Jan Skácel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Skácel (7. února 1922, Vnorovy – 7. listopadu 1989, Brno) byl český básník.
Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku a tak byl nasazen na stavby v Rakousku
Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent časopisu Rovnost odkud v r. 1954 přešel do literární redakce rozhlasu v Brně, zde zůstal až do r. 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).
V roce 1969 byl Host do domu zakázán a J. Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat, v této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře.
Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet.
Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.
Obsah |
[editovat] Dílo
Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.
- poezie jednoduchá i jazykově, úsporná, kratší básně
- poezie inspirována moravským folklórem
- důvěřuje v morální sílu (nezkaženého) moravského člověka
- směřoval k menším básnickým formám, některé jen 4verší
- poezie zpěvná, 60. léta – venkovské prostředí, venkov – místo sepětí člověka s přírodou, místo odproštění od moderního světa, chaosu
- básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
- báseň je sice jednoduchá, ale obsahuje tajemství, které by mělo být podle Skácela součástí básně
[editovat] Básnické sbírky
- Kolik příležitostí má růže – 1957 zabývá se tématy reality
- Co zbylo z anděla – 1960
- Hodina mezi psem a vlkem – 1962
- Smuténka – 1965
- Metličky – 1968
- Dávné proso – 1981
- Naděje s bukovými křídly – 1983
- Odlévání do ztraceného vosku – 1984
- Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo
- Noc s Věstonickou venuší – výbor jeho milostných veršů
- A znovu láska – 1991
- Stracholam – 1993 - výběr básní
[editovat] Próza
- Jedenáctý bílý kůň – 1964
- Třináctý černý kůň – posmrtně
[editovat] Pro děti
- Jak šel brousek na vandr
- Pohádka o velkém samovaru – 1961
- Uspávanky - 1983 (cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním), ilustrace Oty Janečka
- Kam odešly laně (na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí)
- Proč ten ptáček z větve nespadne (na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat)
Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století

