František Langer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František Langer (3. března 18882. srpna 1965) byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař.

V roce 1914 úspěšně dokončíl studium na medicíny. Ihned poté byl odveden jako voják na haličskou frontu, kde padl do zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku.

Po návratu z první světové války (1920) pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V letech 19351938 působil jako dramaturg Městského divadla na Vinohradech.

V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii.

V roce 1945 se vrátil do Československa.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

bratr: Jiří Langer

Obsah

[editovat] Dílo

Hlavní část jeho tvorby tvoří drama. Počáteky jeho dramatu byly ovlivněny novoklasicismem:

  • Zlatá Venuše
  • Snílci a vrahové

[editovat] Drama

Po první světové válce se zaměřil na dramatickou tvorbu, kde se zabýval především otázkami zločinu, viny a trestu. Dalším tématem mu byly legie, či spojení těchto dvou témat.

  • Železný vlk
  • Listy z kroniky legií
  • Periférie
  • Dvaasedmdesátka
  • Jízdní hlídka – v tomto legionářském díle oslavil lidské hrdinství a solidaritu.

Komedie:

  • Velbloud uchem jehly
  • Grandhotel Nevada
  • Obrácení Ferdyše Pištory
  • Byli a bylo (1963) – kniha vzpomínek

[editovat] Pro mládež

  • Pes druhé roty
  • Bratrstvo Bílého klíče
  • Děti a dýka
  • Pražské legendy

[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích