Románské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rozšíření románských jazyků:modrá – francouzština; zelená – španělština; oranžová – portugalština; žlutá – italština; červená – rumunština
Rozšíření románských jazyků:
modrá – francouzština; zelená – španělština; oranžová – portugalština; žlutá – italština; červená – rumunština

Románské jazyky je rodina jazyků, které se vyvinuly z latiny. Stejně jako latina náleží do skupiny indoevropských jazyků. Někdy se označují také jako novolatinské. Tyto jazyky vznikly především tam, kde se kdysi rozkládala (západo) římská říše, v níž latina byla úředním jazykem. Každá oblast byla přitom ovlivněna původními jazyky obsazených území a národů. Často tedy vznikaly různé pidginy nebo kreolské jazyky.

[editovat] Seznam románských jazyků

Jelikož se např. jihoitalské dialekty vyvinuly samostatně z latiny, je možné je z lingvistického a komparativního hlediska považovat také za samostatné jazyky, i když jako takové nejsou uznány.


Indoevropská jazyková rodina
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština