Apoštol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Apoštol (z řec. ἀπόστολος apostolos poslaný) je v křesťanském chápání ten, koho Ježíš Kristus vyslal, aby hlásal evangelium. V uzším slova smyslu se jím rozumí Dvanáct Ježíšových učedníků, které „ustanovil, aby byli s ním, aby je posílal kázat s mocí vyhánět zlé duchy“ (Mk 3,14-15).

Podle učení katolické a pravoslavné církve je na dvanácti Ježíšových apoštolech (coby symbolu obnovy dvanácti izraelských kmenů) založena církev. Proto je pro tyto církve důležitá apoštolská posloupnost čili doslova fyzické pojítko mezi současnými biskupy a Dvanácti.

Obsah

[editovat] Seznamy apoštolů

Následující tabulka obsahuje seznamy apoštolů, tak jak je uvádějí jednotlivé knihy Nového zákona, evangelia a Skutky apoštolů.

Marek (III,14-19) Lukáš (VI,13-16) Matouš (X,2-4) Jan (neobsahuje seznam) Skutky (I,13)
  1. Šimon Petr
  2. Ondřej
  3. Jakub, syn Zebedeův
  4. Jan, syn Zebedeův
  5. Filip
  6. Bartoloměj
  7. Matouš
  8. Tomáš
  9. Jakub, syn Alfeův
  10. Tadeáš
  11. Šimon Horlivec
  12. Jidáš Iškariotský
  1. Šimon Petr
  2. Jakub, syn Zebedeův
  3. Jan, syn Zebedeův
  4. Ondřej
  5. Filip
  6. Bartoloměj
  7. Matouš
  8. Tomáš
  9. Jakub, syn Alfeův
  10. Šimon Horlivec
  11. Juda Jakubův
  12. Jidáš Iškariotský
  1. Šimon Petr
  2. Ondřej
  3. Jakub, syn Zebedeův
  4. Jan, syn Zebedeův
  5. Matouš
  6. Filip
  7. Bartoloměj
  8. Tomáš
  9. Jakub, syn Alfeův
  10. Tadeáš
  11. Šimon Horlivec
  12. Jidáš Iškariotský
  1. Ondřej
  2. Šimon Petr
  3. Filip
  4. Nathanael
  5. Jidáš Iškariotský
  6. Tomáš, zvaný Blíženec
  7. „učedník, jehož Ježíš miloval“
  1. Petr
  2. Jan
  3. Jakub
  4. Ondřej
  5. Filip
  6. Tomáš
  7. Bartoloměj
  8. Matouš
  9. Jakub, syn Alfeův
  10. Šimon Horlivec
  11. Juda, syn Jakubův
+
  1. Matěj namísto Jidáše
dohromady „Dvanáct“ dohromady „Dvanáct“ dohromady „Dvanáct“ jmenuje 6 apoštolů po Jidášově smrti 11, doplněno na nových Dvanáct

[editovat] Další apoštolové

Názvem apoštol jsou též pojmenováni někteří důležití křesťané prvních let křesťanství, zvláště sv. Pavel z Tarsu, „apoštol národů“ a sv. Barnabáš. V listu Římanům (16,7) je zmiňován jako apoštol Andronikos a Iúnia (či Iúnias). List Efezanům (4,11) zmiňuje úřad apoštola mezi ostatními službami – proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů. Konečně jako „apoštola a velekněze“ popisuje List Židům samotného Ježíše Krista.

Tři ženy, které velikonočního rána přišly k Ježíšovu hrobu pomazat jeho mrtvé tělo a zjistily, že byl Ježíš vzkříšen, zvěstovaly zprávu o tom apoštolům – a proto jsou někdy nazývány jako „apoštolky apoštolů“.

[editovat] Apoštolové v dějinách církve

Za nástupce apoštolů, nikoli za apoštoly samé, jsou v katolické a pravoslavné církvi zváni biskupové. Apoštolští Otcové, skupina autorů křesťanských spisů z 1. poloviny 2. století, jsou považováni za žáky apoštolů – a jako jejich očití svědkové požívají ve zmíněných církvích jejich spisy velké autority.

V širším smyslu se za apoštoly považují také ti, kdo přinesli křesťanskou víru nějakému národu nebo na nějaké území, např.:

[editovat] Mimokřesťanský kontext

Za apoštoly se někdy v sekulárním užití prohlašují osoby, kteří se zasloužili o prosazení určité nauky nebo názoru (v původním řeckém smyslu slova: vyslanec).

[editovat] Související odkazy