Jan Filipec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Filipec (asi 1431 Prostějov17. června 1509 Uherské Hradiště) byl varadínským biskupem a významným diplomatem ve službách Matyáše Korvína.

Jan Filipec se narodil v Prostějově ve skromných poměrech utrakvistické řemeslnické rodiny. Dostalo se mu vzdělání nejdříve v místní městské škole a poté na univerzitě, snad ve Vídni či na některé ze severoitalských univerzit.

Svou kariéru Filipec začal ve službách moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka jako písař. Protože už v této době projevoval nevšední nadání a znalosti, získal jej do svých služeb Matyáš Korvín, který si z nižších vrstev často vybíral schopné služebníky. Díky jeho schopnostem ho nakonec Matyáš v roce 1476 prosadil jako biskupa na biskupský stolec ve Velkém Varadíně. V roce 1484 ho Matyáš vybral jako nástupce olomouckého biskupa Tase z Boskovic. Jeho volbu ale římská kurie nepotvrdila a v roce 1488 vybrala srěmského biskupa Jana.

Varadínský biskup se pro Matyáše angažoval především v otázkách zahraniční politiky a vlivem svého původu i v otázce Matyášova nástupu na český trůn. Už na počátků své služby u Matyáše Korvína se účastnil volebního sněmu v Kutné Hoře v roce 1471. Intenzívně se podílel na uzavření olomouckých dohod s Vladislavem Jagellonským v letech 14781479. Po roce 1479 se věnoval hodně slezské politice, kde se snažil vytvořit úděl pro Matyášova levobočka Jana Korvína. V Matyášových službách v době sporů a války s Fridrichem III. rozsáhle cestoval a sjednával pro něj politické spojence: v Drážďanech jeho jménem jednal se saskými vévody, v Pasově na Matyášovu stranu získal bavorského vévodu Jana Bohatého. Dále byl v roce 1487 i na francouzském královském dvoře, kde se snažil vytvořit uhersko-francouzskou koalici proti Fridrichovi III.. Odtud odjel do Itálie,k de sjednával sňatek mezi Janem Korvínem a Biankou Marií, sestrou tehdejšího milánského vládce Giangaleazza II. Sforzy.

Po smrti Matyáše se Jan Filipec nejdříve angažoval ve prospěch jeho syna Jana Korvína. Když se ale ukázalo, že uherské stavy výrazně straní Vladislavovi Jagellonskému, přešel na jeho stranu. Už v roce 1490 se ovšem stáhl z aktivní politiky, vzdal se svého úřadu i majetku a v roce 1492 vstoupil do františkánského kláštera nejdříve ve Vratislavi a později se přesunul do Uherského Hradiště, kde založil františkánský klášter. I přes tento ostentativní odchod do ústraní zůstal politickým rádcem např. Viléma z Pernštejna a v roce 1506 se účastnil jednání mezi Vladislavem Jagellonským a Habsburky, které vedlo k uzavření sňatkových dohod mezi oběma rody.

Jan Filipec patřil ke skupině umírněných katolíků, kteří spíše preferovali tolerantní soužití s kališníky, což mu vyneslo nedůvěru římské kurie. Ideově ovšem vystupoval proti Jednotě bratrské. Náboženská tolerance se projevovala i v jeho osobních vztazích, kdy se vedle mnoha významných soudobých politiků (Vilém z Pernštejna, kališník Ctibor Tovačovský z Cimburka) přátelil i s předním představitelem Jednoty bratrské Janem Klenovským, kterého znal ještě z dětských let z prostějovské městské školy. Ve vztahu k ideovým nepřátelům je význačná i jeho aktivita, kterou vyvinul v roce 1480, kdy se osobně zasadil o propuštění radikálních kališníků z vězení na Křivoklátě a Starém Městě pražském.