Pavel Kohout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pavel Kohout (* 20. července 1928, Praha) je český básník, jeden z představitelů budovatelské poezie, prozaik, dramatik, překladatel a později významný spisovatel samizdatu a exilu. Zpočátku užíval šifer GAL, veron.

Známý je také tím, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.

Jeho třetí manželka (od roku 1965) je scenáristka, také spoluautorka jeho scénářů, a spisovatelka Jelena Mašínová. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, s kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin.

Obsah

[editovat] Život

Narodil se v Praze, kde také roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době byl přesvědčeným komunistou. Byl členem ÚV ČSM (1952-60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup.

Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947-49). Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949-50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950-52).

V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit (v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii). Dosud napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací.

Během vojenské služby (1952-54) byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Čs. voják a členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Čs. televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly – mj. byl dramaturgem v Divadle na Vinohradech (1963-66) – a začínal se přiklánět k reformním komunistům.

V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.

Podporoval Pražské jaro. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností tzv. pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována (což jeho nepřátelství k režimu ještě prohloubilo).

Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu.

[editovat] Dílo

[editovat] Básně

  • Verše a písně, 1952 – bás. sbírka propagující socialismus
  • Čas lásky a boje, 1954 – bás. sbírka, budovatelská poezie

[editovat] Dramata

  • Dobrá píseň, 1952 – drama (veršovaná komedie), prorežimní hra, mnoho vtipných scén; muž jde místo svatební noci do ocelárny; ve své době velmi hraná
  • Zářijové noci, 1955 – divadelní hra z vojenského prostředí; už mírný odvrat od ideologie, „rozpor teorie a praxe“
  • Chudáček, 1956, drama; zakázáno před premiérou
  • Sbohem, smutku, 1957
  • Taková láska, 1957 – tato hra patří mezi nejlepší české hry, hrála se nejen v Čechách, ale i v Německu a SSSR
  • Říkali mi soudruhu, 1960 – drama, bylo zakázáno po sedmé repríze
  • Třetí sestra, 1960
  • Cesta kolem světa za 80 dní, 1962 – div. adaptace knihy Julese Vernea.
  • Dvanáct, 1963 – příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU
  • Josef Švejk, 1963 – dramatizace částí slavného Haškova románu
  • Válka s mloky, 1963 – divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky
  • Vzpomínka na Biskaj, 1965
  • August, August, August, 1967 – cirkusové prostředí, hl. p. smutný klaun August, má sen, že bude drezírovat 8 bílých lipicánů → ředitel na něj pustí tygry (= komunistické hledisko)
  • Briefe über die Grenze, 1968
  • Nenávist v prosinci, 1968
  • Aksál, 1969
  • Válka ve třetím poschodí, 1970, absurdní drama
  • Pech pod střechou, 1972
  • Ubohý vrah: Na motivy povídky Rozum Leonida Andrejeva, 1972 – divadelní adaptace, která měla v roce 1976 premiéru na Broadwayi [1]
  • Amerika, 1973 – div. adaptace Kafkova románu (spoluautor Ivan Klíma)
  • Požár v suterénu, 1973, absurdní drama
  • Život v tichém domě, 1974, absurdní drama
  • Ruleta: Na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva, 1976 – div. adaptace
  • Atest, 1979 – jednoaktovka, hl.p. Ferdinand Vaněk postižený režimem chce pro svého psa atest a přihlásit ho do chovatelství, což ale nelze, protože on, majitel, má špatný kádrový posudek
  • Marie zápasí s anděly, 1981 jednoaktovka o životě Vlasty Chramostové
  • Marast, 1982
  • Ecce Constantia, 1988 – 'přímý přenos' z koncilu v Kostnici
  • Kyanid o páté, 1996
  • Šest a sex, 1998 – 7 jednoaktových děl
  • Nula, 199… [2]

[editovat] Romány

  • Z deníku kontrarevolucionáře, 1969 – první prozaické dílo, vyšlo ve Švýcarsku, první české vydání vyšlo v roce 1997, shrnutí životních osudů z let 19451968
  • Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge – podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., 1970 v samizdatu – groteskní román psaný formou koláže, obsahuje zápisy, protokoly, prohlášení aj. Hl. p. Adam Juráček chce okouzlit krásnou Kateřinu, několik měsíců se cvičil v soustřeďování myšlenek a naučil se chodit po stropě, stranický aparát se to snaží zatajit a zakázat → úřady ho obviní z trestného činu a Adam se nakonec zblázní; Autor se vysmívá komunistickým praktikám
  • Katyně, 1970 – román, hl. p. dospívající dívka, která se nedostane na střední školu a začne navštěvovat speciální humanitní obor s maturitou – školu pro katy. Náplní studia jsou popisy mučení, historie popravování aj.; humoristický pohled na lidské krutosti a praktiky totalitní moci a také nebezpečnou schopnost lidí smířit se s absurdní situací; hodně oceňován a vydán v mnoha jazycích
  • Nápady svaté Kláry, 1982 – bizarně alegorický román, satiricky pohlížející na totalitní úřady; hl. p. je žákyně 7. třídy obdařená schopností jasnovidectví; v roce 1996 zfilmován v Izraeli pod názvem Clara Hakedosha
  • Kde je zakopán pes, 1987 – memoárový román (kde autor vychází z vlastních vzpomínek); ukazuje praktiky StB v době normalizace; okolnosti kolem vzniku Charty 77. Název podle jezevčíka, kterého Kohoutovým právě StB otrávila
  • Hodina tance a lásky, 1989 – román, představující v Kohoutově tvorbě zcela nové téma – téma 2. světové války; příběh z Terezínské Malé pevnosti, který zároveň ukazuje, co může u mladých lidí způsobit vymývání mozků; mladá dívka Kristina, jež je dcerou velitele tábora přijíždí ze školy za otcem do koncentráku, posléze se zamiluje do mladého esesáka – ona je naivní, on je uvědomělý mladý árijec; připojují se osudy židů (otec jí přivede mladou židovskou baletku, aby ji učila tančit); dívka stále víc chápe poměry v táboře; onu mladou židovku znásilní Kristinin vyhlédnutý esesák a nechá ji, aby se utopila (o tom se Kristina nedozví); příběh končí osvobozením tábora; zfilmován v roce 2003 Viktorem Polesným
  • Konec velkých prázdnin, 1991 – rozsáhlé zpracování látky české emigrace
  • Sněžím, 1992 – zabývá se aktuální politickou situací roku 1991 – téma lustrací
  • Klaun, 1994 – spolu s Michalem Pavlíčkem znovu zpracované téma hry August, August, August
  • Hvězdná hodina vrahů, 1995 – román zpracovávající poslední týdny okupace ve formě detektivního thrilleru
  • Pat aneb Hra králů, 1991
  • Ta dlouhá vlna za kýlem, 2000

[editovat] Ukázky díla

(k čistkám)

A skutečnost je zatím taková
osobní bahno pronikne tě cele.
Tak žili Slánský, Šling a Švermová
a stali se – agenty nepřítele.

1952, z první verze „dramatu“
„Dobrá píseň“

(k úmrtí Stalina)

Ne, nepadne svět do rozvalin
přes bolest, kterou zažívá.
Je v našich srdcích mrtvý Stalin
silnější, než byl zaživa.

1953

(ke Kubánské krizi)

Cuba si, Yankee no!
Národ neprodá svou kůži lacino!
Yankee no, Cuba si!
Už se blýská na časy!

1962

[editovat] Traktorové častušky

Traktory, traktory,
i vy, traktoristé,
údernické prapory
zasloužili byste!

To vám bylo pozdvižení,
to vám bylo smíchu, klení,
to vám bylo hovorů,
když k nám přijel o žních loni
na výpomoc místo koní
párek nových Zetorů.

Traktory, traktory,
rozbít přijely jste
zastaralé názory,
zastaralý systém!

Pan farář hned ráno kázal:
„Přišla na nás mravní zkáza,
konec boží naděje!“
Místní statkář k tomu dodal,
že nás čeká velká voda,
slintavka a kurděje.

Traktory, traktory,
– svatá pravda jistá –
ďáblovy jsou výtvory,
dílo ancikrista!

V poli chodí silné stroje,
do večera hotovo je
to, co dříve za týden.
Stroje zanechaly dojem...
proč ty ale, srdce moje,
od té doby vzdycháš jen?

Traktory, traktory,
úspěch máte jistý.
Je to těmi motory
nebo traktoristy?

Tenhle problém rozřešily
naše dívky až v té chvíli,
kdy s úsměvem ve tváři
vezli je dva hoši milí,
vezli si je, roztomilí,
na traktorech k oltáři!

Traktory, traktory,
i vy, traktoristé,
údernické prapory
zasloužili byste!

Dneska už ty čtyři v kraji
všichni lidé nazývají
„traktorové rodiny“.
Často se jich žertem ptají,
brzo-li si nachystají
malý traktor pro syny.

S traktory, s traktory
pro vítězství jisté
za daleké obzory
jedou traktoristé.

1949

[editovat] Zítra se bude tančit všude

V lukách se třpytí potoky,
vítr nám chladí čelo,
v srdci zní nápěv široký,
že by se tančit chtělo.
Písní a šťastným úsměvem
vítáme nová jitra;
už dnes je krásná naše zem,
oč hezčí bude zítra!

1. |: Zítra se bude tančit všude,
až naše vítězné vlajky rudé
na stožáry světa vyletí! :|

2. Když dívka v tanci zavlaje,
chlapec jí ruku podá,
úsměvy letí do kraje
rychleji nežli voda.

Až do samoty nejtišší
pronikne naše píseň,
a každý, kdo ji uslyší,
ten taky roztančí se!

R.

Kvetoucí zemí jede vlak,
v slunci se leskne řeka
a píseň letí do oblak
a s nimi do daleka;
do ulic velkých cizích měst,
kde všichni mladí lidé
začnou ji zpívat na počest
života, který přijde!

R.

Můžeš se volně rozletět,
písničko jasná, smělá,
vždyť není síly na světě,
jež by tě zadržela.
Veselý, silný, mladý svět
do tance se dnes dává;
láskou chcem hory přenášet,
šťastnému míru sláva!
Sláva!

R.

1952, text písně ze stejnojmeného filmu [3]

[editovat] Citáty

  • „Bývalý zrádce Imre Nagy pokojný převrat změnil ve fašistický puč a komunisté s úlevou přivítali návrat sovětských tanků. Já též. Imre Nagy ani nepožádal o milost a zápas vzdal. Pro mne vyvolává Maďarské povstání vzpomínku nového osvětlení Budapešti – na lucernách viseli místo světel lidé – hrdinní komunisté. Maďarům prohraná revoluce ale narovnala páteř.“
    –listopad 2006, na semináři „Proč si dnes připomínat Maďarské povstání roku 1956?“ [4]

[editovat] O Kohoutovi

  • „Pavel Kohout [otevřel prakticky bez omezení svůj archív a] na začátku řekl: „Jsem nad věcí, dělejte si s tím co chcete.“ Prohlédl jsem si ten materiál a pochopil jsem, že takovou knížkou se dá otevřít otázka, proč se lidé za komunismu chovali tak, jak se chovali. A že má cenu otevřít tu otázku teď, a ne za třicet let.“
    Pavel Kosatík v rozhovoru s Reflexem 51/02 [6]

[editovat] Reference

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích