Jiří Kolář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Skupina 42 (1942–48) |
| Básníci |
|---|
|
| Malíři |
|
| Sochař |
| Fotograf |
|
| Teoretici |
|
| Skupina Křižovatka (zal. 1963) |
|
Jiří Kolář (24. září 1914 – 11. srpna 2002) byl český básník a výtvarník, celosvětově známý, především díky svým kolážím a experimentálnímu umění.
Obsah |
[editovat] Život
J. Kolář se narodil v Protivíně, většinu života prožil na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářem. Pracoval jako dělník a později redaktor novin.
Za války spolu s J. Chalupeckým založil Skupinu 42 v té době ovšem nikoli jako výtvarník, ale jako básník. Byl také členem Umělecké besedy.
1944 se poznává s Bělou, 1949 uzavírají sňatek.
V roce 1945 vstoupil do KSČ, ale ještě téhož roku v srpnu z ní zase vystoupil. V letech 1952 – 1953 byl vězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra, jejíž rukopis byl nalezen při domovní prohlídce u literárního historika V. Černého.
V roce 1977 podepsal Chartu 77. Brzy poté, 1979 jemu a ženě nebylo umožněno vrátit se do Československa ze studijního pobytu ze západního Berlína, a tak od roku 1980 žili v Paříži.
V březnu 1981 tam založil Revui K, jako tříměsíčně vydávanou publikaci a asociaci věnující se šíření českého a slovenského umění diaspory. V témže roce se jeho žena vrátila se do Prahy vyřizovat majetkové záležitosti, a až 1985 jí úřady povolily odjet za manželem.
V r. 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Jeho především výtvarné dílo je mezi uznávanějšími své doby zejména ve Francii.
V roce 1990 byla Cena Jindřicha Chalupeckého z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a malíře Theodora Pištěka vyhlášena ke každoročnímu opakování soutěž mladých umělců-výtvarníků do 35 let.
V roce 1997 se s manželkou vrátili do Čech. Běla Kolářová, patří k originálnějším českým výtvarnicím. Jsou spoluzakladately skupiny Křižovatka (1963).
[editovat] Dílo
[editovat] Literární tvorba
[editovat] Poezie
- Křestný list – 1941. Jeho básnický debut. Svou autoritou pomohl k vydání František Halas, jehož Kolář poprosil o posouzení svých básní. V porovnání se zavedenou poezií se v této sbírce objevuje poetika obyčejných lidí. Kolář tak už zde činí formou literátní koláže, protože vedle sebe klade nesouvisející útržky běžných hovorů, čímž vytváží překvapivé básnické asociace:
- Zpropadeně Meluzíno
- Ty ještě nemáš večeři a já mám schůzku s kukuřičným polem
- Dalo mi klíček od komůrky
- Uvař rychle nějakou hvězdu
- Poklidím lípám
- Sedm kantát – 1945
- Roky v dnech – napsáno v letech 1946 – 1947, v roce 1949 byly již vydané knihy zničeny (nezachoval se ani jediný výtisk), další vydání v r. 1970 stihl stejný osud, poté byly vydány v samizdatu (několik desítek kusů), vydáno v r. 1992.
- Limb a jiné básně – 1946
- Ódy a variace – 1946, poválečná doba, různorodost básní
- Dny v roce – 1948, básnický deník
- Očitý svědek – napsáno 1949, jedná se o básnický deník; méně umělecké, více syrových fakt ze současnosti, často ve zkratkách
- Prométheova játra – napsáno 1950, vydáno v samizdatu 1979, oficiálně až 1990. Jedná se o jeho nejvýraznější dílo, je zde kladen velký důraz na morálku a důrazně odmítl všechny formy totalitní vlády. Tato kniha je složena z několika, na sobě víceméně nezávislých částí z nichž za nejlepší bývá považována první část:
- Rod Genorův – v této části spojil vlastní přepis dvou cizích děl (Ladislav Klíma a Zofia Nalkowska) texty jsou přepsány do veršových řádků a poté vzájemně propojeny. Dějově se jedná o příběh z války, kdy umírá žena postřelená na útěku z transportu.
- Básně ticha – napsáno kolem roku 1960, vydáno 1994, jedná se o poezii psanou ve formě tzv. konkrétní poezie, která je ovlivněna tzv. vizuální poezií.
- Ódy a variace
- Náhodný svědek (1964)
- Vršovický Ezop – autobiografické (např. už název pochází z autorova bydliště); napsáno v polovině 50. let, částečně vydáno v r. 1966, celé dílo vyšlo až v r. 1993
[editovat] Divadelní hry
- Chléb náš vezdejší
[editovat] Eseje
- Snad nic, snad něco
- Mistr Sun o básnickém umění – 1957, veršovaný esej o básnickém umění – může být pro nebo proti; vojenský mistr Sun prosazoval v Číně vojenské novinky
[editovat] Literatura pro děti
- Kocourkov
[editovat] Překlady
Překládal z angličtiny a francouzštiny (Walt Whitman, Thomas Stearns Eliot, Edgar Lee Masters).
[editovat] Výtvarná tvorba
Jeho výtvarná tvorba ovlivnila i jeho tvorbu literární, zabýval se především kolážemi. První samostatnou výstavu měl už v r. 1937 na chodbě divadla D 37 E. F. Buriana. Poté se však na dlouhou dobu výtvarně zdánlivě odmlčel a působil především literárně.
V r. 1964 se stal členem výtvarné skupiny Křižovatka. Jeho výtvarná tvorba však začala mnohem dříve, pouze nebyla veřejně prezentovaná. Nejstarší dochované práce pochází z padesátých let. Kolář je nazýval „obrazové básně“. Jsou velmi nenápadné a spočívají v nalepování (zpravidla dvou až tří) nalezených (převážně novinových a časopiseckých) fotografií na bílý karton. Jde v podstatě o ranou formu koláže. Jiří Kolář tyto práce nazýval „konfrontáže“. Specifickým případem takové konfrontáže jsou archy s jedinou fotografií. Kolář jim říkal „nalezené básně“, neboť už sama (zpravidla reportážní) fotografie byla natolik silnou, že nepotřebovala konfrontaci s čímkoli dalším.
Postupně začal Kolář experimentovat s dalšími formami koláže. Začal také vytvářet zcela nové techniky koláže. Přechodem mezi koláží jako výtvarnou technikou a koláží jako básnickým prostředkem se mu staly mj. experimenty s psacím strojem a mnohonásobně opakovanými znaky, které už na ploše papíru nejsou uspořádány na základě literárních, nýbrž výtvarných principů. Jiným způsobem pak byly „uzlové básně“, kdy Kolář experimentoval s „uzlovým písmem“. Všechny tyto přístupy postupně přiváděly Koláře - Básníka do hájemství výtvarného umění.
Na otázku, proč Jiří Kolář opustil klasickou poesii on sám odpovídal tvrzením, že poesie zkrátka nedokáže zprostředkovat to, co on vyjádřit touží, a proto to vyjadřuje prostřednictvím koláží…
První výtvarnou výstavou byla výstava v klubových prostorách S.V.U. Mánes v roce 1962. Po velezajímavých experimentech stojících na pomezí mezi poesií a výtvarným umění začal Kolář tvořit už díla ryze výtvarná. Experimentoval s existujícími technikami koláže a postupně začal vytvářet i techniky zcela nové. Nejvýraznější z nich je kompletní polepení třírozměrných předmětů, zpravidla předmětů běžné, denní potřeby, útržky papíru. Kolář přitom pracuje nejen z útržky a nařezanými proužky fotografií, ale také a v určitých fázích práce především s útržky textů, a to nejen textů psaných latinkou, ale také textů psaných arabsky, azbukou či hebrejsky. Dochovaly se však i koláže využívající geometrii mnoha stejných sloupečků číslic. Tyto techniky koláže Kolář shrnul do knihy s příznačným názvem Slovník Metod.
Poslední fází Kolářovy tvorby bylo opakované navracení se k předchozí tvorbě. Kolář zde směroval především k tvorbě multiplikovaného umění. Vytvářel například celé série koláží, například sérii koláží zpracovávající známou fotografii Boženy Němcové.
Světově proslulou se stala především Kolářovo výtvarné působení, a to velice rychle po prvních pražských výstavách. Neznamená to však, že by jeho poesie byla méně kvalitní, nýbrž proto, že je díky jazykovým bariérám hůře komunikovatelná. Je u ní potřeba překladatele a překlad Kolářových básní je extrémním překladatelským oříškem. Dnes je tak Jiří Kolář jedním z nejznámějších a světově nejoceňovanějších českých výtvarných umělců.
[editovat] Ukázka z díla
- Nemám už opravdu žádnou naději
Nevím kde bych ji vzal
A také mi ji nemá kdo dát
A přeci bych chtěl pracovat - Ještě víc než to činím
Psát
A dokonce
Odvážím-li se něco z toho co mi dala noc
Přečíst těm pěti nebo šesti přátelům
- Neboť dnes večer nebo zítra
Nevím
Může přijít pán s odznakem nebo v kožáku
A učiní všemu konec
(Jiří Kolář, Prométheova játra)
- Jsou malí a trpěliví,
pracují do úpadu,
zručně a přesně.
Zakopnutí je pro ně neštěstí, - zmýlená pohromou.
Nejčastěji nekouří a nepijí.
dokáží nemožné,
vědí jen, co mají provést, - jejich srdce má pípy,
mozek kontovačky;
dnes jsme vytočili litr lásky,
přijato deset kilo citu, - vydáno sedmnáct.
Nikdy nezapomínají na stará kolena
a pro své děti dovedou učinit vše.
Jejich obzor jsou ohnutá záda, - jejich dálky telefonní přístroj,
příroda dodávky,
štěstí peníze,
cíl moc, - vědí, jak plakat, jak se smát,
žení se pro výhodu;
množí se,
mají spořádané rodinné štěstí, - co doma uvaří, doma snědí,
spí na rozkaz,
myslí na povel.
Trychtýři s kusadly. - Ohlodají až na kost
živého jako zdechlinu,
pro cokoliv a kohokoliv,
jsou nejspokojenější, - když mají vše
orazítkované,
černé na bílém.
(Jiří Kolář, Termiti)
[editovat] Literatura
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
- Jindřich Chalupecký, Na hranicích umění, Praha 1990 (Kapitola Příběh Jiřího Koláře)
- Jiří Kolář, Slovník metod, Praha 1999
- Jiří Kolář, Příběhy Jiřího Koláře, Praha 1999
[editovat] Podívejte se také na
- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Skupina 42

