Bažanka vytrvalá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pozor, jed!
Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Bažanka vytrvalá

Bažanka vytrvalá
Bažanka vytrvalá
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Podtřída: Hamamelididae
Řád: pryšcotvaré (Euphorbiales)
Čeleď: pryšcovité (Euphorbiaceae )
Rod: Bažanka (Mercurialis)
Binomické jméno
Mercurialis perennis
L., 1753

Bažanka vytrvalá, také nazývaná bažanka lesní (Mercurialis perennis), je dvoudomá, vytrvalá rostlina z čeledi pryšcovitých. Celá rostlina je včetně semen jedovatá.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Mercurialis paxii Graebner, 1917 sensu Rauschert, 1969 non M. × paxii Graebner, 1917 (=M. ovata × perennis)
  • Mercurialis × longistipes (Borbas) Baksay, 1957 (nom. inval.) non M. longistipes (Borbás) sensu Holub, 1970
detail
detail

[editovat] Popis

Bažanka vytrvalá je dvoudomá, vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, vysoká asi 15 až 40 cm. Druh je velice proměnlivý především ve tvaru a velikosti listů a v délce řapíků.

  • Bažanka se šíří především oddenky.
  • Lodyha je přímá, nevětvená, se 2 sbíhavými lištami.
  • Listy jsou v horní polovině lodyhy, vstřícné, řapíkaté, kopinaté až podlouhle vejčité, tupě zubaté, zpravidla přitisklé.
  • Samčí květy jsou uspořádány v klasnatá květenství, drobné, žlutozelené, bez korunních lístků a se třemi lístky kališními
  • Samičí květy jsou ve stopkatých, jedno- až trojkvětých klubíčkách vyrůstajících v paždí listů, rovněž žlutozelené.
  • Kvete v dubnu až květnu.
  • Plody jsou tobolky 5-7 mm velké, obsahující kulovitá semena o průměru 3 mm.

[editovat] Areál rozšíření

Areál původního rozšíření zahrnuje Evropu od Pyrenejského poloostrova (sever Španělska a část Portugalska) a severu Pyrenejského poloostrova až po jih Skandinávie, na východ po Bělorusko, Ukrajinu a jižní polovinu Ruska včetně Krymu, ve Středomoří se vykytuje vzácně, izolovaně roste i v Alžírsku na severu Afriky, v severním i jižním podhůří Kavkazu, v Turecku a Íránu. Druhotně byla zavlečena do Austrálie.

V ČR roste roztroušeně až hojně, pouze ve vyšších polohách vzácně nebo chybí.

[editovat] Stanoviště

Stinné a humózní listnaté a smíšené lesy, křoviny, často podél vodních toků. Všeobecně lze její výskyt považovat za ukazatele velmi příznivých podmínek pro rozvoj lesa a prozrazuje nejlepší bonity lesních půd.

[editovat] Obsahové látky

Bažanka obsahuje methylamin, trimethylamin, hermidin, terpenické silice, saponiny, glykosidy, třísloviny, cukry a zřejmě i ještě blíže neprozkoumané alkaloidy.

[editovat] Otravy

Otrava, která bývá častější v době zrání semen této rostliny, jež obsahují větší koncentrace jedovatých látek, se projevuje nechutenstvím, kolikovitými bolestmi, průjmem (často krvavým) a celkovou malátností; v těžších případech se mohou objevit i poruchy srdeční činnosti. Typickým projevem požití je červené zbarvení moči. Otravy však nebývají smrtelné a byly pozorovány spíše u zvířat nežli u lidí.

[editovat] Použití

Za starověku již od 6. stol. př. n. l. byl extrakt z této rostliny užíván zevně při menstruačních potížích a k léčbě dalších ženských nemocí. Ve středověku byl užíván kromě toho i k léčení revmatických bolestí, dny, otoků, proti zácpě, při zánětu průdušek (bronchitidě), pro výplachy nosu při rýmě a při nechutenství. Tinktura se používala zevně jako dezinfekční prostředek (antiseptikum). V lidovém léčitelství byl používán odvar z čerstvých rostlin jako laxativum (projímadlo) a diuretikum (močopudný prostředek); vzhledem k dráždivým účinkům na sliznice se však jeho použití dnes nedoporučuje. V homeopatii se extrakt však dosud používá jako složka laxativ, prostředků proti revmatismu, revmatické horečce, artritidě, myokarditidě, chřipce, při sepsi a při jaterních poruchách.

Kvetoucí nať používaná jako droga se označuje Herba mercurialis perennis.

Vodní extrakt z listů a stonků má modrou barvu, podobnou indigu, které v minulosti nahrazoval. Kyselinami se mění jeho barva na červenou, v alkalickém prostředí se rozkládá.

[editovat] Historická poznámka

Jako léčivku ji doporučoval už Hippokratés. V antickém Římě byla tato rostlina zasvěcena bohu Merkurovi, ochránci zdraví, který podle pověsti její léčivé účinky zjevil lidem. Odtud pochází i dnešní rodové latinské jméno této rostliny. Také staří Germáni si této rostliny vážili a zasvětili ji bohu Ódinovi (Wotanovi). Ve středověku se tvrdilo, že je jednou z devíti rostlin, které používají čarodějnice k přípravě kouzelných mastí.

[editovat] Literatura

  • Květena České republiky, díl 3. 1. vyd. Eds. S. Hejný, B. Slavík. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0256-1. S. 348-350.

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu