Jakovlev Jak-3
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jak-3 | |
|---|---|
| Stíhací letoun Jak-3 | |
| Typ: | Stíhací letadlo |
| Výrobce: | |
| Konstruktér: | A. S. Jakovlev |
| První let: | 1943 |
| Zaveden: | 1943 |
| Hlavní uživatel: | SSSR Francie |
| Vyrobeno: | 4 848 |
Jakovlev Jak-3 (rusky: Як-3) byl sovětský stíhací letoun vyráběný a nasazený během druhé světové války a považovaný za jeden z nejlepších stíhačů konfliktu.
V průběhu let 1940 - 1942 byl v konstrukční kanceláři Alexandra Sergejeviče Jakovleva neustále zdokonalována perspektivní stíhačka Jak-1, která se vyráběla pod různými typy. Stíhací letadla byla neustále porovnávána s kořistními stroji protivníka, a tak mohl vzniknout prototyp, který využil všech předností svého předchůdce a zároveň zkušeností s německými stroji.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Stíhací letoun Jak-3 měl oproti svému předchůdci Jak-1 zdokonalenou aerodynamiku, a silnější výzbroj. Byl přemístěn olejový chladič a úpravou prošlo umístění chladiče kapaliny. Zlepšily se letové vlastnosti, manévrovatelnost a stoupavost. První prototyp byl vyzkoušen v dubnu roku 1943 a následně byla zahájena sériová výroba. Stroj byl postupně dále modernizován, dostal silnější motor i silnější výzbroj. Po druhé světové válce vznikla jeho nejvýkonnější verze Jak-3 U, která dosahovala rychlosti 700 km/h. Jak-3 byl jedním z posledních stíhacích letadel s pístovým motorem. Celkem bylo vyrobeno 4848 strojů tohoto typu.
[editovat] Bojové užití
Stroje Jak-3 zasáhly s velkým úspěchem do bitvy u Kurska, kde svými letovými vlastnostmi i výkony převyšovaly stroje protivníka. Jako svůj bojový letou si ho vybrali příslušníci francouzské jednotky Normandie-Němen. Historie tohoto bezesporu kvalitního stroje nekončí ani v současné době. Rusko je v omezené kusové výrobě (s americkými motory) vyrábí pro solventní sběratele ještě dnes.
[editovat] Technické údaje
- Charakteristika: jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník
- Rozpětí: 9,20 m
- Délka: 8,49 m
- Nosná plocha: 14,90 m²
- Vzletová hmotnost: 2 660 kg
- Maximální rychlost: 655 km/h
- Dostup: 10 800 m
- Dolet: 670 km
- Dolet s přídavnou nádrží: 900 km
- Trup: svařen z ocelových trubek, v přední části potažen odnímatelnými duralovými plechy, zbytek překližkou a plátnem.
- Křídlo a ocasní plochy: kovová a dřevěná kostrou potažená překližkou, stejně jako pevné ocasní plochy. Křidýlka a pohyblivé ocasní plochy s potahem plátěným.
- Podvozek: zatahovací
- Pohonná jednotka: řadový dvanáctiválec VK-105 PF-2 o maximálním výkonu 927kW (1260 k), později VK-107 A o výkonu 1250 kW (1700 k).
- Výzbroj: jeden osový kanón ŠVAK ráže 20 mm a dva synchronizované kulomety UBS ráže 12,7 mm, později osový kanón N-37 ráže 37 mm a dva kulomety UB-20 ráže 20 mm.
[editovat] Externí odkazy
http://airwar.valka.cz/sssr/jak_03/index.php
[editovat] Literatura
Zbyněk Válka, Stíhací letadla
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||

