Mana (pokrm)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sbírání many (Francesco Ubertini Bachiacca, 1555)
Sbírání many (Francesco Ubertini Bachiacca, 1555)

Mana (hebrejsky man) je pokrm, kterým Bůh živil na čtyřicetileté cestě pouští Izraelský lid. Její první seslání se popisuje v starozákonní knize Exodus, 16. kapitola.

Podle tohoto vyprávění Izraelité reptali proti Bohu a Mojžíšovi, který je vedl, že nemají co jíst a že zemřou hlady. Mojžíš se proto modlí k Bohu a ten sesílá lidu křepelky a manu. Mana je jakousi náhradou za chléb. V Exodu se píše: A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.

Etymologie názvu je vysvětlována v Exodu z otázky, kterou si Izraelité při pohledu na manu kladli: מנ הוא (man hú Co je to?). Hebrejské slovo ve skutečnosti asi pochází z aramejštiny a jeho původní význam není znám.

Mana je symbolem Boží starostlivosti a prozřetelnosti vůči svému lidu, je symbolem pokrmu a síly, kterou Bůh dává člověku na jeho cestu. V tomto ohledu evangelium podle Jana srovnává manu a eucharistii (srv. Jan 6,22-59) a představuje eucharistii jako pravou, skutečnou manu, jejímž předobrazem byla právě mana seslaná Izraelitům na poušti.

V lidových rčeních je mana symbolem něčeho vynikajícího, nesmírně chutného, lahodného (srov. „je to mana nebeská“).