Otho
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcus Salvius Otho (25. dubna 32 – 16. dubna 69) byl římským císařem od 15. ledna do 16. dubna roku 69, druhým císařem v Roce čtyř císařů.
Původně byl přítel císaře Nera, jeho žena Poppaea Sabina však upoutala Neronovu pozornost a stala se jeho milenkou. Nero nepohodlného Othona jmenoval prétorem vzdálené Lusitanie. Když o 10 let později jeho soused Servius Sulpicius Galba, správce provincie Hispania Tarraconensis, vedl protinerovské povstání, postavil se Otho na jeho stranu. Galba se stal císařem, ale byl bezdětný a Otho doufal, že se stane jeho nástupcem. Galba však adopcí Pisona Liciniana Othonovy naděje zmařil a ten se proto odhodlal k odvážnému úderu. Podplatil vojáky prétoriánské gardy, kterým byli dlouho odpírány odměny, nechal se jimi prohlásit císařem a ti protichůdnými informacemi dezorientovaného Galbu brutálně zavraždili na Foru, když se s úmyslem utišit vzpouru prodíral davem směrem prétoriánským kasárnám. Senát bez námitek schválil Othonovo jmenování císařem.
V germánských provinciích mezitím probíhala Vitelliova vzpoura proti Galbovi. Zpráva o jeho zavraždění však tažení vzbouřených legií na Řím nezastavila. Občanská válka vyvrcholila bitvou u Bedriaca, v níž bylo Othonovo vojsko poraženo. Otho v reakci na porážku demonstrativně spáchal sebevraždu, přestože mu spěchaly na pomoc posily a válka ještě zdaleka nebyla ztracena.

