Milá sedmi loupežníků
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Milá sedmi loupežníků je lyrickoepická poema (balada) Viktora Dyka vydaná roku 1906 (nakladatelství K. Neumannová) a psaná v letech 1897-1904. Je tvořena převážně dialogy, respektive monology. Oslavuje kult síly a vášně. Je v ní patrný vliv romantismu a anarchismu.
Hudební skladatel Miloš Vacek v roce 1966 podle Milé sedmi loupežníků napsal dramatickou baletní fresku na libreto Vladimíra Vašuta a r. 1973 suitu z baletu pro symfonický orchestr a sólový alt.
[editovat] Příběh
Milá loupežníků byla odvážná a nechtěla se vázat, tak odešla k loupežníkům a zavázala se, že bude každého milovat stejně. Přirovnává se ke květu – nechce být „utrhnuta“ (metafora). Pro loupežníky je nadějí a důležitá. Když ale zabili člověka jejich vztah se začne měnit. Prosí boha o pomoc (bojí se o loupežníky), ale žije se zločinci (paradox). Zlý farář, který měl pomáhat chudým je nechá klidně zabíjet. Loupežníci ho zabili. Poutník, který se zatoulal v lese a zamiloval se do milé je také zabit a milá má výčitky, protože nezabránila zabití bezbranného člověka. Sblíží se s jedním z loupežníků (snaží se zastavit zabíjení, ale tím porušila přísahu, i když je chtěla změnit). Ostatní ho zabijí – nepodařilo se jí to – cítila se vinná a zjistila svoji bezmocnost (smála se vlastní naivnosti). Zastavila zabíjení tím, že je udala a tím je vlastně odsoudila k smrti, protože byli popraveni a ona se opět cítí vinná. Příběh končí tím, že se za ně modlila a chodila jim na hroby.
[editovat] Externí odkazy
- Milá sedmi loupežníků – XIX. zpěv
- Vydání Milé sedmi loupežníků v katalogu Národní knihovny

