Německý kancléř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Německý kancléř, zkráceně také jen kancléř, je hlavou německé vlády od vzniku Německého císařství v roce 1871. Původně šlo o říšského kancléře, v současné době o spolkového kancléře.

Před ním, od roku 1867, existoval úřad spolkového kancléře Severoněmeckého spolku – německých států sdružených okolo Pruska.

Podle ústavy z roku 1949 je spolkový kancléř ústřední postavou výkonné moci. Někdy proto bývá německé zřízení označováno za tzv. kancléřskou demokracii.

Obsah

[editovat] Spolkový kancléř (Bundeskanzler) Severoněmeckého spolku

(18671871), šéf vlády Severoněmeckého spolku

[editovat] Říšský kancléř (Reichskanzler)

(18711945)

[editovat] kancléři Německého císařství

(18711918)

  • 1871–1890Otto von Bismarck (předtím, od 1867, kancléř Severoněmeckého spolku)
  • 18901894 – Leo von Caprivi
  • 18941900 – Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
  • 19001909 – Bernhard von Bülow
  • 19091917 – Theobald von Bethmann-Hollweg
  • 1917 – Georg Michaelis
  • 19171918 – Georg von Hertling
  • 1918 – Prince Maximilian of Baden
  • 1918 – Friedrich Ebert

[editovat] kancléři Výmarské republiky

(19191933)

[editovat] kancléři nacistické éry

(19331945)

[editovat] Spolkový kancléř (Bundeskanzler)

(od roku 1949, do roku 1990 pouze v tzv. západním Německu)