Bjørnstjerne Bjørnson
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne – 26. dubna 1910, Paříž) byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.
Obsah |
[editovat] Život
Bjørnson se narodil roku 1832 v Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark, kde byl jeho otec knězem.
Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídy (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.
V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší", se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).
Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.
[editovat] Dílo
- Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken),
- Arne (1859),
- Veselý hoch (1860),
- Král Sverre (1861, Kong Sverre),
- Sigurd Slembe (1862),
- Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart' i Skotland),
- Novomanželé (1865, De Nygifte),
- Rybářské děvče (1868),
- Ano, milujeme tuto zemi (1870),
- Arnljot Gelline (1870),
- Sigurd Jorsalfar (1872),
- Selské povídky (1873, Samlede digter),
- Úpadek (1875), též jako Bankrot,
- Redaktor (1875, Redaktören),
- Král (1877, Kongen),
- Magnhild (1877),
- Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana),
- Leonarda (1879),
- Nový systém (1879),
- Prach (1882),
- Jednoženství a mnohoženství (1883),
- Rukavička (1883),
- Nad sílu (1883, Über die Kraft),
- Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen),
- Zeměpis a láska (1885),
- Na božích cestách (1889),
- Paul Lange a Tore Parsbergová (1898, Paul Lange og Torra Parsberg),
- Laboremus (1901),
- Na Storhovu (1902),
- Daglannet (1904),
- Mary (1906),
- Když réva znovu kvete (1909).
[editovat] Česká vydání
- Selské novely, Hynek Mejsnar, Tábor 1873, překlad Hynek Mejsnar,
- Novomanželé, F.A. Urbánek, Praha 1874, překlad Eliška Pešková,
- Selské novely F.A. Urbánek, Praha 1875,
- Bankrot, J. Pospíšil, Praha 1877, překlad J. Bittner,
- Nový systém, Časopis českého studenstva, Praha 1890, překlad Hugo Kosterka,
- Dědictví Kurtův, Časopis českého studenstva, Praha 1893, překlad Hugo Kosterka,
- Na božích cestách, J. Otto, Praha 1894, překlad Hugo Kosterka,
- Prach, F. Šimáček, Praha 1896, překlad Hugo Kosterka,
- Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1897, překlad Hugo Kosterka,
- Úpadek, M. Knapp, Praha 1897, překlad J.E. Šlechta,
- Absolonovy vlasy, J. Otto, Praha 1898, překlad Hugo Kosterka,
- Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1900, překlad Jaroslav Kvapil,
- Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1904, překlad Hanuš Hackenschmied,
- Rybářské děvče, Magnhild, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
- Mary, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1907, překlad Hugo Kosterka,
- Železnice a hřbitov, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
- Povídky (tři díly), Jan Laichter, Praha 1907-1912, překlad Milada Krausová,
- Setnik Mansana, Český čtenář, Praha 1908, překlad Milada Krausová,
- Na božích cestách, E. Beaufort, Praha 1909, překlad Milada Krausová,
- Vlajky nad městem i přístavem, Antonín Reis, Praha 1909, překlad Josef Pachmayer,
- Když réva znovu rozkvete, Šolc a Šimáček, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
- Veselý hoch, Jan Laichter, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
- Prach, Alois Hynek, Praha 1911, překlad Jaroslav Oktábec,
- Laborenus, J. Otto, Praha 1913, překlad Hanuš Hackenschmied,
- Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1915, překlad Hugo Kosterka,
- Synnöve Solbaken Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1920, překlad Viktor Šuman,
- Rukavička, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1922, překlad Viktor Šuman,
- Vlajky nad městem i přístavem, Alois Srdce, Praha 1924, překlad Hugo Kosterka,
- Mary, Alois Srdce, Praha 1926, překlad Hugo Kosterka,
- Rybářské děvče, Alois Srdce, Praha 1927, překlad Milada Krausová,
- Novomanželé, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad a úvod Milada Krausová,
- Veselý hoch a jiné povídky, SNKLHU, Praha 1957, překlad Božena Ehrmannová,
- Selské povídky, Odeon, Praha 1972, překlad Božena Köllnová a Josef B. Michl,
- Synnöve ze Slunečného návrší Mladá fronta, Praha 1981, překlad Božena Köllnová,
[editovat] Externí odkazy
- Nobel Prize bio
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1903/bjornson-bio.html
- http://literatura.kvalitne.cz/bj.htm
- Biography from the Norwegian Ministry of Foreign Affairs
- http://www.britannica.com/nobel/micro/71_32.html
| Nobelova cena za literaturu | ||
| 1902 | 1903 | 1904 |
| Theodor Mommsen | Bjørnstjerne Bjørnson | Frédéric Mistral |
|
Portál Literatura |

