Harald III. Hardrada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Stamford Bridge. Malba norského malíře Petera Nicolaie Arboa (1831–1892).
Bitva u Stamford Bridge. Malba norského malíře Petera Nicolaie Arboa (18311892).

Harald III. Sigurdsson (1015 Norsko25. září 1066 Stamford Bridge, Anglie), později znám jako Harald Hardråda, staronorsky Harald Harðráði, což lze zhruba přeložit jako Harald „přísný“ či „tvrdý vládce“, v české literatuře se nejčastěji objevuje Harald „Krutý“. Harald III. Sigurdsson byl norským králem od roku 1046 do své smrti roku 1066. Mnoho podrobností o jeho životě bylo zaznamenáno v Heimskringla – sáze o Haraldovi Krutém.

Obsah

[editovat] Životopis

Narodil se roku 1015, Harald byl nejmladším ze tří nevlastních bratrů Olafa II. Když byl jeho otec Olaf II. roku 1030 zabit, při snaze získat zpět království na Knutu I. Velikém, byl zraněn a opustil Norsko. S družinou válečníků, která opustila Norsko po smrti jeho otce, se dostal na Rus, kde sloužili ve vojsku tamního kyjevského vládce.

[editovat] V byzantské říši

Několik let poté, co přišel Harald a jeho družina na Rus, zamířil do srdce byzantské říše do Konstantinopole, kde se dal do služeb. V tu dobu byla byzantské říše nejbohatší říší středověké Evropy a Blízkého východu.

Harald se snažil dostat do elitní jednotky žoldnéřů, známé jako „varjažská garda“. Netrvalo dlouho a Harald si získal respekt na bitevním poli. Stal se velitelem části císařských vojsk, která pod jeho velením vítězila v bitvách v Severní Africe, Sýrii, Balkáně a Sicílii.

Díky vynalézavosti, byl schopen se svými muži obléhat a dobýt velký počet hradů. Do současnosti dochované záznamy hovoří o taktice spočívající v připevňování hořící pryskyřice na ptáky, jejichž pomocí byly zapalovány jimi obléhané hrady, hovoří o předstírání, zdráhání a nepřipravenosti k boji do nejvhodnější chvíle. V těchto vítězstvích Harald nabyl velké jmění.

[editovat] Návrat do Norska

S využitím bohatství, které nabyl během služby v byzantské říši, se Harald roku 1045 vrátil do Norska. Vzal sebou velkou družinu mužů, kteří s ním sloužili, a nárokoval si trůn.

V té době již v Norsku vládl, jeho synovec Magnus I. Dobrý, syn Olafa II. Magnus I. Dobrý se vrátil po smrti Knuta I. Velikého roku 1035Rusi a usedl na trůn, současně s tím se ujal také vlády nad Dánskem.

Magnus I. Dobrý v tu dobu nebyl v takovém postavení, aby mohl odmítnout nárok Haralda na trůn a tak se stali na čas spoluvládci, což nebylo v norských poměrech nic neobvyklého. Nicméně, rok poté, 25. září 1047, po pádu z koně Magnus I. Dobrý umírá, okolnosti jeho smrti nejsou zcela vyjasněné, ale jen domněnky a spekulace obviňují Haralda z jeho smrti.

[editovat] Vpád do Anglie

Roku 1066 vpadl Harald s vojskem do Anglie, v touze dobýt anglický trůn. Vylodil se s 5000 muži a 300 vesicemi v severní Anglii a 20. září se střetl s prvními nepřátelskými vojsky hrabat Edwina z Mercie a Morcara z Northumbrie v bitvě u Fulfordu, asi dvě míle na jih od Yorku.

Na neštěstí pro Haralda se vojska krále Harolda II. Godwinsona rychle přesunula ke Standford Bridge a překvapila více méně nepřipravené vojsko krále Haralda. Norský král Harald III. Hardrada byl v bitvě u Standford Bridge zabit.

Dohady, že byl Harold poražen, neboť se domníval, že se Harold II. Godwinson po bitvě u Fulfordu vzdá, se patrně nezakládají na pravdě. Vojsko bylo poraženo a zpět do Norska se vracelo ze 300 veslic pouhých 30.

Nedlouho po bitvě u Standford Bridge byl Harold II. Godwinson poražen normanským vévodou Vilémem Dobyvatelembitvě u Hastingsu.

Předchůdce: 10461066 Nástupce:
Magnus I. Dobrý Harald III. Hardrada Magnus II. Haraldsson
Olaf Kyrre

[editovat] Zdroj

  • Sawyer, P. H.: Kings and Vikings. Barnes and Noble Books, New York, 1994. 118–20 s., 146–47 s.