Rakouské císařství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kaisertum Österreich Rakouské císařství |
|
|---|---|
| [[Soubor:|225px|Poloha]] | |
| Rozloha | 622 321 km² |
| Počet obyvatel | 30 000 000 (1815) |
| Hustota zalidnění | 48 / km² |
| Jazyk | němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština |
| Náboženství | převážně katolické |
| Nejvyšší bod | Ortler (3905 m n.m.) |
| Státní zřízení | monarchie |
| Hlavní město | Vídeň |
| Poslední císař | Franz Joseph I. |
| Hymna | Gott erhalte unsern Kaiser |
| Vznik | 1804 (římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem) |
| Zánik | 1867 (Rakousko-uherské vyrovnání) |
| Nástupnické státy | Rakousko-Uhersko |
| Měna | rakouský tolar |
| ISO 3166-1 | |
| MPZ | |
| Internetová doména | [[.]] |
| Telefonní předvolba | |
| Časové pásmo | UTC +1 |
Rakouské císařství je oficiosním názvem užívaným v období 11. srpna 1804 – 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).
Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy se Napoleon nechal korunovat francouzským císařem.
Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.
Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.
V důsledku výsledku prusko-rakouské války a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.
[editovat] Území rakouského císařství
- Království české
- Království uherské
- Království dalmatské
- Království Haličsko-Vladiměřské
- Království Chorvatsko-Slavonské
- Království lombardsko-benátské
- Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně jako Arcivévodství rakouské)
- Království ilyrské, uspořádané od roku 1850 jako
- Vévodství kraňské
- Vévodství korutanské
- Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška
- Markrabství istrijské
- Vévodství solnohradské od roku 1850
- Vévodství slezské
- Vévodství štýrské
- Vévodství Bukovina od roku 1850
- Velkoknížectví sedmihradské od roku 1867 součást Uherska
- Markrabství moravské
- Okněžněné hrabství tyrolské

