Pjotr Iljič Čajkovskij
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Iljič Čajkovskij, rusky Пётр Ильич Чайкoвский, (7. května 1840 - 6. listopad 1893) byl ruský hudební skladatel. Stal se jedním z nejvýznamnějších hudebních skladatelů (nejenom v Rusku). Spojoval prvky ruské lidové hudby s evropskou hudbou (vážnou). Složil 6 symfonií (např. Patetická), programní symfonii Manfred, symfonické básně (Romeo a Julie, Francesca da Rimini), Slavnostní předehru 1812, op. 49, Italské capriccio,; op. 45, 4 suity (Mozartiana), smyčcová kvarteta (D-dur a další), 3 klavírní koncerty (jeho asi nejznámější dílo Koncert pro klavír a orchestr b-moll), houslový koncert, romance, sbory, kantáty a mnohá další díla. Dále mj. složil deset oper, z nichž vynikají Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa a Panna Orleánská, z baletů pak Labutí jezero, Šípková Růženka a velmi populární (i mezi dospělými) Louskáček. Pjotr Iljič Čajkovskij také několikrát navštívil Prahu, kde roku 1888 řídil premiéru opery Evžen Oněgin.
Zemřel v roce 1893, oficiálně na choleru, když se napil infikované vody, ale v literatuře koluje více spekulací, jednou z nich je, že skladatel spáchal sebevraždu.

