Diskuse:Listina základních práv a svobod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Je tam docela velký nesmysl, že Listina byla vydána jako ústavní zákon. Ve skutečnosti byla vydána jako pouhé usnesení předsednictva České národní rady. Opravuji. --Tompecina 20:36, 3. 9. 2005 (UTC)

[editovat] Listina základních práv a svobod

Nejde o "pouhé" usnesení ale o neobvyklou republikaci ústavního zákona. Kromě toho předchozí publikace pod č. 23/1991 Sb. nebyla zrušena (zrušen byl pouze uvozovací zákon listiny) Z toho důvodu byla listina republikována.

Uvozovací zákon byl také součástí ústavy z roku 1920 (120/1920 Sb.) Listina základních práv a svobod je za ústavní zákon označena v původním vyhlášení tak i Ústavou České republiky. --BobM 09:02, 21. 8. 2006

Bohužel, nemáte pravdu. Listina je součástí ústavního pořádku jako právní předpis sui generis - to jasně plyne z ustanovení čl. 112 a podpůrně též z čl. 3 Ústavy - a přiznat ji podle ustanovení čl. 1 odst. 1 recepčního zákona (č. 4/1993 Sb.) postavení ústavního zákona by vedlo k absurdnímu závěru, že existují platné a účinné ústavní zákony, které nejsou součástí ústavního pořádku. Přijatelný výklad je pouze ten, že Listina, přes pochybný způsob republikace, není ústavním zákonem. --Tompecina 22:58, 21. 8. 2006 (UTC)
Článkem 112 odst. 2 české Ústavy byl zrušen uvozovací ústavní zákon č. 23/1991 Sb. Názor, že ústavní zákon č. 23/1991 Sb. má dnes (na základě čl. 112 odst. 3 české ústavy) sílu obyčejného zákona, stojí proti názoru, že podle č. 112 odst. 2 byl celý úplně zrušen, protože některými svými ustanoveními československou ústavu přímo novelizoval. Máme tu však zajímavý problém k řešení: jestliže jedním ústavním zákonem, vyhlášeným 28. prosince 1992 (tedy samotnou Ústavou), bylo vyhlášeno, že k 1. lednu 1993 se nějaké zákony ruší, a dalším ústavním zákonem, vyhlášeným 31. prosince 1992 (č. 4/1993 Sb.), bylo stanoveno, že tytéž zákony zůstávají nadále v platnosti, pak by zřejmě novější ústavní zákon měl být považován za nepřímou novelu, která ruší účinek zmíněného dřívějšího ustanovení Ústavy ještě předtím, než nastal. Při doslovném výkladu (dovedeném ad absurdum, protože jinam už jej dovádět nelze) se tedy zdá, že souběžně s českou ústavou stále ještě u nás platí mimo jiné i ústava československá, pouze některá její ustanovení "nelze použít" a v některých případech se podle nich "nepostupuje". (Je-li možné, že u nás stále existují staré kraje a současně i nové, a mohou-li být současně dva předsedové vlády, proč by nemohly platit dvě ústavy současně – zcela by to zapadalo do dnešního stavu právního řádu.) Odstavec 3 článku 112 české ústavy začíná slovy "Ostatní ústavní zákony". Slovo "ostatní" lze vyložit dvěma způsoby: buď se jím rozumí ty, které nebyly zmíněny v odstavci 2, nebo ty, které nebyly zmíněny v odstavcích 1 ani 2. První výklad by zřejmě vedl k absurdním závěrům. Podle druhého výkladu právní síla Listiny základních práv a svobod není snížena, a pokud by Listina byla považována se svým uvozujícím zákonem za jeden celek, pak tento celek by buď byl jako celek zrušen podle odst. 2, nebo by celý i nadále měl i nadále status ústavního zákona (protože je zmíněn v odstavci 1 a nespadá tedy do specifikace „ostatní“), ale rozhodně by se na něj nevztahoval odst. 3, který by jej změnil na běžný zákon.
Listina základních práv a svobod však nikdy nebyla součástí zákona č. 23/1991 Sb. ani jeho přílohou ve smyslu součásti, byť byly zřejmě tyto dva dokumenty schvalovány společným hlasováním. V § 7 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. je použita formulace „tento ústavní zákon a Listina základních práv a svobod“, nikoliv „tento ústavní zákon včetně Listiny“. Listina v ústavním zákoně není označena za přílohu ani součást zákona. Tompecino, souhlasím s Vámi, že nepochybně Listina je součástí ústavního pořádku jako dokument sui generis. Proto také nebyla její právní síla (či status) novou Ústavou přímo změněna. Diskutabilní je, zda ji lze nesporně považovat za právní předpis. Byť některá její ustanovení jsou téměř jako právní normy formulovány, celkově je povaha Listiny prvořadě deklarativní, nikoliv normativní. Označuje-li základní práva a svobody jako nezadatelná, konstatuje tím zároveň, že je nezakládá, ale pouze deklaruje. Český ústavní pořádek tedy odvozuje svou legitimitu z respektování těchto základních a práv a svobod, nikoliv naopak, že by legitimita základních práv a svobod byla odvozena z českého ústavního pořádku. Tehdejší Listina byla ze své povahy (podle preambule) samostatným deklarativním usnesením Federálního shromáždění ČSFR, přičemž je diskutabilní, zda ji lze považovat za zákon nebo ústavní zákon nebo alespoň právní předpis, když tak sama sebe neoznačuje, postrádá obvyklé formální náležitosti zákona a mohou být závažné námitky vůči tomu, zda způsob jejího přijetí a vyhlášení byl legálním způsobem přijímání právního předpisu. Na tom, zda Listina je právním předpisem, přitom zásadně závisí, zda se na ni samotnou vztahuje recepční ustanovení zákona č. 4/1993 Sb. Právně účinným recepčním ustanovením vůči Listině, byť pro svou nekonkrétnost velmi pochybným, může být snad jen čl. 112 odst. 1 české ústavy. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 stěží může mít nějakou právní účinnost, podle mého názoru jde z právního hlediska nejvýše o výklad, jímž se ČNR poukouší překlenout mezeru (nedostatečnou specifikaci Listiny) v Ústavě, aniž by k tomu byla Ústavou zmocněna.
Zásadní problém vidím v tom, že tehdejší ústavní zákon 23/1991 Sb. ani dnešní Ústava vůbec neupravily, jakým způsobem má a smí být Listina základních práv a svobod přijímána nebo měněna, nezmocnily žádný státní orgán ani nikoho jiného k jejímu vyhlášení, nestanoví nutnou formu jejího schvalování. Předsednictvo ČNR ani ve svém Usnesení neuvádí žádný odkaz na zmocnění, které by jej opravňovalo vyhlašovat znění součásti ústavního pořádku. Teoreticky tedy kdybychom já nebo Vy napsali na kus papíru nějaké prohlášení a nazvali jej Listinou základních práv a svobod, mohli bychom přijít s výkladem, že tyto naše listiny jsou stejně závazné jako ta, kterou vyhlásilo předsednictvo České národní rady. Nás by asi nikdo nebral vážně, ale co když nějaký dokument s názvem Listina základních práv a svobod vyhlásí OSN, EU, vláda ČR, veřejný ochránce práv, Legislativní rada vlády, ministerstvo spravedlnosti, senát, poslanecká sněmovna, prezident? Mají k tomu menší nebo větší zmocnění než mělo FS ČSFR nebo předsednictvo ČNR? Budou všechny tyto listiny součástí ústavního pořádku? Pokud ne, která z nich?
Nepochybné je, že ústavní zákony, o kterých zde diskutujeme, jsou nekvalitní a nekompatibilní. Otázkou je, zda vůbec je možné je nějak smysluplně vyložit a lze-li jeden z výkladů oprávněně upřednostnit před jinými a půjde-li v takovém případě skutečně jen o pouhý výklad. Podle mého názoru výklad, který slova "součást ústavního pořádku" ve vztahu k dokumentu přijatému zákonodárným orgánem tohoto státu považuje z formálně právního hlediska za synonymní se slovy "ústavní zákon", je prakticky jediným možným výkladem, nemáme-li dojít k závěrům, které by zcela zpochybnily platnost českého právního řádu jako celku. Připadá-li vám absurdní, že by existovaly platné a účinné ústavní zákony, které by nebyly součástí ústavního pořádku (nepochopil jsem přesně Vaši dedukci, které jste v tomto případě měl na mysli), může někomu stejně opodstatněně připadat absurdní, že by dokument, který byl přijat formou hlasování zákonodárným sborem a ústava jej explicitně označuje za součást ústavního pořádku, nebyl považován za ústavní zákon.
--ŠJů 10:24, 22. 8. 2006 (UTC)
Víceméně s Vámi souhlasím, jen trvám na tom, že pojem "ústavní pořádek" musí, aby se platné právo nestalo fatálně inkonsistentním, pojmově zahrnovat všechny platné ústavní zákony. Nemůže být ústavního zákona mimo ústavní pořádek. Jiná otázka je, zda je vůbec potřebné mezi jednoduchým a ústavním zákonem lišit, zda by nebylo lépe, jako v USA, aby se všechny změny ústavního řádu děly novelisací (Dodatkem) Ústavy. - Listina je materiálně bezpochyby právním předpisem, protože obsahuje obecně závazné právní normy, byť formálně bylo její přijetí vadné. --Tompecina 07:20, 23. 8. 2006 (UTC)
Prosím, mohl byste mi podrobněji vysvětlit větu: „…přiznat jí (Listině) podle ustanovení čl. 1 odst. 1 recepčního zákona (č. 4/1993 Sb.) postavení ústavního zákona by vedlo k absurdnímu závěru, že existují platné a účinné ústavní zákony, které nejsou součástí ústavního pořádku.“? Nejsem schopen tuto dedukci pochopit, zřejmě jsem si něčeho nevšiml. Který platný a účinný ústavní zákon by nebyl součástí ústavního pořádku v závislosti na tom, že by Listině bylo přiznáno postavení ústavního zákona, a proč? --ŠJů 15:40, 23. 8. 2006 (UTC)
Pokusím se. Některé starší ústavní zákony byly ustanovením čl. 112 odst. 3 Ústavy degradovány na prostý zákon, jiným bylo toto postavení ponecháno (čl. 112 odst. 1), ještě jiné byly expressis verbis derogovány (čl. 112 odst. 2), a konečně Listina se stala součástí ústavního pořádku, aniž by byl její nový status explicite vyřešen. Presumuji, že republikace usnesením předsednictva ČNR nemohla mít žádné právní následky, protože tento orgán není k přijímání právních aktů způsobilý ani obecně, ani k tomu nebyl zmocněn pro tento konkrétní případ. Z toho plyne, že postavení ústavního zákona si mohla Listina podržet jenom tím, že ústavním zákonem zůstala. To pak ale vede k nutnosti vykládat ustanovení čl. 112 odst. 3 Ústavy tak, že starší ústavní zákony přestaly být sice součástí ústavního pořádku, ale zůstaly nejen formálně, ale i materiálně ústavními zákony, a to pokládám za absurdní. --Tompecina 23:25, 23. 8. 2006 (UTC)
Formulace čl. 112 odst. 3 Ústavy ČR je sice natolik nestandardní a nejednoznačná, že může vést k mnoha výkladům, ale k Vámi popsané dedukci mě nevede a už vůbec ne nutně. Status Listiny zůstal podle mého názoru nezměněn především proto, že nespadá do specifikace "ostatní", jíž je uvozen odst. 3, protože byla v předchozích odstavcích zmíněna – nikoliv (jen) proto, že v nich byla označena za součást ústavního pořádku. Nebyla tedy degradována, takže i kdybychom její prohlášení za součást ústavního pořádku nevykládali jako potvrzení statusu ústavního zákona, měli bychom zkonstatovat, že pokud byla ústavním zákonem předtím, zůstala ústavním zákonem i poté. Na status ostatních starých ústavních zákonů nemá status Listiny podle mne žádný vliv. Problém spočívající v tom, že tyto staré ústavní zákony byly na jedné straně recepčním zákonem převzaty a v jejich názvu byl ponechán text "ústavní zákon", na druhé straně byly degradovány a nebyly prohlášeny za součást ústavního pořádku, podle mne se statusem Listiny nijak nesouvisí. --ŠJů 11:03, 24. 8. 2006 (UTC)
Proti tomuto výkladu jednoznačně svědčí formulace výčtu v čl. 112 odst. 1 Ústavy: kdyby Listina byla (nově) ústavním zákonem, nemohl by být nikdy takto formulován. Rovněž nelze Váš výklad uvést do souladu s republikací Listiny - ale to je vada, kterou bude patrně trpět každý výklad... --Tompecina 18:29, 24. 8. 2006 (UTC)
Můj výklad vycházel z předpokladu, že Listina měla postavení ústavního zákona již od počátku (od roku 1991), protože byla schválena procedurou určenou pro schvalování ústavních zákonů a současně s ústavním zákonem. Formulace v čl. 112 odst. 1 české Ústavy tento stav nezakládá nově, ale nepřímo konstatuje a zároveň jej recipuje. --ŠJů 20:36, 24. 8. 2006 (UTC)
Do r. 1993 byla Listina ústavním zákonem, ale poté získala zvláštní status, do kterého byla čl. 112 odst. 1 Ústavy povýšena. Nemyslím, že by šlo o pouhou recepci. --Tompecina 10:30, 26. 8. 2006 (UTC)
Napsal jste dedukci „...postavení ústavního zákona si mohla Listina podržet jenom tím, že ústavním zákonem zůstala. To pak ale vede k nutnosti vykládat ustanovení čl. 112 odst. 3 Ústavy tak, že starší ústavní zákony přestaly být sice součástí ústavního pořádku, ale zůstaly nejen formálně, ale i materiálně ústavními zákony, a to pokládám za absurdní.“ Podle mého názoru status Listiny nebyl snížen, zatímco ostatní zákony buď byly mezi těmi, které zůstaly v platnosti, nebo mezi těmi, které byly zrušeny, nebo mezi "ostatními", které mají sílu zákona. To, že status Listiny nebyl snížen, ale nepřímo potvrzen nebo doplněn o další, podle mého názoru nijak nemusí ovlivňovat výklad, jaký status mají jiné ústavní zákony z doby Československa, tudíž to ani žádný výklad nevynucuje. To už spíš bych se zabýval tím, jestli to, že nějaký právní předpis má sílu zákona, skutečně znamená, že nemá zároveň i větší sílu. --ŠJů 11:56, 26. 8. 2006 (UTC)
Právní jazyk, nota bene pokud jde o tak závažný text jako je Ústava, vyžaduje precisnost, kterou lze od takového textu naopak očekávat. Není představitelné, aby právní norma byla formulována např. "Do katastru nemovitostí se zapisují věcná práva ke stavbám a nemovitostem", jestliže by každá stavba byla zároveň pojmově nemovitostí (příklad je poněkud zjednodušen). Proto nepřipouštím možnost, že by Listina byla po účinnosti nové Ústavy zároveň ústavním zákonem. Podobně formulaci, že právní předpis má sílu zákona, nelze vykládat, že může mít i vyšší sílu. Tak se právníci nevyjadřují, to by si neporozuměli. --Tompecina 20:49, 26. 8. 2006 (UTC)
Ale o samostné Ústavě ČR se v tomtéž odstavci stejně jako o Listině stanoví, že je součástí ústavního pořádku, a rovněž tím není zpochybněno, že je ústavním zákonem. Jsou-li tyto dva ústavní zákony explicitně jmenovány, nebylo je nutno specifikovat ještě přístavkem "ústavní zákon". A při vší precisnosti, konstatováním, že jsou součástí ústavního pořádku, se přece nepopírá, že jsou ústavními zákony. Mimochodem k příkladu, před časem jsem v souvislosti s hromadou panelů položenou jako zábrana na komunikaci hledal, jak je definována stavba, a mám podezření, že jednoznačná definice ve stavebním zákoně chyběla a tedy lze uvažovat i o movitých (mobilních, přenosných) stavbách. Když příklad kulhá, i tím může být příkladem :-) Ale asi už tu diskusi uzavřeme, zřejmě jsme si řekli, co jsme mohli. Děkuji za čas, který jste komunikací se mnou strávil. --ŠJů 21:10, 26. 8. 2006 (UTC)

[editovat] Hodnocení listiny

Myslíte, že ten poslední odstavec týkající se citátu Václava Klause tady má místo? Mně to přijde zbytečné.--Fnn 13:22, 22. 8. 2006 (UTC)

Myslím, že by měl být upřesněn a doplněn i jinými pohledy z té doby i novější. --ŠJů 13:29, 22. 8. 2006 (UTC)

Zbytečný asi není, jen by se mělo doplnit, že Václav Klaus měl na mysli v prvé řadě sociální práva, která mu byla trnem v oku. --Tompecina 07:14, 23. 8. 2006 (UTC)

Mně se bohužel nepodařilo najít ten výrok v originálním znění ani údaj, ze kdy a odkud přesně pochází, jen asi na třech místech jsem našel nedoslovné citace. --ŠJů 15:29, 23. 8. 2006 (UTC)

[editovat] Hodnocení Listiny

V souvislosti s diskusemi začátkem 90. let 20. století o přijetí Listiny a o začlenění lidských práv přímo do Ústavy bývá zmiňován dobový výrok, přičítaný Václavu Klausovi, jímž byla údajně Listina základních práv a svobod označena za plevel ústavy (resp. že by se začleněním základních práv ústava zaplevelila). Dnes je však obtížné tento text dohledat a posoudit tak, v jakém kontextu a významu byl přesně řečený. vypuštěn --BobM 10:35, 4. 11. 2006 (UTC)