Rusko-polská válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rusko-polská válka (též Sovětsko-polská válka, únor 1919 - březen 1921) představovala střetnutí mezi sovětským Ruskem a po první světové válce obnoveným Polskem. Střetla se zde snaha sovětského Ruska ovládnout bývalé součásti carského impéria, jehož se cítilo nástupcem, se snahou Polska získat zpět veliké části Ukrajiny a Běloruska, které byly jeho součástí v 18. století.
Polská vojska využila pokračující občanské války v Rusku a do dubna 1920 ovládla velkou část Ukrajiny a Běloruska. Pak zahájila Rudá armáda protiútok a zatlačila polské síly až k Varšavě. Lenin a Tuchačevskij vyhlásili za cíl zničení Polska a následné spojení s maďarskými, německými a francouzskými komunisty a osvobození pracujících v Evropě. Otázka reálnosti takového cíle je dodnes vášnivě diskutovaná, nicméně nikdy nemohla být ověřena v praxi, neboť vojska vedená Tuchačevským byla v bitvě u Varšavy (13.-25. srpna 1920) překvapivě poražena a zcela zničena. Následně se celá fronta zhroutila a Poláci zahnali trosky Rudé armády hluboko do prostorů Ukrajiny a Běloruska. Rižský mír, podepsaný 18. března 1921 přiřkl Polsku prakticky veškerá požadovaná území.

