PAL
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PAL (phase alternation line) je jeden ze standardů kódování barevného signálu pro televizní vysílání. Dalšími standardy jsou SECAM (Francie) a NTSC (Severní a střední Amerika). Byl vynalezen Walterem Bruchem z německé firmy Telefunken v roce 1967 jako kompatibilní rozšíření do té doby užívaného kódování černobílého obrazu. PAL je v dnešní době světově nejrozšířenější kódování.
Označení PAL na discích DVD definuje pouze rozlišení a snímkovou frekvenci obrazu. Samotné kódování na discích probíhá jiným způsobem (digitálně a kompresí) než by odpovídalo analogové normě PAL.
[editovat] Technické údaje
Standard PAL je definovaný na 625 řádcích při frekvenci 50Hz. Tato frekvence je odvozena z frekvence elektrické sítě. Každý snímek je složen ze dvou půlsnímků, běžících při frekvenci 25Hz. Půlsnímky jsou prokládané, každý půl snímek vysílá ob jeden řádek, aby byl obraz příjemnější lidskému oku (vyšší frekvence méně ruší). Poměr obrazu je dle kinematografie 4:3. Tato specifikace odpovídá předchozí normě černobílého vysílání, s níž je PAL i SECAM zpětně kompatibilní. Zpětná kompatibilita zde znamená, že i starší černobílé lelevizní přijímače přijímají jasovou i zvukovou složku signálu a barvonosná je dodána samostatně mimo frekvenci černobílého signálu.
Systém kódování PAL lze alternativně použít i pro rozšíření severoamerické černobílé normy. Používá se pak samozřejmě jiné rozlišení i snímková frekvence, odpovídající systému NTSC. Tento systém je ale užíván jen pro speciální aplikace.
Z 625 řádků se 576 využívá pro přenos řádků, zbytek je určen pro informace o konci snímku atd. Signál PAL se vysílá na frekvenci posunuté o 4,43MHz proti jasové složce. Je to právě z důvodů kompatibility. Barevná informace se přenáší pouze pomocí dvou barev a třetí barva (RGB) se dopočítává.

