Jan Hanuš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Hanuš 2. května, 1915 Praha30. července, 2004 Praha, český hudební skladatel

[editovat] Život

Jan Hanuš se narodil 2. května 1915 v Praze. Absolvoval v Praze obchodní akademii a soukromě studoval skladbu u Otakara Jeremiáše a na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka. Pracoval v nakladatelství svého dědy Františka Augustina Urbánka.

Svou první skladbu napsal Hanuš v roce 1936. Ve svých kompozicích navázal na českou hudební tradici Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Jeho tvorbu charakterizuje bohatá melodika s výrazně českým přízvukem a velkorysá architektonika. S odporem proti německé okupaci mají jeho skladby ze čtyricátých let dramatický náboj a jeremiášovsky hutný zvuk (opera Plameny). Podobný výraz mají díla z doby po roce 1960, kdy Hanuš použil nové kompoziční techniky (opera Pochodeň Prométheova).

V sedmdesátych a osmdesátych létech pracuje ve znamení syntézy tradičního s novými prvky. Celoživotní Hanušův tvůrčí zájem o duchovní hudbu vrcholí v Requiem (1991-95). Složil osm mší, kantáty a oratoria, velikonoční oratorium Ecce homo a Triptych ke cti sv. Anežky české Matky chudých, pět oper, tři balety, sedm symfonií, koncerty pro sólové nástroje a instrumentální miniatury i písničky pro děti a školní sbory.

Byl členem výboru Přítomnosti, Společnosti Zdeňka Fibicha, J. B. Foerstra a Otakara Ostrčila. Byl redaktor Národního vydavatelství Orbis a do roku 1955 hlavním redaktorem hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění odpovědný za sbírky Musicae Antiquae Bohemiacae. Založil hudební nakladatelství Panton, byl aktivním členem Svazu československých skladatelů. Byl předsedou České společnosti pro hudební vědu, člen řídícího výboru ISME (Mezinárodní společnost pro hudební vědu) a předseda jeho české sekce, místopředseda České hudební společnosti, člen festivalového výboru Pražského jara. Jako redaktor se podílel na vydání sebraných prácí Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka.

Hanuš byl oceněn řadou státních uznání v době komunistického režimu ale všechna tato vyznamenání v roce 1989 vrátil. V roce 1999 Václav Havel věnoval Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. Obdržel Cenu Bedřicha Smetany (1999) a v roce 2000 Hanuš převzal čestné občanství města Jirkova.

[editovat] Dílo

Opery:

  • Plameny, op. 14, 1941-44
  • Sluha dvou pánů, op. 42, 1958
  • Pochodeň Prométhova, op. 54, 1961-63
  • Pohádka jedné noci, op. 62, 1965-68
  • Spor o bohyni, op. 105, 1983-84

Symfonie:

  • I. Symfonie E dur, Dolorosa, op. 12, 1941-42
  • II. Symfonie G dur, Píseň bratra slunce, op. 26, 1951
  • III. Symfonie d moll, Pravda světa, op. 38, 1956-57, na paměť Rudolfa Margoliuse
  • IV. Symfonie, Píseň o Bernadetě, op. 49, 1960
  • V. Symfonie, Horská řeč, op. 58, 1964-65
  • VI. Symfonie, Noc bez luny, op. 92, 1978
  • VII. Symfonie, Klíče Království, op. 116, 1989-90

Balety a taneční drama:

  • Sůl nad zlato, op. 28, 1952-53
  • Othello, op. 36, 1955-56

Kantáty, mše a pašije:

  • Země mluví, op. 8, 1940,1957, 1987, na paměť studentů povražděných v listopadu 1939
  • Missa I, Pentocosta in Des a Pange lingua, op. 13, 1941–44
  • Zpěv naděje, op. 21, 1945–48
  • Povídám, povídám pohádku, op. 43, 1958
  • Missa IV et Tantum ergo (in honorem d'Immaculatae), op. 44, 1959
  • Missa V (Ut omnes unum sint), op. 60, 1966
  • VI. Mše, chorální ordinarium a Otče náš, op. 77/I, 1972–73
  • Pašije podle Matouše, op. 65/VII, 1977–78
  • Pašije podle Jana, op. 65/VII, 1982
  • VII. Mše – Hlaholská, op. 106, 1985
  • Requiem (Missa VIII – Pro defunctis), op. 121, 1991–95

Oratoria:

  • Missa II, Pastoralis in G a Pange lingua, op. 25, 1950, revize 1983
  • Missa III, Paschalis in D ("Mors et vita"), Pange lingua, Regina coeli, Terra tremuit, Haec dies, op. 33, 1954
  • Ecce Homo (Svědectví z konce času), op. 97, 1977–80
  • Matka chudých, op. 113, 1987

[editovat] Literatura

  • Hanuš, Jan, Labyrint svět: svědectví z konce času, Praha, Odeon, 1996, ISBN 8020705252
V jiných jazycích