Bedla vysoká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Bedla vysoká

Bedla vysoká
Bedla vysoká
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae )
Rod: Bedla (Macrolepiota)
Binomické jméno
Macrolepiota procera var. procera
(Vitt.) Quél.

Bedla vysoká nazývaná též bedla jedlá, bedla ztepilá nebo velkobedla (Macrolepiota procera var. procera (Scop. ex. Fr.) Kumm.) je jedlá houba z čeledi pečárkovitých

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Agaricus procerus Scop. 1772
  • Lepiota procera (Scop.) Gray 1821
  • Lepiotophyllum procerum (Scop.) Locq. 1942
  • Macrolepiota procera (Scop.) Singer. 1948

[editovat] Popis

  • Klobouk bedly vysoké má v průměru 10-25 cm, zpočátku je vejčitý a celý hnědý, později tupě kuželovitý až plochý, s hrbolem na středu. V mládí celý hnědý, později na bělavém podkladě pokrytý velkými hnědými šupinami.
  • Závoj je bílý, blanitý, plstnatý.
  • Prsten je velký, bílý kožovitý, s dvojitým ostřím, po třeni posunovatelný.
  • Lupeny jsou bílé, husté, vysoké, u třeně volné. V mládí zakryté závojem.
  • Třeň je 15 - 40 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, válcovitý, dole nápadně hlízovitě rozšířený, v mládí celý hnédý, v dospělosti příčně šupinatě žíhaný, dřevnatý, rourkovitě dutý.
  • Dužnina je bílá, neměnná, v klobouku vatovítá, ve třeni tvrdá, dřevnatě vláknitá.
  • Chuť má lahodnou, vůni příjemnou.

[editovat] Výskyt

Roste hojně v červenci až říjnu na výslunných okrajích a mýtinách lesů všech typů, nejvíce však ve smíšených lesích a na pasekách.

[editovat] Použití

Je to jedlá a dobrá houba. Výtečné jsou zejména dosud uzavřené klobouky mladých plodnic obalované jako řízky a nebo plněné masitou náplní a zapékané v troubě. Ke konzervaci se moc nehodí, pouze klobouky lze zmrazit.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny s různými druhy muchomůrek, hlavně silně jedovatou muchomůrkou tygrovanou či smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Tyto však vyrůstají z pochvy. Dále je možno ji zaměnit za další druhy jedlých bedel - Bedla tmavohnědá a Bedla zelenající.

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 88.