Královské věnné město
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Královská věnná města byla od počátku 14. století českými králi odkazována jejich manželkám.
Města Hradec, Chrudim a Vysoké Mýto věnoval Václav II. roku 1307 své choti Elišce Rejčce, později je Karel IV. daroval Elišce Pomořanské. Ještě později přibyla místa další a jako poslední se královským věnným městem stal Nový Bydžov (1569). Věnná města byla zdrojem příjmů a osobním útočištěm českých královen. V roce 1603 byla vyčleněna z ostatních královských měst a dostala se pod správu zvláštního královského podkomořího. Ekonomický a politický vliv města ztrácela po bitvě na Bílé hoře (1621). Jejich právní forma zaniká až v roce 1918, po vzniku samostatné československé republiky.
[editovat] Královská věnná města
- Dvůr Králové nad Labem
- Chrudim
- Hradec Králové
- Jaroměř
- Jemnice
- Lysá nad Labem
- Mělník
- Nový Bydžov
- Polička
- Trutnov
- Vysoké Mýto

