Meteorický roj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Meteorický roj souvisí s meteory. Jestliže mají meteoroidy (viz komentář níže) stejné mateřské těleso (rozumí se těleso, ze kterého pocházejí), mají v prostoru velice podobné dráhy. Většinou je mateřským tělesem kometa, nebo vyhaslá kometa. U jednoho roje je možné, že mateřským tělesem by mohl být Měsíc (vznikl z hmoty vyvržené při dopadu velikého meteoroidu na jeho povrch), ale toto přiřazení je nejisté.
Velice podobné dráhy mají z toho důvodu, že kometa krouží kolem Slunce rychlostí desítek kilometrů za sekundu a samotné částečky meteoroidů se z povrchu uvolňují rychlostí pouhých několika centimetrů až metrů za sekundu. Částečky tak prakticky kopírují dráhu komety. Postupem času se rozloží po celé dráze komety.
Meteory pak mohou křižovat Zemi a vletět do atmosféry. Jelikož mají téměř stejné dráhy, tak jejich malé kousky dráh poblíž Země jsou prakticky rovnoběžné, a zůstanou tak také při přeletu atmosférou. V praxi se to projevuje tím, že meteory jakoby vyletají z jednoho bodu na obloze. Tento bod se nazýva radiant. Pro představu, proč je tomu tak, se podívejte na koleje. Jsou rovnoběžné a přeci se v dálce spojují do jedné. Tohle je jenom jiný případ tohoto jevu, perspektivy.
Příkladem meteorických rojů – můžeme jmenovat Geminidy (mateřským tělesem je vyhaslá kometa Phaeton), Perzeidy (m.t. kometa Swift-Tuttle), Orionidy a η Akvaridy (m.t. kometa Halley), Leonidy (m.t. Tempel-Tuttle), Kvadrantidy, Severní a Jižní δ Akvaridy, Tauridy, χ Orionidy, Lyridy atd. Meteorických rojů je velice mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých vidíme v maximu za hodinu několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů až týdnů v roce. (Částice se od komety o něco vzdálí, ale zase ne příliš. Čím dál od komety jdeme, tím míň částic tam najdeme.) Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. Čim je roj starší, tím déle jej lze pozorovat a tim méně meteorů vidíme v maximu.
Meteoroid je těleso, meteor světelný úkaz.

