Povídka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Povídka je prozaický epický útvar rozsahu kratšího než román. Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy. Kořeny sahají do dávných dob vypravěčské tradice, ale za dobu vzniku pohádky jako žánru se bere počátek 19. století.


Hlavními prvky povídky jsou:

  • časová a často i místní neurčenost a minimální výskyt hrdinů a fantaskních motivů.
    • omezený záběr životní reality
  • Obvykle soustředěna na jednu dějovou linii - Povídka má od počátku své existence tendenci ke sdružování do cyklů.
  • Hlavní postavy se nevyvíjejí.
  • Většina povídek končí pointou.
  • Význam vzrostl vlivem kritiky realismu. Ve 20. století patřila povídka k nejrozšířenějším žánrům.


Pro účely Ceny Nebula byla povídka definována jako literární dílo do 7500 slov.

[editovat] Nejznámnější autoři povídek

Zakladatelem žánru detektivních povídek je Edgar Allan Poe, který je jedním z významných autorů a proto je zařazen do školní doporučené četby. Podle definice E.A.Poea je povídka „Krátká, stavebně symetrická próza, oponující extenzitě románu“. Dalšími slavnými autory jsou: Ernest Hemingway, Nikolaj Vasilijevič Gogol, z Francouzů například Guy de Maupassant. Z českých autorů jsou to například Karel Čapek, Jan Neruda a Jaroslav Hašek.

[editovat] Americká literatura jako kolébka moderní povídky

  • E.A.Poe, W. Irwing, N. Hawthorna, M. Twaina, B. Hart
  • hůře se prosazovala v Evropě (tradice románu)
  • povídka se ale prosadila za pomoci novin a časopisů, kde se stávali oblíbenou prioritou.
    • N.V.Gogol (Petrohradské povídky)



40
Související články obsahuje:
Portál Literatura