Erató
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erató (z řeckého έράν (eran), „milovat“) byla jedna z řeckých múz, dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyny. Byla múzou milostného básnictví a milostních písní.
Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:
- Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
- Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
- Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
- Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
- Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
- Terpsichoré - tanec; mívala lyru
- Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
- Úrania - astronomie; mívala globus
- Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.
Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.
Erató bývá zobrazována jako jedna z nejkrásnějších múz, v ruce zpravidla drží lyru nebo kitharu.
Jedna z jejích nejznámějších soch – římská kopie helénistického originálu z asi 3. století př. n. l. – je ve Vatikánském muzeu.
[editovat] Reference
- Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí.

