Porcelán
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Porcelán je keramická hmota, vzniklá vypálením kaolinu. Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky a elektrických izolátorů.
Obsah |
[editovat] Historie
První porcelán se začal vyrábět v 6. - 7. stol. v Číně. Výrobní tajemství si však Číňané dlouho uchovali, i když Japonci začali později jejich výrobky napodobovat. Čínský a japonský porcelán, který se dovážel do Evropy, byl dlouho velice vzácným zbožím. Mnozí se pokoušeli vyrábět hmoty podobné porcelánu, jejich kvalita však nikdy nebyla vysoká (výjimku tvořili např. Holanďané).
Objevit složení porcelánové hmoty se podařilo až saskému lékárníku Janu Bedřichu Böttgerovi (Friedrichu Böttgerovi) r. 1709. V Míšni byla poté založena manufaktura na porcelán, první v Evropě. V průběhu 18. století dosáhly evropské porcelánové manufaktury v Míšni, Vídni, Kodani a Berlíně svého vrcholu.
[editovat] Porcelán v Čechách
První česká porcelánka byla založena r. 1792 ve Slavkově, druhá o 2 roky později v Klášterci nad Ohří, pak v Březové a Kysiblu r. 1803. Další porcelánky můžeme nalézt v Březové, Lokti, Dolní Chodově, Praze, Dalovicích a dalších městech.
[editovat] Složení
Na výrobu tvrdého porcelánu se používá 50 % kaolinu, 25 % křemene (ostřivo) a 25 % živce (tavidlo). Někdy se přidává také křída a mramor. Měkký porcelán má menší podíl kaolinu.
[editovat] Výroba
Směs kaolinu, křemene a živce se tře a proplachuje, potom je v lisu zbavována vody a sušena. Porcelánové výrobky se poté glazují a vypalují.

