Etymologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Etymologie je

  1. nauka o původu a vývoji slov
  2. označení původu konkrétního slova

Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy původ slova odhadovali na základě podobnosti nesprávně a této domněnce podobu slova přizpůsobili (veždajší od vždy k vezdejší od zde). Lidová etymologie se uplatňuje i dnes u slov, jejich skutečný původ není zřejmý ani obecně známý (například protěžovat místo protežovat, antidatovat místo antedatovat, iniciály místo nacionále.

Zvláštním převážně etymologickým oborem je onomastika, zabývající se původem vlastních jmen.

Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace.

[editovat] Způsoby vzniku slov

Ve vývoji jazyka dochází ke změnám významů stávajících slov i ke vzniku jak nových slov, tak nových skutečností, která potřebují pojmenování. Nová slova, ať už jakkoliv vzniklá, se zažívají (zdomácňují, neutralizují atd.) zpravidla po dobu desítek let a ne vždy se stejnou úspěšností, u slangů je vývoj rychlejší.

  • Prvotní původ slov, podobně jako u malých dětí, bývá autentický, nekonvenční. Takto vzniklé projevy postupně mohou nabýt významu konvenčních znaků.
    • expresivita, citoslovečnost (interjekce), žvatlavost – spontánní zvuky, náhodný projev mluvidel, tvorba zvuků vyjadřujících emocionální stav (specifickým projevem této snahy je i zpěv a hudba)
    • onomatopoie, napodobování zvuků z okolí (fičet, bručet). Tento aspekt ovlivňuje i oblíbenost slov vzniklých jinak, například traktor. U některých slov lze mluvit i například o pohybomalebnosti (sklápět).
  • změna významu stávajícího slova
    • změny expresivního náboje či stylové příznačnosti slova (například z hanlivého nebo uznalého na neutrální nebo naopak, ze slangového na obecné nebo spisovné)
    • změna konotací (asociací) spojených s významem slova
    • rozšíření nebo zúžení významu
    • metafora – rozšíření nebo přenesení významu na základě podobnosti. Časté jsou metafory například z částí těla (hlava rodiny, noha stolu).
    • metonymie – přenesení významu podle souvislostí (například z abstraktního pojmu profil se význam přenese na typ kovodělných polotovarů, nebo z názvu činnosti (obchod) se přenese na místnost, kde se činnost vykonává (prodejnu).
    • specifickým případem metafory nebo metonymie je apelativizace, kdy slovo z vlastního jména získá obecný význam (xerox, donkichot, šovinista)
    • naplnění obsahu – do šíře pojmu se bez změny významu vejdou nové jevy, o nichž původní uživatelé neměli tušení, a jádro významu se přenese k nim (např. slovo letadlo ve staročeštině znamenalo ptáka).
  • odvozování od původních slov
    • tvořivé přizpůsobování stávajících slov, komolení i celková tendence vývoje jazyka
    • disimilace – rozdělení původně jediného slova na dvě s různými významy, například slova legrace a rekreace z „rekrací“, původem latinského označení pro školní přestávku
    • příponami, předponami, koncovkami nebo jinou flexí
    • skládáním (slovních kořenů) (typické pro němčinu)
    • spojováním kořenových i nekořenových částí slov nesoucích významové asociace, kterých nabyly v jiném celku (např. workoholismus vzniklo podobností s alkoholismem, standardní slovotvorbou by vznikl například workismus) – typické pro americkou angličtinu, v níž je smysl pro klasickou etymologii oslaben. Viz též makarónština.
    • analogie – přizpůsobování slova nebo tvaru slovu s podobným významem (rozinka – hrozinka podle slova hrozen)
    • kontaminace – dvě slova s podobným významem se vzájemně ovlivňují nebo splynou (tip a typ, bujarý z bujný a jarý, rozřešení a rozhřešení, krumpáč z der Krumm a kopáč, hřbitov z břitov a hrob).
    • tabu – názvy označující nebezpečné nebo mocné jevy se měnily i proto, že vyslovování pravé podoby bylo tabuizováno. Proto vznikaly podoby
      • zkomolené (blecha, herdek, safra)
      • opisné (medvěd, zmije, zubatá)
      • eufemistické (boží posel pro blesk, hostec pro revma, zlom vaz)
  • přejímání cizích slov a jejich postupné přizpůsobování hostitelskému jazyku.
    • přizpůsobování (asimilace) pravopisu, výslovnosti a tvarosloví
    • přizpůsobení významově podobným hostitelským slovům (sexuální harašení)
  • „doslovné“ překládání cizích slov - kalky (například orto-grafie = pravo-pis)

Vzhledem k tomu, že většina slov se během vývoje jazyka změnila k nepoznání, Voltaire mohl pronést bonmot: „Etymologie je věda, ve které samohláska neznamená nic a souhláska jen o trochu víc“.

[editovat] Literatura

  • Český etymologický slovník, Jiří Rejzek, Leda 2001, ISBN 80-85927-85-3
  • Stručný etymologický slovník jazyka českého, Josef Holub, Stanislav Lyer, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1978, ISBN 80-04-23715-0
  • Etymologický slovník jazyka českého, Machek V., Praha 1968
  • Etymologický slovník jazyka českého, Holub J., Kopečný F., Praha 1952
  • Úvod do etymologie, Erhart A., Večerka R., Praha 1981