Jan Krejčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Krejčí (28. února 1825 Klatovy - 1. srpna 1887 Praha) byl český geolog, pedagog, publicista a politik. Napsal první českou učebnici geologie (1860), jejíž doplněné revidované vydání vyšlo znovu v roce 1877 pod názvem Geologie čili nauka o tvarech zemských se zvláštním ohledem na krajiny Československé.

Jan Krejčí se narodil v Klatovech v rodině dragounského vysloužilce a pradleny. Jako čtyřletý se s rodiči dostal do Prahy v prostředí karlínské Invalidovny. Vychodil německou obecnou školu, po ukončení gymnázia studoval na pražské polytechnice mineralogii a chemii (1844 - 1848). Už roku 1849 byl jmenován správcem mineralogických sbírek Národního muzea v Praze a o rok později byl suplentem mineralogie a geologie na Pražském polytechnickém institutu. Odborné články do časopisů píše už od roku 1847, během deseti let v nich zmapoval geologické a přírodovědné poměry v okolí Prahy. Od roku 1850 zároveň publikuje řadu učebnic geologie a mineralogie a mineralogické příručky. První ucelenou učebnici geologie vydává roku 1860. Jako první ve svém oboru vydal svá díla v českém jazyce, takže je právem považován za otce české geologie a přední české přírodovědce 19. století. V té době je profesorem na reálkách v Písku a později v Praze.

Roku 1863 je habilitován na pražské polytechnice a od r. 1864 na ní působí jako řádný profesor. Když byl ústav rozdělen, stává se v roce 1867 prvním rektorem české polytechniky (do 1871). Od roku 1882 do své smrti byl profesorem geologie na české univerzitě.

V letech 1859 - 1861 se Krejčí podílí na geologickém mapování Čech a už od r. 1853 rediguje společně s J. E. Purkyněm přírodovědný časopis Živa. R. 1862 založil Komitét pro přírodovědný výzkum Čech při Národním muzeu. Základní význam má Krejčího publikace Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách (1870) s vypracováním nové stratigrafie a zvláště zmíněná komplexní učebnice geologie (1877). Řada prací má praktický dosah, např. popis českých uhelných slojí (1853), charakteristika povahy rud a kovů (1869) aj.

Jan Krejčí byl činný i politicky. Jeho kariéra začala za působení v Písku, když se r. 1861 stává členem městské rady a brzy nato získává mandát poslance české zemské rady za obvod Prachatice - Netolice. Politickou kariéru musel přerušil roku 1873, kdy připojil svůj podpis pod prohlášení Mladočeské osvědčení voličům a následovala roztržka s Františkem Ladislavem Riegrem. Do politiky se vrátil r. 1880, kdy po tři léta zastupoval obvod měst Louny, Slaný, Nové Strašecí, Velvary a Rakovník ve vídeňské Říšské radě. Pronesl tam přes sto vlasteneckých projevů, v nichž bojoval mj. za práva českého jazyka. Vzhledem ke své postupující kloubní chorobě se mandátu r. 1883 vzdal, ale nadále zůstal poslancem české zemské rady. Byl také členem rady hlavního města Prahy.

Poslední měsíce byl Krejčí vážně nemocen a zemřel na následné nachlazení 1. srpna 1887. Zemřel ve své vile na severní straně Vyšehradské skály a básník Adolf Heyduk při té příležitosti složil báseň Za Janem Krejčím. Jan Krejčí je pohřben v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Deset let po jeho smrti byla do Vyšehradské skály zasazena pamětní bronzová deska. Vila i původní deska vzaly za své při stavbě silničního tunelu v letech 1902 - 1904. Později byla zhotovena mnohem reprezentativnější bronzová deska, ta byla po roce 1989 odstraněna a uložena z obav před zloději kovů a na vnější stranu vyšehradských hradeb umístěna její replika z pokovené umělé hmoty.

Na jednom soklu v úrovni 2. patra schodištní dvorany Národního muzea v Praze nejdeme mezi sedmnácti bystami mužů, kteří se o muzeum zasloužili, také bronzovou bystu Jana Krejčího. Roku 1900 ji vytvořil sochař Čeněk Osmík a odlily Komárovské železárny.

[editovat] Sekundární literatura

[editovat] Externí odkazy