Jan Kalvín
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Kalvín, vlastním jménem Jean Cauvin, (10. července 1509 Noyon v Pikardii – 27. května 1564 Ženeva) byl švýcarský teolog francouzského původu, významný představitel křesťanské reformace 16. století, zakladatel kalvinismu.
Tento právník a theolog dostal šanci uskutečnit své reformační myšlenky v revoltující Ženevě. Přesněji řečeno k tomu byl dlouho přemlouván svým přítelem Farelem. Šlo o to, zachránit reformaci v Ženevě a postarat se mimo jiné o tamní francouzské uprchlíky , kterým v jejich vlasti hrozilo pronásledování pro víru. To se mu také i přes počáteční neshody podařilo a v roce 1560 přešla Ženeva oficiálně pod kalvinistické vyznání. Kalvín se pokoušel zavést v Ženevě přísný řád, propojil světskou a duchovní vládu, zavedl četná pravidla – zakázal mj. zábavu, která sváděla k nemravnostem a nezřízenosti (tanec, jisté hry), aby se lidé mohli soustředit na Boha a na práci. Stejně jako Zwingli prosazoval i Kalvín přísné a doslovné dodržování Písma. Zastával dogma o předurčení. Podle Kalvína bylo předem rozhodnuto, kdo dojde spásy a kdo bude zatracen. Ženeva, do které proudilo stále více prchajících protestantů z celé Evropy, se stala jedním z hlavních protestantských center na starém kontinentě.
Po Kalvínově smrti v zásadě splynula jeho církev se Zwingliány (založil Ulrich Zwingli), a dala tak základ švýcarské národní církvi (vznikla v roce 1566), načež velmi ovlivnila Jednotu bratrskou a utrakvisty v Česku. Později na kalvinismus navázala mimo jiné i Českobratrská církev evangelická.


