Pojmy diplomatiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah

Článek obsahuje základní pojmy užívané v diplomatice

[editovat] A

  • Abreviátor – úředník v papežské kanceláři, který vypracovával koncepty listin.
  • Akta – neověřené písemné svědectví bez právní platnosti; materiál vzniklý během přípravných jednání vedoucích k vydání listin. Viz diplomatický materiál – úřední akta
  • Aprobace – schválení konceptu textu kompetentním úředníkem.
  • Arcikancléř – představený říšské kanceláře – současně byli tři.

[editovat] B

  • Blanket (membrána) – zpečetěný nepopsaný pergamen vydávaný pověřencům pečetitele, aby definitivně dořešili nějakou záležitost. Mnohdy byly blankety zneužívány (byl na ně psán text bez vůle pečetitele), proto se od nich s postupem času upouštělo.
  • Breve – stručný typ písemnosti, zejména v papežské kanceláři od 14. století.
  • Bula – nejdůležitější typ papežské písemnosti pozdního středověku.

[editovat] C

[editovat] Č

[editovat] D

  • Dekret – listina vydaná kanceláří jménem panovníka, aniž by se panovník sám vydávání účastnil.
  • Diktátor – stylizátor písemnosti.
  • Diplom – 1. listina; 2. panovnická listina s nárokem na trvalou platnost.

[editovat] E

  • Edice – zpřístupnění diplomatického materiálu badatelům.
  • Edikt – 1. příkaz s platností zákona; 2. dnes: vyhlášení soudního výroku.
  • Extrakt – výtahy z úředních textů k účelu úředního jednání.

[editovat] F

  • Falzum – písemnost, která se vydává za něco jiného, než ve skutečnosti je.
  • Formulář – označení pro skladbu listiny.
  • Formulářová sbírka – viz diplomatický materiál

[editovat] G

  • Generálie – příkazy ústředních úřadů podřízeným složkám o způsobu jejich úřadování

[editovat] H

[editovat] Ch

  • Chirograf – písemnost psaná původně na jeden kus pergamenu ve 2–3 exemplářích, která pak byla rozdělena charakteristickým způsobem (klikaté rozstřižení). Ověření pak probíhalo přiložením obou částí k sobě.

[editovat] I

  • Imbreviatura – aktový záznam pořízený notářem do knihy imbreviatur. Viz veřejný notariát
  • Ingrosátor – písař kanceláře, který opisoval koncepty písemností na čistopisy.
  • Insert – text listiny, který byl vepsán do listiny jiné, která tak inzerovanou listinu potvrzovala.
  • Instrukce – písemná směrnice, vymezující způsob činnosti, či kompetenci úřadu (popř. úředníka).
  • Interpolace – (falzifikační) vsuvky do původního textu, kterými se text modifikoval.
  • Intervenient – zprostředkovatel žádosti budoucího příjemce vydavateli.
  • Itinerář – sestavení údajů o místě pobytu určité osoby na základně různých údajů (zejména na základě listin jím vydaných). Pomáhá identifikovat falza (vydavatel nemohl danou listinu vydat, protože se nacházel jinde, než falešná listina uvádí).

[editovat] J

[editovat] K

  • Kabinet – ústřední vládní úřad absolutismu a poabsolutismu.
  • Kancelář – úřad, jehož osoby vyřizují jménem určité osoby či instituce písemnou agendu spojenou s právní a správní mocí.
  • Kancléř – představený kanceláře, mnohdy spíše jen titulární funkce – samotné agendě se kancléř zpravidla nevěnoval.
  • Kaple – skupina duchovních osob, která má na starost církevní obřady u jednotlivých feudálů. Z okruhu kaple vzcházelo až do 15. století mnoho úředníků vznikajících kanceláří.
  • Katastr – soupis půdy podrobené dani, popř. soupis osob, věcí, práv aj.
  • Koncept – návrh znění čistopisu
  • Konfirmace – ověření, potvrzení a inzerce listiny, kterou vydává původní vydavatel, nebo jeho nástupce původnímu příjemci nebo jeho nástupci (popř. dědici).
  • Korektor – kancelářský úředník, který revidoval čistopisy listin před jejich expedicí.

[editovat] L

[editovat] M

  • Mandát – viz patent
  • Manifest – slavnostní veřejné prohlášení k širokému okruhu osob
  • Manuál – kancelářská pomocná kniha – příručka se záznamy běžné agendy
  • Membrána – viz blanket
  • Memorandum – záznam o úředním jednání či pamětní spis (o zahraničně–politických otázkách).
  • Missiv (list posélací – pouze oznamovací list bez závazné moci, uzavřen přitištěnou pečetí.
  • Monogram – graficky výrazný obrazec namísto vydavatelova podpisu.
  • Motu proprio – novodobý typ nezpečetěné papežské písemnosti vzniklý bez předchozí písemné žádosti příjemce, tedy vzniklý z iniciativy papeže.

[editovat] N

[editovat] O

  • Opis listiny – může být dvojí: 1. ověřený (nahrazující právní platností originál), 2. neověřený, prostý (bez právní platnosti).
  • Opistograf – písemnost, jejíž pokračování a závěr byly psány na jejím rubu.
  • Originál (čistopis) – písemnost, která vyšla z kanceláře a byla doručena příjemci; lze také mluvit o originálu konceptu apod.

[editovat] P

  • Patent (mandát) – písemnost, jíž je udělován rozkaz či příkaz. Jejich časová platnost byla omezená – zanikla po splnění daného příkazu. Mandátů se proto dochovalo jen málo. Později byly mandáty pro urychlení distribuce tištěny.
  • Plika – zesílení spodního okraje listiny přeložením pergamenu, aby pečeť mohla být lépe přivěšena.
  • Protokol – 1. záznam úředního jednání; 2. úřední knihy, do nichž byly zapisovány zprávy od přijatých nebo expedovaných písemností.
  • Petice (suplika) – příjemce musel o listinu udílející práva požádat – buď ústně, nebo písemně (tato žádost je právě peticí).

[editovat] Q

[editovat] R

  • Regest – výtah z písemnosti podávající základní údaje příslušného textu.
  • Reskript – rozhodnutí panovníka v subjektivní formě a vlastnoručně podepsaný.
  • Revers – písemnost obsahující závazek vydavatele k příjemci.

[editovat] Ř

[editovat] S

  • Sekretář – původně osoba bezprostředně k dispozici panovníkovi v otázkách písemné komunikace důvěrného rázu, později také čelný člen kanceláře.
  • Signum – 1. vydavatelův monogram; 2. rozlišovací znamení veřejnýého notáře.
  • Suplika – viz petice

[editovat] T

  • Taxa – poplatek placený příjemcem vydavateli za privilegium (jen v případě listiny vydané na popud příjemce).
  • Transfix – přišití logicky návazné listiny k takové, která jí předchází.
  • Transsumpt – způsob inzerce a ověřování listiny, kterou vydává ne nástupce vydavatele, ale třetí osoba, požívající obecné víry.

[editovat] U

[editovat] V

  • Vidimus – listina inzerující předchozí listinu.
  • Výnos – písemné oznámení rozhodnutí vyššího orgánu.

[editovat] W

[editovat] X

[editovat] Y

[editovat] Z

  • Zlistinění – proces vzniku písemnosti, fáze: impuls, jednání, samotné zlistinění, expedice (s postupem času však průběh stále komplikovanější).

[editovat] Související odkazy

[editovat] Bibliografie

  • HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-x. s. 166–184.