Charitky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charitky - (latinsky Gratiae) byly v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (ovšem podle jiné verze boha slunce Hélia a najády Aigly. Byly to bohyně půvabu a krásy.
Byly tři:
- Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že byla Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
- Eufrosyné - „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
- Thaleia - „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“
Známá jsou i další jména:
- Charis - manželka boha ohně Héfaista
- Pásithea - stala se manželkou boha spánku Hypna
- Kléta a Faenna - byly uctívané ve Spartě
- Thalló, Auxó a Hégemoné - byly uctívané v Athénách
Charitky byly půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytovaly mnohá dobrodiní. Téměř vždy byly ve společnosti jiných bohů, zejména Afrodíty, Dionýsa, Apollóna a Múz. Ochraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění.
Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, např. v Orchomenu. Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:
- vždy ve trojici - jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
- drží se vždy za ruce - dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
- vyjadřují radost - tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
- jsou mladé - vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
- mají průsvitné roucho - dobrodiní se nebojí pohledu
[editovat] Odraz v umění
Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl - sochách, reliéfech, vázových malbách:
- sousoší Tři Grácie je římská práce z 3. až 2. stol. př. n. l.), je ve Vatikánském muzeu a v pařížském Louvru
- další sousoší stálo u vchodu k Athénské Akropoli, podle Pausania prý bylo dílem filosofa Sokrata, který byl původním povoláním sochař; bohužel se nedochovalo
[editovat] Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

