Ironie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 11. 11. 2005, a nereflektuje změny po tomto datu. (audio nápověda)
Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova ironie.

Ironie je převážně humoristickou formou, která spočívá ve vyslovení opaku toho, co chceme vyjádřit, při zachování dojmu, že to, co říkáme, je v nesouhlasu s tím, co chceme vyjádřit.

V literatuře je ironie způsob výsměchu. Mimoto je užívána za účelem kritiky, pro kterýžto účel mluvčí často používá termíny zdánlivě kladné v úmyslu devalorizovat předmět hovoru. Vzhledem k přirozené zdvořilosti člověka nebývá užívána opačně ve strachu o špatné pochopení i přes změny intonace nebo použití interpunkce (věta: „Bylo to odporné!“ v běžném jazyce nemůže zpravidla vyjádřit ironickou skutečnost, tedy: „Bylo to výborné“). Z tohoto důvodu je pro vyjádření pozitivních vlastností užíván především litotes (viz dále).

Ironie svou podstatou nutí čtenáře nebo posluchače, aby byl během četby nebo poslechu aktivní, aby přemýšlel a vybral si svou vlastní pozici v hovoru, často ve sporu.

Ironie zůstává zpravidla nepochopena jedinci, jejichž myšlenková úroveň se pohybuje v blízkosti nižší hranice lehké mentální retardace (debility).

[editovat] Charakteristika

Ironie je charakterizována především změnou intonace, v textu pak změnou typografie nebo interpunkcí (uvozovky, vykřičník atd.)

Nemusí být také provázena ničím, co by explicitně upozorňovalo, že se jedná o ironii. Takové použití je však pro svou všeobecnou nesrozumitelnost z praktických důvodů nebezpečné. Používá se jen v případech, kdy je obsah sdělení dostatečně absurdní. U některých národů však může být tento způsob ironie (stejně jako jakýkoli jiný) nesrozumitelný. Oproti tomu za humor nejvíce implicitně ironický bývá považován humor francouzský, méně pak anglický.

Pro praktické využití je slovní ironie užívána v argumentačních a kritických textech. Autor používá rozličné stylové postupy (některé jsou substituabilní):

  • Antifráze (nejjednodušší způsob ironie): vyslovení opaku toho, co chceme vyjádřit, dávajíce tento rozpor evidentně najevo („Aha! No jasně. Ty jsi nevinný! A co ta krev na košili?“ )
  • Hyperbola: přehánění; zpravidla vyznívá ironicky i bez změny intonace nebo interpunkce („Jasně, že je velká. Je obrovská, nesmírná, přímo obří.“ = „Je malá.“)
  • Litotes: říct málo, abychom vyjádřili mnoho („Inu, dalo se to překousnout.“ + intonace = „Bylo to výborné.“)
  • Parodie: napodobení za účelem výsměchu

[editovat] Vývoj

Ironie vznikla převážně pro obohacení vyjadřovacích schopností a pro únik z uzavřenosti a přímočarosti. Její rozšířenost je dána i přirozenou vlastností člověka vidět směšnost v paradoxu a absurditě.

V posledních několika desetiletích se objevuje nová forma ironie spočívající ve zdvojené ironii. A to ze stejného důvodu, pro který kdysi vznikla ironie: především pro obohacení vyjadřovacích schopností. Její srozumitelnost je však omezena relativně vysokou inteligencí a hlavně výrazným obeznámením s tématem. V praxi pak dvojitá ironie vyjadřuje přesně to, co bylo myšleno, ačkoliv je tím skutečnost dvakrát negována a tedy uvedena na pravou míru. Třetí stupeň ironie zpravidla není pochopen nikým kromě samotného tvůrce, jelikož se kryje nejen v projevu, ale rovněž ve výsledku se stupněm prvním. Z tohoto důvodu lingvisté již další rozvoj ironie nepředpokládají.

[editovat] Typicky ironické literární žánry


40
Související články obsahuje:
Portál Literatura