Deprivace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Deprivace označuje nedostatečné uspokojení důležité potřeby. Může se jednat o nedostatek prokazovaného respektu, pociťovaného bezpečí, lásky nebo sociálních vazeb, ale i strádání z nedostatku smyslových podnětů.


Slovo deprivace má svůj původ v latinském jazyce (privo – zbavit) vžilo se ovšem je překládat jako strádání. Já se budu držet významu zbavování. Deprivace je totiž skutečné zbavování jedněch druhými, což může vést k izolaci a následně k sociální smrti deprivovaného. Je smutné, že deprivaci si nezpůsobujeme sami, ale deprivují (zbavují) nás jiní lidé a jiné okolnosti. V tomto významu lze slovo deprivace vnímat a chápat, jako ztráta, zbavení, nedostatek něčeho, utrpení z nedostatku smyslových podnětů, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických (duševních)potřeb, ale zejména zbavení (se) toho druhého na úkor své sobeckosti nebo nedostatečné (rodičovské, životní, sociální, biologické citové a podobně)zkušenosti. Lidé trpí deprivacemi (zbavováním), aniž třeba tuší proč, bezmocně se utápějí v deprivacích, i přesto že tuší čí vinou, marně se brání deprivacím, ačkoliv vědí, jak a kde hledat pomoc, podléhají anebo se pokouší nepodlehnout deprivaci, ale nemají odvahu se postavit vnější negativní síle. A mnohdy mnozí přemýšlí, co to vlastně ta deprivace (zbavování) je, když se s tímto nepříjemným jevem na vlastní kůži setkají. Deprivaci lze také vnímat a chápat jako skrývání či odpírání zájmu. Tím, že před někým skrýváme ochotu a porozumění mu naslouchat a pomoci, přesto že je v naši moci podporu dávat, vyvoláme v tom druhém strádání. Odpíráme-li (skrýváme-li) někomu lásku, přátelství, zájem, naslouchání, tedy to, na co by měl mít z naší strany nárok, posilujeme v něm pocity zklamání a deziluze a nedostatku.

1. Deprivace, s nimiž se pravidelně setkávám

Toužíme být lidmi a s lidmi. Žádáme si komunikovat se sobě rovnými a být jim skutečně rovni. Nepřejeme si být stigmatizováni nepřízní osudu, ale prahneme patřit, když ne k těm spokojeným, tedy alespoň mezi ty spokojenější. Chceme a měli bychom prožívat přiměřené množství libých a příjemných prožitků a zážitků. Nechceme pociťovat, že se nás někdo bezdůvodně a bez důkladného vysvětlení zbavuje. Lidské prožívání by mělo být vyvážené. Určitá přiměřená dávka zbavování (deprivace), nás může postrčit vpřed. Dlouhodobé zbavování (frustrující deprivace) likviduje naše zdravé sebeuvědomování a zejména ničí náš přirozený obraz o nás. Propadáme melancholiím a depresím. Roste v nás úzkost. Život s sebou bohužel přináší záporné, temné, chladné a mrazivé zkušenosti, je na každém z nás jak se jim umíme nebo naučíme postavit a bránit. Je smutnou skutečností, že mnohdy snášíme nepochopitelné zbavování od těch, kteří by nám měli být blízkou oporou a povzbuzením. Děti od rodičů, rodiče od dětí, manžel od manželky, manželka od manžela, bratr od sestry, sestra od bratra, a podobně. Strádáme vlivem zbavování od těch, kteří by nám měli podávat pomocnou ruku, anebo uspokojovat naše potřeby lásky, přátelství a zájmu. A v té chvíli začínáme pociťovat hořké zklamání, jež zvolna přerůstá v bezmocné zoufalství a hlubokou vnitřní bolest. Pojmem deprivace tedy vyjadřujeme zbavování, ale deprivaci lze nazírat i jako jistý způsob ztrácení, ale i odpírání (skrývání) něčeho, co organismus a duše žíznivě potřebuje a přitom to, bezdůvodně, bezprávně a neodvratně ztrácí. Zejména nedostatečné uspokojování bazálních (základních) potřeb, jež jsou nám z různých důvodů vždy nespravedlivě odpírány (skrývány), může mít nedozírné psychosomatické následky.

2. Jaké jsou typy deprivací (zbavování), s nimiž se dennodenně setkávám během své práce?

Musím předeslat, že tento popis deprivací je nutno chápat jako zúžený pohled pracovníka, v přímé péči, jenž je silně ovlivněný realitou, v níž se momentálně nachází:

2.1Deprivace biologická Lidé strádají zbavováním přístupu k vyvážené potravě, biologicky jsou poškozováni zbavováním dostatečného příjmu tekutin, vitamínů, tepla, hygieny, zdravotnické péče, nedostupností léků. Dlouhodobé prožívání biologické deprivace má vysoce negativní důsledky pro lidský organismus. Bezprávná biologická deprivace může vést nejen k negativnímu úbytku zdraví, tělesného a duševního (psychického), ale i ke špatnému fungování mozku a vnitřních orgánů a k chorobnému potlačování volního jednání (vlivem deprese, studu apod.). Například lidé, kteří jsou dlouhodobě a nepřetržitě zbavování přístupu k potravě se časem naučí nejíst to, na co nemají peníze.

2.2Deprivace motorická Lidé strádají nemožností cestovat, trpí nedostatkem soukromí a prostoru. Vlivem odpírání (zadržování) pohybu, nosný aparát trpí různými neduhy pohyblivosti a nejen to, dochází k prudkému zhoršování motorické inteligence a klesá umění motorického chování, protože se lidé pohybují v ostnaté spirále zbavování svobodného pohybu, nemají možnosti „cvičit“ svou motoriku. Vzhledem k tomu, že lidé (mám na mysli uživatele/uživatelky služeb, s nimiž se pravidelně setkávám), strádají ztrátou místa, kterou nemohou dosycovat, protože musí bydlet v azylové ubytovně s jinými a cizími lidmi a teritoriální potřeba místa je tvrdě narušována, vyčerpávají se tím, že danou situaci momentálně nemohou změnit.

2.3Deprivace senzorická Lidé strádají nedostatkem smyslových zážitků. Jsou znetvořováni jednotvárným, ubíjejícím tlakem zbavování a odmítání. Víme, že existuje pět lidských smyslů. Vlivem jednotvárných smyslových zážitků lidská inteligence klesá, obrazotvornost a představivost ztrácí, dochází k celkové devastaci vnímání a uchopování prožitků. Tato deprivace způsobuje rezignované (odevzdané) chování. Na vině jsou, dle mých zkušeností tyto dva vlivy: 1) přemíra averzivních (škodlivých, nepříjemných) podnětů 2) vnější smyslový chlad. Obojí je nutné něčím přebíjet. Například abúzem (nadužíváním) návykových látek, zejména alkoholu, či dostupných drog, které mnohdy uživatelé/uživatelky získávají poměrně snadno na lékařský předpis (jedná se o kombinace psychofarmak, zejména trankvilizérů a anxiolytik s alkoholem), což může vést až k deterioraci (postupnému rozpadu) osobnosti. Naštěstí je tento typ uživatelů/uživatelek v silné menšině. Chtěl jsem pouze naznačit, až kam může člověka svést senzorická deprivace.

2.4Deprivace sociální Ztráta kontaktů s blízkými, ztráta zaměstnání, ztráta bydliště. Lidé strádají ztrácením sociální identity. Trpí odmítnutím vlastní rodinou a blízkými. Tím, že jsou lidé vlivem špatné finanční situace zbavování domova, kde vychovali děti, jsou velmi vážně narušeny rodinné vazby. Dlouhodobou nezaměstnaností se vzdalují příležitostem na změnu rostoucí negativní sociální situace a sociálního stavu.

2.5Deprivace citová Neuspokojená potřeba dotyku, přátelství, lásky a jistoty. Lidé strádají (ne)dotyky a (ne)láskou a štítivou lítostivostí toho takzvaného lepšího okolí. Potřeba lásky nebo přátelství je velmi silná, ale bohužel nemůže být plně a dlouhodobě uspokojena, vlivem depresí, těžko zvladatelnými pocity osamělosti, nemocemi nebo pracovními nebo finančními nesnázemi a vlivem zhoršujícího se vyjadřování vlastních vnitřních pocitů.

Existují další dělení deprivací, s nimiž se setkávám: Deprivace spánková – delší stav bdělosti beze spánku, který začíná chybět. Deprivace psychosociální – nábožensky založený jedinec trpí v sekulárním (světském) světě Deprivace relativní – jedinec svou sociální situaci vnímá ve srovnání s jinými jako nepříznivou.

Tímto velmi kratičkým vymezením deprivací jsem chtěl otevřít náhled psychického rozpoložení uživatelů a uživatelek. Výslednicí všech těchto deprivací je deprivace psychická (psychické zbavování). Výzkumy a klinické zkušenosti potvrzují, že existují základní, životně důležité psychické potřeby (podle A. Maslowa), jejichž vhodné, přiměřené a příznivé uspokojování je důležitou podmínkou normálního psychického prožívání.

3. Deprivace psychická V odborné literatuře je psychická deprivace definována jako duševní stav vzniklý následkem takových životních situací, kde subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostatečné míře a po dosti dlouhou dobu.

Jsou uváděny čtyři základní takovéto potřeby: l. potřeba určitého množství, proměnlivosti a druhu podnětů (Uspokojení této potřeby umožňuje naladit organismus na určitou žádoucí úroveň aktivity.) 2. potřeba základních podmínek pro standardní prožívání života (Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, tj. „smysluplného světa“. Uspokojení této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které by jinak byly chaotické a nezpracovatelné, staly zkušenosti, poznatky a pracovní strategie.) 3. potřeba sociálních společenských vztahů (zaměstnání, koníčky, společnost), to umožňuje účinnou základní integraci osobnosti (Uspokojování této potřeby člověku přináší pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní integraci osobnosti.) 4. potřeba společenského uplatnění umožňujícího osvojit si rozličné společenské role a hodnotové cíle (Zdravé uvědomění vlastní identity. To je podmínkou pro osvojení užitečných společenských rolí a hodnotných cílů životního snažení. Potřeba „otevřené budoucnosti“. Uspokojení této potřeby dává lidskému životu časové rozpětí a podněcuje a udržuje lidskou životní aktivitu.)

Deprivační situace (situace osamělosti, odpírání a nedostatku) mohou trvale narušit další vývoj osobnosti, neboť všechna energie může být i nadále stále znovu vynakládána na to, aby se přece ještě dosáhlo uniklého uspokojení, jistoty a bezpečí. Strádání se mohou projevit tendencí k regresivní (ústupné) snaze po závislosti, k touze po nadměrném bezpečí a osobní starostlivosti ze strany druhých (hospitalismus), nebo k životu naplněnému beznadějí a ztrátě jeho smyslu (deprese, suicidium). Deprivace tedy mohou nastávat, je-li tvrdě a bezohledně porušována elementární důvěra subjektu v sebe sama, kdy beznadějně a bezmocně subjekt ztrácí trvalý, stálý pocit víry, naděje a lásky a deprivační situace nastává právě ve chvíli, kdy se tato přirozená rovnováha prodlužuje.

4. Kinetika deprivace Neuspokojení (dlouhodobé zbavování) bazální potřeby má za následek nejprve jistou pohotovost organizmu, což se projevuje většinou celkovým neklidem nebo napětím. V případě, že dojde včas k nápravě a potřeba je nasycena, dochází opět k rovnováze. Je-li však uspokojení potřeb trvale nedostačující, rovnováha je narušena trvale. Je prokázáno, že různí lidé se v jedné a téže deprivační situaci chovají různě a odnášejí si různé následky, neboť mají různou psychickou konstituci a mají za sebou různý vývoj své vlastní osobnosti. Jak z výše uvedeného vyplývá, je psychická deprivace vážné narušení duševního vývoje a může se projevit v celé struktuře osobnosti. Projevy psychické deprivace mohou mít takové množství různých forem, že není možné vytvořit jejich taxativní výčet. V mnoha případech může projev deprivace budit dojem závažné duševní poruchy nebo jiného onemocnění. Často se setkávám s tím, že deprivovaní uživatelé/uživatelky služeb mají o sobě nízké sebehodnocení, než odpovídá jejich schopnostem. Také se u nich vyskytují poškození sebevědomí. To bývá způsobeno např. dlouhodobou nezaměstnaností (docházka na úřad je dost frustrující apod.). Diagnostika psychické deprivace je velmi náročná. Je zde velmi důležitá spolupráce s odborníky psychology nebo psychiatry.

Závěr Domnívám se, i přesto že deprivace lidskou chuť do života vymazává, její zhoubný vliv na lidskou psychiku nemusí být zničující nebo likvidační. Škody, jež deprivace způsobuje, jsou napravitelné, pokud v rámci svých možností zabráníme bezprávnému zbavováni základních potřeb. Měli bychom mít odvahu, chuť a ochotu doposlouchávat. Doufat v zahalené schopnosti lidí, kteří deprivacemi trpí a neví jak nad nimi zvítězit."

[editovat] Podívejte se také na