Poslední Mohykán
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans) je nejslavnější román amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera z roku 1826. Jde o druhý díl románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy (Leatherstocking Tales), kam ještě patří romány Lovec jelenů (1841, The Deerslayer), Stopař (1840, The Pathfinder), Průkopníci (1823, The Pioneers) a Prérie (1827, The Prairie) a ve které je vylíčen život záleskáka Nathaniela Bumppa a jeho přítele indiánského náčelníka kmene Mohykánů Čingačgúka neboli Velkého hada.
Poslední Mohykán je román romantický, historicko-dobrodružný a a mnohými je považován za nejlepší indiánku všech dob. Příběh se odehrává v několika sprpnových dnech roku 1757 za války mezi Francouzi a Angličany, jejímž důsledkem byl konec koloniálního panství Francouzů na území dneších Spojených států amerických. Dobu děje lze datovat zcela přesně, protože Cooper popsal skutečnou historickou událost - masakr anglické posádky pevnosti William Henry indiány z kmene Huronů za tichého přihlížení Francouzů, kterým se tato posádka předtím vzdala a byl jí dle dohod umožněn volný odchod.
Hlavním hrdinou románu není však Natty Bumppo (zde nazývaný Sokolí oko), ale Unkas, syn náčelníka Čingačgúka. Proti němu a skupině jeho přátel stojí čelný představitel kmene Huronů, Magua, několikanásobný přeběhlík a zrádce, který se chce pomstít veliteli pevnosti, pukovníkovi Munrovi za to, že jej dal zbičovat. Po masakru, ve kterém plukovník zahyne, se zmocní i jeho dvou dcer, Alice a Cory. Román končí tragicky, když Cora a Unkas, kteří se milují, zahynou Maguovou rukou, a sám Magua je zastřelen Sokolím okem. Čingačgúk, který přišel o syna, je nyní posledním z kmene Mohykánů.¨
Je pochopitelné, že takto slavný román byl několikrát více či méně úspěšně zfilmován. Již v éře němého filmu vznikly dva americké filmové přepisy, první z roku 1911 a další z roku 1920. Dále můžeme jmenovat rovněž americký film režiséra Georga B. Seitze z roku 1936. Zatím nejlepší je filmové zpracování románu amerického režiséra Michaela Manna z roku 1992

