Josef Hybeš
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Hybeš (29. ledna 1850 Dašice u Pardubic – 19. července 1921 Brno) byl český i rakouský sociálnědemokratický politik a novinář, který se koncem života přiklonil ke krajní levici. Již v mládí organizoval na Vídeňsku a jižní Moravě dělnické hnutí a stávky textilních dělníků.
[editovat] Život a působení
Josef Hybeš nedokončil základní vzdělání, od roku 1859 (od věku 9 let) pracoval jako dělník v textilním průmyslu. Zpočátku pomáhal svému otci, který měl tkalcovskou živnost. Kolem roku 1867 se odstěhoval za prací do Vídně. V roce 1870 vedl stávku, kterou bylo dosaženo zvýšení platů tkalců o 12 procent.[chybí zdroj] Snažil se organizovat a sjednocovat dělnické hnutí, působil mezi německými i českými dělníky. V roce 1868 spoluzakládal První všeobecný dělnický vzdělávací spolek ve Vídni, založil Dělnickou jednotu a vzdělávací spolek Rovnost. Za vedení stávky vídeňských textilních dělníků v roce 1876 byl vězněn.
V roce 1876 byl zvolen do ústředního výboru Sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku. 7. dubna l878 spoluzakládal v Praze Českoslovanskou sociálně demokratickou stranu dělnickou se sídlem ve Vídni a byl zvolen do její kontrolní komise, v roce 1881 do ústředního výboru. V roce 1884 byl zatčen a vyhoštěn z Vídně do rodné obce za nedovolené spolčování a socialistickou agitaci. Přesídlil do Prostějova, v okolí budoval síť dělnických organizací a na venkově agitoval pro socialismus. V roce 1887 se usadil v Brně a v prosinci 1887 zorganizoval v Brně-Lužánkách sjednocovací sjezd Českoslovanské sociální demokracie v rakouských zemích. Byl čelným představitelem české i rakouské sociální demokracie a byl opakovaně delegátem na sjezdech II. internacionály počínaje jejím ustavujícím sjezdem v roce 1889.
V roce 1901 se zapsal do dějin českého esperantského hnutí, když se v Brně stal spoluzakladatelem prvního esperantského klubu na území českých zemí a celé rakouské monarchie. V roce 1907 spoluzaložil Spolek pro stavbu zdravých a laciných obydlí v Lískovci, který ovlivnil celou Moravu.
V letech 1881–1884 byl redaktorem Dělnických listů ve Vídni. Po vypovězení z Vídně v letech 1884–1887 byl redaktorem v Prostějově, jako redaktor působil v tiskovinách Hlas lidu (v roce 1886), Posel lidu, Textilník. Od roku 1887 působil též jako redaktor Rovnosti (založené roku 1885) v Brně.
V letech 1897–1918 byl poslancem rakousko-uherské Říšské rady za sociální demokracii. V letech 1906–1918 byl členem Moravského zemského sněmu. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění ČR. Prosazoval osmihodinovou pracovní dobu, všeobecné volební právo, první máj jako den boje dělnictva.
Ostře vystupoval proti první světové válce, od období Říjnové revoluce v Rusku sympatizoval s krajní levicí a marxismem, k marxistické skupině se přihlásil i při rozkolu sociální demokracie v letech 1919–1921. Jeho pohřeb byl komunistickou manifestací.
Svůj majetek neustále rozdával chudým, což způsobilo rozvod se ženou Mínou, majitelkou niťařského krámku. Často přespával ve vlacích, aby ušetřil za hotely.[chybí zdroj] Byl nazýván „maršálem chudých“.
14. prosince 1920 dostal při projevu v senátu záchvat mrtvice a 19. července 1921 zemřel.
[editovat] Ohlasy
Hybešovy ostatky jsou uloženy na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Jeho pomník tvoří sousoší truchlící dělnické rodiny s nápisem „Senátor Josef Hybeš, průkopník proletariátu“.
Po Josefu Hybšovi je pojmenována jedna z hlavních brněnských ulic. V letech 1927–1942 se po něm jmenovala dnešní Kluchova ulice v Novém Lískovci.
V roce 1981 natočil režisér Václav Matějka nepříliš významný film Hodina života o stávce organizované Josefem Hybšem ve východních Čechách v prosinci 1883 za jedenáctihodinovou pracovní dobu.
[editovat] Externí zdroje a reference
- Mgr. Milena Flodrová (Fl): Josef Hybeš, Encyklopedie dějin města Brna
- Slavné osobnosti – Josef Hybeš, web města Brna
- Josef Hybeš, web města Dašice
- Ota Rydlo: Československá levice a Josef Hybeš (senio.cz, 15. 12. 2000)
- Brno–Nový Lískovec, Ulice a jejich pojmenování
- Hodina života (film, 1981)
- Kinematografie bojující - 65 let bojů a vítězství KSČ ve filmu, Československý filmový ústav, Praha 1986, s. 20–21.

