Andělská hora (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zřícenina Andělská hora
Zřícenina Andělská hora

Andělská Hora je zřícenina hradu jihovýchodně od Karlových Varů. Hradní zřícenina zaujímá vrchol čedičové homole a je pro svou vysokou polohu dominantou celého okolí. Jádro stavby tvořil vnitřní nebo taky horní hrad na nejvyšším místě skalnatého hřebenu. Andělská Hora měla spolu s hradem Bečov chránit rýzmburské panství. Koncem 15. století bylo v podhradí založené městečko Andělská Hora.

[editovat] Historie

První informace o hradu Andělská Hora ( tehdy nazývaný Englburg ) pochází z roku 1402 a jeho majitelem byl Boreš Hrabě z Rýzmburka. Jeho syn také Boreš postoupil roku 1406 bečovské panství i s Andělskou Horou Oldřichu Zajíci z Házmburka, bratrovi pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce pravděpodobně za královský hrad Přimdu. Oldřich Zajíc držel hrad až do své smrti v roce 1414 a poté připadl jako odúmrť královské komoře. Ale už roku 1415 zde vládl loketský půrkrabí Janek Maleřík. V roce 1430 obsadil královský hrad husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic se silnou posádkou vybíral výpalné od bamberského biskupa. Když císař Zikmund daroval roku 1437 Loketsko kancléři Kašparu Šlikovi i s Andělskou Horou kterou vrátil Jakoubek královské komoře. Po Kašparově smrti ( † 1449 ) se ujal šlikovského panství jeho bratr Matyáš. Z důvodu strategického významu, král Jiří z Poděbrad přiměl Šliky roku 1461 aby mu hrad postoupili. Hrad pak předal jako doživotní zástavu Zbyňkovi Zajícovi z Házmburka kterého si chtěl zavázat. Po Zajícově smrti ( † 1463 ) dal král hrad svému synovi Hynkovi, knížeti münsterberskému, a rozšířil panství o Radošov, Šemnici a dalších osm vesnic. Ten však v témže roce předal hrad královskému komorníkovi Janovi ze Štampachu s podmínkou že bude vždy Poděbradským otevřen. Po vypuknutí války mezi panovníkem a jednotou zelenohorskou se roku 1466 zmocnil hradu přední člen jednoty, míšenský purkrabí Jindřich II. z Plavna. Až roku 1469 dobylo královské vojsko hrad zpět.

Po nástupu Vladislava II. na český trůn ( 1471 ), obnovil rodové nároky na hrad Jindřich III. z Plavna. K navrácení došlo roku 1482 na jednání v Mostě za přítomnosti krále, zemských úředníků a saských knížat. Jindřich sice ztratil v Sasku Plavno, ale získal v Čechách dědičný majetek a také Bečov Andělskou Horu. A když v roce 1496 prodal Bečov, stal se hrad sídlem plavenského panství. Jeho syn Jindřich IV. patřil k oblíbencům Ferdinanda I. Habsburského a v letech 1542 - † 1554 zastával úřad nejvyššího kancléře Království českého. Za pomoc Habsburkům ve šmalkaldské válce roku 1547 získal knížectví anhaltské a roku 1549 i panství po svých protestanských příbuzných v Sasku. Svůj majetek rozšířil i v Čechách kde v roce 1551 získal panství Litomyšl. Jeho synové Jindřich V. a Jindřich VI. byli nuceni rozprodat zadlužený rodinný majetek a navíc zde byli i dědické nároky Lobkoviců, kteří byli spřízněni s německou větví pánů z Plavna. V roce 1565 postoupili Andělskou Horu Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic. Roku 1567 prodal hrad svému švagru Jindřichu z Fictumu. Po jeho smrti prodali panství poručníci jeho dětí Kašparu Colonnovi z Felsu. Tento šlechtic pocházející z Tyrolska byl komorníkem a tajným radou arciknížete Karla Habsburského. V roce 1562 byl v Čechách přijat do panského stavu a stal se zakladatelem české větve tohoto rodu. Po smrti Kašpara Colonny ( † 1594 ) a jeho manželky ( † 1594 ) převzali panství jeho synové Linhart a Bedřich. Bedřich kopil v roce 1602 od Šliků Nejdek kam se odstěhoval. Ani Linhart Colonn na hradě trvale nežil. Od roku 1598 žil na zámku v Kysibelu ( dnes Stružná ) a pouze v dobách moru 1605, 1607 bydlel s rodinou na Andělské Hoře. V roce 1609 přikoupil sousední panství Hartenštejnské. Linhart Colonna z Felsu patřil kpředním osobnostem české stavovské opozice. 23. května 1618 se zúčastnil defenestrace místodržících na Pražském hradě a krátce na to byl jmenován polním maršálkem stavovského vojska. 13. dubna 1620 byl v bitvě s Buquoyovými a Dampierovými vojsky u rakouského Sinzendorfu smrtelně zraněn. Brzo po bělohorské porážce byl Linhart dodatečně odsouzen ke ztrátě cti i všeho majetku a jeho nejstarší syn Kašpar musel emigrovat i s druhou manželkou svého otce Alžbětou z Lobkovic. Kašpar Colonna z Felsu bojoval ve švédských službách a zemřel kolem roku 1656 ve Slezsku. Roku 1622 kopil Andělskou Horu s nedalekým Hartenštejnem a Činovem od královské komory císařský rada Heřman Černín z Chudenic, který ale žil na kysibelském zámku. Roku 1635 Švédové hrad obsadili a vydrancovali. Jeho zkázu dovršil velký požár v roce 1718, který se větrem přenesl z městečka na hrad.

Po Heřmanu Černínovi zdědil roku 1652 kysibelské panství ( včetně hradu Andělská Hora ) prasynovec hrabě Humprecht Černín z Chudenic. Černínové vlastnili toto panství až do roku 1734, po nich Hartigové do roku 1794. Později se zde vystřídala řada majitelů, až se kysibelské panství s Andělskou Horou v roce 1868 vrátilo do majetku Černínů, kteří jej vlastnili až do roku 1945.

[editovat] Stavební úpravy

Zřejmě za Šliků byla postavena nejstarší část hradu, čtverhraná obytná věž na nejvyšším místě skály. Na přelomu 15. a 16. století kdy se Andělská Hora stala sídlem plavenského panství došlo k rozsáhlé pozdně gotické přestavbě. Hrad byl rozšířen o nové opevnění vnitřní části a o předhradí s bránama. Tato nákladná přestavba zadlužila plavenské panství. Za Jindřicha IV. byl v polovině 16. století postaven renesanční dvoupatrový palác. Neobvyklý pětiúhelníkový půdorys této stavby byl dán tvarem terénu.Zajímavé je že severní strana předhradí byla chráněná kromě příkrého skalního srázu pouze dřevěnou palisádou.