Rotunda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rotunda (z lat. rotundus - kruhový) je typ stavby na centrálním kruhovém půdorysu. V původním významu slova šlo o jakýkoli centrální prostor. Dnes je však tímto termínem chápán specifický typ malého centrálního kostela, používaného v raném středověku. Setkáváme se s ní hlavně v české, moravské a částečně i slovenské a polské architektuře románské. Výzkumem těchto staveb se intenzivně zabýval historik umění Josef Cibulka.
Rotundy mají kruhovitý půdorys, mají apsidu, což je podkovovitý přístavek v němž je umístěn oltář. Výjimečně mohou být rotundy i čtyři apsidy. (čtyři apsidy patrně měla rotunda svatého Víta na Pražském hradě). V Mikulčicích byly dokonce nalezeny zbytky velkomoravské dvouapsidové rotundy (tzv. VI. mikulčický kostel), ovšem tato varianta je velice výjimečná.
Rotunda bývá zaklenuta kupolí. Vnitřní prostor zpravidla osvětlují malá, polokruhově ukončená románská okénka a také válcový nástavec procházející střechou a opatřený (zpravidla) podvojnými románskými okénky, tzv. lucerna. Rotunda bývá opatřena románským vstupním portálem. Může být též vybavena věží.

