Nicolae Ceauşescu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nicolae Ceauşescu
Nicolae Ceauşescu

Nicolae Ceauşescu (26. ledna 1918 Scorniceşti – 25. prosince 1989 Târgovişte) byl rumunský komunistický vůdce a diktátor.

[editovat] Postup k moci

  • V mládí vstupuje do ilegální komunistické strany
  • 1939 – Žení se s Elenou Petrescu
  • 1940 – Je uvězněn. Ve vězení se spřátelí s tehdejším komunistiským vůdcem Dejem
  • 1944 – Prchá z vězení upevňuje si pozici ve straně
  • 1945 – Kandidát ústředního výboru Komunistické strany
  • 1947 – Komunisté se ujímají moci v zemi
  • 1948-50 – Ministr zemědělství
  • 1950-54 – Náměstek ministra národní obrany
  • 1955 – Vedoucí stranického sekretariátu a člen politbyra KS Rumunska
  • 1965 – Generální tajemník KS Rumunska
  • 1967 – Předseda Státní rady
  • 1968 – Kritizuje vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa
  • 1974 – Prezident země
  • 1989 – Dává rozkaz své ozbrojené tajné policii securitate (která jej drží u moci) krvavě potlačit demonstrace v Temešváru. V zemi však vypukne rozsáhlé povstání, při útěku je chycen, po krátkém vojenském soudu pak odsouzen i se svojí ženou k smrti.

[editovat] Kult osobnosti

Pomník Ceaucescova kultu Palác lidu, 300 vlaků mramoru, 700 tun bronzu, 1000 místností. Dnes v něm sídlí rumunský parlament, ale stále není plně využit
Pomník Ceaucescova kultu Palác lidu, 300 vlaků mramoru, 700 tun bronzu, 1000 místností. Dnes v něm sídlí rumunský parlament, ale stále není plně využit

Okolo Ceauşesca existoval rozsáhlý kult osobnosti, který se blížil například kultu Josifa Stalina či Envera Hodži. Tím byli ovlivněni v prvé řadě např. i domácí umělci – ti měli v podstatě dvě možnosti: živořit, nebo vůdce země podpořit a velebit. Oslavná díla vznikala jako na běžícím pásu. Malíři malovali nevkusná plátna „milovaného vůdce lidu“, Architekti stavěli paláce za obrovské peníze v době, kdy ekonomická výkonost země nevzrůstala, ba dokonce klesala (byl nedostatek paliv a fungoval přídělový systém). Na vše dohlížela všemocná securitate s rozvětvenou sítí agentů.

[editovat] Zahraničí

V západní Evropě i USA byl kupodivu Ceauşescu velmi oblíben. Bylo to především jeho kritikou Invaze do Československa a Afghánistánu. Západ v něm viděl jakéhosi trojského koně uvnitř Varšavské smlouvy – důvodem byla především jeho relativní nezávislost na SSSR; v Rumunsku například nebyli sovětští vojáci, omezena byla též ale i hospodářská spolupráce s východním sousedem republiky.

Nicolae Ceauşescu se Moskvě postavil i v otázce, která v té době měla velkou publicitu na celém světě. Rumunsko bylo jediným členem východního bloku, které odmítlo „doporučení“ bojkotovat olympijské hry v Los Angeles v roce 1984. Rumunská výprava za to při slavnostním zahájení sklidila obrovské ovace.