Křemenáč osikový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Křemenáč osikový

Křemenáč osikový
Křemenáč osikový
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae )
Rod: Kozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum aurantiacum
(Bull.:St. Am.) S. F. Gray

Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacum (Bull.:St. Am.) S. F. Gray) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Boletus aurantiacus Persoon
  • Ceriomyces viscidus Murrill
  • Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel
  • Krombholzia aurantiaca

[editovat] Popis

  • Klobouk má v průměru 4-20 cm, v mládí je polokulovitý, později polštářovitý až plochý. Zbarven je červenooranžově, hnědooranžově až tmavočerveně. Stářím zbarvení vybledá. Povrch je sametový, suchý, matný, často s blanitým okrajovým lemem.
  • Rourky jsou bílé, nebo bělavé, na řezu zprvu lilákové, pak břidlicově šedé.
  • Póry jsou středně jemné, bělavé, ve stáří zahnědlé.
  • Třeň je 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 5 cm tlustý, válcovitý, dole často širší, bílý, v dolní části modrozeleně skvrnitý. Je pokryt šupinkami dlouho bílými, pak červenohnědými
  • Dužnina je na řezu zprvu bílá až bělavá, později červenohnědá až zcela tmavá. Na spodu třeně mění po dotyku barvu do modrozelena.
  • Chuť i vůně je lahodně houbová.
  • Výtrusný prach je hnědý.

[editovat] Výskyt

Roste v červnu až říjnu, hojně pod osikami ve smíšených lesích i mimo ně, někdy i pod topoly.


[editovat] Využití

Je jedlý jako všechny křemenáče a velmi chutný. Ve stáří klobouk měkne a třeň dřevnatí. Jeho použití v kuchyni je všestranné. Zvláště mladší plodnice jsou vhodné do polévek, na smažení jako řízky, do houbové směsi, základů pod masa atd. Je také dobrý naložený v octovém nálevu. Konzervuje se rovněž do soli, do tuku nebo sušením.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 21.
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu