Dioxin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Dioxin | |
| Systematický název | 2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo (b,e)(1,4)dioxin 2,3,7,8-tetrachlordibenzo- p-dioxin |
| Registrační číslo CAS | 1746-01-6 |
| Sumární vzorec | C12H4Cl4O2 |
| Molární hmotnost | 321,98 g/mol |
| Teplota tání | 305 °C |
| Teplota varu | 421 °C |
| Hustota | 1,643 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 2×10-4 mg/l (25 °C) |
Dioxin, přesněji 2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo(b,e)(1,4)dioxin, zkratkou TCDD, je bezbarvá nebo bílá krystalická látka, vysoce toxická a znečišťující přírodní prostředí. Patří do širší skupiny tzv. dioxinů, jejímž je nejvýznamnějším zástupcem. Po chemické stránce patří mezi kyslíkaté heterocyklické sloučeniny, odvozené od 1,4-dioxanu.
Obsah |
[editovat] Vznik
Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě herbicidů, resp. jejich polotovarů jako 2,4,5-trichlorofenolu a 2(2,4,5-trichlorofenoxy)propionové kyseliny. Vytváří se také neúplnou oxidací 1,2-dichlorbenzenu, což je příčinou jeho výskytu v kouřových plynech špatně technologicky řešených spaloven komunálního odpadu, obsahujícího chlorované plasty, především polyvinylchlorid (PVC)
[editovat] Vlastnosti
Dioxin je prakticky nerozpustný ve vodě, výborně se však rozpouští v nepolárních rozpouštědlech, jako např. v benzínu nebo benzenu a toluenu a v tucích. Proto se přijat potravou hromadí v tukových tkáních živočichů včetně člověka.
Je velmi odolný proti oxidaci vzdušným kyslíkem, proto v přírodě přetrvává velmi dlouhou dobu. Existují pokusy, vypěstovat kmeny bakterií, které by z jeho molekuly odbourávaly atomy chloru a přeměňovaly tuto látku na dibenzo(b,e)(1,4)dioxin, který je méně škodlivý a v přírodě se rozkládá rychleji.
[editovat] Fyziologické působení
Do organizmu se může dostávat nejrůznějšími způsoby: vdechnutím prachu, v potravě nebo pokožkou. Ve vysokých koncentracích způsobuje dioxin záněty kůže (alergická dermatitida, chlorakné), při vdechnutí vyvolává záněty sliznic a plicní tkáně, což může končit i smrtí. Dalšími nejvíce postiženými orgány jsou oči, játra a ledviny. Při nižších dávkách působí karcinogenně a teratogenně. Smrtelná dávka u krys LD50 při podání v potravě je pouhých 20 μg/kg.

