Pazourek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pazourek je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene zařazená mezi odrůdy chalcedonu. Pazourek je obvykle tmavošedý, modrý, černý nebo temněhnědý a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek (mandlí, konkrecí, uzlin) i větších objemů uvnitř usazených (sedimentárních) hornin jako jsou křídy a vápence. Způsob vzniku pazourku není dosud jasný, i když zdá potvrzeno, že je výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod tlakem – při procesu diageneze. Jedna teorie praví, že gelovitý křemičitý materiál vyplňuje dutiny v sedimentu a v nich “zkřemení”. To by vysvětlovalo složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě vyskytuje.
V Evropě se nejlepší pazourek pro výrobu nástrojů vyskytuje v Belgii - v Obourgu v pazourkových dolech Spiennes (Neolithic Flint Mines at Spiennes Mons), v křídách na pobřeží průlivu La Manche, v Pařížské pánvi, v ložiskách na Rujáně (např. na mysu Arkona), v anglických Grimes Graves a v jurských vrstvách krakovské oblasti v Polsku (viz Krzemień).
Pazourek byl jedním z nejvíce užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů.
Anglický (a také německý) název pazourku – flint – známe z obecného názvu pro pušku – flinta. Pazourek byl totiž užíván jako křesací kamínek (nárazem oceli s pazourkem vznikají jiskry) v puškách a jeho úlohou bylo vznítit střelný prach, který odpálil kulku (vojenské užití pazourku v mušketách britské armády je doloženo k roku 1842). Skláři, optici a astronomové také znají flintové sklo s vysokým indexem lomu (viz Optická skla).
| Křemen |
|---|
| Fanerokrystalické odrůdy |
| křišťál • ametyst • záhněda • růženín • morion • citrín • modrý křemen • tygří oko • sokolí oko • kočičí oko • aventurin |
| Kryptokrystalické odrůdy |
| chalcedon • achát • mechový achát • onyx • plazma • prasem • karneol • sardonyx • chryzopras • heliotrop • jaspis • enhydros |

