Camille Pissarro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Camille Jacob Pissarro
Narození   10. července 1830
ostrov Sv.Tomáše
Úmrtí   13. listopad 1903
Paříž
Camille Pissarro
Camille Pissarro

Camille Pissarro (10. července 1830 - 13. listopadu 1903) byl francouzský impresionista. Jeho důležitost byla nejen v jeho vlastním přínosu pro umění, ale také v jeho patronském přístupu k ostatním umělcům kolem něj, zvláště k Paulu Cézannovi.

Obsah

[editovat] Život a dílo

[editovat] Dětství

Camille Jacob Pissarro se narodil 10. července 1830 na ostrově Sv.Tomáše v Karibském moři. Jeho otec byl Abraham Gabriel Pissarro a matka Rachel Manzano-Pomié.

Rodina Pissarrových provozovala ve městě Charlotte Amalie galanterii. Dům, ve kterém se rodinný obchod nacházel, byl později pojmenován The Pissarro Building a nachází se na ulici Dronnigens Gade číslo 14. Rodina žila v rozlehlém apartmá ve vrchním patře budovy s výhledem na hlavní ulici městečka.

Pro malé přístavní městeško Charlotte Amelie byla tato doba plná vzruchu. Tucty obchodních lodí zde zastavovaly každý týden se zbožím na prodej. Město v té době mělo status „svobodného přístavu“. Díky tomu a příznivým povětrnostním podmínkám se ostrov Sv. Tomáše stal hlavním překladištěm mezi Amerikami, Evropou a Afrikou. Tak jako byly rozdílné trasy obchodních lodí, byly rozdílní lidé a kultury, které se setkávaly na ostrově Sv.Tomáše. Se svojí rodinou mluvil Camille jako dítě francouzsky, zatímco s černošským obyvatelstvem ostrova španělsky či anglicky.

[editovat] Internátní škola v Paříži a začátky umění

Jeho rodiče jej ve věku 12 let poslali na internátní školu v Paříži. Zdejší ředitel mu poté, co si povšiml jeho zájmu o umění, poradil ať využije života v tropech ke kreslení kosových palem. Když se Camillo v roce 1847 vrátil na ostrov Sv. Tomáše, vzal si tuto radu k srdci.

Věnoval svůj veškerý volný čas skicování - a to nejen palem a dalších exotických rostlin, ale i všedního života, který ho obklopoval. Zas a znova kreslil povozy, které po slunných cestách tahali osli, či černošské ženy, které na plážích prali prádlo. V těchto kresbách se poprvé objevila jeho povaha prostého a upřímného pozorovatele.

Kdykoliv byl poslán svým otcem do přístavu, aby dohlížel na příjezdy obchodních lodí, bral si mladý Camille svůj skicář s sebou. Mezitím, co zapisoval počty beden se zbožím, které byly z lodí vykládány, kreslil skicy animovaného života v přístavu a lodí proplouvající kolem dánských pevností na pobřeží. Celých pět let se nadějný umělec snažil najít rovnováhu mezi každodenními povinnostmi a svým koníčkem. Protože se mu nepodařilo získat od rodičů požehnání k tomu, aby svůj život zasvětil umění, utekl z domova a za sebou zanechal pouze vzkaz pro rodiče. Ve společnosti Fritze Melbeye, dánského malíře z Copenhagenu, se kterým Camille potkal v přístavu, odplul do Venezuely. Jak později sám řekl: „dal se na útěk do Caracasu, aby se zbavil předsudků pramenících z buržoazního života.“

[editovat] Útěk z domova a cesta na Venezuelu

Člověk si může lehce představit potěšení, které Camille pociťoval ve svých tři-a-dvaceti letech z jeho neočekávaně nabyté svobody. Pro mladého umělce byl čas snít, objevovat a růst. Pod Melbeyovým dohledem tvořil vodovými barvami, tužkou a tuží; mnoho děl z této doby je anotovaných ve španělštině a podepsáno Pizzarro.

Do roku 1852 mu jeho rodiče přislíbili podporu poté, co se smířili s jeho ambicemi. Camille se vrátil na ostrov Sv. Tomáše, aby hned na to opět opustil svůj domov. Odjel do Paříže za dalším vzděláním a také aby konečně šel za svým snem.

Zahrada v Pontoise (1877)
Zahrada v Pontoise (1877)

[editovat] Studium umění v Paříži

Protože na přednáškách akademicky uznávaných učitelů nenacházel žádnou inspiraci, jeho zaujetí bylo přitahováno k okrajovým uměleckým směrům a určitým umělcům, jejichž díla se neshodovala se styly přijímanými širokou veřejností.

V jejich dílech začal vidět výjevy velice zřetelné podoby, které vystihují umělce stejně výmluvně jako jeho dílo. Jeho zrak byl veden způsobem, jakým se scenérie a předměty odrážely v mysli. Každou stránku předlohy zaznamenával ve svém díle věrně, zvláště světelné podmínky. Pissarro chápal světlo jako neoddělitelné od předmětů, které osvětluje.

[editovat] Tvrdá kritika

Většina odborníků na umění té doby neporozuměla důležitosti těchto změn a výrazné odlišnosti od tehdejší klasiky. Zastánci takzvané „staré školy“ zkoumali nové směry pouze z technického hlediska – zrnitost, kterou se nová díla vyznačovala označovali za chybu malíře.

Nalezení svého osobního vyjádření bylo pro mladého umělce velmi složité. Během období, kdy byl Camille ke svým dílům velmi kritický, se záměrně distancoval od svých učitelů Melbeye a Corota, aby se oprostil od jejich vlivu na jeho tvorbu. Poté nastala náhlá změna. Náhodná setkání s Monetem a Cézannem, díky kterým získal mnoho nových známostí, přinesla do jeho tvorby nový vhled a povzbuzení.

[editovat] Pissarrův největší obdivovatel

Několik let poté, co Camille přijel do Paříže, jeho rodiče přenechali rodinný podnik na starosti správci a usadili se také v Paříži, kde si najali služku jménem Julie Vellay, která se později stala umělcovým největším obdivovatelem a celoživotní partnerkou.


[editovat] Snaha získat nezávislost

Znechucení svými pokusy vypořádat se s nevlídnou kritikou organizátorů oficiálních výstav se v roce 1874 Pissarro a Monet rozhodli organizovat nezávislé výstavy, kterých se později účastnili i umělci jako Renoir, Sisley, Béliard, Guillaumin, Degas, Cézanne a Berte Morisot.

Umělečtí kritikové se někdy zaměří na nové a neznámé jako na něco škodlivého. A tak se také stalo. Pissarro a jeho kolegové se setkali s bouřlivou opozicí. Umělecká společnost, která si v tomto období vážila technických detailů a fotografické přesnosti , očekávala od umělců, že budou náměty idealizovat. Proto byly první výstavy doprovázeny ostře kritickými články, které poprvé uvedly termín „impresionista“ jako urážku. Přijetí těchto umělců širokou veřejností bylo velmi pozvolné, stěží dosažené za jejich života.

[editovat] Pissarro ve středu impresionistického hnutí

V Rewaldově knize můžeme najít fascinující záznam těchto let. Výzvy v Pissarrově životě byly stejně náročné jako ty, se kterými se setkávalo hnutí utkané kolem jeho osoby. Byl to muž, který se postavil překážkám se silou a důstojností.

Mnoho let impresionisté, i přes jejich chudobu, usilovali o získání uznání ve světě. Pissarro, jako jejich vlajkonoš, zůstával věrný i svým vlastním vizím.

Paleta s krajinou (1878)
Paleta s krajinou (1878)

[editovat] Umělecké experimenty

Experimentoval s teoriemi umění, studoval vlivy světla, klimatu a ročních období a přinesl nové techniky do umění. Tyto poznatky spojil v nový styl, který zůstává stále pouze jeho jako samostatný styl zahrnutý v impresionismu. Pissarro byl mimořádně uznávaný jako učitel. Stal se středem skupiny malířů – Jean Renoir, Claude Monet, Edgar Degas, Paul Cézanne – kteří respektovali jeho umění a často se k němu obraceli pro inspiraci. Pissarro se díky této velkorysosti ducha významně zasloužil o věhlas impresionistů.

[editovat] Sláva na sklonku života

V 74 letech konečně získal váženost, která se mu po celý život vyhýbala. Jeho obrazy postupně začaly přinášet větší ceny na aukcích a nová generace umělců velmi obdivovala jeho dílo.

Pissarro nikdy neztratil svou schopnost udržet si nadšení, lásku k přírodě a schopnost zachytit zářivý život kolem něj na plátno s nezapomenutelnou jasností a půvabem.

Aktivní a produktivní malíř až do konce svého života. Camille Pissaro podlehl otravě krve 13. listopadu 1903 v Le Havre ve Francii. Přežili ho synové Lucien, Georges, Félix, Ludovic-Rodolphe, Paul Emile a dcera Jeanne.

[editovat] Odkazy

Velmi působivá kolekce obrazů - abcGallery.com

O dvou velikánech impresionismu, Pissarovi a Cézannovi - moma.org