Islám v Rusku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mešita v Ufě
Mešita v Ufě

Islám je v Rusku jedním z poměrně hodně zastoupených náboženství. Podle vládních zdrojů se odhaduje, že se k němu hlásí mezi 14 a 20 miliony obyvatel. To tvoří zhruba 14 % celé ruské populace.

Je to zároveň i největší náboženská minorita v zemi. Nejvíce je islám v Rusku rozšířen v povolží (mezi Tatary a Baškiry), v podkavkazsku (mezi Čečenci, Dagestánci, Inguši, Balkary a dalšími), také pak i ve velkých městech jakými jsou například hlavně Kazaň, dále pak Moskva, Nižnij Novgorod či Petrohrad.

Obsah

[editovat] Historie

[editovat] Počátky

První muslimové na území současného Ruska byli Dagestánci, kteří konvertovali k islámu po arabských výbojích v 8. století.

Islám pronikl do Povolží a na Ural přes Povolžské Bulharsko. Za oficiální datum přijetí islámu se považuje rok 922. V době upevňování bulharského (povolžského) státu obrátil se bulharský pádišáh na bagdádského kálifa a vyjádřil připravenost přijmout islám a plně se mu podrobit. Do Bulharska přišlo poselstvo složené z učenců, stavitelů mešit a bohoslužebníků. Islám byl prohlášen státním náboženstvím.

Prvním muslimským státem bylo tedy Povolžské Bulharsko, z něhož v roce 922 se rozšířil islám i mezi Tatary. Později se k muhammadově víře přidaly i národy v podkavkazsku.

Mešita v Kazaňském kremlu
Mešita v Kazaňském kremlu

Volžští Bulhaři také jednu dobu se snažili prosadit přijetí islámu za státní náboženství v Kyjevské Rusi; to však bylo odmítnuto a rozvíjelo se pravoslavné křesťanství.

[editovat] Středověk

Ve 13. století stal se bulharský stát centrem přípravy muslimských kádrů. Bulhaři se zabývali aktivní misionářskou činností mezi národy Povolží a Uralu. Tatarsko-mongolské dobytí Bulharska (1236) pozicí islámu neotřáslo, protože se stal oficiálním náboženstvím chanátu Zlaté hordy.

Od 14. století se stal centrem muslimského světa Kazaňský chanát, který aktivně usiloval o islamizaci uralských národů, která se uskutečňovala i ze strany sibiřských a středoasijských chanátů. Velkou roli při tom hrály muslimské tradice šejbanidů a tajbugidů (konec 15. – polovina 16. století).

Po připojení Kazaňského chanátu k Moskevskému státu začalo na území Povolží a Uralu soupeřit s islámem křesťanství. Moskevský stát zabraňoval islamizaci a používal ve vztahu k muslimům represi. Islám byl považován za „cizorodé“ a „cizozemské“ náboženství. Tak například podle Nařízení (Ukazu) Alžběty Petrovny (1774) se povolovalo tatarským muslimům usidlovat se v Orenburgu, ale nepovolovalo se postavit více než jednu mešitu, a to vně města, a zakazovalo se obracet lidi na islám.

Změny začaly v dobou vlády Kateřiny II., která nařízením (ukazem) z 22. září 1788 zřídila v Ufě Muslimskou Duchovní Správu s muftím v čele. V 19. století pak existovalo v Orenburgské oblasti 115 mešit, v Orské oblasti 110, v Čeljabinské 71, v Trojické 23 a v Hornouralské 81.

Vyznání islámu, které do Ruska přišlo, bylo sunnitské. V některých málo oblastech, jako například v Čečensku, se uchytil rovněž Súfismus, jistá mystická varianta sunnitského islámu. Právě díky súfistickým rituálům získali Čečenci ve víře sílu odolávat útokům ze severu. Šiíté byli naopak Ázerbájdžánci; jejich republika však v současné době (od roku 1922) není součástí Ruska a počet příslušníků této národnosti je v samotném Rusku zanedbatelný.

[editovat] Islám v novověkém Rusku

Zatímco v 19. století význam islámu v Ruské říši natolik velký nebyl a mohl se relativně dobře šířit, na začátku století minulého události nabraly jiný směr. Říjnová revoluce, která přinesla zemi v krvavé občanské válce ideály komunismu, se rychle obrátila sice hlavně proti pravoslavné církvi, zasáhla rovněž ale i islám vyznávající národy v zemi. Násilná ateizace oblastí jakými bylo například právě Povolží či státy dnes už s Ruskem jeden stát netvořící (Uzbekistán, Turkmenistán, Ázerbájdžán) zde příliš úspěšná nebyla a naopak vedla ještě k větší nenávisti minoritních národů vůči estabilishmentu SSSR.

Během perestrojky a hlavně pak po rozpadu země v roce 1991 proto rychle došlo k opětovnému šíření islámu; vznikaly nové mešity i medresy a rostl počet věřících. Některé národy s převahou muslimů však prahly po nezávislosti (Tatarstán, Čečensko, Dagestán), tyto snahy však Moskevská vláda potlačila buď přislíbením rozsáhlé autonomie (Tatarstán) nebo silou (Čečensko). Právě v Čečensku islamizace dostoupila maximálního stupně vytvořením islámského státu v 90. letech 20. století (například se zákonodárstvím založeném na právu šaría). Vláda islámských ozbrojenců byla sice svržena, existuje stále mnoho fundamentalistů a fanatiků, kteří chtějí stále zabíjet a prosazovat svojí vizi božího státu. Od roku 1991 je islám však celkově na vzestupu, velká část obyvatel Ruska se ale obává jeho radikalizace. V souvislosti s tím proto někteří poukazují na šíření extremistického wahhábismu ze Saúdské Arábie.

Označení mešity v Rusku. Působí však poměrně pleonasticky, protože zde je napsáno muslimská mešita
Označení mešity v Rusku. Působí však poměrně pleonasticky, protože zde je napsáno muslimská mešita

[editovat] Organizace

Za centrum celého ruského islámu je považována metropole Tatarstánu, Kazaň. Zde se také nachází ruská islámská univerzita i největší mešita v Evropě. Ve zbytku země pak existují islámské náboženské společnosti a vycházejí islámsky zaměřené noviny či časopisy. Přesto však islámští duchovní stále kritizují vládu, že přistupuje k náboženským záležitostem země tak, jako to dělalo carské Rusko; tj. že hlavní roli, jakoby státního náboženství, má hrát tradiční pravoslaví.

[editovat] Podívejte se také na

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:
mapa Evropy
Islám v Evropě

Albánie • Andorra • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán

Závislá území či neuznávané státy: Faerské ostrovy • Gibraltar • Kosovo • Podněsteří