Ombudsman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.

Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20.století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.

Parlametní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:

  • je volen parlamentem
  • je politicky nezávislý
  • nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
  • může provádět vlastní šetření

Parlametní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.

V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).

Obsah

[editovat] Ombudsman v České republice – Veřejný ochránce práv

Tento úřad byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb. a jeho úkolem je přispívat k ochraně občanů před jednáním institucí státní správy a úřadů v situacích, kdy je toto jednání v rozporu s právem, kdy neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy a v případech, kdy jsou tyto úřady a instituce nečinné.

Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhl napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.

[editovat] Stížnost

Stížnosti lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem stížnosti by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu.

Stížnosti k ombudsmanovi jsou zprošteny poplatků.

Stížnosti od občanů přijímá v případech, že jsou směřovány na:

  • Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad
  • Ministerstva
  • Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
  • Okresní úřady a města při výkonu působnosti okresních úřadů
  • Obce při výkonu státní správy - nikoliv však v případě, že rozhodují jako samospráva
  • Jiné správní úřady s působností na celém území státu a úřady jim podléhající
  • Policii ve věcech netýkajících se vyšetřování
  • Armádu
  • Hradní stráž
  • Vězeňskou službu
  • Trest odnětí svobody
  • Ochrannou a ústavní výchovu a ochranné léčení
  • Zdravotní pojišťovny
  • Soudy při výkonu státní správy (prodlení v řízení a nečinnost)

[editovat] Pravomoci

Veřejný ochránce práv stěžovatelům umožňuje, aby byly jejich stížnosti nestranně posouzeny kompetentními osobami.

Ombudsmanm má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhu či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybyli, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.

Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.

Pravomoc se nevztahuje na:

  • Parlament
  • Prezidenta a vládu
  • Nejvyšší kontrolní úřad
  • Zpravodajské služby
  • Vyšetřovatele
  • Státní zastupitelství
  • Rozhodovací činnost soudu

[editovat] Obsazení úřadu

[editovat] Veřejný ochránce práv

  1. JUDr. Otakar Motejl (18. prosince 2000 - dosud)

[editovat] Zástupce veřejného ochránce práv

  1. Anna Šabatová (2001-2007)
  2. Jitka Seitlová (od 2007)

[editovat] Externí odkazy