Abbás I. Veliký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šáh Abbás I. Veliký (15711629) byl perský panovník, vojevůdce a diktátor. Byl nejmladším synem šáha Mohameda Chodábenda a od svých deseti let působil jako místodržící chorásánské provincie. O šest let později připravil se svými věrnými státní převrat, při kterém dal popravit dva starší bratry a svého otce donutil k abdikaci. Pro upevnění své moci přestěhoval panovnický dvůr do města Isfahánu a zahájil expanzi proti většině svých sousedů. Během patnácti let donutil k míru uzbecké kmeny, které ohrožovaly říši ze severu, a dobyl značnou část kandahárské a afghánské oblasti.

Podařilo se mu navázat diplomatické styky s řadou evropských států, s nimiž chtěl uzavřít spojenectví proti osmanské říši, trvalejší vztahy však udržoval pouze s Anglií. Od roku 1602 vedl téměř nepřetržitou válku s Turky a tím zabránil Vysoké portě aktivněji se angažovat v evropských náboženských konfliktech. Jeho první tažení směřovalo proti kavkazským oblastem, kde postupně dobyl Tabríz, Jerevan a Kars.

S anglickou pomocí se mu podařilo modernizovat armádu a v roce 1606 v bitvě u Sísy na hlavu porazil osmanská vojska, díky čemuž do jeho rukou padly Ázerbájdžán, Kurdistán a oblasti Mosulu a Bagdádu. V následujících letech se mu podařilo ovládnout Gruzii a získat silný politický vliv v Povolží, kde ho jako svého osvoboditele chtěla přivítat i města Astrachaň a Kazaň, dobytá před několika desetiletími Ruskem. Za pomocí anglických lodí se mu také podařilo zlikvidovat pirátské státečky v Perském zálivu, obsadit portugalskou kolonii Hormuz, zaútočit na Říši Velkých Mughajů a posunout perskou hranici až k řece Indu.

Jeho skvělé vojenské úspěchy, které více než zdvojnásobily území říše, byly umožněny kritickou situací jeho sousedů a zejména oslabením osmanské říše. Na rozdíl od nich byla Persie za Abbásovy vlády konsolidovaným státem, a to hlavně díky drastickým metodám šáhovy vlády. O jeho bezohledném postupu vůči rodině není pochyb, Abbásovou obětí se stal dokonce i jeho syn, takže na sklonku vlády ji mohl předat jedinému dědici, svému vnukovi. Podobně jako ke členům vlastní rodiny se choval i ke všem sunnitům, naproti tomu projevoval velkou snášenlivost vůči křesťanům a židům.

Jeho dvůr se stal centrem mezinárodního dění, Abbás přijímal vyslance z evropských a asijských zemí, ale upřednostňoval spolupráci s Angličany a Číňany, zatímco k Portugalcům se stavěl odmítavě. Ve stejné zahraniční politice pokračovali i jeho nástupci, kteří se z evropských zemí orientovali převážně na Francii.

Předchůdce: 15711629 Nástupce:
Chodábende Abbás I. Veliký Safí I.