Kritická teplota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kritická teplota je terminus technicus, který se vyskytuje v různých oblastech chemie a fyziky:

  1. teplota, nad kterou nelze pouhým zvyšováním tlaku dosáhnout kapalného stavu. Při vyšších teplotách se už nevyskytuje kapalina. Mezi kapalinou a plynem zmizí rozhraní a látka se stane stejnorodou.
  2. teplota, při které dochází k supravodivému jevu u jednotlivých materiálů. Při této teplotě klesá elektrický odpor (rezistance) materiálu téměř na nulu.
  • V roce 1960 byl materiál s nejvyšší kritickou teplotou slitina niobu a germania (Nb3Ge) - 23 K
  • V roce 1986 Georg Bednorz a Alex Müller připravili první keramický supravodič - 35 K .
  • Nynější nejvyšší dosažená kritická teplota je 138 K