Bělochoroš slzící
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Bělochoroš slzící |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Bělochoroš slzící http://houby.humlak.cz/ autor Stanislav Jirásek
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Postia guttulata Peck) Jülich, 1982 |
Bělochoroš slzící (Postia guttulata (Peck) Jülich, 1982) je nejedlá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Oligoporus guttulatus (Peck) Gilb. & Ryvarden, 1985
- Polyporus grantii Lloyd, 1918
- Polyporus guttulatus Peck, 1888
- Polyporus substipitatus (Murrill) Murrill, 1912
- Polyporus tiliophilus (Murrill) Sacc. & Trotter, 1912
- Spongiporus guttulatus (Peck) A. David, 1980
- Tyromyces guttulatus (Peck) Murrill, 1907
- Tyromyces stipticus f. guttulatus (Peck) Domański, 1967
- Tyromyces substipitatus Murrill, 1912
- Tyromyces tiliophilus Murrill, 1907
[editovat] Popis
Plodnice bělochoroše slzícího má průměr 7-18 cm. Plodnice jsou jednoleté, většinou jednovrstevné nebo vedle sebe srůstající, bokem přirostlé. Mají většinou vějířovitý tvar a v mládí vylučují kapičky tekutiny, které zanechávají světle hnědé skvrny. Povrch je hrbolatý, mírně kruhatý a jemně plstnatý. Kruhy mají nafialovělý odstín. Barva povrchu plodnice je světle krémová, někdy s nazelenalým odstínem a ke stáří žloutnoucí.
- Rourky jsou 5-7-mm dlouhé, barvy nazelenalé.
- Dužnina je v mládí měkká, později tvrdá a křehká, se slabým zelenavým nádechem.
- Chuť je velmi hořká.
[editovat] Výskyt
Roste v červnu až listopadu na mrtvém dřevě jehličnanů, převážně na rozpadajících se smrkových pařezech.
Nejedlá houba

