Nintendo Entertainment System
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nintendo Entertaiment System (NES, v Americe jen „Nintendo“, v Japonsku znám pod názvem Nintendo Family Computer (Famicom)) je se svými 60 miliony celosvětově prodanými kusy nejúspěšnější 8-bitová herní konzole. Prodávat se začala v roce 1985, a to v Severní Americe, Evropě, Japonsku, Brazílii a Austrálii. Herní konzole Nintendo NES patří do takzvané třetí generace herních konzolí. Další významné konzole kromě NESu jsou Master System od Segy a Atari 7800. Opravdovým konkurentem pro ni byl jen Master System, který ovšem nebyl v Americe a ani doma v Japonsku úspěšný a NESu konkuroval jen na evropských trzích.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Počátky
Po úspěších s konzolí pojmenovanou „Color TV Game“ (1977-80), ale zejména herními automaty na začátku 80.let Nintendo přišlo s nápadem vyvinout vlastní stolní konzoli založenou na cartridgovém systému distribuce her. Hlavním designérem systému, který se v Japonsku začal prodávat 15. července 1983 je Masayuki Lemura. Cena byla stanovena na 14800 Yenů (cca. 100 dolarů). Během prvního roku sklidil mnoho kritiky za svoji nespolehlivost – systém padal a zamrzal, v programovém prostředí byly chyby. To vše bylo vyřešeno novou revizí systému, která dostala do vínku zejména novou základní desku. Na konci roku 1984 si už u Nintenda mohli gratulovat – NES byl nejprodávanější japonskou konzolí a chystal se k rozhodujícímu kroku – vstupu na severoamerický trh.
[editovat] Vstup na Americký trh
K tomu ale zpočátku chyběla Nintendu sebedůvěra a tak se pokusilo dojednat smlouvu se společností Atari tak, aby se NES prodával pod značkou Atari. Celý kontrakt skončil na tom, že Atari na tom bylo v té době finančně celkem špatně a riziko neúspěchu bylo až příliš vysoké. Dokonce se uvažovalo nad stvořením monstra jménem „Nintendo Advanced Video System“, který by měl klávesnici, bezdrátové joysticky atd. Nakonec Nintendo začalo prodávat samo, stalo se tak 18. října 1985 u příležitosti výstavy CES (Consumer Electronics Show) a to ještě jen v New Yorku. Obchodníci byli tak pesimističtí, že dokonce Nintendo muselo podepsat smlouvy, že si případné neprodané systémy odkoupí zpátky. Opak byl pravdou a první várka 100 000 kusů byla pryč velice rychle, což zajisté podpořila změna designu pro Americký trh. Naplno vše začalo až v únoru dalšího roku, kdy Nintendo začalo naplno produkovat konzole určené pro koupěchtivé zákazníky v US. Launch byl podpořen 11 herními tituly, mezi kterým vyčnívaly zejména tři hry – Super Mario Bros., Donkey Kong Jr. Math a Duck Hunt. Krátce nato následoval launch evropský, zde už ale nedistribuovalo Nintendo přímo, ale spíše lokální distributoři v čele s hračkářskou korporací Mattel. V roce 1990 se NES stal nejprodávanější konzolí do té doby.
[editovat] Konec života
Rok 1990 ale znamenal i něco jiného – konkurenční Sega začala prorážet se svojí technologicky mnohem vyspělejší Segou Mega Drive (nebo také SEGA Genesis), kterou na trh uvedla rok, potažmo dva předtím. Nintendo už sice mělo hotovou svou vlastní 16-bit konzoli Super Nintendo Entertaiment System (SNES), ale ta zatím nebyla v dostatečném množství pro domácí japonský trh. Aby Nintendo nezačalo v Americe ztrácet půdu pod nohama, byla urychleně dodána nová verze staršího NESu. NES2 nakonec vydržel v prodeji až do roku 1995. Prodejní cena byla příznivých 49,95$, za kterou jste dostali zejména rozměrově velice zajímavou krabičku. Kromě designu konzole (Autorem je Lance Barr) se změnilo jen pár věcí – zejména bylo mnohem snazší vkládat cartridge do systému, dále potom u konzole byly nové ovladače, které byly velmi podobné SNESovým. Ke konci 90. let s rozmachem internetu začaly vznikat první emulátory, a naplno se rozběhl bazarový obchod, kde NES už byl velice levný. Zároveň se NES začal různě modovat – nové case, propojení s PC, USB nebo sériové porty, přenosné verze napájené baterkami či dokonce i s vestavěným LCD displayem.
[editovat] Ovladače a příslušenství
Původní ovladač se vyznačoval zejména velikou jednoduchostí, dalo by se říci, že o ergonomii slyšel opravdu jen z dálky – tvar malé kostičky s křížovým D-Padem a tlačítky A a B (na dlouhé hraní příliš ideální). Ovládání bylo v podstatě převzato z přenosných konzolí Game and Watch (u nás tolik populární klony jako Chobotnice, nebo Chytání vajec). U prapůvodní japonské verze se ovladače lišily – zaprvé ovladače byly napevno propojeny s konzolí a nešly vytáhnout a zadruhé - ovladač A měl tlačítka Start a Select a ovladač B měl malý mikrofon a reproduktor. Tuto funkci ovšem používalo jen málo her, a tak Nintendo od mikrofonní verze upustilo a v pozdějších verzích už se setkáváme se Startem a Selectem na obou ovladačích. Standardně NES podporuje jen 2 hráče, ale s rozšířením jménem FourScore mohli hrát až čtyři hráči. Ovšem tato funkce byla využitelná pouze zhruba ve dvacítce her.
[editovat] Zapper
Velice populárním ovladačem se stal také NES Zapper, nebo-li světelná pistole pro NES. Japonská verze byla dělaná jako revolver. Ostatní verze (a tedy i ta se kterou jste se mohli setkat v Čechách) měli spíše podobu větší zbraně z nějakého sci-fi béčkového filmu. K dispozici byly dvě barvy a to šedá a později i oranžová. S pistolí se míří po obrazovce a střílí se jako skutečnou zbraní. Tento styl hraní byl svého času dost populární a pro NES vzniklo celkem 18 her využívajících Zapperu.
[editovat] Power Glove
Power Glove je vlastně taková kožená rukavice, která má ve vrchní části vestavěna všechna tlačítka, která najdete i na standardním ovladači, mimoto je k dispozici ještě dalších 12 tlačítek, která mohou být hru od hry různě použity. Mačkáním prstů můžete mačkat i tlačítka, to znamená třeba palcem tlačítko A. Tento doplněk sice není přímo od Nintenda, ale stal se dostatečně populárním na to, aby ho později podporovalo přes 50 her a to i včetně first-party titulů jako třeba [[The Legend of Zelda|Zelda 2], nebo Metroid. Pouze dva tituly měly plnou podporu včetně pohybů ruky. V podstatě jste před 15 lety mohly dokázat s powerglove to co dnes s WiiMote nebo Eye Toy.
[editovat] Další příslušenství
Díky své popularitě získal NES doslova tuny příslušenství od čteček kazet a disket přes speciální ovladače třeba na Arkanoid, joysticky, bezdrátové ovladače, věci jako modem, až po robota připojitelného k NES nebo light gun na hlavu, kdy jste okoukali hledím a stříleli řevem do mikrofonu (Laser Scope).
[editovat] Hry
[editovat] 10 NES
Aby vycházely jen Nintendem autorizované hry, byl vymyšlen takzvaný 10NES. 10NES měl 2 části – první byla zabudována v konzoli a druhá v cartridgi. Hra se načetla pouze pokud byly propojeny obě části. 10NES způsoboval také nejznámější chybu – červené světýlko značící zapnutí systémů začalo blikat a konzole se dokola zapínala a vypínala. Problém byl v tom, že čip byl dost vybíravý a vadily mu zanesené nebo zprohýbané konektory. Vše se řešilo různě – profukováním konektorů, čištěním alkoholem nebo klasický boucháním do konzole. Některé tyto techniky mohly vyústit až ke zničení cartridge nebo konzole.
[editovat] Kvalita her
Licencování her pro Nintendo systémy byl vždy problém, vše by se mělo změnit s novou Wii, ale počátky dlouho kritizovaných problémů leží daleko v historii u NESu – Nintendo si nastavovalo podmínky, kterou hra musela projít, aby pro konzoli byla schválena. Pokud kontrolou kvality neprošla, tak smůla, hra nešla do výrobního procesu (který díky výše zmíněnému 10NESu zajišťovalo pouze Nintendo). Ruka v ruce s tím jde označení „Nintendo Seal of Quality“, které v podstatě mělo označovat jen nejkvalitnější tituly, praxe byla jiná – značku dostal každý, kdo si jí zaplatil. Navíc Nintendo tvrdě kontrolovalo, kolik bude vydáno cartridgí s jednotlivými hrami, následkem toho bylo, že se reálně prodalo o několik (možná i desítek) milionů her méně.
[editovat] Hry
Ale ke hrám – pro NES bylo celkem vydáno něco kolem 900 kusů her. Svůj život zde započaly největší herní série Nintenda – ať už Mario, The Legend of Zelda, Metroid, Donkey Kong nebo třeba Final Fantasy a Metal Gear. Asi největším hitem (prodejním i kvalitativním) pro NES a tahounem konzole se stala hra Super Mario Bros. Prodalo se jí kolem 40 milionů kusů.
[editovat] Klony a emulace
Konzole NES se stala velice oblíbenou pro různé napodobeniny. U nás jste ji v 90. letech mohli snadno sehnat v kterékoliv z početných vietnamských tržnic. Kromě modelu, který byl podobný i vizuálně, se daly sehnat například – PolyStation – NES v podobě prvního Playstationu, ale i Mega Kid MK-1000, který má vlastní klávesnici, a dá se pod ním provozovat jednoduchá verze Basicu. Klonů bylo více typů – například jen v podobě ovladače, který se připojil k TV a nebo přenosný PocketFami. Celkem by mohlo existovat něco kolem 50 druhů všemožných napodobenin.
Systém je velice oblíbený pro všemožné emulování a to i přestože paradoxně patří k těm náročnějším, kvůli nestandardnímu používání procesoru. Existuje přes 40 emulátorů pro PC, ale setkat se s nimi můžeme na PDA, mobilních telefonech, jiných konzolích jako třeba GP2x. Za emulaci můžeme v podstatě považovat i provozování her ze Shopping Channelu na Nintendu Wii.
[editovat] Parametry
- Rozměry
- Severní Amerika/Evropa:
- 'toaster' verze: 10" šířka x 8" délka x 2.5" výška (s oteveřenými dvířky ještě o 1" větší)
- 'toploader' verze: 6" šířka x 7" délka x 1 1/2" výška
- cartridge: 5.5" délka x 4.1" šířka
- Japonko:
- cartridge: 3" délka x 5.3" šířka
- Severní Amerika/Evropa:
- CPU: Ricoh 8-bit procesor postavený na MOS Technology 6502 jádru, obyčejný zvukový hardware a omezený DMA ovladač on-die
- Rozdíly mezi verzemi
- Hlavní RAM: 2 KiB plus rozšířená RAM pamět byla-li přítomna cartridge
- ROM: 49128 bytes ROM, expanded RAM, a cartridge I/O; paging možno rozšířit podle požadavků
- Audio: Pět zvukových kanálů
- 2 pulse-wave kanály, variabilní duty cycle (25%, 50%, 75%, 87.5%), 16-stupňové ovládání hlasitosti, hardwarová pitch-bend podpora, zvládá frekvence od 54 Hz do 28 kHz.
- 1 triangle-wave kanál, fixní hlasitost, zvládá frekvence od 27 Hz do 56 kHz
- 1 white-noise channel, 16-stupňové ovládání hlasitosti, podpora dvou módů (regulací vstupů na lineárním zpětném registru (?)) na 16 předprogramovaných frekvencích.
- 1 delta pulse-code modulation (DPCM) kanál s 6 bitovým rozsahem, používající 1-bit delta kódování na 16 předprogramovaných sample rates od 4.2 kHz do 33.5 kHz, také schopný přehrát standard PCM zvuk zapsáním individualní 7-bit hodnotou v časových intervalech.
- Picture processing unit (PPU): Ricoh custom-made video procesor
- Rozdíly mezi verzemi
- NTSC verze, pojmenovaná RP2C02, běžící na 5.37 MHz + výstupy composite video
- PAL verze, pojmenovaná RP2C07, běžící na 5.32 MHz + výstupy composite video
- PlayChoice-10 verze, pojmenovaná RP2C03, běžící na 5.37 MHz + výstupy RGB video (na NTSC frekvencích)
- Nintendo Vs. Series verze, pojmenované RP2C04 a RP2C05, běžící na 5.37 MHz + výstupy RGB video (na NTSC frekvencích) používající nestandardní paletu bareve kvůli snažšímu přepínání ROM s hrami games
- Barevná paleta: 48 barev a 5 odstínů šedi v základu; červená, zelená, a modrá mohly být individuálně ztmaveny
- Zobrazení barev: 25 barev najednou
- Hardwarová podpora spritů
- Maximum najednou zobrazených spritů: 64
- Velikost spritů: 8×8 nebo 8×16 pixelů
- PPU internní pamět: 256 bytů
- PPU externí paměti (Video RAM): 2 KiB of RAM
- Rozlišení displaye: 256×240 pixels, ovšem u NTSC se obvykle používalo 256×224,
- Video výstupy
- Original NES: RCA compositní výstup a RF modulator výstup
- Original Famicom (Japonsko) a NES 2: pouze RF modulator výstup
- AV Famicom: Pouze compositní video výstup
- PlayChoice 10: obrácený RGB video výstup
- Rozdíly mezi verzemi
[editovat] Zdroje
[editovat] Externí odkazy
- Česká Page o Emulaci, NES je součástí
- Webová fan-stránka o Systémech Nintendo
- Český prodejce herních konzolí Nintendo
- NESWorld - NES Archiv (EN)
- NES HQ - Archive for NES Informací (EN)
- Famicom World: Informace o japonské verzi NESu, Neboli Famicomu
| Nintendo | |
|---|---|
| NES: | Nintendo Entertainment System |
| SNES: | Super Nintendo Entertainment System |
| Nintendo 64: | Nintendo 64 |
| Nintendo GameCube: | Nintendo GameCube |
| Nintendo Wii: | Nintendo Wii , Wii Remote , WiiConnect24, Virtual Console |
| Gameboy: | Gameboy |
| Gameboy Advance | Gameboy Advance |
| Nintendo DS: | Nintendo DS |
| Podívejte se též na: Herní konzole | |

