Helena Biháriová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helena Biháriová († 15. února 1998 Vrchlabí) byla Romka připravená o život dvojicí mladíků. Čin a následný soudní proces vyvolal velkou pozornost české veřejnosti, médií a politiků, spory o to, zda šlo o rasově motivovaný trestný čin, a spory o zasahování politiků a médií do nezávislosti justice a činnosti státního zastupitelství.
Šestadvacetiletá Biháriová, matka čtyř dětí, se krátce předtím vrátila z ročního trestu odnětí svobody, k němuž byla odsouzena okresním soudem v Trutnově kvůli sérii krádeží, omezování osobní svobody a vloupání (údajně se společnicemi uspaly a okradly muže, jemuž slíbily sex[1]) a v roce 1996 byla pokutována za krádež peněženky při poskytování sexuální služby.[2]
Krátce před půlnocí 15. února 1998 ve Vrchlabí ji napadli dva nebo tři opilí mladíci, sympatizanti hnutí skinheads.[3] Po slovní potyčce hodili Helenu Biháriovou do rozvodněného Labe. Jeden z obviněných následně vypověděl: „Žádal jsem ji, aby mi vrátila dvě stě korun, o které mě okradla. Nadával jsem jí, že je šlapka a zlodějka, protože nám nabízela sexuální služby.“[1]
Volání o pomoc zaslechla před svým domem osmačtyřicetiletá redaktorka Českého rozhlasu Eliška Pilařová, která i přes silný proud skočila do řeky, aby Biháriové pomohla. Obě ženy však proud strhl, oddělil a přivolaným hasičům se podařilo zachránit pouze Pilařovou, Biháriová utonula a tělo bylo nalezeno až po několika dnech. Vrchlabský místostarosta Josef Pištora v srpnu prohlásil: „Přitom si dost lidí ve městě myslí, že tu Romku vlastně zabila ona. Byla to shoda náhod, ale kdyby tam ta ženská neskočila, kdyby šla domů, vždyť kousek od toho místa bydlí, a zavolala hasiče, tak dneska ta Romka žila. Nebyl by tady žádný humbuk a ti kluci a jejich rodiče by dnes nebyli nešťastní. To si myslí hasiči, já jim na to řekl: Tak proč to neřeknete nahlas, čeho se bojíte?“[1] Prezident Václav Havel vyznamenal Elišku Pilařovou 28. října 1998 medailí Za hrdinství.
Mnohá česká média a politikové případ označovali za rasově motivovaný. Ministr bez portfeje Vladimír Mlynář zodpovědný za problematiku národnostních menšin na pohřbu Biháriové v sobotu 21. února v kostele svatého Ducha v Opavě pronesl roztřeseným hlasem Zabili ji čeští rasisté, kteří se domnívají, že tato země je jen pro bílé. Stydím se za to, že jsem bílý, smrt této mladé ženy ze mne na chvíli udělala Roma,[4] [5] v a požadoval pro pachatele co nejpřísnější tresty. Kvůli tomu se dostal Mlynář do sporu [chybí zdroj] s tehdejším královéhradeckým státním zástupcem Miroslavem Antlem dozorujícím vyšetřování, který odmítl obžalovat podezřelé z rasových trestných činů pouze na základě politické objednávky. [6] Kritika za Mlynářovy výroky v souvislosti s případem Biháriové zazněla také v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky z úst poslankyně Jany Peškové (SPR-RSČ) .[7]
Krajský soud v Hradci Králové neshledal, že by měl čin rasový motiv a pro tuto hypotézu neexistoval ani jediný důkaz. Již předtím policisté, kteří na případu pracovali, rasový podtext činu, stejně jako jeho klasifikaci jako vraždy, jednoznačně vyloučili. [5] Dva pachatelé, tři- nebo čtyřiadvacetiletí Jiří Neffe a Petr Klazar, byli v odsouzeni na 8,5, respektive 6,5 roku pro trestné činy vydírání s následkem smrti a výtržnictví. Trestní stíhání třetího mladíka bylo zastaveno, protože měl na dobu činu alibi. [8] Po odvolání byl v únoru 1999 Klazarovi snížen trest na 1 rok a 3 měsíce pouze za výtržnictví.[3]
Antl ve své knize Gaunery nemám rád (2001) začátek zločinu popsal „Klazar potká mladou a skoro hezkou ženu. Ta žena je Helena Biháriová, matka čtyř dětí, trestaná kapesní zlodějka, občas prostitutka na volné noze. Celý její rodinný klan už léta krade, živí se tím prostě.“[9] Poslankyně Monika Horáková (US-DEU) nato interpelovala nepřítomného ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše s dotazem, zda je proti Antlovi vedeno kárné řízení pro takové „pomluvy nejen vůči paní Biháriové, ale (…) vůči kterémukoli členu její rodiny“ a další „přinejmenším sporné, ne-li přímo protiprávní“ výroky v knize.[10]
[editovat] Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Na smrt Romky vzpomíná Vrchlabí nerado, MF DNES 4. 8. 1998
- ↑ Soudci považují výroky o rasismu za předčasné, MF DNES 21. 2. 1998
- ↑ 3,0 3,1 Barevný národ (PDF 100 kB), materiál společnosti Člověk v tísni, Jeden svět na školách
- ↑ Na pohřbu utonulé Romky znělo volání po pomstě, MF DNES 23. 2. 1998
- ↑ 5,0 5,1 Tomáš Kučera, Prokázat u vraždy rasový motiv je těžké: Rasové delikty v regionu jsou, ale nedaří se je trestat, Mladá fronta DNES 9. 3. 2002
- ↑ Reflex 03/2001: Chlap na odstřel
- ↑ Projev poslankyně Jany Peškové, stenozáznam schůze Poslanecké sněmovky Parlamentu České republiky ze dne 14. května 1998
- ↑ Marie Kavalírová, Rozsudek za utonutí zní: rasový čin to nebyl, MF DNES 30. září 1998 (na iDNES s datem 14. ledna 1999, kdy vrchní soud v Praze potvrdil Neffeho trest a Klazarův vrátil k novému projednání
- ↑ Miroslav Antl: Gaunery nemám rád, Plejáda, Praha 2001, ISBN 80-86431-11-8, str. 93
- ↑ Ústní interpelace na JUDr. Jaroslava Bureše ve věci publikace státního zástupce JUDr. Antla, 37. schůze PSP ČR 1998-2002, 28. června 2001. Bureš nebyl přítomen a na příští schůzi se mezi odpověďmi na písemné interpelace tato neprojednávala.

