Pikarti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pikarty byli nazýváni stoupenci extrémního myšlenkového směru v husitském hnutí, popírajícího přítomnost Krista ve svátosti oltářní.

Aeneas Sylvius Piccolomini ve své kronice odvozuje původ názvu od severofrancouzské oblasti Pikardie, odkud měla přijít do Čech někdy r. 1418 skupina takto smýšlejících lidí, hledajících náboženskou svobodu. Jiné prameny uvádějí, že to byli valdenští z francouzského jihu. Je ovšem třeba poznamenat, že svoboda a tolerance v náboženství tak, jak ji chápeme dnes, byla středověkému člověku naprosto cizí. Naprostá většina národa tento blud odmítla, ani sami husité nechápali, proč by se měli vzdát přijímání svátosti a úcty k ní. V téže době rozšiřoval tuto nauku rytíř Zikmund Řepanský, soudobou terminologií cosi jako laický kazatel. Našel sice jistý počet stoupenců, dokonce i v hlavním městě království, Praze, ale po odsouzení tohoto učení univerzitou zůstal tento myšlenkový směr naprosto okrajovým.

Jinak bylo na Táboře: Pod vedením Mikuláše z Pelhřimova, řečeného Biskupec (od té doby, co byl většinou táborských kněží zvolen táborským biskupem), se stalo umírněné pikartství oficiální táborskou doktrínou. Táborští kněží sice nevěřili, že je Kristus ve svátosti oltářní osobně přítomen, ale hlásali, že v ní působí svou milostí. Tím už jako by předznamenávali reformaci Kalvína a Zwingliho. Extrémní pikartství, k němuž bylo přimíšeno chiliastické blouznění o blízkém konci světa a druhém Kristově příchodu, hlásali táborští kněží Petr Kániš, Jan Bydlinský, Jan Čapek, Bartoš, Trsáček a nejpřednější mezi nimi, Martin Húska.

Tato strana byla posléze potlačena ozbrojenou rukou Táborů pod velením Jana Žižky z Trocnova na jaře r. 1421, podobně jako adamité. Martin Húska a jeho přítel Prokop byli na Moravě zajati Divišem Bořkem z Miletínka, vydáni pražskému arcibiskupovi Konrádovi z Vechty a poté, co navzdory mučení neodvolali své učení, 21. srpna 1421 v Roudnici nad Labem v sudu upáleni.

Jinou teorii nabídl Josef Dobrovský. Tvrdil, že kořen tohoto pojmu nutno hledat ve slově beghardi. Ve 13. století někteří lidé v touze po niternějším prožívání své víry žili pospolitým životem, podobném klášternímu, ale bez slibů. Skrovné živobytí si opatřovali prací svých rukou, volný čas věnovali modlitbě, studiu Bible a rozjímání. Mužům se říkalo beghardi, ženám bekyně. Ve svých úvahách se často dostávali za hranice pravověrnosti a proto bývali pronásledováni inkvizicí.

Po potlačení stoupenců sekty během 15. století slovo „pikart“ nabylo hanlivý význam, stalo se v podstatě synonymem pro "kacíře". Byli tak označováni nejen utrakvisté (ať již umírnění či radikální), ale řídčeji dokonce i katolíci (ze strany utrakvistů).

V jiných jazycích