Obratel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obratle (lat. vertebra, -ae, gr. spondylus) jsou kosti, které tvoří základní stavební a funkční jednotky páteře (lat. columna vertebralis).

Obsah

[editovat] Stavba obratlů

Typický obratel můžeme anatomicky i funkčně rozdělit na tři části:

  • tělo obratle (lat. corpus vertebrae),
  • oblouk obratle (lat. arcus vertebrae),
  • výběžky obratle (lat. processus vertebrae).

[editovat] Tělo obratle

Tělo je uložené vpředu a je nosnou částí. Směrem nahoru a dolů končí rovnou plochou (lat. facies intervertebralis), na kterou se připojuje meziobratlová ploténka (lat. discus intervertebralis). Tělo obratle je vyplněno spongiózou a červenou kostní dření.

[editovat] Oblouk obratle

Jeho hlavní funkcí je ochrana míchy.

Spojením těla s obloukem je vytvořený otvor (lat. foramen vertebrale). Otvory všech obratlů pod sebou, spolu se zadními plochami meziobratlových plotének a s vazy vytvářejí páteřní kanál (lat. canalis vertebralis).

[editovat] Výběžky obratle

Výbežky vystupují z oblouku obratle a slouží ke spojení obratlů.

  • Kloubní výběžky (lat. processus articulares) jsou párové, dolní (inferiores) a horní (superiores). Vystupují na začátku obloukové destičky, hned za nožičkou oblouku.
  • Příčné výběžky (lat. processus transversi) jsou též párové.
  • Trnový výběžek (lat. processus spinosus) je nepárový, vybíhá směrem dozadu. Je možné jej ho nahmatat pod kůží. Spolu s příčnými výbežky je místem svalových úponů.

[editovat] Osifikace obratlů

Osifikace obratlů začíná od 3. měsíce nitroděložního vývoje v dolních hrudních obratlech a postupně se přidávají další obratle směrem nahoru i dolů. Začíná ve dvou osifikačných centrech v oblouku a jednom v těle obratle. Z jader oblouku osifikují i výběžky, výjimkou jsou ty, které jsou původem rudimentarní žebra. Chrupavky mezi jádry tvoří růstové zóny obratle. Oblouk obratle se spojuje osifikačně v oblasti processus spinosus v 1. roce života. Oblouk se spojí s tělem mezi 3. - 8. rokem.

[editovat] Rozdíly v obratlech

Každá část páteře má specifický tvar obratlů. Rozeznávame:

  • 7 krčních obratlů (lat. vertebrae cervicales)
  • 12 hrudních obratlů (lat. vertebrae thoracicae)
  • 5 bederních obratlů (lat. vertebrae lumbales)
  • 5 krížových obratlů (lat. vertebrae sacrales), které jsou srostlé a tvoří křížovou kost (lat. os sacrum)
  • 4 až 5 kostrčních obratlů (lat. vertebrae coccygeae) srostlých do kostrční kosti (lat. os coccygeum)

[editovat] Krční obratle - vertebrae cervicales (C1 - C7)

Krční obratle jsou označované zkratkou C1 - C7. První dva krční obratle (C1 a C2) umožňují pohyb hlavy, a proto se od ostatních odlišují. Nosič (C1, lat. atlas) je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy. Čepovec (C2, lat. axis) umožňuje kývavé pohyby hlavy.

[editovat] Hrudní obratle - vertebrae thoracicae

Ke každému z nich je připojen jeden pár žeber.

[editovat] Bederní obratle - vertebrae lumbales

Jsou největší.