Izraelský národ
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izraelský národ se v hebrejštině, svém původním jazyku, nazývá בני ישראל bené Jisráél, tedy synové Izraelovi. Izrael je jiné jméno pro Jákoba, hlavního patriarchy a praotce tohoto národa. Jákob byl podle biblického vyprávění synem Izákovým a vnukem Abrahámovým. Měl 12 synů, kteří jsou považování za praotce jednotlivých 12 kmenů Izraelského národa. Jejich jména jsou (podle stáří): Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí,Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín.
[editovat] Svazek 12 kmenů
Rozdělení Izraele do 12 kmenů je standardní a tradiční, avšak je obtížné stanovit, jak se tyto kmeny původně jmenovaly a kolik jich bylo. Z celku Starého zákona je zřejmé, že počet 12 je spíše symbolický, neboť vždy, když se vypočítávají jména kmenů, nalezneme trochu odlišný seznam. Je to způsobeno především tím, že Josef měl dva syny, kteří se jmenovali Manases a Efraim. Některé kmeny občas nesou název podle nich. Existuje tedy celkem 14 jmen, z nichž každý seznam musí vynechat 2, aby se vešel do počtu 12. Většinou se vynechává kmen Lévi, neboť tento kmen neměl podle tradice vlastní území, ale není to pravidlem. Výjimku představuje Debořina píseň (Sdc 5), jeden z nejstarších úryvků Starého zákona vůbec, který má svůj vlastní seznam izraelských kmenů, značně odlišný od ostatních.
Některé seznamy kmenů:
- Gen 49 - přesně podle Jákobových synů.
- Nm 1 - vynechán Lévi, Josefovci děleni na Efraimovce a Manasesovce.
- Dt 39 - vynechán Šimeon, k Josefovi přidáni Manases a Efraim. Celkem tedy buď 11, nebo 13.
- Sdc 5 (Debořina píseň) - Efraim, Makír, Zabulón, Isachar, Rúben, Gileád, Dan, Ašer, Meróz.
- Zj 7,4-8 - Vynechán Dan, přidán Manases (nikoli Efraim)
Při rekonstrukci dějin Izraele a jeho vzniku se předpokládá, že tento národ vznikl sdružením několika různých kmenů, které nesly jméno většinou podle místa, kde sídlily. Na to ukazuje geografická povaha některých jmen a jejich použití jako místních jmen ve starších textech. Až o něco později byly tyto kmeny a jejich patriarchové (praotcové) spojeni do jednoho rodokmenu. Zdá se, že zpočátku se jednalo o jistý typ více či méně silné kmenové konfederace bez společného stálého vůdce. K pevnějšímu stmelení kmenů došlo až za krále Davida, ale krátce po smrti jeho syna Šalomouna se říše opět rozdělila na severních „10 kmenů“ (Izraelské království) a jižní „2 kmeny“ (Judské království).
Když v roce 722 př. Kr. Asýrie dobyla a vyvrátila Samaří a přesídlila severní kmeny, tyto kmeny se asimilovaly se svým okolím a zanikly. Z celého Izraelského národa tak zbyly jen kmeny jižní, tedy Juda a Benjamín. Od té doby můžeme hovořit o židovském národu, neboť jméno Žid označuje v prvé řadě člena kmene Juda, jediného (prakticky) přeživšího kmene Izraele, respektive lid pocházející z kmenů Judského království. Toto království sice bylo také zničeno (587/6 př. Kr.), ale po krátké době exilu mohla být obnovena židovská samospráva. Od této doby je termín „Židé“ a „Izrael(ité)“ používán jako synonymum.
Zvláštní pozornost zaslouží kmen Lévi, který byl kmenem kněžským a neměl vlastní území. Vedou se diskuze, zda se původně skutečně jednalo o kmen, či zda to byli kněží, kteří se časem vyčlenili z jiných kmenů. V každém případě, jelikož neměli vlastní území a byli rozptýleni mezi ostatní kmeny, přežili Levité pád Samaří i Jeruzaléma (587/6 př. Kr.).
[editovat] Deset ztracených kmenů Izraelských
Skutečnost, že deset severních kmenů (Rúben, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Manases, Efraim, částečně Lévi - Šimeon žil původně na jihu, ale patrně velmi brzy zmizel z dějin) bylo v roce 722 př. Kr. deportováno mimo své území a ztratili se ve směsi jiných národů, vedla k vytvoření mnoha (podobných) legend o jejich návratu. Podle nich tyto kmeny žijí daleko na východě, nikým nerušeni, zachovávají Boží zákon a Bůh se o ně stará. Na konci věků pak vyjdou ze své země a budou se podílet na obnově Božího Izraele. Toto téma zpracovávají např. apokryfní spis 4. kniha Ezdrášova 13,40-50 nebo africký církevní otec Commodianus (3./4. století. Možná je na ně narážka i v novozákonní knize Zjevení 16,12. Podobná víra se objevuje i u mormonů.


