Růžencová slavnost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Růžencová slavnost (Rosenkranzfest) je jedno z nejvzácnějších děl ve sbírkách Národní galerie. Autorem je Albrecht Dürer.
Obsah |
[editovat] Technické parametry díla
Rozměr obrazu: 162 x 192 cm, olejomalba na dřevěné desce.
[editovat] Obraz
Na vznik díla měl velký vliv první autorův pobyt v Benátkách (pravidla vědecké perspektivy a znalosti anatomie, nejvyšší hodnotou je dosažení harmonie a krásy, jejímž vzorem je antické umění). Dílo vzniká za autorova druhého pobytu v Itálii v letech 1505 - 1507.
Zakázku zadali představitelé početné německé komunity: bankéř Fugger (v jeho paláci umělec bydlí) a Anton Kolb. Za velký oltářní obraz nabízejí malíři 110 rýnských florénů. Malíř se do díla pouští (také z finančních důvodů), přestože jeho práce je ve městě považována za „slabší v barvě“. Je považován za vynikajícího kreslíře, ale slabšího malíře.
Plátno je rozděleno na dvě poloviny trůnem. Po obou stranách je prakticky symetrický. Na trůně sedí Maria s Ježíškem na klíně. Spolu se svatým Dominikem, stojícím po levé straně trůnu, rozdávají věnce bílých a červených růží. Bílá je znamení radosti a červená smutku (Utrpení Páně). Pomáhají jim i andílkové, vznášející se nad davem, přicházejícím z obou stran. Vlevo klečí císař a za ním světské osobnosti německé komunity v Benátkách. Vpravo klečí papež a za ním církevní hodnostáři. U pravého okraje obrazu pod stromem stojí s nepokrytou hlavou sám umělec. Pod nohama Marie sedí anděl hrající na loutnu. Tohoto anděla si autor „vypůjčil“ z Belliniho obrazů, aby tak složil hold velkému Benátskému malíři.
Růžencová slavnost je přelomové dílo – ukazuje, že německé malířství je schopno dosáhnout kvalit italského klasického malířství. Vzniká dílo harmonické, díky němuž německé gotické umění vstupuje do období renesance.
[editovat] Restaurace
Toto dílo muselo být kvůli značnému poškození několikrát zrestaurováno a byla mu věnována výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně

