Jan Nowopacký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Nowopacký známý také jako Jan Novopacký (narozen 15. 11. 1821 Nechanice, zemřel 3. 8. 1908 v Slavětíně u Loun) byl český malíř, zejména krajinář.

Narodil se v Nechanicích v chudé tkalcovské rodině. V mládí hrál dobře na housle a flétnu a proto jeho rodiče jej chtěli poslat na učitelská studia, ale nakonec zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové nastoupil mladý Jan v sedmnácti letech do učení k vídeňskému malíři Schrotzbergovi. V roce 1839 se poprvé neúspěšně pokusil dostat na vídeňskou akademii ale byl odmítnut pro neznalost němčiny. Vrátile se do Nechanic a postupně si vzdělání doplnil a v roce 1842 odjel znovu do Vídně a tentokrát byl na akademii přijat.

Na akademii studoval u několika profesorů a se školou podnikl první cesty do Alp a Tyrolska. V roce 1848 ze zúčastnil revolučních bojů ve Vídni a po porážce revoluce z obav před následky se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem.

Po smrti svého otce se poté dostal do těžké hmotné situace, kterou vyřešil vstupem do panských služeb - v roce 1849 přijal místo učitele kreslení v rodině Paarů a od roku 1851 u hrabat Hoyosů v Dolním Rakousku. Tato zaměstnání jej hmotně zabezpečila a umožňila cestovat zejména po střední Itálii a Kampánii.

Po návratu do Vídně se v roce 1861 začíná opět živit učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučuje také děti císařské rodiny a od roku 1869 je učitelem malování korunního price Rudolfa. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly jmenování kustodem - správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Kustodem byl až do svého penzionování roku 1895.

Skutečnost, že takřka celý svůj život strávil v cizině způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.

Od svého penzionování v roce 1895 žil na penzi v Čechách u své neteře Antonie Kučerové, dceři svého bratra Václava nejdříve v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně u Loun, kde také v roce 1908 umírá a je pohřben na tamějším hřbitově

[editovat] Zdroje

  • PRAŽÁK, V.: Nechanice – obrázky z historie a života města, Garamon, ISBN 80-86 472-14-0, str. 51