Bohrův magneton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bohrův magneton (symbol μB) je pojem z fyziky částic. Je to konstanta vyjadřující magnetický moment částice. Je pojmenována po dánském fyzikovi Nielsu Bohrovi.

Bohrův magneton je definován v jednotkách SI vztahem:

\mu_B = {{e \hbar} \over {2 m_e}}

a v soustavě cgs:

\mu_B = {{e \hbar} \over {2 m_e c}}

kde e označuje elementární náboj elektronu, \hbar je redukovaná Planckova konstanta, m hmotnost elektronu a c je rychlost světla ve vakuu. V soustavě SI má hodnotu:

μB = 9.274 009 49(80) × 10-24 J·T-1

a v soustavě cgs:

μB = 9.274 009 49(80) × 10-21 erg·G-1.