Hlučínsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mapa Česka s Moravskoslezským krajem a s Hlučínskem
Mapa Česka s Moravskoslezským krajem a s Hlučínskem
Mapa Moravskoslezského kraje a Hlučínska
Mapa Moravskoslezského kraje a Hlučínska
Dívky v krojích.
Dívky v krojích.

Hlučínsko (německy Hultschiner Ländchen, polsky Kraj Hulczyński) je oblast rozdělená mezi okresy Opava a Ostrava. Historicky se Hlučínsko, jako specifická oblast českého Slezska, formovalo poměrně pozdě – až po únoru 1920. Tehdy byla tato část německého okresu Ratiboř postoupena nově vzniklé Československé republice. Území o rozloze 316 km² s největším sídlem městem Hlučínem mělo od roku 1742, kdy se stalo součástí pruského státu, poněkud jiný společenský a ekonomický vývoj. Ten se samozřejmě podepsal na osudech, kultuře a myšlení zdejšího obyvatelstva a jeho stopy můžeme vysledovat až do dnešních dnů.

Hlučínsko je malebným koutem České republiky, krajinou rozlehlých úrodných lánů, zelených lesů a vodních ploch, která je na východě orámována Beskydami a na západě Jeseníky.

Hlučínsko oplývá nejen přírodními krásami, ale také množstvím dochovaných kulturních památek, pestrou škálou architektonických a řemeslných zajímavostí, pracovitostí lidí a hlavně pohostinností a přátelským duchem.

Zvlněná linka Hlučínské pahorkatiny se táhne podél břehů řeky Opavy a vyzývá k výletům k mnoha zajímavým cílům v blízkém i vzdálenějším okolí.

Hlučínsko je protkáno sítí cyklostezek, jimiž se dá projet region křížem krážem. Páteří je část stezky Moravská brána, která navazuje na česko-polskou příhraniční trasu a množství lokálních cyklotras.

Obce spolupracující ve Sdružení obcí Hlučínska od roku 1992, jehož založení bylo výrazem soudržnosti a ochoty všech obcí vzájemně si pomáhat. Společnými silami sdružení usiluje o dosahování úzkých specifických cílů a o rozvíjení kulturní a ekonomické spolupráce se sousedními příhraničními polskými obcemi. V současné době se Sdružení obcí Hlučínska, v němž dnes pracuje dvacet sedm měst a obcí a s nimiž volně spolupracují městské části Ostravy a Opavy (Hošťálkovice, Petřkovice, Lhotka u Ostravy a Malé Hoštice),zaměřuje na spolupráci v oblasti cestovního ruchu, kultury, rozvoje a propagace regionu.


Obsah

[editovat] Pravěk Hlučínska

[editovat] Starší a střední doba kamenná (paleolit a mezolit)

Nejstarší doklady přítomnosti člověka na území Hlučínska spadají do starší doby kamenné, a to do starého paleolitu. Z té doby pochází nález pěstního klínu srdčitého tvaru s poškozenou bází, kulturně odpovídající acheuléenu, jež byl nalezen na katastru obce Bohuslavice. Rovněž nálezy z obce Oldřišov, koncentrující se především v místech bývalé pískovny východně od kostela Narození Panny Marie, Závady a Bolatic signalizují přítomnost člověka již v tomto období. Na východním svahu „Černého kopce“ na katastru obce Třebom byla nalezena drobná štípaná silicitová industrie pravděpodobně středně paleolitického stáří Ve starší fázi mladého paleolitu byla širší oblast Slezska „intenzivněji“ osídlena szeletienem a právě této „starokamenné“ kultuře náležící drobná kolekce štípané industrie z Hněvošic, Hošťálkovic, Chuchelné a Třebomi. Aurignacienu pak náleží nálezy z Hošťálkovic, Kozmic a Malých Hoštic. Ve střední fázi mladého paleolitu je osídlení, reprezentované gravettienem, zachyceno na katastru Hošťálkovic nad soutokem řek Odry a Opavy. Bohatá kolekce této kultury pak pochází z nejlépe prozkoumané a současně také nejznámější archeologické lokality Hlučínska z Petřkovic, kde se osídlení koncentrovalo na vrchu Landek, odkud také pochází stejnojmenná venuše - tzv. landecká venuše. Zastoupeno je na území Hlučínska také osídlení z pozdní fáze mladého paleolitu reprezentované epigravettienem, a to na katastru obce Chuchelná. Blíže chronologicky nezařaditelné paleolitické předměty pocházejí z území obcí Kravaře, Strahovice a Velké Hoštice. Z katastru obce Koblov je znám nález mamutí stoličky a rovněž na tomto území je signalizováno i mezolitické osídlení, které je rovněž sledováno také na katastru Strahovic.

[editovat] Mladší a pozdní doba kamenná (neolit a eneolit)

Počátek mladší doby kamenné je v širším středoevropském kontextu spojen s kulturou lidu lineární (dříve také označované jako volutové) keramiky. Stopy této kultury byly zachyceny v Bohuslavicích, Bolaticích, Darkovicích, Hlučíně, Hněvošicích, Chuchelné, Kravařích, Píšti, Strahovicích, Třebomi a Velkých Hošticích. Lineární kultura se na území Hlučínska objevuje od nejstarší fáze (Ib) svého vývoje a pokračuje i ve fázích IIa i IIb. Rozpoznán zde byl i její III. stupeň. Rovněž byly v regionu zachyceny prvky želiezovské skupiny a ojediněle i šáreckého typu. Osídlení pak pokračuje v intencích lengyelské kultury, která plynule přechází do eneolitu. Zmiňovaná kultura se objevuje v Bohuslavicích, Bolaticích, Hněvošicích, Chuchelné, Kobeřicích, Malých Hošticích, Píšti, Služovicích, Strahovicích a Velkých Hošticích. Je zde jednoznačně potvrzen její počáteční stupeň (HLS I). Kultura se pak dále plynule vyvíjí (HLS III) až do své konečné fáze (HSL IV), kdy ji střídá lid kultury s nálevkovitými poháry. Osídlení této kultury je potvrzeno z katastru obcí Dolní Benešov, Hněvošice, Kobeřic, Malé Hoštice, Oldřišov, Služovice, Velké Hoštice. Tato kultura zde přežívá ještě i ve své mladší fázi - II. V dalším vývoji se zde objevuje středoneolitická kultura s kanelovanou keramikou (Malé Hoštice, Velké Hoštice). V pozdním eneolitu se na území Evropy vyskytují dva výrazné kulturní komplexi. První reprezentují nositelé lidu kultury zvoncovitých pohárů, jejichž pozůstatky nacházíme na území Malých Hoštic, Petřkovic a Velkých Hoštic. Druhý komplex náleží lidu kultury se šňůrovou keramikou, kdy na území Hlučínska nacházíme především kamenné sekeromlaty náležící této kultuře.

[editovat] Doba bronzová a doba železná

Ve starší době bronzové náležel region do sféry mierzanowické kultury a později se zde objevuje osídlení věteřovské skupiny (Bolatice, Kobeřice). Toto osídlení je však velmi řídké a nevýrazné. Ve střední době bronzové je území součástí komplexu mohylových kultur. S nálezy z tohoto období se setkáváme na území Kobeřic, kde byl v místním kamenolomu nalezen kostrový hrob s výbavou tvořenou dvěma bronzovými záušnicemi a několika jantarovými perlami. Na místě byla rovněž objevena i bronzová sekerka s lištami. Mohylová kultura je pak hlášena také z Malých Hoštic, odkud pochází drobná amforovitá nádobka s kalichovitě rozevřeným hrdlem. Mladší a pozdní doba bronzová a počátek doby železné je reprezentován kulturou lidu lužických popelnicových polí (Bělá, Bolatice, Dolní Benešov, Hněvošice, Chuchelná, Bolatice, Kobeřice, Kravaře, Malé Hoštice, Oldřišov, Petřkovice, Píšť, Strahovice, Sudice, Třebom, Velké Hoštice, Závada), která zde přežívá téměř tisíc let. V mladší době železné, kdy hovoříme o „keltské“ laténské kultuře, je osídlení regionu opět řídké a nevýrazné. Pozůstatky po Keltech pak nacházíme na katastrech obcí Rohov, Malé Hoštice a Velké Hoštice.

[editovat] Doba římská a doba stěhování národů

Doklady z tohoto období pravěku nacházíme na katastrech obcí Bělá, Kobeřice, Kravaře, Malé a Velké Hoštice, kde je osídlení reprezentováno především germánskou dobrodźieńskou skupinou.

[editovat] Středověk a novověk Hlučínska

[editovat] 8. - 15. století

Nejstarší středověké osídlení je na podkladě archeologických nálezů datována do 8. století (doba hradištní), kdy se na území setkáváme s otevřenými sídlišti (Malé Hoštice, Velké Hoštice,, Hněvošice, Sudice), pohřebištěm (Hněvošice), ale také s hradiskem (Landek). Do 12. století je zmiňované území součástí Polského státu. Od poloviny 12. století se nakrátko stává součástí Českého státu, kdy do poloviny 13. století se tato oblast vyvíjela jako součást středověké holasické provincie a po roce 1318 jako součást slezského opavského knížectví. Od počátků 13. století, v době vlády Přemyslovců a hlavně zásluhou kolonizačního úsilí velehradského kláštera (viz Velká kolonizace), je území osídlováno kolonisty, kteří přicházejí především z německý mluvících oblastí. Na počátku 40. létech 13. století je území zpustošeno Mongolským vpádem. Od první poloviny 80. let 15. století se na čas Hlučínsko připojilo k uherskému království.

[editovat] 16. - 17. století

Za třicetileté války , kdy bylo území součásti Habsburské monarchie, bylo Hlučínsko zdecimováno zejména vpády dánských a švédských žoldnéřských vojsk, která zle poplenila a vypálila Kravaře, Kouty, Chuchelnou, Píšť i města Benešov a Hlučín. V samotném Hlučíně bylo zcela vypáleno 80 domů, v řadě vesnic bylo obyvatelstvo zdecimováno na polovinu, několik vsí zaniklo úplně.

[editovat] 18. - 19. století

Nová etapa hlučínských dějin se začala odvíjet v polovině 18. století. Nástup Marie Terezie na slezký vévodský stolec se stal záminkou k vyvolání rakousko-pruského válečného konfliktu, jehož první epizoda byla roku 1742 uzavřena vratislavským mírem, podle kterého větší část Slezska, včetně levobřežní krajiny při řece Opavě mezi Opavou a Ostravou, připadla Prusku. Hlučínské vsi a městečka se tak staly součástí pruského státu. V důsledku napoleonských válek bylo v roce 1807 tzv. říjnovým ediktem zrušeno v Prusku, a tedy i na Hlučínsku, poddanství. V průběhu druhé poloviny 19. a na počátku 20. století docházelo ke stále silnějšímu zapojení širokých vrstev občanů Hlučínska do politického vývoje, což neodvratně směřovalo ke splynutí se státně politickým národem pruským Politicky se obyvatelstvo přimklo k pruské státní ideologii, což bylo bezděčným výsledkem jeho hospodářské závislosti, ale také i osobním rozhodnutím a projevem svobodné vůle.

[editovat] 1918 - 1945

Porážkou centrálních mocností v 1. světové válce, rozpadem německého císařství a habsburské monarchie vznikla potřeba nového státoprávního uspořádání středoevropského prostoru. Za těchto okolností se zrodila také Československá republika. Političtí představitelé Čechů a Slovanů v zahraničním i domácím protirakouském odboji uvažovali o budoucích hranicích státu. Vznikly koncepce, které počítaly s připojením rozsáhlých oblastí, které kdysi v dávné minulosti byly alespoň na chvíli součásti českého státu, např. Horní a Dolní Lužice, Kladska, ale i Hlubčicka a Ratibořska, kde se ovšem předpokládal souhlas tamního obyvatelstva. Z jižního Ratibořska se dokonce již v roce 1915 a potom 1918 ozvaly signály: poprvé z bořutínské fary hlučínských duchovních, podruhé memorandum podepsané několika faráři, učiteli, podnikateli a obchodníky, které žádaly české politiky a v roce 1918 zástupce vítězných mocností na Pařížské mírové konferenci, aby se „nezapomnělo na tyto oblasti, jež patří k českému národnímu majetku“. Byl to však hlas několika jedinců, kteří, jak ukázaly další události, bohužel ani zdaleka nemluvili jménem veškeré populace Hlučínska. Největší manifest proti připojení k Československé republice se uskutečnil v Ratiboři 14. 5. 1919. Kampaň neustávala ani po uzavření Versailleské smlouvy. V neoficiálním referendu vyslovilo totiž celých 93,7% obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa. Intervenovalo se u šéfa dohodové mise v Berlíně, protestní telegramy byly odesílány vládám Francie, Velké Británie a USA, hlučínské ženy psaly papeži, delegace z Ratiboře neúspěšně přesvědčovala Masaryka a Tusara, aby se Hlučínska zřekli, někteří němečtí armádní činitelé nabízeli za uskutečnění plebiscitu na Hlučínsku vojenskou podporu v případě ozbrojeného střetnutí o Těšínsko. Vše marně. 3. února začali Hlučín opouštět němečtí vojáci, což na některých místech, především v Hlučíně, Kravařích a Kobeřicích se neobešlo bez ostrých výpadů proti připojení k Československu. Vojenský zábor území prováděl 4. 2. 1920 3. moravský pluk v Opavě s velmi reprezentativním obsazením, v jehož čele jel francouzský generál Marty, zplnomocněný komisař pro hlučínsko dr. Šrámek, poslanci národního shromáždění Zíka, Lukeš a dr. Rambousek, prezident zemského soudu Kunz, finanční ředitel Hrubec, zástupce zemského prezidenta dr. Schiller a další. Obyvatelstvo však tento „průvod“ naprosto ignorovalo a vůbec nevycházelo z domů. Šrámek tak přicházel na území, kde ho nikdo nevítal. Delimitační práce na Hlučínsku byly dokončeny definitivně až v roce 1923 připojením obcí Hať a Píšť. Připojování území k jinému státním celku bylo a je spojeno s obrovskými problémy a sotva kdy splní očekávání, jež do nich na obou stranách vkládáno. Předáním Hlučínska nově vzniklému československému státu, vznikl problém začlenění, který jsme si navykli označovat jako hlučínská otázka (Jádrem této otázky bylo určování národnostní a státní příslušnosti u značné části hlučínského obyvatelstva po roce 1945 na němž závisela konfiskace majetku a odsun Němců). Tato otázka se řešila ještě počátkem 50. let. Oblast Hlučínska se stala v meziválečném období silně problémovým územím nového Československa. Jednalo se především o hospodářské obtíže, sociální neklid způsobený otevřenou diskriminace z řad majority, ale i neochoty „přizpůsobit“ se novým podmínkám. Logickým vyústěním všech těchto problému se staly parlamentní volby v roce 1935, kdy většina voličů (73,3 %) na tomto území dala svůj hlas německým nacionalistickým stranám. Na základě mnichovského diktátu bylo Hlučínsko 8. října 1938 připojeno přímo k Altreichu a nikoli k Sudetengau, jak většina československého pohraničního území. Hlučínsko bylo tedy přičleněno přímo k německému Slezsku s stalo se součástí okresu Ratiboř v opolském vládním obvodu pruské provincie Slezsko (od roku 1941 provincie Horní Slezsko). Manifestačních oslav navrácení uskutečněných 13. prosince 1938 se účastnil i slezský vrchní prezident a gauleiter Josef Wagner. Akt navrácení jednoznačně vypovídal o povědomí německé strany o neoddiskutovatelné příslušnosti obyvatelstva i samotného území k Německu. Tento fakt měl ovšem i svojí stinnou stránku, která byla spojena s povinnou službou mužů ve wehrmachtu v průběhu 2. světové války, což mělo za následek velké lidské oběti, strádání a stovky mrtvých. Tato causa dodnes traumatizuje část hlučínských rodin a spor o právo připomínat si jejich památku vnáší neklid a kontroverze do místní společnosti [1].

[editovat] po roce 1945

Hlučínsko bylo připojeno k Československé republice. V prvních poválečných volbách v roce 1946 zvítězila na Hlučínsku ČSL se ziskem 7 592 hlasů, KSČ zde skončila naprosto poslední, byť ve zbytku republiky slavila výrazné vítězství. Na Hlučínsku panovaly velmi komplikované demografické poměry spojené s tím, že se zde drtivá většina obyvatelstva v roce 1939 přihlásila k německé národnosti (52 tisíc osob). Jádrem tzv. hlučínského problému bylo tedy určení národnostní a státní příslušnosti, na čemž především závisela konfiskace majetku a odsun Němců. Tento problém se řešil ještě počátkem 50. let a celkově bylo odsunuto cca 4,1 tisíc osob, tedy minimální počet osob německé národnosti (v roce 1947 zde žilo 47 437 obyvatel). Rovněž nejasný byl i průběh konfiskací, protože směrnice platné pro ČSR, byly na tomto území nepoužitelné, neboť by se dle nich na Hlučínsko konfiskovalo prakticky vše.

[editovat] Zámky na Hlučínsku

[editovat] Bolatice

Až do 18. století byl ve vesnici pouze vrchnostenský dvůr, u něhož byl v roce 1724 - 1748 vystavěn cisterciáky jednoposchoďový barokní zámek obdélného půdorysu u něhož byl zřízen park. Za vlastnictví baronům Hennebergům byl upraven zámecký interiér.

[editovat] Dolní Benešov

Tvrz v Dolním Benešově je doložena k roku 1411, ale je pravděpodobné, že existovala již dříve. Tvrz byla v letech 1660 -1670 přestavěna na renesanční zámek. Podoba zámku dnes pochází z 18. století kdy panství drželi baroni Kalkreutové. V roce 1848 obyvatelé Dolního Benešova zaútočili na zámek, který byl vydrancován. V roce 1892 probíhaly v zámku stavební úpravy a v letech 1901 – 1902 další. Během 2. světové války byl v zámku zřízen koncentrační tábor pro polské občany. Tato budova byla po válce upravena na školu, dodnes zde sídlí mateřská škola. Zámecký park v anglickém stylu, který byl založen na přelomu 19. a 20. století a který obklopuje zámek ze všech světových stran. V roce 1937 Rothschild odesílá se svolením ministerstva financí cennější inventář do zámku do Vídně.

[editovat] Hlučín

K roku 1439 je na místě budoucího zámku zmiňovaná tvrz. Samotný zámek je pak uváděn k roku 1517. V 1. polovině 18. stol. bylo k němu přistaveno severní křídlo a byly zazděny dvorní arkády a začátkem 19. století, kdy zámek vlastnil August von Posser-Nädlitz, byla zbořena věž. V polovině 19. stol. získala zámek rodina Meyerů svobodných pánů Rotschildů. Ti jej později pronajímali a na zámku tak sídlil soud nebo sirotčinec. Dnes je v zámku informační centrum a muzeum.

[editovat] Hošťálkovice

K roku 1502 je v místě uváděna tvrz. Zámek si nechal vystavět ostravský obchodník Antonín Josef Römisch, který Hošťálkovice získal v r. 1832. V roce 1847 se panství dostává do rukou Šalomouna Meyera svobodného pána Rothschilda. Zámek od té doby sloužil jen hospodářským a správním účelům.

[editovat] Chuchelná

Zámek byl údajně postaven Jiřím Lichnovským z Voštic v polovině 17. století v raně barokním slohu. V roce 1776 za knížete Jana Karla Lichnovského k němu byla přistavena kaple. K největší přestavbě došlo za Karla Maria Faustina Lichnovského, který v roce 1853 nechal přistavět druhou budovu tzv. Dům kavalírů, který sloužil k ubytování hostů. Zámek sloužil jako lovecká rezidence a navštívil jej několikrát i německý císař Vilém II.( 1893, 1894, 1897 a 1913) a také saský král Albert (1899). V 19. stol. byl založen při zámku park, kde byla postavena v 19. stol. hrobka knížat Lichnovských.

[editovat] Kravaře

K roku 1377 je v Kravařích uváděna tvrz. Samotný barokní zámek byl vybudován v letech 1721 až 1728 na místě původní jednokřídlé budovy, dnešního východního křídla za majitele panství Jana Rudolfa sv. p. Eichendorffa.Drasticky byl zámek poničen požárem v lednu l937. Ten zničil střechy, stropy zdobené figurální a ornamentální štukou, vnitřní zařízení, dřevěná vstupní schodiště. Zachovala se jen kaple. V letech 1950 - 1970 byla prováděna rozsáhlá rekonstrukce.

[editovat] Oldřišov

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1234, kdy byla v majetku premonstrátorského kláštera Hradiska u Olomouce. Tvrz v místě vystavěl Kryštof Tvorkovský z Kravař, který obec vlastnil od roku 1526. Ve druhé polovině 17. století přestavěl poničenou tvrz do barokní podoby hrabě Jiří Štěpán z Vrbna. V 19. století byl u zámku zřízen krajinářský park. Po roce 1945 sloužil zámek pro potřeby státního statku, byl necitlivě přestavěn a ztratil tak svou barokní podobu. Rovněž nenávratně byl zničen i přilehlý park.

[editovat] Šilheřovice

Ve druhé polovině 16. století je v místě předpokládána renesanční tvrz držená pány z Vrbna. Fridrich Eichendorf nechal roce 1787 na místě zpustlé tvrze postavit zámek v romantickém historizujícím slohu. Od roku 1844 do roku 1945 bylo panství v majetku rodiny Rotschildových. Byl upraven zámecký park a vybudovány skleníky. V současné době zámek obhospodařuje Střední odborné učiliště a Hotelová škola.

[editovat] Velké Hoštice

Kolem roku 1550 – 1600 bylo na místě zbudováno jednoduché panské sídlo - tvrz. Před rokem 1765, kdy byla většina Velkých Hoštic postižena požárem, začala velká rekonstrukce zámku prováděna majitelem panství Ignác Dominik Chorynský z Ledské, který nechal na místě staré budovy panského sídla vystavět pozdně barokní zámek. Kolem roku 1840 bylo k zámku přistavěné příčné západní křídlo a zámek byl přestavěn do klasicistní podoby.

[editovat] Fotografický projekt Lidé Hlučínska

Obyvatelé a krajina Hlučínska byly hlavním námětem fotografického projektu Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století. Byl uskutečňován mezi léty 1993-1998. Pracovaly na něm desítky autorů, vesměs studentů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Teoretické základy projektu vytvořil sociolog Jiří Siostrzonek, dohled nad realizací převzali profesionální dokumentaristé Jindřich Štreit, Vojtěch Bartek a vedoucí ITF Vladimír Birgus.

Fotografování probíhalo za spolupráce obcí tak, že skupina fotografů po dobu několika měsíců navštěvovala jednu konkrétní obec na území Hlučínska. Seznamovali se s místními lidmi, dokumentovali jejich každodenní život a na závěr své práce vystavili v místní restauraci nebo na obecním úřadu.

Většinu fotografií vzniklých v rámci projektu lze zařadit do kategorie dokumentární fotografie, výjimečně se autoři zajímali také o portrét nebo krajinu. Výsledek mnohaletého projektu byl nakonec představen širší veřejnosti v rámci několikrát reprízované výstavy a formou obsáhlého katalogu.

Podrobnosti k projektu - viz stránka [2].

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy


Města a obce Hlučínska
Bělá ~ Bohuslavice ~ Bolatice ~ Darkovice ~ Dolní Benešov ~ Hať ~ Hlučín ~ Hněvošice ~ Chlebičov ~ Chuchelná ~ Kobeřice ~ Kozmice ~ Kravaře ~ Ludgeřovice ~ Markvartovice ~ Oldřišov ~ Píšť ~ Rohov ~ Služovice ~ Strahovice ~ Sudice ~ Šilheřovice ~ Štěpánkovice ~ Třebom ~ Velké Hoštice ~ Vřesina ~ Závada
Obce spolupracující s Hlučínskem
Hošťálkovice ~ Lhotka u Ostravy ~ Malé Hoštice ~ Petřkovice
V jiných jazycích