Paralogie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obecně paralogie znamená neúmyslně chybný úsudek. Tímto pojmem se zabýval zejména J. F. Lyotard, který jej však z hlediska postmodernistické filosofie nevnímal jako něco a priori neužitečného.

Paralogie je způsob komunikace, jejímž cílem není dosažení konsenzu, nýbrž sdílení protichůdných názorů a myšlenek. Ty nemusejí být zcela nutně „správné“. Platnost či pravdivost není totiž v postmodernistickém pojetí tím nejpodstatnějším - největší hodnotu má to, co podněcuje vznik nových revolučních myšlenek, idejí a úhlů pohledu.

Lyotard odmítá vůdčí postavení univerzálního konsenzu ve vědě. Konsensus v sobě obsahuje jistou míru autoritativnosti, která potlačuje odlišnosti. Kritizuje posedlost jednotou a performativitou, na nichž je moderní vědění založeno. Jako postmodernista vítá pluralismus - je třeba překonat nostalgickou perspektivu jednoty a posedlost výkonností, postmoderní věda má usilovat o vytváření nových idejí, ne o co nejúčinnější aplikaci známých faktů.

„Kritérium výkonnosti je kritériem technologickým, neplatí pro posuzování toho, co je pravdivé a spravedlivé. Konsensus, k němuž se dospěje diskusí, jak soudí Habermas? Tento konsensus znásilňuje heterogennost řečových her. A k invenci nového dochází vždy uprostřed názorové různosti. Postmoderní vědění není pouze nástrojem moci. Zjemňuje naší vnímavost pro různosti a stupňuje naši schopnost snášet nesouměřitelné. Svoji rozumnost nenachází v homologii expertů, nýbrž v paralogii vynalézajících.“ (The Postmodern Condition,1984)

V jiných jazycích