Jiřina Popelová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiřina Popelová (* 1904, Praha - 1985) byla česká filosofka a komenioložka.
Studovala klasickou filologii a filosofii na pražské universitě (PhDr. roku 1928). Poté téměř dvacetileté působení na středních školách, přerušené jen studiem v Římě (1933-34), kde se seznámila s dílem B. Croceho. Po druhé světové válce zisk profesury a působení v Praze a Olomouci (na zdejší Univerzitě Palackého byla v letech 1950-1953 rektorkou). Od roku 1948 až do konce života členka KSČ. Roku 1970 vyhozena z FF UK.
Její dílo je mnohostranné, sahá od velikého množství novinových a časopiseckých článků k velikým filosofickým monografiím. Mnoho rukopisů ovšem nebylo vydáno. V mnoha ohledech jedna z nejdůležitějších postav české filosofie 20. století - především v oblastech filosofie dějin, etika a komeniologie.
Hlavní oblasti zájmu
- metodologie společenských věd (Poznání kulturní skutečnosti - 1936)
- filosofie dějin (Tři studie z filosofie dějin - 1946)
- komeniologie (J.A. Komenského cesta ke Všenápravě - 1958, Filozofia J.A. Komenského - 1985)
- etika (Etika - 1962)
- dějiny filosofie (Zrod filosofie, Rozpad klasické filosofie)

