Harappská kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ruiny města Mohendžo-daro
Ruiny města Mohendžo-daro

Kultura poříčí Indu (Harappská kultura nebo protoindická kultura) byla kultura , která se nacházela v oblasti zvané Paňdžáb neboli pětiříčí.

[editovat] První nález

První nález byl uskutečněn roku 1921, kdy britský archeologický tým pod vedením Sira Johna Huberta Marshalla objevil pozůstatky rozlehlého starověkého města Mohendžo-daro, město dostalo svůj název podle jména pahorku (Móhan džó daró což v sindhském jazyce znamená Návrší mrtvých), pod kterým se nachází.

Časem byly nacházeny stále další osady obdobného typu. Ohromujícím objevem bylo město Harappa, které by se dalo označit jako sesterské město Mohendžo-dara. Fascinující ovšem nebyl jen samotný nález, ale hlavně jeho umístění. Harappa byla totiž objevena 640 km od Mohendžo-dara. Což znamená že kultura poříčí Indu se rozkládala na větší ploše než kterákoliv jiná zatím známá starověká civilizace. Dnes je známo již přes 70 nalezišť této ohromující kultury.

[editovat] Charakterizace Harappské kultury

Tato městská civilizace vznikla v polovině 3. tisíciletí př. n. l. a trvala minimálně až do druhé poloviny druhého tisíciletí př. n. l. . Plány města byly pečlivě projektovány, čemuž ostatně nasvědčují 9 – 14 metrů široké hlavní ulice a pravoúhlé uspořádání celého města. Ke stavbě používala tato starověká civilizace pálené cihly. Na místech nálezů bylo také zjišťěno že starověcí obyvatelé měst této říše měly ve svých domovech takové vymoženosti jako například koupelny a klozety s dokonale propracovaným kanalizačním systémem. Když vezmeme v potaz že ve městech žilo až třicet tisíc obyvatel, tak denní spotřeba takového počtu lidí ukazuje na vyspělý logistický systém který by byl schopen tuto poptávku uspokojit.

Ve městech nebyly nalezeny žádné paláce nebo chrámy. Největšími nalezenými budovami jsou ústřední sýpka se systémem větracích průduchů a hala o jejímž účelu se můžeme jen dohadovat s rozměry 70 x 24 metrů. Uprostřed města se nachází uměle navršený pahorek na němž není umístěn chrám, palác nebo pevnost (jak je to obvyklé u jiných starověkých civilizací), ale bazén. Tento bazén má rozměry 11,7 x 6,9 metru a jeho hloubka je 2,4 metru, je dokonale vyzděný pálenými cihlami které jsou kvůli nepropustnosti pospojovány živicí.

I přes ohromující vyspělost této civilizace se nám nedochovaly skoro žádné písemné památky. Jedinými ukázkami jejich protoindického písma jsou otisky pečetidel které používali k označení hliněných destiček uzavírajích pytle při obchodování. Toto písmo nebylo i přes mnohé snahy dosud rozluštěno (mimo jiné se na jeho zkoumání podílel i Bedřich Hrozný).