Pálení čarodějnic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) jsou označení pro noc z 30. dubna na 1. května. Je to velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem čase se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovaly se smolná košťata a vyhazovaly se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým vodil dobytek k zajištění plodnosti jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.

Zvyky a tradice našich vesnic vychází přímo z pohanství a oslav matky přírody avšak jsou silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit. Krásný popis toho jak byly pohanské zvyky přizpůsobeny najdeme například v knize Šifra mistra Leonarda.

Knihy zabývající se původnodní podobou svátků:

  • Keltská přírodní magie - Scott Cunnigham
  • 8 sabatů čarodějnic - Manželé Farrarovi (Český překlad chybí(anj))
  • Wicca: První zasvěcení - Jakub Achrer

Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Rakousko). Různé země označují tento svátek různými jmény.