Cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory je nejstarším cisterciáckým opatstvím v Čechách.
Klášter byl založen roku 1142 velmožem Miroslavem (pravděpodobně z rodu Markvarticů) za vlády českého krále Vladislava II. na přímý popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Klášter byl svým zakladatelem vybaven rozsáhlými pozemky včetně mnoha poddanských vesnic v okolí.
Mateřským klášterem se stal ve smyslu organizační struktury řádu cisterciáků Waldsassen v Horní Falci, odkud také přišel do nového kláštera i dvanáctičlenný mnišský konvent v čele s opatem.
Z nejstarších dějin kláštera se nedochovaly písemné zmínky, pouze Zbraslavská kronika uvádí, že v bouřlivých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. klášter upadl do dluhů a mnišský konvent byl rozptýlen po dalších klášterech.
Obrat nastal po příchodu opata Heidenreicha v roce 1281. Za jeho vedení klášter dosáhl svého největšího rozmachu, k čemuž nemalou měrou přispěl nález stříbrné rudy a prebendy plynoucí z jejího dolování na klášterních pozemcích. Majetek kláštera v té době činil asi 50 poddanských obcí, městečka Malín a Malešov a větší počet samostatných hospodářských dvorů.
Za vlády Jindřicha Korutanského byl klášter dvakrát napaden kutnohorskými měšťany i královským vojskem. Druhému útoku se klášter ubránil.
Opat Heidenreich se velmi angažoval v politice a jeho přispěním nastoupil na český trůn Jan Lucemburský. Rostoucí bohatství kláštera se mu však stalo osudným a nároky Jana Lucemburského ve formě nevyplacených půjček a nebývalá stavební činnost vrcholící výstavbou chrámu Nanebevzetí Panny Marie znamenaly postupný úpadek kláštera. Z architektonického hlediska byl však tento počin naprosto zásadní, protože klášterní kostel je stavbou unikátní v mnoha ohledech. Je to mj. také prakticky první kostel u nás, který lze z typologického hlediska označit termínem katedrála, přestože nemá ani přiznaný opěrný systém, ani věže či triforium.
Po vypuknutí husitských bouří klášter podporoval císaře Zikmunda a to se mu stalo osudné – 15. dubna 1421 byl klášter husity dobyt, mniši, kteří přežili, utekli do ciziny a majetek kláštera byl rozchvácen. Zničené klášterní budovy včetně chrámu ležely po dvě století v troskách. Mnišský konvent byl spojen s nedalekou Klášterní Skalicí. Za třicetileté války byl klášter změněn na špitál a jeho majetek byl rovněž rozprodán.
Obrat nastal až po ukončení třicetileté války, kdy postupující rekatolizace umožnila postupnou obnovu kláštera a za opata Jindřicha Snopka byl obnoven chrám v duchu barokní gotiky podle návrhu J. B. Santiniho-Aichela, přičemž však první fázi obnovy prováděl Pavel Ignác Bayer. Majetek však přes veškerou snahu několika generací opatů nedosáhl ani zlomku předhusitské rozlohy.
Definitivní zánik kláštera znamenaly náboženské reformy císaře Josefa II., kdy v roce 1783 byl klášter zrušen a jeho majetek rozprodán a v roce 1820 jej koupili Schwarzenbergové. V areálu kláštera byla vybudována tabáková továrna.
Nedaleko od kláštera se nachází ještě hřbitovní kaple Všech Svatých s kostnicí.

