Behistunský nápis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Behistunský nápis, vytesaný do vysoké skalní stěny mezi Kermánšáhem a Hamadánem v Íránu, nechal krátce po roce 521 př. n. l. pořídit perský král Dareios I., aby oslavil vítězství nad rebely v prvních letech své vlády (poslední úpravy jsou asi z roku 518). Nápis je psán klínovým písmem ve třech jazycích - staroperštině, akkadštině a elamštině - a doplňuje ho obraz Ahuramazdy, pod nímž stojí král a devět spoutaných vzbouřenců - Açina, Nidintubel, Martija, Fravartiš, Čiçatachma, Fráda, Vahjazdáta, Aracha a Skuncha. Na desátém vzbouřenci Gaumátovi, který leží na zemi, má Dareios položenou levou nohu. V textových partiích se podává celá historie Dareiova nástupu na trůn, od převratu proti Gaumátovi až po boj se skythským knížetem Skunchou kolem roku 519.
[editovat] Ukázky
(podle překladu Otakara Klímy)
Král Dárajavauš praví: (…) Nebylo muže, ani Peršana ani Méda ani v našem rodě nikoho, kdo by ho, toho mága Gaumátu, připravil o vládu. Lid se ho náramně bál, mnoho lidí dal zahubit. (…) Nikdo se neopovážil říci něco o tom mágu Gaumátovi, až jsem přišel já. Pak jsem vzýval Ahuramazdu, Ahuramazda mně přinesl pomoc. Uplynulo deset dní z měsíce bágajády, tak jsem s několika málo muži toho mága Gaumátu zabil. (…) Sikajauvatiš jménem je pevnost, Nisája jménem je kraj v Médii, tam jsem ho zabil.
Království, které našemu rodu bylo odňato, to jsem já znovu postavil na jeho základ, já je postavil na místo. Jak bylo dříve, tak jsem já zbudoval svatyně, které ten mág Gaumáta zbořil.
[editovat] Bibliografie
Klíma, O., Sláva a pád starého Íránu, Praha 1977.

