Socialistický realismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vladimir Gavrilovišč Krichatskij – obraz První traktor. Ukázka oslavy mechanizace vesnice
Vladimir Gavrilovišč Krichatskij – obraz První traktor. Ukázka oslavy mechanizace vesnice
Komunismus
Ideologie
Základní témata
Politické organizace
  • Komunistická strana
  • Komunistická internacionála
    (I. II. III. IV.)
  • Dělnické hnutí
Významné osobnosti

Jako socialistický realismus (zkracováno někdy také i jako Sorela, hovorově často Socrel) bývá označován umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Později byl závazný v ostatních komunistických zemích; srovnatelný je s nacistickou oficiální uměleckou linií. Ideově vychází z oslavy vládnoucího režimu, má slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě lidí.

V literatuře se projevavoval budovatelskými romány a schématizací postav i prostředí – děj se většinou odehrává buďto na venkově nebo v továrnách a kladné postavy jsou oddanými členy komunistické strany nebo dělníky, záporné pak intelektuálové, gulaci a „imperialisté.“ Díla socialistického realismu jsou tvrdě ideologicky orientovaná, a to často na úkor umělecké kvality i pravdivosti (socialistický realismus je vlastně protimluv, protože více než realitu zobrazoval ideologická přání režimu).

Obsah

[editovat] Socialistický realismus v Sovětském svazu

Palác kultury v polské metropoli Varšavě, oficiálně „dar bratrských národů SSSR“, je jednou z nejznámnějších staveb socialistického realismu
Palác kultury v polské metropoli Varšavě, oficiálně „dar bratrských národů SSSR“, je jednou z nejznámnějších staveb socialistického realismu
Obytná budova v Moskvě z 30. let
Obytná budova v Moskvě z 30. let

Pro SSSR byla Sorela oficiálním stylem umění více než 60 let, většinu času po který stát existoval. První materiály, které lze popsat jako socialisticky realistické, byly propagandistické plakáty z dob občanské války, z roku 1917 (za první literární dílo je někdy považována také i Matka od Maxima Gorkého). Bolševici tehdy ustanovili hnutí s názvem Proletkult, jehož cílem bylo spojit propagandu s uměleckými prvky; umění tak mělo být řízeno diktaturou proletariátu.

Ve 20. letech ještě hlavní koncepce socialistického realismu nebyla ustálená. Objevovaly se avantgardní, konstruktivistické, ale i naprosto radikální vlivy. Vládnoucí komunisté však nové směry většinou odmítali, jako degenerované umění buržoazní třídy, patřily sem také symbolismus, kubismus a impresionismus. Hlavní tematikou tehdejších obrazů byl Lenin, Stalin a modernizace venkova či zprůmyslnění země.

Oficiálním se stal směr Stalinovým dekretem o přestavbě vzdělání a uměleckých organizací v roce 1932. O dva roky později byl založen Svaz sovětských spisovatelů, který kontroloval, zda všichni spisovatelé v SSSR dodržují schválenou linii a ti co se odklonili byli posíláni i do pracovních táborů typu Gulag na Sibiři.

V architektuře se objevily nové stavby, jejichž koncepce vycházela z výškových budov ve Spojených státech amerických. Jedná se například o Lomonosovu univerzitu, různá ministerstva a vládní budovy. Známou sochou, symbolizující jednotu rolníků a dělníků je Dělník a kolchoznice z let 19351938 před výstavištěm VDNCh.

Po vítězství v druhé světové válce v roce 1945 se stalo i téma vítězství součástí směru; mnoho staveb bylo navrženo a postaveno s tematikou právě porážky fašismu. V období destalinizace a odstraňování Kultu osobnosti v 60. letech jeho vliv klesal, stejně jako i za vlády Michaila Gorbačova, přesto zůstal oficiálním směrem až do roku 1991.

[editovat] Socialistický realismus v Československu

Pomník osvobození Rudou armádou v Čechových sadech v Olomouci z roku 1945 je pravděpodobně první stavbou socialistického realismu v České republice.
Pomník osvobození Rudou armádou v Čechových sadech v Olomouci z roku 1945 je pravděpodobně první stavbou socialistického realismu v České republice.
Refiéf v Pražském metru oslavující „mír mezi národy.“
Refiéf v Pražském metru oslavující „mír mezi národy.“

Po vítězství KSČ na konci 40. let 20. století se i v umění, jako i v jiných oblastech, stal okamžitě vzorem Sovětský svaz a tudíž i socialistický realismus. Propagandistické plakáty z 50. let ukazovaly velké úspěchy v zemědělství, bytové výstavbě i průmyslu, neúspěchy režimu však byly přehlíženy a zatajovány. Poválečný socialistický realismus navazoval na svou předválečnou formu (B. Václavek, J. Glazarová, J. Fučík, V. Řezáč ad.), ale omezil její významovou víceznačnost a brutálně ji ideologizoval.

V české a slovenské architektuře je asi nejznámějším a nejvýznamnějším zástupcem město Havířov a Ostrava-Poruba, nové „socialistické“ město a čtvrť vybudovaná během rozšiřování závodů těžkého průmyslu na Ostravsku. V české metropoli Praze pak je to Hotel International na Podbabě, který se ztvárněním podobal například Paláci kultury ve Varšavě, nebo vládním budovám v Moskvě.

Významně se projevil také v Pražském metru, do stanice Anděl byly zasazeny reliéfy, jejichž hlavním účelem bylo ukázat lidem radostnou budoucnost spojenectví se SSSR. I mnoho dalších stanic se postavilo v podobném duchu. Podobně se tomu dělo i v dalších státech RVHP.

[editovat] Autoři

[editovat] Spisovatelé

[editovat] Architekti

[editovat] Podívejte se také na