Avantgarda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Avantgarda je slovo francouzského původu (avantgarde, kde avant = před, la garde = hlídka, stráž), které lze přeložit jako „předvoj“. Tento výraz se užívá v terminologii umělecké, kde představuje umělce či uměleckou skupinu, jejichž tvorba je pro danou dobu průkopnická či objevná. Tento výraz je používán ve všech uměleckých odvětvích.

A. je kulturní a umělecké hnutí 1. poloviny 20. stol.
A. umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění. Předcházejícím etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století. S modernou je a. spojena společným antitradicionalismem a společenskou revoltou. Etapou následující je postmoderní umění. Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění.

Hlavní znaky a.: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k extrémistickým politickým hnutím – komunismus, anarchismus ale i fašismus (typické např. pro italský futurismus), dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil). Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem.

Období vzniku a. je obdobím 1. světové války a krachu evropských humanitních ideálů. Současně však nástupem idey nové a spravedlivější společnosti přicházející s Říjnovou revolucí. Souběžně s těmito událostmi probíhá bouřlivý rozvoj techniky a vědy. Společnost se po válce nachází ve víře v utopistickou vizi nového světa, ovládaného strojem. Vystřízlivění z utopických snů přinesla hospodářská krize, která otřásla avantgardní vírou v zázračnou moc techniky a ve zrod nového člověka. Představa, že nové vynálezy a společenské vztahy od základu změní samu biologickou podstatu člověka, že se během několika let promění jeho po tisíciletí utvářené fyziologické a psychické mechanismy, se už tehdy ukázala jako zcela nereálná.

A. umění je různorodou, členitou a někdy i rozporuplnou periodou vývoje umění. Inspirovalo se jak novými vědeckými objevy, technickými vynálezy a materiály, tak euforickou atmosférou, životním rytmem a novými formami velkoměstského života: filmem, jazzem, sportem, moderními dopravními prostředky, automobily, letadly, transatlantiky, ale i exotikou dalekých krajů a zámořských cest. Avšak většinu těchto podnětů přijímalo v radikální utopické perspektivě.


[editovat] Nejvýznačnější proudy, hnutí a směry avantgardy

Během první světové války a po ní vzniklo ohromné množství různých avantgardních směrů, proudů a hnutí. Některé zasáhly jen jednu oblast umění, jiné se odrazily ve všech uměleckých oblastech.

Abstraktivismus – nefigurativní, abstraktní malířství a sochařství. Jeho počátky se datují kolem roku 1910, kdy Vasilij Kandinskij namaloval v Mnichově svůj první abstraktní obraz. Vyhraněnou podobou se a. projevil v architektuře skrze umělecký směr konstruktivismus.

Dadaismus – zrodil se uprostřed první světové války ve Švýcarsku a v USA jako protest proti nesmyslnému vraždění na jejích frontách. Hlavním principem dadaismu je využití náhody, která přináší nesmyslné souvislosti, vymykající se racionálnímu chápaní. Dadaisté objevili nové tvůrčí metody (koláž, ready-made).

Expresionismus – směr projevující se zejména ve výtvarném umění, literatuře a dramatické tvorbě. Odrážel společenskou dobovou krizi plnou sociálních rozporů. Mezi používanými technikami vystupují v malířství do popředí technika dřevořezu a akvarel. E. se nejprve projevil ve výtvarném umění v tvorbě skupin Die Brűcke a Der blaue Reiter. Druhou skupinu tvořili výtvarník Vasilij Kandinskij a Paul Klee. Působili na Bauhausu a vzájemně se ovlivňovali. Zkoumali vnitřní význam barvy, geometrické formy a jejich souvislosti. Za hlavního představitele e. je považován norský malíř Edvard Munch.

Futurismus – umělecký směr stojící na počátku avantgardy. Vznikl v Itálii, objevuje se však i v Rusku. Projevoval obdiv k technické civilizaci a radikální odpor ke způsobu života předindustriální společnosti a vůči mocenskému postavení katolické církve. Ústředními tématy f. byl pohyb, rychlost, síla, destrukce, … Futuristické okouzlení technikou přejal český, mezinárodně uznávaný směr avantgardy poetismus (někdy však považován za odnož kubofuturismu).

Kubismus – (fr. cube – krychle), malířský a sochařský směr (ovšem projevil se i v literatuře – některé básně Jeana Cocteaua), který se zcela odlišil od dosavadního pojetí obrazové reality. Podnětem vzniku bylo poznání oceánského a negerského sochařství. Představitel k. Pablo Picasso řekl: „Maluji předměty tak, jak je myslím, nikoliv jak je vidím“. K. se projevil také v č. architektuře způsobem, jaký nemá obdobu nikde ve světě.

Kubofuturismus - jako kubofuturismus se označuje spojení některých kubistických prvků s prvky futurismu. Někdy se za představitele kubofuturismu považuje básník a dramatik Guillaume Apollinaire.

Funkcionalismus – architektonický mezinárodní směr evropské avantgardy, jehož základním heslem bylo: forma následuje funkci. Architektura je považována za organizaci životního dění ve smyslu biologickém, sociálním, ekonomickém, psychickém a technickém. F. přerostl meze architektury a snažil se být novým způsobem myšlení. Podstatu f. objasnil architekt Le Corbusier a formuloval jeho manifest. Je považován za poslední společný mezinárodní sloh.

Surrealismus – zrodil se r. 1924 v pařížské dadaistické skupině. Hlavní postavou s. hnuti byl André Breton, který s. definoval jako čistý psychický automatismus. Diktát myšlení bez jakéhokoliv rozumového dozoru, mimo jakékoliv estetické nebo mravní zřetele. Inspirován byl především psychoanalýzou Sigmunda Freuda.

[editovat] Literatura

  • B. Mráz: Dějiny výtvarné kultury, 2002
  • J. Baleka: Výtvarné umění; Výkladový slovník, 2002
  • J. Pavelka; I. Pospíšil: Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů, 1993