Samohybné dělo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Moderní francouzská samohybná houfnice CAESAR na kolovém podvozku
Moderní francouzská samohybná houfnice CAESAR na kolovém podvozku
Moderní německá samohybná houfnice PzH 2000
Moderní německá samohybná houfnice PzH 2000

Samohybné dělo je označení komplet vozidla a děla (či případně podobného zařízení), který je primárně určen pro boj (nepatří sem tedy obrněné transportéry vybavená lehkým dělem, které slouží i pro přepravu pěchoty po bojišti). Samohybná děla se dělí na ta určená pro nepřímé ostřelování (samohybné houfnice, podle některých pojetí též raketomety a minomety) a na ta, která jsou určena pro boj přímou palbou (stíhače tanků a útočná děla).

[editovat] Historie

Samohybná děla se vyvinula ve 30. letech 20. století v Německu a Rusku. Potřeba levného, mobilního a účinného prostředku pro palebnou podporu pěchoty byla známa již v době první světové války. Tehdy bylo prakticky nemožné udržet rychlý postup a efektivně ničit ohniska nepřátelského odporu. Pěchota byla kosena dobře maskovanými kulomety a minomety, o prvních tancích nemluvě.

Díky těmto zkušenostem padlo v Německu mnoho návrhů na samohybná děla. Vykořistěný stát však neměl na podobné projekty ani finance ani pravomoce. Proto se Němečtí konstruktéři odebrali do Ruska, kde byly vyvíjeny a zkoušeny zbraně. Prvotní samohybná děla byla jednoduchou konverzí pásových traktorů. Na ně se lafetoval 37mm kanon nebo minomet. Později vznikala samohybná děla na podvozcích tanků z nichž nejúspěšnější a nejvíce vyráběným typem byl Stug IIIg (Sturmgeschütz III ausführung G) z roku 1943. Tento původně německý stroj sloužil ve výzbroji Egypta a jiných méně vyspělých států ještě dlouho po zkončení 2. světové války. Z ruských strojů byl častým typem např. SU-76. Velmi slavný je také německý stroj Hetzer, který byl zkonstruován na podvozku českého tanku LT-38 a patřil k nejlepším stíhačům tanků 2. světové války. Stroj jistě znáte z květnového povstání, kdy jej použili jak Němci, tak pražští povstalci. Hetzera můžeme spatřit v areálu muzea v Lešanech, kde je ještě natřen českými symboly a barvami. Výroba Hetzera se v ČKD po zkončení války nezastavila a Hetzery sloužily v československé armádě. Samohybná dnes téměř zcela nahradila děla tažená a válečný konflikt si dnes jen těžko dokážeme představit bez „samohybek“.

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu: