Pešita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pešita (někdy Pešitta) je jeden ze starých syrských překladů Bible. Je dodnes používán jako standardní a oficiální překlad v syrsky hovořících (východních) církvích. Slovo „pešitta“ znamená doslova „jednoduchý“ a pochází z přibližně 9. století, aby se odlišil od syrské hexaply a dalších syrských překladů.

[editovat] Starý zákon

Pešitový text knihy Exodus 13:14-16, pocházející z Amidy (rok 464)
Pešitový text knihy Exodus 13:14-16, pocházející z Amidy (rok 464)

Překlad Starého zákona vznikl pravděpodobně během 1. a 2. století po Kr. Nejedná se o překlad jednotný, pravděpodobně se na něm nezávisle podílelo více překladatelů, z nich někteří byli křesťané, jiní židé. Ve 3. století již byla většina hotová, neboť se znalost Pešity promítá do starosyrského překladu evangelií.

Starý zákon nemá žádnou návaznost na aramejské targúmy, naopak v případě targúmu ke knize Přísloví vychází targúm právě z Pešity.

Překlad Pešity vychází z hebrejštiny, někdy prosvítá znalost řecké Septuaginty. Apokryfní texty jsou všechny s výjimkou knihy Sírachovcovy přeloženy z řečtiny.

Kromě kanonických knih obsahovala Pešita i větší množství apokryfů: 2. kniha Báruchova, 4. kniha Ezdrášova, 3. a 4. kniha Makabejská a také 6. část Flaviovy Židovské války. Některé žaltáře obsahují i další žalmy.

Pešita má svůj specifický a samostatný systém dělení knih na kapitoly, dosvědčený již od 8. století.

[editovat] Nový zákon

Nový zákon Pešity neobsahuje několik knih, považovaných obvykle za kanonické; jsou to: 2. a 3. list Janův, 2. list Petrův, List Judův a Zjevení Janovo. tyto knihy nejsou součástí kánonu syrských církví, které používají Pešitu. Chybí též následující pasáže: Mt 27,35b; Lk 22,17-18; J 7,53-8,11 (tj. perikopa o prostitutce, chybějící vůbec v byzantském typu textu Nového zákona), Sk 8,37; 15,34 a 28,29. Specifikem Pešity je i zvláštní pořadí listů: Katolické listy (tedy ty z nich, které Pešita obsahuje) se nacházejí před listy sv. Pavla.

Z jazykového hlediska se v případě Nového zákona nejedná o zvláštní, nový překlad, ale o revizi starosyrského překladu, která se snaží o přesnější shodu s řeckým originálem. Tato revize proběhla přibližně v 5. století a nestřetla se s žádným vážnějším odporem. Dělení textu na kapitoly pochází přibližně z 6. století.