Džátaky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Výběr článků o
buddhismu


Image:Lotus75.png

Historie buddhismu

Buddhismus (časová osa)

Základní pojmy

Tři klenoty
Čtyři ušlechtilé pravdy
Nirvána· Patičča samuppáda
Anattá· Dukkha· Aničča
Pět složek· Znovuzrozování

Významné postavy

Siddhártha Gautama
Buddhovi žáci
Nágárdžuna

Buddhistická praxe

Buddha · Bódhisattva
Arahant· Arija magga
Ušlechtilá osmidílná stezka
Páramitá · Džhána

Významné školy

Théraváda
Zen Čchan Son
Karma Kagjü
Čistá země

Trojí členění buddhismu

Hínajána
Mahájána
Vadžrajána

Texty

Tipitaka· Vinaja
Sutta Pitaka· Abhidhamma
Mahájánové sútry
Buddhistické tantry

Další články o buddhismu

Editovat šablonu

Pojmem Džátaky označujeme sbírku textů mnoha autorů, vypravující legendy Buddhových minulých životů. Ten v textech vystupuje buď jako hlavní hrdina (bódhisattva), nebo i jako vedlejší postava, či jen jako pozorovatel. Texty jsou stoupenci théravády zařazeny do Tripitaky a to konkrétně do oddílu Khuddakanikája (Oddílu drobností), který se nachází v nejdůležitějším „koši“ Suttapitaka (Koši ponaučení), obsahujícím Buddhovy základní rozpravy. Co se týče datování, nejstarší zmínka o Džátakách pochází z reliéfu na jisté stúpě v Sánčí ze 3. stol př. n. l., kde lze zřetelně rozeznat původní formu příběhů – tzv. Gháty. Jde o veršovanou formu (ve své typické buddhistické formě, charakteristické častým opakováním, důležitým k vštípení si příběhu do paměti), ke které byly až později různými autory připsány vysvětlující prozaické pasáže, které, lze rozdělit do následujících bodů:


  • tzv. „příběh ze současnosti“ (zde jsou popisovány okolnosti, při nichž Buddha vypráví džátaku)
  • tzv. „příběh z minulosti“ (samotná džátaka)
  • komentář ke ghátě (gramatický a lexikografický komentář k archaicky psaným veršům)
  • tzv. „spojení“ ( jde o ztotožnění hlavních postav s Buddhou, vypravěčem)


Džátak je celkem 547 a jsou seřazeny vzestupně podle počtu veršů. Texty se výrazně liší svým rozsahem. Ty první, nejkratší, nezabírají ani stránku, zatímco, poslední, nejdelší džátaka zahrnuje značnou část celé sbírky. Obsah džátak dělí indolog Moris Winternitz následujícím způsobem: v džátakách rozeznává především bajky, pohádky, anekdotické příběhy, novely, moralistická vyprávění, průpovídky a zbožné legendy. Bajky a anekdoty jsou charakterizovány především svou krátkou délkou a informační hutností, zatímco ostatní žánry, jako například legendy, vykazují značnou „epickou šíři“ (Zbavitel 2003). Přestože v džátakách nalézáme tyto žánry, úkolem džátak nebylo posluchače bavit, ale poskytnout moralistické ponaučení a poznání, čímž se díla zábavná mění v díla didaktická. V textech se objevuje značné množství nejrůznějších postav, ať už zvířecích (slon, opičák, páv, papoušek, atp.), nebo lidských (zloděj, kurtizána, hráč-hazardér, král, asketa, mudrc, atd.), či nadpozemských (bozi, polobozi, démoni) a dochází k jejich konfrontaci, kde jako ti charakternější a morálně zdatnější vítězí zvířata. Zajímavým způsobem prochází všemi příběhy ženy, které vždy vystupují jako ty lstivé, prohnané a nevěrné. Džátaky jsou pravděpodobně nejstarší sbírkou folklóru na světě a svým rozsahem a komplexností nemají ve světové literatuře obdoby. Ve své době měly obrovský dopad na lidové „nebuddhizované“ obyvatelstvo, kterému přinášely buddhistickou morálku v přijatelné (a „pohádkumilovnýmIndům zejména) podobě.


[editovat] Bibliografie

Winternitz, M. A History of Indian Literature, Motilal Banarsidass, 1983

Zbavitel, D. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy, Praha: Dharma Gaia, 1992