Istanbul
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Istanbul (turecky İstanbul; z řec. εἰς τῆν πόλιν eis tén polin (v 15. století vyslovováno is tin polin) „do Města“) je největším tureckým městem, důležitou obchodní křižovatkou a Branou Orientu.
Obsah |
[editovat] Charakter města
Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad.
Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje Bosporská úžina. V evropské části se nachází většina význačných památek a také historické centrum města, původem ještě z dob Římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu je 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle pověsti přepluli Bospor jako první argonauti hledající Zlaté rouno.
[editovat] Historie
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Istanbulunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion a rozrostlo se až za časů Východořímské říše jako její metropole. Stalo se i centrem řecké kultury a později i Řeckokatolické církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámnější je Hagia Sophia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Ke konci existence byzantské říše bylo město několikrát vypleněno vojsky křížových výprav.
Istanbul byl za časů byzantské říše jako Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Název změnili na dnešní (do roku 1453 město ale nazývali Konstantiníje). Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita, podle islámu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia. Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z porobených států, kterými bylo Řecko, Srbsko, Bulharsko či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.
Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války, v níž se Osmanská říše, již jako velmi slabá, přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však země prohrála, Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi (Anglie a Francie) a říše se rozvrátila. Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika, z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary. Ta leží ve vnitrozemí v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná. Istanbul poprvé ve své historii se stal pouhým městem.
Ve městě žilo ještě v 50. letech 20. století velké množství Řeků, kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše. Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků. Tehdejší premiér Turecka, Adnan Menderes, zahájil nedlouho potom velkou modernizaci celé země, které se samozřejmě dotkla i jejího největšího města. Postavily se nové silnice a dálnice, objevily se továrny, vzrostla ekonomika. Životní úroveň rostla s tím také a to přimělo i další Turky aby se nastěhovali do Istanbulu. Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž. Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy.
Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka vždy přitahoval lidi všech profesí, národů a vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmopolitní město, kde vedle sebe v nyní již v přátelství a míru žijí muslimové, židé a křesťané.
[editovat] Památky
Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky, nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše.
[editovat] Konstantinův sloup
Je také znám pod názvem Čemberlitaš – nejstarší stavební dílo ve městě. Postaven roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým.
[editovat] Sulejmanova mešita
Sulejmanova mešita, díky poloze na jednom z istanbulských kopců, je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí města. Mešita je vrcholné dilo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér, který osvětluje celkem 138 zdobených oken. Mešita byla postavena za pouhých sedm let. Od roku 1557 shlíží její silueta na město až dodnes. Kromě koberců, arkád z lomených oblouků a žulových sloupů zaujmou i lustry s bronzovými svícny, mezi nimiž jsou vidět velká, černá, pštrosí vejce. Samotná mešita je součástí komplexu staveb, ke kterým patří medresa, karavanseraj, zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé a proto se rohodl vybudovat palác Topkapi.
[editovat] Palác Topkapi
Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí až do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail tak byl městem ve městě. (viz také Klenotnice v paláci Topkapi). Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí. Jeho název pochází podle děl střežících do něj vstup.
[editovat] Palác Dolmabahce
Palác Dolmabahce je reprezentační empírový palác na břehu Bosporu, kam se v roce 1855 přestěhoval sultán Abdulmecit I. i se svým dvorem. V mořské hladině se zrcadlí až přezdobená stavba osmanského slohu, jejíž stavba byla prý tak nákladná, že ve velké míře přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876. Přepychové řešení interiéru věrně ctí tradice pohádkových sultánských paláců, jen jeho styl je méně orientální. Obdivuhodné je množství zlata a těžkých brokátů ve spojení s velkými prostorami. Toto sídlo tureckých sultánů zabírá plochu asi 700 tisíc metrů čtverečních. Jedná se o velký komplex paláců, pavilonů, mešit, fontán a nádvoří. Celý komplex můžeme rozdělit do čtyř nádvoří a komplexu harému.
[editovat] Modrá mešita
Modrá mešita je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii. Je to největší mešita ve městě a jako jediná má šest minaretů. Postavena byla roku 1617 pro sultána Ahmeda I. Poloha mešity vysoko nad vodami Marmarského moře, její stavební řešení i výzdoba představují vrchol osmanské architektury. V interiéru mešity zaujmou čtyři mohutné rýhované pilíře nesoucí hlavní kupoli, stovky červenobílých modlitebních koberečků, pět řad barevně zasklených oken. Obložení stěn modrými fajánsovými dlaždicemi, které daly mešitě přívlastek „modrá“. V komplexu stavem přiléhajících k Modré mešitě je i Muzeum koberců a kelimů. Nedaleko je také mauzoleum sultána Ahmeda I. Naproti Modré mešity stojí nejvelkolepější architektonické dilo byzantského umění chrám Boží moudrosti Hagia Sofia. Tato sakrální stavba dnes slouží jako muzeum.
U mešit platí pravidlo. Běžná mešita má jeden minaret. Lepší může mít dva minarety. Ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce. Pověst proto praví, že sultán musel nakonec nechat postavit v Mecce sedmý minaret.
[editovat] Tulipánová mešita
Tulipánová mešita (turecky laleli Džamii) je mešita postavená v 18. století za Mustafy III. Mešita je nejhezčím příkladem osmanského baroka. Beyazitova věž – dobře viditelná dominanta univerzity, z 19. století.
[editovat] Archeologické muzeum
Archeologické muzeum (turecky Arkeoloji Müzesi) je muzeum s významnou sbírkou antického umění ve městě. Nejznámejší exponát je socha Alexandra Velikého a sarkofág z roku 310 před naším letopočtem.
[editovat] Velký bazar
Velký bazar (turecky Kapali Carsi) je obrovský trh pod jednou střechou, klasický osmanský trh. Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého, z toho polovina patří zlatníkům. Turisté procházejí nekonečnými chodbami a míjí nepřeberné množství zboží. Mezi další známé bazary patří Egyptský bazar a Knižní bazar.
Nelze opomenout Jerebatanské cisterny, postavené v šestém století. Dokážou pojmout 80 tisíc metrů krychlových vody.
[editovat] Doprava
[editovat] městská
Istanbul jako jedenáctimilionové velkoměsto má vlastní systém městské dopravy. V rámci něj je provozována rozsáhlá síť autobusů, tramvají, jedna linka podzemního i pozemního metra. Systém se průběžně rozšiřuje. Istanbul je znám svým velmi krátkým metrem Tünel z roku 1875, které bylo otevřeno jako druhé po londýnském metru.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
|
|
|
|---|---|
|
Provincie Turecka a jejich hlavní města: Adanská provincie (Adana) | Adıyamanská provincie (Adıyaman) | Provincie Afyonkarahisar (Afyon) | Ağrıská provincie (Ağrı) | Aksarayská provincie (Aksaray) | Amasyjská provincie (Amasya) | Ankarská provincie (Hlavní město Ankara) | Antalyjská provincie (Antalya) | Ardahanská provincie (Ardahan) | Artvinská provincie (Artvin) | Aydınská provincie (Aydın) | Balıkesirská provincie (Balıkesir) | Bartınská provincie (Bartın) | Batmanská provincie (Batman) | Bayburtská provincie (Bayburt) | Bilecikská provincie (Bilecik) | Bingölská provincie (Bingöl) | Bitliská provincie (Bitlis) | Bolská provincie (Bolu) | Burdurská provincie (Burdur) | Burská provincie (Bursa) | Çanakkalská provincie (Çanakkale) | Çankırská provincie (Çankırı) | Çorumská provincie (Çorum) | Denizliská provincie (Denizli) | Diyarbakırská provincie (Diyarbakır) | Düzcská provincie (Düzce) | Edirnská provincie (Edirne) | Elazığská provincie (Elazığ) | Erzincanská provincie (Erzincan) | Erzurumská provincie (Erzurum) | Eskişehirská provincie (Eskişehir) | Gaziantepská provincie (Gaziantep) | Giresunská provincie (Giresun) | Gümüşhanská provincie (Gümüşhane) | Hakkarijská provincie (Hakkari) | Hatayská provincie (Antiochie) | Iğdırská provincie(Iğdır) | Ispartská provincie (Isparta) | Istanbulská provincie (Istanbul) | Izmirská provincie (İzmir) | Kahramanmaraşská provincie (Kahramanmaraş) | Karabükská provincie (Karabük) | Karamanská provincie (Karaman) | Karská provincie (Kars) | Kastamonská provincie (Kastamonu) | Kayserská provincie (Kayseri) | Kırıkkalská provincie (Kırıkkale) | Kırklarelská provincie (Kırklareli) | Kiliská provincie (Kilis) | Kırşehirská provincie (Kırşehir) | Kocaeliská provincie (İzmit) | Konyanská provincie (Konya) | Kütahyanská provincie (Kütahya) | Malatyjská provincie (Malatya) | Manisanská provincie (Manisa) | Mardinská provincie (Mardin) | Mersinská provincie (Mersin) | Muğlanská provincie (Muğla) | Muşská provincie (Muş) | Nevşehirská provincie (Nevşehir) | Niğdská provincie (Niğde) | Orduská provincie (Ordu) | Osmaniyjská provincie (Osmaniye) | Rizenská provincie (Rize) | Sakaryjská provincie (Adapazarı) | Samsunská provincie (Samsun) | Siirtská provincie (Siirt) | Sinopská provincie (Sinop) | Sivaská provincie (Sivas) | Şırnakská provincie (Şırnak) | Şanlıurfská provincie (Şanlıurfa) | Tekirdağská provincie (Tekirdağ) | Tokatská provincie (Tokat) | Trabzonská provincie (Trabzon) | Tuncelská provincie (Tunceli) | Uşacká provincie (Uşak) | Vanská provincie (Van) | Yalovská provincie (Yalova) | Yozgatská provincie (Yozgat) | Zonguldakská provincie (Zonguldak) |
|

