Hexogen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hexogen, přesným chemickým názvem 1,3,5-cyklotrimethylentrinitramin je velmi silnou, bezpečnou a často používanou trhavinou, často též označovanou jako Cyklonit, RDX nebo T4.

Obsah

[editovat] Základní fyzikální a chemické vlastnosti

strukturní vzorec hexogenu
strukturní vzorec hexogenu

Chemicky je Hexogen aromatický cyklický triamin, jehož 3 dusíkové atomy 6-ti členného cyklu nesou namísto vodíkového atomu nitroskupinu ( - NO2), sumární chemický vzorec této sloučeniny je C3H6O6N6 nebo (CH2-N-NO2)3.

Je to jemná krystalická prášková látka o hustotě 1,76 g/cm3 a bodu tání 203 °C.

Ve vodě je prakticky nerozpustný, stejně tak jako ve většině běžných organických rozpouštědel. Dobře se však rozpouští v acetonu při teplotě 20 °C má nasycený roztok koncentraci 6,8%.

Hexogen je chemicky značně stabilní, nereaguje s kovy, zředěnými minerálními kyselinami a hydroxidy. Kyselina sírová jej však rozkládá při koncentraci vyšší než 70% a proto při jeho výrobě nelze použít nitrační směs na bázi H2SO4 + HNO3.

[editovat] Pyrotechnické vlastnosti a využití

Jako výbušnina vykazuje mimořádně dobré vlastnosti - je velmi stabilní a málo citlivý vůči vnějším vlivům a přitom se vyznačuje velmi vysokou brilancí a razancí výbuchu. Ve srovnání s populárním Pentritem vykazuje vyšší stabilitu a nižší citlivost vůči mechanickým podnětům, jeho brizance výbuchu je naopak mírně vyšší.

Je proto ideální látkou pro přípravu jak průmyslových tak vojenských trhavin. Často se přitom v různém poměru mísí s jinými explozivními látkami a setkáme se s ním mimo jiné pod obchodním názvem HBX, Cyclotol, C4 a v řadě vojensky využívaných výbušnin, včetně klasických plastických trhavin.

Jako výbušnina vykazuje tyto základní vlastnosti:

Energie výbuchu: 1 390 kcal/kg

Detonační rychlost: 9 800 m/s

Objem spalných plynů: 910 l/kg

Teplota exploze: 3 400°C

Teplota vzbuchu: 260 °C

[editovat] Výroba

Existuje celá řada výrobních postupů pro syntézu hexogenu, z nichž patrně nejvíce používaný je nitrolýza urotropinu bezvodou kyselinou dusičnou. Reakci je třeba provádět za vydatného chlazení, protože je silně exotermní a v každém případě vede ke vzniku řady nechtěných vedlejších produktů. Rafinace výsledného produktu se pak provádí jednak vysrážením hexogenu z reakční směsi, případně následnou rekrystalizací z acetonového roztoku.

Základ uvedené reakce vystihuje následující schéma (převzato z německé wiki):

[editovat] Viz též