Nankingský masakr
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Historie
V roce 1928 Čínská Národní Vláda přemístila hlavní město z Pekingu do Nankingu. V tomto městě bylo kolem 250,000 lidí, ale během poloviny třicátých let 20. stol. jeho populace vzrostla na 1 milion. Mnoho z nich byli uprchlíci, kteří utekli z japonské armády, která napadla Čínu. Jakmile se Nanking dostal pod útok, titul hlavního měst přesídlil do Chungking Japonská invaze začala v září roku 1931 po „Mukdenském incidentu“, kdy bomba, zasazená japonskými tajnými agenty, zničila japonský expresní vlak. V červenci 1937 japonsko stupňovalo své útoky na Čínu. Japonské přelidnění vyžadovalo kolonizaci ostatních zemí, protože jejich ekonomika potřebovala adekvátní zdroje ( hlavně ty z Číny). Dlouhodobý účinek by mohl posílit celou východní Asii a nakonec - mocné státy z celého světa udělaly podobný postup v minulosti.
11. listopadu 1937, po zabezpečení nadvlády v Shanghai, japonská armáda postupovala k Nankingu z různých směrů. Na začátku prosince byly japonské jednotky už na okraji Nankingu. 9. prosince japonské jednotky masivně zaútočily na město. 12. prosince se bránící čínské jednotky rozhodly ustoupit přes řeku Jang-Tze-Tiang.
13. prosince 6. a 16. divize japonské armády vstoupila do města. Odpoledne dorazily další dvě japonské námořní flotily. V následujících šesti týdnech se okupující vojenské síly zabývaly orgiemi rabování a masových poprav, která vstoupily do historie jako Nankingský masakr. Většina expertů souhlasí, že nejméně 300,000 Číňanů zemřelo a 20,000 žen bylo znásilněno. Někteří odhadují mnohem větší počty – 340,000 mrtvých a 80,000 znásilněných žen. Japonská vláda k dnešnímu dni tvrdí, že tyto počty jsou přehnané. Někteří politikové dokonce prohlašovali, že sám masakr je výmysl.
Během Nankingského masakru Japonci spáchali zvěrstva proti nevinným civilistům, včetně masových poprav, znásilňování, rabování a pálení. Je nemožné přesně vyčíst všechny tyto činy. Nicméně, z počtu a kalibru těchto zločinů dokumentovaných na těch, co přežili, a z deníčků japonských militaristů, je mrazivý důkaz této historické tragédie nesporný.
Řeka Yang-tze
13. prosince se mnoho uprchlíků snažilo utéct z japonské armády přes řeku Yang-tze-tiang. Byli však polapeni na mělčině protože nějaká přeprava nebyla možná. Mnozí se snažili řeku přeplavat. Mezitím dorazili Japonci a začali střílet na lidi na břehu i ve vodě. Jeden japonský voják vypověděl, že druhý den ráno byla řeka pokrytá asi 50,000 mrtvými těly lidí i dětí.
Vyhlazení města
Když japonské jednotky 13. prosince poprvé vpadly do města, ulice byly pokryté více než 100,000 uprchlíky nebo zraněnými čínskými vojáky. Japonci neoblomně stříleli na tyto oběti. Další ráno přijely tanky a dělostřelectvo a zabíjení pokračovalo. Mrtvá těla pokrývala dvě hlavní ulice. Z těchto ulic se staly „Ulice krve“ jako následek tohoto dvoudenního vyhlazování.
Masové popravy zajatců
Velké množství čínských vojáků na předměstí bylo zajato už dřív, než japonské vojsko vkročilo do města. Čínští vojáci ve středu města se oblékli do civilního oblečení. Po „Slavnostním vstupu do města“ (17. prosince) Japonci zajali všechny, o kterých se domnívali, že byli čínští vojáci. Velké množství mladých mužů, kteří byli uvězněni, společně s těmi, kteří byli zajati už dříve, bylo posláno ven z města, aby mohli být zmasakrováni (od pár tisíců po desítky tisíců najednou).
Ve většině případů byli zajatci zastřeleni automatickými zbraněmi a ti, kteří přežili, byli ještě jednotlivě probodáváni. V některých případech Japonci nalili mezi zajatce benzín a spálili je zaživa. Někdy se používal i jedovatý plyn.
Některá extrémně krutá zvěrstva
Japonci vynalezli a praktikovali nelidské a barbarské metody zabíjení. Střílení, probodnutí, rozřezávání břicha, vyřezávání srdce, popravy, topení, pálení, probodávání těla a očí jehlou, dokonce i kastrace a probodávání vagíny
Znásilňování
Během 6 týdnů bylo tedy znásilněno a posléze brutálně zabito kolem 20,000 žen. Japonci dokonce znásilňovali dívky mladší deseti let, ženy starší 70 let i těhotné ženy. To vše se odehrávalo v ulicích nebo na posvátných místech během dne. Někdy byli otcové nuceni znásilňovat své dcery, synové své matky apod. Ti, kteří vzdorovali, byli ihned zabyti.
Obzvláště pak rušivé je to, že japonští pachatelé měli z těchto těžkých činů veliké potěšení. Přičemž jejich nadřízení to přehlíželi a někdy je dokonce podporovali. Jedna značně odporná zpráva je o několika vojácích, kteří po znásilnění a zavraždění těhotné ženy šli ukázat její plod nabodnutý na bodáku velícímu důstojníkovi, který se tomu zasmál!
Zvěrstva v bezpečné zóně
Když se Japonci v polovině listopadu blížili k Nankingu, skupina znepokojených cizinců vytvořila mezinárodní záchranný výbor, aby stanovil bezpečnou zónu, která by chránila uprchlíky. Tato zóna byla uvnitř města a čítala asi 20 utečeneckých táborů, ze kterých každý ubytoval od 200 do 12,000 lidí. Během těch šesti týdnů Japonci vnikli i do bezpečné zóny, aby zajali mladé muže. Pokaždé bylo zajato a na místě popraveno asi 100 mužů.
Rabování
Japonci rabovali všechny obchodní domy a civilistům zabavovali prakticky všechno. Kradli drahé kameny, peníze, domácí zvířata, jídlo, starožitnictví a dokonce i nedrahé věci jako cigarety, vajíčka, plnící pera nebo knoflíky.
Pálení a vandalismus
Japonci organizovali pálení budov ve městě. Potom, co zapálili dům buď pomocí benzínu nebo vznětlivých chemikálií, se skryli a čekali na lidi, kteří přišli oheň hasit a ty zabíjeli. Nesčetně lidí bylo zabito ohněm.
Nanking samozřejmě nebylo jediné čínské město, které trpělo v rukou japonských jednotek: Soochow, Wuhsi, Shanghai, Hangchow a spousta dalších velkých měst a nesčetně městeček a vesnic bylo taktéž znásilňováno. Ale bylo to v Nankingu, kdy brutalita sáhla až na své dno. Japonské úřady si uvědomovaly tyto horory způsobované jejich muži, ale neudělaly žádná opatření, aby byly zastaveni. Chování obzvláště k ženám bylo považováno za vůli jejich zvířecích pudů, které posilovalo morálku vojáků. Tito muži si vytvářeli hry mučení jejich zajatců a stále vynalézali nové kruté způsoby, jak je zabít. V dalším úsilí posílit morálku a udělat si sport ze zabíjení, vojáci soutěžili, kdo zabije víc lidí. Nejznámější byla soutěž mezi dvěma podporučíky Toshiaki Mukai and Takeshi Noda, kteří se rozhodli dohnat jeden druhého k zabití 100 lidí. Museli rozšířit cíl, protože bylo těžké říct, kdo dřív dosáhl stovky. (Pro upřesnění, jeden zabil 105 a druhý 106 Číňanů).
Reakce ze zahraničí
Zahraniční velitelé uvedli, že v úkrytech už nejsou žádní vojáci, přesto však Japonci stále popravovali mladé kluky. Cizinci zde byli však nezranitelní. Proto také o těchto zločinech západní Evropa tolik neví. Jednou si však mezinárodní společenství uvědomilo tato zvěrstva, Tokyo začalo stahovat svá vojska a mírnit jejich divokost. Ke konci ledna roku 1938 se vraždění občanů Nankingu vytratilo. V této době japonská armáda začala prosit podporované zahraniční jednotky v Nankingu o pomoc s odklízením tisíců mrtvol, které hyzdily ulice. Podrobnosti o masakru byly bezpečně ukryty od roku 1946 do 1948. Potom, co spojenci porazili Japonsko, byly však odhaleny.
Nestoudné Japonsko
28 mužů včetně někdejších zahraničních ministrů a vysokých vojenských úředníků bylo vyslýcháno v Tokyu mezinárodním soudem pro jejich účast ve vedení masakru v Nankingu. Přišlo se na to, že Tokyo o těchto zvěrstvech vědělo a ignorovalo je. Z 28 mužů dva zemřeli během vyšetřování, jeden se zhroutil a byl předán mentálnímu ústavu. Zbývajících 25 mužů bylo shledáno vinnými. V roce 1948 byli všichni odsouzeni buď k trestu smrti pověšením nebo doživotně uvězněni. Ale během roku 1956 byl každý propuštěn s podmínkou. Desetiletí po masakru Japonsko začalo popírat většinu z historie Nankingu. Byly psány knihy, které nabízely velmi odlišné pohledy na tento incident. Některé popírali různé události, jako kdyby se vůbec nestaly. Dokonce v roce 1990 byly v japonské vládě úředníci, kteří tvrdili, že masakr byl smyšlený! Japonsko se nikdy neomluvilo ani se nesnažil odškodnit pozůstalé.
Nanking, kdysi krásné historické město, bylo Japonci spáleno na popel.
Zdroj: převážně

