Mnichovská dohoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla podepsána 29. září 1938 v Mnichově. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Edouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října odstoupit pohraniční území Sudety Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.

Mnichovská dohoda je dodnes odstrašujícím příkladem politiky ústupků („smiřování“, angl. appeasement).

Obsah

[editovat] Dopad na Československo

Adolf Hitler a Neville Chamberlain – 29. září 1938, Mnichov
Adolf Hitler a Neville Chamberlain – 29. září 1938, Mnichov

Československu byl výsledek jednání jen oznámen i přes to, že v Mnichově měl svého zástupce - velvyslance Mastného, který měl tu smutnou povinnost oznámit výsledek jednání vládě. Po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše byl zvolen novým prezidentem Emil Hácha.

Československým orgánům bylo ze strany Velké Británie a Francie dáno jasně najevo, že v případě napadení Československa vojsky nacistického Německa nebudou plnit své vojenské závazky a záruky, vyplývající z již dříve uzavřených spojeneckých smluv. Proto Mnichovskou dohodu začali českoslovenští politici a noviny označovat různými výrazy, např. zrada Západu, O nás bez nás , Mnichov , Mnichovská zrada a zrada spojenců.

Důsledkem této dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území, které náležely zemím koruny české od středověku. Docházelo k vyhánění Čechů, přičemž těm, kteří v pohraničí zůstali, odebrali Němci národnostní a některá občanská práva. Československo dále přišlo o soustavu pohraničních pevností, kterou začalo budovat až v roce 1936. Nutno také podotknout, že v Československu byla v té době vyhlášena všeobecná mobilizace, kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. Jan Syrový, jenž byl jmenován poté, kdy vláda Milana Hodži podala demisi. Přijala totiž Nótu francouzské vlády, která jí nařizovala odevzdat Německu pohraniční území, kde žije víc než 50 % Němců.

Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 350 000 vojáků a bylo připraveno se bránit. Armáda však jako celek na konflikt se soupeřem typu Německa nebyla a asi ani nemohla být připravena. Bylo v ní zhruba 20 % zcela nespolehlivých vojáků německého původu. Překvapivě loajální se ukázali maďarští a rusínští odvedenci. Také nákladně budovaný systém pevností ještě nebyl zdaleka ukončen, chyběly těžší zbraně, vybavenost protitankovými kanóny byla zhruba 50 % a na bývalých hranicích s Rakouskem byly pevnosti teprve narychlo budovány po obsazení Rakouska Německem v březnu 1938. V porovnání s Německem byla největší nerovnováha v letectvu, které by po případném útoku asi přestalo brzy existovat, a Němci by tak dosáhli absolutní letecké dominance. ČSR rovněž zaostávala v mechanizaci pěchoty a disponovala pouze lehkými tanky LT vz. 35 a LT vz. 38.

Očekávaná pomoc Sovětského svazu se ukázala být málo pravděpodobnou – ta závisela na možnosti přesunu Rudé armády do Československa, ale ani Polsko, ani Rumunsko nedaly svolení k průchodu sovětské armády přes svá území a byly připraveny své území aktivně bránit.

Poté, kdy Československo ztratilo své pohraniční opevnění, které podle Mnichovské dohody muselo vojsko do 10 dnů opustit bez toho, aniž by pevnosti poškodilo, nebylo pro Hitlera těžké zbytek státu obsadit. K tomu došlo 15. března 1939, kdy byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) a na Slovensku o den dříve Slovenský štát.

[editovat] Dohady o platnosti smlouvy

Ačkoli jak francouzská, tak britská vláda uznaly, že podpis jejich představitelů pod dohodou byl vážnou politickou chybou, velké problémy jsou s uznáním její neplatnosti od samého počátku (ex tunc).

Podle Jana Němečka "Francie (exilová vláda) neuznala žádné územní změny, ke kterým v roce 1938 došlo a zavazovala se podporovat obnovu Československa v předmnichovských hranicích. Toto stanovisko potvrdilo po vzniku francouzské prozatímní vlády i společné prohlášení obou exilových vlád 22. srpna 1944, které prohlásilo mnichovské dohody se všemi jejich následky za „neplatné hned od jejich počátku (nul et non avenu)“. Za neplatnou od samého počátku dohodu uznala i Itálie, ne tak jednoznačné je stanovisko Británie. Německo uznalo neplatnost dohody v roce 1973, kdy byla prováděna tzv. Ostpolitik (zlepšení vztahů se zeměmi východního bloku).

Mnozí čeští právníci však dovozují, že Mnichovská dohoda je z hlediska mezinárodního práva nulitní, neplatná od samého začátku, neboť její strany nebyly oprávněny disponovat územím suverénní Československé republiky a byla Československu vnucena pod nátlakem.

[editovat] Opis Mnichovského diktátu

Mnichovská dohoda ze dne 29. září 1938 Německo, Spojené království Velké Británie, Francie, Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo, o odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež je třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

  • §1. Vyklizování započne 1. října
  • §2. Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno 10. října, a to bez zničení jakýchkoli existujících zařízení a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení
  • §3. Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený za zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.
  • §4. Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:

Římskou I. označený úsek 1. a 2. října t.r. Římskou II. označený úsek 2. a 3. října t.r. Římskou III. označený úsek 3., 4. a 5. října t.r. Římskou IV. označený úsek 6. a 7. října t.r. Ostatní území převážně německého charakteru bude bez průtahu výše uvedeným mezinárodním výborem vytyčeno 10. října německým vojskem obsazeno.

  • §5. V paragrafu 3 uvedený mezinárodní výbor určí území, v němž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanoví rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být později než konec listopadu.
  • §6. Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem - Německu, Spojenému království, Francii a Itálii - v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.
  • §7. Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.
  • §8. Československá vláda propustí do čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody všechny sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické a trestné přečiny.

Mnichov 29. září 1938

[editovat] Dodatky k dohodám

  • Vláda Jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda se připojily k této dohodě s tím, že stojí za návrhem obsaženým v §6 anglo-francouzských návrhů z 19. září, týkajícím se mezinárodní záruky nových hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku. Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin v Československu, dají Německo a Itálie Československu záruku své strany.

Mnichov 29. září 1938

  • Čtyři přítomné hlavy vlád se shodují v tom, že mezinárodní výbor předvídaný dnešní dohodou bude složen ze státního sekretáře německého ministerstva zahraničních věcí, z anglického, francouzského a italského velvyslance akreditovaných v Berlíně a z jednoho zástupce jmenovaného československou vládou

Mnichov 29. září 1938

  • Všechny otázky vyplývající z postoupení území podléhají příslušnosti mezinárodního výboru

Mnichov 29. září 1938

  • Hlavy vlád čtyř mocností prohlašují, že nebude-li do tří měsíců problém polských a maďarských menšin v Československu vyřešen mezi zainteresovanými vládami cestou dohody, stane se tento problém předmětem dalšího jednání hlav vlád čtyř mocností, které jsou zde přítomny.

Mnichov 29. září 1938

[editovat] Externí odkazy



Československo – základní dohody, smlouvy a listiny – od vzniku k zániku (19151992)

vznik a založení ČSR
(19151920)

   

1915 Clevelandská dohoda • 1918 Pittsburská dohoda • 1918 Washingtonská deklarace • 1918 Filadelfská dohoda • 1918 Martinská deklarace / Deklarace slovenského národa • 1918 Prozatímní ústava • 1919 Užhorodské memorandum • 1919 St.-Germainská mírová smlouva • 1920 Ústavní listina Československé republiky • 1920 Trianonská mírová smlouva

rozpad ČSR, odstoupení Sudet, Protektorát
Slovenský stát • První SR, Podkarpatsko
(19381939)

   

1938 Karlovarský program SdP • 1938 Mnichovská dohoda • 1939 Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava
1938 Žilinská dohoda • 1938 První vídeňská arbitráž • 1938 Zákon o autonomii Slovenské země • 1939 Smlouva o ochranném vztahu mezi Německou říší a Slovenským státem • 1939 Ústava Slovenské republiky

obnova ČSR
(19431948)
vyhlášení ČSSR, vznik ČSFR
(1960, 1968)

   

1943 Vánoční dohoda • 1945 Benešovy dekrety / Dekrety prezidenta republiky1945 Košický vládní program • 1948 Ústava Československé republiky
1960 Ústava Československé socialistické republiky • 1968 Ústavní zákon o československé federaci

zánik ČSFR, vznik ČR a SR
(1992)

   

1992 Deklarace SNR o svrchovanosti Slovenské republiky • 1992 Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky • 1992 Ústava České republiky • 1992 Ústava Slovenské republiky