Erich von Manstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Erich von Manstein, rodným jménem Erich von Lewinski, (24. listopadu 1887 v Berlíně10. června 1973) byl německý polní maršál považovaný ze jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války.

Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských (bude-li to chlapec) ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařských dekretem.

V roce 1900 začala von Mansteinova vojenská kariéra u císařského sboru kadetů v Plönu. V roce 1906 vstoupil jako praporčík do třetího pruského pěšího gardového pluku. Z téhož pluku vzešel také pozdější prezident polní maršál Paul von Hindenburg a také poslední říšský kancléř výmarské republiky generál Kurt von Schleicher.

Válečnou akademii v Berlíně musel Manstein ukončit předčasně, když v srpnu 1914 vypukla 1. světová válka Von Manstein neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, ale již jako pobočník prokázal jak velké měl vojenské nadání. Účastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu.

V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loesch, kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti.

Byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940 (tzv. Fall Gelb), během invaze do SSSR dobyl Sevastopol a posléze vedl obléhání Leningradu. Po porážce u Stalingradu byl jmenován velitelem armádní skupiny Don a posléze Skupiny armád Jih, aby zastavil mohutný nástup Rudé armády a osvobodil jednotky obklíčené ve Stalingradu. Jeho „backhandový úder“ spočívající v rychlém stažení německých jednotek až k Dněpru a následný prudký protiútok proti příliš roztaženému nepříteli, kterému připravil u Charkova zdrcující porážku, je dodnes považován za jeden z absolutních vrcholů válečné strategie. Tímto se mu podařilo stabilizovat frontu a následně přinutit nepřítele k ústupu, nicméně osvobodit jednotky ve Stalingradu nedokázal. Vedl skupinu armád Jih v Bitvě v Kurském oblouku, kde však neuspěl.

Po této bitvě gradovaly jeho spory s Hitlerem. Manstein stále častěji ostře kritizoval jeho diletantské a nepromyšlené zásahy do vedení válečných operací. Když pak několikráte ignoroval vůdcovy rozkazy, které zakazovaly ústup, byl jím odvolán a poslán do předčasného důchodu. Po válce byl souzen pro válečné zločiny, v roce 1949 byl odsouzen na 18 let, ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn.


[editovat] Některé jeho památné výroky:

„Pruští polní maršálové se nebouří.“

„Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka.“

„Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme.“

„V první řadě jsem voják.“

„My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu.“

„Slezsko vždy rodilo vynikající vojáky.“

[editovat] Výroky jiných o von Mansteinovi:

Erwin Rommel: „Von Manstein je geniální stratég. Obdivuji ho. Trpí však iluzemi.“

Claus Schenk von Stauffenberg: „Ať Manstein namítal cokoli, nebyla to odpověď polního maršála.“

Joseph Goebbels: „Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu.“

Adolf Hitler: „Ten muž mi nesedí, ale něco umí.“