Epilepsie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc) je záchvatovité onemocnění mozku. V populaci se udává její výskyt 1%, ale bude pravděpodobně vyšší.
Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější inzulty během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále nádory a cévní malformace a také infekce.
Epilepsie a epileptické sydromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.
[editovat] Diagnostika a léčba
Lékař pro stanovení epilepsie potřebuje od pacienta a jeho doprovodu přesně znát, jak záchvaty vypadají, kdy se objevily poprvé, co jim bezprostředně předchází, jak jsou časté, zda se z rodině vyskytuje neurologické onemocnění. Pro zpřesnění a potvrzení diagnózy je nutné přístrojové vyšetření pomocí EEG. V diagnóze se nadále užívají zobrazovací metody a nejmoderněji metody invazivní.
K léčbě epilepsie se užívají metody nefarmakologické – režimová opatření, a dále farmakologické – podávání antiepileptik, jak preventivně, tak i přímo při záchvatu. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje léčba chirurgická.
Životní prognóza záleží na typu a závažnosti epilepsie, ale obecně nemocný s epilepsií bez dalších rizik a přidružených onemocnění může vést téměř normálně aktivní život.

