Slováci v Československu (1918-1938)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zjednodušeně je možno říci, že zatímco česky mluvící obyvatelstvo českých zemí si v roce 1918 přálo vznik československého národa, Slováci požadovali federativní republiku. Nová Československá republika (tzv. První republika) s početně dominujícím českým úřednictvem neodpovídala touze Slováků po alespoň částečné formě autonomie. Ze slovenského pohledu došlo vznikem Československa pouze k tomu, že dominatní postavení Maďarů bylo nahrazano česky mluvícími obyvateli republiky, kteří nemohli najít místo v Čechách nebo na Moravě a proto obsadili uvolněná místa úředníků a učitelů na Slovensku. Jazyková příbuznost a geografická blízkost se ukázaly jako nevhodný základ pro vznik národního státu. Protestantská menšina na Slovensku (vzdělaná a s vlivem ve vládě) všeobecně společnou republiku spíše podporovala, ale slovenské katolické duchovenstvo, venkovská buržoazie a rolníci si přáli autonomii. Vznik První slovenské republiky v roce 1939 znamenal kromě dalších okolností vyvrcholení slovenské nespokojenosti s českou hegemonií ve státních záležitostech.
Otázka autonomie byla životně důležitá především pro Slováky. V roce 1918 podepsal Tomáš Garrigue Masaryk s americkými Slováky tzv. Pittsburghskou smlouvu, která slibovala Slovákům autonomii. Přechodné Národní shromáždění (Československý parlament) nicméně odsouhlasil dočasnou potřebu centralizované vlády, která měla zajistit stabilitu nově vzniklého státu. Stoupenci tohoto uspořádání si říkali Hlasisté podle časopisu Hlas. Ačkoliv nikdy neutvořili samostatnou politickou stranu, měli dominatní vliv na slovenskou politiku v prvních letech Československé republiky. Podpora Hlasistů centrální vládě v Praze byla ostře napadána Slovenskou lidovou stranou, kterou vedl katolický kněz Andrej Hlinka. Obhajoval myšlenku autonomie Slováků jak v Národním shromáždění, tak na Pařížské mírové konferenci a tato touha po autonomii zůstala jeho hlavním politickým programem až do jeho smrti v srpnu 1938.
Slovenská lidová strana byla katolicky orientovaná a nacházela hlavní podporu mezi slovenskými katolíky, z nichž většina měla námitky vůči více sekulárně zaměřeným Čechům. Náboženské rozdíly ještě zvětšovaly problémy na politické úrovni. Na slovenské rolníky také těžce dopadlo období ekonomické transformace po rozpadu Rakouska-Uherska. Navíc očividný nedostatek kvalifikovaných Slováků vedl na Slovensku k příchodu Čechů, kteří obsadili po Maďarech uvolněná místa ve státní správě, školství a soudnictví. Slovenská lidová strana přesto získala v roce 1925, kdy byla na vrcholu popularity, pouze 32% hlasů Slováků, přestože se na Slovensku ke katolické víře hlásilo kolem 80% obyvatelstva. V roce 1927 ústupek pražské vlády poskytl Slovensku statut samostatné správní provincie a Slovenská lidová strana vstoupila do centrální pražské vlády. Monsignor Jozef Tiso a Marek Gažík byli jmenováni ministry.
Ačkoliv cílem Andreje Hlinky byla slovenská autonomie v rámci demokratického Československa, v jeho straně se objevilo i radikálnější, nepokrytě separatistické křídlo, které vedl Vojtech (Béla) Tuka. Od počátku 20. let udržoval tajné kontakty s Rakouskem, Maďarskem a Hitlerovou Národně socialistickou stranou. Vytvořil polovojenskou organizaci, tzv. Rodobranu, a publikoval podvratnou literaturu. Tuka získával podporu mezi mladými členy Slovenské lidové strany, kteří si říkali Nastupisti podle časopisu Nástup. Tuka byl v roce 1929 zatčen a postaven před soud, proti čemuž na protest vystoupila Slovenská lidová strana z pražské centrální vlády. Slovenská lidová strana přesto zanamenala v roce 1935, kvůli své nejednoznačné politice, pokles voličských hlasů, když získala pouze 30% a následně odmítla vstup do vlády. V roce 1936 kritizovali mladší členové strany pro-sovětskou zahraniční politiku republiky a místo toho upřednosťnovali prohloubení vztahů s nejbližšími sousedy, především Polskem a Rakouskem. V září 1938 začal na představitele Slovenské lidové strany tlačit Hitler, žádal aby stupňovali požadavky vůči pražské vládě a požadovali absolutní autonomii Slovenska. O pár měsíců později byl vývoj završen zánikem tehdejšího Česko-Slovenska a vznikem prvního slovenského státu.

