Mezinárodní organizace pro normalizaci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mezinárodní organizace pro normalizaci (zkratka ISO z anglického International Organization for Standardization) je světovou federací národních normalizačních organizací se sídlem v Ženevě. Byla založena v roce 1947.
Obsah |
[editovat] Činnost
Mezinárodní organizace pro normalizaci se zabývá tvorbou mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech normalizace kromě elektrotechniky. Jsou to např.:
- TS – technické specifikace
- TR – technické zprávy
- PAS – veřejně dostupné specifikace
- TTA – dohody o technických trendech
- IWA – dohody z pracovní konference průmyslu
- Pokyny ISO
V současnosti existuje více než 13 000 norem ISO. K 31. 12. 2003 bylo vydáno 13 362 norem ISO, 494 technických zpráv (TR), 2 dohody IWA, 9 PAS, 118 TS, 4 dohody TTA a 39 pokynů ISO.
Technické práce zabezpečuje 188 technických komisí (TC), 55 046 subkomisí (SC) a 2 224 175 pracovních skupin (WG) (stav k 31. 12. 2003). Na pracích technických komisí je možno se podílet jako aktivní členové (P–členové – participating members), kteří mají povinnost účastnit se zasedání a hlasovat k dokumentům, nebo jako pozorovatelé (O–členové – observer members), kteří dostávají pracovní dokumenty a mají právo, nikoliv povinnost účastnit se zasedání a hlasovat.
[editovat] Členství
Mezinárodní organizace pro normalizaci má v současnosti má 1 486 členů, z toho 974 řádných členů, 367 korespondenčních členů a 15 kandidátů na členství (stav k 31. 12. 2003).
Členy ISO jsou národní normalizační organizace zastupující normalizaci v dané zemi. Mezi základní povinnosti členů patří informovat orgány a organizace ve své zemi o nových normalizačních aktivitách, zajišťovat za danou zemi jednotné stanovisko k předkládaným dokumentům a finančně podporovat činnost ISO. Členové ISO mají právo účastnit se prací v jakékoliv technické komisi a vykonávat veškerá hlasovací práva, mohou být zvoleni do Rady ISO a jsou zastoupeni na Generálním zasedání ISO.
Korespondenční člen je obvykle organizace v zemi, kde se ještě plně nerozvinula národní normalizační činnost. Korespondenční člen se aktivně nepodílí na technických a strategických pracích, ale má právo být informován o pracích, o které má zájem.
Třetí kategorie – kandidát na členství je určena pro země s velmi malou ekonomikou. Tito kandidáti na členství platí snížené poplatky.

