Moteto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Moteto nebo motet je nejdůležitější a nejzajímavější forma vrcholné polyfonní hudby v 13.16. století.

Je to původně dvou nebo tříhlasá skladba s cantem firmem z gregoriánského chorálu a vyššími hlasy, které měly každý svou melodii, samostatně vedenou i rytmisovanou, i svůj vlastní text, který býval zpravidla výkladem nebo komentářem textu cantu firmu. Texty mohly být i v různých jazycích. V tomto tvaru je motet vícehlasou obdobou tropů.

Ve 2. polovině 15. století se všechny hlasy moteta zrovnoprávňují nejen hudebně, ale i používají týchž slov. Motet pak je prostě vícehlasým zhudebněním naboženského textu. V dalším vývoji byla moteta komponována i na texty světského charakteru. Motet se stává několikadílnou skladbou v níž každý díl skladby zpracovává část textu a je zpracován imitační technikou. Jednotlivé díly na sebe plynule navazují tak, že konec jednoho dílu splývá s počátkem dílu následujícího (řetězová vazba).

Zlatým věkem této formy byla hudební renesance. Ze záplavy významných skladatelů té doby sluší jmenovat:

Pro dnešního posluchače jsou patrně nejznámější moteta z období baroka. Mezi nejčastěji uváděná patří moteta, která zkomponoval Jean-Baptiste Lully, Heinrich Schütz nebo Johann Sebastian Bach.

Moteta však vznikala i v období klasicismu (Johannes Brahms, Anton Bruckner) nebo romantismu (Camille Saint-Saëns, César Franck) a ani současní skladatelé se této formě nevyhýbají (Ralph Vaughan Williams, Hugo Distler, Ernst Krenek nebo Giorgio Pacchioni).