Letní olympijské hry 2000
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| XXVII. letní olympijské hry | |
| Místo konání | Sydney, Austrálie |
| Počet zemí | 199 |
| Počet atletů | |
| Soutěže | |
| Zahájení | 13. září 2000 |
| Zakončení | 1. října 2000 |
| Slib za atlety | Michele Hawkes |
| Slib za rozhodčí | Peter Kerr |
| Pochodeň | Cathy Freeman |
| Stadion | Olympijský stadion |
XXVII. letní olympijské hry 2000 se konaly v australském Sydney v září 2000. Kritikami a odbornou porotou byly vyhlášeny za jedny z nejlepších olympijských her století. V Austrálii se olympijské hry konaly po 44 letech.
Vůbec poprvé v historii olympijských her nastupovali například sportovci Hongkongu, Palestiny nebo Bruneje. Obrovský aplaus provázel nástup korejských sportovců, kteří nastupovali poprvé od rozdělení země pod společnou vlajkou, na níž je modrý Korejský poloostrov v bílém poli.
Celkem startovalo 200 zemí, ale oficálně se uvádí jen 199, protože sportovci Východního Timoru, tehdy patřícího Indonésii, nemohli oficiálně startovat jako samostatná země.
Bojovalo se celkem o 300 sad medailí.
Obsah |
[editovat] Zahajovací ceremoniál
Úvodní slavnostní ceremoniál začal v 16 hodin místního času v pátek 15. září. V úvodní části vystoupilo 160 dětí a shlédlo ho celkem 108 000 diváků na stadiónu. Zaznělo hodně znamých písní a vystoupila řada slavných osobností. Byl také vzdán hold celkem 62 000 dobrovolníkům z celého světa, kteří se podíleli na organizaci olympiády. Ve 21.04 místního času nastoupila česká reprezentace. Přesně ve 22.42 australského letního času zahájil na vyprodaném Olympijském stadionu Australia předseda MOV Juan Antonio Samaranch hry XXVII. olympiády.
S olympijskou pochodní na stadion přiběhl legendární australský atlet Herb Elliott a štafetu převzala též legendární sprinterka Betty Cuthbertová (nyní na invalidním vozíku). Běžkyně Cathy Freemanová zapálila na stadionu uprostřed umělého vodopádu olympijský oheň.
[editovat] Sportovní disciplíny
|
|
|
[editovat] Mezníky ve dnech Olympiády
[editovat] Den 1
- 33tiletá učitelka ze Švýcarska, Brigite McMahonová, vysoká jen 168 cm a vážící 57 kg, vyhrála ženský triatlon v čase 2:00:40 h.
- Japonský judista Nomura v kategorii do 60 kg vyhrál svůj šestý turnaj v řadě a stal se miláčkem celého publika.
- Svou hvězdnou honbou za zlatými medailemi nastartoval australský plavec Ian Thorp. Ještě tentýž den po kvalifikaci vyhrál dvě zlaté. (400m volný způsob, 4x200m volný způsob)
- V cyklistice, v disciplíně pevného kilometru vyhrál Queally, závodník Velké Británie v novém Olympijském rekordu, včase 1:01,609 min.
- Nový světový rekord padl ve vzpírání, v kategorii do 56 kg turecký závodník Multu zvedl 305 kg (137,5+167,5)
[editovat] Den 2
- Australan Matt Diamond brilantním finišem ve sportovní střelbě, v disciplíně trapu, vybojoval zlatou medaili se 147 doby (122+25).
- Překvapením dne byl italský plavec Fioravanti na trati 100m prsa, který se stal vítězem v čase 1:00:46 min.
- V mužském triatlonu zazářil Simon Whitfield z Kanady, když na posledních sto metrech předběhl druhého Němce Vuckovice.
- Jedním iponem deklasoval ve finále juda, kategorie do 66kg svého protivníka turecký závodník Ozkan.
[editovat] Den 3
- V plavání na 200m volný způsob Nizozemec Van den Hoogenband deklasoval favorizovaného Iana Thorpa v čase 1:45,35 min.
- Štěpánka Hilgertová vybojovala zlatou medaili ve vodním slalomu.
- Nevídané drama, trvající déle jak hodinu, převedl ve finále šermu (kord družstev) tým Itálie (Randazoo, Milanoli, Rota) s Francií (Di Martino, Obry, Srecki).
- Svojí první medaili získala Nizozemka Leontien Zijlaardová ve stíhacím závodě (o pár dní později přidala druhou zlatou v silničním závodě na 120 km).
[editovat] Den 4
- Po dlouhé době opět dosáhly na zlaté medaile rumunské gymnastky v soutěži družstev.
- Naprosto bezchybným výkonem uspělo družstvo Austrálie v jezdectví, disciplína Military družstev ve složení (Ryan, Dutton, Tinney, Hoy)
[editovat] Den 5
[editovat] Den 6
[editovat] Den 7
[editovat] Den 8
[editovat] Den 9
[editovat] Den 10
[editovat] Den 11
[editovat] Den 12
[editovat] Den 13
[editovat] Olympijská sportoviště
Celkem se bojovalo na třiceti sportovištích. Většina z nich se nachází v Olympijském parku v Sydney. Ten se rozkládá na 40 ha ve čtvrti Homebush Bay. Výstavba komplexu stála v přepočtu 68,5 miliardy korun. Jeho součástí byla olympijská vesnice a hlavní tiskové středisko. Další sportoviště se rozkládala v centru města a také v jeho východní a západní oblasti. Zápasy mužského a ženského fotbalového turnaje se uskutečnily také v Melbourne, Adelaide, Brisbane a Canbeře.
[editovat] Olympijský park
Olympijský stadion Australia je s kapacitou hlediště pro 110 000 sedících diváku vůbec největším olympijským sportovištěm v historii. Obě hlavní tribuny jsou překlenuty největšími střechami bez pilířů, jaké byly dosud na sportovním stadionu vybudovány, a měří přes 150 m. Na tomto supermoderním sportovišti se uskutečnil zahajovací i závěrečný ceremoniál her, atletické soutěže a finále mužského fotbalového turnaje. Kolem stadionu a po parkových cestách vedla také trať chodeckých soutěží a částečně i maratonu. Stadion má zatahovací střechu.
Sydney Superdome se stal dějištem soutěží hned ve třech sportovních odvětvích. Byl vybudován nákladem 162 milionů australských dolarů a jeho plochu i hlediště lze upravit podle potřeby. Sportovní gymnastiku a skoky na trampolíně mohlo sledovat 15 500 diváků, čtvrtfinálové, semifinálové a finálové boje v basketbalu pak 18 100 diváků.
Sydney International Aquatic Centre s kapacitou hlediště pro 17 500 diváků hostil plavání, zápasy o umístění ve vodním pólu, skoky do vody a synchronizované plavání. Uskutečnila se tam také plavecká část moderního pětiboje. Patří k nejhezčím stavbám v Olympijském parku, hlavní tribunu tvoří obrovské křídlo.
State Sports Centre je nejstarším olympijským sportovištěm a hráli na něm stolní tenisté a taekwondisté. Souboje mohlo sledovat 5 000 diváků.
The Dome byl postaven pro míčové hry, které může sledovat 10 000 diváků. Uskutečnily se tu vyřazovací zápasy v basketbalu, čtvrtfinále a semifinále v házené a házenkářky tu sehrály také utkání o umístění.
Pavillion 2, pojmenovaný Binnie, pojal až 6 000 návštěvníků, kteří přišli na zápasy v házené. Moderní pětibojaři zde absolvovali soutěže v šermu a ve střelbě.
Pavillion 3 má jméno Ross a kapacitu hlediště 6 000 diváků. Pod jeho střechou se uskutečnily soutěže v badmintonu a moderní gymnastice.
Pavillion 4, nazvaný Buring, se stal dějištěm vyřazovaních bojů ve volejbale, které mohlo sledovat až 6 000 diváků.
State Hockey Centre hostil soutěže v pozemním hokeji. Do hlediště se vejde 15 000 diváků.
Tennis Centre tvoří celkem šest kurtů s umělým povrchem Rebound Ace, používaným i při grandslamovém turnaji v Melbourne. Centrální dvorec má kapacitu hlediště 10 000 diváků, na dalších kurtech se kapacita pohybuje od 400 do 2 000 sedadel.
Baseball Stadium sloužil baseballu, moderní pětibojaři tu absolvovali parcour a běh. Dění na ploše mohlo sledovat 20 000 diváků.
[editovat] Darling Harbour – centrum města
Sydney Entertainment Centre pojalo do hlediště 11 000 diváků. Proběhly tu vyřazovací boje i utkání o medaile ve volejbale.
Exhibition Halls tvoří komplex šesti výstavních hal, které byly změněny ve sportoviště. V propojené 1. a 2. hale se vystřídali judisté se zápásníky, jejichž souboje mohlo sledovat 9 000 diváků. Ve 3. hale se uskutečnila vyřazovací utkání v boxu před zraky 7 500 diváků, pro finálové duely došlo ke zvýšení kapacity na 10 000 diváků. Ve 4. hale se uskutečnilo finále šermířských soutěží a její přestavitelné hlediště mělo kapacitu 5 000 sedadel. V nejmenší, 5. hale, se uskutečnily vyřazovací duely v šermu.
[editovat] Východní oblast Sydney
Sydney Opera House je jednou z dominant města. Okolí tohoto architektonického skvostu bylo dějištěm triatlonistů. Dalšími místy, kam trasa triatlonu závodníky zavedla, byly přístav a botanická zahrada. Speciálně vybudované hlediště před budovou Opery pojmulo 8500 diváků.
Sydney Football Stadium ve čtvrti Centennial Parklands byl dějištěm fotbalových zápasů skupiny A mužů, uskutečnil se tam také čtvrtfinálový a semifinálový zápas mužského turnaje a souboj o bronz. Ženy tu odehrály jedno semifinále a obě utkání o medaile. Kapacita stadionu je 42 000 diváků a v jeho okolí se uskutečnili silniční cyklistické závody.
Sailing Marina ve čtvrti Rushcutters Bay byl centrem jachtařských soutěží. Závody mohli diváci sledovat z břehu. Kapacita byla neomezená.
Beach Volleyball Centre v městské části Bondi Beach byl posledním dokončeným sportovištěm s několika kurty pro plážový volejbal. Realizace stavby vyvolala bouřlivé protesty ekologických aktivistů. Podmínkou souhlasu bylo, že po skončení her musí být vše uvedeno do původního stavu. Kapacita hlavního kurtu byla 10 000 diváků.
Dunc Gray Velodrome v oblasti Bankstownu byl centrem dráhové cyklistiky. Dřevěná dráha byla dlouhá 250 m. Velodrom nese jméno prvního australského olympijského vítěze v cyklistice. Do hlediště se vejde 6000 diváků.
Equestrian Centre Horse Park ve Fairfieldu, 25 km za Sydney, byl centrem všech jezdeckých soutěží a celý areál, kde je 224 stájí a více než 25 km v přírodě, mohlo navštívit až 50 000 lidí.
Fairfield City Farm byl centrem soutěží na horských kolech. Okruh, jehož povrch tvořil převážně jíl, byl místy až extrémně náročný. Okolí tratí bylo upraveno pro kapacitu 20 000 diváků.
Sydney International Shooting Centre je supermoderní areál pro všechny brokové, kulové i vzduchovkové disciplíny. Leží na 78 ha ve čtvrti Cecil Park a celková kapacita hledišť jednotlivých střelnic je 7000 diváků.
Sydney International Regatta Centre se nachází u jezera Penrith, 61 km od centra her. Jely se tam veslařské soutěže a o medaile se zde utkali i rychlostní kanoisté. Hlediště pojme 27 000 diváků.
Penrith Whitewater Stadium je umělý kanál pro vodní slalom s rovnoměrně rozloženým spádem a bohatým průtokem vody. Tribuny kolem trati a zejména v cílové části pojmou 12 500 diváků.
Softbal Centre Aquilina Reserve v Blacktownu na okraji Sydney hostil utkání softbalistek, která mohlo sledovat 8000 návštěvníků. O polovinu menší hlediště má sousední baseballový areál, kde se uskutečnily úvodní turnaje.
Ryde Aquatic Leisure Centre se stal domovem vodních pólistů a pólistek při vyřazovacích zápasech. Do hlediště se u bázenu vejde 4000 diváků.
[editovat] Sportoviště mimo Sydney
Melbourne Cricket Ground byl v roce 1956 centrem olympiády. Nyní se vrátil na scénu jako jeden z pětice hostitelů fotbalových turnajů, kde byly k vidění vybrané zápasy všech čtyř skupin mužů i obou skupin žen. Navíc se tu uskutečnilo po jednom čtvrtfinálovém a jednom semifinálovém utkání mužů. Hlediště má kapacitu 98 000 diváků.
Brisbane Crickert Ground je domovem fotbalového týmu Brisbane Lions a hostil zápasy skupin C a D turnaje mužů. Čeští reprezentanti zde sehráli své zápasy s Kuvajtem a Kamerunem. Hrál se tu i jeden mužský čtvrtfinálový zápas. Kapacita hlediště je 37 500 diváků.
Bruce Stadium Canberra je největším sportovištěm hlavního města Austrálie, většinou se tam hraje ragby, i proto se na poslední chvíli měnil trávník. Právě na něm odehrálí čeští fotbalisté úvodní utkání s týmem USA a kromě naší skupiny C tu proběhla i utkání skupiny D. Před hledištěm pro 25 000 diváků se vystřídila i družstva obou skupin turnaje žen, který tu také odehrál jedno semifinálové utkání.
Hindmarsh Stadium Adelaide s kapacitou hlediště pro 20 000 diváků. Hrály se tu zápasy mužských skupin A a B a jedno čtvrfinálové utkání. Tento stadion byl nejvzdálenějším sportovištěm od Sydney.
[editovat] Výsledky XXVII. Olympijských her
[editovat] Nejúspěšnější sportovci olympiády v Sydney
Jméno stát sport celkem zlato stříbro bronz Alexej Němov Rusko gymnastika 6 2 1 3 Ian Thorpe Austrálie plavání 5 3 2 0 Marion Jonesová USA atletika 5 3 0 2 Dara Torresová USA plavání 5 2 3 0 Leontien Zijlaardová Nizozemsko cyklistika 4 3 1 0 Inge de Bruijnová Nizozemsko plavání 4 3 1 0 Jenny Thompsonová USA plavání 4 3 0 1 Michael Klim Austrálie plavání 4 2 2 0 Gary Hall USA plavání 4 2 0 2 Piet van den Hoogenband Nizozemsko plavání 4 2 0 2 Susie O´Neillová Austrálie plavání 4 1 3 0
[editovat] Zakončovací ceremoniál
Olympijský oheň byl uhašen v neděli 1. října 2000. „Byly to moje poslední hry jako předsedy Mezinárodního olympijského výboru a byly nejlepší v celé historii. Jejich vítězem se stalo Sydney,“ řekl předseda MOV Juan Antonio Samaranch a poté prohlásil olympiádu za ukončenou. Na plochu stadionu, kde se konal závěrečný ceremoniál, nastoupili sportovci s vlajkami 199 zúčastněných zemí. Vlajku České republiky nesl Roman Šebrle, stříbrný desetibojař z těchto olympijských her. Zástupce Východního Timoru šel pod olympijskou vlajkou. Bylo představeno osm nově zvolených členů MOV z řad sportovců. Starosta Atén Dimitris L. Avramopoulous převzal olympijskou vlajku od starosty Sydney Franka Sartora. Na velkoplošné projekci zazářil nápis Olympiádo, vítej doma, v Aténách 2004. Olympiáda se tak po 108 letech vracela do míst, kde se poprvé uskutečnila na sklonku minulého století. Operní pěvkyně Yvonne Kennyová zazpívala olympijskou hymnu. Na závěr byl připraven famózní ohňostroj. Zakončení olympiády v samotném městě sledovalo podle organizátorů přes pět miliónů lidí. Na stadionu pak ještě dlouho svítil nápis Na shledanou v Aténách 2004.
| Letní: | 1896 • 1900 • 1904 • 19061 • 1908 • 1912 • (1916)2 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • (1940)2 • (1944)2 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020 |
|---|---|
| Zimní: | 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • (1940)2 • (1944)2 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1994 • 1998 • 2002 • 2006 • 2010 • 2014 • 2018 |
| 1MOV je neuznal za oficiální • 2zrušeno kvůli válce | |

