Kosmický raketoplán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Start raketoplánu Columbia
Start raketoplánu Columbia

Kosmický raketoplán je typ raketoplánu, u kterého alespoň část jeho dráhy probíhá kosmickým prostorem, Jedná se o atmosféricko-kosmické letadlo typu plošníku, které je na oběžnou dráhu vynášeno vlastními raketovými motory, případně posílenými pomocnými raketovými motory, nebo jehož stavební součástí je nosný raketový systém (nosná raketa). V kosmickém prostoru se pohybuje jako kosmická loď.

Obsah

[editovat] Charakter provozu

Komický raketoplán může být provozován jak v pilotovaném, tak bezpilotním režimu. Jeho obvyklým, nikoli však nezbytným, rysem je mnohonásobná použitelnost.

Start ze země může probíhat buď vertikálně, jako u běžné nosné rakety, nebo horizontálně jako u klasického letounu, případně může být do určité výše vynesen jiným letadlem a zde vypuštěn k samostatnému letu. Návrat na Zemi probíhá klouzavým nebo motorovým letem, s případným využitím pomocných motorů (raketových, nebo proudových) a přistává na letišti s dostatečně dlouhou přistávací dráhou.

Někdy se nepřesně do této kategorie zahrnují i tzv. vztlaková tělesa (lifting bodies), která však nejsou plošníky, neboť aerodynamický vztlak nepůsobí nosné plochy, ale trup letadla.

[editovat] Kategorie kosmických raketoplánů

Kosmické raketoplány

americké americké (program Space Shuttle)


sovětské sovětské a ruské ruské


Soukromé raketoplány

Z hlediska provozu a dosahovaných výkonů můžeme rozdělit kosmické raketoplány do dvou velkých tříd:

  • orbitální kosmické raketoplány;
  • suborbitální kosmické raketoplány.

[editovat] Orbitální kosmické raketoplány

Tato třída dosáhne v průběhu vzletu nejméně první kosmické rychlosti a po vypojení raketových motorů se pohybuje po oběžné dráze kolem Země případně po únikové hyperbolické dráze z gravitačního pole Země jako kosmická loď.

V této třídě byly realizovány dosud pouze dva typy kosmických raketoplánů, a to:

Existuje však celá řada nerealizovaných projektů takových strojů

[editovat] Suborbitální kosmické raketoplány

Stroje této třídy jsou urychleny raketovým motorem (motory) na maximální rychlost výrazně nižší, než je první kosmická rychlost. Po vypojení motoru (obvykle po vyčerpání pohonných látek) pokračují v letu setrvačností po balistické (suborbitální) dráze, přičemž její vrchol leží za hranicí zemské atmosféry, tedy v kosmickém prostoru. Tato hranice nebyla dosud v rámci mezinárodního práva stanovena; pro potřeby ustavování leteckých rekordů stanovila Mezinárodní letecká federace (FAI) hranici vesmíru ve výši 100 km nad geoidem.

Z hlediska FAI proto splnily podmínky pro zařazení do kategorie suborbitálních kosmických raketoplánů dosud pouze dva typy letounů, a to:

  • americký raketoplán North American X-15 (max. dosažená výška 108 km);
  • americký raketoplán Scaled Composites SpaceShipOne (max. dosažená výška 112 km).

Ve stavbě jsou další typy, které by měly sloužit ke turistickým „skokům na okraj vesmíru“.