Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně je přečerpávací elektrárna společnosti ČEZ vybudovaná v Hrubém Jeseníku u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk, uvnitř CHKO Jeseníky. Jedná se o nejvýkonnější vodní elektrárnu v Česku – její instalovaný výkon je 2 × 325 MW.[1]
Obsah |
[editovat] Funkce a vlastnosti
Přečerpávací vodní elektrárny obsahují dvě nádrže s výškovým rozdílem, mezi kterými mohou vodu přečerpávat: při vypouštění vyšší nádrže do nižší vyrábí elektrárna elektrickou energii, při čerpání nižší nádrže do vyšší naopak energii spotřebovává. Výroba elektrické energie se však provádí v době energetické špičky, naopak přečerpávání v období mimo špičku, například v noci – tím elektrárna dokáže efektivně uskladňovat přebytek energie a využít ho v době zvýšených nároků, kdy má elektrická energie vyšší cenu.
PVE Dlouhé Stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m; horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé Stráně ve výšce 1350 m n. m a má provozní objem 2 580 000 m³ (celkový objem 2 719 750 m³) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 48 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná ve výšce 824,7 m n. m a má celkový objem 3 405 000 m³ a plochu 16,3 ha. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m.[2] Horní nádrž je izolována 18cm vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od −30 do +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla, která uchovává původní výšku vrcholu hory, která byla jinak seříznuta o asi tři metry.[3]
Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických důvodů celý provoz umístěn v podzemí. V kaverně o rozměrech 87,5 × 25,5 × 50 m jsou umístěny dvě 24 metrů vysoká turbosoustrojí s reverzními Francisovými turbínami, každá má výkon 325 MW (výkon v turbínovém režimu, v čerpadlovém režimu je maximum 312 MW; jedná se o největší reverzní vodní turbíny v Evropě). S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1547 a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m, na obou koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem 68,5 m³ vody za sekundu. Na turbínách jsou na duté hřídeli o průměru 1000 mm připevněny generátory, na nich pak rozběhové motory, které při spouštění čerpadlového režimu roztočí lopatky turbíny do protisměru (dále jsou pak lopatky poháněny přímo generátory ve funkci motorů). Na stropě turbínové kaverny jsou dva jeřáby, každý o nosnosti 250 tun, které jsou v případě potřeby společně schopny vyzvednout soustrojí na odkládací plochu, kde jsou přístupné opravě.[3]
Vedle turbínové kaverny se nachází další jeskyně, o rozměru 115 × 16 × 21,7 m, ve které jsou rozvodny 22 kV a dva blokové trojfázové transformátory (chráněné automatickým hasicím systémem s CO2). Výsledný proud o napětí 400 kV je z podzemí veden na zapouzdřené vývodové pole a dále venkovním vedením 52 km do rozvodny v Krasíkově.[4]
V podzemí je dále vybudována celá soustava komunikačních, větracích a odvodňovacích tunelů a šachet s celkovou délkou 8,5 km. Horní nádrž je sice dostupná po silnici (o délce zhruba 12 km), ale pro případ její nesjízdnosti (zejména v zimním období) je horní nádrž dostupná také tunelem s 2400 schody, který je ale opatřen plošinovým výtahem.[5]
Kromě výše zmíněné statické funkce (přeměny nadbytečné energie na špičkovou) také elektrárna poskytuje funkci dynamickou – funguje jako výkonová rezerva systému, poskytuje regulační výkon a podílí se na řízení frekvence soustavy. Dále pak může fungovat v kompenzačním režimu, kdy pomáhá regulovat napětí v soustavě. V případě potřeby dokáže elektrárna z klidu do maximálního turbínového výkonu přejít za 100 sekund a energii dodávat nepřetržitě šest hodin. Z čerpadlového do turbínového je možno přejít za 150 s, z klidu do čerpadlového pak je potřeba 400 s.[6] Provoz elektrárny je řízen dálkově, z pražského centrálního dispečinku společnosti ČEZ. V samotné elektrárně pracuje méně než 40 zaměstanců, kteří mají na starost zejména údržbu.[3]
Elektrárna je doplněna malou nízkotlakou vyrovnávací elektrárnou (Dlouhé Stráně II), která slouží k pokrytí vlastní spotřeby elektrárny; je vybavena Francisovou turbínou o výkonu 163 kW osazenou na odtoku z dolní nádrže.[6] PVE je soběstačná i s ohledem na zásobování vodou: v areálu má vlastní úpravnu vody, kterou získává z potůčku Jezerní, disponuje také vlastní čističkou odpadních vod.[1]
[editovat] Historie
Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu Mravenečníku zahájena v roce 1978. Na počátku osmdesátých let však vláda rozhodla o útlumu stavby a nebylo jasné, zda bude elektrárna vůbec dokončena. Roku 1985 byl projekt elektrárny modernizován – namísto původně plánovaných čtyř soustrojí s oddělenými turbínami a čerpadly byly navrženy dvě reverzní turbíny o vyšším výkonu. O dokončení elektrárny bylo rozhodnuto až v roce 1989, po protestech ochránců přírody a technických problémech s jednou turbínou byla elektrárna do ostrého provozu uvedena až 20. června 1996.[3][7]
Hlavním dodavatelem byla společnost Ingstav, dodavatelem inženýrských investorských činností byla firma Energotis, podzemní práce prováděla firma Subterra, asfaltobetonové těsnění zajistila bratislavská společnost Slovasfalt. Generálním projektantem stavby byla firma Aquatis. Základní technologie vyrobila firma ČKD Blansko, transformátory dodala Škoda Plzeň, pancíř přivaděčů vyrobila společnost Hutní montáže Ostrava. Některé technologické celky pocházejí ze zahraničí: řídící systém a zapouzdřenou rozvodnu vyrobila firma AEG, kabelový vývod dodala francouzská firma SILEC, výkonové vypínače jsou od švýcarské společnost ABB.[6]
Celkové náklady na stavbu činily přibližně 6,5 miliardy korun, elektrárna se zaplatila za sedm let provozu.[3] V prvních deseti letech elektrárna do sítě dodala 2 672,716 GWh energie.[6]
[editovat] Reakce veřejnosti
Elektrárna se nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, což zejména zpočátku vyvolávalo kritiku veřejnosti.[8]
Dnes již stavba výraznější množství kritiky nevyvolává; v roce 2005 Dlouhé Stráně dokonce zvítězily v internetové anketě serveru iDNES o „div Česka“, kde ve finálovém kole získaly 13 555 z téměř 31 tisíc zaslaných hlasů.[9]
Elektrárna pořádá celoročně (i o víkendech a svátcích po předchozím telefonickém objednání) exkurze pro veřejnost, které sestávají z návštěvy infocentra a promítání dokumentárního filmu o elektrárně, prohlídce podzemní strojovny s turbínami a případné obhlídky dolní a horní nádrže.[10] Od zprovoznění střediska jím prošlo na 350 tisíc návštěvníků.[6]
[editovat] Reference
- ↑ 1,0 1,1 Prezentace elektrárny na stránkách firmy ČEZ
- ↑ Informace o nádržích na stránkách Povodí Moravy (Flash)
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 František Novotný: Mrožoviny: Technický šperk v srdci Jeseníků. 21. 7. 2004
- ↑ Prezentace na stránkách firmy Energotis
- ↑ Článek o elektrárně na serveru Technet.cz
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 Elektrárna v nitru skály slaví 10 výročí. Tisková zpráva společnosti ČEZ, 3. 10. 2006
- ↑ Informace o PVE Dlouhé Stráně
- ↑ Martin Janoška: Dlouhé Stráně: div Česka, nebo pohrobek socialismu? iDNES, 22. 9. 2005
- ↑ Čtenáři iDNES vybrali za div Česka Dlouhé Stráně. iDNES, 16. 9. 2005
- ↑ Informační centrum elektrárny

