Jan Brokoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sousoší sv. Alžběty, Markéty a Barbory - 1707
Sousoší sv. Alžběty, Markéty a Barbory - 1707
Socha Sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě - 1683
Socha Sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě - 1683

'Jan Brokoff (Také Johann Brokoff, často též Brokof (1652 Spišská Sobota (Slovensko) - 1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář německého původu narozen na Slovensku, který později pracoval a žil v Čechách. Jeho synové Michal Jan Josef Brokoff a Ferdinand Maxmilián Brokoff byli též sochaři.

Obsah

[editovat] Život

Kolem roku 1680 Brokoff odešel ze Slovenska a pracoval na různých místech zejména západních Čech. V roce 1692 se usadil na Starém Městě pražském, kde si otevřel dílnu na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v (dnes již neexistujícím) domě U Salátů na Národní třídě. V Praze Jan Brokoff (původně luterán) konvertoval ke katolictví. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti - syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilian se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na Vídeňském dvoře.

[editovat] Dílo

Jan Brokoff svá rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové.

Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl podle drobného terakotového modelu od vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera z roku 1681. Brokoff tuto drobnou sošku pouze dosti mechanicky převedl do životní velikosti. Dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.[1]

Jan Brokoff je i autorem sousoší Piety (1695), které však bylo v roce 1859 z Karlova mostu přesunuto k nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (nemocnice Pod Petřínem). Další dvě „mostní“ sousoší: Sv. Josef a Křest Kristův byly poničeny běhěm revoluce roku 1848 a dnes jsou součástí sbírek Lapidária Národního muzea). Doposud se však na Karlově mostě nalézá „sousoší trojice světic“ (svatá Alžběta, svatá Markéta, svatá Barbora) z roku 1707, na němž nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, kde jsou autory alegorických soch Sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí.

Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl na různých místech v Čechách, například vyřezávané sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně (1685), plastiky na zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686) a Červeném Hrádku, výzdobu krbu v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, hlavní oltář v klášterním kostele Sv. Vojtěcha benediktinského kláštera v Broumově a další.

[editovat] Význam

Jan Brokoff v žádném případě nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou pouze průměrnými díly a práce v kameni budí vyslovené rozpaky. Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začli působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jan Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na vídeňské sochařské akademii.

[editovat] Literatura

Blažíček, O. J.: Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola Léta učení a studia, která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)

V jiných jazycích