Podobizna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Podobizna je, dnes bychom řekli psychologická povídka Nikolaje Vasilijeviče Gogola, někdy zařazovaná do sbírky Arabesky, někdy vydávaná samostatně, napsaná v roce 1835.
[editovat] Děj
Povídka se skládá ze dvou částí.
V první z nich začínající malíř Čartkov koupí v krámku s obrazy portrét muže, se zvláštně věrohodně namalovanýma, škodolibýma očima. Později, když se ho jeho domácí snaží vykázat z bytu za neplacení nájemného,najde v rámu obrazu skrytou sumu tisíc zlatých. Za tuto částku začne žít přepychovým životem, a dokonce o sobě nechá v novinách zveřejnit pochvalný článek. To má za následek to, že se stane oblíbeným portrétistou šlechty, čímž se pochopitelně horší a horší jeho malířské schopnosti. Nakonec přestane malovat vůbec a zadává obrazy, které si šlechta objednala, svým žákům jako cvičení. Sám pouze hodnotí a stane se oblíbeným společníkem a kritikem. Ve stáří ho zavolá do Itálie jeho dávný přítel, který naopak celý svůj život věnoval studiu starých mistrů a ke sklonku života namaloval své mistrovské dílo. Malíř Čartkov pozná, že on svůj život promarnil. Snaží se namalovat svoje poslední, mistrovské dílo, padlého anděla, ale ani to se mu nepodaří. Zatrpkne, a začne skupovat vzácné obrazy a pak je ničit. Uprostřed této zkázy zešílí a zemře.
Ve druhé z nich poté dojde k dražbě sbírky obrazů nejmenovaného mecenáše (snad je myšlen sám Čartkov, který některé z obrazů ve své sbírce nestačil zničit). Na této dražbě se objeví onen záhadný portrét. Kupci se o něj rvou, nabízí pohádkové sumy, fascinuje je věrohodnost oněch škodolibých očí. Náhle začne mluvit jeden známý malíř a vysvětlí původ podobizny: v chudinské čtvrti Moskvy kdysi žil lichvář. Každého, kdo si od něj půjčil peníze, postihla po nějaké době katastrofa. Tento lichvář nashromáždil velké bohatství a těsně před svou smrtí se nechal od otce onoho známého malíře (v povídce není jmenován) namalovat. Malíř se co nejvíc soustředil právě na oči, namaloval je neuvěřitelně dokonale. Ale právě zlý výraz těch očí ho natolik znechutil, že odmítl malovat dál. Nedokončenou podobiznu mu lichvář poslal zpět, že ji nechce, a krátce na to za podivných okolností zemřel. Malíř poté dal podobiznu několika svým známým, po čase je ale všechny postihla katastrofa. Nakonec se podobizny přeci jen zbavil a ihned poté vstoupil do kláštera. Tam konal pokání, dlouhou dobu nemaloval, a nakonec byl požádán, aby namaloval oltářní obraz do kláštera. Starý malíř konečně namaloval své mistrovské dílo. Před smrtí uložil svému synovi, aby podobiznu stůj co stůj zničil. Jeho syn tedy na dražbě požaduje, aby mu byla podobizna dána ke spálení. Poté, co malíř dovysvětlí původ podobizny, zjistí se, že obraz byl ukraden.
[editovat] Filmové zpracování
Roku 1947 byla povídka zfilmována v režii Jiřího Slavíčka podle scénáře Františka Vlčka. Viz informace o filmu na stránce České filmové nebe.

