Milavečská kultura
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milavečská kultura je jednou z mnoha kultur mladší doby bronzové na území ČR. Chronologicky ji lze zařadit do 12. až 9. století př. n. l. V Čechách je současná s knovízskou a lužickou kulturou.
Kultura zabírala území dnešního centrálního Plzeňska, část Karlovarska (Tašovice, Jakubov, Radošov), dále Domažlicko (Milavče) a okolí Hošovského Týna.
Kultura je pojmenována podle naleziště v Milavčích u Domažlic. Zde se nachází přibližně 50 mohyl o průměru 6-15 m a výšce do 2,5 m. Pro milavečské mohylové pohřbívání je typický žárový ritus, ukládání popela do velkých popelnic zapuštěných pod úroveň okolního terénu a jejich překrytí mohylovým náspem. Kolem centrální popelnice se kladou nádoby a bronzové předměty-jehlice, náramky, meče, dýky, z nástrojů obvykle sekerky.
Bronzové depoty:
- dýky s profilovanými hlavicemi
- náramky
- nože, srpy, břitvy
- sekery se středovými laloky
- meč typu Riegse, původně v dřevěné pochvě
- bronzové kování pancíře
Milavečský lid se zabýval především chovem dobytka a zemědělstvím (četné nálezy bronzových obilních srpů).
Unikátním nálezem je kultovní vozík z hrobu bojovníka-amforovitá nádoba z bronzu na čtyřkolovém podvozku, průměru 40 cm (dnes sbírky NM). Tento předmět dokládá stoupající význam vozu i okolnost, že kůň se již stává častějším hospodářským zvířetem.
Bronzové výrobky ukazují na značnou dovednost, případně na jistou obchodní organizovanost v krajině s blízkými horskými přechody. Nálezy keramiky, bronzové náčiní a šperky jsou uloženy v domažlickém muzeu.

