Ruština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ruština (Русский язык)
Rozšíření:
Počet mluvčích:

145,032 milionů

Klasifikace:
Písmo: Cyrilice
Postavení
Regulátor:

Ruská akademie věd (Росси́йская Акаде́мия Нау́к)

Úřední jazyk:
Kódy
ISO 639-1: ru
ISO 639-2:
rus (B) rus (T)
SIL: RUS
Wikipedie
ru.wikipedia.org

Ruština (zvuk russkij jazyk) je nejužívanější slovanský jazyk.

Obsah

[editovat] Rozšíření

Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí i v mnoha jinak neruských zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.

V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách (např. v Československu do roku 1990. I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.

[editovat] Historie

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech.

Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.

V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
malé: а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
přepis: a b v g d e ë ž z i j k l m n o p r s t u f h c č š šč '' y ' è ju ja
výslovnost: a b v g d je jo ž z i j k l m n o p r s t u f ch c č š šč tvrdý znak y měkký znak e ju ja
  • Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y.
  • Měkký znak a Е, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
  • Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
  • Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
  • Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
  • Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.

[editovat] Gramatika

  • Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí na jeho místě být alespoň osobní zájmeno.
  • V minulém čase chybí pomocné sloveso být (я написал = ja napisal = napsal jsem).
  • V přítomném čase chybí spona (он дурак = on durak = je to hlupák).
  • Před přízvukem měníme na o nebo a.

[editovat] Slovní zásoba

Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků (лошадь = lošad' = kůň; кабан = kaban = kanec; казан = kazan = kotel). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

[editovat] Vzorový text

[editovat] Všeobecná deklarace lidských práv

rusky

Все люди рождаются свободными и равными в своем достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.

přepis

Vse ljudi roždajutsja svobodnymi i ravnymi v svoem dostoinstve i pravah. Oni nadeleny razumom i sovest'ju i dolžny postupat' v otnošenii drug druga v duhe bratstva.

přepis na MFA

[fsʲe ˈlʲudʲə rʌʒˠˈdaytʦə svʌˈbodnɨmʲə: ˈravnəmʲə f svʌˈjøm dʌˈstoi̯nstvʲə: prʌˈvax

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy


Slovanské jazyky
Západoslovanské: česko-slovenské (čeština | slovenština | knaanština) | lužickosrbské (hornolužická srbština | dolnolužická srbština) | lechické (polština | pomořanština (kašubština | slovinčtina) | polabština)
Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština | srbština | bosenština | černohorština) | slovinština) | východní (makedonština | bulharština | staroslověnština)
Východoslovanské: běloruština | ukrajinština | rusínština | ruština