Kyselina fluorovodíková
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kyselina fluorovodíková | |
| Sumární vzorec | HF |
| Molární hmotnost | 20,1 g.mol-1 |
| Registrační číslo CAS | 7664-39-3 |
| Teplota tání | -83 °C |
| Teplota varu | -19,5 °C |
| pKa | 3,14 |
Kyselina fluorovodíková je jedinou kyselinou fluoru. Fluor totiž nemůže tvořit sloučeniny s kyslíkem, ve kterých by na fluor byly v aniontu poutány kyslíkové atomy.
Kyselina fluorovodíková je vodným roztokem fluorovodíku, který je za normální teploty bezbarvý, nedýchatelný plyn. Roztok je bezbarvá, dýmající kapalina se silně leptajícími účinky. Kyselina fluorovodíková patří mezi slabé kyseliny vzhledem k velké afinitě fluoru k vodíku, vzhledem k čemuž fluorovodík ve vodě neúplně disociuje:
- HF + H2O ↔ F- + H3O+.
Rozpouští většinu oxidů kovů, i kovy samotné (s výjimkou zlata a kovů platinové skupiny) za vzniku solí. Soli kyseliny fluorovodíkové se nazývají fluoridy, např. fluorid sodný NaF, fluorid hlinitý AlF3. Nejvýznamnějším fluoridem je fluorid vápenatý neboli minerál fluorit (kazivec).
Přestože je to slabá kyselina, způsobuje při styku s kůží nebo sliznicemi velmi bolestivé a špatně se hojící rány.
[editovat] Použití
Kyselina fluorovodíková je obvykle komerčně dodávaná ve dvou koncentracích, a to buď 40%, nebo 70%. Uchovává se v gutaperčových, polyvinylchloridových nebo polyetylénových nádobách. Používá se na leptání skla, neboť oxid křemičitý se v ní snadno rozpouští podle rovnice.
- SiO2(s) + 6 HF(aq) → H2[SiF6](aq) + 2 H2O(l)
za vzniku kyseliny hexafluorokřemičité.

