Parejovo ladění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Parejovo ladění je nerovnoměrně temperované ladění, které ve svém traktátu [1] popsal španělský hudební teoretik Bartolomeo Ramos de Pareja (datováno 1482).

Vyšel, jak bylo v té době obvyklé, z ladění pythagorejského. Ladil trudíž podle čistých kvint, přitom ale na jednom místě naladil čistě velkou tercii F-A. Tím pádem mu namísto pythagoreského komatu vzniklo koma syntonické a to nevytlačil až na kraj tónové řady, jak bylo běžné, ale nechal jím zmenšit jim přímo kvintu G-D. Tím pádem získal několik po sobě jdoucích čistě naladěných kvintakordů: B-dur, F-dur, C-Dur, d-moll, a-moll, e-moll. Vypadá to, že i když vycházel z ladění pythagorejského, tedy kvintového, předznamenal svým postupem ladění středotónové, založené na vylepšení tercií.

Postup byl tedy následující: Od tónu F naladil čistě spodní velkou tercií tón F. Potom od tónu F postupoval kvintovým kruhem (tedy pythagorejsky) na tóny C, G, D a potom z tónu A spodní kvintou na D. Tím pádem vznikla kvinta G-D, zúřená oproti čisté o velikost syntonického kommatu. Zbývající tóny naladil opět po čistých kvintách: od tónu A po směru kvintového kruhu naladil postupně E, H, Fis a Cis a od tónu F proti směru kvintového kruhu tóny B, Dis, Gis. Tím pádem mu mezi tóny Cis a Gis vznikla kvinta, užší oproti čisté pouze o schisma (hudba) (1,9 centu, což je hodnota velice blízká jedné dvanáctině pythagorejského komatu, tj. tato kvinta byla naladěná prakticky rovnoměrně temperovaně).

Výsledek tohoto ladění můžeme popsat pomocí takto modifikovanéno kvintového kruhu:

Kvinty Poměr frekvencí Popis Centy
Gis – Dis
Dis – B
B – F
F – C
C – G
\frac{3}{2} Čistá kvinta 702
G - D \frac{3}{2} : \frac{81}{80} Čistá kvinta zmenšená
o syntonické koma
680
D – A
A – E
E – H
H – Fis
Fis - Cis
\frac{3}{2} Čistá kvinta 702
Cis - Gis \frac{3}{2} : \frac{32805}{32768} Čistá kvinta zmenšená o schisma 700

[editovat] Reference

  1. RAMOS DE PAREJA, Bartolomeo. Musica practica. Bolonia: [s.n.], 1482.