Ludvík II. Bavorský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík II. Wittelsbach (též Ludvík II. Bavorský, vlastním jménem Ludwig Friedrich Wilhelm), (25. srpna 1845 Mnichov, zámek Nymphenburg; – 13. června 1886 na Wurmském jezeře, dnešní Starnberské jezero, u zámku Berg), byl bavorský král a mecenáš umění.
Ludvík II. pocházel z knížecího rodu Wittelsbachů a od 10. března 1864 až do 9. června 1886 byl králem Bavorska. Byl nazýván pohádkovým králem.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Dětství
Ludvík II. Bavorský se narodil 25. srpna 1845 v Mnichově jako nejstarší syn korunního prince Maxmiliána a korunní princezny Friederiky Franzisky Hedwigy Pruské. Byl pokřťen jako Otto Friedrich Wilhem Ludwig, křestním jménem Ludvík byl nazýván na nátlak svého děda, Ludvíka I. Bavorského a který se narodil rovněž 25. srpna (1786). O tři roky později se narodil jeho bratr Otto I..
Dětství trávil se svým bratrem zámku Hohenschwangau, poté co jeho děd, král Ludvík I. Bavorský roku 1848 abdikoval, stal se jeho otec Maxmilián králem a Ludvík korunním princem. V roce 1861 se Ludvík poprvé seznámil s hudbou Richarda Wagnera, která ho velmi ovlivnila a podnítila jeho zájem o operu, ale i mýtické hrdiny, báje a pohádky.
[editovat] Vláda Ludvíka II.
Ludvíkův otec Maxmilián zemřel v roce 1864 a Ludvík II. byl 10. března, ve věku osmnácti let korunován Bavorským králem. Od začátku se angažoval především v kultuře, povolal k sobě jako dvorního skladatele Richarda Wagnera, který na nátlak vlády a Ludvíkovy rodiny musel již v roce 1865 opustit Mnichov. Ludvík II. dále Wagnera podporoval Wagnera a v následujících letech se v Mnichově konaly premiéry oper Tristan a Isolda (Tristan und Isolde) (1865), Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg) (1868), Rýnské zlato (Das Rheingold) (1869) a Valkýra (Die Walküre) (1870). Přesto Wagnerovo divadlo, původně plánované pro Mnichv bylo postaveno v Bayreuthu.
V roce 1866 vstoupilo Bavorsko na straně Rakouska do války proti Prusku, Ludvík nebyl schopen se orientovat ve válečných věcech, proto řízení válečných záležitostí zcela přenechal ministrům. Po porážce Rakouska musel podepsat mírovou smlouvu a bavorská armáda se musela podřídit pruské, dále Bavorsko muselo Prusku zaplatit 30 miliónů guldenů jako válečných reparací. Toto nesl Ludvík II. dost těžce a když pak muselo Bavorsko bojovat na straně Pruska ve válce proti Francii, byl politikou zklamán na tolik, že se stáhl na své zámky a vladařské záležitosti řídil jen pomocí vyslanců. Před tím však stačil podniknut svou jedinou cestu po Bavorsku.
Ludvík II. byl na popud vlády shledán profesorem Bernhardem von Gudeenem spolu s dalšími lékaři jako duševně vyšinutý a nevyléčitelný. Na základě tohoto posudku byl vládou dne 9. června 1886 zbaven svéprávnosti a vlády. Vládu převzal jeho strýc Luitpold a později ji předal bratru Ludvíka II. Ottu I. To, že byl Ludvík II. duševně nemocný se zdá být z dnešního pohledu téměř jisté, podivné na celé věci je jen to, že žádný z lékařů, kteří vystavili posudek, nebyl přítomen prohlídce Ludvíka II.
[editovat] Smrt
Po zbavení svéprávnosti byl Ludvík II. svěřen pod dozor profesora von Guddena a převezen na zámek Berg, kde byl i s profesorem 13. června 1886 nalezen utopený na mělčině u břehu Starnberského jezera. Tato smrt byla a je obestřena nejastnostmi. Podle některých verzí se jednalo o nešťastnou náhodu (podle věech pramenů byl Ludvík II. výborný plavec), podle jiných šlo o vraždu, většinově přijímaná verze hovoří o sebevraždě. Podle tehdejšího oficiálního prohlášení chtěl profesor Ludvíkovi zabránit v sebevraždě, načež oba zemřeli v jezeře.
19. června byl pochován v kostele svatého Michaela v Mnichově a jeho srdce bylo uloženo 16. srpna v urně do kapličky u kostela Altöttinger.
[editovat] Osobní život
Ludvík II. se nikdy neoženil, zasnoubil se Sofií, mladší sestrou Alžběty zvané Sissi, manželky císaře Františka Josefa I., která byla blízkou přítelkyní II., ale zasnoubení později zrušil.
Ludvík byl homosexuál, zamilovával se do komorníků a operních pěvců, což vedlo k řadě skandálů.
[editovat] Zámky
Ludvík II. proslul především tím, že nechal postavit velmi atypické stavby, jelikož své projekty také sám financoval dostal se tím do obrovského deficitu a vláda odmítala Ludvíkovi uvolnit jakékoliv finance. I přes snahu financovat tyto projekty pomocí soukromých bankéřů se mu nedostávlo prostředků.
V roce 1868 načrtl ve svém dopise Wagnerovi, své představy o novém hradu Hohenschwangau, dnešní Neuschwanstein, které začal realizovat již v r. 1869, tento zámek byl částečně dokončen v roce 1884.
V letech 1874 – 78 přestavěl takzvaný "královský domeček" svého otce Maxmiiána II. na zámek Linderhof, jedná se o nejmenší z jeho staveb, ale také o jedinou zcela dokončenou stavbu a zároveň o jediný z jeho projektů, který delší dobu užíval.
V roce 1873 koupil pozemek u Herrenchiemsee a začal zde stavět nové Versailles.

