Okupační mocnost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pojem okupační mocnost označuje výkon moci státem, který obsadil území jiného státu nebo jeho část. Jeho vojenská správa zpravidla převezme úkoly exekutivy v obsazeném území, čímž omezuje suverenitu obsazené země.
Podle Ženevské konvence mají okupační mocnosti a jejich vojenská správa řadu povinností vůči obyvatelstvu obsazených území.
V poválečném Německu (formálně okupováno do roku 1949, NDR fakticky do rozpadu SSSR v druhé polovině 80. let) a Rakousku (okupováno do 1955, kdy výměnou za neutralitu dostalo samostatnost) se pojem okupační mocnost (něm. Besatzungsmacht) běžně používá pro čtyři okupační mocnosti poražené „Třetí říše“ nacistického Německa – vedle pojmů spojenci (Alliierte), vítězné mocnosti (Siegermächte).
[editovat] Podívejte se také na
- americká okupační mocnost
- britská okupační mocnost
- francouzská okupační mocnost
- sovětská okupační mocnost
- okupace
- okupační zóna
- suverenita
- omezená suverenita

