Monochromatické záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jako monochromatické záření se označuje Elektromagnetické záření, jehož zdroj kmitá pouze na jediné frekvenci f. Název pochází z řeckého mono-chromos, tedy „jedna barva“.

[editovat] Popis

V ideálním případě lze v libovolně zvoleném bodu prostoru (kde se šíří pouze toto záření) pak časový průběh elektrického či magnetického pole popsat časovou závislostí A = A0cos(2πft + φ) kde A0 označuje amplitudu pole, φ jeho fázi a t je čas. Samotná amplituda a fáze jsou pak prostorově závislé, jejich tvar je určen povahou zdroje, rozložením látky v prostoru atd.

Ve skutečnosti se záření označované jako monochromatické od tohoto ideálního případu poněkud odlišuje; jeho spektrum obsahuje místo jediné frekvence úzký pás frekvencí. Šířka tohoto pásu (čáry) je pak měřítkem monochromatičnosti.


[editovat] Zdroje monochromatického záření

K hlavním zdrojům monochromatického viditelného záření patří lasery. Monochromatické záření lze získat také ze zdroje bílého světla (např. žárovky nebo Slunce) pomocí mřížkového nebo hranolového monochromátoru.

[editovat] Podívejte se také na

V jiných jazycích