Konstantin Biebl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Literární skupina (192129)
Zakladatelé
Členové
Devětsil
(192030)
zakladatelé:

vůdčí osobnosti:

architekti:

básníci:

divadelníci, herci:

hudebníci:

režiséři:

spisovatelé:

výtvarníci:

fotograf:

kritici, teoretici, vědci:

Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín12. listopadu 1951 Praha, sebevražda) byl český básník.

[editovat] Život

Narodil se ve Slavětíně u Loun. Studoval reálku v Lounech, nedokončil ji a odešel do Prahy.

Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí.

Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával.

Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR

[editovat] Dílo

Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.

Jeho tvorba je samozřejmě silně protiválečná (samozřejmě, že po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.

  • Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.

Proletářská poezie:

  • Věrný hlas – o J. Wolkerovi
  • Zlom
  • Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu

Poetismus:

  • Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
  • S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
  • Modré stíny
  • Nebe, peklo, ráj

Surrealismus:

  • Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
  • Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939.

Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):

  • Bez obav – (1951) jeho poslední sbírka, obsahuje básně z let 19401950.
  • Cesta k lidem

Politická sbírka:

  • Bez obav

Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.

  • Plancius – toto dílo je velmi proti kolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
  • Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.

[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích