Elektronový mikroskop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektronový mikroskop
Elektronový mikroskop

Elektronový mikroskop je obdobou optického mikroskopu, kde jsou fotony nahrazeny elektrony a optické čočky elektromagnetickými čočkami, což je vlastně vhodně tvarované magnetické pole.

Využívá se toho, že vlnové délky urychlených elektronů jsou o mnoho řádů menší než fotonů viditelného světla. Proto má elektronový mikroskop mnohem vyšší rozlišovací schopnost a může tak dosáhnout mnohem vyššího zvětšení (až 1 000 000×).

Jeho vynálezce Ernst Ruska obdržel za svůj objev Nobelovu cenu.

Obsah

[editovat] Typy

  • transmisní elektronový mikroskop (TEM) - nepohyblivý elektronový svazek, detekce elektronů prošlých vzorkem (TE) na fluorescenčním stínítku nebo detktorem.
  • rastrovací elektronový mikroskop (SEM) - pohyblivý svazek, zobrazení povrchu vzorku pomocí sekundárních elektronů (SE), odražených elektronů (BE)

[editovat] Detektory

  • SE detektor - detektor sekundárních elektronů
  • BSE detektor - detektor odražených elektronů
  • TE detektor - detektor prošlých elektronů
  • EDX / WDX - detekce RTG záření - energiově disperzní spektroskopie / vlnově disperzní spektroskopie
  • EBSD - difrakce odražených elektronů (kanálovací efekt)


[editovat] Využití elektronového mikroskopu

hlava mravence v SEM
hlava mravence v SEM

V biologické praxi se používá zvětšení 5 000 - 100 000×, v cytologii a molekulární biologii více. Preparáty jsou ultratenké řezy (30-60 nm).


[editovat] Elektronová mikroskopie v materiálovém inženýrství

V materiálovém inženýrství se využívají transmisní i rastrovací elektronové mikroskopy k zjištění povrchových defektů materiálu, případně k zjištění chemického složení a krystalografické orientace.

[editovat] Elektronová mikroskopie ve virologii

Elektronová mikroskopie je jednou z nejdůležitějších metod zkoumání ve virologii. Používáme buď transmisního elektronového mikroskopu nebo imunoelektronové mikroskopie. Vzorky se pevně zachycují na měděnou nebo niklovou mřížku potaženou tenkou vrstvou umělé hmoty. Často používaná negativní barviva ke zvýraznění struktur: kyselina fosfowolframová, molybdenan amonný, uranyl acetát. Jako vnitřní standard pro určení velikosti nejčastěji používáme částice viru tabákové mozaiky a latexové částice.

[editovat] Výrobci elektronových mikroskopů

[editovat] Literatura

  • Williams D.B., Carter C.B. 1996: Transmission Electron Microscopy, Plenum Press. New York
  • Dawes C.J. 1988: Introduction to Biological Electron Microscopy: Theory and Techniques, Ladd Research Industries, Inc. Publisher Burlington, Vermont
  • Kalina T., Pokorný V. 1981: Základy elektronové mikroskopie pro biology. Univerzita Karlova, Praha

[editovat] Externí odkazy