Nuncius
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nuncius (z latinského nuntius - „posel“), někdy také apoštolský nuncius, je reprezentant Vatikánu, který je akreditován v hostující zemi jako velvyslanec a udržuje zde oficiální styky se Svatým stolcem.
Nuncius je dnes zpravidla vysílán jen do zemí, které se řídí usnesením Vídeňského kongresu z roku 1815, podle něhož se papežský vyslanec stává tradičně a automaticky i doyenem diplomatického sboru.
Roku 1965 byl proto zaveden titul pronuncius, který je udělován takovým reprezentantům Vatikánu, kteří mají hodnost velvyslance, ale nejsou doyenem diplomatického sboru.
Titul internuncius odpovídá funkci vyslance (tedy diplomata druhého řádu).
Sídlem nuncia je nunciatura. Nuncius by neměl být zaměněn s apoštolským delegátem.

