Glagolská mše (Janáček)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Glagolská mše (Mša glagolskaja) Leoše Janáčka je pokládána za jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby. Je zpívána ve staroslověnštině. Dílo je mnohými zastánci v celosvětovém měřítku považováno za nevšední a obzvláště kvalitní. Skladba čerpá z cyrilometodějského odkazu.
Metoda skladatelovy tvorby, spočívá ve specifickém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, a také v originalitě práce s vývojem jednotlivých sekvencí. Glagolská mše je současně ve vokálním projevu výsledkem dlouhodobého studia lidové hudby z hlediska sémantického. Skladatel zde s dospívá k pradávným kořenům slovanské hudbební kultury a to nejen po stránce ryze hudební, ale též jazykové.
Atmosféra je líčena charakteristickou syrovou zemitostí člověka, který je spojen s přírodou ve smyslu pohanství. Jeho víra jakoby byla kombinací obou těchto výbav.
[editovat] Nejvýznamnější nahrávka
- Ančerl Gold 7 / Leoš Janáček : Glagolská mše, Taras Bulba. Sólisté: L.Domanínská, V.Soukupová, B.Blachut, E.Haken, Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Josefem Veselkou,varhany: Jaroslav Vodrážka, Česká filharmonie/dirigent Karel Ančerl
[editovat] Obsah titulu
Mša glagolskaja (Glagolská mše) pro sóla, sbor, orchestr a varhany na staroslověnský text
- Úvod
- Gospodi pomiluj
- Slava
- Věruju
- Svet
- Agneče Božij
- Postludium (varhany sólo)
- Intrada

