Klauzule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Klauzule (někdy též klausule), latinsky clausula. V původním významu tohoto slova znamená obecně omezující podmínku, výhradu či doložka. V tomto významu se používá v právu.

volební klauzule (ve volebním právu a politologii) ustanovení podle kterého musí subjekt účastnící se voleb (strana) dosáhnout určitý podíl hlasů, aby právoplatně zvolen (získal zastoupení v příslušném orgánu).

konkurenční klauzule ustanovení ve podle které dostává zaměstnanec příplatek k platu za zavázek, že po určitou dobu po opuštění své pozice nebude pracovat v konkurenční firmě nebo ve stejném oboru, (též konkurenční doložka).


literatuře se tímto termínem označuje rytmické zakončení verše nebo poloverše, nebo jde o ustálenou rytmickou úpravu konce prozaického úseku používanou zejména ve středověké rétorice.

V matematické logice je klauzule druh tvrzení, konkrétně se jedná o disjunkci literálů. Příkladem budiž Hornova klauzule.

Tento termín se také vyskytuje v hudbě, kde přebírá vynam autentické kadence.

[editovat] Typy klauzulí

[editovat] Clausula apostolica

Jedná se o označení výrazů, které bývají připojovány k papežským listům, aby blíže vysvětlli či omezily jejich význam.