Elektrický potenciál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektrický potenciál je skalární fyzikální veličina, která popisuje potenciální energii jednotkového elektrického náboje v neměnném elektrickém poli. Jedná se tedy o potenciál elektrického pole, tzn. množství práce potřebné pro přenesení jednotkového elektrického náboje ze vztažného bodu, kterému je přisouzen nulový potenciál, do daném místa. Za místo s nulovým potenciálem (tzn. vztažný bod) se obvykle bere buď nekonečně vzdálený bod (běžné u jiných potenciálů, u elektřiny obvykle pouze v teoretických úlohách), nebo povrch Země.

Jelikož elektrický potenciál vyjadřuje potenciální energii na jednotku náboje, je \phi = \frac{U}{Q}, kde U je potenciální energie nabitého tělesa a Q je jeho náboj.

Značka: φ (fí)
Jednotka: V (Volt) = m2·kg·s−3·A−1 = J/C

[editovat] Podívejte se též na