Plastická látka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plastické látky jsou takové látky, u nichž dochází k tečení, tzn. k pohybu, při kterém je rychlost deformace D různá od nuly, až po překročení určité mezní hodnoty napětí.
Obsah |
[editovat] Saint-Venantův reologický model
V reologii se plastické chování modeluje pomocí Saint-Venantova modelu. Saint-Venantova látka je taková látka, která se pro smykové napětí τ menší než určité mezní napětí τ0 chová jako tuhé těleso a po překročení mezního napětí τ0 začne téct, přičemž napětí se udržuje na hodnotě mezního napětí, kterou nemůže překročit. Chování Saint-Venantovy látky lze tedy popsat rovnicemi
kde γ označuje deformaci.
Z první rovnice pak plyne, že pro τ < τ0 platí
[editovat] Vlastnosti
Chování Saint-Venantova modelu lze popsat pohybem tělesa po podložce, kdy pohybu brání smykové tření. Pokud je vnější síla působící na těleso menší než síla smykového tření, pak k žádnému pohybu nedochází. Pokud vnější síla dosáhne hodnoty síly smykového tření, dojde ke vzájemnému pohybu tělesa vzhledem k podložce. Pokud by vnější síla byla větší než síla tření, byl by pohyb tělesa zrychlený, což v případě Saint-Venantova modelu obvykle vylučujeme předpoklem, že napětí τ nemůže být větší než τ0, čemuž odpovídá rovnost vnější síly a síly tření. V Saint-Venantově modelu je obvyklé považovat statický a dynamický součinitel tření za totožné.
U reálných látek může po překročení mezního napětí dojít jak ke zvýšení, tak ke snížení napětí τ a jejich přesný popis je z reologického hlediska obtížný. Saint-Venantův model tedy představuje určitou idealizaci, která je pro svou jednoduchost často využívána.
[editovat] Výskyt
Plastické chování se vyskytuje u kovů, laků, stavebních materiálů apod.




