Hermann Broch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hermann Broch (1. listopadu 1886 Vídeň30. května 1951 New Haven v Connecticutu) byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu.

[editovat] Život

Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 19081927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činosti literární a filosofické.

Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodiný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro jeho nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa.

Broch byl v meziválečném období častým frakventantem vídeňských kaváren, kde se setkávál s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontaky s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvyhoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu.

V letech 19281932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler (Náměsíčníci), pojednávájící o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem.

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvilnul vlastní teorii o estetické a společenské funkci kýče (v tomto bodě na něj ve svých dílech navázal mj, Milan Kundera, který se problematikou kýče rovněž zevrubně zabýval). Kýč označil za více než estetickou kategorii, ale za sociální a politický fenomén. Adolf Hitler byl pro něj typickým představitelem tzv. „Kitsch-Mensch“ (člověka kýče).

Dalším velkým Brochovým tématem byl úpadek západního světa, představený v beletristické rovině již v románu Náměsíčníci. Tak jako např. Robert Musil předvedl úpadek Rakouska-Uherka kritikou fiktivní „Kakánie“ a Karl Kraus nazval Podunajskou monarchii „výzkumnou laboratoří celosvětové destrukce“, přinesl Broch pojem „die fröhliche Apokalypse“ (rozmařilá apokalypsa), obraz císařské Vídně před první světovou válkou, která podle něj představovala „hodnotové vakuum doby“ a „hlavní město kýče“.

V letech 1933 až 1936 vytvořil román Die Verzauberung, protihitlerovskou vizi autority a podřízenosti (vyšel až posmrtně v roce 1953). V knize se zabývá otázkou vzrůstu diktátorské moci.

Broch proslul svou korespondencí s předními evropskými intelektuály, např. s Albertem Einsteinem, Hannah Arendtovou, Pavlem Eisnerem či Thomasem Mannem. Věřil, že korespondence je svébytný literární a filosofický žánr a jeho dopisy dosáhly vysoké stylistické i duchovní úrovně. Po jeho smrti byla řada jeho dopisů vydána knižně (i česky).

Po anexi Rakouska ke Třetí říši byl Broch pro svou literární činnost i pro svůj židovský původ ve smrtelném ohrožení. Díky osobním intervencím Jamese Joyce, Thomase Manna a Alberta Einsteina získal povolení opustit Rakousko. Jeho matka však zahynula v koncentračním táboře. Emotivní prožitky z výslechů na Gestapu a ve vězení v Altaussee použil v románu Smrt Vergilova. Jeho díla byla v Třetí říši zakázána.

Broch nejprve odcestoval do Skotska, později do Spojených států amerických, kde strávil zbytek života v New Haven v Connecticutu. V emigraci napsal román Smrt Vergilova a několik esejů. Krátce přednášel německou literaturu na univerzitě v Yale.

Der Tod des Vergil (Smrt Vergilova) je považován za Brochův největší, tzv. lyrický román. V osmnácti hodinách Vergiliova umírání a smrti předvádí metodou proudu vědomí a dialogů s lékaři, císeřem a přátely Broch ambivalentní vztah vzájemné bezbranosti a nadvlády mezi uměním (Vergilius, který požaduje, aby jeho dílo Aeneida bylo zničeno, neboť lidstvo je předurčeno k záhubě a poezie tudíž pozbyla významu) a mocí (císař Augustus trvající na zachování básníkova eposu). Román prvně vyšel ve Spojených státech amerických v anglickém překladu v roce 1945.

Broch zemřel v roce 1951.

Krom Milana Kundery se stalo Brochovo dílo významnou inspirací i pro např. Hannah Arendtovou, Susan Sontagovou, Carlose Fuentese či Aldouse Huxleyho.

[editovat] Dílo

  • Das Weltbild des Romans, 1930. Esej.
  • Die Schlafwandler: Ein Romantrilogie: Passenow; oder, Die Romantik - 1888, 1931; Esch; oder, Die Anarchie - 1903, 1931; Huguenau, oder, Die Sachlichkeit - 1918., 1932 (česky Náměsíčníci: Pasenow neboli romantika, 1888; Esch neboli anarchie, 1903; Hugenau neboli věcnost 1918., překl. Rio Presner, 1966).
  • Die Entsühnung, 1932. Divadelní hra (česky Rozhřešení, překl. Jiří Husák, 1990).
  • Die Unbekannte Grösse, 1933. Román.
  • Das Böse im Wertsystem der Kunst, 1933. Esej.
  • Aus der Luft gegriffen , 1934. Divadelní hra.
  • James Joyce und die Gegenwart, 1935. Esej.
  • Völkerbund-Resolution, 1937. Esej.
  • Psychische Selbstbiographie, 1943. Autobiografie.
  • Der Tod des Vergil, 1945. Román (česky Smrt Vergilova, překl. Rio Preisner, 1967).
  • Hofmannsthal und seine Zeit, 1948. Esej.
  • Die Intellektuellen und der Kampf um die Menschenrechte, 1950. Esej.
  • Trotzdem: Humane Politik. Verwirklichung einer Utopie, 1950. Esej.
  • Die Schuldlosen, 1950. Esej.
  • Die Verzauberung, posmrtně 1953. Román.
  • Massenwahntheorie, posmrtně 1979. Esej.

Krom výše zmíněných napsal Broch fragment románu Bergroman, několik kratších povídek, úvah a stovky dopisů.