Josef Fanta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Fanta (7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora – 20. června 1954 Praha) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací (např.: O svérázu krojovém a bytovém), věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Jeden z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.
Architekt Josef FANTA se po studiích stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Byl členem České akademie věd a umění (od roku 1918).
Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí, stále krásné budovy-haly Hlavního nádraží (Wilsonova), domu Hlahol v Praze a Mohyly míru na návrší u obce Prace u Brna, postavené jako památník bitvy u Slavkova. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel sv.Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19.století.
[editovat] Dílo
[editovat] Stavby
- Hlávkovy studentské koleje, Praha (1903)
- nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží) Praha (1901–1909)
- Mohyla míru na návrší u obce Prace u Brna (1912)
- budova Ministerstva průmyslu a obchodu Praha (1932)
[editovat] Literární
- O svérázu krojovém a bytovém (1895)

