František Weyr (právník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František Weyr (25. dubna 1879 Vídeň29. června 1951 Brno) byl český právník, právní filosof, státovědec, statistik, profesor brněnské české techniky, profesor Právnické fakulty MU v Brně a první děkan této fakulty, rektor Masarykovy univerzity v Brně v letech 19231924, poslanec Národního shromáždění v letech 19181920, zakladatel normativní školy právní.

Jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918, zakladatel tzv. normativní teorie právní, člen brněnského městského zastupitelstva a městské rady.

František Weyr patřil mezi vynikající zemské úředníky, kteří přešli plně do služeb nového státu a zapojili se do budování jeho správních i vědeckých organizací. Vystudoval práva na české univerzitě v Praze, v letech 190309 byl úředníkem politické správy vídeňského místodržitelství, ústřední statistické komise, ministerstva vyučování. Roku 1912 se habilitoval na pražské právnické fakultě, vyučoval rakouské ústavní a správní právo na pražské technice, 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně.

Byl členem Revolučního národního shromáždění za stranu národněsocialistickou, zároveň vedl Státní úřad statistický a Státní radu statistickou. Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím řádným profesorem a prvním děkanem (1919–20, později ještě 1927–28 a 1935–36). V roce 1923–24 byl rektorem Masarykovy univerzity. Weyr byl členem řady československých i zahraničních vědeckých organizací. Jako teoretik se zabýval zároveň právní vědou a filosofií, byl jedním z tvůrců normativní právní teorie. Spolupůsobil při vzniku mnohých zákonů Československé republiky včetně ústavy. Byl spoluredaktorem Slovníku veřejného práva československého (vycházel v letech 1929–38 a 1945–48, celkem 60 svazků) a mezinárodní Revue Internationale de la Théorie du Droit. Mezi jeho nejdůležitější práce patří Základy filosofie právní (1920), Soustava československého práva státního (1924) a Teorie práva (1936). Publikoval v našich i zahraničních odborných časopisech. Po válce znovu působil na právnické fakultě v Brně, ale roku 1948 byl penzionován a nemohl ani publikovat. Napsal ještě řadu studií a rozsáhlé paměti, které byly připraveny k vydání v roce 1998.

[editovat] Dílo

Jeho práce z oblasti právní vědy a právní filozofie:

  • Teorie práva (1936),
  • Československé ústavní právo (1937),
  • Základy právní filozofie,
  • práce na Slovník veřejného práva československého I-IV
V jiných jazycích