Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (též Nemocnice pod Petřínem) je pražská nemocnice provozovaná Kongregací Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. V současné době je jedinou církevní nemocnicí s akutní péčí na území České republiky. V roce 2006 zvítězila v internetové anketě o nejlepší nemocnici v očích pacientů v kategoriích nejlepší nemocnice Hlavního města Prahy a nejlepší nemocnice České republiky (anketu pořádal HealthCare Institut a hodnotila přístup nemocnice k pacientům).

[editovat] Základní údaje

Nemocnice se nachází v Praze 1 pod Petřínem a má kapacitu 266 lůžek v 5 odděleních (Interním (99), Chirurgickém (98), Anesteziologicko-resuscitačním (5), Rehabilitačním (16) a Dětském a dorostovém detoxikačním centru v prostorách zrušeného dětského oddělení). Mimo má nemocnice Radiodiagnostické oddělení, laboratoře, lékárna a autoprovoz. Mimořádný důraz je kladen na duchovní potřeby nemocných: areálu nemocnice je spojen s kostelem sv. Karla Boromejského, kde se denně konají bohoslužby, které jsou rozhlasem přenášeny na nemocniční pokoje. Nemocní mají denně možnost hovořit s knězem a přijmout svátost smíření, svaté přijímání či pomazání nemocných.

[editovat] Historie

Hlavní budova nemocnice a současně mateřince kongregace byla vystavěna v letech 1851-1854 pod patronací knížete Jiřího Františka Lobkowicze a jeho sestry Heleny, v roce 1854 pak byla vysvěcena a zahájila činnost. V roce 1855 nemocnice, kterou některé sestry původně považovaly za zbytečně velkou, nestačila návalu pacientů a proto byla v roce 1856 zahájena přístavba nového křídla budovy. V téže době byl též dokončen kostel. Další přístavby proběhly v roce 1893.

Během druhé světové války nemocnice bez problémů fungovala, řada sester podporovala protinacistický odboj, během květnového povstání pak byla jakousi hlavní nemocnicí povstalců a byla poškozena několika zásahy dělostřeleckých granátů, z nichž jeden (zápalný) způsobil požár, který se ale podařilo uhasit. Ani tento fakt (a fakt že nemocnici vedla Češka), však nezabránil tomu, aby komunisty ovládané úřady a akční výbor vytvořený civilními zaměstnanci nemocnice prohlásily nemocnici za konfiskát podle Benešových dekretů (generální představená kongregace boromejek byla Němka, stejně jako asi jako 1/4 sester), zabraly ji a snažily se vyštvat sestry mimo Prahu. Všechny tyto kroky však museli být v prosinci 1945 zrušeny jako nezákonné.

Po komunistickém převratu, 31. prosince 1948 byla nemocnice bez náhrady zestátněna. Setry pracovaly dál u nemocných až do 13. srpna 1952, kdy byly všechny na hodinu propuštěny (ředitel nemocnice Dr. Kopřiva to oznámil na schůzi lékařů, kde to odůvodnil přáním lékařského kolektivu. Na protesty lékařů, kteří takové odůvodnění odmítli, zareagoval zopakováním tohoto odůvodnění, nařídil jim, že mají dohlédnout na provoz nemocnice a její vyklizení od sester a celé sezení ukončil. Sestry byly ještě týž den násilím eskortovány do internačních klášterů či na jiná místa, kde byly drženy v nezákonné internaci (44 sestry bylo odvezeny do Trutnova jakožto nové dělnice pro tamní továrny). Při jejich odvozu museli příslušníci StB a policie násilím vyklidit dvůr nemocnice a Vlašskou ulici, protože jinak by vozy nemohly pro masy protestujících pacientů a místních obyvatel projet.

Během komunistického hospodaření nemocnice měnila jméno (nejprve byla nemocnicí Dr. Budína, posléze nemocnicí Pod Petřínem) a dočkala se několika necitlivých přestaveb a přístaveb. Celkově však její areál značně zchátral. Formálně příslušela pod Fakultní nemocnici.

Po Sametové revoluci v roce 1989 nastal postupný návrat boromejek do nemocnice. V roce 1990 nastoupily do nemocnice celkem tři sestry, v roce 1992 Fakultní nemocnice uznala areál za vlastnictví kongregace a 1. října 1993 se nemocnice osamostatnila pod současným jménem. Boromejky tvoří jen malou část zaměstnanců nemocnice a neslouží ani na všech odděleních.

[editovat] Externí odkazy