Desatero
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Desatero či dekalog (z řeckého δέκα deka deset + λόγoς logos slovo) považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh – Hospodin – dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus (20,2–17), podruhé v knize Deuteronomium (5,6–21).
Obsah |
[editovat] Význam Desatera
Pro etiku v židovství a křesťanství má desatero přikázání zásadní význam. V Křesťanství se význam Desatera pro spásu člověka umenšil – ústřední úlohu přebralo dvojí přikázání lásky k Bohu a k bližnímu (Mt 22,37–40). V tomto dvojím příkazu však vidí naplnění Mojžíšova zákona (Tóry) i židovství.
Desatero je v evropské kultuře i mimo okruh náboženství považováno často za „etické minimum“, neboť 4. až 10. přikázání desatera vymezuje základní mezilidské vztahy. Znalost znění Desatera však obecná není.
[editovat] Členění a číslování
Jednotlivá přikázání Desatera se podle jednotlivých tradic číslují odlišně. Číslování podle Tóry chápe sebepředstavení Boha jako samostatné první přikázání. Číslování (A) pravoslavných a reformovaných církví rozděluje příkaz monoteismu a zákaz zobrazování Boha. Číslování (B) běžné v katolické církvi a luterských církvích rozděluje naopak poslední přikázání. Toto číslování zachovává sled knihy Exodus.
Oba výčty v Exodu a Deuteronomiu se liší především základem příkazu sobotního odpočinku – Exodus jej považuje za sedmý den stvoření, Deuteronomium za den vyjití Izraelitů z egyptského otroctví.
Letniční církve, evangelikální hnutí a svobodné církve obvykle přejímají znění Desatera doslovně, kdežto ostatní křesťanské církve obvykle využívají kratšího textu, kterého poprvé používá z katechetických důvodů sv. Augustin.
| Tóra | A | B | Text v Exodu | Text v Deuteronomiu | Katechetická formule |
| 1. | Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. | Já jsem Pán, tvůj Bůh: | |||
| 2. | 1. | 1. | Nebudeš mít jiného boha mimo mne. | Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. | |
| 2. | 2. | 1. | Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. | Nevezmeš jména Božího nadarmo. | |
| 3. | 3. | 2. | Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval. | ||
| 4. | 4. | 3. | Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. | Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat... ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku. | Pomni, abys den sváteční světil. |
| 5. | 5. | 4. | Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh | Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. | Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. |
| 6. | 6. | 5. | Nezabiješ. | ||
| 7. | 7. | 6. | Nesesmilníš. | ||
| 8. | 8. | 7. | Nepokradeš. | ||
| 9. | 9. | 8. | Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. | Nepromluvíš křivého svědectví. | |
| 10. | 10. | 9. | Nebudeš dychtit po domě svého bližního. | Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. | Nepožádáš manželky bližního svého. |
| 10. | 10. | 10. | Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. | Nepožádáš statku bližního svého. | |
[editovat] Srovnatelná etická pravidla
Ve všech abrahámovských náboženstvích mají zásadní význam první dvě, resp. tři, přikázání. Kladou totiž jako ústřední bod víry jednoho Boha, s nímž Abrahám uzavřel smlouvu. Pro neabrahámovská náboženství nemají proto tato 2 (resp. 3) přikázání význam. Podobně je tomu i s příkazem svátečního odpočinku. Ostatní přikázání však kladou základ mezilidských vztahů a lze je proto nalézt i v ostatních náboženstvích a kulturách.
Korán přímo popisuje v 17. súře nazvané Noční cesta předání deseti přikázání Mojžíšovi.1 Desatero však v Koránu samotném nehraje žádnou roli. Jeho obsah lze však přitom v knize samotné nalézt; samotná 17. súra však obsahuje několik z příkazů obsažených v Desateru. Příkaz víry v jednoho Boha se nachází na vícero místech2; v Koránu se však nenachází explicite zákaz zobrazování, který se vyvozuje z často opakovaného zákazu uctívání obrazů. Jména Božího se dle Koránu nesmí zneužívat3. Pátek není dnem, kdy se nemá pracovat, nýbrž dnem modlitby (62,9-11), děti mají ctít své rodiče,4 ti jsou ovšem také zodpovědní za své děti5. Podobně jsou zastoupeny i ostatní příkazy.
[editovat] Související odkazy
|
Portál Bible |
|
Portál Křesťanství |
[editovat] Externí odkazy a reference
[editovat] Poznámky
Pozn. 1: A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: „Nevezmete sobě vedle Mne nikoho jiného za ochránce, ó potomci těch, jež nesli jsme v arše s Noem, jenž služebníkem byl Naším vděčným!“ (Súra 17, ája 2–3).
Pozn. 2: Súra 3,89; 7,138; 17,22; 39,1-15; 112,2-4.
Pozn. 3: Súra 11,18; 39,32; 39,60.
Pozn. 4: Súra 6,151, 17,23, 29,8, 31,14, 46,15.
Pozn. 5: Súra 6,15.

