Martin Bursík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Martin Bursík a několik dalších členů SZ v roce 2006.
Martin Bursík a několik dalších členů SZ v roce 2006.
Martin Bursík a Milan Horáček
Martin Bursík a Milan Horáček
Martin Bursík.
Martin Bursík.

RNDr. Martin Bursík (* 12. srpna 1959 Praha) je český politik, od září 2005 předseda Strany zelených. Ve druhé vládě Mirka Topolánka je místopředsedou a ministrem životního prostředí.

Martin Bursík v roce 1984 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ochrana životního prostředí; v roce 1985 získal doktorát. Má dvě dcery; s manželkou, konzultantkou a pražskou lokální političkou Ivanou od roku 1998 let nežije, ale do roku 2006 se nerozvedli. Žil s moderátorkou Jitkou Obzinovou a v současnosti s česko-rakouskou právničkou Monikou Arkai (*1963), dcerou Jiřího Dienstbiera.

V letech 198489 byl hydrologem v národním podniku Stavební geologie. Od r. 1999 vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí.

Obsah

[editovat] Politika

V listopadu 1989 vstoupil do Občanského fóra jako jeden ze zakládajících členů. V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady, kde se stal jedním z autorů zákona o ochraně přírody a krajiny. Od roku 1992 byl členem rozkladové komise Ministerstva životního prostředí.

[editovat] Svobodní demokraté

V roce 1994 se jako místopředseda Svobodných demokratů (levicově-liberální nástupnická strana Občanského hnutí vzniklého po rozpadu Občanského fóra) stal zastupitelem hlavního města Prahy. Působil jako předseda výboru pro životní prostředí. Po sloučení s Liberální stranou národně sociální v roce 1996 ze strany vystoupil.

V první polovině roku 1998 byl ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě JE Temelín, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Mezinárodní úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí (tzv. Aarhuskou úmluvu). Za snahu o pozastavení výstavby Temelína byl zastánci jaderné energie navržen na Ropáka roku 1998.

[editovat] Unie pro Prahu

Na podzim 1998 kandidoval jako volební leader Unie pro Prahu opět do zastupitelstva města Prahy s cílem zaujmout post primátora. Unie pro Prahu skončila druhá za ODS, která nakonec však uzavřela velkou koalici s ČSSD, údajně i pro Bursíkovy neúnosné osobní požadavky. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na výzvu Josefa Luxe do KDU-ČSL. Z ní vystoupil na počátku roku 2003, podle svého tvrzení především proto, že zde neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek.

V roce 2002 se stal poradcem ministra pro oblast energetiky. Z této funkce je známý především jako spoluautor návrhu zákona o obnovitelných zdrojích energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005) a jako autor návrhu ekologické daňové reformy (ta nebyla do voleb v červnu 2006 realizována). 29. dubna 2005 publikoval prohlášení Deset omylů prezidenta Klause, v němž kritizoval odmítnutí Václava Klause podepsat zákon o pohled na podporu obnovitelných zdrojů energie.

[editovat] Strana zelených

V červnu 2004 vstoupil do Strany zelených; předtím neúspěšně usiloval o pozici lídra ve volbách do Evropského parlamentu (tím byl zvolen Jakub Patočka). Již v září 2004 se stal členem předsednictva strany. Během následujícího roku eskalovaly ve straně spory (představované na jedné straně mj. Martinem Bursíkem a Petrem Štěpánkem, na druhé straně stávajícím předsedou Janem Beránkem) a které vedly ke svolání mimořádného sjezdu strany v září 2005 v Pardubicích.

Zásadním předmětem sporu se stal především postup zelených v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept koalice zelených s malými liberálními stranami (především Liberální reformní stranou, Evropskými demokraty eventuálně i US-DEU) – důvodem pro koalici byla především obava z vítězství ODS ve volbách a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík preferoval samostatný postup – mj. z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle volebního zákona pro úspěch ve volbách musela získat 20 % hlasů). Na sjezdu Beránek už ani nekandidoval a Martin Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou strany. Část Beránkových stoupenců ze strany odešla a založila politické hnutí Zelení.

[editovat] Po volbách 2006

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených.

V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5 % a výrazně se zvýšil mediální zájem o zelené. Ve volbách pak se ziskem 6,29 % vstoupila SZ do poslanecké sněmovny, získala však jen 6 mandátů. Bursíka v Praze předstihla v počtu preferenčních hlasů Kateřina Jacques, která kandidovala na druhém místě a vystupovala po jeho boku v propagačních materiálech strany.

Podle koaliční smlouvy podepsané 26. června 2006 s ODS a KDU-ČSL měl Bursík být místopředsedou a ministrem životního prostředí; 4. srpna pak Bursík vyhlásil ukončení koaliční spolupráce. Stejný post bude zastávat ve druhé Topolánkově vládě podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince.

[editovat] Pochybnosti o restitucích a grantech

19. dubna 1991 požádal Bursíkův otec o restituce několika nemovitostí v centru Prahy: palác ve Sněmovní ulici, část domu v Revoluční, stavební parcelu na Starém Městě, část domu na náměstí Míru, a nemovitost v Máchově ulici. Po otcově smrti zdědili restituční nárok a nemovitosti získali Martin Bursík a jeho bratr.

Pochybnosti o způsob nabytí tohoto majetku a o získání grantů na jejich rekonstrukci zveřejnil pražský primátor Pavel Bém, jeho náměstek Jan Bürgermeister a starosta Prahy 1 Vladimír Vihan v televizi TV Nova krátce před parlamentními volbami na jaře 2006. Podle kritiků byly Bursíkovi a bratrovi vydány nemovitosti bez řádných podkladů. Bursík také údajně jako člen zastupitelstva města Prahy přednostně získal městské granty na rekonstrukci těchto staveb ([1]).

Martin Bursík rovněž o restituované nemovitosti vede soudní spor se svým vzdáleným bratrancem z Venezuely. V souvislosti s tímto sporem napadl u Ústavního soudu vlastní rozhodnutí tohoto soudu z roku 1994. Tehdy Ústavní soud zpětně zrušil podmínku trvalého bydliště v České republice pro žadatele o restituci a otevřel cestu k majetkům pro širší skupinu osob. Bursík žádá, aby byla tato změna zrušena, neboť to podle něj „zpětně mění podmínky restitucí“ a působí „nové majetkové křivdy“; za to byl kritizován, jelikož by se to postihlo širší okruh restituentů.

Martin Bursík odmítl pochybnosti o restitucích historických budov a způsobu získání grantů na jejich rekonstrukci mj. v tiskovém prohlášení z dubna 2006 ([2]).

Předchůdce: leden–červen 1998 Nástupce:
Jiří Skalický Martin Bursík Miloš Kužvart
Předchůdce: od 2007 Nástupce:
Petr Kalaš Martin Bursík
Předchůdce: od září 2005 Nástupce:
Jan Beránek Martin Bursík

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
články
V jiných jazycích