Křemenáč březový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Křemenáč březový

Křemenáč březový
Křemenáč březový
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae )
Rod: Kozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum versipelis
(Bull.:St. Am.) S. F. Gray

Křemenáč březový (Leccinum versipelis (Fr.) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.

Obsah

[editovat] Popis

  • Klobouk má v průměru 4-20 cm, nejdříve je polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třeň, pozdéji polštářovitý. Zbarven je žluto až hnědooranžově. Povrch je hladký, matný, suchý, jenmě plstnatý.
  • Rourky jsou nejprve šedavé, pak šedohnědé.
  • Póry jsou velmi drobné, okrouhlé, kouřově šedé, později až šedě hnědavé.
  • Třeň je v mládí břichatý, dosti vysoký, později na bázi obyčejně ztluštělý, kyjovitý, na šedavém podkladě jsou význačné tmavě až černě třásnitě šupiny.
  • Dužnina je bělavá, na řezu se zbarvuje do růžovofialova, je pevná až tvrdá, nesnadno zahnívá a málo červiví, na spodku třeně je živě modrozelená.
  • Chuť i vůni má příjemnou, méně výraznou.

[editovat] Výskyt

Roste v přestávkách v červnu až říjnu, výhradně pod břízami v lesích všech typů, hájích i mimo les. Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule.

Křemenáč březový má mnoho lidových názvů jako červenáč, červeník, červený kozák, dragoun, kamenáč, křeměňák apod.

[editovat] Použití

Je jedlý. Zvláště mladé plodnice jsou velmi jemné. Výborně se uplatňuje v typických houbových pokrmech. Při krájení, vaření a smažení sice dužnina mění barvu, tmavne až černá, při sušení šedne, ale to nijak neubírá na jejich hodnotě. Také se hodí pro svou pevnou a masitou dužninu pro všechny konzervační způsoby včetně sušení.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.