Eumenés z Kardie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eumenés z Kardie (* 362 př. n. l., † 316 př. n. l.) byl řecký vojevůdce a učenec. Zúčastnil se válek diadochů, přičemž chránil zájmy makedonského královského rodu Argeovců. Jakožto jediný Řek a navíc nevoják byl mezi diadochy naprostým outsiderem. Přesto je pokládán za jednoho z nejschopnějších vojevůdců těchto válek.

Pocházel z Kardie v thráckém Chersonésu. Ve velmi mladém věku se stal osobním tajemníkem Filipa II. Makedonského a později jeho syna a nástupce Alexandra, kterého doprovázel během jeho tažení do Asie (mimo jiné měl na starosti finance).

Po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. se Eumenés ujal velení nad makedonskými a řeckými vojáky bojujícími za Alexandrova syna Alexandra IV. Aiga. V následném dělení říše byla Eumenovi přidělena správa satrapií Paflagonie a Kappadokie. Druhá zmiňovaná však nebyla Makedonci dosud podrobena. Správce říše Perdikkás proto přikázal Leonnatovi a Antigonovi, aby jí dobyli pro Eumena. Antigonos však Perdikkovy rozkazy ignoroval a Leonnatos se Eumena marně pokoušel přimět, aby ho doprovázel do Evropy a podílel se na jeho dalekosáhlých plánech.

Eumenés se místo toho spojil s Perdikkem a s jeho pomocí byl konečně dosazen za místodržitele Kappadokie. Když si Krateros a Antipatros podmanili Řeky vítězstvím v lamijské válce, obrátili se do Asie s cílem zlomit Perdikkovu moc. Jejich první úder přirozeně směřoval do Kappadokie. Krateros a Neoptolemos, satrapa Arménie, byli však Eumenem zcela rozdrceni v bitvě poblíž Helespontu v roce 321 př. n. l. Neoptolemos byl zabit a Krateros podlehl svým zraněním nedlouho po něm. Eumenés dokázal v tomto boji porazit argyraspidy (stříbrné štíty), starou Filipovu gardu, která byla považována za nepřemožitelnou, přičemž svou pěchotu ošálil tvrzením, že proti nim stojí čerstvě odvedení rekruti. Když jeho vojáci pochopili svůj omyl, byli již překvapení argyraspidé poraženi.

Poté, co byl Perdikkás zavražděn vlastními vojáky v Egyptě v roce 320 př. n. l., vynesli ostatní makedonští generálové nad Eumenem rozsudek smrti. Antipatros a Antigonos byli určeni za jeho vykonavatele. Eumenés, zrazený jedním z vlastních důstojníků, uprchl do Nory, silné pevnosti na hranicích mezi Kappadokií a Lykaonií, kde vytrval déle než rok, dokud Antipatrova smrt neuvrhla jeho nepřátele do vzájemných rozbrojů. Antipatros přenechal regentství v Makedonii svému příteli Polyperchontovi, čímž pominul vlastního syna Kassandra. Ten uzavřel spojenectví s Antigonem a Ptolemaiem, zatímco Eumenés se spojil s Polyperchontem. Tím si uvolnil ruce, což mu dovolilo uniknout z Nory a již zanedlouho jeho vojsko ohrožovalo Sýrii a Fénicii.

V roce 318 př. n. l. proti němu vyrazil Antigonos. Eumenés se stáhl na východ, kde hodlal získat na svou stranu satrapy provincií za řekou Tigris. Po dvou nerozhodných bitvách u Paraitakene (317 př. n. l.) a Gabiene (316 př. n. l.), byl ale zrazen vlastními vojáky a vydán Antigonovi.

Plútarchos a Diodoros se v této věci shodují na tom, že Eumenés sice zvítězil v bitvě, avšak ztratil kontrolu nad vlastním vojenským táborem. Zde uložená kořist, shromážděná vojáky během třiceti let válčení za Alexandra, padla do rukou Antigona. Kromě zlata a značných pokladů se zde nacházely také ženy a děti Eumenových vojáků. Antigonos jim proto poslal zprávu, ve které jim sdělil, že by byl ochoten vrátit jim jejich ženy a majetek, pokud by mu oni vydali Eumena. Vojáci následně Eumena zajali a předali Antigonovi. Ten dal svého úhlavního soka po krátkém rozvažování nakonec popravit.

Makedonci v Eumenově vojsku dávali otevřeně najevo pochybnosti o svém veliteli. I přes jeho nepopiratelné vojenské schopnosti Eumenés nikdy nezískal jejich bezmeznou důvěru a důsledkem této skutečnosti se nakonec stala jeho smrt. Eumenés byl velice schopným vojevůdcem, který až do svého konce činil vše proto, aby udržel jednotu Alexandrovy říše v Asii. Avšak jeho snaha byla mařena generály a satrapy, kteří jej nenáviděli a pohrdali jím kvůli jeho nemakedonskému původu a také proto, že byl kdysi pouhým sekretářem. Eumenés je tragickou postavou, mužem, který se snažil dělat správné věci, nicméně nakonec podlehl svým bezohledným nepřátelům díky zradě vlastních mužů.

[editovat] Literatura

OLIVA, Pavel, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha, Academia, 1995. ISBN 80-200-0435-1

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy