Parti communiste français

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slavnosti L´Humanité
Slavnosti L´Humanité

Parti communiste français (česky: Francouzská komunistická strana) je francouzská komunistická strana, členka Strany evropské levice. Strana zastává pozice blízké eurokomunismu.

Obsah

[editovat] Historie

Komunistická strana byla ve Francii založena v roce 1920 dosavadními členy socialistické SFIO, kteří požadovali vstup do III. internacionály a provedení proletářské revoluce po vzoru ruských bolševiků. Nově vzniklá strana však v parlamentních volbách v roce 1924 propadla, když získala necelých 5% hlasů. Kvůli radikální bolševizaci (zhruba od roku 1930 uplatňování čistek po vzoru stalinismu) strany se nedařilo PCF získat většího vlivu a zůstávala v izolaci.

Sídlo PCF
Sídlo PCF

Vše se změnilo po pádu světové ekonomiky. Komunisté získávali stále větší vliv (počet jejich hlasů se zdojnásobil). Po 7. kongresu Kominterny , který nařídil komunistickým stranám vytváření spojenectví proti fašismu s demokratickými stranami, došlo 11. 1. 1936 k podpisu dohody o vytvoření lidové fronty se socialisty, radikálními socialisty a zástupci odborů. Ikdyž Lidová fronta famozně zvítězila (asi 60 %), PCF nakonec do vlády nevstoupila. Podpis německo-sovětské smlouvy o neútočení rozdělil francouzské komunisty (stejně jako české) na dvě skupiny: Část strany, reprezentovaná hlavně vedením, označili válku za imperialistickou. Druhá (většinová) část tento pakt neuznala a vstoupila do národního odboje. Dne 26. 9. 1939 byla PCF zakázána. Po pádu nacismu ve Francii vyhrála PCF první poválečné volby (1945) s výsledkem 26 % a poprvé tak vstoupila do vlády. Ovšem už roku 1947 byli z vlády vyloučeni. V roce 1964 zemřel stalinista Maurice Thorez a ve vedení strany ho nahradil reformní Waldeck Rochet. Opravdovou reformu však přineslo až zvolení George Marchaise roku 1972. Strana pod jeho vedením odmítla diktaturu proletariátu a kritizovala některé kroky SSSR, k eurokomunistickým proudům se však zatím oficiálně nepřihlásila. Tehdy také vstoupila PCF do volební koalice s Francouzskou socialistickou stranou, kterou ale již roku 1974 opustili. Ve volbách 1981 získali francoužští komunisté 16,1 % a podruhé v historii vstoupili do vlády (s účastí čtyř svých ministrů), tentokrát vedené socialistou Lionelem Jospinem. Z historického hlediska by se dalo říci, že to byl zlomový krok v historii PCF. Komunisté se sice s konečnou platností stali součástí demokratické politické

Georg-Marie Buffetová na Madagaskaru
Georg-Marie Buffetová na Madagaskaru

scény, ale zaznamenali velký pád preferencí (1978: 21, %, 2002: 4,8 %). Pád Sovětského svazu přinesl otázku zda změnit jméno a orientaci (viz Italská komunistická strana), nebo zůstat na pozicích eurokomunismu a historického názvu. V roce 1994 se stal předsedou strany Robert Hue. Ve volebním období 1997-2002 byli opět součástí středo levicové vlády. Kvůli katastrofálnímu výsledku v prezidentských volách (3,8 %), rezignoval Hue na post předsedy. První předsedkyní v historii PCF se stala Georg-Marie Buffetová. Roku 2005 vedla strana úspěšnou kampaň proti euroústavě, na jaře 2006 podporovala studentské nepokoje. To jí podle průzkumů veřejného mínění přineslo vzestup preferencí. Strana vydává tradiční tisk L´Humanité, největší podporu vlastní v okrajových částech Paříže, Lille a Marseille. Komunisté úzce spolupracují s odbory (CGT) a sociálními hnutími (např. KOPERNIK a ATTAC).

[editovat] Přehled volebních výsledků v legislativních volbách (5. republika)

Náhrobek M. Thoreze, dlouholetého předsedy PCF
Náhrobek M. Thoreze, dlouholetého předsedy PCF

* 1958: 1. kolo: 18,9 %, celkem: 10 mandátů

  • 1961: 1. kolo: 21,8 %, celkem: 41 mandáů
  • 1967: 1. kolo: 22,5 ˇ, celkem: 73 mandátů
  • 1968: 1. kolo: 20 %, celkem: 34 mandátů
  • 1973: 1. kolo: 21,3 %, celkem: 73 mandátů
  • 1978: 1. kolo: 20,5 %, celkem: 86 mandátů
  • 1981: 1. kolo: 16,1 %, celkem: 44 mandátů
  • 1986: 1. kolo: 9,8 %, celkem: 35 mandátů
  • 1988: 1. kolo: 11,3 %, celkem: 27 mandátů
  • 1993: 1. kolo: 9,2 %, celkem: 24 mandátů
  • 1997: 1. kolo: 9,9 %, celkem: 37 mandátů
  • 2002: 1. kolo: 4,8 %, celkem: 21 mandátů

[editovat] Přehled volebních výsledků v prezidentských volbách (5. republika)

Robert Hue
Robert Hue
  • 1958: Georges Marrane v prvním kole 13,1 %
  • 1965: PCF podporovala F. Mitterranda
  • 1969: Jacques Duclos v prvním kole 21,27 %
  • 1974: PCF podporovala F. Mitterranda
  • 1981: Georges Marchais v prvním kole 15,35 %
  • 1988: André Lajoinie v prvním kole 6,76 %
  • 1995: Robert Hue v prvním kole 8,66 %
  • 2002: Robert Hue v prvním kole 3,37 %

[editovat] Přehled volebních výsledků ve volbách do Evropského parlamentu

  • 2004: 5,2 % (2 mandáty)

[editovat] Podívejte se také na

CGT - spřátelené odbory
CGT - spřátelené odbory

[editovat] Extérní odkazy