Ombudsman
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.
Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20.století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.
Parlametní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:
- je volen parlamentem
- je politicky nezávislý
- nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
- může provádět vlastní šetření
Parlametní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.
V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).
Obsah |
[editovat] Ombudsman v České republice – Veřejný ochránce práv
Tento úřad byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb. a jeho úkolem je přispívat k ochraně občanů před jednáním institucí státní správy a úřadů v situacích, kdy je toto jednání v rozporu s právem, kdy neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy a v případech, kdy jsou tyto úřady a instituce nečinné.
Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhl napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.
[editovat] Stížnost
Stížnosti lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem stížnosti by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu.
Stížnosti k ombudsmanovi jsou zprošteny poplatků.
Stížnosti od občanů přijímá v případech, že jsou směřovány na:
- Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad
- Ministerstva
- Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
- Okresní úřady a města při výkonu působnosti okresních úřadů
- Obce při výkonu státní správy - nikoliv však v případě, že rozhodují jako samospráva
- Jiné správní úřady s působností na celém území státu a úřady jim podléhající
- Policii ve věcech netýkajících se vyšetřování
- Armádu
- Hradní stráž
- Vězeňskou službu
- Trest odnětí svobody
- Ochrannou a ústavní výchovu a ochranné léčení
- Zdravotní pojišťovny
- Soudy při výkonu státní správy (prodlení v řízení a nečinnost)
[editovat] Pravomoci
Veřejný ochránce práv stěžovatelům umožňuje, aby byly jejich stížnosti nestranně posouzeny kompetentními osobami.
Ombudsmanm má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhu či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybyli, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.
Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.
Pravomoc se nevztahuje na:
- Parlament
- Prezidenta a vládu
- Nejvyšší kontrolní úřad
- Zpravodajské služby
- Vyšetřovatele
- Státní zastupitelství
- Rozhodovací činnost soudu
[editovat] Obsazení úřadu
[editovat] Veřejný ochránce práv
- JUDr. Otakar Motejl (18. prosince 2000 - dosud)
[editovat] Zástupce veřejného ochránce práv
- Anna Šabatová (2001-2007)
- Jitka Seitlová (od 2007)
[editovat] Externí odkazy
- http://www.ochrance.cz/ - oficiální stránky úřadu veřejného ochránce práv

