Pseudověda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

tak ne!
Tento článek nebo jeho část může obsahovat výsledky vlastního výzkumu nebo neověřená tvrzení. Prosím pomozte Wikipedii tím, že přidáte reference. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

Pseudověda nebo také pavěda je druh znalostí či postupů, který není všeobecně uznáván vědeckým prostředím jako věda a která se snaží jako věda vystupovat, ačkoliv nesplňuje (nebo je ve zjevném rozporu) základní pravidla vědy, zejména není založena na ověřitelné vědecké metodě.

Pseudověda používá vědecký jazyk, ale teze či teorie nenacházejí potvrzení ve vědeckých výzkumech nebo jsou dokonce ve vzájemném rozporu. V krajních případech jsou dokonce v přímém rozporu s teoriemi vědecky ověřenými.

Obsah

[editovat] Odlišení vědy od pseudovědy

Možnost oddělení nauky „vědecké“ od „pseudovědecké“ na základě vědeckých principů je samo o sobě kontroverzí záležitostí neustále diskutovanou filozofíí vědy. Vzhledem k tomu, že termín „pavěda“ nebo i „pseudověda“ má negativní vyznění, osoby, které jsou hodnoceny tímto způsobem, takřka vždy odmítají klasifikaci a zásady, podle kterých se klasifikace provádí.

Typičtí zastánci pozitivismu považují za pseudovědy například astrologii, alchymii, magii a ostatní hermetické vědy, dále frenologii, homeopatii nebo scientologii[chybí zdroj].

Typičtí zastánci fenomenologického přístupu považují za pseudovědu naivní formy pozitivismu[chybí zdroj].

Typičtí zastánci kritického přístupu považují za pseudovědu například pokleslé formy hermetických i pozitivistických věd[chybí zdroj].

Možným názorem je i že žádná teorie není sama o sobě pseudovědecká - tedy že vědeckost nebo pseudovědeckost výzkumu není dána předmětem výzkumu, ale použitými metodami.

Richard McNally, profesor psychologie na Hardvardské Univerzitě, říká: "Termín 'pseudoscience' se stal jen o málo víc než módní pobuřující heslo pro rychlé odmítnutí oponenta v mediální přestřelce" a "Když si terapeut-podnikatel činí nároky na základě svých léčebných zásahů, neměli bychom ztrácet čas snahou zjistit jestli jeho zásahy patří do pseudovědy. Raději bychom se ho měli ptát: Jak víš, že tvé metody fungují? Jaké máš důkazy?"[1]

[editovat] Identifikace pseudovědy

Obor, praxi nebo oblast bádání lze důvodně nazvat pseudovědeckými, pokud (1) jsou prezentovány jako by byly v souladu s všeobecně přijatými normami vědeckého výzkumu, ale zároveň (2) prokazatelně nedokážou těmto normám vyhovět, především kvůli nesprávnému použití vědecké metody.[2]

Mezi navržené indikátory špatné vědecké práce patří:

Užívání vágních, přehnaných nebo netestovatelných tvrzení

  • Prosazování vědeckých tezí, které jsou spíš vágní než precizní a které nejsou doloženy konkrétními měřeními.[3]
  • Zanedbání užívání provozních vymezení (tj. vědeckého popisu provozních mezí, v jejichž rozsahu lze uskutečňovat číselná měření). [4]
  • Opomenutí nutnosti racionálně užívat principu úspornosti, tj. tam, kde je možné více funkčních vysvětlení, zanedbání hledání takového, které vyžaduje co možná nejméně dodatečných předpokladů (viz též Occamova břitva)[5]
  • Užívání obskurního jazyka nebo nesprávné užívání zjevně odborného slangu ve snaze vyzdobit tvrzení vnějškovým dojmem vědeckosti.
  • Nespecifikování okrajových podmínek: Většina uznávaných vědeckých teorií předkládá okrajové podmínky (meze), ve kterých se předpovídaný fenomén uplatňuje a ve kterých se neuplatňuje. [6]

Přehnané spoléhání na potvrzování a nikoliv na vyvracení

  • Prosazování vědeckých tezí, které nelze falsifikovat v případě jejich nesprávnosti, nepřesnosti nebo bezvýznamnosti[7]
  • Trvání na tvrzeních, že teorie něco předpovídá, aniž by bylo předvedeno, že to skutečně předpovídá [8]
  • Uplatňování teze, že co nebylo prokázáno jako nepravdivé, musí být pravdivé a obráceně (vizte: Logický klam#Argument oslovující nevědomost)[9]
  • Přehnané spoléhání se na dobrozdání a vyprávění. Takové důkazy mohou být užitečné při objevování (tj. při vytváření hypotéz), ale neměly by být užívány při zkoumání oprávněnosti (tj. při testování hypotézy). [10]
  • Výběrové vyhodnocování experimentálních výsledků: předkládání dat, u kterých se zdá, že potvrzují vlastní tvrzení, a potlačování nebo odmítání vzít v úvahu data, která tvrzením odporují.[11]
  • Obrácené břemeno důkazů. Ve vědě spočívá důkazní břemeno na člověku, který věc tvrdí, nikoliv na kritikovi. „Pseudovědecké“ argumenty často obracejí tento princip a požadují, aby skeptici dokázali nade vší pochybnost, že tvrzení (např. předpoklad účinnosti nové terapeutické techniky) je nepravdivé. Je v zásadě nemožné prokázat všeobecnou negaci, takže tato taktika nesprávně uvaluje důkazní břemeno na skeptika a nikoliv na obhájce tvrzení.[12]
  • Odvolávání se k holismu: Zastánci pseudovědeckých tvrzení, především v oblastech léčitelství, alternativní medicíny, přírodní medicíny a duševního zdraví se často uchylují k „holistické mantře“, aby vysvětlili negativní nálezy.[13]

Uzavřenost před zkoumáním jinými experty

  • Vyhýbání se tomu, aby byly teorie před publikací výsledků posouzeny jinými odborníky („věda přes tiskové konference“).[14] Někteří zastánci teorií, které odporují uznávaným vědeckým teoriím, nechtějí svou práci podrobit nezřídka nevybíravé kritice jiných odborníků, což někdy zdůvodňují předpokládanou zaujatostí vůči tezím odporujícím zavedeným paradigmatům, a někdy tím, že tvrzení nelze adekvátně zhodnotit užitím standardních vědeckých metod. Jelikož zůstávají v izolaci vůči zkoumání jiných odborníků, vzdávají se možnosti korigující zpětné vazby od informovaných kolegů.[15]
  • Neposkytování adekvátních informací jiným výzkumníkům k reprodukování proklamovaných výsledků.[16]
  • Prohlašování znalostí za tajemství nebo vlastnictví, zejména při výzvách k poskytnutí dat nebo metodologie k prozkoumání.[17]

Nedostatečný vývoj

  • Neschopnost vyvíjet se a reagovat na dodatečné důkazy svých tvrzení.[18] Terrence Hines označil astrologii jako subjekt, který se za poslední dvě tisíciletí změnil jen velmi málo.[19]
  • Chybějící schopnost samoopravy: při vědeckovýzkumných programech nezřídka vznikají chyby, ale v průběhu času je sklon tyto chyby eliminovat.[20] Na druhou stranu teorii lze obvinit z pseudovědeckosti, pokud zůstává nezměněna navzdory neslučitelným důkazům.[21]

Přesouvání sporů do osobní roviny

  • Uzavřené společenské skupiny a granfalloony. Autoritativní osobnost, potlačování nesouhlasu a skupinové myšlení usnadňují přijímání víry v myšlenky, které nemají racionální základ. Při pokusech zpochybnit jejich světonázor má skupina tendenci označit kritiky za nepřátele.[22]
  • Prosazování tezí o konspiraci části vědecké komunity, která se snaží potlačit výsledky.[23]
  • Napadání motivů nebo charakteru kohokoliv, kdo zpochybňuje tvrzení (viz napadání ad hominem).[22]


Subjekty mohou být považovány za pseudovědecké z různých důvodů; Popper považoval astrologii za pseudovědu jednoduše proto, že astrologové udržují svá tvrzení tak vágní, že jsou z principu nevyvratitelná, zatímco Thagard zastával tentýž názor, protože astrologové téměř neusilují o vývoj své teorie, nejeví zájem o pokusy kriticky porovnat jejich teorii vůči ostatním a jsou při přijímání důkazů selektivní. Obecněji, Thagard zastával názor, že pseudověda inklinuje k zaměření na vnější dojem než na kauzální vztahy.

Část kritiky vedoucí k obvinění z pseudovědeckosti je platná v určitém rozsahu také na některé nové vážně míněné vědecké práce. To zahrnuje:

  • teze nebo teorie nenavazující na předcházející experimentální výsledky
  • tvrzení odporující experimentálně zjištěným výsledkům
  • práce nefungující při aplikaci standardních koncepčních definic
  • emocemi podbarvený odpor vědecké komunity vůči novým tvrzením a teoriím [24]

Věda je také odlišitelná od zjevení, teologie nebo duchovna v tom, že prohlašuje, že nabízí vhled do fyzického světa, získaný „vědeckým“ způsobem. Myšlenkové systémy pocházející od „boha“ nebo získané „vnuknutím“ se nepovažují za pseudovědu, pokud se neprohlašují být vědeckými nebo se nepokoušejí nahradit dobře zavedenou vědu.

Některé postoje a všeobecně zastávané názory v populární vědě nesplňují vědecká kritéria. Populární věda někdy špatně rozlišuje mezi vědou a pseudovědou v široké veřejnosti nebo dokonce zahrnuje i science fiction.[25] Populární věda je vskutku zaplavována, a někdy také vychovává lidi, kteří nepovažují za závazné dodržovat vědeckou metodu a využívat posuzování jinými odborníky.

[editovat] Reference

  1. Laudan L (1996) „The demise of the demarcation problem“ v Ruse, Michael, But Is It Science?: The Philosophical Question in the Creation/Evolution Controversy pp. 337-350.
  2. Cover JA, Curd M (Eds, 1998) Philosophy of Science: The Central Issues, 1-82
  3. např. Gauch (2003) op cit na str. 211 ff (Probability, „Common Blunders“)
  4. Paul Montgomery Churchland, Matter and Consciousness: A Contemporary Introduction to the Philosophy of Mind (1999) MIT Press. p.90. „Most terms in theoretical physics, for example, do not enjoy at least some distinct connections with observables, but not of the simple sort that would permit operational definitions in terms of these observables. [.] If a restriction in favor of operational definitions were to be followed, therefore, most of theoretical physics would have to be dismissed as meaningless pseudoscience!“
    „Například většina termínů teoretické fyziky se netěší nejmenší souvislosti s pozorováními, dokonce ani toho druhu, aby pozorování bylo možné provozně vymezit těmito termíny [.] Jestliže bychom striktně aplikovali kritérium užívání provozních vymezení, museli bychom se vzdát většiny teoretické fyziky jako nesmyslné pseudovědy!“
  5. Gauch HG Jr. (2003) op cit 269 ff, „Parsimony and Efficiency“
  6. Hines T (1988) Pseudoscience and the Paranormal: A Critical Examination of the Evidence Buffalo NY: Prometheus Books. A Skeptical Inquirer Reader
  7. Lakatos I (1970) „Falsification and the Methodology of Scientific Research Programmes.“ in Lakatos I, Musgrave A (eds) Criticism and the Growth of Knowledge pp 91-195; Popper KR (1959) The Logic of Scientific Discovery
  8. např. Gauch (2003) op cit na 178 ff (Deductive Logic, „Fallacies“), a v 211 ff (Probability, „Common Blunders“). např. [1] Macmilllan Encyclopedia of Philosophy Díl 3, „Fallacies“ 174 'ff, zvláště sekce v „Ignoratio elenchi“
  9. Macmillan Encyclopedia of Philosophy díl 3, „Fallacies“ 174 'ff zvláště 177-178
  10. Bunge M (1983) Demarcating science from pseudoscience Fundamenta Scientiae 3:369-388, 381
  11. Thagard (1978)op cit na 227, 228
  12. Lilienfeld SO (2004) Science and Pseudoscience in Clinical Psychology Guildford Press (2004) ISBN 1-59385-070-0
  13. Ruscio J (2001) Clear thinking with psychology: Separating sense from nonsense, Pacific Grove, CA: Wadsworth
  14. Peer review and the acceptance of new scientific ideas (Varování 469 kB PDF)*Peer review – process, perspectives and the path ahead; Lilienfeld (2004) op cit Z druhého pohledu, např. Peer Review as Scholarly Conformity
  15. Ruscio (2001) op cit.
  16. Gauch (2003) op cit 124 ff"
  17. Gauch (2003) op cit 124 ff"
  18. Lakatos I (1970) „Falsification and the Methodology of Scientific Research Programmes.“ v Lakatos I, Musgrave A (eds.) Criticism and the Growth of Knowledge 91-195; Thagard (1978) op cit píše: „We can now propose the following principle of demarcation: A theory or discipline which purports to be scientific is pseudoscientific if and only if: it has been less progressive than alternative theories over a long period of time, and faces many unsolved problems; but the community of practitioners makes little attempt to develop the theory towards solutions of the problems, shows no concern for attempts to evaluate the theory in relation to others, and is selective in considering confirmations and disconfirmations.“
    Překlad: „Nyní můžeme vytýčit následující demarkační princip: Obor nebo teorie aspirující na to být vědecká, je pseudovědecká tehdy a jen tehdy, když je po dlouhý čas méně progresívní než alternativní teorie a je vystavena mnoha nevyřešeným problémům; komunita odborníků se však málo snaží teorii rozvíjet tak, aby problémy řešila, nejeví zájem o srovnávání teorie s alternativními teoriemi a je výběrová při úvahách, co teorii potvrzuje a co nepotvrzuje“
  19. Hines T, Pseudoscience and the Paranormal: A Critical Examination of the Evidence, Prometheus Books, Buffalo, NY, 1988. ISBN 0-87975-419-2. Thagard (1978) op cit 223 ff
  20. name=Ruscio120>Ruscio J (2001) op cit. p120
  21. Práce Scientists Confront Velikovsky (1976) Cornell University, se těmito rysy také do určité hloubky zabývá, stejně jako práce Thomase Kuhna, např. The Structure of Scientific Revolutions (1962), která také diskutuje některé prvky v seznamu charakteristik pseudovědy.
  22. 22,0 22,1 Devilly GJ (2005) Power therapies and possible threats to the science of psychology and psychiatry Austral NZ J Psych 39:437-445(9)
  23. např. archivefreedom.org prohlašujícící, že „The list of suppressed scientists even includes Nobel Laureates!“ … přeloženo „Seznam potlačovaných vědců zahrnuje i laureáty Nobelovy ceny!“
  24. Kuhn TS (1962) The Structure of Scientific Revolutions
  25. [2]

[editovat] Externí odkazy

  • [3] - Pseudovědecké představy o pojmu energie
  • [4] - pavědecký výzkum v SSSR, jehož cílem bylo vytvořit z ozimé pšenice pšenici s vlastnostmi jarní pšenice