Elektrická kapacita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektrická kapacita je množství elektrického náboje ve vodiči s jednotkovým elektrickým potenciálem.

Elektrická kapacita vyjadřuje schopnost vodiče uchovat elektrický náboj. Čím větší kapacita, tím větší množství náboje může být na vodiči.

Přestože je elektrická kapacita obecně vlastností každého vodiče, využívá se především v kondenzátoru, pro nějž je kapacita definována jako množství náboje na deskách kondenzátoru, je-li mezi deskami jednotkové elektrické napětí (1 V).

Značka: C

Základní jednotka: farad, zkratka F

Další jednotky:

milifarad, 1 mF = 10-3 F
mikrofarad, 1 μF = 10-6 F
nanofarad, 1 nF = 10-9 F
pikofarad, 1 pF = 10-12 F

Výpočet:

obecně pro vodiče: C = \frac {Q}{\phi} , kde Q je náboj na vodiči a φ je elektrický potenciál vodiče.
pro kondenzátor: C = \frac {Q}{U} , kde Q je náboj na kondenzátoru a U je napětí mezi deskami kondenzátoru