Dynastie čínské historie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dynastie čínské historie tvoří kontinuální řadu dynastií od třetího tisíciletí před naším letopočtem až do roku 1911[1][2].
| Související články obsahuje: |
| Tento článek obsahuje čínský text. Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly. |
Obsah |
[editovat] Legendární období
Podle legend byli prvními vládci Číny Tři Vznešení a pět Vladařů — bohové a mýtické bytosti, na jejihž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.
| Tři Vznešení a pět Vladařů 三皇五帝 sānhuáng wǔdì | ||||
|---|---|---|---|---|
| Tři Vznešení 三皇 sānhuáng |
Podle Záznamů velkého historika (史記 / 史记 shǐjì ): Vládce Nebes |
天皇 |
tiānhuáng |
|
| Podle Jüntou-šu (運斗樞 yùndòu shū) a Jüanming pao (元命苞 yuánmìng bāo): Fu-si |
伏羲 |
fúxī |
||
| Pět Vladařů 五帝 wǔdì |
Podle Záznamů velkého historika: Žlutý císař |
黃帝 / 黄帝 |
huángdì |
|
| Podle Písně z Čhu (楚辭 chǔcí ): Šaochao |
少昊 |
shàohào |
||
| Podle Knihy obřadů (禮記 / 礼记 lǐjì ): Joučchao-š' |
有巢氏 |
yǒucháo shì |
||
[editovat] Historické období
Po legendárním období Tří Vznešených a pěti Vladařů pak nastupují první tři pololegendární dynastie Sia, Šang a Čou. Od dynastie Šang se každá dynastie odvolává na tzv. Mandát nebes (天命 tiānmìng), kterým je posvěcena vláda dynastie v Podnebesí (tchien-sia 天下 tiānxià). Poprvé tak učinila právě dynastie Šang, aby ospravedlnila svržení dynastie Sia.
Říše, vytvořené jednotlivými dynastiemi, jsou nazývány zpravidla jménem vládnoucí dynastie a až do vyhlášení dynastie Čchin vládnou jejich panovníci jako králové (王 pinyin: wáng), či vévodové (公 pinyin: gōng). Teprve Jing Čeng (嬴政 pinyin: yíng zhèng) — poté co roku 221 př. n. l. sjednotil Čínu — vládl jako První císař (š'chuang-ti 始皇帝 pinyin: shǐ huángdì ). Titul ti (帝 pinyin: dì )[3] — na Západě překládaný jako císař[4] — je pak používán pro většinu následujících panovníků, až do svržení dynastie Čchin v roce 1911.
| Dynastie | Období vlády | ||
|---|---|---|---|
| Sia | 夏 | xià | 2100[5]-1600 př. n. l. |
| Šang (Jin) | 商 | shāng | 1600-1100 př. n. l. |
Čou
|
周 西周 |
zhōu xī zhōu |
1100-221 př. n. l. 1100-771 př. n. l. |
| Čchin | 秦 | qín | 221-206 př. n. l. |
Chan
Sin (přerušení dynastie Chan)
|
漢 西漢 |
hàn xī hàn |
206 př. n. l.-220 n. l. |
Tři království
|
三國 曹魏 |
sān guó cáo wèi |
220[6]-280 |
Ťin
|
晉 西晉 |
jìn xī jìn |
265-420 |
Období jižních a severních dynastií
|
南北朝 劉宋 |
nán běi cháo liú sòng |
420-589 420-479 |
| Suej | 隋 | suí | 581-618 |
| Tchang | 唐 | táng | 618-907 |
Pět dynastií a deset království
|
五代十國 後梁 後唐 後晉 後漢 後周 |
wǔ dài shí guó hòu liáng hòu táng hòu jìn hòu hàn hòu zhōu |
907-960 |
Sung
|
宋 北宋 |
sòng běi sòng |
960-1279 |
| Jüan (Mongolská dynastie) | 元 | yuán | 1271-1368 |
Ming
|
明 南明 |
míng nán míng |
1368-1644 |
| Čching (Mandžuská dynastie) | 清 | qīng | 1644[8]-1911[1] |
Každá dynastie se dále dělila na období panování jednotlivých panovníků — takzvaných ér (nien-chao TZ: 年號 ZZ: 年号 pinyin: niánhào). Každý vládce vyhlašoval jméno éry své vlády a až do nástupu dynastie Ming nebylo neobvyklé, že jeden panovník vyhlásil postupně několik ér (Kao-cung (高宗 gāo zōng) z dynastie Tchang jich během své vlády v letech 650 až 683 vyhlásil dokonce 14). Zakladatel dynastie zpravidla vyhlašoval éru své vlády spolu s vyhlášením nové dynastie. Éry dalších nástupců se počítaly zpravidla od následujícího čínského nového roku. Doba trvání každé éry pak sloužila i k počítání času[9], takže například rok 1651[10] je sedmým rokem éry Šun-c’ (順治). Velice často je pak jméno éry zaměňováno za jméno císaře, takže císař Fulin je pak známější jako císař Šun-c’ (což bylo jméno, které si Fulin zvolil pro pojmenování éry své vlády), etc...
[editovat] Dynastie „samozvanců“[11]
V historii Číny dále figuruje řada malých a relativně krátkodobých dynastií, které se zpravidla neuvádějí v seznamech čínských dynastií. Jedná se o dynastie vyhlášené většinou vzbouřenci, rebely a uzurpátory, kteří se (stejně jako zakladatelé většiny ostatních dynastií) vzbouřili proti aktuálně vládnoucí dynastii a pokusili se jí svrhnout. Nikdy ale nezískali potřebnou podporu a moc a do několika měsíců či let byla jejich rebelie potlačena. Takové dynastie se vyznačují tím, že nikdy nezískaly vládu nad celou Čínou (kontrolovaly jenom některé provincie) a měly mnohdy třebas jenom jediného panovníka (ten se tituloval buď jako král, či jako císař), který ale vyhlásil jméno éry své vlády. To, že tyto dynastie měly krátkého trvání a minimum panovníků ale nesmí vést k domněnce, že byly úplně bezvýznamné. Alespoň některé z nich významně zasáhly do čínských dějin:
Wu Ce-tchien (武則天 wǔ zétiān) — jedna z konkubín tchangského císaře Kao-cunga[12] (高宗 gāo zōng) — se ujímá vlády za nemocného císaře a po jeho smrti[13] vyhlašuje v říjnu 690 dynastii Čou[14] (周 zhōu) a jako císařovna Šeng-šen (聖神 shèngshén) pak vládne[15] až do února 705 jako jediná císařovna čínské historie.
Koncem vlády dynastie Ming se vlivem hladomorů, katastrofálního stavu císařské pokladny a vojenské nemohoucnosti dynastie rozmohli na venkově bandité[16]. Časem se mezi nimi vyprofilovali dva nejvýznamější vůdcové Li C'-čcheng (李自成 lǐ zìchéng) a Čang Sien-čung (張獻忠 zhāng xiànzhōng). Čang Sien-čung vyhlašuje dynastii Ta Si[17] (大西 dà xī, česky: „Velký Západ“) v červenci 1643 po dobytí Wu-čchangu[18] (武昌 wǔchāng) v provincii Chu-pej (湖北 húběi) v centrální Číně, který prohlásil hlavním městem nové dynastie a sebe tituloval jako „Velkého krále Západu“ (Ta Si wang 大西王 dà xī wáng). Li C'-čcheng vyhlásil dynastii Ta Šun[17] (大順, dà shùn, česky: „Velká Poslušnost“[19]) po dobytí Si’anu (西安 xī'ān) v provincii Šen-si (TZ: 陝西 ZZ: 陕西 shănxī) v listopadu 1643. Za „Krále velkého Šun“ (Ta Šun wang 大順王 dà shùn wáng) se prohlašuje na čínský Nový rok 8. února 1644. Obě vyhlášené dynastie převzaly model správy podle mingského vzoru a dál bojovaly nejenom proti dynastii Ming a nastupující dynastii Čching, ale i samy mezi sebou. 3. června 1644 (tedy po více než dvou měsících od dobytí Pekingu) se Li C'-čcheng prohlašuje císařem dynastie Ta Šun. Záhy ale musí prchat před spojenými silami mingského generála Wu San-kueje (吳三桂 Wú Sānguì ) a čchingských Korouhví. V létě 1644 Čang Sien-čung přesunuje pod tlakem Mingů i Li C'-čchenga svoje království do S'-čchuanu (四川 sìchuān). Konec této dynastie přišel v listopadu 1646, když byla Čang Sien-čungova armáda poražena čchingskou armádou, Čang Sien-čung zajat a posléze popraven. Li C'-čchengova Ta Šun skončila ještě dříve a to v dubnu 1645, kdy byl po dlouhodobém pronásledování mingským generálem Wu San-kuejem (podporovaným čchingskými jednotkami) buďto zabit, a nebo spáchal sebevraždu.
Další relativně významnou dynastií „samozvanců“ byla počátkem roku 1674 vyhlášená dynastie Čou[20] (周 zhōu), kterou vyhlásil bývalý mingský generál Wu San-kuej na jihozápadě Číny v Jün-nanu (TZ: 雲南 ZZ: 云南 yúnnán) během takzvané Rebelie tří samozvanců (三反之亂, pinyin: sān fàn zhī luàn, český přepis: San Fan Č' Luan) a která trvala až do roku 1681.
[editovat] Paralelní nečínské dynastie
Kromě výše uvedených dynastií ovládaly některé části historické Číny v různých obdobích i jiné nečínské dynastie:
| Dynastie | Období vlády | ||
|---|---|---|---|
| Říše Kitanů: Liao | 遼 | liáo | 916-1125 |
| Říše Karakitanů: Západní Liao | 西遼 | xī liáo | 1124-1211 |
| Říše Tangutů: Západní Sia | 西夏 | xī xià | 1032-1227 |
| Říše Džurčenů: Ťin | 金 | jīn | 1115-1234 |
| Říše Ťienčouských Džurčenů: Pozdní Ťin[21] | 後金 | hòu jīn | 1616-1636 |
[editovat] Poznámky
- ↑ 1,0 1,1 Zpravidla se jako konec vlády dynastie Čching uvádí rok 1911, kdy byla svržena Sinchajskou revolucí (辛亥革命 xīnhài gémìng), ačkoliv poslední císař Pchu-i abdikoval až 12. února 1912.
- ↑ Někteří historikové považují KSČ za další čínskou dynastii — tedy za další dynastii v řadě.
- ↑ Respektive chuang-ti (皇帝 pinyin: huángdì ) — ten vznikl spojením titulů předchozích legendárních Tří Vznešených (三皇 sānhuáng)a Pěti Vladařů (五帝 wǔdì ). Chuang-ti 皇帝 by se tedy dalo přeložit jako Vznešený vladař.
- ↑ Když se první Evropané pokoušeli přeložit tento titul pro panovníka Říše středu (která byla pro Evropany poloviny druhého tisíciletí naprosto nepředstavitelnou), sáhli po tom jediném, co se v evropské historii alespoň vzdáleně podobalo: Římské říši a titulu jejího panovníka použili pro překlad čínského ti (帝 dì ).
- ↑ Podle Fairbanka
- ↑ Někteří (zejména čínští) historikové datují počátek období Tří království od povstání Žlutých šátků, které vypuklo v roce 184.
- ↑ Dynastie Tabgačů. Toba je čínský přepis jména tohoto etnika.
- ↑ Jako počáteční rok vlády dynastie Čching nad Čínou se udává rok pádu Pekingu, i když samotná dynastie existovala již od roku 1636, kdy vznikla přejmenováním dynastie Pozdní Ťin a i po roce 1644 ještě nějakou dobu existoval na jihu odpor v podobě dynastie Jižní Ming.
- ↑ K přijetí počítání času podle západního letopočtu došlo v kontinentální Číně až při vyhlášení ČLR v roce 1949
- ↑ Rok, kdy se Fulin zbavil vlády svých regentů a začal vládnout sám, jakožto panovník éry Šun-c’ a druhý císař dynastie Čching.
- ↑ Název odstavce není zcela přesný, neboť z pohledu každé dynastie byla ta následující vyhlášena „samozvancem“. Jak jinak ale vhodně pojmenovat malé dynastie vojevůdců, rebelů a uzurpátorů? Tyto byly vyhlášeny, měly někdy i jenom jediného panovníka a po sehrání větší či menší epizodní role v čínských dějinách byly zpravidla poraženy dosud vládnoucí „hlavní“ dynastií, aniž by získaly kontrolu nad celou Čínou.
- ↑ Byla konkubínou již jeho otce Tchaj-cunga (太宗 tàizōng)
- ↑ Císař Kao-cung umírá 27. prosince 683
- ↑ Nezaměňovat za stejnojmenou dynastii vládnoucí ve staré Číně 1100-221 př. n. l. Wu Ce-tchien zvolila jméno své dynastie právě podle této dynastie, neboť se považovala za jejího potomka. Po matce pak pocházela z císařské rodiny dynastie Suej.
- ↑ Její vláda se dělí na celkem 13 ér.
- ↑ Často dezertéři z armády. Jednotky dislokované na odlehlých místech říše totiž i několik měsíců nedostaly plat.
- ↑ 17,0 17,1 Vládnoucí dynastie před svoje jméno přidávaly prefix „ta“ (大 dà ) — „Velký“
- ↑ Dnes tvoří spolu s městy Chan-kchou (TZ: 漢口 ZZ: 汉口 hànkǒu) a Chan-jang (TZ: 漢陽 ZZ: 汉阳 hànyáng) trojměstí Wu-chan (TZ: 武漢 ZZ: 武汉 Wǔhàn).
- ↑ Znak 順 (shùn) se dá přeložit jako „poslouchat“, „podrobit se“, „souhlasit“. V tomto případě to ale neznamená poslušnost dynastii Ming, ale poslušnost „Mandátu nebes“ (天命 tiānmìng).
- ↑ Nezaměňovat za stejnojmenou dynastii vládnoucí ve staré Číně 1100-221 př. n. l. či stejnojmenou dynastií císařovny Šeng-šen (聖神 shèngshén) z let 690-705
- ↑ Roku 1636 Chuang Tchajťi přejmenoval dynastii na Čching
[editovat] Zdroje
- FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-249-9.
- MOTE, F.W.. Imperial China 900-1800. [s.l.]: Harward University Press, 2000. ISBN 0-674-44515-5.
- BROOK, Timothy. Čtvero ročních dob dynastie Ming. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-583-6.
- CHENG, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha: DharmaGaia, 2006. ISBN 80-86685-52-7.
[editovat] Podívejte se též na
[editovat] Externí odkazy
- CHINAKNOWLEDGE — a universal guide for China studies — přehled dynastií, panovníků, historie (anglicky)

