Asasíni
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Asasíni byla tajná ismáilitská sekta, která vznikla kolem roku 1080 a zanikla zhruba o dvěstě let později, když ji vyvrátili mongolové. Jednalo se o sektu vrahů.
Asasíni se odštěpili od hlavního muslimského proudu a často se ocitali v přímém konfliktu s vládnoucí vrstvou. Většinou se vyhýbali přímým bojům a jako boj používali vraždy. O skutečné organizaci a učení asasínů toho je známo poměrně málo, neboť jejich knihovna byla při dobytí hradu spálena a popisy které se dochovaly často spojují legendy se skutečností.. Pravděpodobně byly hierarchicky uspořádáni do sedmi kruhů. Na nejnižším stupni stáli bojovníci úkladní zabijáci a na vrcholu nejvyšší zasvěcenci tzv. hierofanti.
Většina informací o nich však pochází z méně věrohodných pramenů, prakticky nejspolehlivějším pramenem je cestopis Milión, který napsal Marco Polo. Vzhledem k tomu, že tento cestopis měl sloužit jako obchodní příručka nevěnoval jejich popisu příliš mnoho času. Informace z tohoto cestopisu lze však považovat za velmi spolehlivé, alespoň v rámci toho co Marco Polo viděl přímo, což velmi přesně odlišuje od toho co znáäl jen z doslechu. Marco Polo v roce 1173 navštívil jejich horskou pevnost Alamút v Mázendránu, která v letech 1090 až 1256 sloužila jako jejich hlavní sídlo.
[editovat] Legendy
Marco Polo uvádí, že jejich vůdcem byl "stařec z hor" a že mu byly členové sekty bezmezně oddáni. Dle Marca Pola v horách existovala tajná zahrada kde rostly nádherné stromy a keře, stály paláce zdobené zlatem, vedly kanály s tekoucí vodou, medem a vínem. Žily tam nejsvůdnější ženy světa, atd. Zahrada měla být postavena podle vzoru ráje popsaného prorokem Mohamedem. V této zahradě byl bojovníkům po určité době umožněn pobyt. Do zahrady se měli dostávat prostřednictvím hašiše.
Další legenda vypráví o "skoku smrti", tento popis se objevuje v několika evropských kronikách. Nejslavnější popis tohoto skoku je spojen s návštěvou hraběte Jindřicha Šampaňského, titulárního krále jeruzalémského, u vůdce asasínů v jeho pevnosti. Aby dokázal Jindřichovi své tvrzení, že žádný z křesťanských bojovníků nemůže být tak oddaný jako jeho muži, dal pokyn dvěma mladíkům, stojícím na vrcholu vysoké věže. Ti se bez váhání vrhli střemhlav do hloubky pod nimi, kde se roztříštili o skály.
[editovat] Etymologie slova
Slovo asasín vzniklo patrně francouzským přepisem výrazu "hašišiun", který se objevuje v islámské literatuře a má znamenat "poživač hašiše". V některých evropských jazycích pak zakotvilo jako pojem pro úkladného vraha. Slovo pak proniklo do západoevropských jazyků ve svém dnešním významu koncem 13. století. V literatuře ho patrně jako první použil Dante Alighieri, když v jednom ze svých raných sonetů naráží na asasínskou věrnost, a říká, že "milenec je oddán své lásce dokonce více než asasín svému vůdci". Poněkud přesněji pak definuje toto slovo v Božské komedii (Inferno, XIX, 40-50), kde je používá v kontextu s nejohavnějšími zločiny.

