Karel Sýs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel Sýs (26. července 1946, Rychnov nad Kněžnou) je český básník

K. Sýs maturoval roku 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na vysoké škole ekonomické (1969).

Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od r. 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupce šéfredaktorem literárního časopisu Kmen.

V letech 19901992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař. V současnosti je vedoucím redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen.


Obsah

[editovat] Dílo

Karel Sýs je básníkem razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.

[editovat] Básnické sbírky

  • Newton za neúrody jablek, 1969
  • Pootevřený anděl, 1972
  • Dlouhé sbohem, 1977
  • Nadechni se a leť, 1978
  • Americký účet, 1980
  • Stroj času, 1984
  • Písecká domovní znamení, 1985
  • Atomový pléd, 1986
  • Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
  • Ztráty a nálezy, 1989
  • 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s J. Žáčkem
  • Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962 – 1983

Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře a tak přešel do otevřené opozice vůči nové době.

  • Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
  • Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
  • Načas v očistici, 1993
  • Pět let v mrtvém domě, 1994
  • Praha zezadu, 1999
  • Džbán s dvojitým dnem, 2006
  • Omráčená schránka, 2006
  • Básně až na zem, 2006

[editovat] Ostatní tvorba

  • Básník a spol., 1981, eseje
  • Pero nikoli za kloboukem, 1985 eseje
  • Pražský chodec II, 1988 próza
  • K. ještě po deseti letech, 1989 aforismy
  • Kapsa, 1992 próza

[editovat] Studie

  • Sukýnky se mi krátí, 2000
  • Malé dějiny pornografie, 2001
  • Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001
  • (S)prostonárodní čítanka, 2003
  • Protektorát ve fotografii, 2006

[editovat] Pro děti

  • Co si povídají hodinky, 1975
  • Co všechno svítí, 1983
  • Co všechno létá, 1984
  • Malá inventura, 1989

[editovat] Satiry

  • Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994
  • Bordel na druhou, 1996
  • Bordel do třetice, 1999
  • Vymknuta z kloubů, 2004

[editovat] Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989)

  • K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
  • K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
  • K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
  • K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
  • „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
  • K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
  • K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
  • „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
  • K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
  • „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
  • K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
  • K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
  • „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
  • „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
  • K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
  • Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
  • Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
  • K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
  • K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
  • „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
  • K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.