Kyselina siřičitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kyselina siřičitá (chemický vzorec H2SO3) patří ke středně silným kyselinám. Je známa pouze v roztocích, ve kterých vzniká rozpouštěním oxidu siřičitého:

SO2 + H2O → H2SO3

Jestliže se její roztok zahřívá, dochází k tzv. zpětné reakci, tj. vzniká voda a uvolňuje se oxid siřičitý.

Kyselina siřičitá disociuje (štěpí se na ionty) ve dvou stupních:

H2SO3 → H+ + HSO3
HSO3 → H+ + SO32−

Kyselina siřičitá tvoří dva typy solí: siřičitany a hydrogensiřičitany. Siřičitany se na vzduchu slučují s kyslíkem a tím se oxidují na sírany. Kyselina siřičitá a její soli mají redukční vlastnosti. Příkladem je tato reakce s kyselinou dusitou:

2HNO2 + H2SO3 → 2NO + H2SO4 + H2O

Kyselina siřičitá odebírá kyselině dusité jeden vodík, tím ji redukuje na oxid dusitý, a sama ten odebraný vodík přijímá, tím se oxiduje na kyselinu sírovou.

Siřičitany alkalických kovů se zahříváním rozkládají a jejich rozkladem vzniká síran a sulfid:

4Na2SO3 → 3Na2SO4 + Na2S

Siřičitany kovů alkalických zemin se však zahříváním rozkládají na oxid siřičitý a příslušný oxid kovu:

MgSO3 → MgO + SO2