Lavočkin La-5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lavočkin La-5
Lavočkin La-5
Typ: Frontový stíhač
Výrobce: Lavočkin
Konstruktér: Semjon Lavočkin
První let: březen 1942
Hlavní uživatel: Sovětský svaz
Československo
Vyrobeno: 9 920 ks

Lavočkin La-5 (rusky: Лавочкин Ла-5) bylo sovětské stíhací letadlo masově vyráběné a nasazené během druhé světové války. Tento typ byl následníkem vývojové řady letadel LaGG-3 a byl jedním z nejlepších sovětských stíhacích strojů konfliktu.

Obsah

[editovat] Vývoj

La-5 se oproti svému předchůdci LaGG-3 lišil hvězdicovým motorem AŠ-82. Rovněž se změnil typ překrytu kabiny, což mělo za následek zlepšení výhledu dozadu, snížení hmotnosti a doletu (od verze La-5F). Pro kostru bylo použito obyčejné jedlové dřevo, které sice přispělo k nárůstu hmotnosti, ale práce s ním byla jednoduchá. V roce 1943 přišla inovovaná verze La-5FN, která se stala nejrozšířenější. Od předešlé verze se lišila motorem AŠ-82FN, který měl nový kompresor a přímé vstřikování paliva do válců. Jeho výkon činil až 1 850 k. Taktéž byl odlehčen podvozek a zlepšena tepelná izolace kabiny. Cvičná verze nesla označení La-5UTI.

[editovat] Služba

Stroje Lavočkin La-5FN na zemi.
Stroje Lavočkin La-5FN na zemi.

Stroje La-5FN byly poprvé nasazeny v bitvě v Kurském oblouku a sloužily až do konce války. Brzy si získaly velkou oblibu. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle. La-5FN také úspešně zasáhly do bojů SNP v rámci 1. československého stíhacího leteckého pluku. Logickým pokračováním stroje La-5FN se stal Lavočkin La-7.

Celkem bylo vyrobeno 9 920 ks La-5.

[editovat] Popis konstrukce

Lavočkin La-5FN byl jednomístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Dřevěná kostra křídel a pevných ocasních ploch byla potažená překližkou, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch a klapek plátnem. Trup tvořila překližková poloskořepina. Krycí plechy motoru byly duralové. Hvězdicový motor poháněl kovovou trojlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl zatahovací. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu, zadní podvozková noha byla pevná. Výzbroj tvořily dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm střílející okruhem vrtule. Pro každý bylo standardně k dispozici 200 nábojů. Letoun mohl nést i 8 neřízených raket RS-82, bomby do hmotnosti 500 kg nebo přídavné nádrže s palivem.

[editovat] Specifikace (La-5FN)

[editovat] Technické údaje

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Délka: 8,67 m
  • Rozpětí: 9,80 m
  • Výška: 2,54 m
  • Plocha křídel: 17,5 m²
  • Prázdná hmotnost: 2 605 kg
  • Vzletová hmotnost : 3 265 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3 402 kg
  • Pohonná jednotka: 1x vzduchem chlazený, 14-válcový dvouhvězdicový motor Švecov AŠ-82FN
  • Výkon pohonné jednotky: 1 361 kW (1 850 k)

[editovat] Výkony

  • Maximální rychlost: 648 km/h
  • Dolet: 765 km
  • Dostup: 11 000 m
  • Stoupavost: 16,7 m/s
  • Plošné zatížení: 186 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 420 W/kg

[editovat] Výzbroj

  • 2x kanón ŠVAK ráže 20 mm, každý s 200 náboji
  • 8x neřízené rakety RS-82 nebo až 500 kg bomb

[editovat] Reference


Sovětské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7
Bombardovací letouny
R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 |
Bitevní letouny Transportní letouny a kluzáky Průzkumné a spojovací letouny Cvičné letouny
Il-2 | Il-10 Li-2 | Šče-2 | G-11 R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 UT-1 | UT-2
Experimentální letouny a prototypy
I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58