Lamarckismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lamarckismus je evoluční teorie, kterou vytvořil na počátku 19. století francouzský přírodovědec Jean Baptiste Lamarck. Podle ní organismy pod vlivem prostředí směřují k vytváření stále složitějších a dokonalejších adaptivních forem. Lamarckismus předpokládá, že znaky získané během života organismu jsou dědičné a přenášejí se bezprostředně na další generaci. V této myšlence se zásadně liší od široce akceptovaného darwinismu, resp. neodarwinismu. Lamarck hovoří o vůli k pokroku, která je limitována nutností přizpůsobit se okolí. Bez druhé uvedené by existovaly pouze složité exempláře.
Mezi vědci panuje konsenzus, že pokud vůbec dochází k lamarkistické evoluci, tak jen v minimální míře a pouze u jednoduchých, převážně jednobuněčných organismů. Znovuvzkříšení zažívá též v teorii memů.

