Pošvatka obecná
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Pošvatka obecná |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Amanita vaginata (Bull.) Lam.,, 1783 |
Pošvatka obecná nazývaná též Katmanka pošvatá nebo Muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata var. vaginata (Bull.) Lam., 1783) je jedlá houba z čeledi muchomůrkovitých
Obsah |
[editovat] synonyma
- Agaricus plumbeus Schaeff., 1774
- Agaricus vaginatus Bull., (1783) [1782-83]
- Agaricus vaginatus var. griseus DC.
- Amanita livida Pers.
- Amanita plumbea (Schaeff.) anon. ined.,
- Amanita vaginata (Bull.) Lam., 1783
- Amanita vaginata f. battarrae (Boud.) Contu [as 'battarae'], 1986
- Amanita vaginata f. grisea (DC.) E.-J. Gilbert, 1918
- Amanita vaginata f. grisea (DC.) Veselý, (1933)
- Amanita vaginata f. livida (Gillet) E.-J. Gilbert, 1918
- Amanita vaginata f. plumbea (Schaeff.) E.-J. Gilbert, 1918
- Amanita vaginata f. plumbea (Schaeff.) L. Maire, 1910
- Amanita vaginata f. violacea (Jacz.) Veselý, 1933
- Amanita vaginata subsp. plumbea (Schaeff.) Konrad & Maubl., 1924
- Amanita vaginata var. grisea (DC.) Quél. & Bataille, 1902
- Amanita vaginata var. livida (Pers.) Gillet, 1874
- Amanita vaginata var. plumbea (Bull.) Quél. & Bataille, 1902
- Amanita violacea Jacz., 1923
- Amanitopsis albida (Bull.) S. Imai, (1933)
- Amanitopsis plumbea (Schaeff.) J. Schröt., (1889)
- Amanitopsis vaginata (Bull.) Roze [as 'vaginatus'], 1876
- Amanitopsis vaginata var. plumbea (Bull.) Konrad & Maubl., 1924
- Amanitopsis vaginata var. violacea (Jacz.) E.-J. Gilbert, 1941
[editovat] Taxonomie
V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) ji řadí do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).
[editovat] Popis
- Klobouk má v průměru 3-10 cm, v mládí je zahalena do bílé pochvy, poté kuželovitý nebo zvoncovitý, ve stáří sklenutý až plochý, s malym tupým hrbolem na středu. Zbarven je šedě, stříbrošedě až šedohnědě. Povrch je křehký, holý,nebo jen s ojedinělým utržkem plachetky, klobouk je na okraji nápadně rýhovaný, tenkomasý,
- Nemá závoj ani prsten
- Lupeny jsou husté, vysoké, bíle a volné.
- Třen je bílý nebo našedlý, hladký, někdy jemně vločkatý nebo příčně žíhaně rozpukaný, bez prstenu, dlouhý, zvolna dolů kuželovitě zluštěný, bez hlízy, na spodu obalený vysokou, volnou, cípatou, bílou pochvou.
- Dužnina je bělavá, neměnná, vodnatá, velmi křehká.
- Chuť má nasládlou, vůni nevýraznou.
- Výtrusný prach je bílý.
[editovat] Výskyt
Roste hojně v červnu až říjnu, v lesích všech typů, na kyselých půdách.
[editovat] Použití
Je jedlá, vyžaduje však delší tepelnou úpravu. Pro svou křehkost se málo sbírá. Použití v kuchyni je všestranné samostatně nebo ve směsích zvláště do pokrmů, kde nevadí křehkost dužninv.
[editovat] Možnost záměny
Pošvatka obecná se dá zaměnit za další jedlé pošvatky jako je pošvatka plavá a pošvatka šafránová i další. Pozor objevuje se i čistě bílá forma, kterou nelze doporučit ke sběru pro snadnou záměnu za smrtelně jedovatou muchomůrku bílou nebo muchomůrku jízlivou. Pozor na možnost záměny za jedovatou muchomůrku porfyrovou nebo jiné jedovaté muchomůrky.
[editovat] reference
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 70.

