Bitva u Zenty
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva u Zenty | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Války mezi Habsburky a Turky | |||||||||||
Hrubý plánek ze 17. století |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Habsburkové | Osmanská říše | ||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Evžen Savojský | Mustafa II. | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| asi 50 000 mužů | 80 000 - 100 000 mužů | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| asi 500 mužů | přes 30 000 mužů | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Zenty (odpoledne 11. září 1697) byla poslední velkou bitvou mezi křesťanskou Evropou a Osmanskou říší v 17. století a představuje jednu z nejdrtivějších porážek turecké historie. Příčinou střetnutí byla snaha tureckého sultána získat zpět území v Uhrách a Sedmihradsku, která ztratil po bitvě u Vídně.
Sultán Mustafa II. vytáhl podél Dunaje na sever. Evžen jej očekával u Petrovaradína, ale osmanská vojska u soutoku Tisy a Dunaje změnila směr a podél západního břehu Tisy vyrazila k severu. Zásadní roli nyní sehrál fakt, že obě strany tápaly ve válečné mlze a měly zkreslené představy o tom, kde je a co dělá protivník. Sultán plánoval, že někde v oblasti Zenty přejde přes Tisu a vpadne do Sedmihradska. Tím by před ním ležela prakticky nechráněná oblast a od hlavních nepřátelských sil, které tušil někde v zádech, by jej dělila velká řeka. Problém však byl, že Evženovým vojákům se podařilo zajmout vysokého tureckého důstoníka, který plán prozradil.
Evžen, který prozřel v pravou chvíli, nezaváhal a vyrazil rychlým pochodem bažinami podél Dunaje a Tisy. Přálo mu štěstí i hrubá chyba sultána, který byl natolik přesvědčen, že Evžen je dosud daleko za ním, že nepovažoval za nutné řádně rozestavit hlídky a vyslat průzkumníky. Tak se stalo, že asi 2 km od Zenty zaskočil Mustafovu armádu při přechodu Tisy v té nejzranitelnější situaci - turecká jízda již byla na druhém břehu a děla právě přecházela. A pěchota, která stále ještě stála na západním břehu Tisy a krylo ji polní opevnění, byla nečekaným úderem šokována tak, že se nezmohla na vážnější odpor. Turečtí pěšáci byli smeteni do Tisy, někteří dokázali přeplavat, další se utopili. Odhaduje se, že v boji padlo 20.000 Turků a dalších 10.000 zahynulo v řece. Ti co přeplavali, byli pochopitelně beze zbraní a rozprchli se.
Dopad tak drtivé porážky byl obrovský. Hlavní osmanská armáda byla rozprášena. V boji zahynul velkovezír Elmas Muhammad a několik dalších vezírů. Mezi přebohatou kořistí byl sultánův stan, sultánův harém, osmanská válečná pokladna, státní pečeť a dokonce turecké dělostřelectvo. Turecká vojska se už do konce roku v patřičné míře neshromáždila, takže Evžen mohl vyčlenit ze svého vojska menší část, se kterou vpadl do Bosny a vypálil Sarajevo. O rok později pak Turci přistoupili na jednání o míru, která vyústila v tzv. Karlovický mír.
[editovat] Literatura
- Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 112-115

