Irena (Byzanc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Solidus znázorňující Irenu jako „basilissu“ - císařovnu.
Solidus znázorňující Irenu jako „basilissu“ - císařovnu.

Irena z Athén (řecky Eirene), (* 752 v Athénách, † 9. srpna 803 ve vyhnanství na ostrově Lesbu) byla císařovnou východořímské říše.

V roce 769 se stala manželkou Leona IV., který se stal v roce 775 císařem. Rok po svatbě porodila syna, pozdějšího císaře Konstantina VI. Po Leonově smrti v roce 780 se stala Irena regentkou tehdy devítiletého císaře Konstantina a zůstala jí až do jeho plnoletosti. I potom setrvala císařovnou společně s ním. Poté co ho nechala v roce 797 usmrtit a ještě předtím oslepit, Irena získala samovládu a tím se stala také první ženou na trůně východořímského císařství.

Jako císařovna nebyla však příliš úspěšná. Armáda jí poskytovala jen vlažnou podporu a její rádcové a úředníci intrikovali mezi sebou. Snažila se tedy získat popularitu lidu snížením daní. Podporu však nenalezla, naproti tomu uvrhla říši do finančních obtíží.

Ohledně obrazoborectví patřila Irena ke straně ikonodulů (uctívačů ikon) a v roce 787 svolala druhý nikajský koncil, který kromě jiného rozhodl, že ikony budou uctívány, ale nesmí být zbožňovány.

Ze skutečnosti, že císařem byla žena vznikaly různé problémy s dalekosáhlými důsledky: Podle římského práva nemohla totiž žádná žena velet vojsku. Poněvadž císař zaujímal tuto pozici ze svého úřadu, nemohla být žádná žena legálně císařem. Jak říkají některé historické prameny, z tohoto důvodu pokládal papež Lev III. římský císařský trůn za uprázdněný a v zimě roku 800 tak mohl korunovat Karla Velikého císařem. Tento akt po právní stránce eliminoval východořímské císařství na západě a došlo tak k obnově západořímského císařství.

Podle Theofana Karel po korunovaci uvažoval dokonce o svatbě s Irenou, aby tak legalizoval svou vládu i na východě. Sňatek se však neuskutečnil, kromě jiných důvodů také proto, že Irena v roce 802 abdikovala a byla nahrazena svým ministrem financí Nikeforem. Toto zklamání zřejmě Karla přimělo k tomu, aby ve sporu o filioque postupoval proti Byzanci tak rozhořčeně. Irena zemřela v roce 803 ve vyhnanství na ostrově Lesbos.

[editovat] Bibliografie

  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol., Dějiny Byzance. Praha, Academia, 1992.

[editovat] Související odkazy

[editovat] Externí odkaz

Předchůdce: 797802 Nástupce:
Konstantin VI. Irena (Byzanc) Nikeforos I.