Jan Novák (skladatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Novák (8. dubna 1921, Nová Říše17. listopadu 1984, Neu Ulm) byl český hudební skladatel. Studoval u Bohuslava Martinů.

Obsah

[editovat] Život

Rodiště Jana Nováka i místo jeho studií na jezuitském gymnáziu, Velehrad, jsou významnými moravskými duchovními centry se starobylými kláštery, Nová Říše navíc s tradicí Otokara Březiny a Velehrad se silnou tradicí cyrilometodějskou. Od sedmi let se učil na housle, od dvanácti let na klavír a v 17 letech začal komponovat. Do oktávy chodil na klasické gymnázium v Brně, kde v roce 1940 maturoval. Toto vůbec první české gymnázium v Brně bylo po celou dobu svého trvání elitním ústavem s výraznými humanitními i národními tradicemi a mnoha slavnými žáky (např. Karel Čapek). Po maturitě studoval skladbu na brněnské konzervatoři u prof. V. Petrželky a klavír u prof. F. Schäfra. Konzervatoř absolvoval Jan Novák až v roce 1946, protože hudební studia musel během války na dva a půl roku přerušit a odejít na nucené práce do Německa. Po krátkém studiu na AMU u prof. P. Bořkovce odjíždí na základě úspěchu v konkursu Ježkovy nadace jako stipendista do USA. Mnohem významnější než setkání s A. Coplandem v létě roku 1947 v Barkshire Music Centre v Tanglewoodu (Massachusetts), bylo jeho studium u Bohuslava Martinů v New Yorku. To mělo pro celoživotní skladatelské směřování J. Nováka klíčový význam. Martinů, který mladému skladateli podle jeho vlastních slov „otevřel nové světy“, se stal jeho celoživotní láskou, stálicí, vzorem, na nějž pohlíží vždy s hlubokou úctou.

Ze Spojených států se vrací Novák ve dnech únorového komunistického puče 1948 jako dokonale vybavený a cílevědomě orientovaný skladatel. Lze konstatovat technickou bravuru, ustalující se jeho charakteristické tvůrčí rysy. Patří k nim jasnost, hravost až grotesknost, elegance, nepatetičnost, smysl pro humor, vtip pro zvukovou barvu. Skladatel tíhne k pevným obrysům, jasným formám, ke klasičnosti či novoklasičnosti. Akcentuje tanečnost, rytmičnost (Balet Svatební košile dle Erbena, 1954; nonet Balletti á 9, 1955; Filharmonické tance, 19551956) a koncertantnost (Koncert pro hoboj a orchestr, 1950; Koncert pro dva klavíry a orchestr, 1955; proveden na festivalu Varšavská jeseň 1956, přičemž sólisty byli autor se svou ženou Eliškou).

V orientaci na Martinů, Stravinského a jazz našel Novák sám sebe, svůj umělecký svět a credo. To ovšem v 50. letech, zvláště v jejich první polovině, znamenalo statečně se postavit proti krutému bezohlednému mocenskému nátlaku ždanovovců, kteří u nás tehdy ovládali celou kulturní politiku.

V roce 1949 se v Nové Říši oženil s Eliškou Hanouskovou, klavíristkou, s kterou pak koncertovali na dva klavíry. Skládal a také psal hudbu pro filmy (Karel Kachyňa, Jiří Trnka, Jiří Brdečka aj.), pro divadlo: umučení našeho Pána J. Krista, Romeo a Julie, César, Totální kuropění. R. 1968, kdy se angažuje pro svobodný život a pak po vpádu spojeneckých a sovětských vojsk volí raději žít ve svobodě emigraci, kam ho následuje rodina, manželka s dvěma dcerami.

Jednou z nejvýraznějších a nejúspěšnějších a pro Nováka nejcharakterističtějších skladeb z 50. let je Capriccio (1958). Má dvě verze: pro violoncello a klavír a pro violoncello a malý orchestr. Snoubí se v něm virtuosní koncertantnost a brilantní tanečnost. Je to třívětý cyklus s rozvrhem Allegro – Andante – Allegro. Hybná rychlá hudba naprosto převažuje, protože i uprostřed střední věty je kontrastní mobilní část. Jednoznačně taneční, jazzem inspirovaná je závěrečná věta (hra synkop „jazzové“ harmonie, bohaté použití bicích nástrojů v orchestrální verzi).

Jan Novák byl také vynikající latiník. Na gymnáziu studoval latinu důkladně a kromě ní i řečtinu; říkal však, že gymnazijní prostředí, školské metody, studijní tlak mu braly chuť a radost. Až v 50. letech se z vlastního rozhodnutí začíná zabývat latinou velmi intenzívně a tento zájem už ho nikdy neopustí. Novák latinsky četl, psal, aktivně hovořil a ovládal jazyk tak suverénně, že v něm v 60. letech psal verše všeho druhu. V Brně založil latinský kroužek, v němž bylo dovoleno mluvit výhradně latinsky. Latinu učil od malička i své dvě dcerky a k zájmu o latinu vybízel i kolegy a přátele z Tvůrčí skupiny A, kterou převzal na „Parasiti Apollinis“. Pořádaly se tzv. „latinské koncerty“. Již z Dánska píše Ignis pro Joane Palach, skladbu, která je vyprovokována upálením Jana Palacha. Po ročním pobytu v Dánsku se stěhuje do Itálie do Rovereta a po delší době kvůli studiu dětí do Německa, kde v roce 1984 umírá. Pohřben je na vlastní přání v Roveretu, na hřbitově Borgo Sacco.

[editovat] Dílo

[editovat] Skladby pro jeden nástroj

  • Toccata chromatica for piano, 1957. SU 7'
  • Inventiones per tonos XII for harpsichord, 1960, Z 20'
  • Sonata brevis for harpsichord, 1960, PA
  • Toccata Georgiana for organ, 1963, Z
  • Puerilia, 10 easy little compositions for piano, 1970, Z
  • Iubilationes for organ, 1976, FM 10'
  • Cithara poetica for guitar, 1977, M
  • Cantica for piano, 1978 23'
  • Odae, 5 exercises in Horatius for piano, 1979, FM 15'
  • Two preludes and fugues for solo flute, 1979, Z 8'
  • Sonata for solo violin, 1980, Z 20'
  • Cinque capricci for piano, 1980, FM 19'
  • Sonata for piano, 1982, FM 19'

[editovat] Skladby pro dva nástroje

  • Pocket Sonata for violin and piano, 1973, Z
  • Rosarium, 9 divertimenti for two guitars, 1975, Z 18'
  • Sonatina for flute and piano, 1976, Z
  • Choreae vernales for flute and piano or guitar or string orchestra, 1977, Z 16'
  • Sonata gemella for two flutes, 1978, Z 16'
  • Nocturne for piano for four hands, 1980, FM 5'
  • Sonata super ,Hoson zes." for violin or flute and piano, 1981, FM 20'
  • Rotundelli for cello and piano, 1981, FM 17'
  • Sonata serenata for violin and guitar, 1981, M 21'
  • Sonata da chiesa I for viola and organ, 1981 19'
  • Sonata da chiesa II for flute and organ, 1981, FM 17'
  • Sonata rustica for accordion and piano, 1982, H 18'
  • Marsyas for piccolo and piano, 1983, FM 13'

[editovat] Skladby pro tři a více nástrojů

  • Baletti a 9 for nonet, 1955, SU, FM, r SU 19'
  • Concertino for wind quintet, 1957, Z, r SU 12'
  • Panisci fistula. 3 preludes for three flutes, 1972, Z 4,5'
  • Ioci pastorales for oboe, clarinet, horn and bassoon, 1974, Z 14'
  • String Quartet no 1, 1978
  • Sonata tribus for flute, violin and piano, 1982, FM 16'
  • Sonata phantasia for cello, bassoon and piano, 1982, FM 15'
  • VII Metamorphoses in Pastorale L. v. B. for flute, oboe, 2 violins, cello and piano, 1983, FM 9'
  • Aeolia for 2 flutes and piano, 1983, FM 8' String Quartet no 2, 1984

[editovat] Koncerty

  • Concerto for oboe and string orchestra, 1952, SU 25'
  • Concerto for 2 pianos and orchestra, 1955, FM 27'
  • Capriccio for cello and small orchestra, 1958, PA, FM, r SU 16'
  • Concentus Euridicae [Concerto per Euridice] for guitar and string orchestra, 1971, Z 18'
  • Concentus biugis for piano, four hands, and string orchestra, 1976, Z 21'
  • Choreae vernales for flute and small orchestra, 1980, Z 16'

[editovat] Skladby pro komorní orchestr

  • Odarum contentus, 5 Meditations in Horatius' metre for string orchestra, 1973, Z 13'
  • Elegante tripudiorum for small orchestra, 1980, FM 17'
  • Ludi concertantes for 18 instruments, 1981, FM 17'

[editovat] Skladby pro orchestr

  • Philharmonic dances [Choreae philharmonicae], 1956, FM 16'
  • Variations on a Theme of Bohuslav Martinu, version for two pianos 1949, orchestration 1959, PA 15'
  • Musica Caesariana, suite for wind orchestra, 1980 12'
  • Ludi symphoniaci I, 1978, FM 23'
  • Symphonia bipartita, 1983, FM 20'

[editovat] Skladby pro sólový hlas a hudební doprovod

  • Carmina Sulamitis for mezzosoprano and chamber orchestra [Vulgata - Song of Songs, 1947] SU canto e pianoforte 19'
  • The Song of Zavis for tenor and orchestra [old Czech text 1958], FM 28'
  • Horatii carmina for voice and piano, 1959
  • Dulces cantilenae for soprano and cello [Campanus Vodnansky, 1961 ) PA 8'
  • Passer Catulli for basso and nonet, 1962, SU, r SU 9'
  • Ioci vernales for basso, 8 instruments and tape (Carmina burana, 1964) SU, FM, r SU 22'
  • Mimus magicus for soprano, clarinet and piano [Vergil, 1969] Z, r Audite [with flute) 15'
  • Duo fragmenta for alto and string quartet [R. Pandulova, 1970] Z 5'
  • Apicius modulatus for higher voice and guitar (recipees from Apicius and Martial 1971), Z 15'
  • Orpheus et Euridice for soprano, viola d'amore and piano [ Vergil, 1972 ] Z 24'
  • Columbae pacis et aliud pecus for high voice and piano (Novak, 1972), FM 18'
  • Collections of Latin songs to texts by different authors for voice and piano: Cantica latina, Artemis Verlag, Munchen und Zurich, 1985 Schola cantans, Z 1973
  • Florilegium cantionum latinarum, 3 volumes, Z 1972–4

[editovat] Sborová hudba

  • Three Cantilenas [Tres cantilenae) for three voices [ V. Nezval, 1957 ] SU
  • Meditatio canina, for 4 female voices [J. Novak, 1967) Z 8'
  • Sulpicia [Amores Sulpiciae) for four female voice [Tibullus, 1967], Z 10'
  • Catulli Lesbia, for male choir, 1968, Z 13'
  • Rana rupta, for mixed choir [Phaedrus, 1971) Z
  • Servato pede et pollicis ictu, 9 mixed choirs (Horatius, 1974) Z 13'
  • IV Fugae Vergilianae, for mixed choir, 1974, FM 19'
  • Eis Aphroditen, hymn for mixed choir in six parts [Pseudohomerus, 1980] FM 6'
  • In tumulum Paridis, mixed choir [Martialis, 1983] FM

[editovat] Kantáty

  • Dido, naratio cantica lamenta for mezzosoprano, reciter, male choir and orchestra [Vergil, 1967] FM 35'
  • Ignis pro Ioanne Palach, for choir and orchestra [ J. Novak, 1969 ] Z 8'
  • Planctus Troadum, for alto, female choir, 8 celli,
  • 2 double basses and 2 percussion [Seneca, 1969] Z 21'
  • Invitatio pastorum, small Christmas cantata for soloists and choir in six part [Carmina burana, 1974] Z 12'
  • Vernalis temporis symphonia for soloist, choir and orchestra, 1982, FM 31'

[editovat] Skladby pro divadlo

  • The Spectre's Bride. Ballet in 4 scenes on a story of K. J. Erben, 1954, Dilia, r SU [ orchestral suite ]
  • Dulcitius. Lyrical opera in 14 scenes on a religious play by Hrosvitha von Gandersheim, 1974, FM 60'
  • Aesopia. 6 sung and danced fables to themes from Phaedrus, 1981, for choir and small orchestra 33'
  • ballet version with introduction, finale and interlude for two pianos 45'
  • Incidental music to the Marriage of Figaro, Romeo and Juillet, Eugene Onegin, and to the Comedy on the Martyrdom and Gloricus Resurrection of our Lord and Saviour Jesus Christ, 1984, and film music

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích