Indus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Indus | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||||
Indus (urdsky دریائے سندھ, v sanskrtu सिन्धु नदी, sindsky سنڌو, hindsky सिन्धु नदी, tibetsky Sengge Chu [Lví řeka], paštsky Abaseen [Otec řek], čínsky 印度河) je nejvýznamnější řeka v Pákistánu. Protéká provinciemi Severní oblasti, Severozápadní pohraniční provincie, Sindh a Paňdžáb. Na horním toku protéká také Tibetskou autonomní oblastí v ČLR a státem Džammú a Kašmír v Indii. Řeka dala jméno dnešní Indii (přes řecké Sinthos a latinské Sindus). Před rozdělením Britské Indie na Pákistán a Indii v roce 1947 byla po Ganze druhou nejvýznamnější řekou této britské kolonie – z hlediska geografického, kulturního i obchodního.
Obsah |
[editovat] Číselné údaje
Je 3 180 km dlouhá.[1] Povodí má rozlohu 980 000 km².
[editovat] Tok Indu
Indus pramení na svazích hřbetu Kajlas na Tibetské náhorní planině v nadmořské výšce 5 300 m. Pod jménem Indus je známý od soutoku řek Sengge a Gar, které odvodňují pohoří Nganglong Kangri a Gangdise Šan. Na horním toku protéká severozápadním směrem Kašmírem dnem hluboké tektonické doliny a vytváří zde mnohé skalní soutěsky. Pod ústím Gilgitu se obrací na jihozápad a západně od Nanga Parbatu odděluje západní Himálaj od pohoří Karákóram a Hindúkúš. Na středním toku protéká pahorkatinou a přijímá velký přítok Kábul, který se Indu téměř vyrovná vodnatostí. Níže řeka protéká Kalabagskou soutěskou mezi výběžky Sulejmanových hor a Solného hřbetu. Poté vtéká do Indoganžské roviny. Teče jižním směrem po dně široké doliny téměř po celé délce Pákistánu planinami Pandžábu a Sindhu, kde se jeho tok zpomaluje a rozlévá na řadu ramen a průtoků. Pod posledním velkým přítokem řekou Paňdžáb šířka koryta vzrůstá ze 400 až 500 m na 1 až 2 km. V době záplav dosahuje 5 až 7 km a u města Deraismailchán 20 až 22 km. Koryto je obklopeno hrázemi, které chrání okolní území před povodněmi. Na dolním toku řeka protíná západní okraj pouště Thár. Pod Haidarábádem začíná zhruba 8 000 km² rozlehlá nesplavná říční delta, ve které se řeka dělí na 11 základních ramen. Ústí jihovýchodně od Karáčí do Arabského moře.
[editovat] Přítoky
[editovat] Vodní stav
V horách jsou zdrojem vody především tající sníh a ledovce, zatímco ve zbývající části povodí jsou to monzunové deště. Vysoký vodní stav je po celé jaro a léto od března do září. Hladina stoupá o 10 až 15 m na horním toku a o 5 až 7 m na dolním toku. Průměrný průtok u Haidarábádu činí 3 850 m³/s. V nejvodnatějších letech byly zaznamenány průtoky až 30 000 m³/s. V suchých obdobích někdy na dolním toku zcela vysychá. Každoročně řeka přinese 450 Mt nánosů. Indus je jedna z mála řek, na které vzniká přílivová vlna (slapová, ne tzv. tsunami).
[editovat] Využití
V povodí Indu je zavlažováno 110 000 km² převážně v Paňdžábu a v deltě. Bylo vybudováno 14 nevelkých přehrada, z nichž Sukkurská přehrada u města Sukkur s pomocí podpůrných systémů zavlažuje přibližně 17 000 km². Celková délka zavlažovacích kanálů je 65 000 km. Za běžného stavu vody je řeka splavná od ústí ke městu Deraismailchán. Menší lodě s malým ponorem plují výše až do města Attok u ústí řeky Kábul.
[editovat] Historie osídlení
V údolí řeky vznikla ve starověku významná lidská civilizace s jedněmi z nejstarších sídlišť. Tato civilizace je vedle mezopotámské, egyptské a čínské jedna ze čtyř starověkých civilizací. Významná města v údolí, jako například Harappa a Mohenjo Daro, patřila k největším sídlištím starověku období kolem roku 3 000 let př. n. l..
[editovat] Poznámky
[editovat] Externí zdroje
Při vytváření tohoto článku bylo použito materiálů z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Инд“.

