Bódhi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bódhi je pojem indického původu, který v buddhismu označuje zážitek probuzení, nebo jak je často nevhodně překládáno osvícení. Osvícení jako náboženský pojem je tradičně používáno v křesťanství, kde označuje prožitek křesťanských světců, kteří byli „osvíceni Bohem“. Z toho důvodu není vhodné používat tento výraz k překladu slova bódhi, jelikož vyvolává představu, že člověk musí být někým nebo něčím osvícen. Naopak výraz probuzení není nutně spojen s představou, že nás musí někdo nebo něco probudit. Dle buddhismu je nutné realizovat probuzení vlastním úsilím, někdo jiný nám může pouze ukázat cestu, která vede k realizaci probuzení, nemůže nás však svou mocí osvítit, nebo nějakým jiným způsobem očistit a předat nám tak své vlastní intuitivní poznání. Slovo probuzení se jeví jako vhodnější také z toho důvodu, že implikuje představu člověka probuzeného ze snu. Právě samsára, čili koloběh neustálého znovuzrozování, je v buddhismu často přirovnáván ke snu, o němž si myslíme, že je skutečný a z něhož je nutné se probudit.

Probuzení lze charakterizovat jako vhled do čtyř ušlechtilých pravd, do tří charakteristik veškeré existence – neuspokojivosti, nestálosti a bezpodstatnosti, tedy jinak řečeno jako vykořenění mentálních znečištění – zákalů mysli (nevědomosti, chtivosti a hněvu). Probuzený člověk se v závislosti na stupni svého probuzení zbavuje pout, která ho vážou k tomuto světu (samsáře), dosahuje-li posledního stupně probuzení je zcela osvobozen a již se víckrát nezrodí. Po své smrti bude plně zažívat nibbánu – konečnou realitu, univerzální pravdu.

Výběr článků o
buddhismu


Image:Lotus75.png

Historie buddhismu

Buddhismus (časová osa)

Základní pojmy

Tři klenoty
Čtyři ušlechtilé pravdy
Nirvána· Patičča samuppáda
Anattá· Dukkha· Aničča
Pět složek· Znovuzrozování

Významné postavy

Siddhártha Gautama
Buddhovi žáci
Nágárdžuna

Buddhistická praxe

Buddha · Bódhisattva
Arahant· Arija magga
Ušlechtilá osmidílná stezka
Páramitá · Džhána

Významné školy

Théraváda
Zen Čchan Son
Karma Kagjü
Čistá země

Trojí členění buddhismu

Hínajána
Mahájána
Vadžrajána

Texty

Tipitaka· Vinaja
Sutta Pitaka· Abhidhamma
Mahájánové sútry
Buddhistické tantry

Další články o buddhismu

Editovat šablonu

V buddhismu se rozlišují tři typy nebo druhy probuzení na základě toho, zda bylo probuzení dosaženo bez pomoci nebo s pomocí učitele a zda je doprovázeno realizací vševědoucnosti (sabaňňutaňána).[1] Realizace nibbány je však u všech druhů probuzení totožná, odlišnosti jsou pouze ve výše zmíněných faktorech, které samotnému prožitku nibbány předcházejí nebo jsou spojeny s jeho realizací. Toto členění vychází z pozdějších komentářů k pálijskému kánonu, v původních textech (Sutta pitaka) a ani ve starších komentářích se nenachází.[2]

  1. Sammá-sambódhi (nejvyšší dokonalé probuzení): Probuzení je v tomto případě dosahováno bez pomoci učitele a je doprovázeno realizací vševědoucnosti. Je třeba podotknout, že vševědoucností je míněna schopnost pochopit vše, na co je zaměřena pozornost, nikoli znalost všech věcí nebo dokonce tzv. omniscience Boží vyplývající z Boží všemohoucnosti, jak může být tento výraz v našem kulturním okruhu mylně chápán. Bytost, která realizuje toto probuzení, je označována jako sammá-sambuddha – nejvyšší dokonalý buddha. Nejvyšší dokonalý buddha dosahuje probuzení v době, kdy je zapomenuto učení o cestě vedoucí k osvobození (dhamma) a on je schopen znovuobjevené učení předávat ostatním.
  2. Paččéka-bódhi (osamělé probuzení): Probuzení dosažené též bez pomoci učitele, avšak není spojené s realizací vševědoucnosti jako v předešlém případě. Bytosti, které dosáhly tohoto probuzení, jsou označovány jako paččéka-buddhové – osamělí buddhové. Osamělí buddhové realizují probuzení též v době, kdy je dhamma zapomenuta, avšak jejich nashromážděné zásluhy z předchozích životů nedostačují k tomu, aby byli schopni předávat objevené učení ostatním.
  3. Sávaka-bódhi (probuzení žáka): Probuzení dosažené za pomoci učitele a bez realizace vševědoucnosti. Probuzení žáci, častou označování jako arahanté, realizují probuzení v době, kdy se objevil na světě nejvyšší dokonalý buddha a je stále známé jeho učení o cestě vedoucí k osvobození ze samsáry. Probuzení žáci nejsou stejně jako osamělí buddhové schopni předávat učení ostatním. Samozřejmě může být namítnuto, že je známa spousta probuzených Budhových žáků, kteří vyučovali nebo vyučují dhammu, avšak je třeba zdůraznit, že ti tak mohli nebo mohou činit jen na základě dhammy sdělené nejvyšším dokonalým buddhou. Kdyby neměli k dispozici jím předané učení, sami by nebyli schopni ukázat ostatním cestu vedoucí k realizaci nibbány.


Jak již bylo výše zmíněno hovoří se v buddhismu o stupních probuzení, tradičně se rozlišují čtyři stupně. Toto členění se však týká jen dvou posledně zmíněných druhů probuzení, jelikož nejvyšší dokonalý buddhové neprocházejí jednotlivými stupni probuzení, ale zbavují se všech pout k tomuto světu během jednoho jediného prožitku. Na posledním stupni probuzení probuzení žáci a osamělí buddhové realizují nibbánu ve stejné míře jako nejvyšší dokonalý buddha. Avšak na nižších stupních probuzení vlivem přetrvávajícího mentálního znečištění prožívají nibbánu s nižší mírou intenzity. Členění na stupně probuzení se provádí podle množství pout (samjódžana), kterých se probuzená bytost zbavuje (více viz arija magga).

  1. Probuzení toho, který vstoupil do proudu (sotápanna)
  2. Probuzení toho, který se jednou vrátí (sakadágámí)
  3. Probuzení toho, který se již nevrátí (anágámí)
  4. Probuzení toho, který dosáhl nibbány (arahant)

Jednotlivé stupně probuzení je možné realizovat v delším časovém odstupu, dokonce i v rozpětí několika životů, ale zároveň je možné projít všemi stupni rychle za sebou v jednom jediném okamžiku, jako tomu bylo např. u Ánandy, Buddhova bratrance a asistenta, který prošel posledními třemi stupni probuzení, když ulehal na svou postel. Hovoří-li se tedy v buddhismu o plném probuzení nebo osvícení, je tím myšlen poslední stupeň probuzení, při němž jsou zničeny všechny zákaly mysli a odstraněno všech deset pout, která bytosti vážou k tomuto světu.


Výše uvedené členění vychází z théravádového buddhismu, pojetí ostatních buddhistických škol se můžet lišit. Např. dle některých směrů mahájány, které vycházejí z učení Lotosové sútry, existuje ve skutečnosti pouze nejvyšší dokonalé probuzení, ostatní druhy probuzení jsou pouze iluzorní a nevedou ke skutečnému prožitku nibbány. Některé myšlenkové proudy mahájány a vadžrajány také popírají tvrzení, že první stupeň probuzení (vstup do proudu) vede neodvratně k realizaci posledního stupně probuzení a tak k ukončení znovuzrozování. Tvrdí, že i člověk, který dosáhl posledního stupně probuzení se může rozhodnout a setrvat nadále v samsáře a vydat se tak na cestu bódhisatty (v sanskrtu bódhisattvy), aby mohl v daleké budoucnosti realizovat nejvyšší dokonalé probuzení. Takové tvrzení se z hlediska théravády jeví jako absurdní, probuzení je chápáno jako vykořenění mentálních znečištění mysli – zákalů mysli a v důsledku neexistence těchto zákalů už není možné se znovuzrodit. Jestliže by si plně probuzený člověk přál znovuzrodit, musel by zákaly mysli opět vytvořit, což je z pohledu théravády nesmyslné a prakticky nemožné.

[editovat] Reference

  1. VICITTASĀRĀBHIVAMSA, Bhaddanta. The Great Chronicle of Buddhas - Volume One - Part One. Kuala Lumpur: A SBVMS PUBLICATION, 1990. Dostupný z www: <[1]>. Kapitola Rare appearance of a Buddha, s. 6.
  2. NYANATILOKA, Mahathera. Buddhist Dictionary: Manual of Buddhist Terms and Doctrines. Kandy: Buddhist Publication Society, 1980. Dostupný z www: <[2]>. ISBN 955-24-0019-8. S. 72 - 73.

Pozn.: Pojmy jsou uváděny v páli, není-li uvedeno jinak.