Insigniáda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Insigniáda je označení pro boj o universitní insignie Univerzity Karlovy, který se odehrál v roce 1934.
Samotná insigniáda začala 24. listopadu 1934 v Karolinu, ale její počátky lze sledovat již v roce 1920. Toho roku byl totiž přijat zákon 135/1920 Sb. O poměru pražských univerzit, který stanovil, že česká univerzita v Praze je pokračováním staré Karlovy univerzity, a proto také Karolinum, univerzitní archiv, insignie, knihy a jiné památky této university jsou vlastnictvím české Karlovy univerzity a mají jí být německou pražskou univerzitou vráceny. Zákon bývá často zván též Lex Mareš a to z toho důvodu, že u jeho zrodu stál národně-demokratický politik, dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy a význačný fyziolog profesor František Mareš.
Až do roku 1934 nebyl zákon realizován a universitní insignie byly stále v držení německé university a české universitě byly pouze, mnohdy po složitých dohadováních, zapůjčovány. Akademický senát a rektorát německé univerzity jakékoliv předání insignií odmítaly, což a vyvolávalo politické napětí.
O vydání insignií začal intenzivně usilovat botanik prof. Karel Domin, tehdejší rektor Univezity Karlovy. 13. února 1934 mu dal krajský civilní soud za pravdu a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i soudem nejvyšším. Když však dala německá strana najevo, že i přes soudní rozsudek insignie vydat nehodlá, začal se ve věci dosti angažovat i pravicově zaměřený Svaz československého studentstva, který žádal po německé univerzitě okamžité vydání insignií. Naopak levicová studentská organizace Jednota nemajetných a pokrokových studentů se proti snahám vedení university razantně stavěla. Většina českého studentstva však stála na straně profesora Domina. 21. listopadu 1934 vydal ministr školství a národní osvěty dr. Jan Krčmář výnos o předání univerzitních insignií. 24. listopadu 1934 proběhlo u Karolina shromáždění pravicových studentů, které přerostlo v pouliční bouře. Na straně jedné stáli čeští nacionalisté, zejména studenti, na straně druhé příslušníci levice a němečtí nacisté a nacionalisté. Během výtržností došlo ke vzájemným rvačkám, vytloukáním výloh a dalším útokům na německé a židovské obchody. V případě židovských obchodů není dodnes zcela jasné, zda se tak stalo v důsledku vysloveně protižidovských nálad či díky tomu, že pražští Židé mluvili povětšinou německy.
Čeští studenti si svými protesty vydání insignií nakonec vynutili. Na shromáždění před právnickou fakultou pak tehdejší rektor Karel Domin a nastupující rektor František Mareš za velkého pohnutí všech přítomných insignie ukazovali přítomným studentům. Na stranu studentů bojujících za vydání insignií se postavil (k nevoli některých svých spolustraníků) i tehdejší pražský primátor Karel Baxa.
Vydáním insignií do českých rukou však celá záležitost neskočila. Následujícího dne zahájil levicový tisk v čele s Rudým právem a Haló novinami tažení proti „zfašizovaným studentům“. Manifest českých a slovenských spisovatelů sdružených v Obci československých spisovatelů, který české nacionalistické studenty tvrdě kritizoval, podepsali mimo jiné i Vítězslav Nezval, Karel Čapek, Ivan Olbracht, Zdeněk Nejedlý, Josef Hora či Konstantin Biebel. Oproti tomu manifest zvaný Slovo k českému národu, který podepsali mimo jiné Josef Svatopluk Machar, Karel Horký či Rudolf Medek, demonstrující studenty a vedení univerzity podpořil.
Insigniáda ve svých důsledcích přispěla k politické polarizaci tehdejší československé společnosti a ukázala problematičnost vzájemného soužití Čechů s Němci v rámci jednoho státu.
[editovat] Reference
- Pasák, T.: Český fašismus (1922-1945) a kolaborace (1939-1945), ISBN 80-7252-017-2
- Nakonečný, M.: Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001, ISBN 80-86183-24-6

