Kašubština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kašubština (Kaszëbë, Kaszëbsczi, Pòmòrsczi)
Rozšíření:
Počet mluvčích:

50 000 – 200 000

Klasifikace:
Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor:

není stanoven

Úřední jazyk:

některé okresy Pomořského vojvodství (Polsko)

Kódy
ISO 639-1: není
ISO 639-2:
csb (B) csb (T)
SIL: CSB
Wikipedie
csb.wikipedia.org

Kašubština je západoslovanský jazyk podobný polštině a vymřelé polabštině. Hovoří se jí v Polsku kolem Gdaňsku (kašubsky Gduńsk, polsky Gdańsk).

Má velmi složitý systém samohlásek, na rozdíl od polštiny např. rozlišuje dlouhé a krátké samohlásky. Naopak sykavky (S, Z, C, DZ) má jednodušší. Původně obsahovala i Ř, ale pod vlivem polštiny se výslovnost této hlásky mění.

[editovat] Historie

Už v roce 1402 se objevily kašubské glosy v Dutkach ziemskych. Nejstarší tištěnou kašubskou knihou jsou Duchovní písně Martina Luthera (Duchowne piesnie D. Marcina Luthera y ynszich naboznich męzow) z roku 1586. V roce 1643 vyšel kašubský překlad Malého Katechismu Michalem Mostnikem (Mały Catechism D. Marciná Lutherá).

Za zakladatele kašubské literatury se považuje lékař Florian Ceynowa (1817-1881). Ten se snažil vyvrátit představu, že Kašubové jsou pouze Poláci žijící na (tehdy) německém území. Sepsal mj. první kašubskou mluvnici (1879) a vydával i kašubský časopis. Významným básníkem té doby je Jarosz Derdowski, autor eposu O panu Čorlinském (O panu Czorlińsczim) z roku 1880.

Na jaře 2004 byla založena také kašubská Wikipedie. V kašubštině vycházejí noviny.

[editovat] Podívejte se též na


Slovanské jazyky
Západoslovanské: česko-slovenské (čeština | slovenština | knaanština) | lužickosrbské (hornolužická srbština | dolnolužická srbština) | lechické (polština | pomořanština (kašubština | slovinčtina) | polabština)
Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština | srbština | bosenština | černohorština) | slovinština) | východní (makedonština | bulharština | staroslověnština)
Východoslovanské: běloruština | ukrajinština | rusínština | ruština