Lanšperk
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lanšperk je zřícenina hradu na výrazném kopci nad Tichou Orlicí ve stejnojmenné vsi v okrese Ústí nad Orlicí. Hrad, jak i název napovídá , je královského založení. V písemných pramenech se připomíná poprvé k roku 1285, kdy jej Václav II daroval Závišovi z Falkenštejna. V roce 1304 se stal majetkem Zbraslavského kláštera. Roku 1358 ho směnou získalo litomyšlské biskupství. Na počátku husitských válek byl dvakrát ( v letech 1425 a 1429 ) dobyt a stal se šlechtickým majetkem, rychle přecházejícím z rukou do rukou. V roce 1451 ho získal Zdeněk Kostka z Postupic, ketrý ho nechal opravit. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové, které v roce 1558 vystřídali Hrzánové z Harasova. Již tehdy byl hrad, který dávno neplnil rezidenční funkci, zpustlý. Zanikl koncem 16. či na počátku 17. století, jako pustý se připomíná roku 1622. V prvé polovině 20. stolení byla zřícenina částečně vykopána Klubem českých turistů.
Zda měl hrad předhradí se neví, protože jeho eventuální plocha je dnes zastavěna domky vesnice. Předpokládá se, že sním souvisel pahorek, na němž stojí dnešní pseudogotická kaple, je považovaný za sypanou baštu. Lichoběžnou dispozici hradu na skále zakončijící plochý široký ostroh na čelní straně opevňoval široký příkop, před nímž byl vyhozen mohutný val. Hlavní obranou stavbou hradu byla plášťová zeď doposud velmi dobře dochovaná na čelní straně. Přístupová cesta překročila příkop a vstoupila první branou do parkánu, který hrad obíhal, a na vlastní nádvoří vedla druhou branou v plášťové zdi na zadní, nejlépe chráněné straně. Trojprostorový palác, zřejmě obsahoval, jak dokládají archeologické pozůstatky, i kapli, se přikládal k čelní straně plášťové zdi. Na protilehlé straně nádvoří byla dvouprostorová budova dochovaná v podobě výrazného teréního reliktu. Z další zástavby, kterou je možné předpokládat po obvodu nádvoří, v jehož středu byla studna, se nic výrazného nedochovalo.
Lanšperk je reprezentantem hradu s obvodovou plášťovou zdí, a to jednim z nejstarších v Čechách. Užití tohoto typu zapadá do větší typové pestrosti, vyskytující se u menších královských hradů druhé poloviny 13. století.

