Jan Soběslav Lucemburský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| bratr | |
| bratr | |
| sestra | |
| sestra | |
| sestra | |
| strýc | |
| bratranec | |
| bratranec | |
| bratranec | |
| děd | |
| babička | |
Jan Soběslav Lucemburský (1352/5 – 12. říjen 1394) byl synem moravského markraběte Jana Jindřicha a Markéty Opavské, markrabětem moravským (1345-80), biskupem litomyšlským (1380-1387) a olomouckým (1387) a patriarchou aquilejským (1387-1394).
Před narozením Václava IV. (1361) z manželství Karla IV. s Annou - dědičkou vévodství svídnického a javorského - byl Jan Jindřich Lucemburský oproti svému bratrovi ve značné výhodě, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v Českých zemích a v Říši, jednak si chtěl pojistit trvalost připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka a Javorska. Naplánoval proto sňatek své zatím jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potencionální dědičky obou vévodství Alžběty (narozena 1358) s jedním ze synů Jana Jindřicha. S ohledem na fakt, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potencionální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se Václav Štěpán, že mělo jít právě o něj. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.
Případná světská kariera Jana Soběslava se tak stala opět o něco méně reálnou a proto byl předurčen k církevní kariéře. Markraběcí titul si podržel, když podle posledního testamenu Jana Jindřicha stejně jako jeho bratr Prokop Lucemburský složil slib lenní poslušnosti nejstaršímu sourozenci Joštovi.
Roku 1380 se stal kanovníkem v Brně a krátce nato i biskupem litomyšlským. V květnu 1384 se dostal pražský arcibiskup Jan z Jenštejna do sporu s Prokopem a Janem Soběslavem, což skončilo až církevní klatbou na Jana Soběslava. Na jaře roku 1387 byl jmenován biskupem olomouckým a dne 27. listopadu 1387 patriarchou aquilejským.
Tam se dostal do místních sporů, které nakonec vedly k jeho násilné smrti - klika vedená synem zavražděného udinského patricie Tristanem di Savorgnano, zabila nejprve rádce Jana Soběslava, biskupa Augustina, bývalého převora augustiniánského kláštera v Brně. Poté vylákali patriarchu Jana Soběslava do Udine a zde ho zavraždili před městskou bránou. V noci ho pak bez přítomnosti kněze pohřbili do hrobky patriarchy Mikuláše, nemanželského syna jeho děda Jana Lucemburského (a tedy strýce Jana Soběslava).

