Dipólový moment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dipólový moment (označovaný obvykle p) je vektorová veličina popisující nesymetrické rozdělení elektrického náboje, obvykle molekuly nebo malé skupiny atomů.

V nejjednodušším případě, kdy dva bodové náboje s opačným znaménkem +q a -q jsou umístěny ve vzájemné vzdálenosti d, je velikost dipólového momentu této dvojice nábojů roven p = qd, směr vektoru leží na spojnici bodových nábojů.

Je-li elektrický náboj v prostoru rozložen s hustotou \rho(\vec r) (kde \vec r označuje polohový vektor) a celkový náboj je nulový (tj. \int\rho dV=0 při integraci přes zkoumaný objem), pak dipólový moment má hodnotu p=\int \vec r \rho(\vec r) dV.

Jednotka dipólového momentu v soustavě SI je coulombmetr. Starší jednotkou je 1 Debye.

Podle hodnoty dipólového momentu chemie rozlišuje polární a nepolární molekuly. Polární molekuly mají stálou a nenulovou hodnotu dipól. momentu, tvoří permanentní dipól, nepolární ho mají nulový.