Martin Bursík
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Martin Bursík (* 12. srpna 1959 Praha) je český politik, od září 2005 předseda Strany zelených. Ve druhé vládě Mirka Topolánka je místopředsedou a ministrem životního prostředí.
Martin Bursík v roce 1984 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ochrana životního prostředí; v roce 1985 získal doktorát. Má dvě dcery; s manželkou, konzultantkou a pražskou lokální političkou Ivanou od roku 1998 let nežije, ale do roku 2006 se nerozvedli. Žil s moderátorkou Jitkou Obzinovou a v současnosti s česko-rakouskou právničkou Monikou Arkai (*1963), dcerou Jiřího Dienstbiera.
V letech 1984–89 byl hydrologem v národním podniku Stavební geologie. Od r. 1999 vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí.
Obsah |
[editovat] Politika
V listopadu 1989 vstoupil do Občanského fóra jako jeden ze zakládajících členů. V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady, kde se stal jedním z autorů zákona o ochraně přírody a krajiny. Od roku 1992 byl členem rozkladové komise Ministerstva životního prostředí.
[editovat] Svobodní demokraté
V roce 1994 se jako místopředseda Svobodných demokratů (levicově-liberální nástupnická strana Občanského hnutí vzniklého po rozpadu Občanského fóra) stal zastupitelem hlavního města Prahy. Působil jako předseda výboru pro životní prostředí. Po sloučení s Liberální stranou národně sociální v roce 1996 ze strany vystoupil.
V první polovině roku 1998 byl ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě JE Temelín, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Mezinárodní úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí (tzv. Aarhuskou úmluvu). Za snahu o pozastavení výstavby Temelína byl zastánci jaderné energie navržen na Ropáka roku 1998.
[editovat] Unie pro Prahu
Na podzim 1998 kandidoval jako volební leader Unie pro Prahu opět do zastupitelstva města Prahy s cílem zaujmout post primátora. Unie pro Prahu skončila druhá za ODS, která nakonec však uzavřela velkou koalici s ČSSD, údajně i pro Bursíkovy neúnosné osobní požadavky. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na výzvu Josefa Luxe do KDU-ČSL. Z ní vystoupil na počátku roku 2003, podle svého tvrzení především proto, že zde neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek.
V roce 2002 se stal poradcem ministra pro oblast energetiky. Z této funkce je známý především jako spoluautor návrhu zákona o obnovitelných zdrojích energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005) a jako autor návrhu ekologické daňové reformy (ta nebyla do voleb v červnu 2006 realizována). 29. dubna 2005 publikoval prohlášení Deset omylů prezidenta Klause, v němž kritizoval odmítnutí Václava Klause podepsat zákon o pohled na podporu obnovitelných zdrojů energie.
[editovat] Strana zelených
V červnu 2004 vstoupil do Strany zelených; předtím neúspěšně usiloval o pozici lídra ve volbách do Evropského parlamentu (tím byl zvolen Jakub Patočka). Již v září 2004 se stal členem předsednictva strany. Během následujícího roku eskalovaly ve straně spory (představované na jedné straně mj. Martinem Bursíkem a Petrem Štěpánkem, na druhé straně stávajícím předsedou Janem Beránkem) a které vedly ke svolání mimořádného sjezdu strany v září 2005 v Pardubicích.
Zásadním předmětem sporu se stal především postup zelených v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept koalice zelených s malými liberálními stranami (především Liberální reformní stranou, Evropskými demokraty eventuálně i US-DEU) – důvodem pro koalici byla především obava z vítězství ODS ve volbách a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík preferoval samostatný postup – mj. z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle volebního zákona pro úspěch ve volbách musela získat 20 % hlasů). Na sjezdu Beránek už ani nekandidoval a Martin Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou strany. Část Beránkových stoupenců ze strany odešla a založila politické hnutí Zelení.
[editovat] Po volbách 2006
V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených.
V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5 % a výrazně se zvýšil mediální zájem o zelené. Ve volbách pak se ziskem 6,29 % vstoupila SZ do poslanecké sněmovny, získala však jen 6 mandátů. Bursíka v Praze předstihla v počtu preferenčních hlasů Kateřina Jacques, která kandidovala na druhém místě a vystupovala po jeho boku v propagačních materiálech strany.
Podle koaliční smlouvy podepsané 26. června 2006 s ODS a KDU-ČSL měl Bursík být místopředsedou a ministrem životního prostředí; 4. srpna pak Bursík vyhlásil ukončení koaliční spolupráce. Stejný post bude zastávat ve druhé Topolánkově vládě podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince.
[editovat] Pochybnosti o restitucích a grantech
19. dubna 1991 požádal Bursíkův otec o restituce několika nemovitostí v centru Prahy: palác ve Sněmovní ulici, část domu v Revoluční, stavební parcelu na Starém Městě, část domu na náměstí Míru, a nemovitost v Máchově ulici. Po otcově smrti zdědili restituční nárok a nemovitosti získali Martin Bursík a jeho bratr.
Pochybnosti o způsob nabytí tohoto majetku a o získání grantů na jejich rekonstrukci zveřejnil pražský primátor Pavel Bém, jeho náměstek Jan Bürgermeister a starosta Prahy 1 Vladimír Vihan v televizi TV Nova krátce před parlamentními volbami na jaře 2006. Podle kritiků byly Bursíkovi a bratrovi vydány nemovitosti bez řádných podkladů. Bursík také údajně jako člen zastupitelstva města Prahy přednostně získal městské granty na rekonstrukci těchto staveb ([1]).
Martin Bursík rovněž o restituované nemovitosti vede soudní spor se svým vzdáleným bratrancem z Venezuely. V souvislosti s tímto sporem napadl u Ústavního soudu vlastní rozhodnutí tohoto soudu z roku 1994. Tehdy Ústavní soud zpětně zrušil podmínku trvalého bydliště v České republice pro žadatele o restituci a otevřel cestu k majetkům pro širší skupinu osob. Bursík žádá, aby byla tato změna zrušena, neboť to podle něj „zpětně mění podmínky restitucí“ a působí „nové majetkové křivdy“; za to byl kritizován, jelikož by se to postihlo širší okruh restituentů.
Martin Bursík odmítl pochybnosti o restitucích historických budov a způsobu získání grantů na jejich rekonstrukci mj. v tiskovém prohlášení z dubna 2006 ([2]).
| Předchůdce: | leden–červen 1998 | Nástupce: |
| Jiří Skalický | Martin Bursík | Miloš Kužvart |
| Předchůdce: | od 2007 | Nástupce: |
| Petr Kalaš | Martin Bursík | — |
| Předchůdce: | od září 2005 | Nástupce: |
| Jan Beránek | Martin Bursík | – |
[editovat] Externí odkazy
- články
- Dostavba JE Temelín záznam rozhovoru ČT 1 s Bursíkem z 20. dubna 2000
- Státní energetická koncepce a spolupráce s ekologickými iniciativami, Martin Pecina, 14. července 2003 (náměstek ministra průmyslu a obchodu kritizuje Bursíkovy návrhy podpory alternativních zdrojů)
- Martin Bursík vstupuje do Strany zelených, Pavel Pečínka, 2.7.2004, Britské listy
- Martin Bursík: Strana zelených je schopna odpovědět na všechny politické problémy Jan Stejskal, 8. listopadu 2005, Ekolist.cz (rozhovor s Bursíkem po jeho nástupu na ministerstvo životního prostředí)
- Martin Bursík: Cítím, že společnost se mění Jan Stejskal, 1. února 2007, Ekolist.cz (rozhovor s Bursíkem po jeho zvolení předsedou)
- Velká hra Martina Bursíka, Bohumil Pečinka, Reflex 1/2007, 4. ledna: Bursíkův profil při udělení „ceny neceny“ Český politik roku 2006 po Miroslavu Kalouskovi a Jiřím Paroubkovi

