Chráněná krajinná oblast Šumava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena Ministerstvem školství a kultury 27. prosince 1963 na rozloze 168 654 ha. V roce 1975 Ministerstvo kultury ČSR upravilo podmínky ochrany přírody v tomto území. V březnu roku 1991 vyhlásila vláda ČR Národní park Šumava uvnitř dosavadní CHKO. Tím se vlastně CHKO stala ochrannou zónou Národního parku a zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy - jako je Královský hvozd s Černým a Čertovým jezerem a Boubín, které se rozhodnutím politiků do národního parku Šumava nedostaly. Organizačně je správa CHKO začleněna do správy Národního parku, což je pro společnou provázanost činnosti výhodné. Jednotlivá pracoviště CHKO jsou v Nýrsku, Kašperských Horách, Vimperku a Horní Plané, hlavním sídlem správy CHKO je Sušice. CHKO Šumava podobně jako Přírodní park Bavorský les chrání kulturně vysoce hodnotnou krajinu, kde se ochrana přírody prolíná s lidskými aktivitami. Rozdíl je v tom, že CHKO disponuje většími, v zákonech zakotvenými pravomocemi, zatímco Bavorský přírodní park pracuje více na základě dobrovolnosti a občanského uvědomění.

Rozloha CHKO Šumava nepokrytá územím národního parku je 99 624 ha. V této rozloze je zahrnuto 27,4 % zemědělské půdy (27 297 ha, z toho orná 9 tisíc ha, louky a pastviny 11 tisic ha), 57,6 % lesní půdy (57 383 ha) a 0,4 % zastavěné půdy (399 ha). Pralesovité porostní zbytky zaujímají cca 0,6 % rozlohy CHKO, ostatní plochy a sukcesní stádia cca 15% plochy. Rozpětí nadmořských výšek se pohybuje od 498 m (Víteň) do 1362 m (Boubín). Počet obyvatel je cca 21 000 (tj. asi 22 obyv. /km²)a počet evidovaných domů cca 4 500.


Obsah

[editovat] Maloplošná chráněná území

Zajišťují dlouhodobou ochranu výjimečných biotopů a garanci jejich dlouhodobého monitorování. V zásadě je možno je rozlišit na 3 rozdílné kategorie:

1. Pralesy a přírodní nepozměněné mokřady – Boubínský prales, Velká niva, Zátoňská hora a jiné, na nichž se sleduje samovolné chování přirozených lesů.

2. Samovolně vzniklé lesy a druhotné mokřady – Chřepice, Velké Bahno, Pravětínská lada, Nebe, určené ke sledování samovolného nástupu lesa a prostorové flexibility rostlinných druhů ovlivňovaných tímto lesem.

3. Lokality ochrany výjimečných druhů – Blanice, Pod Popelní horou, Vyšný a podobně, zajišťující ochranu ohrožených nebo typických druhů živočichů nebo rostlin.

[editovat] Národní přírodní rezervace

  • Bílá strž (1972 – 79,02 ha)
  • Boubínský prales (1858 – 677,33 ha)
  • Černé a Čertovo jezero (1911 – 174,86 ha)
  • Velká niva (1989 – 120,31 ha)

[editovat] Přírodní rezervace

  • Amálino údolí (1994 – 80,93 ha)
  • Čertova stráň (1992 – 20,34 ha)
  • Datelovská strž (2003 – 5,78 ha)
  • Hamižná (1995 – 14,89 ha)
  • Házlův kříž (1992 – 69,90 ha)
  • Chřepice (1994 – 16,89 ha)
  • Kepelské mokřady (1995 – 67,93 ha)
  • Kyselovský les (1995 – 6,79 ha)
  • Lakmal (2003 – 41,08 ha)
  • Losenice (1998 – 2,70 ha)
  • Městišťské rokle (1994 – 168,91 ha)
  • Milešický prales (1989 – 8,29 ha)
  • Nebe (1995 – 13,89 ha)
  • Pateříkova Huť (2003 – 7,04 ha)
  • Prameniště (1994 – 335,27 ha)
  • Pravětínská Lada (2000 – 49,32 ha)
  • Rašeliniště Borková (1995 – 47,48 ha)
  • Svobodova niva (1996 – 8,61 ha)
  • Zátoňská hora (1989 – 49,29 ha)
  • Zelenský luh (2003 – 16,65 ha)
  • Zhůřská pláň (2000 – 131,94 ha)
  • Zhůřský lom (1999 – 0,75 ha)

[editovat] Přírodní památky

  • Národní přírodní památka Blanice (1989 – 294,68 ha)
  • Jasánky (1992 – 105,20 ha)
  • Jilmová skála (1985 – 8,12 ha)
  • Královský hvozd (1991 – 2020,85 ha)
  • Lipka (1933 – 0,96 ha)
  • Křišťanov – Vyšný (1989 – 4,41 ha)
  • Malý Polec (1982 – 11,20 ha)
  • Multerberské rašeliniště (1992 – 9,12 ha), pravidelně se zde vyskytuje los evropský
  • Pasecká slať (2000 – 89,55 ha)
  • Pestřice (1992 – 106,58 ha)
  • Pod Popelní horou (1985 – 6,10 ha)
  • Poušť (1992 – 47,16 ha)
  • Prameniště Hamerského potoka (1992 – 54,83 ha)
  • Račínská prameniště (1992 – 123,27 ha)
  • Svatý Tomáš (1992 – 53,05 ha)
  • Velké Bahno (1992 – 85,76 ha)