IMEI

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

IMEI je zkratka z anglického termínu International Mobile Equipment Identity. Jde o unikátní číslo přidělené výrobcem mobilnímu telefonu.

Čísla IMEI mobilních telefonů jsou mobilními operátory uložena v interních systémech. Po nahlášení krádeže mobilního telefonu operátoru je možné dané IMEI zablokovat pro použití v mobilní síti.

IMEI je patnáctimístné číslo, které lze zapsat ve formátu ZZnnnn-MM-nnnnnn-X. První skupina je tzv. type approval code (TAC) uvozený dvěma číslicemi kódu země (ZZ). Druhá skupina (MM) je kód výrobce (viz níže), třetí skupina je sériové číslo telefonu. Poslední cifra (X) je většinou nevyužívána a nastavena na nulu.

Formát IMEI je tedy následující:

  • TAC - Type Approval Code (6 číslic z toho první dvě jsou kód země)
  • FAC - Final Assembly Code (2 číslice - kód výrobce)
  • SNR - Serial Number (6 číslic - sériové číslo telefonu)
  • SP - Spare (1 číslice)

Na většině mobilních telefonů lze IMEI zjistit zadáním kódu *#06#.

kód FAC výrobce
01, 02, 65 AEG
07, 40 Motorola
10, 20 Nokia
30 Ericsson
40, 41, 44 Siemens
50 Bosch
51 Sony, Siemens, Ericsson
60 Alcatel
70 Sagem
75 Dancall
80 Philips
85 Panasonic


[editovat] Podívejte se též na