Koróna (elektrotechnika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Koróna znamená v elektrotechnice samostatný doutnavý výboj vznikající na silně zakřivených elektrodách (vodičích) při překročení počátečního napětí, tj. napětí, při kterém výboj začíná být samostatný a nově nabité částice se tvoří nárazovou ionizací. Počáteční napětí závisí na hladkosti povrchu a poloměru zakřivení vodiče a na atmosférických podmínkách (tlak vzduchu, vlhkost vzduchu a pod.).

Koróna se projevuje slyšitelným praskáním a viditelným výbojem - modro-fialově slabě svítící vrstvou.

Koróna se využívá v ozonančních přístrojích, elektrofiltrech a pod.

Vznik koróny na elektrických vedeních VVN způsobuje energetické ztráty, rušení rozhlasu, korozi vodičů, a proto se koróně čelí použitím vodičů větších průřezů a svazkových vodičů. Ztráty korónou jsou úměrné čtverci rozdílu provozního napětí a počátečního napětí koróny.