František Xaver Šalda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Xaver Šalda (22. prosince 1867 – 4. dubna 1937) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.
Narodil se v Liberci. Studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1918 vystudoval filozofii. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově v Praze.
Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894 – 1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární směry), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 1928 – 1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.
Obsah |
[editovat] Dílo
Jeho dílo ovlivnil pozitivismus, největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách, je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznější a nejlepší český kritik v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. „duchovědného směru“: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárnch jevů.
- Strom bolesti – básnická sbírka
- Analysa – povídka
- Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
- Dřevoryty staré a nové
- Loutky i dělníci boží – román
[editovat] Drama
- Zástupové
- Dítě
- Tažení proti smrti
[editovat] Literární věda (eseje, úvahy)
- Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
-
- Žádal novou tvarovou řeč
- kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění
- Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity)
- Kritiku považoval za druh umění
- Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ
- Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu
- Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
- Duše a dílo -¨problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil tu Rousseaua, Máchu a Němcovou.
- O nejmladší poezii české
- Básnická osobnost Dantova
- Antonín Sova
- Mácha snivec a buřič
- Básnický typ Jiřího Wolkra
- O poetismu
- Dva představitelé poetismu
- Nová proletářská poezie
- Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák – 1930, obsáhlá studie
- Antonín Sova – 1924
- O tzv. nesmrtelnosti díla básnického – 1928
- O nejmladší poezii české – 1928
- Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky – 1930
- Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939
- Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu

