Médeia
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Médeia - (latinsky Medea) - dcera kolchidského krále Aiéta a jeho manželky Eídyie je považována za jednu z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů.
Médeia významně vstoupila do řeckých mýtů poté, kdy velká obtížná výprava Argonautů přistála na březích Kolchidy, aby se pod vedením Iásóna zmocnila zlatého rouna.
Byla bohy nadána uměním kouzlit a bohové také byli strůjci jejího osudu. Bohyně Héra a Athéna s pomocí boha lásky Eróta způsobili, že se Médeia na první pohled zamilovala do Iásona tak, že by pro něho cokoliv udělala i obětovala.
Iásón požádal krále Aiéta, aby mu vydal zlaté rouno, byl ochoten pro ně podstoupit vše. Aiétés však se obával, že ho Iásón přišel podle dávného proroctví svrhnout z trůnu a vládnout sám. Uložil Iásonovi nesplnitelný úkol: musí zorat pole a rychle odpluli i se všemi muži. Král Aiétés se však nevzdával pomsty a vyslal vojsko v čele s nevlastním bratrem Médei Apsyrtem stíhat uprchlíky. Po dlouhé plavbě je dostihl v ústí řeky Istros - Dunaj. Došlo ke střetu, ale obrat přinesla Médeina lest. Úskokem pozvala Apsyrta na tajnou schůzku a Iásón připravený v úkrytu jej zabil mečem, jeho tělo rozsekal. Brzy nato skončila bitva vítězstvím Argonautů.
Za tento úskok a vraždu je však bohové potrestali dlouhou a strastiplnou cestou k domovu. Propluli mnoha řekami, také Skyllou a Charybdou, byli i na ostrově kouzelnice Kirké. Ta Iásona i Médeiu očistila od viny za vraždu Apsyrta. Na ostrově Fajáků je dostihlo poselstvo krále Aiéta, které žádalo naposledy o vydání Médeie. Aby tomu Iásón zabránil, vzal si ji za manželku a vydali se na cestu do jeho rodného Iólku v Thessalii.
Vladařem v Iólku byl Peliás, jemu měl Iásón odevzdat zlaté rouno a získat zpět vládu pro sebe. Ale Peliás se moci nehodlal vzdát. Znovu Iásón prosil Médeiu o pomoc a ta opět vyhověla. Nejprve omladila Iásonova otce Aisóna tak, že mu vypustila ze žil krev a nahradila ji kouzelnou šťávou. Když o totéž pro svého otce požádaly Peliovy dcery, Médeia kývla, poručila jim, aby otci otevřely žíly, ale dál pro něj nic neudělala a Peliás zemřel. Jeho syn Akastos následně Iásona s Médeiou z Iólku vyhnal.
Útočiště nalezli u korinthského krále Kreonta. Žili celkem spokojeně, Médeia porodila dva syny, ale Iásón stále toužil po moci. Obrátil svůj zájem na Kreontovu dceru Glauku, jí se také líbil a Kreón byl ochoten přijmout jej jako svého zetě a předat mu vládnutí. Když to Iásón oznámil Médeie jako úmysl zaopatřit jejich syny, nepřijala to a její velká láska k němu se změnila ve velkou nenávist. Rozhodla se pro krutou pomstu: nejdříve jedem zahubila Glauku, s ní i Kreonta. Iásona potrestala vraždou obou jejich synů Mermera a Feréta. Poté se vydala pod ochranu athénského krále Aigea, ten ji však za další pokus zabít Thésea také vyhnal. Médeia pak zmizela kdesi na východě, údajně v zemi za Tigridem, která po ní dostala jméno Médie.
Také Médeia byla inspirací pro umělce a výtvarníky, např.:
- v dramatu Peliovny (z r. 455 př. n. l.) a v tragédii Médeia (z r. 431 př. n. l.) vylíčil Eurípidés Médeiu jako vášnivě milující a oklamanou ženu
- tragédii Médea napsal i Ovidius, dostalo se jí velké pochvaly antickou kritikou, bohužel toto dílo se nezachovalo
- stejnojmennou tragédii napsal i Seneca, avšak soudobý kritik k tomu poznamenal, že „tato Medea již četla Médeiu Eurípidovu“.
- z novodobých zpracování se uvádí Medea Robinsona Jefferse a také
- obraz Medea od Eugena Delacroixe (1838
- romantický Odjezd Médeie z Kolchidy je od Anselma Feuerbacha (1870)
- z hudebních zpracování je proslulý melodram Jiřího Bendy Medea (premiéra r. 1775 v Gotě).
[editovat] Reference
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
- Publius Ovidius Naso, Proměny, Kniha VII.
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti

