Palestinská válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arabsko-izraelské války
|
Palestinská válka (resp. První arabsko-izraelská válka) vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu 14. května 1948 a skončila uzavřením příměří – s Egyptem 24. února 1949, s Libanonem, Zajordánskem a Sýrií do konce července 1950. V této válce nový izraelský stát nejen uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům, ale získal i část území, jež mělo podle OSN tvořit palestinský stát. Z tohoto území uteklo na milion arabských obyvatel a arabské státy existenci Izraele neuznaly.
[editovat] Průběh války
Po vyhlášení Izraele jako nově vzniklého státu na uzemí Palestiny (s Davidem Ben Gurionem jako premiérem) překročily armády okolních arabských zemí hranice Izraele a začala Palestinská válka. Dne 11. června 1948 bylo uzavřeno první příměří, které však vydrželo jen do 9. července 1948, kdy Izrael zahájil novou ofenzivu. Po několika pokusech bylo uzavřeno 18. července příměří, avšak zmocněnec OSN hrabě Bernadotte, který měl sjednat podmínky mírové smlouvy, byl sionisty zavražděn a nepřátelství se ještě víc vyhrotilo. V polovině října se Izrael dokonce zmocnil Sinajského poloostrova, avšak po vylodění britských expedičních sil v zajordánské Akabě se stáhl. Izraelci pak soustředili své válečné úsilí na severozápadní Palestinu, kde zlikvidovali jednotky Arabské osvobozenecké armády, a oblast obsadili. Na počátku března 1949 obsadil Izrael většinu Negevské pouště a získal tak přístup k Akabskému zálivu s přístavem Ejlátem. Arabská fronta se v té době začala již rozpadat. Již 24. února 1949 uzavřel příměří s Izraelem Egypt, 23. března Libanon, 3. dubna Zajordánsko a 20. července Sýrie. Izraeli připadlo asi 7 000 km² území a západní část Jeruzaléma, Západní břeh Jordánu si ponechalo Zajordánsko a pásmo Gazy zůstalo nadále obsazené Egyptem.

