Indus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Indus
Horní tok Indu v pohoří Karákóram
Délka 3180 km
Plocha 980000 km²
Průtok 3850 m³/s
Světadíl Asie
Zdrojnice
Sengge a Gar
5300 m n. m.
Ústí
Arabské moře
0 m n. m.
Protéká
ČLR, Indie, Pákistán
V povodí
ČLR, Indie, Pákistán,
Afghanistán

Indus (urdsky دریائے سندھ, v sanskrtu सिन्धु नदी, sindsky سنڌو, hindsky सिन्धु नदी, tibetsky Sengge Chu [Lví řeka], paštsky Abaseen [Otec řek], čínsky 印度河) je nejvýznamnější řekaPákistánu. Protéká provinciemi Severní oblasti, Severozápadní pohraniční provincie, Sindh a Paňdžáb. Na horním toku protéká také Tibetskou autonomní oblastíČLR a státem Džammú a KašmírIndii. Řeka dala jméno dnešní Indii (přes řecké Sinthos a latinské Sindus). Před rozdělením Britské Indie na Pákistán a Indii v roce 1947 byla po Ganze druhou nejvýznamnější řekou této britské kolonie – z hlediska geografického, kulturního i obchodního.

Obsah

[editovat] Číselné údaje

Je 3 180 km dlouhá.[1] Povodí má rozlohu 980 000 km².

[editovat] Tok Indu

Indus pramení na svazích hřbetu Kajlas na Tibetské náhorní planině v nadmořské výšce 5 300 m. Pod jménem Indus je známý od soutoku řek Sengge a Gar, které odvodňují pohoří Nganglong Kangri a Gangdise Šan. Na horním toku protéká severozápadním směrem Kašmírem dnem hluboké tektonické doliny a vytváří zde mnohé skalní soutěsky. Pod ústím Gilgitu se obrací na jihozápad a západně od Nanga Parbatu odděluje západní Himálaj od pohoří Karákóram a Hindúkúš. Na středním toku protéká pahorkatinou a přijímá velký přítok Kábul, který se Indu téměř vyrovná vodnatostí. Níže řeka protéká Kalabagskou soutěskou mezi výběžky Sulejmanových hor a Solného hřbetu. Poté vtéká do Indoganžské roviny. Teče jižním směrem po dně široké doliny téměř po celé délce Pákistánu planinami Pandžábu a Sindhu, kde se jeho tok zpomaluje a rozlévá na řadu ramen a průtoků. Pod posledním velkým přítokem řekou Paňdžáb šířka koryta vzrůstá ze 400 až 500 m na 1 až 2 km. V době záplav dosahuje 5 až 7 km a u města Deraismailchán 20 až 22 km. Koryto je obklopeno hrázemi, které chrání okolní území před povodněmi. Na dolním toku řeka protíná západní okraj pouště Thár. Pod Haidarábádem začíná zhruba 8 000 km² rozlehlá nesplavná říční delta, ve které se řeka dělí na 11 základních ramen. Ústí jihovýchodně od Karáčí do Arabského moře.

[editovat] Přítoky

[editovat] Vodní stav

V horách jsou zdrojem vody především tající sníh a ledovce, zatímco ve zbývající části povodí jsou to monzunové deště. Vysoký vodní stav je po celé jaro a léto od března do září. Hladina stoupá o 10 až 15 m na horním toku a o 5 až 7 m na dolním toku. Průměrný průtok u Haidarábádu činí 3 850 m³/s. V nejvodnatějších letech byly zaznamenány průtoky až 30 000 m³/s. V suchých obdobích někdy na dolním toku zcela vysychá. Každoročně řeka přinese 450 Mt nánosů. Indus je jedna z mála řek, na které vzniká přílivová vlna (slapová, ne tzv. tsunami).

[editovat] Využití

V povodí Indu je zavlažováno 110 000 km² převážně v Paňdžábu a v deltě. Bylo vybudováno 14 nevelkých přehrada, z nichž Sukkurská přehrada u města Sukkur s pomocí podpůrných systémů zavlažuje přibližně 17 000 km². Celková délka zavlažovacích kanálů je 65 000 km. Za běžného stavu vody je řeka splavná od ústí ke městu Deraismailchán. Menší lodě s malým ponorem plují výše až do města Attok u ústí řeky Kábul.

[editovat] Historie osídlení

V údolí řeky vznikla ve starověku významná lidská civilizace s jedněmi z nejstarších sídlišť. Tato civilizace je vedle mezopotámské, egyptské a čínské jedna ze čtyř starověkých civilizací. Významná města v údolí, jako například Harappa a Mohenjo Daro, patřila k největším sídlištím starověku období kolem roku 3 000 let př. n. l..

[editovat] Poznámky

  1. Údaje o celkové délce toku se rozcházejí v rozmezí 2 900 až 3 200 km.

[editovat] Externí zdroje

Při vytváření tohoto článku bylo použito materiálů z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Инд“.