Jan Štursa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Štursa (15. května 1880 - 2. května 1925), vynikající český sochař, rodem z Nového Města na Moravě, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Absolvent kamenické školy v Hořicích, AVU v Praze, žák J. V. Myslbeka. V letech 1922-24 působil jako rektor AVU. Zpočátku byl ovlivněn secesním symbolismem - usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka (Z lázně, Život uniká, Melancholické děvče). Po r. 1908 se přiklonil ke smyslovému uchopení plného tvaru zralého ženského těla (Eva, Sulamit Rahu). Také byl ovlivněn kubismem (reliéf Umění, pro Mánesův most, Odpočívající tanečnice). Reagoval na tragické zážitky z války a fronty (Pohřeb v Karpatech, Raněný). Poválečná plastika Hráč na niněru předznamenávala estetiku civilismu. V podstatě neopouštěl základní východiska své zralé tvorby - hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v bezprostředním kontaktu s viděnou realitou, které v poválečném období dospělo do polohy harmonické modelace (Dar nebes a země, Vítězství). Významné místo v jeho tvorbě mají vedle portrétní tvorby (E. Vojan, Matka umělcova, T. G. Masaryk, Podobizna M, Hübnerové, Podobizna Maxe Švabinského) především monumentální realizace (Humanita a Práce pro pylony Hlávkova mostu v Praze, pomník S. Čecha a H. Kvapilové v Praze , B. Smetany v Litomyšli).

