Adoptivní císaři
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako adoptivní císaři se nazývají císaři vládnoucí v letech 96 n.l. (po zavraždění Domitiana) až 192 n.l. Císař si za svého života našel nástupce, kterého adoptoval za svého syna, tito nástupci se nazývají adoptivními císaři.
Dělo se tak i proto, že císař neměl potomky nebo zemřeli před tím, než dosedli na trůn. V některých případech to bylo i díky tomu, že musel vyhovět armádním velitelům, aby zabránil dalším povstáním (jako např. Nerva - a Traianus se stal prvním císařem, který nebyl původem z Říma).
[editovat] Císaři z dynastie „adoptivních císařů“
- Nerva (96 - 98 n. l.)
- Traianus (98 - 117 n. l.)
- Hadrianus (117 - 138 n.l.)
- Antonius Pius (138 - 161 n.l.)
- Marcus Aurelius (161 - 180 n. l.)
- Comodus (180 - 192 n. l.)
Letopočty uvedené v závorce udávají roky, ve kterých tito císaři vládli.

