Giordano Bruno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Giordano Bruno
Giordano Bruno

Giordano Bruno, původně Fillipo Bruno, též Nolan nebo Nolanus (1548, Nola u Neapole17. února 1600, Řím) byl jeden z nejvýznamnějších filozofů (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), astronom, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce není středem vesmíru a že Vesmír je nekonečný.

Obsah

[editovat] Život

[editovat] Mládí

Giordano Bruno se narodil roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později jméno Nolanus nebo Nolan (podle svého místa narození), i svoji filozofii nazýval nolanistickou. Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se Bruno stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze).

[editovat] Vyhnancem

Byl však obviněn z kacířství uprchl však roku 1576 z Neapole do Říma posléze přes Chambéry do Ženevy. Tím začal jeho neustálý život štvance, protože nebyl schopen své názory přizpůsobit své době, z většiny míst svého působení byl vyhnán. Z Ženevy se vydal do Toulouse, ale odsud musel odejít do Paříže kvůli Hugenotským válkám. Z Paříže se s doporučením francouzského krále vydal do Oxfordu, kde však byl odmítnut kvůli svým útokům proti Aristotelovské filozofii. Svá nejšťastnější léta pak prožil v 1583 - 1585 v Londýně převážně u francouzského velvyslance Michela de Castelnau kde mj. roku 1584 vydal významné spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito universo et Mondi (O nekonečnu, univerzu a světech), ve kterých korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svoji kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru. 1585 se s vyslancem de Castelnau vrátil do Paříže, kterou musel rovněž opustit kvůli útokům na aristotelevskou filozofii. Poté pobýval v Německu v univerzitnch městech Marburgu a Wittenbergu.

Poté strávil v roce 1588 půl roku v Praze u císaře Rudolfa II. Z Prahy odjel do Helmstedtu, z Helmstedtu do Frankfurtu nad Mohanem, krátce pobýval v Curychu. Na krátkou dobu dostal katedru matematiky v Padově, ten byl ale brzo obsazen Galileem.

[editovat] Upálení

Reliéf z Bronova pomníku na Campo de´fiori, inkviziční proces
Reliéf z Bronova pomníku na Campo de´fiori, inkviziční proces

V roce 1591 (ještě ve Frankfurtu) Bruno dostal pozvání Giovanniho Moceniga k návratu do Itálie (do Benátek), které přijal poté, co ztratil možnost získat natrvalo katedru v Padově po čase (1592) však byl svým žákem udán, zatčen a uvězněn inkvizicí, 1593 byl vydán do Říma. Byl souzen za své protikřesťanské a rouhačské myšlenky, pravděpodobně i mučen a poté, co tvrdošíjně odmítal odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Ještě na hranici se odvracel od kříže který mu byl podáván. Cenné svědectvím o popravě přinesl Kaspar Schoppe.

Jeho upálení se stalo symbolem násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a Bruno se stal jedním z jeho symbolů a jedním z idolů volnomyšlenkářů.

[editovat] Myšlenky

Bruno dovedl Koperníkovu revoluci v pohledu na vesmír ještě dál: podle jeho názorů (které byly jen čirou spekulací bez konkrétních vědeckých důkazů a pozorování) nebylo ani Slunce středem vesmíru, vesmír je nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené. Bruno tak předběhl svojí dobu v tomto pohledu o několik století, i když se jednalo o pouhé spekulace.

Jeho teologická koncepce byla panteistická, což bylo v té době považováno za ateismus.

Zabýval se rovněž uměním paměti (mnemotechnikou), což byla tehdy velmi rozšířená metoda pamatování si, během inkvizičního procesu byl údajně schopen citovat celé stránky ze svých spisů.

Obnovil rovněž atomovou teorii (teorie tzv. monád).

[editovat] Po Brunovi pojmenováno

Pamětní deska na pražském planetáriu.
Pamětní deska na pražském planetáriu.

Po Giordanu Brunovi je pojmenován mj. kráter na Měsíci (Giordano Bruno).

[editovat] Dílo

[editovat] Do roku 1585

  • Ars memoriae (Umění paměti), (1582)
  • De umbris idearum (O stínu idejí), (1582)
  • Cantus Circaeus, (1582)
  • De compendiosa architectura, (1582)
  • Candelaio Svíčkař (komedie), (1582)
  • Ars reminiscendi, (1583)
  • Explicatio triginta sigillorum (1583)
  • Sigillus sigillorum, (Pečeť pečetí) (1583)
  • La Cena de le Ceneri, (Večeře na popelční středu) (1584)
  • De la causa, principio, et Uno, (O příčině, principu a jednom), (1584)
  • De l'infinito universo et Mondi (1584)
  • Spaccio de la Bestia Trionfante (Vyhnání vítězné bestie), (1584)
  • Cabala del cavallo Pegaseo- Asino Cillenico(Pegasova Kabala s dodatkem Kyllénského osla) (1585)
  • De gl' heroici furori, (O hrdinském nadšení, též někdy O heorickém nadšení), (1585)
  • Figuratio Aristotelici Physici auditus (1585)

[editovat] Po roce 1585

  • Dialogi duo de Fabricii Mordentis Salernitani (1586)
  • Idiota triumphans (1586)
  • De somni interpretatione (1586)
  • Animadversiones circa lampadem lullianam (1586)
  • Lampas triginta statuarum (1586)
  • Centum et viginti articuli de natura et mundo adversus peripateticos (1586)
  • Delampade combinatoria Lulliana (1587)
  • De progressu et lampade venatoria logicorum (1587)
  • Oratio valedictoria (1588)
  • De specierum scrutinio et lampade combinatorio Raymundi Lullii (O zkoumání zvláštností a o světle kombinatoriky Raymonda Lulla), Praha, 1588
  • Jordani Bruni Nolani articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatis mathematicos arque philosophos (160 článků od Giordana Bruna z Noly proti soudobým matematikům a filozofům), Praha, 1588
  • 160 Articuli adversus mathematicos et philosophos, Praha, 1588, věnováno Rudolfovi II, jiný název pro předešlé?
  • Camoeracensis Acrotismus (1588)
  • De specierum scrutinio (1588)
  • Articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatismathematicos atque Philosophos (1588)
  • Oratio consolatoria (1589)
  • De vinculis in genere (1591)
  • De triplici minimo et mensura (O trojnásobném minimu a míře), (1591)
  • De monade numero et figura (O monádě, čísle a tvaru), (1591)
  • De innumerabilibus,immenso, et infigurabili (O nezměrném a nespočetném), (1591)
  • De imaginum, signorum et idearum compositione (1591)
  • Summa terminorum metaphisicorum (1595)
  • Artificium perorandi (1612)

(České překlady děl se můžou u různých autorů lišit, neboť velká většina děl Girodana Bruna v češtině nevyšla.)

[editovat] Literatura v češtině

[editovat] Brunova díla

  • Dialogy, z italštiny přeložil J.B. Kozák; předmluv a stať Jiřiny Popelové-Otáhalové: Život a dílo Giordana Bruna, obsahuje přeložená díla: Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech
  • Božskému Rudolfovi II. = To divine Rudolphus II. ,z latiny přeložil Jan Kalivoda; anglický překlad Petr Potůček ; stať Štvanec a císař napsal a přeložil Ivan Štoll], Praha, Malá Skála, 2001
  • Čítanka z dějin filozofie, Jan Halada, Artur Geuss; nakl. Mladá fronta, Praha, 1978 (ukázky z Brunových děl)
  • Mučedník římské inkvisice / Giordano Bruno; Životopis a výtah z díla „O nekonečném vesmíru a světlech“ Dr. Josef Staněk

[editovat] O Giordanu Brunovi

[editovat] Odborné či naučné

  • Dějiny inkvizice, Iosif Romualdovič Grigulevič, Praha, nakl. Svoboda, 1982, 1973
  • Králové, kacíři, inkvizitoři; Miroslav Hroch, Anna Skýbová; Praha, Československý spisovatel, 1987 stať Hranice pro svobodného ducha
  • Formování novověké filozofie, přeložila Ivana Holzbachová; doslov Vladimír Čechák], nakl. Svoboda, Praha, 1989
  • Renesanční filozofie, Alexandr Chaimovič Gorfunkel, z ruštiny přeložil Otto Vochoč, nakl. Svoboda, Praha, 1987

[editovat] Beletrie

  • Bertolt Brecht: povídka Kacířův plášť v Kalendářových historkách
  • Giordano Bruno (beletrie), napsal Karel Mácha, nakl. Petrov, 1993
  • Eugen Drewermann: Bruno Giordano oder Der Spiegel des Unendlichen. (románová biografie), München 1992 (dtv TB: ISBN 3-423-30747-1)

[editovat] Podívejte se taky na

  • Michael Servet

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu