Kritický racionalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kritický racionalismus je souhrn filosofických, sociologických a politologických názorů jednoho z významných představitelů moderní teorie vědy - Karl Popper.

Pod názvem kritický racionalismus si Popper představoval pragmatické platnosti zajištěné kritickým přezkoumáním, a nikoliv absolutně potvrditelné a platné pravdy racionálního poznání. Neustálé testování našich tezí, hypotéz a predikcí a podrobení nekončící kritice je podle Poppera základem k získání nového poznání či k objevení nových teorií.

Dle Poppera souvisí s otázkou proč a jak získáváme nové teorie kritika indukce, kterou tvoří tyto dvě složky:

  • při získávání nových zkušeností jsme ovlivňování již nabytými znalostmi - naše znalosti nepředstavují prázdný list
  • nové poznání není dosaženo ověřováním neboli (verifikací), ale prostřednictvím pokusů o jejich vyvrácení - (falzifikací)


Pojem kritický racionalismus se objevuje v Popperově díle Otevřená společnost a její nepřátelé (The Open Society and its Enemies), které se skládá ze dvou dílů:

  1. Platonovo kouzlo (The Spell of Plato)
  2. Falešní proroci. Hegel, Marx a důsledky (The High Tide of Prophecy. Hegel, Marx and the Aftermath).