Písecká brána
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Písecká brána je bývalou součástí barokního fortifikačního systému Prahy známého jako Mariánské hradby.
Název stavby nemá nic společného s městem Písek v jižních Čechách, ale vznikl přenesením jména někdejší brány, která stávala o několik set kroků dále na malostranském předměstí Písek (v místech dnešní Valdštejnské ulice).
Písecká brána je vklíněna mezi bašty sv. Jiří a sv. Ludmily. Byla postavena roku 1721 architektem Giovannim Battistou Alliprandim podle návrhu Františka Vogota. V roce 1741 se za válek o rakouské dědictví dostal do Prahy touto branou český vzdorokrál Karel Albrecht Bavorský, protože její obranu zajišťovala slabá posádka a nevycvičení měšťané a studenti.
Když začaly později Mariánské hradby překážet rozvoji Prahy, došlo v roce 1860 k rozhodnutí je zrušit. Postupně začaly mizet a do dnešních dnů se dochovaly jen v několika torzech. Píseckou bránu uchránila před demolicí její poloha, která nepřekážela stavebnímu a dopravnímu ruchu. Opevnění na západ od brány však bylo roku 1898 zbouráno, aby uvolnilo prostor pro stavbu nové kadetní školy (dnes Ministerstvo obrany), vystavěné roku 1900. Rovněž hradby na východ od brány byly zbourány a rozváženy (od roku 1901) do příkopů, čímž se otevřela cesta na Letnou. V letech 2000 až 2002 prošla brána rekonstrukcí a od jejího ukončení funguje jako galerie a kavárna.
Dnes je Písecká brána jednou ze čtyř dochovaných bran novověkého opevnění Prahy. Zbylé tři – brány Táborská, Leopoldova a Chotkova (Cihelná) – se nacházejí v areálu Vyšehradu.

