Křemenáč borový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Křemenáč borový

Křemenáč borový http://www.idsystem.cz/mushrooms/ autor Miroslav Junek
Křemenáč borový http://www.idsystem.cz/mushrooms/ autor Miroslav Junek
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae )
Rod: Kozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum vulpinum
Walting, 1961

Křemenáč borový (Leccinum vulpinum) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.

Obsah

[editovat] Synonyma

  • Leccinum aurantiacum (Bulliard ex St. Am., 1791) S. F. Gray, 1821 var. vulpinum (Watling, 1961) Pilát, 1966 – (křemenáč osikový liškohnědý)
  • Krombholziella vulpina (Watling, 1961) Šutara, 1982 – kozák borový
  • Boletus vulpinus (Watling, 1961) Hlaváček, 1990 – (hřib liškohnědý)
Poznámka
České názvy synonym uvedené v závorce jsou nově vytvořeny pro potřeby Wikipedie.

[editovat] Popis

  • Klobouk má v průměru (5)-6-10-(12) cm, v mládí je polokulovitý, později až plochý, rezavočervený nebo hnědooranžový, sametový, matný, suchý, při okraji červenější.
  • Rourky jsou bělavé až smetanové, 1,5 až 2,5 cm dlouhé, pak šedookrové s jemným nafialovělým nádechem, dosti vysoké.
  • Póry jsou drobné, okrouhlé, s šedohnědým nebo špinavě okrovým nádechem.
  • Třeň o průměru 1,5-4 cm a délce 7-15 cm je v mládí břichatý, později válcovitý nebo kyjovitý, bělavý, posetý červenohnědými šupinkami, které stárnutím tmavnou.
  • Dužnina je bílá, na řezu se zbarvuje v klobouku růžově, ve třeni tmavorůžově, pak šedofialově, později šedomodře.
  • Výtrusný prach je hnědý nabíhající do olivova.
  • Chuť je příjemná, vůně nevýrazná.

[editovat] Rozšíření

Vyskytuje se vzácně v celém mírném pásmu severní polokoule.

[editovat] Výskyt

Roste vzácně a roztroušeně v červenci až říjnu, v jehličnatých lesích, výhradně pod borovicemi.

[editovat] Využití

Je jedlý a dobrý. Tento křemenáč patří mezi poměrně vzácné houby. Jeho použití v kuchyni mnohostranné. Je ceněn pro tuhost a masivnost svých plodnic, které jen málo červivějí. Starší plodnice mívají spodní části třeně velmi tuhé, ty odkrajujeme a do pokrmů nepoužíváme, jsou použitelné na přípravu houbového prášku.

[editovat] Literatura

  • Erhart, J.; Erhartová, M.; Příhoda, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. - Str. 172.
  • Dermek, A. Atlas našich húb. Bratislava : Obzor, 1979. - Str. 360.
  • SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 23.

[editovat] Externí odkazy

V jiných jazycích