Panamericana
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Panamericana je síť silnic skoro 48,000 kilometrů (29,800 mil) dlouhá. Bez 87 kilometrů (54 mil) dlouhého přerušení v deštném pralese spojuje všechny pevninské národy obou Amerik a jejich silniční systémy. Panamerický silniční systém je téměř kompletní a táhne se od Fairbanks na Aljašce v Severní Americe až k nejjižnějšímu konci Jižní Ameriky. Některé končiny jsou na silnici závislé, jako např. Puerto Montt a Quellón v Chile nebo Ushuaia v Argentině. Panamericana není oficiálně ustanovená v USA a v Kanadě. Panamericana prochází mnoha rozdílnými klimatickými oblastmi a ekosystémy od hustých džunglí až po vysokohorské průsmyky. Panamericana prochází velkým počtem států, proto má daleko do jednoty. Některé úseky jsou průjezdné pouze v období sucha a v mnoha oblastech je někdy průjezd nebezpečný. Mezi nejznámější části Panamericany patří Aljašská dálnice a Interamericana, novější úsek mezi Spojenými státy a Panamským průplavem (známá mezi americkými turisty jedoucími do Mexika). V roce 2006 popsal Jake Silverstein Panamericanu jako „systém tak rozsáhlý, nekompletní a nepochopitelný, že není tolik jako silnice, než myšlenka Panamerikanismu samotného…“ (Jake Silverstein, str. 71)
Obsah |
[editovat] Souhrn Panamerického systému
Panamericana vede přes následujících 15 států:
- Kanada (neoficiálně)
- USA (neoficiálně)
- Mexiko
- Guatemala
- Salvador
- Honduras
- Nikaragua
- Kostarika
- Panama
- Kolumbie
- Ekvádor
- Peru
- Chile
- Argentina
Důležité odbočky také vedou do Bolívie, Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Venezuely. Pro turistické účely je jako součást Panamericany severně od Latinské Ameriky považována Aljašská dálnice, dále dálnice vedoucí po západním pobřeží Kanady a Spojených států, až východně od San Diega (Kalifornie) odbočuje k Nogales, Arizona).
[editovat] Darién
Důležitý úsek, který chybí ke kompletnímu dokončení Panamericany, území mezi Panamským průplavem (Panama) a kolumbijskou hranicí, se nazývá Darién, což je 87 km (54 mil) dlouhý úsek procházející pralesem. Prales byl již několikrát překročen dobrodruhy na kole (první přejezd na kole - Chris Bechard v roce 1981), motorce, teréními vozidly i pěšky. Cestovatelé se musí potýkat s džunglí, pohyblivými písky, rozlehlými bažinami a hmyzem. Mnoho lidí, skupin, domorodců a vlád protestuje proti dokončení Dariénského úseku Panamericany. Oponují důvody jako třeba snaha zachránit prales, ve kterém se stejně šíří tropické nemoci, ochránit živobytí domorodých lidí v oblasti a zabránit rozšíření nemocí chodidel a ústních nemocí do Severní Ameriky. Mezi zkušenosti z prodlužování v posledním destiletí až do Yavizy patří i vážné odlesňování podél silnice. Bio-Pacifico ve své studii navrhuje vytvořit novou trajektovou linku z Kolumbie do nově zbudovaného přístavu v Panamě a prodloužit existující silnici, což by dokončilo Panamericanu bez porušení těchto ekologických zájmů. Trajekt by překonáním zálivu Urabá z kolubijského Turba do nového panamského přístavu (třeba Carreto) spojil oba konce silnice. Účinná oklika by pravděpodobně způsobila ponížení stávající silnice do Yavizy na status druhé třídy.
[editovat] Výstavba a dokončování
První návrh trasy z jednoho konce Ameriky na druhý byl předložen na První Panamerické konferenci v roce 1889 jako želzniční trať. Nicméně tento návrh nebyl nikdy uskutečněn. Myšlenka vybudovat Panamerickou dálnici se objevila na Páté mezinárodní konferenci amerických států v roce 1923, kde byla nejprve naplánována jako obyčejná silnice. První Konference o Panamerické dálnici byla svolána 5. října 1925 v Buenos Aires. Mexiko bylo první latinskoamerickou zemí, která dokončila svoji část silnice - v roce 1950 (Jake Silverstein, str. 71)
[editovat] Úsek Prudhoe Bay - Yaviza
Žádná trasa nebyla oficiálně ustanovena v USA a Kanadě, a proto Panamericana začíná na americko-mexické hranici. Původně vedla z Nuevo Laredo, Tamaulipas (naproti Laredo, Texas) a pokračovala jižně přes Mexico City. Pozdější větve byly vybudovány k hranici v Nogales, Sonora (Nogales, Arizona), Ciudad Juárez, Chihuahua (El Paso, Texas), Piedras Negras, Coahuila (Eagle Pass, Texas), Reynosa, Tamaulipas (Pharr, Texas), a Matamoros, Tamaulipas (Brownsville, Texas). Na druhé straně hranic bylo několik amerických dálnic lokálně pojmenováno po Panamericaně. Když byla vybudována část I 35 v San Antoniu, byla pojmenována jako Pan Am Expressway, což bylo napojení na původní silnici z Lareda. I 25 v Albuquerque se nazývá Pan-American Freeway, jako prodloužení trasy z El Pasa. U.S. 85 severně od El Pasa se nazývá CanAm Highway. Pokračuje do kanadského Saskatchewanu, kde končí v La Ronge. Z Lareda vede silnice po mexické Federal 85 do Mexico City. Vedlejší trasy:
- z Nogales po Federal 15
- z El Pasa po Federal 45
- z Eagle Pass pravděpodobně po Federal 57
- z Pharr po Federal 40 do Monterrey
- z Brownsville po Federal 101 do Ciudad Victoria
Z Mexico City na hranici s Guatemalou vede Panamericana po Federal 190. Přes středoamerické státy sleduje Central American 1 a končí v Yavize na okraji Dariénu. Konec silnice byl dříve v Canitě, 178 km (110 mil) severně od Yavizy. V letech, kdy byl Panamský průplav pod správou USA, byla finanční podpora USA výhradně zaměřena na výstavbu vysokého mostu přes průplav.
[editovat] Úsek Turbo - Ushuaia
Jižní část silnice začíná v severozápadní Kolumbii v Turbu, odkud vede po Colombia 52 do Medellínu. Z Medellínu vede Colombia 54 do Bogoty, ale Colombia 11 míří jižně přímější cestou. Colombia 72 se jihozápadně od Bogoty spojuje s Colombia 11 v Murillu. Colombia 11 pokračuje až k ekvádorským hranicím. Ecuador 35 představuje Panamericanu po celou cestu Ekvádorem, což platí i o Peru 1 vedoucí až na chilské hranice.
V Chile sleduje Panamericana Chile 5 až do bodu severně od Santiaga, kde odbočuje po Chile 60, která se na hranicích s Argentinou mění na Argentina National Route 7 vedoucí do Buenos Aires, konce hlavní části Panamericany. Silniční síť dále pokračuje po Argentina National Route 3 směrem k Ushuaie a mysu Horn Další větve vedou do Venezuely, Paraguaye, Uruguaye a Brazílie.
[editovat] Názvy
- Anglicky Pan-American Higway
- Španělsky Carretera Panamericana, Autopista Panamericana nebo Vía PanAmericana
- Portugalsky Estrada Panamericana
- Holandsky Pan-Amerikaanse Snelweg
- Francouzsky Autoroute Panaméricaine
- Italsky Autostrada Panamericana
[editovat] Zdroje
- Microsoft Encarta - Pan-American Highway
- Plán federální dálniční sítě, New York Times 15. května 1932, strana XX7
- Reportáž ze světa automobilismu, New York Times 26. ledna 1936, strana XX6
- Silnice západní polokoule je blízko reality, New York Times 7. ledna 1953, strana 58
- Mapa Karibiku, Střední a Severní Ameriky Americké automobilová asociace (1997/8)
- Jake Silverstein, „Highway Run“, Harper's, červenec 2006, str. 70–80.

