Druhý demografický přechod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Druhý demografický přechod je proces významné změny demografických vlastností západní společnosti, který proběhl přibližně mezi roky 1965 a 1985 v severní a západní Evropě, ve zbytku Evropy s mírným zpožděním. Je charakteristický především významným poklesem porodnosti a to až pod hranici prosté reprodukce. Porodnost tak nestačí populaci obnovovat. Tento proces se vysvětluje jako důsledek změny hodnot, především nárůstu individualismu. Změněné hodnoty přinesly změnu demografického chování lidí, například větší počet nesezdaných soužití, relativně větší počet dětí narozených mimo manželství a růst věku matek v době prvního porodu. Nezanedbatelný vliv se připisuje též masovému rozšíření antikoncepce. Dalším významným znakem druhého demografického přechodu je trvalé zlepšování naděje dožití v důsledku soustavného vzrůstu životní úrovně. Tento jev v kombinaci s poklesem porodnosti má za důsledek demografické stárnutí populace.

Od konce druhého demografického přechodu došlo k menšímu nárůstu porodnosti, což bylo v zásadě neočekávané. Zda se však jedná pouze o výkyv, či nový směr, kterým se bude ubírat demografický vývoj, ještě není jasné. Samotný druhý demografický přechod je předmětem sporů mezi demografy. Někteří z nich ho nepovažují za tak důležitý, aby byl staven na roveň s demografickou revolucí, respektive prvním demografickým přechodem.