Pomocné technické prapory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pomocné technické prapory (PTP) Československé lidové armády – Vojenské tábory nucených prací (VTNP) – byly zřízeny v roce 1950 pro tzv. politicky nespolehlivé osoby podléhající tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci E).

Naprostou většinu jejich příslušníků tvořili v době jejich trvání (do roku 1954) „nespolehliví“ branci odvodních ročníků, ale početnou skupinu představovali rovněž občané starší: byli to např. kněží, v dřívějších dobách (i před 2. světovou válkou) osvobození od vojenské základní služby, vojáci zahraničních jednotek Čs. armády z doby druhé světové války propuštění z politických důvodů po únoru 1948 z aktivní služby nebo i někdejší příslušníci německé armády, jimiž se stali jako synové ze smíšených manželství zejména na Opavsku, ale i v jiných oblastech ČSR, zabraných po mnichovské dohodě v roce 1938 nacistickou Říší.

Pomocné technické prapory byly v podstatě také následníky silničních praporů či vojenských báňských oddílů, do kterých armáda zařazovala také politicky nespolehlivé již od roku 1948.

Pomocnými technickými prapory prošlo za čtyři roky jejich trvání více než 50 000 občanů. Pracovali v dolech (na Ostravsku, Kladensku i na Slovensku), na vojenských stavbách (výstavba letišť, kasáren, obytných domů i dalších objektů - např. Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích nebo tehdy vojenského hotelu Internacionál (dnes Crowne Plaza Prague v Praze-Dejvicích) a ve vojenských lesích (a jejich kamenolomech). Většinou na místech, kde bylo zapotřebí vysoké fyzické námahy a kde si civilní zaměstnanci mohli vydělat jen málo peněz. Vojáci PTP byli placeni podle tehdejších obecně platných norem, avšak armáda si z jejich výdělku strhávala vysoké částky (na oblečení, stravování, ubytování atd.). Byli tedy jedinými vojáky základní služby, kteří si svou vojenskou povinnost navíc sami zaplatili. Svůj výdělek však nedostávali měsíčně „na ruku“, ale z částky, která zbyla po všech srážkách, obdrželi pouze polovinu a druhá polovina jim byla ukládána na vkladní knížku; při měnové reformě v květnu 1953 jim byly tyto jejich vynucené úspory vyměněny v kurzu 1:50.

Po politických změnách v roce 1953, vyvolaných jednak úmrtím Stalina a jeho souputníka Gottwalda v Československu, jednak tlakem mezinárodních organizací, byly PTP od posledních měsíců roku 1953 do konce května 1954 postupně zrušeny a jejich příslušníci, pokud měli splněno nejméně 24 měsíců základní služby, propuštěni do civilu.

Ostatní byli přeřazeni do Technických praporů (TP), Vojenských pracovních jednotek (VPJ) – někdy také označovaných Pomocné prapory, Pomocné jednotky – z nichž mnohé byly pokračováním PTP – ovšem již s jiným režimem. Politická klasifikace „E“ byla zrušena (vojáci této klasifikace nesměli mít přístup ke zbraním, nemohli získat jinou hodnost než „vojín“ atd., atd.).

Pro přesnost je nutno ještě dodat, že zařazování politicky nespolehlivých osob do PTP bylo uskutečňováno na základě posudků z místa bydliště, pracoviště a posléze i vojenských orgánů. Punc politické nespolehlivosti ovšem pronásledoval „pétépáky“ i po jejich návratu do civilu. Je známo mnoho případů, kdy byli dlouhá léta sledováni orgány StB (někteří až do skončení komunistického režimu!). Jenom menšině z nich se podařilo v dalších letech života také díky náhodám prosadit se a splnit si alespoň zčásti své životní plány získáním vysokoškolské kvalifikace či hospodářských funkcí. V některých případech třeba i tím, že se stali členy KSČ.

Podle neúplných archivních dokladů, které byly odtajněny po roce 1989, došlo během služby u útvarů PTP v letech 1950 až 1954 přibližně ke 140 smrtelným úrazům a několika stovkám úrazů těžkých.

Výrazy „pétépáci“ a „černí baroni“ (byli označeni černými výložkami) byly i po roce 1953 běžně používány pro vojáky technických praporů (TP) a vojenských pracovních jednotek (VPJ), později dokonce i pro ženisty.

[editovat] Bibliografie

  • Pomocné technické prapory – o jedné z forem zneužití armády k politické perzekuci, Jiří Bílek, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2002

knihy Miroslava Švandrlíka, satira o situaci po roce 1953, už v Pomocných praporech / Pomocných jednotkách:

  • Černí baroni, 1968, první vydání nakladatelství Vysočina Havlíčkův Brod, druhé vydání zabaveno, další vydání ve Švýcarsku, Anglii
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
  • Říkali mu Terazky
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka
  • Lásky černého barona
  • Terazky na Hrad
  • Černý baron od Botiče
  • Kam kráčíš, Kefalíne?

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích