Edward Kelley
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edward Kelley (1.srpna 1555 Dencester, Anglie - 1597 Most) také známý pod jmény Edward Talbot či Eduard Kelly byl anglický alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.
[editovat] Biografie
Edward Kelly se učil lékárníkem u Anthonyho Graye. Lékárnické znalosti mu pomohly při jeho pozdější alchymistické práci. Když opustil Anglii, vstoupil v Čechách nejdříve do služeb pana Viléma z Rožmberka na doporučení dvorního alchymisty Johna Deea, který přišel do Čech několik let před ním. Vilém z Rožmberka byl těžce nemocný a léčba, kterou mu doporučil Kelley, byla velmi úspěšná. Tak se šířila jeho sláva po Českém království a donesla se až k císaři Rudolfovi II, který zatoužil mít takového alchymistu na svém dvoře.
V Praze se objevil poprvé v roce 1584. Jeho první pokus před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i „černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku. E. Kelley také fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy - prostě černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii za padělatelství. Na žádost samotného císaře byl Kelleymu udělen inkolát, jímž byl přijat do šlechtického stavu a stal se majitelem deskových statků v Čechách. Ke svému jménu také připojil přídomek „ z Imany“ a stal se císařským radou. V roce 1590 už vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů.
Další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, a tak se konala po měsíční známosti svatba. Paní Westonová se stala paní Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a následovala svého manžela do Prahy. Zde bydleli v domě na Dobytčím trhu ( dnešní Karlovo náměstí). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley. Oblíbenost E. Kelleyho u císařského dvora však začala pomíjet. Osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel dvořan o život. Souboje však byly nařízením císaře zakázány, a proto Kelley ujel k Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, ale lano se přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná nohamu byla amputována a nahrazena dřevěnou. Bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, a tím byla cela mosteckého hradu Hněvín.
Do nového vězení ho doprovázela i jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo „ Tractus de lapide philosophorum“ (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil.
E. Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Opět se rozhodl použít provazu, který mu přinesla jeho žena při jedné své návštěvě. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o útěku E.Kelleyho. Panovník mu nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat život jako mrzák, a proto vypil smrtící tekutinu . Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Nikdo však neví, kde je jeho hrob. Traduje se pověst, že před svou smrtí proklel mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země za příkoří, kterého se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyřista let také.

