Borovice himalájská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Borovice himalájská

Habitus borovice himalájské
Habitus borovice himalájské
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: pinofyty (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Sekce: Quinquefoliae
Podsekce: Strobus
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Strobus
Binomické jméno
Pinus wallichiana
A. B. Jackson, 1938

Borovice himalájská (Pinus wallichiana) je asijský druh vysokohorské pětijehličné borovice, občas se vyskytující v parkových a zahradních výsadbách v Česku. Pro své dlouhé převislé jehlice, velké šišky a nádherný habitus je považována za jednu z nejkrásnějších borovic.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Pinus excelsa Wallich, 1832
  • Pinus strobus var. excelsa Loudon, 1842
  • Pinus pendula Griffith, 1847
  • Pinus griffithii Mc Clell., 1923

[editovat] Taxonomické členění, rozdíly a výskyt

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

  • Pinus wallichiana subsp. wallichiana – jehlice (6-)10-20 cm dlouhé, obvykle převislé; výhony vždy lysé.

Výskyt: Himaláje, na východě zasahuje až po Bhútán a přilehlá horská pásma na západě. U nás se občas vyskytuje v parcích a zahradách.

  • Pinus wallichiana subsp. bhutanica (Grierson & al.) Businský, 1999 – jehlice (12-)15-25 (32) cm dlouhé, převislé až nápadně visící; výhony (letorosty) řídce až hustě pýřité nebo olysalé, vzácně lysé.

Výskyt: Východní Himaláje (od Bhútanu na východ) a přilehlá horská pásma na východě až po severní Myanmar a severozápadní Yunnan. (V podmínkách střední Evropy nemá šanci na přežití.)

[editovat] Vzhled

Strom až 50 m vysoký, o průměru kmene až 120 cm, s široce kuželovitou korunou. Kůra v mládí šedozelená, později se mění na tmavě popelavou borku, ve stáří destičkovitě se odlupující. Letorosty modrozelené, lysé, ojíněné, později žlutohnědé a lesklé. Pupeny podlouhle vejčité, 6-12 mm, bíle pryskyřičnaté. Jehlice po 5 ve svazečku, měkké a ohebné. Starší ročníky jehlic výrazně převislé, 10-18 cm dlouhé, na vnitřních stranách s modrobělavými řadami průduchů. Šišky na konci větví po 1-5 na 3-5 cm dlouhých stopkách, válcovité, 15-27 x 3,5-5 cm, dozrávají začátkem září. Plodní šupiny mají vypouklé, podélně vrásčité, s tupým tmavohnědým pupkem. Semena hnědá, vejčitá, s dlouhým, šikmo uťatým křídlem.

[editovat] Ekologie

Roste ve vysokých horách (1.600 - 4.000 m.n.m.). Je slunnou až poloslunnou dřevinou, vyžaduje propustnou, ale vlhkou půdu s dostatkem živin. U nás je pěstována občas v parcích, ale je citlivá na naše klima, zvláště na velké teplotní výkyvy

[editovat] Využití

Poskytuje cenné trvanlivé dřevo, v ČR je využívána jako velmi působivá jako okrasná parková dřevina.

[editovat] Zajímavosti

S borovicí vejmutovkou se kříží a tento kříženec byl nazván Pinus xschwerini podle německého dendrologa von Schwerina, v jehož parku ve Wendisch – Wilmersdorfu u Berlína vyrostl ze semen neznámého původu. Tento kříženec je v našich podmínkách mnohem odolnější.


[editovat] Externí odkazy a literatura

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu