Léčení homosexuality

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Léčení homosexuality je termín používaný pro proces změny sexuální orientace deklarativně lékařskými metodami. Je prosazován těmi, kteří považují homosexualitu za zdravotní poruchu, jež má být napravena nebo léčena. Je otázkou lékařské etiky, jejíž ožehavost je způsobena především tím, že zasahuje i do roviny politické, náboženské a morální.

Předmětem sporu je

  • otázka možnosti změny homosexuální orientaci člověka na heterosexuální („vyléčitelnosti“ homosexuality),
  • etická opodstatněnost a oprávněnost takové léčby související s otázkou, zda je homosexualita nemoc (respektive deviace) nebo sexuální orientace rovnocenná s heterosexualitou,
  • nepříznivé dopady léčby (či pokusů o léčbu) na kvalitu života a nepříznivé vedlejší účinky léčby.

V praxi aktivistických a ideologických hnutí často tyto otázky splývají. Změnitelnost bývá spojována s nutností orientaci měnit a často se k těmto názorům hlasí protihomosexuální část veřejnosti, zejména církve, náboženští tradicionalisté a konzervativní politici. Neměnnost sexuální orientace často bývá uváděna na obhajobu její rovnocennosti a hlásívá se k ní část veřejnosti vůči homosexualitě tolerantní včetně většiny lékařů a homosexuálů.

Po většinu dějin medicíny pojem homosexuality v dnešním pojetí neexistoval. Od konce devatenáctého století, kdy byl zaveden, souběžně existovaly jak snahy o její léčbu, tak přesvědčení o její nezměnitelnosti. V poslední čtvrtině dvacátého století přestala být homosexualita významnými lékařskými autoritami označována za nemoc. Prosazováním možnosti její léčby se zabývají jen menšinové skupiny mezi lékaři a jejich snahy jsou často označovány za kontroverzní až nevědecké.

Mezi zastánce teorie o léčitelnosti homosexuality patří u nás MUDr. Štěpán Rucki, primář dětského oddělení nemocnice v Třinci, z celosvětového hlediska je význačná americká organizace NARTH (National Association for Research and Therapy of Homosexuality), u nás působí také mezinárodní hnutí Exodus zaměřené právě na léčbu homosexuality. K nejvýznamějším mezinárodním odborníkům, zastávajícím názor o léčitelnosti homosexuality, patří Gerard van den Aardweg, autor knihy Terapie homosexuality [1].

[editovat] Používané léčebné postupy

Ti lékaři, kteří hovoří o vyléčitelnosti nebo alespoň léčitelnosi homosexuality, doporučují například následující druhy terapie:

  • Vytvoření podmíněného reflexu, který by pacientovi znemožňoval navazovat homosexuální vztahy. Například je „léčený“ homosexuál při sledování homosexuální pornografie nucen ke zvracení. Některé navrhované léčebné postupy pro tuto terapii mnohdy hraničí s brainwashingem.
  • Sebekontrolu homosexuála. Homosexuál nevyhledává homosexuální vztahy a kontakty a snaží se bránit se homosexuálním emocím.
  • Kontrolu chování. Tato léčba vychází z většinou nepravdivého předpokladu, že homosexuál se chová tak, jak se tradičně očekává od opačného pohlaví, a proto se homosexuál snaží chovat tak, jak se tradičně očekává od jeho pohlaví.

Používají se také další postupy obvyklé při léčbě parafilií (vychází z přesvědčení, že homosexualita je parafilií), viz zde.

Odpůrci teorie o léčitelnosti homosexuality namítají, že při použití všech těchto druhů terapie zůstane vlastní sexuální orientace homosexuála nezměněna a jde nejvýš o změnu sebeinterpretace nebo životního stylu, ne samotného založení.