Perfektum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Perfektum je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje. Často vyjadřuje minulý děj, který má nějaký vztah k přítomnosti. Nekdy se též nazývá předpřítomný čas. Patří mezi tzv. relativní slovesné časy.

Perfektum se používá např. v latině, románských nebo germánských jazycích.

[editovat] Slovanské jazyky

Ve většině slovanských jazyků v minulosti nahradilo všechny ostatní minulé časy (aorist, imperfektum, plusquamperfektum – ty se však zachovaly např. v bulharštině). V současnosti se používá k vyjádření všech minulých dějů a označuje se jako préteritum.

Tvoří se pomocí příčestí minulého (l-ového) a přítomných tvarů pomocného slovesa být (byl jsem, byl jsi atd.).

V jihoslovanských jazycích je zachován tvar pomocného slovesa ve všech osobách.

V západoslovanských jazycích (včetně češtiny) pomocné sloveso odpadá ve 3. osobě. V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, był - byl jsi, byls).

V ruštině pomocné sloveso odpadá ve všech osobách (např. я был [ja byl] – byl jsem).

Praslovanské perfektum označovalo původně přítomný stav vzniklý následkem ukončeného minulého děje, teprve později se tato konstrukce začala používat i ve funkci slovesného času. Příčestí minulé bylo tedy vlastně krátkým (jmenným) tvarem přídavného jména. Původní význam dnešní konstrukce přišel jsem tedy zřejmě byl (šel jsem a) jsem přišlý.

[editovat] Reference

  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.