Kolejnicový styk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kolejnicový styk je konstrukční prvek kolejových drah. Jízdní dráha pro kola vozidel je složena z kolejnic, které musí být vzájemně spojené. Toto spojení je provedené svařováním (tzv. bezstyková kolej) anebo šroubovaným spojem. Tento spoj se nazývá kolejnicový styk.

Kolejnicový styk se obvykle skládá ze dvou příložek a zpravidla čtyř, někdy šesti šroubů s maticemi a podložkami.

V dnešní době se upřednostňuje použití bezstykové koleje, která má lepší dynamické vlastnosti, poskytuje lepší jízdní komfort, má delší životnost a menší nároky na údržbu. Přesto se ani bezstyková kolej neobejde bez použití styků, a to styků izolovaných na hranicích kolejových obvodů. Kolej stykovaná má jednodušší montáž. Také není tolik náročná na dobré zaštěrkování, neboť tepelné dilatace kolejnic se vyrovnávají na stycích a tím v nich nevzniká napětí, které může způsobit vybočení koleje.

[editovat] Rozdělení styků dle konstrukce

  • převislé - nejjednodušší provedení, mezera mezi pražci je stejná, jako v navazující části koleje
  • podložené - pražce jsou umístěné pod konci kolejnic
  • podložené s mostovou podkladnicí - pražce pod konci kolejnic mají společnou podkladnici, která přemosťuje mezeru mezi pražci a podpírá tak konce kolejnic

[editovat] Rozdělení styků dle elektrických vlastností

  • prosté - elektrická vodivost není specifikována
  • vodivé - pokud je požadavek na elektrickou vodivost z důvodu vedení zpětných proudů (u elektrické trakce, popř. z důvodu elektrického vytápění vozů) nebo kvůli použití kolejových obvodů, propojují se konce kolejnic navařenými lanovými propojkami.
  • izolované - slouží k oddělení kolejových obvodů, případně je-li požadováno elektrické oddělení některých technologických prostor. Izolované styky se původně prováděly s použitím dubových příložek, později se začaly používat plastové. Dnes se používají izolované styky lepené, které mají lepší dynamické vlastnosti a delší životnost.
V jiných jazycích