Polikarpov I-153

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Polikarpov I-153
I-153
Typ: Stíhací a bombardovací letadlo
Výrobce:
Konstruktér: Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
První let: 1938
Zaveden: 1939
Vyřazen: 1944
Hlavní uživatel: SSSR
Vyrobeno: 3 437

Polikarpov I-153 byl posledním stíhacím dvouplošníkem zkonstruovaným v Sovětském svazu.

Obsah

[editovat] Vývoj

Prototyp I-153 vznikl v roce 1938 a oproti dvojplošníku I-15 znamenal zřetelný kvalitativní posun. Stroj byl osazen motorem M-25V, však brzy již výkonnějším devítiválcem M-62 a posléze M-63 o výkonu 1100 k (820 kW). Podvozek se sklápěl mechanicky směrem dozadu. I-153 byly vyzbrojeny čtyřmi synchronizovanými kulomety ŠKAS 7,62 mm, letouny mohly nést pod křídly náklad pum o hmotnosti až 200 kg, případně podvěsit šest až osm neřízených raket typu RS-82. Sériová výroba započala na počátku roku 1939, od jarních měsíců byla letadla zaváděna do výzbroje Rudé armády. Piloti si I-153 oblíbili a říkali jim „Čajky“ (racci) podle lomeného horního křídla. Poslední verze z roku 1940 měly označení I-153BS a I-153P. První z nich byla vyzbrojena dvěma pevnými kulomety UBS ráže 12,7 mm, druhá dvěma kanóny ŠVAK20 mm.

[editovat] Bojové užití

Letadla I-153 byla odesílána urychleně na Dálný východ, kde se odehrávaly Japonci vyprovokované pohraniční incidenty na hranici Mandžuska a Mongolska, které přerostly v létě 1939 v těžké boje. Pro Japonce bylo nasazení těchto letadel překvapením, protože ač byly na první pohled nerozeznatelné s I-15, dosahovaly překvapujících výkonů. I-153 zasáhly do války v zimě 1939 ve Finsko-sovětské válce. Stroje bojovaly i proti Němcům ve Velké vlastenecké válce kupodivu poměrně úspěšně. Na letouny Luftwaffe nestačily rychlostí, ale byly dobré v obratnosti, stoupavosti a snadné pilotáži, což jim přineslo úspěchy. I-153 sloužily v sovětské protivzdušné obraně až do roku 1944, ve finské armádě dokonce až do léta 1945.

Celkem bylo vyrobeno 3437 ks I-153

[editovat] Technické údaje

  • Charakteristika: jednomístné dvouplošné stíhací a bombardovací letadlo.
  • Pohonná jednotka: motor M-62 o výkonu 746 kW, později M-63 o výkonu 820 kW.
  • Výzbroj: čtyři kulomety ráže 7,62 mm nebo 12,70 mm, dvě 100 kg bomby nebo šest až osm raket ráže 82 mm se závěsnících pod křídlem.
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 6,2 m
  • Nosná plocha: 22,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 437 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 860 – 2 010 kg
  • Maximální rychlost: 427 km/h
  • Dostup: 10 700 m
  • Dolet: 480 – 900 km

[editovat] Externí odkazy

http://airwar.valka.cz/sssr/po_153/index.php

[editovat] Literatura

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
  • Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941


Sovětské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7
Bombardovací letouny
R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 |
Bitevní letouny Transportní letouny a kluzáky Průzkumné a spojovací letouny Cvičné letouny
Il-2 | Il-10 Li-2 | Šče-2 | G-11 R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 UT-1 | UT-2
Experimentální letouny a prototypy
I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58