Izobarický děj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izobarický děj je termodynamický děj s ideálním plynem, při kterém zůstává konstantní tlak a mění se objem a teplota plynu.
Pro izobarický děj lze ze stavové rovnice odvodit Gay_Lussacův zákon:
V / T = konst., neboli podíl objemu V a termodynamické teploty plynu T je při izobarickém ději stálý.
Závislost tlaku na objemu plynu graficky vyjadřuje izobara:
Při izobarickém ději se koná práce a mění se vnitřní energie plynu, z 1. termodynamického zákona plyne Q = ΔU + W, neboli teplo Q dodané plynu se spotřebuje na zvýšení vnitřní energie ΔU a práci W vykonanou plynem, opačně úbytek vnitřní energie ΔU a práce W vykonaná na plynu se rovná teplu Q vydanému plynem do okolí. Velikost tepla Q se vypočte podle vzorce Q = m . cp . ΔT, kde m je hmotnost plynu, cp je měrná tepelná kapacita plynu při stálém tlaku, ΔT je rozdíl teplot. Měrná tepelná kapacita při stálém tlaku cp je větší než měrná tepelná kapacita při stálém objemu cV (izochorický děj). Poměr cp:cV je určen složením molekul plynu.


