Ordál
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ordál nebo také boží soud byl ve středověku iracionální důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, kdy o výsledku sporu či obvinění měla rozhodovat „boží vůle“, která se mohla projevit např. během ordálu:
- ohněm — o výsledku rozhodovalo spálení či nespálení obžalovaného, který měl vložit ruku do ohně či na rozžhavené (dřevěné) uhlí nebo rozžavený kovoý předmět, resp. jít po rozžhaveném železe, např. radlicích.
- vodou – lokálně se tento ordál lišil. Svázaný obviněný byl spuštěn na hladinu vody a pokud se potopil, bylo to vykládáno tak, že ho přijal očistný živel, tj., že je nevinen. Někde tomu bylo přesně obráceně.
- soubojem – vítěz má pravdu. Někdy existovala možnost poslat za sebe náhradníka, u nižších vrstev mohla bojovat i žena, ale muž byl nějak znevýhodněn — kupříkladu zakopán po pás do země (s touto formou božího soudu je vzdáleně spřízněno i rozhodování vojenských střetnutí nikoli bitvou vojsk, ale soubojem vojevůdců — např. mezi svatým Václavem a zlickým knížetem, který byl vyzván na souboj před zraky obou vojsk).
- přísahou – Většinou spočíval v odříkání předepsané složité formule bez chyb. Někdy museli formuli odříkávat i svědci obžalovaného. Přeřeknutí znamenalo vinu, někdy existovala možnost opravy. Ordál přísahou vydržel v různých modifikacích ze všech ordálů nejdéle.
Původ ordálů se hledá ještě v předkřesťanských dobách tzv. zvykového práva. Zpočátku byly podporovány církví a zpravidla se děly za kněžské asistence. Ordály byly dlouhou dobu tolerovány společností a povětšinou vymizely až v 15. století. Nakonec se proti nim stavěla i samotná církev. V Česku byly právně zakotveny v Břetislavových dekretech, výrazně je omezil už Karel IV., definitivně byly zrušeny, byť se již fakticky nepoužívaly, až císařovnou Marií Terezií roku 1776.
[editovat] Hodnocení
Ve svých počátcích bylo posuzování sporů za pomoci iracionálních důkazních prostředků nástrojem k vymýcení svémoci a přenesení soudních pravomocí na stát. Později však byly ordály chápany, i dle tehdejšího chápání světa, jako institut, pomocí něhož se někdo mohl vyhnout světské spravedlnosti, ačkoliv bylo zcela zjevné, že se jednání, z nějž se ordálem vyvinil, spáchal. S rozvojem práva docházelo k jejich omezování až zrušení.

