Konrad Henlein
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konrad Ernst Eduard Henlein (6. května 1898, Vratislavice nad Nisou – 10. května 1945, Plzeň) byl nacista, sudetoněmecký politik a vůdce separatistického hnutí.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Mládí
Henlein se narodil v tehdejším Maffersdorfu (dnes Vratislavice nad Nisou, součást Liberce) jako syn úředníka, Němce Konrada Henleina a Češky Hedwigy (rozené Dvořáčkové). Se svými rodiči žil v Rychnově a po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se roku 1916 přihlásil do armády. Během první světové války byl na italské frontě zajat a domů se vrátil až v srpnu 1919.
[editovat] Život v dospělosti a politická kariéra
Pracovat začal jako bankovní úředník v jablonecké České obchodní bance, odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen. Byl velmi aktivní v Turnerském hnutí, roku 1923 se stal vzdělavatelem mládeže ještědsko-jizerské turnerské župy. Od října 1925 pracoval jako učitel tělocviku v Aši, kde se také seznámil s dcerou kavárníka Emmou Luisou Geyerovou, se kterou se v roce 1926 oženil.
Roku 1928, již jako populární osobnost, zřídil v tomto městě také ústřední turnerskou školu. V říjnu roku 1933 založil politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), které se později (1935) přeměnilo na Sudetendeutsche Partei (SdP). Postupně získal podporu nacistického vedení a díky kontaktům na západní politické kruhy dosáhl mezinárodní diskuse nad sudetoněmeckou otázkou. Tuto otázku ovšem sám vyhrotil, a to neustálým stupňováním svých požadavků. Mezitím například přednášel v prosinci 1935 v londýnském královském institutu. S Adolfem Hitlerem se setkal poprvé v srpnu roku 1935. Po neúspěšném pokusu o puč odešel do Německa, odkud se vrátil až po mnichovské dohodě, již jako Hitlerem jmenovaný (1. 10. 1938) říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti. Když SdP splynula s NSDAP a vznikla župa NSDAP Sudety, stal se jejím župním vedoucím. Byl také Obergruppenfuehrerem SS a od 1. května 1939 byl říšským místodržícím.
[editovat] Smrt
V pondělí 7. května 1945 odjel Henlein z Liberce, aby se pokusil vyjednat s Američany mimo jiné také uznání Mnichovské smlouvy. Podařilo se mu dostat se až na území osvobozené americkou armádou, kde však byl u Lokte zajat, vyslýchán a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že s ním nikdo jednat nehodlá a že je považován za válečného zločince, podřezal si sklem z rozbitých brýlí časně ráno 10. května žíly.
[editovat] Literatura
- Karpaš, R. a kol.: Kniha o Liberci. Dialog, Liberec, 1996.

