Johannes Brahms

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Johannes Brahms
Johannes Brahms

Johannes Brahms (7. května 1833, Hamburg3. dubna 1897, Vídeň) byl německý hudební skladatel, klavírista a dirigent z období romantismu.

Brahmsův hudební talent objevil jeho otec, který sám hrál na kontrabas. Johannes Brahms studoval hru na klavír a byl značně ovlivněn hudbou Bacha, Mozarta a Beethovena. Později jej houslista Joseph Joachim seznámil s Lisztem, Robertem Schumannem a jeho ženou Clarou, jejichž tvorba Brahmse také výrazně poznamenala.

V letech 18571859 působil jako dirigent a učitel hudby na dvoře v německém městě Detmoldu. V roce 1862 přesídlil do Vídně, kde pak strávil většinu dalšího života. Stal se věhlasným skladatelem a byl považován za nástupce Beethovena. V roce 1870 se setkal s dirigentem Hansem von Bülow, který později Brahmsovu hudbu široce propagoval. První symfonii složil v roce 1876; von Bülow tuto symfonii nazval „desátou Beethovenovou“ symfonií.

Brahms mj. zasedal v císařském výboru, který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční podpory Antonínu Dvořákovi.