Arminianismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arminianismus je teologický směr zdůrazňující v soteriologii lidskou svobodu a zodpovědnost.
Tento směr protestantské teologie vznikl na přelomu 16. a 17. století na základě myšlenek Jakuba Arminia (Jakoba Hermandszoona), který vystoupil proti kalvinistickým názorum o předurčení. Zdůrazňoval, že spasení je darem, že ho Bůh nabízí každému a že záleží na postoji člověka, zda ho příjme a získá věčný život. Tak člověk obdarovaný svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu i věčnosti.
Vzniklá polemika se vyostřila ještě více po Arminianově smrti v roce 1609, kdy povstala řada arminiánů. Vystoupili s protesty a žádali uznání pravdivosti svých názorů, které zformulovali do pěti bodů "Remonstrace", v nichž zdůrazňovali lidskou svobodu:
- 1. Lidé nemůžou sami ze sebe udělat nic dobrého.
- 2. Před založením světa, se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
- 3. Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
- 4. Lidé můžou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
- 5. Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.
Arminiáni byli odmítnuti synodem v Dordrechtu (1618-1619). Významným představitelem arminianismu byl právník Hugo Grotius.

