Kaktusovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Rebutia albiareolata

Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: kaktusotvaré (Cactales)
Čeleď: kaktusovité (Cactaceae)

Kaktusovité (Cactaceae) je čeleď sukulentních, xerofytních bylin, které pocházejí ze Severní a Jižní Ameriky, ale člověk se zasloužil o jejich rozšíření i na další místa jako je středomoří či Afrika. Slovo kaktus pochází z řeckého Κακτος tj. kaktus, které označovalo druh bodláku.

Obsah

[editovat] Výskyt

Tato čeleď je rozšířena prakticky ve všech klimatických pásech. Pro kaktusy je typický výskyt v extrémních podmínkách, který zpravidla souvisí s nedostatkem vláhy. Cca 70% kaktusovitých roste v polopouštích a stepích, na pouštích žije asi 25 % druhů, zbylých 5% připadá na druhy vyskytující se deštných pralesech. Jejich původní rozšíření sahá od Kanadsko - USA hranice, až po jižní část Argentiny, člověk pak kaktusy rozšířil po Středomoří a některých částech Afriky a Asie, kde postupem času zplaněly. Místo jejich nejvyšší výskytu bývá uváděno v Peru zhruba ve výšce 4500 metrů nad mořem. Málo známá je i skutečnost, že některé druhy kaktusovitých žijí v korunách stromů.

[editovat] Charakteristika

Protože se jedná o druhově velmi rozmanitou čeleď, je prakticky nemožné uvést nějaký popis. Většina druhů dorůstá velikosti mezi 8 – 15 centimetrů. Nejmenší rody (Rebutia) měří v dospělosti cca 5 mm, největší (Pachycereus) pak až 15 metrů.

Pro kaktusy jsou typické tzv. aeroly což jsou zakrnělé postraní větévky, ve kterých jsou umístěny cévy a meristémy. Z aerol vyrůstají postraní stonky, květy a odnože, dále se v aerolách může vyskytovat plst, vata a chlupy, podle čehož se pak zpravidla rozlišují jednotlivé druhy.

Dalším znakem kaktusovitých jsou zakrnělé listy - trny, ty však nejsou u všech druhů, protože některé druhy této čeledi vývojem přišly i o tyto poslední pozůstatky listů a mají holé stonky. Trny často slouží nejen k ochraně před býložravci, ale podílejí se i na ochraně před odpařováním vody. V některých případech se trny dokonce podílejí na rozšiřování semen. Protože život ve zhoršených podmínkách vede ke snížení růstové aktivity, vyvinuly se u některých zástupců kaktusovitých glochidie, což jsou chomáčky jemných trnů se zpětnými háčky.

Protože zástupci této čeledi žijí v suchém prostředí, vyvinula se u nich silná pokožka, vosková kutikula, menší počet průduchů, zdužnatělá stavba stonku (těla) se schopností sukulence, to je dáno nutností v krátkém množství nahromadit a dlouhou dobu uchovat co největší množství vody. Stonková pletiva kaktusů, mohou po deštivém období obsahovat až 85 % vody, v období sucha pak může obsah vody klesnout až na hranici 60 %. Voda je pak navíc vázána v buňkách a ne v mezibuněčném prostoru. K další úspoře vody dochází díky zvláštnímu metabolismu, který se nazývá crassulacean acid metabolism a spočívá v rozdílném zpracování CO2.

S nutností dobře hospodařit s vodou souvisí další typický znak kaktusů a tím je přeměna listů na trny. Listy se vyskytují jen u nejstarších rodů kaktusů jako je např. Pereskiopsis, ale i ony jsou pouze počátkem vegetačního období.

Kořeny kaktusů jsou schopny velmi rychle čerpat vodu. V zásadě se u kaktusů objevují dva typy kořenového systému. Povrchový systém se vyskytuje u kaktusů žijící v místech, kde je voda čerpána především ze srážek, kořeny jsou pak mělko a jsou rozloženy na co největší rozloze. Druhý typ kořenového systému se snaží využívat podzemní vody, proto jsou kořeny hluboko pod povrchem. Kaktusy kořenů využívá nejen k čerpání vody, ale i jako prostředku zabraňujícího vyrůstání dalších rostlin v bezprostředním okolí.

[editovat] Rozmnožování

Rozmnožování kaktusů je nejednotné, jedna část kaktusů se rozmnožuje pomocí řízkování, tzn. že po rozlámání rostliny na několik kusů, tyto kusy zakoření. Další skupina kaktusů se množí pomocí odnoží. Velká část kaktusů se umí rozmnožovat vegetativně. Květy jsou paprsčité, jejich spodní semeníky zrající v bobule. Ta má pak mnoho drobných semen a měkkým oplodím a šťavnatou dužinou. Další vlastnosti jako je barva, velikost, atp. jsou rodově velmi odlišné. Doba dozrávání se zpravidla pohybuje v rozmezí tří až čtyř měsíců. Existují však i kaktusy, jejichž plody dozrávají již během šesti týdnů a na druhé straně jsou rody kaktusů u nichž zrání trvá déle než 11 měsíců.

Šíření semen je u kaktusů poměrně rozmanité, nejčastější je samozřejmě šíření pomocí různých živočichů (ptáci, savci, hmyz). Při tomto šíření využívají kaktusy zpravidla strategii odolnosti semen vůči trávicímu traktu, ale jsou i případy, kdy se semena „přilepí“ na živočichy.

Méně obvyklým způsobem šíření semen, je prosté vysypání semen, která pak vítr roznese. Některé druhy kaktusů, rostoucí v záplavových oblastech, využívají k šíření vodu.

Moderní pěstování přineslo ještě nový způsob množení a tím je roubování.

[editovat] Využití kaktusů

Plody mnoha kaktusů mají osvěžující chuť, jsou šťavnaté a nakyslé. To vedlo k rozšíření pěstování některých druhů, nejvýznamnějším se stalo pěstování Opuntia ficus­indica a Opuntia amylacea, které se rozšířilo i mimo Ameriku. Se zemědělským pěstováním těchto kaktusů se lze setkat i ve Španělsku a Itálii. Z kaktusů se dělají především placky, marmelády, sirup a víno.

Někteří zástupci kaktusovitých obsahují značné množství halucinogenních látek.

[editovat] Rody

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Počet rodu čeledi kaktusovitých je podle různých taxonomů mezi 120 a 220. V taxonomii čeledi jsou tendence se snižování počtu rodů. K čeledi kaktusovitých patří např. rody:

  • Aporocactus
  • Ariocarpus
  • Arrojadoa
  • Astrophytum
  • Aylostera
  • Aztekium
  • Brasilicactus
  • Buiningia
  • Capiapoa
  • Cephalocereus
  • Cleistocactus
  • Chamaecereus
  • Coryphantha
  • Discocactus
  • Dolichothele
  • Echinocactus
  • Echinocereus
  • Echinofossulocactus
  • Echinomastus
  • Echinopsis
  • Epiphylum
  • Epithelantha
  • Erdisia
  • Eriocactus
  • Eryosyce
  • Espostoa
  • Eulychnia
  • Euphorbia
  • Ferocactus
  • Gymnocalycium
  • Hamatocactus
  • Hatiora
  • Hylocereus
  • Islaya
  • Leuchtenbergia
  • Lobivia
  • Lophophora
  • Mammilaria
  • Matucana
  • Melocactus
  • Mediolobivia
  • Maihulenia
  • Neochilenia
  • Notocactus
  • Obregonia
  • Opuntia
  • Oreocereus
  • Oroya
  • Parodia
  • Pediocactus
  • Perekiopsis
  • Pereskia
  • Pilosocereus
  • Phyllocactus
  • Pseudolobivia'
  • Pterocactus'
  • Rebutia
  • Rhipsalis
  • Sclerocactus
  • Selenicereus
  • Strombocactus
  • Strophocactus
  • Tephrocactus
  • Thelocactus
  • Thephrocactus
  • Trichocereus
  • Turbinicarpus
  • Uebelmannia
  • Weingartia
  • Wittia
  • Zygocactus