Ohmův zákon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ohmův zákon vyjadřuje vztah mezi elektrickým odporem, napětím a proudem. Je pojmenován podle svého objevitele Georga Ohma. Zákon říká, že napětí na prvku je přímo úměrné procházejícímu proudu:
, resp. 
kde I je elektrický proud, U je elektrické napětí a R je elektrický odpor.
Zákon dokonale platí pouze za ideálních podmínek pro ideální (konstantní) odpor. V reálném světě nejsou tyto podmínky nikdy splněny, lze se jim pouze do jisté míry přiblížit. Vztah lze bez větší chyby aplikovat na obvody stejnosměrného napětí/proudu bez nelineárních prvků.
Pro ostatní obvody platí také, ale R již nemusí být konstantní (zavisí na napětí a proudu) a nechová se jako čistě odporová („ohmická“) zátěž.
Alternativním způsobem zápisu Ohmova zákona je tzv. diferenciální tvar:
,
kde
je hustota elektrického proudu, σ je měrná elektrická vodivost a
je intezita elektrického pole. Diferenciální tvar vyjadřuje vztah elektrického pole a elektrického proudu. Toto je původní tvar Ohmova zákona.

