Lichokopytníci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Lichokopytníci

Kůň
Kůň
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Owen, 1848
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Podtřída: Placentálové (Placentalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeledi


Lichokopytníci jsou řádem býložravých savců, u kterých osa končetiny prochází třetím, často největším prstem. Jsou to prstochodci, poslední články prstů jsou chráněny rohovitými kopyty. Největšího rozkvětu dosáhli v třetihorách, dnes se jedná o vymírající skupinu.

Vědecké jméno Perissodactyla pochází z řeckých slov perissos, lichý a daktulos, prst.

Obsah

[editovat] Charakteristika řádu

Lichokopytníci jsou středně velcí až velcí, na zemi žijící býložravci. Jsou proto přizpůsobeni příjmu a trávení rostlinné potravy. Obličejová část lebky je zvětšená, lichokopytníci mají ostré řezáky a silné pysky k ukusování stébel a listí, třenové zuby jsou molarizované, tzn. vypadají jako stoličky a mají i stejnou funkci, což zvyšuje skusnou plochu. Třenové zuby i stoličky mají vysoké korunky a jejich sklovina je zřasená. Špičáky často úplně chybí. Většina lichokopytníků má 44 zubů.

Žaludek je jednoduchý, fermentace rostlinné potravy a trávení celulózy probíhá až v objemném slepém střevu v tračníku. Až tyto oddíly trávicí trubice jsou totiž osídlené symbiotickými bakteriemi, které rozkládají jinak nestravitelnou rostlinnou potravu. Z tlustého střeva se ale získané živiny resorbují hůře než v přední části střev, proto lichokopytníci zužitkovávají potravu hůře než přežvýkavci, kteří rozkládají celulózu v předžaludcích.

Osa končetin prochází třetím prstem, na něm také spočívá váha těla. Ostatní prsty mohou být do určité míry redukované, palec (první prst) chybí vždy. Nejdále redukce prstů pokročila u koňovitých, kde se z ostatních prstů zachovaly jen rudimentární bodcovité kosti přiléhající na záprstní kost třetího prstu. Prsty bývají kryté rohovitým kopytem.

Klíční kost chybí, loketní kost je redukovaná a její zbytky jsou srostlé s kostí vřetenní, podobně jako na zadní končetině, kde je zbytek lýtkové kosti pouhým výběžkem holenní kosti.

Děloha lichokopytníků je dvourohá, placenta je rozptýlená a nepravá (adeciduata), chorion nenarušuje sliznici dělohy. Přestup živin a kyslíku je tak ztížen, ale po porodu nedochází ke krvácení.

Lichokopytníci po dlouhé březosti rodí jedno, vzácně dvě, plně vyvinutá mláďata.

[editovat] Vývoj lichokopytníků

Na konci křídy se od předků dnešních hmyzožravců oddělila skupina prakopytníků (Condylarthra), společní předkové prašelem (Creodonta), několika vymřelých řádů kopytníků (Litopterna, Notoungulata aj.) i dnešních sudokopytníků a lichokopytníků.

První lichokopytníci se objevili v paleocénu, na území dnešní Severní Ameriky. Velmi rychle došlo ke vzniku mnoha druhů a v eocénu (- 55 mil. let) žili takřka po celém světě. V třetihorách byli lichokopytníci dominantní skupinou býložravců a dosahovali obrovských rozměrů. Vzdálený příbuzný dnešních nosorožců, Indricotherium transsouralicum, byl v kohoutku přes 5 metrů vysoký, vážil 10-15 tun a právem se stal největším známým suchozemským savcem, který kdy obýval Zemi. Brontotherium, zvíře připomínající nosorožce a příbuzné spíše dnešním koním, s bizarním rozvětveným rohem na hřbetu nosu, také nebyl nejmenší - jeho kohoutková výška se blížila 2,5 metrům. Chalicotherium, zvíře žijící v miocénu i na území dnešní České republiky, mělo přední končetiny opatřené mohutnými drápy a pohybovalo se po kloubech prstů, podobně jako dnešní mravenečníci.

Ne všichni lichokopytníci ale dosahovali takových rozměrů, Hyracotherium, prapředek dnešního koně, byl velký asi jako liška, a předkové dnešních nosorožců z čeledi Hyracodontidae nebyli o nic větší.

V miocénu, asi před 20 milióny lety, začaly ustupovat lesy, ve kterých lichokopytníci žili a místo nich se rozšířily travnaté stepi. Protože tvrdá stébla trávy jsou těžce stravitelná, lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci, kteří jsou díky svým předžaludkům lépe přizpůspobeni k trávení takové potravy. Druhová diverzita lichokopytníku se snížila a klesá v podstatě dodnes. Z původních 12 čeledí (někdy se popisují i další) přežily pouze 3 čeledi a 18 druhů.

[editovat] Recentní lichokopytníci

Do současnosti přežily tři čeledi navzájem nepříliš si podobných zvířat.

Tapírovití jsou primitivní lichokopytníci, kteří se velmi podobají původním třetihorním předkům. Horní pysk je protažen v krátký chápavý chobot. Na předních končetinách mají čtyři funkční prsty, na zadních tři.

Nosorožcovití jsou velká zvířata s rohovinovými rohy, které nemají kostěnný podklad (jsou to kožní deriváty, podobně jako drápy nebo srst). Na předních i na zadních končetinách mají po třech prstech.

Koňovití je čeleď štíhlých zvířat uzpůsobených k rychlému běhu. Mají zachovaný pouze jediný, třetí prst, chráněný mohutným kopytem. Mezi koňovité patří i domestikovaní lichokopytníci, kůň domácí a osel domácí.

[editovat] Systém lichokopytníků

  • podřád: Ceratomorpha
    • nadčeleď: Rhinocerotoidea
    • nadčeleď: Tapiroidea
      • čeleď Isectolophidae
      • čeleď Deperetellidae
      • čeleď Lophialetidae
      • čeleď Tapiridae - tapírovití
  • podřád: Hippomorpha
    • nadčeleď: Equoidea
    • nadčeleď: Brontotheroidea
      • čeleď Lambdotheriidae
      • čeleď Brontotheriidae
  • podřád: Ancylopoda
      • čeleď Chaliotheriidae
      • čeleď Eomoropidae

[editovat] Podívejte se také na

Třída Savci
Podtřída Vejcorodí: řád Ptakořitní
Podtřída Živorodí:

Nadřád Placentálové: řády: Chudozubí | Letuchy | Tany | Primáti | Hlodavci | Zajícovci | Hmyzožravci | Letouni | Luskouni | Šelmy | Lichokopytníci | Sudokopytníci | Kytovci | Afrosoricida | Bércouni | Hrabáči | Damani | Chobotnatci | Sirény

Nadřád Vačnatci: řády: Vačice | Vačíci | Kolokolové | Kunovci | Bandikuti | Vakokrti | Dvojitozubci


[editovat] Externí odkazy