Filosofická povídka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filozofická povídka je literární žánr příbuzný filozofickému románu. Jeho zakladatelem a nejvýznačnějším autorem je francouzský filozof Voltaire, jehož povídky byly většinou kritického až satirického zaměření. Žánr byl založen Voltairovou povídkou Candide z roku 1759, která také zůstává nejvýznačnějším příkladem tohoto žánru. Za další významnou filozofickou povídku je považován Saint-Exupéryho Malý princ.
|
Portál Literatura |
Nejdůležitějším znakem filozofické povídky je, že prezentuje či vysvětluje filozofické názory jejího autora. Často má kritické zaměření vůči myšlenkám autorova oponenta. Filozofická myšlenka je většinou prezentována jako úvaha (monolog) jedné z postav či součást dialogu více postav. Někdy je také podána jako praktický příklad filozofického názoru. Filozofické názory jsou většinou z oblasti etiky.
Filozofická povídka se může prolínat s více žánry, k nejčastějším patří science fiction, utopie nebo antiutopie. Jedná se o velmi častý žánr, protože ve většině literárních děl se projevují filozofické názory autora a řada autorů také píše záměrně literární díla, v nichž své názory prezentuje.

