Islám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Součást seriálu

Islám

Dějiny islámu

Víra a praktiky

Jedinost Boha
Vyznání víry
Modlitba • Půst
PouťAlmužnaMešita

Hlavní osobnosti

Mohamed
Alí • Abú Bakr
Mohamedovi současníci
Členové Mohamedovy domácnosti
Proroci islámu

Texty & zákony

KoránSunna • Šarí´a
Zákonodárství
Životopisy Mohameda

Větve islámu

SunnitéŠíité • Súfismus
Wahhábismus

Sociopolitické aspekty

Umění • Architektura
MěstaKalendář
Věda • Filosofie
Náboženští vůdcové
Ženy v islámu
Politický islám • Džihád
Liberální islám

Podívejte se také na

Slovníček islámských pojmů
Seznam významných mešit
Seznam článků o islámu

zvuk Islám je nejmladší z velkých monoteistických světových náboženství. Založil jej svým zjevením Mohamed (přesněji Muhammad, asi 570-632 n.l.). V současné době má islám více než jednu miliardu vyznavačů po celém světě (1,2 - 1,5 mld), méně než 20 % tvoří Arabové.

Slovo Alláh v arabštině, liturgickém jazyku Islámu
Slovo Alláh v arabštině, liturgickém jazyku Islámu

Slovo Alláh se může do češtiny překládat jako Bůh - ne však bůh ve smyslu jednoho z mnoha antických.

Islám pochází ze západního pobřeží Arabského poloostrova, z měst Mekky a Medíny. Slovo „islám“ znamená „odevzdání se Bohu“ a je jménem, které sám Mohamed zvolil pro nově založené náboženství. Mohamed se nikdy nepovažoval za vůdce křesťanů ani židů, jelikož jejich církve považoval za heretické, odpadlické, které se odchýlily od správné cesty Boží. Přesto se cítil být posledním z řady starozákonních a novozákonních proroků. Ten, kdo se odevzdá Bohu, je muslim. Muslimové se sami vyhýbají pojmu mohamedán, jelikož navozuje zdání pobožšťování. Mohameda přijímají jen jako proroka (rasúl Alláh, nabí) Božího poselství, což se považuje za jeho jediný zázrak. Po smrti Mohameda pronesl budoucí vládce chalífátu: „Pro ty kdo uctívali Mohameda - Mohamed zemřel, pro ty kdo uctívali Boha - Bůh je věčný.“

„Mohamed je pouze poslem a před ním odešli i jiní poslové. A jestliže zemře nebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím víc Bohu, ale Bůh odmění ty, kdož byli vděční.“ 3:144 (z Koránu)

Obsah

[editovat] Korán

posvátné místo všech Muslimů - Mekka a svatyně Kaaba
posvátné místo všech Muslimů - Mekka a svatyně Kaaba

Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Skládá se ze 114 súr (skladeb - ty se dělí na jednotlivé áje, verše) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období.

Jeho podoba však byla ustálena až po Mohamedově smrti v roce 633, kdy hrozilo reálné nebezpečí ztráty dosud ústně přenášeného koránského učení.


Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 2. březen 2006, a nereflektuje změny po tomto datu. (audio nápověda)

[editovat] Víra a obřad

Modlitba (Salát)

Základním obřadem je modlitba (salát). „A jste-li v bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!“ (4:103). Pro nevykonání modlitby musí být vážný důvod, jinak se to bere jako rouhání a neúcta k Bohu. Na každý den připadne pět modliteb, rozdělených do tří denních dob: úsvit (salátu-l-fadžr), poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), doba při západu slunce (salátu-l-maghrib) a noc (salátu-l-'iša') - asi hodina a půl po západu slunce. Každé modlitbě předchází rituál umývání (wudú´). Rituál představuje očištění skutků a zřeknutí se všech, které nejsou založeny na úmyslu uctívat a znát Boha.
Dále musí být tělo oděno a země, na které se má modlitba vykonávat musí být zbavena veškeré špíny a nečistot. Následuje svolávání k modlitbě (adhán). Modlící se stojí směrem ke Ka'abě v Mekce, zvedá obě ruce k uším a hlasitě pronáší následující text:

 Alláhu Akbar (Bůh je největší), (opakuje se čtyřikrát);
 Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh (Dosvědčuji' že není boha kromě jediného Boha), (opakuje se dvakrát);
 Ašhadu Anna Muhammadan Rasúlu-l-láh (Dosvědčuji, že Muhammad je Prorokem Božím), (dvakrát);
 Hajja 'Ala-s-sálah (Pojďte rychle k modlitbě), (dvakrát a obrací tvář doprava);
 Hajja 'Ala-l-faláh (Pojďte rychle k úspěchu), (dvakrát, obrací tvář doleva);
 Alláhu Akbar (Bůh je největší ze všech), (dvakrát);
 Lá lláha llla-l-láh (Není Boha kromě jediného a opravdového Boha), (jednou).

Když se svolává k časné ranní modlitbě, přidá vyvolávač jednu větu hned za část 5. Požadovaná věta zní takto:

 As-salátu Chajrun Minan-naum. (Modlitba je lepší než spánek), (dvakrát).

Modlitba sama o sobě se skládá ze tří specifických pozic jdoucích podle přesného pořádku. Je to: stoj, úklona do pravého úhlu a klečení s obličejem k zemi. Závěrem je krátký odpočinek vsedě. Každá pozice má svůj vnitřní význam. Když stojíme v údivu a zbožňování, prosíme o boží milosrdentsví. Když si uvědomíme, jak nesmírná je moc Boha, jsme natolik jatí posvátnou hrůzou, že se před Bohem skloníme. Nakonec zmizíme z existence - jakékoli jiné než Alláh - poklekneme s obličejem k zemi. Modlitby dělíme na povinné, nepovinné a dobrovolné.

[editovat] Islámský svět

Islámský svět (dar al-islam, dům islámu) lze charakterizovat jako území státu či národů, kde je islám dominantním (majoritním) náboženstvím. Všechny ostatní části světa jsou označeny jako „dar al-harb“, tedy dům války. V islámské společnosti zpravidla neexistuje rasismus, zato velmi silná intolerance vůči tzv. dhimmí - tedy křesťanům a Židům a otevřená nenávist vůči ateistům či jiným náboženstvím. Protože jsou muslimové nejrychleji rostoucí komunitou na světě (USA, Evropa, Rusko, Afrika), dá se jen těžko vymezit geograficky. Podle geopolitického vnímání jej můžeme vymezit jako oblast mezi Marokem na západě, Indonésií na východě, Somálskem na jihu a Tureckem na severu. Jednotlivé části tohoto nadnárodního duchovního kolosu jsou však značně rozdílné, ať už bereme v potaz ekonomickou vyspělost, státní zřízení nebo národní identitu. V každé kulturní oblasti existují rozdíly v praktikování víry, na mnohých místech přetrvávají předislámské zvyky někdy i v rozporu se sunitským či šíitským islámem (zvl. v Africe, např. ženská obřízka)

‎

V Evropě bychom k islámskému světu mohli přiřadit Albánii a Bosnu a Hercegovinu, kde muslimové tvoří početnou komunitu. Jejich spojení s centry islámu je však omezeno pouze na náboženský dialog mezi církevními elitami. Dřívější kulturní a politická spolupráce byla díky sílícímu mocenskému vlivu západní Evropy na Balkáně na konci 19. století zcela znemožněna a tento stav setrval až do pádu železné opony v roce 1989. V poslední době rozvíjí zvlášť Bosna a Hercegovina mezistátní styky s arabskými zeměmi a Tureckem. Ale i přesto lze tyto země označit za nábožensky umírněné. Zcela opačný stav nastal v západní Evropě, kde se počet muslimů začal výrazně zvyšovat až po druhé světové válce. Jedná se většinou o přistěhovalce z bývalých kolonií a o uprchlíky. V EU dnes žije kolem 15 milionů muslimů, z to cca. 2 miliony ve Spojeném království, cca. 6 milionů ve Francii a 3 miliony v Německu. Část z nich má problémy se včlenit do evropské společnosti, žije v ghettech, kde díky nelehké sociální situaci stoupá kriminalita a počet přívrženců radikálních forem islámu. Díky zájmu Evropské unie jsou však v posledních letech realizovány projekty na integraci národnostních a náboženských menšin do většinové společnosti, které se zdají být v některých zemích více či méně úspěšné (např. Švédsko).

Některé části islámského světa patří k nejchudším oblastem světa (např. Súdán, Mauretánie, Bangladéš), jiné zas k těm nejbohatším (např. Saúdská Arábie, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty). Většina muslimských zemí jsou republikami autokratického typu (např. Egypt, Tunisko, Sýrie), některé jsou monarchiemi, opět absolutistického typu (např. Saúdská Arábie, Bahrajn, Jordánsko, Maroko), patří mezi ně i demokratické státy (Albánie a sekulární Turecko). Z národnostního hlediska lze rozdělit islámský svět na arabský a nearabský. V současné době Arabové představují pouze 1/3 celkového počtu muslimů. Ostatními národy jsou Indonésané, Íránci, Ázerbájdžánci, Turci, Paštůnové a další. V Evropě jsou například tradičními vyznavači islámu Albánci, Bosňáci, Tataři a povolžští Kozáci.

Muslimský svět 750 n.l.
Muslimský svět 750 n.l.
Rozšíření Islámu (více než 10%). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů.
Rozšíření Islámu (více než 10%). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů.

Islámský svět; státy s počtem věřících muslimů nad 50%:

  • Afghánistán(islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Albánie
  • Alžírsko (islám je státním náboženstvím)
  • Ázerbájdžán
  • Bahrajn (islám je státním náboženstvím)
  • Bangladéš (islám je státním náboženstvím)
  • Brunej (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Egypt (islám je státním náboženstvím)
  • Indonésie
  • Irák (islám je státním náboženstvím)
  • Írán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Jemen (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Jordánsko
  • Katar (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Kazachstán
  • Komory (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Kuvajt (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Kyrgyzstán
  • Libye (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Malajsie (islám je státním náboženstvím)
  • Maledivy (islám je státním náboženstvím)
  • Maroko (islám je státním náboženstvím)
  • Mauritánie (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Omán (islám je státním náboženstvím)
  • Pákistán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Palestina
  • Saúdská Arábie (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Senegal
  • Somálsko (islám je státním náboženstvím)
  • Spojené arabské emiráty (islám je státním náboženstvím)
  • Súdán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
  • Sýrie
  • Tunisko (islám je státním náboženstvím)
  • Turecko (po vzniku moderního státu vynucená sekularizace)

Významné muslimské menšiny v Evropě

  • Francie (severoafričtí přistěhovalci a jejich potomci - 2., 3. generace)
  • Německo (převážně Turci, kteří přijeli za prací do bývalého Západního Německa, tvoří samostatné komunity a často se vracejí do Turecka)
  • Nizozemsko (převážně severoafričtí přistěhovalci)
  • Rusko (v Asijské části)
  • Španělsko (převážně afričtí přistěhovalci)
  • Švédsko (necelý milion muslimů převážně ve velkých městech)
  • Velká Británie (přistěhovalci zvláště z Asie (Indie a Pákistán), ale i Afriky)

[editovat] Islamofobie

Fobie z islámu je vytvoření negativních předsudků vůči muslimům nebo jejich očerňování. Často souvisí s polemikou o svobodách v islámském světě. Projevuje se znepokojením, vytvářením negativního mínění (někdy i soustavně v západních médiích zaměřením na extrémistické muslimy), až diskriminací a útoky. Obavy z xenofobních a rasistických projevů islamofobie (angl.Islamophobia) vyjádřil v roce 2004 Kofi Annan, generální tajemník OSN. Proti takovým trendům vystupují a vznikají mezináboženské dialogy (zvláště islám-křesťanství-judaismus) a organizace na ochranu práv. Zároveň je islamofobie pochopitelnou automatickou reakcí společnosti na útoky v západním světě spáchané teroristy, kteří se hlásí k různým extrémním myšlenkovým proudům v islámském světě, v kombinaci s negativními informacemi v médiích. Je i mnoho neextrémistických organizací, které jsou v opozici proti těmto „anti-islamofobům“, protože poukazují na jejich snahu cenzurovat a marxistické kořeny. Poukazuje se i na neslučitelnost islámu se západními hodnotami, která se dokazuje příklady z koránu s nepřesným vysvětlením, že ten je pro islám jediným zdrojem práva, přestože pro většinové sunnity je zdrojem práva i sunna (tradice a výklad muslimské praxe od Mohameda) a pro menšinové šiíty navíc věrouka jejich ímámů.

Po útocích na USA 11. září 2001 začíná stále více lidí zastávat názor - donedávna hlavně v Evropě nepřípustný - který vyjádřila italská spisovatelka Oriana Fallaciová (1929 - 2006) ve svém bestselleru Zloba a hrdost. „Islám a muslimové jsou - na rozdíl od jiných vyznání - neslučitelní s křesťanskou a západní kulturou. Je tedy zbytečné se snažit s nimi za každou cenu domluvit. Je třeba proti nim bojovat.

[editovat] Podívejte se také na

{{{3}}}
Související články obsahuje:
Portál Náboženství


[editovat] Externí odkazy