Kemetismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jeden ze symbolů kemetismu: hieroglyfický znak anch - „život“
Jeden ze symbolů kemetismu: hieroglyfický znak anch - „život“

Kemetismus je novopohanský náboženský směr existující jen několik desetiletí, který podle vlastního vymezení vychází z původního staroegyptského náboženství a navazuje na jeho odkaz a tradice. V posledním období se kemetistické hnutí, dříve se inspirující především v obecné hermetické tradici, orientuje více na zapracování nových poznatků egyptologie.

Název hnutí vychází z jednoho ze starověkých označení Egypta užívaného jeho obyvateli - (ta) kemet, tj. „černá (země)“, odvozeného z černé barvy úrodného bahna přinášeného Nilem při každoročních záplavách (v současné době k nim již nedochází v důsledku existence Asuánské přehrady).

Kemetismus nedisponuje žádnou pevnější organizovanou strukturou ani není založen na základních závazných náboženských pravdách, jak je tomu například v křesťanství (viz dogma). Nejpřesnější je označit jej jako hnutí skládající se z řady samostatných sdružení, často bez vzájemného kontaktu, založených na sympatii ke staroegyptské kultuře a sdílejících jen několik málo obecně formulovaných principů.

Obsah

[editovat] Principy kemetismu

[editovat] Představa boha/bohů

Slunce jako univerzální zdroj života
Slunce jako univerzální zdroj života

Volnost kemetistické doktríny (dá-li se toto slovo vůbec použít) nejlépe vystihuje už jen vymezení objektu náboženské úcty vyznavačů. Přestože staroegyptské náboženství bylo náboženství polyteistické (ačkoli existují odbornými egyptology neakceptované výrazně menšinové názory, že na pozadí uctívání mnoha bohů byl vždy skrytě přítomen monoteismus) a kemetisté tento formální polyteismus nepopírají, mohou jej různé proudy interpretovat rozdílným způsobem.

Dnes menšinovým vymezením tohoto problému je tradicionalistická představa jednotlivých bohů jako zcela individuálních bytostí se samostatným kultem, které vstupují do vzájemných interaktivních vztahů a dějů popisovaných mýty a legendami. V souladu se staroegyptským pojetím může být za „nejvyššího“ nebo „nejmocnějšího“z bohů pokládán kterýkoli z nich, a to analogicky podle mytologických souvislostí, na něž je právě odkazováno. Pojem univerzálního jediného boha, pokud je vůbec používán, se svým významem blíží spíše filozofickému pojmu rod (genus) než označení jednotlivě existující bytosti.

Vedle toho se lze setkat s dnes převažující, ale původnímu staroegyptskému pojetí poněkud více vzdálenou představou jediné univerzální božské síly projevující se v různých podobách, jimiž jsou samotní bohové, takže jsou chápáni jako její do jisté míry samostatné, ale přece jen pouhé aspekty. V tom případě kemetisté navazují na pozdně antický henoteismus, jak se projevoval například v kultech Serapida a Isidy (původně staroegyptské Esety) nebo ve filozofickém náhledu v novoplatonismu. V otázce uctívání pak nakonec záleží jen na jednotlivci, zda se bude při praktikování svého náboženství soustředit více na tuto jednu božskou sílu nebo na její jednotlivé aspekty, tedy na jednotlivé bohy.

V obou základních kemetistických pojetích boha/bohů však zpravidla nezanedbatelnou roli hraje slunce: bez ohledu na to, zda je konkrétními kemetisty uctíváno jako bůh nebo nikoli, stejně jako ve starověkém Egyptě je považováno za analogický obraz božské síly jako univerzálního zdroje každé jednotlivé existence a všeho bytí vůbec.

Prakticky jediný český kemetistický web Chrám země Kemet (viz externí odkazy) k tomu poznamenává: „Neznamená to, že bychom popírali, že existuje jedno univerzální Božství, ale tvrdíme, že z toho nutně nevyplývá popření mnohosti bohů: jejich existenci chápeme jako projevy jednotlivých aspektů univerzálního Boha – Stvořitele. Bohové tak, jak je máme na mysli, reprezentují určité typy energií a kvalit… Univerzální jediný Bůh může být ve světě přítomen výhradně v těchto jednotlivých energiích a kvalitách reprezentovaných jednotlivými bohy. Proto pokud nejsou přítomni oni, nemůže být přítomen ani Bůh – Stvořitel.“ Tentýž zdroj na jiném místě vyslovuje pochybnost, zda vůbec je možné tuto univerzální božskou sílu samu o sobě učinit předmětem náboženské úcty, čímž kategoricky odmítá jakoukoli formu nejen monoteismu, ale i výše zmíněného henoteismu. Český kemetismus by se tak zařadil do tradicionalistického proudu tohoto hnutí.

[editovat] Řád

Dalším důležitým principem kemetismu je princip maat - řád. Tento pojem byl jedním ze základních kamenů (nejen) náboženského myšlení starověkých Egypťanů - jeho dodržování mělo zajistit stabilitu světa a jeho řádný chod. O jeho důležitosti vypovídá i fakt, že i faraon, který byl v jistém smyslu sám chápán jako božská (tedy z pravidel lidského světa vyňatá bytost) byl tomuto principu podřízen a jeho hlavním úkolem bylo nést zodpovědnost za dodržování maat. Zosobněním pojmu ve staroegyptském náboženství byla stejnojmenná bohyně Maat.

Samotné slovo maat je pro svou komplexnost jen obtížně přeložitelné a spojuje v sobě pojmy jako „pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“. Reprezentuje všechno to, co je správné a nutné pro správný běh věcí. Je to univerzální neměnný kosmický řád zahrnující svět lidí i svět bohů a jejich vzájemné nejen propojení, ale i závislost. Výrazem fungování maat ve světě bohů jsou především mýty a legendy, ve světě lidském to jsou společenská pravidla a osobní lidská mravnost. V důsledku toho v egyptském pojetí splývalo respektování morálních pravidel v jedno s podporováním a udržováním kosmického řádu, jejich nedodržování (především panovníkem, ale nejen jím) naopak mohlo vést k jeho narušení. Zhroucením maat by došlo k zániku světa a vítězsví chaosu (egyptsky isfet).

Kemetistické hnutí v tomto smyslu odkazuje na obecně panující tradiční etické představy, na „dobré mravy“ nebo zvyklosti, v nichž se maat v lidském světě přirozeně a víceméně nepochybně ukazuje. Neexistuje zde žádný výslovně závazný text kodifikující mravní normy podobný žido-křesťanskému deseteru. Namísto toho se kemetisté po formální stránce nezávazně v interpretaci pojmu maat ve vztahu k lidskému jednání inspirují staroegyptskými texty. Nejvýraznějším (i když zdaleka ne jediným) zdrojem pro pochopení maat v obecnějším společenském významu jsou staroegyptské Knihy moudrých rad do života. Do jisté míry normativní povahu má jen 125 kapitola Knihy mrtvých obsahující výpověď zemřelého před podsvětním soudem, jíž prokazuje svou mravní čistotu výčtem skutků, jichž se nedopustil - takzvaná negativní zpověď.

Vzhledem k tomu, že všechny tyto starověké texty mají výhradně kazuistickou povahu, ani kemetismus (prozatím?) neobsahuje žádnou obecně zformulovanou teorii mravního jednání. Český Chrám země Kemet v této souvislosti spíše jen okrajově poznamenává: „Nepodléhejte žádným extrémům a volte ´střední cestu´“ a „Nepochybujte o tom, že budete-li dbát zájmů bohů, budou dbát oni zájmů vašich“.

[editovat] Náboženská praxe

Ukázka domácího kemetistického oltáře bohyně Bastet
Ukázka domácího kemetistického oltáře bohyně Bastet

Z pojmového obsahu principu maat vyplývá nutnost rituálního uctívání bohů, eventuelně univerzální božské síly. K nejčastějším objektům úcty z jednotlivých staroegyptských bohů dnes patří především Amon, Eset a Usir, Thovt, Sachmet, Bastet, Hathor, lze se ale samozřejmě setkat i s dalšími. Při vymezování jejich povahy se současní kemetisté poměrně důsledně drží starověké tradice obsažené ve známé mytologii, moderní mytologická a teologická tvorba se prozatím objevuje jen zřídka. Zejména se v kemetismu téměř neuplatňuje teoretická a spekulativní teologie, což je na jednu stranu pochopitelné vzhledem k (povrchněji viděnému) charakteru staroegyptského náboženského myšlení, na druhou stranu tak kemetismus jen těžko formuluje odpovědi na problematické aspekty moderní společnosti.

Praxe náboženského rituálu a dalších projevů náboženského života je u jednotlivých sdružení odlišná.

[editovat] Kemetistická sdružení

[editovat] Zahraniční

Nejvýraznější kemetistickou organizací je pravděpodobně americká společnost Kemetic Orthodoxy. Sdružuje členy z různých států a podle vlastní charatkteristiky se pokouší o co nejpřesnější navázání na egyptské tradice a na jejich obnovu. Zcela v tomto duchu v jejím čele stojí autorita užívající tituly a další atributy faraona. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že právě v tomto hnutí se v největší míře projevuje odklon od tradicionalistického (tedy staroegyptskému nejbližšího) pojetí boha/bohů.

K dalším kemetistickým společnostem patří například The Living Nuhati, nebo francouzské Ta Noutri.

Jiným typem kemetistické organizace je Isidino společenství (Fellowship of Isis) vzniklé v Irsku. Od většiny ostatních se odlišuje tím, že se soustředí výhradně na kult bohyně Isis, tedy původně egyptské bohyně Esety, transponované ovšem do řeckého a římského prostředí. Mimo egyptských tradic v jsou v něm tedy silně zastoupeny i tradice antického světa.

[editovat] Česká

V Česku neexistuje žádná kemetistická společnost, ani zde nepůsobí žádná ze zahraničních. Český kemetismus je záležitostí jednotlivců, jejich činnost je zjevná prozatím jen na internetu (viz odkazy níže).

[editovat] Reference

Z knih dostupných na českém trhu lze víceméně doporučit každou knihu, která se zabývá egyptskou kulturou, náboženstvím a mytologií. Za kemetistickou knihu pak lze považovat knihu Isis a její mystéria od americké kněžky Isidina společenství v Česku vydanou nakladatelstvím Knižní Klub v roce 2002. Je ovšem třeba upozornit, že zde prezentované pojetí kemetismu je v rámci tohoto hnutí spíše menšinové (viz o kemetistických sdružení výše) protože v sobě krom egyptských tradic zahrnuje i tradice řecko-římského světa.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Cizojazyčné

[editovat] České

V jiných jazycích