Bjørnstjerne Bjørnson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nositel Nobelovy ceny
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne – 26. dubna 1910, Paříž) byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.

Obsah

[editovat] Život

Bjørnson se narodil roku 1832 v Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark, kde byl jeho otec knězem.

Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídy (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.

V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší", se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).

Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.

[editovat] Dílo

Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson
  • Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken),
  • Arne (1859),
  • Veselý hoch (1860),
  • Král Sverre (1861, Kong Sverre),
  • Sigurd Slembe (1862),
  • Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart' i Skotland),
  • Novomanželé (1865, De Nygifte),
  • Rybářské děvče (1868),
  • Ano, milujeme tuto zemi (1870),
  • Arnljot Gelline (1870),
  • Sigurd Jorsalfar (1872),
  • Selské povídky (1873, Samlede digter),
  • Úpadek (1875), též jako Bankrot,
  • Redaktor (1875, Redaktören),
  • Král (1877, Kongen),
  • Magnhild (1877),
  • Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana),
  • Leonarda (1879),
  • Nový systém (1879),
  • Prach (1882),
  • Jednoženství a mnohoženství (1883),
  • Rukavička (1883),
  • Nad sílu (1883, Über die Kraft),
  • Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen),
  • Zeměpis a láska (1885),
  • Na božích cestách (1889),
  • Paul Lange a Tore Parsbergová (1898, Paul Lange og Torra Parsberg),
  • Laboremus (1901),
  • Na Storhovu (1902),
  • Daglannet (1904),
  • Mary (1906),
  • Když réva znovu kvete (1909).

[editovat] Česká vydání

  • Selské novely, Hynek Mejsnar, Tábor 1873, překlad Hynek Mejsnar,
  • Novomanželé, F.A. Urbánek, Praha 1874, překlad Eliška Pešková,
  • Selské novely F.A. Urbánek, Praha 1875,
  • Bankrot, J. Pospíšil, Praha 1877, překlad J. Bittner,
  • Nový systém, Časopis českého studenstva, Praha 1890, překlad Hugo Kosterka,
  • Dědictví Kurtův, Časopis českého studenstva, Praha 1893, překlad Hugo Kosterka,
  • Na božích cestách, J. Otto, Praha 1894, překlad Hugo Kosterka,
  • Prach, F. Šimáček, Praha 1896, překlad Hugo Kosterka,
  • Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1897, překlad Hugo Kosterka,
  • Úpadek, M. Knapp, Praha 1897, překlad J.E. Šlechta,
  • Absolonovy vlasy, J. Otto, Praha 1898, překlad Hugo Kosterka,
  • Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1900, překlad Jaroslav Kvapil,
  • Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1904, překlad Hanuš Hackenschmied,
  • Rybářské děvče, Magnhild, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
  • Mary, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1907, překlad Hugo Kosterka,
  • Železnice a hřbitov, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
  • Povídky (tři díly), Jan Laichter, Praha 1907-1912, překlad Milada Krausová,
  • Setnik Mansana, Český čtenář, Praha 1908, překlad Milada Krausová,
  • Na božích cestách, E. Beaufort, Praha 1909, překlad Milada Krausová,
  • Vlajky nad městem i přístavem, Antonín Reis, Praha 1909, překlad Josef Pachmayer,
  • Když réva znovu rozkvete, Šolc a Šimáček, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
  • Veselý hoch, Jan Laichter, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
  • Prach, Alois Hynek, Praha 1911, překlad Jaroslav Oktábec,
  • Laborenus, J. Otto, Praha 1913, překlad Hanuš Hackenschmied,
  • Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1915, překlad Hugo Kosterka,
  • Synnöve Solbaken Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1920, překlad Viktor Šuman,
  • Rukavička, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1922, překlad Viktor Šuman,
  • Vlajky nad městem i přístavem, Alois Srdce, Praha 1924, překlad Hugo Kosterka,
  • Mary, Alois Srdce, Praha 1926, překlad Hugo Kosterka,
  • Rybářské děvče, Alois Srdce, Praha 1927, překlad Milada Krausová,
  • Novomanželé, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad a úvod Milada Krausová,
  • Veselý hoch a jiné povídky, SNKLHU, Praha 1957, překlad Božena Ehrmannová,
  • Selské povídky, Odeon, Praha 1972, překlad Božena Köllnová a Josef B. Michl,
  • Synnöve ze Slunečného návrší Mladá fronta, Praha 1981, překlad Božena Köllnová,

[editovat] Externí odkazy


Nobelova cena za literaturu
1902 1903 1904
Theodor Mommsen Bjørnstjerne Bjørnson Frédéric Mistral

José Echegaray y Eizaguirre


40
Související články obsahuje:
Portál Literatura