Felix Ivo Leicher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Felix Ivo Leicher
Felix Ivo Leicher

Felix Ivo Leicher (18. nebo 19. května 1727, Bílovec20. února 1812, Vídeň) byl předním vídeňským malířem oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).

Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo od hlavního vchodu farního kostela sv. Mikuláše na jeho památku visí pamětní deska. Vyučil se tkalcem, později však studoval na piaristickém gymnáziu v Přiboře, v tomto městě se v dílně místního malíře Františka Ondřeje Schaffera naučil též základům malířství. Malba jej nadchla a stala se pro něho náplní celého dalšího života. Od roku 1751 studoval Leicher vídeňskou malířskou akademii; v roce 1754 v soutěži akademie obdržel druhou cenu za obraz Pomazání Saula na krále (dnes se tento obraz i s přípravnou skicou nachází v Německém národním muzeu v Norimberku), což mu do budoucna zajistilo podporu této školy. Jeho učitelem tam byl mimo jiné Franz Anton Maulbertsch, s nímž pak po celý život uchovával přátelské vztahy, pracovali spolu např. na freskách a obrazech pro piaristický kostel v Mikulově. V mnoha místech je Leicher tvůrcem oltářních obrazů v kostelích s Maulbertschovými freskami. Vliv učitele však nezapře ani pozdní Leicherovo dílo, jak je patrno na koloristicky bohatém hlavním oltářním obraze v Bílovci. V několika případech byla jeho díla dlouho připisována právě Maulbertschovi a teprve v nedávné době bylo zjištěno jejich pravé autorství.

Není dnes pochyb, že mnoho jeho děl je stále ukryto v anonymitě v různých kostelích i sbírkách, někdy je překvapivě autorství odhaleno i u drobnější žánrové malby, i četné skicy a kresby nesou stopy jeho rukou. V 70. letech 18. století se věnoval též tvorbě menších kabinetních obrazů se světskými náměty.

Jeho kompozice, pojetí tvarů, práce se světlem a jiné charakteristické rysy malby ukazují značný vliv práce Maulbertsche, jehož dílo Leicher obdivoval, zvláště od konce 50. let o ně projevoval zvýšený zájem. Jeho přístup je však tišší, nikdy se plně neztotožnil s Maulbertschovým pojetím barevně-světelné exprese, jeho projev má charakter spíše lyrizující, zdrženlivější, narativně laděný. Na rozdíl od Maulbertsche nebyl nijak dotčen expresivním projevem Pavla Trogera. Inspiroval se zřejmě též díly benátských malířů 18. století, zvláště kompozicemi Giovanni Battisty Pittoniho a nezřídka rovněž obrazy Petra Paula Rubense či malířů z jeho okolí, nejvýrazněji je to patrno na dvou malbách pro oltářní menzy kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Jeho vývoj postrádá zjevnější dramatičnost a ani v reprezentativním souboru oltářních obrazů v opavském děkanském kostele z počátku 80. let, jež bývají často pokládány za jeho nejdokonalejší, neztrácí návaznost na rokokové ladění děl svého raného tvůrčího období.

Někteří kritikové však spatřují těžiště Leicherovy inspirace spíše v díle Michelangela Unterbergera, profesora vídeňské akademie, jehož dílo bylo jakousi umírněnou variantou tehdejšího akademického jednotného stylu; zvláště pro to napovídají jednoduchá, přehledná kompoziční řešení a spíše lyrické, nedramatické vyznění děl obou umělců.

[editovat] Některá díla

Sv. Karel Boromejský rozděluje almužny, kolem roku 1791
Sv. Kateřina (nezvěstné)
Panna Marie v oblacích
Svatá Rodina (hlavní oltářní obraz)
Vidění svatého Josefa Kalasánského, kolem 1761
Apoteóza sv. Jana Nepomuckého, před rokem 1777
Navštívení Panny Marie
Portrét Františka Štěpána Lotrinského (?)
Portrét Marie Terezie, 1745
Sv. Mikuláš a sv. Jan Nepomucký před Kristem, před 1777
  • Brno, minoritský kostel sv. Janů (Křtitele a Evangelisty)
Oslavení svatého Šebestiána
další tři oltářní obrazy
  • Dobrzyca (Polsko), filiální kostel sv. Jakuba Většího
Sv. Jakub Větší, kolem 1788 (nezvěstné)
  • Dolany, farní kostel sv. Matouše (původně Olomouc, bývalý kartuziánský kostel)
Nanebevzetí Marie, kolem 1776
  • Domášov (okres Jeseník), farní kostel sv. Jana Křtitele (původně Opava, bývalý františkánský kostel sv. Barbory)
Stětí sv. Barbory, 1759 či 1761 (skica v Szémpüveszéti Muzeum v Budapešti)
Sv. Augustin s Nejsvětější Trojicí, kolem 1760
Sv. František Saleský (nástavcový obraz bočního oltáře)
Sv. Kazimír Polský (nástavcový obraz bočního oltáře)
  • Grobniky (Polsko), farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele
Sv. Alžběta
Sv. Barbora, 1787–1788
  • Glubczyce (Polsko), františkánský klášter
Sv. Kateřina, kolem 1790
Orfeus v podsvětí, kolem 1786 (nezvěstné)
Pád andělů, kolem 1787
Duše v očistci, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
Svatý Vendelín, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
  • Lisiecice (Polsko), farní kostel Povýšení sv. Kříže
Sv. Anna
Sv. Valentin
Loučení apoštolů Judy Tadeáše a Šimona, kolem 1791
Marie s dítětem
Svatý Jan Nepomucký, 1759
  • Mikulov, kostel sv. Jana Křtitele
Vidění svatého Josefa Kalasánského
  • Místek, děkanský kostel sv. Jana a Pavla
Růžencová madona, po 1768
Sv. Rodina se sv. Annou a Jáchymem
Sv. Veronika
Sv. Josef Kalasanský před Marií, asi 1765
  • Nasiedle (Polsko), farní kostel sv. Jakuba Většího
Sv. Anna
Sv. Barbora
  • Opava, děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie
Pád andělů
Poslední večeře, 1781–1783
Sv. Anna s Ježíškem, Marií a sv. Jáchymem
Sv. Augustin
Sv. Josef Pěstoun
Sv. Šimon Stock před Marií
Zázračné uzdravení sv. Peregrina
  • Opava, pravoslavný kostel
Sv. Alžběta rozdílí almužny, 1783
  • Opava-Jaktař, farní kostel sv. Petra a Pavla
Loučení apoštolů sv. Petra a Pavla, kolem 1762 (?)
  • Ostrava, Galérie výtvarného umění (původně Fulnek, bývalý kapucínský kostel sv. Josefa)
Kapucínský světec
Nejsvětější Trojice s Pannou Marií, sv. Josefem a sv. Františkem z Assisi, 1778
Sv. Filip z Kantalicie
Smrt sv. Josefa, asi 1774
Sv. Josef Kalasanský před Marií, kolem 1764
  • Třinec, farní kostel sv. Albrechta (původně Konská, farní kostel Všech svatých)
Sv. Jan Nepomucký
Vidění sv. Hedviky, 1794 či 1797

Další obrazy nalezneme v Kateřinkách u Opavy, v Morkovicích, v Mutěnicích, v Praze (bývalá piaristická kaple v Panské ulici), v Topolanech u Olomouce či v polském Krakově (kostel trinitářů).


[editovat] Reference

  • Vollmer, Hans. Allgemeines Lexikon der bildenden Kunst. 22. svazek. Leipzig, 1928.
  • Krsek, Ivo. Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2.
  • Jelonek, Emil. Felix Ivo Leicher. In Das Kuhländchen. 7. svazek. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch, 1926. 200 stran. Strany 17–20, 33–37, 49–52.
  • Slavíček, L. Felix Ivo Leicher. Disertace FF UJEP Brno 1972.
  • Petrová-Pleskotová A. K dielu Felixe Ivo Leichera na Slovensku. In ARS, číslo 1, 1985.
  • Horová, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 546 stran. ISBN 80-200-0521-8.
  • Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 2. svazek. Praha: Nakladatelství R. Ryšavý, 1950. 752 stran.
  • Slavíček. L. Příspěvky k poznání Felixe Ivo Leichera na severní Moravě. In Sborník památkové péče v severomoravském kraji. Číslo 5, 1982.
  • Krsek, Ivo. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Academia, 1996.