvnitř jádra jsou navzájem k sobě poutány silami, které v zásadě vznikají mezi jejich podsložkami tedy mezi kvarky a gluony. Tato síla se nazývá silná interakce.
Počet protonů v jádře je pro lehké prvky zhruba roven počtu neutronů. S rostoucím protonovým číslem roste počet neutronů rychleji než protonů. Například uran se v přírodě vyskytuje jako prvek, jež má 92 protonů a 146 neutronů. Jádra, která mají podstatně více neutronů nebo protonů, jsou nestabilní a rozpadají se. Při velkém počtu neutronů dochází k β-rozpadu, jež zachová počet nukleonů (protonů a neutronů), ale zvýši počet protonů v jádře. Příkladem může být reakce:

Při příliš velkém počtu protonů dochádzí k α-rozpadu, jako např.:


