Baltské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Baltské jazyky jsou skupina jazyků v indoevropské jazykové rodině, které kdysi používaly baltské národy na území rozprostírajícím se od Wisły až po hranice Estonska. Většina jazyků z baltské větve vymřela, jediné dva jazyky, které se dosud používají, jsou litevština a lotyština. Hovoří jimi asi 4,7 milionu mluvčích. Baltské jazyky se zapisují latinkou.

[editovat] Historie

Všechny baltské jazyky začínaly jako indoevropský prajazyk, ze kterého se později oddělil baltsko-slovanský prajazyk. Ten se poté rozdělil na dva jazyky: praslovanštinu a prabaltštinu, která byla východiskem pro další baltské jazyky.


[editovat] Dělení

  • západobaltské jazyky (vymřelé)
    • pruština
    • jatvingština
    • sudovština
  • východobaltské jazyky
    • kurština - vymřelá, někdy považována za západobaltský jazyk
    • lotyština (1,6 mil. mluvčích)
      • latgalština (150 tis. mluvčích) - často považována za dialekt lotyštiny
    • litevština (3,9 mil. mluvčích)
      • žemaitština - často považována za dialekt litevštiny
    • sélština (vymřelá)
    • zemgalština (vymřelá)

[editovat] Podívejte se také na


Indoevropská jazyková rodina
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština