Legendy a pověsti Přerova nad Labem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přerov nad Labem je středočeskou obcí s více jak tisíciletou historií. Dodnes jsou zde živé některé legendy, pověsti a zvyky, jejichž základ byl vytvořen dějinami nebo fantazií našich předků. Zde uvedené příběhy čerpají z přerovské kroniky.

Obsah

[editovat] Jak vznikl název obce Přerov nad Labem?

Přerov je starobylé jmého slovanského původu, které označovalo příkop, tůň či bažinu nebo stojatou vodu. S podobným jménem obcí se lze setkat například na Moravě (Přerov) v Polsku či ve východní části Německa (Ostseebad Prerow). Přídomek nad Labem získal polabský Přerov 3. března 1903, kdy došlo ke spojení původně samostatných osad Přerov a Nový Přerov.

[editovat] Pověst o založení Přerova v roce 679

Krokova čeleď v veliký svár uvedena skrze nějakého Tunáka, syna Kamanova, až i mord se mezi nimi přihodil. Krok o tom uslyšev, vinné trestati kázal, ale Kaman, pojav svého Tunáka, jenž byl toho největší původ, tajně odešel ke straně východní a pod horou Bělicí, dvůr sobě založil a dal jemu jméno Přerov, tj. první hrob, a tu jest Tunák druhého roku otce pochoval a sám se svou čeledí na dlouhý čas tu bydlel.

[editovat] Pověst o studánce svatého Vojtěcha

Tímto krajem podle pověsti často procházel druhý pražský biskup sv. Vojtěch, jehož rod měl sídlo v Libici nad Cidlinou. Vždy, když se potřeboval osvěžit, zabodnul do země svou hůl a na tomto místě vytrysknul pramen. Na místě této zázračné události je dnes zbudovaná drubná církevní stavba - svatovojtěšská studánka.

[editovat] Pověsti o Přerovské hůře

Pověst vypráví, že za dávných časů si na Přerovské hůře postavil tvrz loupeživý šlechtic, který zde se svou družinou začal přepadávat kupce a pocestné. Okrádal je o majetek, mnohé připravil i o život. Král nakonec rozhodnul, že vyšle vojsko, které mělo kraj zbavit tohoto trápení. Vojákům se podařilo objevit vchod do tajné chodby, která vedla až do nitra samého hradu na hůře. Posádku hradu pobili nebo zajali, hradního pána zabednili do velkého dřevěného sudu, do něhož zatloukli dlouhé kované hřeby. Sud pak pustili z vysoké stráně dolů. Obávaný lapka zahynul v sudu strašnou smrtí.

[editovat] Ohnivý drak nad Hůrou

Stará Jakubcová z Přerova kdysi vyprávěla, že za svého mládí vídala přes přerovský kopec létat ohnivého draka. Její otec ji vždy volal k oknu, aby se na hrozivě vyhlížejícího draka šla podívat.

[editovat] Pověst o Jorďáku

Po proudu Labe na levém břehu se rozprostírá les, který místní obyvatelé nazývají Jorďák. Za třicetileté války lidé z Přerova utekli se svým celým majetkem i dobytkem do tohoto lesa, aby se ukryli před nepřátelským vojskem, které plenilo celý kraj. Jednoho dne mezi ukryté lidi přišel neznámý, asi desetiletý chlapec, kterého nikdo neznal. Lidé usoudili, že to je zvěd vyslaný nepřátelskými vojáky. Jednomyslně rozhodli, že chlapce zabijí, aby zabránili prozrazení jejich úkrytu. Krutý čin provedl jistý muž, který mu rozbil sekerou hlavu. Později se dobrovolnému katovi rozleželo v hlavě, co to vlastně provedl. Muž vyšplhal na nejvyšší dub v okolí a z vysoké koruny stromu se vrhl střemhlav dolů. Roztříštil si lebku o mohutné kořeny dubu, byl hned na místě mrtev a ulevil tak svým výčitkám svého svědomí.

[editovat] Svatovojtěšská almužna v Přerově

Na paměť zbití sv. Vojtěcha, k čemuž došlo v Přerově, se zde dlouho zachoval následující zvyk. Na den svaté Trojice boží vystrojili lidé v Přerově hody tolika žebrákům, kolik se jich sešlo. Podle kroniky jich bývalo až 500. Tito byli poděleni chlebem, masem a pivem. Roku 1783 byl tento starý zvyk upraven tak, že bývali penězi podarováni jen žebráci z poddanských vsí. K tomu svátku zajela do vsi komise a jak milčický rychtář a písmák Jan Vavák dodává: Ten den se sjeli páni do Přerova a dobrý díl té almužny snědli a vypili sami.

[editovat] Externí odkazy