Chartres
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katedrála v Chartres je jednou z nejzáhadnějších na světě. Kdo ji postavil a proč? Co je tak zvláštního na jejím umístění? Kde a jak získali architekti znalosti k jejímu vybudování?
Obsah |
[editovat] Poloha
Město Chartres leží u řeky Eure v úrodné nížině asi 90 km jihozápadně od Paříže.
[editovat] Historie
Jeho katedrála je jednou z nejobdivovanějších a nejtajemnějších ze všech, v neposlední řadě dík místu, na němž stojí. Ještě předtím, než v této části Evropy vzkvétali Galové a Keltové, působili tu stavitelé, kteří vytvořili megalitické kruhy v Stonehenge a zhotovili tu dolmen a studnu v návrší. Dolmen, dva či tři statné, neotesané kameny podpírající velký plochý balvan, tvořil zastřešenou komoru, dostatečně vysokou, aby jí prošel člověk. O této komoře se soudilo, že v sobě skrývá bod síly, důležitý a plodný zdroj energie vyzařující ze země. Takové telurické proudy se vzdouvaly a proudily s ročními obdobími a oživovaly všechno, co s nimi přišlo do styku. Proto byly návrší, studna i dolmen uctívány jako posvátná půda. Později založili v Chartres druidové, keltští knězi Galie a Británie, školu a místo se stalo střediskem druidského učení. Návrší a dolmen dostaly nový smysl. Neboť když prorocké vidění zpravilo druidy, že panna porodí dítě, vyřezali z kmene švestky sochu této panny s dítětem na klíně. Druidové umístili tuto sochu vedle studny a silového bodu v dolmenu a nazvali ji Panna pod zemí. Nápis byl později změněn na Virgini paritu-rae - Panna, která porodí dítě. Když přišli ve 3. století do Chartres první křesťané, uviděli sochu Panny, nyní už zčernalou věkem a umístěnou ve sluji, a uctívali ji jako Černou pannu. Kostel, který na tomto místě postavili, byl stejně jako všechny další chrámy a katedrály zasvěcen Panně Marii. Místo jejího odpočinku nazvali „Jeskyně druidů“ a umístili je v chrámové kryptě; studni vedle ní dali z neznámých důvodů jméno Studna silných. Celkem se tu vystřídalo šest kostelů; prvních pět zničil požár, ale pokaždé vyvstal další jako oslava víry a nezdolné energie poutníků, měšťanů, stavitelů a architektů. A přece je výstavba šestého a posledního z nich, gotické katedrály, která tu stojí dodnes, zahalena tajemstvím. Neexistuje žádný souvislý popis naplánování nebo výstavby jednoho z vrcholných děl světové architektury.
[editovat] Kde byly získány znalosti k jejímu postavení?
Z různých zlomků informací se vynořuje pozoruhodný příběh. Začíná zakladatelem mnišského řádu cisterciánů Bernardem z Clairvaux, který podnítil devět francouzských rytířů, aby se vzdali světského majetku a pustili se do pátrání po tajemstvích, o nichž se věřilo, že jsou pohřbena ve svatyni pod zříceninami Šalomounova chrámu v Jeruzalémě. Vešli ve známost jako templářští rytíři a ve Svaté zemi strávili skoro deset let: do Francie se vrátili v roce 1 128 stejně tajemně, jak odtamtud předtím odešli. Tehdy začala vzkvétat gotická architektura, ale nikdo neví, kde a kdy bylo zaseto její sémě. Objevili templářští rytíři klíč k nějakým tajemným znalostem? Vrátili se s tímto tajemstvím do Francie a s pomocí cisterciánů je uplatnili v praxi? Byl gotický sloh, k jehož nejkrásnějším květům patři Chartres, přímým výsledkem templářského hledání? Byly vzneseny kontroverzní argumenty pro i proti, ale pravda nám uniká. Je možné, že templáři vykopali pozůstatky Mojžíšovy schrány smlouvy nebo tajemství, jež v ní byla uložena, totiž božský zákon ovládající číslo, váhu a míru? Nejlepší učenci cisterciánského řádu by byli potřebovali mnoho let luštění, aby pochopili takové tajemství a vydestilovali v něm zakódované principy posvátné geometrie. Ale ať už byla povaha jejich objevu jakákoli, zdá se jisté, že když v roce 1194 požár zničil většinu první chartreské katedrály (ale ne roucho Panny Marie), věděli toho už cisterciáni dost, aby převedli zásady posvátné výstavby do praxe. V průběhu třiceti let vytvořili zedníci, sklenáři, sochaři, geometři, astronomové a jiní posvátný stánek tak neuvěřitelný, že se jen málokdo z těch, kdo do něj vstoupí, ubrání pohnutí. Neboť jeho proporce, orientace, poloha a symbolika byly pojaty tak, aby společně burcovaly duši a osvěžovaly ducha. Posvátný střed katedrály leží mezi druhým a třetím okenním výklenkem kůru; zde stával původní oltář, než jej v 16. století přemístili. Asi 37 metrů pod tímto bodem je hladina vody ve studni. Stejně vysoko směrem vzhůru se tyčí vrchol gotické klenby, kde jsou zkřížená žebra, lomené oblouky typické pro gotickou architekturu, tak dokonale vyvážen, že se zdá, jako by nenesl vůbec žádnou tíhu.
[editovat] Proč bylo Chartres poutním střediskem?
Katedrála je místem duchovního působení. Říká se, že má moc přetvářet lidi, uvádět je do vyššího duchovního stavu, tak jako alchymisté mění bezcenný kov ve zlato. Poutníci, kteří překročí práh katedrály Velkými západními dveřmi, zjistí, že stojí vzpřímeněji se zvednutými hlavami. Neboť vnitřní plán katedrály se zdá mít na tělo určitý povznášející účinek, jako by je připravoval na telurické vyzařování zdola a božskou inspiraci shora. Jak říká Louis Charpentier, francouzský badatel v oboru chartreských tajemství: „ . . . fyziologicky mohou telurické a jiné proudy vstoupit do člověka jedině páteří, která je přímá a vertikální. Člověk může postoupit k vyššímu stadiu jen ve vzpřímené poloze.“ Poutník pak postupuje bez obuvi chrámovou lodí k labyrintu, bludišti o průměru 13 metrů, zasazeném do dlažebních kamenů podlahy. Když poutník tančil kolem a kolem, dokud nedosáhl středu, což je rituál, který je možno běžně spatřit na každé ze čtyř výročních poutí zasvěcených Panně Marii, stával se vůči síle nahromaděné v obrovské katedrální komoře stále vnímavějším. Předpokládalo se, že když poutník dosáhne středového bodu, kde se příčné chrámové lodě křižují s hlavní, získá plnou alchymickou sílu ze zářivého světla linoucího se ze tří růžicových oken z barevného skla. Jestliže prožíval v úplnosti smyslové vjemy z katedrály, bylo to proto, že všechny smysly jeho těla vnímaly veškeré hudební a geometrické proporce i všechna čísla a čáry vyjádřené v interiéru budovy. Neboť poutník se sem nepňšel poklonit Panně Marii, ani pokorně před ní pokleknout, ale spise aby jejím prostřednictvím získal uvědomění, doplnil svou duchovní energii a osvěžil svou duši.
| Francouzské památky na Seznamu světového dědictví UNESCO | |||
|
Amiens, katedrála | Arc-et-Senans, královské solné doly | Arles, římské a románské památky | Avignon, historické jádro | Bourges, katedrála | Carcassonne, historické opevněné město | Belgie a Francie, zvonice | Fontainebleau, palác a park | Fontenay, cisterciácké opatství | Gardský most | Chartres, katedrála | Kanál du Midi | Korsika, mys Girolata, mys Porto, Scandola, Piana Calanches | Le Havre, město obnovené Augustem Perretem | Loira, údolí mezi Sully-sur-Loire a Chalonnes | Lyon | Nancy, tři náměstí | Mont St. Michel a jeho zátoka | Orange, římské divadlo a triumfální oblouk | Paříž, nábřeží Seiny | Provins, město středověkých trhů | Remeš, katedrála Notre Dame, opatství Saint-Rem, palác Tau | Saint-Savin sur Gartempe, kostel opatství | Saint-Emilion, správní oblast | Santiago de Compostela, poutní cesty | Štrasburk, Grande île | Versailles, palác a park | Vézelay, klášter | Vézère, údolí jeskyň |

