Smlouva z Nice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smlouva z Nice (oficiální název Niceská smlouva) je smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) a Římské smlouvy. Byla podepsána 11. prosince 2000 mezi státy Evropské unie na zasedání Evropské rady ve francouzském městě Nice. Po ratifikaci ve všech členských zemích EU (například v Irsku se kvůli ní konalo referendum) vstoupila v platnost 1. března 2003. Agenda zaniklého Evropského společenství uhlí a oceli byla touto smlouvou převedena na Evropské společenství.
Smlouva z Nice změnila způsob rozhodování v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). Dále zavádí princip tzv. dvojité většiny (pro přijetí návrhu musí být například 55% členů Rady Evropské unie reprezentujících 62% obyvatelstva EU). Smlouva z Nice dále zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými státy v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.
Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna.
| Evropská unie – historie, smlouvy a struktura | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1952 | 1958 | 1967 | 1993 | 1999 | 2003 | ? |
| Evropská společenství (ES*) | E V R O P S K Á U N I E ( E U ) | |||||
| Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) | ||||||
| Evropské hospodářské společenství (EHS) |
Evropské společenství (ES) | |||||
| Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) | ||||||
| *ES: ESUO, EHS (ES od 1993), Euratom | Spravedlnost a vnitřní věci | –> ES | ||||
| Policejní a justiční spolupráce | ||||||
| Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) | ||||||
| Pařížská smlouva |
Římské smlouvy |
Slučovací smlouva |
Maastrichtská smlouva |
Amsterodamská smlouva |
Niceská smlouva |
Ústava EU |
|
"TŘI PILÍŘE" – Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a justiční spolupráce |
||||||

