Douglas X-3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Douglas X-3 Stiletto
Douglas X-3 v letu
Typ: experimentální letoun
Výrobce: Douglas Aircraft Company
První let: 1952

Douglas X-3 Stiletto byl experimentální americký letoun.

Obsah

[editovat] Historie

Douglas projektoval tento letoun jednak pro výzkum aerodynamických jevů při trvalé rychlosti okolo Mach 2 a také pro vyzkoušení velmi krátkých křídel s úzkym profilem. Schopnost dlouhodobého letu okolo rychlosti Mach 2 dávala šanci na získaní mnohem většího množství dat, než bylo možno získat při použití raketových letounů, jako byl Bell X-1, či Bell X-2.

Když se zrodila maketa letounu, ukázalo se, že motory J46, vyvíjené firmou Westinghouse, jsou příliš velké na to, aby se mohly použít v budoucím prototypu. Také nadčasový futuristický design nedával mnoho prostoru k velkým úpravám. To konstruktéry nakonec vedlo k tomu, že opustili myšlenku na slibné motory J46 a místo nich letoun vybavili menšími, ale o mnoho méně výkonnými motory J34.

[editovat] První let

První let X-3 proběhl 20. října 1952 a přinesl veliké zklamání. Mnohem slabší motory J34 nebyly schopny dodat dostatek tahu na to, aby se letoun dostal na Mach 2 tak, jak bylo původně očekáváno. Letoun nebyl schopen překonat ve vodorovném letu dokonce ani Mach 1.

Shoda náhod přispěla k tomu, že přestože X-3 selhal v tom, co se od něj původně očekávalo, nakonec přispěl velkou měrou k vyřešení velké zahady, která trápila všechny dosavadní rychlostní letouny. Dne 27. října 1954 testovací pilot Joe Walker letěl s letounem X-3 rychlostí 0,92 Mach. Ovládání letounu bylo velmi nesnadné, letoun byl nestabilní a pilot přiznal, že v určitých částech letu neměl stroj prakticky vůbec pod kontrolou. Při pozdějším bádání se přišlo na to, ze se stejnými problémy se setkali i testovací piloti programu X-1 a rovněž první sériové stroje F-100A. Zdrojem problémů se nakonec ukázalo nevhodné rozložení hmoty letounu, kdy množství hmoty v křídlech a ovládacích plochách nebylo dostatečné k poměru hmoty trupu. Se vzrůstající rychlostí se zvyšuje i hybnost letounu a sebemenší výchylka se stává obrovskou pákou se středem v těžišti letounu. Ke zvládnutí těchto momentů se musí užít odpovídající síla na ocasních plochách (plovoucí výškovka, elevony, kachní plošky, vortex generátor, kýlová plocha). K vyřešení tohoto problému se stal X-3 naprosto ideálním nástrojem a poskytl vědcům nakonec velmi cenná data.

[editovat] Specifikace (X-3)

[editovat] Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Délka: 20,3 m
  • Rozpětí: 6,9 m
  • Výška: 3,8 m
  • Plocha křídel: 15,47 m²
  • Prázdná hmotnost: 7 310 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 810 kg
  • Pohon:raketový motor Westinghouse J34, každý o tahu 15,0 kN (21,6 kN s přídavným spalováním)

[editovat] Výkony

  • Maximální rychlost: 1 125 km/h
  • Dostup: 11 600 m
  • Poměr výkonu/hmotnosti: 0,4 kN/kg


Experimentální letouny letectva USA
  • Bell X-1
  • Bell X-2
  • Douglas X-3 Stiletto
  • Northrop X-4 Bantam
  • Bell X-5
  • Convair X-6
  • Lockheed X-7
  • Aerojet General X-8
  • Bell X-9 Shrike
  • North American X-10
  • Convair X-11
  • Convair X-12
  • Ryan X-13 Vertijet
  • Bell X-14
  • North American X-15
  • Bell X-16
  • Lockheed X-17
  • Hiller X-18
  • Curtiss-Wright X-19
  • Boeing X-20 Dyna-Soar
  • Northrop X-21
  • Bell X-22
  • Martin-Marietta X-23
  • Martin-Marietta X-24
  • Bensen X-25
  • Schweizer X-26 Frigate
  • Lockheed X-27
  • Pereira X-28 Sea Skimmer
  • Grumman X-29
  • Rockwell X-30
  • Rockwell-MBB X-31
  • Boeing X-32
  • Lockheed Martin X-33
  • Orbital Sciences X-34
  • Lockheed Martin X-35
  • McDonnell Douglas X-36
  • Boeing X-37
  • X-38
  • X-39 – reservováno
  • Boeing X-40
  • X-41 Common Aero Vehicle
  • X-42 Pop-Up Upper Stage
  • Boeing X-43
  • Lockheed Martin X-44 MANTA
  • Boeing X-45
  • Boeing X-46
  • Northrop Grumman X-47 Pegasus
  • Boeing X-48
  • Sikorsky Piasecki X-49
  • Boeing X-50
  • Boeing X-51