Ferdinand I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| bratr | |
| sestra | |
| manželka | |
| syn | |
| vnuk | |
| vnuk | |
| děd | |
| děd |
Ferdinand II. Aragonský
|
Ferdinand I. Habsburský (10. března 1503, Madrid – 25. července 1564, Vídeň) byl německým králem (od 1531), římským císařem (od 1556), českým a uherským králem (od roku 1526) a rakouským arcivévodou. Jeho rodiči byli Habsburk Filip I. Sličný a španělská infantka Jana Šílená, starší bratr Karel V. se stal roku 1516 španělským králem a 1519 římským císařem. Ferdinandovou manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská. Měli spolu patnáct dětí, mimo jiné Ferdinadova nástupce Maxmiliána II..
[editovat] Tvůrce Habsburské monarchie
Ferdinand I. se narodil 10. března 1503 ve na zámku Alcalá de Henares u Madridu jako druhorozený syn kastilského krále a burgundského vévody Filipa I. Sličného a kastilské princezny Johany (Jany) Šílené a dětství prožil na dvoře svého děda Ferdinanda. Roku 1515 jeho děd, císař Maxmilián I., a český a uherský král Vladislav Jagellonský dohodnoli sňatkovou smlouvu, podle níž se Ferdinand později stal manželem Vladislavovy dcery Anny. Svatba se konala o šest let později, 26. května 1521.
Roku 1520 Ferdinand získal wormskou smlouvou Rakousy, Korutany, Štýrsko a Kraňsko, o rok později habsburské državy v Itálii, roku 1522 Tyrolsko a část Švábska. Důležitost sňatku s Annou se ukázala po bitvě u Moháče, kde zemřel Annin bratr, český a uherský král Ludvík Jagellonský. Ferdinand coby manžel jeho sestry začal usilovat o český a uherský trůn.
V Čechách část šlechty odmítala uznat dědické[[nároky jeho manželky. 23. října roku 1526 byl zvolen českým králem kvůli zoufalému stavu státní pokladny, korunován byl 24. února roku 1527. Součástí volby byl Ferdinandův slib, že bude dodržovat kompaktáta, bude respektovat svobodu českých stavů, uhradí polovinu královských dluhů a přenese své sídlo do Prahy. Z inauguračních slibů ovšem nesplnil téměř nic.
V Uhersku byl Ferdinandovým soupeřem sedmihradský vévoda Jan Zápolský. Králem byl Habsburk zvolen 17. prosince roku 1526 a korunován o jedenáct měsíců později. Jan Zápolský byl ale uherským králem zvolen o měsíc dříve.
5. ledna 1531 byl Ferdinand I. Habsburský zvolen v Kolíně nad Rýnem římským králem a korunován je o šest dní později. Stal se nástupcem svého bratra Karla V., který se uchýlil do ústraní, na postu římskoněmeckého císaře (od roku 1556). Na přelomu středověku a novověku se tak z Habsburků stala především díky promyšlené sňatkové politice (ale také nesplněným slibům) jedna z nemocnějších panovnických dynastií vůbec. Ferdinand I. usiloval za své dlouhé vlády o pevné spojení svých zemí a centrální řízení. Jako protiváhu omezení českých a uherských zemských úřadů založil roku 1527 ve Vídni centrální úřady (tzv. Hofstaatsordnung). Habsburská monarchie přečkala všechny otřesy až do roku 1918.
[editovat] Ferdinand I. a Čechy
| Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. |
O získání jistých sympatií pro v Čechách nepříliš populární dynastii se zasloužila hlavně Anna Jagellonská. Ferdinand byl zastáncem absolutismu, a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem. V roce 1547 probuklo První stavovské povstání, které Ferdinand za cenu exemplárních poprav a zabavení majetku potlačil. Za jeho vlády také přicházejí do Čech v rámci rekatolizace jezuité (1556). Znovu nechal obsadit úřad pražského arcibiskupa (1561).
Ferdinand I. Habsburský zemřel 25. července roku 1564 ve Vídni a je pohřben v chrámu sv. Víta v Praze. Své země rozdělil mezi syny Maxmiliána II. (české země, Uhersko, Rakousy), Ferdinanda Tyrolského (Tyrolsko a tzv. přední země) a Karla Štýrského (Štýrsko, Korutany, Kraňsko).
[editovat] Viz také
- Nástup Habsburků na český trůn
- Apelační soud
| Předchůdce: | 1526–1564 | Nástupce: |
| Ludvík Jagellonský | Ferdinand I. | Maxmilián II. |
| Předchůdce: | 1526–1564 | Nástupce: |
| Ludvík Jagellonský | Ferdinand I. | Maxmilián II. |
| Předchůdce: | 1556–1564 | Nástupce: |
| Karel V. | Ferdinand I. | Maxmilián II. |


