Knihy moudrých rad do života
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Knihy moudrých rad do života je termín, kterým český egyptolog Zbyněk Žába označil texty řazené mezi tzv. egyptská naučení (egyptsky sbójet). Tento literární žánr byl v Egyptě oblíben po celé období starověkých dějin a jeho autoři byli váženými osobami, které byly připomínány i tisíciletí po své smrti (Imhotep, Hardžedef, Ptahhotep). V některých případech autora neznáme, protože se nezachoval začátek textu, kde se jeho jméno uvádělo, někdy ovšem autor z neznámých důvodů sám své jméno záměrně zatajuje.
Obsahem textů jsou ponaučení autority (např. otec synovi, učitel žákovi, panovník svému nástupci) o pravidlech, která je třeba zachovávat. Zahrnují širokou škálu témat počínaje pravidly etikety (jak se chovat při stolování, jak řádně jednat s nadřízenými i podřízenými), přes mezilidské vztahy (jak jednat s manželkou a dětmi), problém správného „uspořádání“ života (kdy se oženit, jak se zaopatřit pro posmrtný život) až po témata ryze etická (otázky po dobru a spravedlnosti, vztahu člověka k bohům a zodpovědnosti za své konání). Starší badatelé často zpochybňovali etickou závažnost těchto textů s poukazem na utilitaristický ráz většiny z jejich rad, nicméně je třeba říci, že Egypťané nevedli dělící hranici mezi etiketou a etikou, jak to činíme dnes, takže pravidla, která dnes považujeme za jen formální společenská, považovali za součást vyšších pravidel etických. Svou představu kritéria správného jednání označovali pojmem maat (splývající se stejnojmennou bohyní Maat), univerzální „řád“, jímž bylo poměřováno veškeré, i pro nás zdánlivě bezvýznamné jednání. Soukromý užitek a prospěch, o kterém naučení často hovoří, je proto dost možná třeba vykládat nejen jednostranně jako projev utilitarismu v našem smyslu slova, ale také v kontextu teze egyptologa Jana Assmanna o starověkém Egyptě jako tzv. konektivní společnosti.
Texty jsou psány formou vázaného textu, s největší pravděpodobností byly veršované. To bohužel nemůžeme dnes dostatečně ocenit, protože až na pár výjimek doposud nevíme, jak se egyptština vyslovovala. Jsou členěny na jednotlivé kapitoly (v egyptštině označované jako „domy“), v některých rukopisech jsou stejně dlouhé řádky vyznačeny červenou tečkou na konci. Uspořádání textu je pro dnešní čtenáře poněkud chaotické - není tematické, ale asociační, takže o jednom problému je pojednáno na různých místech. Naučení se prokazatelně používala ve školách jako učební texty: žáci se jejich opisováním učili psát a současně si osvojovali společenská pravidla. V souvislosti s tím je také zcela zjevné, že některé z nich mají primárně politický až propagandistický ráz - panovník jejich prostřednictvím vzdělané elitě, která uměla číst, sděloval své záměry nebo stanovoval ideologický kontext své vlády (Naučení pro krále Merikarea, Naučení Amenemheta I. synovi, Loajalistické naučení).
[editovat] Přehled známých textů
V chronologickém pořadí:
- Naučení prince Hardžedefa
- Naučení vezíra Ptahhotepa
- Naučení pro Kagemniho
- Naučení pro krále Merikarea
- Naučení Amenemheta I. synovi
- Loajalistické naučení
- Naučení Aniho
- Naučení Amennachta
- Naučení Amenemopa
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- Vachala B.: Moudrost starého Egypta, Knižní podnikatelský klub, Praha 1992
- Žába Z.: Tesáno do kamene, psáno na papyrus, Svoboda, Praha 1968, kap. III

