Interpunkční znaménko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Interpunkční znaménka (interpunkce, též členící znaménka) jsou grafické znaky, které v písemném projevu vyjadřují strukturu a organizaci textu; při čtení se obvykle projevují jen intonací či přestávkami v řeči.

[editovat] Interpunkce v češtině

Znaménko Název Funkce
. tečka Ukončuje větu, označuje zkratky, označuje řadové číslovky.
, čárka Odděluje věty v souvětí, složky několikanásobných větných členů, volně vložené či připojené výrazy.
; středník Znaménko, jehož funkce je mezi tečkou a čárkou – odděluje části jedné věty, ale výrazněji než čárka.
: dvojtečka Uvozuje větu či její část, která nějak rozvíjí či doplňuje předchozí text; často např. uvozuje přímou řeč.
! vykřičník Ukončuje větu rozkazovací či zvolací.
? otazník Ukončuje větu tázací.
pomlčka Odděluje části projevu, naznačuje pomlku v řeči, vyznačuje rozsah (od–do).
spojovník Spojuje těsně vázaná slova, na konci řádku se používá při dělení slov; píše se zásadně bez mezer.
... výpustka (tři tečky) Nahrazuje vypuštěnou část textu, uvnitř textu naznačuje přerušovanou řeč.
„“ ‚‘ »« uvozovky Uvozují přímou řeč (citáty apod.).
apostrof (odsuvník) Nahrazuje vynechané písmeno, používá se pro zkracování letopočtů.
() [] {} 〈〉 závorky Označují volně vložené části textu, méně důležité či jen okrajově související pasáže.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy