Raketomet BM 13-16 Kaťuša
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Raketomet BM 13-16 Kaťuša patřil do výzbroje Rudé armády v období 2. světové války.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety RS-82 a bojově nasazeny z letounů I-15 a I-16 u Chalgin Golu. O rok později byly zavedeny těžší RS-132, které měly dolet 7 100 m. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km). V průběhu války však byly používány i jiné typy, např M-8 (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či M-20 (ráže 132 mm, dostřel 5 km) V květnu 1939 bylo připraveno do zkoušek odpalovací zařízení, kterým byl 24-násobný raketomet a podvozku nákladního automobilu ZIS-6. Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením M-132 nebo MU-2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Jako podvozku bylo použito sovětských nákladních automobilů ZIS-5 a ZIS-6, později se začaly používat automobily dodané z USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků (T-40, T-60). Po druhé světové válce byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů ZIL-151 (ozn. ZIS-151).
[editovat] Bojové užití
Prvních sedm raketometů bylo nasazeno do boje 14. července 1941 u železniční stanice Orša. Zde poprvé Němci uslyšeli typický skřípavý hvízdot odpálených Kaťuší, kterým později začali říkat „Stalinovy varhany“. Z raketometů BM 13-16 se stala obávaná zbraň. Salvový princip pak udělal z nepřesnosti raket v jejich výhodu. Velký rozptyl umožnil jedním směrem vypálené salvě raket pokrýt značný cílový prostor smrští střepin, která likvidovala vše živé. Raketomety „Kaťuša“ se staly jedním ze symbolů Velké vlastenecké války.
[editovat] Technické a provozní parametry
- Automobil: ZIS-6
- Osádka: 3
- Pancéřování max. 30 mm
- maximální rychlost: 50 km/h
- Dojezd: 180 km
- Hmotnost: 5730 kg
- Výzbroj: dle typu odpalovacího zařízení a typu raket
- Dostřel: dle typu raket
[editovat] Typy raket
- M-8: ráže 82 mm,
- M-13: ráže 132 mm, váha 42,5 kg, z toho 4,9 kg trhaviny, 7,1 kg hnací náplň. Dostřel 8470 m, rychlost 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m, tah raketového motoru 19,6 kN.
- M-13UK: varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
- M-13DD: varianta vzniklá spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
- M-20: nová trhavá hlavice ráže 132 mm, 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
- M-30/31: ráže 300 mm, celková váha 76 kg, z toho 28,9 kg trhavina. Dostřel 2800 m, rychlost 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m.
- Verze M-31: zdokonalená verze M-30 a novým motorem o průměru 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň 11,25 kg. Dostřel 4325 m, rychlost 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
- Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet klesl na 4000 m.

