Skořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skořice

Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stálezelených tropických stromů. Je i léčivá, vyrábí se z ní silice, tinktury, olej. Má kořenně nasládlou chuť a příjemnou vůni. Působí na chuť k jídlu, celkově osvěžuje a podporuje trávení.

Obsah

[editovat] Skořicovníky

Skořicovníky patří do čeledi vavřínovité (Lauraceae). Nejdůležitější z produkčního hlediska jsou skořicovník ceylonský a čínský.

[editovat] Skořicovník ceylonský (Cinnamomum zeylanicum)

Pochází ze Srí Lanky (dříve Ceylon), pěstuje se však i v jiných tropických oblastech. První úroda se sklízí dva až tři roky po vysazení.

Cejlonská skořice je považována za tu nejkvalitnější (z toho nejlepší je z kůry osmiletých keřů). Je silně aromatická.

Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké svitky, okraje se svinují dovnitř, takže vznikají jakési dvojruličky.

[editovat] Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia)

Pochází z Barmy, pěstuje se v jižní Číně, Thajsku a Indonésii. Skořice z tohoto stromu se využívala již ve starověku (ve starověkém Řecku).

Rostlina může dosáhnout výšky přes 10 metrů, ale na plantážích se řeže a udržuje se na zhruba dva metry vysoký keř.

Kůra čínského skořicovníku je hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy.

Skořicovník čínský poskytuje též sušené plody, které jsou známé jako „květy kassiové“ a využívají se jako koření.

[editovat] Využití

Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej. Skořicovník nachází uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích:

v potravinářství - ve většině zemí se používá prášková skořice, která se přidává zejména do sladkých pokrmů, do pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce. Může se však používat i skořicová kůra vcelku (např. v Indii se smaží v horkém oleji). Do masitých pokrmů se přidává skořice v asijské, latinskoamerické, arabské i španělské kuchyni.

ve farmaceutickém průmyslu - upravuje nepříjemnou chuť léků

v likérnictví - výroba žaludečních likérů, kořeněných a bylinných likérů a vína

ve voňavkářství - pro svoji charakteristickou vůni

v kosmetice - výroba mýdla, přípravky pro ústní hygienu

v léčitelství - díky vysokému obsahu silic se využívá zvl. skořicový olej, tinktura a sirup.


Účinky

  • pomáhá krevnímu oběhu, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silné menstruace
  • zlepšuje trávní - štěpí tuky, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou, zahřívá a stimuluje zažívací trakt, uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání
  • podporuje chuť k jídlu
  • zevně se používá proti revmatismu
  • používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce


Negativní účinky

  • těhotné ženy by měly skořici jíst jen zřídka a v malém množství

[editovat] Pěstování

Svůj původ má skořicovník v Asii, kde se používal jako koření i lék. Nyní jej najdeme nejen na plantážích v celém tropickém a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie, ale i na Seychelských ostrovech a Madagaskaru nebo na americkém kontinentu (např. Brazílie).

Zmínky o skořicovníku pochází již z Číny 4000 let před n. l. Velký význam přikládali léčebným účinkům skořice staří Řekové a jako léčivo i aromatickou přísadu ji používali i staří Egypťané.

Skořice byla vzácná a drahá, a tak se o ni vedlo mnoho bojů. Na západě byla dříve známá pouze skořice čínská. Od 16. století se díky objevitelským cestám začíná dovážet i ceylonská.

Plantáže skořicovníků bývají poblíž povodí, protože tyto rostliny potřebují hodně spodní vody.

[editovat] historie

U nás byla známá v 15.stol.