Julius Agricola
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gnaeus Julius Agricola (13. června 40 - 23. srpna 93) byl římským vojevůdcem, který pro Řím získal velkou část Británie. Jeho tchánem byl slavný římský dějepisec Tacitus, jenž sepsal jeho životopis Život Julia Argicoly.
[editovat] Rodina
Agricola se narodil v Zaalpské Galii v kolonii Forum Iulium. Pocházel ze staré jezdecké rodiny. Jeho dědové působili jako císařští prokurátoři. Agricolův otec Julius Graecinus působil v Římě jako řečník a právník a byl povýšen do senátorského stavu. Za vlády Gaia Caesara byl však donucen zemřít, protože odmítl na císařův rozkaz vést obžalobu proti Marcu Juniu Silanovi.
Jeho matka Julia Procilla jej pak vychovávala v Massilii, kde se mu dostalo širokého vzdělání a již v mládí projevoval, podobně jako jeho otec, zájem o filosofii.
[editovat] Počátky kariéry
Svou kariéru započal v roce 60 v Británii, kde působil ve vojsku Suetonia Paulina jako vojenský tribun. Po dvou letech odešel do Říma a pojal tam za manželku Domitii Decidianu. Měli spolu dvě děti, syna a dceru, syn však ještě v dětství zemřel. V roce 64 byl poslán jako kvestor do provincie Asie, kterou tehdy spravoval úplatný prokonzul Salvius Titianus. Za Neronovy vlády byl jmenován tribunem lidu a v roce 69 jej císař Galba jmenoval prétorem bez soudních pravomocí a pověřil jej invetarizací chrámových darů.
Zvraty v rušném "roce tří císařů" se dotkly i Agricoly. Námořníci z Othonova loďstva při nájezdech na pobřeží vyplenili Agricolův rodinný statek a při drancování zabili jeho matku. Jakmile se doslech, že byl na východě provolán císařem Vespasianus, přidal se okamžitě na jeho stranu.
Jeho schopností si všiml Vespasiánův velitel Lucius Mucianus a v roce 71 mu svěřil velení nad vzpurnou dvacátou legií, umístěnou v Británii. Agricola se dostal do Británie, když ji spravoval bývalý konzul Petilius Cerealis. Postupně si v bojích s místními kmeny vydobil uznání a v roce 73 jej císař Vespasianus přibral mezi patricie a jmenoval správcem Aquitánie. Povinnosti správce vykonával se svědomitostí sobě vlastní a zasloužená odměna na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 77 byl jmenován konzulem a nadto mu byla udělena hodnost pontifika a v úřadu správce Británie vystřídal Julia Frontina.
[editovat] Argicola správcem Británie
Krátce před Agricolovým nástupem do úřadu rozdrtil britský kmen Ordoviků oddíl římské jízdy, takže prvním jeho úkolem bylo tuto porážku odčinit, což se mu podařilo, když Ordoviky téměř vyhladil. Dalším jeho krokem bylo obsazení ostrova Mony (dnešní Anglesey). Tacitus popisuje, jak nechal své vojáky na ostrov přeplavat, čímž ohromil místní obyvatele natolik (neboť čekali invazi loďstva), že se okamžitě vzdali.
Jako správce provincie si počínal umírněně a snažil se napravovat zlořády, kterých se dopouštěli předchozí správci. Tacitus nám říká, že: "Veřejné záležitosti nikdy nevyřizoval prostřednictvím propuštěnců nebo otroků, centruiony a vojáky nepřijímal do služby podle osobních sympatií ani na doporučení nebo prosby jiných, nýbrž nejlepší lidi považoval za nejschopnější. Všechno věděl, ale všechno netrestal; malé přestupky odpouštěl, velké přísně trestal. Netrestal však pokaždé, nýbrž se častěji spokojoval s lítostí." (Tacitus - Život Julia Agricoly, 19)
Rozsáhlou výstavbou se snažil romanizovat místní obyvatelstvo a omezit tak jeho bojovnost.
Ve třetím roce vyrazil s vojskem na sever a posunul hranici římského území až k zátoce Tanaus (neznámé polohy). Následujího roku pronikl ještě více na sever k zátokám Clota (dnešní Firth of Clyde) a Bodotria (dnešní Firth of Forth) a na celém nově získaném území upevňoval římskou vojenskou moc zakládáním pevností.
V roce 82 se kmeny žijící severně od zálivu Bodotrie začaly připravovat na rozsáhlé ozbrojené povstání proti římské moci. Podařilo se jim zničit jednu z římských pevností a oblehnout devátou legii v jejím táboře, avšak Agricola pohotově vyslal na pomoc jízdu s jejíž pomocí se podařilo hrozící nebezpečí odvrátit a barbary zahnat.

