Berwidové z Ellgutu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obsah |
[editovat] Původ
Původně se psali Berwickové. Později bylo jméno poněmčené na "Berwid" a počeštěné na "Bervida".
- Jedná se o nízkou zemanskou šlechtu ("eyeoman" a "squire"), pocházející částečně z Anglie (bývalé anglické hrabství Berwickshire) a částečně z Irska (hrabství County Down). Do Čech přišli v roce 1625 a na Moravě bojovali na straně katolické ligy proti Švédům. Viz též Třicetiletá válka.
[editovat] Angličané a Irové v Čechách
V době třicetileté války (1618-1648) bojují na straně Habsburků v Čechách dva britské katolické pluky: Robert Gordon a Walter Deveroux. První Berwidové (resp. Berwickové) jsou vojáci britsko-irských pluků Gordona a Deverouxe. Bojují na straně katolíků od roku 1625 proti švédské armadě Gustava Adolfa, jak vyplývá z žoldáckých listin a kurýrních hlášení o provedení vojenských operacích do Vídně v letech 1625-1638. Jedná se o tři bratry Jamese Berwicka, Johna Berwicka a Jacoba Berwicka. James a John se narodili v Berwick upon Tweed, nedaleko anglicko-skotské hranice (hrabství Berwickshire) a oproti v Čechách rozšířené legendě, žádní baroni v letech 1625 - 1638 nebyli. John a James pracují u britsko-irských pluků v Čechách jako „surgeon medical man“ (odborní lékaři). Tato linie Berwidů odchází později do Vídně, kde se stávají ve vídeňském zámku Schönbrunn lekárníky přímo pro císařskou rodinu Habsburků. Jejich potomci ve Vídni dodnes žijí: Ing. Gerald M.Ch. Berwid, je světoznámým sběratelem historických vozů značky Alfa Romeo.
[editovat] Irští usedlíci mezi Budějovicemi a Táborem
Jacob Berwick slouží v britsko-irském pluku coby „infantery N.C.O.“ - poddůstojník pěchoty. Narodil se kolem roku 1598 na tvrzi svého otce nedaleko Belfastu v hrabství County Down, kde byl jeho otec „squire village magistrate“ - zemanským rychtářem. Tak jako desítky dalších Irů se po Třicetileté válce zpět do Irska ani do Anglie nevrací a usazuje se v Jižních Čechách, kde nedaleko Tábora v Sedlečku zakupuje od rytíře Adama Šišky z Jamolice statek. Zde se stává z irského zemana Jacoba Berwicka nejdříve Jakob Berwid (okolí Chotovin patřilo tehdá německé šlechtě) a posléze dokonce „anglický voják, sedlák Jakub Bervida ze Sedlečka“. Ostatním irským usedlíkům se daří podobně: Brill (Brýl), Woolman (Voleman), Nowleecheck (Nouhlíček), William (Vilím), Ballwin (Balvín), Nosick (Nousek), Warcheck (Voráček) atd.
[editovat] Zámeček Svrabov
Vnuk britského poddůstojníka, Jiří Bervida ze Sedlečka u Chotovin se roku 1698 žení z Němkou Marií Werkstattovou ze zámečku Svrabov u Tábora. Werkstattové byli sudetoněmeckou rodinou původně pocházející z Liberecka. Na Táborsko je přivedli hrabata z Götzu, kterým tehdá patřili Chotoviny. 1719 opouští Jiří Bervida (později Georg Christian Philip Berwid z Elguthu) se svojí ženou zámeček na Svrabově a odcházejí zpátky na Liberecko. Na Svrabov se ovšem již nevracejí a stěhují se do Německa, kde se v Braniborsku usazují. Zde vlastní mlýn. Georg se stává rychtářem a píší se Berwidové z Ellguthu.
[editovat] Tvrz Balkova Lhota
Ačkoli se Jiří Kristián Filip Bervida narodil původně v Sedlečku u Tábora, psal se v Německu se šlechtickým přívlastkem "z Ellgutu" (von Ellguth). Protože německé slovo "Ellguth" znamená v češtině "Lhota", jde zřejmě o parafrázi na jeho příbuzenstvo z obce Balkova Lhota, nedaleko Svrabova na Táborsku. Jeho syn Jan Bervida (1698 - 1767), tam totiž po svém druhém sňatku 1731 sídlil se svojí ženou Johannou na tvrzi Balkova Lhota.
Protože liberecko-braniborská linie Berwidů z Ellgutu již v 19. století vymřela, prokázal současný majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích příbuznost své matky (křtěná 1926 Bervidová z Buquoyů) s tímto rodem Berwidů a doložil, že je nejstarším žijícím mužským potomkem této větve pocházejícím z Irska ( resp. prapůvodně z Anglie). Výbor pro heraldiku německých erbovních diplomů, ustanoven 3. listopadu 1869 královským patentem v Babelsbergu, ze dne 14. srpna 1882, se sídlem v Berlíně, „…po předchozím prošetření z hlediska heraldického, erbovně-právního a genealogického“ předloženou žádost uznal a obnovil vystavením erbovní ruly číslo 9086/89 s platností od 17. července 1989 dědičnost šlechtického erbu po meči pro žadatele i potomky, pakliže budou nositeli jména "Berwid". Společenský význam erbu odpovídá současnému listovnímu přídomku "urozený erbovní Pán z Ellgutu", což se z hlediska tradičně historického rovná šlechtické hodnosti "vladyky".
[editovat] Rodový erb
Štít je půlený s barvami stříbrnou a červenou. V pravé polovině je stříbrný český lev v červeném poli. V pravé půlce je červený medvěd ve stříbrném poli. Vrchol helmice má točenici s dvěma orlými křídly. Z točenice vyrůstá dubová ratolest.
- Význam erbu: Točenice na helmici = vladyka. Medvěd + dubová ratolest = parafráze starogermánského jména Berwidus - Ber (medvěd), widus (život). Tedy „medvědí život“. U starogermánů byl medvěd symbolem odolnosti, vytrvalosti a houževnatosti: Předpoklady pro přežití v nehostiných pralesích a extrémních mrazech v zimních obdobích, dosahujících až -40 stupňů mrazu (severní Skotsko a Švédsko). Český lev znamená, že rod je sice starogermánského původu, ale usadil se v Čechách.
Po vymření baronů Berwicků (z rodu Noel-Hill, nikoli Berwick) v Anglii v roce 1953, převzali Berwidové z Ellgutu jejich rodové heslo: Qui uti scit, ei bona, které je rovněž vytesáno na rodové hrobce Berwidů z Ellgutu na Kostelci, okres Tábor.
[editovat] Významní členové rodu v Čechách a v zahraničí
- Albert Bervid - Zemský tajemník markrabství Moravského a finanční poradce knížat Schwarzenbergů.
- Ing. Jan Bervida - Šéf („ministr“) československého civilního letectví 1929-38. V letech 1945-48 náměstek ministra dopravy, obor civilní letectví. Současně vice prezidentem světových leteckých organizací FAI a ICAO.
- Václav Bervid - Mezinárodně známý automobilový závodník, reprezentant ČR.
- Ing. Gerald Berwid - Světoznámý rakouský sběratel historických vozů značky "Alfa Romeo".
- Jan Berwid - Mezinárodně známý polský filmový a divadelní režisér, vyznamenán polskou vládou "Zlatým křížem" za 40. letou úspěšnou režisérskou činnost.
- Magdalena Berwidová - Švédská režisérka a umělecká fotografka v oblasti sportu.
- Nancy Berwidová - Americká režisérka a filmová herečka.
- Sybilla Berwidová - Polská zpěvačka a filmová herečka.
- Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy - Česko-německý docent politických věd, historik, publicista a president Českého Institutu Mezinárodního Setkání. Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích.
[editovat] Reference
- Albert Bervid: „Zemské finance markrabství Moravského“, Brno 1901.
- Jan Bervida: "Naše křídla", Praha 1939.
- Christiane Berwidová-Buquoyová: "Tábor-Měšice. Obec, barokní zámek, legenda o zazděné služce Anně a další záhadné příběhy Táborska", ISBN 80-239-4701-X, Herbia s.r.o., České Budějovice 2005.
- Jan Berwid-Buquoy: "Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedermann" (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag Berlin, Západní Berlín 1986.
- Deutsche Wappenrole (Německá erbovní rula. Lexikon erbovních rodů), 51.díl, list 67, Berwidové z Ellgutu (svazek 51), číslo šlechtického erbu: 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
- Renata Pourová: "Zámky, hrady a tvrze, které přežily rok 2000 - Jihočeský kraj", ISBN 80-239-7724-5, Herbia s.r.o., České Budějovice 2006.
- Jiří Vraný: "Kořeny rodu 'Berwid-Buquoy' na Táborsku. Historie víc než detektivní" (příspěvek v publikaci Christiany Berwidové-Buquoyové: "Tábor-Měšice"), České Budějovice 2005.
[editovat] Archivní prameny
- Archivní prameny anglického hrabství Berwickshire (Berwick upon Tweed).
- Archivní prameny severoirského hrabství County Down (Belfast), heslo: Ioannes Bervickanus.
- Gruntovní knihy panství Chotoviny, SOA Třeboň.
- Matriky fary v Borotíně, SOA Třeboň.
- Matriky fary v Dražicích, SOA Třeboň.
- Matriky fary v Chotovinách, SOA Třeboň.
- Matriky fary v Táboře, SOA Třeboň.
- Staats- und Hofarchiv Wien (Státní a dvorní archív ve Vídni. Třicetiletá válka, rakouské regimenty, Gordon, Deveroux).

