Hořice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Hořice | |
|---|---|
| základní data | |
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0522 572926 |
| kraj (NUTS 3): | Královéhradecký (CZ052) |
| okres (NUTS 4): | Jičín (CZ0522) |
| obec s rozšířenou působností: | Hořice |
| pověřená obec: | Hořice |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 21,46 km² |
| obyvatel: | 9 025 (1. 12. 2006) |
| zeměpisná šířka: | |
| zeměpisná délka: | |
| nadmořská výška: | m |
| PSČ: | 508 01 |
| základní sídelní jednotky: | 19 |
| místní části: | 7 |
| katastrální území: | 6 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Hořice nám. Jiřího z Poděbrad 342 508 19 Hořice |
| starosta: | Mgr. Ladislav Vrba |
| Oficiální web Oficiální web městského úřadu E-mailová adresa |
|
Město Hořice (též Hořice v Podkrkonoší) se nalézá asi 20 km jihovýchodně od okresního města Jičín.
Obsah |
[editovat] Historie města
Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.
První písemná zmínka o Hořicích pochází r. 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko. V 15. století patří Hořice pánům ze Smiřic a v té době nastává hospodářský vzestup města. Po bitvě na Bílé hoře získává Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění získává Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jan Strozzi. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro vojenské invalidy. Tuto nadaci spravoval pražský arcibiskup a z rozhodnutí císaře Karla VI. byla Invalidovna postavena v Praze-Karlíně.
[editovat] Památky ve městě
- Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v letech 1741 - 1748 podle plánů slavného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera
- Mariánský sloup z roku 1824 od zdejšího sochaře Josefa Rychtery
- novogotická radnice z roku 1872
- Kostelík Svatého Gottharda na vršku Gotthard – původně románský kostel založený strahovskými mnichy ve 12. století byl v 18. století barokně přestavěn.
- Galerie kamenných plastik – na úbočí vršku Gotthard je umístěna přírodní galerie kamenných plastik vzniklých během Hořických sochařských symposií pořádaných pravidelně od roku 1966.
[editovat] Hořické trubičky
Město je známé především výrobou hořických trubiček. Recept podle pověsti sdělil paní Líčkové jako odměnu za ošetřování při návratu po porážce v Rusku v roce 1812 raněný generál a kuchař císaře Napoleona (existence této pochoutky ve Francii je doložena na obraze z roku 1630). Recept se dědil v rodině, do rodiny přiženěný cukrář Karel Kofránek s nimi pod názvem Kofránkovy trubičky pronikl i do světa a získal mnoho ocenění. Trubičky však ve městě vyrábělo i mnoho dalších výrobců. Po roce 1949 byly všechny výrobny znárodněny a výroba soustředěna do národního podniku Pardubický perník, později do podniku Průmysl trvanlivého pečiva Praha, obchodní výroba byla postupně přemístěna mimo Hořice, třebaže hořičtí pro vlastní potřebu pekli dále. V roce 1967 výrobu ve městě obnovil místní podnik komunálních služeb.
V roce 1993 podle evidence živnostenského úřadu vyrábělo hořické trubičky asi 25 výrobců v Hořicích a okolních obcích. Podobné trubičky se vyrábějí i ve velmi vzdálených obcích, například Kladně, Táboře, Českých Budějovicích atd., avšak zákon znemožňuje vzdáleným výrobcům užívat název „hořické trubičky“. Jeden pražský výrobce je tak například označuje jako Napoleon Dessert.
Firma Pravé hořické trubičky, s. r. o. vznikla roku 1999 tím, že firma Exver Food, s.r.o. odkoupila podíly některých tradičních výrobců. Od prosince 2004 však tato firma převedla své sídlo do sousedního Miletína, kde má výrobnu, což na své webové stránce dosud tají a uvádí původní hořickou adresu. Trubičky ale v Hořicích vyrábí i například firma STRIX Hořice s.r.o., Vladimír Brádle, Milan Hovorka (Hovorkovy hořické trubičky), Petráčkovy hořické trubičky a mnozí další.
Sedm hořických výrobců v roce 2002 založilo Hořické sdružení výrobců Hořických trubiček, jehož cílem je získání registrace označení původu pro Evropskou unii. V Hořicích však existuje ještě jedno podobné, konkurenční sdružení.
Dne 14. července 1994 bylo podle zákona č. 159/1973 Sb. (později nahrazeného zákonem č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení), do rejstříku zapsáno označení původu č. 159 ve znění "HOŘICKÉ TRUBIČKY", jehož současným uživatelem je společnost S. Úřad průmyslového vlastnictví odmítl zápis zrušit.[1] „Společnost S.“ (zřejmě Strix) bránila potomkům jednoho z původních hořických výrobců vyrábět trubičky téhož názvu v jiném regionu, úřad tento její postup potvrdil jako správný, protože účelem zákona je bránit tomu, aby se zapsaná označení původu stala označením druhu výrobku.
V cukrářské tradici Hořice „soupeří“ se sousedním Miletínem, který má rovněž „svůj“ druh zákusku, s nímž je spjat místní patriotismus.
[editovat] Místní části
- Březovice
- Doubrava
- Chlum
- Chvalina
- Libonice
- Svatogotthardská Lhota
[editovat] Externí odkazy a reference
- Příběh hořických trubiček (Hovorkovy trubičky)
- Vít Smrčka: Někteří výrobci potravin budou žádat o ochranu zeměpisného původu (Profit, 16. 6. 2003)
- ↑ Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. OP-186/1992, 13. 10. 2004

