Solovecké ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pohled na pobřeží Soloveckého ostrova se Soloveckým klášterem
Pohled na pobřeží Soloveckého ostrova se Soloveckým klášterem
Uvnitř Soloveckého kláštera
Uvnitř Soloveckého kláštera
Solovecký klášter na fotografii Sergeja Michajloviče Prokudina-Gorského z roku 1915
Solovecký klášter na fotografii Sergeja Michajloviče Prokudina-Gorského z roku 1915

Solovecké ostrovy (rusky Соловецкие острова), také známé jako Solovky, je skupina ostrovů v Bílém moři. Ostrovy leží v Archangelské oblasti Ruska. Žije zde 968 obyvatel (sčítání lidu 2002); v roce 1989 zde žilo 1317 obyvatel.

Obsah

[editovat] Geografie

Rozloha je 347 km². Hlavní ostrovy:

  • Solovecký (nebo Velký Solovecký) ostrov – 246 km²
  • Anzerský ostrov (nebo Anzer) – 47 km²
  • Velká Muksalma – 17 km²
  • Malá Muksalma – 0,57 km²
  • Velký zaječí ostrov – 1,25 km²
  • Malý zaječí ostrov – 1,02 km²

Pobřeží je značně členité, z hornin převládá žula a rula. Krajina je kopcovitá (nejvyšší bod 107 m nad mořem). Většina území ostrovů je pokryta jehličnatými dřevinami – převážně borovicí a smrkem, v části krajiny jsou močály. Na ostrovech je více jak 200 zarybněných jezer. Některá jsou spojena kanály.

[editovat] Historie

Ostrovy občas navštěvovali Novgoroďané a Karelci. Střídave je vyhlašovali za svá území. Do příchodu mnichů ostrovy nebyly trvale osídleny.

[editovat] Mniši

Roku 1429 po dvoudenní plavbě připluli loďkou na Velký solovecký ostrov dva pravoslavní mniši.(jeden z nich se jmenoval Savvatij) Spatřili krásnou krajinu, tetřevy, zajíce, jeleny; zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nebyli. Prohlásili tento ostrov za svatý a založili zde klášter. Z tohoto období jsou chrámy Uspenský a Preobraženský a desítky kostelů, kapliček a pousteven. Tady vykonali mnoho práce nejprve mniši, později také klášterní rolníci a přicházející řemeslníci. Množství kanálů spojilo jednotlivá jezera, dřevěné roury přiváděly do klášterů jezerní vodu. Později mniši chovali domácí zvířata a dokázali vypěstovat bohatou úrodu zeleniny. Rozvinula se řemeslná výroba na pokročilé úrovni.

[editovat] Státní vězení

Carské vojsko vybudovalo na ostrově kamennou pevnost k ochraně hraničního pásma, která od roku 1718 sloužila jako vězení. Počet vězňů se pohyboval v řádu desítek až stovek. V 80. letech 19. století navštívil Solovky velitel vojsk petrohradské oblasti a dospěl k závěru, že vojenský oddíl je tam zbytečný a vojáky odvolal. V roce 1903 solovecké vězení zaniklo.

[editovat] Velká říjnová socialistická revoluce

Kvetoucí solovecký klášter se ještě v revolučních dobách těšil slávě a vážnosti po celé Rusi. Když ale přešla moc do rukou pracujících, sovětští komisaři prohlásili klášter za sovchoz a nařídili mnichům, aby se méně modlili a více pracovali ve prospěch dělníků a rolníků. Majetek byl vyvlastněn. Dne 25. května 1923 vypukl v klášteře požár. Příčiny nebyly vyjasněny.

Bylo rozhodnuto zřídit „Severní tábory zvláštního určení“. V červnu 1923 přijeli čekisté s rozkazem vytvořit vzorně přísný lágr, pýchu dělnicko-rolnické republiky. Všechny kláštery a vojenské objekty se přeměnily v lágry. Množství vězňů vzrostlo o dva řády. A tak vznikla část daleko většího souostroví než Solovky: souostroví Gulag.

Nekrutější doba však ještě nenastala. Ta přišla až za éry budování bělomořského kanálu a za vlády Naftalije Antonoviče Frenkela. Nejvyšším zákonem Souostroví se stala jeho formulace: „Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme."

[editovat] Dnes

V roce 1974 se Solovecké ostrovy staly historickým a památkově chráněným územím, přírodní rezervací SSSR. Dnes patří Solovky k nejnavštěvovanějším místům na severu Ruska. Turisté připlouvají lodí, nebo přilétají z nejbližšího letiště, které je v Archangelsku.