Bell P-39 Airacobra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bell P-39 Airacobra
Bell P-39 Airacobra
Typ: stíhací letoun
Výrobce: Bell Aircraft Corporation
První let: 1938
Zaveden: 1940
Hlavní uživatel: USA
SSSR, Velká Británie, Itálie, Francie, Portugalsko, Austrálie
Vyrobeno: 9558

Bell P-39 Airacobra bylo americké letadlo, které bylo použito ve druhé světové válce. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné - v letectvu USA a Velké Británie mělo velmi špatnou pověst, sovětskými letci byl hodnocen výborně. Jednalo se o zajímavě konstrukčně řešený letoun. Motor byl umístěn za kabinou v těžišti a přispíval k dobré obratnosti. V přídi byla soustředěna všechna výzbroj. Příďový podvozek byla taky novinkou. A právě tyto parametry zaujaly sovětské armádní experty, kteří vybírali letadla pro Rudou armádu.

Obsah

[editovat] Vývoj

První prototyp letounu vzlétl na jaře roku 1938. O rok později objednalo velitelství Army Air Corps ověřovací sérii 12 kusů. Neozbrojený prototyp, neobtěžkaný pancéřováním, byl dostatečně rychlý a dobře stoupal. Firma Bell hleděla jeho úspěchů využít a spustila přehnanou reklamní kampaň. Armáda letouny objednala, ale trvala na motoru bez kompresoru. Než se továrna propracovala k podobě skutečného sériového stroje, narostla váha s snížily se výkony. Po malé sérii P-39C následovala verze D, která byla vyzbrojena čtyřmi kulomety ráže 7,62 mm, dvěma kulomety ráže 12,7 mm a kanónem ráže 37 mm. Výkony tohoto stroje byly nad 5000 m slabé. I když v pozdějších letech docházelo k různým obměnám a modifikacím, stroj nedosahoval takových výkonů, jaké byly od něho očekávány. Výroba Airacober skončila v září roku 1944. Celkem bylo postaveno 9 558 Airacober všech verzí.


[editovat] Bojové použití

Zájem o nákup Airacobry projevila Francie a Velká Británie, avšak nakonec je odebrali pod názvem Airacobra Mk.I pouze Angličané. Tato verze byla téměř identická s verzí P-39D s tím rozdílem, že v letounu byl zabudován kanón ráže 20 mm a motor Allison V-1710-E4 s výkonem 1150 hp, šest kulometů mělo ráži 7,7 mm. Britové však s těmito stroji nebyli spokojeni, i když oceňovali jejich manévrovací schopnosti. Proto byly roku 1941 staženy z bojových akcí a 212 kusů dodáno do SSSR. Letectvo USA používalo Airacobry zejména v Tichomoří, na Aljašce, v Itálii a na Islandu, další stroje koupilo australské a portugalské letectvo. Letouny používalo též letectvo Svobodné Francie a později i spojenecké Itálie. V Sovětském svazu se staly Airacobry oblíbenými stroji a piloti zde s nimi dosahovali pozoruhodných bojových úspěchů. Spočívalo to zejména v tom, že boje na východní frontě se vedly v nižších letových hladinách a uspěly zejména ty letouny, které byly dobře manévrovatelné. Proto s nimi létala sovětská letecká esa, jako např. Pokryškyn, Lavriněnkov, Klubov a mnoho dalších. Sovětský svaz nakonec odebral největší počet strojů - 4578 kusů.

[editovat] Specifikace (P-39L)

Data podle [1]

[editovat] Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 9,19 m
  • Rozpětí: 10,36 m
  • Výška: 3,63 m
  • Plocha křídel: 19,79 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2540 kg
  • Vzletová hmotnost : 3530 kg
  • Pohonná jednotka: 1x kapalinou chlazený řadový dvanáctiválcový motor do V, typ Alison V-1710-63
  • Výkon pohonné jednotky: 1325 k (975 kW)

[editovat] Výkony

  • Maximální rychlost: 612 km/h ve výšce 3350 m
  • Dolet: 2360 km (s přídavnou nádrží s kapacitou 283 l při rychlosti 256 km/h)
  • Dostup: 10 650 m
  • Počáteční stoupavost: 1220 m/s
  • Poměr výkon/hmotnost: kW/kg

[editovat] Výzbroj

  • 1x kanón Oldsmobile M 4 ráže 37 mm s 30 náboji
  • 2x synchronizovaný kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm v trupu (200 nábojů na hlaveň)
  • 2x kulomet Browning ráže 7,62 m v křídlech (1000 nábojů na hlaveň)

[editovat] Reference

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45/ USA-Japonsko
  1. SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 2. vyd. Plzeň: Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7.

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu


Americké vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
A-20 | FR] | F2A | F4F | F4U | F6F | F7F | F8F | P-26 | P-35 | P-36| P-38 | P-39 | P-40 | P-47 | P-51 | P-61 | P-63 | P-80
Bombardovací a torpédové letouny
A-26 | B-17 | B-18 | B-24 | B-25 | B-26 | B-29 | B-32 | B-34 | B-37 | TBD | TBF | SBC | SB2A | SB2C | SB2U | SBD
Průzkumné a spojovací letouny Cvičné letouny
L-3| L-4 | PBY | OS2U | SOC PT-17 | T-6
Transportní letouny Vrtulníky
C-46 | C-47 | C-54 R-4
Experimentální letouny a prototypy
FL | F8B | TB2D | XF5F | XP-46 | XP-49 | XP-50 | XP-52 | XP-54 | XP-55 | XP-56 | XP-57 | XP-58 | P-59 | XP-62 | XP-67 | XP-68
XP-71 | P-75 | XP-76 | XP-77 | XP-79 | XP-81 | P-82 | XP-83 | AM | XB-19 | XB-27 | XB-28 | XB-30 | XB-31 | XB-33 | YB-35
XB-38 | XB-39 | YB-40 | XB-41 | XB-42 | XB-43 | XB-46 | XB-48 | XPB2M | TB2F | TBY