Skluz (železnice)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skluz je na železnici rozdíl mezi obvodovou rychlostí kola a rychlostí vozidla.
Pokud vozidlo vyvíjí tažnou sílu, dochází k tzv. účinnému skluzu. Ten se pohybuje v řádu jednotek procent. Pokud dojde k překonání meze adheze, dochází k rapidnímu snížení tažné síly a nekontrolovanému zvyšování otáček kola, čili k prokluzu. Tomu u moderních vozidel zabraňuje skluzová ochrana, která porovnává otáčky jednotlivých dvojkolí. Dříve se využívalo porovnání napětí na motorech, dnes jsou nápravy nebo trakční motory osazeny snímači otáček. Nebezpečný je tzv. synchronní skluz, kdy dojde k utržení všech dvojkolí naráz. V tom případě nestačí porovnávání otáček náprav, ale využívá se tzv. pátá náprava - sleduje se strmost nárůstu otáček.
Nejméně náchylná ke skluzům jsou vozidla s mechanicky svázanými dvojkolími, ať už pomocí spojnic nebo hřídelů. Nejnebezpečnější je skluz u sériových motorů - v případě prokluzu dojde vlivem nárůstu napětí na motoru k dalšímu zvýšení momentu a tím i nekontrolovanému růstu otáček, což v případě selhání ochran vede velmi rychle k poškození nebo zničení motoru.
Skluz je při rozjezdech kolejových vozidel poměrně běžnou záležitostí. Koeficient adheze se pohybuje přibližně v rozsahu 0,1 až 0,3 (u metra 0,6) koeficient smykového tření je několikrát nižší. Pokud tedy dojde k proklouznutí kol, nemůže se kolo bez zásahu regulace zpomalit. Kromě toho, že lokomotiva ztratí v okamžiku skluzu velkou část tažné síly, může dojít i k poškození lokomotivy (u parní lokomotivy může například dojít k deformaci tyčoví) nebo svršku (kolo je schopno se během krátké doby profrézovat kolejnicí).
Nebezpečí skluzu je větší těsně po začátku deště, nebo na místech, kde se na hlavy kolejnic dostal olej, tráva, nebo jiné materiály, snižující adhezi.
[editovat] Opatření proti prokluzu
- protiskluzová ochrana
- pískování

