Okupační zóny Rakouska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Po skončení druhé světové války bylo území Rakouska (které bylo od roku 1938 součástí Německa) rozděleno do čtyř částí, tak zvaných okupačních zón, spravovaných obdobně jako i okupační zóny v Německu společně vítěznými mocnostmi USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Vídeň byla (stejně jako i Berlín) také rozdělena do čtyř sektorů. Toto rozdělení trvalo až do roku 1955.

Podkladem toho rozdělení byla Dohoda o spojenecké kontrole (z 4. července 1945) a Dohoda spojenců o okupačních zónách (z 9. července 1945). Dne 11. září 1945 se konstituovala Spojenecká rada, pozůstávající z čtyř vrchních velitelů, později pak ze čtyř vysokých komisařů. Výdaje, spojené s obsazením Rakouska (na počátku 700 000 členů ozbrojených sil, později 60 000), nesl rakouský stát.

Rozdělení Rakouska v jeho hranicích z roku 1938 do okupačních zón bylo provedeno takto:

  • americká zóna: Horní Rakousko (části ležící jižně od Dunaje), Salzbursko, malá část Severního Štýrska
  • britská zóna: Korutany, většina Štýrska, Tyrolský okres Lienz
  • francouzská zóna: Vorarlbersko, Tyrolsko (bez okresu Lienz)
  • sovětská zóna: Dolní Rakousko, Burgenland, Horní Rakousko (části ležící severně od Dunaje)

Při rozdělení hlavního města Vídně bylo dohodnuto, že centrum (obvod 1) bude spravováno společně; ostatní obvody byly rozděleny na americký sektor (obvody 7, 8, 9, 17, 18, 19), anglický sektor (3, 5, 11, 12, 13), francouzský sektor (6, 14, 15, 16) a sovětský sektor (2, 4, 10, 20, 21).

K rozštěpení Rakouska do dvou státních celků (jak se stalo v Německu) nedošlo, protože Rakousko se přihlásilo k principu neutrality. Dne 15. května 1955 byla pak podepsána rakouská Státní smlouva, vedoucí k odchodu okupačních jednotek z Rakouska (odchod ukončen 25. října 1955) a k získání státní suverenity.

[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích