Nominativ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nominativ (z lat. nominativus [casus] od nominare = nazývat) je mluvnický pád vyjadřující základní, slovníkový tvar skloňovaného jména.

V mnoha jazycích včetně češtiny se nominativ označuje jako 1. pád.

[editovat] Nominativ v češtině

Nominativu přísluší pádová otázka kdo, co?.

V češtině se nominativem (1. pádem) vyjadřuje:

a také větný člen, který se s podmětem shoduje, tj.:

Kromě toho se nominativ používá tam, kde vyjadřuje název něčeho přívlastkem, který se v ostatních pádech s určovaných jménem v pádě neshoduje (v kraji Vysočina, o knize Babička, v deníku Právo). Takto užitému 1. pádu říkáme nominativ jmenovací.

Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (Letadlo!), zejména pak v nápisech (Radnice, Východ), nadpisech (Nominativ) a titulech (Psohlavci).

[editovat] Nominativ v němčině

V němčině má nominativ následující funkce:

  • podmětSubjekt (Das Wasser steigt immer noch.)
  • jmenný přísudek – prädikativer Nominativ (Hanna ist Journalistin.) a
  • oslovení – Anredenominativ (Denise, du hast schon wieder gewonnen.).

[editovat] Reference

  1. HAVRÁNEK, Bohuslav and JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. ISBN 80-7168-555-0.
  2. GALLMANN, Peter. Duden – Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817 – 822. ISBN 3-411-04047-5.