Severojižní magistrála
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Severojižní magistrála[1] (zkratka SJM) je silniční komunikace v Praze, procházející středem města a zásadním způsobem ovlivňující dopravní situaci v pražském centru.
[editovat] Poloha
SJM plynule vychází z dálnice D8 u Zdib, vede okolo Ďáblic, přes Prosek, dále ulicí V Holešovičkách na most Barikádníků, z něj do Argentinské ulice a kousek po nábřeží. Z Holešovic vede přes Hlávkův most, přes Florenc, kolem Hlavního nádraží, před Národním muzeem (druhý směr vede za ním), potom přes náměstí I. P. Pavlova, Nuselský most, Nusle a Pankrác. Plynule se tak napojuje na dálnici D1 vedoucí do Brna. Magistrála v podstatě kopíruje trasu linky metra C.
[editovat] Vznik a vývoj
Některé součásti SJM, které existují dnes, byly plánovány již v dřívějších dobách; např. přemostění Masarykova nádraží nebo Nuselský most. SJM byla otevřena postupně (1973 část na jih od Národního muzea; 1978 od Národního muzea k severnímu předmostí Hlávkova mostu; 1980 nový most Barikádníků). V úzké návaznosti byla řešena také přestavba Hlavního nádraží. Kvůli SJM musela být řada komunikací přeložena nebo úplně zrušena. Jediný dnes plynule nenavazující úsek v Holešovicích měl být řešen zrušením nádraží Praha-Bubny a přímým propojením vyústění z Hlávkova mostu s Argentinskou ulicí poblíž mostu Barikádníků.
[editovat] Úvahy do budoucna
Počítá se s tím, že až bude dobudován celý Pražský okruh, význam magistrály klesne na úroveň pouhé místní obslužnosti, případně bude také zúžena. Uvažuje se především o tom, že by se v centru města směr na Brno převedl z Mezibranské ulice do Legerovy, čímž by se opět Národní muzeum funkčně propojilo s Václavským náměstím. Dříve existovaly i úvahy o zrušení magistrály, ty se však ukázaly se jako neprůchodné, protože tímto směrem bude stále proudit doprava, kterou nelze převést jinam.
- ↑ V dobové literatuře bývá tato komunikace označována „II. severojižní magistrála“. Označení udávalo předpokládanou polohu v půdoryse města, protože v 60. letech prosazovaný roštový systém počítal v severojižním směru se třemi souběžnými komunikacemi.

