Krystal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O elektronické součástce krystal se můžete dočíst v článku krystal (elektronika).
Krystal je pevná látka, v níž jsou stavební prvky (atomy, molekuly nebo ionty) pravideně uspořádány v opakujícím se vzoru, který se zachovává na velké vzdálonosti (oproti atomárním měříkům). Struktura krystalu je tak určená základní jednotkou vzoru, nazývanou jednotková buňka, jejíž periodické opakování ve třech rozměrech tvoří krystalovou mříž opakuje.
Podle stupně uspořádanosti lze rozlišovat:
- monokrystaly, kde periodicita je zachovaná v celém objemu (až na krystalové poruchy)
- dvojčata, srostlé monokrystaly oddělené tzv. dvojčatnou rovinou
- polykrystaly složené z mnoha zrn neboli krystalitů
Objev kvazikrystalů přivedl v r. 1992 Mezinárodní krystalografickou unii ke změně definice krystalu.
[editovat] Ideální krystal
Ideální krystal je teoreticky důležitá představa útvaru, jehož struktura je zcela pravidelná, bez poruch, a rozprostírá se všech směrech nekonečně daleko.
Skutečné krystaly se liší konečnými rozměry (i když oproti rozměru jednotkové buňky mohou být ohromné), přítomností poruch (přítomnost některých defektů je za konečných teplot podle základních zákonů termodynamiky nevyhodnutelná), a také tím, že geometrická představa buňky a mříže udává pouze střední polohu atomů.
Ideální strukturu ideálního krystalu lze popsat z hlediska symetrie jednou z 230 prostorových grup; ty lze klasifikovat podle 14 typů prostorových mřížek v 7 soustavách.
[editovat] Krystalové soustavy
- Hlavní článek: Krystalografická soustava
Podle počtu rovin souměrnosti, os souměrnosti a přítomnosti či nepřítomnosti středu souměrnosti můžeme krystalové tvary nerostů zařadit do skupin, které označujeme jako krystalové soustavy. Jsou to (podle vrůstající souměrnosti) soustavy:
- trojklonná (triklinická)
- jednoklonná (monoklinická)
- kosočtverečná (ortorombická)
- čtverečná (tetragonální)
- šesterečná (hexagonální)
- klencová (trigonální)
- krychlová (kubická)

