Rada svobodného Československa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rada svobodného Československa (RSČ, anglicky The Council of Free Czechoslovakia) byla organizace československého exilu po únoru 1948. Byla založena 25. února 1949 (v prvém výročí komunistického puče) a u jejího založení stáli členové československé vlády a Národního shromáždění.
Třicetičlenný Výbor RSČ tvořili Ing Jan Bervida, Ing. Pavel Blaho, dr. Josef Černý, dr. Jozef Dieška, dr. Ivo Ducháček, Julius Firt, dr. Antonín Hřebík, generál Sergej Ingr, dr. Adolf Klimek, dr. Štefan Kočvara, dr. František Král, dr. Martin Kvetko, dr. Jozef Lettrich, Václav Majer, František Němec, dr. Štefan Osuský, dr. Ján Papánek, Ferdinand Peroutka, dr. Adolf Procházka, Miroslav Rechcígl, dr. Hubert Ripka, dr. Juraj Slávik, dr. Jaroslav Stránský, dr. Tibor Šabo, Miloš Vaněk, Pavel Viboch, dr. Petr Zenkl a dr. Ján Žák.
Předsednictvo Výboru RSČ tvořili dr. J. Černý, dr. J. Dieška, dr. Mikuláš Franěk, dr. Arnošt Heidrich, dr. J. Lettrich, V. Majer, dr. Š. Osuský, dr. J. Papánek, F. Peroutka, dr. A. Procházka, dr. J. Slávik a dr. P. Zenkl.
Prvním předsedou (Předsednictva i Výboru RSČ) se stal Petr Zenkl (tuto funkci zastával do roku 1974), sídlem Rady byl Washington.
Při svém vzniku ve Washingtonu, D.C. vydala RSČ čtyřstránkovou „Deklaraci Rady svobodného Československa“, která začínala slovy:
„My demokratičtí Češi a Slováci v exilu, založili jsme Radu svobodného Československa. Náš lid chce být svoboden. Není svoboden. Opět bude svoboden.
Vlast, umlčená všemi krutými a rafinovanými prostředky moderní hrůzovlády, nemůže mluvi. Budeme mluvit za ni.“
a končila slovy:
„Víme, co vy doma od nás chcete, a vynasnažíme se splnit vaše očekávání. My sami se neodvažujeme předepisovat vám, kteří stojíte na nebezpečnějším místě než my, jak si máte počínat. Pokud se týká vašich činů, mlčíme v úctě. Čí je riziko, toho je čin. Pokud se týká vašeho smýšlení, pronášíme vřelou prosbu. I pod běsnící vládou zachovejte charakter národa v čistotě. Nedejte se zmást, abyste přestali rozeznávat mezi svobodou a tyranií, mezi pravdou a lží. Když myslíte, buďte svobodnými lidmi. Z dětí vychovávejte čestné občany. Je učte a sami nezápomínejte, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem. Jestliže charakter národa bude zachován, všechno zase obnovíme.“
Po tomto úvodním prohlášení reagovala RSČ v různých dobách a situacích na události, které měly vztah k Československu. Z jejího popudu vzpomněly mnohé světové univerzity a světový tisk 100. výročí narození T.G. Masaryka (7.3.1950). Stejně tak organizovala RSČ intervenční a informační akce u vlád, úřadů a světových organizací proti skandálnímu procesu s Miladou Horákovou (červen 1950) a za její osvobození. RSČ vydala své prohlášení k protestním manifestacím v Plzni proti měnové reformě (1.6.1953) i k protestním bouřím ve východním Německu (17.6.1953) a později k povstání maďarského lidu v říjnu 1956. Vedle toho promlouvala k národu při státních svátcích a jubileích. RSČ vydávala také noviny, a to „Zprávy“ a „Hlas Československa“, ale nejvíce informací o RSČ se lidé v ČSR dozvídali prostřednictvím rozhlasové stanice Hlas Ameriky, z českého a slovenského vysílání pařížského a kanadského rozhlasu a od roku 1950 z rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově.
V roce 1991 vydala RSČ v kanadském Torontu publikaci „Rada svobodného Časkoslovenska - historie, program, činnost, dokumenty“, která je zdrojem informací o činnosti tohoto exilového orgánu za období více než 40 let, kdy vládl totalitní režim v Československu
V únoru 1993 (po rozdělení Československa) byla Rada svobodného Československa reorganizována a vznikla Rada vzájemnosti Čechů a Slováků.
[editovat] Zdroje
• Jožka Pejskar: Pražský primátor Petr Zenkl, vydáno vlastním nákladem za spolupráce Klubu Milady Horákové v roce 1993

