Italické jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Odhadované rozšíření jazyků v Itálii v době železné, 6. století př. n. l.
Odhadované rozšíření jazyků v Itálii v době železné, 6. století př. n. l.

Italické jazyky je skupina mrtvých centumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a pozdějí Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.

[editovat] Dělení

  • osko-umberské jazyky
    • oština
    • umberské jazyky
      • umberština
      • volština
      • ekvijština
      • marsijština
    • jihopicénština
  • latinsko-faliské jazyky


Indoevropská jazyková rodina
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština