Bitva u Oudenaarde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Oudenaarde
Konflikt: Války o dědictví španělské

Bitva u Oudenaarde (velmi hrubá mapa rozhodujících přesunů a útoků)
Trvání: 11. červenec 1708
Místo: na sever od Oudenaarde, Belgie
Výsledek: drtivé vítězství aliance
Casus belli: {{{příčina}}}
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Protifrancouzská aliance Francie
Velitelé
vévoda z Marlborough
Evžen Savojský
vévoda Burgundský
vévoda z Vendôme
Síla
95 000 mužů 100 000 mužů
Ztráty
3000 mužů 15000 mužů
{{{poznámky}}}

Bitva u Oudenaarde (11. červenec 1708) představuje jednu z nejvýznamnějších bitev válek o dědictví španělské. Marlborough s Evženem Savojským v ní připravili drtivou porážku francouzské armádě vedené vévodou Burgundským a vévodou z Vendôme. Bitva je považována za velmi neobvyklou (vzhledem ke své době), protože obě armády se srazily v podstatě za pochodu, tj. zcela nesešikované, bojovaly od počátku z části „naslepo“ a následně došlo k roztažení sil obou vojsk do neobvyklé šíře. K úspěchu protifrancouzské aliance velmi přispěl fakt, že Princové dvojčata jednak lépe pochopili zákonitosti tohoto neobvyklého boje a lépe se zorientovali v nastalém zmatku, jednak jejich vzájemné porozumění a dokonalá spolupráce. Evžen Savojský (který původně neměl žádné vlastní jednotky a převzal velení nad částí Marlboroughových vojsk) na sebe po dlouhou dobu poutal nepřítele v blízkosti řeky Šeldy a umožnil Marlboroughovi provést obchvatný manévr a rozdrtit francouzské pravé křídlo. Francouzské straně naopak velice uškodilo, že nezkušený a nepříliš schopný vévoda Burgundský (později známý jako Malý dauphin) nerespektoval rady ani pokyny vévody z Vendôme a oba vojevůdci si činili každý podle svého, s minimálními ohledy na toho druhého. Výsledkem bylo, že patrně pouze noc zachránila jejich armádu před naprostým zničením. Marlborough po bitvě napsal své ženě: Věřím, že kdybychom měli štěstí a získali 2 hodiny denního světla navíc, mohli jsme dnes vyhrát celou válku.


u Zenty (1697) • u Chiari (1701) • přepad Cremony (1702) • u Luzzary (1702) • u Höchstädtu (1704) • u Cassana (1705) • u Turína (1706) • u Oudenaarde (1708) • u Malplaquet (1709) • u Petrovaradína (1716) • u Bělehradu (1717)

[editovat] Literatura

Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, str. 310-323 ISBN 80-7185-380-1