Kunhuta Rakouská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kunhuta Rakouská
Kunhuta Rakouská

Kunhuta Rakouská (* 16. března 1465 ve Vídeňském Novém Městě; † 6. srpna 1520 v Mnichově) byla manželkou bavorského vévody Albrechta IV..

Příbuzenstvo
otec
Fridrich III.
matka
bratr
manžel
děd
Arnošt Železný
Babička
Cymburgis Mazovská
děd
Eduard Portugalský
babička
Eleonora Aragonská

[editovat] Život

Kunhuta byla čtvrtým dítětem a jedinou dcerou, starší Helena zemřela krátce po narození, císaře Fridricha III. a jeho manželky Eleonory Portugalské. Jméno dostala podle otcovy oblíbené svaté Kunhuty, manželky císaře Jindřicha II. (972/3 - 1024), ta se podrobila zkoušce ohněm, protože se objevily pověsti, že podvedla svého manžela.

V ranném věku přišla o matku, císařovna Eleonora zemřela 3. září 1467, po jejíž smrti o ní pečovala matčina hofmistryně Elsa Pellendorferová. Jako mladá arcivévodkyně se naučila dokonale ručním pracem, umění jezdit na koni a lovit. Všestranné vzdělání se tehdy pro dívky nehodilo, ale pravděpodobně se naučila číst a psát pod vedením učitelů svého bratra Maxmiliána.

Císař si pohrával s myšlenkou dceru vdát za tureckého sultána Mehmeda (Mohameda) II., jednání mezi císařem a tureckou portou nebyla nikdy potvrzena ani vyvrácena. Císařova dcera byla žádoucí nevěstou a v první řadě stál uherský a český král Matyáš Korvín, byl však odmítnut. Když pak v roce 1477 vtrhl do Rakouska, uzavřel s císařem mírovou smlouvu, podle níž musel císař zaplatit 100 000 zlatých nebo se Kunhuta měla stát manželkou Matyášova švagra, syna neapolského krále. Císař si se smlouvou nelámal hlavu a prostě ji nedodržel, Matyáš pak v roce 1485 vtrhl do Vídně a setrval v ní do své smrti v roce 1490.

Kdo však povolení k sňatku dostal byl bavorský vévoda Albrecht IV., který císaři nabídl pro Kunhutu „krvavé věno“. Albrecht bojoval se svým bratrem Kryštofem o vládu v Bavorsku, jejíž obětí se stal jejich společný přítel Niklas z Abensbergu. Jeho majetek pak, na Albrechtův návrh, mohl císař Albrechtovi dát jako dceřino věno. Albrecht mezitím obsadil císařské Řezno a své ženě zakázal, aby se vzdala dědických práv, protože se jednou chtěl po Fridrichovi III. stát císařem.

Když se Fridrich dozvěděl o obsazení Řezna povolení k sňatku zase zrušil, bylo už ale pozdě. Svatba Albrechta a Kunhuty se konala 2. ledna 1487 v Innsbrucku.

Válka mezi Albrechtem a Fridrichem by na sebe nedala dlouho čekat, naštěstí Maxmilián obě znesvářené strany usmířit. A tak se mohl otec s dcerou ještě naposledy vidět, když v létě 1492 připlula Kunhuta s manželem a dcerami do Lince. Císař rok na to zemřel. Po Albrechtově smrti 18. března 1508 se Kunhuta uchýlila do Püttrichova duhovního útulku. Její manžel před smrtí ustanovil zákon o následnictví, který měl zabránit dělení území, proto má vládnout vždy nejstarší syn. Kunigunda však u svého bratra císaře Maxmiliána prosadila, že vévodou se stane jak její starší syn Vilém tak mladší Ludvík, s čímž Vilém nesouhlasil. Později se ukázalo, že Ludvík má o vládní záležitosti pramalý zájem a raději vede veselý život.

Bavorská vévodkyně Kunhuta zemřela v pětapadesáti letech v Mnichově.

[editovat] Potomci

  1. Sidonie Bavorská (1488-1505)
  2. Sibyla Bavorská (1489-1519), od roku 1511 vdaná za Ludvíka V., kurfiřta falckého
  3. Sabina Bavorská (1492-1564), od roku 1511 vdaná za Ulricha, vévodu württemberského, od roku 1515 žili odděleně
  4. Vilém IV. (1493-1550), vévoda bavorský
  5. Ludvík X. (1495-1545), vévoda bavorský
  6. Susanne (1499-1500)
  7. Arnošt Bavorský (1500-1560), arcibiskup v Salcburku
  8. Zuzana Bavorská (1502-1543), od roku 1518 vdaná za Kazimíra, markraběte brandenbursko-kulmbašského, od 1529 za falckraběte Otu


[editovat] Literatura

  • Leitner Thea, Prodané dcery Habsburků, Praha 1995
  • Sigrid-Maria Grössing , Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
V jiných jazycích