Sluneční cyklus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schwabeův sluneční cyklus, Schwabe-Wolfův cyklus nebo cyklus slunečních skvrn je cyklus jedenáctileté aktivity Slunce objevené roku 1843 německým hvězdářem Heinrichem Schwabe. Roku 1849 byl položen základ pozorování počtu slunečních skvrn pozorovaných na naší nejbližší hvězdě. Cyklus je také spojen s otočením slunečního magnetické polarity. Sluneční cyklus není přesně 11 let dlouhý; již se také vyskytl 9 letý cyklus či 14 let trvající cyklus. Další možné cykly jsou předpokládány a je o nich více v článku sluneční variace.
Časy nejvyšší aktivity známé také jako sluneční maxima jsou charakterizovány vyšším počtem slunečních skvrn, než je tomu obvyklé. Časy nejnižší aktivity, též známé jako sluneční minima, během nichž je magnetické pole Slunce téměř dipolární. Solární maximum bylo v roce 2001 a poté Slunce vstoupilo do minima (začátek) slunečního cyklu 24 v roce 2007.
Jak je vidět na obrázku, sluneční konstanta se mění od 0.1% do 1 w/m² a hodnota 1366 w/m² je za poslední dva solární cykly.
Babcockův Model vysvětluje 11 a 22 leté cykly, které nastaly kvůli změnám v magnetických polích.
[editovat] Viz také
- Seznam slunečních cyklů
- Sluneční variace
- Sluneční skvrny
- Protuberance

