Chmel otáčivý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Chmel otáčivý |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Chmel otáčivý
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Humulus lupulus Linné, 1753 |
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Humulus americanus T. Nuttall, 1847
- Humulus volubilis R. A. Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
- Lupulus communis J. Gaertner, 1788 (nom. illeg.)
- Lupulus humulus P. Miller, 1768
- Lupulus scandens de Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
[editovat] Vzhled
Lodyhy má 2 až 6 m dlouhé drsně chlupaté. Palisty jsou téměř srostlé, listy vstřícné, dlouze řapíkaté.
[editovat] Areál rozšíření
V současné době je rozšířen po celém mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zavlečen byl i do Jižní Ameriky (Chile) a do Austrálie.
Hlavními oblastmi pěstování chmele kromě České republiky jsou Německo, USA, Čína, Polsko, Velká Británie, Rusko, Ukrajina, Kanada a Austrálie.
[editovat] Použití
Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859.
Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny.
Český chmel (pěstovaný v Polabí (Žatecko, Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato.
Je to rostlina vytrvalá, na jednom místě vydrží 20 - 25 let.
Menší množství se využívá i ve farmaceutickém průmyslu, potravinářství a při výrobě kosmetických přípravků.
Mladé výhonky chmele se někdy užívají jako zelenina („chmelový chřest“).
[editovat] Literatura
Květena ČSR, díl 1 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1988. S. 426-428. ISBN 80-200-0643-5.

