Jaroslav Vrchlický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
bratr
švagrová
Božena Fridová
tchyně
manželka
Ludmila Podlipská
dcera
Eva Vrchlická

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, (17. února 1853 Louny9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.

Obsah

[editovat] Život

Pocházel z Loun, jeho otec byl kupec. Dětství strávil v Ovčárech u Kolína. Gymnázium studoval ve Slaném (od r. 1862), Praze a Klatovech, po jeho ukončení (1872) studoval, na přání rodičů, bohosloveckou fakultu. Již v r. 1873 přestoupil na filozofickou fakultu v Praze. Studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal.


Na studiích se seznámil s Winterem, Sládkem a Jiráskem a spolu založili skupinu lumírovců (Jirásek záhy přešel k ruchovcům).

Od roku 1875 působil jako vychovatel a tajemník hraběcí rodiny v Itálii.

Po svém návratu působil jako učitel a r. 1877 byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát.

Roku 1879 se oženil s Ludmilou Podlipskou, s níž projel téměř celou Evropu.

V roce 1901 ho, spolu s Antonínem Dvořákem, císař jmenoval členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni, zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v Padově, člen tovaryšstva polského v Paříži a samozřejmě čestným občanem mnoha českých měst. Na universitě přednášel literaturu, byl jedním z prvních členů České akademie věd.

[editovat] Dílo

Jeho dílo obsahuje přes 200 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her.

Jeho sbírky a dramata jsou poměrně čtivá. Vrchlický se snažil dokázat, že čeština může vyjádřit všechno, ono to skutečně lze, ale někdy tyto tvary působí podivně a nehezky.

Pozdější generací (generace 90. let 19. století) byl velmi kritizován až odsuzován. Proti jeho dílu vystoupil například i Tomáš Garrigue Masaryk a F. X. Šalda. Další generace básníků (Dyk, Blatný, Rilke, Seifert) si uvědomila sílu jeho díla a nyní bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších českých básníků.

Vrchlický svým dílem připravil půdu pro symbolismus. Cílem jeho díla bylo vytvořit poezii, která by se vyrovnala evropskému básnictví a ztělesňovala harmonický ideál člověka. Zabýval se historickými náměty, především vývojem lidstva. Pokoušel se o sbírky zachycující vývoj lidstva. Vycházel z Legendy věků od V. Huga. Při tomto mapování historie nacházel největší inspiraci v antice.

[editovat] Básnické sbírky

Lyrika

  • Z hlubin
  • Dědictví Tantalovo
  • Brevíř moderního člověka
  • Eklogy a písně – osobní lyrika
  • Poutí k Eldorádu – milostná a přírodní lyrika
  • Dojmy a rozmary – láska k ženě, přírodě a lidem
  • Hudba v duši
  • Moje sonáta
  • Zlatý prach
  • Okna v bouři – Psáno v krizi, jednak v tuto dobu (90. léta) probíhal spor s Ruchovci a jednak procházel manželskou krizí.
  • Meč Damoklův – psáno ve stejné době jako Okna v Bouři
  • Písně poutníka – psáno ve stejné době jako Okna v Bouři
  • Pavučiny – psáno ve stejné době jako Okna v bouři.
  • Korálové ostrovy
  • Strom života (Co tkví v kořenech)
  • Co tkví v haluzích (Co zní v koruně)
  • Má vlast – vlastenecká lyrika
  • Mýty – zpracovává legendu o svatém Prokopovi.
  • Sonety samotáře
  • Démon láska
  • Skvrny na slunci
  • Píseň klasů – báseň, v níž klasy vypráví, o životě chudých venkovských lidí. Popisuje zde jejich práci na poli.
  • Modlitba na Řípu – v této básni se sedláci modlí k dědu Čechu, aby dal otcům sílu a dětem dobrý život a aby svatý Jiří ochránil českou zemi.

Epika

  • Duch a svět – kolísání mezi optimismem a pesimismem. dává zde do souvislosti umění a rozum, Starověké Řecko je symbolem optimismu. Volá po harmonii s přírodou. Věří v lidské poznání a sílu rozumu.
  • Zlomky epopeje – cyklus epických nebo lyricko epických básní
  • Nové zlomky epopeje
  • Kytka balad
  • Fresky a gobelíny
  • Selské balady – jedná se o sociální baladu na téma skutečných událostí. z přelomu 17.a 18. stol. (hrabě Breda). Zachycují lidovou bouři. Vrchlický zachycuje především mezní okamžiky. Idea tohoto díla spočívá v myšlence, že člověk nikdy nesmí vzdát svůj boj. Člověk musí stát za svými názory. Ze sbírky vyplývá, že každé zlo musí být potrestáno. Chce vzbudit národ k boji za svá práva.

Sbírky reagující na politiku

  • Panteon
  • Hlasy v poušti

[editovat] Próza

Jeho povídky jsou ironické a sentimentální.

  • Barevné střepy – román, obsahuje mnoho autobiografických prvků
  • Loutky
  • Povídky ironické a sentimentální

[editovat] Divadelní hry

Jeho divadelní hry byly psány pro Národní divadlo

Trilogie

  • Drahomíra
  • Bratři
  • Knížata
  • V sudu Diogenově
  • Soud lásky
  • Noc na Karlštejně – komedie z českého prostředí, postava Karla IV. Vrchlický zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy. Tato informace mezi lidmi zdomácněla, ale není pravdivá. Dílo bylo zfilmováno.
  • Smrt Odyssea
  • Hippodamie – trilogie, zhudebnil ji Zdeněk Fibich
  1. Námluvy Pelopovy (1890)
  2. Smír Tantalův (1891)
  3. Smrt Hippodamie (1891)
  • Svatá Ludmila

[editovat] Literární kritika

  • Básnické profily francouzské
  • O poezii Jana Nerudy
  • Poezie francouzská nové doby

Dále se nám zachovala korespondence s jeho ženou L. Podlipskou, z dob jeho pobytu v Itálii. Vede zde filosofické a literární úvahy. Uveřejněna byla až po jeho smrti, nyní je vydávána jako literární dílo.

Mimo to se zachovala celá řada článků v mnoha časopisech (Máj, Česká revue, Světozor, …)

[editovat] Překlady

Jeho překlady jsou jedny z nejlepších. Překládal z 18 národních literatur (nejvíce z francouzštiny, italštiny a španělštiny) především poezii a to jak klasickou tak moderní. (Victor Hugo, Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Schiller, William Shakespeare,Charles Baudelaire, Walt Whitman …). Lze o něm říci, že si k překladům vybíral náročná a kvalitní díla (Faust, Božská komedie, Květy zla, Poe, Rimbaud, V. Hugo, překládal i Tři mušketýry, Andersenovy pohádky, …).

[editovat] Ukázka z díla

Za trochu lásky (Okna v bouři)

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu, ale v duši věčný máj,
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy,
šel pouští a měl v srdci perly rosy,
za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, co zpívá u dveří a prosí.

[editovat] Odkazy

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem: