Bohdašín (okres Rychnov nad Kněžnou)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bohdašín | |
|---|---|
| základní data | |
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0524 576115 |
| kraj (NUTS 3): | Královéhradecký (CZ052) |
| okres (NUTS 4): | Rychnov nad Kněžnou (CZ0524) |
| obec s rozšířenou působností: | Dobruška |
| pověřená obec: | Dobruška |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 5,38 km² |
| obyvatel: | 230 (2006) |
| zeměpisná šířka: | 50° 20’ 42’’ |
| zeměpisná délka: | 16° 13’ 29’’ |
| nadmořská výška: | 485 m |
| PSČ: | 518 01 |
| základní sídelní jednotky: | 2 |
| místní části: | 2 |
| katastrální území: | 2 |
| adresa obecního úřadu: | Obecní úřad Bohdašín, 517 84 Pošta Ohnišov |
| starosta: | Josef Černý |
| Oficiální web Oficiální web obecního úřadu E-mailová adresa |
|
Bohdašín je nevelká obec, položená podhůří Orlických hor, při silnici vedoucí z Dobrušky na Nový Hrádek, na severním okraji okresu Rychnov nad Kněžnou v nadmořské výšce 485 metrů. K obci přísluší osady Bydlo, Rokole a Vanovka.
[editovat] Historie obce
Obec Bohdašín patřila kdysi k panství frymburskému. V okolí Bohdašína a Bydla se okolo roku 1446 dobývala železná ruda a stavěly se hamry. Název obce je prý odvozen od pozdravu horníků, kteří zde železnou rudu těžili. „Boh-dá-šín“ mělo údajně znamenat přání úspěchů v dolování rudy.
První písemnou zmínku o Bohdašíně nacházíme v roce 1534, kdy Achiles Anděl z Ronovce prodal hrad Frymburk s okolními vesnicemi Janu Trčkovi z Lípy a na Lipnici za 2750 kop českých grošů. Ve smlouvě roku 1537 se uvádí, že Jan Trčka z Lípy a Zdeněk pán Vlašimský rozdělili panství frymburské tak, že nedělitelným majetkem měl zůstat hamr a veškerá železná ruda v zemi. Dále se ve smlouvě doslovně uvádí: „Item wes Bohdašín a lidé usedlí tyto: WašejK Brož, Kalášek, Mareš a Jan Šejnoha s platy na nich, krom na Jarošovi zůstávají k tomuto dílu platu ročního peněžitého 9 grošů 2 peníze české, slepici a Hrobcovi ovsa dva a půl korce věrtel, roboty zemní 6 dní a wajec 12.“
Koncem 16. století ztrácí postupně Frymburk na významu. V urbáři panství opočenského se můžeme dočíst toto (r. 1598): „Zámek Frymburk prostředně vystavěný, na kterémž žádný na ten čas nebydlí, však kdyby se spravil a jej pokoji opatřili, mohl by poctivě páni na něm času marného – neb je na něm zdravé povětří – bydleti.“ 17. století a jeho bouřlivé události (selské povstání roku 1626 a později řádění Švédů a Sasů, kteří hrad vypálili), znamenalo jeho neodvratnou zkázu.
V roce 1650 se připomíná, že Nový Hrádek tvoří společnou rychtu s vesnicemi Bohdašín, Tis, Rzy, Dlouhé. Rychtář pro naši obec byl tehdy v Novém Hrádku do roku 1750.
Následky rekatolizace byly patrny citelně i v našem okolí. Dne 19. 10. 1651 napomínal hrabě Rudolf Colloredo svého hejtmana, aby nebyl nikdo násilím nucen k přestoupení na katolickou víru, protože v té době na 500 poddaných zběhlo do Slezska. Tehdy se také z Bohdašína vystěhovali sedláci Klamta, Doležal, Ďurvík a jiní.
Roku 1721 za hraběte Jeroníma Colloredo byla na Novém Hrádku zřízena fara, k níž připadla kolutára slavoňovská. K nové faře byla připojena i obec Bohdašín. Se Slavoňovem zůstala farnost hrádecká spojena do 30. 1. 1787, kdy zde byla zřízena samostatná duchovní správa. Pro zajímavost uvádíme desátek hrádeckého faráře z filiální kostelní osady slavoňovské z obce Bohdašín: 62 vajec, 25 zimní lnu, 16 koláčů, 46 liber másla a sýra.
Roku 1822 si pořídila naše obec zvon. Byl ulit v Hradci Králové, vážil 135 liber, stál 256 zlatých a jmenoval se Antonín. Zvonici vystavěli bratři Bělohrádkové roku 1826. Do té doby byl zvon uložen ve sroubku u Čejpů.
Od roku 1829 se v obci začíná provozovat domácké ruční tkalcování, zpracovávající bavlnu dodávanou faktorem Janem Ptáčkem z České Čermné.
V roce 1848 bylo v Bohdašíně 61 domů a 419 obyvatel, ve Vanovce 11 a 60 obyvatel.
19. ledna r. 1908 si občané obce ustavili spořitelní a záložní spolek – kampeličku. Klidný život v obci narušila 1. světová válka. Z naší obce bylo povoláno 70 mužů, z nichž se jich 13 nevrátilo: Andrš Rudolf, Mádr Jaroslav, Andrš Rudolf, Martínek Jan, Linhart Josef, Kasnar Petr, Bareš Josef, Linhart Josef, Vanžura Karel, Ptáček Josef, Effenberk Stanislav, Špaček Alois, Andrč Jan.
Za války přišla obec o svůj zvon, jenž byl v prosinci roku 1917 odebrán pro válečné účely. Nový byl pořízen až v roce 1921. Po válce se pomalu rozbíhal i společenský život v obci. 4. ledna 1920 byl založen čtenářsko-ochotnický spolek národní osvěty, který čítal 28 členů zakládajících a 26 přispívajících. První divadelní hra „Hrany“ byla sehrána 14. března 1920.
Při sčítání obyvatel v roce 1930 bylo v Bohdašíně 442 obyvatel. Z toho Vanovka 49, Bydlo 59, Bohdašín 335. V obci bylo ustaveno družstvo pro rozvod elektrické energie a 7. srpna 1937 se poprvé svítí elektrickými světly.
Velmi těžce zasáhla do života obce okupace. Povinné odvody, kontroly, rekvizice se stávají nesnesitelnými.
31. března 1942 byl znovu odvezen zvon pro vojenské účely. Po atentátu na Heidricha německé vojsko obstoupilo celou vesnici a prohledávali dům od domu. Hledali partyzány a vysílačku, která skutečně pracovala, ale v Bohdašíně u Červeného Kostelce.
V prvních květnových dnech jsou v obci ustaveny ozbrojené hlídky, které odebírají prchajícím Němcům zbraně a střelivo. Zároveň je vytvořen i revoluční národní výbor. Ráno 10. května vítá naše obec Rudou armádu u silnic „V Hlinkách“ ve směru na Dobrušku a Nové Město nad Metují.
[editovat] Historie školy
Snahy o zřízení školy v Bohdašíně sahají do poloviny 18. století. Už tenkrát vyučoval (jak i jinde v zimním období) v čísle 49 nějaký Dyntar. Chodily k němu na vyučování jen děti z obce Bohdašín. Dyntar při vyučování také tkalcoval, mezi tím co žáci vypracovali nějaký úkol a starší učily mladší abecedě.
Zájem o postavení školy se řídil podle toho, měl-li starosta a několik zástupců výboru děti, byla nálada na zřízení školy. V případě, že děti neměli, byli proti zřízení z úsporných důvodů. Když se ale v roce 1859 vystavěla škola ve Slavoňově, byla otázka školy odsunuta na dlouhou dobu. Děti z Bohdašína docházely do školy ve Slavoňově. V zimě se učilo v Bohdašíně v čísle 56 Josefa Bělobrádka – tkalce a učitel (říkalo se mu spomocník) docházel ze školy ve Slavoňově. Po zimním vyučování museli rodiče dětí, které se zúčastnily vyučování, zaplatit učiteli 20 krejcarů na obuv. V dalších zimních obdobích se učilo u Václava Popelky čp. 44, Jos. Vymetálka čp. 49 a Fr. Přibyla čp. 52; učitelé byli V. Výravský, Jos. Pilc, Jos. Světlík a Matěj Linhart. Když měla být ve Slavoňově v roce 1887 škola rozšířena, tehdy se otázkou zřízení školy v Bohdašíně trochu pohnulo. Bylo nakácené a osekané dříví na stavbu. Jelikož se ale občané Bohdašína a Tisu nedohodli na místě, bylo od stavby upuštěno.
Na počátku 20. století byla zimní expositura zrušena a děti musely chodit do školy ve Slavoňově. Po mnoha letech se opět ujala myšlenka na zřízení školy. Dne 6. března 1912 byla vyslána deputace dvou členů výboru – Josefa Popelky a Jana Macha v doprovodu zemského poslance Josefa Holance, učitele z Valu, do Prahy k zemskému úřadu. Usnesením okresní školní rady v Novém Městě nad Metují ze dne 29.6.1912 čj. 2302 bylo nařízeno otevříti exponovanou školu v Bohdašíně. Za tímto účelem byla zajištěna jediná místnost v čp. 22 u Josefa Grima, starosty obce, kde se od 30.9.1912 učilo. Poslední komise, která shlédla místo na stavbu, byla 29. ledna 1913. Stavba byla zadána 8.4.1913 staviteli Jirsákovi z Dobrušky za 21 922 korun.
Základní kámen byl položen 23.4.1913 v 9:00 hodin. Otevření školy bylo 3.9.1913. Slavnostní předání školy bylo dne 7. září 1913 za účasti 104 občanů a učitelů ze širokého okolí.
V roce 1918 byla škola v Bohdašíně prohlášena za samostatnou. První divadlo sehrály děti 2. února 1922, a to hru „Sůl nad zlato“.
Ve školním roce 1923/24 bylo v obci 55 školou povinných dětí. Ve škole bylo 42 žáků (1. odd. 6 žáků, 2. odd. 12 žáků, 3. odd. 13 žáků, 4. odd. 11 žáků), z toho 17 chlapců a 25 děvčat. 29.5.1925 byla na škole a v obci slavnost přivítání zájezdu 23 slovenských učitelů. I do života naší obce krutě zasáhly události 2. světové války. Doba vyučování byla v roce 1944 zkrácena na 2 dny v týdnu, protože učitel Fr. Vokál byl totálně nasazen na práci v Německu.
V osvobozeném Československu se i chod naší školy dostával do normálních kolejí. V roce 1946 se jí dostalo vysokého ocenění, „Čestné uznání“ ministerstva školství ČSR. Avšak postupně se začal projevovat problém malého počtu žáků, přesto se existenci školy podařilo udržet až do konce školního roku 1962/63, kdy usnesením rady ONV v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21.8.1963 byla škola v Bohdašíně zrušena. Od té doby jsou tedy děti nuceny dojíždět do škol v okolí – Ohnišova, Nového Hrádku a Dobřan.
Učitelé a žáci naší školy věnovali velkou část svého volného času ochotnické činnosti. Bylo nastudováno mnoho divadelních her. Vůbec nejúspěšnějším představením byla hra „Dukátová semena“, která se dočkala 6 repríz.
[editovat] Památky v okolí
- Zřícenina hradu Frymburk
- Poutní místo Rokole

