Henoteismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henoteismus (řecky heis Theos - jeden bůh) je forma pojetí náboženství, ve které existuje mnoho bohů, ale uctíván je pouze jediný hlavní bůh. Tento bůh často bývá otcem bohů ostatních, případně mohou být různí bohové jen vnější projevy tohoto boha.
Henoteismus bývá často označován za předstupeň monoteismu.
Za příklad může posloužit kemetismus či řecké náboženství (Zeus je hlavní bůh panteonu, ale jinak je polyteistické).

