Laetare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Laetare se nazývá 4. neděle postní doby, která dostala své jméno od úvodní mešní antifony Laetare Ierusalem – „Raduj se, Jeruzaléme“:

Laetare Ierusalem: et conventum facite omnes qui diligitis eam: gaudete cum laetitia qui in tristitia fuistis: ut exsultetis, et satiemini ab uberibus consolationis vestrae. Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy (Izajáš 66,10-11).

Protože se jedná o první neděli po prostředku postní doby, má tato neděle vyjadřovat naději na spásu a povzbudit v období pokání předepsaném pro postní dobu. Proto i na oltáři mohou být květy a liturgická barva není jako v postě fialová, nýbrž růžová.

V minulosti na tuto neděli připadalo statio v římském kostele Santa Croce in Gerusalemme, jedné ze sedmi patriarchálních bazilik. Na tuto neděli též žehnal papež růži, kterou posílal jako dar katolickým panovníkům.


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Půst Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
Popeleční středa Laetare Květná neděle Svatý týden Velikonoční triduum Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota
Český liturgický kalendář