Karburátor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karburátor je součástí spalovacího motoru, v níž dochází ke smísení paliva (obvykle benzínu) a vzduchu.
Karburátor je zařízení pro vnější tvorbu směsi u zážehových benzinových motorů jehož pomocí se ovlivňuje složení směsi v závislosti na pracovním režimu motoru.
Klasický karburátor se skládá z trubice, skrz níž proudí vzduch nasávaný do motoru a na základě Bernoulliho jevu přisává trubičkou palivo z plovákové komory. Plováková komora zajišťuje stálou výšku hladiny paliva. Je v ní plovák s jehlovým ventilem, který uzavírá či otevírá přívod paliva podle aktuální výšky hladiny v komoře. Dnes se již karburátory v osobních automobilech nepoužívají především z důvodů přísných emisních limitů a efektivnosti tvorby palivové směsy. Karburátory byli nahrazeny přímým vstřikem paliva.
Podle umístění sacího potrubí na motoru a podle směru proudění vzduchu můžeme karburátory rozdělit na vertikální karburátor, spádový karburátor a horizontální karburátor. Dále je lze rozdělit podle počtu a funkce směšovacích komor na jednoduché a vícestupňové, rovnotlaké a šoupátkové.
horní index

