Jindřich Šimon Baar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925 tamtéž) byl český katolický kněz a spisovatel, představitel realismu a tzv. venkovské prózy.
Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné vsi.
[editovat] Dílo
Jeho díla měla větší úspěch u Čechů žijících v USA než v Čechách. Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici (především na chodské).
- Paní komisarka (1923) – o působení B. Němcové na Chodsku, 40. léta 19. století
- Osmačtyřicátníci (1924)
- Lůsy (1925)
- Kanovník
- Počtář
- Jan Cimbura (1908)
- Hanýžka a Martínek
- Cestou křížovou
- Farské historky
- Rodnému kraji (1903)- verše
- Poslední soud (1911)
- Skřivánek a jiné povídky (1912)
- Povídka Hanče (1917)
- Chodské povídky a pohádky (1922) – shrnutí Baarovy folkloristické činnost
[[Baarovy spisy vyšly ve 30 svazcích v letech 1923-1934.]]

