Evropské právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Evropské právo, právo Evropské unie, společné právo Evropské unie, je základem evropské integrace (evropského sjednocení). Sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích.

Jedná se o nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých států. Na jeho vzniku, zavedení, dohledem nad ním a na dalším jeho vývoji se podílí řada institucí EU.

Společné právo EU má tři oblasti, které se ale navzájem prolínají:

  • primární právo
  • sekundární právo
  • judikatura (výkon soudní moci, souzení).

Evropské právo je seřazeno v takzvaném Acquis communautaire.

Obsah

[editovat] Primární právo

Primární právo EU sestává především ze smluv EU ale i dalších úmluv. Jedná se o dohody, které byly uzavřeny mezi vládamí členských zemí a které odpovídaji právní formě smluv. Musí být ratifikovány parlamenty členských států, stejně jako všechny jejich případné změny.

Smlouvy EU se také týkají úkolů a pravomocí institucí a orgánů EU. Dále upravují legislativní, exekutivní a judikativní postupy společného práva EU.

Zakládající smlouvy Evropských společenství byly několikrát měněny nebo doplňovány. Obdobně se vyvíjejí smlouvy Evropské unie.

Evropská unie – historie, smlouvy a struktura
1952 1958 1967 1993 1999 2003 ?
Evropská společenství (ES*) E V R O P S K Á   U N I E   ( E U )
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
Evropské hospodářské
společenství
(EHS)
Evropské společenství (ES)
Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
*ES: ESUO, EHS (ES od 1993), Euratom Spravedlnost a vnitřní věci –> ES
Policejní a justiční spolupráce
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Pařížská
smlouva
Římské
smlouvy
Slučovací
smlouva
Maastrichtská
smlouva
Amsterodamská
smlouva
Niceská
smlouva
Ústava EU

"TŘI PILÍŘE" – Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a justiční spolupráce

[editovat] Sekundární právo

Sekundární právo EU vychází ze smluv EU a je vytvářeno a schvalováno podle postupů, stanovených ve článcích smluv EU.

V zakládajících smlouvách Evropských společenství byly stanoveny následující právní akty:

  • nařízení – jsou obecně závazné a bezprostředně použitelné v každém členském státě, aniž by k tomu byly potřebné, nebo vyhrazené, jakékoliv kroky na národní úrovni, pokud nejde o rámcové nařízení, které je příliš obecné, než aby se samo o sobě dalo aplikovat nebo samo přepokládá vydání národního prováděcího předpisu
  • směrnice – zavazují členské země dosáhnout určitých cílů během určené doby, přičemž národní instituce mohou určit prostředky, jak jich dosáhnout, směrnice musí být transponovány do práva jednotlivých členů, konkrétní způsob transpozice je členský stát povinen oznámit Komisi
  • rozhodnutí – jsou pro příjemce závazná, mohou se týkat členských zemí, právnických či fyzických osob, členské státy jako adresáti jsou povinny přijmout potřebná prováděcí opatření
  • doporučení a stanoviska – nejsou závazná, nedodržení doporučení však může být v některých případech sankciováno

Všechny nařízení, směrnice a rozhodnutí s určená všem členských států se zveřejňují Úřední věstník Evropské unie.

[editovat] Judikatura

Judikatura EU, vykonávání jjejí soudní pravomoci, obsahuje rozsudky Evropského soudního dvora a Soudu první instance ve sporech, které jsou jim předloženy Komisí, soudy členských států, organizacemi nebo jednotlivci.

[editovat] Kritika

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Externí odkazy