Optická hustota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Optická hustota (anglicky Optical density resp. O. D.) je absorbance daného optického elementu při dané vlnové délce λ na jednotku vzdálenosti:

OD_\lambda = {A_\lambda \over l} = -{1 \over l} \log_{10} T =  {1 \over l}\log_{10} \left ({I_0 \over I} \right )

kde:

l = je tloušťka vzorku resp. přesněji délka dráhy paprsku ve vzorku meřená v centimetrech
Aλ = je absorbance změřená při vlnové délce λ
T = transmitance
I0 = intenzita dopadajícího světla
I = intenzita prošlého světla

Ačkoliv absorbance ve skutečnosti nemá jednotky, často se v angličtině uvadí v tzv. absorbančních jednotkách - „Absorbance Units“ resp. AU. Podobně je optická hustota měřena v ODU, cože je ekvivalent k AU cm−1.

Měření optické hustoty se často používá v mikrobiologii jako jednoduché metody k určení koncentrace počtu buněk v suspensi, protože v jistém rozsahu platí přibližně lineární vztah mezi koncentrací buněk a O.D. Pokud je naměřená absorbance větší než 0,25, což je typický limit lineární korelace mezi absorbancí a koncentrací buněk, je nutné vzorek znovu zředit tak, aby hodnoty byly opět v lineární oblasti.