Gaius Marius
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gaius Marius (C•MARIVS•C•F•C•N; nar.: 157 – 86 př. Kr.) byl římský vojevůdce a politik, nejvíce proslavený vojenskými reformami v římské armádě.
Původem z nízkého rodu se přes náklonnost optima Caecilia Metella propracoval k vyšším vojenským postům. Marius byl vysokého vzrůstu. Vyznamenal se v bojích v Africe proti numidskému králi Iugurthovi v letech 111–105 př.Kr.
Roku 119 př. Kr. byl zvolen za tribuna lidu. Stavil se neoblomně proti tehdy mocné nobilitě i svým chlebodárcům (Caeciliovi) a prosazoval přes jejich proti-snahy své záměry. Stal se i praetorem. Agitačními manévry si získával přízeň lidu, což nakonec vedlo k dosažení jeho cíle – konzulátu. Jako voják byl také velmi úspěšný v bojích s Germánskými kmeny.
[editovat] Armádní reforma
- Přijímal chudé bezzemky do vojsk.
- Výzbroj a vybavení vojáků byly hrazeny státem.
- Vojáci dostávali pravidelně žold a podíl z kořisti válečných výprav.
- Odměny válečným veteránům včetně půdy.
- Zřízena profesionální žoldnéřská armáda.
[editovat] Boj o moc
Populárové x Optimáti
Dostal se do konfliktu se Sullou, jímž byl poražen a stal se tak psancem. Chtěl utéci do Afriky, ale byl nucen skrývat se v bažinách v jižní Latii. Byl dopaden, ale nakonec propuštěn. Jeho existence se přesunula do Kartága, kde se skrývá se svým synem. Po odchodu Sully je povolán zpátky do Říma, kde však vykonává krvavou mstu na optimátech. Docílil celkem sedmého konzulátu, záhy však umírá se zlou pověstí.

