Protialkoholní oddělení Horní Holčovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Protialkoholní oddělení Horní Holčovice je detašované pracoviště psychiatrické léčebny v Opavě. Nachází se v po druhé světové válce původně opuštěné vesničce na úpatí Jesenických hor, vzdálené vzdušnou čarou asi 20 km od Pradědu. Ta je dnes přeměněna v moderní mužské doléčovací protialkoholní středisko.
[editovat] Historie
Provoz této léčebny byl zahájen 29.července 1951 pod názvem Osada bojovníků za střízlivost se statutem samostatného psychiatrického střediska oblastní nemocnice v Opavě. V současné době je správný název tohoto střediska Protialkoholní oddělení Horní Holčovice a je součástí komplexu oddělení v Psychiatrické léčebně Opava.
Od svého založení prodělalo toto zařízení obrovský rozmach. Z původně neobydlených stavení, která rychle pustla, se po jejich rekonstrukcích stávaly postupně obyvatelné a modernější budovy pro pacienty i všechny zaměstnance. Byla vybudována příjezdová komunikace, zavedeno veřejné osvětlení, zdroj vody, vodovod, dále volejbalové hřiště, kuželna, vodní nádrž a svým způsobem svérázný nealko bar pro pacienty. Tyto práce byly prováděné formou svépomocné práce hospitalizovaných pacientů.
Původní ráz této vesnice stále zůstává zachován i přesto, že mnoho stavení bylo již dávno zbouráno, nebo jejich vzhled prošel značnou rekonstrukcí.
[editovat] Léčba
Léčebný program tohoto střediska, nyní pro více než 50 pacientů, byl již od počátku zaměřen na plnění pracovní terapie a později rozšířen o terapii sportovní, kulturní a osvětovou činnost. V současné době slouží toto oddělení nejen pro léčbu osob závislých na alkoholu a jiných nealkoholových drogách ale i pro osoby s problémem patologického hráčství a v neposlední řadě, v rámci rekondičních pobytů i pro další pacienty s různými duševními nemocemi.
[editovat] Zajímavosti
Jako malá rarita tohoto oddělení je nenápadná dřevěná zvonice, která je národní kulturní památkou. V současnosti je umístěná na svahu pod budovou ošetřovny a v minulých časech, hlavně v zimních měsících sloužila i jako márnice.
Další zajímavostí je dřevěná budova s balkónem, zvaná Hájenka (nyní sloužící jako přechodná ubytovna zaměstnanců), která se v minulosti nacházela několik km západním směrem na pokraji lesa a která v roce 1957 byla samotnými pacienty rozebrána, vlastními silami po částech přemístěna a postavena na současném místě nad budovou ošetřovny.
Ve velké míře je zde porušována Listina základních práv a svobod, pacienti jsou omezováni na svobodě, ačkoli jsou zde ve velké míře dobrovolně. Lékařská péče není zajištěna - lékař zde přijíždí jednou za týden až dva. Jsou zde známy případy úmrtí.

