Maronitská katolická církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maronitská katolická církev je katolickou církví v jednotě s Římem původem z Libanonu.

Maronité byli na konci IV. století skupinou učedníků shromážděnou okolo svatého Marona. Později mezi Antiochií a Aleppem založili klášter. Komunita, i když byla součástí antiošského patriarchátu, měla své vlastní tradice. V 5. století ve sporu o chalcedonský koncil hájili maronité chalcedonské koncilní učení.

V 8. století se mniši přestěhovali do libanonských hor, kde nadále žili v relativní izolaci. V tomto období se začali rozvíjet jako církev a jejich hlavou začal být biskup, který přijal titul patriarchy Antiochie a celého Východu.

Ve 12. století, když byl založen křižácký patriarchát v Antiochii, udržovali maronité kontakt s latinskou církví. V roce 1182 ratifikovali formálně maronité svou jednotu s Římem. Faktem však zůstává, že společenství s Římem nebylo v podstatě nikdy přerušeno. Začátkem úzkých vztahů s Apoštolským stolcem byla návštěva patriarchy Jeremjáše II. Al Amšití (1199-1230) v Římě na 4. lateránském koncilu. Tehdy také začala postupná latinizace maronitského ritu.

V 16. století zemi obsadili Turci a začala dlouhá staletí otomanské nadvlády. V 19. století začaly západní mocnosti poskytovat maronitům žijícím uvnitř otomanské říše ochranu, zvláště při masakrech v roce 1860 v Libanonu a v Damašku. Když v roce 1944 Francie umožnila Libanonu nezávislost, snažila se zaručit bezpečnost maronitské komunity: ústava tehdy vyžadovala maronitského presidenta. Maronité tvořili jednu ze stran občanské války, jež trvala v Libanonu dlouhá léta od roku 1975. Tisíce maronitů Libanon opustilo a odešlo do západních zemí.

Maronitský patriarcha sídlí od roku 1790 v libanonském městě Bkere. V Libanonu dnes existuje 10 maronitských diecézí s přibližně 850 farnostmi a šesti dalšími maronitskými jurisdikcemi na Blízkém Východě. V Římě též od roku 1584 existuje maronitská kolej.

Maronitská liturgie je západosyrského původu, ale doznala vlivu východosyrských a latinských tradic. Eucharistická liturgie je převážně variací syrské liturgie svatého Jakuba. Liturgie, původně sloužená v syrštině, se od 7. století (tj. od příchodu Arabů) slouží většinou v arabštině.

Existuje rozsáhlá komunita maronitů mimo Libanon. Dnes mají maronité přibližně 3 000 000 věřících po celém světě.