Grumman F4F Wildcat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Grumman F4F Wildcat
Wildcat 486. perutě FAA s invazními pruhy
Typ: stíhací letoun
Výrobce: Grumman
První let: 2. září 1937
Zaveden: prosinec 1940
Vyřazen: 1945
Hlavní uživatel: USA (US Navy, US Marine Corps)
Velká Británie (FAA)
Vyrobeno: 7815

Grumman F4F Wildcat byl na počátku druhé světové války nejdůležitějším stíhacím letadlem, které sloužilo na letadlových lodích USA.

Obsah

[editovat] Vývoj

Stíhací letoun Wildcat byl zkonstruován roku 1935 na podkladě vypsané soutěže. V ní však vyhrál letoun Brewster Buffalo. Firma Grumman se však nevzdávala a pokračovala ve vývoji a ve zdokonalování svého stroje. První prototyp vzlétl 2. září 1937. Letoun poháněl hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-66 o výkonu 1050 koní, vyzbrojen byl dvojicí kulometů ráže 7,62 mm v trupu a další dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídlech. Zdokonalený letoun byl později vybaven motorem o síle 1200 koní, došlo ke konstrukčním úpravám. O tento zmodernizovaný stroj nakonec projevilo americké námořní letectvo zájem a dalo mu přednost před letounem Buffalo. V roce 1939 získala firma Grumman objednávky od americké armády i od Francouzů. Po kapitulaci Francie si objednané stroje převzala Velká Británie, která jimi vyzbrojila svoje letadlové lodě, přičemž stroje dostaly název Marlet Mk.II. Výzbroj se u různých verzí lišila. Britové požadovali jako výzbroj 4 křídelní kulomety ráže 12,7 mm, Američané zase verzi s 6 křídelními kulomety ráže 12,7 mm a se sklopnými křídly. Celkem bylo vyrobeno 7815 kusů všech verzí.

[editovat] Bojové nasazení

Letoun Grumman F4F Wildcat se účastnil všech důležitých námořních operací od bitvy u Midway přes Guadalcanal, vylodění v severní Africe i ochrany konvojů přes Atlantik. Při vzájemných soubojích v Pacifiku byla japonská letadla Micubiši Zero lepší v letových vlastnostech, ovšem Wildcat byl lépe vyzbrojený, robustní a spolehlivý, snášel i těžká poškození.

[editovat] Specifikace (F4F-4)

Nepodařené přistání Wildcatu
Nepodařené přistání Wildcatu

Data podle [1]

[editovat] Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 8,85 m
  • Rozpětí: 11,59 m
  • Rozpětí se složenými křídly: 4,35 m
  • Výška: 2,80 m
  • Plocha křídel: 24,2 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2676 kg
  • Vzletová hmotnost : 3621 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 3978 kg
  • Pohonná jednotka: 1x dvouhvězdicový 14válec Pratt & Whitney R-1830-86
  • Výkon pohonné jednotky: 1200 k (883 kW)

[editovat] Výkony

  • Maximální rychlost:
    • 441 km/h u země
    • 515 km/h ve výšce 5734 m
  • Dolet: 2051 km (s přídavnými nádržemi při rychlosti 246 km/h)
  • Dostup: 10 370 m
  • Stoupavost: 6100 m / 12,4 min
  • Poměr výkon/hmotnost: kW/kg

[editovat] Výzbroj

  • 6x kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm (240 nábojů na hlaveň)
  • 2x 113kg pumy

[editovat] Reference

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45/ USA - Japonsko
  1. SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 2. vyd. Plzeň: Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7.
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu


Americké vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
A-20 | FR] | F2A | F4F | F4U | F6F | F7F | F8F | P-26 | P-35 | P-36| P-38 | P-39 | P-40 | P-47 | P-51 | P-61 | P-63 | P-80
Bombardovací a torpédové letouny
A-26 | B-17 | B-18 | B-24 | B-25 | B-26 | B-29 | B-32 | B-34 | B-37 | TBD | TBF | SBC | SB2A | SB2C | SB2U | SBD
Průzkumné a spojovací letouny Cvičné letouny
L-3| L-4 | PBY | OS2U | SOC PT-17 | T-6
Transportní letouny Vrtulníky
C-46 | C-47 | C-54 R-4
Experimentální letouny a prototypy
FL | F8B | TB2D | XF5F | XP-46 | XP-49 | XP-50 | XP-52 | XP-54 | XP-55 | XP-56 | XP-57 | XP-58 | P-59 | XP-62 | XP-67 | XP-68
XP-71 | P-75 | XP-76 | XP-77 | XP-79 | XP-81 | P-82 | XP-83 | AM | XB-19 | XB-27 | XB-28 | XB-30 | XB-31 | XB-33 | YB-35
XB-38 | XB-39 | YB-40 | XB-41 | XB-42 | XB-43 | XB-46 | XB-48 | XPB2M | TB2F | TBY