Diskuse:Klub angažovaných nestraníků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

[editovat] Vzpomínky na Klub angažovaných nestraníků v r. 1968

MUDr. Jan Štěpánek, bývalý předseda KAN
Švýcarsko, červen 2005
(psáno pro časopis Náš Turnov)

Starší občané si zcela jistě vzpomenou na mocenské dogma o vedoucí úloze KSČ (Komunistické strany Československa) ve společnosti. Vedoucí úloha KSČ byla paralyzujícím opiem občanské společnosti. Členství ve straně přinášelo všechny výhody, straníci zůstávali druhořadými občany.

V roce 1967 probíhal uvnitř KSČ boj o moc mezi dogmatickými komunisty pod vedením A. Novotného, který byl prezidentem republiky a prvním tajemníkem strany, a liberálnějším křídlem. Liberálové pod vedením A. Dubčeka vysílali naléhavé signály, žádající o všelidovou tzv. socialismu s lidskou tváří. To ovšem neznamenalo, že by se liberálnější komunisté snad chtěli dělit o moc na základě voleb. I částečná liberalizace však vyvolávala naději, že se snad i nekomunistům bude dýchat volněji.

To byl důvod k založení Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Byla to geniální myšlenka. Klub v sobě soustředil bezpartijní občany různých názorů. Pojem politického klubu byl v tehdejších zákonech neznámý, a to působilo komunistickým hlídačům obtíže. Spolkové oddělení ministerstva vnitra nepovolilo KAN, povolilo pouze tzv. přípravnou činnost k jeho založení. Ani přípravná činnost nebyla právně definována. V praxi záleželo jen na občanské odvaze. Většina veřejných schůzí (i shromáždění na Žofíně) byla zakázána a přece se uskutečnily. Schůze měly jiskřivou atmosféru (příklady: ČKD v Praze, Turnov, Říčany aj.) a trvaly dlouho do noci.

KAN velmi poškodil Sviták, který rychle měnil stanoviska a v KANu nikdy nebyl a nikdy neměl žádné pověření. Tzv. liberální komunisté v pozadí účinně KAN blokovali (články a prohlášení nesměly vyjít, televizní vystoupení se nesměla odvysílat). Komunisté vynucovali přijetí dvou požadavků: uznání vedoucí role KSČ a vstup do Národní fronty. Moje standardní odpověď „Zakažte KAN a občané si o vás nebudou dělat iluze“ vyvolávala zlobné emoce, zejména u Z. Mlynáře.

Chci se zmínit o osobních setkáních s představiteli tehdejší komunistické garnitury. S výjimkou setkání s Mlynářem a Šikem byla to setkání mezi čtyřma očima.

E. Erban (člen ÚV KSČ a vedoucí činitel Národní fronty) mně položil otázku: „Víte, kdo jsem já?“. Pokračoval: „Já nejsem žádný komunista, já jsem sociální demokrat“.

J. Smrkovský mě přesvědčoval, že jen marxismem vyzbrojená KSČ může vést národ. Vše bylo banální, ale bez hrozeb.

F. Kriegel hrál roli kolegy-lékaře a hodného strýčka. Když dostanu rozum a uznám to, dostanu vysokou funkci (neřekl jakou) a auto s šoférem. Ani Kriegel nevyhrožoval. Je mně dnes hořko, slyším-li o laureátech Ceny F. Kriegela.

O. Šik se se mnou a S. Langrem konspirativně sešel v soukromém bytě svého přítele Hejla. Byla to taktizující sondáž politického hráče. I po příchodu interventů vyjížděl ze Švýcarska do vlasti a zpět.

Z. Mlynář byl chytrý a cílevědomý komunista. Netajil se svým pohrdáním k osobě „neschopného a bezkoncepčního“ Dubčeka. Mlynářovi bylo jasné, že jediným schopným dirigentem mocenského orchestru KSČ je jen a jen on sám. Redaktoři některých deníků (Zemědělské noviny, Svobodné slovo aj.) mně sdělili, že jim Mlynář dával pokyny k tiskové blokádě KANu. Odpor ho drážil. Několikrát vybuchl s tím, že jednání končí a že si nasadí „policejní čepici“.

Šimon byl tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze. Podobal se Z. Mlynářovi. Bystrý, obratný a všeho schopný. K dokreslení jednu historku: KAN organizoval veřejnou politickou diskuzi s Šabatou (tajemník KSČ Jihomoravského kraje). Šabata přislíbil účast. Sál byl přeplněn, ale Šabata nepřijel a ani se neomluvil. Po jisté době jsem se se Šabatou opět setkal a překvapil mě trpkou výčitkou: „Proč jste tn meeting odvolal?“. Dostal ode mne telegram, ve kterém zmíněnou diskuzi odvolávám. Tuto hanebnost spáchal Šimon. I Československá tisková kancelář (ČTK) uveřejnila mým jménem, ale opět bez mého vědomí, prohlášení stejného obsahu. V ČTK mě po jistých rozpacích sdělili, že jim to nařídil Šimon.

A. Dubček se nechal slyšet, že o KANu nic neví. Několikrát jsem se pokoušel o informační pohovor. Dostal jsem se až k jeho prvnímu pomocníku (to bylo oficiální označení), dále ne. Ani televizní diskuze s paní Bednářovou a Dubčekově koncepci nesměla být odvysílána.

Č. Císař měl častá liberálně znějící prohlášení, ale kontaktu s protisocialistickými silami – tak nás komunisté nazývali – se bál.

Rozhovor s ministrem vnitra Pavlem ne mne udělal dobrý dojem. Nepřesvědčoval, nehrozil a jen tichým hlasem opakoval“ „Buďte opatrní“. A dodal: „Nevím, jak dlouho tu (hovor se konal v budově ministerstva vnitra) budu.“

Ministr spravedlnosti Kučera byl v červnu 68 velmi přátelský a žádal, abych s Klubem vstoupil do jeho Nár. soc. strany. To byla jen jiná cesta k uznání vedoucí role KSČ.

Zajímavá byla zkušenost při získávání podpisů k Prohlášení KAN. Akademik Wichterle a spisovatel Seifert podepsali ihned. Seifert mi řekl: „Já se komunistů bojím, ale podepíšu“. Osobně jsem se nejvíce těšil na setkání s prof. Charvátem. Všichni jsme ho měli rádi. Jeho dlouholetá spolupracovnice paní doc. Šilinková-Málková mě před setkáním varovala, že pan profesor asi nepodepíše. A nepodepsal. Vysvětlil mi, že řešení společenských problémů náleží KSČ.

Několik dní po invazi přišlo telefonické vyzvání, abych se dostavil na ministerstvo vnitra, a to bez udání důvodů. Byly to dramatické hodiny a tak jen to podstatné. S obavami jsem se loudal z II. interní kliniky, kde jsem pracoval, Štěpánskou ulicí k Václavskému náměstí. Na otázku řidiče stojícího taxi „Kam?“ jsem odpověděl „Na ministerstvo vnitra“. Taxikář se mě zeptal: „Nejste předseda KANu“ a ihned dodal: „Víte, jak na Letné (myslel tím ministerstvo vnitra) vypadá?“ Přijeli jsme na druhou stranu před budovu.

Před vchodem stáli ozbrojení Rusové se třemi malými džípy; kontrolovali vcházející. Můj strach stoupl. Řidič mě zavezl na ministerstvo spravedlnosti a prostřednictvím červeného telefonu ministra jsem navázal spojení se Spolkovým oddělením ministerstva vnitra. Mluvícího jsme poznal podle hlasu z dřívějších jednání. Ubezpečil mě, že se postará o moji bezpečnost. Neřekl jak a nesdělil mi důvod setkání. Taxík stále čekal o odvezl mne znovu na Letnou. A řidič se rozhovořil. „My pražští taxikáři jsme se domluvili. Když budovu ministerstva neopustíte, odvezeme vaši rodinu do jižních Čech a budeme se o ni starat. To vám slibujeme.

To byl tehdy cocktail pocitů: radost, vděčnost, hrdost na naše lidi a na pražské taxikáře, ale i strach z toho, co přijde. Vystoupil jsem u stadionu a šel po chodníku letenské pláně k ministerstvu vnitra. Byl jsem ještě daleko od vchodu, ale všiml jsem si, že ke mně přicházejí dva mladí štíhlí příslušníci SNB. Prošli kolem s otázkou „Dr. Štěpánek?“. Špitl jsem „Ano“. Jeden z nich mně „cosi“ podal a dodal „Jděte dál, vše je v pořádku“. To „cosi byla průkazka příslušníka ministerstva vnitra na mé jméno. Předložil jsem ji ruskému dozorčímu. Zasalutoval a vpustil mě do budovy. Tam mně oznámili, že ruší povolení k přípravné činnosti.

Na pracovišti mě poprvé a naposledy navštívila delegace Celouniverzitního výboru KSČ Karlovy univerzity. Sdělili: „Našim soudruhům se podařilo dostat za tebe celospolečenskou záruku od sovětských soudruhů“. Ničemu jsem nerozuměl. A vysvětlení: Kontrarevolucionáři budou postaveni před stanné soudy. O stanných soudech se zmiňoval i Smrkovský. Přišla i poznámka, že bych měl okamžitě vycestovat. K tomu jsem potřeboval pas pro manželku.

V Bartolomějské ulici jsem potkal pacienta II. interní kliniky, kterého jsem léčil. Pacient, jinak velitel zajišťovací vazby v Praze, se ptal: „Co tu děláš?“ V rozpacích jsem odpověděl, že potřebuji pas. Major či podplukovník Habětín se utrhl: „Pěkná hloupost pustit se do politiky a nemít pas pro manželku! Nikam nejezdi. Padesátá léta nebudou, ale zavřít tě musíme. Jsi slušný člověk a budeš se dobře chovat. Dostaneš pět let a po půlce jdeš domů. Co to je jen dvaapůl roku kriminálu pro mladého chlapa. Zůstaň doma!“ Pozoruhodné bylo, že mi ten pas za 24 hodin dal.

Potřeboval jsem ještě kvalifikační potvrzení, ale můj šéf se bál. Cítil jsem se sám a opuštěn. Nakonec mě vybavil dobrým vysvědčením prof. Dienstbier (prorektor university), který projevil občanskou odvahu. Po různých dalších dramatických komplikacích jsem odejel a tak ztratil vlast, kterou jsem nikdy nechtěl opustit.

Přeji současné aktivní generaci stejnou důvěru v budoucnost, stejnou odvahu a stejnou nezištnost, jak ji prokázali nestraníci v roce 1968.

MUDr. Jan Štěpánek se narodil v roce 1937 v Praze, kde vystudoval lékařství a promoval v roce 1961. Pracoval v Hlavově ústavu Fakulty všeobecného lékařství, později jako odborný internista ve Fakultní nemocnici a v Kardiopulmonární laboratoři, která byla referenční laboratoří Světové zdravotnické organizace.
V roce 1968 se opakovaně veřejně postavil za práva nestraníků, kteří byli tehdy v naší zemi druhořadými občany. A právě to změnilo běh autorova života. V září 1968 byl vedením Karlovy univerzity vyzván k odjezdu do ciziny.
V zahraničí pracoval v kardiovaskulárním výzkumu firmy CIBA-GEIGY v Basileji. Publikoval několik desítek prací a měl příležitost navštívit řadu vedoucích pracovišť v USA. I v době práce ve farmaceutickém průmyslu měl pravidelné klinické dny, aby neztratil styk s klinickou medicínou. Po získání švýcarské internistické odbornosti se věnoval nemocným a medicíně.
Dnes žije s manželkou u Basileje, mají dva dospělé syny.


IMHO to sem vubec nepatri - neenc styl, ale kdybz\ych to chtel nekam umistovat, dal bych to politicke strany a pojmenoval to dle názvu tj. ty vzpomínky, pokud tak učiníte, dám na to hlasování o smazání :-((. Vrba 15:57, 29. 6. 2005 (UTC)

[editovat] Tak tedy začátek diskuse

Kam to přijde, no máte tu přátelé domorodci problém. Já takové věci přičítám ke kategorii Opozice či podobně. To ale asi nebude ten největší problém. KAN byl poněkud rozporuplný již 1968, nebylo zcela jasné, co chtěli (i když jsem jim tenkrát fandil). Jenomže dívám-li se zde na výroky pana Štěpánka (viz výše), tak začínám mít potíže. Psal-li by tyto řádky před třeba třiceti lety, tak ok. Jenže tyto myšlenky jsou celkem čerstvé (2005) a tedy jaksi nereflektivní. Já ze své činnosti znám například Zdeňka Mlynáře velice dobře osobně a vím, že v sedmdesátých letech (a i později) zastával poněkud jiný názor na KAN než jak je tu nahoře tvrzeno. Zdeněk M., ať už měl chyby nebo ne, se podílel v zahraničí jako i mnoho jiných na solidárních akcích s českou opozicí a publicisticky na odhalení perfidity tehdejšího režimu.; a byl navíc, jak ho znám, tolerantní. -jkb- 16:42, 29. 6. 2005 (UTC)

Prosim Te, ja uznavam, ze Mlynar mohl byt prijemny spolecnik, ale komunistou zustal, v Moskve to podepsal a nikdo ho nasilne nenutil, ani mu nevyhrožoval, L. B. k nim mel soudruzsky projev, to nepopiral ani Z. Mlynar. Jinak nevim on ten 68 je v teto rep. mytus, vichni jsme ho tak prozivali, ale slo pouze o boj dvou stranickych klik a pokud se podivam co "reformni" komuniste delali pred a po r. 68, tak se vsichni muzou akorat tak stydet, drzeli se fci dokud to slo a pak sli delat disent, ono uprimne co jim zbylo jinou moznost nemeli. To jsme samozrejme tehdy nevedeli, ani jsme nevedeli, ze nas mlati policiste na Dubcekuv rozkaz a ty hesla - lide, nestavkujte at neposkodite socialisticke zrizeni - kdyby se Z. M. zastaval nekdo komu je 20, ale vzdyt si to pamatujes, navic cetl jsi Mlynarovo "Mraz prichazi z Kremlu"? vzdyt to co tam tvrdi je v rozporu s jeho chovanim, nebo on tedy vedel kam to rusove se socialismem dotahli a chtel nas tam dotahnout take? Ja bych se ho nezastaval, nefandil bych ani KANu.
Ale vzdyt to cele bylo o hesle "... Vzdyt uz jsme temer uverili, ze se mrsina obrodi,/ze bestii lze dati lidske rysy/eventualne celou tvar."
Ze je p. Stepanek nereflektivni je uplna pravda, ja take nereaguji na Stepanka, toho bych smazal a vubec se jim nezabyval, ale Mlynare bych se take nezastaval, vzdyt Ti pul zivota zprasili, kolikrat si byl doma a on byl reprezentant teto ideologie a jestli Sasa nebo Gustáv nevidím rozdíl, ono konečně doba v jaké se dostali k moci rozhodně neprala slusnym lidem. Kdypa zakazali Tvar, kdy umoznili neco vydat Frantovi, Beneš dostal v r. 67 5 let za spolupraci se svedectvim a tak muzu prece pokracovat, dal je to neuhajitelne dejiny je odsoudi, jejich politika se ani nesnazila zabranit ruskemu vpadu, ani se nesnazili dostat k demokraci, proste chteli zvednout strop, ano neryli jsme za nich drzkou v zemi, byli jsme pouze na kolenou. Vrba 18:35, 29. 6. 2005 (UTC)

[editovat] nesouhlas s odkazem

Ja nevim, nechci pusobit zaujate ackoli jsem, ale me se ten odkaz nelibi. Myslim, ze se netyka KANu jako takoveho, ale nekterych velmi kontroverynich nazoru (vzpominek) p. Stepanka, navic dolozitelnost toho co tvrdi je minimalne diskutabilni. Ja sice souhlasim s nazorem, ze je jedno jestli Smrkovsky ci Bilak, ale tento odkaz sem IMHO nepatri. Vrba 11:10, 17. 7. 2005 (UTC)