Adolf Hitler
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn, Rakousko – 30. dubna 1945 Berlín) byl jeden z nejznámějších diktátorů moderní doby. V jedné osobě, jako „Vůdce a Říšský kancléř“ „(Führer und Reichskanzler)“ – titul „vůdce“ „(Führer)“ nahradil prezidenta, jako kancléř je označován německý předseda vlády – symbolizoval koncentraci moci do několika málo rukou.
Obsah |
[editovat] Původ Adolfa Hitlera
Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunnau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Klára Hitlerová, vl. jménem Pölzlová, otec Alois Hitler, vl. jménem Schicklgruber. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Jeho jméno a okolnost, že předci Hitlerovy matky pocházeli z waldviertelského kraje nedaleko hranic s Moravou vedla některé historiky k nepodloženým domněnkám o Hitlerově českém původu.[chybí zdroj]
Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (*1896), která Hitlera přežila o mnoho let.
[editovat] Dětství a mládí
Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a snil o tom, že se stane knězem. Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý, ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu vůbec nedokončil. Pouze ve dvou předmětech měl výborný prospěch. V dějepise a výtvarné výchově. Veliký vliv na formování prvních Hitlerových nacionalistických názorů měl právě jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch. V té době se upnuly ambice Adolfa Hitlera k výtvarnému umění, ale jeho despotický otec to nechtěl připustit - plánoval pro syna kariéru státního úředníka. Alois Hitler však zemřel 3. ledna 1903 na srdeční infarkt a tužbám mladého Hitlera tak již nic nestálo v cestě. Finančně podporován matkou (Hitler se nikdy nevyučil žádnému řemeslu) se dospívající Hitler bezcílně toulá Lincem a oddává se snění. Jak sám později přiznává, bylo to období šťastného nicnedělání. Přestože jeho prospěch na střední škole byl velmi špatný, byl v tu dobu vášnivým čtenářem knih zvláště o historii a mytologii Německa.
V roce 1906 se ve svých 17ti letech vydává do Vídně, kde se dvakrát neúspěšně pokouší o přijetí na vídeňskou Akademii výtvarných umění. Mladému a velmi ambicióznímu uchazeči doporučil Rektor spíše studium architektury, k tomu mu však chyběla maturita.
21. prosince 1908 umírá Hitlerova matka Klára na rakovinu prsu. Hitler byl smrtí své matky velmi zdrcen. Po této tragické události se nadobro odstěhoval do Vídně.
[editovat] Politické názory
| Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. |
O politických názorech Adolfa Hitlera se nedá hovořit, jelikož veškerou svou snahu podřídil své ctižádosti po moci. Hitler byl typický demagog a populista, který neváhal ve svých projevech slibovat všem vrstvám společnosti cokoliv jen, aby získal jejich hlasy. Byl sice vůdcem nacionálněsocialistické strany, ale k socialismu se nikdy nehlásil.
„Kdokoliv, kdo je připraven učinit z národní otázky otázku svou vlastní do té míry, že nezná žádný vyšší ideál než blaho svého národa; kdokoliv, kdo porozuměl naší skvělé národní hymně „Deutschland über Alles“ v tom smyslu, že nic na světě nezastíní v jeho očích Německo, jeho lid a zemi – ten je socialistou.“(Hitlerův projev z 28.7. 1922)
Röhmovy snahy o socialistickou revoluci rázně ukončil masakrem ve vedení NSDAP a SA za Noci dlouhých nožů v roce 1934. Dokonce jednou z prvních věcí, kterou nacisté udělali, když se dostali k moci, bylo zrušení odborů. Zároveň neváhal a po léta přijímal velikou finanční podporu velkoprůmyslníků, bankéřů a junkerů a sliboval ochranu jejich majetku. V jeho myšlení jsou ovšem dvě konstanty: silný antisemitismus a nacionalismus. Jeho primitivní antisemitismus mu pomáhal vytvářet obraz veřejného nepřítele a vyvrcholil holokaustem a jeho extatický nacionalismus přitahoval pravicově smýšlející část německé společnosti odchované „pruským myšlením“ a vyvrcholil světovou válkou.
[editovat] První světová válka
Ve Vídni se živí Hitler pouze příležitostnými pracemi. Maluje reklamní plakáty. Částečně se živí také malováním obrazů. Bydlí v ubytovnách pro chudé. V roce 1913 odchází do Mnichova. Odůvodnil to tím, že se chtěl vyhnout službě v rakouské armádě. Povolávací rozkaz ho sice neminul, ale u komise byl shledán služby neschopným ze zdravotních důvodů. V Mnichově se jeho chudinská anabáze opakuje, dokud v roce 1914 nevypukla první světová válka. Hitler, který je v Rakousku uznán neschopným pro službu v armádě ze zdravotních důvodů, se v Mnichově hlásí jako dobrovolník do dělostřeleckého regimentu u bavorské armády. V prosinci téhož roku obdržel Železný kříž II. třídy a v srpnu roku 1918 Železný kříž I. třídy. Na podzim roku 1918 byl odvezen po otravě plynem (v bitvě u města Yper) do lazaretu v Pomořanech. Zde se dozvěděl o revoluci, která 9. listopadu vedla k abdikaci císaře. Měl pocit, že pád Německa nelze vysvětlit obvyklými metodami. Ještě když býval ve Vídni, seznámil se s myšlenkami německých nacionalistických extremistů, kteří se obraceli k tradiční myšlence o vykořisťovatelích a ničitelích nordického světa - Židech.
Dne 18. ledna 1919 byla zahájena Pařížská mírová konference ve Versailles. Jejím cílem bylo podepsat mírové smlouvy, jejichž podmínky diktovaly především Velká Británie, USA, Francie, ale i Itálie a Japonsko. Mimo jiné muselo Německo odstoupit cca 13 % říšského území, omezit válečnou flotilu, výrazně omezit ozbrojené síly a platit finanční reparace.
[editovat] Hitlerovy začátky v NSDAP
Od roku 1918 pracoval jako informátor vyšetřovací komise druhého pěšího pluku, jeho píle byla odměněna jmenováním do tiskové a informační kanceláře politického oddělení oblastního velitelství. Na jednom politickém školení Hitler zasáhl do diskuze, v níž se někdo vyslovil pozitivně o Židech. Jeho antisemitský výstup zaujal nadřízené a tak se stal osvětovým důstojníkem. V této funkci mohl poprvé vyzkoušet své řečnické schopnosti. V září 1919 dostal rozkaz, aby prošetřil činnost jedné malé levicové strany - Německé dělnické strany (Deutsche Arbeiterpartei - DAP). V té době neměla strana, kterou založil Anton Drexler nikdy více než 50 členů. Hitler se ten večer při proslovu jednoho řečníka, který navrhl odpojení Bavorska od Německa vymrštil a pronesl tak ohnivý proslov, že okamžitě zaujal všechny tak a Drexler mu na odchodu nabídl členství ve straně. Hitler vstupuje do této strany a rázem mění její klubový charakter. Začíná organizovat shromáždění, na nichž vystupuje jako řečník a sám dokonce v ulicích rozdává letáky.
Na dalším shromáždění NSDAP 29. července Hitler vysvětlil, že řešení pro Německo nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V tom, že Německo může být obnoveno pouze radikálními změnami, ho podporovala i bavorská zemská politika.
V roce 1920 si bere Hitler na starost stranickou propagandu a 24.2.1920 ve Festsaalu slavného Hofbräuhausu pronáší ve svém proslovu „neměnných“ 25 bodů programu DAP, ve kterém formuloval poprvé veřejně antisemitská opatření, vytvoření Velkého Německa, silnou centrální vládu, odmítnutí Versaillských dohod, zestátnění velkých kartelů a trest smrti pro lichváře.
V témže roce používá Hitler pro stranu prastaré kultovní znamení - symbol hákového kříže. Symbol, se kterým se nemohla srovnávat žádná jiná strana.
V roce 1921 se pokusilo vedení strany Hitlera zbavit zveřejněním pamfletu, ve kterém se mluvilo o Hitlerově touze po moci a o tom, že je Žid. Jenomže to už byl Hitler pro stranu, která se v té době již jmenovala NSDAP, příliš cenným a tak tento „palácový převrat“ skončil nezdarem . Hitler požadoval vedení strany pouze pro sebe. Strana si uvědomila, že bez Hitlera jí hrozí zánik a tak bylo vedení strany rozpuštěno a Hitler se stal jediným šéfem strany na základě tzv. vůdcovského principu.
[editovat] Pivní puč
Na podzim 1923 se už Hitler cítil natolik silný, že cítil stále větší nutnost podniknout nějaké kroky k prosazení svých cílů. Odhodlal se proto převzít moc v Bavorsku. Došlo k tzv. „pivnímu puči“. 8. listopadu roku 1923 nechal jednotkami SA a Jungssturmu obklíčit Měšťanský pivovar v Mnichově, ve kterém se konala veřejná schůze separatisticky orientovaných politiků. V roce 1923 došlo ke sporům mezi vládou v Berlíně a Bavorskou vládou, která usilovala o faktickou samostatnost s pravicovou diktaturou. Při těchto sporech byla Berlínem NSDAP zakázána, ale Mnichov tuto skutečnost odmítl přijmout. V listopadu tohoto roku se kolem Hitlera shromáždila skupina mužů, mezi nimi Hermann Göring, Rudolf Hess, Ernst Röhm a Alfred Rosenberg, kteří se rozhodli provést ozbrojený puč. Hitler se pokusil převzít moc (8. a 9. listopadu), ale tento pokus byl prakticky ihned zmařen bavorskou policií. Po tomto kroku byl A. Hitler odsouzen za velezradu k pěti letům ve vězení v Landsbergu, již 20. prosince 1924 však byl podmínečně propuštěn. Ve vězení nadiktoval svoji knihu Mein Kampf (Můj boj), kde Hitler seznámil okolí se svými cíli, projevil se zde jeho vyhraněný antisemitismus, rasismus a ukázal zde svoji představu o vůdčí roli nordické rasy.
NSDAP byla v tuto dobu ve značném rozkladu, ale díky Hitlerovým řečnickým schopnostem, silnému antisemitismu a hospodářské krizi strana nakonec velmi posílila a stala se postupně jednou z nejsilnějších stran v Německu.
[editovat] Od kandidatury na prezidenta po druhou světovou válku
Ve stejném roce skončilo i Hindenburgovo úřední období a Adolf Hitler se rozhodl kandidovat na prezidenta. V té době již NSDAP obsadila klíčové posty v německé vládě. Zároveň byl Hitler i nadále bohatě podporován německými průmyslovými a obchodními magnáty. To mu umožňovalo spolu s Goebelsem uskutečnit bombastickou volební kampaň, během které vyvinul samotný Hitler obrovské úsilí (jako první politik používal k přepravě po Německu letadlo a stihl tak promluvit i na čtyřech schromážděních během jediného dne). Přesto se mu nepodařilo zvítězit. V prvním kole získal 30,1% hlasů, zatímco Hindenburg 49,6%. Ostatní dva kandidáti zůstali s velkým odstupem vzadu. Protože ani jeden kandidát nezískal nadpoloviční většinu, rozhodovalo se ve druhém kole. Ve druhém kole získal 36% hlasů, ale Hindenburg přes 53%. To je zajímavá skutečnost, neboť ukazuje, že si větší část národa Hitlera jako prezidenta nepřála.
Po neúspěšných pokusech ve vedení vlády kancléři Brünningem, von Papenem a Schlachtem se Hindenburg rozhodl jmenovat říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Dne 31. ledna 1933 ho říšský prezident Hindenburg jmenoval říšským kancléřem. Poté, co se A. Hitler dostal k moci, začal uskutečňovat svoji politiku a pokoušel se zlikvidovat své odpůrce. Požár Říšského sněmu z 27. února, který zinscenovali sami nacisté, mu poskytl příležitost začít s útokem na komunisty.
O Hitlerově ekonomické politice se nedá vůbec hovořit, neboť on sám ekonomickým problémům nerozuměl a ani o ně nejevil sebemenší zájem.
Stát se nemůže ztotožňovat s žádnou konkrétní ekonomickou koncepcí či ekonomickým vývojem… Stát je rasový organismus a ne hospodářská organizace… Ještě nikdy se nestalo, aby stát byl založen mírovými ekonomickými prostředky… (Mein kampf)
Díky tajnému rozšiřování zbrojní výroby, budování silnic a nových továren se mu však podařilo výrazně snížit nezaměstnanost, inflaci a zvýšit životní úroveň průměrné německé domácnosti. Stále silnější směřování německé ekonomiky na zbrojní výrobu však muselo nevyhnutelně vést k vypuknutí války. Neboť ikdyž se ministr hospodářství Hjalmar Schacht snažil zvyšováním emise bankovek a vydáváním státních obligací získávat pro Hitlera více peněz, nedostatek devizových a zlatých rezerv by musel nakonec vést ke zhroucení německé ekonomiky.
V zahraniční politice se A. Hitler rozhodl vystoupit ze Společnosti národů (12. listopadu), tento krok přinesl Hitlerově politice mnoho výhod, a jelikož na to ostatní státy prakticky nereagovaly, byly nevýhody takřka nulové.
V roce 1934 se Hitler rozhodl zbavit těch členů SA a NSDAP, kteří stále ještě věřili v socialistickou revoluci a svým násilím začali znervozňovat voliče i konzervativní obchodní kruhy, které tajně podporovaly Hitlera. Zároveň byly SA velkou překážkou na cestě zbližování Hitlera a tradičně konzervativního reichshweru (říšské armády). Hitler si uvědomoval, že bez podpory armády a jejich důstojníků se mu nemůže podařit skutečné uchopení moci. Zavraždění mnoha politických odpůrců, konkurentů ve vlastní straně a především Röhma vešlo do dějin jako Noc dlouhých nožů.
Dne 1. srpna 1934 se Hitlerovi podařilo prosadit spojení úřadu říšského prezidenta a říšského kancléře, den nato zemřel prezident Hindenburg. Tímto se Hitler stal prakticky neomezeným vládcem Německa. Dne 17. listopadu 1933 měl Hitler projev v Říšském sněmu, kde se odvolal na životní práva národů a přihlásil se k mírové smlouvě. Dva měsíce po těchto volbách byly zahraniční vlády informovány o budování německé Luftwaffe a 16. března byla znovuzavedena všeobecná branná povinnost. Později uzavřel spojenectví s fašistickou Itálií, která byla po napadení Habeše izolována. Proto Hitler musel dávat pozor, aby se kvůli Itálii nedostal do rozporů s Anglií. Dne 7. března 1936 Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území v Porýní.
Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů, které vedly k tomu že 12. března 1938 A. Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k obsazení Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko.
Dne 29. září došlo k Mnichovské konferenci, kterou lze považovat za výrazný úspěch politiky A. Hitlera, směřující k expansi a agresi vůči sousedním státům.
Roku 1938 došlo k vážné krizi ve vedení Wehrmachtu. Polní maršál von Blomberg požádal vůdce, aby se směl oženit se ženou z lidu. Vůdce svolil a byl dokonce za svědka. Později se ale zjistilo, že tato žena pracovala jako pornografická herečka a navíc si občas přivydělávala prostitucí. Takové manželství bylo pro ministra války nepřípustné. Navíc byl generál von Fritsche za pomoci falešných důkazů sehnaných Gestapem, zejména výpovědi již několikrát trestaného vyděrače křivě obviněn z homosexuality, v té době v Německu trestné. Ačkoliv pozdější vyšetřování neodhalilo že by se von Fritsch dopustil činu z něhož byl obviňován, „Vůdce“ byl touto zradou udánlivě zklamán a oba muže propustil. Von Fritsch byl propuštěn 4. února 1938 a Hitler se sám stal vrchním velitelem ozbrojených sil. Přímo ovládal nejen politiku státu, ale i celou vojenskou mašinérii.
[editovat] Druhá světová válka
Koncem března 1939 nechal Hitler Ribbentropem rozšířit návrh k úpravě sporných německo-polských otázek. Záminkou pro zvyšování tlaku na Polsko byly požadavky týkající se svobodného města Gdaňsk a požadavek na koridor s exteritoriálními právy pro železnici a silnici spojující východní Prusko s Německem. Hitler předpokládal, že se mu podaří zastrašováním Polska dosáhnout dalších územních zisků bez boje. Po předcházejících zkušenostech s neschopností Daladiera a Chamberlaina postavit se mu na odpor, předpokládal kolaps Polska a nezájem západních spojenců. Polské vedení v čele s plukovníkem Beckem ovšem bylo neústupné a tak se Hitler poprvé odvážil použít vojenské síly. Pro ospravedlnění vpádu do Polska byl v předvečer války zinscenován incident u vysílače v Gliwicích.
Velkým úspěchem Hitlerovy politiky bylo uzavření německo-sovětského paktu o neútočení a hospodářské spolupráci z 23. srpna. Rozhodující pasáž zněla: V případě, že jedna ze stran uzavírajících smlouvu by se měla stát předmětem válečných jednání ze strany třetí moci, nebude druhá ze stran uzavírajících smlouvu podporovat tuto třetí moc. Dne 28. září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov a nacistický ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop společné německo-sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol, kde bylo rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma totalitními státy.
Hitlerovo vojenské řízení válečných operací bylo méně úspěšné než jeho politická aktivita, některé jeho chyby se ve válce opravdu projevily zásadním způsobem.
Dne 20. července 1944 jen těsně unikl atentátu (viz Stauffenbergův pokus o převrat). 20. dubna 1945 oslavil své 56. narozeniny. O deset dní později, 30. dubna 1945, spáchal sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole (Walther PPK). Jeho novomanželka Eva Braunová spáchala sebevraždu hned po něm. Jejich těla byla potom vynesena do jednoho z kráterů před bunkrem, polita benzínem a spálena. V noci ze 7. května na 8. května 1945 dobyly Berlín jednotky sovětské armády a 8. května 1945 ve 23:03 byla podepsána kapitulace Německa.
Dlouhá léta se vedly spory, jestli se Hitler skutečně zavraždil, či zda se mu přeci jen nepodařilo z obklíčeného Berlína uprchnout. Dnešní moderní poznatky naznačují, že Hitler skutečně v Berlíně zemřel a že byly jeho ostatky částečně spáleny. Část jeho lebeční kosti je do dnešních dnů v archivech Moskvy. Německé armádě docházelo palivo a tak musel dát jeden z Hitlerových generálů rozkaz aby „vycucli“ palivo z aut na parkovištích,aby mohli těla Hitlerova a Evy Braunové spálit.
[editovat] Hitlerovi příbuzní
Paula Hitler, poslední žijící přímá Hitlerova příbuzná, zemřela v roce 1960. Nejprominentnějším a nejdéle žijícím příbuzným Adolfa Hitlera byl jeho synovec William Patrick Hitler. Se svou ženou Phyllis se nakonec přestěhoval na Long Island v New Yorku a měl čtyři syny. Žádní potomci Williama Hitlera zatím nemají vlastní děti. V průběhu let se mnoho investigativních novinářů pokoušelo vystopovat vzdálené führerovy příbuzné, ale mnozí z nich žijí v ústraní pod dávno změněnými jmény.
- Eva Braunová - milenka a později jeho žena
- Alois Hitler - otec
- Klara Hitler - matka
- Gustav Hitler (1885–1887) - vlastní bratr
- Ida Hitler (1886–1888) - vlastní sestra
- Otto Hitler (1887–1887) - vlastní bratr
- Edmund Hitler (1894–1900) - vlastní bratr
- Paula Hitler (1896–1960) - vlastní sestra
- Alois Hitler, ml. - nevlastní bratr
- Bridget Dowling - švagrová
- William Patrick Hitler - synovec
- Heinz Hitler - synovec
- Angela Hitlerová - nevlastní sestra
- Maria Schicklgruber - babička
- Johann Georg Hiedler - předpokládaný dědeček
- Johann von Nepomuk Hiedler - pradědeček z matčiny strany, předpokládaný prastrýc a nejspíš Hitlerův skutečný dědeček z otcovy strany
- Angela Geli Raubal - neteř a milenka
[editovat] Lidé spojení s Hitlerem
- Martin Bormann, Hitlerův pobočník
- Elisabeth Förster-Nietzsche, sestra filosofa Friedricha Nietzscheho a Hitlerova podporovatelka
- Hans Frank, Hitlerův právník a později hlava Generálního gouvernamentu (okupovaného Polska)
- Joseph Goebbels, ministr propagandy
- Hermann Göring, říšský maršál, velitel luftwaffe, zakladatel gestapa
- Rudolf Hess, Hitlerův blízký spolupracovník, známý především svou tajnou cestou do Skotska, kde chtěl na vlastní pěst uzavřít mír Německa s Británií.
- Reinhard Heydrich, šéf RSAH a SD (německé tajné služby) a později zastupující říšský protektor protektorátu Čechy a Morava
- Heinrich Himmler, vedoucí SS, klíčová postava holokaustu a “konečného řešení”
- Heinrich Hoffmann, jediný oficiální fotograf Hitlera od roku 1920 do roku 1945
- Alfred Jodl, náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství brané moci, znal Hitlera od roku 1923
- Wilhelm Keitel, německý polní maršál
- August Kubizek, Hitlerův přítel z mládí
- Leopold Pötsch, Hitlerův antisemitský učitel dějepisu
- Leni Riefenstahl, přítelkyně a filmařka, která točila oslavné dokumenty o NSDAPa Hitlerovi
- Erwin Rommel, znám také pod přezdívkou “Liška pouště”, vysoce ceněný německý polní maršál
- Ernst Röhm, vůdce SA, Hitlerův oponent v NSDAP v otázce uchopení moci a provedení socialistické revoluce. Zavražděn za Noci dlouhých nožů (1934)
- Albert Speer, Hitlerův osobní architekt a jeho blízký přítel, jednu dobu ministr zbrojení
- Paul Troost, slavný architekt, který sloužil Hitlerovi před Speerem.
- Winifred Wagner, hlava rodiny Wagnerů a blízká Hitlerova přítelkyně
[editovat] Literatura o Hitlerovi
- Bullock, Allan: Hitler a Stalin
- Clark, George T.: Tady Hitler
- Eberle, Henrik: Akta Hitler
- Fest, Joachim: Hitler a konec třetí říše
- Fuchs, Thomas: Hitler ve faktech
- Gellately, Robe: Kdo podporoval Hitlera
- Heiden, Konrad: Adolf Hitler-cesta k moci
- Kershaw, Ian: Hitler 1889-1936:hybris
- Kershaw, Ian: Hitler 1936-1945:nemesis
- Klemperer, Klemens von: Atentát na Hitlera
- Knopp, Guido: Hitler
- Lehmann, Armin: V Hitlerově bunkru
- Lewis, David: Muž, který stvořil Hitlera
- Loringhovn, B.: S Hitlerem v bunkru
- Mullerová, Luis: Druhá kniha očima dneška
- Overy, Richard: Diktátoři-Hitlerovo německo
- Picker, Henry: Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu
- Plaim, Anna: Vzpomínky Hitlerovy pokojské
- Paur, Martin: Adolf Hitler očima americké tajné služby
- Roberts, Andrew: Hitler a Churchill
- Roder, Thomas: Muži za Hitlerem
- Sayer, Ian: Hitler a ženy
- Shirer, William L: Vzestup a pád Třetí říše
- Schaake, Erich: Hitlerovy ženy
- Schmidt, Paul: Paměti Hitlerova tlumočníka
- Schramm, Percy: Hitler člověk a vojevůdce
- Schröder, Christa: Dvanáct let po Hitlerově boku (svědectví Hitlerovy sekretářky)
- Schwarzmahller: Hitlerovy peníze
- Strawson, John: Hitler jako vojevůdce
- Zitelmann, Rain: Osudová cesta Adolfa Hitlera k moci
[editovat] Knihy Adolfa Hitlera
- Mein Kampf (Můj boj) 1925 – nadiktoval Rudolfu Hessovi ve vězení
- Zweites Buch (Druhá kniha) 1926

