Diův chrám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Diův chrám v Olympii byl hlavním a největším chrámem ve starověké Olympii. V chrámu byla umístěna kultovní socha Dia od sochaře Feidia - jeden ze sedmi divů světa (viz). V současné době je budova v troskách. Socha se nedochovala.

 Trosky chrámu - současný stav
Trosky chrámu - současný stav

[editovat] Historické souvislosti

Území Olympie bylo vždy územím víceméně neutrálním a nikdy nemělo významnou hospodářskou či politickou moc. Bylo spíše shromaždištěm s konáním známých her. Stejně tak v 5. stol. př. Kr., kdy došlo ke stavbě chrámu, bylo dostatečně vzdáleno jak od řecko-perských válek, tak od vzájemných půtek mezi řeckými městskými státy. Zatímco Athény byly vypleněny a bez peněz, Delfy se připojily k Peršanům, Olympie zůstala netknutá. Proto se zde nerušeně mohla realizovat umělecká generace začátku pátého století.

Zeus byl jako vládce oblohy a všehomíra dlouho uctíván pod širým nebem a v Olympii nebylo Diova chrámu, pouze oltáře zhotoveného z popela předešlých obětišť. Chrám byl postaven v letech 468 - 456 př. Kr. na zbytcích jiných staveb. Je dokladem architektury a sochařství počátků klasického období antického Řecka. Architektem byl Libón z Élidy. Autory výzdoby ve štítech byli Alkamenés (dle Pausania, západní štít) a Paiónios (východní štít). Kultovní sochu Dia zhotovil, jak již bylo řečeno, Feidiás kolem roku 430 př. Kr. Do vybudování Parthenónu byl největším řeckým chrámem.

Olympie byla i pozdějších dobách stranou zájmu a drancování. Za doby Byzantské říše byla socha odvezena do Konstatinopole a v pozdější době se chrám zřítil. Jeho trosky byly překryty nánosy řeky Alfeios a v nich se uchovala část výzdoby chrámu, kterou tak dnes můžeme obdivovat. Části stavby byly také zabudovány do pozdějších hradeb.

[editovat] Architektonická podoba a sochařská výzdoba

Diův chrám v Olympii byl vybudován v přísném dórském stylu a dosahoval délky 27 metrů. Stylobat (svrchní deska stupňovitého podkladu) byl o rozměrech 64,12 x 27,68 m. Měl 34 dórských sloupů po obvodu, z toho šest v průčelích (peripteros hexastylos), které byly 10,51m vysoké. Vnitřní svatyně (náos) měla zdi po celé délce stran a její průčelí byla uzavřena portálem se dvěma dórskými sloupy (amfistylos ?). Vnitřní prostor byl rozdělen na tři místnosti: vlastní svatyni (náos), předsín (pronáos) a zadní předsín (opisthodomos). Po umístění Feidiovy sochy byl prostor svatyně rozdělen tak, aby vymezil přístup k soše a místa odkud ji lze pozorovat. Bazének s olejem měl konzervovat slonovinové součásti sochy. (viznákres průřezu chrámem (externí odkaz))

Použitým materiálem pro stavbu byl místní hrubozrnný vápenec se štukovým povlakem. Krytina a sochařská výzdoba byly vyhotoveny z mramoru pocházejícího z ostrova Paros.

 Rekonstrukce pohledu na Diův chrám v Olympii
Rekonstrukce pohledu na Diův chrám v Olympii

Sochařská výzdoba byla umístěna v obou štítech a v metopách vlysu nad oběma vnitřními portály. Venkovní dórský vlys byl bez reliéfu. Byla osazena roku 456 př. Kr. Vzhledem k velké výšce jejího umístění mohla být zpracována ve velkých plochách, ale z dochovalých zbytků je patrné, že je, podobně jako na Parthenónu, zpracována do detailů. Těla i obličeje postav byly značně individualizovány. Tato individualita se však pozdějším vývojem ztrácí. Mužské postavy jsou v uvolněném postoji s vahou na jedné noze, což dokládá posun této výzdoby od archaických děl.

Ve štítu nad hlavním vstupem byla zobrazena chvíle před osudným závodem Pelopa a Oinomaa. Byli zde seřazení závodníci, v centru postava Dia a v rozích místní božstva. Kompozice byla statická ale působivá. Významu výjevu mohl porozumět jen ten, kdo znal celý příběh.

V protilehlém štítu je zobrazeno veselí na svatební hostině Lapithů a kentaurů, která se postupně mění v boj (kentauromachie). Apollón výjev povzneseně pozoruje ze středu štítu. Zobrazení ovládá prudký pohyb, tak jako na dřívějších štítech zobrazujících boj. Postavy mají v obličejích výrazy bolesti i zběsilosti.

Na metopách vnitřního vlysu byly zpodobněny činy Héraklovy od zabití nemejského lva po prolomení zdí Augiášova chlévu. Poslední úkol se vztahoval právě k místu, kde byl chrám postaven. Héraklův výraz tváře se mění od úkolu k úkolu a vyjadřuje tak jeho pocity.

 Apollón shlíží na hostinu Lapithů a kentaurů, skulptura západního štítu.
Apollón shlíží na hostinu Lapithů a kentaurů, skulptura západního štítu.
Héraklés a krétský býk, 4. metopa západního portálu.
Héraklés a krétský býk, 4. metopa západního portálu.

[editovat] Reference

  • Jiří Frel, Feidias., Edice Portréty, Orbis, Praha 1964, 1. vyd
  • John Boardman, Řecké umění, Odeon n.p., Praha 1975, 1.vyd
  • Peter Levi a kol., Svět starého Řecka, Knižní klub k. s., Praha 1995, ISBN 80-7176-214-8


V jiných jazycích