Politické zřízení a volby v Berlíně
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spolková země Berlín je vedle Hamburku a Brém jedním ze tří městských států Spolkové republiky Německo. V čele města stojí primátor (regierender Bürgermeister), volený poslaneckou sněmovnou (Abgeordnetenhaus), který jmenuje jednotlivé senátory exekutivního orgánu města, jímž je senát[1]. Sídlem berlínského senátu je dnes tzv. Rudá radnice (Rotes Rathaus) ve čtvrti Berlin-Mitte. Poslanecká sněmovna má být volena každých pět let. Ve spolkových orgánech Německa je Berlín zastoupen 23 mandáty ve spolkovém sněmu a 4 mandáty ve spolkové radě. Strany, které v Berlíně kandidují při volbách, odpovídají až na malé výjimky stranám v Německu.
Obsah |
[editovat] Primátoři města
- Podrobnější informace naleznete v článku Primátoři města Berlínanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Titul berlínského primátora (resp. starosty) zněl dříve vrchní starosta (Oberbürgermeister). Poté, co sovětská okupační moc roku 1948 instalovala vlastního vrchního starostu pro Východní Berlín, byl úřední titul pro starosty Západního Berlína pozměněn na vládnoucí starosta (Regierender Bürgermeister); tento titul zůstal v platnosti pro celý Berlín i po sjednocení města.
Berlínskému primátorovi připadá dvojí role: je zároveň starostou (Berlín má status obce i kraje) a jako primátor městské spolkové země má i funkci ministerského předsedy. Dva členové senátu jsou jeho zástupci.
Mimo primátora v každém z dvanácti berlínských obvodů (Bezirk) existuje ještě obvodní starosta (Bezirksbürgermeister), jejichž kompetence jsou však omezeny skutečností, že berlínské obvody nemají status samostatných obcí.
Z berlínských primátorů, jejichž známost přesáhla hranice města, lze jmenovat následující: Ernst Reuter (SPD, 1948 - 1953), Willy Brandt (SPD, 1957 – 1966, později kancléř SRN), Friedrich von Weizsäcker (CDU, 1981 – 1984, později prezident SRN), Eberhard Diepgen (CDU, 1984 - 1989 a 1991 - 2001). (Všichni ze Západního Berlína.)
[editovat] Senát
Senát města Berlína je – obdobně jako i v dalších dvou městských státech Hamburku a Brémách – název vlády těchto spolkových zemí. V Berlíně senát pozůstává z až osmi senátorů, kteří jsou do svých funkcí jmenováni primátorem[2].
Senát Berlína se po volbách roku 2001 skládal z členů koalice SPD a PDS. Senát převzal vládu nad městem, které se nacházelo v extrémní finanční krizi, doprovázené i krizí politickou. Bankovní skandál, který media města zaměstnával již od konce 90. let minulého století, vedl k extrémní zadluženosti. Zároveň došlo ke kompromitování významných osob dřívějšího senátu - senátorů strany CDU [3]. V této situaci převzal moc nový primátor Klaus Wowereit, který vytvořil koalici s levicovou PDS.
[editovat] Volby do poslanecké sněmovny
|
|||||||||||||||||||||
|
Berlín platil dlouhou dobu jako město s obyvatelstvem, které tradičně volilo SPD. SPD vládla ve městě zprvu sama, poté v koalici s FDP. Tato situace se změnila při předčasných volbách roku 1981, kdy vládu převzala CDU (později v koalici s FDP). Až roku 1989 došlo opět ke změně a ke koalici mezi SPD a stranou Zelených (v Berlíně tehdy ještě AL – Alternative Liste). Po prvních volbách sjednoceného města roku 1990 došlo k vytvoření velké koalice mezi SPD a CDU, která přetrvala do roku 2001, kdy vládu převzala koalice SPD a PDS.
[editovat] Volby 1999
Volby zklamaly naděje SPD, která se nemohla prosadit, i když zprvu její vítězství platilo jako jisté (mimo jiné i po úspěchu ve spolkových volbách 1998); jediným východiskem bylo pokračování ve velké koalici s CDU.
[editovat] Volby 2001
K volbám došlo v historii města již po páté předčasně, 2001 v důsledku bankovního skandálu, kdy SPD svému dosavadnímu koaličnímu partneru CDU odmítla dále důvěru.
Po volbách v říjnu 2001 došlo k vytvoření koalice mezi sociálnědemokratickou SPD a PDS (vzešlé z komunistické SED bývalé NDR) v čele s primátorem Klausem Wowereitem (SPD) poté, co ztroskotaly koaliční rozhovory mezi SPD, Zelenými a svobodnými demokraty FDP. Vytvoření tzv. rudo-rudého senátu vyvolalo celou řadu negativních reakcí (jednalo se o senát hlavního města) a profetování brzkého ztroskotání. Vývoj však ukázal, že oba partneři přistupovali k řešení skutečně palčivých problémů města velice realisticky. Dokonce i práce senátora pro hospodářství, Haralda Wolfa, člena PDS, našla pozitivní odezvu dokonce i v kruzích berlínského průmyslu, naposledy např. slovy Eric Schweizera, předsedy berlínské Průmyslové a obchodní komory IHK[4].
[editovat] Volby 2006
Volební boj se vyznačoval dvěma body. Jednak to byla skutečnost, že k překvapení většiny pozorovatelů tento rudo-rudý senát neztroskotal, ale přestál celé volební období, navíc pak nejen s pozitivními výsledky ale i s neutuchající oblíbeností (zejména osoby primátora Wowereita).
Dále to byla přítomnost nové strany WASG. Tato strana, vzniklá odštěpením od SPD, se na spolkové úrovni rozhodla kandidovat na společných listinách s PDS, která se mezitím přejmenovala na Die Linke. Berlínská frakce toto spojení odmítla a ohlásila vlastní volební boj a kandidaturu – přes protesty spolkového vedení. To přirozeně poněkud oslabilo naděje PDS. Předvolební boj a také ankety ukázaly, že myslitelná je i koalice SPD – Zelení; berlínské CDU, nacházející se již delší dobu v krizi, se velké naděje nepřipisovaly. Volby tento trend potvrdily - s tím, že značná část voličů favorizovala změnu ke koalici SPD se Zelenými, kteří značně získali.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Jedná se o články 55, 56 a 58 Ústavy Berlína, viz www.berlin.de (německy)
- ↑ Až do ústavní změny 6. června 2006 byli senátoři voleni poslaneckou sněmovnou.
- ↑ Kompromitované bylo nejen vedení bankovního institutu Bankgesellschaft Berlin, ale i přední politici CDU, kteří se nacházeli v grémiích banky resp. byli jinak informovaáni, m.j. i primátor Eberhardt Diepgen a jeden z jeho zástupců, Klaus-Rüdiger Landowsky.
- ↑ Viz rozhovor s Ericem Schweitzerem (předseda IHK – Industrie- und Handelskammer Berlin), Egal ob rot oder Grün – Hauptsache stabil, In Berliner Zeitung, č. 220, 20. září 2006, str. 16.

