Milíř
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milíř je už od starověku pouřívané zařízení pro výrobu dřevěného uhlí.
Milíř zajišťuje pomalé hoření za minimálního přístupu vzduchu ale při relativně vysoké teplotě. Uvnitř milíře dochází ke karbonizaci dřeva.
Jde v principu o velkou hranici dřeva, která je zvenku utěsněna hlínou. V hliněném obalu je na počátku několik otvorů, aby do milíře mohl vnikat vzduch při jeho rozhořívání. Poté jsou otvory utěsněny a přísun vzduchu je regulován na velmi nízké úrovni. Milíř poté několik desítek hodin doutná za minimálního přístupu vzduchu a uvnitř probíhá za vysoké teploty karbonizace dřeva. Pak se nechá milíř vychladnout a po jeho zbourání se může vzniklé uhlí vyjmout. Na 100 kg dřeva se získá přibližně 20 kg dřevěného uhlí.
Dnes se milíře pro výrobu dřevěného uhlí používají jen zřídka v některých chudších zemích. Většinou byly nahrazeny ocelovými karbonizátory, které mají vyšší účinnost (ze stejného množství dřeva se získá více uhlí) i kratší dobu výrobního cyklu. Navíc bylo v průmyslu od 18. století dřevěné uhlí postupně nahrazeno uhlím kamenným a tím poklesla po dřevěném uhlí poptávka.
V letní sezóně je možno zhlédnout milíře ve skanzenu výroby dřevěného uhlí u obce Lhota na Kladensku.
Poznámka: V 50. letech 20. století se pro jaderný reaktor v naší literatuře používal termín jaderný milíř.

