Bitva u Arausia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Arausia se odehrála 105 př. n. l. u městečka Arausio (dnešní Orange v jižní Francii). Střetla se v ní dvě římská vojska s bojovníky germánského kmene Kimbrů a skončila pro Římany jednou z nejkrvavějších porážek v jejich historii.

Obsah

[editovat] Předehra k bitvě

Ještě před samotnou bitvou docházelo mezi Římany a Kimbry k drobným šarvátkám. V jedné z nich byl římský oddíl zcela poražen a jeho velitel, bývalý konzul, Marcus Aurelius Scaurus byl Kimbry dokonce zajat. Kimbrové jej na shromáždění vyslýchali (podle jedné verze se jej i pokoušeli přesvědčit, aby se stal jejich vůdcem), on však nepromluvil, za což byl zabit.

[editovat] Následné akce Římanů

Hlavní římské síly byly rozděleny na dvě vojska. Prvnímu velel konzul Gnaeus Mallius, druhému Servilius Caepio. Navzájem mezi nimi panovaly silné antipatie a tak, když se Mallius dozvěděl o Scaurově smrti a požádal Caepiona, aby s ním spojil svůj tábor a střetli se s Kimbry spojenými vojsky, Caepio odmítl, překročil Rhonu a položil se táborem na druhé straně řeky. Stejně přezíravě se zachoval i vůči poslům od senátu, kteří na něj apelovali, aby oba vojevůdci spojili svá vojska.

Kimbrové byli přítomností dvou vojsk zaskočeni. Vyslali proto ke Caepionovi vyjednavače s prosbou o mír a o obilí. Caepio je však příkře odmítl, což způsobilo, že druhý den Kimbrové napadli římská vojska.

[editovat] Důsledky bitvy

Bitva skončila pro Římany katastrofální porážkou. Během jediného dne padlo na 70 000 římských vojáků. Oba vojevůdcové se sice zachránili, ale byli pak na základě usnesení lidového sněmu navrženého Satruninem posláni do vyhnanství. Historik Granius Licinianus uvádí, že porážka vyvolala mezi Římany takové zděšení, že Malliův kolega v úřadě konzula Rutilius vydal usnesení, kterým se zakazovalo mužům mladším 25 let opustit Itálii.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy