Biskupská konference
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biskupská konference je sbor katolických biskupů daného státu nebo území. Podle kanonického práva (kán. 449 CIC) je právnickou osobou.
Zahrnuje nejen sbor římskokatolických biskupů (diecézeních i pomocných) působících na daném území, ale i biskupy dalších církví sjednocených s Římem a titulární biskupy. V České republice jsou proto členy České biskupské konference i biskupové působící u apoštolského exarchátu pro řeckokatolíky.
Biskupská konference má za cíl radit se o důležitých otázkách vedení církve a duchovní správy a zastupovat římskokatolickou církev na daném území (např. před státem). Česká biskupská konference se schází několikrát do roka většinou v Praze, kde má své stálé sídlo. Dokud ještě existovalo Československo, byla katolická církev na jeho území reprezentována Československou biskupskou konferencí.
[editovat] Historie a základy
Biskupské konference v neformální podobě existovaly už od dávných dob, ovšem oficiálně a v dnešní podobě byly ustaveny až v dokumentu 2. vatikánského koncilu (viz dokument Christus Dominus, který uvedl do praxe Pavel VI. v svém motu proprio Ecclesiae sanctae). Jejich povinnosti a legislativní rámec stanoví Kodex kanonického práva, kánony 447-459.

