Jan Šejna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Generál Jan Šejna, anglicky Sejna, (12. května 1927 v Radhosticích - 23. srpna 1997 v New Yorku) byl československý komunistický generál. Na začátku „Pražského jara“ v roce 1968 ztratil svůj vliv a pro veřejnost nečekaně utekl do USA. Je to velmi kontroverzní postava. Historici jsou při hodnocení generálna Šejny a jeho působení doma i v USA velmi kritičtí. Zastánci jeho spekulací naopak tvrdí, že kritické hlasy jsou výsledkem působení komunistické propagandy.
Obsah |
[editovat] Mládí
Šejna se narodil v Radhosticích na Strakonicku. Jeho rodiče byli drobní zemědělci. Šejna studoval gymnázium ve Strakonicích, ale studium nedokončil. Do konce války proto pracoval jako zemědělský dělník. V době války byl měsíc vězněn v Klatovech, neboť si vyrobil falešnou legitimaci úředníka cenové kontroly a vydíral živnostnici Marii Kuklovou kvůli potravinovým lístkům. Tvrzení, že v té době udával gestapu, jsou pravděpodobně nepravdivá. Po válce se s rodiči přestěhoval do pohraničí.
V roce 1946 vstoupil Šejna do KSČ. Rok po po komunistickém převratu se stává zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně.
[editovat] Kariéra v Československu
Šejnova kariéra byla velmi strmá. Během necelých dvaceti let se vypracoval ze zemědělského dělníka na nejmladšího generála v armádě.
V roce 1950 Šejna narukoval na vojnu k 63. ženijnímu pluku do Terezína. Brzy se projevil jako schopný politický agitátor. Rozhodl se zůstat v armádě a stal se zástupcem velitele pro věci politické. V roce 1954 se stává poslancem Národního shromáždění. Na 10. sjezdu KSČ byl zvolen kandidátem ÚV KSČ a pracoval jako zástupce velitele pro věci politické u ženijního vojska na MNO. O rok později byl povýšen na podplukovníka.
V roce 1956 po smrti prezidenta Gottwalda velmi tvrdě kritizoval Gottwaldova zetě a ministra národní obrany Alexeje Čepičku. Poté, kdy na post ministra národní obrany nastoupil Bohumír Lomský, stal se Šejna náčeníkem ministrova sekretariátu.
V roce 1956 si všiml Šejny i Antonín Novotný. Prohlásil, že jediný Šejna mu podával pravdivé informace o situaci v armádě. Šejna se stal blízkým přítelem prezidentova syna. V roce 1964 se stal vedoucím tajemníkem hlavního výboru KSČ na ministerstu národní obrany.
V lednu 1968 ztratil vliv jeho ochránce, prezident Antonín Novotný (koncem března ho v pozici prvního tajemníka vystřídal Dubček). Rozběhlo se vyšetřování rozsáhlého obohacování a spekulací. Mezi podezřelými byl i generál Šejna. Šejnovi tak hrozila nejenom ztráta jeho postavení, ale i vězení. Generál se proto rozhodl společně se svým synem a mladou milenkou k emigraci.
V únoru pro mnohé nečekaně opustil republiku, namířil do USA ale po tzv. „balkánské cestě“ přes Rumunsko a Jugoslávii – jeho diplomatický pas byl omezen na volný pohyb po sovětském bloku. Úspěšně požádal Spojené státy o politický azyl. Vzhledem ke svému postavení se jeho útěk a přeběhnutí na stranu „třídního nepřítele" jevil jako zcela absurdní. Mnozí tento čin považují za vypočítavý.
[editovat] Po útěku
Po útěku Šejny byly sestaveny dvě komise, které zkoumaly politické souvislosti případu, Šejnovu hospodářskou kriminalitu a to, jaké škody vznikly jeho útěkem do Spojených států. Nebylo jasné, zda sebou Šejna nevzal i utajované vojenské dokumenty, ke kterým měl ve své funkci přístup.
Šejna v USA pracoval do roku 1976 pro CIA.
V roce 1982 vyšly Šejnovy paměti, ve kterých vedle celkem věrohodných podrobností ze zákulisí režimu uvádí řadu sporných tvrzení. Nejdiskutovanější je pravděpodobně tvrzení, že se Československo podílelo na pokusech s americkými zajatci v Koreji a ve Vietnamu. Šetření ÚDV v této věci ale takovou účast nepotvrdilo.
[editovat] Citáty
[editovat] O Šejnovi
- Šejnu je třeba hodnotit jako prototyp prospěcháře a intrikána vychovaného komunistickou stranou.
–Jan Kalous: Resumé [1] a zpráva ÚVD „Generál Jan Šejna – předmět zájmu vojenské kontrarozvědky“ [2]
- …Myslím, že Pražské jaro bez Šejnovy aféry by zdaleka nebylo úplné…
…Existuje-li nějaký „spor o Šejnu”, pak se zřejmě týká právě výkladu jeho tvrzení, se kterými během svého vytěžování přišel. Kromě toho, že je zpracoval v několika svých textech Joseph Douglass, vyšly v roce 1982 také Šejnovy paměti pod názvem We Will Bury You. Šejna v nich kromě řady vcelku věrohodných podrobností ze zákulisí režimu Antonína Novotného uvádí také řadu tvrzení. Například že byl už delší dobu před zadržením americké špionážní lodi Pueblo v Pacifiku informován Sověty o přípravě takové akce, že Sověti postupují podle údajného „dlouhodobého strategického plánu” na světové vítězství komunismu, atd.
Zřejmě nejvážnějším a nejdiskutovanějším je jeho tvrzení o československé účasti na pokusech s americkými zajatci v Koreji a ve Vietnamu. Naposledy jej opakoval při slyšení před senátním podvýborem nedlouho před svou smrtí…
–Karel Sieber, „Jan Šejna“ – třetí kulatý stůl PWSV, únor 2003 [3]
[editovat] O Šejnovi a ÚDV
- …ať už v článcích západního tisku, v memoárech We Will Bury You, v Douglassově knize Red Cocain nebo ve svědectví před kongresovým výborem si Šejna zoufale vymýšlel, někdy tak pitomě, že nad tím zůstává rozum stát. Douglass, který Šejnu po jistou dobu po jeho útěku vyslýchal, lžím „semínkového generála“ zcela nekriticky podlehl a navíc je ještě zřetelně dezinterpretoval. Šejnovo svědectví můžeme snad brát vážně tam, kde hovoří o poměrech v československé stranické elitě (protože na důvěrných vztazích s touto elitou založil svou kariéru), naprosto nedůvěryhodný je však tam, kde se rozbíhá k popisu sovětské strategie – například ve We Will Bury You na jednom místě (str. 151) hovoří o sovětském plánu na infiltraci australských ozbrojených sil a následném využití Austrálie pro pronikání do Asie. Smyšlenky o osudu amerických zajatců, který byl a je ve Spojených státech mimořádně horkým tématem, nejspíš Šejna pokládal za způsob, jak zaujmout své vytěžovatele.
Co do nedůvěry k Šejnovým žvástům tedy nejsme s ÚDV ve sporu – jde ale o to, jakým způsobem se při jejich ověřování interpretují jiné prameny. Respektive neinterpretují…
–Karel Sieber: Recenze: Sborníky Securitas Imperii – ÚDV mezi kriminalistikou, dokumentaristikou a historií [4]
[editovat] Podívejte se také na
- Ludvík Souček a tam Spekulace o účasti na lékařských pokusech
- Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953) (o tom samém tvrzení Jana Šejny)
[editovat] Externí odkazy
- Milan Macák: Otazníky za Šejnou, Vojenské zpravodajství České republiky
- Jan Kalous: Generál Jan Šejna – předmět zájmu vojenské kontrarozvědky, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování, Publikace a články – sborník Securitas Imperii č. 8
[editovat] Články
- Luděk Navara, Jan Gazdík: Čachry proradného generála, MF Dnes, na stránkách cs-magazin.com, březen 2006

