Sirotčí svaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sirotčí svaz (v literatuře také jako sirotci, východočeský husitský svaz nebo sirotčí bratrstvo) bylo radikální husitské městsko-šlechtické uskupení, které vzniklo v roce 1423 spojením Žižkova Menšího tábora a východočeských husitů (původně zvaných orebité). Oproti táborskému svazu zde výraznou roli hrála šlechta, skoro tak velkou jako města.

Polní obec sirotčího svazu vznikla už v roce 1423, od roku 1428 v jejím čele stál kněz Prokůpek, vrchním hejtmanem se stal Jan Čapek ze Sán. Výraznou osobností byl i kněz Jakub Vlk.

[editovat] Města ovládaná sirotčím svazem

[editovat] Šlechta na straně sirotčího svazu

  • Jan Roháč z Dubé
  • Jan Kolúch z Vesce
  • Čáslav Kaplíř ze Sulevic
  • Vilém Jeník z Mečkova
  • Jan Hertvík z Rušinova
  • Vilém Kostka z Postupic
  • Jan Žampach z Potštejna
  • Mikuláš starší Trčka z Lípy
  • Jiří z Dubé
  • Jan Baštín z Porostlé
  • Matěj Salava z Lípy
  • Jan Krušina z Lichtenburka
  • Aleš Vřešťovský z Rýzmburka
  • Mikuláš z Keuschberka
  • Anežka z Trocnova
V jiných jazycích