Když jsem já šel tou Putimskou branou
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Když jsem já šel tou Putimskou branou je známá lidová píseň z jižních Čech. Konkrétně byla napsána v 19. století v klášteře v Milevsku. V textu písně se připomíná Písek jako město študáků, tedy studentů, což platí až do současnosti. Dále je zde připomínaná Putimská brána (zbourána 1836). Tato píseň se také objevuje v mnoha variacích jako znělka českobudějovického vysílání Českého rozhlasu. Ve své době a na počátku 20. století bývala tato píseň oblíbená, zvláště mezi studenty. V současné době již nemůže zapřít svůj lidový charakter.
[editovat] Text písně
1. Když jsem já šel tou Putimskou branou, dívaly se dvě panenky za mnou -ref- a volaly: študente, ty malý premiante! -ref- 2. Proč, panenky, proč na mě voláte, pročpak vy mě študovat nedáte, -ref- já vás nesmím milovat, já musím študýrovat.-ref- 3. Sedm let jsem v Písku študýroval, ani jednu pannu nemiloval, -ref-jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád.-ref- 4.Počkej, holka, však ty budeš plakat, až já budu kázáníčko kázat, -ref-v tom píseckym kostele, první bude pro tebe.-ref- 5. Počkej, holka, ty se budeš soužit, až já budu tvojí svatbu sloužit -ref-v tom píseckym kostele, první bude za tebe.-ref-

