Novokřtěnci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Thomas Muentzer byl jedním ze zakladatelů novokřtěneckého hnutí.
Thomas Muentzer byl jedním ze zakladatelů novokřtěneckého hnutí.

Novokřtěnectví (Anabaptismus) je jedno z mnoha reformních křesťanských náboženských hnutí vzniklých v 16. století.

Ačkoliv zdaleka nebylo jednotné, lze vysledovat společné znaky jednotlivých skupin. U zrodu hnutí stáli tři muži : curyšský katolický kněz Hulderich Zwingli (který se ale za krátký čas od tohoto hnutí distancoval), Conrad Grebel a Felix Mantz. Tito pánové se spolu s několika dalšími sešli v roce 1522 v Curychu a diskutovali zejména o náboženství. Společně dospěli k závěru, že křtění dětí je bezvýznamné – shodli se na tom, že člověk má být křtěn až ve chvíli, kdy je plně schopen uvědomit si závažnost aktu.

Grebel a Mantz poté provedli rozbor Nového zákona a začali usilovat o aktivní reformu na základě svých poznatků. V té době už s nimi Hulderich Zwingli přestal souhlasit a postupně se od nich začal distancovat. O tři roky později, v lednu 1525, už s nimi dokonce přímo diskutoval před curyšským koncilem. Na konci této disputace koncil rozhodl, že Grebel a Mantz jsou přílišní radikálové a jejich činnost by v žádném případě neměla být nijak podporována. Grebela a Mantze to neodradilo a brzy na svou stranu získali i kněze Georga Blaurocka, který souhlasil s jejich náboženskými názory. Během jednoho ze svých společných setkání, kdy diskutovali o možných a potřebných změnách církve, vyslovil Blaurock požadavek na „znovupokřtění“. Grebel ho pokřtil a vzápětí byl spolu s Mantzem také pokřtěn. V tento den, 21. ledna 1525, se zrodilo novokřtěnství neboli anabaptismus.

Brzy se ke Grebelovi a Mantzovi začali připojovat další lidé. Téměř vzápětí také začala perzekuce ze strany státu. Felix Mantz byl popraven v lednu 1527 v Curychu utopením , stal se tak prvním novokřtěneckým mučedníkem. Další členové anabaptistického hnutí byli upáleni na hranici. Navzdory perzekuci ale začalo toto nové reformační hnutí velmi rychle narůstat.

[editovat] Hlavní myšlenky

První myšlenkou byl již zmíněný křest v dospělosti. Zpočátku to bylo překřtění nových členů – všichni byli povinně pokřtěni už po narození. Do budoucna ale měly být děti novokřtěnců pokřtěny až ve věku, v kterém by byly plně schopny si uvědomit význam aktu a potvrzení své víry, které tímto křtem prokazují.

Anabaptisté také kladli zvýšený důraz na morální a etické hodnoty náboženství. V souvislosti s tím také vyčítali současné církvi, že žije v přebytku. Podle nich bylo třeba stávající církev úplně zrušit a vybudovat novou, puristickou, stejnou jaká existovala těsně po smrti Ježíše. Podle novokřtěnců měla být víra demonstrována každý den, každou chvíli života, nikoliv jen o svátcích, jak se často stávalo. Také kladli důraz na dobrovolnost víry. Samozřejmě byli přesvědčeni, že jejich víra je ta nejlepší, ale na rozdíl od katolické církve si uvědomovali, že je třeba k víře dojít dobrovolně a nikdo do ní nemůže být nucen.

Novokřtěnci byli tvrdě proti třídním rozdílům (snad proto, že převážně patřili k lidem chudším) a důsledně propagovali pomoc bližním v nouzi.

Další zásadou novokřtěnců bylo odmítání složit jakoukoliv přísahu. Ať už náboženskou, či světskou. Z tohoto důvodu nemohli (a ani nechtěli) sloužit v jakémkoliv úřadu. Ne nevýznamným byl také novokřtěnecký názor na kázání: podle nové víry mohl totiž kázat každý, kdo se cítil momentálně osvícen Duchem svatým, nikoliv pouze kněz. Navíc novokřtěnci předpokládali brzký návrat Ježíše Krista na zem a konečné zúčtování, kdy se vyvolení (tedy novokřtěnci) dostanou do ráje (tzv. chiliasmus).

V jednotlivých komunitách přirozeně existovaly drobné odchylky od těchto základních rysů hnutí. Bohužel je toto v zásadě mírumilovné hnutí známo především kvůli aktivitám svých extremistů, kteří dodržování zásad přeháněli až neuvěřitelně. Příkladem za všechny může být obsazení Münsteru.