Elegické distichon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elegické distichon (také elegické dvojverší) je básnická forma, užívaná převážně ve starořecké lyrické poezii, méně v epice. Staří Římané také elegická disticha často užívali v milostné poezii (např. v Ovidiových Amores). Každé distichon většinou vyjadřovalo ucelenou myšlenku.

Elegické dvojverší představuje střídání daktylského hexametru a pentametru následujícího druhu: po dvou daktylech následuje dlouhá slabika, cézura, další dva daktyly a opět dlouhá slabika (tento druh pentametru se užívá pouze v elegickém distichu). Graficky zapsáno:

- U | - U | - U | - U | - u u | - - 
- U | - U | - || - u u | - u u | -

(pomlčka představuje dlouhou slabiku, malé u krátkou slabiku a velké U buď dvě krátké, nebo jednu dlouhou slabiku).


[editovat] Příklad

O numquam pro me satis indignate Cupido

O in corde meo desidiose puer,

Ovidius, Amores, II, 9, verše 1 – 2