Bible kralická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:
Nový zákon, text bible kralické z roku 1613.
Nový zákon, text bible kralické z roku 1613.

Bible kralická je českou tištěnou biblí, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice. Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty.

Obsah

[editovat] Okolnosti vzniku

[editovat] Tiskárna

Jednota bratrská měla vlastní, utajenou tiskárnu, neboť se jednalo o zakázané náboženské uskupení. Tato tiskárna sídlila zprvu (od r. 1562) v Ivančicích u Brna. V tiscích z důvodu utajení se nepoužívalo označení místa tisku, jen krycí označení in insula hortensi pro své umístění v zahradách. V roce 1578 byla tiskárna přenesena na tvrz v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti.

[editovat] Blahoslavův překlad Nového zákona

Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav, který jako první navázal na erasmovskou tradici a snahu přeložit Písmo z původních jazyků. Sám přeložil Nový zákon podle předlohy Theodora Bezy, který byl opatřen i latinským překladem. Jan Blahoslav se řídil především Bezovým latinským textem, ale značně přihlížel i k řeckému originálu. Tento překlad Nového zákona vyšel celkem dvakrát:

1) Nový zákon (z jazyku řeckého) vnově do češtiny přeložený Léta Páně 1564 v Ivančicích
2) Nový zákon vnově do češtiny přeložený, secunda editio diligenter recognita anno 1568 (překlad latiny: „druhé vydání pečlivě přehlédnuté v roce 1568“).

Jan Blahoslav začal také používat rozsáhlé komentáře, včetně odkazů na příbuzná biblická místa, překladových variant a někdy i přímo výklad exegetický. Sám Blahoslav měl v úmyslu přeložit i Starý zákon, ale než se tohoto úkolu stačil ujmout, zastihla ho smrt.

[editovat] Překlad

Překlad Starého zákona koordinoval a vedl Blahoslavův odchovanec a biskup Ondřej Štefan. V týmu překladatelů (filologů a teologů současně) se nacházeli:

  • Mikuláš Albrecht z Kaménka (hebraista)
  • Lukáš Helic (pokřtěný Žid)
  • Jan Eneáš (senior Jednoty bratrské)
  • Izaiáš Cibulka (konsenior a správce kralického sboru)
  • Jiří Strejc (konsenior)
  • Jan Efraim
  • Pavel Jessen
  • Jan Kapito (Hlaváč)

Pro Nový zákon byl převzat podrobně zrevidovaný překlad Blahoslavův. Blahoslavův překlad Nového zákona revidoval senior Jan Němčanský, jeho druhé vydání pak Zachariáš Ariston.

[editovat] "Šestidílka"

První vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem „šestidílka“. Rozdělení textu do šesti svazků bylo způsobeno tím, že se nejednalo jen o biblický text, ale i o rozsáhlé komentáře po stranách, díky kterým se text značně rozšířil. Komentáře a vsuvky byly následujícího druhu:

  • Menším písmem slova dodaná z jiných překladů nebo nově, pro lepší srozumitelnost textu.
  • Na horním okraji se nacházel název knihy, nadpisy byly velké, vybavené ozdobnou iniciálou.
  • Po stranách textu se nacházel komentář, oddělený od samotného biblického textu tenkou linkou.
  • Každá kniha byla opatřena sumářem, menší sumáře měly taká všechny kapitoly.
  • Odkazy na paralelní biblická místa
  • Výkladový komentář obsahující různé varianty pocházející z různých překladů hebrejského, řeckého či jiného, blíže neoznačeného textu. Obsahoval také reálie, užitečné k pochopení biblického textu.

V kralické bibli se poprvé v českém prostředí objevuje dělení kapitol na verše (podle vzoru Roberta Stephana z roku 1551).

[editovat] Obsah dílů

  1. 5 knih Mojžíšových (Pentateuch, tj. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium); vyšel roku 1579.
  2. Jozue, Soudců, Rút, 4 knihy královské (tj. 1.-2. kniha Samuelova a 1.-2. kniha královská), 1.-2. Paralipomenon, 1.-2. kniha Ezdrášova (tj. Ezdráš a Nehemjáš); vyšel roku 1580.
  3. Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní; vyšel roku 1582.
  4. Prorocké knihy: Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachjáš; vyšel roku 1587.
  5. „Apokryfy“, tj. jak apokryfy, tak deuterokanonické knihy: Tobijáš, Modlitba Manassesova, Júdit, Báruch, přídavky k Danielovi, 1. a 2. kniha Ezdrášova (tj. 3. a 4. kniha Ezdrášova), přídavky k Ester, 3., 1. a 2. kniha Makabejská, kniha Moudrosti a Sírachovec; vyšlo roku 1588.
  6. Nový zákon, datovaný nejednotně do let 1593 a 1594.

[editovat] Další vydání

V roce 1596 vyšla kralická bible znovu, tentokrát v jednosvazkovém vydání bez výkladového aparátu, jen s rejstříkem starozákonních citátů v Novém zákoně, s výkladem cizích jmen a s rejstříkem liturgických čtení na celý rok. Revizi měli na starosti Samuel Sušický, Adam Felin, Mikuláš ALbrecht z Kaménka a Jiří Strejc. Rejstříky zhotovené dříve Janem Aquinem zrevidoval Samuel Sušický a Jan Albín. V témže roce vyšel samostatně i kapesní Nový zákon.

O výtvarnou stránku tohoto jednosvazkového vydání se postaral Václav Elam, který později vedl celou kralickou tiskárnu a bratrský sbor.

V roce 1613 byla jednosvazková kralická bible vydána znovu, opět po předcházející revizi; též bez poznámkového aparátu. Byla vydána proto, že se již nedostávalo pro velký zájem knih z předchozího vydání, ale i proto, že bylo potřeba vydat bibli v poněkud větším a čitelnějším formátu, než byla předchozí jednosvazková bible kralická.

Text v různých vydáních kralické bible se pozvolna měnil. Bylo to proto, že se neustále měnila a zdokonalovala předloha, kterou měli překladatelé a revizoři k dispozici. Své prameny a předlohy však překladatelé většinou neuvádějí. Jen u pátého dílu (apokryfů) je udána Antverpská polyglota z roku 1572 a pro knihy Ezdrášovy řecká bible vytištěná v Basileji v roce 1545.

Další vydání kralické bible se řídila třetím autentickým vydáním z roku 1613:

  • 1722 v Halle nad Sálou (za přispění pietistů);
  • 1745 s mnoha tiskovými chybami;
  • 1766, verze se opírá o vydání v roce 1722 a je srovnávána s první a třetí autentickou verzí;
  • 1787 v exilu v Bratislavě;
  • 1808 Palkovičovo bratiskavské vydání, přetiskující text z roku 1766 s několika změnami;
  • 1863 Biblia sacra, to jest Biblí svaté k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou od Josefa Růžičky v Praze. Základem pro toto vydání byla bible kralická z roku 1613.

První, šestidílná verze kralické bible, byla znovu vydána v roce 1995 v německém Paderbornu u firmy Schoningh.

[editovat] Nová Bible kralická

Od roku 1994 vzniká moderní, evangelikální překlad Nová bible kralická (NBK); započali s ním Alexandr Flek a Jiří Hedánek. Tento překlad, vycházeje z orginálních jazyků, přihlíží i k textu Bible kralické. Do konce r. 2005 byl hotov Nový zákon a dvě třetiny starozákonních textů.

Podrobnější informace naleznete v článku Moderní české překlady Biblenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].


České překlady Bible

Rukopisné bible

   

Tištěné bible (4. redakce)
Dlabačův Nový zákonBible pražskáBible kutnohorskáBible benátskáBible SeverýnovaBible norimberská
Samostatné překlady
Bible kralickáBible svatováclavská
Překlady do nové češtiny

V jiných jazycích