Michal Pěchouček
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michal Pěchouček je umělec - výtvarník narozený 21. února 1973 v Duchově. V letech 1991-1993 studoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a v letech 1993-1999 AVU (Praha). Roku 2003 byl oceněn cenou Jindřicha Chaloupeckého. Tato cena je udělována za mimořádný umělecký výkon v oboru výtvarného umění, zvláště malby a sochařství, které prokazatelně vypovídá o míře a osobnosti talentu mladého umělce a jenž lze současně hodnotit jako výkon umělecky objevný a pro českou výtvarnou kulturu přínosný. Byl na studijním pobytu v Americe a nyní je jeho domovskou galerií Švestka na Praze 1. Ačkoli se jedná převážně o malíře, jeho tvorba je různorodá. Přes fotoromány, videa, obrazové novely, fotografie až k nápaditým instalacím.
[editovat] Ukázka rozhovoru s umělcem:
Když jsem si o Vás procházela informace, překvapilo mě, že současně s uměleckou tvorbou pracujete i ve zdravotnictví. Nestudoval jste třeba před Vyšší Hollarovou školou nějakou zdravotní?
Ano, to jsem byl 5 let po škole, ale moje funkce v nemocnici nevyžadovala žádné speciální vzdělání. Bylo to spíš místo pro civilní obyvatele. Pro toto jsem střední zdravotní školu mít nemusel, to mě ani nijak nelákalo.
Na čem pracujete momentálně? Máte nějaký projekt, nebo nad něčím uvažujete?
Teď jsem se vrátil k malbě… takovým obloukem k tomu co jsem dělal před deseti lety. V té době jsem utekl od malby jako výtvarné formy a začal jsem pracovat hodně s fotografií, videem, nebo malbou více konceptuálně. Myslíte malbu typu „Chodba“ apod.?
To by mohlo být. Dejme tomu, že je to určitým způsobem spřízněný. Už jen tím, že to je figurální motiv. Je to ale čistší práce. V chodbě byl ještě malířský rukopis, ale tady už ne.
Takže ještě více expresivní?
Chodba byla trošku expresivní.
Právě, to se mi moc líbilo, podobný typ jsem vídala při kurzu kreslení na Hollarce. V tomto případě mě uchvátily hlavně rozměry. Byl jste asi první z českým umělců, u kterého jsem viděla figuru v takovém měřítku. Je tam spoustu chyb,nejsem s tím moc spokojený, je tam moc šumu na mě. Teď by to měl být takový čistý vítr. Hodně mě figura zajímá. Dlouhou dobu jsem zpracovával figuru pomocí techničtějšího obrazu, hlavně i v menším formátu nebo pohyblivým obrazu. Ale na malovaném obrazu jsem s tím měl vždycky problém. Vždy se něco našlo. Možná teď se to vyřešilo.
Kde budete brát inspiraci? Máte opět vyhlídnutý nějaký tematický okruh, jako byla třeba nemocnice?
Pořád se to vyjasňuje… v chodbě šlo o určité reálie doby, jestli si vzpomínáte. Dejme tomu ze sedmdesátých, osmdesátých let. Jak byli ti lidé oblečení, jak vypadala jejich uniforma, atributy… Ta doba mě zajímá, ale tentokrát nejde tolik o reálie, ale navíc mě zajímá i aktuální umění odehrávající se v té době. Vývoj probíhá nějak svobodně a přirozeně, nejde jen o konkrétní téma třeba jako nemocnice, ale spíš jde o celkový návrat někam…
Může to tedy být klidně abstraktní?
Tyto věci jsou stejně inspirativní jako třeba reálie, které jsem získal z bezprostřední zkušenosti… Chtěl bych to spojit dohromady. Nějaká opatření jsem už udělal… Nerad bych mluvil o věcech, které jsem ještě neprezentoval. Něco bylo na loňské výstavě v Brně, která byla spíše fotografická. Tam je toto spojení vidět...

