Diskuse:Tovaryšstvo Ježíšovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

[editovat] Text ke sloučení

Text přesunut ze stránky 1540:

Krátce před zasedáním Tridentského koncilu vznikl nový řád, jehož hlavním úkolem bylo čelit reformaci. Jeho zakladatelem byl Ignác z Loyoly (*1491-V1556), Španěl, bývalý voják, roku 1622 byl kanonizován. Během bitvy u Pamplony byl dělovou koulí těžce zraněn do nohy, během rekonvalescence prodělal duchovní obrat. Meditoval nad životem Krista, vyvinul techniku duševního sebezkoumání. Shrnul ji na 300 stránkách poznámek, které se staly základem jeho pozdějšího díla Duchovní cvičení. Roku 1522 se vydává do Svaté země, ale kvůli turecké expanzi a bojům tam nedorazí. V třiatřiceti letech začal intenzivně studovat latinu, filosofii a teologii, spolu s Františkem Xaverským, vysvěceným roku 1537, se rozhodl pro založení nového řádu. Řád byl ústně potvrzen papežem roku 1534, písemně pak Pavlem III. v roce 1540. Reagoval na renesanční zesvětštění církví, vyznačoval se touhou k misijním cestám do zámoří a nesouhlasil s průběhem reformace. Vyznačoval se přísnou kázní a askezí. Jeho členové skládali čtyři sliby, kromě tří obvyklých slibů chudoby, čistoty a poslušnosti ještě slib absolutní poslušnosti papeži. Prvním řádovým generálem se stal samotný Ignác. Na rozdíl od stávajících řádů byli velmi nekonformní, místo řeholních oděvů nosili civilní oděv. Pronikali mezi lid, kázali, učili na školách a univerzitách. Misijní činnost vyvíjeli jak v Evropě, tak v zámoří, především v Indii, v Číně, v Japonsku a v Jižní Americe. Hráli velkou roli při šíření barokní kultury po Evropě. Jezuitský řád staví především na kristocentrické spiritualitě. Základem pro ni jsou Duchovní cvičení (Exercitia spiritualia) zakladatele řádu. Poprvé vyšla v roce 1538 a radí, jak dosáhnout vysokého stupně mravní čistoty a dokonalosti. Absolvovat každoročně čtyřtýdenní duchovní cvičení bylo povinností všech členů řádu. Velký důraz byl kladen na memento mori, připomínání si své vlastní smrtelnosti, a to až do té míry, že se v souvislosti s jezuity hovoří o kultu smrti. Tato vlastnost velmi poznamenala barokní kulturu jako takovou. Dalším často přetřásaným tématem je kasuistická morálka, stručně shrnutá v úsloví „účel světí prostředky“. Tento výrok však expresis verbis v Ignácově díle není. Ale mnoho výroků a pokynů se nese v tomto duchu. Usilovali o znovudobytí světa pro katolickou církev a pro Ježíše. Soustředili se proto na lidi, kteří měli vliv a moc rozhodování – vychovávali mocné, působili jako vychovatelé šlechty a u dvorů, čímž získávali přístup do mocenské sféry. Brzy narazili na silný odpor až nepřátelství, z mnoha evropských zemí byli vyhoštěni. V roce 1773 papež Kliment V. jejich řád formálně zrušil bulou Dominus ac Redemptor noster (Pán s spasitel náš) z důvodu stálého zasévání nepřátelství mezi státy. Jezuité však pokračovali v činnosti a již v roce 1814 papež Pius VII. jejich řád obnovil.Řád byl do Čech uveden v roce 1556, Petr Canisio s dalšími 12 jezuity. Byli povoláni Ferdinandem I., aby šířili vzdělanost šlechty a císařského dvora. Usadili se v bývalém dominikánském konventu sv. Klimenta, kde vznikla první jezuitská kolej v Čechách a po rozšíření v 17. století jedna z největších kolejí na světě. Zde se taktéž nachází řádový kostel sv. Ignáce, jehož vzorem je kostel Il Gesù v Římě. Jde o první barokní stavbu na území Čech, kostel má půdorys latinského kříže. Mezi významné členy jezuitského řádu v Čechách patří Bohuslav Balbín (autor obrany jazyka českého), Fridrich Bridel (Co Bůh, člověk?; je považován za největšího barokního básníka), Antoním Koniáš, Josef Dobrovský (před zrušením řádu prošel seminářem), Roderigo Arriaga (Španěl, jeden z nejvýznamnějších neoscholastických filozofů, odešel na povolání řádu vyučovat do Prahy), Theodor Moretus (významný astronom), Jiří David (autor první západní gramatiky ruského jazyka), Joseph Georg Kamel (botanik, řádový lékárník, narozen v Brně, působil na Filipínách, publikoval v Philosophical Transactions londýnské Royal Society). (V dnešní době vydává páter Josef Koláček portréty českých jezuitů – misionářů, kteří působili v zámoří. V Belgii vydává společnost bollandistů tzv. Acta sanctorum, kritické životopisy svatých.

Prosím znalce, aby zvážili sloučení použitelných částí předchozího textu s textem tohoto článku. Děkuji. --Beren 08:14, 10. 10. 2005 (UTC)

[editovat] Přenesený význam

Ten přenesený význam, resp. jeho používání jsem nikdy nezaregistroval a ani mi to nepřijde moc důležité. Ale nechci to hned mazat, třeba se to někde a někým používá často...--Fnn 09:41, 28. 8. 2006 (UTC)

Výše uvedený návrh obsahuje řadu drobných i významných nepřesností. Něco jsem v Berenově textu opravil (název Bridelovy bás. sbírky) a něco doplnil (jména dalších důležitých jezuitů), ale nemám zkušenosti s wikipedií a nerad bych něco zpackal. Mimochodem napsat NPOV článek o jezuitech bude těžké. V textu by určitě měla být zmínka o "dvojím životě" jezuitů - upozorňují na něj autoři některých prací. Něco jiného jsou neutrální dějiny řádu a něco jiného jsou dějiny "jezuitů" jako společenského symbolu. Obé si zaslouží své heslo. Ater