Buněčné dělení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Buněčné dělení představuje část buněčného cyklu, během kterého se rodičovská buňka rozdělí na dceřiné buňky. Obvykle mu předchází dělení buněčného jádra (u Eukaryot).

Typy buněčného dělení:

Dvě buňky v metafázi mitózy s obarveným cytoskeletem
Dvě buňky v metafázi mitózy s obarveným cytoskeletem

Amitóza - dělení buňky prostým zaškrcením. Nediferencují se při něm chromozómy a není zajištěno rovnoměrné rozdělení genetické informace. U vyšších organismů je tento typ dělení pro buňky vysoce specializovaných tkání nebo pro degenerující či nádorové buňky. U nižších organismů může rozumně fungovat při dělení mnohojaderných útvarů.

Mitóza - mitotické dělení buňky zajišťuje rovnoměrné předání genetické informace dceřinným buňkám a zachování původního počtu chromozómů. Rozdělení buňky předchází rozdělení buněčného jádra.

Meióza - meiotické dělení buňky se skládá ze dvou po sobě následujících dělení (výsledkem jsou tedy 4 buňky) a zajišťuje redukci počtu chromozómů (přesněji sad chromozómů) u dceřiných buněk na polovinu (2n -> 1n, resp. 4n -> 2n). Vzniklé buňky se nazývají pohlavní buňky (gamety).

[editovat] Regulace buněčného dělení

Schopnost rozmnožovat se je vlastností každé buňky. Buněčné dělení se zastaví za nevhodných vnějších podmínek (např. nevhodná teplota, nedostatek živin, atp.).

U dospělého jedince je počet buněk konstantní. Jestliže se ukončí růst nebo dojde u ukončení regenerace poškozené části dochází k hormonální regulaci.