Severní válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Severní válka, resp. Velká severní válka (1700-1721) představovala střetnutí mezi koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska na straně jedné a Švédskem, které po jistou dobu podporovala Osmanská říše. Její rozhodující fáze probíhala souběžně s válkami o španělské dědictví a byla tak mimo centrum pozornosti tehdejšího světa, ačkoliv její význam byl minimálně srovnatelný.
Utvoření protišvédské koalice následovalo poté, kdy na švédský trůn nastoupil mladičký Karel XII., kterého jeho nepřátelé nepovažovali za způsobilého udržet si mocenské postavení země zděděné po předcích. Koalici, v níž hlavní slovo měli dánský král a ruský car, nahrávala situace, kdy se většina zemí soustředila na krizi vzniklou v souvislosti s blížící se smrtí španělského krále Karla II. a otázkou jeho nástupnictví. Ukázalo se však, že celá věc nebude tak jednoduchá. Mladý švédský král se totiž ukázal být jedním z nejlepších taktiků své doby a v první fázi války připravil silnější nepřátelské koalici sérii zdrcujících porážek, z nichž nejvýznamnější byla bitva u Narvy (30. listopad 1700), v níž rozdrtil téměř 4x silnější carskou armádu.
Brilantní taktické schopnosti Karla XII. však nemohly vyrovnat fakt, že Švédsko stanulo proti zdrcující převaze. Navíc Karel XII. udělal celou řadu strategických chyb, z nichž největší byla asi ta, že se příliš dlouho angažoval v polských záležitostech. Nedosáhl zde žádných výrazných úspěchů a poskytl svému hlavnímu nepříteli, ruskému caru Petru Velikému, několik let času na vojenské reformy a upevňování pozic u Baltu. Když na něj konečně obrátil pozornost, bylo již pozdě a švédská vojska byla nakonec rozdrcena v bitvě u Poltavy (8. červenec 1709). Tento den je často uváděn jako okamžik, kdy se Rusko stalo velmocí, a nutno přitom poznamenat, že pro zbytek Evropy to byl skutečný šok.
Po této rozhodující porážce se síla Švédska zhroutila. Stále ještě bojovalo, ale bylo postupně zatlačováno a to dokonce i tehdy, když se války s Ruskem účastnila i Osmanská říše, která na sebe upoutala většinu ruských vojsk. Válku ukončil tzv. Nystadský mír (podepsán 10. září 1721), který znamenal ztrátu švédských pozic v pobaltských státech a v části Karelie a jeho ústup z postavení velmoci, v níž ho definitivně nahradilo Rusko.

