Purismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bylo navrženo, aby jedna či několik sekcí tohoto článku byly rozděleny a přesunuty do článku s názvem Purismus (architektura). (Diskuse)

Purismus či purizmus (z latinského purus čistý) je úsilí o stylovou čistotu v tvorbě a to zvláště architektonické nebo jazykovědné.

Obsah

[editovat] Architektura

Architektonický purismus je reprezentován dvěma směry:

[editovat] Historický purismus 19. století

Uplatňoval se v historizující architektuře a v obnově historických památek v 19. století. Je pro něj charakteristické přísné lpění na tzv. čistém slohu, které se projevovalo odstraňováním veškerých pozdějších úprav. Proti takovémuto přístupu vystupovali zastánci analytické památkové péče.

[editovat] Moderní purismus

Umělecký směr první poloviny 20. století, založený francouzským malířem A. Ozenfantem a architektem Le Corbusierem. Teorie purismu říká, že výsledného účinku architektonického díla má být dosaženo co nejmenšími prostředky.

Do konce 19. století měla památka hodnotu historickou, dokumentační a vzdělávací. Na přelomu 19. a 20. století však došlo ke změně formování metod restaurování památek.

Významným neogotickým restaurátorem v puristickém duchu byl např. Josef Mocker, který zrekonstruoval řadu středověkých památek:

  • Prašná brána
  • Katedrála sv. Víta (dostavba)
  • Vyšehrad (pověřen regotizací kdysi gotického, avšak barokně přestavěného kostela sv. Petra a Pavla)
  • Karlštejn (regotizován do podoby slohového období, které nikdy neexistovalo; na krytinu střechy použil břidlice po vzoru anglických a francouzských hradů)

Další významní puristé:

[editovat] Jazykověda

Purismus v jazykovědě je literárním úsilím o čistotu národního jazyka a literárních děl od cizích slov, syntaktických vazeb i jiných jazykových útvarů. Zároveň se jedná o očistu národního jazyka od jeho pokleslých forem.

[editovat] Purismus obecně

Purismus se poprvé objevil již v klasické antice – např. u známých řečníků Cicerona nebo Seneky. V literatuře se puristické tendence objevují již v období baroka, kdy byl purismus symbolem vlastenectví (např. V. J. Rosa). V Německu se toto úsilí o čistotu jazyka hodně rozšířilo v 17. století jako reakce na módní pronikání francouzských vlivů (např. alamodová literatura). Ve Španělsku byl silný purismus v 18. století, kde se místní jazykovědci snažili bránit rozsáhlému přejímání francouzských literárních forem a vkusu (tzv. afrancesamiento).

[editovat] Purismus v češtině

V češtině se s purismem lze setkat od 2. poloviny 19. století v době Národního obrození, kdy se tyto snahy uplatňovaly zejména proti silně pronikajícím vlivům němčiny (tzv. germanismům). Tyto snahy v této době byly přehnané a nerespektovaly přirozený vývoj jazyka, proto se pro ně ujal název brusičství. Puristické snahy se v Česku částečně objevují ještě ve 20. století u jazykovědců z okruhu časopisu Naše řeč v polemice se stoupenci tzv. funkční lingvistiky.