Harmonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Harmonie je užití a studium současně znějících tónů a akordů v hudbě. Někdy se o ní hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby, zatímco „horizontálním“ aspektem je melodie. Harmonie je považována za protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů.

Obsah

[editovat] Původ slova

Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁρμονία (harmonía), které znamená „hodit se k sobě nebo spojovat“. Koncept harmonie pochází od Pythagora.

Harmonie je nejčastěji výsledkem současného znění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie.

[editovat] Literatura

  • Jaroslav Kofroň - Učebnice harmonie

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy