Mercatorovo zobrazení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mercatorovo zobrazení světa po 86. stupeň sevrní a jižní zeměpisné šířky
Mercatorovo zobrazení světa po 86. stupeň sevrní a jižní zeměpisné šířky
Tissotova indikatrix (pomůcka znázorňující plošné a délkové zkreslení) Mercatorova zobrazení
Tissotova indikatrix (pomůcka znázorňující plošné a délkové zkreslení) Mercatorova zobrazení

Mercatorovo zobrazení je druh úhlojevného válcového mapového zobrazení, které navrhl roku 1569 vlámský kartograf Gerhard Mercator (15121594). Používá se zejména na námořních a leteckých navigačních mapách.

Základem zobrazení je válec v normální poloze (tedy rovnoběžný se zemskou osou), dotýkající se glóbu na rovníku. Pomyslný zdroj promítání se nachází ve středu glóbu. Po rozvinutí pláště válce do roviny vznikne pravoúhlá síť poledníků a rovnoběžek. Poledníky jsou zobrazeny ve stejných rozestupech, zatímco vzájemná vzdálenost rovnoběžek směrem k pólům vzrůstá do nekonečna. Protože se válec po celém obvodu rovníku glóbu dotýká, je zobrazení rovníku délkojevné. Totéž už neplatí o ostatních rovnoběžkách, které jsou znázorněny jako úsečky stejné délky – čím blíže k pólům, tím je tedy zkreslení v délce (a ploše) větší. Proto nelze Mercatorovo zobrazení vůbec použít při tvorbě map polárních oblastí nad 86. stupeň zeměpisné šířky. Naopak v rovníkových oblastech, přibližně mezi 15. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky, je délková a plošná nepřesnost vcelku zanedbatelná.

Protože na Mercatorových mapách se loxodroma (čára protínající poledníky pod stálým úhlem) jeví jako přímka, jsou takové mapy velmi vhodnou pomůckou pro jednoduché udržování stálého směru plavby či letu, v dobách před zavedením družicové navigace téměř nepostradatelnou. Naproti tomu se toto zobrazení kvůli extrémnímu zkreslení polárních oblastí nehodí pro přehledné mapy světa. Pro představu: ostrov Grónsko (2,2 mil. km²) se jeví zhruba stejně velký jako celá Afrika (30,3 mil. km²).