Bičování
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bičování, neboli mrskání, byl trest, široce používaný od starověku až do dnešních dob.
Ve starověku židé odsuzovali k bičování za trest při porušení obřadních předpisů či za zločin proti mravnosti. Odsouzený mohl dostat maximálně 40 ran, přičemž trest nebyl považován za společensky potupný a ponižující. Bičování bylo prováděno v synagoze. V průběhu bičování byly trestanému předčítány texty ze Starého zákona. Samotný průběh bičování sledoval vždy soudce, bičovaný ležel na zemi na břiše. Židé používali hůl či prut, později i bič, ten se časem rozdělil na tři řemeny, proto odsouzenec dostával maximálně třináct ran.
Bičování se též používá při jedné z forem spankingu, sadomasochistické sexuální praktiky.

