Markéta Babenberská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Markéta Babenberská (něm. Margarete von Babenberg; 1204/1205 – 29. října 1266) byla první manželkou Přemysla Otakara II. a českou královnou.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec |
Leopold IV.
|
| matka |
Theodora Angelovna Byzantská
|
| manžel |
Jindřich VII. Německý
|
| manžel | |
| bratr |
Bedřich II. Bojovný
|
Markétin první manžel si měl původně brát Anežku Českou, její otec Leopold IV. ale vyjednal, aby si patnáctiletý Jindřich vzal jeho pětadvacetiletou dceru Markétu. S ní pak měl dva syny, z kterých ji ale ani jeden nepřežil. Po Jindřichově smrti se uchýlila do kláštera a na politickou scénu se vrací jako dědička Babenberků, když zemřel i její bratr, vévoda Bedřich II. Bojovný (1246). O babenberské dědictví bojovala se svou neteří Gertrudou, která se po smrti Vladislava Přemyslovce (1247) vdala za Heřmana Bádenského, ale ten umírá roku 1250 a v Rakousku nastalo bezvládí. Rakouská šlechta si za vládce zvolila českého prince Přemysla (1251) a ten své nároky potvrdil v roce 1252 sňatkem s jednou z dědiček – Markétou.
Nerovné manželství bylo vděčným terčem ironických poznámek a příkladem sňatku z rozumu. I Přemyslovy nevěry probíhaly s tichým Markétiným souhlasem. Český král nejspíš od začátku počítal s rozvodem, proto během jeho manželství s Markétou nedošlo ke korunovaci (rozvod by byl v tom případě složitější). Roku 1260 požádal Přemysl o nástupnictví pro svého nemanželského syna Mikuláše. Papež Alexandr IV. odmítl a Otakar tak ze svého rozvodu (z důvodu Markétiny neplodnosti) udělal věc státnickou. Markéta prokazatelně na rozvodu spolupracovala. 18. října 1261: „Královna Markéta odjela z Prahy, z jakých příčin, Bůh ví,“ uvádí se v Druhém pokračování Kosmovy kroniky. Důvod byl ovšem zřejmý, neboť: „25. října pojal kníže království českého za manželku Kunhutu, dceru Rostislava.“
Markéta zemřela na hradě Krumlově a dožila ve velkorysém ústraní.

