Muchomůrka šedivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Muchomůrka šedivka

Muchomůrka šedivka
Muchomůrka šedivka
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita spissa
((Fr.) Kumm., 1871

Muchomůrka šedivka nazývaná též Muchomůrka šedá (Amanita spissa (Fr.) P. Kumm., 1871) je jedlá houba z čeledi muchomůrkovitých.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Agaricus excelsus Fr., 1821
  • Agaricus spissus Fr., 1838
  • Agaricus validus Fr., (1838) [1836]
  • Amanita ampla Pers., 1801
  • Amanita cariosa Fr., 1838
  • Amanita excelsa (Fr.) P. Kumm., 1871
  • Amanita excelsa var. valida (Fr.) Wasser, 1992
  • Amanita spissa var. ampla (Pers.) Veselý, 1933
  • Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Veselý, 1933
  • Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Cetto, 1987
  • Amanita spissa var. excelsa (Fr.) Dörfelt & I.L. Roth, 1982
  • Amanita spissa var. valida (Fr.) E.-J. Gilbert, 1918
  • Venenarius excelsus (Fr.) Murrill, 1948

[editovat] Taxonomie

V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

[editovat] Popis

  • Klobouk muchomůrky šedivky má v průměru 5–15 cm, v mládí má polokulovitý nebo vejčitý tvar, později je sklenutý až plochý. Barva je šedohnědá nebo popelavá, okraj nerýhovaný, někdy lysý ,jindy pokrytý bílými bradavkami.
  • Závoj je blanitý, bělavý.
  • Prsten je mohutný, bílý, odstálý, zřetelně hustě rýhovaný.
  • Lupeny jsou husté, bílé, volné.
  • Třeň je 6–15 cm vysoký, 2–3 cm tlustý, válcovitý, plný, dolů zvolna ztluštělý, zakončený kuželovitou hlízou, nad prstenem je bílý, jemně rýhovaný, většinou našedlý, hladký nebo příčně rozpukaný.
  • Dužnina je bílá, na řezu neměnná.
  • Chuť má mírnou, vůně je podobná pachu starých brambor.

[editovat] Výskyt

Roste velmi hojně v červenci až listopadu ve všech lesích, zvláště ve smrčinách. Vyskytuje se v mírném pásmu severní polokoule a v Austrálii.

[editovat] Použití

Je to jedlá houba, pozor pouze dobře tepelně upravená, za syrova je nejedlá. Vzhledem ke značnému nebezpečí záměny s jedovatými muchomůrkami se tuto houbu příliš nedoporučuje sbírat. Její použití v kuchyni je možné, ale jen ve směsích. I při tepelném zpracování chutná často stále zemitě.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za jedovaté muchomůrky jeko například muchomůrka tygrovaná, nebo muchomůrka porfyrová, nebo poměrně vzácná muchomůrka královská.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 61.
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu
V jiných jazycích