Jiří Suchý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Suchý (* 1. října 1931 Plzeň) je český divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník a sběratel. Spoluzakládal Divadlo Na zábradlí a Semafor.
Dětství tráví v Klatovech, od roku 1936 žije v Praze.
Roku 1977 podepsal Antichartu.
Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem. Po Šlitrově smrti se jeho hlavním divadelním partnerem stala Jitka Molavcová.
Již v roce 1944 si jako kompars zahrál ve filmu Sobota jednoho z vystupujících z tramvaje. V roce 1947 začal pracovat jako grafik v reklamních ateliérech Propagační tvorba, kde se seznámil s Viktorem Sodomou. Ten spolu se svou manželkou Vlastou hrával pro své kolegy písně převzaté ze západního rozhlasu (např. Johnny Ray, Elvis Presley), někdy se soukromě scházeli i v závodním klubu Reduta na pražské Národní třídě. Jiří Suchý spolu s ním vymýšlel první privátní rozhlasové programy. Od počátků byl ovlivňován americkou groteskou (Charlie Chaplin, Buster Keaton, Laurel a Hardy), hudebníky (Graeme Bell, Bill Haley) a herci (Formby, Handley, Hulbert, Hay) a tvorbou Osvobozeného divadla; dvojici V+W viděl poprvé v roce 1948 ve hře Divotvorný hrnec, což ho velmi zasáhlo a později dokonce nazpíval některé jejich písně. V reakci na tento zážitek s kamarádem Ivanem Vyskočilem napsal hru Cestování, která však nebyla uvedena, a v Karlíně při skautském oddíle založil amatérskou scénu, pro kterou napsal pásmo s názvem Osmička (podle osmého bodu skautského zákona „Junák je veselé mysli“), složil první texty k písničkám a s otcem hrál loutkové divadlo. V letech 1952–1954 byl na vojně ve Slaném, kde zakresloval mapy a při tom poslouchal mnichovský rozhlas a psal texty na odposlechnuté melodie (dochovaný text Potkala ryba papouška později nazpívala Ljuba Hermannová). Duo manželů Sodomových se v roce 1955 rozrostlo v hudební skupinu, pro kterou Jiří Suchý vymyslel název Akord club. V té době Suchý na večírcích vystupoval sám s banjem a zpíval své písničky. Sodomovi, třebaže zpívali zpočátku anglicky, nabídli Suchému spolupráci a ten složil několik českých textů (Letní den, Mám rád blues) a posléze si i koupil basu, naučil se na ni hrát a ke skupině se přidal. Popularita kapely rostla, nejslavnější byla v letech 1956–1958 (nejznámější Suchého písně z té doby jsou Zlomil jsem ruku tetičce a Blues pro tebe; první písničkou, kterou si však v Redutě zazpíval, byla Půl párku Voskovce a Wericha), koncertovala v Redutě i na zájezdech. Na koncerty chodil i Miroslav Horníček, seznámil se s Jiřím Suchým, spolupracoval s ním na programu Pondělky s tetou a v roce 1956 seznámil Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem, který se záhy stal neoficiálním členem Akord clubu a začali vznikat jejich první společné písničky (Píseň pro Hamleta, první verze Marnivé sestřenice). V roce 1957 vymýšlel Suchý s Vyskočilem a Horníčkem v Redutě text-appealy a o rok později stále ještě v Redutě napsal první hru s písničkami Šest žen (např. písničky Dudy a basa, Buď mi věrná, Láska se nevyhne králi, Bei mir bist du schön), v Redutě se hrála jen několikrát, v roce 1962 byla znovu uvedena v Semaforu, v roce 1965 dokonce vznikla německá verze. V roce 1958 také vyšla píseň Blues pro tebe na desce v podání Josefa Zímy. Suchý se Šlitrem se rozločili s Akord clubem a o sestavení kapely požádali Ferdinanda Havlíka; 30. června 1958 se v Redutě konal poslední text-appeal a Suchý s Vyskočilem založili Divadlo Na zábradlí, kde byla 9. prosince premiérově uvedena hra Kdyby tisíc klarinetů, sice úspěšná, ale se znatelnou hereckou nezkušeností autora. V roce 1959 vznikla druhá hra pro Divadlo Na zábradlí – Faust, Markéta, služka a já, ale následně se hrála již bez Jiřího Suchého, který z divadla odešel a pro Redutu plánoval spolu se Šlitrem, manželi Neradovými a Karlem Štědrým kabaret Pondělí je ve středu, který se nakonec ale nehrál, protože byl při generálce označen jako nevhodný (např. píseň Zlá neděle). Ve filmu Tanec kolem tance zpíval Léta dozrávání a Mr. Rock a Mr. Roll. Poté založil spolu se Šlitrem a Havlíkem divadlo Semafor, v němž působí dodnes a které je víceméně spjato s veškerou jeho pozdější tvorbou.
První hrou Semaforu byla hudební komedie Člověk z půdy (premiéra 30. října 1959), kde vedle amatérů a nadšenců vystupoval v hlavní roli spisovatele Antonína Sommera Miroslav Horníček nebo Miloš Kopecký (později i František Filipovský). Jiří Suchý se obsadil do role Malého lorda. Písnička ze hry Včera neděle byla se po svém vydání stala nejprodávanější deskou v letech 1949–1965 (prodalo se jí 341 000 kusů). Prvních deset let od vzniku divadla je považováno za „zlatou éru Semaforu“, období úspěchů, popularity, vedle tehdejších budovatelských a nenápaditých písní v šedi tehdejší poezie všedního dne se objevilo něco nového, Jiří Suchý píše texty i hry s poezií dnů nevšedních, se zvláštní poetikou, hravostí a humorem, píše texty písní, hry, zpívá, hraje, Jiří Šlitr ho doplňuje chytlavými melodiemi. V roce 1960 Semafor premiérově uvedl Ukradený měsíc Ludvíka Aškenazyho s texty Jiřího Suchého, písničkový pořad Zuzana je sama doma a komedii Taková ztráta krve. Již v této době se začala objevovat ideologická kritika, hry podle ní nejsou vhodné pro pracující lid, zvláště např. Waldemar Matuška v roli Chuligána. V roce 1961 vznikl pořad s povídkami Jiřího Suchého a básněmi Christiana Morgensterna Papírové blues a další písničkové pásmo Zuzana je zase sama doma, v němž na sebe strhává velkou pozornost publika právě Matuška. Dosavadní působiště Semaforu, divadélko Ve Smečkách bylo shledáno nevyhovujícím a na prázdniny byla ohlášena rekonstrukce, ta se ale „náhodou“ protáhla a Semafor neměl střechu nad hlavou, začalo tak kočovné období divadla. Jiří Suchý měl představu komornějšího a autorského divadla a s některými členy divadla (Matuška, Eva Pilarová) se rozešel. V další sezóně uvedl svoje starší hudební revue Šest žen a pak překvapil diváky v kabaretu Jonáš a tingl-tangl, kde kromě několika Semafor-girls účinkoval pouze s Jiřím Šlitrem; z autorské dvojice S+Š se tak stalo i duo komické – Šlitr toporný a věčně nechápavý klavírista a později i zpěvák s buřinkou, Suchý jako jemný komik a zpěvák se slamákem a hůlkou. Představení mělo obrovský úspěch a Semafor získal prostor v pasáži Alfa na Václavském náměstí. Suchý se Šlitrem v té době účinkovali ve Formanově filmu Konkurs a zpívali ve filmu Bylo nás deset, v divadle se hrála další pásma písniček Zuzana není pro nikoho doma (1963) a Recital 64, kde Suchý se Šlitrem zpívali i vypůjčené písně. V tomto období byl Jiří Suchý asi pracovně nejvytíženější. Vznikl filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964), v Semaforu bylo uvedeno pásmo Zuzana je všude jako doma (1965), hra Sekta (1965), ve které však nehrál a která nebyla příznivě přijata. Úspěšná ale byla jazzová opera Dobře placená procházka, která se hned příští rok dočkala televizního zpracování. V roce 1966 také Jiří Suchý uváděl v rozhlase svoje pořady Gramotingltangly a napsal dvě hry: Benefici, ve které hrál on, a Ďábla z Vinohrad pro Jiřího Šlitra. V roce 1967 měl v Semaforu premiéru pořad Tak co, pane barone, o rok později hra Poslední štace. Jiří Suchý také stále v rozhlase pracoval na Gramotingltanglech, o rok později dokonce v televizi uvedl Grandsupertingltangl; Suchý a Šlitr hráli ve filmu se Suchého spoluúčastí na scénáři Zločin v šantánu. V době sovětské okupace v srpnu 1968 pobýval Jiří Suchý právě v zahraničí, uvažoval o emigraci, nakonec se ale vrátil. Politická situace semkla duo S+Š ještě pevněji, teprve v této době se z nich stali velcí přátelé a vzniklo pokračování „Jonáše“, slavná hra Jonáš a doktor Matrace (1969). Na Vánoce, 26. prosince 1969 ale Jiří Šlitr zemřel a Jiří Suchý se rozhodl s divadlem skončit. Politické tlaky a útoky proti němu ho ale donutily ke vzdoru a k pokračování.
Obsah |
[editovat] Divadlo 1970–1980
- -Básníci a sedláci + Revizor v šantánu (1970) – F.Havlík spolu s muzikanty parodie pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký + revize v pokleslém šantánu
- - v 70. letech Jiří Suchý podepisuje 2000 slov, normalizační cenzura začíná citelně zasahovat, zákaz práce v rozhlase, TV, dosud natočené pořady mazány
- -Ten pes je váš? (1970) – scénická koláž, poprvé se objevuje na scéně Jitka Molavcová
- -Čarodějky (1971) – muzikálek o falešném králi, převtělujících se čarodějnicích a nezbedném městě
- -Kytice (1972) – ještě při Čarodějkách Jiří Suchý uvažuje, že s divadlem skončí, pokud nepřijde větší úspěch, ten se dostavil se hrou Kytice – Erbenovy balady v semaforském podání, Svatební košile, Štědrý den, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Suchého bludička, každá z balad jinou hudební formou
- -Zuzana v lázni (1972) – páté písničkové pásmo o Zuzaně, živé obrazy velkých malířských mistrů, poprvé se zde objevuje trio Kašpar+Baltazar+Melicharová aneb Dvořák+Suchý+Molavcová
- - Jiří Suchý odstupuje z funkce ředitele divadla, je nestraník a odmítl odvolat podpis pod 2000 slovy, jeho funkci přebírá F. Havlík
- -Elektrická puma (1974) – protože se trojice K+B+M osvědčila, je tato hra postavena jen na ní, parodie na detektivky o J.Bondovi
- -Sladký život blázna Vincka (1975) – poetika podobná té v neúspěšné Sektě, ale v divácky přijatelnější podobě
- - v době uvádění Sladkého života vzrůstají tlaky StB, Jiří Suchý vzpomíná takto:
…“Nezapomenutelný Budlovský: Vedl, tuším že na ministerstvu dopravy, ochotnický kroužek a to ho předurčilo stanout v čele Státního divadelního studia místo odvolaného Miloše Hercíka. …Měl zvláštní chování, neustále se ukláněl a každému lichotil. Dokonce i mně, ač, jak jsem se měl později dovědět, jeho úkolem, který ochotně přijal, byla má postupná likvidace.“
- - Budlovský v roce 1975 odvolal F. Havlíka z funkce ředitele Semaforu a nastoupil na jeho místo. Zřídil v Semaforu dramaturga, dramaturgyni, nečekaně Semaforu přála, ale jen chvilku, dokonce Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou mohli vystoupit v TV a rozhlase, jenomže Jiří Suchý vydržel hrát hru na dramaturgyni jen chvíli, záhy se s ní přestal se s ní radit, což se dramaturgyně dotklo a sympatie byly pryč.
- - v roce 1976 se bez vědomí Jiřího Suchého v Semaforu vytvořila skupina Josefa Dvořáka, aby byl Jiřímu Suchému ubrán další prostor pro tvorbu, úplně zrušit se divadlo s takovou popularitou nikdo neodvážil, ale zákeřně ukrajovat příležitosti, to ano
- -Člověk z půdy (1977) – obnovená a přepracovaná hra, určená především pro děti
- - 1977 – 50 let Vest pocket revue V+W – na počest večer v Lucerně, Jiří Suchý spolu s Janem Werichem
- -Smutek bláznivých panen (1977) – anatomie jednoho snu – těhotná dívka provází a chrání svého dosud nenarozeného Rudolfka před postavami živými i nadpřirozenými, jejím průvodcem se stává metamorfozující postava, poprvé sami na scéně Jitka Molavcová a Jiří Suchý
- -Kdyby tisíc klarinetů (1980) – nová úprava hry hrané v Divadle Na zábradlí s přihlédnutím k filmové verzi
- - v roce 1980 je Semafor přidělen pod Hudební divadlo v Karlíně
[editovat] Jiří Suchý – divadlo - 1980 – 1989
- - v Karlíně Suchý s Molavcovou hostují ve hře Golem od V+W, která se hraje v úpravě Jiřího Suchého a Pavla Kopty
- -Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 (1982) – Faust podepíše s ďáblem smlouvu, přeje si prožít všechny nevšední zážitky, ale za 500 let, kdy budou lidé lepší, ďábel jeho přání plní a Faust se ocitá v Praze na sklonku druhé světové války, ďábel je převtělen do půvabné Markéty
- -Každý má svého Leona (1982) – Jiří Suchý hraje poprvé ve hře, kterou sám nenapsal, podle kritiků, je to znát, jedná se o americký muzikál s banální zápletkou připomínající červenou knihovnu
- - 1984 – Jiří Suchý spolupracuje s Radošínským naivním divadlem, spolu inscenují hru Nevesta predaná Kubovi (Suchý+Stepka)
- -Jonáš dejme tomu v úterý (1985) – návrat Jonáše jako stárnoucího kabaretiéra a zrození Melicharové, do Jonáše zamilované uklízečky, která je ve své oddanosti schopna všeho
- -Na Poříčí dítě křičí (1986) – pan Půlpán se vydá z malé vísky do Prahy, hodně písniček, málo slov, bez herecké účasti Jitky Molavcové a Jiřího Suchého
- -Vetešník (1987) – poetismus, starožitník získávající své artefakty za každou cenu
- - 1986 – Jiří Suchý režíruje ve finském Tamperere hru Dr. Johann Faust, o rok později hru Vetešník, která byla psána nejprve v anglické verzi, až následně přeložena do češtiny a ruštiny, ve Finsku ještě uváděna hra Kdyby tisíc klarinetů
- -Výhybka (1989) – nepravděpodobný příběh s hudbou, opět bez Jiřího Suchého a Jitky Molavcové
[editovat] Jiří Suchý – divadlo – 1989 – 2002
- - v listopadu 1989 se Semafor mezi prvními připojil ke stávce divadelníků, v rozbouřených dnech se místo představení konaly besedy s diváky, hosté, kteří se léta nemohli nikdy objevit, jeden večer vysílala i televize
…„Kličkami paragrafů se naštěstí prodral Jiří Suchý se svým komentářem: Walter Ulbricht, když ho jednou něco rozhněvalo, prohlásil, že německý lid ho zklamal, Bertolt Brecht to tenkrát glosoval hezkou poznámkou. Vzkázal mu, že německá vlása si zřejmě bude muset zvolit novej lid. Což nám dnes připadá velice komický, ale fakt je, že byly doby, v nichž si vláda lid volila, vybírala si ty, kteří s ní chtěli jít, ať už z přesvědčení nebo z prospěchu, na těch stavěla a ostatní likvidovala. Dneska už u nás vznikla situace, že to zaplaťpánbůh nejde. Dnes už můžu říct i to zaplaťpánbůh“
- -Hej rup aneb Peklo nebude, ráj se vrací (1990) - Jiří Suchý neváhá a píše aktuální hru, hlásí se zde k tradici Osvobozeného divadla, v mnohém předpovídá příští ne vždy příznivé události (řečník převracející kabát, malí čeští podnikatelé, pan Jonáš zakládá politickou stranu a Melicharová se vidí v roli paní generální-tajemníkové)
- - 15.1.1990 – schůze divadla – Dvořák, Šimek, Suchý – zatímco Dvořákovi a Šimkovi by vyhovoval stávající stav, tedy tři skupiny v jednom divadle, Jiří Suchý řekl Ne!, nechtěl dál vést divadlo, s jehož repertoárem by se nemohl ztotožňovat a nikdo snad nemohl pochybovat, že Semafor je jeho firma, obě nežádoucí skupiny musí odejít, zůstává Jiří Suchý. Osaměl ovšem v nešťastnou chvíli, obecenstvo se právě od divadla odvrátilo k politice a podnikání, navíc se chystá v paláci Alfa, kde Semafor sídlí, rekonstrukce, Jiří Suchý věnuje hodně sil pravidelným televizním programům Večírky nejen pro zvané, které ovšem po nedlouhé době televize ruší, vedle divadla buduje nakladatelství Klokočí, vydává vlastní měsíčník Semaforum, zakládá filmovou společnost Perplex
- -Šest žen (1990) – oprášení někdejšího představení
- -Ach, ta láska nehezká (1991) – textappeal o sexappealu
- -Kytice I. (1991)
- -Nižní Novgorod (1992) – pohádky o tom, proč Říjnová revoluce začala už v září
- -Pět strun/Poslední štace (1992)
- -Vynálezce korzetu (1992)
- -Kytice II. (1993)
- -Koncert na rozloučenou (1993) – Semafor se loučí po třiceti letech s pasáží Alfa, všichni věří, že se sem divadlo po rekonstrukci vrátí, marně
- -Koupil jsem si knot (1994) – textappeal – v sále klubu Lávka, poté zakotví Semafor v Divadle Komedie, nepříliš příznivé prostředí pro divadlo typu Semafor
- -Kapitáne, kam s tou revue (1994)
- -Purpura na plotně (1994) – písničkový vánoční program
- -Víkend s Krausovou (1995)
- - Hudební divadlo v Karlíně nabídlo Jiřímu Suchému malý sál v podzemí divadla, kam se Semafor stěhuje
- -V hlavní roli písnička (1995) – variabilní představení, vrací se ti, co Semaforem kdy prošli, ale objevují se i noví členové
- -Je mi nějak česko (1996) – one man shov Jiřího Suchého, uvažuje, zpívá, diskutuje
- -Mé srdce je Zimmer frei (1997) – tradiční semaforský muzikál, manželé Kalábovi a jejich německý podnájemník
- -Únos turecké houslistky (1997) – akční recitál
- -Galakoncert a jiné Ptákoviny (1998)
- -Pré (1999) – revue z polepšovny
- -Zuzana se vrací (1999)
- -Noc v synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy (2000) – jak se setkal Hitler se Stalinem v jedné vídeňské kavárně a jak to všechno za nějaký čas dopadlo
- -Pokušení svatého Antonína (2001) – asketický filozofující poustevník odolává nástrahám pokušení, pro Semafor nezvyklá hudba Vladimíra Franze
- Život je náhoda v obnošený vestě (2002) - muzikálové leporelo, a má i té nejmladší generaci přiblížit písně, které v době pro ní již historické skládala nepřekonatelná trojice Ježek-Voskovec-Werich, ale také ty, které o několik desítek let později vytvořila dvojice jejich nadšených obdivovatelů a více než pilných žáků - Jiří Šlitr a Jiří Suchý
[editovat] Jiří Suchý – divadlo – 2002 –
- - 1. října 2002 se stává kmotrem nově otevřeného Divadélka JoNáš v Měšťanské besedě v Plzni
- - srpnové povodně roku 2002 opět připravily divadlo o střechu nad hlavou, nastávají další kočovná léta, Semafor využívá prostor několika divadel v Praze, neustále se stěhuje
- -To nám to pěkně začíná (2002) – povodňová revue
- -Včera večer poštou ranní aneb I dopis umí rozesmát (2002) – listování v dopisech od slavných i obyčejných lidí adresovaných Jiřímu Suchému
- 2002 – pro Divadlo Na Vinohradech přebásňuje Jiří Suchý Aristofanovu Lysistratu
- -Tiše a ochotně (2002)
- -I ty zpíváš si ty hity (2003)
- -Jako v kapli (2003) – Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou zpívají písničky bez kapely
- - v sezóně 2004/2005 získává divadlo střechu nad hlavou od ministra kultury Pavla Dostála v sídle ministerstva v Nosticově paláci
- -Patero důvodů pro voo doo – jak si pan Hanuš chce postavit na svém domě orloj, ale jeho nájemníci provozující podnikání v oboru voo doo nemají pro jeho nápad pochopení
- -80 svíček na ztraceným dortu – představení k nedožitým osmdesátinám Jiřího Šlitra
- -Sex a sex = 12 – listování ve scénáři s občasnými scénickými ukázkami, jak profesor matematiky přednáší o lechtivém tématu, až sám najde lásku
- -Je nám 45 – písničkové pásmo k 45. sezóně
- -Zavíráme, pojďte dál – Jiří Suchý a Přemysl Rut diskutují nad písničkami, které mají rádi, pochopitelně dojde i ke zpěvu
- -…nikoho nezabije – kdo jiný než poezie, poučné a zároveň zábavné představení o kráse poezie
- 1.10.2005 – Jiří Suchý otvírá úplně nové divadlo Semafor v Praze Dejvicích, maluje pro divadlo oponu, chystá nové premiéry a plány do budoucna naznačují, že Semafor nabírá další dech
- -Koncert s.r.o. – slavnostní představení mapující historii písničky, v semaforském podání zaznívají operní árie, písničky V+W i evergreeny S+Š
- -Jako když tiskne – marný boj faráře Macháčka s bulvárním deníkem Šok, příběh faráře, který se rozhodl udělat ze čtyř drsnějších dívek kultivovaný vokální soubor, odměnou je mu série pamfletů v místním bulvárním deníku, kterým se farář rozhodne čelit, nerovný boj sice vyhrává, ale jen na krátký čas, bulvár je nezničitelný
- Pension Rosamunda* (2005) - listování ve scénáři dalšího nerealizovatelného filmu, který vznikl v osmdesátých létech mezikontinentální spoluprací Jiřího Suchého (Praha) s Vítem Hrubínem (Hollywood). I zde čtení střídáno rozehranými scénami a písničkami. Ztracená neteř Monika, trochu smolař taxikář Haluz, převrat v pensionu Rosamunda …
- Začalo to akordem* (2005) – a to právě před padesáti léty. Skupina Akord club v Redutě se zpěváky Viktorem Sodomou, Vlastou Sodomovou a Jiřím Suchým. Koncert sestavený z původního repertoáru Akord clubu, kde zazněly i první písničky pozdější dvojice S+Š je doplněný projekcí autentických fotografií z oné doby, na kterou vzpomíná Jiří Suchý.
- A já sám vždycky sám* (2006) – Jiří Suchý se pokouší obhájit neobhajitelné, své mimořádné podnikatelské neúspěchy v oblasti filmu, čtení z deníku, ukázky filmů, písničky
Jiří Suchý vypráví:"...s experimentem neuspěv, pokusím se o lidovku. Jako rozchechtávač samouk dosáhl jsem na divadle určitých úspěchů, i když zase ne tak velkých jako někteří moji kolegové, jejichž věhlasu jsem nedosáh, protože jsem nebyl ochoten utírat si nos židlí. To se říká v herecké hantýrce, když je komik ochoten udělat pro smích publika cokoli. Tedy nos židlí jsem si neutíral a odměnou za to mi je, že mám publiku, které to po mně nevyžaduje..."
- Sukně smutnou jehlou spíchnutá* (2006) – hudební komedie, ve které uprchlá trestankyně Zorka, díky krejčímu Silvestrovi a módnímu salónu madam Lipinské, posléze ku štěstí přijde. Libreto hry, spojené s módní přehlídkou absurdních modelů, napsal Jiří Suchý ve spolupráci s Přemyslem Rutem.
- A co když ne?* (2006) – vztah dvojice semaforských protagonistů není tak ideální, jak se na první pohled jeví. Alespoň se to pokouší s pomocí filmových dokumentů, dokázat jeden z nich dokud se do věci nevloží ta druhá.
[editovat] Filmografie
- Ú -účinkuje
- TP -texty písní
- S -scénář
- N -námět
- R -režie
- K -kostýmy
- H -hudba
- 1944 již zmíněný film Sobota - Ú
- Snadný život (1957) – Ú
- Štastie pride v nedelu (1958) – TP
- Hlavní výhra (1959) – TP
- Zkouška pokračuje (1959) – TP
- Rychlík do Ostravy (1960) – TP
- Žalobníci (1960) – H
- Člověk z půdy (1962) – Ú, TP, S, N
- Bylo nás deset (1963) – Ú, TP
- Konkurs (1963) – Ú, TP
- Začít znova (1963) - TP
- Kdyby tisíc klarinetů (1964) – Ú, TP, S, N
- Zlatý zub (1964) – Ú, TP, S, N
- Recital (1965) – Ú, TP, S, H
- Dobře placená procházka (1966) – Ú, TP, S
- Sedmikrásky (1966) - TP
- 2x S+Š (1967) – Ú, TP, S
- Co nikdy nepochopím (1968) – TP, H
- Zločin v šantánu (1968) – Ú, TP, S
- Nevěsta (1970) – TP, S, N, R
- O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy (1972) – Ú, S
- Malinový koktejl (1982) – TP
- O statečném kováři (1983) – TP
- Smutek bláznivých panen (1986) – Ú, TP, S, N
- Jonáš a Melicharová (1986) – Ú, TP, S, N, H
- Jonáš II. Aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988) – Ú, TP, S, N, H
- Kučírek versus Kučírek (1991) - Ú
- Planeta s tiše fialovou září (1991) – Ú, S, N
- Motýl na anténě (1991) – Ú
- Jonáš, Melicharová a pavilon (1991) – Ú, TP, S, N, H
- Ach, ta láska nehezká (1992) - S
- Perplexmagazín 2 (1992) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- The Best of Večírek (1992) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Lekce Faust (1993) - Ú
- Gen (1993) - Ú
- Košamatýna aneb obrana humorem (1993) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Písničky k smíchu (1994) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Fífa a Banana (1994) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Magda, její ztráty a nálezy (1997) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Když bylo PERPLEXU 16 milimetrů (1998) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Královna bublin (1999) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Kdo unesl Kaludii (1999) – Ú, S, N, R, K, H
- Semafor – 40 let hudby (1999) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Semafor – 40 let humoru (1999) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Semafor – 40 let poezie (1999) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Tři příležitosti k smíchu (2000) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Svatební dary (2000) – N
- ELFilm (2001) – H
- Rebelové (2001) - TP
- Zajatec lesa (2001) – Ú, TP, S, N, R, K, H
- Viedolexikon pro zamilované I. (2002) - Ú, S, N, R, K, H
- Patero důvodů pro voo doo (2005) – Ú, TP, S, N, R, K, H
[editovat] Bibliografie
Většinou se jedná o přepisy písňových textů a divadelních her, část tvoří též povídky a vzpomínkové knížky, uvedený seznam obsahuje jen některé knihy z mnoha, většina je přímo z rukou Jiřího Suchého, část byla o Semaforu nebo Jiřím Suchém napsána.
- Klokočí (1964)
- Začalo to Redutou (1964)
- Motýl (1965)
- Sto povídek aneb Nesplněný plán (1966)
- Vyvěste fangle (1968)
- Pro kočku (1968)
- Písničky (1969)
- Růže růžová (1971)
- Orchestrion z ráje I. (1981)
- Orchestrion z ráje II. (1982)
- Malý lexikon pro zamilované (1982)
- Dr. Johann Faust (1985)
- Knížka aneb Co mne jen tak napadlo (1986)
- Kolik očí má den (1987)
- Nevesta predaná Kubovi (1987)
- Trocha poezie (1989)
- Větší lexikon pro zamilované (1990)
- Podoby podivuhodného muže (1990)
- Semafor ve stávce (1990)
- Knížka Další (1991)
- Vzpomínání (1991)
- Jen pro pány (1994)
- Třicet pět let Semaforu (1994)
- Život není obnošená vesta (1995)
- Ty, co už neznáte (1997)
- Tak nějak to bylo (1998)
- 3. knížka (1999)
- No jo, ale… (1999)
- Semafor-40 nezapomenutelných let (1999)
- Encyklopedie 1-20 (Povídky, Písničky, Divadelní hry, Film, Rozhlas) (1999-2005)
- Inventura (2000)
- Černá vzducholoď (2001)
- Mé srdce – tisíc kilowatt (2005)
[editovat] Diskografie
Diskografie s písněmi Jiřího Suchého a Semaforu je velmi rozsáhlá, zahrnuje například:
- Člověk z půdy (1960, 1997)
- Jonáš a tingltangl (1962–1963, 2001)
- Jonáš a doktor Matrace (1969, 1990)
- Kytice (1974, 2002)
- Archiv Semaforu (1992)
- Písničky ze Semaforu 1–7 (1996)
- Suchý + Šlitr To nejlepší (1999)
- Blázen a dítě (1999)
- Zuzana se vrací (2000)
- Povídky (2001)
- Jména (2003)
- Největší hity (2005)
[editovat] Rozhlas
Nejznámější rozhlasovou tvorbou jsou Gramotingltangly, v nichž Jiří Suchý pouštěl písničky, které má rád. Gramotingltangly se vysílaly od roku 1964, bohužel po roce 1968 byla většina smazána, v letech normalizace se Jiří Suchý v rozhlase téměř neobjevoval. Po roce 1989 učinkuje Suchý v mnoha pořadech, za zmínku stojí Nashledanou v Semaforu, kde jsou posluchači seznamováni s minulými i současnými hrami divadla Semafor (Čarodějky, Mé srdce je Zimmer frei, Pré,…), v současné době se setkává Jiří Suchý s malířem Jiřím Anderlem v pořadu Dva v Africe, každý týden pouští Jiří Suchý na Country rádiu písničky z 60. let v cyklu 60. v 60.
Jiří Suchý je také držitelem mnoha ocenění, např. Medaile Za zásluhy II. stupeň (1995), Cena Thálie – Zvláštní cena kolegia (2001), Doctor honoris causa – JAMU, Cena Ministerstva kultury (2005), Cena Jaroslava Seiferta (2005).

