Jacques Brel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacques Brel (8. dubna 1929, Schaerbeek – 8. října 1978, Bobigny), byl belgický písničkář, básník, herec a režisér.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Mládí
S malým zájmem o školu (kromě hodin francouzštiny), J. Brel se účastní amatérského divadla. Později vystudoval řečtinu, latinu a obchodní právo. Počítalo se, že převezme textilní továrnu, ale tato práce ho nijak nezajímala. V roce 1951 si bere za ženu Thérèse Michielsen, řečená „Miche“ (=“bochník“) a koncem roku 1951 se jim rodí dcera Chantal.
[editovat] Začátky
Od roku 1952 skládá své první písně, které zpívá v rodinném kruhu nebo v bruselských kabaretech. Již v této době v sobě skrývá onu sílu, a to jak ve svých textech, tak ve své osobité interpretaci. Jeho rodině se tyto pokusy vůbec nelíbí, a v žádném případě ho nepodporuje v jejich pokračování. On však vytrvává, a v roce 1953 vydává první single. Poté opouští Brusel a sám se vydává do Paříže, na pozvání Jacques Canetti, objevitele nových talentů který pracuje u Philipsu a vlastní kabaret Les trois baudets. Jeho rodina mu odmítá další peníze, rodí se jeho druhá dcera France. Jsou to léta největších problémů. V roce 1955 za ním přijíždí jeho žena s dětmi, a usazují se v Montreuil. Vydává své první album. Zpívá pro křesťanské organizace, a tak ho George Brassens přezdívá „biskup Brel“ – s velkou dávkou humoru, neboť byli přátelé.
[editovat] První úspěchy
V roce 1956 potkává pianistu François Rauber, který ho bude od této chvíle doprovázet, a starat se o aranžmá jeho písní. V roce 1957 potkává dalšího pianistu, Gérarda Jouannesta, který ho bude výhradně doprovázet na scéně, zatímco François Rauber pracuje s Brelem ve studiu. Postupně si Brel vytváří své publikum a získává úspěch. V roce 1957 dostává jeho druhá deska Velkou cenu Akademie Charles Cros. Koncem roku 1958 má první úspěch v Olympii, a v roce 1959 v jiné slavné pařížské hale Bobino.
[editovat] Roky slávy
Od tohoto momentu vše na sebe navazuje v pekelném rytmu, a v roce 1966 opouští scénu. 16. května 1967 dává svůj poslední recitál.
V létě 1967 točí film Rizika zaměstnání a začíná cestovat na plachetnici. V dalších letech se věnuje filmu jako režisér či herec (např. Dobrodružství je dobrodružství od Clauda Lelouche)
V roce 1974 vše opuští a odjíždí na plachetnici. Je těžce nemocen, po první operaci rakoviny plic. Usazuje se na Markýzských ostrovech. Pilot a majitel malého letadla, létá jako taxi pro místní obyvatele.
V roce 1977 se vrací do Paříže a natáčí další album. Vrací se na ostrovy, ale v červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršuje a je přepraven do Francie. Umírá v říjnu téhož roku. Je pochován na Markýzských ostrovech, po boku Paula Gauguina.
Nejen ve frankofonním světě je považován za jednoho z největších zpěváků, skladatelů a básníků druhé poloviny dvacátého století. Jeho vliv na francouzskou (a belgickou) hudební scénu je stále významný. Dodnes je symbolem nonkonformismu, a některé jeho texty, přestože známé, neustále překvapují jejich násilnou prozíravostí.
[editovat] Dílo
[editovat] Písňová tvorba
Diskografie:
- Grand Jacques - 1954
- Quand On n'a Que l'Amour - 1957
- Au Printemps - 1958
- La Valse à Mille Temps - 1959
- Marieke - 1961
- Enregistrement Public à l'Olympia 1961 - 1962
- Les Bourgeois - 1962
- Enregistrement Public à l'Olympia 1964 - 1964
- Les Bonbons - 1966
- Ces Gens-Là - 1966
- Jacques Brel '67 - 1967
- J'arrive - 1968
- L'Homme de la Mancha 1968
- Ne Me Quitte Pas - 1972
- Brel - 1977
Nejznámější písně:
- Buržousti (Les Bourgeois)
- Bigotní ženy (Les Bigotes)
[editovat] Filmová tvorba
Režie:
- Franz - 1971, v tomto filmu působil zároveň jako herec
- Le Far West - 1973, v tomto filmu působil zároveň jako herec
Herec:
- La Grande Peur de Monsieur Clément - 1956
- Les Risques du Métier - 1967
- Můj strýc Benjamin (Mon Oncle Benjamin) - 1969
- La Bande à Bonnot - 1969
- Les Assassins de l'Ordre - 1971
- Mont-Dragon - 1971
- L'aventure, c'est l'aventure - 1972
- Le Bar de la Fourche - 1972
- L'Emmerdeur - 1973
[editovat] Odkazy
- Seznam belgických spisovatelů
- Belgická literatura
- Zpívaná, recitovaná a experimentální poezie
- Francouzská literatura

