Erich Ludendorff
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erich Ludendorff (9.dubna 1865 Kruszewnia – 20. prosince 1937 Tutzing, Bavorsko) byl pruský a německý generál a politik.
Ludendorff byl již před 1. světovou válkou jedním z nejschopnějších generálů. Od roku 1895 byl důstojníkem generálního štábu, 1908–1912 šéf oddělení.
Za první světové války byl velitelem generálního štábu 8. armády ve Východním Prusku. V roce 1914 se spolu s Paulem von Hindenburgem proslavil vítězstvím nad ruskými vojsky v bitvě u Tannenbergu. Od roku 1916 začal prosazovat takzvanou totální válku.
Od roku 1916 stál spolu s maršálem von Hindenburgem v čele německé armády. Podporoval anexionistické plány (zejména na východě) a plány na přesídlení Slovanů. V únoru 1917 inicioval obnovení neomezené ponorkové války a taktéž měl velký podíl na pádu říšského kanceléře Theobalda von Bethmann-Hollweg a jeho jeho nahrazení exponentem vojenského velení von Hertlingem.
Po neúspěchu letní ofenzívy v roce 1918 ve Francii a zhroucení balkánské fronty požádal 29. září 1918 vládu, aby začala jednání o příměří, a doporučil parlamentarizaci Německa. Po oznámení tvrdých podmínek příměří usiloval o obnovení bojů. 26. října byl ze svého postu sesazen a posléze odcestoval do Švédska.
Po návratu do Německa byl politicky aktivní ve skupinách krajní nacionalistické pravice. V roce 1920 podpořil Kappův puč, posléze nějaký čas i Adolfa Hitlera, s nímž se zúčastnil i takzvaného pivního puče. V soudním procesu s pučisty byl však osvobozen. V letech 1924 až 1928 byl poslancem Reichstagu za různé pravicové strany. V prezidentských volbách v roce 1925 neúspěšně kandidoval na prezidenta. Pod vlivem své druhé manželky Mathilde, rozené Spießové, propagoval protikřesťanské a protižidovské názory a sám sebe viděl jako bojovníka za kulturu. Ke konci života už neměl zásadnější politický vliv. Byl spoluzakladatelem Tannenberského spolku a Spolku pro poznání Boha, esoterické společnosti existující dodnes.
[editovat] Dílo
- Moje válečné vzpomínky (1919)
- Světová válka hrozí (1930, česky B. Kočí, Praha 1931)
- Totální válka (1935)
- Moje životní vzpomínky (1919-1937 - tři svazky)

