Otakar Ostrčil
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Ostrčil (25. února 1879 , Praha - Smíchov – 20. srpna 1935, Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.
Obsah |
[editovat] Životopis
Ostrčil studoval hru na klavír v Praze u A. Mikše, kompozici jej učil Zdeněk Fibich. Kompoziční začátky jsou v jeho čtrnácti letech, první skladbu pro velký orchestr napsal v osmnácti a během studentských let operu „Jan Zhořelecký“ . Roku 1901 získal místo profesora na pražské Obchodní akademii. Později učil na pražské konzervatoři - k jeho žákům patřil např. ukrajinský skladatel Mykola Kolessa. V letech 1914 - 1918 vedl operu Městského divadla na Královských Vinohradech; roku 1921 se stal dirigentem a šéfem opery Národního Divadla, kde nahradil Karla Kovařovice. Zde působil až do své smrti.
Ostrčil patřil v letech 1890 až 1930 k vedoucím skladatelským osobnostem a s šéfem činohry K.H.Hilarem (rodákem ze Sudoměřic u Bechyně) v letech 1920 až 1935 tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla v Praze.
[editovat] Mistrova Soběslav
Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě ( U Černovického potoka, čp.269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především "Honzovo království" (premiéra r. 1934 v Brně). Také zde vznikl melodram „Skřivan“ na slova místního rodáka, básníka Miroslava Valenty. O díle „Léto“ napsal v roce 1941 v tisku předseda Ostrčilovy společnosti dr.Josef Bílek: „… ono bylo v tomto městě nejen vytvořeno, nýbrž ono bylo zdejším krajem přímo inspirováno. Kus krásy jihočeského slunce, planoucího nad hlavami zdejšího lidu se v něm odráží a spolu s tím i všecka radost a šťastná pohoda…“
Soběslavští na svého milého hosta nezapomněli - v sále „Národního domu“ se 28.června 1941 pod záštitou městské rady konal k uctění jeho památky slavnostní koncert a poblíž Nového rybníka je od června 1941 i Mistrův památník s nápisem : V KRÁSE NAŠEHO KRAJE VYTVOŘIL OTAKAR OSTRČIL - LÉTO - KŘÍŽOVOU CESTU - HONZOVO KRÁLOVSTVÍ - V LETECH 1926 – 34.
[editovat] Dílo
Ostrčilova hudba vznikala zpočátku pod vlivem romantismu, především Z. Fibicha. Počátkem 20. století na něj zapůsobil také Gustav Mahler, jehož hudbu Ostrčil propagoval i jako dirigent. V pozdější hudbě, počínaje orchestrální skladbou Impromptu op. 13 (1911), si vyvinul svůj osobitý styl bohatý na disonance.
[editovat] Opery
- Rybáři (frament)
- Jan Zhořelecký (1898 - neprovedeno)
- Cymbelín (1899 - nedokončeno)
- Vlasty skon (1903)
- Kunálovy oči (1908)
- Poupě (1911)
- Legenda z Erinu (1920)
- Honzovo království (1934)
[editovat] Melodramy
- Krásné dědictví (Eliška Krásnohorská - zničeno)
- Kamenný mnich (1893 neprovedeno)
- Lilie (Karel Jaromír Erben)
- Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (K. Leger - 1904)
- Balada česká (Jan Neruda - 1905)
- Skřivan (Mir. Valenta - 1934)
Z dalšího díla jsou nejvýznamnější symfonické básně, Symfonie A-Dur op. 7 (1903-1905), Sinfonietta op. 20 (1921) a symfonické variace pro orchestr Křížová cesta op. 24 (1927-1928). Pozornost zasluhují i četné písně, sbory a kantáta Legenda o sv. Zitě (1899), komponovaná k uctění narozenin Františka Ladislava Čelakovského.
[editovat] Prameny:
- Archiv Muzea v Soběslavi/ archivní složka s dobovým tiskem o O.Ostrčilovi
- Zpravodajský týdeník Palcát -17.8.2005 / Rudolf Kukačka: „Na Ostrčilově nábřeží v Soběslavi (nejen) o divadle - ( II.)“
- Československý hudební slovník osob a institucí, díl druhý, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965


