Kazatel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kazatel znamená kohokoliv, kdo zrovna káže, nebo někoho, koho kázání proslavila.
U řady protestantských církví je slovo kazatel tradičním označením duchovního. Zaznívá v něm důraz na kázání, což je důraz v protestanských církvích tradičně velmi silný. V Čechách jej zpravidla užívají církve reformovaného typu, například Církev bratrská nebo baptisté. Členové církví letničního typu, například Křesťanské společenství používá také termín pastor. V Českobratrské církvi evangelické je ovšem používán termín farář. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazazeli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o všeobecném kněžství. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.

