Jan Amos Komenský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Amos Komenský, latinsky Comenius, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterodam) byl moravský teolog, filosof, pedagog a spisovatel.
Obsah |
[editovat] Životopis
Místo narození není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus, Nivnicensis[1]) nebo Uherském Brodě[2] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmené Komenský, Comenius), odkud pocházela rodina [3]. Žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.
- 1608 začal studia na latinské škole v Přerově, odkud odešel na vysokou školu do Herbornu a Heidelbergu v Německu.
- 1614 působil v Přerově jako rektor latinské školy.
- 1616 odešel do Fulneku, kde působí jako rektor tamější školy a kazatel Jednoty bratrské. Zde poznal svou první ženu Magdalénu Vizovskou.
- 1621 opustil Fulnek a skrýval se na různých místech v Čechách a na Moravě.
- 1622 na mor zemřela jeho manželka a dvě děti.
- 1624 působil v Brandýse nad Orlicí, kde se také seznámil se svoji druhou ženou Marií Dorotou.
- 1628 odešel do emigrace do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry, byl zvolen biskupem a písařem. Stal se zástupcem rektora gymnázia a zahájil svoji pedagogickou činnost; zde vznikla velká část jeho děl. Postupně se stal známý po nekatolické Evropě a je zván na různá místa na univerzitách, nabídky však odmítal.
- 1641 přijal pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, kde také uskutečnil Královskou akademii věd. Po odchodu z Anglie dostával mnoho dalších nabídek.
- 1642 odešel do Švédska, pak do Německa a Uher.
- 1648 se vrátil do Lešna, kde mu umírá žena.
- 1649 se potřetí oženil, tentokrát s Janou Gajusovou.
- 1656 mu při požáru shořel Česko-německý slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo – tuto ztrátu nesl velice těžce a prakticky se z ní nikdy nevzpamatoval. Pokoušel se ho ještě dát dohromady, ale již nebyl úspěšný.
- Konec svého života strávil v Holandsku v Amsterodamu, kde i zemřel. Pochován je v Naardenu.
[editovat] Dílo
- O poezii české – snaha obrodit poezii
- Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské.
- Truchlivý – zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal po smrti své první ženy a dětí.
- Moudrost starých Čechů – sbírka starých pořekadel a přísloví
- Poklad jazyka českého – podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně.
- Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
- Hlubina bezpečnosti – čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.
- Kancionál – sborník duchovních písní, české žalmy.
- Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).
- Labyrint světa a ráj srdce (1631) – jde o kritiku společnosti (tzv. satirická alegorie), psal ho v těžké době – často se k němu vracel a doplňoval ho.
- Pravděpodobně byl jeho nejvýznamnějším dílem. Zpočátku vydáván v cizině. Básník se vydává do světa jako poutník (tj. on sám), svět je zobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Město má Bránu východu (života) a Bránu rozchodu, je rozděleno na šest hlavních ulic, které symbolizují jednotlivé řády (stav domovní, vrchností, řemeslníci, učenci, duchovní, správci a rytířský – vojáci). Uprostřed města je Hrad štěstí (Arx Fortuna), který je určen pro vyvolené. Hrad je rozdělen na tři patra:
- pro boháče,
- pro lidi toužící po rozkoši,
- pro lidi toužící po slávě.
- Uprostřed města je umístěno náměstí, kde se mohou scházet všechny stavy. Po tomto světě, který vnímá jako okrouhlé město rozdělené spoustou uliček se spoustou lidí, ho provází jeho průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámil. Tito průvodci mu neříkají pravdu, Mámil mu nasazuje růžové brýle, ale nasazuje mu je špatně a on koutkem oka vidí reálný svět, ze začátku se ho snaží ignorovat, ale pak věnuje téměř celou pozornost pravdě. Nejprve prochází Branou východu, později dojde k Bráně rozchodu (tj. vstup do povolání). Poutníkovi je líčen krásný svět (Mámil jej vnímá jako krásnou dívku), ale on koutkem oka vidí klam, marnost, faleš, nesvobodu, neřesti, bídu a intriky. Je tímto světem znechucen a chce z něj utéci, ale nemá kam. Východisko nachází v uzavření do sebe sama (ráje srdce). Dílo je prodchnuto pesimismem, postavy průvodců jsou však humorné postavy šibalů, kteří používají různá přísloví, slovní hrátky a pořekadla. Toto dílo má mimořádnou literární hodnotu a ve své době nemá obdobu.
- Pravděpodobně byl jeho nejvýznamnějším dílem. Zpočátku vydáván v cizině. Básník se vydává do světa jako poutník (tj. on sám), svět je zobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Město má Bránu východu (života) a Bránu rozchodu, je rozděleno na šest hlavních ulic, které symbolizují jednotlivé řády (stav domovní, vrchností, řemeslníci, učenci, duchovní, správci a rytířský – vojáci). Uprostřed města je Hrad štěstí (Arx Fortuna), který je určen pro vyvolené. Hrad je rozdělen na tři patra:
[editovat] Díla pedagogická
- Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách.
- Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:
- do 6 let mateřská škola,
- do 12 let povinná školní docházka,
- do 18 let latinské školy, gymnázia,
- poté university.
- Toto byl jeden z prvních pokusů jak navrhnout systematizaci školství a na svou dobu byl velmi pokrokový.
- Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:
- Didactica – tj. umění umělého vyučování.
- Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady:
- Učit se musí od mládí.
- Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …).
- Názorné vyučování.
- Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
- Přiměřenost látky k věku.
- Vše převádět do praxe.
- Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
- Nutnost stálého opakování.
- Žák má být současně učitelem.
- Vyučování má být zábavné.
- Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma.
- Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady:
- Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou.
- Brána jazyků otevřena – latinsky, pojednání od důležitosti jazyků a jak se jim učit.
- Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny
- Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků.
- Škola na jevišti – pedagogické školské drama
- Schola Pansophica – navrhuje mimo jiné, aby žáci latinské školy alespoň jednu hodinu týdně četli současné noviny; zavedl tedy jako první média do výuky.
- Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky).
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – pokusil se shrnout všechno lidské poznání. Východisko z tehdejšího konfliktního světa vidí v pansofii.
Dále se zachovala jeho korespondence s přáteli, vědci, státníky. Kromě toho si vedl deníky, které se z části dochovaly. Význam jeho díla spočívá v několika aspektech, pokračoval v práci svých předchůdců (Tomáš Štítný ze Štítného, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav). Vyzdvihl úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování (mnoho jich platí dodnes). Povznesl češtinu na vyšší úroveň, jeho dílo se stalo vyvrcholením myšlenkového vývoje celé starší české literatury.
Komenský byl velmi všestranná a plodná osobnost. Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedisté a osvícenci.
[editovat] Díla o něm od jiných autorů
- Život Jana Ámose, Miloš Václav Kratochvíl

