Bitva u Honariu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva u Honariu | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Druhá světová válka | |||||||||||
|
U.S. torpedoborce (zprava doleva): O'Bannon, Chevalier, a Taylor u Šalamounových ostrovů 15. 8. 1943 |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Macudži Idžúin | Thomas J. Ryan | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 4 torpédoborce a 22 pomocných lodí a bárek | 4 torpédoborce | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 4 pomocné lodě potopeny a 2 torpédoborce lehce poškozeny | žádné | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Honariu byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se v noci 17.-18. srpna 1943 u ostrova Vella Lavella v Šalamounových ostovech.
Po ztrátě základny Munda a porážce v bitvě v zálivu Vella se japonské velení rozhodlo o stažení svých jednotek ze středních Šalamounů. Jednotky byly stahovány do Honariu na severu ostrova Vella Lavella, kde měla být vybudována nová základna. Výsadkovou flotilu, kterou tvořilo 22 bárek, kutrů, prámů a jiných menších plavidel, kryly torpédoborce Hamakaze, Isokaze, Sazanami a Šigure pod velením kontradmirála Macudži Idžúina.
Tento konvoj byl nejprve neúspěšně napaden letadly a v 0:29 byl zpozorován skupinou lodí pod velením kapitána Ryana složenou z torpédoborců Nicholas, O'Bannon, Taylor a Chevalier. Začala dělostřelecká přestřelka, byla vypuštěna torpéda, ale ani na jedné straně se nepodařil nějaký významější zásah. V 1.00 byl souboj ukončen a Japonci později vylodili u Honariu prvních 390 mužů z celkových 9000, kteří sem byli postupně evakuováni z Kolombangary.
[editovat] Literatura
- Miloš Hubáček, Ofenzíva v Pacifiku. Panorama (1987).
- Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Námořní válka vrcholí. Naše vojsko (1995).ISBN 80-206-0443-X

