Bernard z Clairvaux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bernard z Clairvaux na iniciále z středověkého rukopisu
Bernard z Clairvaux na iniciále z středověkého rukopisu

Bernard z Clairvaux (1090, hrad Fontaines u Dijonu - 20. září 1152, Clairvaux) byl významný středověký teolog, filosof a myslitel, zakladatel Cisterciáckého řádu

Narodil se ve na hradě Fontaines roku 1090 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry. Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Chatillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. 1112 vstoupili do benediktinského kláštera nedávno založeného v Citeaux. Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech vybrán, aby založil nový klášter v Clairvaux. Zrodil se tak nový mnišský řád zvaný Cisterciácký řád. Bernard z Clairvaux byl autorem velmi přísných řeholních pravidel. Jeho snahou bylo totiž obnovit původní přísnost benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo pod jeho vedením 68 klášterů. Benediktýni z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo odštěpení od jejich řehole a obviňovali (dokonce u papeže) Bernarda z přílišné přísnosti.

Roku 1128 sepisuje Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu Templářů. Roku 1130 nastává v církvi rozkol. Vedle papeže Inocence II. stojí vzdoropapež Anakletos (Anaklet II.). Bernard z Clairvaux stojí na straně Inocence II. Vzdoropapež Anakletos umírá.

Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Eugen III. Ten se často k Bernardovi obrací s prosbou o radu. Eugen III. se po dohodě s francouzským králem Ludvíkem VII. rozhodl vyhlásit křížovou výpravu na obranu Božího hrobu. Bernard z Clairvaux patří mezi jedny z nejhorlivějších vyzyvatelů k nástupu do této výpravy. Objíždí Burgundsko, Německo a Francii, kde papežovým jménem vyzývá křesťany k obraně Božího hrobu. Výprava skončila pro neshody s Byzantským císařem a díky nesvornosti křesťanů neúspěchem.

Bernard měl velkou autoritu a často byl povoláván, aby řešil i osobní spory vysoce postavených osob. (1152 navzdory chorobě a na žádost biskupa usmiřuje Bernard krvavý spor ve městě Met). Sám však také jako teolog a myslitel vedl mnohé spory, především jako obranu před odlišným, a podle jeho pojetí chybným pojetím víry, s některými tehdejšími významnými osobnostmi, například s opatem Sugerem ze Saint Denis u Paříže. Byl velkým odpůrcem tehdy vznikající scholastiky. Jako teolog je například autorem traktátu O milosti a svobodném rozhodování. Jeho výklad biblické knihy Píseň písní, v němž vyložil postavu nevěsty jako obraz Panny Marie, výrazně přispěl ke středověkému pojetí mariánské úcty.

Bernard umírá uprostřed svých mnichů 20.8. 1152.

[editovat] Literatura a reference

  • Helena Florentová, Vladimír Kopecký: Křesťanské nebe, Artia, 1994