Letecký kanón
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Letecký kanón je hlavňová zbraň o ráži od 20 mm výše, která střílí vysokorychlostní projektily po minimálně zahnuté balistické křivce a s dostřelem do 4 kilometrů. Horní hranice ráže prakticky neexistuje a od jiných hlavňových zbraní se kanón odlišuje prakticky jen trajektorií střelby a úsťovou rychlostí.
Rozdíl mezi leteckým kanónem a kanónem je prakticky nulový, je jen otázkou konvencí, že se v letadlech dnes nepoužívají kanóny vyšších ráží než 30 mm (kromě děl/kanónů na palubě AC-130, která jsou však někdy klasifikovaná jako houfnice).
Do vojenských letounů se kanóny začaly montovat ve větší míře v průběhu 2. světové války vzhledem k malé destrukční síle leteckých kulometů.
Dnes se obyčejně používají kanóny o počtu hlavní 1, 3, 5 a 6. Jednohlavňové kanóny se používají spíše na evropských kanónech ráží 23 mm (Rusko) a 27 mm (Evropa) a na bitevních vrtulnících, kde je standardem ráže 30 mm.
USA se pak již mnoho desítek let drží šestihlavňového kanonu M61 Vulcan.

