Slovní druh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slovní druhy

Lingvistika tradičně dělí slova do slovních druhů. Ve vymezení jednotlivých slovních druhů hrají úlohu různé faktory: jakým způsobem se slovo zapojuje do věty, jaké tvary tvoří a jaké mluvnické kategorie u něj lze vysledovat atd.

češtině rozlišujeme následujících 10 slovních druhů:

  1. podstatná jména (substantiva)
  2. přídavná jména (adjektiva)
  3. zájmena (pronomia)
  4. číslovky (numeralia)
  5. slovesa (verba)
  6. příslovce (adverbia)
  7. předložky (prepozice)
  8. spojky (konjunkce)
  9. částice (partikule)
  10. citoslovce (interjekce)

Slova prvních pěti druhů jsou většinou ohebná. To znamená, že je lze skloňovat nebo časovat, a to buď podle vzorů, nebo jako nepravidelná. Některá slova těchto slovních druhů (například šapitó, pyré, čtyřikrát) jsou však nesklonná.

[editovat] Jména, obecná a vlastní jména

Ta slova prvních čtyř slovních druhů, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu, se souhrnně nazývají jména. Z číslovek jsou jmény jen některé.

Jména a jmenná sousloví se rozdělují na

  • obecná jména (apelativa), např. pes, mladý, kolik, sedmery, dům na návsi
  • vlastní jména (propria), např. Bílý tesák, Lhotka, (paní) Červená, (pan) Nikdo, (film) Sedm statečných, Bílý dům.

Vlastní jména se od obecných liší pravopisem (psaním velkých písmen). Některá slova mohou v zařazení a tím i v pravopise kolísat podle kontextu (například vyšel měsíc, ale na Měsíci, země je chladná, ale jádro Země je žhavé, napsal petici Vládě (míněna jedna konkrétní instituce), ale lze i vládě (míněno jen jako vymezení druhu instituce).