Plastická látka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Plastické látky jsou takové látky, u nichž dochází k tečení, tzn. k pohybu, při kterém je rychlost deformace D různá od nuly, až po překročení určité mezní hodnoty napětí.

Obsah

[editovat] Saint-Venantův reologický model

Saint-Venantův model.
Saint-Venantův model.

V reologii se plastické chování modeluje pomocí Saint-Venantova modelu. Saint-Venantova látka je taková látka, která se pro smykové napětí τ menší než určité mezní napětí τ0 chová jako tuhé těleso a po překročení mezního napětí τ0 začne téct, přičemž napětí se udržuje na hodnotě mezního napětí, kterou nemůže překročit. Chování Saint-Venantovy látky lze tedy popsat rovnicemi

\gamma = 0 \,\,\mbox{ pro }\,\tau<\tau_0
\frac{\mathrm{d}\gamma}{\mathrm{d}t} = 2D \ne 0 \,\,\mbox{ pro }\, \tau=\tau_0

kde γ označuje deformaci.

Z první rovnice pak plyne, že pro τ < τ0 platí

\frac{\mathrm{d}\gamma}{\mathrm{d}t} = 2D = 0

[editovat] Vlastnosti

Chování Saint-Venantova modelu lze popsat pohybem tělesa po podložce, kdy pohybu brání smykové tření. Pokud je vnější síla působící na těleso menší než síla smykového tření, pak k žádnému pohybu nedochází. Pokud vnější síla dosáhne hodnoty síly smykového tření, dojde ke vzájemnému pohybu tělesa vzhledem k podložce. Pokud by vnější síla byla větší než síla tření, byl by pohyb tělesa zrychlený, což v případě Saint-Venantova modelu obvykle vylučujeme předpoklem, že napětí τ nemůže být větší než τ0, čemuž odpovídá rovnost vnější síly a síly tření. V Saint-Venantově modelu je obvyklé považovat statický a dynamický součinitel tření za totožné.


U reálných látek může po překročení mezního napětí dojít jak ke zvýšení, tak ke snížení napětí τ a jejich přesný popis je z reologického hlediska obtížný. Saint-Venantův model tedy představuje určitou idealizaci, která je pro svou jednoduchost často využívána.


[editovat] Výskyt

Plastické chování se vyskytuje u kovů, laků, stavebních materiálů apod.

[editovat] Podívejte se také na