Oppidum Stradonice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oppidum Stradonice je nejvýznamnější keltské osídlení na území Čech.
Obsah |
[editovat] Poloha
Stradonické keltské oppidum leží v nadmořské výšce 380 m, na kopci mezi obcemi Nižbor a Stradonice u soutoku Habrového potoka a Berounky v katastru obce Nižbor zhruba 29 km východně od Hradiště Závist.
[editovat] Historie
Toto oppidum patří mezi největší a zároveň nejznámější česká oppida. Zhruba v 2. století př.n.l. se zde usídlili první Keltové. V té době šlo pouze o malou osadu, která neměla žádné opevnění. Vzhledem k neustálému rozšiřování osady a s jeho zvyšujícím se významem, který byl zapříčiněn tím, že pod oppidem u řeky Berounky vedla významná obchodní cesta směrem k největšímu keltskému oppidu Závist, začali zdejší obyvatelé budovat opevnění. V tehdejší době byl význam oppida opravdu nesmírný. V blízké řece Keltové těžili zlato a na nedaleké Krušné hoře u Otročiněvsi již tehdy povrchově získávali železnou rudu. Tyto kovy nadále zpracovávali, což dokládají archeologické nálezy pod stradonickým oppidem. Bylo tu objeveno několik šachtových pecí, které byly vysoké asi 60 cm (zčásti byly zapuštěné v zemi) a měly po stranách vydlabané malé otvory, jimiž se dovnitř vháněl vzduch pomocí měchů. Po dokončení tavby museli hutníci (a zároveň kováři) vylomit celý blok strusky a hrudky železa z něj vysekat. Jedná se o první doložené hutní zpracování kovů na našem území. Tento starý postup přetrval vlastně až do 16. století. Keltští kováři byli skutečnými mistry svého řemesla. Zejména zbraně, které vycházely z jejich dílen, se staly vítaným obchodním artiklem. V posledním století před začátkem letopočtu sem přicházeli římští obchodníci s luxusním zbožím, což dokazuje výjimečnost tohoto keltského sídla.
[editovat] Stavby a opevnění
[editovat] Stavby
Byly usazovány do půlmetrové hloubky, nejčastěji do štěrku, písku nebo spraše, výjimečně v některých sídlech do skály. Domy byly z dřevěné konstrukce &ndsh; většinou trámové, kůlové nebo tyčové. Střechy byly pokryté slaměnými došky případně drny nebo rákosem. Často se střecha zatěžovala kameny aby odolala povětrnostním podmínkám. Stěny byly ze dřeva nebo roubené či hrázděné s proutěnou výplní a u země se zpevňovaly jílovou zídkou. Méně častým jevem byla podezdívka z na sebe kladených kamenů. Vchod byl téměř vždy orientován jihozápadním směrem. Okna byla s největší pravděpodobností hodně malá, aby se dala v zimě snadno zakrýt bedněním a díky nim také bylo v domech světlo. Od 5. stol. př.n.l. se objevují v některých staveních dveře, v některých případech dokonce opatřené jednoduchým zamykacím mechanizmem. Podlahy domů byly zpevněné a byl na nich rozprostřen písek nebo jíl. Při posledním archeologickém výzkumu v roce 1981 byl zjištěn dvorcový systém části osídlení s objekty jako jsou studny, nádrže na vodu, přístřešky, různé typy obydlí a hospodářských stavení, které tvořily celky – dvorce.
[editovat] Podhradí
Jednalo se o rozlehlou část hradiště za valem centrální oblasti, která byla hustě osídlená, zvláště na východním a severním svahu. Bylo zde velké množství domů (některé byly napůl zahloubené, jiné stály na povrchu), stájí pro hospodářská zvířata, několik řemeslných a uměleckých dílen, studen a nádrží na vodu. V pozdější stavební fázi byly obě části od sebe odděleny dalším valem. V době největšího rozkvětu oppida se tak vytvořil dvojitý systém opevnění.
[editovat] Centrální oblast
Ležela na obou pahorcích ve vyšších polohách kopce. Nacházelo se zde kultovní centrum a centrum světské moci. Většina prostoru byla bezohledně překopána počátkem století, navíc je poměrně mělce pod zemí skála, takže dnešní informace jsou dosti nejasné a neúplné.
[editovat] Opevnění
Nejstarší fáze stavby opevnění spadá do roku 120 př.n.l. a byla tvořena jednoduchou palisádovou hradbou s příkopem. Ve své největší podobě mělo vnější opevnění délku 4,25 km. Celkem byly tři stupně opevnění. V čele hradby stála zeď z kamenů, kladených na sucho. Mezi ně se zapouštěly kůly, jejichž vzdálenost se měnila podle reliéfu místa a charakteru hradby. Shora na ní navazovala hlinitokamenitá hradba s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Tato hradba měla na šířku 2,5 metru [Obrázek zde] (její výška není přesně známa) a prokazatelně se nacházela nejméně na 75 metrech opevnění. Jedná se tedy o pozdně laténskou strukturu opevnění. Hlavním vstupem do oppida byla dvojitá vstupní brána klešťového typu, která byla umístěna na východě. Jednalo se o velmi silný stupeň opevnění. [Obrázek zde]
[editovat] Zánik
Kolem přelomu letopočtu ukončila keltskou éru expanze germánských kmenů. Germáni z kmene Markomanů stradonické oppidum dobyli a následně vypálili, zbylí Keltové postupně splynuli s novým obyvatelstvem. A tak vyspělou keltskou civilizaci nahradili noví obyvatelé na nepoměrně nižší úrovni.
[editovat] Historická devastace
Nejsmutnější část historie stradonického oppida však přišla v roce 1877 po náhodném nálezu asi dvou stovek zlatých mincí. Tento nález bohužel odstartoval zlatokopeckou vlnu, stovky lidí (vesměs nezaměstnaných) se vrhaly na kopec a celé území doslova a do písmene rozoraly daleko lépe, než dnešní moderní zemědělská technika. Mnoho cenných historických zbytků staveb a hradeb bylo zničeno a přibližně 300 tun zvířecích kostí bylo prodáno obchodníkům na další zpracování. Podle dobového tisku zde kopalo denně až 300 lidí. Sortimentem, který byl kupován starožitníky a sběrateli, byly různé bronzové a železné předměty, skleněné náramky a korále, různé druhy zlatých mincí (nejčastěji se jednalo o tzv. duhovky), výrobky z kostí, malovaná a jinak zdobená keramika, točená na hrnčířském kruhu. Dále se zde našly i rámečky voskových tabulek na psaní a psací rydla. Nalezena byla i díla sochařského umění a řemesla. V nálezech převažovaly kovářské a hrnčířské výtvory. Kovolitecká díla byla zastoupena zvířecími i lidskými figurkami. Sklářství reprezentovaly korále, náramky a šperky s emailem.
Díky chamtivosti a vidině snadného zbohatnutí bylo téměř zdevastováno nejcennější archeologické naleziště ve střední Evropě od dob objevu pohřebiště v Halštatu a švýcarských nákolních staveb.
POZOR!!! Archeologické výzkumy na území České republiky mohou provádět, podle zákona č.20/1987 Sb. ve znění zákona 242/92 Sb., pouze Archeologický ústav AV ČR a další oprávněné odborné organizace, které mají k této činnosti povolení od Ministerstva kultury ČR a dohodu s Akademií věd ČR. Pouze tyto organizace mohou také provádět vyhledávání archeologických movitých památek pomocí detektorů kovů, jiných detekčních přístrojů a metod. Ostatní fyzické a právnické osoby, zájmová sdružení a jiné skupiny detekční činnost, sledující výskyt kovových předmětů na území s archeologickými nálezy, provozovat nemohou. Jakékoli pohybování se z detektorem kovů na uzemí archeologických nalezišť nebo v jejich blízkosti je považováno za trestný čin podle znění tohoto zákona!!!
[editovat] Externí odkazy
- Keltská Evropa
- Letecký pohled - s trochou představivosti si lze valy bývalého oppida představit podél mezí

