Ota I. Veliký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ota I. Veliký (23. listopadu 912 - 7. května 973) byl syn Jindřicha I. Ptáčníka, východofranský král a první císař Svaté říše římské.
7. srpna 936 byl v katedrále v Cáchách korunován německým králem.
Roku 955 porazil Maďary v bitvě na řece Lechu nedaleko Augsburgu (bitvy se zúčastnil i český oddíl pod vedením českého knížete Boleslava I., ovšem moc se nevyznamenal).
Zbavil tak říši jíž několik let čelící nájezdům Maďarů hrozícího nebezpečí z východu. Roku 962 podnikl úspěšné tažení do Itálie, kde získal bohatou kořist dobytím mnoha severoitalských měst. Využil situace a nechal se v Římě korunovat papežem na císaře Svaté říše římské. Podle jeho příkladu pak měly všechny císařské korunovace probíhat v Římě. Toto pravidlo ale bylo často porušováno. Pro císaře byla cesta do Říma nákladná a její dlouhé trvání mohlo způsobit vzpoury v zemi.


