Louis Gabriel Suchet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Louise Gabriel Suchet
Louise Gabriel Suchet

Louis Gabriel Suchet – vévoda z Albufera (2. března 1770, Lyon3. ledna 1826, Marseille) byl francouzský maršál období Prvního císařství.

Pocházel ze zámožné rodiny lyonského majitele továrny na hedvábí. V roce 1792 vstoupil jako dobrovolník do Národní gardy. V roce 1795 se setkal s kapitánem Bonapartem před Toulonem. Jejich cesty se pak na celých 20 let nerozešly. V roce 1797 se Suchet stal brigádním generálem, v roce 1798 divizním generálem a působil ve Švýcarsku a pak v Itálii (vesměs jako velitel štábu). Velitelé byli později slavní generálové Brunne, Moreau, Championet, Masséna, Joubert, s kterým se spřátelil. Po Lunevillském míru roku 1801 byl jmenován generálním inspektorem pěchoty a v roce 1804 obdržel velení divize tábora v Boulogne. On i jeho divize se mnohokrát vyznamenali v taženích v letech 1805, 1806 a 1807 (u Slavkova bojovala jeho divize jako součást Lannesova 5. sboru na levém křidle francouzské sestavy a úspěšně bránila Santon).

Po míru Tylžském Souchet velel 5. sboru ve Slezsku a poté koncem roku 1808 s tímto sborem odešel do Španělska. Tam zvítězil v bitvách u Mavie, Lerida a obsadoů Tortosu a Tarragonu, následkem čehož získal maršálskou hůl (8. července 1811). Stal se velitelem aragonského regionu a jako správce oblasti si vedl mimořádně úspěšně (nastal ekonomický rozkvět, Aragonie byla vyčištěna od banditů, došlo k obnově válkou zničené Zaragozy, zorganizoval věci veřejné atd.). Roku 1812 odrazil armádu generála Blakea a dobyl Valencii, za což od císaře obdržel titul vévody z Albufera (21. června 1812).

V roce 1808 se Suchet oženil – jeho manželkou se stala vzdálená příbuzná Napoleona Honorienne Antoine de Saint-Joseph – dcera starosty Marseille, která s ním prodělala celou španělskou kampaň. Brzy však musel ustoupit a v důsledku bitvy u Vittorie i vyklidit španělské území. S velkými obtížemi, ale úspěšně dále bránil francouzské území. V hlavním stanu v Narbonne 14. dubna 1814 pak uzavřel příměří s vévodou z Wellingtonu a podřídil se Ludvíkovi XVIII.. Po návratu Napoleona z Elby se opět k němu připojil, převzal velení Alpské armády a bojoval s Rakušany v Savojsku. Po návratu Ludvíka XVIII. byl vymazán z listiny pairů a tato funkce (stejně jako maršálská hodnost) mu byla vrácena až v roce 1819. Po dlouhé těžké nemoci zemřel v Marseille 3. ledna 1826. V Lyonu mu byl zřízen krásný památník. Jeho velmi cenné „Mémoires sur les campagnes en Espagne depuis 1808 jusqu'en 1814“ (2. vyd., Par. 1834, 2 sv.) uveřejnil jeho dlouholetý spolupracovník a velitel štábu Saint-Cyr-Nuguas.