Husitské zbraně
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Husitské zbraně byly inspirovány většinou tím, s čím husité uměli zacházet nejlépe – tedy zemědělskými nástroji. Vyvinuly se z nich ale obávané a nebezpečné zbraně. Husité také jako jedni z prvních v Evropě používali hromadně palné zbraně.
Zbraně na blízko:
- Řemdih – jedna z nejobávanějších husitských zbraní – okovaná koule na dlouhém řetěze přikovaná k dřevěné násadě; někdy se nazývala prostě koule na řetěze
- Kopí s hákem – obyčejné kopí s hákem ke stahování jezdců z koní
- Šídlo – zbraň s protáhlou špicí na dřevěné násadě, sloužila k bodání do protivníků
- Sudlice – sečná i bodná zbraň na dřevěné násadě; jedním druhem sudlice je sudlice ušatá, u které jsou uši tvořeny bodáky po stranách
- Kropáč – vlastně řemdih, na kterém byla koule přímo na násadě (bez řetězu); nazývala se podle toho, že se s ní kropili protivníci
- Okovaný cep – nejobávanější husitská zbraň – cep s bodáky
- Halapartna – sečná i bodná zbraň na dlouhé násadě, obvykle se vytvořila přivázáním kosy souběžně s násadou; užívala se i v pozdějších dobách, značně dokonalejší
- Válečná sekera – obyčejná, ale těžší a pádnější sekera
- Meč – klasický meč; Husité jej užívali bez jakéhokoliv zdobení
- Palcát – krátká úderná zbraň, sloužila k boji zblízka; byl to také odznak moci táborských hejtmanů
Střelné a palné zbraně:
- Kuše – obyčejné kuše, Husité z nich stříleli ze svých vozů
- Prak – pruh kůže, který se roztočil nad hlavou a ze kterého puštěním jednoho konce vylétl kámen; praky používala hlavně práčata, děti bojující v armádě
- Houfnice – polní dělo opatřené podstavcem na kolech; název podle užívání u houfů
- Bombarda – těžké obléhací dělo s nepojízdnou lafetou
- Tarasnice – další dělo, tentokrát s neobvykle malou ráží; při střelbě často explodovalo
- Hákovnice – ruční palná zbraň s hákem, který se používal k tlumení zpětného rázu
- Píšťala – předchůdce pušky, s dřevěnou nebo kovovou pažbou (stvol); název podle tvaru – byla dlouhá a úzká
Ostatní zbraně:
- Husitský bojový vůz - vyvinuly se patrně s obyčejných selských vozů, sloužily jako pojízdná hradba

