Elektrický náboj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektrický náboj je fyzikální veličina, která vyjadřuje velikost schopnosti působit elektrickou silou.
Symbol veličiny: Q (angl. quantity of charge)
Základní jednotka: coulomb, značka jednotky: C
Další používané jednotky: milicoulomb mC, mikrocoulomb μC
Měřidlo: elektrometr, elektroskop
Nositeli elementárního elektrického náboje jsou protony (kladný náboj) a elektrony (záporný náboj). Náboje obou částic mají stejnou velikost. Proto je atom (má stejně elektronů jako protonů) elektricky neutrální. Elementární náboj má hodnotu e = 1,602e-19 C.
Elektricky nabitý atom se nazývá iont.
Platí Zákon zachování elektrického náboje: V elektricky izolované soustavě těles, je celkový elektrický náboj stálý. Elektrický náboj nelze vytvořit ani zničit, lze jej jen přemístit.
Na rozdíl od gravitační síly, kdy dve částice se vždy přitahují, mohou elektrické síly působit přitažlivě i odpudivě. U částic rozlišujeme záporný a kladný náboj. Z hlediska sil se ale nic nezmění, pokud znaménka vyměníme.
Náboj je kvantován.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
- Doc. Ing. Ivan Štoll, CSc.: Elektřina a magnetismus, Vydavatelství ČVUT

