Formule 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jochen Rindt na voze Lotus Formule 2 (Nürburgring, 1970)
Jochen Rindt na voze Lotus Formule 2 (Nürburgring, 1970)

Formule 2 (Formula Two zkráceně F2) je série automobilových závodů pro monoposty na okruhu přidružena v roce 1948 do FIA jako třída kadet pro Formule 1 byla tak vytvořena postupová hierarchie pro monoposty - F1, F2 a F3.

Obsah

[editovat] Historie

[editovat] Předválečná éra

Formule 2 jako taková vznikla už v době před druhou světovou válkou, v té době nazývána voiturette (malé vozy). Smyslem celé série bylo umožnit málo zkušeným pilotům získat levné závodní auto a hlavně možnost účastnit se závodů. Největší rozdíl mezi F1 a F2 byl v motorech zatímco voiturette používaly 1500 cc v královské třídě, která jezdila Grand Prix byly povoleny motory o objemu 3000 cc s přeplňováním nebo 4500 cc atmosférické.

  • 1931- Celkem 14 závodů
  • 1932- Celkem 17 závodů
  • 1933- Celkem 10 závodů
  • 1934- Celkem 8 závodů
  • 1935- Celkem 12 závodů
  • 1936- Celkem 20 závodů
  • 1939- Celkem 21 závodů
  • 1940- Celkem 2 závody

[editovat] Nové začátky (1945 – 1953)

Formule 2 Veritas Meteor
Formule 2 Veritas Meteor

Po válce vzniká Formule A a B (následně Formule 1 a 2). Formule A se rozhodla pokračovat v načaté cestě s vozy předválečné výroby s motory o objemu 4500 cc bez dmýchadla . Voiturette s motory 1500 cc s přeplňováním , byly označovány jako Formule B. FIA v roce 1948 pojmenovala kategorii, která připravovala jezdce na silnější kategorii jako Formule 2 .

Menší a slabší motory (2000 cc, nebo 750cc s kompresorem), montované do mnohem menších a lehčích vozů a hlavně levnějších než Formula 1. To byly aspekty, které dávaly odvahu novým konstruktérům vstoupit na závodní dráhu , tak jako třeba Cooper, kteří by jen těžko mohly konkurovat ostříleným týmům v F1 . Formule 1, především v prvních letech byla velmi drahou záležitostí a činila potíže i bohatým automobilkám jako byla Alfa Romeo, která po dvou úspěšných letech F1 opouští. Roky 1952 a 1953 jsou vypsány pro vozy Formule 2 (zbylé a především privátní týmy F1 se účastní závodů, která se do mistrovství nezapočítávají).

  • 1946- Celkem 11 závodů
  • 1947- Celkem 20 závodů - Itálie Piero Taruffi Cisitalia D46 - Fiat
  • 1948- Celkem 21 závodů
  • 1949- Celkem 28 závodů
  • 1950- Celkem 31 závodů
  • 1951- Celkem 30 závodů
  • 1952- Celkem 45 závodů
  • 1953- Celkem 50 závodů
  • 1954- Celkem 9 závodů
  • 1955- Celkem 19 závodů
  • 1956- Celkem 6 závodů


[editovat] Éra motorů 1500 (1957 - 1960)

1.5 litre Porsche 718
1.5 litre Porsche 718

Používání vozů F2 v šampionátu Formule 1 donutilo organizátory k rozhodnutí vypsat šampionát pro vozy s motory 2500cc od roku 1954 (to byl krok, který vzbudil ohromný zájem mezi konstruktéry); ze stejných důvodů je v roce 1957 zavedeno pravidlo o motorech1500 cc pro Formuli 2. Ta se stává kořistí vozů Cooper s motore v zadu převzatého z Formule 3 a ze sportovních vozů Porsche navržená na základě vozu RSK. Ferrari zpočátku zaměřuje pozornost na vývoj vozu Dino 156 jako vozu F2, používajíc stále motor v předu. Nejúspěšnějším motorem tohoto období byl Coventry-Climax FPF se 4 válci, následován méně používaným Borgward se16 ventily.

Modifikovaný vůz F2 Cooper zvítězil ve své první Grand Prix Formule1 v roce 1958, zahájil tak nové období vozů s motorem v zadu. Epocha motorů o objemu 1500 cc byla krátká, ale dala vzniknout nové sérii pojmenované jako Formule Junior, která na nejaký čas nahradila vozy Formule 3 a, posléze , také Formuli 2 až do roku 1963.

  • 1957- Celkem 15 závodů
  • 1958- Celkem 20 závodů
  • 1959- Celkem 25 závodů
  • 1960- Celkem 26 závodů Austrálie Jack Brabham Cooper

[editovat] Zrození Formule Junior (1961 - 1963) a Formule 2 s 1000 cc (1964-1966)

Formule Junior byla založena v roce 1959, aby nahradila problematické F3 a F2, ale brzo se ukázal fakt, že bude snazší oživit obě krachující disciplíny pod Formulí 1. Renesanci zažívají Formule 2 a Formule 3 v roce 1964; pro Formuli 3 se přemýšlí o motorech o objemu 1000cc (jen jednoduchých agregátů používaných až doposud ve Formuli Junior), zatímco Formule 2, měla být ve volbě motorů liberálnější. Formule 2 začala být zajímavá i pro stáje z F1 a začínají tak vznikat jejich juniorky. Nejpoužívanějším motorem je Cosworth a Honda; dále také FIAT ,BMC e BRM.

Formule Junior:

  • 1961- Celkem 70 závodů
  • 1962- Celkem 71 závodů
  • 1963- Celkem 67 závodů

Formule 2:

  • 1964- Celkem 24 závodů
  • 1965- Celkem 16 závodů
  • 1966- Celkem 18 závodů

[editovat] Návrat k motorům 1600cc (1967 - 1971)

S koncem 60 . let Formule 1 získává na síle a zaměřuje svou pozornost na silnější 3 litrové motory. Vzniká tak propastný rozdíl mezi F1 s motorem o objemu 3000 cc a F2 s 1000 cc. Proto v roce 1967 vzniká nová F2 s motorem 1600 cc. Nejdůležitějším je Cosworth FVA, vytvořený se 16 ventily V4 pro vůz Ford Cortina , tento motor byl základem legendárního DFV. Další výborné motory připravilo BMW a take V6 Dino Ferrari.

Mnozí piloti Formule 1 se účastní i závodů Formule 2, a při některých Velkých cenách Formule 1 je povoleno užití jak F1 tak F2 tak jako Grand Prix Německa na tratil Nürburgring. Jacky Ickx si tu odbil první start v šampionátu Formule 1 právě s vozem Formule 2, dokázal zajet pátý nejlepší čas při tréninku.Jim Clark, známí pilot a několika násobný mistr Formule1, nalezl smrt ve voze Formule 2 na trati Hockenheimring.

Schází je mistrovství světa pro tuto kategorii. V roce 1967 vzniká alespoň mistrovství Evropy a pohlcuje tak nespočet národních šampionátů, které v 60. letech pohlcují Evropu.


Peter Scharmann 1978 March-BMW
Peter Scharmann 1978 March-BMW

[editovat] Motory 2000 cc a zánik F2 (1972 - 1984)

K novým změnám dochází v roce 1972, zvyšuje se výkon a objem na 2000 cc. Cosworth BDs a BMW byly dominantními dodavateli motorů . Od roku 1976, se vstupem továrního týmu Renault dochází k další změně, která jak se později ukáže F2 zahubí. Tou změnou je speciální vývoj a používaní závodních motorů V6; oproti dosud používaných levných sériových motorů. Také bohatý sponzor Elf usnadní mnohým mladým Francouzům cestu k nejvyšším příčkám.

Počínání Renaultu vyprovokovalo ostatní automobilky k podobným krokům a začína honba za úspěchem. Závodní motory začínají vyrábět u Alfy Romeo, Ferrari, BMW a Hondy. Další specializované firmy ladí podvozky a další motory, Formule 2 se stává neúměrně drahou a s koncem sezóny 1984 zaniká. V roce 1985 vzniká Formule 3000, která F2 na 20 let nahradí. Ale protože historie se opakuje, v roce 2004 zaniká i F3000. Vzniká Série GP2 označení, které mnozí chápou jako návrat k původnímu názvu Formule 2 (Grand Prix F2).


[editovat] Mistrovství Evropy F2

  • 1967 - Belgie Jacky Ickx - Matra-Cosworth
  • 1968 - Francie Jean-Pierre Beltoise - Matra-Cosworth
  • 1969 - Francie Johnny Servoz-Gavin - Matra-Cosworth
  • 1970 - Švýcarsko Clay Regazzoni - Tecno-Cosworth
  • 1971 - Švédsko Ronnie Peterson - March-Cosworth
  • 1972 - Velká Británie Mike Hailwood - Surtees-Cosworth
  • 1973 - Francie Jean-Pierre Jarier - March-BMW
  • 1974 - Francie Patrick Depailler - March-BMW
  • 1975 - Francie Jacques Laffite - Martini-BMW
  • 1976 - Francie Jean-Pierre Jabouille - Elf 2-Renault
  • 1977 - Francie René Arnoux - Martini-Renault
  • 1978 - Itálie Bruno Giacomelli - March-BMW
  • 1979 - Švýcarsko Marc Surer - March-BMW
  • 1980 - Velká Británie Brian Henton - Toleman-Hart
  • 1981 - Velká Británie Geoff Lees - Ralt-Honda
  • 1982 - Itálie Corrado Fabi - March-BMW
  • 1983 - Velká Británie Jonathan Palmer - Ralt-Honda
  • 1984 - Nový Zéland Mike Thackwell - Ralt-Honda