Jindřich z Isernie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich z Isernie, po česku Jindřich Vlach, byl propagátorem diktaminované rétoriky v českých zemích.
J. B. Novák vystoupil proti ztotožňování dvou Jindřichů Vlachů. První z nich byl prokazatelně od roku 1273 notářem a o rok později pronotářem královské kanceláře Přemysla Otakara II. a sepsal sbírku formulářových listin. Podle Nováka je druhý Jindřich Vlach doložen v Praze od roku 1271, založil školu rétoriky při vyšehradské kapitulní škole a sepsal sbírku diktamin. Listy z tého sbírky by v tomto případě nebyli opisy vyšlé z královské kanceláře.
Podle mnohých jiných historiků je autorem oboru sbírek onen královský notář, přičemž existenci druhého Jindřicha nepopírají. Podle dalších se jedná o tu samou osobu, kdykoliv je toto jméno zmíněno.

